Statut Akreditační komise Centra vzdělanosti Libereckého kraje Příloha 2 – Metodika přípravy vzdělávacího programu dalšího vzdělávání Metodika je vypracována Národním ústavem odborného vzdělávání Praha:
METODICKÝ MATERIÁL
METODIKA TVORBY VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Helena Marinková Jana Bydžovská
NÚOV Praha 2004
1
Obsah ÚVOD.........................................................................................................................................3 PROFIL ABSOLVENTA .........................................................................................................8 CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ. 15 UČEBNÍ PLÁN ......................................................................................................................17 MODULY.................................................................................................................................24 PŘÍLOHY................................................................................................................................29 TERMINOLOGIE..................................................................................................................31 LITERATURA........................................................................................................................33
Metodický materiál je zpracován v rámci projektu CVLK Národním ústavem odborného vzdělávání uvedenými autory materiálu. Žádná část této publikace nesmí být publikována a šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez výslovného svolení autorů. (C) Národní ústav odborného vzdělání 2004
2
Úvod Tvorba vzdělávacího programu, který je součástí Centra vzdělanosti Libereckého kraje (dále CVLK), vychází z požadavků zákona č. 435/2004 Sb. Zákon o zaměstnanosti. Je respektován i zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách a zákona č. 147/ 2001, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. Metodický materiál je připraven pro školy a vzdělávací instituce, které budou připravovat krátký program dalšího vzdělávání a jsou zapojeny do systému CVLK. Respektuje tak normy CVLK - Statut a Organizační řád CVLK. Při přípravě krátkých vzdělávacích programů dalšího vzdělávání (dále jen CZV) je kladen důraz na využití modulového a kreditového systému (v souladu s European Credit Transfer System-ECTS). Jejich využití umožňuje jednotlivé programy vzájemně kombinovat, propojovat a vytvářet více možností při volbě vzdělávacích cest. Posluchači programů tak budou moci v rámci nabídky dalšího vzdělávání nejen tyto cesty vytvářet, ale i dle svých potřeb kumulovat získané kredity a dopracovat se tak různých výstupních certifikátů. Vzdělávací program dalšího vzdělávání je pedagogickým projektem poskytovatele kurzu. Ten jej ve dvou vyhotoveních předkládá k akreditaci v souladu se schváleným Statutem a relevantními předpisy CVLK. Pokud je vzdělávací program akreditován, stává se pro vzdělávací instituci závazným pedagogickým dokumentem, který ji opravňuje v rámci systému CVLK poskytovat a následně certifikovat kurzy dalšího vzdělávání. Tento materiál CVLK byl vytvořen, aby metodicky vedl tvůrce projektů krátkých vzdělávacích programů dalšího vzdělávání a tím usnadnil jejich přípravu před následnou akreditací. Vzdělávací programy, které budou akreditovány a realizovány v rámci CVLK by měly být obdobně strukturovány a měly by respektovat
3
určité formální náležitosti, které umožňují jejich uložení do informačního systému CVLK. TITULNÍ STRANA A IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE Titulní strana vzdělávacího programu v přehledné a esteticky upravené podobě obsahuje základní informační údaje: adresa MCCV a název instituce, při které působí; adresa CVLK; název a směr vzdělávacího programu (směry vzdělání jsou číslovány od 1 do 9), z toho: 1 - směr ekonomický; 2 - pedagogický; 3 - právní a veřejnosprávní; 4 - poskytování služeb; 5 - sociální a zdravotnický; 6 - umělecký a technický; 7 - všeobecně vzdělávací; 8 - zemědělský a ekologický; 9 - zájmový. Jednu z možných variant titulní strany uvádíme v tabulce č. 1.
4
Tabulka č. 1 Příklad titulní strany vzdělávacího programu
Logo MCCV adresa MCCV při Ulice 111/11 999 99 Město nad Řekou
Vzdělávací program dalšího vzdělávání Laponština
Směr oboru vzdělání Všeobecně vzdělávací rok vydání
V úvodu vzdělávacího programu by měly být stručně a přehledně uvedeny potřebné identifikační údaje vzdělávací instituce. Jako vzor poslouží ukázky v tabulce č. 2, 3.
5
Tabulka č. 2 Identifikační údaje vzdělávací instituce MCCV při …. Adresa
CVLK Adresa
Směr a název oboru vzdělání: (s přihlédnutím k organizačnímu řádu CVLK ze dne ………. k zavedení směrů vzdělání, vyhlášených ve Statutu AK)
Název vzdělávacího programu:
Délka vzdělávacího programu:
Forma studia:
Způsob ukončení studia:
Certifikace:
6
Tabulka č. 3 Vzor přehledu identifikačních údajů MCCV při CVLK 999 99 Město nad Řekou Adresa Ulice 111/11
Směr a název oboru vzdělání: Všeobecně vzdělávací
Název vzdělávacího programu: Laponština
Délka vzdělávacího programu: 1 rok (2 semestry)
Forma studia: kombinované studium
Způsob ukončení studia: závěrečná zkouška
Certifikace: osvědčení o absolvování kurzu CVLK
7
OBSAH VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
