METODY REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI

Doc . Ing. Jan Mikulka, CSc. Ing. Jiří Andr, Ph.D.

METODY REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI

Uplatnûná certifikovaná metodika pro praxi V˘zkumn˘ ústav rostlinné v˘roby, v.v.i., Praha – Ruzynû, 2012


Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc. Ing. Jiří Andr, Ph.D.

Uplatněná certifikovaná metodika pro praxi

Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha 6 – Ruzyně

Česká zemědělská univerzita Praha 6 – Suchdol

2012

METODY REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI Uplatněná certifikovaná metodika pro praxi Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha – Ruzyně, 2011

AUTOŘI: Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., Ing. Jiří Andr, Ph.D. AUTOŘI FOTOGRAFIÍ: Jan Mikulka, Jiří Andr OPONENTI: Doc. Ing. Jiří Stach, CSc. – JČU České Budějovice Ing. Dana Kůstová – MZe ČR Praha VYDAL: V nákladu 1 000 kusů v roce 2012 Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, 161 06 Praha – Ruzyně GRAFICKÁ ÚPRAVA A PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA: Jaroslav Salač © Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 2012 ISBN: 978-80-7427-113-7 Vydáno bez jazykové úpravy Metodika vznikla za finanční podpory MZe ČR a je výstupem řešení výzkumného záměru MZe 0002700604 „Udržitelné systémy pěstování zemědělských plodin pro produkci kvalitních a bezpečných potravin, krmiv a surovin“. Metodika byla schválena Ministerstvem zemědělství ČR – odborem rostlinných komodit pod č. j. Metodika je určena zemědělcům a pracovníkům zabývajících se ochranou přírody, včetně studentů zemědělských středních a vysokých škol. Ministerstvo zemědělství doporučuje tuto metodiku pro využití v praxi. Kontakty na autory: J. Mikulka: +420 603 520 689, [email protected], http://www.vurv.cz/weeds/cz/index.html. J. Andr: [email protected]

OBSAH I. POPIS METODIKY / 5 / 1. Cíl metodiky / 5 / 2. Vlastní popis metodiky / 5 / 3. Úvod / 6 / 4. Rozmnožování plevelů / 7 / Generativní rozmnožování plevelných rostlin / 7 / Rozšiřování diaspor / 8 / 5. Biologie vybraných plevelných druhů vyskytujících se ve slunečnici / 9 / 6. Změny druhového spektra plevelů na zemědělské půdě / 28 / Vliv změn klimatických podmínek na druhové složení plevelů / 28 / Vliv střídání rostlin / 28 / Vliv zpracování půdy / 31 / Vliv nezemědělské činnosti na změnu plevelných společenstev / 32 / 7. Zásady správného používání herbicidů / 32 / Možnosti aplikace herbicidů / 33 / Faktory ovlivňující účinek herbicidů / 34 / Pravidla správné regulace plevelů / 35 / 8. Regulace plevelů ve slunečnici / 35 / Specifikace regulace plevelů ve slunečnici / 35 / Regulace plevelů v meziporostním období / 36 / Herbicidy používané před setím se zapravením do půdy / 40 / Preemergentní herbicidy / 40 / Postmergentní herbicidy / 41 / Využití HT hybridů k regulaci zaplevelení ve slunečnici / 41 / Zásady pro preemergentní aplikace / 42 / Zásady pro postemergentní aplikace / 42 / II. SROVNÁNÍ „NOVOSTI POSTUP Ů“ / 43 / III. POPIS UPLATNĚNÍ METODIKY / 43 / IV. EKONOMICKÝ PŘÍNOS / 43 / V. ODKAZY NA PUBLIKOVANÉ V ĚDECKÉ PRÁCE / 43 / VI. PŘEHLED POU ŽITÉ LITERATURY / 44 /

4


METODY REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI Tato metodika shrnuje nejnovější poznatky o biologii, reprodukci a ekologii plevelů vyskytujících se ve slunečnici a nejnovější poznatky o metodách jejich integrované regulace. Kvantifikuje vlivy střídání plodin, zpracování půdy, včetně metod aplikace herbicidů ve slunečnici.

CONTROL OF WEEDS IN SUNFLOWER This methodology includes the latest knowledge biology, reproduction and ecology of weeds occurring in the sunflower and the latest knowledge on methods of integrated control. This methodology summarised influence of crop rotation, soil management, including methods of application of herbicides in Sunflower.

Durman obecný ve slunečnici

POPIS METODIKY

I. POPIS METODIKY 1. CÍL METODIKY Cílem uplatněné metodiky je předložit odborné veřejnosti ucelené informace o biologii, ekologii, reprodukční schopnosti plevelů vyskytujících se ve slunečnici a metodami jejich regulace.

2. VLASTNÍ POPIS METODIKY Metodika poskytuje nejnovější poznatky a informace o biologii, ekologii nejvýznamnějších plevelů zaplevelujících slunečnici a systémech jejich regulace včetně uplatnění cílených aplikací herbicidů.

5

6


3. ÚVOD Plevelné rostliny se na zemi objevily již v dávné minulosti současně s počátky zemědělské činnosti člověka. Rostliny, které člověk nepěstoval, se tak staly rostlinami plevelnými. Za plevelné rostliny považujeme ty, které rostou na polích, loukách a zahradách proti naší vůli. V pěstovaných plodinách se mohou vyskytovat jednak rostliny plevelné (pýr, pcháč, chrpa, laskavce, merlíky, rdesna aj.), tak rostliny zaplevelující. Rostliny zaplevelující jsou druhy pěstované, vyšlechtěné, které se vyskytují v pěstovaných plodinách jako příměs s osivem nebo se na pole dostávají při sklizni a rostou jako tzv. výdrol a zaplevelují následné plodiny. Mezi nejvýznamnější zaplevelující rostliny patří především řepka ozimá, slunečnice, obilniny, brambory, topinambur, ostropestřec mariánský aj. Plevelné rostliny patřily v minulosti a stále patří mezi nejvýznamnější škodlivé činitele. V minulosti byly odstraňovány převážně ruční prací, později mechanicky a v poslední době převážně chemicky pomocí herbicidů. V chudých státech třetího světa je regulace plevelů prováděna do dnešní doby převážně ruční prací. Plevele způsobují každoročně obrovské ztráty na produkci a na jejich regulaci je vynakládáno mnoho finančních prostředků. V minulosti byly velmi často vypracovávány strategie boje s plevely, které měly mít za následek vyhubení plevelů na zemědělské půdě. Vyhubit plevele se však nepodařilo a víme, že se ani nepodaří. Mnohdy nadměrná opatření proti plevelům, především při aplikacích herbicidů, vedla k selekci druhového spektra plevelů nebo vzniku rezistence vůči herbicidům. Dnes je již známo, že systémy regu-

lace plevelů mají vést ne k vyhubení plevelů, ale k celkovému snížení výskytu plevelných rostlin na polích při zachování co nejširšího spektra druhů. Cílem je tedy zachování co nejvyšší diversity plevelů na zemědělské půdě. V osmdesátých letech minulého století vlivem intenzivní zemědělské činnosti bylo druhové zastoupení na polích poměrně chudé, přičemž vyskytující se druhy byly hojně zastoupeny. V současnosti diversita plevelných druhů postupně stoupá, objevují se druhy dříve téměř vyhubené, jako například bračka rolní, ostrožka stračka, hlaváček letní, chrpa modrák, hledíček menší, mák vlčí, mák pochybný aj. To jsou příznivé trendy. Nyní by mělo pomocí správně zvolených systémů regulací dojít ke snížení celkové zaplevelenosti našich polí. Plevelné rostliny hrají na zemědělské půdě především negativní roli. Odčerpávají z půdy značné množství živin, vody, prostorově konkurují pěstovaným plodinám, znehodnocují rostlinnou produkci, komplikují sklizeň a zvyšují ztráty na produkci. Jiné druhy jsou zdrojem alergenů (pyl), jsou jedovaté pro člověka a domácí zvířata, podporují šíření chorob a škůdců pěstovaných rostlin. Plevelné rostliny mají i ekologický význam. Zabraňují vodní a větrné erozi, omezují vysychání a narušení půdní struktury, jsou součástí koloběhu živin v půdě a jsou nedílnou součástí ekosystému, kdy spolu s ostatními autotrofními organismy zvyšují biodiverzitu krajiny. Svůj význam mají i plevele, které jsou využívány jako léčivé rostliny. Mnoho plevelných rostlin je vyhledáváno včelami nebo slouží jako významný zdroj potravy pro hmyz, ptáky a savce. Pěstováni slunečnice má u nás v posledních letech a tradici. V souvislosti s postupným oteplováním především ve

POPIS METODIKY

vegetačním období se bude pěstování slunečnice posunovat i do dalších oblastí. Z tohoto pohledu bude mít pěstování slunečnice u nás rostoucí význam. Lze předpokládat, že v systémech střídání plodin v osevních sledech bude plodinou vysoce rentabilní. Přestože slunečnice nepatří k nejvýznamnějším světovým olejninám (pouze asi 24 mil. ha) a ani tržní plochy slunečnice v ČR nejsou nikterak velké (asi 25 tis. ha), jde o plodinu velmi důležitou především v aridních oblastech, kde jiné olejniny nejsou výnosově stabilní. Úspěšnost pěstování slunečnice je kromě vhodné rajonizace limitována zvládnutím ochrany proti plevelům a houbovým chorobám. Ochranu proti plevelům komplikuje vysoká citlivost slunečnice k herbicidům; nejčastěji se proto k regulaci plevelů používají preemergentní herbicidy, jejichž účinnost je však obvykle výrazně závislá na povětrnostních a půdních podmínkách a především za sucha na těžších a biologicky aktivnějších půdách tyto herbicidy často selhávají. Naopak, intenzivní srážky po aplikaci mohou zejména na lehčích půdách u některých herbicidů způsobit jejich proplavení do zóny klíčení slunečnice a vyvolat fytotoxicitu.

4. ROZMNOŽOVÁNÍ PLEVELŮ Reprodukce plevelů je přirozenou biologickou vlastností, která umožňuje přežití druhů. Plevelné rostliny se rozmnožují generativním a vegetativním způsobem, přičemž generativní způsob je vlastním pro všechny plevelné druhy. Vegetativním způsobem se naproti tomu rozmnožují jen některé plevelné druhy. GENERATIVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ PLEVELNÝCH ROSTLIN Generativní (pohlavní) rozmnožování se děje prostřednictvím diaspor, mezi které patří například výtrusy, semena či plody. Semeno je v podstatě nejméně variabilní orgán rostliny a jak do velikosti, tak i do hmotnosti semen v rámci jednoho druhu. Počet semen na rostlině je veličina druhově specifická, která souvisí s ekologickými podmínkami stanoviště (podmínky půdní, klimatické a prostorové). Nutností plevelných rostlin z hlediska přežití je vytvoření co největšího množství semen a plodů, které by bylo zárukou setrvaní druhu na dané lokalitě. Počty, udávané u jednotlivých druhů, jsou zpravidla hodnoty průměrné vztažené k průměrnému stanovišti. Maximální počty semen na rostlině velmi často uváděné v literatuře se vztahují k solitérně rostoucím jedincům na stanovištích bohatých na živiny. Ze semen vytvořených na rostlině však v polních podmínkách vytvoří novou rostlinu pouze nepatrné část. Proto vysoká produkční schopnost druhu nemusí odpovídat jeho významnosti jako plevelného druhu. Pro přežití plevelného druhu na stanovišti jsou důležité i další faktory, dormance, životnost semen v půdě nebo rytmus vzcházení semen během vegetace atd.

Ochmýřená nažka pýru plazivého

Pcháč rolní – ochmýřené nažky

Generativnií diaspory ulpývajií na oděvech – řepeň polabská

7

8


Svazčité kořeny pelyňku černobýlu Regenerace z oddenků čistce bahenního

Oddenky kamyšníku polního

Vegetativní rozmnožování: Tento způsob rozmnožování převládá především na orné půdě, která je pravidelně obdělávána. Pravidelné poškozování kořenů, kořenových výběžků a oddenků vyvolává rychlou regeneraci z pupenů. Vyrašené výhony mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v hustě setých plodinách, jako jsou obilniny, luskoviny a ozimá řepka. Nejvíce však poškozují širokořádkové plodiny, které mají nižší konkurenční schopnost. Velmi nebezpečná je intenzivní regenerace pupenů na kořenech a kořenových výběžcích v období studených a vlhkých period v měsících červnu a červenci, kdy je růst pěstovaných plodin zpomalen.

Zásobní orgány čistce bahenního

ROZŠIŘOVÁNÍ DIASPOR Důležitým předpokladem pro zachování druhu je, aby semena, plody, případně i vegetativní rozmnožovací částice nezůstaly nahromaděny v blízkosti mateřské rostliny, ale aby se rozšířily pokud možno co nejdál a na co nejvhodnější stanoviště. V blízkosti mateřské rostliny by semenáčky byly vystaveny velké konkurenci a druh rostoucí na omezeném prostoru by byl ohrožen vyhynutím. Diaspory se mohou od mateřské rostliny šířit různými způsoby, v závislosti na jejich morfologii a charakteru. Vlastní proces šíření diaspor od zdroje se nazývá diseminace. Přísun diaspor na stanoviště závisí na několika faktorech: výšce a vzdálenosti zdroje šíření, koncentraci zdroje diaspor, způsobilosti diaspor k šíření (hmotnost, přítomnost specifických morfologických útvarů) a aktivitě rozšiřujícího činitele (směr a rychlost větru nebo vody, pohyb zvěře atd.).

POPIS METODIKY

5. BIOLOGIE A EKOLOGIE VYBRANÝCH PLEVELNÝCH DRUHŮ VYSKYTUJÍCÍ SE VE SLUNEČNICI Slunečnice patří k plodinám se střední až nižší konkurenční schopností. Oproti cukrovce nebo kukuřici vykazuje slunečnice vyšší konkurenční schopnost. Údaje o škodlivosti se však různí. Konkurenční působení plevelů se v konečném důsledku projevuje snížením výnosu, který v závislosti na hustotě zaplevelení, době trvání, plevelném spektru a dalších faktorech může být snížen až o 80 %. Vedle snížení výnosu však zaplevelení působí také na kvalitu nažek, časté jsou obtíže při sklizni a zvyšují se sklizňové ztráty. V podmínkách ČR jsou ve slunečnici nejproblematičtější vytrvalé dvouděložné plevele, především z čeledi hvězdnicovitých (pcháč rolní, mléč rolní, pelyněk černobýl, atd.). Tyto plevele mohou při silném zaplevelení výrazným způsobem konkurovat slunečnici, přičemž v ohniscích zaplevelení často dochází k úplnému potlačení

AMBRÓZIE PEŘENOLISTÁ Ambrosia artemisiifolia L. Botanické zařazení: Čeleď Ambrosiaceae – Ambróziovité

rostlin slunečnice. Významným vytrvalým plevelem ve slunečnici je pýr plazivý, který se také vyznačuje vysokou konkurenční schopnosti, ale vedle toho uvolňuje do půdy alelopatické (pro rostliny toxické) látky, které významným způsobem retardují růst slunečnice. Zaplevelení vytrvalými plevely bývá obvykle pouze lokální či ohniskové a většinou jsou silně zapleveleny jen některé pozemky zemědělského podniku. S ohledem na oblast pěstování a strukturu plodin proto tvoří typické druhové spektrum slunečnice především pozdní jarní plevele, z nichž všeobecně rozšířené jsou zejména merlíky, laskavce, ježatka kuří noha a rdesno blešník. Lokálně mohou být též problémy s lilky, béry, bažankou roční, mračňákem Theophrastovým, plevelnými prosy a jinými pozdními jarními plevely. Na pozemcích s vysokým podílem ozimů v osevním postupu nebo při časném setí mohou být porosty slunečnice významně zaplevelovány také ozimými plevely (svízel přítula, heřmánkovité plevele, zemědým lékařský, atd.), či časnými jarními plevely (oves hluchý, opletka obecná, hořčice rolní, atd.).

