Maurice Maeterlinck: Velice modrý pták. Silvestr 2009 V letu, na nebi, nad realitou a bez tíže

4/09 4/09

25. 12. Maurice Maeterlinck: Velice modrý pták 31. 12. Silvestr 2009 V letu, na nebi, nad realitou a bez tíže 27. 2. Den s Chopinem

ČTVRTLETNÍK POSLUCHAČŮ A PŘÍZNIVCŮ STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3—VLTAVA

ALOIS MIKULKA, Jízda králů, 1995, olej na sololitu, 110 x 130 cm © z monografie Alois Mikulka (autor J. Malina), vydalo Akademické nakladatelství CERM spolu s Nadací Universitas Masarykiana a Nakladatelstvím a vydavatelstvím NAUMA, 2001.

STRANA

02 BRITSKÝ ROK

06

03

PŘÍBĚHY ARTHURA CONANA DOYLA

LONDÝN PLNÝ HUDBY

09

08

VÁŽENÍ POSLUCHAČI A ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA,

BRITOVÉ V ČESKÝCH ZEMÍCH

rád bych vám poděkoval za přízeň, kterou věnujete naší stanici. Dnes se hodně hovoří o způsobu financování veřejnoprávních médií. Argumentace ze strany příznivců i odpůrců se vždy točí kolem informací, jejich nestrannosti a nezávislosti. Ale Český rozhlas je také kulturní instituce, jak posluchači Vltavy jistě vědí, a tato jeho role by byla těžko realizovatelná ve státním či soukromém podniku, v němž mají finanční principy větší nadvládu nad hodnotami duchovními. Toto vydání magazínu je již hodně ovlivněno předzvěstí příštího roku, který bude na Vltavě v britských barvách. V závěru roku letošního, na Silvestra, se budeme vznášet ve výšinách. Snad v novém roce 2010 přistaneme měkce, při plném zdraví a s množstvím kulturních zážitků, pokud možno s Vltavou.

11

10

BRITSKÁ HUDBA

ŽENA VLČÍ MÁK

JAN ČEP V BRITÁNII

16

15

12

20

18

17 26

25

O VŮNI DŘEVA

VZPOMÍNKA NA IVANA POLEDŇÁKA

29

KLUB VLTAVA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

strana strana strana strana

MOZAIKA

37

DOMENICO GHIRLANDAIO

. . . . . . . . . . . . . . . . .

32

VLTAVA U SVĚTOVÉ PREMIÉRY

28

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

PROGRAM STANICE ČRO 3 – VLTAVA

TŘI OSUDY

24 JAN LADISLAV DUSÍK

34 PRŮVODCE SVĚTEM KULTURY

22

ANNA FÁROVÁ

KLAUNIÁDY A NEBESKÝ SILVESTR

FOERSTER V ROZHLASE

— LUKÁŠ HURNÍK —

SVATÝ XAVERIUS

VÁNOČNÍ VELICE MODRÝ PTÁK

K VÝROČÍ FRYDERYKA CHOPINA

1

39 40 46 47

ROZHOVOR S RADKEM JOHNEM

MEDAILON ALOISE MIKULKY

33 CENA RESPEKTU PRO ZVUKY PRAHY

38 KÁJA SAUDEK V ČESKÉM CENTRU

BRITSKÝ ROK

STRANA

2

VZHŮRU DO BRITSKÉHO ROKU! V pondělí 4. ledna ve 12.50 si budeme na Vltavě v prvním díle cyklu Davida Vaughana „Britové v Čechách v běhu staletí“ vypravovat o tom, jak sňatek Anny Lucemburské s anglickým králem Richardem II. ovlivnil české dějiny. A chvíli poté, ve 13.30, zazní slavná slova prvního ze stočtyřiapadesáti Shakespearových Sonetů: „From fairest creatures we desire increase, That thereby beauty’s rose might never day, But as the riper should by time decease, His tender heir might bear his memory.... Vše, co je krásné, má se rozmnožovat, aby jas růže nikdy nepohas; třebaže jednou zestárne a skoná, v potomcích najde dědice svých krás…“ Britský rok na stanici Vltava bude zahájen. Ano, po francouzském, italském a španělském roce i po letošním rozhlasovém brouzdání Evropou, bude celý příští rok věnován umění a kultuře – v nejširším slova smyslu – Velké Británie. A bude to opravdu výhradně britský projekt, neboť zemí anglického jazyka je na jeden jediný rok příliš mnoho.

Osou projektu budou jako vždy každodenní desetiminutové pořady (premiéra ve 13.30, reprízy večer ve 22.48 a časně ráno v 5.50). Úvodním cyklem budou již zmínění „Britové v Čechách“, v dalším týdnu pak bude následovat pět procházek hudebním Londýnem. A ve všech vltavských redakcích se už teď připravují další pořady na celý rok 2010. Tomáš Pilát s Josefem Vondráčkem chystají anglickou filmovou přehlídku, Hynek Pekárek se spisovatelem Benjaminem Kurasem nás zasvětí do tajů anglické kuchyně, Alena Zemančíková bude projíždět londýnskými ulicemi v taxíku Ivy Pekárkové, Petr Dorůžka pozve posluchače na magickou tajuplnou cestu anglickou hudební scénou, Eliška Závodná pozve k mikrofonu spisovatelku Hanu Whiton, které se Anglie stala domovem, a protějškem k Britům v Čechách budou samozřejmě Češi v Anglii. Kromě těchto krátkých, ale věříme že obsažných cyklů (jak jsme se už mnohokrát přesvědčili, pouhých deset minut skýtá nápaditému autorovi ohromný prostor!) se budeme anglické hudbě a literatuře věnovat výrazněji i v dalších programových řadách. A jako vždy, připravíme i letos zajímavé posluchačské soutěže. € Jarmila Konrádová

BRITSKÝ ROK

STRANA

LON DON H

3

PLNÝ HUDBY

Britský rok bez Londýna, to by bylo podobné, jako kdybychom se chtěli na stanici Vltava věnovat Itálii a zapomněli na milánskou operu La Scala, nebo toužili mapovat polskou kulturu a nepřipomněli Chopina.

Hudební metropolí byl Londýn už dávno a bohoslužebný provoz anglikánské církve, slavní hudebníci ostrovní i z kontinentu s městem během let spojení, stejně jako současná mezinárodní umělecká výměna to potvrzují jako neměnnou skutečnost. Druhý lednový týden nás desetiminutovými sondami do britské reality v cyklu pořadů umístěném pro celý rok do doby nedlouho po poledni budou provázet zvony katedrály sv. Pavla. Postupně si podrobněji všimneme londýnských hudebních tradic spojených nejen s tímto monumentálním kostelem, ale souvisejících také se jménem Georga Friedricha Händela, s cestami Antonína Dvořáka do Anglie, s divadly Royal Opera House Covent Garden a English National Opera i s festivalem BBC Proms.

ZASTÁVKA PRVNÍ Brook Street číslo 25. Šestatřicet let zde bydlel Georg Friedrich Händel. Žádné jiné město není tak spojeno s touto postavou jako Londýn. Neměli bychom spíše používat anglickou podobu jeho jména – George Frideric Handel…? Jeho hudba se stala v Británii národním kulturním majetkem, zněla ostatně ve zvýšené míře po celý jubilejní Händelův

rok 2009. Jeho biblická oratoria na anglické texty takřka zlidověla a hrají se často dodnes s velkou chutí i se značným mistrovstvím i v neprofesionálních podmínkách. Saský skladatel, v anglické metropoli učitel hudby v královské rodině a operní podnikatel, byl od roku 1723 prvním obyvatelem tehdy nově postaveného domu a dochované podlahy i dřevem obložené stěny evokují první polovinu 18. století zcela věrně. Beethoven, Brahms, Schubert a Schumann nikdy v Londýně nebyli. Londýnem nějakým způsobem však prošla většina ostatních velkých skladatelů od Bernsteina, Čajkovského, Haydna a Mozarta přes Rachmaninova a Stravinského až k Verdimu a Weberovi, který tam zemřel. Mnohá z míst pobytů slavných hostů se už nedochovala. Ani koncertní prostory na Hannoverském náměstí, kde hrál Paganini nebo Liszt. Tím spíše prohlídka muzea v nedalekém Händelově domě přináší silný dojem – pocit či dokonce vědomí, že tady skutečně žil. Pocit mimochodem rozhodně intenzivnější, než jaký vyvolává pohled na Temži obklopenou moderními stavbami. Händelovu Vodní hudbu hranou na starobylých lodích k potěše krále,

BRITSKÝ ROK

STRANA

FOTO — PETR VEBER

plavícího se nedaleko na podobném člunu, si lze dnes už představit skutečně dost obtížně…

ZASTÁVKA DRUHÁ Katedrála sv. Pavla. Postavena roku 1697, tři desetiletí po velkém požáru, který nenávratně poničil středověké město, je dodnes dominantou viditelnou na levém břehu řeky ze širokého okolí. Škola pro choralisty byla u tohoto kostela založena už roku 1127. Hudební funkce v St. Paul’s Cathedral během staletí zastávali Thomas Morley, Jeremiah Clarke, John Blow, John Stainer… Liturgický provoz anglikánské církve klade na hudbu i v současnosti velké nároky. Při kostele působí sbor tvořený třemi desítkami chlapců – sopranistů, kteří spojují běžnou školní docházku s hrou na klavír a další nástroj, s každodenními zkouškami sboru a každodenním zpíváním při bohoslužbách i s četnými koncertními aktivitami. Sbor, v podstatě profesionální, tvoří dále šest kontratenoristů, šest tenoristů a šest basistů. Slyšet v jejich podání v monumentálním prostoru renesanční polyfonii i vokální hudbu novějších anglických autorů, jako jsou Hubert Parry, Herbert Howells, John Rutter nebo Charles Stanford, je zážitkem na dlouho. Slyšet v katedrále s téměř nekonečným dozvukem sólové varhany je ohromující.

ZASTÁVKA TŘETÍ Nádraží Victoria. V březnu 1884 zde vystoupil z vlaku Antonín Dvořák a zahájil tak první z devíti plodných, příjemných a úspěšných návštěv země za kanálem La Manche. Od konce sedmdesátých let poznal Londýn postupně několik děl do té doby pro tamní publikum neznámého českého skladatele.

Katedrála sv. Pavla

Rozhodujícím impulsem bylo, že v roce 1883 zazněla v Londýně Dvořákova Stabat mater. Zatímco Paříž žila na konci 19. století jmény Richard Wagner a Hector Berlioz, Londýn k úctě ke jménům Händel a Mendelssohn přidával i skladatele nejsoučasnější, nejen vlastní, ale i ty z kontinentu. Díky systematickému uvádění programů s nejlepšími díly evropské hudby mělo publikum vytříbený vkus a dovedlo rozpoznat úroveň nových děl. A díky objevitelskému úsilí některých dirigentů našli tehdejší skladatelé mnoho možností, jak se dostat se svou hudbou na koncertní pódia. Včasné a jasnozřivé rozpoznání umělecké hodnoty děl

Antonína Dvořáka anglickým publikem je pozoruhodné. Nebýt skladatelova úspěchu a kontaktů v Londýně a v Anglii, těžko by byla tak slavná následující americká kapitola jeho života. Škoda, že už nestojí Křišťálový palác, v němž se v 19. století konala řada pozoruhodných koncertů. Vyhořel roku 1936. Další významný koncertní sál St. James’s Hall byl zbořen roku 1905 a Queen’s Hall podlehla požáru po německém náletu v roce 1941.

