Mestie
Mestie je turistické centrum oblasti Svanetie. Samotná Mestie se nachází prakticky na ruskogruzínské hranici v srdci Kavkazu. Elbrus je vzdušnou čarou cca. 50 km. V okolí jsou nádherné a slavné kopce jako např. Ushba. Místní oblast je protkána úžasnými údolími, ledovci a divočinou. V těchto lokalitách trénovala Ruský lezecký výkvět. V posledních letech se Gruzínská vláda rozhodla předělat Mestii na místní Chamonix. Staví se hotely, letiště, sjezdovky atd. Potenciál oblasti je neuvěřitelný (turistika, lezení, rafty, lyžování atd.), ale otázkou je co návaly turistů provedou s lidmi a i okolím. S plánovanou návštěvou lokality není radno otálet. Mestie a okolí bylo po staletí protkáno pověstmi o drsné divočině a divokosti. Asi nejznámějším výjevem jsou tradiční obrané věže z 12. století, které jednotlivým rodinám sloužily jako ochrana před nájezdy nepřátel. Doprava: Z Tbilisi - Cesta z Tbilisi trvá cca. 8 hodin jízdy mašrutkou. Mašrutky vyráží od hlavního vlakového nádraží v 6:00.hod. Cena byla 30 GEL/osoba + 5 GEL za batoh. Cestu značně komplikuje nutnost objíždět oblast Severní Osetie, která je prakticky nepřístupná. Naše mašrutka měla podobu Mercedesu Sprinter pro 22 lidí. Řidiči tu jsou asi rození závodníci, protože jsem nikdy nevěřil, že můžeme na úplně hladkých gumách mít tolik štěstí, že to přežijeme jeho ďábelskou jízdu.
Cílem cesty je náměstí v Mestii přímo před turistickými informacemi. Do Tbilisi – odjez mašrutky do Tbilisi je zase na 6 hodinu ráno. Ale bylo fajn, že jsme tak byli už na 5:30, protože lidí byl mírný přetlak. Za cestu jsme platili zase 30 GEL. Batohy jsme tentokráte zapřeli. Řidič byl naprosto šílenej. Celou cestu jsem se měl chuť modlit. Nepomohla MP3, knížka prostě nic. Nechápu, jak jsme to mohli přežít. Pochopitelně celou cestu řve v aute jejich lidovo-pop music a to je už opravdu pro silné povahy. Ubytování: Hned na náměstí je možnost odrážet nabídky k ubytování v různých obydlích (i hotelech). Cena startuje na 20 GEL/osoba/noc. Dá se sehnat ubytování v soukromí u věží. Další možnosti jsou zahrady pro stanování u prakticky kohokoliv. Poslední možností je stanování prakticky kdekoliv. My jsme si vybrali možnost zahrady u místního majitele „kempu“ Meraba. Jeho zahrada je asi 1 km od centra naproti letišti. Výhodou jsou záchody, možnost sprchy a možnost nechat u něho věci. Byli jsme spokojení. Cena byla 5 GEL/osoba/noc. A každý večer s námi pil pivo, které přinesl. Vlastně jsme propili víc než jsme zaplatili.
Kontakt: Camping and hostel, ulice D. Agmashenebeli č. 19, majitel Mereb Khergiani,
[email protected]
Nákupy: V Mestii je několik krámků a několik hospod. Hlady se tu netrpí. Ovšem dehydrované nebo instantní potraviny se tu sehnat nedaly. My jsme 2 podniky vyzkoušli – Ushba bar (hrůza) a potom hospodu na křižovatce u mostu přes řeku (ta byla dobrá).
Turistické cíle: 1) Trek Mestie – Tskhakzagari – Koruldi Lake – Mazeri Krásný trek pod Ushbu s výhledem na tento úžasný kopec. Nám se povedlo kvůli počasí dorazit jen na Koruldi Lake. Celý trek se dá obejít za 2 dny, ale lepší je si vyčlenit 3. Návrat z Mazeri do Mestie autem. Vrchol Tskhakzagari je jasně patrný z celé Mestie. Je to vršek nad městem s patrným křížem. Vrchol Tskhakzagari je 2359 m.n.m. Koruldi Lake je 2700 m.n.n Lake je hodně nadnesený výraz. Jsou to takové louže Nás počasí pustilo jen na Koruldi, ale nocleh na Tskhakzagari byl skvělý se skvělým výhledem.
2) Trek Mestie – Tskhakzagari - Mestie Dá obejít v klidu za den. Délka asi 6 hodin. Lze jít jako okruh.
3) Ledovec Chaloati Jednoduchá jednodenní túra pod ledovec. Cesta vede podél řeky po zpevněné cestě, kde občas místní jezdí v místních jeepech (Lada Niva, případně Mitschubishi Celica). Asi po dvou hodinách se dojde k provazovému mostu, kde je stanice místních pohraničníků, kteří hlídají vstup do údolí, které míří směrem do Ruska, pod čelo ledovce. Místní pohraničníci jsou úplně jiní než v Rusku. Jsou to mladý kluci, kteří jsou ochotní a příjemný. Ne paka jako na druhý straně hranice. Dál se jde pěkný lesem po značené trase asi hodinku. Dojde se pod čelo ledovce, ze kterého vytéká řeka. Na značkách je krásně vidět jak ledovec ustupuje za poslední roky. Celá trasa z Mestie do Mestie zpět je asi 5,5 hodinky. Celkově je trek velmi jednoduchý, ale pěkný.
Zážitky z Mestie: Ochotní lidé – Podle našich zkušeností jsme neměli žádný problém komunikaci nebo s dohodnutím jakýchkoliv služeb. Prasata – všude okolo Mestie se do výšky asi 2300 m.n.m všude pasou taková polodivoká prasata. Musí být neuvěřitelně zdravá a asi i chutná. Žádný jsme neochutnali, ale museli jsme si hodně hlídat jídlo . Krávy jsou taky součástí místní krajiny. Na nádherných loukách jsou k vidění i salaše. Medvědi – zkoušeli jsme zjistit jak je to v místním okolí se zvěří. Myslili jsme medvědy, vlky a podobně. Od všech jsme byli ujištěni, že vlci, medvědi a podobně tu opravdu nejsou. Jenom nějací hadi. Po určitých zkušenostech z Rumunska jsme byli celkem v klidu. Nicméně po návratu z výletu jsme u hospody viděli malého kluka, který měl na vodítku mládě medvěda. Kde to mládě hergot
vzal.Asi od nějaké medvědice. No tak vlastně nevím .
Lada Niva – Tomáš měl tu čest řídit Ladu Nivu našeho domácího Meraba. Merab totiž potřeboval do města a byl nalitej jako slíva. Myslím, že pro Toma to byla pecka. Švýcaři – na zahradě u Meraba jsme potkali starší manželský pár ze Švýcarska, který měl takové terénní obytné auto, které bylo naprosto fantastické. Jsou už 3 roky na cestách. Doma všechno prodali a jezdí. V plánu mají Arménii a podobně. Den sem, den tam, prostě paráda. Spousta času a možností. Velká inspirace na stáří. Merab – pravidelné náročné pivní večery s Merabem. Rád se baví a je rád mezi lidmi.
Věže – ve vesnici je spousta obraných věži, z nichž jsou mnohé již podstatně rekonstruovány. Do jedné jsme se dostali a postupně jsme vylezli až na střechu. Byl to krásný zážitek.
