Mentálně postižení mají velkou šanci na delší život strana 8

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

4 / 20 13

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Mentálně postižení mají velkou šanci na delší život

strana 8

EDITORIAL

obsah

Počkáme si

Dobré zprávy

Den přátel Jedle Klubíčko snižuje ceny Cena Olgy Havlové Vzdělávání v sociálních službách Víkendová škola fotografie

4–5

Anketa

Jsme schopni přijímat mentálně postižené takové, jací jsou?

Zneužít se dá všechno, i postižení. Americká televize LEX 18 nedávno odvysílala reportáž o vozíčkáři Garym Thompsonovi, který při žebrání předstíral mentální postižení tak dobře, že si ročně přišel až na sto tisíc dolarů, tedy téměř na dva miliony korun. Tenhle vysokoškolsky vzdělaný logoped dokonale napodoboval řečové vady a obalamutil tisíce lidí. „Jsem normální, být mentálně postižený ale pomáhá,“ řekl reportérům vykutálený žebrák. A s úsměvem do kamery zdůraznil: „Jsem v tom dobrý, opravdu dobrý.“ Šokující reportáž lze ale vnímat i tak, že setkání s lidmi s mentálním postižením už nebereme jako zlé znamení či trest Boží. Chceme jim v rámci svých možností, třeba pár drobnými, pomoci. Myšlení lidí, kteří se s mentálně postiženými setkávají, samozřejmě není všude stejné. Vždyť u nás lze v metru potkat pasažéry, kteří v takových případech raději přestoupí do jiného vagonu. Píšeme o tom ostatně v rozhovoru s ředitelkou společnosti Duha Evou Brožovou na straně 8. Výraznou změnu však může způsobit vyspělá medicína. Pokročila tak daleko, že zatímco lidé s Downovým syndromem se dříve vzhledem k vážným zdravotním potížím dožívali zhruba padesáti let, nyní například v Duze žije řada takových v seniorském věku. A protože valná většina mentálních postižení pochází z lidského mozku, stojí za zmínku i vize amerického vědce brazilského původu Miguela Nicolelise. Představuje si, že příští rok, až v jeho rodné zemi bude probíhat zahajovací ceremoniál mistrovství světa ve fotbale, přijede na stadion muž na vozíku, paralyzovaný po úrazu páteře. Sledován desetitisíci diváků vstane, dojde k míči a provede slavnostní výkop. Bude mít totiž na sobě robotický oblek řízený vlastními myšlenkami. Tento chlapík si bude představovat pohyby a ty za něj provedou speciální mechanická zařízení v obleku. Science fiction? Miguel Nicolelis se už vloni kromě jiného podílel na sestrojení mechanické paže, která ochrnuté ženě s elektrodami v mozku umožnila, aby se sama najedla. Takže je to spíš otázka času – a počkat si se rozhodně vyplatí. Do té doby bude stačit, když se k lidem s mentálním postižením budeme chovat tak jako k ostatním. Tedy slušně. (Těch s nataženou dlaní přece zase tolik není.)  Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek

6

Téma: Mentálně postižení spoluobčané Brožová: Eva Brožová: Potřebujeme vzory lidskosti Tři poznámky Jiřího Drahoty Možnosti genetiky rostou

Design

Velorexy ožívají

20 let Konta BARIÉRY Auto svobody

Eva Brožová: Potřebujeme vzory lidskosti str. 8

8–10 11–13 14–15 16–17 18–19

Na cestách

Řezno: historická perla hned za hranicemi

Umělci Konta BARIÉRY

Bedřiška Uždilová: Na hranici reality

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

Konto BARIÉRY před 20 lety a dnes

Nové zahraniční technologie Celý svět informací v brýlích

20–21 22–24

Design: Velorexy ožívají / str. 16

25 26–27

Poradna

Inkontinenční podložky budou opět hrazeny z pojištění Kdy se zastavuje výplata příspěvku na péči; výše příspěvku na nákup auta; žádosti o vrácení DPH při nákupu automobilu 28–29

Auto-Moto

Auta bez bariér

Tip na výlet

Kam na jaře na vycházku

Vaše fotografie Ve znamení barev

30–31 32–33 35

SENSEN

Jak jsem potkal televizi, jak jsem přežil vojnu

Křížovka

„Voňavé“ homolky

37 38

Bedřiška Uždilová: Na hranici reality / str. 22 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v dubnu 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Nové zahraniční technologie: Celý svět informací v brýlích / str. 26

můžeš / číslo 4 - 2013

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Den přátel Jedle Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Návštěvu Jedle bude nejlepší začít u tzv. Nové budovy škol. Foto: Petr Hrubý

Bývalí studenti i zaměstnanci Jedličkova ústavu a škol jsou zváni na slavnostní den u příležitosti 100. výročí založení. Na 3. května je připraven program pro lidi, kteří měli v minulosti s Jedlí něco společného. Půjde o hezkou příležitost k setkání přátel a známých z dřívějška. Od 9 do 18 hodin se mohou těšit na projekce různých dokumentárních filmů, včetně toho nejnovějšího jménem Století Jedle. K vidění budou staré fotografie i výstava prací současných žáků. Chystá se vystoupení Václava Neckáře a vysazení stromku č. 100 v rámci projektu 100 jedlí pro Jedli. Sázení se ujme společně s paní ředitelkou Nadace Jedličkova ústavu Alenou Peštovou paní ředitelka Konta BARIÉRY Božena Jirků. Návštěvníky čeká i občerstvení nejen v podobě grilování. Podívají se do všech prostor, ve kterých Jedličkův ústav a školy dnes poskytuje své služby. Příchod se doporučuje k tzv. Nové budově v ulici U Jedličkova ústavu 2, Praha 4. Pořadatelé prosí, aby se zájemci o návštěvu předem ohlásili na e-mailové adrese [email protected]. Další informace ke stému výročí JÚŠ najdete na www.jus.cz. Zde jsou například také informace o festivalu Pojď dál, který na 4. 5. připravuje hudební skupina The Tap Tap a její hosté. 

Klubíčko snižuje ceny Integrační centrum Klubíčko Beroun fungovalo v letech 2011–2012 bez dotací, jen za podpory řady dárců. Pouze díky jim mohlo téměř padesát dětí, mladistvých i dospělých se zdravotním postižením využívat opakovaně pobytové odlehčovací služby. Na rok 2013 se podařilo získat i další zdroje financování (MPSV, ESF, město Beroun a další obce), a tak může Klubíčko rozšířit své služby a poskytovat je za nižší ceny. Díky příznivějším cenám budou moci lidé s postižením využívat potřebných služeb mnohem častěji. Pravidelně i nárazově mohou tito lidé ve věku 1–64 let využívat službu osobní asistence. Dále zhruba jednou měsíčně odlehčovací pobyty v různých rekreačních zařízeních. V rámci sociálně-aktivizačních služeb byla rovněž rozšířena

4

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

nabídka integrovaných pobytů pro samotné děti, mládež a dospělé se zdravotním postižením, ale i pro děti zdravé a jejich rodiny. Za pozornost stojí i činnost sociální firmy Klubák. Ta přednostně zaměstnává lidi se zdravotním postižením a pečující osoby. V letošním roce přijme zaměstnance s tělesným postižením, kteří za doprovodu job asistentů budou mapovat (bez)bariérovost veřejných budov ve městě Beroun. Přijme rovněž zaměstnance s různými typy zdravotního postižení, kteří budou kompletovat a natírat lavičky, zajišťovat zahradnické práce i další veřejně prospěšné práce pro obce, státní i nestátní instituce, malé firmy a veřejnost. Více informací naleznete na www.klubicko-ops.cz. 

Berounské klubíčko nabízí služby, práci i zábavu.

Foto: archiv

Cena Olgy Havlové

Do 15. dubna 2013 můžete nominovat kandidáta/ku na Cenu Olgy Havlové. Ta se vyhlašuje už od roku 1995 s cílem upozornit na život lidí se zdravotním postižením, kteří se se svým handicapem vyrovnali a pomáhají druhým lidem. Jejich síla k překonávání překážek, která často chybí i zdravým lidem, byla pro činnost Výboru dobré vůle vždy velkou inspirací. Jde o ocenění vynikajících jednotlivců a sdružení v péči o zdravotně postižené. Paní Olga se zúčastnila pouze prvního ročníku udělování ceny. V lednu roku 1996 bohužel zemřela. Cena Olgy Havlové se tak stala i vzpomínkou na osobnost, která vždy hájila práva ohrožených občanů. Vlastní ocenění spočívá v předání bronzové sochy Olbrama Zoubka Povzbuzení. Kandidáta na udělení Ceny Olgy Havlové může navrhnout každý občan České republiky. Běžně se shromáždí desítky návrhů. Komu bude cena udělena, o tom rozhoduje porota pověřená správní radou Výboru dobré vůle až těsně před samotnou slavností. Udělení Ceny se uskuteční 13. května 2013 v Museu Kampa. Nominační formulář a pravidla naleznete na http://www.vdv.cz/ programy/cena-olgy-havlove/. 

Vzdělávání v sociálních službách Ministerstvo práce a sociálních věcí vypisuje výzvu z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost s uzávěrkou pro podání žádostí 30. dubna 2013. Výzva je určena na: 1. Další (odborné) vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách: a) akreditované vzdělávací kurzy b) odborné stáže v registrovaných sociálních službách 2. Kvalifikační vzdělávání pracovníků v sociálních službách Kvalifikační kurzy pro pracovníky v sociálních službách – akreditace od ministerstva práce a sociálních věcí. 3. Odborné vzdělávání vedoucích pracovníků Akreditované kurzy pro vedoucí pracovníky v sociálních službách 4. Vzdělávání fyzických osob, které poskytují pomoc příjemci příspěvku na péči Akreditované kurzy pro účely odborné podpory fyzických osob, které poskytují pomoc příjemci příspěvku na péči


Z REDAKČNÍ POŠTY V rámci jednotlivých aktivit nebude podporována tvorba nových vzdělávacích programů, vytvoření e-learningu, vybavení školicích místností nábytkem, stavební úpravy školicích místností, počítačové kurzy a jazykové kurzy. Vymezení žadatelů o finanční podporu: k raje a organizace zřizované kraji působící v sociální oblasti, o bce a organizace zřizované obcemi působící v sociální oblasti, s vazky obcí, n estátní neziskové organizace působící v sociální oblasti: p oskytovatelé sociálních služeb registrovaní podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, v zdělávací instituce akreditované podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Výše podpory na projekt 0,5–10 mil. Kč. 

Operační program Lidské zdroje podpoří vzdělání v soc. službách. Foto: Petr Hrubý

Téma pro švadlenky Přeji vám krásný dobrý den! Mimo jiné jsem si přečetIvan Nestával: la článek od paní Tady je Černé z Dobřichova můj ráj! – Užitečné rady pro švadlenky. Švadlenka sice nejsem, dříve jsem hodně pletla, ale dnes mi to můj zdravotní stav nedovoluje. Mám ale stejné problémy. Chodím také jen v kalhotách, protože chodím o dvou francouzských holích. Také bych ocenila jakoukoliv zprávičku, aby neposlušné hole nekončily na zemi. Velice ráda si to přečtu ve vašem časopisu, který je velmi zajímavý. Mám jej předplacen a děkuji za něj. Jaroslava Kratochvílová, Hodkovice nad Mohelkou Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

2/2013

●

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

strana 15

Vážená paní Kratochvílová, děkujeme za milá slova o našem časopisu. Zatím bohužel žádný námět na nějaký zlepšovák do redakce nepřišel. Zkuste vyhledat pracoviště ergoterapie. Mohli by vám tam poradit nejen s berlemi, ale případně i jinými pomůckami pro co nejsamostatnější fungování v běžném životě. Znají různá „udělátka“ a vědí, kde se dají sehnat. Zkusíme zapátrat i my. Poradit dokáží také v prodejnách zdravotních potřeb. (red)

na usilovnou práci, nezvyklé pohyby, ale i na dobré přátele. Často tanec vnímáme i jako rehabilitaci. Děláme jiné pohyby než v běžném životě, kdy člověk řeší přesedání z vozíku na postel. Hodně zapojujeme ruce, taky poctivě trénujeme choreografii, výraz, musíme stíhat hudbu. K tomu všemu si to ještě užít. Tanečníci jsou odkázáni sami na sebe, co zvládnou. No, je toho najednou dost, ale baví nás to! Členové baletu Globa o tom vědí své. Přijďte, přijeďte na naše programy, těšíme se na vás. Nejkrásnějším uměním člověka je umění žít. Jak říká Vlastimil Harapes, tanec osvobozuje tělo i duši. Vozíčkář Pepa – Josef Effenberger (dopis byl redakčně upraven)

Vážený pane Effenbergere, děkujeme za pozvánku k zajímavému projektu. Z vašich slov sálá energie a zaujetí pro věc. To je určitě dobře, protože takový přístup se musí v dobrém odrazit na výsledku. Věříme, že naši čtenáři se přijdou rádi podívat na některé z vašich představení. Ještě dodejme, že více informací najdou zájemci na internetové adrese www.balet-globa.cz. (red)

Blahopřání na Vyšehrad Dobrý den, přátelé, doslechla jsem se, že Jedličkův ústav Pozoruhodný v Praze slaví 100 život rodiny Galóových let. Tak jsem trochu pročítala historii a našla informaci, že založení připadá na 1. duben. Tak přeji všechno nejlepší! Někdy o něm píšete, takže věřím, že můj dopis uveřejníte, aby si to mohli přečíst všichni, kdo někdy s Jedličkárnou přišli do kontaktu. Kdysi tam chodila moje neteř. Je to už dost let. Ale i když se o ústavech říká ledacos, ona tam byla spokojená. Ať to tedy vydrží i do další stovky! Renata Soukupová, Praha Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

3 / 20 13

●


strana 11

Víkendová škola fotografie

Pro zájemce se zdravotním handicapem pořádá během dubna v Plzni občanské sdružení Felix Víkendovou školu fotografie aneb 9 x 13. První část kurzu pro začátečníky i mírně pokročilé bude probíhat o víkendu 6. a 7. dubna a bude pokračovat 20. dubna. Završením kurzu bude podzimní výstava vybraných fotografií v Café Restaurant Kačaba (www.kacaba.cz). Účastníky bude doprovázet fotografka a architektka Zuzana Zbořilová. Během prvního dne kurzu si každý zvolí ke zpracování téma „město“ nebo „domov/rodina“. Více informací najdete na stránkách www. foto-kurz.webnode.cz.  Milovníci focení se něco přiučí a snímky pak mohou poslat do Můžeš. Foto: archiv


Tanec osvobozuje Dobrý den nebo ahoj všichni! Váš časopis je překrásně Pozoruhodný krásný. Obohatí život rodiny naše duševna. Galóových Vystupuji v pořadu manželů Globových s názvem Duše v pohybu, který uvádí Vlastimil Harapes. Je to dvouhodinový program, ve kterém předvádíme naše baletní umění na prknech, co znamenají svět. Co čeká šest vozíčkářů a 20 chodících tanečníků s různými stupni omezení pohybu dál? Balet Globa vystupuje sedm let v představení Duše v pohybu. Tančil už na jevišti divadla olomouckého, opavského, prostějovského, brněnského a v pražské Laterně magice. Zúčastnil se v americkém Los Angeles soutěže WCOPA (World Championship of Performance Art), což je světový šampionát performativního umění. V obrovské konkurenci uměleckých souborů i jednotlivců z celého světa získal dvě zlaté ve skupině a v duetu dvakrát stříbro. Úspěch završily dvě plakety za absolutní vítězství pro věk nad 25 let. Pomyslnou třešničkou na dortu bylo ocenění za nejlepší tým. Dřina, pot a tvrdá práce – bez nekompromisních nácviků by teď ve sbírkách sdružení tyto medaile nevisely. Na co se musí tanečník v baletu připravit? Především Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

3/2013

●


strana 11

M03_2013.indd 1

2/15/2013 1:28:14 PM

M03_2013.indd 1

2/15/2013 1:28:14 PM

Vážená paní Soukupová, ke gratulantům se připojujeme i my. Sto let je úctyhodný věk a my samozřejmě výročí věnujeme pozornost i na našich stránkách. Takže, milá Jedle, jak mnozí lidé Jedličkovu ústavu dnes říkají, všechno nejlepší! Ale nezapomeňme, že kulatiny letos slaví i Konto BARIÉRY. Jeho 20 let si v Můžeš připomínáme celoročním seriálem příběhů lidí, kterým pomohlo. (red)

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA


Táňa Fischerová

Cyril Höschl

Slavomil Hubálek

Tomáš Masopust

herečka

psychiatr

psycholog

ředitel o. s. Portus

Myslím, že proti minulému režimu se situace určitě zlepšila. Ale na to, kolik let už žijeme v jiném režimu, by mohla být i lepší. Lidé se naučili s lidmi s postižením lépe komunikovat a brát je jako součást společnosti zejména tam, kde jsou na ně zvyklí. Pokud však nejsou, předsudky často přetrvávají.

Mnozí z nás jsou schopni adekvátně přijímat mentálně postižené, zejména je-li to součást naší profese nebo máme-li někoho postiženého v rodině či blízkém okolí.

Jsem přesvědčen, že postoje široké veřejnosti k mentálně postiženým se v posledních letech výrazně zlepšily. Je třeba připomenout, že před převratem v roce 1989 se s nimi veřejnost setkávala minimálně, neboť byli převážně v ústavech.

Každý z nás vnímá jinakost či odlišnost jako ohrožení a je to přirozené. Předsudky byly, jsou a budou. Pomáhají nám orientovat se ve světě, vyvarovat se omylů, zachovat si jistoty.

Nedávno šel v ČT dokument, kde místní lidé v jedné vesnici zabránili stavbě několika chráněných bytů. Záleží na jednotlivých lidech a nedá se generalizovat, ale neznalost konkrétních lidí nebo osudů vždycky vztahy ochlazuje. Snad se bariéry mezi lidmi budou stále zmenšovat. Jsou v každém z nás. 

Obecně je ale mentální postižení stále stigmatizováno. Negativní zkušenosti s nepředvídatelným či obtížným a rušivým chováním postižených jsou publikovány a tradovány daleko častěji než ty pozitivní. Stigmatizace odlišných jedinců má pro společnost „ochranný význam“ a vede k jejich vyloučení a segregaci, proti níž je třeba aktivně pracovat a mentálně postižené zařazovat zpět. Díky soustavné práci různých sdružení, díky osvětě a důrazu na lidská práva se v našich končinách stigma přece jenom poněkud zmenšuje, byť pomalu. 

Jsme schopni přijímat mentálně postižené takové, jací jsou?

Jsem rád, že jsem se podílel na procesu jejich reintegrace do společnosti, dosud jsem ve správní radě nadace Duha, která se snaží v této oblasti pomáhat dospělým s mentálním postižením. Všichni víme, že stav není dosud ideální, ale můžeme klidně říci, že situace se zlepšuje. 

Slavomil Hubálek, dlouholetý spolupracovník našeho časopisu, zemřel 12. března 2013 ve věku 65 let.

To, že nejsme schopni nebo ochotni připustit, že lidé, kteří jsou z nějakých důvodů jiní, jsou přirozenou součástí naší společnosti, pramení z toho, že na to nejsme zvyklí. Dříve byli všichni, kteří vybočovali a nesplňovali normu, vykázáni mimo společnost. Změna postojů je dlouhodobý a náročný proces. Teprve až to neznámé poznáme, podaří se nám zvládnout vyhraněné emoce, ať už xenofobii, strach nebo přehnanou lítost. To, že máme možnost se v běžném životě stýkat s lidmi s postižením, že se o této problematice mluví a odlišnost přestává být tabu, je krok správným směrem. 

