Metodika adaptačního programu Školky K2
PROJEKT: Zpět do práce s Klubem K2 REG. ČÍSLO PROJEKTU: CZ.2.17/2.1.00/37146 OBDOBÍ REALIZACE: 1. 1. 2015 – 31. 10. 2015
Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti
Projekt je podpořen operačním programem Praha – Adaptabilita, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem.
A d a p ta c e
pro pečovatelky a učitelky Školky K2
Informovaná školka ►► ►► ►► ►► ►► ►► ►► ►►
Mám seznam dětí? Viděla jsem dítě, které budu mít na starosti? Setkala jsem se s rodiči? Viděla jsem vztah mezi rodiči a dítětem? Co rodiče říkali o dítěti? Jak rodiče odpovídali na otázky v dotazníku? Mám o dítěti dostatek informací? Potřebuji se ještě zeptat na…
3
Informovaní rodiče ►► ►► ►► ►► ►►
Vědí rodiče, jaké jsme zařízení, co se bude dít? Mají všechny seznamy a příběhy? Byli na informativní schůzce? Na co se ptali? Vědí rodiče, jaká jsou pravidla předávání – např. že nemohou do třídy, že učitelka nepřistoupí na lež (dítěti rodič řekne, že přijde po obědě, ale na učitelku gestikuluje, že přijde až po spaní…)?
4
Schůzka před nástupem ►► ►► ►► ►► ►► ►►
Vím, kteří rodiče patří ke mně? Mám přesný přehled, kdo jak a kdy přijde? Tuším strategie komunikace s jednotlivými rodiči i dětmi? Mám rychlé kontakty v případě nehod? Mám vytipované kliďasy a problematiky? Mám domluvené strategie na uklidnění rodičů i dětí?
5
Charakteristiky dítěte – snadná adaptace ►► Dítě je zvídavé, iniciativní, nové věci vnímá jako výzvu. ►► Dítě má rozvinutou základní sebekontrolu. To je schopnost dítěte mít silné city a vyjadřovat je zdravým způsobem. Pomáhá dítěti volit mezi dobrým a špatným. Pokud se dítě umí ovládat, je schopné říct, co ho rozčiluje, aniž by při tom mělo záchvat vzteku. ►► Jisté citové pouto s rodiči vytváří dobrý základ pro schopnost navazovat vrstevnické vztahy a spolupráci.
6
Rozvoj „silných“ charakteristik dítěte Iniciativa: ►► Nechám dítěti čas potřebný k tomu, aby samo vymyslelo řešení daných problémů: „Stýská se ti, tak co bys mohl udělat, abys začal myslet na něco jiného?“ ►► Nechám dítě zkoušet nové věci. ►► Nechám dítě dělat chyby a zkoušet věci znovu: „Chtěl sis s ním hrát, ale vzal jsi mu auto. Zkus to teď jinak…“ ►► Budu dítěti dávat najevo, že věřím, že může uspět: „Zdá se ti, že se nedokážeš obléknout sám, ale uvidíš, že ti to brzy půjde.“
7
Rozvoj „silných“ charakteristik dítěte Seberegulace: ►► Budu s dítětem probírat pravidla a jejich význam: „U jídla nebudeme mluvit, aby nám nezaskočilo sousto.“ ►► Umožním dítěti, aby mne slyšelo mluvit klidně ve chvílích, kdy jsem rozčilená: „Řekl jsi mi, že jsem ježibaba, a to mne zlobí.“ ►► Budu dítě podporovat, aby říkalo, jak se cítí: „Co znamená to zamračené čelo? Zlobíš se na někoho?“ ►► Budu dítěti pomáhat přemýšlet o lepších možnostech, jak nakládat s problémy: „Tak co by se s tím vztekem dalo udělat? Co by pomohlo se ho zbavit?“
8
Rozvoj „silných“ charakteristik dítěte Vztahy: ►► Budu pečovat o potřeby dítěte a upozorňovat na jejich naplnění i ve vrstevnických vztazích. ►► Budu se těšit ze společnosti dítěte. ►► Budu dítě ujišťovat, že se mnou může počítat, když mu něco slíbím.
9
Doporučení pro děti s adaptačními problémy ►► Děti, které nemají dobrý základ ve výše zmíněných charakteristikách, mohu dále podpořit v jejich rozvoji. ►► Určím „pevný bod“ – např. ve věkově heterogenních třídách pověřím určité starší dítě, které „nováčkovi“ bude pomáhat. ►► Umožním nosit si „přechodový objekt“ – nějakou dítěti důvěrnou věc, hračku, která mu připomíná rodinu a pomůže mu ke zklidnění ve chvíli stesku.
10
Harmonogram adaptace: 1. den: docházka do 9.30 2. den: do 10.00 se svačinou 3. den: do 10.30 se svačinou – individuální domluva s rodiči, jak dál 4. den: do 11.30 5. den: do 12.00 s obědem
11
Postupná expozice ►► Děti přicházející do nového prostředí jsou vystaveny určitému stresu. Je velmi důležité, aby doba, po niž je dítě vystaveno novému prostředí či podnětu, byla zpočátku spíš kratší, což v praxi znamená, že děti přicházejí do školky nejdřív pouze asi na 1 hodinu a postupným zvykáním, které je u každého dítěte velmi individuální, se seznámí s novým prostředím a do školky se těší.
