MÉDIA-PERFORMANCE 3: PAMĚŤ Česko-německé sympozium

MÉDIA-PERFORMANCE 3: PAMĚŤ Česko-německé sympozium 13. 10. – 15. 10. 2011 Dům umění města Brna Malinovského nám. 2, Brno www.dum-umen.cz 4AM – Galerie architektury Starobrněnská 18, Brno www.forum4am.cz -------------------------------------------------------------------------------------------------------------Paměť – klíčové slovo sympozia Média-performance 3 – pro nás představuje hranici mezi živým uměním, událostmi a procesy, a médii záznamu a reprezentace od analogových po digitální. Metaforu paměti užíváme jako rozhraní/místo přístupu k debatě o vztahu médií a performance. Média mohou být nahlížena jako modely našich myslí, ale mohou také sloužit jako nástroje rozšíření schopností našich pamětí. Myšlení o vztahu mezi živou akcí a médii paměti proto zahrnuje také promýšlení funkcí a politiky paměti a vzpomínání. V rámci sympozia vystoupí čeští a němečtí teoretici umění nových médií a vědy a umělci věnující se problematice zpracování/zpřítomnění minulosti. Sympozium je rozděleno do tří tematických částí: Paměť a performance / Umění paměti / Mechanizmy vzpomínání a zapomínání Přednášky jsou doplněny večerním programem a workshopy v 4AM – Galerii archikektury Handa Gote Research & Development (CZ): Pan Roman, Viera Čakányová(SK/CZ): Alda, Manuel Schmalstieg (CH): Kontinuum N+N, Václav Peloušek a Ondřej Merta (CZ): Standuino. Místa konání, čas a CV účastníků jsou uvedeny v podrobnějším programu, viz níže.

Program:

13. 10. 2011 / 14 h – 18 h Paměť a performance Dům umění města Brna, Malinovského nám. 2 14 h -14.40 h Barbara Büscher (Lipsko/Kolín nad Rýnem): Transformace: Performance – Média - Archiv Abstrakt V poslední době vzniklo pozoruhodné množství výstav a performancí zabývajících se zpřítomněním a znovuobjevením performančního umění šedesátých a sedmdesátých let, které poukazují k obnovení zájmu o historicitu těchto uměleckých děl a táží se po způsobech, jakými se k ní můžeme přiblížit. Zatímco tyto výstavy a performance (reenactments) poukazují k institucionalizaci a konzervování minulých událostí a k jejich využití na trhu s uměním, jejich obnovené inscenace a kontextualizace vytváří nové formy apropriace. Představují fluidní přístup k archivům. Činí aktuálními otázky po povaze artefaktů, na kterých jsou založeny staré a nové popisy performancí a jejich historií a zkoumají jejich čitelnost v nových kontextech. Stopy performancí jsou pojímány jako mediální transformace, jejichž technické, estetické a diskurzivní okolnosti musí být brány v potaz.V přednášce budou představeny nedávné výstavy a performance (reenactments) zabývající se historií performančního umění a tance (např. MOVE.Choreographing You, Londýn/Mnichov/Düsseldorf 2010-2011; Art Lies and Videotape, Liverpool 2003; Marina Abramovic Seven Easy Peaces, New York 2005) se zaměřením na mediální transformace a čitelnost artefaktů, které proměňují historické události a akce v dostupné informace. Bude poukazováno k diskurzu efemérnosti a mizení jako ontologickým aspektům performance. CV Barbara Büscher je profesorkou mediálních studií/intermediality na Vysoké škole hudby a divadla „Felixe Mendelssohna Bartholdyho“ v Lipsku. Publikovala řadu esejů o nezávislém divadle, postdramatickém živém umění, teorii performance, mediálním umění a umění a technice. Od roku 2009 se ve svém výzkumu zaměřuje na problematiku historiografie performance, mediálního umění a na performance / performativní archivy. Je spoluvydavatelkou internetového časopisu MAP – média / archiv / performance. Ve druhém vydání Decisions and Appearance publikovala příspěvek o intermédiích a performance v NDR. Od roku 2007 spolupracuje s Janou Horákovou na výzkumu médií a performance.