ZASTÁVKA ČTVRTÁ Královská opera Covent Garden. Stará část Londýna, kde bývaly trhy, je i v současnosti dlouho do večera plná

4

lidí. Blízkost bizarních ulic čtvrti Soho, malé stanice stařičkého metra… V roce 1923 odsud byla poprvé vysílána opera rozhlasem. Byla to Kouzelná flétna. V Covent Garden, divadle požívajícím podobné proslulosti jako Vídeňská státní opera, se uvádějí opery v originále. Střídají se tu největší světové hvězdy. Jiný charakter má Anglická národní opera, kde se hraje v angličtině. Není odtud daleko. Sídlí pod tímto názvem v divadle London Coliseum od roku 1974. Soubor dříve známý podle svého někdejšího působiště jako Sadler’s Wells uvedl roku 1945 premiéru Brittenovy opery Peter Grimes, označované za první anglické mistrovské operní dílo od dob Henryho Purcella. Charles Mackerras, proslulý příznivec a znalec české hudby, česky hovořící Talichův žák, který 17. listopadu 2009 oslavil čtyřiaosmdesáté narozeniny, právě s tímto souborem dával už před půlstoletím první podněty celosvětové renesanci Janáčkova operního díla a pokračoval v nich i v dalších letech. Nastudoval s nimi již pět desítek nejrůznějších operních titulů, zcela nedávno Brittenovu operu The Turn of the Screw.

ZASTÁVKA PÁTÁ Koncertní síň Royal Albert Hall – ta, kde v březnu 1884 zazněla za Dvořákova vedení při jeho první návštěvě Anglie opět Stabat mater. Do obrovského cirku se vejde až deset tisíc lidí, vždyť jen na místech k stání uprostřed v přízemí je prostor až pro tisícovku posluchačů. Po léta, vlastně už od té doby, co vyhořela Queen’s Hall, se zde konají koncerty slavných Proms. Přesněji BBC Proms. Mluví se o nich jako o jednom z největších hudebních festivalů na světě. Více než 70 koncertů a dalších událostí se

STRANA

pod hlavičkou Proms odehrává v srdci Londýna od července do září. Tradici založil Sir Henry Wood v roce 1895 s myšlenkou, aby vynikající hudba byla dostupná co největšímu počtu lidí. Dirigent Wood také podporoval mladé, talentované umělce a usiloval o zvýšení orchestrální úrovně. Uváděl nejen Wagnera, Beethovena či Elgara, ale i díla dalších předních soudobých skladatelů, mimo jiné Richarda Strausse, Debussyho, Rachmaninova či Vaughana Williamse. V roce 1927 byl schválen statut BBC, podle něhož měla tato společnost oprávnění informovat, vzdělávat a vytvářet zábavu. BBC převzala Promsy do svého programu a v roce 1930 založila svůj symfonický orchestr. Proms začaly zasahovat ještě mnohem širší obecenstvo a záběr se mnohonásobně rozšířil ještě poté, co začalo na konci 50. let televizní vysílání. Nyní jsou koncerty přístupné prostřednictvím rozhlasu, televize, cestou streamingu a na webu jak pro obecenstvo ve Velké Británii, tak po celém světě. Z Proms vysílá rozhlas BBC každý večer živě. Dramaturgie je vždycky kombinací přístupné klasiky, samozřejmě v nejvyšší interpretační kvalitě, méně známých věcí i nové hudby. Proms jsou pojmem. Lidé dokáží hovořit o tom, že „ještě letos nebyli na Proms“… Londýnských zastávek by samozřejmě mohlo být víc. Wigmore Hall nedaleko Oxford Street, skutečná „mekka“ komorní hudby; divadlo Haymarket, kde míval premiéry Händel; kostel sv. Martina v polích, jehož jméno nese proslulý orchestr řízený Neville Marrinerem…. A další koncertní síně a nahrávací studia, včetně toho v Abbey Road, které tak proslavili Beatles. Chybět by ve výčtu však rozhodně nemělo ani moderní kulturní centrum Barbican, v němž je nejen vysoká hudební škola Guildhall School of Music and Drama, založená v City of London před 130 lety, ale také působiště Symfonického orchestru BBC. Je tedy dějištěm koncertních programů připravovaných v posledních letech také českým šéfdirigentem tělesa Jiřím Bělohlávkem. V této sezoně například společně postupně uvádějí symfonie Bohuslava Martinů, v minulé nastudovali koncertně jeho Juliettu. Jiří Bělohlávek představil také Britům hudbu Josefa Bohuslava Foerstera a dává prostor mladým českým interpretům. Velmi dobře však ví, že nemůže být jen „vyslancem české

5

FOTO — PETR VEBER

BRITSKÝ ROK

Royal Albert Hall

hudby“. Diriguje i světový repertoár nebo novou anglickou tvorbu. Se svým orchestrem má velmi dobré pracovní i lidské vztahy. Na otázku, jaký musí být dirigent, aby se mu s muzikanty dařilo, odpověděl před časem u vltavského mikrofonu takto: „Měl by být vždy sám sebou, otevřený a získávající kontakt s hráči ne na základě triků, ale na základě ponoru do hudby a otevření se jim – a potom snad i publiku.“ Pro někoho je ta nejtypičtější korektní Británie uchována v červených telefonních budkách, černých taxících a patrových autobusech, v šedých

kamenných domech s krbovými komíny, v holých kopcích a v krátce střižených trávnících opečovávaných bez přerušení válkami po několik staletí. Pro jiného je Británie naopak ztělesněna diskotékami, výrostky na skateboardech a fotbalem nebo moderními londýnskými obchody… Pravda je asi někde uprostřed. Starobylé a konzervativní se propojuje s moderním a třeba i výstředním. Tradice a současnost, to je v Británii mísení dvou ingrediencí obecně velmi časté. € Petr Veber

BRITSKÝ ROK

STRANA

Doylův list FOTO — ARCHIV

Vyprávět příběhy patřilo k zálibám Arthura Conana Doyla již od dětství. Byl horlivým čtenářem romantických a historických románů

Jako dítě z rodiny, která často trpěla nouzí, záhy objevil, že se příběhy dají i dobře prodávat. Měl dar výřečnosti a ve škole vyprávěl spolužákům vyčtené příběhy tak poutavě, že ti se s ním rádi podělili o díl svačiny. Přesto nic nenasvědčovalo tomu, že by se student Doyle mohl někdy v budoucnu věnovat literatuře. Urostlý mladík se tehdy spíše věnoval sportům, a když se měl rozhodnout pro další studium, vybral si praktickou dráhu lékaře. Právě na univerzitě v Edinburghu se setkal s profesorem Josephem Bellem, který Doyla i jeho spolužáky udivoval svoji metodou dedukce, díky níž odhaloval z různých vnějších znaků povahu, zvyky i nemoc svých pacientů. Bell se navíc zajímal o kriminalistiku a záhadné případy. Doyle svého profesora velmi obdivoval a jeho inteligenci, břitký úsudek a umění dedukce přisoudil později detektivovi Sherlocku Holmesovi.

J

Arthur Conan Doyle

Literárně činný byl Doyle již od svých dvaceti let a příjmy z honorářů za povídky, které psal pro různé časopisy, se staly významnou položkou v rozpočtu nemajetného studenta. Od psaní ho neodvedla ani lékařská praxe, dokonce se traduje, že psaním a promýšlením námětů trávil ještě nezavedený lékař dlouhou chvíli při čekání na pacienty. Doylovy literární ambice směřovaly spíše k vážnému a historickému románu, a když v roce 1887 publikoval román Studie v šarlatové, neměl ani zdání, že právě uvedl do světa literatury jednu z nejslavnějších literárních postav všech dob, která i jemu zajistí nesmrtelnost. Sherlock Holmes, geniální detektiv, skvělý houslista, amatérský chemik a muž mnoha dalších umů stejně jako příležitostný kokainista a morfinista, se stal jeho osudem. Román byl dobře přijat, podobně jako pozdější příběh slavné dvojice Podpis

6

čtyř. Opravdová „holmesománie“ však přišla až o tři roky později. Tehdy Doyle kývl na nabídku The Strand Magazine a do roku 1892 tu uveřejnil prvních dvanáct povídek, které pak soustředil do svazku Dobrodružství Sherlocka Holmese. Nabídka na další povídky byla finančně tak lákavá, že se nedala odmítnout: Doyle se stal zámožným mužem a zároveň uznávaným spisovatelem i veřejnou osobou. Šíře zájmů a aktivit Arthura Conana Doyla byla totiž obdivuhodná. Kromě literární činnosti dál provozoval lékařskou praxi a psal desítky odborných článků. Překypoval i širokou společenskou angažovaností, propagoval reformu rozvodového zákona, prosazoval ochranné prvky do výstroje anglické armády a zasadil se o osvobození nevinně odsouzených lidí. Věnoval se mnoha sportům, byl vynikajícím hráčem kriketu, dobrým fotbalistou a dokonce automobilovým závodníkem. Přes velkou popularitu u čtenářů nesl Conan Doyle nelibě, že ho velký detektiv odvádí od práce na vážných románech, a tak v roce 1893 v povídce Poslední případ sprovodil Holmese ze světa rukou génia zločinu profesora Moriartyho. To vzbudilo velkou nelibost čtenářů, kteří protestovali v ulicích, a Doyla za Holmesovo „zabití“ pokárala i sama královna Victoria. Doyle však pevně odolával téměř celých 10 let. Sherlocka Holmese přivedl opět na scénu až v románu Pes Baskervillský (1901–02), aby si však nezadal, koncipoval knihu jako „vzpomínkovou“. Až lukrativní honorářová nabídka z USA ho přiměla, aby Holmese definitivně vzkřísil v povídce Prázdný dům z roku 1893. Po smrti svého syna v první světové válce Doyle doslova propadl spiritismu

3 x Sherlock Holmes

a dokonce před svědky slíbil manželce, že jí po své smrti dá znamení ze záhrobí, aby tak vydal lidstvu věrohodné svědectví o existenci posmrtného života. Přestože toto svědectví nikdy nepřišlo, žije Conan Doyle dál právě díky příběhům Sherlocka Holmese. Kánon příběhů se Sherlockem Holmesem čítá čtyři romány a padesát šest povídek, ty se od doby svého vzniku těší neutuchajícímu zájmu čtenářů a staly se také výchozí základnou pro podivuhodnou vědu zvanou „holmesologie“. Holmesologové zakládají po celém světě učené společnosti a věnují se rozborům Holmesových děl s nebývalou pečlivostí. Není to jen zábava, ale pro některé i příležitost k serióznímu literárně vědeckému bádání, například proslulá autorka detektivních románů Dorothy

Leigh Sayersová věnovala Holmesovi celou knihu esejů, z níž proslula skvělá studie o datových nesrovnalostech v příběhu Spolek ryšavců. Další skupinou, která se k Sherlockovi stále navrací, jsou filmaři, scénáristé i divadelníci. Doylovy příběhy byly nesčíslněkrát filmovány, dramatizovány i napodobovány. Výjimkou nejsou samozřejmě ani rozličná rozhlasová zpracování. Mezi posluchači Českého rozhlasu si získaly trvalou oblibu dramatizace holmesovských příběhů s Viktorem Preissem a Otakarem Brouskem v rolích ústřední dvojice. Režíroval je Josef Červinka a jejich scenáristkou byla Jaroslava Strejčková. Na ně navazuje další série, kterou podle scénářů Hynka Pekárka natočila na sklonku letošního roku Hana Kofránková. Při výběru nových epizod jsme vyšli ze seznamu nejoblíbenějších příběhů samotného