12
Separační úzkost Separační úzkost je běžné vývojové stadium dítěte, které prožívá při odloučení od blízké osoby. Projevy jsou u každého dítěte různé. Některé dítě silně pláče, jiné jen v koutku tiše vzlyká. V tomto okamžiku je podstatné, aby rodiče pomohli překonat dítěti úzkost tím, že ho podpoří. Vždy je třeba dítě ocenit za to, že odloučení zvládlo, a povídat si o tom, co vše dělalo a co dělali rodiče. Je také velmi důležité, aby se rodiče při odchodu rychle rozloučili a loučení uměle neprotahovali. Dítě se dostává do silnějšího a déle trvajícího afektu, protože je vystaveno zbytečně dlouhé době nejistoty, zda svým křikem rodiče zviklá, či nikoli. Křikem dítě projevuje svou separační úzkost, což je pro jeho vývoj velmi důležitý bod. Pro rodiče bývá celá situace hodně psychicky náročná.
13
Běžné fá ze adaptace ►► Běžná doba adaptace je 4–8 týdnů. ►► První týden je období orientace, kdy nově příchozí děti pouze sledují dění ve školce, neúčastní se aktivně činností a her. ►► Druhý týden je charakterizován jako období sebeprosazování. Děti se již seznámily s prostorami školky a mohou začít navazovat kontakty s ostatními dětmi. V této fázi se některé děti snaží prosadit ve skupině, pokoušejí se obrátit na sebe pozornost okolí. ►► Třetí týden jsou děti již orientované jak v prostředí školky, tak v sociální roli své a svého okolí. Snaží se navázat kontakt spíš s oblíbenými dětmi, přičemž děti méně populární ignorují. ►► Ve čtvrtém týdnu už si většina dětí na školku zvykne. Znají prostory, ostatní děti ve skupině, učitelky. V této chvíli se nováčci mohou začlenit mezi ostatní děti.
14
1. den Manažerka: ►► Vítá u dveří, podává ruku: Dobrý den, vítám vás, pojďte dál. ►► Odvádí do šatny, ukazuje značku, stručně vysvětlí (zde si uložíte věci, náhradní oblečení, dolů přezůvky), ukazuje botník na venkovní obuv. ►► Přivádí rodiče s dítětem ke třídě, během cesty požádá o rychlé rozloučení s dítětem, vysvětlí, že čas na otázky bude při vyzvednutí, u dveří předává dítě učitelce. Učitelka: ►► Podá ruku – představí se, pokud se s rodičem neznají – znovu požádá o rychlé rozloučení s dítětem (učitelka si vyplní tabulku adaptační docházky). ►► Věnuje se dítěti. Manažerka: ►► Odvádí rodiče a kontroluje čas vyzvednutí. ►► Po odchodu rodičů zajišťuje svačiny a další organizační věci. .
15
Učitelka při předávání ►► ►► ►► ►► ►► ►► ►► ►►
Pozdraví dítě jménem. Přijde k němu, podřepne. Usměje se. Upozorní na detail na šatech, hračce…, projeví zájem. Rychle a klidně se (spolu s dítětem) rozloučí s rodičem/rodiči. Zeptá se, kdy rodiče pro dítě přijdou. Odvede pozornost dítěte. Povídá si, ukazuje hračky, eventuálně má připravenou rodinnou fotografii dítěte
16
Komunikace s rodiči ►► Kdo dítě přijímá, také ho vydává. ►► Informační sendvič – nejdřív plus, pak nehody, nakonec pozitiva. ►► Učitelka má kvalitní systém poznámek, ve kterém se vyzná, aby se nespletla. ►► Ví, jak to bude následující den.
17
Další tipy ►► Doporučte rodičům, že si dítě může přinést oblíbený předmět – větší hračku, látkovou plenu, obrázek, polštářek, fotografii rodiny, knížku… ►► Vyfoťte si na mobil obličej maminky či tatínka – dítěti můžete fotografii rodiče ukázat a tím se k němu připojit a dát mu najevo, že víte o jeho stesku po blízké osobě. ►► Zeptejte se rodičů před nástupem do školky, které aktivity má dítě rádo, zda je to lego, knížky či malování – oblíbenou aktivitu však nabízejte až v okamžiku, kdy je dítě klidnější a emoce mu nebrání se do činnosti zapojit. ►► Vytvářejte prožitkové deníky či webové galerie – udělejte během dne několik fotografií, které můžete dítěti vytisknout při odchodu ze školky, aby mohlo rodičům ukázat, co celý den dělalo, nebo vytvořte webovou galerii, kam budete snímky nahrávat , aby si je rodiče mohli doma s dítětem prohlédnout. ►► Při adaptaci volte systém postupné expozice a dbejte na individualitu každého dítěte. ►► Domluvte s rodiči pravidla předávání, např. kde si dítě od rodiče přeberete, rodič nevstupuje do třídy, rodič mává dítěti v okně apod. – všechna pravidla mějte sepsaná a dodržujte je v týmu pečovatelů či pedagogů. ►► Podpořte rodiče v překonávání úzkosti z odloučení od dítěte.
18
Fá ze adaptace ►► Stadium protestů – dítě chce rodiče, vše ostatní odmítá. ►► Stadium zoufalství – dítě již nepláče, ale je uzavřené, pozoruje okolí. ►► Stadium odpoutání od matky – dítě připoutává pozornost k náhradní osobě, začíná se začleňovat.