14.40 h – 15.20 h Jana Horáková (Brno): Aura vzpomínek Abstrakt „Co plnilo funkci fotografie před vynálezem fotoaparátu? Standardní odpověď zní: rytina, kresba, malba. Ovšem poučenější odpověď: paměť. Úkol, který dnes fotografie plní ve vnějším světě, byl dříve vykonáván myšlenkově.“ John Berger: O pohledu, 2009. Ve svém příspěvku sleduji způsoby transformace a apropriace Benjaminových pojmů reprodukce a aura v diskurzu nových médií. Způsoby, kterými jsou Benjaminovy pojmy

přemístěny do diskurzu nových médií budou ilustrovány na problematice překladu chápaného jako výsledek přemístění a skrze charakteristiku paměti nových digitálních médií, která nahrazuje historické vědění a vědomí. Výchozím bodem mé argumentace je tvrzení, že aura nezmizela ani v situaci, kdy ve věku digitálních médií kategorie jako originál a kopie ztratily relevanci, ale transformovala se a stala se součástí nové kreativní praxe. V textu O některých motivech u Baudelaira (1939) Benjamin definuje auru v těsném vztahu k funkcím paměti, zpřítomnění, vzpomínání, a zejména k „mémoire involontaire“, paměti, která je mimovolná. Proto interpretuji auru nikoli jako vlastnost určitého média nebo artefaktu, ale skrze možnost nebo nemožnost učinit auratickou zkušenost. Video Michaela Bielického Crossings: The Last Passage of Walter Benjamin (2000) bude prezentováno jako příklad mediálního díla poukazujícího k auratické zkušenosti opakovaných akcí (reenactments), ke kultu vzpomínání, v němž se aura ukryla. CV Jana Horáková (nar. 1971) je docentkou oboru Teorie interaktivních médií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, Brno. Studovala divadelní vědu na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně a absolvovala studijní pobyt na Laponské univerzitě ve Finsku, obor Mediální studia. Ve svém výzkumu se soustředí především na historické a teoretické průniky mediálního umění a performančního umění a na robotické umění. V roce 2005 se na prvním sympoziu MEDIA-PERFORMANCE (Goethe-Institut, Praha 2005) setkala s Barbarou Büscher a od té doby spolupracují na výzkumu vztahů médií a živého umění. Společně organizovaly českoněmecké sympozium MEDIA-PERFORAMNCE 2 na téma „efemérní“ (Dům pánů z Kunštátu, Brno 2007) a jako editorky připravily česko-německou publikaci Imaginary Spaces: Raum/Prostor – Medien/Média – Performance/Performance (Praha: KLP, 2008).

----- Přestávka -----

16 h – 16.40 h Barbora Klímová (Brno) Beyond Representable: Neinstitucionalizovaná kultura 70. – 80. let v rozhovoru a privátních archivech Abstrakt Příspěvek přiblíží specifické roviny v privátních archivech několika osobností 70.–80. let, zkoumaných z perspektivy současné autorky formou mezigeneračního dialogu, spolupráce, prezentace a rekonstrukce. CV Barbora Klímová (nar. 1977) studovala FaVU VUT v Brně (1998–2004) a Hoger Instituut voor Schone Kunsten, Antverpy (2004–2006). Svými projekty experimentálně zkoumá aspekty lokálně vymezené kulturní historie. V centru její pozornosti dlouhodobě stojí období 70.–80. let v Československu, ovlivněné sociální a politickou situací. V současnosti se zabývá neinstitucionalizovanou kulturou tohoto období, projevy na pomezí umění a privátní sféry. Vychází z vybraných soukromých archivů tvůrčích osobností 70.–80. let, z mezigeneračního dialogu a spolupráce s těmito autory. Pracuje formou tvůrčího, výzkumně a komunikačně orientovaného programu v Tranzitdisplay v Praze a na dalších místech. Téma zpracovává také v rámci dizertační práce na VŠVU v Bratislavě (2011–2013). Souběžně se věnuje dalším autorským a kurátorským aktivitám, které prezentuje na výstavách v Česku i v zahraničí. Od roku 2011 vede ateliér Environment na FaVU, VUT v Brně.