FOTO — ARCHIV

FOTO — ARCHIV

STRANA

FOTO — ARCHIV

BRITSKÝ ROK

Arthura Conana Doyla. Ten v roce 1927 na žádost svých ctitelů publikoval výběr holmesovských povídek, kterých si nejvíce cenil. Z tohoto „Doylova listu“ uslyšíte šest nových rozhlasových premiér. První z nich, Modrou karbunkuli, vám nabídneme již 26. prosince. Přesně toho dne se totiž odehrává příběh, ve kterém Holmes s doktorem Watsonem nejprve zkoumají záhadu ztraceného klobouku a vánoční husy, aby posléze vypátrali pachatele krádeže vzácného drahokamu. Zbylé příběhy vám pak nabídneme jako součást malého cyklu Nejbritštější ze všech detektivů, který uvádíme v rámci Britského roku. Uslyšíte v něm i reprízy již natočených holmesiád. Ty následuje skvělá sestava, jejíž skladbu jistě ocení i znalí čtenáři, natož čeští holmesologové. Ďáblovo kopyto, příběh s hororovými prvky, vás zavede až na zrádná skaliska cornwallská. Holmese tu na zdravotní dovolené zastihne jeden

7

z nejpodivuhodnějších případů. Stojí za záhadnými úmrtími a stavy šílenství nebohých obětí nadpřirozená moc, nebo člověk? Spolek ryšavců je nejspíš nejzábavnější holmesovka. Z nevinně vyhlížejícího žertu bizarního spolku, který podporuje muže s ryšavými vlasy, se odvine skutečná detektivní záhada. Naši oblíbenou dvojici pátrání nakonec zavede do sklepení jedné londýnské banky a doktor Watson tu osvědčí svoje dovednosti získané v armádní službě. Druhá skvrna, ztráta důležitého dokumentu ohrožuje vnitřní i mezinárodní politickou stabilitu Velké Británie. K potěše zoufalých politiků Holmes vyřeší případ v rekordním čase a projeví se i jako velký vlastenec a ochránce slabých žen. Pět pomerančových jadérek, příběh, který nebyl nikdy zfilmován, o to víc se hodí k rozhlasovému zpracování. Za výhružnými dopisy a zločiny se skrývá tajemný spolek sídlící v USA. Holmes pachatele odhalí, ale ti lidskému soudu uniknou. O to horší je pro ně zásah vyšší spravedlnosti. Musgraveský rituál, příběh ojedinělý již tím, že Sherlock Holmes pátrá bez společnosti svého přítele Watsona. Odehrál se totiž ještě před jejich seznámením. Watson je však jako vždy věrným Sherlockovým posluchačem a zprostředkuje nám příběh z rodinného šlechtického sídla, kde se britská historie protne s vášněmi lásky a žárlivosti. Ve chvíli, kdy čtete tento článek, připravuje dramaturgie další scénáře podle Doylových povídek. Některé z nich najdete i v knihách, které budete moci vyhrát v soutěži, již připravujeme ve spolupráci s nakladatelstvím Jota. € Hynek Pekárek

BRITSKÝ ROK

STRANA

FOTO — ARCHIV

V ČESKÝCH ZEMÍCH v běhu staletí

Mary Ann Evansová

FOTO — ARCHIV

B

George Eliotová

Elizabeth Jane Weston

FOTO — ARCHIV

Za své názory byl vyloučen z univerzity, ale souzen (na rozdíl od Husa) nebyl. Roku 1410 proběhla na pražské univerzitě obhajoba Viklefových spisů. Některé z nich byly překládány do češtiny, Kostnický koncil odsoudil 45 Viklefových článků jako odporujících učení církve. Pro husitské Čechy byl však Viklef „evangelickým učitelem“. V příběhu Johna Viklefa a jeho vlivu na českou reformaci se dostaneme až k tomu, jak sňatek Anny Lucemburské s anglickým králem Richardem II. ovlivnil české dějiny.

BRITOVÉ

Britský redaktor a publicista David Vaughan, žijící dlouhodobě v ČR, byl osm let šéfredaktorem Českého rozhlasu 7 – Radia Praha a předtím zpravodajem BBC v Praze. Pro rozhlas natočil řadu historických dokumentů a vydal česky v nakladatelství Radioservis spolu se společností Cook Communications s. r. o. knihu Bitva o vlny, v níž zachytil mozaiku událostí kolem Mnichovské dohody v roce 1938 na rozhlasových vlnách. Pro Britský rok na Vltavě přispěje David Vaughan několika tématy, zejména těmi, která natočí na Britských ostrovech. Pro začátek však se podíváme na to, jak Britové ovlivnili Čechy. Jan Hus byl ve svých názorech na reformu církve ovlivněn Johnem Viklefem, oxfordským magistrem, který vystupoval poti světskému panování církve, přeložil Bibli, kázal „boží zákon“ jako závaznou morální normu.

8

Elizabeth Jane Weston, též Westonia či Alžběta Johana Vestonia, byla latinsky píšící básnířka anglického původu žijící v Čechách v době rudolfinské. Její matka se záhy provdala za alchymistu anglického původu Edwarda Kelleyho a novomanželé se přestěhovali do Čech, kde Kelley působil na dvoře Rudolfa II. Elizabeth a její starší bratr John Francis se zanedlouho přestěhovali za matkou do

Čech, kde si v Mostě koupila dům a zemědělskou usedlost. Nevlastní otec zajistil oběma dětem vynikající vzdělání. Elizabeth údajně mluvila plynně česky, anglicky, německy, italsky a latinsky. Když Kelley upadl u císaře v nemilost a posléze v roce 1597 zemřel, finanční situace rodiny se zhoršila. Bratr na studiích v Ingolstadtu se netěšil dobrému zdraví a zemřel v roce 1600. Elizabeth rozesílala prosebné dopisy vlivným lidem ve snaze získat pro sebe a matku finanční podporu. Její tvorby si všiml slezský básník Georg Martinius von Baldhoven a v roce 1602 jí vydal první sbírku latinských básní Poemata ve dvou svazcích. Šest let nato vyšla druhá sbírka Parthenica. Obsahuje mimo jiné i verše věnované dobrodinci, právníkovi jménem Johannes Leo. V roce 1603 se za něj Elizabeth provdala a postupně mu porodila tři dcery a čtyři syny, ti však zemřeli v útlém dětství. Elizabeth sama zemřela, zřejmě následkem častých

BRITSKÝ ROK

STRANA

porodů, v 31 letech, v roce 1612, a byla pochována v kostele sv. Tomáše na Malé Straně. Je považována za první spisovatelku působící na území dnešního Česka. V seriálu Davida Vaughana se dotkneme i irského vlivu na Čechy. Dozvíme se také, že na místě dnešního muzikálového divadla Hybernia stával od roku 1355 klášter svatého Ambrože založený Karlem IV., který v době husitství zpustl a byl obnoven Jiřím z Poděbrad. Ten ho později daroval českým františkánům, kteří počátkem 18. století seznamovali Čechy s pěstováním brambor. Dům vznikl přestavbou zrušeného kostela panny Marie, který postavili irští františkáni zvaní Hyberni (podle slova Hybernia = Irsko). S přítomností Irů v Čechách souvisí i to, že rakousko-uherský ministerský předseda Eduard Taaffe byl potomek irského šlechtického rodu a na zámku rodu v Nalžovech u Klatov jsou dodneška prvky, které připomínají irský původ.

Viktoriánská anglická spisovatelka Mary Ann Evansová žila také v Praze. Praha vystupuje v jejích denících a v jedné její „velmi gotické“ povídce. Je ovšem nutno říci, že spisovatelka publikovala pod pseudonymem George Eliot, aby si – podle vlastních slov – zajistila, že její díla budou brána vážně. V archivu Českého rozhlasu se zachovaly záznamy rozhovorů s účastníky kongresu mezinárodního PEN klubu, který se v Praze konal roku 1938. Máme uložen například rozhovor s irským spisovatelem Andrewem Byrnem. Po tomto pětidílném úvodu bude Britský rok ve svých literárních tématech pokračovat deseti ukázkami středověkého cestopisu Geralda z Walesu. Jeho Putování Walesem/Popis Walesu jsou první ucelené práce, které se zabývají výhradně keltským Walesem. Gerald z Walesu zaznamenává zejména dávné velšské zvyky, jež srovnává se situací v Anglii i na kontinentě. € Alena Zemančíková

ZNÁME BRITSKOU HUDBU? Velká Británie je kolébkou Beatles, Led Zeppelin, punk rocku, i světoznámých festivalů jako Glastonbury či Womad. Ale známe i ty skryté tváře britské populární hudby? Jejich osudy by zaplnily celou encyklopedii. Víte, že pro klíčovou scénu svého amerického filmového debutu, Taking Off, použil Miloš Forman skladbu dvou kultovních hudebních vizionářů ze Skotska? Všichni známe Pink Floyd, kteří dokázali naplnit fotbalové stadiony, ale jak vypadaly jejich první koncerty v londýnském klubu UFO, které zažila jen hrstka pamětníků? Skladby předčasně zesnulého písničkáře Nicka Drakea natočili Elton John, Brad Mehldau

i Norah Jones, ale jeho původní nahrávky vlastní jen hrstka sběratelů. Zvláštní kapitolu londýnské hudební scény představuje bluesový revival, z nějž vyšel nejen Eric Clapton, ale i autor světoznámého hitu „Black Magic Woman“, kytarista Peter Green – a také John Mayall. Málokdo z jeho fanoušků ale tuší, že Mayallův vyhraněný individualismus se projevil už v dětství, kdy si vystavěl obydlí na stromě. Dalšími tématy celkem 20 hudebních pořadů k Britskému roku budou tradiční styly i nástroje z Anglie, Skotska a Walesu, hudba londýnských exilových komunit z Brazílie i Indie, i historie koření curry, které původně vzniklo jako odpověď indického kuchaře na objednávku vysloužilého britského koloniálního úředníka. Ten se vrací do vlasti a touží po suvenýru, který mu bude připomínat vůně Indie i v deštivém Londýně. Témata: Příběhy se Swinging 60‘s (např. Nick Drake a reklama Volkswagenu, Pink Floyd a Syd Barrett, Aby se Jimi Hendrix

prosadil, musel odjet do Londýna, Britské blues: nesmělé začátky Erica Claptona, Když exil, tak v Londýně), Multikulturní 90‘s (Nenoste uhlí do Newcastle – hudební centrum The Sage, Indicko keltský crossover – Sheila Chandra), Britský folk (Beatles nejsou jedinými MBE: Aristokratická rodina Norma Waterson a Martin Carthy, Mouth music ze Skotska, tanec bez hudebních nástrojů, Nejlepší houslisté jsou ze Shetland, Dudy ze Skotska v armádě britského impéria, Keltský nástroj s nejkurióznějším názvem – waleský crwth ad.), dále např. Příběh festivalu Womad, Jakou hudbu najdete na BBC, Punkrocková rebelie, Kulinářská tajemství. Seriál, jehož název Magická Tajuplná cesta inspirovala slavná píseň Beatles „Magical Mystery Tour“, připravil Petr Dorůžka a uvádí jej stanice Vltava. €

 Vysílá ČRo 3 – Vltava od 1. 2. 2010 vždy ve 12.50 (reprízy ve 22.45 a 5.50 hodin).