Struktura krátkého vzdělávacího programu je odvozena ze struktury vzdělávacího programu terciárního vzdělávání (viz níže). Pro lepší orientaci v textu doporučujeme uvést v úvodu, tak jako u většiny publikací, názvy jednotlivých kapitol s odpovídajícími čísly stran. Např.: Profil absolventa………………………………………………………………….. str. 6 Charakteristika vzdělávacího programu ……………………………………… str. 9 Učební plán ………………………………………………………………………… str. 11 Učební osnovy ………………………………………………………………........ str. 15 Laponština ………………………………………………………………………… str. 29 Informační technologie ………………………………………………............... str. 30 atd. PROFIL ABSOLVENTA Vzdělávací programy dalšího vzdělávání (dále DV) plní funkci profesního vzdělávání (jsou orientovány na výkon povolání) či zájmového vzdělávání. Při tomto dělení je nutné mít na paměti, že zájmové vzdělávání realizované v určité etapě života jedince, může v jeho jiné životní etapě nabýt charakteru profesního vzdělávání. Existuje i takové DV, které skutečně k přípravě na výkon povolání nesměřuje (např. tzv. univerzity třetího věku). Profil absolventa hraje při přípravě programu DV mimořádnou roli. Uvědomíme-li si plně skutečnost, že program DV je didaktickým projektem, je nám jasné, že profil absolventa je jeho zásadním východiskem, které je v procesu tvorby programu dále z různých hledisek promýšleno a rozpracováváno. V průběhu tvorby vzdělávacího programu musíme postupně nalézt odpovědi na následující otázky1: proč, tj. jaký je smysl připravovaného vzdělávacího programu, jaké budou jeho cíle, které hodnoty v něm budou zdůrazňovány atd.; koho, tj. pro jakou část populace je program připravován; jak, tj. jakými způsoby bude program realizován, 1
Podle WALTEROVÁ, E. Kurikulum – proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. 1. vydání Brno : MU, 1994. 8
jaké učební strategie budou při jeho realizaci využívány; kdy, tj. v jakých časových úsecích, v jakých časových dotacích bude realizován; v čem, tj. jaký bude jeho obsah; za jakých podmínek, tj. v jakém prostředí, s jakým vybavením apod. bude realizován; s jakými efekty, tj. jaké vzdělávací výsledky jsou očekávány. Tyto otázky musíme při formulaci profilu absolventa promýšlet, a to bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o profesní či o zájmové vzdělávání. V případě profesního vzdělávání má navíc profil absolventa i významnou funkci informační, která směřuje mimo vzdělávací systém. Pokud hledá zaměstnavatelská sféra informace o vzdělávacím programu DV, zajímá ji přednostně právě profil absolventa. V prvních letech existence CVLK a MCCV (minimálně do doby, než si centra kvalitou své práce vybudují silné postavení na vzdělávacích trhu a vstoupí do povědomí zaměstnavatelů Libereckého kraje jako spolehlivé a patřičnou úroveň absolventů garantující seskupení vzdělávacích institucí) bude pro úspěšné uplatnění absolventů na trhu vhodné práce vybavit je profilem absolventa. Zaměstnavatelé tak získají souhrnné a přehledné informace o očekávaných výsledcích vzdělávání, o tom, jak jsou uchazeči skutečně připraveni pro výkon požadovaných pracovních činností. Proto dostatečnou informovanost případných zaměstnavatelů by v úvodu Profilu absolventa měly být zopakovány nejpodstatnější identifikační údaje tj. směr a název vzdělávacího programu, popř. zaměření (jejich výčet). Profil absolventa DV je nezbytné formulovat srozumitelně, jednoznačně a konkrétně tak, aby byla zdůrazněna jeho vysoká výpovědní hodnota. Formulované výsledky vzdělávání se vztahují především k předpokládanému profesnímu uplatnění absolventů (včetně rozvoje potřebných postojů a hodnotových
9
orientací), ale mohou být zaměřeny i do oblasti osobnostně rozvíjející. Pokud jsou v profilu zastoupeny obě uvedené oblasti výsledků vzdělávání není žádoucí ani smysluplné je formálně oddělovat.
Odkud čerpat informace do profilu absolventa profesně orientovaného dalšího vzdělávání? Vzhledem k výše uvedenému musí profil absolventa zohlednit podstatné činnosti profese či profesí, pro které své studující připravuje. Je proto žádoucí analyzovat činnosti, které dané profese vykonávají, a na základě této analýzy vybrat nosné, podstatné činnosti nezbytné pro danou profesi. Tyto činnosti pak lze v různé míře transformovat do podoby vzdělávacích cílů. Zde je nutné uvažovat o tom, jaké musí absolvent získat dovednosti pro to, aby danou profesní činnost mohl vykonávat, (např. intelektové, senzomotorické atd.), vědomosti, postoje a hodnotové orientace. V důsledku dynamicky se měnících obsahů pracovních činností je však nezbytné uvažovat i o dalších podstatných profesních požadavcích, které jsou nezbytné k úspěšnému dalšímu pracovnímu uplatnění absolventa dalšího vzdělávání – o tzv. kompetencích, mezi které např. patří: samostatné řešení problémů; dovednost nést odpovědnost za svá rozhodnutí; dovednost přizpůsobovat pružně práci požadavkům klientů; dovednost pracovat v různých týmech; loajalita vůči zaměstnavateli, apod. Kompetence lze v tomto případě chápat jako dynamický soubor širších kvalit umožňujících vykonávat danou profesní činnost na žádoucí úrovni. Jsou nejen souhrnem vědomostí a dovedností (zvláště intelektových), ale také postojů a hodnotových orientací. Na vzniku a utváření kompetencí se podílí profesní příprava, zkušenosti i další vzdělávání. Kompetence lze proto označit jako kvality schopné rozvoje po celý život člověka.
10
Profil absolventa profesně orientovaného DV je dělen do dvou částí: výsledky vzdělávání; možnosti uplatnění absolventa. Odkud čerpat informace do profilu absolventa zájmově orientovaného dalšího vzdělávání? V tomto případě bude asi nejlepším východiskem zjištění aktuálních vzdělávacích potřeb potenciálních zájemců o vzdělávání. To lze provést různými metodami (např. anketa, rozhovor), popř. lze program projektovat jako široce větvený (povinně volitelné a volitelné části, moduly) a dotvářet jej podle aktuálního zájmu posluchačů. Nicméně i v tomto případě je nezbytné pečlivě hledat odpovědi na výše uvedené otázky. I při koncipování zájmově orientovaného DV je smysluplné uvažovat o určitých osobnostně rozvíjejících aspektech. V profilu absolventa zájmově orientovaného DV není nutné uvádět možnosti uplatnění absolventa.