16.40 h – 19 h Julia Kläring – Andrea Salzmann (Vídeň) Performing Memory – 37 Years Too Late Abstrakt Prezentace hodnotí dlouhodobý výzkum Performing Memory, který se soustředí na vztah performančního umění k různým druhům dokumentů a uměleckých postupů, jež znovuužívají a modifikují dokumenty, v rámci kterých je skrze performativní díla prověřována a interpretována historie. Projekt je realizován různými formáty v závislosti na prostoru a médiích. Dvě badatelky, Julii Kläring a Virginii Bobin, spojuje jedna otázka: jaké specifické prostředky užívá performance ke zprostředkování historie? Prostřednictvím ´skutečných´ a ´fiktivních´ záznamů, dokumentů a svědectví bude představen modelový příklad tohoto výzkumu: performance 36 Years Too Late. Kläring a Salzmann vytvořily ve čtyřech etapách nekonvenční soubor materiálů vztahujících se k performancím Giny Pane, které jsou kanonizovány a historizovány v knihách věnovaných dějinám umění. Jejich strategie zahrnuje předkládání pochybných důkazů, dokonce čistých fikcí, založených na velice seriózním a detailním výzkumu. ----- Přestávka -----

37 Years too late. The Speech / performance Autorky: Julia Kläring, Andrea Salzmann Účinkující: Julia Kläring, Andrea Salzmann, Birgit Michlmayr. Hudba: Stefan Geissler. První představení „Selfportrait(s)“ Giny Pane se uskutečnilo v Paříži v roce 1973, ale my jsme tam nebyly, dokonce jsem se ještě ani nenarodily, když předvedla svou třídílnou performanci v Galerii Stadler. V „37 Years too late. The Speech“ máte nyní příležitost vidět výjimečnou třídílnou přednášku „The Conditioning“, „The Contradiction“, „The Rejection“. Tři performerky jsou nepochybně pochybné postavy, které nesouhlasí s tímto vzpomínáním, ale současně si užívají večer v Paříži. CV Julia Kläring a Andrea Salzmann spolupracují od roku 2010. Společně zformulovaly čtvrtou část projektu 37 Years Too Late, která se zabývá dokumentací, adaptací a dalším vývojem Self-Portrait(s) Giny Pane z roku 1973. Části projektu byly prezentovány na: FormContent, Londýn; Kunstraum Niederoesterreich, Vídeň; FLATZ Museum, Dornbirn; Brut Koproduktionshaus, Vídeň. Andrea Salzmann (narozená 1979 v Bregenzu) je performerka a fotografka performančního umění. Jako nezávislá dramaturgyně pracuje například pro Doris Uhlech. Salzmann nejdříve studovala fotografii a později absolvovala studium divadla, filmu a mediálních studií na Vídeňské univerzitě. V roce 2011 získala grant podporující tvorbu v oblasti videa a digitálních médií od Rakouského ministerstva kultury. Julia Kläring (narozená 1978 ve Vídni) je výtvarná umělkyně, performerka, nezávislá kurátorka, kreslířka a video umělkyně. Nedávno byla kurátorkou sympozia Performing Memory v Kunstraum Niederoesterreich ve Vídni a We Don’t Record Flowers, Said The Geographer v Bétonsalon v Paříži. Učí kreslený komiks na Vídeňské akademii výtvarných umění (na Ústavu pro výtvarné vzdělávání). Na rok 2012 získala Národní grant pro výtvarná umění poskytovaný Rakouským ministerstvem kultury. Kläring a Salzmann žijí a pracují především ve Vídni. ----- Přestávka -----