19
Projevy dětí v adaptaci ►► Skupina dětí s počátečním těžkým odloučením – děti pláčou a projevují smutek při loučení s rodičem, u naprosté většiny velmi brzy tyto příznaky odeznívají, děti se začleňují do hry. Výhodou (a doporučením) je rychlé, neprotahované rozloučení rodiče s dítětem, protože prodlužované loučení situaci neřeší, jen ztěžuje a vyostřuje. (Pomoci může i zavedení „loučícího rituálku“ – např. rodič odchází a ještě dítěti do dveří či okna zamává, při loučení si řeknou společnou průpovídku, plácnou si – „high five“…). ►► Část dětí nemá s loučením, adaptací a pobytem ve školce problémy, vše proběhne hladce. ►► Děti, které zprvu začnou chodit do školky bez problémů, se po čase docházky nasytí, ztratí o školku zájem a přejí si vrátit se do předchozího období, kdy byly doma. ►► Jsou děti, které se nedokážou ani po delší době zadaptovat, do činností se nezapojují, jsou úzkostné a trpí psychosomatickými příznaky. Tuto situaci lze řešit například s psychologem.
20
Projevy dítěte při ztížené adaptaci O ztížené adaptaci hovoříme, pokud tyto příznaky přetrvávají déle než dva týdny, v prvních dvou týdnech docházky je lze považovat za normální. Nejčastější projevy dítěte ve věku 2–6 let při ztížené adaptaci: ►► Dítě je plaché, nejisté, uzavřené, těžce komunikuje, vyhýbá se bližšímu kontaktu. ►► Dítě má smutnou náladu, je lhostejné až apatické, málokdy se směje, je nešťastné, cítí se opuštěné, je vyčerpané a unavené. ►► Dítě má odtažité chování, uniká sociálnímu kontaktu, nezdraví a neděkuje, vyhýbá se situacím, kdy má mluvit, je zasněné, nezajímá se o hry, je nepřístupné. ►► Dítě je úzkostné, je velmi komunikativní, vymýšlí si příběhy, nosí předměty, aby se pochlubilo, horlivě se snaží navázat přátelství, touží po soucitu, když se zraní, snaží se obsadit učitele pro sebe, přeje si být středem pozornosti. ►► Dítě vyjadřuje nepřátelství vůči dětem, ruší hru ostatních, hádá se, uráží, žaluje, je agresivní, vyvolává bitky, kope a kouše. ►► Dítě je rozptýlené, lehce se unaví, je nepokojné, neposedné, nevydrží se koncentrovat na určitou aktivitu, odchází, ruší, hledá jiné činnosti. ►► U dítěte se vyskytují neurotické projevy, např. mrkání, obracení očí v sloup, záškuby, okusování nehtů, cucání prstů, koktání, manipulace s vlasy nebo oblečením.
21
Potřeby dítěte ►► Jsem si vědoma potřeb dítěte a snažím se je naplnit:
22
Fyziologické potřeby ►► Jídlo: nenutím do jídla, umožním samostatnost, informuji o tom, co jíme, dávám na výběr, jdu příkladem, nemluvím o jídle ošklivě. ►► Spánek a odpočinek: vytvořím příjemné prostředí, umožním alternativu odpočinku. ►► Pohyb: poskytnu bezpečný a dostatečný prostor pro pohyb, využívám zahradu, nabízím pohybové hračky. ►► Vyměšování: umožním soukromí. ►► Hygienické potřeby: nabízím vzor hygienického návyku. ►► Potřeba absence bolesti: jsem citlivá k problémům dítěte. ►► Sexuální potřeby: netrestám za zkoumání druhého, masturbaci, upozorním, že je vhodné neuspokojovat tyto potřeby veřejně.
23
Potřeba bezpečí ►► Bezpečné prostředí: kontroluji pomůcky a vybavení, zajistím, aby dítě nemohlo odejít. ►► Bezpečná učitelka: informuji, co se mi líbí a co ne, objasňuji své emoce. ►► Pravidla: vytvoříme je společně, sděluji důsledky, mají formu piktogramů, aby byly pro děti srozumitelné.
24
Potřeba lásky a sounáležitosti ►► ►► ►► ►► ►► ►►
Oční kontakt Úsměv Soustředěná pozornost Tělesný kontakt Slovo Dárky – ne odměny
25
Potřeba uznání a seberealizace ►► Respektuji dítě. ►► Efektivně komunikuji. ►► Místo trestů využívám přirozený důsledek.
26
Pravidla ►► ►► ►► ►►
Pravidla jsou vidět ve školce, rodiče je znají. Každé pravidlo má svůj piktogram – ve třídě, v koupelně, v šatně. Pravidla zavádím postupně, ale jsem důsledná. Informuji o aktuálním pravidle rodiče a prosím je o spolupráci.
Pravidla ►► Jsme kamarádi. ►► Umíme pozdravit, poprosit, poděkovat. Třídy ►► Uklízíme po sobě hračky. Jídelna ►► Uklízíme po sobě. ►► Chodíme pomalu. Chodba ►► Chodíme pomalu. Šatna ►► Svoje věci máme u své značky.
