Merkur MC30F2T uvedení do provozu, první zkušenosti

Merkur MC30F2T – uvedení do provozu, první zkušenosti Ing. Richard Němec

Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti

1. Dodávka stroje a příslušenství Doba, která uplynula mezi poptávkou za účelem zjištění ceny a vlastním nákupem byla poměrně dlouhá a během této doby došlo k mnoha změnám (např. změna sazby DPH), výrobce však nabídkovou cenu dodržel. Výrobce, firma Merkur Toys, je však velmi vytížen, mohutně rozvíjí své aktivity, zúčastňuje se mnoha výstav, podniká mnoho obchodních cest a výroba stroje byla problematická. Výrobce čekal na výrobu některých dílů vlastní výroby, čekal na lakovnu, čekal ale i na dodávky komponent od jiných výrobců. Proto byl nakonec odebrán od výrobce stroj MC30F2T s modulem čtvrté osy, svěrákem a doprovodným CD, výrobce přidal redukci RS232C/USB. Stroj jsem osobně odebral u výrobce v Polici nad Metují. Součástí předání byla i základní instruktáž (zaměřená na mechanickou konstrukci a údržbu stroje). V rámci předávání byly odstraněny závady. Bylo dohodnuto dodání zbývajících doplňků později poštou (pevný senzor osy Z, osvětlení pracovního prostoru a adaptér pro odsávání (resp. ofukování) třísek).

2. Závady stroje odstraněné při převzetí u výrobce Výrobce montáž stroje dokončil bezprostředně před mým příjezdem, stroj tedy ani nebyl vyzkoušen. Po zapojení a prvním spuštění se stroj při pokusu o nalezení referenčního bodu rozjel v jedné ose nesprávným směrem. Tuto závadu technik vyřešil přepojením vývodů příslušného krokového motoru (to je vcelku běžný problém při oživování stroje a technik použil běžné řešení). Při dalším pokusu o nalezení referenčního bodu se ukázalo, že při odstraňování předchozí závady došlo k ulomení konektoru jiného krokového motoru, technik tedy vyměnil konektor. Stroj potom úspěšně nalezl referenční bod.

Po spuštění testovacího programu počal stroj „obrábět“, tedy simulovat obrábění bez obrobku a nástroje. Po chvíli simulovaného obrábění se portál stroje začal pohybovat neklidně a ztěžka. Portál je posouván pomocí dvojice pohybových šroubů, jeden šroub je poháněn prostřednictvím pružné spojky krokovým motorem. Otáčení druhého šroubu je synchronizováno s prvním šroubem převodem s ozubeným řemenem.


Přenos kroutivého momentu mezi pohybovým šroubem a řemenicí je realizován ale pouze třením, řemenice je nasazena na válcovém konci pohybového šroubu a přitažena maticí M6 a pojištěna kontramaticí. Výrobce toto řešení, které není pro toto použití příliš vhodné, volil z důvodu jednoduchosti konstrukce a s ohledem na své vlastní možnosti obrábění. U stroje došlo k uvolnění a prokluzu hnané řemenice a následnému příčení portálu (v konstrukčním manuálu výrobce na tento možný problém upozorňuje). Pokus o rádné dotažení matic nebyl úspěšný, hnaná řemenice zřetelně házela. Po výměně řemenice házení zmizelo a stroj fungoval bez problému (řemenice byla vadná, díra byla příliš veliká, byl to zmetek). V tomto stavu jsem stroj převzal.

3. Uvádění stroje do provozu Pro řízení stroje byl použit starší notebook značky Toshiba, který je velmi spolehlivý, splňuje s velkou rezervou minimální požadavky na počítač dle specifikace výrobce řídicího systému, pro běžnou kancelářskou práci je už však málo výkonný. Je instalován operační systém Windows 7 Pro, počítač není zařazen v doméně, není připojen k síti.

Program Armote je nutné spouštět v režimu správce, vyžaduje umožnění zápisu logovacích souborů do kořenové složky disku C:\, cestu k těmto souborům nelze změnit. Ovladače virtuálního sériového portu z přiloženého CD nebyly funkční, po nalezení aktuálních funkčních ovladačů se podařilo navázat spojení se strojem.


Při prvních pokusech se strojem opět došlo uvolnění hnané řemenice a následnému příčení portálu. Spoj byl tedy řádně utažen a pojištěn speciálním lepidlem. Nyní spoj zatím spolehlivě drží.