20 h Handa Gote Research & Development: Pan Roman, performance 4AM – Galerie architektury, Starobrněnská 18 Účinkují: M. Ježek, D. Freudl, T. Procházka Délka performance: 55 minut Představení o životě pana Romana zaznamenaném na podomácku natočeném 8mm filmu. Celkem osm cívek filmu neznámé rodiny bylo součástí filmového materiálu nalezeného při přípravách představení EKRAN. Nyní dostávají svůj prostor v samostatném projektu Pan Roman. Projekci provází živá hudba na staré elektronické nástroje – elektronické varhany a kytaru. Projekt je zamýšlen jako bytová událost pro omezený počet diváků, kteří událost dotvářejí přineseným občerstvením, nebo jenom svojí přítomností. Vzniká živá reminiscence na akce bytové kultury v 80.letech. Handa Gote je umělecká skupina střídající ve svém instrumentáři zvukové instalace, pohybové a taneční divadlo, živou hudbu, výzkum na poli mediální archeologie, výtvarné divadlo a technologie. Jejich tvorba je ovlivněna minimalismem, východní filozofií i hnutím Do it yourself. Mísí v sobě české kutilství, recyklaci objektů i technologií, kult Cargo a inspiraci japonskými estetickými kategoriemi Mono no aware a wabi-sabi. www.handagote.com

14. 10. 2011 / 10 h – 17 h Umění paměti Dům umění města Brna, Starobrněnská 18 10 h – 10.40 h Peter Matussek (Siegen) Návrat divadel paměti v digitálním věku Abstrakt Upadla v zapomnění na celá staletí, ale nyní jsou aktuálnější než kdy jindy: divadla paměti 16. a 17.století. Informační designéři a umělci, kteří vyvíjejí strategie inscenování dat jako alternativu k jejich ukládání jako neživých předmětů, se snaží oživit scholasticky omezenou středověkou kulturu paměti kompenzující senzorickou deprivaci počátku věku tisku. V přednášce budou diskutovány divadla paměti Giulia Camilla (1480-1544) a Roberta Fludda (1574-1637) ze tří různých hledisek: magického, encyklopedického a invenčního. Ukážeme si, že ani magický ani encyklopedický aspekt nemůže být přenesen do digitální doby, protože metafyzika uzavřené a centralistické kosmologie, kterou oba předpokládají již není v žádném ohledu validní. Proto jsou snahy o digitální zpracování těchto uspořádání přinejlepším parodiemi originálních záměrů – přesto, že se objevují ve velkém množství. Usvědčují se z toho, že jsou spíše kompenzačním symptomem, než lékem na digitálně hypertrofovanou paměť. Avšak invenční aspekt může být aktualizován, jestliže přeneseme vizuální strategie, kterými historická divadla paměti stimulovala paměť svých návštěvníků do současných technologií. Co se týče tohoto hlediska, máme pozoruhodné příklady počítačového umění, které mohou být směrodatné pro budoucí modely vizualizace a inscenování informací. Jsou příklady toho, jak můžeme oponovat statickým modelům ´uložení a vyvolání´ performativními způsoby prezentace poznání.

CV Od roku 2008 působí na pozici profesora oboru Mediální estetika na Siegenské univerzitě. V letech 1992-93: Spolupracovník Institutu pro pokročilá studia v humanitních vědách (Essen). 1999-2001: Vedoucí DFG projektu „Počítač jako divadlo paměti“ (FU/HU Berlín). 2001-03: Profesor Multimediální produkce na Siegenské univerzitě. 2003-08: Profesor pro Novou německou literaturu a studia mediální kultury na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu. Hostující profesor v Koreji (2003), Japonsku (2006), Indonésii (2010) a Číně (2010). http://peter-matussek.de

10.40 h – 11.20 h Tomáš Dvořák (Praha) Věda a umění paměti Abstrakt Starověké umění paměti bylo založeno na vytváření asociací mezi strukturami obrazů a množstvím informací, jež mělo být jejich prostřednictvím uspořádáno. Tyto techniky byly používány především pro rétorické účely, zároveň však vždy předpokládaly jistou strukturu vědění a způsob porozumění světu. Mnemonické praktiky se v průběhu staletí přetvořily v technologie; příspěvek popíše několik jejich případů z moderních věd a analyzuje vztah mezi nimi a paradigmaty kulturního porozumění a metodami interpretace. CV Tomáš Dvořák, Ph.D. je vědeckým asistentem Filosofického ústavu Akademie věd ČR. Věnuje se filozofii a dějinám vědy a filozofii a dějinám médií a jejich vzájemným vztahům.