9

LITURGICKÝ ROK V HUDBĚ ANGLIKÁNSKÉ CÍRKVE Od počátku nového církevního roku, tedy od první adventní neděle, která připadla na 29. listopad 2009, vysílá stanice Vltava v programové řadě Liturgický rok nový celoroční cyklus. Rok 2010 bude v našem vysílání „britským rokem“, a tak jsme rádi, že se toto téma může promítnout i do nedělních ranních pořadů věnovaných duchovní tvorbě. „Liturgický rok v hudbě anglikánské církve“ pro Vltavu připravuje neděli co neděli až do konce listopadu varhaník Michal Novenko. Bude posluchače seznamovat v první řadě s obecnou úrovní chrámové hudby a zpěvu v ostrovním království, a proto bude pouštět a komentovat nahrávky „obyčejných“ chrámových písní z anglikánského zpěvníku. Jak autor podotýká, v podání vybraných katedrálních sborů znějí samozřejmě na patřičné umělecké úrovni, ovšem mezi touto úrovní a obyčejným lidovým chrámovým zpěvem nezeje – na rozdíl od mnoha ostatních zemí, včetně té naší – propastný rozdíl. Kromě toho Michal Novenko vybírá i ze špičkových uměleckých děl z celého širšího okruhu anglofonní hudební kultury, a to od renesance až po současnost. Rád by, aby si posluchači uvědomovali, že přes některé odlišnosti vyrůstá i tato kultura ze společných evropských kořenů. Téměř každý vzdělaný Angličan podle něj umí zpívat z not a neztratí se ve vícehlasu. Je to mimo jiné plodem velké tradice britských středních škol a univerzit, z nichž každá pěstuje sborový zpěv. S tím se pojí společenský vliv a prestiž „státní“ anglikánské církve, která si hudby nesmírně cení a má i vlastní hudebně vzdělávací instituce. Čechy se kdysi nazývaly konzervatoří Evropy, uvedl autor celoročního cyklu v článku pro Týdeník Rozhlas; umíme si však představit, že bychom vešli do nějakého našeho kostela na nedělní bohoslužbu a lid by při ní jen tak samozřejmě zpíval čtyřhlasně? V Británii to podle Michala Novenka možné je. € —veb—

BRITSKÝ ROK

Starý pařížský byt v Kanovnické ulici v těsné blízkosti Notre-Dame s výhledem na katedrální věže a plný knih a fotografií přátel. Kdysi v něm bydlel významný francouzský literární kritik Charles Du Bos. Shodou podivuhodných osudových okolností se onen byt ve čtvrtém patře stal domovem i vyhnanstvím českému spisovateli Janu Čepovi (1902– 1974), který v roce 1948 uprchl z komunisty uchvácené vlasti. Je to ostatně jeden z paradoxů jeho života – básnící prozaik křehkého habitu, který byl všemi póry své bytosti připoután ke krajině předků a svého dětství (Myslechovice u Litovle), dožívá svůj život v centru hlučného evropského velkoměsta. Spisovatel, který ve svých prozaických textech klidně, plaše a takřka nehybně zkoumá jemná hnutí mysli a popisuje takřka neznatelné dopadající světlo, v sobě nesl určitý trn neklidu, před válkou neustále pendloval mezi Moravou a Prahou, měnil adresy a bydliště a vydával se na delší výpravy po Evropě, především do Francie (později také do Dalmácie, Německa, Itálie). Jakoby od sebe neustále odbíhal, aby si potvrdil, že nikde není takového místa, které by ho zbavilo naléhavých otázek a nevyřešených životních úkolů. Nicméně jeho nejranější cestou „do Evropy“ byla roku 1923 prázdninová studentská výprava do Anglie, o které Čepův životopisec Mojmír Trávníček píše: „Šlo o jeho první vykročení za hranice, o první setkání s mořem, o nenahraditelné ozkoušení jazykových znalostí. A koneckonců – ve zpětné perspektivě života – o první setkání s emigranty, s krajany světoběžníky.“ Mladý posluchač filozofické fakulty Karlovy univerzity Jan Čep, člen anglického semináře prof. Viléma Mathesia, se na britské ostrovy vydal se třemi svými studentskými kolegy. Byl to stipendijní

S

zájezd do letního tábora Ymky na ostrůvku Sheppey v jižní Anglii na okraji deltového ústí Temže. Odjížděli 10. července přes Německo a Holandsko, odtud lodí a z folkestonského nádraží vlakem do Londýna. Koncem srpna se vraceli stejnou cestou zpátky. Pro venkovského studenta to tehdy musela být mimořádná událost: „Do letního tábora Ymky jsme šli jenom proto, že se naskytla šance a pražská YMCA neměla náhodou po ruce opravdových ymkařů, aby je tam poslala. A tak jsme tu pohostinskou službu měli vykonat my, jejichž hubené stipendium by samo o sobě nebylo stačilo na delší pobyt v Anglii.“ A ze své cesty vytěžil mladý vysokoškolák svou nejrozsáhlejší literární práci. Reportáž z cesty do Anglie pod názvem Anglické dojmy publikoval na pokračování v beletristické příloze Moravskoslezského FOTO — ARCHIV

DOJMY Z ANGLIE

STRANA

10

deníku od 21. dubna do 9. května 1924 a až v roce 2007 ji publikovalo šternberské nakladatelství Sternberg pod názvem Dojmy z Anglie. Většinu jeho anglického pobytu pohltil život ve stanovém táboře Ymky, který byl pro introvertního studenta dosti nelehký. Sportování, skotačení a kolektivní hry jej štvaly a považoval je za ztrátu času, navíc jej „prudila“ přítomnost bodrého českého kolegy. Čep stál tehdy uprostřed osobní duchovní krize a na prahu své náboženské konverze. Možná i proto byla pro něj nejsilnějším zážitkem návštěva katedrály v Canterbury: „Zdi jsou těžké, masivní, kyklopské, ale časem tak proděravěné, že ti jejich šedivá barva připomíná barvu kostí, které se vyhazují z hrobu. Duše jako opilá, rozorána dojmy, nasycená šerou lahodou klenby a oken a úzkostí mrtvých lidských životů.“ Rok po Čepovi navštívil Anglii Karel Čapek. To už však byla jiná cesta – finančně zajištěný spisovatel, těšící se pozornosti hostitelů (PEN klub), prvotřídní hotely, cestovatelská zručnost, fejetonistická pohotovost a lehkost, publikovaná pod názvem Anglické listy. Můžeme si však po letech klást otázku, který z těch textů a autorů je nám bližší. Ostatně – srovnání přinesou pravidelné vltavské Stránky na dobrou noc, kde oba cestopisy budeme na pokračování uvádět v rámci projektu Britský rok. P. S. Přestože byl Jan Čep vnitřně vázán především na francouzskou kulturu, s britskou literaturou se nepřestával „potkávat“, především ve své překladatelské práci. Přeložil několik knih R. L. Stevensona, romány M. Baringa a J. Conrada, jihoamerické črty britského cestovatele W. H. Hudsona, podílel se na překladu románu Johna Galsworthyho (Silnější než smrt) a se Stašou Jílovskou přeložil dokumentární historii J. Barrowa Vzpoura a loupežné přepadení na lodi Bounty. Krátce před svou emigrací z komunistického Československa se k anglické literatuře překladatelsky vrátil. Stačil ještě vydat – ovšem již jen pod jménem Hany Šnajdrové – román Bruce Marshalla Plná slávy a do exilu si odnášel nedokončený překlad Grahama Greena. € Miloš Doležal

Jan Čep

 Vysílá ČRo 3 – Vltava od 1. 3. 2010 v pravidelném cyklu Stránky na dobrou noc

ŽENA VLČÍ MÁK Život může začít i v sedmdesáti a na lásku není nikdy pozdě To je poselství nové rozhlasové inscenace hry populární francouzské autorky Noëlle Châteletové. Původně novela o pozdní lásce zdomácněla jako monodrama na francouzských jevištích a v roce 2005 byl podle ní natočen i stejnojmenný film. Hrdinkou příběhu je více než zralá dáma Martha, která teprve v pokročilém věku najde konečně svoji velkou lásku a jako nikdy předtím se oddá její vášni s mužem dokonce o deset let starším. Nečekaná láska probouzí v Marthě dávno vyhaslé city a proměňuje ji z „babičky“ v sebevědomou ženu. Marthu ztvárnila v režii hostující Lídy Engelové Blanka Bohdanová. Hru uslyšíte v premi-

T

STRANA

FOTO — ARCHIV

ROZHLASOVÁ HRA

Noëlle Châteletová

éře 25. prosince ve vysílání Českého rozhlasu 3 – Vltava. Její jevištní podobu zařadí v roce 2010 do svého repertoáru divadlo Viola v rámci úspěšného projektu Rozhlasová hra na jevišti. Podstatou tohoto projektu Českého rozhlasu 3 – Vltava a Divadla Viola je uvádění úspěšných rozhlasových her v jejich jevištní verzi ve Viole. Projekt má za sebou několik let úspěšné historie. Již v první polovině devadesátých let režisérka Hana Kofránková uvedla ve Viole Konec Casanovy Mariny Cvetajevové. Projekt nabyl soustavnější spolupráce již v novém tisíciletí inscenacemi Adresát neznámý a Normální okruh. Proč tento projekt vznikl, nám objasnila ředitelka Violy Miluše Viklická: „Viola cílevědomě pěstuje kulturu mluveného slova stejně jako Vltava a většina umělců, kteří v ní vystupují, pracují i pro tuto stanici.“ Nejnovějším titulem, který se z rozhlasových vln „přestěhuje“ na jeviště Violy bude právě inscenace Žena Vlčí mák.

Noëlle Châteletová, spisovatelka a univerzitní pedagožka se narodila v roce 1944 v Meudonu. Do roku 1987 byla známá především jako populární herečka, která účinkovala v mnoha filmech a v televizi. V letech 1989–1991 zastávala místo ředitelky Francouzského institutu ve Florencii. V letech 1995 – 1999 byla zástupkyní ředitele pařížské spisovatelské instituce Maison des écrivains. O roku 1977 píše a vydává eseje, novely a romány, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Jejím manželem byl již nežijící filozof François Châtelet. Noëlle Châteletová je sestrou známého politika Lionela Jospina. € Hynek Pekárek

 ŽENA VLČÍ MÁK (La Femme Coquelicot) Autor: Noëlle Châtelet, překlad: Jaromír Janeček, dramaturgie: Hynek Pekárek, rozhlasová úprava a režie: Lída Engelová, hraje Blanka Bohdanová.

11

PĚT CHLEBŮ A DVĚ RYBY V HRBOKOVĚ V zapadlé vysočinské vsi s příznačným názvem Skuhrov žije v malé skromné faře a jako římskokatolický kněz působí P. Jaroslav Olšava, prozaik a pohádkář, ročník 1922. Rodák z Nové Říše a absolvent telčského gymnázia, který byl na kněze vysvěcen v osudovém roce 1948. Jaroslav Olšava duchovně „obdělával“ úhory v zapadlých farnostech na Moravě, v Orlických horách, Východních Čechách a na Vysočině v těžkých dobách stalinských i normalizačních a přesto dokázal – navzdory komunistické šikaně – vzdělávat, učit, kázat a inspirovat. A také iniciovat řadu dobrých věcí, mezi ně bezesporu patřilo „pozvání“ moderního umění do sakrálních prostorů. Mecenášsky podporoval freskové výzdoby řady kostelů, kterých se ujali malíři Vojmír Vokolek a Bedřich Barták. Nicméně Jaroslav Olšava je, jak už bylo napsáno, prozaik a pohádkář, který po roce 1989 vydal přes dvě desítky knížek. Ostatně symbióza kněze a spisovatele není v českém písemnictví ničím neobvyklým – Jindřich Šimon Baar, Sigismund Bouška, Jakub Deml, Jan Dokulil, František Daniel Merth – abychom jmenovali alespoň některé ze známých katolických duchovních, pro které se literatura stala důležitým prostorem autentické výpovědi a reflexe světa. Páter Olšava je zkušený vypravěč, který čerpá z příběhů svých farníků, vrací se ke svému pestrému dětství, k dramatickým okamžikům války, do temné doby pronásledování církve a zemědělců v 50. letech i do normalizační strakaté ospalosti. Pro Olšavovu literární tvorbu se stal důležitým mezníkem rok 1975 – ocitl se tehdy v nelehké situaci a určité východisko našel právě v samotném psaní. Podrobně o tom hovořil při našem setkání na skuhrovské faře. A právě rozhovor s P. Jaroslavem Olšavou a jedna jeho povídka tvoří celek vánočního pořadu. € Miloš Doležal

 Vysílá ČRo 3 – Vltava 24. 12. 2009 od 16.00 hodin.