Adaptované dítě Ukončená adaptace: ►► Sociální: dítě se dokáže odloučit od rodičů, má přátele, zapojuje se, hraje si s ostatními, cítí se dobře. Usmívá se, komunikuje, spolupracuje. Zná jména učitelů a dětí, samo za nimi přichází. ►► Emocionální: dítě chodí zvesela, cítí se dobře. Je během dne klidné, nepláče, je spokojené. Těší se na školku. ►► Vlastní iniciativa: dítě vyjadřuje své požadavky, samostatně řeší problémy, ptá se dětí, jestli si s ním budou hrát. ►► Pravidla: dítě akceptuje denní program a skupinová pravidla, zvládne základní orientaci ve školce.
29
Školní vzdělávací program V září probíhá integrovaný blok Už chodím do školky. Očekávané výstupy: ►► Dítě je během dne klidné, nepláče, je spokojené. ►► Dítě zvládne základní orientaci ve školce. ►► Dítě spolupracuje. ►► Dítě zvládne uvítací písničku – s dopomocí.
30
Konzultace s rodiči ►► Na konci září učitelka každé třídy vypíše individuální konzultace, na kterých společně s rodiči vyhodnotí proces adaptace. ►► Učitelka počítá s tím, že rodiče nebudou chtít přijmout zpětnou vazbu o potížích, které vyplývají z osobnosti dítěte nebo (vytušené) situace v rodině. V těchto případech důsledně, ale diplomaticky informaci opakuje.
31
Informace
pro rodiče dětí nastupujících do Školky K2
Rozhodnutí rodiče jsou základ úspěchu ►► Jsme rozhodnutí? Musíme do práce x dítě potřebuje skupinu dětí. ►► Je náš výběr dobrý? Vybrali jsme z nabídky to nejlepší, co je v našich možnostech. ►► Panuje shoda o nástupu do školky s mým partnerem?
3
Jaké jsou možnosti péče o malé děti? ►► ►► ►► ►►
Mateřské školy – registrované a kontrolované MŠMT Dětské skupiny – registrované a kontrolované MPSV Zařízení pečující o děti mimo výše uvedené – nejsou kontrolována Chůvy – dle živnostenského zákona – s předepsanou kvalifikací
4
Na co je dobré se při hledání vhodné péče zeptat? ►► Na co se můžeme během roku těšit? ►► Je možné se podívat na nějaké fotografie, videa ze školky? ►► Jaká jsou kritéria přijetí, kdo se mnou o přijetí bude jednat, za jak dlouho se dozvím odpověď? ►► Musím podepsat písemnou smlouvu? ►► Ptá se někdo na zvyky a potřeby dítěte, na moje očekávání? ►► Jaké informace ode mě potřebují, kdo k nim má přístup? ►► Jsou vypsány konzultační hodiny, existují někde reference rodičů? ►► Je někde vyvěšen seznam odborníků, kam se mohu obrátit o pomoc? ►► Je jasné, kolik je personálu a jakou má kvalifikaci? Pečuje o mé dítě stálý tým? ►► Je jasná provozní doba? ►► Základní informace jsou veřejně přístupné? ►► Je zařízení pojištěno a schváleno hygienickou stanicí? ►► Prostředí je přívětivé a inspirující? ►► Jak se děti předávají, je zajištěn hlavní vchod, jak se dozvím o úrazu, nemoci? ►► Je zveřejněný ceník, dozvím se vyúčtování nákladů?
5
Je naše dítě připravené pro skupinovou péči? Naše dítě: ►► ►► ►► ►► ►►
se zajímá o dění kolem sebe; má zkušenost s hlídáním jinou osobou ve skupině; ví, co se bude ve školce dít; umí si říci, co potřebuje; začíná být schopné usměrňovat své emoce (např. dokáže chvíli počkat, než mu věnujeme pozornost, zvládne, pokud některé aktivity neprobíhají podle jeho přání – končí hra a jde se na oběd…); ►► je schopné se částečně postarat samo o sebe (dojít si na WC, najíst se, obléknout a svléknout se), nebo se o to alespoň pokouší.
6
Šestifá zový trénink na skupinovou péči ►► Dítě má doma dospělé pečovatele, na které se může spolehnout. Je mezi nimi pevný vztah. O dítě pečují většinu času. ►► Doma (tedy ve známém prostředí) o dítě pečuje / hlídá ho jiná osoba. ►► O dítě pečuje jiná osoba u ní doma (např. dítě stráví odpoledne u matčiny kamarádky a jejích dětí). ►► Dítě navštěvuje s matkou např. mateřské centrum, kde sdílejí společnou aktivitu. ►► Dítě dochází do mateřského centra na svou samostatnou aktivitu bez přítomnosti matky. ►► Dítě společně s matkou navštíví školku, do níž má být přijato.