11
VÝSLEDKY VZDĚLÁVÁNÍ Výsledky vzdělávání charakterizují to, k čemu je absolvent připravován, co po úspěšném ukončení kurzu bude skutečně umět, jaké postoje a dovednosti si v průběhu kurzu osvojí. Je žádoucí, aby ve výčtu výsledků vzdělávání byly vedle postojů, dovedností a vědomostí vztahujících se především k profesnímu uplatnění absolventů, uvedeny i postoje, dovednosti a vědomosti potřebné pro další vzdělávání absolventů či jejich občanský a osobní život. Při formulaci výsledků vzdělávání je výhodné využít aktivních slovesných tvarů (jsou formulovány v jazyce studenta), formulace by měly být výstižné, stručné, konkrétní a jasné. Vhodnou pomocí pro formulaci vzdělávacích cílů může být Bloomova taxonomie cílů pro kognitivní oblast, která obsahuje 6 kategorií (hierarchických úrovní) kognitivních cílů. Kritériem pro odlišení jednotlivých kategorií je náročnost kognitivních procesů. Nejjednodušší je pamětní osvojení, nejnáročnější tvoření/syntéza. Ke každé kategorii jsou přiřazena určitá slovesa, která vymezují, co činnost posluchačů.
12
Tabulka č. 4 Revidovaná Bloomova taxonomie dimenze kognitivního procesu a slovník aktivních sloves používaných k vymezování cílů vyučování2 Proces, kategorie 1.
ZAPAMATOVÁNÍ
1.1 Znovupoznání 1.2 Znovuvybavení 2. POROZUMĚNÍ
2.1 Interpretování tj. vysvětlení, parafrázování, znázornění, přeložení/převyprávění 2.2 doložení příkladem tj. ilustrování, uvedení příkladů 2.3 klasifikování tj. kategorizování, zařazování 2.4 sumarizování tj. abstrahování, zobecnění 2.5 usuzování tj. formulování závěrů, extrapolace, interpolace, predikce 2.6 srovnávání tj. porovnávání v kontrastech, mapování, měření 2.7 objasňování tj. konstruování modelů 3. APLIKACE 3.1 provedení postupu uskutečnění (ve známé situaci) 3.2 provedení postupu tj. užití (v nové situaci)
2
Kognitivní procesy a příklady Oživení relevantních znalostí z dlouhodobé paměti - znovupoznání dat, důležitých historických událostí - znovuvybavení důležitých historických událostí Konstrukt významu z vyučovacích zpráv zahrnujících ústní, psanou nebo grafickou komunikaci - parafrázování významných projevů - příklady umělců různých malířských směrů - klasifikovat pozorované jevy - napsat shrnutí událostí z video ukázky - logické shrnutí prezentovaných informací - shody a rozdíly dvou idejí, srovnání historických událostí se současnou situací - konstruování modelu určitého systému Užít postupy v daných situacích - aplikování postupu na dobře známý úkol - aplikování postupu na neznámý úkol
Slovesa definovat, doplnit, napsat, opakovat, pojmenovat, popsat, přiřadit, reprodukovat, určit, vybrat, seřadit,vysvětlit
dokázat, jinak formulovat, ilustrovat, interpretovat, objasnit, odhadnout, opravit, předložit, převést, vyjádřit vlastními slovy, vypočítat, zkontrolovat
aplikovat, demonstrovat, diskutovat, interpretovat údaje, řešit, načrtnout, navrhnout, plánovat, použít, prokázat, uvést vztah mezi, uspořádat, vyčíslit, vyzkoušet
ANDERSON, L. W.; KRATHWOHL, D. R. A Taxonomy for Learning, Teaching and Assessing: A Revision of Bloom´s Taxonomy of Educational Objectives. New York : Longman, 2001. ISBN 08013-1903-X. 13
4. ANALÝZA
Rozložit materiál na části a určit vztahy mezi částmi a vztahy částí k celku 4.1 rozlišování tj. vylučování, - rozlišení relevantních rozlišování, zaměření na a irelevantních částí, ohnisko, selektování důležitých a nedůležitých částí 4.2 organizování/uspořádávání - určit, jak fungují prvky uvnitř tj. nalézání souvislostí, struktury, rozebrat/slovní integrování rozbor, načrtnutí, strukturování 4.3 přisuzování vlastností - specifikování (symboliky) 5. HODNOCENÍ Provést hodnocení založené na kritériích a standardech 5.1 ověření, přezkoumání, - koordinování, monitorování, zkontrolování testování 5.2 kritické posouzení - posoudit, který ze dvou existujících postupů je pro dané řešení efektivnější
6. TVOŘENÍ
6.1 zobecnění tj. formulování hypotéz 6.2 projektování, plánování 6.3 produkování, konstruování
Dát prvky dohromady (syntetizovat) tak,aby vytvářely funkční celek, reorganizovat prvky do nových struktur a modelů - alternativní hypotézy založené na kritériích - projekt výzkumu - vynalezení produktu
14
analyzovat, najít principy uspořádání, provést rozbor, rozhodnout, rozlišit, rozčlenit, specifikovat
argumentovat, obhájit, ocenit, oponovat, podpořit, porovnat, posoudit, provést, kritiku, prověřit, srovnat s normou, vybrat, vyvrátit, uvést klady a zápory, zdůvodnit, zhodnotit kategorizovat, kombinovat, modifikovat, navrhnout, organizovat, reorganizovat
MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ ABSOLVENTA DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V této části profilu absolventa je uveden výčet profesních činností, resp. pracovních pozic, které může absolvent po úspěšném absolvování programu DV vykonávat, nebo pro které je připraven. CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Tato část vzdělávacího programu je určena především pedagogickým pracovníkům, kteří se budou na jeho realizaci podílet. V několika částech jsou v ní proto soustředěny informace týkající se realizace programu. POJETÍ A CÍLE VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Část nazvaná Pojetí a cíle vzdělávacího programu DV přináší nejobecnější vzdělávací cíle konkrétního programu, a to v jazyce učitele. Jedná se o vyjádření toho, o co budou pedagogičtí pracovníci při realizaci vzdělávacího programu DV usilovat. Na rozdíl od výsledků vzdělávání, které jsou součástí Profilu absolventa DV, jsou cíle obsažené v této části Charakteristiky vzdělávacího programu DV formulovány z hlediska pedagogických pracovníků – realizátorů programu. Mezi těmito cíli a výsledky vzdělávání obsaženými v Profilu absolventa DV musí být zachována jednoznačná vazba. CHARAKTERISTIKA VZDĚLÁVÁNÍ
OBSAHU
VZDĚLÁVACÍHO
PROGRAMU
DALŠÍHO
Charakteristika vzdělávacího programu popisuje jednak celkovou strukturu vzdělávacího programu DV, jednak jsou v ní blíže charakterizovány hlavní obsahové části. Opět je nutné věnovat pozornost vazbám mezi cíli uváděnými v Profilu absolventa DV, cíli uvedenými v Pojetí a obsahem zahrnutým do Charakteristiky vzdělávacího programu DV.