JUBILEUM

STRANA

12

CHOPIN OVSKÉ VÝROČÍ Vzpomínám často na dr. Václava Holzknechta, dlouholetého předsedu klavírní soutěže Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, když vyprávěl v bývalém Polském kulturním a informačním středisku na pražském Václavském náměstí o významu Chopinova díla pro mladé pianisty…

Vždycky zdůrazňoval, že jeho tvorba má také instruktivní charakter, třebaže obsahuje skladby, bez nichž bychom si dnešní koncertní život nedovedli představit.

N

ČEŠTÍ PŘÁTELÉ A PEDAGOGOVÉ V ŽIVOTĚ FRYDERYKA CHOPINA Pokud znáte Chopinovu korespondenci, neobjevuje se v ní pouze melancholie, způsobená těžkým plicním onemocněním, ale také zvláštní smysl pro suchý humor a racionální nadhled nad vším, co hudebníka obklopovalo. Dokázal se smát i vlastnímu neštěstí a to ho myslím spojovalo s českým Švejkem, který si uměl poradit v každé, i té nejtragičtější situaci. Zamýšlíme-li se nad tím, proč Fryderyk Chopin (1810–1849) je tak blízký českému živlu, odpověď je zcela jednoduchá: byli to čeští učitelé a přátelé, kteří formovali jeho názor na svět a hudbu. Především to byl jeho

JUBILEUM

STRANA

CHOPINOVA ŽIVOTNÍ LÁSKA A HOŘE Fryderyk Chopin navštívil české země celkem pětkrát. Zdá se to možná paradoxní, ale pro něho znamenaly prostor svobody, kde se mohl bez obav setkávat se svými polskými přáteli a příbuznými. Nejvýznamnější pobyty u nás byly dva. V roce 1835, v době už své pařížské emigrace, přijíždí do Karlových Varů, kde na něho čekají rodiče v penzionu U zlaté růže. Na cestě zpět se zastavuje na děčínském zámku hraběte Františka Thuna. Pro jeho manželku Josefinu Thunovou – Hohensteinovou zkomponuje 15. září téhož roku slavný „Děčínský“ valčík As dur, opus 34, číslo 1 a zapíše ho hraběnce do památníku. Říká se, že je to hudební portrét jeho životní lásky – Marie Wodzińské. S ní a její rodinou se setkává o rok později v létě v Mariánských Lázních. Do knihy lázeňských hostů se zapisuje jako majitel statku. Bydlí společně v penziónu U bílé labutě. Zde šestnáctiletá Marie namaluje portrét šestadvacetiletého Chopina. Pokud ho srovnáme s daguerrotypií (jednou z prvních fotografií vůbec) z posledního roku skladatelova života, není si moc podobný. Ale musíme si uvědomit, že mezi těmito milníky skladatelova života uplynulo

FOTO — ARCHIV

klavírní pedagog Vojtěch Živný (žák Mozartova přítele Jana Křtitele Kuchaře), který ho už v osmi letech nechal ve Varšavě hrát za doprovodu orchestru klavírní koncert Vojtěcha Jírovce. Pak tu byl další Čech, původem ze Slezska – Józef Elsner, který působil jako ředitel Varšavské konzervatoře a Chopina vyučoval hudebně teoretické předměty. Ve Varšavě se budoucí klavírní hvězda setkává s dalším českým rodákem a Tomáškovým žákem – Vilémem Václavem Würfelem, který ho učí hrát na varhany. V průběhu svého života potkává řadu dalších Čechů. Jsou to Leopold Eustach Čapek, v Paříži pak Antonín Rejcha. Velmi přátelský vztah zaujímá Chopin k pražskému rodákovi Josefu Dessauerovi a věnuje mu dvě polonézy opus 26. Při vídeňském pobytu se pak stýká s českým houslistou Josefem Slavíkem, který je o čtyři roky starší a pro svou schopnost zahrát na jeden smyk 96 staccatových not je označován za českého Paganiniho. Vzorem v klavírní hře byl Chopinovi bratislavský rodák Johann Nepomuk Hummel. Varšavský byt, ve kterém Chopin strávil s rodinou léta 1827–1830

13 let. Námluvy se přes zasnoubení nepovedly. Pro Mariinu aristokratickou matku byl Chopin přece jen chudý hudebník, navíc s těžkou, v té době nevyléčitelnou plicní chorobou. O jejich upřímně krásném a čistém vztahu se dochovalo jedno významné svědectví. U skladatelova úmrtního lože se našel svazeček dopisů převázaný modrou stužkou. Je na nich Chopinovou rukou připsáno Moja bieda, což v češtině znamená Moje hoře. Byly to listy plné lásky, které mu poslala Marie Wodzińská.

SKANDÁLNÍ VZTAH S GEORGE SANDOVOU Po roce, když bylo jisté, že ze sňatku s Marií nic nebude, našla si Chopina baronka Aurore Dudevantová, literárně známá jako George Sandová. Měla už dceru a syna z rozvedeného manželství a Fryderyk se patrně stal jejím třetím dítětem. Alespoň o něho zpočátku s velkou láskou pečovala. Žili spolu devět let, a když děti Sandové dospěly, došlo v této „rodině“ k ostré hádce a rozkolu. Chopin stál při dceři Solange, která se provdala za bývalého

13

spisovatelčina milence sochaře Clésingera, a syn Maurice na svoji matku dlouhodobě žárlil a Chopina nenáviděl. Snad by se vše urovnalo, jenže Sandová vydala román Lucrezia Floriani, kde vše řádně „vyventilovala“ a Chopin zde vystupuje pod jménem kníže Karol ne zrovna v lichotivém světle. To přimělo polského génia, aby odjel do Londýna, kde na něho čekala další žena, jeho dlouholetá obdivovatelka Jane Stirlingová. Třebaže Chopin trpěl tehdy nevyléčitelnou plicní tuberkulózou, co se týče erotického náboje, jeho síly nikdy neochabovaly. Vysvitlo to z nálezu dopisů v pozůstalosti rodiny Potockých v roce 1945, které mají značně obscénní charakter – jakási obdoba Máchových tajných deníků. Vyplynulo z nich, že Chopin udržoval během celého pobytu v Paříži poměr s Delfinou Potockou. Ta nejenom Fryderykovi předzpěvovala Belliniho árie, které zbožňoval, ale byla i častou sexuální útěchou, třebaže měla svého manžela i rodinu. Chopin ji charakterizoval tóninou Des dur a proslulé Nokturno opus 27, č. 2 je zřejmě svědectvím jejich vášnivých schůzek. V tónině Des dur je rovněž slavný Minutový valčík opus 64, který přímo nese dedikaci této pozoruhodné ženě.

SETKÁNÍ S VÁCLAVEM HANKOU Ale je tu ještě jeden příběh, který je svázán s českými zeměmi. V roce 1829, když se Chopin vracel z úspěšného turné do Vídně, zastavil se v Praze. Přijel se dvěma polskými přáteli. Byli to Ignatius Maciejowski a Alphons Brandt. Ubytovali se v hotelu U černého koně, který sousedil s hotelem Modrá hvězda. Dnes bychom tyto ubytovací prostory v Praze nenalezli. Na jejich místě stojí Česká národní banka Na Příkopě. Chopin byl krásou Prahy okouzlen a konkrétně z jeho dopisů rodičům víme, že navštívil Svatovítskou katedrálu a obdivoval kapli svatého Václava. Z chrámu vedla cesta do Šternberského paláce. Zde pracoval jako bibliotékář Václav Hanka, významný český filolog a panslavista. Tam se totiž nacházelo v první polovině 19. století Národní (Vlastenecké) muzeum nebo lépe řečeno jeho zárodek. Hanka byl z nových polských přátel nadšen a provázel je po městě na Vltavě několik dnů. Vděčný Chopin požádal básníka Maciejowského, aby napsal krátkou báseň, jejímž refrénem byla

JUBILEUM

slova: „Čech a Lech (Polák) bratry jsou“. Fryderyk tento text zhudebnil, a tak vznikl Mazur G dur, který zapsal do Hankova památníku.

ZALOŽENÍ ČESKÉ CHOPINOVY SPOLEČNOSTI Česká společnost Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních byla ustavena 10. června 1959 a je jednou z nejstarších přibližně šedesáti podobných sdružení, která vznikla v různých zemích světa k uctění polského génia hudby. Společnost vznikla pod patronací našeho tehdy nejvýznamnějšího klavírního interpreta Chopinovy hudby Františka Raucha. Později se stal předsedou jeho žák Ivan Klánský, v roce 2008 převzal vedení Martin Kasík. V bývalém penzionu U bílé labutě vznikl Památník Fryderyka Chopina. Na tomto objektu na Hlavní lázeňské třídě byla již od počátku 20. století připevněna deska, upomínající na pobyt polského básníka klavíru v létě 1836. První pamětní expozice z roku 1960 byla dílem architekta Josefa Vlčka a výtvarníka Osvalda Klappera. V Mariánských Lázních je však ještě jeden pomník, nazývaný Chopinův kámen. Jeho historie je velice zajímavá a svědčí o převratných politických proměnách na našem území. Těsně pod kolonádou Karolinina pramene nalezneme kruhový dlážděný plácek a na něm pomník obrostlý břečťanem. Původně byl věnován dvěma korunovaným hlavám a připomínal setkání rakouského císaře Františka Josefa I. a anglického krále Edwarda VII. Stalo se tak 16. srpna 1904 v Mariánských Lázních a anglický panovník založil místní golfový klub, který je nejstarším na našem území. Po první světové válce vešel v platnost zákon o odstranění všech pomníků habsburské dynastie. Uvolněný kamenný blok zdobila od třicátých let nová deska, tentokrát věnovaná německému středověkému pěvci Waltherovi von der Vogelweide. Ten tudy údajně podle legendy kráčel na hrad Přimda. Po roce 1945 (Mariánské Lázně osvobodily americké jednotky a jeden z jejich vojáků, klavírista Arthur Greene, účinkoval dokonce ještě na 39. Chopinově festivalu) byla i tato deska odstraněna a při 150. výročí narození Fryderyka Chopina ji nahradil Chopinův reliéf od akademického sochaře Karla Otáhala.

STRANA

14

CHOPINŮV FESTIVAL A KLAVÍRNÍ SOUTĚŽ Ve stejném roce vznikly v Mariánských Lázních Slavnostní dny Fryderyka Chopina, což byla předzvěst budoucího Chopinova festivalu. První ročník hudebních svátků zahájil tehdejší Městský symfonický orchestr se sólistkou Viktorií Švihlíkovou. Připravovala se také první soutěž mladých chopinovských klavíristů, kterou si vzal na starost další zakládající člen Chopinovy společnosti, profesor Václav Holzknecht. Nejdříve se chopinovské klání konalo každý rok, pak bylo ustáleno jako bienále s mezinárodní účastí. Je považováno za jakési předkolo pro velkou Mezinárodní klavírní soutěž Fryderyka Chopina ve Varšavě, která se pořádá jednou za pět let od roku 1929. Za padesát let existence české Chopinovy společnosti byl její festival, který se koná třetí týden v srpnu, nedokončen pouze v roce 1968 vinou okupace Československa vojsky Varšavského paktu. Zpravidla trval osm dní a obsahoval tři orchestrální koncerty. Zbytek vyplňovaly komorní večery a klavírní recitály v Městském divadle. Od jubilejního 50. ročníku byl Chopinův festival rozšířen na deset dní.