7
Rozvíje jte iniciativu dítěte ►► Iniciativa, zvědavost a chuť zkoušet nové věci jsou základem dobré adaptace. ►► Tato vlastnost může být zčásti vrozená, ale můžete ji ovlivňovat výchovou. ►► Ponechte dítěti čas potřebný k tomu, aby samo vymyslelo řešení daných problémů: „Rozlil jsi šťávu, tak co se s tím dá udělat?“ ►► Nechávejte dítě zkoušet nové věci. ►► Umožněte dítěti dělat chyby a řešit situace znovu: „Chtěl sis s ním hrát, ale vzal jsi mu auto. Zkus to teď jinak.“ ►► Dávejte dítěti najevo, že věříte, že může uspět: „Zdá se ti, že se nedokážeš obléknout sám, ale uvidíš, že ti to brzy půjde.“
8
Rozvíje jte schopnost sebekontroly ►► Předškolní dítě je připravené naučit se kontrolovat své okamžité potřeby a emoce. ►► Dítě ve velké skupině bez schopnosti sebekontroly bude obtížně fungovat (nemůže vyhrát každou hru, někdy na ně učitelka nebude mít čas, musí se přizpůsobit programu školky). ►► Probírejte s dítětem, proč je potřeba dodržovat určitá pravidla. ►► Umožněte dítěti, aby vás slyšelo mluvit klidně ve chvílích, kdy jste rozčilení (reklamace zboží, domácí konflikt). ►► Podporujte dítě, aby říkalo, jak se cítí (viz metoda Přehoďte výhybku). ►► Pomáhejte dítěti přemýšlet o lepších možnostech, jak nakládat s problémy: „Vztekáš se, když nevyhraješ, a nás pak nebaví si s tebou hrát. Co bys mohl dělat místo vztekání?“
9
Klub K2, o. p. s. – centrum pro podporu rodiny Nabízíme komplexní provázaný systém profesionální péče o dítě:
Rodinné centrum K2, Ostružinová 9 kurzy pro děti s rodiči, adaptační dětský klub – děti od 2 let bez rodičů, odpolední herny, přednášky pro rodiče;
Školka K2, Olešská 18 vlastní výchovně-vzdělávací program Rosteme s přírodou, velká zahrada, kvalifikovaný personál, respektujeme individualitu dítěte. ►► Pořádáme komunitní akce. ►► Pomáháme v tíživých situacích – poskytujeme poradenství (sociální, právní, psychologická, psychomotorická, personální a logopedická poradna). ►► Zajišťujeme vzdělávání chův, pečovatelek o děti i o seniory. ►► Nabízíme službu Chůva do domu. ►► S dětmi to umíme – u nás se děti mají dobře!
www.klubk2.cz
10
Školka potřebuje informace ►► Dotazník jsme podrobně pravdivě vyplnili. ►► Byli jsme ve školce i s dítětem, povídali jsme si s paní učitelkou. ►► Je lepší, pokud učitelku informujete o případných potížích v rodině, i když vám není příjemné je zveřejňovat (alkoholismus rodiče, rozvod). Tyto informace umožní učitelce pochopit případné problematické chování dítěte – v těchto situacích je časté agresivní chování vůči dětem, sebepoškozování nebo pasivita dítěte. Učitelka musí s informacemi zacházet důvěrně.
RODIČE potřebují informace ►► ►► ►► ►►
Víme, kdy a jak přijdeme a odejdeme první dny. Víme, které věci máme který den přinést, všechny jsou podepsané. Víme, jak se jmenuje a jak vypadá naše paní učitelka. Máme kontakt pro případ akutní potřeby (např. se nám cestou rozbije auto a nestihneme dítě vyzvednout včas).
11
Seznam doporučeného vybavení ►► Bačkory (pevná obuv, ne pantofle), pyžamo, kartáček na zuby. ►► Náhradní oblečení (tričko, spodní prádlo, tepláky a ponožky) – nutností je více kusů. ►► Podložky na spaní, eventuálně pleny (v označeném balíku). ►► Vlhčené ubrousky, krabice papírových (tahacích) kapesníků. ►► Starší triko či zástěrka na výtvarné aktivity. ►► Děti se na zahradu převlékají, mohou jít buď v oblečení, v němž přijdou do školky, nebo v tom, které jim v přihrádce připravíte (v teplejších měsících tepláky, sportovní kalhoty nebo šortky, v zimě oteplovačky). Důležitá je pevná, pohodlná obuv, nejlépe bez tkaniček, a oděv, který se snadno obléká (tedy ne body, ne těsné kalhoty nebo džíny, ne mikiny přes hlavu…), ideálně bez knoflíků, raději na zip nebo suchý zip. ►► Podle aktuálního počasí holínky, pláštěnka, pokrývka hlavy. ►► Podepište dítěti všechny věci, oblečení, boty (většinou je nad síly dítěte poznat si své věci, na nichž zároveň lpí, a pak mohou například v šatně při převlékání na zahradu vznikat situace, které dítě nezvládne). ►► Při slunečném počasí dítě už ráno doma namažte opalovacím krémem. ►► Každé dítě má přidělenou značku s obrázkem, která označuje jeho háček a přihrádku s náhradním oblečením v šatně, kelímek na kartáček na zuby, lůžkoviny apod. ►► Za hračky, šperky apod., které dítěti dovolíte vzít si z domova do školky, školka nezodpovídá! ►► Snažte se oblečení v šatně ráno pečlivě přichystat – i malá nejasnost může dítě značně rozladit. ►► Nedávejte dítěti nevhodné a nebezpečné předměty (bonbony, žvýkačky a pochutiny do šatny, do kapes, ale ani do ruky při předání ve školce, malé hračky, u nichž hrozí vdechnutí, nebo takové, které dítě při odchodu ze školky nemůže najít, což ho může na dlouhou dobu rozladit). Přečtěte si záhadu růžových tepláků – str. 13. 12
Záhada růžových tepláků Vanda nemohla při návratu ze zahrady najít své tepláky. Jedny růžové ležely na zemi – nepodepsané. Učitelka jí je nabídla. Dívka souhlasila: Ano, jsou moje, a tepláky si oblékla. Vzápětí přišla Jiřinka a začala plakat, že jsou její. Učitelka prohlédla další dvoje podobné tepláky, žádné nebyly podepsané. Obě dívky tvrdily, že růžové oblečené tepláky jsou jejich. Učitelka z časových důvodů mohla situaci dále řešit až po obědě, kdy konečně jedna dívka přistoupila na to, že její jsou přece jen jiné tepláky. Vůbec k tomu nemuselo dojít, kdyby oblečení bylo podepsané, a holčičky by nebyly během oběda rozladěné.