DOBRÉ ZPRÁVY Mistrovství pro psy. Mistrovství České republiky ve výkonu asistenčních psů proběhne 4. května 2013 v hale č. 6 pražského veletržního areálu v Letňanech. Šampionát pořádá Klub speciálního výcviku 943 Českého kynologického svazu. Hovory pro neslyšící. O zprostředkování hovorů pro neslyšící, které poskytuje Telefónica, byl vloni o téměř 50 procent vyšší zájem (25 800 požadavků) než v roce 2011 (14 500). Měsíčně vyřídí pardubické středisko v průměru 2400 žádostí o zprostředkování. Bezbariérové a čisté. Od února má Liberec několik nových bezbariérových autobusů Citelis značky Iveco pro MHD. Kromě snadného přístupu pro osoby s pohybovým handicapem a matky s kočárky je pozitivní in-

6

formace, že jako pohon používají stlačený zemní plyn. Konference zdarma. V květnu se můžete vydat do Brna na mezinárodní konferenci APA (Aplikované pohybové aktivity). Organizátorem je Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity Brno. Dlouhodobý projekt je zaměřený na pohybové aktivity osob se speciálními nároky. Podrobnější informace najdete na stránkách www.fsps. muni.cz/alternativni_pohybove_aktivity. Neruší se, jen přesouvá. Protože by si zbytečně konkuroval s konkurenčním brněnským veletrhem, rozhodli se pořadatelé 17. specializovanou výstavu Non-Handicap a Pragomedica přesunout z původního květnového termínu na 23.–25. 10. 2013.

Olomouc zmapovaná. Nová bezbariérová mapa Olomouce je k nahlédnutí na www.olomouc. eu. Najdete na ní bariérové i bezbariérové zastávky veřejné dopravy, označení chodníků s rovným nebo nerovným povrchem, případně s nezpevněným povrchem či úzké chodníky. Beroun interaktivní. Do ulice města se s fotoaparáty a měřicí technikou chystají vozíčkáři, aby podrobně zmapovali (bez) bariérovost chodníků, dveří a výšku prahů či zjistili, kde jsou rozbité komunikace. Klubíčko Beroun se rozhodlo zpracovat interaktivní mapu bezbariérových objektů a jejich seznam včetně popisu dostupnosti. Bez bariér na jednom webu. Česká asociace paraplegiků CZEPA za finanční podpory Nadace Vodafone a ve spoluprá-

ci s firmami COEX a BIOPORT vytvořila web a mobilní aplikace VozejkMap pro chytré telefony iPhone, Android a Windows Mobile. Projekt VozejkMap přináší českým vozíčkářům lepší orientaci v místech, kde to dobře neznají, nebo je nemají zmapována. Výhodou je vkládání míst samotnými uživateli a ověřování dat administrátorem. Pochod noční Prahou. Druhý ročník charitativního pochodu noční Prahou Midnight Walk 2013 odstartuje 19. dubna ve 21.00 hod. z Domova Sue Ryder. Chodce čeká noční Vyšehrad, pouštění lampionů štěstí, přechod přes železniční most, Cool občerstvovací zastávka v Pivovarech Staropramen, procházka Kampou, focení na Karlově mostě, závěrečný drink v Hard Rock Cafe a mnoho dalšího.  (ph)


Soutěž o kartu Handy Card! Jak dlouho je v USA považován americký znakový jazyk za plnohodnotný a rovnoprávný? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Věra Benediktová z Přeštic. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

í kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to r y k 3 0 k K o r ié ý v ý t i s Ba t l i v

jí t ma vo ní ži že lší sti a de o p n lně nci ntá ša Me lkou e v Je

dn

o


ww

uz

es.c

Ča

z

so

pi

s

pr

o

ty

,

e kt

ří

se

v ne

zd

áv

aj

í

●

4/

20

na

3/2013

●

ww


Pozoruhodný život rodiny Galóových

8

stra

●

w.m

●

13

:08

3

so

pi

w.m

uz

es.c

z

Iv Ta an mů dy j Nest j rá e áva l: j!

stra

na

strana 11

Ča

s

pr

o

ty

, k t

eř

í s e

ne

vz

dá

va

jí

●

2/

20

13 ●

15

Je

Ko to u p í ča h o to p o so p K o d p o is u B a n to ří te r ié ry ot liv ý

dn

vý

tis

k

30

kč

/ P ř

ed

pl

at

ite

lé

20

kč

PM

6:00

/201

3/14

M03_2013.indd 1

Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

2/15/2013 1:28:14 PM

ulice: d

číslo popisné:

1

.ind

013

4_2

M0

název organizace:

PSČ:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 380 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Téma: Mentálně postižení spoluobčané ■ Lidé s mentálním postižením tu byli, jsou a budou. ■ Pochopení společnosti je však stále malé. ■ Čeká nás nevídaný problém – mentálně postižení senioři.

Eva Brožová:

Potřebujeme vzory Eva Brožová se věnuje i obsáhlé osvětě po celé republice.

8



Chybí nám společnost, ve které by pomoc slabším a znevýhodněným lidem byla nejen předvánočním okázalým rituálem u kasiček, ale především součástí každodenní praxe.

lidskosti Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Lidí s mentálním postižením u nás žijí statisíce. A přesto jsme si na ně jaksi nezvykli – například příliš často vidíme, jak si od nich v autobusu nebo v tramvaji někteří demonstrativně odsedávají. Chybí nám v této souvislosti cit, nebo rozum? V mnoha případech obojí. I když já osobně, protože se v tomto prostředí pohybuji už dlouho, bych vyslovila i lepší hodnocení. Mám ale také čerstvý příklad od našich asistentů, kteří se právě snaží, aby naši klienti byli co nejméně závislí, a učí je samostatnému pohybu po městě. Nedávno si celá skupina cestujících přešla do jiného vagonu tramvaje, aby nemusela sdílet prostor se skupinkou lidí s Downovým syndromem. Na začátku 21. století, kdy je informací nekonečné množství, kdy si každý může přečíst, že mentální porucha nebo postižení nemají co dělat s nebezpečnou úchylkou! Neprojevuje se zde nějaká moderní forma pradávné pověry, že postižený člo-

info Kdo je PaedDr. Eva Brožová? Ředitelka Společnosti DUHA, která provozuje služby chráněného bydlení, centra denních služeb, podpory samostatného bydlení atd. Od 1991 ve Středisku rané péče – práce v rodinách, kde se narodily děti se zrakovým postižením – poradkyně a tvůrkyně videoprogramu. V r. 2007 zakladatelka Agentury chráněného bydlení Dolmen, o. p. s. – chráněné bydlení pro osoby s mentálním postižením přecházející z ústavní péče do služeb chráněného bydlení. Lektorka kurzů chráněného bydlení. Konzultantka k transformačním procesům v zařízeních sociálních služeb.


věk v sobě nese jakési prokletí a může ho šířit dál? Možná, ale to by bylo opravdu vážné negativní svědectví o společnosti. Ale ona je u nás zakódovaná i trochu modernější tradice – všichni postižení patří do nějakého ústavu za vysokou nepřekonatelnou zeď. Je to pro ně místo, kam patří a je jim tam nejlépe. Setkávám se s tím právě v oněch ústavech. Když se ukáže nějaká šance, aby klienti přešli do chráněného bydlení, do nové formy služeb, jejich příbuzní často chtějí, aby zůstali za zdí. Nepřejí jim život v normální společnosti, zbytečně se o ně bojí – a možná se za ně i stydí. Ústavy u nás mají velkou tradici a v určitých dobách znamenaly pro postižené jakéhokoliv druhu obrovskou šanci alespoň trochu slušně existovat. Ale už také dlouho víme, že jen velmi, velmi postižený člověk potřebuje nepřetržitou, doslova mateřskou péči, zatímco většina z nich může při splnění určitých podmínek existovat docela samostatně. Ale to se některým lidem, kteří hledají důvody a nehledají způsoby, velmi těžce vysvětluje. Strašný je i častý argument – vždyť v ústavu je to pro ně lepší! Nikdy nemohu přistoupit na myšlenku: vždyť je to pro ně dobré! Vaše sdružení i jiné podobné organizace ale přece už mnohokrát dokázaly a prokázaly, že jejich klienti mohou skoro samostatně žít, chodit do práce, za kulturou, cestovat, zkrátka s nějakou podporou se vyrovnat nám všem. To jako důkaz nestačí? Divil byste se, jak i lidem vzdělaným a vysoce postaveným dělá chápání této samozřejmosti potíže. Proč? Chybí nám trochu lepší společenská atmosféra. Chybí nám společnost, ve které by pomoc slabším a znevýhodněným lidem byla nejen předvánočním okázalým rituálem u kasiček, ale především součástí každodenní praxe, každého obyčejného dne. Je pak tento nedostatek příčinou, že tzv. slušní občané nechtějí mít s mentálně postiženými vůbec nic společného? Máme konkrétní zkušenosti ze sedmnácti našich bytů v Praze. Některé jsou pozitivní, sousedé jsou ochotni v nouzi pomoci, upečou bábovku a přinesou ji našim klientům.

� 9

Téma: Mentálně postižení spoluobčané

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Duha je dnes příkladem s velkou tradicí. Ale dopřejeme jí i velkou budoucnost?

v praxi je často krkolomné a nezbývá než doufat v osvícené sponzory. Přináší tato doba i docela nové, dříve nevídané problémy v péči? Úplně nový je výsledek moderní medicíny. Když jsem chodila na fakultu, učili jsme se, že lidé s Downovým syndromem se dožívají třiceti, výjimečně pětatřiceti let. Dnes už máme takové seniory. Populace lidí s mentálním znevýhodněním, jak nově říkáme, stárne. Často už nemají rodiče ani jiné příbuzné. Jen u nás máme třináct opravdových senio rů. Ale zatím nikdo, ani zákon, ani další dokumenty o sociální péči s tím nepočítají. Raději bych z Duhy odešla, než bych se dívala, jak lidi, které jsme dostali před dvaceti lety z ústavů do chráněného bydlení, musíme vzhledem k jejich věku, a tedy mnohem vyšším, doslova celodenním nárokům, vracet do nějakého ústavu. Ono totiž ani vlastně není kam. stranu jsme se jako organizace � Na druhou dostali do právního sporu, protože jedna

naše klientka kouřila na balkoně a příliš hlasitě kašlala! Občané v tomto domě důrazně žádali, abychom ji odstěhovali. Také mám zkušenosti z jiného kraje, kde v jedné vesnici byl pro klienty připraven domek a začalo v něm bydlet pět žen z ústavu. Zde se zvedla lavina stížností, protože jedna klientka byla velmi komunikativní a obcházela sousedy, prostě si dlouze s kdekým vykládala. A byla petice! Takže jsme pozvali občany na setkání, přivezli zajímavý film o mentálně postižených a byli připraveni odpovědět na všechny jejich otázky. Přišli tři, z toho jedna uklízečka přímo z toho kulturního domu. Osvěta v Čechách!

Jde tedy hlavně o peníze? Jde, ale asi ne o miliardy. Poměřme společenské výdaje, využívání a schvalování různých evropských fondů, výdaje krajů a měst na nejrůznější sportovní haly, areály, zábavní centra a podobná zařízení s objektivními požadavky péče o lidi s nejrůznějším zdravotním postižením, o opravdu nesoběstačné seniory, o těžce a nevyléčitelně nemocné. Poměřme a zamysleme se, co opravdu společnost bolí a bude v nejbližší době bolet. My přece nejsme chudá země, my jenom měříme svou vyspělost podle hrubé materiální spotřeby a etická stránka života je někde v pozadí. Vyplývá z toho, že nejvíce přispívají k tomuto zkreslenému obrazu současnosti právě politici?

Přece nejsme chudá země, jenom měříme svou vyspělost podle hrubé materiální spotřeby a etická stránka života je někde v pozadí. Nepramení toto úporné zavírání očí před objektivními fakty také z chování státu, samospráv, veřejných institucí? Bezesporu. Vaši čtenáři dobře vědí, jak všichni poskytovatelé sociálních služeb každoročně bojují o přežití. Nový zákon o sociálních službách má skvělé cíle a správně říká, jaké podmínky máme pro naše klienty vytvářet, ale my jsme najednou pro stát drazí. Chráněné bydlení zkrátka něco stojí. A tak se hrají různé hry, horký brambor se přehazuje mezi ministerstvy, mezi různými stupni samospráv, mezi obcemi… Žijeme zkrátka dobu úžasných deklarací, ale řešení

10

Jistě. Nepamatuji se, že by nějaká parlamentní strana vzala toto téma vážně. Snad napíšou pár řádků do volebního programu, ale pak je jen velké ticho. Víte, v životě je nejlepším rádcem osobní zkušenost. Kdo zná svět lidí s postižením, kdo řeší takovou situaci v rodině, v sousedství, u svých nejbližších přátel, tomu nemusíte mnoho vysvětlovat. Ale mám si snad přát, aby se polovině poslanců narodili potomci nebo vnuci s postižením? Opravdu neexistuje méně dramatická cesta k duši a rozumu politiků, aby se sami stali vzory a nám všem ukázali, že humanita není jen zaprášené slovo z Masarykových spisů? 

Bojíme se retardace? Kdysi byl v Thomayerově nemocnici i pavilon, oddělení pro dospívající a dospělé muže postižené mentální retardací nebo Downovým syndromem. Dospívající? No, někteří byli již staří, prošedivělí, i když se chovali jako malé děti. V pátek si ty šťastnější z nich brali domů jejich příbuzní. Většinou pro ně přijížděly jejich babičky. Vyšly s nimi z pavilonu a pak jsme všichni jeli autobusem na metro na Kačerov. Ty pseudoděti byly plny zvědavosti, na všechno kolem sebe, včetně lidí, sahaly, nahlas a neartikulovaně vykřikovaly, běhaly po nástupišti, pak zase ke dveřím a doprovázející je tahali zpět a omlouvali se, ostatní cestující dělali, že nic se neděje, nic nevidí. To v lepším případě. Když jsme byli v cílové stanici, všichni si oddechli. (Myslím, že nejvíce ty babičky, které pak s omluvnou úklonou a jakoby s hanbou tyto svěřence zase vedly po nástupišti.) Spolucestující na sebe pohlédli, pokývali hlavou a teprve teď si spokojeně četli noviny. Někdy jsem dělala, že nic z toho nevidím, nic mi nevadí, a v duchu sama sebe ptala, jak bych obstála v podobné zkoušce. Snad bych obstála. Snad. Někdy jsem se ale usmála s pochopením na toho, kdo tyto pseudoděti doprovázel, a třeba i navázala rozhovor. Ocenili to, předtím si připadali jako narušitelé veřejného prostoru. Když ale jeli rodiče s fyzicky handicapovaným členem své rodiny, jejich chování bylo suverénnější. Právem předpokládali, že to, že se starají o člověka na vozíku, ostatní ocení. Taky ocenili a většinou jim šli pomoci. Ani já jsem v tom případě nikdy nedělala, že „nic nevidím“ a nic se neděje. Doprovázející či sami postižení se obvykle rozhlédli a nepřímo tím vyzvali další, aby jim pomohli nastoupit. Většina cestujících oceňovala jejich pomoc a postižení i doprovázející s tím počítali. Spolucestující se s nimi často dávali do řeči, netvářili se, že nevidí, a dokonce se vyptávali. Proč tomu tak je? Nevím, ale třeba proto, že úraz a fyzické postižení si u sebe sama dovedeme představit spíš než to duševní. Nebo se více sami bojíme té mentální retardace?  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.



■ Integrační centrum Zahrada hledá odpovědi na otázky, které teprve vyvstanou. ■ Zařízení pro těžce mentálně postižené ve vyšším věku zatím nevznikají. ■ Nevraživost k postiženým vypovídá o stavu svých nositelů.

Tři poznámky Jiřího Drahoty

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Poznámka první: pečuj o sebe

Ředitelskou funkci bere Jiří Drahota jako velký závazek ke svým spolupracovníkům.


Integrační centrum Zahrada pracuje na pražském Žižkově už dvacet let. Dnes tu pečují o třicet šest mentálně postižených. Nejrůznější diagnózy – od dětské mozkové obrny přes kombinované vady až po autismus nemohou vyjádřit zvláštnost každého z menších i dost velkých klientů, které sem každý den rodiče přivážejí. Zdejší ředitel a psycholog Jiří Drahota až po velkém přemýšlení odpoví na otázku, co je v jeho práci nejtěžší: „Někdy je věru těžké přesvědčit ty, kteří pečují, o tom, že je nutné pečovat i o sebe.“ Překvapivá slova v zařízení, kde přece čekáme každý den absolutní soustředění na péči o postižené, kde přece musí pracovat jen lidé obětaví, plní síly a zcela odevzdaní tomuto poslání, protože když napíšeme, že jde o práci těžkou, nenapíšeme nic. Tady se neskládají cihly ani nerube uhlí. Tady každý den nekonečně a nekonečně začínají s nej obyčejnějšími činnostmi – jaká je to barva, jak se jmenuješ, jak bys nakreslil pejska, otevři pusu, obědváme, pojď na záchod, umyj si ruce, pojď si odpočinout, pojď si hrát… A k tomu třeba u autistů: nebij mě, nebij se… Každý den a vlastně trochu marně, jen málokterý se po měsících a letech trochu zlepší, aby si třeba dokázal říci, kdy chce na toaletu. Nekonečná tvrdá práce s nekonečným pochopením pro lidské duše, natrvalo poznamenané a natrvalo odkázané na pomoc jiného. Tak jaký div, že zdejší pracovníci – mladší i starší ženy i muži začínají sami vnitřně chřadnout, jejich energie ubývá tím více, čím delší čas ji věnují svým svěřencům. A vlastně nevidí žádné zlepšení, žádný pokrok… Jako kdyby každý den znovu začínali s holýma rukama stavět dům, který se střechy nikdy nedočká. Takže marnost? Jiří Drahota pokračuje: „Narození dítěte se závažným postižením patří bezpochyby k nejhorším životním nárazům, které nás mohou potkat. Všechny naše velkolepé plány, všechna vzrušující životní očekávání padnou. Celý pestrý svět se zredukuje nejen na nekončící péči, těžké chmurné přemýšlení ve dne v noci o přítomnosti, o budoucnosti. Rodiče vydávají extrémně mnoho, vrací se špetička. Málo spí, jsou chronicky unavení, možnosti odpočinku jsou minimální, a i když si sem tam něco urvou, jejich