15
ORGANIZACE VÝUKY V tomto oddíle programu jsou obsaženy informace o organizaci výuky, tzn. formy studia, rozsah a organizace odborné praxe. Organizace výuky musí odpovídat Organizačnímu řádu CVLK a platné legislativě. Hodinová dotace praktické přípravy je uvedena v učebním plánu. V souvislosti s realizací odborné praxe je třeba začlenit i požadavky týkající se požadavků CVLK a požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. METODICKÉ POSTUPY Metodické postupy tvoří fakultativní (tj. nepovinnou) část Charakteristiky vzdělávacího programu DV, zachycují rámcovou představu předkladatelů programu o tom, jakými metodami či postupy bude program realizován. Blíže by měly být charakterizovány postupy specifické právě pro daný program. Předpokládáme, že programy DV jsou určené široké populaci dospělých, je proto důležité tuto skutečnost respektovat a promýšlet metodické postupy vzhledem ke specifikám vzdělávání dospělých. VSTUPNÍ PŘEDPOKLADY Obecné podmínky pro přijímání uchazečů jsou stanoveny autory programu. Zde by měli stručně charakterizovat cílovou skupinu, pro kterou program koncipovali.
16
UČEBNÍ PLÁN Učební plán vymezuje strukturu vyučovacích předmětů/modulů, jejich časové dotace a zařazení do ročníků, resp. posloupnost jejich realizace. Jinými slovy učební plán uvádí kolik hodin kterého předmětu/modulu bude vyučováno v určitém ročníku/semestru, resp. v jaké posloupnosti bude výuky realizována. Z údajů uvedených v učebním plánu by však mělo být zřejmé i to, kolik výukových hodin bude věnováno přednáškám a kolik přednáškám/cvičením, navrhujeme proto vyjádřit tento počet lomeným číslem – přednáška/cvičení. Stejně tak je vhodné uvést v učebním plánu i způsob hodnocení posluchačů v jednotlivých předmětech/modulech – např.: -
Z Zk
Zápočet Zkouška
Vytvořit skutečně promyšlený a reálný učební plán, který zohlední všechny potřebné podmínky dané vzdělávací instituce, je poměrně obtížná záležitost. Při jeho tvorbě nejsou vždy dostatečně zvažovány všechny odpovídající okolnosti a vazby, velice často je učební plán jakýmsi „kvalifikovaným odhadem“. Skutečným kritériem, které jednoznačně prokáže smysluplnost a účelnost učebního plánu, je jeho praktická realizace. Předpokládáme, že mechanismus akreditace programů DV bude velmi pružný, své učební plány proto budou moci MCCV podle potřeby revidovat a měnit, ovšem nikoliv bez následné opakované akreditace. Pro potřeby DV však je nutné počítat s různými alternativami učebních plánů. Tyto alternativy je nutné odvíjet od kreditů, které budou předmětům/modulům přiřazovány. Kredity chápeme jako určité bodové ohodnocení předmětu/modulu, které se uděluje z předem stanoveného množství bodů. Počet kreditů přidělených určité výuce vyjadřuje pomyslnou zátěž posluchače potřebnou k úspěšnému zvládnutí dané výuky. Systém ECTS [European Credit Transfer System], který
17
bude CVLK a MCCV využíván, pracuje s počtem 30 kreditů za jeden semestr. Doba trvání jednoho semestru je určena na 13 týdnů. Při teoretické zátěži posluchače 30 hodin týdně pak odpovídá 1 kredit zhruba 13 hodinám této zátěže. Pod pojmem studijní zátěž posluchače je nutné si představit přednášky, semináře či cvičení, které musí posluchač absolvovat, čas, který musí věnovat přípravě seminární práce, řešení projektu, případové studii či jinému úkolu, čas, který věnuje na potřebné konzultace s vyučujícími a samostudium. Zdá se tedy, že nelze automaticky přiřadit výuce v rozsahu 13 hodin 1 kreditový bod, to je pouze velmi hrubé a orientační ocenění výuky.
VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY TRVAJÍCÍ DVA A VÍCE SEMESTRŮ S HODINOVOU DOTACÍ PĚT A VÍCE HODIN TÝDNĚ
Pro tyto programy bude koncipován učební plán obdobně jako pro vzdělávací programy vyšších či středních odborných škol. Do této kategorie spadají i programy zabezpečující prostupnost z dalšího vzdělávání vysoké školy do bakalářského studia. Programy musí být koncipovány tak, aby posluchači v průběhu 2 semestrů získali maximálně 60 kreditních bodů, což předpokládá jejich studijní zátěž odpovídající 780 hodinám. Programy musí být v souladu s akreditovanými studijními programy vysoké školy. Studium v kurzech DV vysoké školy probíhá na základě přihlášky s doložením dosažení úplného středního vzdělání, úplného středního odborného vzdělání nebo vyššího odborného vzdělání. Uchazeč se stává účastníkem dnem zápisu ke studiu dalšího vzdělávání. Předměty zapsané ve výkazu o studiu v programu dalšího vzdělávání na vysoké škole tvoří pro uchazeče závazný studijní plán. Ve výkazu je vyznačen způsob ukončení předmětu (zápočet nebo zkouška), počet hodin a počet kreditů. Podmínky ukončování modulů/předmětů jsou stanoveny Studijním řádem každé vysoké školy. Zakončení modulu/předmětu je podmíněno dle
18
tohoto předpisu úspěšným vykonáním zkoušky nebo zápočtu a získáním potřebného počtu kreditů. Pravidla dalšího vzdělávání na vysokých školách jsou zakotvena ve vnitřních předpisech a jsou pro studující závazná. Pravidla vymezují i šíři platnosti studijních řádů příslušných fakult pro kurzy celoživotní vzdělávání. Tabulka č. 4 Vzor učebního plánu pro vzdělávací programy trvající dva a více semestrů UČEBNÍ PLÁN Směr vzdělání
Všeobecně vzdělávací
Název vzdělávacího programu
Laponština
Forma studia
prezenční
Povinné moduly kurzu dalšího vzdělávání Název modulu Fonetika a fonologie laponštiny Morfologie laponštiny
Kód modulu 1 LAP 01
Hodinový Počet rozsah Způsob ukončení kreditů P/C Zkouška 3/10 1 Zkouška
1 LAP 02
12/79
7
1 LAP 03
12/92
8
1 LAP 04
16/62
