Metodika výchovně vzdělávacího programu SLUNÍČKO

Metodika výchovně – vzdělávacího programu „SLUNÍČKO“ Projekt „NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI“ - Komplexní program pro podporu rovných příleţitostí muţŧ a ţen v Ústeckém kraji

RP

2007 1

2

Metodika výchovně – vzdělávacího programu „SLUNÍČKO“


5 - 88

3

Hlavním cílem projektu „NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI“ je vytvořit a ověřit fungující regionální strukturu pro podporu systematického přístupu rovných příleţitostí ţen a muţů na pracovní trh v Ústeckém kraji, a tím přispět k zajištění jejich integrace na trh práce. Cílovou skupinou jsou osoby dlouhodobě nezaměstnané – matky s malými dětmi, otcové s povinností péče o dítě a další osoby pečující o osoby blízké či závislé, osoby nad 50 let věku – lidé, pečující o osobu blízkou či osobu závislou, osoby nízkokvalifikované – matky s malými dětmi, otcové s povinností péče o dítě, další osoby pečující o osoby blízké, osoby se zdravotním postiţením - matky s malými dětmi, otcové s povinností péče o dítě, další osoby pečující o osoby blízké, absolventi škol a mladí lidé do 25 let věku - matky s malými dětmi, otcové s povinností péče o dítě, další osoby pečující o osoby blízké. V rámci projektu „NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI“ byla vytvořena řada inovativních produktů, mezi které patří dětské koutky „SLUNCE“ a vytvořená metodika výchovně – vzdělávacího programu „SLUNÍČKO“. Součástí účasti rodičů s malými dětmi na projektových aktivitách je i zajištění adekvátní péče o jejich děti po dobu nezbytně nutnou. Pro tyto účely se vybudovaly tzv. „dětské koutky“ v Mostě a Roudnici nad Labem. Dětský koutek je určen především pro krátkodobý pobyt dětí s cílem umoţnit rodičům navštívit poradenská a informační místa „IMPULS“ a zúčastnit se vzdělávání v nabízených poradenských a informačních centrech za účelem zvyšování si kvalifikace. Svým pojetím dětský koutek nenahrazuje vzdělávací zařízení pro děti předškolního věku, jakými jsou jesle a mateřské školky. Programy pro děti předškolního věku jsou určeny zejména provozovatelům dětských koutků, ale mohou být i nabídkou pro rodiče, kteří se zúčastní projektových aktivit a být pro ně vhodnou pomůckou a inspirací při výchově a výuce jejich dětí. Veškeré vzdělávací aktivity a péče o děti v době vzdělávání jejich rodičů jsou poskytovány zdarma.

4

5


Vytvořilo RP NÁVRATY Tato metodika byla vytvořena jako součást Iniciativy Společenství EQUAL

Projekt „NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI“ - Komplexní program pro podporu rovných příležitostí mužů a žen v Ústeckém kraji

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republik

6

6

Metodika informačních míst v rámci experimentu „IMPULS“

Obsah ÚVOD..…………………………………………………………………………………………………………………………………………………..9 II. CÍLE..………………………………………………………………………………………………………………………………………………....9 III. ČINNOST DĚTSKÝCH CENTER…………………………………………………………………………………………………………..10 1. Zajištěšní provozu………………………………………………………………………………………………………………………….….10 1.1. Materiálové zajištění…………………………………………………………………………………………………….……10 1.2. Finanční zajištění………………………………………………………………………………………………………….……10 1.3. Personální zajištění……………………………………………………………………………………………………….…..11 1.4. Organizační zajištění…………………………………………………………………………………………………….……11 2. Realizace programu…………………………………………………………………………………………………………………….…….12 2.1. Příchod dítětě…………………………………………………………………………………………………………….……..12 2.2. Spolupráce………………………………………………………………………………………………………………….…….12 2.3. Propagace………………………………………………………………………………………………………………….………13 2.4. Analýzy…………………………………………………………………………………………………………………….………..13 2.5. Rizika…………………………………………………………………………………………………………………….…………..13 3. Závěr…………………………………………………………………………………………………………………………………………………14 IV. PROGRAM VOLNOČASOVÝCH AKTIVI DĚTÍ DO 3 LET ……………………………………………………………………..15 1. Vývoj dítětě……………………………………………………………………………………………………………………………………….15 1.1. Tělesný vývoj……………………………………………………………………………………………………………………..17 1.2. Psychomotorický vývoj………………………………………………………………………………………………………18 1.3. Rozvoj smyslů…………………………………………………………………………………………………………………….20 1.4. Rozvoj řeči…………………………………………………………………………………………………………………………22 2. Základy výchovy…………………………………………………………………………………………………………………………..……23 2.1. Rozdělení výchovných složek…………………………………………………………………………………………….25 3.Výživa dítětě………………………………………………………………………………………………………………………………………27 4. Hry a hračky……………………………………………………………………………………………………………………………………..28 4.1. Výběr hraček podle věku…………………………………………………………………………………………………..29

7

Metodika informačních míst v rámci experimentu „IMPULS“

V.PROGRAM VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT (DĚTI OD 3 DO 6 LET (4.6.2.)………………………………………………..32 1. Vývoj dítětě………………………………………………………………………………………………………………………………………32 1.1. Tělesný a pohybový vývoj………………………………………………………………………………………………….32 1.2. Psychický vývoj………………………………………………………………………………………………………………….33 2. Typické činnosti dítětě………………………………………………………………………………………………………………………34 2.1. Hra…………………………………………………………………………………………………………………………………….34 2.2. Učení…………………………………………………………………………………………………………………………………35 2.3. Práce………………………………………………………………………………………………………………………………….36 2.4. Zábava……………………………………………………………………………………………………………………………….36 3. Programová náplň…………………………………………………………………………………………………………………………….36 3.1. Pohybové aktivity………………………………………………………………………………………………………………37 3.2.Výtvarné aktivity…………………………………………………………………………………………………………………43 3.3.Hudební aktivity………………………………………………………………………………………………………………….47 3.4.Vzdělávací aktivity……………………………………………………………………………………………………………...48 VI.UČEBNÍ POMȔCKY PRO PROGRAM "SLUNÍČKO" (4.6.3)………………………………………………………………….49 1. Brožura……………………………………………………………………………………………………………………………………………..49 2.Nosič CD-ROM…………………………………………………………………………………………………………………………………..50 3. Rámy s různýmí druhy zavazování……………………………………………………………………………………………………..50 4. Hadrový panďulák……………………………………………………………………………………………………………………………..51 VII. MODULOVÝ VÝUKOVÝ PROGRAM PRO DĚTI PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU S VYUŽITÍM IT TECHNOLOGIÍ A S DȔRAZEM NA PODPORU JAZYKOVÉ GRAMOTNOSTI (4.6.4.)……………………………………………………………..53 1. Jazyková výchova…………………………………………………………………………………………………………………………….…54 2. Výuka cizích jazyků………………………………………………………………………………………………………………………….…54 3. Charakteristika programu…………………………………………………………………………………………………………………..56 4. Obsah programu………………………………………………………………………………………………………………………………..56 5. Závěr……………………………………………………………………………………………………………………………………………….…58 VIII. PŘÍLOHA - PRACOVNÍ LISTY ( věk do 3 let)………………………………………………………………………………….…59 IX. PŘÍLOHA -PRACOVNÍ LISTY (věk 3 až 6 let)…………………………………………………………………………………...71 X. PŘÍLOHA - PRACOVNÍ LISTY ( jazyková gramotnost dětí)…………………………………………………………………79 XI.ODKAZY NA LITERATURU A WEBOVÉ STRÁNKY………………………………………………………………………………..86

8

9


I. ÚVOD Vytvoření výchovně-vzdělávacího programu a programu volnočasových aktivit pro děti předškolního věku je doprovodné opatření pro cílové skupiny, spojené s jejich účastí v projektových aktivitách (tzn. poradenská a vzdělávací centra). Tyto programy se dále člení na aktivitu číslo: 4.6.1. Vytvoření programu volnočasových aktivit pro děti do 3 let 4.6.2. Vytvoření programu volnočasových aktivit pro děti od 3 do 6 let 4.6.3. Vytvoření učebních pomůcek pro program „SLUNÍČKO“ 4.6.4. Vytvoření modulového výukového programu pro děti předškolního věku s vyuţitím IT technologií a s důrazem na podporu jazykové gramotnosti

II. CÍLE Součástí účasti rodičů s malými dětmi na projektových aktivitách je i zajištění adekvátní péče o jejich děti po dobu nezbytně nutnou. Pro tyto účely se vybudují tzv. „dětské koutky“ (mateřská centra) v Mostě a Ústí nad Labem. Dětský koutek je určen především pro krátkodobý pobyt dětí s cílem umoţnit rodičům navštívit poradenské centrum a zúčastnit se programu vzdělávání

a zvyšování si kvalifikace.

Svým pojetím dětský koutek nenahrazuje vzdělávací zařízení pro děti předškolního věku, jakými jsou jesle a mateřské školky. Programy pro děti předškolního věku jsou určeny zejména provozovatelům dětských koutků, ale mohou být i nabídkou pro rodiče, kteří se zúčastní projektových aktivit a být pro ně vhodnou pomůckou a inspirací při výchově a výuce jejich dětí. Veškeré vzdělávací aktivity a péče o děti v době vzdělávání jejich rodičů jsou poskytovány zdarma. Tento program je financován z projektu EU a státního rozpočtu ČR.

9


III. ČINNOST DĚTSKÝCH CENTER 1. ZAJIŠTĚNÍ PROVOZU Dětský koutek, vzhledem ke své specifické formě zařízení pro předškolní děti, musí při svém provozování splňovat řadu základních podmínek, které jsou legislativně vymezeny příslušnými právními normami (zákony, vyhlášky, prováděcí předpisy apod.). Kvalita a efektivní vyuţití dětského koutku závisí na mnoha faktorech: 

Materiální zajištění



Finanční zajištění



Personální zajištění



Organizační zajištění

1.1. Materiální zajištění a) dostatečně velký prostor, aby vyhovoval všem činnostem dětí; b) místnost by měla být vymalována čistě a svěţími veselými barvami, nápaditě vyzdobena dětskými kresbami a hračkami; c) pozornost věnujeme rovněţ vhodné a kvalitní podlahové krytině, neboť malé děti si rády hrají na podlaze; d) místnost musí být bezpodmínečně udrţována v naprosté čistotě; e) nezbytností je dostatečné vybavení vhodnými a různorodými hračkami a pomůckami, které děti upoutají, potěší a také v nich rozvinou tvořivost; f) hračky, pomůcky a další předměty pro děti musí být: - zdravotně nezávadné (pouţitý materiál); - bezpečné (bez ostrých hran, lehké); - svojí velikostí přiměřené věku dítěte; - estetické.

1.2. Finanční zajištění a) zpracování základního reálného rozpočtu nákladů na vybudování a vybavení dětského koutku; 10


b) ekonomické pokrytí potřebných nákladů nejen na vytvoření, ale i na provoz a údrţbu dětského koutku tak, aby se daly realizovat aktivity dětí se zajištěným pedagogickým dozorem; c) při čerpání finančních prostředků budou dodrţována závazná pravidla; d) k vyúčtování budou průběţně předkládány pouze způsobilé a uznatelné náklady.

1.3. Personální zajištění a) personální obsazení dětského koutku bude zajištěno především z řad cílových skupin projektu; b) zájemci o práci pečovatelky budou vybrány na základě vstupního pohovoru a pro svoji činnost budou proškoleny; budou seznámeni se svými právy a povinnostmi; c) odborná způsobilost pečovatelek je předpokladem (potřebné vzdělání a praxe s dětmi této věkové kategorie); výhodou jsou reference o předchozím působení; d) občanská a trestní bezúhonnost pečovatelek; e) schopnost pečovatelek poskytnout první pomoc; f) splnění poţadavku dobrého zdravotního stavu; g) dětem by měla být vţdy a při všech činnostech zajištěna optimální péče. 1.4. Organizační zajištění a) činnost dětského koutku by měla být provozována na základě platného ţivnostenského oprávnění a za vědomí hygienické sluţby; b) rovněţ je nutné uzavřít pojištění v rámci odpovědnosti organizace; c) povinnosti, pravomoci a úkoly pracovníků dětského koutku musí být jasně vymezeny; d) sluţba hlídání dětí bude poskytována pouze ve dnech vzdělávacích aktivit rodičů dětí, a to v době od 8 do 12 hodin, pro l dítě na dobu max. 4 hodiny; e) maximální počet děti na l pečovatelku je 5 dětí, proto bude nutné hlásit účast dítěte předem; f) do zařízení musí předávat a vyzvedávat dítě pouze jeho zákonný zástupce a podepisovat protokol o převzetí dítěte (tímto opatřením eliminovat případné problémy, které by mohly vzniknout, např. onemocnění, ztráta oblečení apod.);

11


g) dítě by mělo přicházet najezené, neboť součástí sluţby hlídání není zajišťování stravy dítěti (aby byl dodrţen pitný reţim dítěte, rodiče přinesou vhodný nápoj pro dítě ve vhodném obalu); h) dítě musí mít s sebou přezůvky, vhodné domácí oblečení, hygienické potřeby

a

případně svoji oblíbenou hračku; i) dětem musí být zajištěno potřebné zázemí, klid, bezpečí i soukromí; j) organizace vytvoří organizační a provozní řád dětského zařízení.

2. REALIZACE PROGRAMU Snahou pracovníků, podílejících se na realizaci projektu, je koncipovat všechny programy pro děti tak, aby zábavnou a odpovídající formou podporovaly potřebné dovednosti dětí a potřebu jejich stálé pohybové aktivity a zároveň aby umoţnily rodičům dětí vyuţívat nabízená poradenská a vzdělávací centra. Základní metodou všech programů pro děti je prožitkový způsob využívání času, stráveného v dětském koutku. 2.1. Příchod dítěte Velice důleţité je navázání prvotního kontaktu s dítětem, s cílem upoutat jeho pozornost a zájem o nové prostředí a kamarády. Jde tedy o vstupní seznámení dítěte s prostředím, kde bude nějaký čas bez rodičů. Některé děti jsou při loučení s rodiči smutné a plačtivé, proto je vhodné tento okamţik zkrátit na minimum. Nebo naopak mohou přijít i děti vzdorovité a agresivní. Se všemi dětmi je potřeba po celou dobu pobytu v dětském koutku jednat klidně, laskavě a trpělivě. Je vhodné děti jiţ od prvopočátku zbavit ostychu (zdravení, poděkování, neustálé mluvení a oslovování atd.). Zaujmout dítě lze mnoha způsoby, například: rozhovorem o jeho oblíbených hračkách, kamarádech ….. navazováním kontaktů pomocí říkanek, maňáska ….. motivace uvítání medvídkem (pojmenovat ho), coţ bývá velice účinné a málokteré dítě zůstane lhostejné. 2.2. Spolupráce 12


Při provozování dětského koutku je přínosem spolupráce s vhodnými předškolními zařízeními k získání nových praktických poznatků. Rovněţ tak jsou vhodná setkání s ostatními provozovateli podobných zařízení za účelem výměny zkušeností a účast na vzdělávacích a poradenských akcích, které souvisejí tematicky s provozováním dětských center.

2.3. Propagace Zájemci z řad cílových skupin, které se zúčastní projektových aktivit, mají moţnost se informovat o nabídce a moţnosti vyuţití dětského centra prostřednictvím: tištěných informačních materiálů (letáky, brožury); článků v tisku; internetového portálu „IKS DAMI“ (zde by se měly zveřejňovat nejen základní informace, ale i kontaktní osoby a tyto informace průběžně aktualizovat); jiných médií (dle možnosti a příležitosti např. regionální televizní nebo rozhlasové vysílání). 2.4. Analýzy Nezanedbatelným prvkem v úspěšné činnosti dětských center je pravidelné vyhodnocování činnosti a úrovně zařízení, a to na základě shromaţďování základních informací – evidence vyuţití a následné zpracování evidence pro účely vyhodnocení efektivnosti provozu. Snahou pracovníků zařízení je dosaţení jeho maximálního a přitom bezproblémového vyuţití. V průběhu realizace programu péče o děti se vytvoří databáze o jeho zájemcích a účastnících a monitorují se potřeby a poţadavky účastníků programu. Toto monitorování lze vyuţít k dalšímu zefektivnění programu. V průběhu realizace programu je nutné reagovat na ohlasy a připomínky a v rámci moţností upravovat organizačně i věcně program tam, kde půjde o kladný přínos programu.