13
Harmonogram adaptace ►► Děti přijímáme převážně od září a ledna.
1. den: docházka do 9.30 2. den: do 10.00 se svačinou 3. den: do 10.30 se svačinou – individuální domluva s rodiči, jak dál 4. den: do 11.30 5. den: do 12.00 s obědem
14
Postupná expozice ►► Děti přicházející do nového prostředí jsou vystaveny určitému stresu. Je velmi důležité, aby doba, po niž je dítě vystaveno novému prostředí či podnětu, byla zpočátku spíš kratší, což v praxi znamená, že děti přicházejí do školky nejdřív pouze asi na 1 hodinu a postupným zvykáním, které je u každého dítěte velmi individuální, se seznámí s novým prostředím a do školky se těší.
Separační úzkost ►► Separační úzkost je běžné vývojové stadium dítěte, které prožívá při odloučení od blízké osoby. Projevy jsou u každého dítěte různé. Některé dítě silně pláče, jiné jen v koutku tiše vzlyká. V tomto okamžiku je podstatné, aby rodič pomohl překonat dítěti úzkost tím, že ho podpoří. Vždy je třeba dítě ocenit za to, že odloučení zvládlo, a povídat si o tom, co vše dělalo a co dělal rodič. Je také velmi důležité, aby se rodiče při odchodu rychle rozloučili a loučení uměle neprotahovali. Dítě se dostává do silnějšího a déle trvajícího afektu, protože je vystaveno zbytečně dlouhé době nejistoty, zda svým křikem rodiče zviklá, či nikoli. Křikem dítě projevuje svou separační úzkost, což je pro jeho vývoj velmi důležitý bod. Pro rodiče bývá celá situace hodně psychicky náročná. Přečtěte si příběh Cyrila a Kláry – i tohle můžete zažít – str. 16.
15
Příběh C yrila a Kláry Oba měli podobný průběh při odloučení od rodiče: křičeli, vztekali se, Klára navíc škrábala, kousala, prala se. Oběma pomohlo odvedení ze třídy do jiného prostoru školky, bez přítomnosti ostatních dětí, a metoda bezpečného objetí. Kláře nakonec i knížka, kterou si ve školce oblíbila a na niž se vždy těšila. Někomu pomohou aktivity připravené na stolečku, jinému společná hra s dětmi nebo samostatná hra s vybranou hračkou. Je to individuální a situace se mění i v průběhu adaptačního období. Vždy je potřeba zkoušet, nabízet a pozorovat, na co dítě nejlépe reaguje, a pak využívat osvědčené postupy.
16
1. den VE ŠKOLCE ►► Dítě ví, kam jde a kdy si pro něj přijdeme. ►► Jsme v pohodě už od večera, ráno probíhá klidně, po cestě si povídáme. ►► Neseme s sebou oblíbenou (raději větší) hračku z domova pro uklidnění. ►► Když nastane krize, využijeme metodu Přehoďte výhybku. ►► Předání neprodlužujeme, rozloučíme se s dítětem, předáme ho učitelce a rychle odcházíme. ►► Dítě vyzvedneme v dohodnutý čas. ►► Ptáme se učitelky, co se dělo. ►► Nasloucháme dítěti, až začne vyprávět, nevyvracíme pocity – uznáváme je. ►► Máme na dítě čas, něco spolu zažijeme v pohodě, klidu.
17
KLUB K2, o. p. s. centrum pro podporu rodiny Praha
Přehoďte výhybku Přehoďte výhybku je účinná strategie čtyř kroků, která staví na budování dovedností a zdravém rozumu. Jednotlivé kroky lze uplatnit v řadě náročných situací, například když se dítě schovává pod stolem a nechce jít do školky, hází hračkami, kňourá, plive na ostatní děti nebo je bije. Zmíněné čtyři kroky jsou tyto (v situaci, kdy dítě odmítá jít do školky):
1
POCITY: Klidně hovořte s dítětem o jeho pocitech. Řekněte mu, co vidíte a slyšíte jako projev jeho emocí. Pomozte mu určit, z jakých pocitů pramení jeho jednání. „Vidím, že pláčeš. Jsi smutný a máš obavu jít do školky.“ „Možná je ti líto, že jdeš do školky a máma s miminkem zůstanou doma.“ „Slyším, jak se zlobíš. Asi proto, že jdeme do školky.“
2
HRANICE: Připomeňte pozitivním způsobem dítěti hranice a chování, které od něj očekáváte. Láskyplné stanovování jasných hranic dětem dává pocit stability, bezpečí a důvěry. „Do školky půjdeme, protože my jdeme do práce a nemůžeš tu být sám.“ „Do školky půjdeme, protože už je to trochu jako škola a tam musíš chodit každý den.“ „Máme domluveno, že do školky budeš chodit v pondělí a ve středu. Dnes je středa, a proto do školky půjdeme.“
3
DOTAZOVÁNÍ: Povzbuďte dítě, aby přemýšlelo, jak svůj problém vyřešit. Pokládejte otázky, které podpoří schopnost řešit problémy a zdravě zvládat různé situace. Dotazováním vedete děti k přemýšlení, učení a postupné seberegulaci. „Tak co by se dalo udělat pro to, abys šel do školky s dobrou náladou?“ „Co by ti zlepšilo náladu na cestu do školky?“ „Co můžeš udělat, aby ses přestal vztekat a šel se oblékat?“
4