Vzešlá rostlina

Cizí expanzivní plevel, pochází ze Severní Ameriky, u nás má pouze lokální význam. Šíří se z kukuřičného i do řepařského výrobního typu. Konkurenčně silná rostlina, která zastiňuje okolní rostliny, odčerpává velké množství vody a živin z půdy. Patří mezi význačné pylové alergeny. Bývá využívána v léčitelství, semena obsahují olej. Postupně se rozšiřuje na nové lokality, jak na nezemědělské, tak i na zemědělské půdě.

Kvetoucí rostlina

Ambrózie ve slunečnici

9

10


Nažky ambrózie

Jednoletá pozdně jarní rostlina Kvete od srpna do října. Rozmnožuje se pouze nažkami, jedna rostlina jich vytvoří 2 000 – 3 000. Nažky jsou po dozrání dormantní. Klíčí z hloubky do 8 cm. Klíční rostliny se objevují od jara do začátku léta. Nažky se šíří převážně lidskou činností (např. dopravou), větrem, vodou a endozoochorně.

BAŽANKA ROČNÍ Mercurialis annua L. Botanické zařazení: Čeleď Euphorbiaceae – Pryšcovité Patří mezi plevele tzv. spodního patra, jde o méně významný druh. Bažanka obecná je dvoudomá rostlina, samčí a samičí rostliny se na poli vyskytují současně. Mají slabý pohlavní dimorfismus. Rostliny se od sebe dobře odliší až v době květu. Má krátkou vegetační dobu a přezimuje výjimečně. Bažanka je jedovatá, je využívána v léčitelství.

Detail mladé rostliny bažanky

Jednoletá pozdně jarní rostlina. V půdě je ukotvena bohatě větveným kořenem zasahujícím mělce do hloubky půdy Rostlina se rozmnožuje generativně, jedna rostlina vytvoří 1 000 – 2 000 semen. Plody se tvoří od srpna. Klíčí až při vyšších teplotách, převážně od druhé poloviny léta.

BÉR ZELENÝ Setaria viridis (L.) P.B. Botanické zařazení: Čeleď Poaceae – Lipnicovité Patří mezi významné druhy, ale v našich podmínkách působí škody pouze lokálně. Původní areál výskytu se nachází v Evropě, severní Africe a v Asii. Druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky. V České republice se vyskytuje roztroušeně, zvláště v teplejších oblastech, na vlhkých, písčitých až hlinitých půdách V teplejších oblastech četnost jeho výskytu postupně stoupá. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Kvete od června do října. Rozmnožuje se generativně. Obilky vypadávají do okolí mateřské rostliny, na další lokality se mohou dostat s osivem, chlévským hnojem, kompostem, balíčkovanou sadbou apod.

Kvetoucí rostlina béru zeleného

Kvetoucí rostlina bažanky

Semena bažanky

Detail mladé rostliny

Obilky béru

11

POPIS METODIKY půdě, což zvyšuje riziko jeho expanze na zemědělskou půdu. Jednoletá ozimá rostlina. Má jednoduchý nebo větvený, dlouhý kůlový kořen. Kvete od května do října. Plodem je tobolka pukající víčkem. Rozmnožuje se semeny. Jedna rostlina je schopna vytvořit přes 8 000 semen. Klíčí z hloubky půdy do 2 cm, avšak nejlépe z povrchu půdy při vyšších teplotách. Na ornou půdu se dostávají spolu s osivem, chlévským hnojem, kompostem a balíčkovanou sadbou.

Vzcházející rostliny béru

ČISTEC BAHENNÍ Stachys palustris L. Botanické zařazení: Čeleď Lamiaceae – Hluchavkovité

BLÍN ČERNÝ Hyoscyamus niger L. Botanické zařazení: Čeleď Solanaceae – Lilkovité Na orné půdě patří mezi méně významné plevele, celá rostlina je však jedovatá. Obsahuje alkaloidy hyoscyamin, skopolamin, atropin, apoatropin a kuskhygrin (nejvíce kořen, méně semena a nejméně listy). Zapleveluje okopaniny, zeleniny, mák a vinice. V posledních letech jeho výskyt stoupá na nezemědělské

Konkurenčně silná rostlina, která odebírá velké množství vody a živin z půdy. Zásobní látky, které si tvoří v oddencích, jí pomáhají překonávat nepříznivé období. Dříve se oddenky používaly do salátů. Druh má zřejmě původ na našem území. Vyskytuje se roztroušeně na celém území od nížin do podhorských oblastí. Vyhovují mu lehké, vlhké až mokré, výživné, humózní půdy. Roste podél vodních toků, v příkopech, lužních lesích, křovinách, na vlhkých loukách, mezích, pastvinách, zahradách a na orné půdě. Zapleveluje všechny plodiny, zvláště řepu cukrovou, brambory a kukuřici. V posledních letech jeho výskyt vzrostl, zvláště v důsledku nedodržování osevních sledů a poklesu úrovně zpracování půdy.

Zásobní orgány čistce

Kvetoucí blín černý Semena blínu

Květenství čistce Blín – detail květu

Blín – vzešlá rostlina

12


Vzcházející rostliny čistce bahenního

Durman obecný Vytrvalá rostlina vytvářející oddenky. V půdě tvoří bílé článkované oddenky, které nepravidelně tloustnou a rostliny si v nich uchovávají velké množství zásobních látek. Lodyha je přímá, větvená, čtyřhranná, měkce chlupatá, 30 – 100 cm vysoká. Květenstvím jsou lichopřesleny, které jsou složeny z 6 – 12 květů. Kvete od června do konce září. Klíčí nepravidelně, po přezimování klíčivost stoupá. Vzchází z hloubky půdy až 6 cm. V půdě jsou Semena čistce semena životná několik let. Rozmnožuje se jak semeny, tak i oddenky. Článkované oddenky jsou schopny velmi rychle růst a rozšiřovat se, mohou dosáhnout délky přes 100 cm. Při sklizni brambor, cukrovky či kořenové zeleniny vyorávači může být čistec rozšiřován dále po pozemku nebo na další pozemek pomocí úlomků oddenků. Plody se šíří větrem, protože často opadávají i s kalichem, dále zemědělskými stroji.

Vzcházející rostlina durmanu

DURMAN OBECNÝ Datura stramonium L. Botanické zařazení: Čeleď Solanaceae – Lilkovité Konkurenčně silná rostlina, jež na úrodných půdách vytváří mohutné rostliny zastiňující ostatní porost, odebírá velké množství vláhy a živin. Může se pěstovat jako okrasná letnička. Celá rostlina je prudce jedovatá. Roste roztroušeně v teplých oblastech celého světa. Vyskytuje se na výživných, humózních, dusíkatých, vlhkých, hlinitopísčitých půdách podél cest, na rumištích, úhorech, kompostech, v zahradách, vinicích a na orné půdě. Na orné půdě se prosadí v širokořádkových porostech okopanin, zelenin, někdy v mezerovitých obilninách. V posledních letech četnost jeho výskytu postupně stoupá především v nejteplejších oblastech státu. Jednoletá pozdně jarní rostlina. V zemi je upevněna mohutným kůlovým kořenem, který zasahuje až do podorničních vrstev. Lodyha je přímá, vysoká 50 – 100 cm. Listy jsou řapíkaté, 12 – 25 cm dlouhé. Kvete od června do září. Na jedné rostlině může dozrát až několik tisíc semen. Rozmnožuje se semeny, která mají po uzrání poměrně dobrou klíčivost zvyšující se ještě po přezimování. Vzchází až při vyšších teplotách později na jaře, avšak poté roste velmi rychle. Klíčivost si semena udržují v půdě několik let, klíčí i z hloubky půdy 5 cm.

Semena durmanu

Plod durmanu

HOŘČICE POLNÍ Sinapis arvensis L. Botanické zařazení: Čeleď Brassicaceae – Brukvovité Hojný, velmi významný plevel s poměrně vysokou konkurenční schopností. Svým růstem plodiny zastiňuje, prostorově jim konkuruje a z půdy odčerpává velké množství vody a živin. Pochází pravděpodobně ze Středozemí, dnes je rozšířena po celém světě. V České republice roste převážně v teplých oblastech, občas vystupuje i do podhorských oblastí. Typický plevel na polích, v zahradách, úhorech, na rumištích, náspech, podél cest apod.

13

POPIS METODIKY přisedlé, eliptické nebo vejčité, nepravidelně zubaté. Květy tvoří konečné nebo úžlabní hrozny. Kvete od května do října. Rostlina se rozmnožuje semeny, kterých vytváří v průměru 1 200, avšak někdy i několik tisíc. Vzchází nejlépe z povrchových vrstev půdy. Po dozrání klíčí málo, po přezimování se klíčivost zvyšuje. Hromadné vzcházení probíhá již od + 1°C časně na jaře.

JEŽATKA KUŘÍ NOHA Echinochloa crus-galli (L.) P.B. Botanické zařazení: Čeleď Poaceae – Lipnicovité Velmi významný plevel. Pochází ze střední a východní Asie. Dnes je ježatka rozšířená téměř po celém světě, zvláště na severní polokouli. Vyhovují jí teplé nížinné oblasti, ale v posledních letech stoupá i do vyšších poloh. Roste na vlhkých, výživných, humózních půdách podél cest, v příkopech, na rumištích, úhorech, skládkách, březích vod a na orné půdě. Na orné půdě škodí převážně v širokořádkových plodinách, okopaninách, zavlažované zelenině a kukuřici. V posledních letech velmi často i v řídkých porostech jarních obilnin, kde zvláště po vyšších dešťových srážkách na počátku června vytváří mohutné rostliny, které zůstávají dlouho vegetačně aktivní, a proto výrazně komplikují sklizeň obilnin. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Volně trsnatá tráva, která má

Kvetoucí hořčice polní

Vzcházející rostlina hořčice

Semena hořčice polní

Květenství ježatky

Mladá rostlina Zapleveluje časně seté jařiny, prořídlé ozimy, okopaniny, zeleninu, ovocné sady a školky. Výskyt se v posledních letech zvyšuje, což je způsobeno poklesem úrovně agrotechniky. Jednoletá časně jarní rostlina. Zakořeňuje v půdě tenkým, větveným, vřetenovitým kořenem. Lodyha je přímá, nahoře olysalá, 30 – 80 cm vysoká. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, v obrysu podlouhle obvejčité nebo eliptické, lyrovitě peřenoklané až peřenosečné, 15 – 20 cm dlouhé. Horní listy jsou krátce řapíkaté nebo

Odnožující ježatka kuří noha

14


Obilky ježatky

Vzešlá rostlina

Kamyšník polní – květenství

bohaté svazčité kořeny. Stébla jsou přímá až vystoupavá, lysá, na kolénkách řídce chlupatá, tmavě šedozelená, často nafialovělá, vysoká 30 – 100 cm. Vytváří 4 – 20 odnoží. Stéblo je lysé, na kolénkách řídce chlupaté. Listy jsou lysé, hladké, na okrajích drsné., na líci probíhá středem bělavý proužek, jazýček je nahrazen řadou bělavých chloupků, ouška chybí. Květenstvím je přímá nebo převislá lata tvořená několika hroznovitě uspořádanými lichoklasy. Kvete od července do října. Rozmnožuje se obilkami, kterých jedna rostlina vyprodukuje až několik tisíc. Aby obilky dobře vyzrály, potřebují teplé léto. Pro vzcházení vyžadují vyšší teploty, proto vzchází pozdě na jaře, maximálně z hloubky 12 cm. Obilky si udržují dlouhou dobu klíčivost, 8 – 10 let.

KAMYŠNÍK POLNÍ Bolboschoenus planiculmis (F. Schmidt) Egorova Botanické zařazení: Čeleď Cyperaceae – Šáchorovité Významný polní plevel. Rychle obsazuje volné plochy. Jeho šíření pravděpodobně napomáhá i rozsáhlé využívání technologií minimálního zpracování půdy a vysoká utuženost půd, kdy velmi často dochází k četnému lokálnímu podmáčení na polích, kde pěstované plodiny rychle odumírají a rostliny kamyšníku se naopak rychle množí. Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Nejvíce se rozšířil tam, kde se řepa cukrová, kukuřice a polní zeleniny často střídají po sobě. Předpokládá se další šíření této rostliny, zvláště z důvodu nevyřešené ochrany. Vytrvalá rostlina vytvářející hlízky. V půdě vytváří tmavohnědý oddenek s podzemními hlízkami. Lodyha je 30 – 120 cm vysoká, jednoduchá, trojhranná, nahoře drsná. Čárkované listy vyrůstají z dolní části stonku, jsou široké 2 – 10 mm, ploché, lysé, někdy drsné. Kvete od června do září. Hlavní způsob rozmnožování je vegetativní – pomocí hlízek. Rostlina za vegetaci vytvoří obrovské množství hlízek. Dormantní hlízky jsou tmavohnědé, vegetující jsou světlé. Po vytvoření nové hlízky oddenek rychle mezi novou a starší hlízkou odumírá. Rostlina vytváří velké množství nažek, ovšem v přírodě se vyskytuje pouze malé množství vzcházejících rostlin. Hlízky se šíří vodou (zvláště při povodních) a zemědělskými stroji. Nažky se šíří ptáky a vodou.

Kořenový systém kamyšníku polního

KAMYŠNÍK ŠIROKOPLODÝ Bolboschoenus laticarpus prov. Botanické zařazení: Čeleď Cyperaceae – Šáchorovité Významný polní plevel. Rozšířil se převážně po povodních. Velmi podobný předešlému druhu. V České republice roste převážně v teplých oblastech. Často se vyskytuje na stanovišti s kamyšní-

Nažky kamyšníku

Hlízka kamyšníku

15

POPIS METODIKY kem polním. Na orné půdě preferuje vlhčí lokality, dočasně podmáčená či zaplavovaná stanoviště (kolejové řádky apod.). Nejvíce je rozšířen v oblasti Polabí a jižní Moravy, roztroušeně se vyskytuje v polních podmínkách po celé republice. Zapleveluje stejné plodiny a stejným způsobem jako kamyšník polní. Má předpoklady se dále šířit, je vysoce přizpůsobivý novým stanovištním podmínkám, vytváří velké množství hlízek za vegetaci, které jsou schopny přečkat nepříznivé podmínky i po dobu několika let. Vytrvalá rostlina vytvářející hlízy. Rostlina velmi podobná předešlému druhu, od kterého se liší pouze v některých znacích. Je mohutnější než kamyšník polní, vytváří silnější lodyhy, je vyšší, avšak vytváří menší počet lodyh. Květenstvím je jednoduchý vrcholový kružel složený z přisedlých a stopkatých svazečků klásků. Nažky jsou trojhranné, 1 – 3 mm velké, tmavohnědé. V půdě vytváří menší počet hlízek, které jsou ovšem větší.

LASKAVEC SRSTNATÝ Kamyšník širokoplodý – květenství

Amaranthus retroflexus L. Botanické zařazení: Čeleď Amaranthaceae – Laskavcovité Kvetoucí laskavec ohnutý

Kamyšník širokoplodý

Hlízky

Nažky kamyšníku

Velmi významný plevel, konkurenčně silný, zvláště po vytvoření kůlového kořene rychle roste a potlačuje ostatní rostliny. Pochází ze Severní Ameriky, je rozšířen v celém severním mírném pásu. Hojně je rozšířen v nížinách, do vyšších poloh se dostává až v posledních dvou desetiletích. Zapleveluje širokořádkové porosty (řepa cukrová, kukuřice), prořídlé a mezerovité jarní obilniny, vinice, zahrady a sady. V hustě setém a zapojeném porostu se neprosadí (obilniny, pícniny). Konkuruje tam, kde kulturní porost roste pomaleji a později, protože se laskavec vyvíjí až později na jaře. Jednoletá pozdně jarní rostlina V půdě vytváří mohutný hluboký kůlový kořen. Lodyha je 10 – 200 cm vysoká, zelenavá až červenavá, přímá, zpravidla nevětvená, hustě krátce plstnatá. Střídavě postavené listy jsou na dlouhých huňatých řapících, jsou vejčité. Kvete od července do října. Semena jsou hnědočerná až černá, lesklá, čočkovitého tvaru, velikosti 1 – 1,2 mm. Rozmnožuje

16


Laskavec zelenoklasý

Masové vzcházení laskavce ohnutého

Klíčící rostliny

Semena laskavce ohnutého

Vzešlá rostlina laskavce zelenoklasého

se semeny. Jedna rostlina může vytvořit obrovské množství semen, dokonce až 500 000. Na polích vzchází ve dvou i více etapách. Růst laskavce ohnutého je na počátku vývoje pomalý, nejprve vytváří kůlový kořen, avšak později rychle dorůstá nadzemní hmota, na niž spotřebuje velké množství živin a vláhy. Na strništi, které není ihned podmítnuto, začnou rostliny rychle obrůstat, jejich vývoj se urychlí a jsou schopny vytvořit ještě nová semena.