2.5. Rizika a) na pečovatelku dětského koutku je kladena příliš velká zodpovědnost za bezpečnost a zdravotní stav dětí;

13


b) zejména účast dětí do 3 let věku v dětském koutku je velice náročná na pracovní výkon pečovatelky, neboť tak malé děti jsou velice závislé na své matce a velice těţko si zvykají na přítomnost cizích lidí a cizího prostředí; c) pro malé dítě je velice těţké ztotoţnit se s novou situací a akceptovat ji, tzn. odloučit se na určitou dobu od rodičů a být aktivní i bez jejich opory (tzn. začlenit se mezi své vrstevníky); d) těţkosti adaptace malého dítěte na nové prostředí se mohou odráţet ve změně chování, např. plačtivost, odmítání jídla, smutné nálady, agresivita, vzdorovitost atd.; e) na provoz dětského koutku je poţadavek přísného dodrţování hygienických předpisů a bezpečnosti dětí; f) být připraveni na nezájem o dětská centra z řad cílových skupin a předejít mu např. včasně zahájenou intenzivní informační a propagační kampaní; g) v průběhu přípravy a realizace programu můţe dojít k názorovým střetům, bude nutné vést diskuse na odborné úrovni a všechny účastníky vést k naplnění hlavního cíle programu;

3. ZÁVĚR Na kvalitu, hodnotu, způsobu a efektivitu poskytovaných sluţeb a provozu-schopnosti dětského zařízení má vliv mnoho faktorů, které nelze podceňovat. Kvalitní a včasnou přípravou realizace dětského koutku a jeho programové náplně pro děti lze podstatně sníţit moţná rizika při samotném provozování.

14


IV. PROGRAM VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT DĚTÍ DO 3 LET (4.6.1.) 1. VÝVOJ DÍTĚTE

Pro stanovení programu volnočasových aktivit pro děti do 3 let je důleţité seznámit se s charakteristikou vývoje dítěte. Věkové období do 3 let je obdobím velkého pohybového i rozumového vývoje dítěte. Především v období od narození do jednoho roku postupuje tělesný a duševní vývoj dítěte prudkým tempem a existuje mezi nimi bezprostřední souvislost (tzn. určité schopnosti se zákonitě objevují ve vazbě na určité etapy tělesného vývoje). Ukončení určité fáze tělesného vývoje či funkčního vývoje určitého orgánu přirozeně navazuje na vývoj duševních schopností dítěte. Dochází k mnoha zásadním změnám, např.: ve velikosti (hmotnost, výška); proporcích (poměr hlavy a ostatního těla, poměr spánku a bdění, poměr konkrétního abstraktního myšlení); zániku starých vlastností (novorozenecké reflexy, impulsivní chování); získávání nových vlastností (dorozumívání se řečí, tvořivost). Vývoj dítěte znamená zdokonalování jeho dovedností, které by mělo probíhat především harmonicky a se snahou o individuální přístup. Kaţdé dítě se vyvíjí svým tempem, proto uvedené přehledy jednotlivých dovedností v literatuře bývají pouze orientační. Odborné posouzení zralosti dítěte můţe provést dětský lékař, který v případě nerovnoměrného nebo opoţděného vývoje doporučí potřebná vyšetření. Během prvního roku ţivota dítěte je správný a včasný rozvoj pohybových schopností ukazatelem tělesného a psychického zdraví.

15


Souhrn pohybových aktivit lidského těla se nazývá motorika a její úroveň úzce souvisí s rozvojem řeči, myšlení a lateralitou (tj. přednostní uţívání jednoho z párových orgánů pohybového nebo smyslového ústrojí). Motorika se rozděluje na: hrubou motoriku: představuje pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin (jde o ovládání a drţení těla, koordinaci horních a dolních končetin a rytmizaci pohybů); jemnou motoriku: tím se rozumí pohyby ruky, uchopování a manipulace s drobnými předměty (je zajišťována malými svalovými skupinami). Jemná motorika se dále dělí na: grafomotoriku: pohybová aktivita při grafických činnostech; logomotoriku: pohybová aktivita orgánů řeči při artikulaci; mimiku: pohybová aktivita obličeje; oromotoriku: pohyby dutiny ústní; vizuomotoriku: pohybové aktivity se zpětnou zrakovou vazbou. Vývoj dítěte lze rozdělit do jednotlivých etap: novorozenecké období (do 1 měsíce); kojenecké období (první rok ţivota); batolecí období (od 1 do 3 let ţivota); předškolní období (od 3 do 6 let). Na vývoj dítěte má vliv několik faktorŧ: vrozené dispozice (dané geneticky); výchova (rodinné prostředí); zdravotní stav.

16


1.1. Tělesný vývoj a) v prvním roce ţivota V prvním roce se dítě vyvíjí nejrychleji; téměř ztrojnásobí svoji porodní váhu a vyroste o polovinu své porodní délky. Jeho organismus se mění, zraje a vyvíjí se. Pro tento vývoj potřebuje organismus dítěte největší část svých ţivotních sil, proto je duševní ţivot dítěte v prvních měsících ţivota velmi jednoduchý, jednotný. Tělesný růst a vývoj probíhá zákonitým způsobem v několika vlnách od hlavy k nohám dítěte. V tomto období je nutné chodit s dítětem na preventivní lékařské prohlídky v zájmu zdravého a harmonického vývoje dítěte (provádí se očkování, sleduje se tělesná hmotnost v závislosti na tělesné výšce, vývin kyčelních kloubů atd.). b) ve druhém roce ţivota Ve druhém roce se tělesný růst dítěte zvolňuje, hlava roste jiţ nepatrně ve srovnání s trupem a končetinami. Dolní končetiny mohou mít tvar do „O“, nohy jsou ploché pro tukový polštář na ploskách. Není správné předčasně nutit dítě, aby chodilo. Dítě si samo určuje, kdy jsou jeho nohy připravené udrţet ho ve vzpřímeném postoji. Jde o to, aby byla dobře vyvinutá ploska nohy. Proto je důleţité, aby děti lezly dlouho po čtyřech a dráţděním nártu sunutím po podloţce se naučily aktivovat drobné svaly nohy. V tomto období chce dítě dělat všechno samo (coţ je vhodné pro vytváření návyků sebeobsluhy) a napodobováním se učí mluvit. Tato aktivita výrazně formuje mozek, centrum řeči. Na ukončení tohoto procesu teprve navazuje vlastní dušení aktivita – první kroky vývoje myšlení. Postupným zráním mozkové tkáně se zkracují úseky spánku a stále více se prodluţuje doba bdění. c) ve třetím roce ţivota Postava dítěte se zeštíhluje, začíná intenzivní vývoj hrudníku (ten nejen roste, ale mění se i jeho funkce). Břišní dýchání prvních let ţivota se v tomto období začíná měnit na dýchání hrudní.

17


Rostou a osifikují se i kosti páteře. Zakřivení dolních končetin do „O“ nebo do „X“ se vyrovnává. Návyky sebeobsluhy se prohlubují, dítě uţ jí samostatně, myje se a otře, svlékne a oblékne některé části oblečení apod. 1.2. Psychomotorický vývoj a) v prvním roce ţivota Tempo a postupnost pohybového vývoje závisí na podmínkách výchovy. Nejprve jsou pohyby dítěte spontánní a reflexní, postupně dochází ke koordinaci oka a ruky. V tomto období dochází k nástupu základních pohybových schopností: drţení hlavy, převracení se, lezení, sezení, stání a první krůčky s drţením za ruku. Začíná rozvoj a zdokonalování pohybů rukou, které mají mimořádný význam pro celkový rozvoj dítěte, protoţe ruce jsou vedle zraku hlavním nástrojem poznávání. Vývoj uchopování předmětů a manipulace s nimi prochází několika stadii (od dlaňového úchopu ke klešťovému). Pohybový rozvoj zdokonaluje rozvoj celého pohybového aparátu, ovlivňuje začátky konkrétního myšlení, podporuje přetváření bezcílových úkonů na účelně zaměřené aktivity. Vývoj řeči se označuje jako přípravné předřečové období, které se projevuje např.: broukáním, ţvatláním, komunikační mimikou, gesty a prvními jednoduchými smysluplnými slůvky. Nejdůleţitější podmínkou pro hlasové projevy je kontakt dospělého s dítětem. Děti vţdy rozumí mnohem víc tomu, co říkají dospělí v jejich okolí, neţ co jsou samy schopné vyjádřit. Pro toto období je charakteristická velká labilita citových reakcí, pro rychlou změnu emočního stavu stačí nepatrný podnět. Dochází k vývoji sociálních vztahů (dítě rozlišuje osoby známé a neznámé, projevuje sympatie a strach).

18


b) ve druhém roce ţivota Toto období se vyznačuje podstatnými kvalitativními změnami ve vývoji. Zdokonalují se základní formy pohybu, zejména chůze se stává koordinovanou a harmonickou. Dítě se pohybuje a orientuje v prostředí, přibliţuje se k předmětům a lidem, jiţ není bezvýhradně odkázáno na pomoc dospělého. Osvojování předmětné činnosti stojí v popředí celkového vývoje. Dítě manipuluje s předměty (bouchá s nimi, klade je na sebe, otevírá je, hází s nimi), a tak se prakticky seznamuje s jejich vlastnostmi, rozvíjí svoji představivost a paměť. Pro aktivitu dítěte je charakteristická převaha zrakových vjemů. Rozvíjí se schopnost pozorovat a napodobovat. Setrvání u jedné činnosti je velmi krátkodobé, zájmy dítěte jsou přelétavé a nestálé. V tomto období dochází k formování všech stránek řeči: porozumění mluvenému slovu, rozšiřování slovní zásoby, zdokonalování výslovnosti, schopnosti pouţívat řeč jako prostředek dorozumívání. Citové reakce se postupně stávají bohatšími a rozdílnějšími, stále výrazněji se projevují vlastnosti osobnosti dítěte. Uvědomuje si důsledky svého konání a rozlišuje kladnou nebo zápornou odezvu dospělého. Začínají se formovat i vzájemné vztahy mezi dětmi navzájem a projevuje se poţadavek sebeuplatnění, sounáleţitosti. c) ve třetím roce ţivota V tomto období se všechny základní formy pohybů zdokonalují. Dítě udrţuje směr chůze, umí libovolně změnit rychlost. Udrţování rovnováhy při chůzi mu jiţ nedělá těţkosti. Osvojení seskakování, přeskakování, vylézání a slézání je závislé na dostatečném rozvoji tělesných sil a koordinačních schopnostech dítěte. Dítě potřebuje hodně pohybu, ale poměrně rychle se unaví. Dochází k rozvoji vnímání, zdokonalují se poznávací a rozlišovací schopnosti; dítě rozezná formu, tvary i barvy předmětů. Velkých pokroků dosahuje dítě ve vývoji řeči. Zdokonaluje výslovnost, rozšiřuje svoji slovní zásobu a v komunikaci s dospělým si osvojuje základní systém pravidel spisovného jazyka.

19


Rozvoj řeči a procesu myšlení spolu navzájem souvisejí. Paměť dítěte uţ není jen krátkodobá, dítě si vybavuje i vzdálenější události. Činnost s předměty je mnohostrannější, cílevědomější, komplexnější, obsahově bohatší a má delší trvání. Mezi činnostmi mají jednoznačnou převahu hry, které jsou nevyhnutelnou součástí vývojových potřeb dítěte. Dítě je samostatně činné a ve své hře odráţí zkušenosti, které získává pozorováním činnosti dospělých. Postupně dítě při hře navazuje kontakty s druhými dětmi, objevují se i negativní formy ve vzájemných vztazích. Mnohotvárná a proměnlivá aktivita dětí při hraní posiluje jejich fantazii, projevují se počátky tvořivé činnosti. Největším zdrojem citových podnětů pro dítě je kontakt s lidmi, zvláště s dospělými. K dospělé osobě má dítě silnou citovou vazbu, intenzivní styk s dospělým mu poskytuje ţivotní jistotu a citové uspokojení. Dospělý je pro dítě zdrojem poučení, rady, pomoci; očekává od něho projevy náklonnosti, něţnosti, osobní zájem. Nedostatek těchto projevů vede k citové nevyrovnanosti dítěte a nerozvinutosti jeho osobnosti.

1.3. Rozvoj smyslŧ K tomu, aby se dítě naučilo něco nového a více vnímalo své okolí, vyuţívá rovněţ všech pět smyslů. Jejich rozvoj je stejně důleţitý jako tělesný nebo intelektový vývoj. Pokud mají rodiče podezření, ţe vývoj dětských smyslů není v pořádku, musí se obrátit na dětského lékaře, který zajistí odborné vyšetření, které odhalí a diagnostikuje případnou poruchu. Na trhu je dostatečné mnoţství hraček a pomůcek, které upoutávají pozornost dítěte a podporují rozvoj jeho smyslů, např. různá chrastítka, hrající pultíky, hrací deky s barevnými figurkami apod.

20


Rozeznáváme tyto smysly:

Zrak Jde především o rozvoj zrakové pozornosti, zvláště zájmem o detaily.

Společně

s dítětem můţeme pozorovat, jak stékají kapky vody po okenním skle, jak plují mraky, jak se pohybují stíny apod.

Sluch Tento smysl hraje hlavní roli, kdyţ se dítě učí mluvit. Tříbíme rozvoj sluchu nasloucháním hlasu jiných lidí, hudby, zpěvů ptáků apod.

Hmat Pro dítě je hmat prostředkem k poznávání a zapamatování si nových věcí, proto dítě povzbuzujeme k dotýkání se věcí. Hmat se neomezuje jen na ruce, také chodidla potřebují, aby se rozvíjela jejich citlivost. Chuť Rozvíjet u dítěte chuť není těţké, necháváme ho ochutnat vše, co je pro něho vhodné. Učíme ho, ţe ne všechno je chutné a k snědku. Čich Malé dítě pozná matku podle vůně dříve, neţ je schopné ji zřetelně vidět. Není těţké u dítěte rozvíjet čich, důleţité je dbát, aby neztratilo čichovou citlivost. S různými vůněmi se dítě setkává například v kuchyni (nakrájené ovoce, chleba, koření), v koupelně (mýdlo, pěna do koupele), na ulici (vůně obchodů – lékárna, pekařství), v přírodě (vůně květin, sena, lesa, hub).

21


1.4. Rozvoj řeči Řeč je prostředkem i nástrojem, slouţí pro poznávání, zpracování a uchování informací a je prostředkem k dorozumívání mezi lidmi. Vývoj řeči u dítěte probíhá postupně: -

od pasivní účasti = úroveň porozumění (dítě nemluví, ale rozumí);

-

k aktivní účasti = úroveň řeči (dítě rozumí a mluví).

Na počátku je řeč reflexní záležitostí; po porodu je důleţitý první, tzv. reflexní křik. Poté se křik vyvíjí, nejprve má tvrdý hlasový začátek a naznačuje okolí nelibost, potom přechází v křik s měkkým hlasovým začátkem, vyznačujícím libost. Jiţ v sedmém dni ţivota je dítě schopno rozeznat hlas své matky od ostatních zvuků.

Zhruba kolem druhého a třetího měsíce následuje období broukání, kdy ze sebe dítě vydává zvuky, které vznikají při dýchání, cucání, úsměvu, polykání apod.

Kolem šestého aţ osmého měsíce následuje období pudového žvatlání, ale ještě zde není sluchová a ani zraková kontrola. Některé děti mohou říci své první slůvko „máma“ a „táta“, ale ještě nedokáţe spojit slůvka s těmi správnými osobami.

Následuje žvatlání napodobivé, kdy dítě opakuje hlásky a jiţ zde působí kontrola sluchem a zrakem.

Na toto období navazuje období porozumění řeči, kdy si dítě spojuje slova a čin nebo věc, avšak stále převaţuje spíše porozumění na základě modulace řeči, neţ na základě pravého významu. Do jednoho roku je dítě fyziologicky připraveno na řeč a začíná vlastní vývoj řeči.