6
Zápočet
Konverzace
1 LAP 05
0/65
5
Zkouška
Dějiny Laponska
1 LAP 06
26/0
2
Zápočet
Laponská literatura
1 LAP 07
13/13
2
Zápočet
Zeměpis Laponska
1 LAP 08
13/0
1
Zápočet
Lexikologie laponštiny Syntax laponštiny
Celkem přednášek/cvičení
Zkouška
60/20
Celkem
417
19
32
Závěrečná zkouška
Podrobně rozpracovaný učební plán Název programu CŽ vzdělávání LAPONŠTINA Názvy předmětů/modulů Fonetika a fonologie laponštiny Morfologie laponštiny Lexikologie laponštiny Syntax laponštiny Konverzace Dějiny Laponska Laponská literatura Zeměpis Laponska Celkem
UČEBNÍ PLÁN Kód a název oboru 1. semestr 3/10 Zk
2. semestr
3. semestr
4. semestr
celke m 13
4/22 6/33 6/20
6/20 4/22 6/20 0/13 13/0
2/24 2/24 3/10 0/13 13/0 Z
0/13 Zk 0/13 ZK 1/12 Zk 0/39 Zk
92 104 78 65 26 26 13 417
13/13 Z 13/0 Z
20
PROGRAMY V DOBĚ TRVÁNÍ KRATŠÍ NEŽ DVA SEMESTRY Součástí vnitřních norem CVLK je i stanovení minimálního počtu kreditů nezbytných pro akreditaci kurzu. Tento minimální počet byl stanoven na 5 kreditů, což předpokládá 65 hodin studijní zátěže pro posluchače. Program, který je kratší než dva semestry bude jednoduchým přehledem jednotlivých modulů/předmětů, které tvoří jeho obsah, a jejich hodinových dotací. Tabulka č. 5 Vzor učebního plánu pro vzdělávací programy trvající méně než dva semestry UČEBNÍ PLÁN Název programu dalšího vzdělávání MARKETING VE VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH Směr vzdělání Ekonomický Forma studia Kombinovaná Názvy povinných modulů/předmětů Kódy Hodinový Počet Způsob modulů rozsah kreditů ukončení P/C celkem Vztah marketingu a sféry AND 01 3/0 0,2 Zápočet vzdělávání Trh vzdělávání dospělých AND 02 1/1 0,1 Zápočet Podíl sociálních partnerů na AND 03 3/2 0,3 Zápočet vzdělávání dospělých Podniková sféra a vzdělávání AND 04 3/2 0,3 Zápočet dospělých Nové trendy ve vzdělávání AND 05 6/7 1,0 Zápočet dospělých Trh vzdělávání dospělých v ČR AND 06 4/3 0,5 Zápočet Marketingový mix AND 07 4/4 0,6 Zápočet Marketingové strategie AND 08 6/4 0,7 Zápočet vzdělávacích firem Závěrečný projekt AND 09 2/16 1,3 Zápočet Celkem 71 5,0 Zkouška
21
V případě modulového uspořádání doporučujeme doplnit tento jednoduchý učební plán návrhem optimální trajektorie studia, tzn. popsáním doporučené posloupnosti realizace jednotlivých modulů. K výše uvedenému učebnímu plánu může existovat následující optimální trajektorie: AND01→AND02→AND03/AND04→AND05/AND06→AND07→AND08→AND09 Pořadí modulů AND03 a AND04 je v tomto případě zaměnitelné, pro vstup do následujícího modulu – bez ohledu na to, zda si posluchač vybere AND05 nebo AND06 je však nezbytné absolvování obou, tj. AND03 i AND04. Tyto požadavky jsou nadefinovány i v samotných modulech. Student má zpravidla právo vytvořit si i vlastní individuální trajektorii, její tvorba je zpravidla limitována podmínkami, které vzdělávací instituce definuje a vyjádří ve svém organizačním a studijním řádu. Povinností organizátora DV je nejen poskytovat studentům všechny potřebné informace pro postup do dalších modulů, ale nabídnout jim i pomoc v případě tvorby jejich individuální trajektorie. Orientace v modulově uspořádaném programu nebývá vždy jednoduchá, lze proto doporučit, aby studijní poradce se studujícími v případě odůvodněné potřeby jejich individuální trajektorie vytvořil. Obecně lze konstatovat, že rozhodnutí o tom, zda bude program DV zpracován jako klasický či jako modulový, je plně v kompetenci MCCV, ve kterém je program připravován. Z hlediska žádoucí kompatibility programů realizovaných v jednotlivých MCCV však jednoznačně doporučujeme přípravu modulových programů DV. Posluchači tak budou mít možnost (zřejmě spíše v budoucnu) kombinovat moduly realizované různými MCCV. MCCV zase budou mít možnost kombinovat existující moduly do různých programů či je nabízet jako samostatné programy DV. Navíc dovoluje modulové uspořádání vzdělávacích programů pružně přizpůsobit strukturu a obsah vzdělávání rychlým změnám
22
požadavků pracovního trhu, a to bez hlubokých zásahů do programu studia. Přirozeně také poskytuje příležitost přizpůsobit vzdělávání potřebám vzdělávacích institucí a jejich uchazečů, příp. různorodým požadavkům zaměstnavatelů v regionech. Moduly v programech DV můžeme také dělit na povinné, jejich absolvování je pro uchazeče závazné; povinně volitelné, které si uchazeči na základě svého zájmu povinně volí z nabídky vzdělávacího programu (např. ze čtyřech povinně volitelných předmětů jeden), tyto moduly lze chápat jako výraz individualizace studia formu kvalitativní diferenciace; volitelné – jejich volba uchazeči je zcela dobrovolná. Důležité je nezapomínat, že jeden a tentýž modul může být v různých programech chápán různě - v prvním programu může být povinný, ve druhém povinně volitelný, v dalším bude mít volitelný charakter. V dalším vzdělávání CVLK je počítáno s poskytováním prezenční a distanční formy studia nebo jejich kombinace. Při přípravě vzdělávacího programu všech forem studia DV vycházíme ze stejných podmínek a stejných platných norem jako u prezenčního/denního studia DV. Kombinované a distanční studium je rovnoměrně rozložené do zimního nebo letního semestru a to většinou v konzultačních celcích. Konzultační hodina trvá 45 minut jak teoretické, tak i praktické přípravy. Do dalšího vzdělávání často vstupují uchazeči, kteří již v daném oboru pracují. Je možné uvolnit studující z praktické přípravy na základě posouzení dokladů o pracovní činnosti a získané odborné praxi, nejvýše však z poloviny celkového počtu vyučovacích hodin praktické přípravy.