14 h – 14.40 h Ulrich Johannes Schneider (Lipsko) Vynález tištěné stránky jako opory paměti Abstrakt Tištěné knihy se velice rychle, již v 15. století, staly estetickou výzvou: Jak umístit text na stránku způsobem, který by čtenáři umožnil pochopit jeho sdělení? Jak mohou být využity obrázky? Donedávna byla tištěná stránka většinovým médiem, které organizovalo texty a strukturovalo procesy čtení. Když přemýšlíme o pamětech, stále máme na mysli stránky, knihy a knihovny: Jak to? Příklady z počátků tisku nám ukáží, jak stránky současně artikulují a ukládají texty, čímž poskytují knihám dvojí život: uzavřený nebo otevřený. CV Ulrich Johanes Schneider je historik vědění a odborník na Michela Foucaulta. Po studiích ve Frankfurtu, Paříži, Londýně a Los Angeles publikoval články a knihy především o historii filozofie a moderním francouzském myšlení. Přeložil Leibnitze a Deleuze do němčiny. Od roku 2006 je ředitelem Lipské univerzitní knihovny, kurátorem knižních výstav ve Wolfenbüttelu, Lipsku, New Yorku a Houstonu. Je profesorem filozofie na Institutu kulturních studií Lipské univerzity.

14.40 h – 15.20 h Zuzana Husárová (Brno/Bratislava) Talking with Sentences Abstrakt Příspěvek se věnuje experimentálnímu dílu Sentences Roberta Greniera. Toto dílo má v historii americké literatury zvláštní postavení – bylo vytištěné na indexových kartičkách v nákladu 200 kusů a navíc nyní existuje i jeho internetová verze. Vzhledem k formě a k samotnému textu, můžeme Sentences interpretovat jednak jako vypravěčovy asociace, vzpomínky, záblesky myšlenek a zároveň jako zachycení přítomných událostí odehrávajících se mimo jeho mysl a také skrze zřetězení signifikací, které nabízejí, jak píše Grenier „pro momentální existenci škálu možností.“ Dílo svým textem, který je fragmentární, připomínající vzpomínky, napsaný osobním tónem a v autobiografické formě, poukazuje k asociativnímu modelu mysli. Vzhledem ke svému minimalismu (který nabádá, aby byl text hovořen, zpíván, znovu přečten) a ke krabici ve tvaru ptáka (metafora svobody, zpěvu) se propojuje s konceptem „orálního vědomí“. Grenier, člen skupiny Language Poetry, se zaměřuje jak na jazyk samotný, tak na jeho odkazy ke světu. Dalo by se říci, že autor se pomocí zaměření pozornosti k hovorovému jazyku a tedy na běžné zážitky pokouší vystihnout fascinující moment bytí, esenci pobytu (Dasein). CV Zuzana Husárová je slovenská akademička, výzkumná pracovnice a autorka, která se věnuje experimentování s jazykem, médii a interaktivitou. Má doktorát ze SAV, obor literární věda a učí na Univerzitě Komenského v Bratislavě (hlavně americkou literaturu) a na Masarykově univerzitě v Brně (elektronickou literaturu). Participuje na slovenském grantu na výzkum elektronické literatury, ráda si hraje s digitálními hudebními hračkami, lidským hlasem a zvuky, je členkou streamingové série Habutat. Od ledna do května 2011 působila jako stipendistka Fulbrightovy nadace na Writing and Humanistic Studies na MIT v Cambridge, USA. http://zuz.husarova.net