První etapa vlastního vývoje řeči je charakteristická tzv. jednoslovnými větami, které významově vyjadřují potřeby, přání, city a prosby dítěte. Pouţívaná slova jsou neohebná, nesklonná. Dokáţe pochopit jednoduché jednoúrovňové příkazy a poţadavky (např.„podej mi medvídka“).

22


V období kolem 18 měsíců nastává egocentrické stadium vývoje řeči, kdy dítě slova opakuje a objevuje mluvení jako činnost. Umí říci a rozlišit podstatná jména umí i několik sloves. Dokáţe pochopit i dvouúrovňový příkaz (např. „jdi do pokoje a přines mi panenku“).

V dalším vývoji dochází k prudkému kvantitativnímu i kvalitativnímu zdokonalování řeči dítěte. Mezi druhým a třetím rokem nastává stadium rozvoje komunikační řeči. Dítě začíná kombinovat jednotlivá slovíčka, pouţívá stále více přídavných jmen, pomocí řeči dosahuje vlastních přání a cílů.

Okolo třetího roku nastává stadium logických pojmů, dítě začíná pouţívat dvou aţ čtyř slovné věty, rozumí instrukcím a často opakuje slova a věty, která zaslechne od dospělých. Řeč můţe dítě zvládnout a rozvíjet, má-li pro to potřebné fyziologické a psychické předpoklady (sluch, zrak a artikulační orgány, zralost nervové soustavy, intelekt apod.). Pro rozvoj řeči a slovní zásoby dítěte, je důleţité na dítě jiţ od útlého věku mluvit, vyprávět mu pohádky, příběhy a klást mu otázky, na které nám je schopno odpovědět. Nezastupitelnou roli má společné prohlíţení a čtení obrázkových kníţek, opakováním básniček, říkanek a veršovánek. Děti jsou vděčnými posluchači, kdyţ jim předčítáme. Jsou velmi rády, kdyţ se jim čtou často stejné příběhy tak dlouho, dokud neznají celé pasáţe zpaměti a přesto jsou při kaţdém opakovaném čtení znovu okouzlené. Při čtení je důleţité měnit tón hlasu, aby se dítě do příběhu vţilo, bylo dojaté s napětím očekávalo, co bude dál a nakonec se s ulehčením dočkalo rozuzlení. Děti mají rády, kdyţ ten, kdo jim předčítá, zároveň příběh jakoby hraje.

2. ZÁKLADY VÝCHOVY Rané dětství je období, ve kterém se vytvářejí celoživotní základy osobnosti člověka: budoucí vlastnosti, povaha, charakter, citový ţivot, vůle, lidské touhy po poznání, tvůrčí cílevědomé činnosti.

23


Základy pro rozvoj osobnosti závisí na optimálně výchovném působení v útlém věku. Zrání organismu je přímo závislé na působení podnětů, bez nich je dítě bezbranné, nerozvíjí se. Podněty musí být přiměřené (ani příliš, ani málo náročné) a musí od samého začátku brát v úvahu individualitu dítěte. Začátky výchovného procesu mají těţiště v prvních společenských vazbách dítěte s nejbliţším okolím. Základní úlohou v tomto období je především uspokojovat a rozvíjet veškeré potřeby dítěte, tj. potřeby ochrany, bezpečí a jistoty. Naplněním těchto potřeb dítě získává důvěru ve své okolí a postupně nabývá i vlastní sebedůvěry; dítě tak dosahuje pokroků ve vývoji a má potřebu dalších nových podnětů. Potřeba

vlastního

projevu

se

u

malého dítěte

projevuje

spontánně,

své

impulsy

k bezprostřednímu chování (k jednání zaloţeném na okamţitém citovém projevu) není schopno potlačovat. Všechny činnosti, při kterých se rozvíjejí schopnosti a dovednosti dítěte, probíhají hravou formou. Malé dítě se vyznačuje silnou tendencí být aktivní, hrát si. Tato činnost je silně provázena city.

Psychika malého dítěte, vzhledem ke své nezralosti a labilitě, je snadno zranitelná. Duševní vývoj dítěte můţe být za nevhodných podmínek ohroţen chováním dospělých, např.: přetěţováním, spěchem, nervozitou, úsečnými příkazy, netrpělivým jednáním, zvýšenou úzkostností, lhostejností, apatií apod. Dítě v prvních letech ţivota potřebuje své tempo reakcí, nesnáší přeorganizovanost svého ţivota, nucení do projevů či činností, o které nemá právě zájem. Vznikají pro něho frustrační situace, kdy dítě není schopno je duševně zpracovat a rozvíjí se u něj nejrůznější obranné mechanismy, např. záchvaty vzteku, nadměrná agresivita, lhostejnost, potíţe se spánkem apod. Odstraňování těchto problémů je potom velice sloţité a ne vţdy se to podaří.

24


Své vnitřní děje (psychiku) dítě projevuje bezprostředně pohybem navenek; z toho vyplývá, ţe potřeba dostatečného pohybu je zákonitá a přirozená. Za vhodných výchovných podmínek jsou zřetelné velké pokroky v úrovni vývoje dítěte. Dítě si plynule osvojuje základní společenské návyky, a to postupným zvládnutím řady zákonitě za sebou jdoucích stupňů vývoje, z nichţ kaţdý znamená vyšší kvalitativní úroveň. Časový průběh je značně individuální, velmi obtíţně lze stanovit věk dítěte, kdy se určitý typický projev dostavuje. Proto přehled základních momentů ve vývoji malého dítěte se udává vţdy v rozpětí několika měsíců. Důleţité je nejen uspokojování základních potřeb dítěte, ale také vytváření podmínek pro všestranný rozvoj osobnosti, pro výchovnou péči. Výchova je komplexní působení, při kterém se ovlivňuje celá osobnost dítěte. 2.1. Rozdělení výchovných sloţek: - tělesná výchova cíle:

péče o rozvoj pohybů, o zdraví, odolnost, zdravotní prevence;

obsah:

změny poloh, lezení, sezení, chůze, skákání, běh, házení a chytání, sezónní činnosti, otuţování;

- rozumová výchova cíle:

rozvoj poznávacích procesů, smyslů, seznamování se světem;

obsah:

manipulace s předměty, poznávání tvarů, barev, vlastností předmětů, seznamování s přírodou a společností lidí;

- mravní výchova cíle:

rozvoj sebevědomí a sebedůvěry, pěstování společenských návyků, formování mravního přesvědčení, chování a jednání;

obsah:

podpora přátelských vztahů, zajišťování radostné atmosféry;

25


- pracovní výchova cíle:

rozvoj jemné motoriky a návyků sebeobsluhy, utváření pracovních dovedností, vztah k práci;

obsah:

práce s různorodými materiály a nástroji, stavění kostek, napodobivé

hry na

činnosti dospělích – na obchod, lékaře apod.; - estetická výchova cíle:

schopnost

esteticky

vnímat

a

tvořit,

proţívat

vztah

k přírodě,

práci,

společenskému ţivotu i sobě samému; obsah:

rozvoj smyslového vnímání, pěstování citů pro harmonii a krásu; Obsah estetické výchovy tvoří: - hudební výchova cíle:

formování zvukového vnímání, výchova hudební paměti, rozvoj rytmu, spojování pohybu se zpěvem a hudbou;

obsah:

napodobování zvuků hudební i nehudební povahy, pěvecké, poslechové a hudebně pohybové činnosti;

- výtvarná výchova cíle:

rozvoj fantazie, aktivní a tvořivé vyjadřování představ o okolní skutečnosti;

obsah:

kreslení, malování, modelování proţitků a představ;

- literární výchova cíle:

seznamování s různými druhy poezie a prózy v závislosti na vývoji dětské řeči;

obsah:

říkadla, veršíky, pohádky, slovní hříčky, práce s obrázkem, knihou;

Dítě se nejlépe učí nápodobou a na základě dovednostního tréninku (časté opakování určité činnosti tak dlouho, aţ si ji dítě osvojí).

26


3. VÝŢIVA DÍTĚTE Kaţdé dítě potřebuje stravu obsahující dostatečné mnoţství látek potřebných nejen pro intenzivní růst a vývoj dětského organismu, ale i pro vytváření obranyschopných látek proti nemocem. Proto také příjem energie i některých ţivin musí být vyšší neţ jejich výdej. Kontrolou správného příjmu energie je hodnocení poměru tělesné hmotnosti a výšky. U dětí s nízkou fyzickou aktivitou je nutné hlídat první příznaky nadváhy. Obezita získaná v dětství se potom v dospívání jen těţko odstraňuje. Růst i kvalitativní vývojové změny orgánů i celého organismu dítěte podmiňují vysoké nároky na přísun kvalitních bílkovin. Tělo dítěte a mladistvého potřebuje nahromadit co nejvíce vápníku v kostech, aby hustota kostní trámčiny odolala zvýšenému vyplavování tohoto minerálu v pozdějších obdobích ţivota. Dítě má také daleko naléhavější potřebu spotřeby tekutin. Dětem nabízíme co nejvíce syrového ovoce a zeleniny. Naprosto nevhodnými jsou uzené a smaţené pokrmy a konzervy. Nevhodným přístupem k jídlu můţe být u dítěte vypěstováno nechutenství. Příčin jeho vzniku je mnoho, například nucením do jídla, v období adaptace dítěte na kolektivní zařízení, spojením jídla s nepříjemným záţitkem atd. Desatero zdravé výţivy dětí: Dopřejme dětem pestrou a rozmanitou stravu, vybírejme jim stravu bohatou na ovoce a zeleninu. Dbejme, aby jejich strava byla bohatá na obilniny a výrobky z nich. Vybírejme jim potraviny s nízkým obsahem tuků a cholesterolu; upřednostňujeme tuky rostlinné. Zajistěme střídmost v konzumaci cukru, sladkostí a slazených nápojů. Nedosolujeme jim hotové pokrmy, sůl a solené potraviny jim nabízíme zcela výjimečně. Zabezpečme dětem pravidelně netučné nebo nízkotučné mléčné výrobky. Pitným reţimem zajistěme alespoň 1,5 litru tekutin denně. Dodejme dětem kvalitní zdroje bílkovin (drůbeţí a rybí maso, luštěniny). Nenecháváme děti přejídat ani hladovět.

27


Učíme děti zdravému způsobu ţivota svým vlastním příkladem. Učíme děti uplatňovat právo na aktivní volbu potravin, učíme je přemýšlet o jejich výţivě a ovlivňovat ji.

4. HRY A HRAČKY Pro malé dítě je hra typickou a dominantní činností a zároveň působí jako výchovný prostředek, kterým je ovlivňována osobnost dítěte. Dětská hra se vyvíjí v závislosti na vyspělosti a výchově dítěte a od toho se odvíjejí i poţadavky kladené na jednotlivé hračky. Hračka má působit na rozvoj všech složek dětské osobnosti. Má podněcovat pohybový, smyslový, rozumový a citový vývoj dítěte. Má rozvíjet v dítěti jeho společenské postoje a napomáhat k vytváření dobrých návyků. Má probouzet a rozvíjet dětskou fantazii. Aby hračka mohla toto všechno splňovat, musí být vybírána vţdy s ohledem na „vývojový věk“ dítěte. Co má hračka rozvíjet: Motoriku - má dítě lákat k pohybu, k jeho jistotě a eleganci. Smyslové vnímání - stimuluje rozvoj sluchu, zraku a hmatu, podporuje soustředění, cit pro barvu a tvar. Poznání - stimuluje nedostupnou skutečnost. Myšlení a řeč - vybízí ke komunikaci, rozvíjí fantazii i myšlení. City - má vyvolávat libost barvou, zvukem, tvarem, materiálem variabilností. Vůli - dítě si svou hračku vyţaduje a brání. Sociální vztahy - motivuje a vybízí ke spolupráci. Povahové rysy - podporuje soustředění, stanovuje určitý řád či pravidla. Jaká má hračka být: Výchovně hodnotná - podněcovat k pozitivní činnosti. Přiměřená vývojové úrovni - nemusí být vţdy v souladu s věkem dítěte. Jednoduchá - podporuje fantazii. Technicky bezvadná - měla by něco vydrţet. Hygienicky nezávadná - omyvatelná či hratelná, nepoškozující zdraví.

28


Bezpečná - bez ostrých hran, z materiálu přátelského k dětem. Variabilní - moţnost několika herních činností. Vkusná - ovlivňuje estetické cítění dětí. 4.1. Výběr hraček podle věku a) v prvním roce ţivota V nejútlejším věku plní hračky spíše funkci dekorační. Později se učí vidět a rozeznávat hračky, jejich tvary a barvy. Dítě nabízené hračky prozkoumává a poznává jejich vlastnosti (olizováním, dumláním, mačkáním atd.). Do tohoto vývojového období patří neodmyslitelně dětská chrastítka, která by neměla být rozebíratelná. Mezi první hračky by měly patřit kolotoče nad postýlku – mají děti motivovat ke zrakovému a sluchovému soustředění a k počátkům úchopu. Předměty zavěšené na kolotoči by neměly mít hroty, měly by být omyvatelné a zdravotně nezávadné, coţ by mělo být samozřejmé pro všechny dětské hračky. Mezi další oblíbené hračky patří i hrací strojky, které zvukově dokreslují pohyb předmětů, ale jejich zvuk nesmí být příliš hlasitý. V poslední třetině tohoto období si jiţ dítě dovede hrát s míčem, kostkami, panenkami, plyšovými zvířátky apod. b) ve druhém roce ţivota Výběr her v tomto období je ovlivněn významnými změnami ve vývoji dítěte. Dítě se učí samostatnému pohybu – chodí a je schopno komunikace – učí se mluvit. Dospělý se stává důleţitým pomocníkem při hrách, činnost dětí se projevuje napodobováním (jak troubí auto, jak míchá kaši, jak krmí svého medvídka atd.). Oblíbenou hračkou jsou kostky, zatím jednoduché a lehké, ze kterých děti rády staví různé věţe a ještě raději je boří. Dále si děti rády hrají s různými kalíšky, miskami apod. Zacházení s předměty má charakter manipulace, dítě klade předměty na sebe, zasunuje je, čímţ si zpevňuje ruce a zlepšuje koordinaci pohybů. Mezi hračky, které podporují chůzi jsou ty, které můţe dítě tlačit před sebou nebo tahat za sebou, např. odstrkovadla, autíčka, tahací hračky, kočárky apod. Hra s různými míčky a balónky pomáhá odstraňovat prostorovou nejistotu.