LASKAVEC ZELENOKLASÝ Amaranthus powellii S.Watson Botanické zařazení: Čeleď Amaranthaceae – Laskavcovité Významný plevel, pochází ze západní Ameriky. Postupně se rozšířil do USA a Kanady a odtud dále do celého světa. Roste na teplých, humózních, sušších půdách na rumištích, skládkách, železničních nádražích, přístavech, březích vod, podél silnic a ulic a ve dvorech průmyslových, zemědělských objektů a na orné půdě. Zapleveluje okopaniny, zeleniny, kukuřici, sady, prořídlé obilniny, luskoviny a pícniny. Často doprovází laskavec ohnutý, avšak je teplomilnějším druhem. Postupně expanduje i do chladnějších poloh, jeho rozšíření narůstá. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Lodyha je sytě zelená s načervenalým nádechem, je přímá, jednoduchá nebo větvená, 20 – 100 cm vysoká. Listy jsou dlouze řapíkaté, 2,5 – 14 cm dlouhé. Květenství je štíhlé, dlouhé, nevětvené s nápadně prodlouženým konečným lichoklasem a s postranními krátkými větvemi, světle zelené až slabě načervenalé. Kvete od července do září. Semena jsou černá, lesklá, 1 – 1,3 mm velká. Rozmnožuje se semeny. Klíčí pozdě na jaře, potřebuje vyšší teploty. Vysemeňuje se v okolí mateřské rostliny.

Semena

Kvetoucí rostlina laskavce zelenoklasého

17

POPIS METODIKY

LEBEDA ROZKLADITÁ Atriplex patula L. Botanické zařazení: Čeleď Chenopodiaceae – Merlíkovité

Lebeda rozkladitá

Velmi významný plevel, konkurenčně silný, který odebírá z půdy živiny a vodu, stíní pěstované plodině. Vyskytuje se hojně zvláště v nížinách, ale stoupá i do podhorských oblastí. Roste na kyprých či slabě sešlapávaných, živinami bohatých půdách, zvláště na dusík a vápník. Nejškodlivější je v okopaninách a zeleninách, dále zapleveluje obilniny, pícniny, řepku a vinice. Výskyt tohoto plevele je v současné době kolísavý v závislosti na agrotechnice, zpracování půdy a používaných herbicidech. Jednoletá pozdně jarní rostlina. V půdě má uložen jednoduchý nebo větvený kůlový kořen sahající až do podorničních vrstev. Lodyha je přímá nebo až přitisklá k zemi, zeleně a žlutozeleně podélně proužkovaná, větvená, větve jsou kolmo odstálé. Listy jsou řapíkaté, na rubu pomoučené, zubaté, kopinaté. Květenství vyrůstá převážně na konci lodyhy a postranních větví, bohatě větvené, na bázi listnaté s klubíčky. Kvete od července do října. Rozmnožuje se generativně, na jedné rostlině může dozrát až 6 000 nažek, které nepravidelně klíčí. Vzchází nejlépe z povrchu a z hloubky půdy kolem 2 cm, velké nažky klíčí rychleji než drobné, které si však udržují dlouhodobou klíčivost v půdě.

Vzešlá lebeda

LILEK ČERNÝ Solanum nigrum L. Botanické zařazení: Čeleď Solanaceae – Lilkovité Pochází z jižní Evropy a západní Asie, odkud byl zavlečen do Severní Ameriky a severní Afriky. U nás je hojný, zvláště v teplých oblastech, roste v nížinách a výjimečně vystupuje i do hor (zde ovšem nedozrává). Škodí převážně na úrodných půdách v širokořádkových porostech cukrovky, kukuřice, brambor a je významným plevelem v zeleninách. V teplejších oblastech státu dochází lokálně k přemnožení, očekává se jeho zvýšený výskyt. Velmi významný plevel. Je jedovatý, obsahuje alkaloidy solanin a solanidin. Škodlivý je při sklizni tím, že se může dostat do sklízeného produktu a ten znehodnotit. Nebezpečný je především v produktech určených pro lidskou výživu (konzervárenský hrášek, který se sklízí v době, kdy lilek už může tvořit zelené plody), a také pro hospodářská zvířata (letní směsky na krmení, kukuřice). Jednoletá pozdně jarní rostlina V půdě zakořeňuje kůlovým kořenem s mnoha postranními kořínky. Lodyha je přímá nebo poléhavá, větvená, hranatá, světlezelená, vysoká 30 – 50 cm. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, kopinaté. Kvete od června do října. Plody jsou kulovité bobule o průměru 7 – 10 mm, které v době

Kvetoucí lebeda

Nažky

Lilek černý

Plody lilku černého

18

METODY REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI zralosti mají fialově černou barvu. Rozmnožuje se semeny, která jsou po dozrání klíčivá, klíčí na jaře, ale až při vyšších teplotách. V příznivých podmínkách vzchází po celou vegetační dobu. V biologicky aktivních půdách ztrácejí semena brzy klíčivost. Šíří se osivem, sadbou, statkovým hnojivy, komposty a nářadím.

MERLÍK BÍLÝ Chenopodium album L. Botanické zařazení: Čeleď Chenopodiaceae – Merlíkovité

Klíčící rostlina lilku černého

Kosmopolitní druh, v České republice je jedním z nejrozšířenějších plevelů na orné půdě, vyskytuje se na celém území, zvláště v teplých a slunných oblastech nížin. Velmi významný plevel, vytváří obrovské množství nažek dlouho životných v půdě, je přizpůsobivý podmínkám prostředí. Dokáže se velmi dobře přizpůsobit stanovištním i klimatickým podmínkám. Na půdách hojně zásobených vodou a živinami vytváří mohutné rostliny, bohatě plodící, na suchých lokalitách naopak rostliny velmi nízkého habitu. Jeho výskyt na orné půdě stále stoupá. Dříve zapleveloval především širokořádkové plodiny, avšak v současnosti s poklesem hnojení plodin, které nemají potom tak hustý zápoj a jsou prořídlé, stává se významným plevelem i v obilninách. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Rostlina zakořeňuje větveným kůlovým kořenem zasahujícím až do podorničních vrstev. Zeleně nebo červeně proužkovaná, pomoučená, nevýrazně vícehranná lodyha, vysoká 10 – 70 cm. Větví se již odspodu a větve odstávají šikmo vzhůru. Kvete od června do září. Rozmnožuje se nažkami, kterých se na jedné rostlině může vytvořit až 100 000. Klíčivost si udržují v půdě velmi dlouhou dobu, i přes 10 let. Merlík je schopen klíčit již při teplotě 1°C, avšak většina nažek klíčí až v pozdním jaru. Rostliny vzcházejí téměř po celou vegetační dobu. Při příznivých vlhkostních podmínkách masově vzchází. Nažky vypadávají do okolí mateřské rostliny, na další pozemky se šíří osivem, nevyzrálým chlévským hnojem, kompostem, zemědělskými stroji a endozoochorně.

Semena lilku

Merlík bílý

MERLÍK MNOHOSEMENNÝ Chenopodium polyspermum L. Botanické zařazení: Čeleď Chenopodiaceae – Merlíkovité Vzešlé rostlinky merlíku bílého

Klíčící rostlinky

Nažky merlíku bílého

Merlík mnohosemenný

19

POPIS METODIKY

Sterilní lodyha merlíku mnohosemenného Je rozšířen v oblastech Sibiře, Orientu a Evropy. Na našem území roste převážně v teplých nížinných oblastech, do vyšších poloh vystupuje méně. Vyhovují mu půdy vlhké, živinami bohaté, humózní, písčité i hlinité. Jako jeden z prvních plevelů osidluje nově navezené haldy. Zapleveluje převážně širokořádkové porosty okopanin a zelenin, také obilniny a ostatní plodiny. V zahradách je velmi častý. Na orné půdě se jeho výskyt postupně zvyšuje. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Vzpřímená nebo vystoupavá, řídce větvená lodyha, vysoká 30 – 60 cm nese střídavé, řapíkaté, na líci lesklé, žlutozelené, někdy načervenalé listy s čepelí podlouhlou až vejčitou. Květy jsou oboupohlavné. Kvete od června do října. Nažky jsou okrouhlé, zploštělé, 0,8 – 1,1 mm v průměru, lesklé, hnědočerné až černé. Rostlina se rozmnožuje generativně, na jedné rostlině dozraje až 100 000 nažek. V půdě si uchovávají dlouhodobou klíčivost, nejlépe klíčí z povrchu půdy, ale je schopen vyklíčit i z hloubky půdy do 4 cm. Vzchází až později na jaře. Šíří se vypadáváním nažek do okolí mateřské rostliny, na pole se dostává s nevyzrálým chlévským hnojem, kompostem apod.

Vzešlá rostlina merlíku mnohosemenného

Nažky merlíku

Merlík tuhý

MERLÍK TUHÝ Chenopodim strictum Roth Botanické zařazení: Čeleď Chenopodiaceae – Merlíkovité Pochází z východní Asie, odkud byl zavlékán do teplejších oblastí Evropy. Méně významný plevel. Roste převážně v teplých oblastech, na orné půdě nejvíce v nejteplejších oblastech státu. U nás se postupně rozšiřuje podél komunikací (zvláště podél železniční tratě). Roste u cest, na návsích, rumištích, odkud se šíří na ornou půdu, kde nejčastěji zapleveluje okopaniny. Vyhledává teplé a sušší lokality s písčitou až hlinitou půdou. Jeho výskyt narůstá podél komunikací, v posledních letech se pomalu rozšiřuje i do vyšších a chladnějších poloh. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Temně zelená až načervenalá rostlina. Lodyha je vzpřímená až vystoupavá, vysoká 40 – 120 cm, od báze větvená. Listy jsou střídavé, řapíkaté, tmavě zelené, později červené s bledým lemem, odspodu nahoru se zmenšují, nejhořejší listy jsou krátce řapíkaté, celokrajné. Dolní listy mají čepel úzce vejčitě kopinatou až podlouhlou, nepravidelně zubatou, bázi klínovitou, prostřední listy jsou oválné, horní vejčitě kopinaté. Kvete od srpna do října. Nažky jsou okrouhlé až široce vejčité, černé, hladké, lesklé, menší než u merlíku bílého. Rozmnožuje se generativně. Vzhledem k jeho vyšším nárokům na teplo vzchází až později na jaře, nažky dozrávají v pozdním létě až do podzimu. Pokud není půda na podzim zorána, merlík je schopen ještě na podzim vzcházet.

Nažky merlíku tuhého

Květenství merlíku tuhého

20


MERLÍK ZVRHLÝ Chenopodium hybridum L. Botanické zařazení: Čeleď Chenopodiaceae – Merlíkovité V našich podmínkách méně významný plevel, konkurenčně schopný. Tato rostlina je rozšířená po celém světě, v naší republice ji nalezneme spíše v teplejších oblastech, méně často stoupá i do vyšších poloh. Vyžaduje půdu hlubokou, dobře zásobenou vláhou, živinami a humusem, dobře snáší i polostín. Roste na rumištích, podél cest, zdí, ve světlých lesích, na kompostech, úhorech a na orné půdě. Škodí v okopaninách, prořídlých obilninách, v zelinářských zahradách. V posledních letech jeho výskyt pomalu stoupá. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Rostlina je v mládí slabě pomoučená, v dospělosti lesklá. Lodyha je 60 – 100 cm vysoká, hranatá, přímá s postranními větvemi. Listy jsou z počátku pomoučené, později pololesklé, čepel pěti až trojúhelníkovitá, na bázi srdčitá s dlouze protáhlou špičkou, hrubě laločnatě zubatá s krátkým řapíkem. Rostlina kvete od června do října. Vytváří plod s bělavým oplodím. Rozmnožuje se nažkami, kterých může jedna rostlina vytvořit až 15 000. Pro klíčení potřebují nažky přezimovat a klíčí z jara. Klíčivost si udržují řadu let. Nažky vypadávají do okolí mateřské rostliny, na další lokality se šíří s chlévským hnojem, kompostem, při přemísťování půdy, stavebních činnostech apod.

MLÉČ ROLNÍ Sonchus arvensis L. Botanické zařazení: Čeleď Cichoriaceae – Čekankovité

Merlík zvrhlý Nažky merlíku zvrhlého

Velmi významný plevel, konkurenčně velmi schopný. Velmi houževnatý, setrvává na stanovišti díky mohutnému kořenovému systému. Na území našeho státu se vyskytuje hojně od nížin až po podhorské oblasti. Osidluje lokality s vlhčí, humózní, živinami bohatou půdou všech druhů a typů. Roste ve společenství s pcháčem rolním podél cest, v příkopech, na mezích, úhorech, pustých místech, pastvinách, v zahradách a na orné půdě. Zapleveluje všechny pěstované plodiny, také zahrady, vinice, velmi nebezpečný je v okopaninách, jařinách, obrůstá i na nepodmítnutém strništi, zvláště se rozšiřuje na špatně ošetřovaných plochách. Vzhledem k obecně neudržované krajině a využívání technologií minimálního zpracování půdy lze předpokládat stoupající trend výskytu mléče rolního na orné půdě. Vytrvalá rostlina hlouběji kořenící s kořenovými výběžky. Vytváří hlavní kořen, z něhož vystupují horizontální i vertikální vedlejší kořeny. Lodyha je přímá, nahoře větvená pouze pro květenství, dutá, jemně rýhovaná, v mládí vlnatá, později lysá, vysoká 60 – 150 cm. Listy jsou lysé, lesklé. Úbory jsou složeny pouze ze žlutých jazykovitých květů. Kvete od července do října. Nažky jsou hnědé, elipsoidní, 2,5 – 3,5 mm dlouhé. Rozmnožuje se generativně

Klíčící rostlina merlíku zvrhlého

Květenství mléče rolního

POPIS METODIKY i vegetativně. Jedna rostlina může vytvořit až 20 000 nažek, které jsou po dozrání dobře klíčivé, klíčivost si v půdě udržují až 5 let. Na orné půdě převažuje rozmnožování kořenovými výběžky. Hlavní kořen sahá hluboko do podorničí. Velmi dobře regeneruje, stačí i segment kořene dlouhý 1 cm pro vznik nové rostliny. Nažky se šíří na další lokality především větrem. Úlomky kořenů jsou roznášeny po poli při zpracování půdy pracovním nářadím (např. při sklizni okopanin), půdou a komposty.

MRAČŇÁK THEOPHRASTŮV Abutilon theophrasti Med. Botanické zařazení: Čeleď: Malvaceae – Slézovité Zavlečená rostlina, která pochází z teplejších oblastí Asie, odkud se postupně dostala do ostatních částí Asie kromě území s tropickým klimatem. V mnoha částech Evropy již zdomácněla. V České republice byla poprvé zaznamenána již na konci 19. století. Dosahuje značné výšky, čímž zastiňuje ostatní rostliny. Na našem území se vyskytuje v teplé nebo mírně teplé klimatické oblasti a to převážně na rumištích, železničních nádražích, v přístavech, kolem zemědělských objektů, v zahrádkách, na kompostech, úhorech a na orné půdě. Zapleveluje cukrovku, brambory, kukuřici, kultury léčivých rostlin i nově zakládané vinice. Vzhledem k postupnému oteplování klimatu především v průběhu vegetační doby lze předpokládat postupný nárůst výskytu tohoto plevele v širokořádkových plodinách.