16 h – 16.40 h Petr Šourek (Praha) Záhyby odbojné paměti Abstrakt Marshall McLuhan: „Všechna média jsou posílením nějaké lidské schopnosti, psychické nebo fyzické. Kolo zesiluje nohy. Kniha rozšiřuje možnosti oka. Oblečení posiluje kůži, elektrický obvod rozšiřuje centrální nervový systém.” Má ještě dál smysl takto svévolně napojovat kdeco všechno na poněkud přetížené lidské tělo, které z nevyjasněných důvodů stále zaujímá centrální místo v této hře na prodlužovanou, natahovanou a posilovanou? Ovšemže nemá. Přinejmenším do té doby, než prověříme řádově důležitější spoj, kterým sice neteče elektrický proud, který však na sebe strhává silnoproud evropské metafyziky. Pojďme se společně podívat na blahé paměti dekonstruované podřízení písma mluvené řeči. Možná to někoho překvapí, ale není to nám tolik drahá schopnost řeči, která zaujímá hlavní místo v nejlepší tradici západního logocentrismu. Řeč je jen náhražka, kterou perorálně podává lékárník Saussure obcházeje Platónovy staré recepty. Řeč je pouhou náhražkou paměti a moudrosti. To paměť je oním logokratickým bídákem. Písmem se měla posílit paměť. Paměť tak hraje zásadní roli ve vztahu mezi mluvícím otcem a píšícím synem. Je tak patrně již méně překvapující, že paměť je žena. Nicméně, velice často potkáváme paměť ovdovělou a co je horší, chová se

spíše jako vačnatec než jako savec. Paměť raději zalézá do záhybů togy, plní každé médium a vstřebává se do tělesných tkání. Nejraději má kapsy, v těch hledá svůj pokoj, který se snadno mění v odboj. CV Petr Šourek (nar. 1749 v Praze) je filozof, překladatel, kritik a divadelní autor. Vystudoval filozofii a latinu v Praze a Berlíně, divadelní vědu v Athénách a nová média na Georgia Tech v Atlantě. Nyní nastoupil k doktorandskému studiu v rámci Centra audiovizuálních studií FAMU. Překládá z klasických i moderních jazyků. Pravidelně přispívá do českých médií. Jako kritik se věnuje především reflexi současného performančního umění, a to jak ve scénické, tak paradivadelní, novomediální, konceptuální a výtvarné podobě. Ve svých teoretických studiích prověřuje význam spojení technologie, umění a vědy v dějinách kultury. Vedle klasických scénických a literárních žánrů se věnuje performanci ve veřejném prostoru, site-specific projektům a konceptuálnímu, dramaturgickému i technologickému řešení interaktivního designu. V současnosti spolupracuje s Židovským muzeem Praha na koncepci nových expozic.


19.30 h Viera Čakányová: Alda, dokumentární film 4AM – Galerie architektury, Starobrněnská 18 Délka: 52 min. Premiéra: 2009

Film dokumentární formou vypráví příběh paní O. postižené demencí Alzheimerova typu. Filmový materiál je doplněn o videozáznamy z malé digitální kamery, do které si paní O. nahrává instruktáže k různým každodenním činnostem, vzpomínky, myšlenky a komentáře událostí, které nechce zapomenout v naivní snaze otisknout sebe sama do média filmu kvůli budoucím referencím. Film skrze osobní příběh postupného zapomínání reflektuje postoj postkomunistické společnosti ke své nedávné minulosti. CV Viera Čakányová se narodila v Bratislavě v roce 1980. Vystudovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, ateliér scénáristické tvorby. Od roku 2005 studuje FAMU – katedru dokumentární tvorby. Pod její režií vznikly filmy Under Under Ground (2006), Červi (2007) a Piraňa (2007), který v roce 2007 získal cenu za nejlepší film FAMUfestu (festivalu studentů Filmové a televizní fakulty AMU). Počátkem roku 2008 získala za své experimentální dokumentární filmy Under Under Ground a Piraňa několik mezinárodních festivalových ocenění. Na festivalu českých filmů Finále Plzeň 2008 získala zvláštní cenu v sekci filmů studentů FAMU. Její zatím poslední film Alda byl oceněn za nejlepší režii na FAMUfestu 2009.