4. První pokusy o ruční programování Výrobce stroje dodává se stroje na CD jediný demo program – soubor merkur.nc, který předvádí na výstavách a prezentacích (firma Merkur Toys ve výrobě CNC stroje nepoužívá a nemá tedy odborníka na CNC programování). Program gravíruje (frézuje) nápis „MERKUR“. Po načtení s pokusu o spuštění tohoto NC kódu v programu Armote program hlásil pokus o obrábění mimo pracovní rozsah stroje. Po úpravě souřadnic nulového bodu fungoval, nápis však vznikal „nastojato“. Program běžel ve smyčce celý den (simulace, bez obrobku). Po dni běhu bylo zkontrolováno dotažení jednotlivých spojů. Pokus o vytvoření vlastního NC kódu však nebyl uspokojivý, stroj se pohyboval v neočekávaném směru, bylo nutné programovat pohyb do záporných souřadnic.

5. Souřadný systém stroje U CNC obráběcích strojů je používán pravotočivý kartézský systém. Kladný smysl os tohoto souřadného systému je dán takzvaným pravidlem pravé ruky s tím, že kladný směr osy Z směřuje proti nástroji (výkon – kroutivý moment – je přiváděn v této ose).


U stroje ale toto pravidlo není zachováno! Stroj tedy nepoužívá standardní souřadný systém! První domněnka byla, že došlo k chybě při stavbě, se nepotvrdila, pohled do konstrukčního manuálu potvrdil, že stroj je složen správně podle konstrukčního manuálu.

6. Změna souřadného systému stroje Z rozboru situace je jasné, že řešením je vzájemná záměna os X a Y. Nechtěl jsem zasahovat do hardware stroje, hledal jsem možnost řešení cestou software. Problém by asi bylo možno řešit na úrovni postprocesoru, tedy úpravou příslušného postprocesoru. Toto řešení je obtížné a zbavuje stroj velké výhody, kterou je kompatibilita se školní CNC frézkou FC16. Také by nastaly obtíže při ručním programování. Rozhodl jsem se tedy pro změnu HW konfigurace stroje záměnou motorů os X a Y (jejich připojení k řídicí jednotce GVE66).


Zároveň s touto změnou konfigurace stroje je třeba provest změnu v konfiguračním souboru programu Armote. Výchozí konfigurace je uložena v souboru Default.cfg ve složce Armote. Je vhodné zachovat zálohu původního konfiguračního souboru. V oddílu mechanika konfiguračního souboru je definována maximální rychlost pohybu pro jednotlivé osy s ohledem na posouvané a urychlované hmoty. I tady je třeba zaměnit rychlosti v osách X a Y.

Po této úpravě používá stroj MC30 standardní souřadný systém.

7. Dodávka a instalace pevného senzoru osy Z Pevný senzor osy Z nebyl dodán v dohodnutém termínu, výrobce údajně čekal na dodávku vlastního snímače, tedy „hříbku“ senzoru. Po opakovaných urgencích ze strany školy výrobce senzor zaslal, jednalo se ale o zjevně používaný kus, který jsme odmítli a žádali zaslání nového, nepoužitého kusu. Po delším jednání a urgencích jsme konečně dostali poštou nový senzor.


Konstrukce senzoru je poněkud zarážející a krajně nevhodná. Senzor je u strojů s řídicím systémem GVE66 používán nejenom pro měření délkové korekce nástroje, ale i k měření tloušťky (výšky) polotovaru. Výška vlastního senzoru je přibližně 42mm a vzhledem k tomu, že maximální výška nulového bodu nástroje (konce vřetene bez upínky) je 85mm je tento senzor vhodný asi pro gravírování krátkým nástrojem do polotovaru malé tloušťky. Později, po otevření senzoru se ukázalo, že ho bude možné výrazně snížit. Senzor je připojen konektorem Canon 9pin male přímo k desce řídicího systému GVE66, tedy až po rozebrání ovládacího panelu stroje.