Mračňák theophrastův Kořenový systém mléče rolního Nažky mléče rolního

Klíčící rostlina mračňáku

Klíčící rostlina mléče

21

22

METODY REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI Jednoletá pozdně jarní rostlina. Sametově zelená rostlina s kůlovitým kořenem, z kterého vyrůstají postranní tenké kořínky. Lodyha je přímá, jednoduchá nebo v horní části krátce větvená, hustě chlupatá, 20 – 210 cm vysoká. Listy jsou dlouze řapíkaté, vroubkované, chlupaté, hluboce srdčité, zakončené dlouhou špičkou. Květy se vyvíjejí v paždí listů a tvoří jednoduché vrcholičnaté květenství barvy jasně žluté. Kvete od července do srpna. Semena jsou ledvinovitá, černohnědá s krátkými chlupy, 3 mm velká. Rozmnožuje se semeny. Vzchází až při vyšších teplotách, zpravidla od druhé poloviny května. Šíří se do okolí mateřské rostliny. V době sklizně cukrovky semena dozrávají a mohou se lépe vysemeňovat a rozšiřovat po poli.

Semena mračňáku

OVES HLUCHÝ Avena fatua L. Botanické zařazení: Čeleď Poaceae – Lipnicovité

Květy mračňáku

Velmi významný plevel. Patří k mimořádně konkurenčně schopným plevelům. Prosadí se i v hustých porostech. Je významným hostitelem škůdců a přenašečem chorob obilnin. Nejhojněji je zastoupen v nížinách, odkud se postupně šíří do vyšších poloh. Preferuje těžší, vlhké až vysychavé půdy, zásobené živinami. Vyskytuje se na úhorech, rumištích apod. Na polích zapleveluje především okopaniny, luskoviny, silážní kukuřici, zeleniny a špatně zapojené porosty obilnin. Výskyt ovsa hluchého má v celé řadě pěstitelských oblastí vzestupnou tendenci. Jednoletá časně jarní rostlina. Stébla trávy jsou přímá, 60 – 150 cm vysoká. Listy jsou dlouhé až 45 cm, lata je 40 cm dlouhá. Rozmnožuje se generativně – obilkami. Kvete od července do srpna. Obilky jsou po dozrání proměnlivě dormantní. Vzchází i z hloubek přes 10 cm. Obilky zůstávají klíčivé v půdní zásobě i několik let. Klíčí během jara v několika etapách. Šíří se osivem obilnin, statkovými hnojivy, ale především přímým vysemeněním na poli.

Kvetoucí oves hluchý

PELYNĚK ČERNOBÝL Artemisia vulgaris L. Botanické zařazení: Čeleď Asteraceae – Hvězdnicovité Obilka ovsa Oves hluchý

Vyskytuje se hojně po celém území. V současné době patří mezi velmi významné plevele, má velmi vysokou konkurenční schopnost. Při silném výskytu dokáže silně potlačit pěstované plodiny. Jeho pyl je velmi alergenní. Osidluje zemědělskou i nezemědělskou půdu. Roste převážně v sadech, vinicích, zanedbaných loukách a pastvinách. V posledních letech osidluje i ornou půdu, kde se prosazuje ve všech pěstovaných plodinách, komplikuje též sklizeň. V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Šíření

Pelyněk černobýl

23

POPIS METODIKY podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na zemědělskou půdu. Šíření podporuje též nedostatečná kvalita zpracování půdy. Vytrvalá rostlina. Vytváří trsnaté, nepříjemně aromatické lodyhy vysoké 60 – 120 cm, výjimečně i delší. Listy jsou široce vejčité, jedenkrát peřenoklané až peřenodílné s 1 – 2 jařmy úkrojků. Laty jsou husté s jednoduchými kopinatými listeny, úbory krátce stopkaté, drobné, na konci větévek nahloučené. Kvete od července do září. Rozmnožuje se generativním, na orné půdě i vegetativním způsobem z podzemních pupenů na lodyhách rozrušených trsů. Plody jsou drobné ochmýřené nažky. Po dozrání mají vysokou klíčivost. Vzcházejí nejlépe z povrchu půdy, nebo z hloubky do 1,5 cm. Z větších hloubek nevzcházejí. Nažky jsou roznášeny větrem po okolí.

Klíčící rostlina pelyňku

Pelyněk černobýl

PCHÁČ ROLNÍ (OSET) Cirsium arvense (L.) Scop. Botanické zařazení: Čeleď Asteraceae – Hvězdnicovité Patří mezi velmi významné plevele, je řazen mezi deset nejvýznamnějších plevelů světa. Konkurenční schopnost pcháče je vysoká, má vysoké nároky na odběr vody a živin. Úporně setrvává na stanovišti, na polích tvoří tzv. hnízda, kde základem je rostlina vzešlá ze semene. V případě silného výskytu působí ztráty při sklizni plodin, nebo sklizeň znemožňuje. Při silném výskytu dokáže úplně potlačit pěstovanou plodinu, kořeny vylučují alelopatické látky, které působí inhibičně na plodiny a plevele. Vyskytuje se po celém území od nížin až do horských oblastí. Vyskytuje se ve všech pěstovaných plodinách na orné půdě, sadech, vinicích, chmelnicích i na loukách a pastvinách či speciálních plodinách. V posledních letech četnost jeho výskytu rychle stoupá. Šíření podporuje špatná péče o nezemědělskou půdu, což umožňuje nálet nažek na pozemky a půdu dosud nezaplevelenou. Reaguje velmi citlivě na kvalitu zpracování půdy a nevhodně provedené aplikace herbicidů, což se projeví rychlou regenerací z kořenového systému. Vytrvalá rostlina hlouběji kořenící s kořenovými výběžky. Mladé rostliny vytvářejí listové růžice, z kterých vyrůstají lodyhy 100 – 150 cm vysoké, někdy i vyšší. Úbory se skládají z trubkovitých červenofialových květů. Je to dvoudomá rostlina, s výskytem samčích a samičích rostlin. Kvete od května až do podzimu. Plody jsou ochmýřené nažky. Rozmnožuje se generativní a vegetativní cestou. Obecně lze říci, že si nažky v půdě zachovávají životnost do 6 let. Již jeden měsíc po vzejití je rostlina schopná vegetativní reprodukce. Rostlina vytváří mohutný kořenový systém složený z horizontálních a vertikálních kořenových výběžků. Kořenový

Nažky pelyňku

Semenáč pcháče

Pcháč rolní

Nažky pcháče

24


Samičí rostlina pcháče

systém dosahuje do poměrně značné hloubky, udává se i několik metrů. Kořenové výběžky mají obrovskou regenerační schopnost. V příznivých podmínkách regenerují i segmenty kořenových výběžků dlouhé 2 cm o průměru 3 mm. První růžice se objevují počátkem dubna, ale jejich rašení trvá po celou vegetační dobu v závislosti na pěstované plodině a agrotechnických zásazích. Na orné půdě se rozmnožuje převážně vegetativně, na nezemědělské půdě, loukách a pastvinách především pomocí semen. Nažky jsou roznášeny větrem na poměrně velké vzdálenosti.

Samčí rostlina pcháče

PRLINA ROLNÍ Lycopsis arvensis L. Botanické zařazení: Čeleď Boraginaceae – Brutnákovité V poslední době se stává významným plevelem. Vytváří statné konkurenčně silné rostliny. Nároky na stanoviště nejsou velké. Roste na vlhkých i suchých lokalitách. Patří mezi léčivé rostliny. Mladé listy se dříve používaly do salátů. V Evropě se vyskytuje v mírném pásu. V našich podmínkách roste roztroušeně po celém území od nížin do podhorských oblastí jak na nezemědělské, tak i zemědělské půdě. Škodí v obilninách i ostatních plodinách. Výskyt prliny rolní má mírně vzestupnou tendenci vlivem skladby pěstovaných plodin, používanými agrotechnickými opatřeními i sortimentem herbicidů. Jednoletá ozimá plevelná rostlina. Vytváří vystoupavé, jednoduché rozvětvené lodyhy s drsnými podlouhle kopinatými střídavými listy. Květy jsou uspořádány v dvojvijanech, jsou krátce stopkaté a jasně modré. Plody jsou tvrdky 3 – 4 mm dlouhé, zřetelně bradavičnaté. Kvete od května do konce vegetace. Rozmnožuje se semeny.

Kvetoucí prlina rolní

PRYŠEC KOLOVRATEC Tithymalus helioscopia (L.) Hill Botanické zařazení: Čeleď Euphorbiaceae – Pryšcovité

Semena

Klíčící prlina rolní

Méně významný plevel. Konkurenční schopnost je poměrně nízká, v dobře zapojených porostech se neprosadí. Mléčná šťáva obsahuje jedovaté látky, které se sušením neztrácejí. Vyskytuje se hojně po celém území od nížin do podhorských oblastí. Jeho výskyt je vyšší na úrodnějších půdách. Nejčastěji se vyskytuje v širokořádkových plodinách okopanin, zelenin, kukuřice a v zahradách. Vzhledem k jeho širokospektrální toleranci vůči herbicidům lze předpokládat jeho rostoucí význam. Jednoletá pozdně jarní rostlina, vzácně přezimující. Rostliny vytvářejí lysou, někdy roztroušeně chlupatou, jednoduchou, někdy rozvětvenou lodyhu, vysokou až 40 cm. Listy jsou klínové, kopisťové až vejčité, střídavé, směrem k vrcholu se zvětšující. Květenství tvoří lichookolík podepřený listeny s větvemi vidličnatě větvenými. Květy jsou oboupohlavné. Kvete od května až do podzimu. Rostlina se rozmnožuje semeny. Plod je lysá tobolka obsahující až 3 semena 2,2 – 2,6 mm dlouhá. Na jedné rostlině se vytvoří až 500 semen. Klíčí nejlépe z hloubky do 3 cm. Klíčivost si semena ponechávají po dobu několika let. Šíří se semeny s nevyčištěným osivem a posklizňovými zbytky.

PŘESLIČKA ROLNÍ Equisetum arvense L. Botanické zařazení: Čeleď Equisetaceae – Přesličkovité Patří mezi velmi významné plevele úporně setrvávající na stanovišti. Konkurenční schopnost přesličky je vysoká, má vysoké nároky na vláhu, kterou je schopna čerpat z velkých hloubek. Je využívána i jako léčivá rostlina. Vyskytuje se po celém území od nížin až po horské oblasti. Výskyt je vázán na vlhčí stanoviště, vyhledává lokality s utuženou podorniční vrstvou. V případě vhodných podmínek se vyskytuje ve všech plodinách. V posledních letech je pozorován vzestupný trend výskytu a tento trend vzhledem k přizpůsobivosti a odolnosti bude pravděpodobně pokračovat.

25

POPIS METODIKY

Kvetoucí pyšec

Detail květu

Vytrvalá rostlina hlouběji kořenící s oddenky. Vytváří dva druhy lodyh. Časně na jaře se objevují nezelené plodné lodyhy, až 30 cm vysoké, zakončené výtrusnicovým klasem. Po vyprášení výtrusů lodyhy odumírají. Poté se vytvářejí zelené, větvené a článkované lodyhy, vysoké až 60 cm. Rozmnožuje se generativním i vegetativním způsobem. Vegetativně se rozmnožují z kořenů, kde základem je horizontální oddenek, tvořící řadu bočních oddenků. Na kořenech se tvoří též hlízky o velikosti 1 cm. Šíří se především vegetativní cestou. Šíření výtrusy není dosud podrobně prozkoumáno a uniká běžnému pozorování.

Vzešlá rostlina pryšce kolovratec

Semena pryšce

Sterilní lodyhy přesličky rolní

PÝR PLAZIVÝ Elytrigia repens (L.) Nevski. Botanické zařazení: Čeleď Poaceae – Lipnicovité Patří mezi velmi významné plevele. Konkurenční schopnost pýru je vysoká. Vyskytuje se na 75 – 85 % orné půdy, velmi rozšířený ve všech oblastech. Vyskytuje se ve všech pěstovaných plodinách na orné půdě i ve speciálních plodinách. Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a minimalizace agrotechnických opatření. Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Vzhledem k pokračování tohoto trendu lze předpokládat, že pýr plazivý zůstane stále významným plevelem na orné půdě. Vytrvalá rostlina mělce kořenící s oddenky. Středně vysoká až vzrůstná tráva setrvávající v půdě článkovými oddenky. Na každé uzlině článku je patrný kořenový pupen a stonkové pupeny.

Kvetoucí pýr

Oddenky pýru

Fertilní lodyha

Detail lodyhy

26


Semenáč pýru plazivého

Obilky pýru

Terminální pupen je krytý šupinou. Rostliny vytvářejí vzpřímená stébla vysoká až 1 m. Listy jsou sytě zelené až šedozelené. Stébla jsou zakončena lichoklasem sestávajícím z 15 – 20 klásků. Kvete od června do srpna. Rozmnožuje se generativním a vegetativním způsobem. Obilky dlouhé až 7 mm mají po dozrání poměrně dobrou klíčivost. Na jednom stéblu se může vytvořit až 100 obilek. Oddenky mají obrovskou regenerační schopnost. Z jednoho segmentu dlouhého 10 cm je rostlina schopná v průběhu vegetace vytvořit až 30 m oddenků. Kořenový systém je uložen poměrně mělce, zpravidla v hloubce do 20 – 30 cm. Přestože vegetativní způsob rozmnožování na orné půdě převládá, je nutné nepodceňovat generativní rozmnožování obilkami.

RDESNO BLEŠNÍK Rdesno blešník

Persicaria lapathifolia (L.) S. F. Gray Botanické zařazení: Čeleď Polygonaceae – Rdesnovité Patří mezi velmi významné plevele. Za vhodných podmínek vytváří husté a souvislé porosty, které silně konkurují plodinám. Je rozšířen po celém území od nížin až do horských oblastí. Vyskytuje se podél vodních toků, komunikací, na rumištích, příkopech a navážkách. Největší škody působí v bramborách, řepě cukrové a zelenině. V některých oblastech je častým plevelem v kukuřici. Škodí i v prořídlých obilninách. V posledních letech vlivem vysoké přizpůsobivosti k podmínkám jeho výskyt rychle vzrostl. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Lodyha je přímá, vystoupavá až plazivá, větvená, vysoká 10 – 180 cm, zelená až načervenalá, často s roztroušenými černými tečkami nebo skvrnami. Listy jsou vejčité až kopinaté, vzácněji čárkovité, často s nepravidelnou skvrnou. Květy jsou bělavě zelené nebo růžové uspořádané v lichoklasech. Kvete od června do září. Rozmnožuje se generativně. Nažky jsou čočkovité 1,5 – 2 mm velké, černohnědé, lesklé. Na rostlině se může vytvořit 800 – 1 500 nažek, které mají dlouhodobou klíčivost, klíčí z hloubky až 4 cm. Z hlubších vrstev klíčí špatně.