AKCE K CHOPINOVU DVOJÍMU VÝROČÍ V sobotu 18. října 2009 byl při 160. výročí Chopinova úmrtí vystaven ve Svatovítské katedrále originál Chopinovy posmrtné masky, sejmuté francouzským sochařem Jeanem-Baptistou Clésingerem. Při tomto zahájení celosvětových oslav Roku Fryderyka Chopina, vyhlášeného UNESCO, zaznělo pod taktovkou Łukasze Borowicze Mozartovo Rekviem. Oba Chopinovy klavírní koncerty přednese 18. a 19. února 2010 za doprovodu České filharmonie vítěz varšavské Chopinovy soutěže, vietnamský pianista Thai Son Dang. O pět dní později vystoupí ve Dvořákově síni se samostatným chopinovským recitálem Daniel Barenboim. Také ostravský Janáčkův máj chystá řadu koncertních akcí k Chopinovu roku, mimo jiné amerického pianistu Garricka Ohlssona. V Brně se 10. ledna představí čestný předseda české Chopinovy společnosti Ivan Klánský. Symfonický orchestr Českého rozhlasu připravuje na 7. června koncert věnovaný skladatelovu 200. výročí narození, na kterém vystoupí Martin Kasík. € Ivan Ruml

ROZHLASOVÁ HRA

STRANA

MORÁVEK DEBUTUJE Léto bylo jako když vyšije, pětatřicet a víc, do toho tu a tam tropická bouře, tramvaje jezdily po Brně jen zřídka, voda stoupala a stoupala, u viaduktu poblíž nádraží čítala hladina místy třičtvrtě metru, nebylo lze tamtudy projet – tramvaje stály, déšť padal, vzduch voněl – a Morávek s herci Divadla Husa na provázku se pořád dokola scházeli ve studiu Českého rozhlasu Beethovenova ulice č. 4, točili rozhlasovou verzi svého představení Velice modrý pták. Týden to trvalo a čtrnáct dní, v tom studiu pro dva nebo i pro čtyři tísnilo se náhle tu šestnáct, tu dvacet, tu čtyřicet pět účinkujících, všichni byli zpocení jak prase, čas od času někdo jen v prádle, pořád dokola zpívali Narodil se Kristus pán, radujme se, do toho tklivými hlasy říkali dialogy, co za ně nakonec pan Meeterlinck dostal Nobelovu cenu, Myltyl a Tyltyl uprostřed léta vydali se ve snu na pouť svatovánoční přednocí a v tom propadnutí velel jim jejich stvořitel – pan Meeterlinck – že potkají všechna tajemství naší napapané existence, všechno že jim dojde, všechno že uvidí v pravém světle – co

FOTO — ARCHIV DIVADLA HUSA NA PROVÁZKU

aneb Jak vznikala rozhlasová nahrávka Velice modrého ptáka, o čem je a proč byste si ji na ty Vánoce měli pustit

Morávkovi ve scénáři nemožnosti, po zdi chtělo se mu lozit, ale Morávek byl jak praštěný kopytem, pořád všechno chtěl – ty srazy andělských bytostí, toho mamuta procházejícího na straně dvanáct, tu nevyřčenou tklivost v souvislosti s jedenácti miliony nenarozených dětí, jak je požaduje autor na straně čtyřicet. A to bylo nakonec na celém tom natáčení nejvelkolepější, že jakkoli se dvacetkrát během natáčení zdálo něco být nesmyslností, diletantskou hrou s penězi daňových poplatníků, tento dramaturg vždycky jen něžně řekl Držím palce, vždycky jen nakonec svolil Ano, přidáváme

L

Vladimír Morávek

milovat lze, přijmou, co trapnost je a ambaláž, budou umět rozeznat a napříště nechat bez povšimnutí – alespoň do Tří králů, možná i do března. Popravdě Morávek pražádnou zkušenost neměl s žánrem rozhlasové hry, následkem toho dramaturg Sedláček tu a tam měl na krajíčku, barevnýma tužkama pořád dokola podtrhával

ty čtyři natáčecí dny, vždycky nakonec připustil Ano, souhlasím, ať tam je ten mamut. A Morávek nejedl, nemluvil, nespal, jen teskně se díval, dotýkal se zvukového mistra na hlavě a plakal bez konce, dramaturg Sedláček nad ránem volal do Prahy, že to vypadá na pětihodinovou stopáž, pak na šestihodinovou, nakonec že nej-

15

spíš osmihodinovou, víc že říci se k věci nedá. Pak to nicméně skončilo – největší natáčení Českého rozhlasu Brno za několik let, dalších čtrnáct dní byli zavřeni Morávek a odpovědný dramaturg se zvukovým mistrem, Morávek pořád to přesmýkával a přesmýkával nahrávku – v tenzi pořízenou větu: Myltyl slyšíš? chtěl použít z jedenáctého června, odpověď: Copak, chlapečku? z patnáctého, letmý slovní vtip Jiřího Vyorálka telefonicky dotočit. Do toho pořád dokola volal Michal Pavlíček, že už to chce slyšet – alespoň kousíček – a co že tam tak dlouho dělají, Eva Morávková, že chce jet k moři – i s Morávkem, Velíšek z Prahy, že poněkud znepokojivé má zprávy o stopáži a co se tam sakra v tom Brně děje? Tak nakonec všichni nechodili spát, v studiu jedli i spali i slavili Slovenské národné povstání až konečně – na konci srpna to bylo – pustili si to celé nad ránem, několikrát volala Eva Morávková, že motory rodinné škodovky vrčí už zběsile, ještě zběsileji, nejzběsileji, kde zas ten Morávek je, ale oni to nevnímali, poslouchali. Napřed to usnutí, pak to projití Tmou, pak to tikání Času, pak to uvidění Smyslu, to Odpuštění, to Očištění, to Přijetí se i se svými chybami. A byli šťastní pro něco, nevěděli pro co, ničeho se nebáli najednou a těšili se na Vánoce – byli pyšní na sebe i na Divadlo Husa na provázku a doufali, přehrozně doufali, že ono léto neponičili si zbytečně… P.S.: Nakonec to celé má hodinu a deset minut. A projití mamuta 27. srpna nad ránem vystřihli. Hezký poslech! Hezké Vánoce! A hezké odpuštění – případně! Nesem Vám noviny – poslouchejte! € Vladimír Morávek

ČTENÁŘSKÝ DENÍK

STRANA

JAKUB ARBES:

Svatý Xaverius Spisovatel a novinář Jakub Arbes se narodil 12. 6. 1840 v Praze v rodině ševcovského mistra Vystudoval reálku, kde byl žákem Jana Nerudy (Jan Neruda se stal pro Arbese vzorem a přítelem). Studoval polytechniku, avšak studia přerušil kvůli žurnalistice, pro níž se nadchl v šedesátých letech. Roku 1868 se stal odpovědným redaktorem Národních listů. Bylo to v době, kdy vrcholilo hnutí za politické zrovnoprávnění Čechů s Uhry v rámci monarchie. Ve funkci odpovědného redaktora se Arbes ocitl několikrát před soudem, často skončil ve vyšetřovací vazbě. Nakonec ho roku 1873 odsoudil německý soud v České Lípě k třináctiměsíčnímu vězení. Pobyt ve vězení využil k literární práci. Po návratu z vězení pracoval v méně politicky orientovaných rubrikách Národních listů. Jakub Arbes se nadále aktivně věnoval otázkám dělnického hnutí, dokonce se zúčastnil založení Spolku českých žurnalistů. Proto byl z redakce Národních listů na Štědrý den roku 1877 propuštěn. Od té doby po celý zbytek života pracoval jako volný literát. V letech 1876–1879 byl dramaturgem Prozatímního divadla. V letech 1880–1881 spolu s Mikolášem Alšem vydával satirický časopis Šotek. Vydávání tohoto časopisu bylo rakouskou cenzurou brzy zastaveno. Ke konci života Arbese trápily vážné existenční problémy, k nimž se později přidala i postupná ztráta zraku. Zemřel v Praze 8. 4. 1914. Jakub Arbes v počátcích své literární tvorby psal především básně. Věnoval se též překladům poezie.

Pokoušel se i o drama, ale své nejvlastnější poslání nalezl v psaní prózy. Je autorem řady románů se sociální tematikou (Kandidáti existence, 1878; Moderní upíři, 1879; Epikurejci, 1880; Mesiáš, 1883; Štrajchpudlíci, 1883; Anděl míru, 1890; Agitátor, 1893). Jejich hrdiny jsou nejčastěji bloudící, nevyrovnaní jedinci, kteří touží reformovat společenské poměry, ale nakonec ztroskotávají. Z Arbesových žurnalistických prací jsou nejvýznamnější jeho stati kulturně historické a beletrizovaná publicistika, zaměřená na osudy významných osobností vědy a umění (Pláč koruny české neboli Nová perzekuce, 1870; Český Paganini, 1884; Karel Hynek Mácha, 1886; Z martyrologie umění, 1892; První sociální revoluce, 1892; Siluety divadelní, 1904; Arabesky literární, 1905; Nesmrtelní pijáci, 1906; Záhadné povahy, 1909; Z duševní dílny básníků, 1915). Povídky uveřejňoval v časopisech Lumír, Světozor, Květy a v dalších periodikách. Jakub Arbes ve svých prózách čerpal hojně náměty ze současného pražského života, do nichž prolínal autobiografické zážitky. Často užíval formy vyprávění v první osobě. Měl rád tajemné příběhy, zejména povídky Edgara Allana Poea. Byl to však zároveň neobyčejně racionální člověk, který se zajímal o techniku a nejnovější vědecké objevy. Nejzdařilejší a dodnes nejživější jsou jeho prózy, někdy označované jako kratší romány, novely či naopak rozsáhlejší povídky s dramatickým, tajemným dějem, avšak s překvapivým zakončením. Námětem jsou neobvyklé jevy, pro něž se posléze nalezne reálné vysvětlení. Pro tento nový literární žánr vytvořil Jan Neruda pojmenování romaneto (Ďábel na skřipci, 1866; Sivooký démon, 1873; Ukřižovaná, 1876; Ethiopská lilie, 1879; Newtonův

16

mozek, 1877; Šílený Job, 1879, Poslední dnové lidstva, 1895 a další). K nejzdařilejším romanetům patřil už v době svého vzniku (1873) Svatý Xaverius. Svatý Xaverius je obraz od mistra Balka, který se nachází v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně. Vypravěč se hluboce zajímá o malířství. Jednoho dne celé odpoledne pozoruje obraz, na kterém je znázorněn umírající světec. Rozhodne se, že v chrámu přenocuje a obraz zevrubněji prozkoumá. Po skončení bohoslužby však zjistí, že v chrámu není sám. Spatří muže, který je velmi podobný muži na obraze, jak drží v ruce nůž. Vrhne se na něj, ale po chvíli se spřátelí. Zjistí, že mladý muž, který se shodou okolností jmenuje také Xaverius, nechce obraz ukrást. Xaverius mu vypráví o své babičce, která sloužila u mistra Balka, a ten, když umíral, jí řekl, že obraz v sobě skrývá cestu k bohatství. Xaverius je přesvědčen, že v rysech světce lze vyčíst zašifrovanou cestu k pokladu. Zjistil, že v některých místech maloval malíř některé tahy protisměru. Namaloval si jisté body a snažil se v mapách vyčíst cestu. S mužem, kterého potkal v chrámu, se o jedné měsíční noci vypraví do rokle, kde kopou, ale vykopou jen plechovou schránku. Xaverius uteče a od té doby se po něm slehla zem. Za nějaký čas se druhý muž dostal z politických důvodů do vězení, kde se setkává s Xaveriem, který byl uvězněn za údajné vykradení chrámu. Když se toto vypravěč dovídá, zařídí Xaveriovo propuštění, neboť onu noc, kdy byl chrám vykraden, byli spolu v rokli. Omilostnění však přijde pozdě, Xaverius podlehl své nemoci. Celý příběh je zakončen logickou úvahou, že Balkova slova o zašifrované cestě k pokladu jsou vlastně nesmysl. A že tahy malované protisměru jsou jen náhoda. Připravila a režii má Markéta Jahodová. Účinkuje Jan Hartl. € Jiří Vondráček

 Od ledna na webových stránkách www.rozhlas.cz/ctenarskydenik, na březen připravuje ČRo 3 – Vltava Četbu na pokračování.