NÁPOVĚDA: Nabídněte dítěti, které řeší náročnou situaci, různé tipy, podněty a návrhy. Neotřelé a optimistické nápady mohou vést k budování dovedností řešení problémů. „Co kdyby sis do školky vzala plyšáka Ušáka, abyste tam byli dva?“ „Co kdybychom cestou udělali závod, kdo rychleji doběhne od stromu k brance školky?“ „Co kdybychom cestou zazvonili na Pepíka a do školky šli společně?“ Strategie Přehoďte výhybku je nejúčinnější, jestliže všechny čtyři kroky následují za sebou v poměrně rychlém sledu (celý proces trvá 1–10 minut). Jakmile získáte určitou zkušenost, zjistíte, že někdy k řešení situace postačí pouze jeden nebo dva kroky. Pro Klub K2 zpracovala PhDr. Simona Hoskovcová, Ph.D. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
18
Informovaný rodič, informovaná školka ►► S učitelkou se vzájemně pravdivě informujeme, co se děje ve školce, co doma. ►► Pokud jsme nervózní, požádáme o zavolání, když bude situace nestandardní. ►► Jsme na telefonu. ►► Jsme připraveni konstruktivně řešit problematické situace. ►► Informujeme školku o projevech dítěte doma. Přečtěte si příběh Vítka – i tohle se nám stalo – str. 20.
19
Příběh Vítka Rodiče pravidelně mátli Vítka nejednoznačnými informacemi o jeho odchodu ze školky (velmi mu na tom záleželo, rád by odcházel po obědě). Často své rozhodnutí měnili, nechávali ho na Vítkovi či na učitelce. Babička dokonce za zády vnuka ukazovala učitelce opačnou informaci, než jakou slovně předávala dítěti. Chtěli se tak vyhnout údajnému chlapcovu pláči a vztekání doma, které bylo nad jejich síly. Vítek byl nejistý, zmatený, zklamaný, předávání špatně snášel, plakal, křičel, často až téměř do zvracení. Po opakovaném upozornění učitelkou se situace zlepšila, rodiče již chlapci říkali věci na rovinu. Vítek sice stále nenesl lehce, že spí, ale jeho reakce pomalu přestávaly být tak bouřlivé, až se postupně zcela uklidnil a vyrovnal. Vnímal stabilní rozhodnutí svých rodičů, jejich sebejistotu, což mu jednoznačně pomáhalo se s faktem odchodu po spaní smířit.
20
Fá ze adaptace ►► Stadium protestů – dítě chce rodiče, vše ostatní odmítá. ►► Stadium zoufalství – dítě již nepláče, ale je uzavřené, pozoruje okolí. ►► Stadium odpoutání od matky – dítě připoutává pozornost k náhradní osobě, začíná se začleňovat.
Tyto projevy zaznamenají naše paní učitelky. Určitě pomůže, když jim řeknete o tom, co se děje v době, kdy je dítě s vámi. My vás o dění ve školce budeme pravdivě informovat, protože se domníváme, že pravdivé zprávy jsou pro zvládnutí složité situace základ, a tak o totéž prosíme vás.
Společně Nejdůležitější je komunikovat a prožívat adaptační období společně. Výstižně to ve své knize shrnuly německé psycholožky Bettina Haefele a Maria Wolf-Filsinger: „Všechny obtíže mohou být řešeny společně: Rodiče, kteří znají všechny zvyky a zvláštnosti svého dítěte, mohou poskytnout učitelce cenné rady, jak zacházet s dítětem. A učitelka naopak může rodičům zprostředkovat pohled na ty rysy osobnosti dítěte, které se u něj projevují ve skupině a které rodiče ještě nepoznali.“
21
Potřeby dítěte ►► ►► ►► ►►
Jsme vstřícní k potřebám dítěte. Jsme citliví. Jsme rozhodní. Dáváme dítěti po příchodu ze školky možnost odpočinku. Pro zdravý vývoj dítěte i pro zvládnutí adaptace je nezbytný odpolední odpočinek. Ze začátku také není vhodné zaplnit odpoledne po docházce do školky zájmovými kroužky. ►► Vnímáme, že nemoc je obranným mechanismem, necháme dítě dostatečně vystonat. ►► Nezatěžujeme ho dalšími změnami.
22
Co můžeme udělat my – rodiče ►► ►► ►► ►► ►►
Dodržujeme pravidla školky. Máme podepsané všechny věci. Chodíme včas ráno i při vyzvednutí. Při vyzvedávání na dítě nespěcháme. Přivádíme pouze zdravé děti.
Přečtěte si příběh Felixe – str. 24.
23
Příběh Felixe Maminka pravidelně přiváděla Felixe do školky na poslední chvíli. (Sama jako důvod uváděla svou pracovní dobu.) Felix většinou vstupoval do třídy v okamžiku, kdy již probíhal program – děti s učitelkou seděly soustředěně v kroužku, vítaly se nebo si povídaly o daném tématu. Felix se tak nestačil adaptovat na školku, nemohl se přivítat s kamarády ani si pohrát. Zároveň svým příchodem vyrušil skupinu, což některé děti značně rozladilo. Často se stalo, že se někdo rozplakal i proto, že ve dveřích třídy zahlédl Felixovu maminku. Felix také býval rozrušený, zmatený a smutný, nezřídka se nechtěl do kroužku přidat. Situace byla těžká pro všechny zúčastněné – pro příchozího chlapce, ostatní děti i učitelku, která již vedla program. Po opakovaném vysvětlení a prosbě učitelky maminka příchody upravila.