� 11

Téma: Mentálně postižení spoluobčané Byl bych rád, kdybychom společně s našimi klienty vzbuzovali spíše zvědavost než jenom soucit. Osobně si nemyslím si, že společnost je zlá, ale spíše rozpačitá, nezvyklá na jinakost. jdou věrně s nimi. Postiženo je nejen � starosti dítě, ale i celá rodina. Zpočátku jsou rodiče mladí, mají energii a chuť se prát s nepřízní osudu, mají mnohé naděje, které se však během času mohou ukázat liché. A tak to běží rok za rokem. Postižení si nebere dovolenou a pracuje i o víkendu, ve dne i v noci. Život s dítětem s postižením je tedy nejen věčná starost a každodenní rodičovská frustrace, že vývoj nejde, jak bychom si přáli. Je to také enormní fyzická, energetická a ekonomická zátěž. Postupně jsem došel k názoru, že na rozdíl od dítěte, které dostane za den obstojné množství převážně laskavé péče – od rodičů, od mých kolegů fyzioterapeutů a pedagogů – dostává pečující osoba velmi málo. A také někdy – spíše nevědomky – očekává, že to ostatní budou dělat také. Moje víra je – a snažím se ji kázat i v této instituci – že o nástroj péče (o sebe) je třeba se starat se stejnou vlídností a promyšlenou pečlivostí jako objekt péče (o dítě). Je třeba pečovat o své životní vztahy a radosti, dobře jíst a spát, cestovat, číst knihy, pečovat o tělo. Pak je možné běžet tuto nekončící trať s větší lehkostí. My ovšem – na rozdíl od rodin našich klientů – máme pracovní dobu a nejsme vystaveni takovému tlaku jako rodiče našich klientů. Hledat lehkost v těžké situaci, to je velká frajeřina.“

Bude mu už dvacet pět. Těžký kvadruplegik po dětské mozkové obrně. Dlouholetý klient Zahrady a příklad neskutečné rodičovské péče – už dokáže nabodnout vidličkou sousto a strčit si kousek masa do pusy. Jeho tatínek, v minulosti dlouholetý předseda zdejšího rodičovského sdružení, má ale také jiné než jen rodičovské zájmy – byl mezi zakladateli chráněné dílny Svatý Prokop U červeného javoru, kde funguje i prádelna, dost vytížená zakázkami. Sedmnáct klientů tu našlo práci, do které se pouštějí podle svých možností a dovedností. Dovedou i „propagovat“ své postižení – jezdí na taneční soutěže, na plesy, podílejí se na natáčení filmů pro zvláštní festival. Miloš Karas je i členem týmu rodičů z občanského sdružení Sluneční domov, kteří

teď doslova tlačí projekt chráněného bydlení pro dospělé s podobným osudem. Stavba začala, síly rodičů, studentů ČVUT i některých neziskovek a sponzorů zatím nestačí na její dokončení. Chybějí miliony a normální provoz bude stát také hodně. Peníze… peníze… Máme ve společnosti módní téma starších a nejstarších. Nejrůznější aktivity pro seniory vznikají denně. Výuka jazyků, internet pro seniory, kurzy vaření, výlety za hranice všedních dnů. Všední starostí Jirkova tatínka je otázka, co bude s klukem za dvacet třicet let. Kde skončí? Kdo mu nahradí nás? Kdo ho bude krmit, koupat, ošetřovat? Rodiče postižených jsou dokonalí prognostici budoucích těžkostí a možná i tragédií. Ale jsou to rodiče. Někteří, jako pan Karas, ještě věří v alespoň částečnou porážku zlého osudu, lék, zázrak… Ale pro jistotu se vrhají do nekonečné aktivity a na všech stranách shánějí pomoc. Jenomže koho zajímá budoucí bezmocný šedesátník Jirka Karas? Koho dnes zajímá budoucí nejméně desetitisícová komunita nesoběstačných postižených? A přitom jejich rodiče už nyní platí stejné daně jako lidé, kterým osud přál víc. Tak z čeho mají ušetřit na život svého syna?

I obyčejné brnkání přináší radost.

Naučit se alespoň něco. A pak ještě něco. A ještě...

Jirka Karas

12

Ve zvláštní relaxační místnosti se mohou děti ztišit, odpočinout, soustředit...

Nevíte, na koho to padne. Ten, komu se narodí zdravé dítě, má pocit, že je ze hry venku, že už se ho to netýká. Ale to je bláhová iluze. Poznámka druhá: o budoucnosti Péče o mentálně postižené má u nás velkou tradici. „Škola“ profesora Matějčka žije dál a žije moderně. Máme docela hustou síť zařízení, máme skvělé odborníky, máme mezinárodně srovnatelné a často i špičkové výsledky. Jiří Drahota ale připomíná: „Jako rodiče máme mnoho představ o budoucnosti našich dětí, střídavě se těšíme, děsíme. Ale naše děti si naštěstí své cesty vyberou samy. Být rodičem postiženého dítěte je jiný úděl. Všechna rozhodnutí musíte učinit sám, za všechny volby – včetně té o budoucnosti – nést odpovědnost. Pro malé děti existuje přinejmenším ve velkých městech dostatek docela dobrých institucí. Pro ty dospívající, to už je opravdu potíž. Existují dobré části – ne existuje celkový systém. Jako když dloubnete do starého domu s tím, že jen trošku opravíte starý štuk – a najednou se vám odhalí pravda, kterou jste v koutku duše tušili. Ten barák se musí postavit od základů, i když koupelna a střecha jsou nové.


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí Jiří Karas je příkladem obrovské rodičovské obětavosti.

Začnete litovat, že jste před ten vlhký roh raději nepostavili kredenc. Po mnoho let jsme se snažili pomoci panu Karasovi a ostatním rodičům vybudovat navazující instituci pro jejich odrůstající děti. Viděli jsme, jak ke svému břemenu přidávají další. Sousto bylo příliš velké. Je to systémový úkol, který čeká na stát, ale ten má jiné starosti.“ Ředitel Jiří Drahota má ovšem recept, který jen zdánlivě vypadá bláznivě. Možná proto, že jsme všechno zvyklí řešit podle „osvědčených“ receptů. Ale kde se měly najít návody k řešení situací, které poznáváme poprvé? Takže uvažte: „Po dovršení dvacátého prvního roku by všichni kluci a holky z Čech museli přijít na tajné shromáždění – dejme tomu na hoře Říp – a učinili tuto vzájemnou dohodu: ,Je bohužel jisté, že některým z nás se narodí dítě s postižením. Pojistěme se tedy navzájem, stejně jako před cestou do daleké neznámé země. Platíme, ač nevíme, budeme-li potřebovat. Platíme a jsme docela rádi, že jsme se vrátili zdraví. Ale je to jako výprava na K 2. Ta hora má svůj index návratnosti. Rozhlédněte se kolem. Nevíte, na koho to padne. Ten, komu se narodí zdravé dítě, má pocit, že je ze hry venku, že už se ho to netýká. Ale to je bláhová iluze. Co děti vašich dětí? Jste si jistí? Ne? Tak tedy zaručme každému, že když mu osud vytáhne kratší sirku, dostane plnou podporu. Nebude muset nuzovat, doprošovat se, skončit svou pracovní kariéru, přestat chodit do divadla a jezdit na lyžích.‘ Tak takové shromáždění bych svolal – možná by byla fajn i hora Tábor. Vlastně bych mohl rovnou založit pojišťovnu – pojištění proti blbému osudu za tři sta měsíčně.“ Takže znovu: v Integračním centru to mají docela fajn, ale kam půjdou jejich klienti dále? Kdo zná odpověď?

info Co je Integrační centrum Zahrada Denní stacionář, který vznikl v roce 1991 jako jedna z prvních alternativ ústavů sociální péče. Zřizovatelem je Městská část Praha 3. Poskytuje denní péči o děti s mnoha vadami, rehabilitační péči a vzdělání klientů ve spolupráci se ZŠ Zahrádka. Součástí jsou i Chráněné dílny sv. Prokop U červeného javoru. Nabízí také konzultační služby pro rodiče i dobrovolné pečovatele a asistenty.

Poznámka třetí: o integraci do společnosti Integrační centrum Zahrada je opravdu spíše místem příjemných zážitků a klidného a přátelského prostředí než učilištěm dovedností a měření tzv. výchovných parametrů. Zahrada je doslova otevřená zdravým dětem i jejich rodičům, třeba jen proto, aby se přišli podívat na dvě zdejší kozy, vyzkoušet zajímavé hřiště a také si všimnout dětí na vozíčcích. Je to jiná situace než potkat postižené v přeplněné tramvaji. A tak se dokonce sem tam probudí ve zdravých i trochu závisti – to bych bral, jezdit na elektrickém vozíku… „Byl bych rád, kdybychom společně s našimi klienty vzbuzovali spíše zvědavost než jenom soucit. Osobně si nemyslím, že společnost je zlá, ale spíše rozpačitá, nezvyklá na jinakost. A když už odmítající,

tak spíše instinktivně než záměrně. Když už agresivní, tak z nějaké hluboké frustrace, která se sveze po zdravém i po našinci. My lidé přirozeně vytěsňujeme možnost, že by se něco zlého mohlo přihodit také nám. Když se okolojdoucí odvrátí od postiženého, odvrací se spíše od své úzkosti, že se takové věci dějí a mohly by se stát i jemu. Myslím si, že postižený a zdravý svět si na sebe musí navzájem postupně přivykat. Nejlépe jen tak, jakoby mimoděk, žádné velké tlačení, žádné nucení, hezky zlehka. Když uvidíte dvacet postižených dětí, sevře vám to srdce, zmate vás to, vyděsí a rozesmutní. Když ale uvidíte hezkou zahradu, na ní psy a kamerunské kozy, kupu zdravých dětí ze sousední školky, hezké ženské, pár dětí na vozíku, do toho zní reggae a voní palačinky, vytvoří to zcela jiný vjem a vyvolá to ve vás jiné pocity. A když k tomu točíte zdarma zmrzlinu, zdravé děti vnímají ty na vozíku jaksi periferně a – já doufám – jako jakousi normální součást širší komunity. Tímto způsobem vytváříme naše zahradní slavnosti pro veřejnost. O integraci přemýšlím tedy spíše tímto nenápadným, svádivým, tajným způsobem.“ Optimismus J. Drahoty je spíš realismem načerpaným nejen z práce jeho týmu a setkání s rodiči, ale možná i z letitých zkušeností s námi, víceméně zdravými obyvateli země, která si stýská na chudobu, korupci, nepořádek a narušené mezilidské vztahy. Stýská si i na hazard, ve kterém protočíme přes sto miliard, sem tam na zrušený zahraniční zájezd, na ceny potravin, kterých vyhodíme do popelnic celou čtvrtinu. Ředitel integračního centra Zahrada má na nás lepší názor než my sami v nejrůznějších anketách a průzkumech. Čím to je? Snad tím, že jako psycholog dobře zná českou duši – umíme nadávat na kdeco, ale nakonec s námi cizí neštěstí pohne.  Hlavní povinnost všech pracovníků Zahrady: dobrá nálada


13

Téma: Mentálně postižení spoluobčané ■ Genetika disponuje širokou škálou diagnostiky. ■ Při zjištění prenatální vady je rozhodnutí na rodičích. ■ Zatím nejde nahradit poškozený gen zdravým. Text: JAN VŠETIČKA Foto: jan šilpoch

G

enetika, a zvlášť lékařská, je zcela racionální obor řídící se pravidly vycházejícími z biologických zákonitostí. Využívá nejnovějších poznatků k diagnostice a perspektivně i léčbě genetických nemocí a vrozených vad. Pro orientaci v problematice je nutné odlišit dvě různé oblasti genetických vyšetření. Jedná se buď o prenatální diagnostiku (zjišťování vad a nemocí v těhotenství), nebo o postnatální diagnostiku (zjišťování vad a genetických nemocí od narození až do stáří).

Prenatální diagnostika U každé těhotné ženy je asi pětiprocentní riziko, že se u dítěte vyskytne vrozená vada či genetická nemoc. Některé těhotné ženy a jejich partneři mají zvýšené genetické riziko dané již rodokmenem nebo dalšími faktory. Jedná se např. o ženy starší 35 let. U těch je zvýšené riziko samovolně vzniklých chromozomových změn, hlavně Downova syndromu. Dále může jít o nosiče balancovaných chromozomových změn, rodiče s konkrétní dědičnou zátěží apod. Ti jsou poučeni, že jsme schopni v těhotenství příslušné vady nebo nemoci zjistit. Děje se tak pomocí choriové biopsie – odběru tkáně z placenty (tzv. CVS vyšetření), amniocentézy – odběru plodové vody a dalších metod. Většina vad ale vzniká náhodně, sporadicky, proto se provádějí různé druhy scree ningů (vyhledávání těhotných se zvýšeným

Možnosti genetiky rizikem). Např. pro screening Downova syndromu a dalších trizomií se nabízí vyšetření využívající určité ultrazvukové nálezy a vyšetření krevní. Pokud z tohoto screeningu vyjde zvýšené riziko, nabízí se vyšetření pomocí CVS nebo amniocentézy. Tato vyšetření potom chromozomové změny jednoznačně vyloučí nebo potvrdí. Opakovaně se vyskytující laické tvrzení, že z amniocentézy byl prokázán Downův syndrom, který pak dítě nemělo, není pravdivé. Podobně lze použít vyšetření alfa-1-fetoproteinu (AFP), který je zvýšený v krvi (a v plodové vodě) při poruchách uzávěru neurální trubice (rozštěpech páteře) nebo vadách břišní stěny (omfalokéle a gastroschize). Patologický screening samozřejmě neznamená vždy, že plod danou vadu má. Je to jen upozornění, že by ji mohl mít.

14

Na druhou stranu může být screening v pořádku, a vada může být přítomná. Invazivní vyšetření (CVS nebo amniocentéza) jsou pak ale přesná. Screening Downova syndromu umožňuje v současnosti zjistit 85–90 % případů v těhotenství. Další metodikou prenatální diagnostiky je ultrazvuk. Umožňuje zjistit strukturální vady – srdeční, mozkové, ledvinové apod. Podle typu ultrazvukového patologického nálezu se pak doplňují jiná vyšetření (amniocentéza, arrayCGH atd.), aby bylo možné co nejpřesněji stanovit rozsah nálezu a jeho prognózu.

Když se vada objeví Pokud se u plodu vada zjistí, konzultuje se s těhotnou ženou a nejlépe i s jejím partne-

Jestliže rodiče nechtějí mít postižené dítě, mohou se rozhodnout pro umělé ukončení těhotenství, které zákon do 24. týdne umožňuje. můžeš / číslo 4 - 2013


darujte Doktora Všetičku zajímá i lidský a psychologický rozměr genetické konzultace.

Chcete příbuzným či známým udělat radost?

info Kdo je MUDr. Jan Všetička

Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš.

Od roku 1995 pracuje v privátní genetické ambulanci v Ostravě. Věnuje se všem oblastem lékařské genetiky s velkým zájmem o prenatální diagnostiku. Po promoci na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v r. 1980 nastoupil na dětské oddělení Městské nemocnice v Ostravě. Po atestaci z pediatrie pracoval jako obvodní pediatr. V r. 1985 nastoupil na oddělení lékařské genetiky tehdejší Krajské (nyní Fakultní) nemocnice v Ostravě, v roce 1988 atestoval z lékařské genetiky. Mezi roky 1991 a 1995 byl primářem oddělení. Kromě pravidelné aktivní účasti na národních i mezinárodních konferencích popsal a s dalšími kolegy publikoval v American Journal of Medical Genetics nový typ skeletální dysplazie. V neposlední řadě se intenzivně věnuje psychologické problematice genetické konzultace, v tomto směru absolvoval několik výcviků a intenzivních kurzů.

rostou rem další možný postup. Podrobně se jim vysvětlí, co daná vada nebo vrozená nemoc obnáší, jaký má průběh, možnosti léčby atd. Partneři se pak rozhodují, co dál. Pokud si těhotenství ponechají, zajistí se již dopředu další péče o dítě (např. včetně kontaktů pro rodičovské skupiny, pokud pro danou nemoc existují). Jestliže rodiče nechtějí mít postižené dítě, mohou se rozhodnout pro umělé ukončení těhotenství, které zákon do 24. týdne umožňuje.

Postnatální diagnostika Mnoho genetických nemocí a vad je zjištěno až po narození, přičemž některé se začnou objevovat třeba až v dospělosti. Genetickým vyšetřením se přesně stanovuje správná diagnóza, od které se odvíjí prognóza


a možnosti léčby. Rovněž je tím dáno, zda je nemoc nebo vada dědičná, případně s jakým rizikem pro další dítě, ostatní příbuzné apod. Genetika je tedy integrální součástí komplexní péče o dítě s postižením a jeho celou rodinu. Genetickou příčinu mohou mít i poruchy plodnosti (sterilita, opakované potraty). Proto jsou páry s takovými problémy rovněž na genetice vyšetřovány. Část nádorových onemocnění může být rovněž dědičná, touto oblastí se zabývá onkogenetika. Pro většinu typů nádorů jsou vypracována kritéria, kdy je indikované genetické testování a podle jeho výsledku jsou navrhována preventivní opatření. Závěrem je možno říci, že s rozvojem molekulární genetiky dokážeme diagnostikovat mnohem více nemocí, které jsme dříve diagnostikovat neuměli. Stále ale zůstávají oblasti, kde jasnou genetickou příčinu zjistit nelze (např. asi u poloviny případů duševního opoždění, autismu apod.). Rovněž zatím nejsme schopni nabídnout cílenou genovou léčbu neboli náhradu poškozeného genu genem zdravým. Přes mnoho let pokusů a slibných výsledků zůstávají naděje pro praxi zatím nesplněny. 

K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží. Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

3/2013


●

Pozoruhodný život rodiny Galóových Ivan N í mají ot en iž st Tady jeestával: živ ě po Mentálnšanci na delší m ůj ráj! velkou www.muz

www.muz

Kou pí toh oto u čas opis íte pod poř Kon to y Bar iér

es.cz

Jednot

Ča

eří y, kt pro t sopis

vz se ne

dáva

jí

●

4/20 13

livý

pl / Před 30 kč výtisk

atitelé

Časo

20 kč

strana 11

es.cz

pis p ro ty , kte ří

se ne vz

●

strana

dáva

jí

●

2/20 13

●

Kou pí toh oto čas opi su pod poř íte Kon to Bar iér y

Jednot

8

strana

M03_2013.indd 1

livý vý tisk

30 kč / Před pl

atitelé

20 kč

15

2/15/2013 1:28:14 PM

3 6:00:08

PM

3/14/201

3.indd

M04_201

1

Zvýhodněné předplatné na dva roky je 380 Kč. Kdo daruje certifikát s tímto předplatným, získá další předplatné na dva roky za 350 Kč.

Podrobnosti v redakci Můžeš

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

15

Design ■ Josef Ludvík Böhm navrhuje pomůcky a vozidla pro handicapované. ■ Česko-německá spolupráce pro lidi s postižením. ■ Univerzálnost pro postižené i zdravé by snížila ceny vozítek.

Velorexy ožívají

Mladý designÉr se inspiroval u své tříkolky dálníkem, částečně zastřešenou motorkou z 50. let.

kanceláří Viléma Dostála, Čecha žijícího a podnikajícího v Německu a kromě jiného přednášejícího na univerzitě Deggendorfu. V rámci pravidelné soutěže Design na druhou už dvakrát zabrousil do sféry vozítek pro handicapované.

Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

Č

tyřiadvacetiletý student Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni Josef Ludvík Böhm má na svém kontě už několik studií pomůcek a vozítek určených pro osoby s pohybovými problémy. Své nápady, oceněné i ve studentských soutěžích, by jednou rád převedl do skutečnosti. Design ho lákal už od doby, kdy chodil do základní umělecké školy, ale až na střední si začal i v hodinách nevýtvarných předmětů malovat auta, různé návrhy a nápady. „Auta mě časem přešla, částečně jsem se návrhům věnoval na začátku studia v Plzni,“ říká. V posledních dvou třech letech se zaměřil kromě jiného na svět lidí s pohybovými handicapy. Spolupracuje mj. dlouhodobě s německou konstrukční

16

Velorex pro 21. století

Studie moderního vozidla pro vozíčkáře vyšla z bývalého československého velorexu, levného hadrového vozítka pro invalidy.