JUBILEUM

STRANA

JOSEF BOHUSLAV FOERSTER v rozhlasovém archivu Josef Bohuslav Foerster, narozený v Praze nad Čertovkou – téměř na Kampě – v posledních dnech prosince 1859, komponoval od svých osmi let až do konce dlouhého života

Významnou část skladeb vytvořil mezi léty 1893 a 1918, kdy působil jako profesor hudebních oborů v Hamburku a Vídni. Do vlasti se vrátil ve věku, kdy jiní pomýšlejí na odpočinek. Foerster však dál komponoval – po plných osm desetiletí. Tvůrčí rozpětí Josefa Bohuslava Foerstra sahá od klavírních skladeb a písní přes širokou oblast komorní a velká díla symfonická po opery a velmi bohatou tvorbu vokální – v písních, sborech, kantátách a církevních skladbách. Rozhlasový archiv obsahuje z tohoto obrovitého odkazu ve znějící podobě výběr téměř encyklopedický. Z prvních opusů jsou zachycena již čísla 2 a 3 – Pět písní ve slohu národním a obě části melodicky vděčného smyčcového diptychu Viola odorata – Rosa mystica. Další písně a komorní skladby tvoří zároveň nejpočetnější díl foerstrovského archivu.

V nahrávkách s různými pěvci je zachyceno závratné množství dvaceti písňových cyklů. Přesto není z Foerstrovy písňové tvorby zachyceno vše. Na své zvukové záznamy čeká další téměř dvacítka cyklů umělých písní. Díky snadnější interpretaci jsou ve větší úplnosti dokumentovány komorní skladby. Z řady opusů věnovaných sólovému klavíru je v nahrávkách dostupná již větší část zejména zásluhou klavíristky Věry Kopecké. S dalšími klavíristy jsou v rozhlasovém archivu Foerstrovy cykly Jarní nálady, Snění, Erotovy masky, Jičínská suita a Osenická suita. V téměř encyklopedické úplnosti uchovává archiv Českého rozhlasu Foerstrovy skladby pro housle a klavír, pro violoncello a klavír, všechna tři tria, dechový kvintet (dokonce v šesti různých provedeních) významný nonet a další komorní díla. Bohatá symfonická tvorba Josefa Bohuslava Foerstra – časově velmi rozměrná – je obsažena v rozhlasovém archivu téměř beze zbytku. Je tu všech pět symfonií, z nich první tři s dirigentem Ondřejem Kukalem, třetí symfonie s Liborem Peškem, třetí a čtvrtá s Josefem Hrnčířem, pátá ve dvou nahrávkách dirigenta Františka Jílka. Z Foerstrových velkých orchestrálních děl uchovává rozhlasový archiv ve vlastních nahrávkách také rozměrné symfonické suity Cyrano de Bergerac a Ze Shakespeara a samostatné symfonické básně Mé mládí, Legenda o štěstí, Jaro, Jaro a touha i často hranou Slavnostní ouverturu. Podobně reprezentativně zdokumentoval rozhlas také interpretačně velmi náročnou Foerstrovu tvorbu operní, a to v řadě scén i v kompletech čtyř ze šesti oper: Debora, Eva, Jessika a Srdce. Kompletní záznam

17

zatím vůbec nemá opera Nepřemožení a v rozhlasovém archivu ani opera Bloud. Z velkých kantát byly zachyceny Máj, Písně červnových dnů a Kantáta 1945. Za typické těžiště Foerstrovy tvorby se právem považuje množství děl pro sbory – a v tomto oboru je rozhlasový archiv vybaven už opět reprezentativně. Jsou tu nejen tradiční sbory mužské: obě dvojice Devíti mužských sborů, Šest mužských sborů, další sbírky a cykly Co podzim dal, Vzhůru, spáči, Osvobozené vlasti, Matičce, nebo smíšené sborové sbírky Oblačný pták, Šest sborů, Cestou, ale také sbory pro ženské a dětské hlasy, a to jak a cappella, tak s doprovodem klavíru, harmonia, varhan, komorních souborů nebo orchestru. Žádné zastavení u Josefa Bohuslava Foerstra nemůže pominout skladatelovu nejvlastnější doménu – duchovní tvorbu. Církevní skladby byly po dlouhá léta z politických důvodů odsouvány mimo obzor dramaturgů nejen rozhlasových. Z rozhlasového archivu proto můžeme slyšet jen několik děl, jako Stabat Mater, Tři modlitby, Glagolská mše, Dva žalmy, kantáty Píseň bratra slunce a Svatý Václav a dvě z pěti mší – Mši k poctě sv. Františka z Assisi a sv. Vojtěcha. V duchovním oboru proto zůstává vzhledem k odkazu Josefa Bohuslava Foerstra největší dluh. Výročí, které oživuje zájem české hudební veřejnosti o vysoké hudební a duchovní kvality vzácného tvůrce, doplňuje další zvukové záznamy. Pomáhá tak zaplnit bílá místa v pozoruhodné zvukové encyklopedii, na niž může být Český rozhlas právem hrdý. € Jan Králík

SILVESTR

STRANA

bi rkus? e n i KLAUNIÁDY e v čně ci j A t e rany NA VLTAVĚ skuaja Vete v í h ř c l d Ag dy o vše ě – k ž zvláštním zřetelem ne řuje d mén í, Se e na klaunská vystoupení s Onc ví mě ce, tu debn dřejem s s e Cihlářem, teoretikem a Dn niád tu ví í, hu . a praktikem Nového cirkusu, n klau n: je – taneč atická doc. Janem Dvořákem, hisb torikem moderního divadla, stra delní, i akro a č Aloisem Mikulkou, malířem, div vená a se v cirkusu inspiruje, r ltu ekterý u k mlu-M. Guy Robertem Magginim, řediten pop ji znám lem á Jea . Divadla Dimitri ve Versciu, k su r i c , j a ké u e k r i m Hanušem Jordanem, badateA bě dila v c o d lem v oboru cirkus z Národnío v p , s e z r o irkus ho muzea v Praze, prof. FrandnesDaniel: The C tiškem Dvořákem, historikem l umění a znalcem díla malíře u Noe tupu s á z Františka Tichého, a dalšími; v lo ejde y v b y o h s použitím mnoha pamětí T á Do dr acet slonů. íslo méhoccirkusáků a klaunů, románů v č cirkusového prostředí, počtyřiad slo, největší je buď zvvídky m í e č s j Eduarda Basse Příhoda e l moj ádě ho ccirkusového v é d k e c i ř kapelníka v podád P . n r o t ž i v o t a v ko s t ý m u i k ní Václava Vosky, fragmentů n e o dir i k n a o j k knihy Jiřího Reidingera Cirkz o a n , neb i ž d m a ý sezóna 83 v interpretaci Jaros l r í maha m fraku s b sslava Duška a knihy Noela Daé niela The Cirkus (1870–1950) n v čern em v klopě. t á i f o historii cirkusu ve Spojených a kar ý Karel K

ludsk lu

sstátech amerických připravili Eliška Závodná a Jiří Kamen. € Jiří Kamen

Víkendová příloha stanice Vltava – Cirkus v pohybu: rozhlasové podoby a příběhy současných klaunů 5. 12. 2009 8.00–12.00 hodin.

18

NA STANICI VLTAVA SE BUDE KONAT V LETU, NA NEBI, NAD REALITOU A BEZ TÍŽE

SILVESTR

2009 Stejně jako v předešlých letech i letos naše stanice připravuje monotematické celodenní silvestrovské vysílání Tyto programové celky připravujeme od roku 2002, kdy jsme se celý den zabývali rolí hmyzu v literatuře, hudbě, dramatu, v rozhlasovém vysílání, v lidském životě a také v gastronomii a psychoanalýze. O rok později se stala hlavním tématem celodenního silvestrovského vysílání voda, následoval zločin a trest, poté dostaly slovo roboti a golemové a jiné umělé bytosti, věnovali jsme se i železnici, hasičům a ohňům, loni jsme zavítali do podzemí. Tyto pořady si získaly značnou posluchačskou oblibu, v kontextu vysílání všech českých televizních a rozhlasových stanic přinášejí program

T

určený inteligentním posluchačům, kteří nejsou příznivci pokleslého estrádního veselí ani na Silvestra. Po podzemí se letos celkem logicky před tvůrci vltavského silvestrovského projektu otevírá nadzemní prostor, což velmi zřetelně vyjeví podtitul pořadu, ve kterém se praví, kde všude se zmíněné pořady odehrají a kdo jsou jejich hrdinové: Na nebi, ve vesmíru, na střechách domů, v korunách stromů, ve větru, na rozhlednách, na vrcholcích hor, ve snech, nad realitou a bez tíže. Báječní muži a ženy na létajících strojích a v balónech, andělé, ptáci, meluzíny a další

SILVESTR

STRANA

bytosti zvláštního původu, akrobaté, provazochodci, spiritisté, kominíci.

NEBE PLNÉ ANDĚLŮ, ČARODĚJNIC A AVIATIKŮ Nadzemí se na přelomu letošního roku projeví svým originálním způsobem ve všech vltavských žánrech. Naši posluchači se stanou svědky pátrací akce, která si klade za cíl objevit nebeské inspirace v operách. Jiné investigativní pátrání obrátí svou pozornost k ptačímu světu, kde se pokusí objevit jakési předobrazy skladeb, přičemž jejich tvůrci s ornitologií nemají nic společného. S Petrem Dorůžkou se budeme zabývat vzduchem jako psychedelickým živlem nebo Johnem Mayellem, bluesovým individualistou, který bydlel na stromě. Aleš Benda se zaměří na jazzovou levitaci a výlety do jazzové stratosféry. Dramatickou tvorbu bude reprezentovat rozhlasová úprava románu Robur Dobyvatel od Julesa Verna. Nevyhneme se ani tématům jako okultismus nebo spiritismus. Svůj pořad budou mít světelné bytosti, andělé. Jejich život, postavení v nebeské hierarchii, pád některých z nich a roli v lidském životě důkladně prozkoumáme. V pořadu uslyšíte i odpověď na otázku, jak se stát andělem. Určitý protipól andělskému pořadu vytváří silvestrovská nauka o čarodějnicích. A vzhledem k tomu, že v titulku pořadu se praví Ženy letící na vidlích, kozlech a košťatech, můžeme v jejich případě mluvit o průkopnicích aviatiky. S anděly a čarodějnicemi se určitě často setkávají kominíci, navíc se o nich traduje, že nosí štěstí. Tedy kominíci v silvestru 2009 nemohou chybět. V Českých Budějovicích připravuje Hana Soukupová pořad Vít Fučík Kudlička, první český aviatik, legenda

Photograph taken by Stanley Kubrick on the back lot, Ringling Bros. and Barnum & Bailey, 1948. © The Library of Congress, Look Magazine Collection

jihočeského letectví. V Olomouci Alena Vykydalová natáčí s mistryní světa v letecké akrobacii Jiřinou Stoklasovou. V Plzni Miroslav Buriánek chystá setkání s prvním českým komentářem Kámasútry a průzkum západočeských sexshopů na téma událostí odehrávajících mezi nebem a zemí. Buriánkův pořad samozřejmě zařazujeme po půlnoci.