29


Nezastupitelnou roli mají v tomto věku obrázkové kníţky. V tomto věku se dítě seznamuje s tuţkami a pastelkami, kreslení je oblíbenou činností dětí.

c) ve třetím roce ţivota V tomto období dítě jiţ dává svým hrám nějaký smysl, vzniká úkolové hraní. Děti prostřednictvím „intelektuálních her“ rády napodobují svět dospělých, hrají si na doktora, na prodavačku, na kadeřníka, na zahradníka, na truhláře apod. Dítě zvládne práci s menšími kostkami, dokáţe z nich postavit i sloţitější stavby; vhodné jsou kostky dřevěné nebo stavebnice typu Lego. Velmi rádo si dítě čmárá a modeluje, mělo by mít k dispozici dostatek papíru a pastelek, voskovek, vodových barev, modelovacích hmot. Dítě miluje libé zvuky a hudbu a rádo ji samo vytváří, coţ splňují různé dětské hudební nástroje (bubínek, trumpetka, xylofon). Oblíbené jsou rovněţ hračky, kdy dítě rozlišuje a třídí, k tomu slouţí dětská leporela a puzzle. 5. PROGRAMOVÁ NÁPLŇ DĚTSKÉHO KOUTKU

V průběhu hlídání se budou děti pod vedením asistentky-vychovatelky věnovat všestranným rozvojovým činnostem, přizpůsobeným věku přítomných dětí. Jde především o činnosti v pohybové, výtvarné i hudební oblasti, včetně osvojování si správných sociálních a hygienických návyků. V případě příznivého počasí budou děti s asistentkou-vychovatelkou chodit také ven, na přilehlou zahradu. V době pobytu dítěte v dětském koutku se níţe uvedené aktivity budou střídat, neboť tak malé dítě není schopno setrvat delší dobu u jedné činnosti, je potřeba reagovat na konkrétní situaci a dítě zabavit jinou činností. V příloze tohoto metodického materiálu je několik pracovních listů s příklady různých činností pro děti. o Všestranné aktivity

30


( jedná se o vstupní seznámení dítěte s prostorem, kde bude bez matky

a velice

důleţitého momentu, coţ je prvotního navázání kontaktu s dítětem, s cílem upoutat jeho pozornost a zájem o nové prostředí a kamarády ) - rozhovory s dítětem o jeho oblíbených hračkách, kamarádech; - navazování kontaktů s dítětem pomocí škádlivek, říkanek, maňáska; - motivace medvídkem (pojmenovat ho) je pro děti velice činná. o Pohybové aktivity (dbáme na správné drţení těla, balance a rovnováhy, zvládnutí prostorové orientace) - cvičení na ovelballech; - hraní s barevnými balonky; - napodobování chůze zvířátek; - překážkové dráhy. o Výtvarné aktivity (rozvoj vnímání světa očima dítěte, prostor pro dětskou představivost, děti si procvičují jemnou motoriku, naučí se správně drţet tuţky bez křečovitého napětí, správně sedět atd.). - práce s pastelkami, voskovkami, prstovými barvami; - práce s papírem, lepidlem a nůţkami; - práce s modelínou. o Hudební aktivity (osvojení správné výslovnosti, rozvoj rytmického cítění a hudebního vnímání) - jednoduché písničky s pomocí předváděcích maňásků či tanečků; - krátké říkanky s ukázkami obrázků. o Vzdělávací aktivity (děti poznají a pojmenují např. některé druhy ovoce a jejich barvy, dopravní prostředky a jejich zvuky apod., vhodnými doplňky jsou názorné obrázk ) - „koulelo se koulelo“ ………….

ovoce: jablko, barva: červená;

- „hruška na zem padala“ ………

ovoce: hruška, barva: ţlutá;

- „jede vláček“ …………………

lokomotiva + citoslovce zvuků;

31


V. PROGRAM VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT DĚTÍ OD 3 DO 6 LET (4.6.2.)

1. VÝVOJ DÍTĚTE Předškolní věk dítěte je obdobím velice důležitým, neboť se v něm vytvářejí základy dětské osobnosti. Jde o mnohostranný, bouřlivý proces, který však neprobíhá ţivelně, ale řídí se vlastními zákonitostmi. Poznání zákonitostí, činitelů vývoje, jeho průběhu a zvláštností jednotlivých stránek v různých vývojových obdobích je významným přínosem pro moţnosti účinného ovlivňování vývoje dítěte. V předškolním věku se u dítěte rozvíjí rychlým tempem citová, rozumová a sociální sféra. Dítě si osvojuje základní normy chování a ztotoţňuje se s nimi. Navazuje první „cílené“ kontakty se svými vrstevníky. Učí se soupeřit i spolupracovat. Dítě rovněţ prodělává tělesný a pohybový vývoj. 1.1. Tělesný a pohybový vývoj U dítěte dochází k prudkému vývoji svalstva, růstu, hmotnosti a rozvoji pohybů. Pro názornost vývinu dítěte uvádíme průměrnou hmotnost a výšku dítěte: na konci čtvrtého roku: hmotnost 17 kg, výška 105 cm; na konci pátého roku: hmotnost 20 kg, výška 112 cm; na konci šestého roku: hmotnost 22 kg, výška 119 cm. V tomto věku je jiţ zřejmá dominance jedné ruky nad druhou – dítě je pravák či levák. Tělesný vývoj dítěte probíhá rychle, postupně a souvisle. Jednotlivé pohyby jsou více harmonické, dítě se snadno naučí i sloţitějším pohybům, např. poskakovat, cválat, různými způsoby skákat apod. Můţe se udrţet na jedné noze s různě nakloněným tělem, můţe sejít schody a střídat přitom nohy, můţe schody vyběhnout. Všechny jeho pohyby jsou ţivější. Typickým projevem předškoláka je výrazná pohyblivost, neustálé poskakování, stálá činnost a aktivita. Tato neustálá činnost dítěte (mnohočetné opakování určitých pohybů, manipulace s předměty) je však pro zdravý vývoj dítěte nezbytné a má své nezastupitelné místo v jeho intelektuálním rozvoji.

32


1.2. Psychický vývoj Vnímání je smyslovým poznáním světa. Dítě předškolního věku si všímá předmětů jako celků (zaujme ho tvar, barva). Řeč a myšlení souvisejí s vnímáním. Při praktické činnosti dítě vnímá a objevuje svět kolem sebe. Na dospělé se pak obrací s otázkami: „Co to je?“ a postupem času: „Proč…?“. Vhodným dialogem s dítětem rozvíjíme jeho slovní zásobu, opravujeme výslovnost. Paměť mají malé děti velice dobrou a jsou-li informace spojené s nějakým citovým proţitkem, pamatují si je velice dlouho. Velice lehce si zapamatují verše, písně, ale i uloţení obrázků (např. hra Pexeso). Fantazie a představivost mají obrovský vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Všude tam, kde dítěti nestačí konkrétní poznatky, nahrazuje je fantazií. Často proto nerozlišuje skutečnost od vymyšleného. Dospělý musí dítěti trpělivě ukazovat rozdíl mezi skutečností a lţí. Fantazie se promítá do všech pohádek, proto je děti tak moc milují. City jsou u dětí velice bohaté a provázejí kaţdou jejich činnost. Jejich projevy smutku (pláče) a radosti (smíchu) často splývají dohromady. Egocentrismus je typickým projevem dětí předškolního věku. Dítě samo sebe povaţuje za centrum všeho dění, chce být obdivováno a chváleno. Vhodným působením se dítě vede k tomu, aby se naučilo chápat pocity a přání i druhých. Výše uvedené charakteristiky dětí předškolního věku se u dětí projevují v odlišné intenzitě, coţ by se mělo respektovat.Není dobré děti přespříliš zahrnovat různými novými podněty (děti jsou potom neklidné, zlobivé). Naopak zase příliš shovívavý a maximálně zjednodušený přístup dítěti nesvědčí, jeho zvídavost a touha poznat nové je neuspokojena. Měřítkem vhodnosti, náročnosti a přiměřenosti našeho působení na dítě je, kdyţ s námi dítě spolupracuje, má zájem o naší přítomnost, vyptává se.

33


Pro tvorbu programu volnočasových aktivit dětí je důleţité se alespoň zhruba seznámit s obecně platnými vývojovými moţnostmi dítěte, např.: a) hybnost - skáče do dálky (z místa i s rozběhem); - udělá kotrmelec; - na jedné noze dokáţe stát se zavřenýma očima; - dovede rozeznat pravou a levou ruku. b) řeč a mluvení - slovní zásoba se rychle zvětšuje (např. 5leté dítě zná aţ 2 000 slov); - mluvený projev je skladbou a artikulací stále podobnější dospělým; - je schopno si zapamatovat i delší básničku, písničku nebo pohádku. c) smysly a vnímání - rádo hraje společenské hry a rádo soutěţí; - z kostek či stavebnic staví trojrozměrné stavby, které pojmenuje; - postavu kreslí realisticky – hlavu, trup a končetiny. 2. TYPICKÉ ČINNOSTI DÍTĚTE Pro předškoláky je hlavní a zároveň nejpřirozenější a nezastupitelnou činností hra, ke které se postupně připojuje učení, práce a zábava.

2.1. Hra

Hra je pro dítě přirozenou potřebou, je jeho základní činností. Při hraní se uplatní jeho vlastnosti, dovednosti, vědomosti, ale i vztah k jiným lidem, zvířatům, předmětům. Hra dítěte je odraz toho, jak vidí skutečnost, svět kolem sebe a při svých hrách se snaţí napodobovat činnosti, které vidí u dospělých lidí. Dítě se můţe věnovat hrám, které vznikají z jeho vlastního zájmu (námět, obsah a pravidla si určuje dítě samo) a nebo těm, které mu záměrně zvolí rodiče či vychovatelka (děti jsou hravou formou vedeny k rozvoji pohybu a poznání). Hra je tedy základní a nezbytnou podmínkou všestranného psychického a tělesného rozvoje dítěte, (hraní si s někým, něčím, na něco nebo někoho a pro někoho). 34


Rodiče by měli dítěti vytvořit ke hraní odpovídající podmínky – prostor, dostatek času a vhodné doplňky (hračky). Při hře potom mohou nenásilně usměrňovat projevy dětí, omezovat negativní projevy a naopak rozvíjet pozitivní prvky. Hry mŧţeme rozdělit podle rŧzných hledisek, např.: - námětové (na lékaře, na obchod, ve vlaku …) - konstruktivní (stavebnice) - pohybové (rozvoj pohybu a orientace: běh, skok…) - stolní (rozvoj logiky, paměti, zrakové koordinace: skládačky, karty…) atd. 2.2. Učení Učení je dalším významným prostředkem předškolní výchovy. Mělo by se dodrţovat několik zásad: postupovat od známého k novému, od jednoduchého ke sloţitému. Při hodnocení dítěte vyuţívat hlavně kladné ocenění (pochvala, pohlazení, úsměv). Důleţité je pochválit dítě nejen za výsledek, ale i za snahu, coţ u něj vyvolá zájem o další nové poznatky. Existují různé formy a podoby učení v závislosti na věku a schopnostech dítěte, na obsahu a organizačních podmínkách. Nejpřirozenější formou učení je individuální spontánní učení dítěte, které probíhá při hraní, kdy dítě získává a osvojuje si základní zkušenosti především smyslovým poznáním, (např. stavebnice – stavba komína nespadne, kdyţ je nejníţe největší kostka). Smyslově získané zkušenosti dítě potřebuje slovně formulovat a také si zapamatovat, coţ lze nazvat procesem řízeného učení. V tomto období má přítomnost dospělého svoji důleţitou a nezastupitelnou roli. Je to on, kdo dítěti pomáhá získané zkušenosti třídit, upřesnit, dávat do souvislostí a správně slovně označovat (např. stavebnice – jednotlivé díly jsou hranaté, kulaté, malé, velké, lehké, těţké).

35


2.3. Práce Pracovní činnost dítěte je nezbytnou součástí jeho harmonického rozvoje.

Přispívá ke

zdokonalení jeho pohybových schopností (zejména drobných svalů ruky), ale současně se zvyšuje jeho síla, obratnost a pohotovost. Nároky na pracovní činnost dětí nesmějí nikdy přesáhnout jejich fyzické moţnosti, ani stupeň jejich vývoje. Zařazujeme pouze jednoduché pracovní činnosti, především ty, které postupně dítě osamostatňují ze závislosti na dospělém (oblékání, obouvání, úkony osobní hygieny apod.). V omezené míře můţeme od dětí poţadovat i práci ve prospěch ostatních, při které nesmíme zapomenout na pochvalu (zalévání květin, příprava prostírání apod.). Výrazně pracovní charakter mají činnosti dětí u speciálních pracovních stolů, tyto činnosti jsou u dětí velice oblíbené (děti se učí zacházet s kladívkem, pilníčkem, provázkem apod.). 2.4. Zábava Zábava má děti pobavit a přispět k jejich citovému vyţití. Zařazujeme ji především tehdy, kdyţ je jiţ dítě méně soustředěné a více unavené. Zábava má být nenáročná a nevyţadovat ţádnou dlouhou přípravu, např. forma různých hříček a ţertovných nápadů (na schovávanou, hra s maňáskem apod.). Jde o jistou formu relaxace, při které si dítě odpočine od aktivit.

3. PROGRAMOVÁ NÁPLŇ V dětském koutku se budou děti za přítomnosti a pod vedením pečovatelky věnovat všestranným rozvojovým činnostem, které budou přizpůsobeny věku přítomných dětí. Půjde především o činnosti v pohybové, výtvarné a hudební oblasti, včetně osvojování si správných sociálních a hygienických návyků. V případě příznivého počasí je moţnost chodit s dětmi také ven, na přilehlou zahradu se zajištěným doprovodem.

36


V době pobytu dětí v dětském koutku se níţe uvedené aktivity budou střídat, neboť děti předškolního věku většinou nejsou schopny setrvat delší dobu u jedné činnosti. Je potřeba reagovat na konkrétní situaci, zkušenost dětí a děti zabavit případně jinou činností. 3.1. Pohybové aktivity Potřeba pohybu je hlavním motivem chování dítěte. Pohybové aktivity je nutné volit s ohledem na pohybovou vyspělost dítěte, tzn. respektovat současnou úroveň pohybového vývoje dítěte a podporovat dosahování úrovně vyšší, které zvyšuje sebevědomí dítěte. Pro zdravý růst a vývoj dítěte je rozhodující včasné podněcování k pohybům, přičemţ není lhostejné, jaké pohyby dítě dělá, jak je provádí, a ve kterém období ţivota si je osvojí. Při volbě pohybových aktivit je východiskem věková kategorie dítěte a úroveň jeho schopností. Výchova dítěte prostřednictvím pohybu se uskutečňuje celou řadou činností, které lze rozdělit do několika kategorií, které jsou dále odstupňovány podle věku dítěte: zdravotní cviky chůze běh skok lezení házení základy akrobatických cvičení hudebně pohybová výchova jízda na dětských vozidlech, předplavecká výchova atd.

Zdravotní cviky Samotný název zdůrazňuje nezbytnost těchto cviků pro posílení zdravého růstu dítěte. Zdravotní cviky je potřeba uskutečňovat kaţdý den a několikrát denně. Dítě si hraje většinou ve skrčených polohách (leze po zemi, je v pokleku nebo podřepu), takţe nedochází k protaţení svalstva.

37


Účinnost zdravotních cviků je zaloţena na jejich přesném provádění, důleţitá je jiţ základní poloha (stoj, sed, klek). Jednotlivými druhy cviků procvičujeme různé části dětského těla (šíje, svalstvo, páteř …). Ke zdravotním cvikům počítáme i hluboké dýchání a nácvik relaxace svalů (úplné uvolnění svalstva i mysli – napomáhá i k psychickému uvolnění a velice dítě uklidní). Příklady zdravotních cviků k procvičení: o šíje, pletence ramenního, paží a rukou - předklon a záklon hlavy („koníček kývá hlavou“); - úklon na jedno a druhé rameno („kyvadlo hodin“); - pohyby paţí napjatých a pokrčených („velká a malá křídla ptáků“); - klopení rukou v zápěstí („rozsviťte světla, zhasněte světla“); - protřepávání prstů („sněţí“). o svalstva zádového a prsního - upaţením vzpaţit a spojit ruce nad hlavou („stříška“); - vláčné pohyby napjatých a pokrčených paţí („let malých a velkých ptáků“); - úklony do stran a dopředu („proutek se ohýbá“); - leh na tvrdší podloţku a přitisknutí celých zad k podloţce („schovat tunel, aby ani myška neproběhla“). o svalstva břišního a bederního - stoj na jedné noze a přitaţení kolena skrčené nohy k bradě úchopem v podkolení („panák cvičí“); - krouţivé pohyby nohou ve všech kloubech v lehu na zádech („jedeme na kole“); - ve vzporu klečmo střídavě napínat pravou a levou nohu vzad („koníček kope“); - v lehu na zádech zdvihnout nohy a roznoţmo se dotknout špičkami podlahy za hlavou („klubíčko“).