RDESNO OBOJŽIVELNÉ Persicaria amphibia (L.) S. F. Gray Botanické zařazení: Čeleď Polygonaceae – Rdesnovité Vyskytuje se po celé republice od nížin po podhorské oblasti především na vlhčích stanovištích ve všech plodinách včetně hustě setých obilnin. Na pole proniká z okrajů vodních toků, zavlažovacích či odvodňovacích kanálů, při povodních a zátopách. Roste hojně na vysušených či zavezených rybnících, kde je vysoká zásoba generativních orgánů v půdě. Vyskytuje se ohniskově,

Kvetoucí rdesno blešník

Semena Detail lodyhy rdesna obojživelného

Rdesno obojživelné

Květoucí rdesno obojživelné

27

POPIS METODIKY avšak patří mezi významné plevele. Konkurenční schopnost je vysoká, má vysoké nároky na vodu a živiny. Vytvářejí se dva morfologicky odlišné biotypy, suchozemský a vodní. Šíření podporuje pokles úrovně zpracování půdy a utuženost pozemků, což způsobuje podmáčení polí. Vzhledem k vysoké adaptibilitě tohoto plevele lze předpokládat vzestup jeho výskytu. Vytrvalá rostlina vytvářející oddenky. Rostliny tvoří tzv. hnízda, ze kterých se šíří po pozemku zpracováním půdy. Má vystoupavé, hustě olistěné, až 60 cm i více vysoké lodyhy. Listy jsou dlouze řapíkaté a kopinaté. Květy vytváří typ vodní, typ suchozemský pouze při dostatku vláhy a živin. Jsou narůžovělé a tvoří lichoklas. Suchozemský typ má většinou sterilní lodyhy. Pro zemědělství má význam pouze suchozemský typ, který se rozmnožuje pouze vegetativní cestou z kořenového systému, který je tvořen silnými horizontálními a vertikálními oddenky, které mají vysokou regenerační schopnost.

Květenství rosičky krvavé

ROSIČKA KRVAVÁ

Vzcházející rosička

Digitaria sanguinalis (L.) Scop. Botanické zařazení: Čeleď Poaceae – Lipnicovité Dříve méně významný plevelný druh. Při silnějším výskytu vykazuje silnou konkurenční schopnost. Je světlomilný. Patří mezi prosovité trávy. Obilky jsou významným zdrojem potravy pro ptáky. Vyskytuje se především v teplých oblastech našeho státu. Nároky na prostředí má jako ostatní prosovité trávy. Vyskytuje se masově podél silnic a železnic. Roste v sadech a vinicích. Na orné půdě zapleveluje především kukuřici, řepu cukrovou a polní zeleniny. Význam prosovitých trav obecně v posledních letech stoupá vzhledem k jejich vysoké reprodukční schopnosti. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Vytváří vystoupavé kolénkaté stéblo vysoké 20 – 30 cm. V kolénkách je schopná zakořeňovat. Listy jsou ploché, dlouhé až 5 cm, ochlupené. Vytváří svazčitý kořenový systém. Květenstvím jsou lichoklasy. Kvete od června do podzimu. Rozmnožuje se generativně. Plody jsou obilky. Jedna rostlina je schopná vyprodukovat až několik set obilek. Obilky jsou po dozrání dormantní, druhým rokem se klíčivost významně zvyšuje.

Obilky rosičky

Řepeň polabská

ŘEPEŇ POLABSKÁ Xanthium albinum (Widder) H. Scholz et Sukopp. Botanické zařazení: Čeleď Asteraceae – hvězdnicovité V České republice je známá od druhé poloviny 18. století, kdy byl poprvé v roce 1851 zaznamenán výskyt z okolí Děčína. V současné době je Xanthium albinum s lokálním, ale četným výskytem součástí vegetace břehových zón řeky Labe od Hřenska až po Kolín, roztroušeně též roste v okolí Přelouče a Pardubic. Druhou významnou oblastí výskytu tohoto druhu je jižní Morava. Zde je výskyt postupně zaznamenáván v posledních desetiletích. Jihomoravská oblast rozšíření koresponduje s hlavními moravskými toky, a to s Moravou a s Dyjí, odkud se dále rozšiřuje do okolí a po březích přítoků. Jihomoravská oblast rozšíření je především v okolí Břeclavi a podél řeky Dyje, směrem k Dolním Věstonicím. Druhá část rozšíření v jihomoravské oblasti směřuje od Břeclavi směrem ke Strážnici, a to převážně v okolí řeky Moravy. Vyskytuje se v širokořádkových plodinách, kukuřici, řepě cukrové a slunečnici. Jednoletá pozdně jarní rostlina. Rostliny Xanthium albinum se rozmnožují pouze generativní cestou a to semeny. Semena po dozrání mají vynikající vzcházivost, která může dosáhnout až takřka 100 %. Nejlépe semena vzchází z hloubky 1 – 4 cm, kde vzcházivost dosahuje zpravidla 90%. Ve hloubkách pod 4 cm dochází ke snižování schopnosti vzcházet. Svým životním cyklem se velmi podobá rostlinám, jako je durman obecný nebo mračňák Theofrastův. Semena klíčí až při vyšších teplotách v pozdějším jaru nebo i počátkem léta. Avšak poté roste velmi rychle.

Klíční rostlina

Masové vzcházení řepně

28


6. ZMĚNY DRUHOVÉHO SPEKTRA PLEVELŮ NA ZEMĚDĚLSKÉ PŮDĚ Plevelná společenstva jsou ovlivňována celou řadou faktorů, které na ně působí krátkodobě i dlouhodobě. Proto procházejí stále poměrně složitým vývojovým cyklem. Plevelné rostliny doprovázejí plodiny od počátku zemědělství a patří mezi nejproblematičtější škodlivé činitele, na jejichž eliminaci bylo vždy vynakládáno obrovské množství úsilí. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování. Plevelné druhy, které nebyly schopné se postupně přizpůsobovat obdělávání půdy a pěstování plodin, z polí postupně mizely. Některé druhy vymizely již v dávné době, jiné v době nedávné, v závislosti na rozvoji technologií pěstování plodin. Plevele svázané s technologií pěstování plodin se po změně technologie nebyly schopny v nových podmínkách reprodukovat a vymizely, jako např. koukol polní. Pěstování plodin je z pohledu ekologické stability nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit co nejvhodnější podmínky pro pěstované plodiny jsou ovlivňována původní rostlinná společenstva. V dávných dobách byla plevelná společenstva co do druhového spektra velmi bohatá. Na polích v jednotlivých plodinách bylo zastoupeno mnoho desítek plevelných druhů, které konkurovaly plodinám i samy sobě navzájem. Regulace plevelů byla vždy obtížná, v minulosti převládal mechanický způsob hubení (ruční práce). Druhová rozmanitost a poměrná stabilita plevelných společenstev znamenala, že se v dlouhých časových obdobích druhové spektrum plevelů a jejich poměr výrazně neměnil. Vývoj druhového spektra plevelných společenstev byl a stále bude ovlivňován celou řadou faktorů. S rozvojem intenzivního zemědělství, který začal v minulém století a pokračuje dodnes, bylo aplikováno mnoho nových poznatků. Plevelná společenstva byla ovlivněna zavedením osevních sledů, rostoucí intenzitou využívání statkových a průmyslových hnojiv, rozvojem mechani-

zace, která ovlivnila kvalitu agrotechniky. V posledních padesáti letech byla ovlivněna používáním herbicidů, zaváděním nových GMO plodin, které vzhledem k rezistenci vůči některým herbicidním látkám (glyphosate) významně zasáhnou do systému regulace plevelů. VLIV ZMĚN KLIMATICKÝCH PODMÍNEK NA DRUHOVÉ SLOŽENÍ PLEVELŮ Na naší Zemi dochází neustále k periodickým změnám klimatu. Jedná se o změny krátkodobé a dlouhodobé. Tyto změny probíhají poměrně pomalu, přesto se projevují i na změnách ve vegetaci a tedy i v druhovém zastoupení plevelných rostlin na jednotlivých stanovištích. V posledních letech je velmi často diskutován problém globálního oteplování. V důsledku globálního oteplování se zvyšuje teplota na celé zemi. To přináší mnohé změny v rostlinných i živočišných společenstvech. Organismy musí na tyto přeměny určitým způsobem reagovat. Buď zaniknou, nebo se změnám přizpůsobí. Rostliny žijící původně v teplých krajích tak dostávají možnost expandovat do dalších lokalit a postupují směrem na sever, na místa pro ně v minulosti nevhodná. Bez ohledu na relevantnost globálního oteplování můžeme pozorovat v posledních dvaceti letech poměrně rychlé šíření některých teplomilných plevelů z nížin až do podhorských oblastí. Například ježatka kuří noha, béry, laskavec ohnutý, laskavec zelenoklasý, lilek černý, durman obecný a celá řada dalších. Riziko invazí teplomilných druhů k nám stále stoupá. Hranice výskytu čiroku halabského se posunuje, podobně se v našich podmínkách rychle šíří teplomilná rostlina žlutošťavel růžkatý. V Maďarsku byl zaznamenán výskyt subtropického plevele Cyperus aesculentus atd. VLIV STŘÍDÁNÍ PLODIN Výrazně do struktury plevelných společenstev zasáhly osevní postupy. Jejich význam mimo jiné spočíval v tom, že komplikoval reprodukci některých plevelných druhů. Při Nárůst výskytu vybraných jednoletých prosovitých trav na orné půdě

260 – 240 –

Procentický nárůst

220 – 200 – 180 –

Bér sivý 160 – Bér zelený 140 –

Ježatka kuří noha

120 –

Rosička krvavá

100 – Roky: 89

90

91

92

93

94

95

96

97

98

99

00

01

02

03

04

05

06

07

08 09

29

POPIS METODIKY

Relativní počet plevelných druhů a počtu plevelů na jednotku plochy v různých osevních sledech % 180 –

Počet plevelných druhů Výskyt plevelů na jednotku plochy

160 – 140 – 120 – 100 – 80 – 60 – 40 – 20 – 0–

50 % obilnin

60 % obilnin 70 % obilnin Složení osevního postupu

Vliv střídání plodin na výskyt pcháče rolního

Ambrozie peřenolistá ve slunečnici

Obilniny a řepky

Durman obecný ve slunečnici

180 – 160 – 140 – 120 – % výskytu

dodržování správného střídání plodin docházelo k postupnému potlačování některých plevelů v plevelných společenstvech. Některé plevelné druhy byly potlačovány více, jiné méně, přesto byla plevelná společenstva stále druhově velmi bohatá a vyvážená. Klasický střídavý osevní postup udržuje vyrovnaný poměr mezi ozimými a jarními plevely a mezi jednoděložnými a dvouděložnými druhy. Jakýkoliv posun ve struktuře osevního sledu ve prospěch obilnin či ve prospěch ozimých nebo jarních plodin má za následek rychlou reakci plevelných společenstev. V případě zvýšení výskytu ozimých obilnin a ozimých plodin (např. ozimá řepka) se rychle přemnoží následující druhy plevelů: chundelka metlice, heřmánkovec nevonný, svízel přítula, mák vlčí, hluchavka nachová, hluchavka objímavá, violka rolní aj. na úkor jarních plevelů, např.

Střídavý osevní postup

100 – 80 – 60 – 40 – 20 – 0– 1. rok

2. rok

3. rok

Dobře ošetřený porost slunečnice

4. rok

5. rok

30


Vliv střídání plodin na výskyt pýru plazivého Převaha obilnin a řepky

Střídavý osevní postup

250 –

% výskytu

200 – 150 – 100 – 50 – 0– 1. rok

2. rok

3. rok

4. rok

5. rok

Vliv způsobu zpracování půdy na šíření pýru plazivého Minimalizace

Orba

250 – % zaplevelení

200 – 150 – 100 – 50 – 0– 1. rok

2. rok

3. rok

4. rok

5. rok

Kamyšník širokoplodý ve slunečnici

Kokotice parazitující na slunečnici

Ambrozie na neošetřených souvratích

ovsa hluchého, hořčice rolní aj.. V případě stálého opakování těchto sledů dochází k vytvoření značné zásoby semen ozimých plevelů v půdě, což komplikuje hubení plevelů v následujícím období. Stejná situace vznikne při převaze jarních plodin. V tomto případě dochází k přemnožení jarních plevelů např.: hořčice rolní, ředkev ohnice, oves hluchý, merlík bílý, rdesno blešník, rdesno červivec aj. Z toho vyplývá opodstatněnost správného střídání plodin.

Z historického pohledu můžeme říci, že v období mezi dvěma světovými válkami byly zásady střídání plodin dodržovány. V období po druhé světové válce byl na orné půdě postupně zvyšován podíl obilnin na úkor ostatních plodin. Přesto si osevní sledy zachovávaly požadovanou strukturu, která obsahovala i víceleté pícniny (vojtěška, jetel). V posledních 15 letech se však nedá hovořit o osevních postupech. Pravidla střídání plodin nejsou dodržována, druhové

POPIS METODIKY

spektrum pěstovaných plodin se výrazně snížilo ve prospěch tržních plodin (obilniny, řepka ozimá, slunečnice, řepa cukrová aj.). Ustoupily víceleté pícniny pěstované na orné půdě, poklesly plochy luskovin, řepy cukrové i brambor. To se zákonitě projevuje na expanzním šíření celé řady plevelných druhů.

Merlík bílý ve slunečnici

VLIV ZPRACOVÁNÍ PŮDY Zpracování půdy stále patří mezi základní a nejvýraznější opatření v systému regulace plevelů na orné půdě. V minulosti bylo v podstatě jediným účinným opatřením. Z hlediska regulace plevelů je velmi významná podmítka, která umožňuje zaklopení vypadlých semen a poškození vytrvalých plevelů (pýr plazivý, pcháč rolní). Současně zabraSlunečnice zaplevelující kukuřici

ňuje ztrátám na vlhkosti a umožní klíčení plevelů z povrchových vrstev. Hluboká orba dokonale zaklopí posklizňové zbytky rostlin, kořeny či kořenové výběžky vytrvalých plevelů, které v těchto podmínkách nejsou schopny reprodukce. Snahy o minimalizaci zpracování půdy vedly k podstatnému snížení nákladů, ale po zavedení minimalizace dochází zpravidla již v druhém roce a dalších letech k velkému nárůstu zaplevelení. Plevelová společenstva v těchto systémech jsou sice v řadě případů druhově chudší, ale nárůst počtu plevelů na polích má stoupající tendenci. Rychle se šíří například vytrvalé plevelné druhy (pcháč rolní, pýr plazivý, pelyněk černobýl, mléč rolní, rukev lužní, čistec bahenní, kamyšník polní a kamyšník širokoplodý), ale na ornou půdu se šíří i takové plevele, které se za normálních podmínek na ní nevyskytují (pampeliška lékařská, šťovík kadeřavý, šťovík tupolistý aj.). Z jednoletých plevelů převládají tyto druhy: chundelka metlice, heřmánkovec nevonný, svízel přítula, truskavec ptačí, ptačinec prostřední, bolehlav plamatý, hluchavka objímavá a nachová. Při sklizni sklízecími mlátičkami, zvláště obilnin a řepky, se většina semen plevelů dostane na povrch půdy a stává se zdrojem dalšího zaplevelení. Nebezpečný je také výdrol obilí

Výdrol slunečnice v ječmeni jarním

Ošetření půdy – základ regulace plevelů

31


a řepky, které se v posledních letech stávají nepříjemnými plevely. V některých oblastech se stává problematickým i výdrol slunečnice, řepky ozimé, ostropestřce mariánského a dalších plodin. Tyto plodiny jsou následně velmi obtížně hubitelné v jiných plodinách. Proto je třeba věnovat pozornost seřízení sklízecí techniky a volit optimální dobu sklizně.

Šíření plevelů také napomáhají zahrádkáři, kteří šíří do okolí zahrad mnoho rizikových rostlin, které následně zaplevelují krajinu i zemědělskou půdu (křídlatky, netýkavky, třapatky, zlatobýly a další). Stejně negativně působí poměrně časté zavlékání rostlin z dovolených ze zahraničí a jejich pěstování na zahradách.