Do světa pomůcek ho uvedl profesor Josef Formánek ze strojní fakulty, který v Plzni vede obor zdravotnické techniky. Zpočátku se spolužákem řešili jen nápady do šuplíku, na kterých si ověřoval a zkoušel první koncepty, pak se zapojil i s dalšími spolužáky do praktických řešení. „Poprvé to byla studie tříkolky, zadání pocházelo právě od pana Dostála z Německa. On se inspiroval legendárním velorexem,“ vysvětluje nad obrázky student plzeňské univerzity. Chtěl, aby mladí tvůrci vytvořili podobný jednoduše vyrobitelný



Ve stadiu kreseb a modelu je i Josefova nejnovější studentská práce – elektrický chopper.

Podpůrná konstrukce vznikla jako pomůcka pro chůzi lidem s různými pohybovými problémy.

„Ukázalo se, že například scházejí madla, která umožní vozíčkáři snadný přesun z vozíku do dálníku. Předpokládal jsem, že se člověk chytí řídítek, což byl omyl.“ To byla jedna z internetových připomínek. Dnes už student ví například i to, že člověk pohybující se celý život nebo po úrazu na vozíku potřebuje pevnější posaz, než navrhl. Josef Ludvík Böhm rád studuje tento obor především proto, že je skvělou syntézou technického myšlení a estetického cítění. „Pomůcky pro handicapované bych rád navrhoval i v budoucnosti. Jsem si dobře vědom všech praktických nedostatků, které jsem původně neviděl, ty zkušenosti jsou ne ocenitelné.“ Dnes ví, že bez úzké spolupráce s lidmi s handicapem, kterým by jednou mohly jeho nápady výborně sloužit, že neobejde. Každá další práce – momentálně se zabývá handbikem – mu umožňuje proniknout hlouběji do tohoto specifického světa. „Rád bych jednou pracoval na reálném projektu, ne jen na studii pro soutěž nebo výstavu,“ uzavírá.  vozík, velorex pro 21. století, dalo by se říci. „Ukázalo se ale, že plátnem potažená tříkolka by už nevyhovovala, textil byl nahrazen klasickou plechovou karoserií.“ V rámci studie, na které spolupracoval s Markétou Brávkovou, se Josef Ludvík Böhm, jak vzpomíná, poprvé posadil na vozík, aby si ověřil některé parametry. „Museli jsme zjistit reálný sklon nájezdové sklopné plošiny, po které může vozíčkář do tříkolky vjet. Měli jsme pracovní plato sestavené z desky, rám z lešenářských trubek a desku, na které jsme sklopnou plošinu a nájezd simulovali. Musel jsem uznat, že mě překvapilo, jak to není vůbec snadné.“ Bylo to ale vlastně jeho první a zatím poslední praktické ohmatání si toho, jak svět vnímají lidé s handicapem.

Dálník pro zdravé i handicapované Letos, kdy je už ve čtvrtém ročníku ze šesti, v prvním roce magisterského studia, sám přiznává, že řadu parametrů nejen u tříkolky, ale i dalších pomůcek konzultoval při navrhování pouze se studenty zdravotnické techniky, ne přímo s potenciálními uživateli z řad handicapovaných. „Ukázalo se, že jejich informace jsou dobré, ale vlastně zprostředkované,“ říká v souvislosti s dalším projektem, který získal ocenění – druhé místo v jednom z minulých ročníků Designu na druhou, soutěže mezi našimi i německým i studenty technických oborů. Jednalo se o zastřešené tříkolové vozidlo, dálník. Ten má svůj prapůvod už v 50. letech minulého století, je to vlastně zastřešená motorka. „Pokusil jsem se navrhnout vozidlo, které by bylo cenově přístupné i handicapovaným. Problém veškerých pomůcek pro lidi s nějakým postižením či pohybovým problémem je, že jsou drahé. Nevyrábějí se ve velkých sériích.“ Podle jeho


názoru by se jím navržený dopravní prostředek mohl vejít do ceny běžné čtyřkolky (ceny dnes začínají od 40 tisíc Kč). Josefova tříkolka je asi 150 cm dlouhá, kolem dvou metrů vysoká a s otevřeným prostorem pro nastupování a vystupování. „Chtěl jsem vytvořit něco, co bude vyhovovat praktickým i estetickým požadavkům zdravého člověka a současně bez dalších úprav bude sloužit handicapovaným nebo starším lidem, kteří se už těžko pohybují.“ Proto například koncipoval výšku sedačky do běžné výšky vozíku a volný prostor bez překážek pro nohy.

Z vozíku je pohled jiný Připomíná, že zpětně svou práci konzultoval s handicapovanými alespoň přes internet.

Ukázalo se, že plátnem potažená tříkolka by už nevyhovovala, textil byl nahrazen klasickou plechovou karoserií. Josef Ludvík Böhm říká, že práce na školních projektech a účast v soutěžích mu pomohly lépe chápat svět lidí s handicapem.

17

20 let Konta BARIÉRY ■ Maminčina péče zpomalila postup synovy nevyléčitelné nemoci. ■ Televizní pořad přinesl peníze, auto si chlapec vybral sám. ■ Upravená dodávka umožňuje Filipovi studium a pestřejší život

Auto svobody TEXT: Pavel Hrabica FOTO: Jan Šilpoch

a ve škole, v pátek pro něho maminka jezdí a do Brna ho zase vozí v neděli odpoledne.

F

Maminka: Já to nevzdám!

ilip Čejka z Dlouhé Vsi u Přibyslavi se narodil jako zdravé dítě. V roce a půl, když dostal vysoké horečky a lékaři mu udělali jaterní testy, objevili Duchenneovu svalovou dystrofii. Nevyléčitelnou chorobu, která postihuje pouze chlapce. Perspektiva této choroby znamená pro nemocného i jeho rodinu nesmírnou zátěž. S přibývajícími roky se příznaky prohlubují a všichni vědí, že relativně brzy nastane konec. Filip tu dnes teoreticky neměl být. Pokud ano, tak upoutaný na lůžko, neschopný samostatného života. V březnu mu bylo osmnáct, pohybuje se na elektrickém vozíku a právě končí první část nematuritního studia na obchodní akademii ve známé brněnské škole na Kociánce – ve Střední škole F. D. Roosevelta pro tělesně postižené. Pak se pustí do čtyřletého maturitního pokračování. „Když jsme se na školu hlásili, představovali si, že Filip bude totálně postižený, přijímali přece dystrofika,“ vzpomíná Filipova maminka Jana Čejková. „Všichni byli překvapení, jak je schopný a jakou má v sobě sílu rvát se problémy.“ Filip je v současnosti vždy přes týden v Brně na internátu

18

Okamžik, kdy před šestnácti lety na Filipovu nemoc přišli, Jana Čejková nikdy nezapomene. „Řekli mi, že je to nevyléčitelná nemoc, ať počítám s tím, že v osmnácti ve dvaceti je konec. To byl jejich verdikt. Doktorka-neuroložka mi povídá – je vám dvaadvacet, jste mladá, honem si udělejte ještě jedno dítě. Filipa okamžitě odepsala. Bylo to drsné…“ Filip začal mít první příznaky dystrofie kolem čtvrtého roku. Nejdřív mu začala tuhnout lýtka, zakopával, lýtka nabývala na objemu a začal také rychleji růst. Dnes má 180 centimetrů a váží kolem 80 kilogramů. „Pro mě to bylo šílené, ale pak jsem si řekla, že když ho všichni odepisují, já to nevzdám. Když nemá řešení věda, upnete se ke všem možným variantám,“ přiznává. Začala jezdit po léčitelích, kupovala Filipovi nejrůznější vitaminové a potravinové doplňky. S odstupem mnoha let je přesvědčena o tom, že její úsilí nebylo marné. „Filip by dnes už jen ležel, možná by ani nežil. Určitě se mi podařilo postup nemoci zpomalit, to mi nikdo nevezme.“ Její snaha a láska dala Filipovi šanci na mnohem šťastnější prožití dětství a dospívání, než ho podle původního verdiktu

Ve Střední škole F. D. Roosevelta pro tělesně postižené v Brně tráví Filip vždy celý týden od pondělí do pátku, pak jezdí domů.

Filip patří ve svém ročníku k nejlepším studentům a chystá se na další studium.



Byl to Filipův nápad, aby se za vybrané peníze koupilo auto. Zkonzultovali jsme to s Kontem BARIÉRY, a když nám řekli, že ano, Filip začal na internetu hledat vhodný automobil.

Podle pesimistických předpovědí měl v 18 letech už ležet nehybně na lůžku...

ačkoliv už byl větší. Bylo to neustálé přenášení do auta, z auta, na vozík, z vozíku.“ Na rok a půl se podařilo přes sociálku zajistit, aby měl Filip doma asistenta. „Byl to starší pán, nemohl v té době sehnat práci. Ale zbavilo mě to té největší fyzické námahy.“ Doma vybudovali nájezd přes dvůr zadem do prvního patra, aby měl Filip na elektrickém vozíku možnost sám jezdit ven a dovnitř bez asistence. Jana Čejková říká, že elektrický vozík znamená pro Filipa život. Jezdí na něm po celé vesnici, vydává se s kamarády na zábavy v okolí, v létě, když oni jezdí na motokrosových motorkách, doprovází je, točí jejich kousky na video a dává na internet. „Kolikrát trnu, co se může stát. Když mi jednou řekl, že cestou s kamarády Filipova maminka Jana Čejková zná trasu mezi Dlouhou Vsí a Brnem už nazpaměť.

čekalo. Když Filipa před pěti lety prohlížel zdejší dětský lékař, nevěřícně kroutil hlavou – to se snad zmýlili v diagnóze. Filip se sám, byť s obtížemi, pohyboval do svých jedenácti let. Maminka vzpomíná, že ale chůzi zvládal jen po rovině; když upadl, bez cizí pomoci se nezvedl. „Už nemohl nosit tašku, mírný kopec byl nepřekonatelná překážka a doma jsem ho do schodů tahala na zádech,“ vzpomíná Jana Čejková. Pořídili proto vozík a na něm se od té doby pohybuje. „Jednou mi říkal, že vozík byl pro něho vysvobození. Nemusel prosit o pomoc, když upadl, najednou se mohl mnohem lépe pohybovat.“

Na vozíku nový život Filip absolvoval speciální základní školu v nedalekém Havlíčkově Brodě. Jana Čejková ho tam denně vozila. Filip na předním sedadle, v kufru vozík. Ve škole ale nebyl například výtah, nejdřív museli Filipa dopravit do patra schodolezem a v patře posadit na obyčejný vozík. Měl k dispozici naštěstí asistenta, ale odpoledne po škole ho zase přebírala do péče máma. „Po čase jsme dostali elektrický vozík, jenomže ten se do starého escortu nedal pochopitelně naložit, nešel ani do dalšího citroënu,


na house party se s vozíkem několikrát poroučel k zemi, tak jsem omdlévala. Ale kamarádi říkají, že je gumovej. Vozík postaví, Filipa usadí a jede se dál.“ První kontakt s Kontem BARIÉRY přišel v období, kdy Jana Čejková starost o syna nezvládala a s Filipem jí začal pomáhat zmiňovaný asistent. „Umíral mi v té době tatínek, všechno jsem už dělala jen podvědomě, automaticky. Věděla jsem, že syna musím odvézt do školy, mladší dceru Kristýnu do školky. A k tomu shánět peníze na asistenta. Tehdy jsem našla první kontakt do Bariér, které přispěly značnou částkou, další peníze dala firma Ross z Havlíčkova Brodu. Bez nich bych to neutáhla.“

Místo asistenta automobil Když se před třemi lety připravoval na Nově televizní charitativní pořad, oslovilo Konto BARIÉRY také Janu Čejkovou, jestli jsou s Filipem ochotni vyprávět jako jedni z vytipovaných svůj příběh televizním divákům. „Každý dostal jako průvodce nějakou celebritu, Filip měl Leoše Mareše. Vybrané peníze měly sloužit k financování asistenta. Na kontě se díky zájmu diváků sešla pro Filipa značná částka, jenže došlo k nepláno-

vané změně. Dodejme, že změně k lepšímu. „Filip už uměl na vozíku jezdit dobře, byl poměrně samostatný a také já jsem se vyhrabala z největších problémů a depresí,“ vzpomíná Jana Čejková. Ukázalo se, že se chod domácnosti dá i s Filipovým handicapem zvládat bez další pomoci. „Jenže pomalu končil základní školu a věděla jsem, že pokud by chtěl jít dál, na střední, máme na výběr jen Jedličkův ústav v Praze a Brno, kde je dnes. Byl to Filipův nápad, aby se za vybrané peníze koupilo auto. Zkonzultovali jsme to s Kontem BARIÉRY, a když nám řekli, že ano, Filip začal na internetu hledat vhodný automobil.“ Zjišťoval si parametry, kdo a jak takové vozy upravuje. Věděl, že potřebuje pro sebe i vozík 150 centimetrů. Nakonec zjistil, že takové auto má Volkswagen,“ popisuje cestu k autu Filipova maminka.

Místo čtyř stěn poznává svět Auto, kam lze naložil Filipa i s jeho elektrickým vozíkem, dalo chlapci novou svobodu. V létě naloží syna i s kamarády a jedou se podívat třeba na rallye, které Filipa zajímá. Občas s ním o prázdninách jede Jana Čejková někam do blízkého okolí na zábavu. Především však upravené auto Filipovi umožnilo studovat v Brně. „Seděl by doma mezi čtyřmi stěnami tady v pokojíčku, měl by základní školu, a tím by jeho život nepokračoval dál, byl

Vozík byl pro něho vysvobození. Nemusel prosit o pomoc, když upadl, najednou se mohl mnohem lépe pohybovat. by strašně ohraničený,“ říká Jana Čejková. Postěžuje si jen, že Filipa nenapadlo při tipování nového vozu, aby vybral auto s naftovým, tedy úspornějším motorem. (O novém projektu Konta BARIÉRY, který pomáhá vybírat auta pro lidi s postižením, píšeme na straně 30–31.) Filip patří v Brně k nejlepším studentům, doma v Dlouhé Vsi má podle maminky nádherný vesnický život. Oba, ona i Filip, vědí, jaké jsou jejich perspektivy, o jeho nemoci před ním nic netají. Stejně si prý už všechno sám našel na internetu. „Ale je za všechno strašně vděčný a dává to různě najevo. Nemoc ho nesrazila tak, jak mohla.“ 

19

Na cestách ■ Německé Řezno (Regensburg) je městem s bezbariérovými památkami. ■ Vypravit se můžete na obhlídku středověkého centra nebo do katedrály. ■ Krásný je také výlet podél řeky po Podunajské cyklostezce.

Řezno:

Z Kamenného mostu je krásný výhled na Řezno a jeho historické centrum.

historická perla hned za hranicemi Text: Michaela Bučková Foto: archiv autorky

M

alebné úzké uličky středověkého města, překrásná gotická katedrála, pivo a výborné vuřty v historické vuřtárně, ale také bezbariérové procházky podél řek Dunaj a Regen – takové je Řezno (Regensburg) ležící asi hodinu od českých hranic, které je na seznamu UNESCO. Místní jsou na to pyšní a rádi opakují, že je to „nejsevernější město Itálie“. Tuhle přezdívku si vysloužilo, protože jeho střed vypadá jako starobylá italská centra a protože to tu žije jako někde na jihu – každá kavárna, restaurace, bar, hospoda má venku stolečky a židličky. Kde začít? Třeba krásnou procházkou po centru města. A hned u jedné z největších místních turistických atrakcí – na středo-

20

věkém mostě Steinerne Brücke (Kamenný most), pod nímž se žene řeka Dunaj. Nyní se ale rekonstruuje.

Nejstarší kamenný most Most, jeden z hlavních symbolů Řezna a zároveň nejstarší kamenný most v Německu, je jakousi branou do centra a spojuje ho s modernější částí. Byl postavený v letech 1135–1146, ale vůbec tady nemusel stát. Jeho budoucnost už totiž jednou visela na vlásku, tedy na mostních pilířích. Dva týdny před koncem druhé světové války vyhodili nacisté do povětří dva z patnácti oblouků, aby zabránili Američanům v postupu. Málem nepřežil, naštěstí se ho ale podařilo zrekonstruovat. A to je dobře, protože nejkrásnější výhled na Řezno je právě odtud. Na zdejší výstavné domy podél řeky, katedrálu i další cennou památku – obrovské skladiště soli s rozměrnou pětipodlažní střechou stojící hned vedle Mos-

tecké brány. Uvnitř je otevřená novinka – informační centrum UNESCO. „Je to moc hezké, zajímavé a bezbariérové,“ říká Klára Kreuzer, Češka, která v Řeznu žije už několik let. Výlet do samotného centra Řezna je exkurzí do dávného středověku. V jeho malebných uličkách uvítají turistu desítky honosných domů. Ty hostily nejedno slavné jméno. Několik let tu žil například zachránce Židů Oskar Schindler, jehož pobyt zde připomíná tabulka na jednom z domů. Dalším z významných obyvatel byl astronom a matematik Johannes Kepler. Jak tento učenec žil, si můžete prohlédnout na Keplerstrasse 5. Jeho dům je dnes přístupný veřejnosti, bohužel ale nemá bezbariérový přístup. A pak je v centru také spousta kaváren (v celém Řeznu jich je 670, což je největší koncentrace na počet obyvatel v Německu), hospůdek, kde točí bezvadné bavorské pivo anebo vám z něj udělají radler (napůl pivo a napůl nealkoholický sprite).



Pohyb po centru Řezna není úplně nejjednodušší, mnoho míst je totiž dlážděno kostkami, které nejsou právě největším přítelem vozíčkářů. Ale Řezno za trochu námahy stojí. Pohyb po centru Řezna není úplně nejjednodušší, mnoho míst je totiž dlážděno kostkami, které nejsou právě největším přítelem vozíčkářů. Ale Řezno za trochu námahy stojí. Rozlehlý dóm svatého Petra s mnoha věžičkami je bezbariérový a také velmi krásný. Jeho stavba trvala od roku 1250 do roku 1525 a není pochyb, že katedrála patří mezi nejvýznamnější gotické stavby v Německu. Nejcennější památkou na toto období jsou vitrážová okna ze 14. století. Cenná je také část staré katedrály, jejíž základy byly položeny v 8. století. Její hlavní věž měří 105 metrů a těžko ji v dominantě města můžete přehlédnout. Na náměstí Rathausplatz pak obdivujte starou radnici pocházející z 15. století. Její věž byla přitom postavena už ve třináctém století. V nádherně zdobené síni uvnitř budovy zasedal v letech 1663–1806 stálý říšský sněm. V radnici sídlí informační středisko. A kousek odtud lze nahlédnout i třeba do Adlerovy lékárny založené v roce 1610 – její interiér a vybavení jsou téměř původní…

Zahrady zámku Thurn-Taxisů zvou v létě k procházce.