38


o pletence pánevního a kyčlí - v lehu na zádech pohyby napjatých nohou („stříháme nůţkami“); - ve stoji na jedné noze s přidrţováním dospělého provádět švihy volné nohy (baletka cvičí“); - v lehu na boku unoţovat střídavě obě nohy („otevíráme knihu“). o svalstva nohou a chodidel - podřepy a dřepy s rovnými zády („hříbeček“); - chůze po laně poloţeném na zemi („provazochodci“); - v lehu na zádech postavit nohy kolmo vzhůru a propínat a klopit chodidla („svíčka se rozsvítí a zhasne“); - skoky snoţmo („vrabec“); - poskoky z nohy na nohu („medvěd tančí“); - sbírání drobných předmětů prsty u nohou („stonoţka na lovu“). o celkové pohyblivosti páteře - ve stoji, dřepu nebo sedu provádět úklony a upaţení („letadlo“); - lezení všemi způsoby („kočičky a pejskové“); - ve vzporu klečmo vyhrbit a prohnout páteř („kočička se hrbí“). Chŧze Základy správné chůze se tvoří do šesti let. Dítě se postupně naučí stabilitě (zpočátku drţením za ruku), učí se měnit směr chůze (za hračkou), vykračovat rázně a energicky (jako voják), ale zvládá i taneční krok (při hudbě). Důleţitým úkolem je děti naučit bezpečné chůzi po schodech nahoru dolů bez drţení (jako pomůcka poslouţí nízká lavička). Později přidáme procvičování náročnější chůze po šikmé, úzké, zvýšené nebo pohybující se podloţce. Také cvičíme chůzi na místě, chůzi vzad

a

zrychlenou chůzi. Prostorovou orientaci cvičíme chůzí okolo rozestavěných překáţek (slalomová dráha, překračování nízkých předmětů). Dítě se dopracuje kvalitní chůze postupně. Při procvičování chůze s dětmi dbáme na správné drţení hlavy, hrudi, zad, kladení chodidel a propínání kolenou při kaţdém kroku.

39


Běh Běhání je nejčastějším pohybem dětí a je základním ukazatelem zdatnosti a motorické vyspělosti dítěte. Běh má naučit dítě rychlému, odváţnému a technicky správnému lokomočnímu pohybu a zároveň pohotovému výběhu na různé signály. Začíná se běhat po rovině, později se přidává běh v mírně zvlněném terénu. Běh o závod hravou formou je vhodný pro starší děti. Po běhu má následovat vydatné vydýchání (nádech a výdech s upaţením a připaţením). Dítě by nemělo běhat do úplného vyčerpání. Procvičování běhu menších dětí je moţné v místnosti, s většími dětmi provádíme tuto činnost při pobytu venku, kde jsou příznivější podmínky pro vydatnou výměnu vzduchu v plicích.

Skok Tento druh pohybové aktivity má být uplatněn každodenně. Jde o vydatné cvičení, které dítě komplexně posiluje, učí odvaze a rozhodnosti. S menšími dětmi zahajujeme nácvik skoku na místě („vrabčí skoky“), učíme je pérování v kotnících a kolenou („rozhoupání“) a zpočátku je necháme skákat dospělému do náruče. Cvičení skoku můţeme doprovodit různými říkankami („ţába skáče na blátě“). Vhodným cvičením skoku je přebíhání napnuté gumy, později i několika gum umístěných za sebou (dítě přechází postupně od překračování ke skákání). Skoky z výšky do hloubky omezujeme. Dítě smí skákat z výšky nejvýše tolik, kolik měří jeho poloviční výška. Důleţitou zásadou je doskakovat vždy na měkkou podložku (pískoviště, molitanová ţíněnka), skok na tvrdou podloţku ohroţuje nervovou soustavu i plosku chodidla dítěte. Lezení Tento pohyb má značný fyziologický význam. Dítě se při lezení komplexně posiluje, stává se obratnějším, rychlejším a učí se orientaci v prostoru. Podporujeme lezení všemi způsoby, neboť to blahodárně působí na pohyblivost páteře. Zařazujeme proto do pohybových aktivit například: lezení po čtyřech, směrem vpřed, vzad, stranou, plíţení po břiše i v leţe, na zádech s odráţením rukama i nohama.

40


Patří sem také výstup na ţebřík a sestup z něho (vhodnou výbavou dětského koutku je provazový ţebřík). Při lezení „tunelem“ se dítě učí odvaze. Pro starší děti zdokonalujeme formy lezení a ztíţíme jim podmínky: lezení pozpátku („rak“), lezení po třech („raněný zajíček“), lezení s lehkým předmětem na zádech („šneček“) apod.

Házení Tato aktivita je důleţitá pro dětskou prostorovou orientaci a procvičování uchopovacího reflexu. Házení a podávání vede dítě ke zručnosti, odhadu vzdálenosti, pozornosti. Hlavním úkolem nácviku házení u mladších dětí je naučit je hodu horním obloukem, tj. nápřahu paţe, hodu ze záhlaví. Házíme nejen malými míčky, ale i papírovými koulemi, papírovými vlašťovkami apod., cíl by měl být alespoň ve výši hlavy dítěte. Pro starší děti zařazujeme jiţ soutěţivé hry s házením: kdo vyhodí nejvýše, nejdále. Postupně vedeme děti k tomu, aby se snaţily vyhozený míč chytit a opakovaně házet a chytat. Přitom se zaměříme na správné postavení nohou a na prstové drţení míče. Doporučuje se začínat hrou s míčem ve dvojicích, které si míč koulejí, podávají a nakonec

i

házejí. Děti upozorňujeme na správnou míru síly hodu. Pro zručnější děti je atraktivní hrou házení míče na terč, kterým můţe být například otevřená tlama oblíbeného zvířete. Dítě by mělo mít moţnost si vyzkoušet míče různé velikosti i váhy, z různých materiálů, aby se naučilo správné míčové technice, nápřahu a mrštění horním obloukem. Základy akrobatického cvičení Akrobatická cvičení jsou zdrojem k získání obratnosti, posilování a odvahy dítěte. Jedná se o specifickou pohybovou aktivitu dítěte s dospělým v páru. Pomoc dospělého, který dítě zdvíhá, poponáší, houpá, přidrţuje, nadlehčuje a nosí, umoţňuje dítěti cviky, které by samo nikdy nemohlo realizovat. Tato cvičení nevyžadují vůbec žádných zařízení ani pomůcek. Dítě je pro dospělého náčiním, dospělý je pro dítě nářadím. Nejdůleţitějšími z těchto cviků jsou: kotoul vpřed, stoj na rukou a na hlavě s nadlehčováním v bocích, váha na jedné noze. Starší a pohybově nadané děti zvládnou například i stoj ze sedu skrčmo zkříţeného nebo poskoky v dřepu se střídavým napínáním a krčením pravé a levé nohy postavením paty na zem („kozáček“). 41


Při této pohybové aktivitě nesmíme zapomínat na hlavní zásadu: dítěti se dává dopomoc uchopením za boky, v podpaží, za trup, za pánev; nikdy ne však za ruce nebo za nohy, aby nedošlo k narušení vývoje kloubních pouzder.

Hudebně pohybová výchova Tento druh pohybové aktivity má v systému cvičení důleţité místo, jelikoţ vede děti k přirozenému spojení pohybu s rytmem a melodií. Hudebně pohybová výuka celkově prospívá citové výchově dětí, přičemţ dochází rovněţ k rozvoji rytmického cítění, hudebního vnímání a osvojení správné výslovnosti. Nejsnazším vyjádřením rytmu menších dětí je potlesk. Vhodné je střídání pomalého

a

rychlého tempa potlesků při recitaci říkanek, například: („tu je táta, tu je máma, tu je dědek, tu je bába, tu je kluk jako buk“). Při další říkance střídáme pohyby paţí: („šiju boty, do roboty…“), nebo se děti v rytmu točí na místě („tancujte myši, kde která slyší“) či chodí do kruhu v rytmu písničky („modrají se pomněnečky“). Moţností je celá řada a děti při pohybu současně recitují nebo zpívají. Hudebně pohybová výchova starších dětí poskytuje značné moţnosti rozvíjet estetičnost pohybů, smysl pro hudbu, zpěv a rytmus slova. Důleţitým úkolem estetického pohybu je naučit děti vznosné chůzi se správným drţením těla. Říkanky, písně, bicí nástroj nebo rytmický pochod jsou zdroji pro cvičení taneční chůze; např. („Zlatá brána otevřená…., Pletla kytku v rozmarýnku…, Červená modrá fiala …“ atd.). Taneční běh přispívá ke zdokonalení rovnováhy a koordinace dětí a je obsahem řady dětských tanečních her; např. („Utíkej Káčo, utíkej …, Běţel tudy zajíček …“ atd.). Tanečními kroky starších dětí jsou přísunný krok stranou a vpřed, které pouţijeme v dalších dětských říkanek a písniček; např. („Měla babka trnku …, Medvěd tančí …“ atd.). Jednoduché říkanky a písničky jsou také užitečné pro cvičení pohybové paměti. Hudebně pohybová výchova zbavuje děti zábran, učí je tvůrčí vynalézavosti a hlavně je stejně důležitá pro chlapce jako pro dívky.

42


Ostatní pohybové aktivity Repertoár pohybových činností předškoláků je velice bohatý. Nezastupitelné místo má pohyb dětí na čerstvém vzduchu. V každém ročním období se dá pro dítě vymyslet pohybová aktivita, při které si dítě procvičí rovnováhu, obratnost a odvahu, přičemţ vţdy dbáme na správné drţení těla. Ke zdravému reţimu dítěte patří rovněţ otužování. Jeho cílem je vypěstovat u dítěte schopnost přizpůsobit se podmínkám prostředí. Otuţování zvyšuje odolnost proti infekci.

3.2. Výtvarné aktivity Prvním předpokladem výtvarné činnosti dětí je samo vnímání. Dětská kresba je prostředek k vyjádření citů, myšlenek, přání a fantazie dítěte. Kresba v předškolním věku není zachycením skutečnosti, ale projevem toho, co dítě zaujalo, co si zapamatovalo. Cílem výtvarných aktivit je rozvoj vnímání světa očima dítěte, rozvoj fantazie, aktivní

a

tvořivé vyjadřování představ a okolní skutečnosti. Obsahem výtvarných aktivit je procvičování jemné motoriky dětí, naučit je správně drţet tuţku (pastelku, štětec …) bez křečovitého napětí, vést je ke správnému sezení apod. Rozlišujeme několik technik výtvarné aktivity: kreslení malování modelování vytrhávání plošné a prostorové vytváření

43


Kreslení Kreslení je základní technikou zobrazování skutečnosti a poskytuje dítěti nejvíce moţností pohotově a bohatě vyjádřit vztah k zobrazovanému. Výsledky dětského snaţení je značně odlišné podle věku předškolního dítěte. První dětské kresby, tzv. „čáranice“, nemají ţádný věcný obsah, spíše jsou výrazem radosti z pohybu. Grafický projev menšího dítěte bývá spojen s jeho slovním doprovodem (výkladem co kresba představuje). Děti v tomto věku kreslí většinou po celé ploše papíru s měkkými pastelkami a tuţkami, slabými fixy atd. Vhodné jsou i tabule s barevnými křídami. V přírodě se dá kreslit proutkem do písku, sněhu apod. Vedeme děti k tomu, aby kreslily od kraje ke kraji, svisle a vodorovně. Kresba se postupně stává čitelnější (kratší přímky, oblouky …) a dítě začíná vyplňovat části kresby a rozlišovat plochu (horní část – obloha, spodní část – půda). Kresba nabývá obsahovosti a zdokonaluje se i technicky, např. postava má ruce a nohy, princezna má vlasy

a korále,

sluníčko svítí atd. Děti se jiţ učí kreslit na čtvrtky a barevné papíry. Ke kreslení jiţ pouţívají slabší tuţky, barevnější pastelky, křídy a uhly. Děti jiţ pouţívají svislé a vodorovné linky, uzavřená kolečka, obloučky a spirály. Vhodnou metodou jsou doprovodná říkadla, např. („Melu, melu kávu …, Namotáme klubíčko…, atd.“). Starší děti jiţ většinou svými kresbami znázorňují předměty ze svého okolí i s podrobnostmi, ale také postavy a předměty v pohybu nebo své záţitky z četby či výletu. Děti jiţ umí rozlišit velikost, tvar a vzdálenost kreslených předmětů. Dětem jiţ můţeme zadávat úkolové kresby (pro maminku, na nástěnku) a necháváme je kreslit jiţ na kvalitní papír nejrůznějšími druhy tuţek, pastelek, uhlů, fixů, kříd apod. Výchovně cenným přínosem je kolektivní kreslení; dochází při něm ke společnému citovému proţitku, coţ děti vede k dorozumění a spolupráci. V průběhu kreslení je vhodné zařadit pro děti cviky pro uvolňování a procvičování paţe, zápěstí a ruky; ne však samoúčelně, ale ve spojení s hudbou, říkanek.

44


Malování Malování slouží k prohloubení dětského vztahu ke skutečnosti. Děti poznávají nejvýraznější barvy a učí se s nimi zacházet. Během malování děti přecházejí od pouţívání základních tónů barev (červená, modrá, ţlutá) k moţnosti míchání barev (oranţová, zelená, hnědá). Děti se malováním naučí používat barvy realisticky (jahoda – červená, listí – zelené). Nejmenší děti malují zatím pouze barevné skvrny, které je učíme pojmenovat (jablko, míček). Postupně děti vyuţívají celou plochu výkresu a rozlišují barevnost předmětů. Starší děti jiţ malují soustředěně s konkrétní představou, pouţívají řadu odstínů, rozlišují prostorové umístění předmětů, zvládají malování i na jiné materiály, např. na textil, dřevo apod. Při malování vedeme děti k tomu, aby se podílely na přípravě k malování, ale vedeme je také k úklidu po malování (zavřít barvy, utřít stůl, vymýt štětce apod.). Dovednosti a návyky: při malování dbáme na správném drţení štětce (asi v jedné třetině); učíme děti malovat ve stoje i v sedě; střídáme malování na ploše vodorovné, svislé i šikmé; od malování barevných skvrn přecházíme postupně k podrobnostem. Potřeby pro malování: štětce kulaté i ploché, velké i malé; barvy temperové i plakátové, ale vţdy jasných odstínů; papíry různých formátů i kvality – balící, kreslící; hadřík na otírání štětce; nádobka s vodou na vypírání štětců a rozdělání barev; Modelování Modelování

je spojeno s prostorovou představivostí dětí; s jejich hmatovým smyslem, se

zvláštními schopnostmi ruky. Trojrozměrné vypodobení předmětů pomáhá dětem lépe poznat skutečnost, ale je v něm navíc ještě zapotřebí manuální zručnost dítěte.

45


Děti se učí modelovat hnětením, mačkáním, válením, koulením, vytahováním, uštipováním, stiskáním a slepováním. Učíme je jednoduché tvary (pomeranč, mrkev…) a později předměty sloţené z více částí (sněhulák, košík …). Starší děti s oblibou modelují postavičky či zvířátka. Při pobytu v přírodě můţeme s dětmi vytvářet předměty z různých materiálů (písek, sníh…). Dovednosti a návyky: zvládnutí přímých i krouţivých pohybů dlaně a rukou; poznání vlastností a moţností zpracovávaného materiálu; vystiţení tvaru a velikosti a předmětů; Materiál a pomůcky: modelovací hlína; omyvatelné podloţky z umělé hmoty (nebo gumové); miska s vodou (na vlhčení hlíny či omytí rukou). Vytrhávání Trhání papíru a vytrhávání tvarů cvičí hmat a drobné svaly prstů dětí. Děti učíme trhat papír na prouţky, čtverce nebo jiné libovolné tvary. Vytrhané tvary papíru se děti učí skládat do celků podle své fantazie (domek, loďka …). Ústřiţky se děti učí nalepovat a tvořit jakousi „koláţ“. Pro tuto činnost jsou vhodné barevné papíry k rozlišení (ţlutá – slunce, modrá – voda atd.). Dovednosti a návyky: vytrhávat přibliţně stejně velké kousky papíru; umět vytrhávat papír do zamýšleného tvaru; vytrhávat z jednoduchého i přeloţeného papíru; rozmísťovat útrţky do vzoru; potírání papíru lepidlem; Materiál a pomůcky: měkký, lehce trhatelný papír (bílý i barevný); podkladový balící papír či čtvrtka; neškodné lepidlo; špejle nebo dřívko a hadřík na utření;

46


Plošné a prostorové vytváření Při těchto aktivitách se u dětí rozvíjí tvořivý proces a prostorové cítění, dochází ke sladění duševní a fyzické činnosti a v neposlední řadě k vytváření pocitu radosti z řešení a proţívání společného úkolu. Děti mohou pracovat na tématech, která napodobují skutečnost (např. stavba hradu, tunelu ..). Starší děti s radostí vyrábějí např. draky, loutky, dopravní prostředky …). Při pobytu v přírodě je mnoho příleţitostí, jak děti zapojit do tvořivých aktivit, např. stavba „přehrad“ u vody, krmítek pro zvěř v lese apod. Dovednosti a návyky: rozvoj tvořivého myšlení, aktivita; úvod do kolektivního stylu práce; Materiál a pomůcky: různé druhy kostek, stavebnic; krabice všech velikostí; hadříky, lepidlo, nůţky atd. 3.3. Hudební aktivity Malé děti projevují zvýšený zájem o vše, co se děje kolem nich. Rozhlíţejí se kolem sebe

a

přitom naslouchají všemu, co nějak zní. Postupně se naučí zvuky rozeznávat a některé i napodobovat a rozlišovat. Citovým zabarvením a barvitou intonací hlasu děti poznávají a rozlišují zvuky zvířat a zpěv ptáků. Při společných hrách potom rády opakují a napodobují zvuky, naučí se rytmu a melodii, začínají zpívat. Zpěv můţeme doplňovat tleskáním, ťukáním, podupáváním apod. Společně s vyjádřením zvuku, rytmu a melodie se dítě naučí i pohybovému projevu, a to především při hudebně pohybových hrách se zpěvem a hudbou. Děti mají přirozenou schopnost vyjádřit hudbu pohybem. Postupně zvládnou i střídání tempa melodie, rytmickou přesnost i ladnost pohybů. Při těchto činnostech je důleţité vést děti ke správnému dýchání a výslovnosti. Zároveň s dětmi provádíme nácvik chvilek ticha a nehybnosti, které jsou důleţité pro schopnost koncentrace a sebeovládání.