23
MODULY Závazné požadavky na zpracování modulu Jak již bylo uvedeno pojem modul není zcela jednoznačně a rigidně vymezen, proto také není možné jednoznačně a zcela závazně stanovit jeho jednotlivé části. Záleží vždy na konkrétních záměrech konkrétních autorů. V případě modulární stavby studijních programů a z hlediska možné prostupnosti, je žádoucí, aby se všichni, kteří se této práce chtějí zúčastnit, shodli na jasné a nadále pro ně závazné minimální struktuře modulů (není důvod omezovat autory modulů v jejich hlubším propracování). Členění modulu Moduly členíme na tři základní části – identifikační (vstupní) část, jádro modulu a hodnotící (výstupní) část. Každá z těchto částí se vnitřně dále člení. Identifikační/vstupní část vzdělávacího modulu Ve vstupní části modulu jsou shrnuty jeho základní identifikační údaje, které umožňují uživatelům získat rychlou a stručnou informaci o modulu. Název modulu Je tvořen několika slovy, která se jako celek snaží naznačit cíl a obsah modulu; může se objevit na certifikátech dalšího vzdělávání, proto je třeba jeho formulaci věnovat dostatečnou pozornost. Kód modulu MCCV + zkratka prvních písmen názvu studijního programu + druh modulu (P - povinný, PV - povinně volitelný, V - volitelný) + pořadí modulu; MCCV jsou číslována 1 až 24; měl by umožnit snadnou a rychlou identifikaci modulu; každý organizátor DV patrně vytvoří systém kódování, který bude odpovídat jeho podmínkám, ale i podmínkám CVLK; obecně lze konstatovat, že čísla i písmena užitá v kódu by měla signalizovat např. kdo je poskytovatelem modulů, závaznost modulu apod., př. 1ITP01 znamená: 24
1 = MCCV 1; IT = název vzdělávacího program Informační technologie; P = povinný modul; 01 = první modul. Počet kreditů Uvést počet kreditů, které jsou modulu přiděleny; kredity představují konkrétní bodové ohodnocení modulu, které se uděluje z předem stanoveného množství bodů (např. systém ECTS [European Credit Transfer System] pracuje s množstvím max. 30 kreditů za semestr); počet kreditů přidělených určité výuce tedy vyjadřuje pomyslnou zátěž uchazeče potřebnou k úspěšnému zvládnutí dané výuky; CVLK přiděluje 1 kredit 13 hodinám přímé výuky. Nominální délka Vyjadřuje autorem předpokládaný počet hodin nutných pro výuku, tzn. kontaktních hodin; protože se při vážení kreditních bodů pro jednotlivé moduly často pracuje i s předpokládaným potřebným rozsahem samostudia, je možné doplnit do závorky celkový počet hodin potřebných k úspěšnému zvládnutí studia modulu. Vstupní podmínky/předpoklady Vymezují požadovanou úroveň vstupních vědomostí a dovedností, které jsou předpokladem úspěšného studia modulu; vyjadřují se výčtem kódů modulů, které je nutné úspěšně ukončit před vstupem; měly by být koncipovány jako skutečně minimální, tzn. mít na paměti, že každý uvedený modul má své vlastní vstupní podmínky, které již není třeba znovu uvádět; pochopitelně by bylo možné vyjádřit je i výčtem požadovaných vědomostí a dovedností, tento výčet by však byl poněkud „neoperativní“. Typ modulu V první fázi koncipování modulového vzdělávacího programu je důležité rozlišit typy modulů z hlediska závaznosti; v dalších fázích je možné systém propracovávat a používat další taxonomie např. členění na 25
moduly standardní, profesně odborné a projektové s tím, že pro každou z uvedených skupin budou stanovena specifická pravidla hodnocení výsledků studentů. Platnost modulu Uvést datum, od kterého modul platí; doporučuje se zejména proto, že v průběhu let dochází na jedné straně k určitým změnám v koncipování modulů, na druhé straně studenti využívají možnosti opakovat či přerušit studium, atd. Jádro modulu Jádro modulu shrnuje nejpodstatnější informace týkající se obsahově cílových struktur modulu. Stručná anotace vymezující cíl modulu Vysvětluje obecnější záměry modulu; zdůvodňuje, proč má student modul absolvovat, jaký význam má absolvování modulu pro jeho studium; je formulována v jazyce učitele, tzn. popisuje snahy a záměry učitele, to o co bude učitel při výuce usilovat. Předpokládané výsledky studia Jsou vymezeny v podobě pregnantně definovaných vzdělávacích cílů, které mají vazbu na profil absolventa a vyjadřují, jakých kvalit osobnosti, jakých změn v chování studentů má být výukou ve stanoveném časovém období dosaženo, jaké vědomosti, dovednosti (intelektové či psychomotorické) a postoje mají uchazeči DV výukou získat; stanovené cíle by měly splňovat základní požadavky na formulaci výukových cílů, tzn. měly by být reálné, konkrétní, jednoznačné, kontrolovatelné, konzistentní atd.; při formulování cílů se doporučuje využít některé z taxonomie výukových cílů (např. Bloom, Niemierko), včetně tzv. aktivních sloves; cíle by měly být formulovány srozumitelně tak, aby jak uchazeči, tak další uživatelé získali po jejich přečtení konkrétní a všichni velmi obdobnou představu; v dobře formulovaném výsledku studia je pro vyučujícího obsažena i základní informace o žádoucích postupech výuky.