Konektor pro připojení senzoru na desce jednotky GVE66 je určen pro připojení různých typů senzorů a všechny jeho vývody jsou použity, mají nějakou funkci. Pevný senzor osy Z využívá pouze 3 vodiče tohoto konektoru, ostatní vývody musí zůstat nezapojené. Po nainstalování senzoru se stroj nerozběhl. Po delším hledání jsem objevil závadu – vodič vedoucí k červenému tlačítku STOP na ovládacím panelu byl nedostatečně připájen (studený spoj) a ulomil se. Protože byl spoj překryt smrštitelnou bužírkou, neupadl a závada nebyla na první pohled zřejmá. Tlačítka na ovládacím panelu (podobně jako referenční snímače a senzor) jsou rozpínací, tedy při přerušení vodiče dojde k zastavení stroje. Po připájení vodiče se stroj podařilo spustit.


Po připojení pevného senzoru ke stroji jsem senzor kalibroval, tedy hledal jsem okamžik, po stisknutí senzoru a rozepnutí jeho kontaktu dojde při jeho pozvolném uvolňování k opětnému sepnutí snímače. Ke kalibraci jsem použil precizní posuvné měřítko.

Některé senzory mají LED pro kontrolu, kdy dojde k sepnutí. Náš senzor LED kontrolku nemá, lze tedy použít při kalibraci okno Vstupy v konfiguraci programu Armote. Zde je potřeba nejprve povolit použití pevného senzoru (nastavit hodnotu 1) a polaritu senzoru (nastavit hodnotu 1 pro rozpínací kontakt), potom je možné v poli stav sledovat změnu stavu senzoru.


Stroj se ale opět začal chovat nepředvídatelně. Po spuštění programu Armote nebylo možno navázat komunikaci se stroje, při opakovaných pokusech a restartech se spojení podařilo navázat, po chvíli se stroj odpojil či „zmrzl“ při pokusu o měření nereagoval. Vypozoroval jsem, že když senzor leží na desce stroje, je situace horší, pokud se stroje nedotýká, stroj někdy reaguje. Nakonec jsem senzor osy Z rozebral a našel závadu.

Vnitřní konstrukce a provedení senzoru je neuvěřitelné. Pro spojení senzoru s deskou GVE66 je použit kabel zakončený konektorem Canon 9pin male v nerozebíratelném (zalitém) provedení, patrně je použita část standardního sériového kabelu, V kabelu je 9 vodičů, senzor používá pouze 3, zbylé vodiče někdo při montáží senzoru urval. Vznikl tak chumel drátků, které propojily některé další porty desky GVE66. Chumel se také nahodile dotýkal vnitřního povrchu krabičky senzoru. Po řádném zastřižení a zaizolování nepoužitých vodičů byl problém vyřešen (i díky ochotné pomoci a radě ze strany firmy Gravos). U továrně vyrobeného senzoru jsem nečekal problém tohoto typu, stálo mě to mnoho hodin marné a zbytečné práce. I další obrázek dokumentuje provedení senzoru.


8. Osvětleni a jeho instalace V poslední zásilce výrobce dodal zbylé příslušenství. Dodané LED osvětlení pracovní plochy mě vzhledem k ceně také překvapilo svým provedením. Základ tvoří lista z nerezového plechu, na ní jsou přilepeny 2 kousky samolepícího osvětlovacího pásku LED diod (celkem 2x3 LED). Samolepící pásek patrně špatně ne plechu držel, je „odborně“ přelepen transparentní lepící páskou. K LED diodám jsou připájeny dostatečně dlouhé přívodní vodiče. Vodiče jsou zakončeny konektorem, který je možno zasunout do desky GVE66. Osvětlení nemá vypínač.

Osvětlení je na zadní stranu portálu osy X připevněno opravdu důkladně, je potřeba odšroubovat všech 6 matic M6 na portálu, nasadit osvětlení (nejde to snadno, výrobce patrně pro šrouby M6 navrhl díry o průměru 6mm) a řádně našroubovat matice. Konektor na konci kabelu osvětlení nabízí možnost zapojit světlo jako programově ovládané – na desce GVE66 jsou volné výstupní porty určené např. pro řízení ofuku či chlazení. Nevýhodou tohoto řešení je ale nemožnost použití osvětlení při přípravě stroje. Zvolil jsem nejjednodušší řešení, světlo se zapíná při zapnutí hlavního vypínače na ovládacím panelu stroje. Osvětlení je příjemné a dostatečně intenzivní.

9. Adaptér pro odsávání a ofukování třísek Montáž adapteru je jednoduchá, je připevněn dvěma šroubky M3.5 na rám vřeteníku. Díly rámu stroje, které jsou v barvě a provedení typickém pro Merkur, jsou sešroubovány „exotickými“ šrouby M3.5, které stavebnice Merkur tradičně používají.