47


Obsah a cíle: napodobování hudebních i nehudebních zvuků; rozvoj hudebního vnímání a rytmického cítění; zdokonalování pěveckých dovedností; osvojení správné výslovnosti. Pomůcky: krátké říkanky s ukázkami obrázků; jednoduché písničky o zvířátkách, hračkách apod.; hudebně pohybové hry a tance. 3.4. Vzdělávací aktivity Obsahem této aktivity je celkové rozvíjení základů poznávacích procesů (vnímání, představ, myšlení, obrazotvořivosti) na základě řeči, pozornosti a paměti. Důleţitou roli přitom hraje spontánní zájem dětí o okolí, o vše nové. Postupné seznamování

a

poznávání můţeme rozdělit do dvou skupin: seznamování s okolím a se skutečností (domov, lidé, časové vztahy atd.); seznamování s přírodou (ovoce, zelenina, zvířata, počasí, roční období atd.). Dítě nám klade většinou otázky proto, ţe potřebuje vědět, vyznat se v něčem, co zaujalo jeho pozornost. Odpovídáme mu trpělivě a jednoduše; úměrně věku tak, jak je schopno pochopit. (Např.: Proč je bouřka? Protoţe je na obloze černý a těţký mrak, ze kterého se blýská …). Při vyprávění, popisu a vysvětlování současně dítěti obohacujeme jeho slovní zásobu. Měli bychom mluvit vţdy jasně a zřetelně a přesně vyslovovat (vyvarovat se mluvení po způsobu dítěte). Častá komunikace s dětmi vede k rozvíjení slovní zásoby a souvislému vyjadřování. K nenásilnému osvojování znalostí vedeme děti formou doplňujících otázek a hádanek (Kde jsme? Z čeho se to vyrábí? Co je na obrázku špatně? ….). Špatné nebo nejisté odpovědi dětem opravujeme klidně a několikrát.

48


Formy činností: tvořivé hry; předčítání, vyprávění; prohlíţení kníţek, obrázků, fotografií; sledováním filmů apod. Materiální prostředky: obrázky, leporela, kníţky; skládanky, mozaiky; časopisy a kníţky;

VI. UČEBNÍ POMŦCKY PRO PROGRAM „SLUNÍČKO“ (4.6.3.) Cílem této aktivity je vytvoření praktických a účelných učebních pomůcek pro program „Sluníčko“. Pomůcky by měly být přiměřené věkovým zvláštnostem dětí. Měly by se prolínat všemi druhy poskytovaných aktivit, při kterých by měly pomáhat rozvíjet fantazii a představivost dětí, jejich pohybové dovednosti, rytmus, hygienické návyky atd. Níţe je uvedeno několik příkladů na vytvoření učebních pomůcek. 1. BROŢURA Pro inspiraci a pomoc pracovníků dětského koutku, ale především rodičů dětí poslouţí jednoduchá, ale praktická broţurka, která stručně popíše vývojové stupně a charakteristiku dětí (znalosti a dovednosti). Broţura můţe obsahovat pracovní listy pro děti s ilustracemi k vybarvování nebo vystřihování. Pro kaţdou věkovou kategorii předškoláků bude následovat nabídka a popis: Říkanek Písniček Hádanek Námětů her 49


Kreslení Malování Pohybových aktivit Ručních prací Publikace by měla být plná nápadů a podnětů pro společné trávení volného času rodičů s dětmi. Rozmanitost nabídky má usnadnit výběr a náplň činnosti rodičů s dětmi tak, aby vyhovovala jak společným, tak i individuálním zájmům a předpokladům členů rodiny. 2. NOSIČ CD-ROM Obsahovou náplní nosiče CD-ROM by měl být souhrn všech vytvořených výchovněvzdělávacích programů pro děti. Obsah nosiče lze zpestřit doplněním např. o vymalování oblíbených dětských postaviček, zvířátek nebo o zvukové ukázky dětských písniček. Obal nosiče CD-ROM by měl být barevně přitaţlivý. Do obalu by mohl být vloţen stručný text s popisem obsahu a parametru CD-ROM.

3. RÁMY S RŦZNÝMI DRUHY ZAVAZOVÁNÍ Jedná se o pomůcky, které obsahují různé druhy zapínání a zavazování, které děti provádějí. Vázání a zavazování je komplexní činnost, při které pohyb provádějí nejen ruce, ale celé paţe.

Cíl a účel:

koordinace pohybů; rozvíjení motoriky; samostatnost; osvojení různých druhů zapínání a zavazování

Materiál:

čtvercové rámy (např. dřevěné) o velikosti cca 30 x 30 cm, na které připevníme dva díly látky, na jejich vnitřní straně jsou různé druhy uzávěrů (tkaničky na zavazování, knoflíky, rozvírací zipy, přezky apod.);

50


Postup při procvičování: vychovatel postupně odspodu rozvazuje kličky tak, ţe uchopí konec tkaničky a táhne směrem ven; odspodu nahoru rozváţe všechny uzly a rozloţí díly látky od sebe a urovná tkaničky do stran; oběma rukama uchopí za rohy oba díly látky a poloţí je k sobě; pak vezme obě spodní tkaničky a zkříţením rukou je poloţí přes sebe, totéţ udělá s ostatními; potom provleče konec horní tkaničky pod druhou tkaničku a vytáhne ji, tak vznikne uzel; z jedné tkaničky utvoří kličku a drţí ji pevně palcem a ukazováčkem nad uzlem, palec a ukazováček druhé ruky vedou volnou tkaničku zpředu dozadu okolo kličky a prostrčí ji vzniklým otvorem přes uzel; potom vytáhne obě kličky současně tak, ţe vznikne klička se dvěma stejnými očky a konci tkaničky. Výsledek: dítě se učí nápodobou, proto by mělo nejdřív vidět průběh činnosti, kterou si má osvojit, potom následuje rozdělení úkolu na dílčí kroky a jejich nácvik; v průběhu doby, kdy dítě zvládá úkol, můţeme sledovat tři stupně:

a) první stupeň znamená soustavné opakování činnosti na určité pomůcce aţ k určité dokonalosti; b) na druhém stupni dítě procvičuje a provádí činnosti jiţ prakticky (např. se obléká zcela samo); c) na posledním stupni si dítě jiţ činnost osvojilo, je samostatné a můţe pomáhat ostatním. 4. HADROVÝ PANĎULÁK Jedná se o vytvoření hadrového panďuláka. Technika provedení je nenáročná, bez pomoci šicího stroje.

51


Mezi dětmi je tento druh pomůcky velmi oblíbený, děti si panďuláka pojmenují, a tím si k němu vytvoří i citový vztah, pokládají ho za partnera. Cíl a účel: pomůcky si děti velice brzy „polidští“ a tím si k ní vytvoří citový vztah; pomůcka úspěšně plní roli výukové pomůcky, aktivity jako dělá samo (jí, pije, obléká se, spinká …); při nesnázích mu slouţí jako vzor „ţe to půjde“.

Materiál: látka na tělo paňáčka (např. stará noční košile); bavlnky na oči, nos a pusu; zbytky vlny nebo provázku na vlasy; materiál na výplň (molitanová drť, vatelín ..); jehla, nitě, nůţky.

Pracovní postup: velikost panďuláka a tedy i střihu přizpůsobíme svým poţadavkům; jednotlivé díly těla vystřihneme z látky dvakrát; oba díly jednotlivých částí těla sešijeme, ponecháme otvor pro náplň; jednotlivé díly naplníme a sešijeme k sobě; prsty na rukou nohou lze naznačit prošitím; dotvoříme obličej bavlnkami a vlasy vlnou; konečná úprava záleţí na fantazii tvůrce; Další pomocné výukové pomůcky lze vytvořit při samotných aktivitách s dětmi, například:

52


a) čelenka -

při pracovních aktivitách se děti naučí z pruhu tuţšího papíru, do vystřihnutých zářezů nastrkat pírka (listy apod.) a vznikne jednoduchá, časově a cenově nenáročná hračka, která udělá dětem radost.

b) dalekohled -

stejně jednoduchá hračka, kdy silnější nebo vroubkovaný papír obdélníkového tvaru srolujeme oběma konci k sobě, uprostřed konce slepíme a na jednom konci můţeme na „kukátka“ dětem přilepit barevný celofán.

Nápadů je celá řada a samy děti během aktivit dostávají inspiraci, neboť kdo jiný neţ děti by měl mít bujnou fantazii a širokou představivost.

VII. MODULOVÝ VÝUKOVÝ PROGRAM PRO DĚTI PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU S VYUŢITÍM IT TECHNOLOGIÍ A S DŦRAZEM NA PODPORU JAZYKOVÉ GRAMOTNOSTI (4.6.4.) Modulový výukový program pro děti předškolního věku s vyuţitím IT technologií a s důrazem na podporu jazykové gramotnosti je určen zejména provozovatelům tzv. „dětských koutků“. Tento program však můţe být i nabídkou pro rodiče, kteří se zúčastní projektových aktivit, neboť by jim mohl být vhodnou inspirací při výuce svých dětí. Výukový program je soubor interaktivních tvořivých výchovně vzdělávacích lekcí, s cílem upevnit, prohloubit, rozšířit a obohatit jazykovou gramotnost dětí předškolního věku s vyuţitím IT technologií.

53


1. JAZYKOVÁ VÝCHOVA Význam jazykové výchovy má mnoho funkcí. Především je nástrojem komunikace (dorozumívání). Malé dítě se od prvních měsíců učí rozpoznávat jednotlivé zvuky. Lidský hlas hraje významnou roli pro intelektuální rozvoj dítěte. U dětí ve věku pěti aţ šesti let dochází k výraznému pokroku řeči po stránce kvantitativní i kvalitativní, většina dětí ovládá i fonetickou stránku jazyka. Jazykové výchově dětí je potřeba věnovat náleţitou pozornost, především rozvoji slovní zásoby a výslovnosti. V předškolním věku se slovní zásoba dítěte rozšiřuje souběţně s rozvojem poznání. Ve věku tří let je slovník dítěte ještě poměrně úzký a zahrnuje především výrazy označující předměty a jevy, které se dítěte přímo dotýkají. Průměrně dovede dítě v tomto věku uţívat 800 aţ 1000 slov. Rozšiřování zkušeností a znalostí dítěte v dalším věku se odráţí v aktivní slovní zásobě. Šestileté dítě jiţ uţívá asi 2500 aţ 3500 slov a navíc pouţívá celou řadu slovních druhů (příslovce, předloţky, spojky). Rozsah slovní zásoby dítěte poznáme podle toho, jak dovede pojmenovat předměty, jevy nebo činnosti, které zná. Cílem jazykové výchovy dětí v předškolním věku je osvojení základů hovorové podoby spisovného jazyka, rozvíjení slovní zásoby a souvislého projevu. Obecně platí, ţe nejvhodnější metodou jazykové výchovy dětí předškolního věku je forma rozhovoru, předčítání, vyprávění atd. 2. VÝUKA CIZÍCH JAZYKŦ Dítě je geneticky naprogramováno osvojit si řeč, neboli řeč je pro člověka instinktem. V raném dětství se utváří jednotlivé řečové systémy, a pokud na ně v tomto období působíme a dítě je mentálně v normě, bez problémů je dítě schopno si osvojit několik řečí. Pokud překročíme tento biologický věk, začínáme se učit dalšímu jazyku uţ jako systémovému jazyku, tzn. neřeči, neboť řečová centra jsou obrazně řečeno „obsazena“.

54


Čím dříve se dítě začne učit cizí jazyk, tím přirozeněji si jej osvojí. Obdobím největších jazykových schopností je věk 2 – 8 let, neboť zhruba od 4 let se prudce sniţuje schopnost dítěte diferencovat nové fonetické zvuky. Při výuce cizích jazyků předškolních dětí se vyuţívá principu, který je shodný se způsobem učení se mateřského jazyka. Jde o metodu „pokus - omyl“, při které se příliš nezabýváme gramatikou, ale aktivním poslechem a mluvou. Při výuce rovněţ vycházíme ze skutečností, ţe: nejmenší děti si chtějí stále hrát – hraní je součástí jejich dětského světa. Hrou se učí i baví a je-li hra spojena s legrací, vydrţí u ní dlouhou dobu a na hru se těší. nejmenší děti se stále chtějí učit – učení je součástí jejich dětského světa. Kladením otázek a získáváním odpovědí poznávají svět kolem sebe. Hra a legrace jsou dva momenty, které udrţují děti v akci po neuvěřitelně dlouhou dobu. Malé děti vţdy vítají moţnost naučit se něčemu novému a cizí jazyk není výjimkou, vţdyť jeden jazyk se jiţ naučily – mateřský. Pokud budeme pouţívat a rozvíjet stejné techniky, za podpory různých materiálů a pečlivého výběru slovíček a tempa výuky, děti si velice snadno osvojí základy cizího jazyka. Pro dítě není velký rozdíl mezi učením se mateřskému jazyku a učením se cizímu jazyku. Jakmile začne více konverzovat, vzrůstá jeho schopnost jazyk pouţívat. Děti se učí napodobováním. První přízvuk, který v cizím jazyce uslyší, bude jejich modelový. Děti jsou však flexibilní a jsou schopné změnit způsob výslovnosti, aby se podobal různým modelům, které uslyší. Děti se učí tak, ţe něco dělají. Učí se jazyk aktivním mluvením o tom, co je zajímá a je vhodné pro jejich věk a schopnosti. Dospělí tomu říkají hra, ale pro dítě je hra důleţitou pracovní aktivitou. Během výuky jazyka dítě nepřerušujeme, abychom ho učili gramatickým pravidlům (toto je sloveso a tamto je podstatné jméno). Dítě objevuje pravidla samo tak, ţe jazyk aktivně pouţívá.

55


To, jak bude dítě vstřebávat nové jazykové informace, záleţí na vztahu mezi dítětem a dospělým. Je to jako házení balónu mezi dvěma lidmi. Jazyk přeskakuje v konverzaci mezi jedním a druhým. Během výuky cizího jazyka nesmíme zapomínat dítě pochválit za kaţdý jazykový projev a tím ho povzbudit a motivovat v další výuce. K učení můţe dojít jen tehdy, pokud se dítě soustředí. Pozornost dítěte je většinou krátká, ale koncentrovaná. Dítě brzy ztratí zájem, pokud je pro něj něco příliš obtíţné nebo pokud něčemu nedokáţe porozumět. Jazykové schopnosti dětí mohou být rozvíjeny, vyţaduje to však čas, trpělivost a snahu ze strany dospělých. Jazyk je nezbytný pro veškeré učení. Je dokázáno, ţe čím lepší jsou jazykové schopnosti dítěte v jeho vlastním jazyce, tím lepší budou jeho schopnosti v učení se a pouţívání cizího jazyka.