Dojít můžete až k zámeckému komplexu knížecího rodu Thurn-Taxisů, jehož část tato rodina obývá dodnes. K vidění tu je několik okázale zařízených sálů, křížová chodba i bývalá konírna. V budově komplexu bylo otevřeno Bavorské státní muzeum s cennou sbírkou užitého umění. To je bezbariérové, ne ovšem samotný zámek. Sem se vozíčkáři nedostanou. Nezbývá než si ho prohlédnout z okolních zahrad.

můžete i typická německá jídla. V létě pak zamiřte do některé z „biergarten“ – pivních zahrádek, je jich plné centrum i nábřeží. Tady bývá obrovský pivní výběr: některé točí pivo Kneitinger, jiné Spital, Thurn und Taxis či výborný polotmavý Schneider z městečka Kellheim nedaleko Regensburgu. Jídlo si ale v centru nedávejte, vraťte se zpátky ke kamennému mostu, kde stojí vyhlášená historická Vuřtárna. Uzenářská dílna byla na tomto místě zřízena už ve 12. století a prý tu mají ty nejlepší vuřty v Bavorsku. Prodávají tu uzeniny na mnoho způsobů (se zelím, malé, velké, bílé klobásy i pikantní…). Nezapomeňte, že ke klobásám se báječně hodí bavorské pivo nebo aspoň radler (pivo říznuté limonádou). Je to sice pod historickým mostem, ale cesta sem ji samotná hospůdka je bezbariérová.

Kam na pivo a dobré vuřty

Na procházku až téměř do Atén

Jedno z nejlepších piv v okolí točí v pivnici Kneitinger na náměstí Arnulfsplatz. Je to restaurace s pivovarem – pivo (ležák) si tu dělají sami. „Točí ho ale po celém Regensburgu,“ dodává Klára Kreuzer. Ochutnat tu

A až vás historií nabité centrum omrzí, můžete se vydat na procházku. Třeba do městského parku, nejstaršího a největšího v Řezně. Zejména na jaře kvete všemi barvami a je sem bezbariérový přístup. Krásné procházky jsou také kolem řek Regen a Dunaj, které lemují stezky vhodné i pro lidi s postižením, maminky s kočárky i bruslaře. Vyrazit můžete například podél Dunaje – po slavné Podunajské cyklostezce, a to od Donau Areny, což je nový krytý hokejový stadion nedaleko velkého obchodního domu Donau Einkaufzentrum. Odtud se jde s Dunajem po boku, míjí se krásná příroda, německé výstavní vesnice. Dostanete se až k Wallhalle, monumentální stavbě připomínající aténský Pantheon. Podle této řecké budovy ho nechal postavit korunní princ Ludwig I. Wallhalla se monstrózně tyčí nad Dunajem a nabízí nádherný výhled. Je to místo, kam lidé z okolí vyrážejí na romantické pikniky a víkendové výlety. A i tohle je bezbariérová památka. Z Řezna až sem je to ovšem dvacet kilometrů. Dojet sem ovšem můžete i autem. „Řezno je krásné místo na jednodenní i vícedenní výlet, ale také na dlouhodobý život,“ shrnuje Češka Klára Kreuzer, která zde bydlí už několik let. 

Zámek, jedna z hlavních památek, není bezbariérový

V katedrále se často konají koncerty.


praktické informace Jak se tam dostat: Nejkratší cesta vede přes Plzeň a česko-německý přechod Rozvadov. Odtud pak na Regensburg.

Kde zaparkovat: Zadarmo a blízko centra se dá zaparkovat na ploše starého zimního stadionu kousek od Niebelungen Brücke (obrovský most, který spojuje město a Donaueinkaufzentrum). Do centra je to odtud 5 až 10 minut pěšky. V centru jsou automaty.

Kam na nákupy: Donau-Einkaufszentrum Jsou tu obchody s oblečením, elektrospotřebiči, drogerií, nechybí hobby market a další. Otevírací doba: pondělí až pátek 9.30 až 20 hodin. www.donaueinkaufszentrum.de Dobře také nakoupíte v centru města. Nechybí tam žádný důležitý módní obchod.

Kam na večeři: Bezbariérová je například restaurace Leere Beutel v centru města. Pro vozíčkáře je zpřístupněna pomocí výtahu. Kromě klasického jídelního lístku s asi deseti jídly zde každý den tu připravují další speciality – například vegetariánská či rybí jídla. Menu přes poledne stojí okolo sedmi eur. www.leerer-beutel.de

Katedrála: Duben až říjen: 6.30 až 18.00 hodin Listopad až březen: 6.30 až 17.00 hodin Vstupné: Dospělí 4 eura, děti, mládež, skupiny, těžce postižení 2 eura, rodinné karty 8 eur Užitečné stránky pro handicapované: http://wheelmap.org/ www.regensburg.de

21

Umělci Konta BARIÉRY ■ Lidé nechtějí to, čeho je málo, ale to, co mají všichni. ■ Portrét je monumentalizování lidské osobnosti. ■ Při sezení u malíře postupně odhalíte svou podstatu.

Bedřiška Uždilová:

Na hranici reality

22



Člověk je snad hezký, ale není si podobný. Jsme naučení, že co je šťastné, to je hezké. Co je vážné, to je podezřelé a smutné. Lidé často nerozliší vážného člověka od smutného. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

Bedřiška Uždilová dává lidem možnost rozvinout fantazii, vidět věci možná i jinýma očima, než je vidí ona. Přitom krajinu do podrobností nekopíruje, skládá z pravidelných i nepravidelných linií a barevných ploch.

Podle čeho své obrazy pojmenováváte? Někdo namítne, že to, co maluji, není přesná skutečnost, že to s realismem, jak se taky říká, nemá moc společného. Ale moje obrazy jsou reálné, myslím, že v nich jasně vidíte třeba střechy domů, stromy, krajinu, lidi. Kdysi to někdo pojmenoval, že jsem na hranici reality. S tím souhlasím, tak to prostě je.

visí, reagují na to zase jejich návštěvy – jé, to bych taky chtěl. Vliv má i fakt, že lidé poznají portrétovanou osobu, že tu dceru známých nebo jejich babičku, znají. Dodatečně si třeba uvědomí, že fotografie a malovaný portrét není totéž. Je tady ještě jeden moment, který si konzumenti neuvědomují, že portrétovaný je zmonumentalizovaný.

Zabýváte se mimo jiné také portrétem. Jenže malovaný portrét dnes už není něčím, co by viselo v domovech. Dříve se nechávala portrétovat hlava rodu, rodiny měly na stěnách své předky a prapředky. Je o portrét ještě zájem? Portréty nejsou těžištěm mé malby. Věnuji se více figurálním a krajinným kompozicím. Portrétní tvorba je ale skutečná realistická studie podle skutečnosti. Dříve proto brali lidé portrét jako zachování podoby portrétované osoby. Dnes, kdy jsou dokonalé možnosti fotografování, splní tuto funkci fotoaparát lépe. Zdánlivě lépe. Za prvé – portrétistů je málo. Všiml jste si někdy, že lidé chtějí především to, čeho je hodně? Lidé chtějí to, čeho jsou plné obchody. To se týká oblečení, aut, domů, nábytku, umění. Týká se to také portrétu. Devadesát devět procent lidí nechce to, čeho je málo, co je vzácné. Lidé jsou jako děti. Když má jedno dítě ve třídě tričko Fishbone, všichni chtějí Fishbone, to znám od svých dětí. Lidé přemýšlejí o tom, co vidí.

Co je zásadou portrétu? Portrét se nikdy nemůže příliš usmívat. Na fotografiích se lidé smějí, ale nenajdete portrét, kde by se osoba usmívala nebo smála. Teď někdo udělal sochu Václava Havla podle fotografie a on cení zuby, usmívá se. Je to divné a vy podvědomě nevíte, co je na takovém zobrazení zvláštního. Něco vám nesedí. Portrét je v každém případě monumentalizování. Kromě toho, že při sezení se portrétovaný zarazí. Není smutný, jak se někdy říká. Je vážný. Ponoří se do svých myšlenek. Když někoho portrétuji, tak s ním ale komunikuji, aby se mi úplně nepropadl do sebe, ale taky musí zůstat vážný, klidný. V rozjímání. Člověk, který se usmívá, se vlastně šklebí. Mizí rysy tváře. Lidé na fotkách, kteří udělají „cheeeeese“, mají buchty pod očima, zúží se jim oči, není vidět, jaký mají pohled, všichni mají stereotypní výraz. My ho vnímáme jako výraz štěstí, nadšení. Člověk je snad hezký, ale není si podobný. Jsme naučení, že co je šťastné, to je hezké. Co je vážné, to je podezřelé a smutné. Lidé často nerozliší vážného člověka od smutného. Dívejte se někdy, když pojedete v metru, v tramvaji, ve vlaku, jak se lidé tváří.

Takže šance, že se nechám portrétovat nebo že nechám portrétovat někoho z rodiny, je pouze tehdy, že u někoho doma uvidím takový obraz? Stává se mi, že někomu známému portrétuji dceru nebo babičku, protože jsem si je například sama vybrala. Když pak u nich portrét

info Kdo je Bedřiška Uždilová Výtvarnice, která pravidelně svými díly přispívá do Salonu Konta BARIÉRY. V letech 1970 až 1974 studovala Střední odbornou školu výtvarnou v Praze, od r. 1974 do r. 1976 pokračovala na VŠUP (monumentální malba u doc. Ladislava Vacka), od r. 1976 do r. 1980 na Akademii výtvarných umění v Praze (figurální a krajinářská malba u profesora Jana Smetany). V roce 1981 se učila na Accademii di belle arti v Perugii a v letech 1982 až 1983 na École nationale supérieure des arts décoratifs v Paříži (prof. Zao-Wou-Ki, prof. Pillard). V roce 1994 získala první cenu Podzimního salonu v Paříži. Svou první cenu obdržela již ve svých devíti letech na mezinárodní výstavě ve Forte dei Marmi v Itálii. V roce 2009 se stala laureátkou mezinárodní ceny Franze Kafky. Je zastoupena v galeriích po celém světě, vystavovala v Paříži, v Lyonu, Frankfurtu, Tokiu a Torontu.


Jak se tváří? Nikdo není rozesmátý. Všichni cestující jsou, dá-li se to tak říci, smutní. Ale oni nejsou smutní, jsou vážní. Přemýšlejí, vypadají skutečně tak, jak vypadají. Je to odraz jejich mysli. Jsou skuteční. Ale my to obecně nechceme, my to nepřijímáme, my chceme ten „cheeese“. Fotky nám udělaly to, že chceme, abychom se všichni zubili. Povím vám něco zajímavého. Můj syn měl jet do Spojených států amerických na studia a měl bydlet v rodině. Předem se do rodin posílala fotografie. Rodiny, které si na rok berou podnájemníka, si ale vybírají hlavně podle zubů. Museli jsme několikrát fotografie předělávat, protože se dítě usmívalo málo nebo byly vidět jen horní zuby. Musely být vidět všechny zuby. Americký vynález. Amerika je posedlá chrupem a „hurrrááá“. Všiml jste si někdy, že když dostanete fotku z výletu, tak se na ní většinou všichni smějí, i když tam ve skutečnosti žádná legrace nebyla? Nebo se podívejte na svatební fotografie. Je to stejné. Portrétovaný člověk se ale dlouho smát nevydrží. Rychle to přejde. Všem ty koutky nakonec spadnou. Je dostupnost fotografie jediným důvodem, proč lidé odmítají malovaný portrét, nebo vůbec je taková varianta ani nenapadne? Vědí vůbec, že taková možnost existuje?

� 23

Umělci Konta BARIÉRY

Podzim, olej na plátně, 2002.

si vyberete. Většinou portrétovaný žádný rozdíl nevidí, ale já ano. Dá se z portrétu vyčíst skutečný charakter? Toho si lidé na mých portrétech cení, pokud se mohu pochválit. Že dělám člověka zevnitř. Portrétovala jsem třeba manžela a jeho paní, ta když obraz viděla, tak říkala, že to vůbec není on. „Já jsem si vzala veselého, rozverného muže! A tady je zamyšlený, on je přece takový šprýmař…“ On ale vůbec není šprýmař, jen ve společnosti dělává, jak se říká, tajtrlíka. Ale jen na veřejnosti a ona měla představu, že takový bude i na portrétu. Já jsem ho udělala, jaký doopravdy je. Když se posadíte před portrétistu, za pár hodin se vždy ukáže, jaký doopravdy jste. Co vás k portrétování přivedlo? A k malování vůbec. Otec byl pedagog, byl také vystudovaný malíř, dokonce v Paříži na ENSAD. Narodila jsem se do ateliéru, jako dítě mě budilo cinkání štětců ve sklenici. Vyrostla jsem mezi barvami, zajímavé je, že dnes je vlastně vůbec necítím. Když někdo přijde do mého ateliéru, nasaje vůni, mluví o tom. Já to už nevnímám a necítím. Společně jsme s otcem malovali a o prázdninách jsme jezdívali na venkov, najali jsme si třeba nějakou chalupu. Protože v červenci platívalo, že Medardova kápě, čtyřicet dní kape, tak co můžete dělat, když venku prší? V plenéru se malovat nedá. Tak jsem třeba v Kardašově Řečici vyrazila do domova důchodců a malovala babičky. 

kdo. Dřív to byla samozřejmost, dnes, � Jak když na to někde narazí, tak se často diví.

Stává se mi, že o portrét požádají spíše cizinci, novomanželé, než našinci. Dělala jsem celou rodinu, devítiportrét, matku s dítětem. Ano, bývají to lidé hodně vzdělaní, znalí umění, světa. Mají lidé před portrétováním nějaké požadavky? Ani ne. Rozumní lidé vědí, že tvůrce si posadí model tak, jak má. Pro mě je důležité, abych dotyčného poznala, jaký je, často se spřátelíme, stane se, že po dokončení vidím, že to není ono, a ještě do portrétu zasáhnu. Protože během doby, kdy jsem člověka portrétovala, jsem do jeho duše pronikla víc než na začátku. Nebo taky řeknu – tak tenhle obraz si nechám a namaluji vás znova. A vy

24

Konto BARIÉRY zorganizovalo 11. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhla 9. prosince v pražském Karolinu a výtěžek jde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením. Večer II., olej na plátně, 2002/2003.


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Přispívejte každý měsíc malou částkou, taková byla naše výzva. ■ Z Konta BARIÉRY vyrostly další „bezbariérové“ projekty. ■ Firemní fondy, naše specialita a velká podpora.

Konto BARIÉRY před 20 lety a dnes V čem je naše síla? Fotografie to myslím ukazuje přesně. Jsme rodinný podnik. Rodinu tvoří dárci a také obdarovaní. Ukazujeme to i na naší výroční fotografii. Všimli jste si v televizi, v tisku, na nárožích ulic?

Foto: Goran Tačevski

P

řed 20 lety se nám povedla neuvěřitelná věc. Oslovili jsme veřejnost a vyprávěli jí příběh malého kluka na vozíčku. Seděl před zrcadlem a pomaličku se líčil. Těch třicet vteřin televizního spotu tehdy stačilo, aby se z něj stal malý klaun. Sugestivní hlas Vlastimila Brodského se přitom ptal: „Co všechno budou muset tyto děti udělat, abychom si jich všimli?“ Psal se rok 1993, Konto BARIÉRY od té doby pomáhá. Každý den, nepřetržitě celých 20 let. Vzpomínám ráda. Byli jsme o dvacet let mladší, charitu jsme se učili a učili jsme ji poté i celou naši společnost. Byli jsme okouzleni úspěchem první kontinuální veřejné sbírky. Nedala se srovnávat s předchozím Kontem MÍŠA. Tam někdo přispěl jednou, třeba i velkou částkou, například dědictvím. Konto BARIÉRY žádalo trvalý závazek: Přispívejte každý měsíc, třeba

málo, ale pravidelně. Podařilo se nám to, co žádná další nadace či nezisková organizace nedokázala ani vzdáleně napodobit. Úspěch nás okouzlil. Desetitisíce pravidelných dárců a každý měsíc nejméně milion korun rozdělených mezi potřebné. Mysleli jsme si, že Konto BARIÉRY vyřeší potřeby všech handicapovaných. Udělali jsme hodně, do dnešního dne jsme rozdělili více než čtvrt miliardy korun. Zároveň však rostou potřeby lidí s handicapem a nabídka možností, které jim mohou zjednodušit návrat do života. Ale vždyť to jsme chtěli. Postupně jsme proto zakládali další projekty, které na Konto BARIÉRY navazovaly. Počítače proti bariérám – projekt vznikl v roce 1996 a získal jako partnera společnost Microsoft. Prosadili jsme počítače, v té době ještě opravdu raritu na našem trhu, nejen jako komunikační prostředek, ale především jako pracovní pomůcku. Tisícům lidí se zdravotním postižením, především těm po úrazu, změnily počítače život.

Sport bez bariér – ne jako vrcholový sport, ale jako běžnou aktivitu, naplnění života. Tak vidíme podporu sportu v BARIÉRÁCH. Tak to vidí ti, které jsme k podpoře projektu získali. Nový start – projekt pro lidi čerstvě po úrazu, kterým pomáháme díky velké umělecké sbírce, již nám dozorčí rada ČEZ před časem věnovala a my jsme ji vydražili za více než jedenáct milionů korun. Stipendium BARIÉRY– už deset let podporujeme každý školní rok zhruba sedmdesát handicapovaných studentů středních a vysokých škol. Peníze na stipendium získáváme pořádáním aukčních salonů výtvarníků. Bylo jich už jedenáct. Je to ne opakovatelný charitativní a kulturní projekt s velkou společenskou prestiží. Ten poslední je obalený rekordy, protože se zúčastnilo nejvíce českých výtvarníků, darovali nejvíce děl v historii salonů a výnos – neuvěřitelných pět milionů korun. Jde nám všechno lehce? Pracuje se nám snadno? Chtěla bych říci ANO, ale čím jsme větší a úspěšnější, tím větší očekávání vzbuzujeme. Říkám, že pomoci a peněz je třeba vždycky více, než mohou dát všechny nadace dohromady. Proto jsem pyšná na naše firemní fondy, proto jsem ráda, že máme šanci ovlivňovat, kam řada firem svoje úsilí o pomoc i svoje peníze nasměruje. Slova, která už v řadě firem nejsou esperantem – dobrovolnictví, společenská odpovědnost, pomoc potřebným – jsou v několika desítkách firem spojena s Kontem BARIÉRY. Garantujeme pro naše partnery správné, jistojisté využití peněz. Firemní fondy jsou vizitkou toho, že charitu děláme dobře. Děláme ji totiž i za všechny tyto naše partnery. Co firma, to jiná forma spolupráce. Jedna lepší než druhá, ale o tom zase příště. Mě těší, že to není partnerství papírové. Věřím, že Konto BARIÉRY tu bude i za dalších dvacet let. Věřím, že se najdou další lidé a další firmy ochotné pomáhat. O ty, kteří pomoc potřebují, nouzi nemáme. Přeji pěkné jaro. 

Vaše Božena Jirků

Naše firemní fondy:


25

Nové zahraniční technologie ■ Google připravuje revoluční projekt interaktivních brýlí. ■ Handicapovaným by mohly ukázat bezbariérový přístup i jiné informace. ■ Na finální verzi bude potřeba si ještě počkat.

Celý svět informací v brýlích Projekt interaktivních brýlí Google Glass patří mezi tzv. Projekty X, prozatím není na trhu k dispozici. Má k tomu však velmi blízko.