VLIV NEZEMĚDĚLSKÉ ČINNOSTI NA ZMĚNU 7. ZÁSADY SPRÁVNÉHO POUŽÍVÁNÍ HERBICIDŮ PLEVELNÝCH SPOLEČENSTEV Působení člověka na krajinu má pochopitelně významný vliv Ze všech faktorů v posledních desetiletích nejvýznamněji i na zemědělství a tedy druhotně i na plevelná společenstva. ovlivnily druhové složení plevelů na orné půdě herbicidy. Je dlouhodobé a zásahy do životního prostředí bývají zpra- První používání herbicidních látek lze datovat na počátek vidla velkoplošné. Urbanizace krajiny, povrchová těžba suro- minulého století, kdy se jednalo především o některé anorvin, velkoplošné skládky a výsypky ovlivnily výskyt rostlin ganické herbicidy. Používání organických herbicidních látek a existenci vhodných podmínek pro většinu rostlinných počalo po skončení druhé světové války. Po zpočátku druhů. Některé druhy rostlin však rostou i za těchto okol- nevýznamném rozšíření došlo v šedesátých letech minuností, a protože nemají konkurenci, velmi rychle se rozmno- lého století k masovému používání herbicidů. Vývoj žují a osidlují tyto plochy. Následně potom osidlují i zeměděl- nových látek byl explozivní a v současné době je použískou půdu. Mezi takové druhy patří především lebeda lesklá, váno velké množství herbicidů s různým mechanizmem locika kompasová, merlíky, turanka kanadská, podběl účinku. Většinu plodin na celém světě by bez používání obecný, pelyněk černobýl a celá řada dalších včetně invaz- herbicidů nebylo možné pěstovat. ních plevelných druhů. Tyto zdroje zaplevelení je nutné Velkoplošné a opakované používání herbicidů má však ošetřovat, aby se zabránilo jejich dalšímu šíření. Takové loka- celou řadu rizik. Kromě rizik ekologických a jejich vlivu na lity jsou nebezpečné i z pohledu hygienického. Rostliny zde zdraví zvířat a lidí jsou jejich dlouhodobému působení vystarostoucí jsou příčinou pylových alergií. vena i plevelová společenstva, která na používání herbicidů Regulace plevelů na nezemědělských plochách je bezprostředně reagují. Pravidlem zpravidla bývá, že čím poměrně složitým problémem. Zejména rozsáhlé plochy účinnější herbicid se zemědělcům dostane do rukou, tím železnic, plochy v přístavech a manipulačních skladech více a delší dobu jej používají. Mnohaleté opakované použíbývají pravidelně ošetřovány herbicidy. Používány jsou vání má pak za následek výrazné změny v druhovém slototální, zpravidla perzistentní herbicidy v podstatně žení plevelů. Z počátku dochází k rychlému ústupu citlivých vyšších dávkách než v zemědělství. Tyto plochy jsou zdro- plevelů vůči zmíněným herbicidům. Na polích po opakované jem rezistentních populací plevelů, které se následně několikaleté aplikaci zůstává pouze několik tolerantních plemohou šířit na zemědělskou půdu. Největším problémem je velných druhů (např. svízel přítula, violka rolní, chundelka jejich šíření po železnici po celé republice. metlice, laskavce, rdesna aj.), které se však rychle přemnoží K rychlému šíření plevelných druhů dochází v posled- a silně konkurují plodinám. Další reakcí plevelů může být ních letech především podél dálnic a vysokorychlostních vznik rezistence plevelů vůči herbicidním látkám. silnic. Rychlý postup šíření některých plevelných druhů Přestože existuje velké množství herbicidních přípravků napříč Evropou je zřetelný. Zejména plevele rozšiřující se na většinu plevelných druhů, zemědělci chybují nejčastěji anemochorně (ambrózie, bytel, starčky, zlatobýl, pelyněk v tom, že v jednotlivých letech nepoužívají herbicidy černobýl, podběl lékařský atd.). Podél těchto komunikací se s rozdílným mechanizmem účinku. Používají herbicidy, se šíří i další plevele jako např. pupalky, laskavce, rdesna, kterými jsou spokojeni a které vykazují velmi dobrý účinek. merlíky, rosičky, ježatky, béry, štětka soukenická aj. Vzhledem k budování dalších nových dálnic lze předVliv délky kořenových segmentů na účinek pokládat, že šíření plevelů podél nich bude nabývat na postemergentních graminicidů stále větším významu. Focus Ultra (1,5 l/ha) Pantera 40 EC (2,25 l/ha) Fusilade Super (2,5 l/ha) Nebezpečím jsou proto i cizokrajné plevele, které se 100 – k nám šíří po železnici, lodní dopravou s různými surovinami (obilí, zemědělské produkty, železná ruda 80 – atd.). Příkladem může být ambrózie peřenolistá a bytel 60 – metlatý. Tyto plevele v našich podmínkách již zdomácněly a jsou významným nebezpečím pro zeměděl40 – skou půdu. Podobně k nám byla zavlečena s železnou 20 – rudou locika tatarská. Problém zavlékání cizokrajných plevelů je nezanedbatelný a riziko zavlékání je stále 0– vyšší. Proto je nutné tento problém neustále sledovat 5 – 7 cm 10 – 15 cm 20 – 25 cm Délka segmentů oddenků pýru plazivého a studovat jednotlivé migrační cesty. % zaplevelení

32

POPIS METODIKY

Způsoby použití herbicidů dle termínu aplikace 1. Aplikace před setím 2. Aplikace preemergentní, před vzejitím po zasetí 3. Aplikace preemergentní, před vzejitím po zasetí 4. Aplikace postemergentní, po vzejití, časná 5. Aplikace postemergentní, po vzejití, pozdní

Dlouhodobým používáním těchto herbicidů však podporují nevědomky selekci plevelných druhů. Selekce je pomalá, ale o to nebezpečnější. Již v minulosti se udělala chyba s opakovaným používáním růstových herbicidů typu MCPA aj., později opakovaným používáním sulfonylmočovin typu chlorsulfuron aj. V prvním případě došlo k přemnožení chundelky metlice a odolných dvouděložných plevelů (heřmánky, svízel přítula, hluchavky aj.) a druhém případu k přemnožení svízelem přítulou, violkou rolní a zemědýmem lékařským. Následné řešení problému takto vyselektovaných plevelů je finančně značně náročné. MOŽNOSTI APLIKACE HERBICIDŮ Předseťová aplikace – herbicidem se ošetří připravená nebo i nepřipravená půda před setím nebo sázením plodin. Jde o méně rozšířený způsob, který se používá např. u půdních herbicidů, které jsou na světle nestabilní nebo špatně pronikají hlouběji ke klíčícím semenům plevelů. Prosto se po aplikaci zapravují např. kypřičem nebo bránami mělce do půdy. Preemergentní aplikace – provádí se v období po zasetí plodiny, avšak ještě před jejím vzejitím. Jde buď o kontaktní preemergentní aplikaci, která se provádí po vzejití plevelů anebo o reziduální preemergentní aplikaci, která se provádí před vzejitím plevelů. Postemergentní aplikace – provádí se po vzejití plodiny. Podle typu použitého herbicidu je přesný termín aplikace zpravidla vymezen růstovou fází plodiny a plevelů. Předností postemergentních aplikací je možnost rozhodnutí se pro provedení zásahu a výběru účinných látek až podle skutečného zaplevelení. Při ojedinělém a nerovnoměrném

výskytu plevelů není na pozemku při postemergentní aplikaci nutno ošetřovat celou plochu, ale lze provést pouze ohniskovou aplikaci. Rozvoj výpočetní a telekomunikační techniky přispěl v posledních letech k vývoji automatizovaných systémů pro ohniskovou aplikaci. Zaplevelení v jednotlivých částech pozemku je buď snímáno přímo při jízdě postřikovače kamerou a on-line vyhodnocováno informačním systémem, který vypočítá předpokládanou ztrátu na výnosu a stanoví optimální dávku přípravku pro příslušné místo, nebo je dávkování přípravku prováděno s využitím geografického informačního systému (GIS), který vytvoří mapu zaplevelení pozemku a řídí aplikační techniku podle její polohy udané družicovým globálním pozičním systémem (GPS). Předsklizňové aplikace herbicidů – Podstata těchto aplikací spočívá především ve vysoké herbicidní spolehlivosti na pýr plazivý, pcháč rolní, pelyněk černobýl a další plevele. Plevele mají vytvořenou velkou listovou plochu, což příznivě ovlivní množství přijaté účinné látky a její následnou translokaci do kořenů vytrvalých plevelů. Předpokladem úspěchu je dodržení termínu aplikace herbicidů, aby došlo k odumření nadzemních částí rostlin plevelů. Nespornou výhodou těchto aplikací je rovnoměrně vyzrálý porost obilnin a odumřelé plevele. To podstatně zjednodušuje sklizeň a výrazně sníží ztráty při sklizni i náklady na dosoušení zrna. Klasická neboli jednorázová aplikace – herbicid je použit jednorázově v optimální fázi růstu plevelů i zemědělské plodiny. Dělená aplikace – plevele mají různou vzcházivost v průběhu vegetace a aplikace herbicidů musí být provedena v takové fázi růstu plevele, aby byla co nejoptimálnější

33

34


Fenologické fáze slunečnice

a nejúčinnější. Některé plevele ovšem vzchází během celého vegetačního roku a jedna aplikace na ně celkově nepůsobí, protože zasáhne pouze plevele vzešlé, avšak semena v půdní zásobě nejsou potlačena. Proto se v praxi někdy využívá tzv. dělených dávek herbicidů. To znamená, že se dávka herbicidu rozdělí na několik dávek nebo se použije více herbicidů na určité plevele, které postupně rostou. Příkladem jsou dělené aplikace například proti pýru plazivému. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ÚČINEK HERBICIDŮ Teplota vzduchu – s rostoucí teplotou stoupá účinek herbicidů. Při vyšších teplotách nad 22°C dochází velmi často k „popálení“ pěstovaných plodin. U vytrvalých plevelů dochází při vyšších teplotách také k rychlejšímu odumírání nadzemní hmoty. V řadě případů fytotoxicitu zvyšují i nízké teploty, proto je vhodné respektovat vlastnosti jednotlivých skupin herbicidů. Rychlost větru – bezprostředně ovlivňuje kvalitu aplikace. Při silnějším větru dochází k úletům postřikové jíchy, což se

projevuje nepravidelným účinkem nebo poškozením okolních kultur. Při větru není tedy možné ošetřovat porosty až na výjimky především při používání speciálních postřikovačů s usměrněným postřikem, tzv. twin systém. Půdní druh – v půdách lehkých, písčitých, s malou sorpční kapacitou se herbicid velmi snadno pohybuje v půdním profilu, hrozí jeho vyplavování do podzemních vod. Herbicid se projevuje vyšší fytotoxicitou vůči plodinám. V takových půdách aplikujeme nižší dávky herbicidů. Naproti tomu půdy těžké, jílovité s vysokou sorpční kapacitou váží velmi silně herbicidy. Nehrozí nebezpečí vyplavování do podzemních vod, proto volíme dávky v horním rozpětí povolené dávky. Velmi aktivně ovlivňuje účinek herbicidů obsah humusu v půdě. Půdy s vysokým obsahem humusu poutají značné množství účinné látky herbicidů. Vlhkost půdy – v suché půdě herbicidy zpravidla neúčinkují, naopak ve vlhčí půdě stoupá jejich aktivita. V suché půdě se poločas rozpadu velmi významně prodlužuje, ve vlhké půdě naopak klesá. To souvisí s mikrobiální aktivitou. Regenerace pýru plazivého po aplikaci herbicidů v závislosti na teplotě vzduchu

18 – 16 – 14 – 12 –

% kontroly

10 – 8– Garland Forte 8° C 6–

Garland Forte 15° C

4–

Garland Forte 25° C

2–

Fusilade 8° C Fusilade 15° C

0– 7

14

24 Dny po aplikaci

48

Fusilade 25° C

POPIS METODIKY

Dešťové srážky – v menším množství neovlivní účinek herbicidů. Naopak u preemergentních aplikací napomohou k dokonalému rozptýlení herbicidů v povrchové vrstvě půdy. U postemergentních aplikací umožňují dokonalé pokrytí listů herbicidem, rozvádí herbicid do listových pochev nebo paždí listů a umožní lepší příjem do listových pletiv. Dokonce po mírných srážkách po aplikaci je zaznamenán vyšší účinek herbicidů. Avšak při prudkých srážkách dochází k proplavení půdních herbicidů do spodních vrstev ornice, kde neovlivní vzcházející plevele. U postemergentních herbicidů dochází ke splavování účinné látky z rostlin. Doporučuje se neprovádět aplikaci před deštěm nebo při dešti. Vliv rosy – především při aplikacích na podzim při nižších teplotách dohází k pomalému příjmu herbicidů plevelnými rostlinami. Při tvorbě rosy potom dochází k opětovnému rozpuštění herbicidů a jeho stékání z listů, což může významně snížit celkový účinek herbicidů. Intenzita světla – ovlivňuje účinek herbicidů působících na fotosyntézu. Bývá spojována i s teplotou vzduchu, která je doprovodným jevem slunečního záření. Ovšem i za doporučovaných teplot vzduchu při vysoké intenzitě slunečního záření dochází k poměrně značným projevům fytotoxicity na kulturních rostlinách. Herbicidy ovlivňující fotosyntézu ve tmě nepůsobí poškození rostlin. V polních podmínkách při silně zataženém počasí klesá účinek herbicidů. Růstová fáze plevelů – z hlediska hubení plevelů je velmi důležité aplikovat herbicidy v termínu, kdy jsou plevelné rostliny nejcitlivější. U jednoletých plevelů platí, že menší rostlina je citlivější než rostlina vyvinutá, která zpravidla po aplikaci herbicidu snadněji regeneruje. U vytrvalých plevelů je situace složitější. Je vhodnější aplikovat herbicidy na vyvinutější rostliny, které vytvořily dostatečnou listovou plochu, na které ulpí potřebné množství účinné látky herbicidů, která je následně translokována do podzemních orgánů. PRAVIDLA SPRÁVNÉ REGULACE PLEVELŮ Hlavní podstatou regulace je spolehlivě eliminovat plevelné rostliny, které silně konkurují plodinám již krátce po vzejití na podzim. Při zanedbání pravidel regulace plevelů dochází

k nevratnému poškození porostu, kterému nezabráníme ani jarními aplikacemi účinných herbicidů. Při cílených aplikacích je důležité respektovat celou řadu zásad. Obecná pravidla • Správná determinace plevelů včetně znalostí jejich biologie. • Aplikace herbicidů nebo jejich kombinací se spolehlivým účinkem na vyskytující se plevele. • Vyloučení opakovaných aplikací herbicidů se stejnými účinnými látkami po sobě. Hrozí nebezpečí selekce tolerantních plevelů, případně vzniku rezistence u plevelů a jejímu rychlému rozšíření po okolí. • Při vyšším zaplevelení použít vždy horní hranici povolené dávky herbicidů. • Používání přesně seřízených a otestovaných postřikovačů s vyškolenou obsluhou. • Dodržování doporučené dávky vody. Snižování dávky vede zpravidla k vyššímu riziku selhání aplikace. • Volba optimálního termínu aplikace herbicidů ve vztahu k citlivým fázím plevelů. Aplikace v období velkého sucha jsou rizikové.

8. REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI SPECIFIKA REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI Regulace plevelů ve slunečnici je základním předpokladem úspěšného pěstování této plodiny. Vzhledem k tomu, že některé plevele nelze ve slunečnici potlačovat herbicidy, je nutné důsledně dbát i na uplatňování preventivních a nechemických metod ochrany. Důležité je především zařazení v osevním postupu a výběr pozemků z pohledu půdní zásoby diaspor problematických plevelů. Proti vytrvalým dvouděložným plevelům ve slunečnici je v ČR registrován omezený sortiment herbicidů, které lze navíc použít pouze v omezeném spektru odrůd, a proto se na pozemcích s vysokým zaplevelením těmito plevely (především pcháčem rolním) pěstování slunečnice nedoporučuje. Pýr plazivý

Laskavce a bažanka patří mezi nejvýznamější plevele ve slunečnici

Výskyt dvouděložných plevelů ve slunečnici

35

36


Ježatka kuří noha je vysoce konkurenční plevel

Pcháči rolnímu nedokáže slunečnice konkurovat

Ambrozie peřenolistá ve slunečnici

lze na rozdíl od vytrvalých dvouděložných plevelů ve slunečnici poměrně spolehlivě potlačovat listovými graminicidy, ale toto ošetření je poměrně nákladné a vzhledem k pozdějšímu aplikačnímu termínu se při vysokých úrovních zaplevelení může projevit alelopatický efekt pýru ještě před projevem herbicidního účinku. Levnější a vhodnější je proto regulace pýru již v meziporostním období neselektivními listovými herbicidy. Pokud je již na počátku vegetace předpoklad vyšší škodlivosti vytrvalých plevelů, je vhodné použít plečkování, pokud možno na menší hloubku, aby nedošlo k porušení reziduální účinnosti půdních herbicidů a vynesení nových diaspor z půdní zásoby z hlubších vrstev půdy. Při výběru pozemku pro slunečnici je vedle druhového spektra plevelů a intenzity zaplevelení nutné vzít v úvahu

také reziduální působení herbicidů použitých v předplodině, nebo v případě zaorávky předcházející plodiny a následném vysetí slunečnice. Poměrně dlouhou perzistencí v půdě a vysokou fytotoxicitou vůči slunečnici se vyznačuje clopyralid, který může na slunečnici fytotoxicky působit především po zaorávce řepky. Rizikové jsou také některé používané v obilních předplodinách, které mohou za určitých okolností způsobovat poškození vzcházející slunečnice. Slunečnice je citlivá také k některým triazinovým herbicidům, především k účinné látce atrazin a simazin, které se však již v ČR od roku 2007 nesmějí používat. Riziko poškození slunečnice rezidui herbicidů je vyšší na těžších půdách, na půdách s vyšším pH (sulfonylmočoviny), v aridnějších oblastech a při použití minimalizačních technologií zpracování půdy. REGULACE PLEVELŮ V MEZIPOROSTNÍM OBDOBÍ Vzhledem k obvykle poměrně dlouhému meziporostnímu období (období mezi sklizní předplodiny a setím slunečnice) je možné provést regulaci plevelů, především pýru plazivého, již v tomto období. Škodlivost pýru plazivého nespočívá pouze v přímém konkurenčním působení, ale rostliny pýru ovlivňují plodinu také tím, že do půdy vylučují látky, které působí na ostatní rostliny toxicky. Tyto látky se uvolňují do půdy i po odumření pýru. Z tohoto důvodu může na silně zaplevelených pozemcích pýrem dojít k růstové depresi slunečnice, potažmo výnosu i v případě včasného a účinného postemergentního ošetření (listové graminicidy). Proto je vhodné silně zaplevelené pozemky pýrem ošetřit herbicidem ještě před založením porostu slunečnice. Pýr plazivý je vůči listovým neselektivním herbicidům (glyphosate) vysoce citlivý již v relativně nízkých dávkách, aby však bylo ošetření dostatečně účinné a dlouhodobé, je třeba aplikaci správně načasovat. Aplikaci lze provést přímo na strniště předplodiny, avšak vhodnější je provést diskování, rozřežeme dlouhé oddenky pýru, u kterých tak dojde k porušení jejich dormance a následně k masovému vzcházení pýru. Následná aplikace neselektivních listových herbicidů je pak daleko účinnější (menší regenerace). Nižší účinnost neselektivních listových herbicidů bývá častá za sucha (vyšší

37

POPIS METODIKY

dormance oddenků), v takovém případě, nebo pokud byla předplodina sklizena příliš pozdě, je vhodné provést aplikaci až na jaře. I tehdy však platí, že oddenky pýru by měly být rozřezány (nejlépe ještě na podzim) a aplikace by měla být provedena až po masovém vzejití pýru (počátek dubna). Velmi efektivní může být také použití herbicidů s úč. lát-

kou glyphosate v obilní předplodině, tedy tzv. předsklizňová aplikace. Pýr plazivý reaguje na pokles intenzity osvětlení, způsobené konkurencí obilniny, zvýšením poměru mezi nadzemní biomasou a podzemními oddenky, předsklizňové aplikace úč. látky glyphosate, proto bývají často účinnější, než následné ošetření obrůstajícího strniště.

Selektivita preemergentních herbicidů ke slunečnici a výnos nažek slunečnice (data z let 2008–2011) Přípravek Neošetřená kontrola Galigan 240 EC Afalon 45 SC Racer 25 EC Stomp 400 SC Boxer Bandur Trophy Outlook Dual Gold 960 EC Proponit 720 SC Successor 600 SC Barevné označení Fytotoxicita v % Barevné označení Výnosový interval (t/ha)

Fytotoxicita (%) – 27,9 1,8 6,6 1,2 1,2 2,8 6,7 1,1 1,1 0,5 0,0

Výnos nažek (t/ha) 2,55 3,69 2,99 3,73 3,75 3,45 3,96 3,58 3,68 2,76 3,39 2,67

0-5,0

5,1-10,0

10,1-15,0

ⱖ25,0

2,50-3,00

3,01-3,50

3,51-4,00

ⱖ4,01

Účinnost půdních herbicidních herbicidů na plevele, data z let 2008–2011 Účinnost (%) Přípravek

Merlík bílý

Laskavec ohnutý Ježatka kuří noha

Bažanka roční

Lilek černý

Galigan 240 EC

82,9

98,5

60,4

95,4

95,5

Afalon 45 SC

67,1

77,1

78,3

39,6

40,0

Racer 25 EC

96,9

99,2

88,3

90,3

74,4

Stomp 400 SC

98,3

86,7

93,6

78,3

83,9

Boxer

40,8

98,6

35,4

43,7

50,0

Bandur

98,6

99,8

76,6

87,1

61,1

Trophy

60,8

99,2

98,2

24,6

93,3

Outlook

64,4

98,3

98,0

21,1

93,0

Dual Gold 960 EC

14,4

93,3

93,9

6,7

53,3

Proponit 720 SC

32,2

98,2

95,6

18,9

92,4

Successor 600 SC

46,7

90,8

91,2

18,3

67,5

60,1-70,0

70,1-80,0

80,1-90,0

90,1-95,0

95,1-100

nedostatečná

dostatečná

uspokojivá

dobrá

velmi dobrá

Barevné označení Účinnost v % Slovní vyjádření

38


Účinnost herbicidů ve slunečnici na plevele

100 –

Účinnost v %

80 –

60 –

CIRAR

40 –

SOLNI MERAN 20 –

ECHCG AMARE CHEAL

0– Sumimax + Pulsar + Pulsar 40 (EPOST)

Pulsar 40 (POST)

Racer 25 EC (PRE) + Trend 90 (POST)

Racer 25 EC + Outlook (PRE)

Vyhodnocení fytotoxity herbicidů na slunečnici

80 – 70 – 60 –

Fytotoxita v %

50 – 40 – Týden po POST aplikaci

30 – 20 –

Měsíc po POST aplikaci

10 – 0– Modown (POST)

Galigan (POST)

Sumimax 2N Sumimax 1N Sumimax 1N Sumimax 1N (POST) + Trend(POST) + Silwet (POST) (POST)

Galigan (EPOST)

Sumimax 1N Racer (EPOST) +Trophy (PRE)

39

POPIS METODIKY

Vyhodnocení účinku herbicidů ve slunečnici

Merlík bílý

Laskavec ohnutý

Bažanka roční

Penízek rolní

100 –

80 –

Účinnost v %

60 –

40 –

20 –

0–

–20 – Race + Trophy (PRE)

Sumimax 1N (EPOST)

Galigan (EPOST)

Sumimax 1N Sumimax 1N Sumimax 1N Sumimax 2N (POST) + Silwet + Trend (POST) (POST) (POST)

Poškození porostu slunečnice herbicidem Racer

Poškození porostu slunečnice herbicidem Goal PREE aplikace

Galigan (POST)

Modown (POST)

40


Poškození porostu slunečnice herbicidem Modown

HERBICIDY POUŽÍVANÉ PŘED SETÍM SE ZAPRAVENÍM DO PŮDY Vzhledem k tomu, že se u slunečnice obvykle používá konvenční zpracování půdy, lze aplikaci herbicidů provést již před setím slunečnice s následným zapravením herbicidu do půdy mělkým kypřením. Výhodou předseťové aplikace se zapravením do půdy je spolehlivé působení i za sušších podmínek (po zapravení herbicid není fotolyticky degradován a v půdě se šíří těkáním). Velmi vhodný je tento termín aplikace především při extrémním suchu, kdy účinnost řady preemergentně aplikovaných herbicidů nebývá dostatečná. Základním předpokladem dobré účinnosti předseťové aplikace je dobré zpracování půdy (kyprý povrch bez hrud), aplikace na suchou půdu a rychlé kvalitní zapravení do půdy. K předseťovému ošetření slunečnice se v ČR používaly nejčastěji herbicidy s účinnou látkou trifluralin, u nichž však ve většině evropských zemí skončila registrace. Po aplikaci těchto herbicidů musí dojít velmi rychle k zapravení do půdy (do hloubky cca 5 cm). V opačném případě dochází k jejich těkání a fotodegradaci (především ve dnech s vysokou intenzitou slunečního záření). Trifluralin se vyznačuje vysokou selektivitou vůči slunečnici. Slunečnice je taktéž tolerantní k úč. látkám benfluralin, ethalfluralin a EPTC), avšak herbicidy s obsahem těchto úč. látek nejsou v ČR registrovány. V řadě případů (např. při extrémním suchu) může být vhodné použít v tomto aplikačním termínu i jiné herbicidy, které jsou určeny především k preemergentnímu ošetření. Aplikace před výsevem s následným mělkým zapravením (2 – 3 cm) je v tomto případě vhodná např. u herbicidů s úč. látkami flurochloridone, eventuálně pendimethalin). PREEMERGENTNÍ HERBICIDY Působení preemergentních herbicidů je významně ovlivněno půdní vlhkostí. Za sucha se účinnost výrazně snižuje, naopak vysoké srážky po aplikaci mohou způsobit poškození slunečnice při vzcházení, neboť selektivita většiny herbicidů ke slunečnici je založena pozičně: Přípravek působí pouze v povrchové vrstvě půdy, odkud klíčí většina plevelů, ale ke

kořenům klíčící slunečnice (ve větší hloubce) se téměř nedostane. Vysoké srážky po aplikaci nebo v raných růstových fázích slunečnice však mohou proplavit účinnou látku herbicidu do hlubších vrstev půdního profilu, kde se nachází kořeny mladých rostlin slunečnice, které intenzivně přijímají vodný roztok v něm je rozpuštěn herbicid a projevy fytotoxicity jsou pak u herbicidů s nižší metabolickou selektivitou poměrně časté a výrazné. Větší riziko proplavení herbicidu je na lehčích půdách, které mají obvykle nižší sorpční schopnost a herbicid proto není v půdě silněji vázán a může se snadněji proplavovat do nižších vrstev půdy. Při preemergentní aplikaci je rovněž velmi důležité, aby povrch půdy nebyl příliš hrudovitý, protože velké hrudky vytvářejí aplikační stíny a při jejich rozpadu se dostávají na povrch půdy semena plevelů v nich uložená, která nejsou herbicidním filmem dostatečně zasažena a mohou proto za příznivých vláhových podmínek klíčit. Herbicidy určené k preemergentní aplikaci jsou v půdě více či méně perzistentní (pomalejší degradace), což sice umožňuje zasáhnout několik vln vzcházení plevelů, ale zvyšují se ekologická i pěstitelská rizika. Preemergentní herbicidy by měly být ve slunečnici aplikovány do tří dnů po zasetí s tím, že v teplých a suchých dnech je vhodnější spíše odpolední aplikace a vyšší dávky vody (alespoň 400 l/ha). Noční chlad a ranní rosa urychlí příjem herbicidu půdou. Vyplatí se ošetřovat herbicidem ihned po zasetí, nejlépe tentýž den, kdy je zpravidla příznivý vlhkostní stav půdy. Často se stává, že po výsevu přichází deštivé období a aplikace je potom prováděna opožděně, když slunečnice již klíčí nebo dokonce vzchází. V těchto případech je větší riziko poškození slunečnice. V současné době je v podmínkách ČR preemergentní aplikace herbicidů nejběžnější a nejjistější způsob regulace zaplevelení. Vysokou účinnost na široké spektrum dvouděložných plevelů vykazují herbicidy obsahující účinnou látku linuron, flurochloridone, oxyfluorfen, pendimethalin, prosulfocarb a bifenox, které jsou do slunečnice v ČR registrovány. V zahraničí se dále používají herbicidy s účinnými látkami aclonifen, flumioxazin, chlorbromuron, fenuron, metobromuron, oxadiargyl, prometryn, terbutryn, lenacil a v menší míře i další. Jako kombinační partneři k těmto herbicidům se často přidávají přípravky obsahující úč. látku acetochlor, dimethenamid, pethoxamid a metolachlor. V zahraničí také flufenacet, alachlor, propisachlor, propachlor, atd. za účelem posílení účinku na plevelné trávy (ježatka kuří noha, béry, prosa, atd.), vyjma ovsa hluchého. Nejčastěji se tedy používají TM kombinace herbicidu, které pokrývají široké plevelné spektrum herbicidů, a eliminuje se případné selhání účinnosti jednoho z herbicidů. Častý bývá také synergický efekt TM kombinací, kdy jeden z herbicidů podporuje účinnost druhého. V současnosti je v ČR okolo 80 % ploch slunečnice ošetřováno TM kombinacemi Racer (flurochloridone) + acetochlor (Trophy, Guardien Safe Max) nebo linuron (Afalon, Linurex) + acetochlor. Nicméně do budoucna lze předpokládat rozšíření používání dalších, v současné době opomíjených herbicidů, především s ohledem na možné vyškrtnutí některých herbicidů s hor-

POPIS METODIKY

ším ekotoxickým profilem z registru pesticidů v ČR (v západní Evropě je tento trend patrný), např. herbicidy obsahující úč. látkou acetochlor.

pouze při vzcházení), účinnost výše uvedených herbicidů se výrazně snižuje a jejich použití na plevele ve vyšších růstových fázích proto nelze doporučit.

POSTEMERGENTNÍ HERBICIDY Postemergentní herbicidní ošetření Slunečnice velmi špatně snáší postemergentní aplikaci většiny herbicidů s výjimkou graminicidů. Hlavním důvodem je fakt, že slunečnice nepatří z celosvětového hlediska k významným plodinám a při vývoji herbicidů proto bývá opomíjena.