3. CHARAKTERISTIKA PROGRAMU Praktickou pomůckou výukového programu bude CD-ROM, sestavené dle těchto kritérií: Přesně stanovený cíl s jasným rozměrem; Odborné zpracování; Kvalitní, pečlivé a estetické zhotovení; Dbát na přiměřenou náročnost věkové skupiny; Celek rozdělit do několika lekcí (modulů), volně na sebe navazujících; Dodrţet vyváţenost a pestrost jednotlivých lekcí; Jednotlivé výukové bloky musí být zajímavé a zábavné; Grafika a zvuk programu by měly mít vysokou úroveň; Kaţdé CD-ROM s výukovým programem by měl obsahovat jednoduché, výstiţné

a

srozumitelné instrukce pro uţivatele. Tato příručka by měla popisovat nejen technické parametry, ale také jednotlivé aktivity. Obal CD-ROM by měl být barevně přitaţlivý.

4. OBSAH PROGRAMU Výukový program vychází především z metody osvojení cizího jazyka přirozenou cestou.

56


Obsahuje celou řadu úkolů a her, které mají výukový charakter (výuka jazyků, rozvíjení slovní zásoby a dětské paměti), ale současně jsou pro děti zábavné, např.: 

Omalovávání Tato činnost je mezi dětmi velice oblíbená. Je potřeba zvolit do zásobníku předloh pokud moţno jednoduché a dětem známé předkreslené obrázky. Ve spodní části jsou umístěny tyto značky: „guma“, „malířská paleta se základními barvami“ a „malířský štětec“. Kliknutím štětce do zvolené barvy na malířské paletě, tahem do zvoleného místa na obrázku a opětovným kliknutím štětce se místo na obrázku zabarví. Tímto způsobem výuky lze dítě naučit název předmětu i barvu, a to doplňujícími otázkami: „co je to?“ a „jakou to má barvu?“. Dítě nám odpoví česky: „jablko“ a „červené“. My opakujeme, ovšem v angličtině: „apple“ a „red“. Poté dítě opakuje po nás, přitom tato slůvka zopakujeme několikrát, jednak pro zapamatování a jednak tím opravujeme dětskou výslovnost. Vymalovaný obrázek máme moţnost „gumou“ vymazat a vybarvit jej jinou barvou. Procvičujeme základní slovíčka předmětů a barev, která dítěti nebudou činit problémy a budou mu blízká svým významem.



Puzzle Také tento druh činnosti je mezi dětmi oblíbený. Po obvodě pracovní plochy umístíme obrázky jednotlivých předmětů, ze kterých budeme sestavovat celek. Např. „ulici, kde bydlíme“ sestavíme z obrázků: „dům“, „okno“, „auto“, „muţ“, „otec“, „matka“, „slunce“…… Podobným způsobem lze skládat „ovoce ze zahrádky“, „části lidského těla“, „části lidského oděvu“ atd. Dítě vybírá obrázky, nazývá je česky, my nazveme anglicky, pak opakuje dítě a my opravujeme jeho výslovnost.

57




Říkanky Měly by být zařazeny jednoduché, pro děti lehce zapamatovatelné říkanky. Během „odříkávání“ v anglickém jazyce se postupně „klikneme“ na obrázky, které přísluší ději v říkance. Říkanku několikrát opakujeme, děti se postupně přidávají. Foneticky se naučí výslovnost a význam slovíčka pochopí z obrázku.



Písničky a pohádky Princip provedení je podobný jako u říkanek.

5. ZÁVĚR Výukový program učí děti zábavnou a přitom efektivní formou základním slovíčkům anglického jazyka. Oproti klasické učebnici má výukový počítačový program výhodu zvukového záznamu, kdy dítě slyší slůvko správně foneticky. Dítě vedeme ke správné a zřetelné výslovnosti, ale také k dodrţení intonace cizího jazyka a jeho přízvuku. Nesmíme zapomínat na pochvalu, dítě chválíme nejen za správný projev, ale i za jeho pokus. Dítě tak získá potřebnou sebedůvěru a zbaví se studu a bázlivosti. Tato forma výuky, kdy si dítě osvojuje cizí jazyk prostřednictvím více smyslových vjemů, je velice účinná. Doba, kterou by dítě mělo trávit u počítače, by neměla překročit 15 aţ 20 minut. Při práci s počítačovými programy pro děti musíme dbát na jejich zdravý vývoj, a to především: výběrem vhodného počítače, monitoru, klávesnice, myši, pracovní plochy, ţidle atd. Při výuce dětí mějme na paměti motto: „lingua ludus“ …“škola hrou“.

58


VIII. PŘÍLOHA – PRACOVNÍ LISTY (věk do 3 let) Úkolem pracovních listů je nabídnout dospělým moţnosti (jejich výčet není vyčerpávající), jak děti zábavnou formou naučit a osvojit si různé dovednosti. V průběhu činností nezapomínáme na časté povzbuzení, pochvalu, úsměv a pohlazení dítěte, coţ dítě stimuluje k dalším činnostem. Jednotlivá cvičení jsou rozdělena na tyto kapitoly:

Celková pohyblivost Jemná motorika Tělesné schéma Lateralita Prostorová orientace Časová orientace a rytmus Vnímání Zrakové rozlišování Vizuální paměť Sluchové rozlišování Sluchová paměť Pozornost Uvaţování a příprava na matematiku Ústní vyjadřování Grafické vyjadřování

59




CELKOVÁ POHYBLIVOST

1. Dítě se má přemístit z jedné místnosti do druhé: a) lezením po čtyřech jako pes; b) ztěţka jako slon; c) tichounce jako myška; d) nemotorně jako kachna; e) pruţně jako kotě; f) s hlavou zvednutou jako ţirafa. 2. Dítě jde ve vzpřímené poloze pro předmět umístěný v určité vzdálenosti. 3. Dítě skáče jako ţába a napodobuje její kvákání. 4. Dítě podlézá stůl (za pomocí rukou a nohou) tam i zpět, nejdříve se plazí po břiše, zpět po zádech. 5. Dítě se kutálí po podlaze od jedné zdi ke druhé. 6. Dítě leze po kolenou se vzpřímeným trupem, s paţemi podél těla. 7. Dítě dělá s pomocí dospělého kotrmelce. 8. Dítě se stočí do klubíčka pod přikrývku. Na znamení co nejrychleji vyleze. 9. Dítě stojí co moţná nejdéle na jedné noze (asi dvě vteřiny). Pak to stejné udělá na druhé noze. 10. Dítě napodobuje větrný mlýn. S rozhozenýma nohama, které zůstávají stát pevně na místě, natahuje paţe do stran. 11. Dítě kráčí vzpřímeně s kníţkou na hlavě. 60


12. Dítě leze po čtyřech a na zádech nese časopis. 13. Dítě leze rychle po čtyřech, koleny se nedotýká země. 14. Dítě skáče jako kašpárek a tleská přitom rukama. 15. Dítě obchází po špičkách stůl, vrací se opačným směrem po patách. 16. Dítě vystupuje a sestupuje po schodišti a přidrţuje se. 17. Dítě vykopává nohu do vzduchu, střídá pravou a levou nohu. 18. Dítě musí sebrat co nejrychleji předmět leţící na podlaze. 19. Dítě obíhá kolem předmětů rozloţených na podlaze tak, aby se jich nedotýkalo. 20. Dítě postrkuje jednou nohou prázdnou krabici a při návratu zpět pouţije druhou nohu. 21. Dítě chytá míč, který mu házíme. Jakmile se mu to daří, začneme tuto vzdálenost zvětšovat. 22. Dítě očekává míč ve dřepu a my mu ho hodíme do takové výše, jako by stálo, čímţ ho přinutíme k výskoku.  JEMNÁ MOTORIKA 1. Dítě drţí v ruce asi 40 cm dlouhý kousek příze a krouţí paţí. Tvoří tak ve vzduchu krouţky. Začíná pravou rukou a pokračuje levou. Nejdříve ve směru hodinových ručiček a pak opačným směrem. (Ničím kromě paţe nehýbe.) 2. Dítě vyznačuje ve vzduchu kruhy pouze pomocí zápěstí a ruky.

61


Dítě před sebou pinká o zem míčem, který má obvod asi 22 cm, míč zkouší odráţet jen jednou rukou, pak druhou. 3. Dítě hází míčem co moţná nejdále, co moţná nejvýše; hází míčem o zeď co moţná nejsilněji. Cvičení provádí nejdříve oběma rukama, pak pouze pravou rukou a poté levou rukou. 4. Dítě hází míč tak, aby porazilo roličky papíru na podlaze. 5. Dítě škrábe prsty na stůl jako kotě. 6. Dítě zasazuje dřevěné kolíčky nebo vařečky do různě velkých otvorů. 7. Dítě rovná kostky do řady za sebou, pak ještě jednou symetricky do další řady. 8. Dítě staví věţ z pěti nebo šesti kostek. Vedle staví symetricky druhou věţ. 9. Dítě šroubuje ze stavebnice matici na šroub. 10. Dítě přiklápí hrnce různých velikostí pokličkami a pak je odklápí. 11. Dítě obrací ponoţky naruby. 12. Dítě navléká knoflíky na nitku. 13. Dítě vykonává s prázdnou slánkou pohyby, jako kdyby solilo a pepřilo. 14. Dítě přelévá vodu z jedné skleničky do druhé, aniţ by ji vylilo. 15. Dítě hází drobné mince do krabičky, do které je vyříznutý otvor. 16. Dítě rozbaluje kuličky zabalené do papíru. 17. Dítě otevírá dopisy a nalepuje známky, kdyţ je k tomu příleţitost.

62




TĚLESNÉ SCHÉMA 1. Při koupání dítě pojmenovává tu část těla, kterou si právě umývá. 2. Při oblékání říká dítě, na kterou část těla si obléká příslušnou část oblečení. 3. Před dítětem si navlékáme jednotlivé části oděvu špatně a ptáme se dítěte, kam která část oděvu patří. 4. Dítě pojmenovává všechny části těla panenky nebo medvídka. 5. Dítě se před zrcadlem dotýká jednotlivých částí těla a pojmenuje je. 6. Dítě pohybuje těmi částmi těla, které jmenujeme. Později toto cvičení opakujeme se zavázanýma očima. 7. Dítě schovává pod pokrývku ty části těla, které vyjmenováváme. 8. Na papír nakreslíme hlavu člověka a zeptáme se dítěte, co máme nakreslit dál, postupně tak připojujeme všechny části lidského těla.



LATERALITA Cvičení pomáhají dítěti si uvědomit, ţe tělo má dvě totoţné poloviny a umoţní mu pouţívat odděleně pravou a levou stranu a obě strany od sebe odlišit. Abychom dítěti pomohli rozeznávat pravou a levou stranu a označení prakticky pouţívat, můţeme mu při procvičování uvázat na pravé zápěstí barevnou stuţku. 1. Dítě se dotýká stěny pravou a levou rukou, pravou a levou nohou. 2. Dítě si pofouká pravou a levou ruku. 3. Dítě zvedá pravou a levou ruku, pravou a levou nohu. 4. Dítě vytahuje zpoza přikrývky pravou a levou ruku. 63




PROSTOROVÁ ORIENTACE 1. Dítě leze nebo se plazí pod stolem, pod ţidlí. 2. Dítě chodí kolem ţidlí rozestavěných po místnosti, aniţ by se jich dotklo. 3. Dítě se posadí na ţidli, stoupne si před ţidli. 4. Dítě se schová za dveře, za křeslo. 5. Dítě pošleme do předsíně, do koupelny. 6. Vysadíme dítě, aby se podívalo, co je nahoře na skříni a shýbneme se s ním, abychom se podívali, co je dole pod postelí. 7. Dítě hází papíry dovnitř do krabice. 8. Dítě se postaví proti nám, vedle nás, za nás. 9. Dítě dělá velké a malé kroky.



ČASOVÁ ORIENTACE A RYTMUS A.VŠEOBECNÁ CVIČENÍ 1. Dítě chodí po místnosti nebo tleská rychle, pomalu. 2. Dítě si obléká ponoţky předtím, neţ si obleče kalhoty, svetr si oblékne potom, co si obléklo tričko. 3. Dítě si musí umýt ruce před jídlem. 4. Oznámíme dítěti, ţe dnes dostane jablko a zítra sušenku. 5. Vysvětlíme dítěti, ţe ráno mělo svetr a odpoledne tričko. 64


B. RYTMICKÁ CVIČENÍ 1. Dítě chodí podle rytmu, který vyťukáváme do stolu. 2. Tleskáme rukama a dítě jde dopředu (sleduje rytmus), jakmile přestaneme, musí se zastavit. 3. Kdyţ vyťukáváme pravidelný rytmus, chodí dítě okolo dvou ţidlí, které stojí vedle sebe. Jakmile zrychlíme, rozběhne se po celé místnosti. 4. Vloţíme do hrnečku drobné mince a potřásáme jím do rytmu; dítě mění chůzí dle rytmu. 5. Kdyţ dítěti ukáţeme medvídka, silně tleská; medvídka schováme za zády a dítě tleská potichu. 6. Dítě ťuká lţící do stolu do rytmu našeho tleskání. 

VNÍMÁNÍ Jakmile smysly člověka zaznamenají nějaký předmět, rozvine se v několika etapách celý proces vnímání, které se u dítěte rozvíjí níţe uvedenými vjemy:



ZRAKOVÉ ROZLIŠOVÁNÍ 1. Z barevného papíru vystřihneme kolečka, čtverce a trojúhelníky a poţádáme dítě, aby je roztřídilo podle tvarů nebo barvy. 2. Dítě si všímá různé velikosti bot, rovná je od nejmenších po největší. 3. Dítě dává na sklenice víčka různých velikostí od nejmenších po největší.

65


4. Sesypeme dohromady různé druhy těstovin (makarony, mušle), dítě odděluje jednotlivé druhy do misky. 5. Dítě si rozloţí hrací karty a pak třídí na hromádky srdce, káry, piky a kříţe. 6. Dítě řadí kníţky od nejslabší k nejsilnější. 7. Nakreslíme tričko s jedním rukávem, hlavu bez vlasů, obličej bez očí. Dítě hledá, co na obrázcích chybí. 8. Vedle misky jsou barevné knoflíky, dítě vybírá a dává do misky malé nebo velké knoflíky. 9. Dítě staví sklenice podle výšky od nejniţší po nejvyšší.



VIZUÁLNÍ PAMÉŤ 1. Provádíme různé pohyby a poţádáme dítě, aby je opakovalo ve stejném pořadí, například: a) zvedneme paţe, tleskneme nad hlavou; b) vyskočíme, klekneme si na jedno koleno; c) poloţíme si ruce na hlavu, na ramena; 2. Projdeme s dítětem určitou trasu bytem a jeho úkolem je projít stejnou trasu. 3. Vyjmenujeme tři pevné body v místnosti (okno, stůl, ledničku) poţádáme dítě, aby k nim došlo v pořadí, ve kterém jsme je jmenovali. 4. Oblečeme si různé části oděvu (klobouk, rukavice, svetr), pak jednu věc odloţíme pod deku a poţádáme dítě, aby řeklo, co chybí. 5. Vyrovnáme na stůl tři předměty (barevné kostky), pak se dítě otočí a my předměty přemístíme. Dítě je pak seřadí do původního stavu. 66


6. Vystřihneme z časopisu tři obrázky a rozloţíme je na stole. Dítě si obrázky prohlédne, pak obrázky sebereme a dítě na stole rozloţí obrázky ve stejném pořadí jak byly.