Text: Štěpán Beneš Foto: archiv autora

A

merická společnost Google představila před časem oficiálně svůj projekt multimediálních brýlí s umělou realitou, kterým říká jednoduše Glass. Šuškalo se o nich už zhruba dva roky a teprve nyní je vidět, jak předběžně vypadají. K dispozici jsou však zatím za nemalé peníze pouze vývojářům a několika vybraným jedincům, jejichž prostřednictvím společnost dolaďuje a vymýšlí nové funkce. Pokud by se skutečně jednou dostaly na trh, mohly by mít i obrovský dopad na život handicapovaných.

Jako Terminátor Google Glass jsou i v roce 2013 stále ještě takřka zjevením optimistické budoucnosti. Brýlové obroučky v různých barvách (možno využít dioptrická, sportovní, sluneční nebo také žádná skla), které mají v pravém horním rohu umístěný miniaturní průhledný displej, spolehlivě

26

posílají své nositele do vědeckofantastických filmů. Pokud se však společnosti Google podaří nasadit je na běžný trh, za pár let by mohly být tak normální, jako jsou dnes chytré mobilní telefony. Co tedy ty zázračné brýle zatím umějí? Především jde o fakt, že dokážou promítat informace do vašeho zorného pole na průhledný displej, který je nastaven tak, aby nerušil váš výhled. Brýle jsou doplněny o kamerku, mikrofon a jsou plně interaktivní. Kromě základních funkcí podobných chytrému mobilnímu telefonu (jako videohovory či poslání diktované SMS) umějí pracovat s okolím. Díky GPS rozeznají, kde jste, a poznávají osoby či objekty. Podobně jako u Terminátora. Předpokladem je samozřejmě neustálé připojení na internet. Co všechno konkrétně budou brýle skutečně umět u finálního modelu, je předmětem spekulací. Podle prezen-

tačních videí dostupných na síti lze zatím brýle využívat jako multimediální prostředek. Malá kamerka dokáže zachycovat to, na co se díváte, jak videem, tak fotografiemi, dokáže je posílat vašim kontaktům uloženým v systému. Podívat se můžete třeba na předpověď počasí nebo realizovat videohovor doplněný o to, co vidíte svýma očima, a tak zprostředkovat svůj zážitek ostatním. Promítat se mohou data z navigace, která vás povedou v reálném čase zatáčku po zatáčce. Na letišti se jen promítne číslo vašeho vchodu nebo plánek, jak se tam co nejrychleji dostat, pokud spěcháte. V knihkupectví se zase stačí zeptat, kde je sekce s hudební literaturou. A brýle už navigují, včetně šipek. Funkcí by mohlo být ještě bez legrace milion. Příležitostí, kdy využít takové brýle, kterým lze navíc příkazy dávat hlasem a mít tak volné ruce, je nepočítaně a Google si ty nejlepší bezesporu nechá až na oficiální spuštění. Komunita nadšenců na internetu však neváhá a čile spekuluje, co všechno by mohly brýle umět. A nemálo z nich Brýle promítají informace na malý displej v rohu vašeho oka. Kde jste, kam jdete, co je okolo. Umějí také telefonovat.



skloňuje jejich možný význam pro handicapované uživatele. Co je pro jednoho pouze nadstandardní zábava, může být pro jiné významným vylepšením kvality života, někdy možná i otázkou života či smrti.

Informace vždy a všude Spekuluje se, že by displej před vaším okem mohl sloužit jako plátno pro virtuální realitu. Ta funguje tak, že doplňuje reálný obraz o elektronické informace. Podíváte se tedy třeba na budovu. Brýle během vteřiny poznají, kde jste a na co se koukáte, a zaplní displej informacemi. Například jak vysoká budova je, kdy byla postavena (když jste zrovna na výletě), které v ní sídlí společnosti a v kterém poschodí včetně kontaktních

Brýle zatím dokážou promítat informace do vašeho zorného pole na průhledný displej, který je nastaven tak, aby nerušil váš výhled. informací nebo kolik stojí káva v restauraci v přízemí. Využití se meze nekladou, stejně tak se mohou promítat detailní plány policejním důstojníkům nebo hasičům při zásahu. Ale zrovna tak by se mohlo promítat uživateli na vozíku, zda je budova přístupná. Nebo zda se dostane do této stanice metra. Kudy by měl jet, aby se dostal na další, která už přístupná je. Kde je nejbližší toaleta. Nebo by se při pohledu na jízdní řád mohly samy označit nízkopodlažní spoje. Nejde ale jen o vozíčkáře. Člověku, který má špatné srdce, by mohly brýle dávat prostřednictvím napojení na příslušný medicínský senzor vědět, jaký je aktuální stav. A upozornit včas, pokud se stav zhorší, případně rovnou navigovat na nejbližší pohotovost. Či naopak samy dát signál záchranné službě, kde se postižený nachází. Jeden uživatel s postiženým zrakem zase velmi čile spekuloval o tom, zda by brýle nemohly díky svému napojení na internet a schopnosti rozeznávat, co je okolo, sloužit jako náhradní oči. Mohly by říkat, kde se osoba nachází, kdo je okolo, případně poskytovat aktuální navigační informace tak, aby se dostal samostatně tam, kam potřebuje. Sliboval by si od nich i jiné funkce. Třeba náhradu aplikace v jeho mobilním telefonu, která mu prostřednictvím objektivu fotoapa-


Jsou lehké, využít lze dioptrická, sluneční, sportovní, nebo žádná skla.

rátu řekne, jakou bankovku zrovna podává taxikáři. Lidem s Aspergerovým syndromem by zase podle něj mohly brýle pomoci rozeznávat emoce. Jedno ale tento uživatel trefil ještě přesněji. Jeden přístroj by mohl nahradit mnoho nesmyslně drahých technologických pomůcek, případně spojením sil všech uživatelů poskytnout důležité informace, které dosud nebylo možné v masovém měřítku smysluplně realizovat. Když budou totiž nosit interaktivní počítač na očích miliony lidí, stačí jim prostě na občasnou otázku brýlí jednoduše odpovědět „ne, tato budova nemá schody“. A brýle samy

informaci nahrají do mapy. Jak rychle by asi pak vznikla mapa bezbariérových budov? Největší kouzlo projektu spočívá především ve faktu, že veškeré výše popsané možnosti, jakkoli mohou znít fantasticky, jsou už technicky dávno v našich silách. Všechny informace jsou dostupné. Jde tedy spíše o to, jakým způsobem je lidé využívají a jak by se to mohlo měnit, pokud je budou využívat v okamžité interakci s reálným světem. Tím bude projekt brýlí s průhledným displejem, který všechny informace a interakce přenese do každodenního života, bezesporu přelomový. Společnost prozatím mezi lidi vypustila jen verzi brýlí pro softwarové vývojáře, kteří si o ně mohli zažádat v uzavřeném systému. Několik brýlí formou soutěže pustila i mezi lidi. Ti měli napsat, k čemu by je využili, a autoři nejlepších návrhů si mohli zakoupit drahý prototyp. Společnost Google tedy pravděpodobně nespoléhá jen na interní vývoj, ale chce sesbírat i řadu podnětů z reálného světa přímo od uživatelů. Doufejme tedy, že se alespoň jedny brýle dostaly i k někomu, kdo by je chtěl využít k vývoji aplikací pro handicapované. A jestli ne, tak si přejme, aby aplikace využitelné v brýlích šly stahovat z internetu podle toho, jakou člověk zrovna potřebuje. Dřív nebo později by se nějaká mapa bezbariérovosti jistě objevila i přímo před našima očima.  Pokud se dostanou na trh, bude to znamenat i významný krok pro handicapované. K jejich obsluze není potřeba rukou...

... a displej mohou zaplnit důležitými informacemi o bezbariérovosti nebo dopravě.

27

Poradna ■ J ednání VZP a ministerstva zdravotnictví přineslo úspěch. ■ Úhrada podložek bude do výše 75 procent ceny nejlevnější varianty. ■ Připravuje se novela předpisů souvisejících s sKartou.

Inkontinenční podložky budou opět hrazeny z pojištění

N

a konci ledna proběhlo jednání Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR a několika dalších organizací hájících práva osob se zdravotním postižením a seniorů. Schůzka se týkala úhrady inkontinenčních podložek pro pa cienty se zdravotním postižením a seniory. VZP ČR a následně i další zdravotní pojišťovny se na konci roku 2012 rozhodly tyto podložky od 1. 1. 2013 již nehradit z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Takové rozhodnutí by mělo velmi negativní dopad na peněženky rodin se zdravotně postiženým členem, seniory i pobytové sociální služby. Na základě zmiňovaného jednání však došlo k domluvě: VZP ČR opětovně zařadí absorpční (inkontinenční) podložky na doporučení Ministerstva zdravotnictví ČR do úhrad z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Hrazeny budou do výše 75 % ceny ekonomicky nejméně náročné varianty (tj. podložky o rozměru 60 × 90 cm).

28

Problematika odmítnutí převzetí karty sociálních systémů V uplynulých měsících byla v médiích často zmiňována sKarta, a to v různých souvislostech. Různily se názory na to, zda příjemci dávek mají či nemají povinnost sKartu převzít a zda jim v případě odmítnutí sKarty hrozí zastavení výplaty dávky. Ve sporu o výklad zákona bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Národní rada osob se zdravotním postižením a veřejný ochránce práv. Nyní se připravuje novela právních předpisů upravujících sKartu, která zakotví přímo zákonnou povinnost sKartu převzít, umožní výplatu dávek poštovními poukázkami a blíže upraví oblast ochrany osobních údajů. Předpokládá se, že k účinnosti této novely dojde v polovině roku 2013. S ohledem na tyto skutečnosti lze v současnosti (tedy do doby, než dojde k výše uvedeným legislativním změnám) vydat dočasný papírový průkaz osoby se zdravot-

Nyní se připravuje novela právních předpisů upravujících sKartu, která zakotví přímo zákonnou povinnost sKartu převzít, umožní výplatu dávek poštovními poukázkami a blíže upraví oblast ochrany osobních údajů. Předpokládá se, že k účinnosti této novely dojde v polovině roku 2013. ním postižením také lidem, kteří odmítají převzít sKartu.  Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250



■M aximální výše vráceného DPH je 100 000 Kč. ■ Vrácení DPH lze uplatnit i při nákupu ojetého vozu. ■ Důvod zastavení výplaty příspěvku je třeba zjistit na úřadu práce.

Kdy se zastavuje výplata příspěvku na péči; výše příspěvku na nákup auta; žádosti o vrácení DPH při nákupu automobilu

?

Mám malého zrakově postiženého syna s mozkovou obrnou. Pobírám na něho jako matka příspěvek na péči 12 000 Kč a navýšení o 2000 Kč měsíčně. V tomto čtvrtletí nám byl poskytnut příspěvek na zakoupení auta pro syna. V únoru nám nebylo zasláno navýšení 2000 Kč. Má poskytnutí příspěvku na auto v daném čtvrtletí vliv na výplatu tohoto navýšení příspěvku na péči? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, je třeba rozlišit, zda jde o zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč z důvodu nízkých příjmů nebo o zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč nezaopatřenému dítěti od čtyř do sedmi let věku, kterému náleží příspěvek na péči ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Předpokládám, že máte na mysli zvýšení z důvodu nízkých příjmů. Nejprve je tedy nutné doložit příjmy za kalendářní čtvrtletí. Pokud jste toto včas a v pořádku doložila, nejsem vám zřejmě bohužel schopná říct, z jakého důvodu vám byla výplata zvýšení příspěvku na péči zastavena. Příspěvek na zvláštní pomůcku (tedy i na motorové vozidlo) se totiž podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, nezapočítává do příjmů. Proto by vám z tohoto důvodu nemělo být zvýšení příspěvku na péči zastaveno. Pokud pobíráte zvýšení příspěvku na péči o dítě, kterému náleží příspěvek na péči ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), zdůrazňuji, že se poskytuje pouze dětem ve věku 4–7 let. Napadá mě tedy možnost, že vaše dítě již přesáhlo tuto věkovou hranici. Podle mého názoru by však bylo nejlepší obrátit se přímo na úřad práce a zjistit důvod zastavení výplaty zvýšení příspěvku na péči přímo u jeho pracovníků. 

?

Chtěl bych si zažádat o příspěvek na zakoupení zvláštní pomůcky poskytovaný na zakoupení motorového vozidla. Nevím ale, jak postupovat při vyplnění v bodě E – Popis pomůcky a cena. Jak mám vědět, jaké auto, za kolik, a jakou mám napsat cenu? Já tomu rozumím tak, že si vyhlédnu auto a podle jeho ceny tam napíšu částku do 200 000 Kč. Poraď te mi prosím, jak postupovat v tomto případě. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, pokud žádáte o příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na zakoupení motorového vozidla, je dobré mít již


? Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. předem alespoň zhruba vybraný typ vozidla a cenu. Předpokládám, že zvažujete již nyní, zda např. vzhledem k používání vozíku a jeho skladování ve vozidle potřebujete typ kombi, zda budete potřebovat vozidlo s automatickou převodovkou apod. V případě, že v žádosti uvedete popis vozidla a cenu, neznamená to, že byste se posléze musel touto cenou a popisem do detailu řídit. Svůj názor můžete změnit např. z důvodu výše příspěvku, který byste případně dostal. Upozorňuji však, že do formuláře žádosti nemusíte uvádět vozidlo s cenou do 200 000 Kč, ale nejlépe reálnou cenu vybraného vozidla. Příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na zakoupení motorového vozidla je pouze příspěvkem, neznamená to tedy, že byste si nemohl pořídit auto dražší než 200 000 Kč. Ještě doplňuji, že pokud byste dostal příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla, můžete po zakoupení žádat na finančním úřadu o vrácení částky DPH z ceny vozidla.

Chtěl bych se zeptat, zda se stále vrací DPH u automobilu koupeného za příspěvek na zvláštní pomůcku a zda se nezvedla maximální výše částky vrácené DPH, když se teď poskytuje příspěvek 200 000 Kč na zakoupení vozidla. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, stále je možné na finančním úřadě žádat o vrácení DPH u osobního automobilu pořízeného z příspěvku na zvláštní pomůcku poskytovaného na zakoupení motorového vozidla. Tento nárok najdete v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 85. Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení DPH u jednoho osobního auta zakoupeného v ČR v období pěti let v maximální výši 100 000 Kč. Limitní částka vrácené DPH se tedy nijak nezměnila. Nárok na vrácení zaplacené daně lze uplatnit nejpozději do tří let od konce kalendářního měsíce, ve kterém jste obdrželi rozhodnutí příslušného úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení osobního automobilu, nebo od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Žádost o vrácení DPH musí mít tyto náležitosti: j méno, příjmení, trvalé bydliště a rodné číslo zdravotně postižené osoby, r ozhodnutí úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení motorového vozidla, d aňový doklad nebo doklad o nákupu osobního automobilu, který byl vystaven plátcem daně, n a dokladu je plátce povinen uvést tyto údaje: své obchodní jméno, sídlo, daňové identifikační číslo, rozsah a předmět daňového plnění, datum nákupu, sazbu daně a její výši. Vrácení daně můžete uplatnit i při nákupu staršího ojetého vozu. Je však třeba si vždy dopředu ověřit u prodejce, zda je plátcem DPH a zda vám může vystavit doklad, kde bude DPH vyčíslena. Bez toho nelze o její vrácení požádat. U auta zakoupeného v bazaru je třeba mít na paměti, že DPH se vrací (až na ojedinělé případy) pouze z rabatu autobazaru. Daňová úleva je vázána pouze na příspěvek na zakoupení vozidla, není možné ji uplatnit na vůz, který si koupíte sami. Dodávám, že DPH tvoří v tomto roce 21 % z ceny vozidla – to znamená, že abyste limitní částku 100 000 Kč přečerpal, musel byste si koupit vůz za více než 476 190 Kč.  Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

29

AUTO-MOTO ■ Aktuální informace důležité pro koupi vozu: www.kontobariery.cz/auta. ■ Dealeři aut zapojení do projektu dostávají manuál pro prodej aut lidem s postižením. ■ Jak čerpat příspěvek, dostat zpět DPH, pojistit auto, jak je financovat a kde vůz upravit.

Auta bez bariér Text: Petr Buček Ilustrační foto: Jan Šilpoch

K

onto BARIÉRY, které pomáhá lidem s postižením a mimo jiné vydává časopis Můžeš, přichází s novým projektem: Auta bez bariér. Handicapovaným a těm, kteří se o ně starají, usnadní nákup vozu. Nového i ojetého. Internetové stránky projektu Auta bez bariér se stávají novým místem, kde handicapovaní najdou všechny informace potřebné ke koupi auta. Lze je vyhledat na internetových stránkách Konta Bariéry – www.kontobariery.cz/auta. Stránky Auta bez bariér jsou rozděleny do pěti hlavních částí: Tvoří je informace zaměřené na státní podporu, věnují se vrácení DPH při koupi auta, jejich další části přinášejí informace o financování i pojištění auta a také o úpravách vozidel.

Veřejná část internetových stránek projektu Auta bez bariér také poradí přímo handicapovaným, jak mohou nejlépe využít státní příspěvek na pořízení auta. Druhá část webových stránek Auta bez bariér slouží prodejcům aut. Těm poradí, jak postupovat při prodeji auta člověku na vozíčku nebo s jiným postižením. „Jsem ráda, když se nám povede něco, co ještě nikdo nezkusil, a navíc to vychází z potřeb našich klientů. Sehnat peníze, najít empatického prodejce, správně vybrat, vyznat se ve výhodách, které nabízí stát, ale třeba i obchodníci, firmy, které auta upravují, které nabízejí financování, pojištění,“ vysvětluje ředitelka Konta BARIÉRY Božena Jirků a dodává: „Navazujeme

30

Lidé s postižením mají při koupi auta nárok na státní příspěvek i vrácení DPH.

na naše dlouholeté zkušenosti. Od roku 2004 řešíme se společností Globus prostřednictvím společného fondu pořizování velkoprostorových automobilů pro organizace, a tak věříme, že zvládneme i toto nové pole působnosti. Opírat se budeme o zkušené partnery.“

Dealeři mají potřebný balík informací Prvními partnery projektu Auta bez bariér se stali pražští dealeři aut Auto Jarov a Auto-

centrum Dojáček. Nabízejí vozy značek Škoda, Volkswagen, Audi, Honda, Chevrolet, Citroën nebo Fiat. Postupně budou přibývat další dealeři po celé republice, stranou by neměly zůstat vozy žádné značky. „Lidé s postižením často zpočátku vůbec nemají představu, jak se při nákupu dopravního prostředku postupuje, netuší moc o financování, nemají představu o vhodném modelu vozu, jeho vybavení a odpovídající úpravě řízení,“ říká Radek Pipek ze společnosti Auto Jarov. Sám už je tři roky po úrazu na vozíku a u jednoho z největších praž-



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Dealerská část webu připomíná manuál, který má prodejci poradit vždy, když se v showroomu objeví zákazník s handicapem.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.

❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup pomůcek pro lidi s handicapem. ❛ ❛ Archiv článků.

❛ Fotografická soutěž v rubrice ských dealerů aut působí jako koordinátor péče o zákazníky. „Pro handicapované máme nejen slevy na všechny naše nové modely vozů. Samozřejmosti je, že před předáním nového vozu nabízíme zprostředkování úpravy řízení tak, aby zákazník nemusel cestovat tam a zpátky mezi námi a úpravcem řízení,“ dodává Radek Pipek. „Jsme schopni zajistit komunikaci s úřady ohledně státního příspěvku a vrácení DPH. Samozřejmostí je také předvedení a předání vozu v místě bydliště,“ uvádí Karel Huleš z firmy Autocentrum Dojáček v PrazeVršovicích, která ročně prodá handicapovaným asi 15 aut.