Adaptér je tvořen koncovkou z nerezového plechu, do které je připojena hadice od vysavače. Z koncovky vychází flexibilní trubice zakončená tryskou. Vzhledem k tomu, že je adaptér připevněn k rámu vřeteníku, poloha trysky vzhledem k nástroji se při práci stroje nemění.

Flexibilní hadice adaptéru je příliš malého vnitřního průměru (přibližně 8mm) a její aerodynamický odpor je příliš veliký. Vysavač se velmi namáhá a motor vysavače málo chladí a odsávání není příliš účinné. Při opačném použití, tedy k ofukování třísky je ale dobré, zde velký odpor flexibilní trubice působí, že nástroj je ofukován, třísky se ale nerozlétají do širokého okolí. Bude provedena úprava adaptéru.

10.

Upevnění frézovacího motoru PROXXON BFW 40/E

Od výrobce byl frézovací motor PROXXON BFW 40/E upevněn tak, že červené vpínací velkoplošné tlačítko na motoru bylo natočeno proti obsluze, tedy z hlediska unístění vypínače v ideální poloze. V této poloze se ale držák uhlíků na boku motoru opíral o rám vřeteníku a nástroj nebyl kolmý na rovinu XY, tedy plochu upínací desky. Třmen, který motor drží by musel být o necelé 2mm vyšší. Problém lze vyřešit naštěstí pouhým otočením motoru o 90° okolo osy Z. I tak zůstává vypínač dosažitelný oběma rukama. Vzhledem k většinové populace jsem zvolil natočení vypínače vpravo (z pohledu obsluhy stroje). Nástroj je nyní (v mezích daných konstrukcí stroje) kolmý na rovinu stolu.


11.

Ovládání motoru vřetene

U CNC frézek je obvykle motor vřetene ovládán programově (a většinou i otáčky vřetene) prostřednictvím instrukcí M03 (start otáček CW – ve směru hodinových ručiček), M04 (start otáček CCW – proti směru hodinových ručiček), M05 (stop otáček) a instrukci M30 (program end – vypne vše). Stroj MC30F2T však nemá tuto možnost. Motor vřetene je nutné ovládat manuálně. Motor má ale 2 vypínače, oba musí být zapnuté, jsou zapojené v sériovém zapojení. Jedním je vypínač na řídicí jednotce frézovacího motoru, druhý červený velkoplošný vypínač je na horní straně těla motoru.

S ručním ovládáním motoru je spojeno určité riziko. Stroj „neví“, jestli se vřeteno otáčí a začne obrábět podle programu. Náraz nástrojem, který se neotáčí, na obrobek vede zpravidla ke zničení nástroje, poškození obrobku a případně i stroje. Pokud je ale motor vřetene ovládán programově, řídicí systém stroje hlídá, zda se vřeteno otáčí a nedovolí obrábění (pohyb nástroje pracovním posuvem), když se nástroj neotáčí. Nezávislé manuální ovládání motoru vřetene je také nebezpečné tím, že při stisku STOP tlačítka dojde jenom k přerušení pohybu nástroje (přerušení obrábění), nástroj se ale dále otáčí.

12.

Navržená a vyzkoušená úprava ovládání motoru vřetene

Pohledem do dokumentace řídicí jednotky GVE66 (GVE66_datasheet.pdf ze stránek výrobce – velice kvalitně zpracovaný materiál usnadňující implementaci jednotky) zjistíme, že na desce je osazeno relé, které je určeno jména pro ovládání motoru vřetene (lze ho nakonfigurovat ale i pro jiné použití). Relé je opatřeno indikační LED. U stroje MC30F2T toto relé není využito.


Z dokumentace dále plyne, že relé je určeno pro spouštění otáček vřetene CW, tedy reaguje na instrukci M03 (rozsvítí kontrolní led, relé sepne) a instrukce M05 a M30 (LED zhasne, relé rozepne). Relé je ale nedostatečně dimenzované pro přímé ovládání motoru PROXXON BFW 40/E, který je napájen 40V DC a má maximální výkon 250W (maximální stálý proud 6,25A), relé je určeno pro napěti Umax = 48V a proud maximálně 3A (tedy maximální výkon 150W). Vzhledem k tomu, že výkon motoru PROXXON BFW 40/E je vzhledem ke stroji veliký (250W), nelze předpokládat použití plného výkonu, relé na desce GVE66 by asi vydrželo toto zatížení. Případné poškození relé, které je připájeno na desce jednotky GVE66, by znamenalo závažnou poruchu a jeho výměna by byla obtížná, vyzkoušel jsem proto variantu ovládání s pomocným relé 48VDC/20A zapojeným zkusmo mezi výstupní svorky ovládací jednotky a zástrčku na krouceném kabelu motoru vřetene – funkce byla bez problémů. Použité (zapůjčené) relé obsahuje zabudovanou ochrannou diodu pro zhasínání oblouku na kontaktech relé na desce GVE66.