Klasické postemergentní ošetření K regulaci dvouděložných plevelů, v pokročilejších růstových fázích není v ČR registrován žádný herbicid, vyjma herbicidu Modown (bifenox), který však působí jen na úzké plevelné spektrum, především laskavce, bažanku, atd., přičemž se u něho často setkáváme s projevy fytotoxicity, především při jeho časnější aplikaci (nelze použít k časnému postemergentnímu ošetření). V těchto případech, kdy hrozí zaorávka porostu z důvodu silného zaplevelení plevely s vysokou konkurenční schopností, se často používají herbicidy s obsahem úč. látky oxyfluorfen. Po jejich aplikaci však obvykle dochází k výraznému poškození slunečnice, které se projevuje nekrózami až na 90 % listové plochy (Jursík a kol. 2007). Další úč. látkou, která se v zahraničí (např. Slovensko, Maďarsko) používá na plevele ve fázi 4 – 6 listů je flumioxazin. Zvýšení účinnosti tohoto herbicidu na odolnější plevele bývá dosahováno TM kombinaci se smáčedly, což však obvykle způsobí vyšší poškození slunečnice. Pokud se nepodaří preemergentním ošetřením zcela potlačit plevelné trávy, především za sucha, nebo pokud je pozemek výrazněji zaplevelen pýrem plazivým, je možno postemergentně použít listové graminicidy, vůči nimž je slunečnice vysoce tolerantní. Pro potlačení pýru plazivého

Časné postemergentní ošetření Pokud se z různých důvodů nepodaří provést preemergentní ošetření slunečnice včas, nebo pokud preemergentní ošetření není dostatečně účinné, je třeba zvážit možnost postemergentního zásahu. Je však potřeba zdůraznit, že postemergentní herbicidní regulace dvouděložných plevelů ve slunečnici se provádí pouze jako nouzové řešení, které sebou nese řadu úskalí. K časnému postemergentnímu ošetření jsou v ČR registrovány pouze herbicidy Stomp (pendimethalin) a Boxer (prosulfocarb). Ve státech s větší plochou slunečnice jsou v tomto aplikačním termínu používány také herbicidy s účinnou látkou trifluralin, aclonifen, flufenacet, či metolachlor. Tyto herbicidy však působí pouze na vzcházející plevele a v případě, že se nepodaří jednoleté dvouděložné plevele potlačit do fáze 2 – 4 pravých listů (plevelné trávy

41

42


je nutné použít vyšší, tzv. pýrohubnou dávku. V době aplikace graminicidů by plevelné trávy měly mít vytvořeny 2 – 4 listy (max. počátek odnožování). Působení listových graminicidů je poměrně pozvolné, herbicidní účinek se dostaví obvykle za 7 – 14 dní. TM kombinace listových graminicidů s herbicidy proti dvouděložným plevelům má často za následek snížení účinku listových graminicidů. Jedná se o tzv. herbicidní antagonismus. Tento antagonismus lze omezit oddělenou aplikací herbicidů (několikadenní odstup), nebo zvýšením dávky graminicidu v TM kombinaci. Naopak smáčedla obsažená v listových graminicidech mohou způsobovat sníženi selektivity u jiných přípravků. Z obou výše popsaných důvodů se proto příliš nedoporučují TM kombinace těchto přípravků s herbicidy proti dvouděložným plevelům. VYUŽITÍ HT HYBRIDŮ K REGULACI ZAPLEVELENÍ VE SLUNEČNICI S ohledem na časté selhání účinnosti preemergentních herbicidů za sucha, nemožnosti potlačení vytrvalých dvouděložných plevelů, především pcháče rolního a riziku poškození slunečnice běžně používanými herbicidy byly vyšlechtěny hybridy slunečnice tolerantní k některým ALS inhibitorům. Nejpoužívanější HT technologií u slunečnice je ClearField®. která využívá odolnosti vyšlechtěných hybridů k imidazolinonovým herbicidům. Herbicid Pulsar 40 (imazamox), který se může používat pouze u CL (IMI) hybridů, působí na široké spektrum plevelů, přičemž jeho aplikaci je vhodné provést v raných růstových fázích plevelů, nejlépe tzv. dělenou aplikací (0,6 + 0,6 l/ha herbicidu Pulsar).

Od roku 2011 je v ČR zaregistrovaná ExpressSun® technologie, jež využívá odolnosti vyšlechtěných hybridů k úč. látce tribenuron (herbicid Express 50 SX). Herbicid Expres 50 SX, vůči němuž byla u ExpressSun hybridů vyšlechtěna odolnost je registrován v dávce 45 – 60 g/ha, přičemž se doporučuje jeho aplikace se smáčedlem Trend 90, zejména za sucha, nebo jsou-li plevele přerostlé. ZÁSADY PRO PREEMERGENTNÍ APLIKACE • Pečlivá příprava půdy na celém pozemku • Správná příprava lůžka pro setí • Dodržením správné hloubky setí – na lehkých půdách 5 – 7 cm, na těžkých 3 – 5 cm • Aplikace herbicidů maximálně do tří dnů po výsevu • Dodržení dávky s ohledem na půdní druh a precizní rozmíchání postřikové kapaliny v postřikovači • Přesná aplikace postřiků na poli a vyloučení překrytí ošetřovaných pásů. ZÁSADY PRO POSTEMERGENTNÍ APLIKACE • Postemergentní aplikace neprovádíme před deštěm a po něm. • Proti pýru plazivému je vhodné použít dělených aplikací postemergentních graminicidů. • Přesná aplikace postřiků na poli a vyloučení překrytí ošetřovaných pásů. Slunečnice je významnou zaplevelující plodinou. Vzhledem k dormanci nažek může zaplevelovat následující pěstované plodiny a působit významné škody.

43

III. SROVNÁNÍ „NOVOSTI POSTUPŮ“ Metodické postupy obsahují nejnovější informace o biologii, reprodukci a ekologii a možnostech regulace plevelů ve slunečnici. Poslední metodika byla publikována v roce 2004 a zabývala se pouze vybranými nově se šířícími se plevely, ne však detailně regulace plevelů ve slunečnici: Korčáková M., Mikulka, J.: Významné a nově se šířící se plevele, UZPI Praha. Č.4/2003 59 s. ISBN: 80-7271-142-3 Předkládaná metodika obsahuje nejnovější poznatky

výzkumu z biologie a ekologie hospodářsky významných plevelů a obsahuje informace o šetrných metodách regulace k životnímu prostředí. Metodika respektuje ochranu životního prostředí, rozvoj venkova, pravidla správné agronomické praxe a poskytuje zajímavé informace i pro ekologické zemědělce. Cílem je minimalizace rizik kontaminace životního prostředí, ochrana životního prostředí a ekologizace zemědělství.

IV. POPIS UPLATNĚNÍ METODIKY Metodika bude uplatňována v zemědělských podnicích a farmách, kde poskytne nejnovější poznatky o biologii, ekologii, reprodukci a metodách regulace plevelů ve slunečnici. Současně bude využívána poradenskými službami a využita ve vzdělávacích projektech.

Údaje o registrovaných herbicidech najdete v: (viz. Seznam registrovaných přípravků na ochranu rostlin a Metodická příručka pro ochranu rostlin, MZe). http://eagri.cz/public/web/srs/portal/

V. EKONOMICKÝ PŘÍNOS Plevele působí každoročně vysoké ztráty na úrodě všech pěstovaných plodin. Škody jsou jednak přímou konkurencí, tak nepřímé. Například znehodnocení sklizně, zvýšenými náklady na čištění a sušení produkce. Odběrem živin z půdy, zvýšenými náklady na zpracování půdy, meziřádkovou kultivaci a samozřejmě náklady na použití herbicidů.

Plevele patří mezi nejvýznamnější škodlivé činitele. Předložená certifikovaná metodika významně přispěje ke snížení výskytu a hospodářské škodlivosti plevelů ve slunečnici. Přínos je i agroekologický, aplikací poznatků lze celkově snížit náklady na regulaci plevelů v systémech cílené regulace plevelů.

VI. ODKAZY NA PUBLIKOVANÉ PRÁCE ANDR J., JURSÍK M., SOUKUP J., VENCLOVÁ V. (2009): Optimalizace postemergentní regulace plevelů ve slunečnici. Úroda, 56 (5), 58–63. JURSÍK M., HOLEC J., ANDR J. (2009): Biologie a regulace dalších významných plevelů České republiky: Rukev obecná – Rorippa sylvestris (L.) BESSER. Listy cukrovarnické a řepařské, 125 (9-10), 267–269. JURSÍK M., SOUKUP J., VENCLOVÁ V., HOLEC J., ANDR J. (2010): Mechanizmy účinku herbicidů a projevy jejich působení na rostliny – Inhibitory fotosyntézy. Listy cukrovarnické a řepařské, 126 (2), 48–54. JURSÍK M., SOUKUP J., HOLEC J., ANDR J. (2010): Mechanizmy účinku herbicidů a projevy jejich působení na rostliny – Inhibitory acetolaktát syntázy (ALS inhibitory). Listy cukrovarnické a řepařské, 126 (11), 376–379.

JURSÍK M., SOUKUP J.,ANDR J. (2011): Klasické a nové technologie regulace plevelů ve slunečnici. Úroda, 58 (3), 46–52.

JURSÍK M., SOUKUP J., HOLEC J., ANDR J. (2011): Inhibitory biosyntézy dlouhých řetězců mastných kyselin. Listy cukrovarnické a řepařské, 127 (1), 15–19. JURSÍK M., SOUKUP J., HOLEC J., ANDR J. (2011): Inhibitory buněčného dělení – inhibitory stavby mikrotubulů. Listy cukrovarnické a řepařské, 127 (2), 52–55. KAZDA J., MIKULKA J., PROKINOVÁ E. (2010): Encyklopedie ochrany rostlin. ProfiPress. Praha.. 400 s. KNEIFELOVÁ M., MIKULKA. J. (2004): Regeneration ability of Cirsium arvense (L.) Scop. After herbicide application. Journal of Plant Diseases and Protection. Special Issue XIX, s. 717–723. KNEIFELOVÁ M., MIKULKA J. (2004): Vegetative reproduction

44


and occurance of Bolboschoenus laticarpus Prov. Acta Herbologica, Vol. 13, No.1, 137–178. KNEIFELOVÁ M., MIKULKA J. (2006): Study of biomass production and growth dynamic of Bolboschenus laticarpus nom. Prov.. Journal of Plant Diseases and Protection XX, 331–338. KNEIFELOVÁ M., MIKULKA J. (2004): Přeslička rolní (Equisetum arvense) rychle se šířící plevel na orné půdě. Agro 7, s. 6–7. KNEIFELOVÁ M., MIKULKA J. (2004): Možnosti regulace plevelů ve slunečnici. Agro. 3, s. 8–11 . MIKULKA K., KNEIFELOVÁ M. (2004): Vegetative reproduction of Cirsium arvense (L.) Scop., Sonchus arvensis L., Polygonum amphibium L. and Elytrigia repens (L.) Desv. Acta Herbologica, Vol. 13, No. 1, 179–184. MIKULKA J., KNEIFELOVÁ M. (ED.). (2005) Plevelné rostliny. Profi Press Praha, 155 s. MIKULKA JAN. Vliv výživy rostlin a dalších faktorů na výskyt plevelů. Úroda 3/2008. s. 59–60. MIKULKA J., CHODOVÁ D. (2000): Long-term study on the occurrence of weeds resistant to herbicides in the Czech Republic. Z.PflKrankh. PflSchutz, Sonderh. XVII, pp. 373–376. MIKULKA J. (2003): Faktory ovlivňující účinek herbicidů vůči plevelům. In Sborník.Systém výroby řepky a systém výroby slunečnice. Hluk 18–20. 11., s. 250–256. MIKULKA J. (2008): Influence of soil tillage and soil moisture on growth of some perennial weeds. In: Vliv biotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin 2008. ČZU Praha a VÚRV,v.v.i. Praha. 12. 2. 2008 – 13. 2. 2008 Praha. s. 4–85.

MIKULKA, J. (2009) Metody regulace pýru plazivého na zemědělské půdě. VÚRV,v.v.i. Uplatněná certifikovaná metodika pro zemědělskou praxi. Praha, 16 s. ISBN:978-80-7427-011-6. MIKULKA J., ‚TROBACH J. (2008): Metody regulace vytrvalých plevelů na zemědělské půdě šetrné k životnímu prostředí. Mze ČR a VÚRV,v.v.i. Praha, s. 44. ISBN: 978-80-87011-48-5 MIKULKA J., ‚TROBACH J. (2008): Metody regulace vytrvalých plevelů na zemědělské půdě šetrné ki životnímu prostředí. Mze ČR a VÚRV,v.v.i. Praha, s. 44. ISBN: 978-80-87011-48-5 MIKULKA J. (2005): Herbicides et environnement. Contact. Le journal de la Chamre de Commerce Franco-Théque. 37 septembre-novembre, s. 24. MIKULKA J., KNEIFELOVÁ M. (2005): Problém pozdního zaplevelení plodin. AGRO, s. 10–11. MIKULKA J., KORČÁKOVÁ M., BUREŠOVÁ V., ANDR J. (2009): Changes in Weed Species Spectrum of Perennial Weeds on Arable Land, Meadows and Pastures. Plant Protection Science, 45, Special Issue, 63–66. ŠTROBACH J., KORČÁKOVA M., MIKULKA J. (2008): Biomass production of Cirsium arvense (L.) Scop. after generatice and vegetative propagation in pot experiments. Journal of Plant Diseases and Protection. Speciál Issue XXI, p. 285– 289 ŠTROBACH J., MIKULKA J., KORČÁKOVÁ M., (2009). Biology and ekology od Abutilon theophrasti Med. and its expansion in Czech Republic. Úroda 7/2009. s. 65–67. ŠTROBACH, J., MIKULKA, J. (2009): Invazní rostliny v České republice – řepně. Úroda 1, 53–55.

VII. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ALBRECHT, H. (2003): Suitability of arable weeds as indicator organisms to evaluate species conservation effects of management in agriculture ecosystems. Agriculture Ecosystems & Environment 98: 201–211. DOCK GUSTAVSSON, A.M. (1997): Growth and regenerative capacity of plants of Cirsium arvense. Weed Res. 37: 229–236. FRYER, J.D. MAKEPEACE, R.J. (1977): Weed Control – Handbook. Blackwell Sci., 6 e., vol. I, II. GRAGLIA, E. MELANDER, B. JENSEN, R.K. (2006): Mechanical and cultural strategies to control Cirsium arvense in organic arable cropping systems. Weed Res. 46: 304–312. HÄKANSSON, S. (2003): Weeds and Weed Management on Arable Land. An Ecological Approach. Swedish University of Agricultural Science, Uppsala, Sweden. 274 pp. HOLEC, J. – SOUKUP, J. – JURSIK, M. (2004): Invasive weed species on arable land in the Czech Republic. J. Plant Dis. Protect. Special Issue 19: 231–236. HROUDOVÁ, Z. – ZÁKRAVSKÝ, P. – MORAVCOVÁ, L. (1996): Poznámky k semennému rozmnožování Bolboschoenus maritimus. Zprávy České botanické společnosti 31: 71–74. HROUDOVÁ, Z. – ZÁKRAVSKÝ, P. – FLEGROVÁ M. (2007): The effect of burial depth on the tuber viability of Bolboschoenus laticarpus and B. planiculmis under terrestrial conditions. Belg. J. Bot. 140 (1): 121–129. HOLM, L. DOLL, J. HOLM, E. PANCHO, J. HEBERGER, J. (1997):

World weeds. Natural histories and distribution. John Wiley & Sons, New York, 1129 pp.

HYVÖNEN, T. – KETOJA, E. – SALONEN, J. – JALLI, H. – TIAINEN, J. (2003): Weed species diversity and community composition in organic and conventional cropping of spring cereals. Agriculture Ecosystems & Environment 97: 131–149. JEHLIK, V. (1998): Cizí expanzivní plevele České a Slovenské republiky. Academia, Praha. 506 pp. MIKULKA J. (1996): Hrozí nám osud šípkové Růženky. Zemědělec. 7. 2. 1996 NIEDERSTRASSER, J. GEROWITT, B. (2008): Studies on the response of root fragment of Cirsium arvense on dryness. J. Plant Dis. Protect. Special Issue 21: 369–372. PYSEK, P. – SADLO, J. – MANDAK, B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: 97–186. ROBERT, E. L – NAILOR, L. (2002): Weed management handbook. Wiley-Blackwelle. 432 p. Situační a výhledová zpráva – olejniny. Prosinec 2009. Mze. 43 s. http://www.eagri.cz/ v oddile Zemědělska vyroba – Publikace. SOUKUP, J. KRATOCHVÍL, M. TŘEŠŇÁK, J. (2000): Control of Creeping thistle (Cirsium arvense (L.) Scop.) by growth regulator-herbicides and their mixtures with sulfonylureas in spring barley. J. Plant Dis. Protect. Special Issue 17: 595–601. ZWERGER, P. (1996): Zur Samenproduktion der Acker-Kratzdistel (Cirsium arvense (L.) Scop.). J. Plant Dis. Protect. Special Issue 15: 91–98.

V˘zkumn˘ ústav rostlinné v˘roby, v.v.i., Praha – Ruzynû 2012

METODY REGULACE PLEVELŮ VE SLUNEČNICI

Recommend Documents