Veřejná část stránek s mapkou dealerů Po otevření internetových stránek projektu Auta bez bariér se před zájemci o nové auto objeví mapka dealerů. Při návštěvě uvedených showroomů se mohou zákazníci spolehnout, že se jich ujme prodejce, který má k dispozici všechny důležité informace pro prodej vozu řidičům s handicapem. Veřejná část internetových stránek projektu Auta bez bariér také poradí přímo handicapovaným, jak mohou nejlépe využít státní příspěvek na pořízení auta. Jednou za 10 let mají nárok na 200 tisíc korun. Další peníze mohou získat na úpravu auta a každý měsíc mají nárok na příspěvek na mobilitu.

Vaše fotografie.

❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.

❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí a slabozrací!

Další část webu radí, jak si požádat o vrácení DPH. Lidé s postižením nemusí státu tuto daň ponechat. V části věnované pojištění se zájemci o auto dozvědí, které pojišťovny nabízejí slevy handicapovaným řidičům. Dealerská část webu připomíná manuál, který má prodejci poradit vždy, když se v showroomu objeví zákazník s handicapem. Za získání manuálu a účast v projektu Auta bez bariér dealeři platí roční poplatek. Vybrané peníze skončí opět u motoristů s postižením nebo u rodin s handicapovaným dítětem, rodičem nebo jiným členem. Konto BARIÉRY získané prostředky předá těm, kteří na nákup nového auta nedosáhnou ani přes všechny státní podpory. Na webu Auta bez bariér, ale také na stránkách časopisu Můžeš se pak pravidelně se čtenáři podělíme o nejzajímavější případy, které ukáží, jak peníze z projektu pomohly lidem s postižením. 

Výzva pro dealery aut Pokud se chcete zapojit do projektu Auta bez bariér, pošlete prosím zprávu e-mailem na adresu [email protected] Děkujeme! můžeš / číslo 4 - 2013

Koupě auta, to je řehole Člověk s těžce ušetřeným pytlíkem peněz, s nějakým státem uznaným neduhem, a proto i třeba s příspěvkem od státu, je při koupi auta v pochopitelném stresu. Chce si koupit něco, co nejlépe odpovídá jeho individuálním potřebám – a není to jednoduché vybrat. Dříve šlo volit jen mezi žigulíkem, embéčkem nebo velorexem. Takové rozhodnutí bylo rychlé. Dneska mu mnozí dealeři a zprostředkovatelé prodeje aut „v dobrém“ nabízejí hory doly, a to už tak jednoduché a efektivní není. Dealeři přicházejí se všemožnými slevami, akčními pakety, výbavami, pojistkami, asistencí, kartami – člověk zanedlouho ztratí pojem, kolik by to samotné auto vlastně opravdu mělo stát? Jaký je poměr ceny a výkonu? „Pane, my za vás samozřejmě všechno vyřídíme, příspěvek od sociálky, STK, leasing, odkup, nákup… Nebo chcete raději v akci tzv. referentské vozidlo s pěti tisíci kilometry za 60 procent ceny?“ říká pán s nablýskanými dlouhými špičatými botami, kterého si však ještě pamatuji jako bolševického autoklempíře, který nedávno svlékl montérky. A nestálo to nové „supervýhodné“ auto náhodou rok na poli za showroomem? Svérázný názor má můj kolega – nejlepší je auto nemít nebo ještě tak služební. Ale to je pěkně hraběcí rada. A tak člověk s tím těžce ušetřeným pytlíkem peněz, který má auto jako životní nutnost, nikoliv módní doplněk, srovnává a vybírá a hledá. Zkusí třeba nějaký podivný bazar nebo nabídku z internetu – ale co když nabídka není poctivá, auto má neznámou minulost nebo kilometrů natočených jako na kolotoči?! Jsou přece známé případy ukradených aut pořízených za sociální peníze, které se potom musely vracet. A klient neměl najednou ani auto, ani peníze. Těžko zvolit nějakou variantu, všude se můžete spálit a nutno si prožít zkušenost na vlastní kůži. Jedna rada je však jistá – netřeba pospíchat. Aut je na světě stále dost a ten, kdo auto prodává a strašně spěchá, asi ví proč. V takovém případě rychle utečte.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.

31

Tip na výlet ■ Klub českých turistů otevírá nové bezbariérové trasy. ■ Loni přibyly stezky ve Vizovicích a v Praze 13. ■ Kudy vedou, jak jsou dlouhé a co na nich můžete vidět?

Kam na jaře na vycházku

Loni KČT uvedl do provozu jednu trasu u Vizovic a druhou v Praze u Prokopského údolí.

Klub českých turistů připravuje v každém kraji speciální vozíčkářskou trasu.

Kudy kam

Text: Michaela Bučková Foto: Archiv autorky

K

rásné výhledy na pasoucí se krávy, dřevěné seníky i Vizovické vrchy zalesněné smrkovými a bukovými porosty s vrcholem Doubravou, hvozdy s trnkovými křovinami a rozmanitými dřevinami – taková je procházka kolem Vizovic. Loni na podzim tu otevřeli novou stezku pro vozíčkáře. Klub českých turistů, který se na vybudování stezky podílel, k tomu využil málo frekventovanou asfaltovou silnici, již kdysi

32

vybudovalo JZD Slušovice na předměstí Vizovic. „V roce 2010 jsme pořádali velkou turistickou akci Za posledním puchýřem. Když jsem na místě diskutoval s lidmi, zjistil jsem, že kolem Vizovic chybí nějaká krátká trasa pro seniory, maminky s kočárkem a handicapované na vozíku,“ říká Miloslav Vítek z vizovického Klubu českých turistů. Začali přemýšlet, jak to napravit, a v září loňského roku trasu otevřeli. „Je to pěkná přírodní stezka, měli jsme spoustu pozitivních ohlasů,“ dodává Miloslav Vítek. Trasa je to spíše těžší, určená pro vozíčkáře se zdatným doprovodem nebo na elektrických vozíčcích.

Cestu lemují ukazatele umístěné na dřevěných sloupcích se symbolem vozíčku. Jedná se o 5,4 kilometru dlouhý okruh (s propojkami měří sedm kilometrů, trasu si lze ovšem i zkrátit na 3,5 km přes místní část Vinohrádek). Zdolává se 124metrové převýšení a nechybějí zde lavičky. Výletníci na nové trase míjejí informační a mapové tabule, kde se dozvídají vše o Vizovicích – mimo jiné také o místní slivovici, soukenické i pekařské tradici. Informace si můžete přes speciální aplikaci tagmana ger stáhnout do chytrého mobilu. Kromě praktických rad uslyšíte i hudbu místního folkového souboru. Začíná se na parkovišti za Domem kultury. Odtud se vyráží směrem k sokolovně a pokračuje na lokalitu Čamínka podél Čamínského potoka. Nejen na jaře tu lze obdivovat vzácnou flóru – například áron s řapíkatými listy. Prochází se starými ovocnými sady, míjí se také les na Sýkorném, rozlehlé pastviny s hnědými stračenami. Na trase lze obdivovat staré sušárny ovoce, ale také krásné výhledy do širokého okolí, na samotné Vizovice i hřebeny Vizovických hor. Na obzoru můžete zahlédnout okraj švestkového sadu firmy Rudolf Jelínek, který vyrábí jednu z nejlepších českých slivovic. Je vidět Janovu horu, rozhlednu na vrcholu 672 metrů vysoké Doubravy. Na jaře z té zeleně přecházejí oči, na podzim se zase lesy rozehrají zlatavou barvou.

Kdy se sem vypravit Miloslav Vítek z KČT by rád turisty s handicapem pozval na 19. až 21. dubna, kdy se Velkém kině ve Zlíně koná festival amatérských turistických filmů. Budou zde i záběry z turistiky seniorů a aktivních lidí na vozíčku.



Miloslav Vítek z KČT by rád turisty s handicapem pozval na 19. až 21. dubna, kdy se Velkém kině ve Zlíně koná festival amatérských turistických filmů. Součástí oficiálního programu je také nabídka sobotního výletu (20. dubna dopoledne) pro handicapované na nově otevřenou turistickou stezku. „Ve 13 hodin pak pro ně organizujeme návštěvu nejslavnější české palírny Rudolfa Jelínka a jejího centra Distillery Land,“ dodává Miloslav Vítek. Tady se turistům snaží přiblížit tradice a umění přeměny ovocných plodů v kvalitní destiláty s důrazem na tradiční výrobní postupy a nejmodernější technologie. Součástí prohlídky je i ochutnávka výrobků. Trasa prohlídky je bezbariérová (včetně sociálních zařízení).

Vozíčkáři nové trasy vítají. Letos by měly přibýt další dvě.

praktické informace Kde se ubytovat V rekreačním středisku Revika, které je zařízeno pro ubytování handicapovaných občanů. Nechybějí nájezdové plošiny a bohaté sportovní vybavení. V okolí Reviky je i vhodný terén na další procházky – vedou tudy nefrekventované lesní asfaltové cesty. Dvoulůžkový pokoj zde stojí od 730 Kč. www.revika.cz Kam na toaletu Vozíčkáři mohou využít veřejnou bezbariérovou toaletu, která je hned na startu stezky – na parkovišti na náměstí. Jak se tam dostat Dostupnost: vlakové nádraží Vizovice je 300 metrů od stezky, napojíte se na ulici Tyršova nebo Slušovská. Jedinou nevýhodou je, že do Vizovic nejezdí často nízkopodlažní autobusy a vlaky. Pokud přijedete autem nebo autobusem, výchozí místo je na parkovišti za Domem kultury, kde lze navštívit WC i lékařský dům s lékárnou. Kam na oběd Doporučit lze například restaurace v centru města nebo rekreační areál na Revice, kde je zajištěn přístup pro vozíčkáře. www.kct.cz; www.kctvizovice.ic.cz; www.kct-valassko-chriby.cz; www.rjelinek.cz 

Praha 13: z Hůrky do Prokopského údolí Další trasou, která vznikla loni v červnu a patří handicapovaným, je bezbariérová stezka v Praze 13. Jedná se o okružní cestu vyznačenou mezi stanicemi metra trasa B (Hůrka – Lužiny – Luka) a je jediná svého druhu v Praze. Okruh dlouhý téměř šest kilometrů vede po zpevněných a bezpečných komunikacích, vyznačují jej speciální turistické směrovky s logem vozíčkáře. Trasa začíná na Slunečném náměstí před radnicí, vede směrem k Prokopskému údolí, poté odbočuje do Centrálního parku Prahy 13 a od Kulturního domu Mlejn se vrací parkem zpět na Sluneční náměstí. „K nejhezčím místům patří Centrální park Prahy 13 se dvěma retenčními nádržemi. Za pěkného počasí se dá u relaxačního are-


álu Volcano za Jeremiášovou ulicí odbočit a navštívit arboretum u Albrechtova vrchu s původními ovocnými dřevinami a také s viditelnými meandry na Prokopském potoce,“ radí Samuel Truschka, tiskový mluvčí Prahy 13. Turisté se pohybují především po asfaltových a dlážděných cestách. Terén v Praze 13 je členitý a mírně ve svahu leží také Centrální park. Obtížnější úsek představuje pouze prudší nájezd k nadchodu přes Jeremiášovu ulici (ve směru od Slunečního náměstí) a o kousek níže terénní nerovnost na odbočce k podchodu do Centrálního parku. Trasa je vyznačena směrovkami s logem vozíčkáře. Na trase je umístěno šest informačních panelů. Úvodní tabule na Slunečním náměstí popisuje celou trasu, na těch dalších jsou informace o městské části a zajímavých místech na trase, jako je například Centrální park nebo Kulturní dům Mlejn. praktické informace Kde se občerstvit Na trase je několik bezbariérových restaurací, například restaurace v Kulturním domě Mlejn v Kovářově ulici. Pokud by zájemce o návštěvu stezky přijel do Prahy 13 bezbariérovým autobusem číslo 168 a vystoupil v zastávce Kodymova, může přímo na místě příjemně posedět v unikátním mléčném baru Bílá vrána a dát si kávu, některý z chutných koláčů nebo domácí polévku. Toalety Bezbariérové toalety jsou na trase na třech místech – na obou koncích a uprostřed. První bezbariérové WC je v budově radnice Prahy 13 (je v 1. patře, ale bez problémů dostupné výtahem), druhé je uprostřed Centrálního parku (malá přízemní budova cihlové barvy) a poslední v Kulturním domě Mlejn (Kovářova ulice, Stodůlky).

info Turistika pro všechny Klub českých turistů (KČT) začal v roce 2009 pracovat na projektu Turistika pro všechny zaměřeném právě na otevírání bezbariérových tras pro vozíčkáře. V současné době jich funguje šest. „Letos chceme vybudovat další v Hrabyni u Opavy, bude navazovat na areál ústavu sociální péče a bude dlouhá 12,6 km. O druhé pětikilometrové trase jednáme s obcí Chlumec u Ústí nad Labem, kde by vozíčkářská trasa měla propojit místa spjatá s bitvou u Chlumce v roce 1813. Bude mít dva okruhy,“ uvádí Mojmír Nováček z KČT. Další trasy byly v minulých letech otevřené na kraji Brna v Mariánském údolí, v okolí Lutové u Jindřichova Hradce, v Plzni vede kolem Boleveckého rybníka a v Hradci Králové v městských lesích. Tyto trasy nejsou značené tradičními čtvercovými pásovými značkami v červené, modré, zelené nebo žluté barvě na stromech a sloupech. Turistická stezka pro vozíčkáře se od běžných značených tras odlišuje tím, že je vyznačená speciálními turistickými směrovkami se špičkou v barvě trasy s logem vozíčkáře. Barva symbolu vozíčkáře označuje obtížnost trasy. Stupňování vychází z lyžařského značení obtížnosti sjezdovek. Nejsnadnější jsou trasy modré, obtížnější je trasa červená, což je i barva pražské trasy, a nejobtížnější je trasa černá. Černou barvou jsou označené nejtěžší stezky, což je například i ta vizovická. Cílem projektu KČT Turistika pro všechny je vybudování alespoň jedné trasy v každém kraji.

www.praha13.cz 

33

výběrové řízení

Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY vyhlašuje výběrové řízení na rozdělení výnosů nadačního jmění z prostředků Nadačního investičního fondu (NIF) za rok 2012. Do výběrového řízení se mohou přihlásit registrovaní poskytovatelé služeb rané péče. Nadace bude při výběru přihlížet k tomu, v jakém rozsahu byly poskytovateli služby kráceny dotace (%) z krajského úřadu, a to v uplynulých dvou letech. Zároveň zohlední počet žádostí o službu rané péče, které poskytovatel nemůže uspokojit (uveďte prosím důvod).

Podmínky pro účast ve výběrovém řízení: 1. Vyplněná přihláška – formulář 2. Konkrétní žádost o podporu – motivační dopis 3. Doklad o registraci Tyto dokumenty je třeba odevzdat do 15. dubna 2013. Organizace, které postoupí do užšího výběru, nadace vyzve k předložení dalších podkladů (podrobně zpracovaný rozpočet, doporučení dvou nezávislých garantů, kopie zakládací listiny a registrace poskytované sociální služby). Formulář je k dispozici na www.kontobariery.cz.

Soutěž

časopisu

má vítěze Otázka z minulého čísla: Kolik stálých dárců má Konto BARIÉRY letos, v roce 20. výročí své ho založení? Správná odpověď: 40 tisíc

Ze čtenářů, kteří správně odpověděli, jsme vylosovali

Jana Macháčka z Bechyně Získává od firmy Lipatech hliníkové vysouvací nájezdy pro vozíčkáře v ceně 3299 Kč.

Kontaktní adresa: Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY Melantrichova 5 110 00 Praha 1 tel. 224 230 216, 224 214 452 e-mail: [email protected]

34


vaše fotografie

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

Ve znamení barev Ireně Chramostové se výrazné barvy líbí, soudě z jejího portfolia západů slunce vystaveného ve fotogalerii webu Můžeš.cz. Tyhle západy a východy slunce je zajímavá disciplína a pilně se jí věnuji zejména na zahraničních cestách. Ne vždycky se to povede. Dobrou pomůckou je silný přechodový filtr, který omezí jas oblohy a pomůže do značné míry srovnat expoziční rozdíly. Dobrá metoda je i složení dvou i více dílčích snímků dohromady – jeden se exponuje tak, aby slunce bylo dobře vidět (v ideálním případě aby nebylo přepálené, tudíž bylo červené) a další snímky jsou odstupňované. Po složení se získá světelně harmonický výsledek. Autorka touto složitou cestou nešla, nicméně jak vidno, i prostým focením lze dosáhnout působivého výsledku.

Irena Chramostová

Jiří Kaláb Petr Žižka

Jiří Kaláb zaslal dva snímky architektury. Zveřejňuji ten z dvojice, který je charakterizován výraznou barvou – zde fialovým neonem. Snímek byl pořízen, jak odhaduji, při začínajícím soumraku. To je velmi správný přístup: noční fotky by se měly fotit na rozhraní dne a večera, kdy je ještě hodně zbytkového světla. Světelné rozdíly nejsou nezvladatelné a snímky bývají velmi působivé. Ta správná chvíle ale trvá maximálně půl hodiny, takže je dobře mít dopředu vykoukaný záběr! Jaké by to bylo jaro bez kytiček! Na ty se zaměřil ve své zásilce Petr Žižka a poslal jich rovnou sedmnáct. Pozor na červenou barvu: fotíme digitálně, čipy jsou křemíkové a křemík je citlivější na červenou složku spektra než na opačnou, tedy modrou a fialovou. Autor volil rozptýlené světlo a to bylo dobře, protože se vyvaroval přepálení detailů v červených plochách. Na sluníčku je dobré korigovat expozici do minusu.

Anna Pojezná

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně jaro je velmi fotogenické, a tak se pokuste zaměřit především na ně. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)


Květinovou zásilku máme i od Anny Pojezné. Fotku nazvala Krása detailu a podařilo se jí zachytit včelu přilétající na pastvu. Snímek zaslouží potlesk, podobný záběr se nepodaří jen tak snadno! Vyžaduje trpělivost a taky, přiznejme, drobet štěstí. Jedno i druhé vám přeji při vašich jarních fotografických toulkách.  Autor je novinář a spisovatel.