26
Obsah modulu Je formulován jako stručná obsahová charakteristika, která zahrnuje výčet doporučených témat, jež tvoří základ pro zvládnutí stanovených cílů; obsah modulu koresponduje s předpokládanými výsledky studia, které svým způsobem konkretizuje a uvádí do širšího kontextu; obsah může či nemusí být členěn ve vztahu k jednotlivým výsledkům; vazba mezi výsledky studia a jeho obsahem bývá volnější např. tam, kde jde o rozvoj intelektových dovedností (např. řešení problémů, práce s informacemi, argumentace); při promýšlení učiva je nutné uvažovat o tom, že učivo není pouze souhrnem poznatků (tj. faktů, pojmů, zákonitostí), ale zahrnuje i metody, kterými jsou tyto poznatky získávány v příslušném vědním oboru, příslušné myšlenkové operace, popř. smyslové a motorické dovednosti, a konečně i určitý systém hodnot a sociálních vztahů. Doporučené postupy (metody) výuky Zřejmý je těsný vztah mezi metodami výuky a jejími cíli i obsahem, výběr metod vždy ale také závisí na dispozicích uchazečů DV i samotného vyučujícího; proto součást modulu tvoří pouze doporučené postupy (pojem postupy chápeme jako nadřazený pojmu metody, tzn. že vedle metod se zde mohou objevit např. i formy výuky), které slouží vyučujícím jako inspirace - nemají závazný charakter; při koncipování postupů výuky jde o vytvoření takového systému, ve kterém bude vyvážený poměr mezi metodami, které vedou studenta k osvojení již hotových poznatků a metodami, které podporují samostatnou poznávací činnost studentů a jejich produktivní myšlení. Hodnotící/výstupní část úkolem výstupní části modulu je jasně specifikovat způsob ukončení vzdělávacího modulu a konkretizovat tak požadavky kladené na studenty; součástí této části popisu modulu je i vymezení doporučené literatury či jiných informačních zdrojů.
27
Způsob ukončení modulu Bude uveden podle studijního plánu, tzn. zkouška, zápočet. Hodnocení výsledků uchazečů Tato část úzce souvisí se způsoby ukončení modulů: jednak specifikuje požadavky na ukončení, např. uvádí metody, které budou pro hodnocení výsledků studentů použity; jednak stanovuje váhu každého komponentu v celkovém hodnocení studenta v daném modulu. Některé školské systémy, které využívají modularizace, se snaží o určitou objektivizaci hodnocení výsledků studentů (ve smyslu srovnatelnosti modulů shodného typu nebo úrovně), a proto zpřesňují jeho podmínky – např.: zavedením tzv. kontrolovatelných podmínek u některé části hodnocení; zapojením externích examinátorů do procesu hodnocení; Snaha o zvýšení objektivizace hodnocení vzhledem k jednotlivým studentům může vést např. k respektování jednak odlišných studijních stylů uchazečů, jednak studentů s nejrůznějšími handicapy tím, že usilují o užití co nejširšího repertoáru metod hodnocení, o vyváženost mezi sumativním a formativním hodnocením apod.; současně je tato část provázána s typologií modulů. Doporučená literatura Obsahově tato část souvisí především s obsahem modulu, ale z důvodu přehlednosti je řazena jako poslední položka; doporučuje se zahrnout studijní literaturu, která bude obsahovat základní tituly potřebné pro studium, popř. jejich části (kapitoly, strany apod.), a literaturu rozšiřující, doplňující, která poslouží studentům s hlubším zájmem o danou problematiku.
28
PŘÍLOHY Příloha 1 Ukázka prázdného formuláře modulu Název modulu: Nominální délka:
Kód modulu: Počet kreditů: Platnost od:
Typ modulu: Vstupní předpoklady: Stručná anotace vymezující cíle:
Předpokládané výsledky:
Obsah modulu:
Doporučené postupy výuky:
Způsob ukončení: Hodnocení výsledků studentů: Doporučená literatura:
29
Příloha 2 Popis formuláře Název modulu: Uvést název podle učebního plánu Kód modulu: Uvést kód podle učebního plánu Kód by měl obsahovat např.: rozlišení modulů povinné (P), povinně - volitelné (PV) a volitelné (V) Počet kreditů: uvést počet kreditů, který je modulu přisouzen podle učebního plánu v kreditním systému DV Nominální délka: uvést celkový počet kontaktních hodin modulu Vstupní podmínky: uvést kódy modulů, které je nutno úspěšně absolvovat před vstupem Typ modulu: uvést příslušný typ modulů Platnost modulu od: uvést datum, od kterého je modul platný Stručná anotace vymezující cíle modulu: měla by obsahovat stručné zdůvodnění, proč má uchazeč modul absolvovat, k čemu to pro něj bude dobré cíle by měly být formulovány v jazyce učitele – tzn. jeho záměry a snahy Předpokládané výsledky modulu: to jsou fakticky očekávané cíle (tj. posun ve vědomostech, dovednostech, postojích a hodnotových orientacích) formulované v jazyce studenta, cíle jsou konkrétní, kontrolovatelné, konzistentní atd. Obsah modulu: uvést stručnou obsahovou charakteristiku modulu Doporučené postupy (metody) výuky: uvést pouze podstatné postupy nezapomenout na vazbu postupy (metody) výuky x cíle výuky Způsob ukončení modulu: uvést ukončení podle učebního plánu tj. Zápočet (Z), zkouška (Zk) Hodnocení výsledků uchazečů: uvést konkrétní požadavky kladené na uchazeče např. 80 % účast na seminářích, vypracování anotací zadaných odborných publikací, recenzí odborné publikace, projektu, výzkumného šetření – seminární práce s užitím apod. uvést předpokládané formy hodnocení a jejich délku (např. písemný test, ústní zkoušení – 30 minut, hodinová obhajoba seminární práce) u všech uvedených položek odlišit, jsou-li podmínkou pro Z, ZK (účast, anotace, recenze, šetření, výsledek testu, zkouška) vyjádřit podíl závažnosti jednotlivých forem hodnocení na celkové klasifikaci např. stanovením procent nebo bodů Doporučená literatura: počet titulů nutno stanovit jednak vzhledem k náročnosti modulu, (vzhledem k počtu kreditů, jednak k rozsáhlosti titulů) a jednak k rozšíření - doplnění (kde hledat další informace)