15. 10. 2011 / 10 h – 13 h Mechanismy vzpomínání a zapomínání 4AM - Galerie architektury , Starobrněnská 18 10 h – 10.40 h Christine Rahn (Brno/Lipsko) Performovat archiv. Překrývání archivních materiálů v díle Lutze Dammbecka Abstrakt „Jsem montér“ – tímto způsobem popsal filmař a mediální umělec Lutz Dammbeck ( nar. 1948 v Lipsku) svoji metodu. Ve svých performancích, tzv. „Mediencollagen (mediálních kolážích)“, které prezentoval zejména na neoficiální scéně NDR v osmdesátých letech, kombinoval mediální artefakty – obraz, zvuk a text – ze současné německé historie a kulturního dědictví. Přednáška představí intermediální interakce Dammbeckova systému citací na případu jeho poslední instalace poukazující k mediálním kolážím: „Materiallager (sklad materiálu)", uvedené u příležitosti lipské výstavy "40jahrevideokunst.de: Revision DDR (40letvideoart.de: Revize NDR)". Analýzou výrazných motivů budeme poukazovat k rozporům paměťových figur generovaných různými německými ideologiemi a mýty. CV Narozena v roce 1980, absolvovala dějiny umění, kulturní studia a žurnalistiku na Lipské univerzitě v roce 2008 (magisterská práce: Mediální koláže Lutze Dammbecka na umělecké scéně NDR, prof. Barbara Lange/Tübingen); zkoumá a přednáší mediální umění v socialistické Evropě. Od roku 2004 působí jako nezávislá pracovnice různých uměleckých institucí, opakovaně pracovala např. pro Gallery Jocelyn Wolff (Paříž); v roce 2006 iniciovala residenční program BLUMEN, od roku 2008 spolupracuje s Kunstverein Leipzig a nyní zakládá síť United Residence (Lipsko); od srpna 2011 je kulturní manažerkou Roberta Bosche v Domě umění města Brna.

10.40 h – 11.20 h Francis Hunger (Lipsko) 20. století – století montážní linky Abstrakt Instalace a performance Francise Hungera The Setun Conspiracy (2005-2008), History Exhaustion (2009), Choir of the dead space travelers (2010), Song for Henry Ford (2011) se zabývají třetí průmyslovou revolucí, zejména vše prostupující výpočetní technikou, jejími aktéry, strukturami a vývojem. S pomocí různých souborů starších a novějších médií Hunger vypráví individuální fiktivní příběhy propletené s většími příběhy historie a společnosti. www.irmielin.org CV V Lipsku usazený umělec Francis Hunger se prostřednictvím instalací a performancí zabývá průniky technologie a společnosti ve vztahu k otázkám kritiky politické ekonomie a rodové problematiky. Jeho díla směřují k historii východní a západní Evropy minulého století nebo, jak říká, k „formaci Fordismu“.

----- Přestávka ----

11.40 h – 12.30 h Radim Hladík (Praha) Film, minulost a debata o historiofotii Abstrakt „Historiofotie“ je termínem, který vytvořil Hayden White během polemiky o možnostech vizuální reprezentace historie v kinematografii. Na základě této debaty vznikla řada výzkumů, jež se „historiofotickým“ přístupem inspirovaly. Ve svém příspěvku se hodlám zaměřit na dva základní epistemologické předpoklady, jež za tímto přístupem stojí, a prezentovat argument, že pozici historického filmu mezi minulostí a její vizuální reprezentací lze lépe objasnit s pomocí pojmového rejstříku sociální paměti. CV Radim Hladík je doktorandem sociologie na Karlově univerzitě v Praze a výzkumným pracovníkem Filosofického ústavu AV ČR. Na FAMU učí kurz o filmu a sociální paměti. Pracuje také jako redaktor časopisu Teorie vědy. Absolvoval několik zahraničních stáží, akademický rok 2009-2010 strávil s podporou Fulbrightova stipendia na katedře sociologie Kolumbijské univerzity v New Yorku. Jeho výzkumné zájmy zahrnují sociologii kultury, sociální paměť, post-socialismus a masová média.