Příběhy dětí ►► V případě, že máte s pravidly problém, uvědomte si, prosím, že pečujeme o skupinu dětí, pro jejíž fungování je dodržování pravidel nutné. Proto jsme pro vás připravili ilustrativní příběhy. Přečtěte si je, prosím.
24
Konzultace ►► Naše paní učitelky jsou velmi sdílné. Rády vás budou informovat o všem, co se ve školce děje. Doba při předávání dětí je však omezená. Proto jsou vypsané konzultační hodiny, kdy si s učitelkou můžete v klidu a pohodě promluvit. Neváhejte a na konzultace se objednejte. ►► Některé zprávy paní učitelky pro vás mohou být překvapivé. Řeknete si, že takto své dítě neznáte. Učitelka vidí vaše dítě ve skupině dětí a postřehne případné odchylky od průměru spíše než vy. Odhad učitelky také lépe předvídá adaptaci dítěte než odhad rodiče, protože učitelka zná prostředí dětské skupiny a školky. Je připravena spolu s vámi případné potíže řešit. Pokuste se vnímat i negativní zprávy o dítěti jako možnost včas navodit změny ve výchově nebo v rodině.
25
Kontakt y ►► Školka K2, Olešská 18/2222, Praha 10 ►► www.klubk2.cz ►► www.facebook.com/K2klub
Telefonní čísla: ►► manažerka školky 721 088 186 (informace o platbách, dlouhodobější změny v přihlašování/odhlašování docházky a stravy, informace o nabídce školky) ►► školka (učitelky) 775 709 440 (aktuální odhlašování docházky a stravy – do 7.45 daného dne, aktuální změny v docházce, oznámení akutní situace příchodu či odchodu dítěte, domlouvání konzultací)
Těšíme se na vás.
26
KLUB K2, o. p. s. centrum pro podporu rodiny www.klubk2.cz Praha
Desatero pro rodiče
před nástupem dítěte do školky
1
Mluvte s dítětem o tom, co se ve školce děje a jaké to tam je. Můžete si k tomu vzít obrázkovou knížku nebo si popovídejte s dítětem, které do školky už chodí (mělo by tam ale chodit rádo, aby se vaše dítě nevystrašilo barvitým líčením zlých zážitků). Vyhněte se negativním popisům, jako „tam tě naučí poslouchat“, „tam se s tebou nikdo dohadovat nebude“ apod. Zvykejte dítě na odloučení. Při odchodu např. do kina láskyplně a s jistotou řekněte, že odcházíte, ale ujistěte dítě, že se vrátíte. Dítě potřebuje pocit, že se na vás může spolehnout. Chybou je vyplížit se tajně z domu. Dítě se cítí zrazené a strach z odloučení se jen prohlubuje. Veďte dítě k samostatnosti, zvláště v hygieně, oblékání a jídle. Dejte dítěti najevo, že rozumíte jeho případným obavám z nástupu do školky, ale ujistěte ho, že mu věříte a že to určitě zvládne. Zvýšíte tak sebedůvěru dítěte. Pokud má dítě chodit do školky rádo, musí k ní mít kladný vztah. Z toho důvodu nikdy dítěti školkou nevyhrožujte (dítě nemůže mít rádo něco, co mu předkládáte jako trest), vyhněte se výhrůžkám typu, „když budeš zlobit, nechám tě ve školce i odpoledne“. Pokud bude dítě plakat, buďte přívětiví, ale rozhodní. Rozloučení by se nemělo příliš protahovat. Ovšem neodcházejte ani narychlo nebo tajně, ani ve vzteku po hádce s dítětem. V prvních dnech můžete dát dítěti s sebou něco důvěrného (plyšáka, hračku, šátek). Plňte své sliby – když řeknete, že přijdete po obědě, měli byste po obědě přijít. Udělejte si jasno v tom, jak prožíváte nastávající situaci vy. Děti dokážou velmi citlivě poznat projevy strachu u rodičů. Platí tu, že zbavit se své úzkosti znamená zbavit dítě jeho úzkosti. Případně se dohodněte, že dítě bude do školky vodit ten, který s tím má menší problém. Za pobyt ve školce neslibujte dítěti odměny předem. Dítě prožívá stres nejen z toho, že je ve školce bez rodičů a zvyká si na nové prostředí. Přidá se strach z toho, že selže a odměnu pak nedostane. Samozřejmě, pokud den ve školce proběhne v pohodě, chvalte dítě a jděte to oslavit třeba do cukrárny nebo kupte nějakou drobnost. Materiální odměny by se ale neměly stát pravidlem, dítě by pak hračku vyžadovalo každý den. Promluvte si s učitelkou o možnostech a způsobech postupné adaptace dítěte, záleží na individuální domluvě, každému vyhovuje a pomáhá něco jiného.
2 3
8
4 5 6 7
9
10
Pro Klub K2 zpracovala PhDr. Simona Hoskovcová, Ph.D. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Klub K2 www.klubk2.cz