30
TERMINOLOGIE Předložená terminologie přibližuje pojmy především v tom smyslu, který jim přisoudili autoři textu. Nejedná se tedy vždy o úplnou a vyčerpávající definici jednotlivých pojmů. Celoživotní vzdělávání Formální vzdělávání Neformální vzdělávání Učení
celoživotní proces kultivace a rozvoje člověka – jednou z cest vytváření příležitostí pro další vzděláváníje otevření tradičních vzdělávacích institucí širší veřejnosti vzdělávání ve školách, institucionalizované, které vede k získání stupně vzdělání a je ukončeno výučním listem, vysvědčením nebo diplomem veškeré vzdělávání, které nevede k ucelenému školskému vzdělání
proces záměrného navozování činností nebo výsledek nabytých zkušeností, vedoucí k získávání a rozšiřování poznatků, a tím k poměrně trvalému měnění struktury vlastní osobnosti, jejího vědění, chování a prožívání, jejich znalostí, dovedností, postojů, hodnot a pracovního chování Integrace učiva slučování poznatků z více disciplín/předmětů a jejich spojování s praktickými zkušenostmi Kredit bodové hodnocení modulu/předmětu, které vyjadřuje množství předpokládané práce uchazeče v určeném časovém období spojené s absolvováním daného modulu/předmětu Kreditní systém systém organizace výuky a hodnocení uchazeče, který pracuje s kreditními body; užívá se především v terciárním vzdělávacím sektoru Mobilita uchazečů možnost uchazečů přecházet v průběhu studia z jednoho typu či směru studia do jiného, studovat část studia na jiné škole, v jiné zemi; uchazeč si tvoří vlastní vzdělávací cestu Modul relativně ucelené části vzdělávacího programu, která má specifické uspořádání jak z hlediska didaktického, tak obsahového Modularizace koncipování vzdělávacího programu, ve kterém je nejméně Modulové uspořádání polovina obsahu strukturována do modulů, které lze Modulová struktura kombinovat např. v závislosti na cílech studia, potřebách a zájmech uchazečů Samostudium je samostatnou přípravou uchazeče ke studiu, např. studium v knihovně, studium pomocí PC, zpracování esejí, seminářů, celkově doplňuje vzdělávací program Profesní vzdělávání studium zaměřené na přípravu k výkonu určitého povolání; vedle sekundární vzdělávací úrovně se realizuje především na terciárních vzdělávacích institucích Vzdělávací cesta průchod jedince různými stupni a druhy vzdělávání Kontaktní hodiny vyučovací hodiny vycházející z přímého kontaktu studenta s učitelem, zpravidla přednášky, cvičení, semináře, laboratorní práce, konzultace Nekontaktní hodiny hodiny, které jsou v rámci vzdělávacího programu určeny přípravě na zkoušky, vykonání zkoušek a závěr studia
31
Učební plán
Studijní plán
Studijní program
Vzdělávací program
normativní pedagogický dokument, konkretizující obsah vzdělání a jeho organizační rámec na určitém stupni/typu školy, vymezuje strukturu vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování normativní pedagogický dokument, konkretizující obsah vzdělání a jeho organizační rámec na určitém stupni/typu školy, vymezuje strukturu vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování – termín používaný v terciárním vzdělávání normativní pedagogický dokument, stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah, posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování v diplomovém studiu – termín používaný v terciárním vzdělávání. Je vymezen v §44 zákona č. 111/98 o vysokých školách. normativní pedagogický dokument, stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah, posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování
32
LITERATURA Akademický slovník cizích slov II. díl L - Ž. 1. vyd. Praha: Akademia, 1995, ISBN 80200-0524-2. ANDERSON, L. W.; KRATHWOHL, D. R. A Taxonomy for Learning, Teaching and Assessing: A Revision of Bloom´s Taxonomy of Educational Objectives. New York: Longman, 2001. ISBN 0-8013-1903-X. BYDŽOVSKÁ, J., MARINKOVÁ, H., MULAČOVÁ, V., SLÁMOVÁ, H. K evropským modulárním strukturám. 1. vyd. Praha: ÚIV, TAURIS, 2001. BYDŽOVSKÁ, J., MARINKOVÁ, H., SOUČKOVÁ, J. Tvoříme vzdělávací program vyšší odborné školy. 1. vyd. Praha: NÚOV, 2002. CORNFORD, IAN R. Ensuring Effective Learning from Modular Courses: a cognitiv psychology-skill learning perspective. Journal of Vocational Education and Training 49, 1997, č. 2. Evropský pedagogický tezaurus. 1. vyd. Praha: UIV, 1993, ISBN 80-211-0156-3. HOLUB, J., LAYER, S. Stručný etymologický slovník. 2. vyd. Praha: SPN, 1988. HOLÝ, K. 25 let Kellerova plánu a naše zkušenosti. 1. vyd. Praha: VÚIS, 1998. KALOUS, Z. Základy školní didaktiky. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1995.121 s. ISBN 80-7067-546-2. KOFROŇOVÁ, O., KADLEC, M., VOJTĚCH, J., PETROVIČ, P. Kurikulum odborného vzdělávání a možnosti jeho modulového uspořádání. Grantový projekt MŠMT ČR, řešený v r. 1992-93. PACÁK, J. Europe Credit Transfer System. Univerzita Karlova v Praze [online]. Praha: Univerzita Karlova. Dostupné na WWW:
. PALÁN, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha: Vydavatelství DAHA, 1997. SKALKOVÁ, J. Obecná pedagogika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 808566-33-1. The International Encyklopedia of Education. Volume 6 M - O. 1. vyd. 1985, Pergamon Press, ISBN 0-08-028119-2. Podle WALTEROVÁ, E. Kurikulum – proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. 1. vydání Brno: MU, 1994. Zákon č. 435/2004 Sb. Zákon o zaměstnanosti, Praha: MPSV, 2004. Zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách, Praha: MŠMT, 1998. Zákon č. 147/ 2001, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů.
33