35

inzerce zaměstnání Nabízím zaměstnání Hledám šikovného a spolehlivého kuchaře na minutkovou kuchyni. Vyučení není podmínkou, stačí praxe. Přeštice a okolí. [email protected] Zn.: 06022013 Hledáte práci nebo brigádu? Zajímá vás možnost vést vlastní podnikání? Česká firma nabízející kvalitní vitaminy a potravinové doplňky rozšiřuje síť obchodních zástupců. Způsob propagace a prodeje bude čistě vaše záležitost, ohodnocení je závislé pouze na vašem výkonu. Práce vhodná pro OSVČ, matky na mateřské, důchodce, brigáda. Proveďte registraci partnera na uvedené adrese a můžete začít pracovat ihned! [email protected] Zn.: 12022013 Nabízíme volná pracovní místa na pozice obchodních reprezentantů firmy Věra Bačíková – BOZP, PO. Nabízíme slušné provize, individuální přístup, vhodné i pro studenty a maminky na MD. Jde o oslovování nových klientů pro naši činnost v oblasti BOZP a požární činnosti, dále na prodej zdravotnických produktů – lékárničky, dovybavení a další doplňkový sortiment. Nic si od nás nekupujete, pouze rozjednáváte nové firmy a objednávky na doplňkové zboží, jste placeni dle určených provizí z obratu a objemu zakázek. Požadujeme dobré komunikační schopnosti. Možnost pracovat na ŽL nebo na dohodu o provedení práce. Pro reprezentanty je připraven zajímavý motivační program – telefon, tablet a další. V případě vašeho zájmu prosíme o prvotní komunikaci mailem: [email protected] Zn.: 20022013 FILIPA pracovní oděvy a pomůcky Opava nabízí práci švadleně – šičce, vyučené-zaučené, šití na průmyslových šicích strojích, z Opavy a okolí. Jen pro osoby ZZ nebo DIČ. Pracovní doba pružná, po dohodě možno i částečný úvazek 6 hodin. [email protected] Zn.: 26022013 Pro svoji menší firmu hledám 3–5 šikovných lidí, práce ve studiu. Požadavky: spolehlivost, schopnost učit se nové věci, příjemné vystupování, komunikativnost, samostatnost. Nabízím: Zázemí dynamicky se rozvíjející firmy. HČ 6–8 hodin denně (15–25 tis. Kč) VČ 2–4 hodin týdně (5–12 tis. Kč). Zaškolení, dobrý kolektiv. Volná pracovní doba. Nejedná se o administrativu. Váš životopis zasílejte na mail: [email protected] Volejte ihned tel.: 723 322 576 (po 18. hod) Zn.: 27022013 Firma Pluimers Izolace, s. r. o., v Brně hledá vhodného kandidáta na pozici specialista pro získávání nových zákazníků. Vítáni kandidáti se zkušeností v oblasti prodeje tepelného izolačního systému PUR nebo v oblasti stavebnictví. Náplň práce: aktivní přístup k získání nových klientů, komunikace s klienty. Požadujeme: zkušenost v prodeji, znalost anglického jazyka, soukromý automobil, PC a telefon, schopnost organizovat si práci samostatně, velmi dobrou komuni-

36

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 kaci. Nabízíme: Provize z prodeje. Nástup možný ihned. V případě zájmu pošlete CV v EN nebo PL jazyce na [email protected] nebo kontaktní číslo +420 542 425 830. Zn.: 28022013 Firma zabývající se fóliovou reklamou hledá flexibilního a manuálně zručného pracovníka. Vhodné jako přivýdělek i pro studenta VŠ. [email protected] Zn: 06032013

Hledám zaměstnání Hledám přivýdělek z domova, manuální činnost nebo práce na PC. Jsem OZP. Počítač, internet mám. Děkuji za vaše případné odpovědi. janaillkov@ seznam.cz Zn.: 20012013 Hledám práci v Mladé Boleslavi, mám zájem o pozici recepční třeba v nějakém salonu (kadeřnictví), ve firmě nebo v sportcentru nebo také práce v CK. Praxi mám, ovládám práci na PC, mám středoškolské vzdělání. Budu moc vděčná za každou nabídku. Prosím jen o nabídky na HPP. O jiné úvazky typu přivýdělku v žádném případě nemám zájem. [email protected] Zn.: 21012013 Dobrý den, sháním práci buď jako řidič dodávky do 3,5 t, nebo v lese jako dřevorubec. Mám ŘP skup. B, T, jsem vyučený mechanizátor lesní výroby. Nevadila by mi ani práce u pohřební služby. PLZEŇSKÝ KRAJ. TEL. 731 892 668 nebo e-mail [email protected] Zn.: 25012013-1 Mám ČID 1. st., hledám manuální práci na doma na smlouvu. cer.mar.kozly@ seznam.cz Zn.: 25012013-2 Osoba ČID 1 hledá práci v Olomouci, u zaměstnavatele nebo i z domova, pouze seriózní nabídky. Za každou seriózní nabídku děkuji. [email protected] Zn.: 28012013 Hledám práci, nejlépe řízenou z domova z vlastního počítače, jako je např. opisování různých textů či zpracování firem, vkládání letáků do obálek, případně jejich roznos v okolí mého bydliště. Případně i pozici jako místo recepční v okolí Neratovic, Mělníku nebo začátek Prahy, v Holešovicích. Žádám jen upřímné nabídky bez podvodu, nereaguji na nabídky, jako jsou např. různé podvodné reklamní akce. Jsem v ID, léčím se na epilepsii, mám SŠ vzdělání, částečná znalost angličtiny a základní práce na počítači. Mám zkušenosti i s cestovní kanceláří. andrea.ryznarova@ seznam.cz Zn.: 11022013

ID hledá spolehlivou práci z domova. Už dlouho hledám práci, měla by být bez vstupního poplatku. Mám certifikát na práci na PC, ale ráda budu dělat i práci manuální. [email protected] Zn.: 30012013 Hledám jakoukoliv práci na zkrácený úvazek (20 hod. týdně) v městě Krásná Lípa pro OZP. [email protected] Zn.: 06022013 ČID 1. stupně, hledám práci vykonávanou doma bez docházení do firmy v Praze na HPP. Ne na ŽL. Ovládám internet a PC, přepisování článků, vyřizování zakázek, objednávek apod. Jsem i manuálně šikovná. Prosím jen seriózní nabídky. [email protected] Zn.: 07022013 Jsem ID 2. stupeň (chodím pomocí fr. holí), hledám práci z domu např. na PC (mám ECDL) nebo i manuální práci, sestavování ze součástek apod., pletení z pedigu aj., prosím bez vstupního poplatku. Ne s dojezdem do firmy: pečuji o člena rodiny na vozíku. Děkuji za seriózní nabídky v regionu Ostrava. [email protected] Zn.: 14022013 Hledám práci – plnění e-shopu nebo obdobnou činnost na PC z domova. Jsem OZP. Pouze solidní nabídky. [email protected] Zn.: 15022013 Jsem vystudovaný nevidomý 22letý Jakub a hledám práci maséra. Bydlím u Valašského Meziříčí. Ozvěte se prosím na můj mail: [email protected]. Děkuji Jakub. Zn.: 21022013 Jsem zdatný důchodce a hledám přivýdělek k důchodu. Nemám velké nároky, ale z důchodu se žít nedá. Vlastním ŘP všech skupin, jsem manuálně zručný. Zn.: 05032013

Seznámení Hledám vzdělanou a inteligentní tělesně postiženou kamarádku z okresu Jablonec nad Nisou, Liberec a Mladá Boleslav, se kterou bych si zpočátku dopisovala a později případně i navštěvovala. Mobilní telefon: 732 426 516, e-mail: [email protected] Zn.: 19022013 Jsem nevidomý 22letý kluk Jakub a hledám vidící zdravou kamarádku k dopisování a na výlety. Bydlím u Valašského Meziříčí. Budu moc rád, když mi někdo odepíše. E-mail: kubicaf1@ seznam.cz, skype: kuba.sedlar1 Zn.: 21022013

Koupím, prodám Prodám Toyota Corolla WG, 1,4 D-4D, 66 kW, MMT (robotizovaná převodovka) vyrobeno 2005, 165 000 km. Manuální klimatizace, přední a boční airbagy (s vypínáním u spolujezdce). Venkovní teploměr, elektricky ovládaná přední okna + zrcátka s vyhříváním, orig. rádio s CD, palubní počítač, centrální zamykání. Navíc sada 4 kol s ráfky (15“). Úprava na ruční řízení. Mechanický kruhový plyn + brzda (Quidosimplex 906/907 – viz www.iroa.cz), tel: 775 232 355, Brno. [email protected] Zn.: 06022013

Prodám os. automobil Hyundai Accent, upravené ovládání jen na ruční brzdu, v provozu od 2/2000, koupeno v ČR, 2. majitel, 3D, benzin, obsah 1300 ccm, barva bílá, servis. knížka, STK 3/2014, garážovaný a udržovaný, najeto poctivých 89 400 km. K vozu dodám letní a zimní pneu, oboje na discích. Na přijatelné ceně se určitě dohodneme. Tel. 605 55 13 01 – Zlín. janhrbek@ seznam.cz Zn.: 07022013 Koupím kotoučový magnetofon B 700, funkční. [email protected] Zn.: 13022013 Nabízím ke koupi schodolez typ T 09. Přidám dvě sedačky na vanu a do vany, schůdek k vaně a madlo na vanu. Celková cena 30 000 Kč. K odběru nedaleko od Kolína. Tel. 723 569 681 nebo 321 792 109 [email protected] Zn.: 15022013 Prodám červeného, garážovaného transportera. Je mu 12 let, málo najeto, jen 98 000 km. Tachometr není přetočen! Prostřední a zadní okna zatmavena fólií. K němu: potahy, tažné zařízení, zimní pneu (1x použité) a celoroční, zimní řetězy. Vhodný i pro převoz ZTP! Tel. 733 202 337 [email protected] Zn.: 20022013 Koupíme koupací (sprchovací) lehátko pro tělesně postižené za rozumnou cenu. Jedná se o dva vozíčkáře, kteří opustili ústav a začali žít samostatně. Ale velkou překážkou pro ně je nemožnost vykoupat se ve vaně. Jeden z obyvatelů se musí chodit koupat k sousedům a druhý se koupe v nevyhovujících podmínkách zavěšen na zvedáku nad vanou. Koupací lehátko zkvalitní jejich život a budeme moc rádi, když se ozvete s nabídkou. [email protected] Zn.: 28022013 Prodám mechanický vozík zahraniční firmy Lifante fialové barvy, šíře sedačky 40 cm. Vozík je téměř nepoužívaný. Cena 4000 Kč. Kontakt Lucie Marquezová 222 516 488, e-mail: [email protected] Zn.: 05032013-1 Prodám zateplený fusak vhodný od jara do podzimu. Nepromokavý, omyvatelný, prodyšný, ale neprofoukne. Barva šedivá. Možno zhlédnout na http://obchod. teplodomova.cz/Fusak-KOR-vlneny.html Použitý jednu sezonu, cena 1000 Kč. Tel. 775 199 833. [email protected] Zn.: 05032013-2

nabízím, hledám Dovolte mi nabídnout vám mé služby. Pracuji jako kreativec, textař, pisatel, další názvy dle libosti. Vytvořím vám reklamu, web, popisy akcí či věcí. Vytvořím grafické dárky, návrhy, texty a spoustu dalšího. Jsem spolehlivá i dochvilná. Zkušenosti mám. Vše na domluvě, ráda vyjdu vstříc. Odkaz na můj web: www. amoona.webnode.cz mishelinka@ seznam.cz Zn.: 10022013 Kdo daruje nebo levně prodá osobní automobil vozíčkářce k převozu k doktorům? Nabídněte: Sýkorová Marie, Jívavská 65, Šternberk, tel.: 731 939 879 Zn.: 22022013


SENSEN


■ Vyhlašujeme nová témata příspěvků do Národní kroniky. ■ Za poslané vzpomínky lze vyhrát atraktivní ceny. ■ Své vzpomínky už zasílají známé osobnosti.

Jak jsem potkal televizi, jak jsem přežil vojnu Vzpomínky na vojnu jsou jako všechny jiné – to horší stírá čas, a tak je dobré občas paměť oprášit.

Text: Zdeněk Procházka Ilustrační foto: Jan Šilpoch

B

ez televize si většina lidí v dnešní době vůbec nedovede představit život. Jsou ale i takoví, kteří tvrdí, že ji nepotřebují. Já sama mám tolik zájmů, a přesto k nim televize patří. Bylo to perfektně načasované, že mě nerozptylovala během dětství. Možná bych byla chytřejší, měla větší rozhled, ale ono to tenkrát stačilo.

Jak jsem potkal(a) televizi Tak vzpomíná na svůj život bez televize (i s televizí) Libuše Münsterová ve svém zajímavém příspěvku do Národní kroniky, který nazvala Klíč je pod rohožkou. A pokračuje: „Koncem padesátých let už některé domácnosti v Drnovicích televizi měly. Přes den nebylo vysílání žádné a večer jsem se rozhodovala, ke komu se půjdu dívat. V televizi toho tenkrát k vidění moc nebylo a o půlnoci se končilo hymnou. Film, detektivka nebo kriminálka, to bylo jen v sobotu. V neděli něco lehkého, neutrálního, zřejmě proto, aby druhý den mohli všichni pracovat a nemysleli na blbosti. V pozdější době bývávaly nedělní seriály, které sledoval


snad celý národ, a v pondělí to bylo téma hovorů na pracovištích.“ Proč nyní připomínáme právě toto téma? Národní kronika, kterou vytváříme společně s Národním muzeem, vyhlašuje velkou soutěž o nejzajímavější příspěvky na námět Jak jsem potkal(a) televizi. V tomto roce je to totiž právě 60 let, kdy bylo u nás zahájeno pravidelné televizní vysílání.

Vojna nebyla kojná Národní kronika bude pravidelně vyhlašovat další témata, která by inspirovala přispěvatele. To další zní: Vojna nebyla kojná čili základní vojenská služby a armáda ve vašich vzpomínkách, které jsme připravili ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem. Jsou to vlastně dvě témata: Vojna nebyla kojná (vzpomínky na vojenskou službu a život v armádě, zkušenosti z vojenských škol i cvičení záložáků, vojenské lásky, příběhy veselé i smutné) a Armáda a naše město (vzpomínky na vojenskou posádku v místě vašeho bydliště, vztahy s vojáky, co armáda změnila, v čem pomohla a co třeba i pokazila). Své příspěvky můžete posílat mailem ([email protected]), poštou na adresu SENSEN Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo je můžete vložit do kroniky přímo na webu www.sensen.cz. Abychom vám trochu osvěžili paměť a zároveň vás pobavili, nabízíme

vám na našem webu www.sensen.cz několik filmových perel z archivu Vojenského historického ústavu a někdejšího archivu Československého armádního filmu. Jeden z nich natočil proslulý režisér Karel Kachyňa a vybral si i skvělé herce – Stellu Zázvorkovou a Vladimíra Menšíka: v perle armádní propagandy nám přiblíží zimní výcvik tankistů včetně výchovné lekce proti alkoholu. Jiný slavný režisér, Vladimír Drha, natočil v polovině šedesátých let dokument o přáních a snech obyčejných záklaďáků. A nabízíme i další ukázky. Barevný a profesionálně skvěle zvládnutý dokument o životě dvacetitisícové armádní spartakiádní divize v Praze. Komentář čte proslulý Jan Pivec. Nakonec úplně úžasný film, který ukazuje, že i v armádním filmu zavládlo koncem šedesátých let jisté tání. Obrovským cvičením Varšavské smlouvy Vltava 1966 vás provede Jan Tříska.

Soutěžit může každý Všechny příspěvky vstupují do soutěže – nejlepší vybere porota složená ze zástupců projektu SENSEN, Vojenského historického ústavu a Národního muzea, oceněno bude ale i prvních deset došlých příspěvků. A ceny? Opravdu stojí za to. Například notebook, mobilní telefon, knihy z nakladatelství Torst, bezplatná komentovaná prohlídka Vojenského historického ústavu v Praze nebo Muzea vojenské techniky v Lešanech či zajímavé publikace Vojenského historického ústavu. Nezažili jste tedy i vy něco, o čem byste chtěli napsat? Nechcete i vy v Národní kronice „uložit svou paměť“ a prostřednictvím svého příspěvku – vzpomínky, příběhu – se podílet na vytváření, jak říká ředitel Národního muzea Michal Lukeš, „největší kroniky českých zemí složené z těch nejmenších a nejosobnějších příspěvků“? Posílejte osobní, jednoduše popsané příběhy, jejichž síla není ve vytříbeném stylu, ale v zajímavosti zážitku. Možná vás budou inspirovat vzpomínky a příběhy našich osobností, které budeme uveřejňovat na webu SENSEN, k tématu vojna nám poslali svou vzpomínku např. herec Bolek Polívka, režisér Václav Marhoul, k tématu televize např. senátor Jaromír Štětina. 

37

Křížovka O CENY


„Voňavé“ homolky K dyž jedeme po silnici ze Svitav do Olomouce, asi v polovině cesty míjíme obec Loštice. Můžeme si tu všimnout tabule hlásající, že pravé olomoucké tvarůžky se vyrábějí zde. Už v první polovině 16. století se tvarůžky vyráběly podomácku po celé Hané, formani je sváželi do Olomouce a teprve odtud se rozvážely. V roce 1772 vznikly v Hněvotíně na Olomoucku podniky vyrábějící tvarůžky už ve velkém. Výroba tvarůžků se rozšiřovala.

1

2

3

4

5

6

7

8

Dodnes představují nejvyspělejší formu kyselých sýrů vyráběných z tvarohu získávaného přirozeným kysáním mléka. Také recept na výrobu tvarůžků je stejný, i když dnes už ženy ručně nemíchají uleželý tvaroh, nezpracovávají ho nohama ani se nepoužívají „pleskačky“ – všechnu práci dnes převzaly stroje. Tvarůžky mívaly široké použití: dodnes se z nich v ... (tajenka) na Hané nebo Moravském Slovácku vaří chutná a velmi výživná polévka. 

9 10 11 12 13 14 15 16

A B C

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v květnovém čísle?

D

❛ Reportáž nevidomé

E

lyžařky Anny Kulíškové z jejího pobytu v Kanadě.

F

❛ Rozhovor

G

s předsedou sdružení Okamžik Miroslavem Michálkem.

H I VODOROVNĚ: A. Nalepená vrstva; jihoamerický stát; horní část místnosti. – B. Pomoc; sladkovodní ryba; klapání. – C. Jméno norských králů; Evropanka; svršek a král v kartách; prohazovačka. – D. U rodiny; edém; napadení; pera (obecně). – E. Tajenka. – F. Lupen; situace; švýcarská řeka; noční ptáci. – G. Jméno feny; polynéský nápoj; rýžová pálenka; trnovník. – H. Jakpak; tropický mravenec; ruské vojenské pistole. – I. V hudbě „ostře“; chemický prvek; sycení se (zvířat).

❛ Reportáž o nevidomém

SVISLE: 1. Trám pod stropní konstrukcí. – 2. Znalec polské kultury. – 3. Symetrála; městečko. – 4. Jméno herečky Ullmannové; dějství; indonéské souostroví. – 5. Anglický básník; karetní hra. – 6. Úmrtní oznámení; tak (knižně). – 7. Potom; značka slovenského televizoru. – 8. Jméno Destinnové; kynouti. – 9. Ruská košile (řídce); a sice. – 10. Močová trubice; otrok. – 11. Brýle; světlá barva. – 12. Nápor; senegalský přístav. – 13. Korýš; volání o přídavek na koncertě; turecký hodnostář. – 14. Zřícenina v okrese Litoměřice; naše politické hnutí. – 15. Střetávání. – 16. Odrůdy syenitu.

lukostřelci Davidu Drahonínském.

❛ Jaké nové kombíky automobilky představily na jarním autosalonu v Ženevě?

Pomůcka: acuto, aga, Aru, Eliot. Zdroj: Panoráma křížovek 2/2002, str. 44.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: VZADU MÁ TRUHLIČKU Luštitelé – výherci:

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva knihu.

38

Mobilní telefon: Pavel Kohout Bezručova 983 295 01 Mnichovo Hradiště

Knižní cena: Lenka Milatová Trnkova 9 779 00 Olomouc

Knižní cena: Jana Šindelářová 1. máje 251 538 43 Třemošnice

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.


Mentálně postižení mají velkou šanci na delší život strana 8

Recommend Documents