Výsledná podoba úpravy – relé 48V/20A umístěno dovnitř ovládaví jednotky vřetene PROXXON, na panelu jednotky konektor jack 3.5mm mono (spínání napájení cívky relé).Ze svorek řídicí jednotky GVE66 určených k ovládání vřetene veden kabel (2 vodiče) zakončený konektorem jack 3.5mm male. Jediným možným problémem je ztráta záruky ovládací jednotky PROXXON po zásahu do její konstrukce. Jednotka je velmi kvalitní, jednoduché a opravitelné konstrukce, lze tedy případnou opravu realizovat svépomocí. Jednotka byla vystavena většímu zatížení, případná chyba z výroby by se zřejmě již projevila. Tato úprava umožní ovládat motor vřetene – spustit otáčky CW a zastavit. Nemožnost spustit otáčky CCW nevadí, protože ani motor PROXXON neumožňuje reverzaci. Nastavení rychlosti otáčení (počtu otáček) ale musí zůstat manuální, protože ovládací jednotka PROXXON nemá žádný datový ani analogový vstup pro řízení otáček (patrně by nebyl velký problém datový vstup s jednočipovým mikrořadičem doplnit), také řídicí jednotka stroje nemá analogový ani datový výstup pro řízení otáček vřetene (a doplnění jednotky GVE66 o takový výstup je těžko realizovatelné).

Kolečko ovládání otáček na ovládací jednotce PROXXON má vyznačených 5 stupňů, regulace je ale plynulá a umožňuje např. malou změnu otáček pro zklidnění nástroje, který se rozkmitává. Regulační rozsah je 900 – 6000 min-1, regulace je velmi lineární, lze tedy otáčky dostatečně přesně odhadnout. Tabulka na horní straně jednotky uvádí doporučené nastavení otáček pro různé nástroje a materiály.

13.

Gravírování – první pokusy o obrábění

Gravírování bylo zvoleno jako první pokusné obrábění. Gravírovací nástroj „jehla“ je snadno vyrobitelný třeba ze zlomeného HSS vrtáku, zlomené frézy či např. pístku vstřikovací jednotky, tedy poškození nástroje nezpůsobí vážnější škodu. Příprava programu pro gravírování také není tak náročná, pro pokusy lze použít různé odřezky deskového materiálu, např. i polámaná pravítka. Při gravírování se často řeší problém upnutí obrobku (předmětu, do kterého se gravíruje), mnohdy jsou to předměty, které klasickým způsobem (svěrák, upínky) ani upnout nelze a proto se volí jiná netradiční řešení, já obrobek lepím na pracovní desku kvalitní oboustrannou lepicí páskou 3M. Toto „upnutí“ má mnoho výhod, větší tenké desky se neprohýbají a neboulí, nehrozí náraz nástrojem do upínky, při nárazu nástrojem do obrobku dojde zpravidla k odlepení obrobku dřív, než k poškození nástroje.


Po mnoha pokusech s „obráběním“ vysoko nad materiálem došlo ke skutečnému gravírování. Gravírování bývá při pokusech s neznámým stojem (nebo třeba gravírování hodinek) zkouškou pevných nervů. Nástroj začne klesat k obrobku a ruka na červeném tlačítku se chvěje, protože pokud nástroj nezastaví svoje klesání na správná výšce, dojde ke zničení obrobku, u tenkých materiálů může dojít k zavrtání nástroje do stolu stroje. V okamžiku, kdy obsluha zpozoruje, že je nástroj moc hluboko, bývá už pozdě. Proto jsem pro pokusy využil odřezky desek z lakované dřevotřísky. Vygravírovaná stopa na obrázku není pěkná, nástroj se otáčel příliš malými otáčkami, tím se omezilo odletování třísek laku, který je křehký. Na obrázku je také vidět, že se gravírovaná kružnice náhle mění v v roztřesenou čáru – došlo k odlepení obrobku (byl přilepen v rozích kousky oboustranné pásky o velikosti přibližně 10x10mm), obrobek byl totiž odlepen a znovu přilepen stejnou páskou. Krátký silný oblouk je ukázkou co se stane, když nástroj zajede příliš hluboko (v tomto případě hloubka asi 1.5mm a opět malé otáčky)