SLUCHOVÉ ROZLIŠOVÁNÍ 1. Zaváţeme dítěti oči a vydáme nějaký zvuk. Dítě se nás pokusí najít. 2. Dítě napodobuje hlasy zvířat (kočky, slepice, krávy), které jsme před ním reprodukovali. 3. Dítě se postaví zády k nám. Kdyţ pískneme, posadí se. Kdyţ zazpíváme, vyskočí. Kdyţ zadupeme, sedne si do dřepu. 4. Necháme dítě, aby si poslechlo dlouhé (zapískání) a krátké zvuky (klepnutí hrníčkem). Pak dítěti zaváţeme oči a ptáme se, jaký zvuk slyšelo. 5. Napodobujeme hluboký a vysoký hlas. Kdyţ dítě uslyší hluboký hlas, připaţí a kdyţ vysoký, tak zdvihne ruce. 6. Necháme dítě, aby si poslechlo silné a slabé zvuky (uhodíme o stůl kníţkou a necháme spadnout na zem tuţku). Pak dítěti zaváţeme oči a zeptáme se, o jaký zvuk šlo. 7. Zaváţeme dítěti oči a přecházíme do různých koutů v místnosti, odkud se mu ozýváme hlasem nějakého zvířete. Dítě musí uhodnout, odkud zvuk přichází.



SLUCHOVÁ PAMĚŤ 1. Napodobujeme hlasy zvířat (kočka, pes) a dítě to po nás opakuje ve stejném pořadí. Začínáme se dvěma zvířecími hlasy, postupně přidáváme další. 2. Zahrajeme si na papouška. Vyjmenujeme dva druhy ovoce (banán, citron). Dítě opakuje názvy ve stejném pořadí. 67


3. Vyprávíme dítěti krátkou pohádku. Potom mu klademe otázky z průběhu jejího děje (kam šly děti, co si oblékly). 4. Vyslovujeme slova, která se navzájem podobají a dítě je po nás opakuje, např. (chlebatřeba, víla-pila, vlak-mrak, les-pes,malý-milý). 5. Dítě vykonává popořádku úkoly, které mu zadáme (jdi pro hrnek, vrať se a posaď se), začínáme se dvěma úkoly a po jejich zvládnutí postupně přidáváme úkoly, které má dítě vykonat. 

POZORNOST 1. Napovíme dítěti, co má dělat a poučíme ho, ţe jakmile řekneme „spi“, musí se přestat hýbat; naopak, jestliţe řekneme „hýbej se“, musí pokračovat ve své činnosti. 2. Zklidněné dítě poloţí hlavu na stůl a poslouchá zvuky uvnitř domu i mimo něj. Pak vypráví, co slyšelo. 3. Dítě chodí po místnosti, aniţ by dělalo hluk. 4. Zatímco my tleskáme, dítě chodí volně po místnosti.

Jakmile přestaneme

tleskat, znehybní. 5. Dítě chodí po čáře na podlaze (poloţený provázek) a dává pozor, aby nešlapalo nohama mimo. 6. Mluvíme k dítěti šeptem a poţádáme ho, aby nám zopakovalo, co slyšelo. 7. Posadíme se proti dítěti a různě pohybujeme rukama. Dítě se na nás dívá a opakuje totéţ po nás. Např. (upaţování-připaţování, roztahování prstů, pokyvování hlavou, zavírání a otvírání pěstí, třepání rukou).

68


8. Dítě vyhledává v obrázkových kníţkách zvířátka, květiny, ovoce apod.



UVAZOVÁNÍ A PŘÍPRAVA NA MATEMATIKU 1. Dítě nám pomáhá při třídění knoflíků. Z hromádky dáme stranou červený a řekneme, ţe je to červený knoflík. Potom poţádáme dítě, aby z hromádky knoflíků vybíralo všechny červené knoflíky. Po osvojení jedné barvy můţeme postupně přidávat modrou a ţlutou barvu atd. Volíme barvy základního spektra. 2. Dítě kreslí a vybarvuje dle omalovánek všechny červené, modré, ţluté předměty. 3. Dítě vyjmenovává teplé věci a teplé potraviny (sluníčko-teplý čaj) a naopak studené věci a studené potraviny (sníh-zmrzlina). 4. Naučíme dítě názvy zvířat a jejich mláďat (kočka-kotě, pes-štěně, slepice-kuře, medvěd-medvídě apod.). 5. Naučíme dítě znát potraviny, které nám poskytují zvířata (slepice dává vajíčka, kráva dává mléko apod.). 6. Naučíme dítě znát názvy domečků zvířátek (pes bydlí v boudě, kráva bydlí ve chlévě, ptáček bydlí v budce apod.). 7. Vysvětlíme dítěti, která zvířata létají, která běhají (pejsek běhá, ptáček létá) a potom mu nahodile jmenujeme zvířátka a dítě nám odpovídá, co které zvířátko dělá. 8. Vystřihneme z barevného papíru různé geometrické tvary a seznámíme dítě s tím, co je kruh, čtverec, trojúhelník. Pak vystřiţené tvary rozmícháme a poţádáme dítě, aby nám vybralo všechny kruhy (čtverce, trojúhelníky). 9. Na stůl vysypeme knoflíky a dítěti vysvětlíme, co je jeden knoflík a co je několik knoflíků. Potom poţádáme dítě, aby nám podalo jeden knoflík nebo několik knoflíků. Ţádosti střídáme tak, aby si dítě uvědomilo rozdíl termínů. 69




ÚSTNÍ VYJADŘOVÁNÍ 1. Dítě se dívá do zrcadla a my mu vysvětlujeme, co všechno mu pomáhá mluvit (rty, jazyk, zuby). 2. Dítě vydává zvuk tak, ţe opře konec jazyka za horní zuby (t..t..t..t..). 3. Se sevřenými rty vydává dítě zvuk, kterým vyjadřuje, ţe čokoláda je dobrá (mmm…mmm…mmm…). 4. Přibliţováním zadní částí jazyka k patru napodobuje hlas slepice (ko…ko…ko…). 5. S horními zuby na dolním rtu dává dítě znát, ţe se mu něco nelíbí (fff…fff…fff…). 6. Se spojenými zuby dítě syčí jako had (sss…sss…sss…). 7. S našpulenými rty dítě napodobuje hlas sovy (hú…hú…hú…). 8. Dítě napodobuje hluk traktoru (rrr…rrr…rrr…), má-li chybnou výslovnost hlásky „R“, zkouší říkat „TD“, „TD“, TD“. 9. Dítě se dívá na obrázek a pokouší se k němu vymyslet svůj příběh. 10. Zahrajeme si hru, ţe odjíţdíme k babičce. Ptáme se dítěte, co si máme dát do tašky, co budeme u babičky jíst apod.



GRAFICKÉ VYJADŘOVÁNÍ 1. Dítě nám řekne, co jeho „čmáranice“ představuje. 2. Zpočátku dítěti vedeme ruku, říkáme doprovodné veršíky a kreslíme např. zamotanou přízi, hopsání zajíčka, klubíčko apod. 70


3. Na velký list papíru kreslí dítě smýšlené cesty. 4. Nakreslíme létající draky a poţádáme dítě, aby dokreslilo ocasy. 5. Nakreslíme květiny a dítě nakreslí, jak na květiny létá včelka, aby posbírala šťávu z květin. 6. Dítě drţí v jedné ruce nějaký předmět, zatímco druhou rukou čmárá po papíru. 7. Dítě obkresluje svou ruku poloţenou na papíře. 8. Na velký list papíru kreslí dítě kličky, nejdříve velké, pak malé a nakonec střídavě velkou a malou. 9. Dítě postupně naučíme kreslit rovnou čáru (silnici), vlnovku (vlnky na vodě), obloučky (mráčky), oválky (vajíčka), krouţky (korálky) apod.

IX. PŘÍLOHA – PRACOVNÍ LISTY (věk 3 aţ 6 let) Úkolem pracovních listů je nabídnout dospělým moţnosti, jak děti zábavnou formou naučit, osvojit a prohloubit si různé dovednosti. Pracovní listy mohou zpracovávat různé tematické okruhy, např. rozvoj myšlení a řeči, grafomotorická cvičení, logopedická cvičení, rozvoj logického myšlení, rozvoj obratnosti mluvidel a nácvik dýchání, dokreslování, pohybové cviky apod.

V příloze je pro názornost připojeno několik pracovních listů: Pohybových cviků (2 listy) Rozvoje myšlení a řeči (5 listů) 71


 Pohybové cviky Při jejich procvičování jsou v závorce uvedena zvířátka či věci, která dětem tuto činnost mohou připomínat a na kterou si mohou hrát. A. Chŧze

Chůze dopředu, dozadu, doleva doprava, po zakřivené linii (husy). Chůze po špičkách, na patách (koťata, medvědi). Chůze s nahrbením (kočky na lovu). Chůze v podřepu s předpaţením (trpasličí chůze). Chůze po špičkách se vzpaţením (trhání ovoce). Chůze s vysokým pokrčením kolen (chůze vysokým sněhem). Chůze s vysokým pokrčením kolen a upaţením rukou (čáp). Chůze s vybočením špiček do stran (stoupání na lyžích). Chůze přehlídkovým krokem (vojáci). Chůze s kýváním do stran (kachna). B. Běh Volné běhání všemi směry (kuřátka). Běhání všemi směry se změnou podle pokynů (auto). Běhání s poskokem – střídání nohou (žabka). Běh s rukama zapaţenýma vzad (vlašťovka). Běh s rozpaţením (let ptáka). Běh ve dvojicích drţících se za ruce (vagónky). Pobíhání dětí, které se drţí na ramenou nebo v pase (had). C. Skoky Přeskoky přes papír (přes kaluže). Poskoky sounoţ vpřed malými skoky (vrabeček). 72


Poskoky sounoţ vpřed velkými skoky (žabí skoky). Poskoky na místě se zdviţením jedné ruky (trhání ovoce). Poskoky s překříţenýma nohama (tanec zbojníků). D. Stání

Stání v pozoru (voják). Stání na jedné noze (hříbek). Stání a mírné kymácení tělem (panák). E. Předklony

Předklony vpřed, vzad, do stran – ruce připaţené (vítr ohýbá travičku). Předklony vpřed, vzad, do stran – ruce v bok (vítr ohýbá stromy). F. Pohyby hlavy a očí

Kývání hlavy vpřed a vzad (přitakávání). Kývání hlavou vlevo, vpravo (zápor, nesouhlas). Kývání hlavy do stran s uchopením oběmi dlaněmi (starosti). Otevírání a zavírání očí (ranní probuzení). Mrkání jedním okem, oběma. Sledování pohybu ruky zleva-vpravo, shora-dolů, do kruhu, na špičku nosu. G. Mávání paţí Let ptáků. Točení pokrčenou rukou v lokti (střídavě obě ruce). Pokrčená paţe v lokti vykonává pohyb hodinového vahadla. Odbíjení míče.

73


H. Jiné pohyby

Napodobení šplhu (medvěd leze na strom). Hrabání nohama (hrabání koně, slepice). Uchopení palce nohou. Střídavé vykonávání různých pohybů podle pokynů (chůze – zastavení – běhání – zastavení – dřep do kolen – chůze ve dřepu). 

Rozvoj myšlení a řeči Pracovní listy mohou mít různé náměty, které vycházejí ze zkušeností dětí a současně jim pomohou rozvíjet jejich znalosti a dovednosti. Například: ráno u nás doma, dění na ulici, mateřská školka, zahrada, nemoc, na výletě, dětské hry, domácí oslavy, nový člen rodiny apod. Pracovní list obsahuje velký obrázek dané situace, které bude tématem činnosti. Ve spodní části listu jsou malé obrázky, které umoţňují rozvíjet slovní zásobu. Zručné děti si mohou obrázky vybarvit. Nejprve si s dítětem pozorně prohlédneme situaci na obrázku. S dítětem naváţeme rozhovor a necháme ho popisovat obrázek nebo vyprávět smýšlený příběh. Pracovní listy umoţňují dětem: rozvíjet poznávací schopnosti a schopnost vnímat danou situaci; vlastní identifikaci s dětskými hrdiny; porovnat vlastní záţitky s obrázkem; vyjádřit vlastní přístup k námětu a vlastní návrh řešení; řešit jednoduchý úkol slovně i graficky; rozvíjet slovní zásobu a způsob vyjadřování.

74


Námět č. 1:……RÁNO U NÁS DOMA

Rozhovor: Je ráno, malá Evička je uţ oblečená, má na sobě …..má také dlouhé vlasy, které si musí učesat, je v koupelně. V koupelně vidíme ……… Malý Honzík je ještě v posteli, u postýlky má ….. Pejsek nese …….. Cíl:

Poznávat časové vztahy a vazby, prostorové vztahy a seznámit se s novými pojmy.

75


Námět č. 2:….. VE ŠKOLCE

Rozhovor:

Maminka přichází s Honzíkem do školky, ve které jsou kamarádi ………. Děti si hrají s …. Na zdi visí obrázky, na kterých vidíme ….. Co má maminka na sobě za oblečení …..

Cíl:

Poznávání časových vztahů a vazeb, prostorových vztahů a seznámení se s novými pojmy. 76


Námět č. 3: ….. NA DĚTSKÉM HŘIŠTI

Rozhovor: Odpoledne chodí maminka s Evičkou a Honzíkem na dětské hřiště. Potkají tam své kamarády ….. Děti si hrají s ….. Okolo hřiště roste ….. Co musí udělat děti, neţ odejdou z hřiště domů….. Cíl:

Poznávat časové vztahy a vazby, prostorové vztahy, mezilidské vztahy. 77


Námět č. 4:….. NA ZAHRADĚ

Rozhovor: Na obrázku je dědeček s Honzíkem, jsou spolu na zahradě. Na zahradě vidíme motýlky, ptáčky ….. Dědeček má na sobě ….. musí pokropit zahrádku, aby vyrostlo mnoho dobrého ovoce …. Cíl:

Poznávat časové vztahy (kdy roste ovoce), obohacení slovní zásoby (druhy ovoce). 78


X. PŘÍLOHA – PRACOVNÍ LISTY (jazyková gramotnost dětí) Pracovní listy volně navazují na výukový program dětí na podporu jejich jazykové gramotnosti. Moţnost omalovánek a vpisování je pro děti přitaţlivá. Seznamování předškolních dětí s cizím jazykem nelze chápat jako klasickou výuku cizího jazyka, ale především jako přípravu na jeho osvojování při běţných hrách a aktivitách dětí. Dětem opravujeme správnou výslovnost klidně a trpělivě třeba několikrát. Postupně přidáváme další jednoduché výrazy, které dítě pouţívá nejčastěji v běţném ţivotě. Pracovní listy by měly obsahovat různé tematické náměty z běţného dětského ţivota. V příloze je pro názornost připojeno několik pracovních listů (6 listů).

79


Příklad č. 1:

80


Příklad č. 2:

81


Příklad č. 3

82


Příklad č. 4:

83


Příklad č.5:

84


Příklad č. 6:

85


XI. Odkazy na literaturu a webové stránky: Allen K.E. - Přehled vývoje dítěte. Antelmanová D. – První kroky v angličtině. Antelmanová – Hrej si a uč se anglicky. Bělinová J. - Metodika výchovné práce v předškolních zařízeních. Bělinová J. - Výchova dítěte předškolního věku. Doyon L. - Hry pro všestranný rozvoj dítěte. Dunn O. - Pomozte svému dítěti naučit se cizí jazyk. Kolátorová H. - Hrajeme si s předškoláky. Rezková V. – Škola před školou. Zelinková O. – Pomoz mi, abych to dokázal. Šimonovy pracovní listy – č. 4, 9, 10.

http://www.rodina.cz http://www.maminka.cz http://hracky.webz.cz http://www.msmt.cz http://www.patasova.cz http://www.alik.cz http://www.rvp.cz http://obchod.portal.cz http://www.aaada.cz http://www.vasedeti.cz http://www.gemtree.cz

86


Aktivita č. 4.6. – Metodiku výchovně-vzdělávacího programu „SLUNÍČKO“ tvořili:



Předkladatel projektu Střední škola technická Most – Velebudice, Dělnická 21 příspěvková organizace Most - Velebudice



Partner č. 4 PRECEPTOR o.s. Kojetice 31 Ústí nad Labem



Partner č. 8 KONTAKT 97, o.s. Česko – saský spolek pro evropskou interkulturní spolupráci U Chemičky 7 Ústí nad Labem

87


88


5


5


5

5

Metodika výchovně vzdělávacího programu SLUNÍČKO

Recommend Documents