12.30 h – 13.10 h Manuel Schmalstieg (Ženeva) Kontinuum N+N – 2 nebo 3 věci, které o ní vím Abstrakt Kontinuum N+N je název probíhajícího výzkumu a dokumentace Netoschky Nezvanovy, distribuované osobnosti, která sužovala globální elektronickou síť během let 1999 až 2003. Před tím, než se teleportovala do digitálního nevědomí polarizovala svými radikálními softwarovými experimenty postoje příslušníků online komunity. CV Manuel Schmalstieg se ve své tvorbě pohybuje na hranicích mezi videem, performancí a softwarovým uměním. Po četných experimentech s animovaným filmem a zvukem, se nakonec vrátil k realtime videu. Performoval a vystavoval např. v Neue Kunst Halle St-Gallen, Plug.In (Basilej), iMal (Brusel), v Národním muzeu ve Skopě a na Bienále v Bukurešti. Mezi lety 2004 – 2007 se stal členem týmu pôle art/media, Fakulty nových médií na Vysoké škole výtvarných umění v Ženevě (ESBA). Je zakladatelem N3krozoft Media Group, mezioborového technologického think tanku posedlého paranoidními zkresleními reality. http://ms-studio.net


15 h – 18 h Manuel Schmalstieg (Ženeva): Naslouchání datům, workshop Kolektivní čtení, jehož účastníci poskytnou svůj hlas pro dočasné ztělesnění pseudonymní internetové identity známé jako antiorp, integer =cw4t7abs, punktprotokoll, 0f0003 or m9nddfukc. Během pokusu budeme dešifrovat jeden z nejzvláštnějších a nejtajemnějších projevů raného World Wide Webu, budeme pracovat s výběrem fragmentů mailinglistů a hypertextových manifestů, roztroušených mezi lety

1995-2003 po celé infosféře. Na konci setkání budou mnohojazyčné hlasy zaranžovány do multi-trackového/cut-up hudebního díla.

10 h – 16 h Václav Peloušek, Ondřej Merta (Brno): Standuino, workshop Standuino je nový klon populární platformy Arduino, který je přizpůsoben potřebám bastlířů a všem, kteří si chtějí postavit různá audio/video/midi a nebo úplně jiná zařízení. Akce navazuje na workshop uspořádaný v rámci festivalu Multiplace 2011. Jeho účastníci si nyní mohou vylepšit a doplnit svá Standuina. Po workshopu proběhne zvuková performance. Bude výhodou, pokud si přinesete laptop, malé štípačky, pinzetu a případně i pájku. www.standuio.eu

-------------------------------------------------------------------------------Jazykem sympozia je angličtina. -------------------------------------------------------------------------------Organizace a odborná garance programu: Prof. dr. Barbara Büscher, Vysoká škola hudby a divadla „Felixe Mendelssohna Bartholdyho“ (Lipsko). doc. Mgr. Jana Horáková, Ph.D., Masarykova univerzita (Brno). Mgr. Barbora Šedivá, Ph.D., Dům umění města Brna, 4AM Fórum pro architekturu a média (Brno) Za asistence MgA. Christine Rahn, Dům umění města Brna (Brno ) Sympozium vzniklo s podporou Česko–německého fondu budoucnosti, Masarykovy univerzity, Domu uměni města Brna a 4AM Fóra pro architekturu a média. Je součástí řešení projektu Centra základního výzkumu AMU a MU a doprovodnou akcí projektu REMAKE — RETHINKING MEDIA ART IN COLLABORATIVE ENVIRONMENTS. -------------------------------------------------------------------------------Kontakt: Barbora Šedivá Dům umění města Brna +420 731 656 856 [email protected]

MÉDIA-PERFORMANCE 3: PAMĚŤ Česko-německé sympozium

Recommend Documents