Hrozivě vyhlížející díra na obrázku dokládá, že volba 18mm silné dřevotřísky byla správná. Stroj se podařilo zastavit tlačítkem STOP dříve, než se nástroj zavrtal do stolu. V tomto případě byl měření korekce (délkové korekce) nástroje použit pevný senzor osy Z, měření proběhlo normálně, systém naměřil správnou hodnotu, pak ji ale nepoužil. Jedná se patrně o chybu software, konzultováno s výrobcem programu Armote, odeslány logovací soubory, výrobce jistě najde řešení. Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti

Gravírování se často provádí do malé hloubky (0.05 – 0.1mm). Pak je ale velice důležité, aby gravírování bylo stejně hluboké ve všech místech. Velikost upínací desky stroje MC30F2T je asi 320x320mm, rozsah pohybu os X a Y je v nastavení řídicího systému omezen na 200mm. Pokud zkusím vygravírovat např. čtverec 180x180mm s úhlopříčkami, mělo by být gravírování všude stejně hluboké. Bohužel tomu tak není.

Je jasné, že jednoduchý stroj stavebnicové konstrukce těžko může svojí přesností konkurovat profesionálním gravírkám (cena je ale srovnatelná), ale mohl by se této přesnosti přiblížit. Základním problémem je konstrukce stolu resp. upínací desky s T-drážkami. Deska je bohužel z hliníkové slitiny a je tedy nemagnetická a není tedy možné použít magnetické upínky a je složena ze dvou částí. Výrobce tvrdí, že širší desku nesehnal, je to směšný argument. Tyto dvě desky jsou samostatně přišroubovány z ocelové děrované upínací desce stroje MC30 základního provedení. Šrouby jsou přístupné zespodu, je tedy je nutné pokaždé stroj položit na bok. Horní plocha obou částí desky by měly ležet v jedné rovině a to v rovině XY. Ve skutečnosti ale tvoří „střechu“. Kdyby se jednalo o jednu celistvou desku, její správnou polohu by bylo možno dosáhnout trpělivým podkládáním, v případě dělené desky je to těžko řešitelná úloha. Dalším problémem tohoto uspořádání je, že drážky desky jako celku nemají konstantní rozteč. Např. při instalaci adaptéru čtvrté osy je to velice nepříjemné. S deskou jsem velice nespokojen a do budoucna bych rád zvolil jiné řešení. Toto nešťastné řešení desky vyžaduje měření nástroje v tom místě desky, kde bude upevněn obrobek.

14.

Znovu pevný senzor osy Z

Pevný senzor osy Z je vzhledem ke své nesmyslné výšce těžko použitelný a půjde snížit o podstatnou část.


Na obrázku je téměř ideální senzor firmy Gravos, výrobce řídicího systému GVE66. Tělo senzoru je vysoké 10mm vlastní senzor („hříbek“) je pak vysoký asi 12mm. Senzor je navíc doplněn indikační LED, která indikuje stav snímače. Je to šikovný doplněk, do senzoru je třeba doplnit LED a jeden rezistor (a vyvrtat díru pro LED). Senzor Merkur indikační LED nemá, rezistor, který je naprosto zbytečný, však z nepochopitelných důvodů obsahuje. Rád bych dosáhl snížení senzoru é 15mm.

15.

Závěr

Po mnoha problémech a překvapeních, vycházejících ze stavebnicové koncepce stroje, snahy o přijatelnou cenu stroje, z téměř nulových zkušeností výrobce s CNC, nekvalitní a nesvědomité práce, nespolehlivosti subdodavatelů a v neposlední řadě i z mých omylů, chyb a nezkušenosti, je stroj připraven sloužit ve výuce. Přetrvávající dílčí problémy, úpravy a vylepšení budou, doufám, prováděny „za provozu“ (např. doufám, že si stroj vyrobí nové tělo senzoru inspirované senzorem Gravos).


Merkur MC30F2T uvedení do provozu, první zkušenosti

Recommend Documents