NEBE NAD BERLÍNEM A GRANDBALON PRAHA V portrétu amerického herce Petera Falka se budeme věnovat jeho roli poručíka Columba, ale i Falkově roli anděla ve Wendersově filmu Nebe nad Berlínem. „Létající“ literaturu

budou reprezentovat povídky, fejetony a ukázky z tvorby Jaroslava Haška, Hermanna Hesseho, Richarda Bacha nebo humoristický cestopis Josefa Richarda Vilímka Z Prahy k Baltickému moři v balonu, který v sedmi patnáctiminutových pokračováních bude celé silvestrovské vysílání prostupovat. Ani v silvestrovském programu Vltavy na konci roku 2009 nemohou chybět dokumenty, ze kterých vybírám alespoň jeden: Josef Vydra, vzduchoplavec. Z anotace pořadu: Roku 1877 si pražský taneční mistr a nadšený Sokol Josef Vydra postavil vlastní horkovzdušný balón. Neměl k tomu dostatek prostředků ani zkušeností, takže vznikl diletantský výrobek, s nímž

19

konat pokus o let bylo velmi riskantní. Josef Vydra nazval svůj výtvor „Grandbalon Praha“ a v srpnu 1877 ohlásil produkci. Konala se 11. 8. v Roubalově zahradě nuselského pivovaru… Vzduchoplavec však po pěti minutách letu začal rychle padat a dopadl naštěstí do záhonu celeru v zahradě choromyslných Na Slupi. Komentáře některých pražských listů si neodpustily poznámku, že si ho tam mohli rovnou nechat. I další lety Josefa Vydry byly kuriózní a plné dobrodružství. V pořadu nazvaném Mýty a pověsti s křídly s Vladimírou Bezdíčkovou zjistíme, jak se vznášení, létání k mrakům, lezení k slunci uchovalo v paměti takzvaných přírodních národů. Naše tematické silvestrovské pořady získaly své tvůrce, pro které žádný námět není nezajímavý. Umí si poradit s hasiči i s anděly. Petra Dorůžku jsem už zmínil, dalším věrným tvůrcem našich silvestrů je Jana Koubková, která letos v našem vysílání organizuje Babinec na baobabu. Tradičně se vltavského silvestra účastní i autor kuchařek Václav Malovický, který se v pořadu Větrné vaření aneb pečení holubi do huby nelítají zamyslí nad pokrmy, které ve vzduchu létají či se konzumují: Mana nebeská a templáři, vzpomínky na luxusní gastronomii a vína na velkých vzducholodích nebo dnešní kuchyně na palubách letadel. Hned po půlnoci, po přípitku zařazujeme horoskop pro rok 2010. Náš astrolog Vítězslav Čížek průběh letošního roku loni ve svém horoskopu velmi dobře odhadl, takže i v tomto astrologickém ohledu se jevíme jako seriózní stanice. Celý silvestrovský program Českého rozhlasu 3 – Vltava bude živě moderovaný. € Jiří Kamen, dramaturg silvestrovského vysílání ČRo 3 – Vltava

OSUDY

STRANA

20

FOTO — ARCHIV

ANNA FÁROVÁ JSEM OBKLOPENA HISTORIÍ… Další významný okamžik v mém životě znamenalo zakoupení renesančního domu ve Slavonicích v roce 1996. Znala jsem ten dům už z dřívějška a hledala jsem prostory pro uložení Fárovy tvorby a svého archivu. Anna Fárová

„Při stěhování materiálů začal další úklid, kterému se věnuji vlastně už od doby zpracovávání drtikolovské pozůstalosti v roce 1970. Sudek je uklizený do velké monografie, ale nakladatel pokračuje ve vydávání jednotlivých cyklů jeho tvorby v samostatných knihách. (…) Otcovy paměti jsem pomohla připravit k vydání, popel svých rodičů jsem uložila vedle sebe, aby si mohli v klidu promluvit. Libora jsem také uklidila do velké monografie v nakladatelství Gallery a už šestým rokem připravuji každoroční srpnovou výstavu segmentů Fárova díla v galerii UBU ve

P

slavonickém domě. Ty výstavy jsou poslední rozkoší našeho vztahu. Mám tady knihovnu, v níž bych i poslepu našla svoje oblíbené knížky, i ty pocházející z knihovny mého otce z Prahy, matčiny z Nice a mých tet ze Spořilova; mám tu i všechny Liborovy knížky. Pracuji u bratrova psacího stolu. Jsem obklopena historií, v níž je zapsána má minulost i přítomnost…“ Těmito slovy se uzavírá poutavé vyprávění Anny Fárové o běhu vlastního života, života podivuhodně spjatého s evropským děním ve 20. století, života vyplněného úžasným tvůrčím a organizačním

úsilím, řadou průkopnických knih a výstav, života naplněného přátelstvím s mnoha vzácnými tvůrci. Zároveň se v těchto několika větách objevují nejpodstatnější jména a místa spjatá s jejím osudem: otec, matka, Libor Fára, František Drtikol, Josef Sudek, Francie, Spořilov, Slavonice… Historička umění, teoretička fotografie, esejistka, překladatelka, signatářka Charty 77 Anna Fárová (nar. 1. 6. 1928 v Paříži) studovala v letech 1947–1951 na Filozofické fakultě UK. V letech 1969–1977 (do podpisu Charty 77) byla kurátorkou fotografického

21

FOTO — ARCHIV

STRANA

FOTO — ARCHIV

OSUDY

S Liborem Fárou

oddělení Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, kde zřídila sbírku umělecké fotografie, současně externě učila na FAMU. Po podpisu Charty 77 jí bylo znemožněno publikovat a veřejně působit. Od roku 1978 spolupracovala s Jazzovou sekcí (mimo jiné publikace o fotografiích J. Štyrského). V letech 1976–1981 se podílela na přípravě výstav ve foyeru Činoherního klubu v Praze, věnovala se literárním překladům (P. Gauguin, D. de Rougemont, V. Linhartová, P. Ricoeur). Je autorkou několika zásadních monografií předních světových fotografů (Cartier-

Bresson, 1958; Werner Bischof, 1960; Eugen Wiškovský, 1964; Josef Sudek, Milano 1983; Fr. Drtikol, Mnichov 1986). Připravila řadu průkopnických výstav (7+7 fotografů, 1967; Fotograf František Drtikol, 1970–1971; Josef Sudek, 1976). Rozsáhlý autobiografický text, který vznikal původně jako rozhovor majitele nakladatelství TORST Viktora Stoilova s A. Fárovou, vznikl v červenci 2004 a v lednu 2005. Redaktor Jan Šulc dal rozhovoru přepsanému z magnetofonových kazet podobu souvislého vyprávění bez vložených

otázek. Nakladatelství TORST laskavě poskytnulo autobiografický text Anny Fárové Literární redakci ČRo 3 – Vltava ještě před vydáním monumentální knihy Anna Fárová – Dvě tváře (podzim 2009), jejíž závěrečnou částí tento text je. Poutavé vyprávění začíná dávnou vzpomínkou na Paříž: „U nás doma v Paříži byla stále spousta umělců. Vyplynulo to z tatínkova povolání diplomata a jeho osobních zájmů. I máma mě poznamenala mnohým hezkým. Oba mi pomohli. Formovali mě. To zůstává v nevědomí. Člověk je nějak formován a pak toho užívá, když bere rozum. Tam se teprve projeví to, co získal nebo k čemu byl určen. A já tomu rozumím až teď, na stará kolena. Je fakt, že jsem byla česko-francouzské dítě, a to, myslím, hrálo od začátku naprosto rozhodující roli, i proto, že mé myšlení je přece jen trochu jiné než čistě francouzské nebo čistě české. Já jsem byla napřed frankofonní, nebyla jsem původně bilingvní, a francouzská řeč byla pro mě rozhodující. (…) Ale s vnímáním české povahy, české kultury, jsem jakýsi problém měla… byl to delší proces…“ Desetidílnou četbu na pokračování ze vzpomínek české teoretičky fotografie, esejistky a překladatelky připravila Barbora Bukovinská. Zařazeno v rámci projektu Rok v Evropě. € Petr Turek

 Osudy: Vysíláme od 7. 12. 2009, ve všední dny vždy od 11.30 hodin.

OSUDY „Vnitřní energie… není vždycky plně k dispozici, někdy vyvěrá jen slabý pramének, s nímž musíme umět hospodařit.“

„Až se čas naplní, vytryskne silný proud, který nás ponese na svých vlnách. Přirozený pohyb se totiž nedělá, on proudí. Pohybuje námi jeho rytmus, který nás nese na svých vlnách. Musíme však ovládat kormidlo, aby nás proud nevyhodil z dráhy,“ píše ve své knize Jevištní pohyb Eva Kröschlová. V jejích životních osudech se stanice Vltava vydá do oblasti tanečního umění. Matka naší přední choreografky a tanečnice, Jarmila Kröschlová, patřila k průkopnicím českého moderního tance. Eva Kröschlová šla v matčiných stopách, absolvovala ostatně také její taneční školu. Dlouhá léta působila na Divadelní fakultě AMU v Praze, kde se zabývala výukou lidových a dobových (historických) společenských tanců, rytmickou výchovou a výzkumem jevištního pohybu. V tomto oboru spolupracovala na více než 60 činoherních a televizních inscenacích. Historickému tanci se věnuje více než

A

22

FOTO — ARCHIV

3

STRANA

FOTO — ARCHIV

OSUDY

půl století, v roce 1957 navázala první spolupráci s M. Venhodou, která vyústila v působení na jím založené Letní škole staré hudby v Kroměříži a následně v Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích. Základ práce E. Kröschlové v oblasti historického tance tvoří její rekonstrukce autentických choreografií renesančních tanečních mistrů (Domenico da Piacenza, Guglielmo Ebreo, Fabritio Caroso, Thoinot Arbeau atd.). Při jejich studiu se poučila u předních světových odborníků (Barbary Sparti, Dorthée Wortelboer, Veronique Daniels ad.), zabývá se ale i vlastní tvorbou na dobové skladby. V letech 1997–2000 spolupracovala se souborem La Fiamma, s nímž nastudovala režijně a choreograficky tři celistvé koncertní pořady. S těmito pořady vystupovala La Fiamma v rámci hudebních festivalů – Festival komorní hudby Český Krumlov, Česko-saský hudební festival, Festival staré hudby

Mojmír Horyna v kostýmu Rudolfa II.

Eva Kröschlová

Český Krumlov a na mnoha dalších akcích. V současné době je Eva Kröschlová uměleckou vedoucí souboru Chorea Historica. Životní osudy Evy Kröschlové natočil Jiří Vondráček. 12. února 2010 začnou v kanadském Vancouveru Zimní olympijské hry. V té době v programové řadě Osudy i stanice Vltava výjimečně, ale záměrně vybočí z rámce „kulturního“ do oblasti sportovní. Augustin Bubník je posledním u nás žijícím členem legendárního hokejového týmu, který brzy po ukončení II. světové války oslnil hokejový svět a přinášel z vrcholných hokejových soutěží jedno vítězství za druhým. Tehdy mu bylo dvacet let... Ale zatímco občané Československa své hokejisty milovali a byli na ně hrdí, politické vedení mělo jiné plány. V roce 1948 je poslalo do Moskvy, aby naučili hrát hokej sovětský tým, do té doby v hokeji nezkušený. Augustin Bubník říká: „Představte si, že my v těch osudovejch dnech jsme učili

Sověty hrát na stadionu Dynama hokej... všechno jsme jim ukazovali, jak se zdvíhá puk a jak ho brankář chytá do ruky, co se s tím děje, oni si to všechno filmovali... a když jsme přišli do hotelu, Jarda Drobný (náš tehdy nejlepší tenista, co tam byl s námi) volá – kluci, kluci, pojďte ke mně. Šli jsme do jeho pokoje, on dal doprostředka takovej malej tranzistor a tam jsme uslyšeli památnou Gottwaldovu řeč – právě jsem se vrátil z Hradu... Tady začal komunismus. Těžko si dovedete představit náš strach, jestli se vůbec dostaneme domů.“ Domů sice přiletěli, trénovali dál, ale v roce 1950 vedení země zmařilo účast československého mužstva na mistrovství světa v Londýně. A pro jistotu, aby snad někteří hráči nepřijali nabídky zahraničních týmů, je všechny zatkli. Následovalo vyšetřování jejich „protistátní činnosti“ v pověstné Bartolomějské, pak v „domečku“ na Hradčanech, kde bitím a mučením

STRANA

FOTO — ARCHIV

OSUDY

Augustin Bubník (vlevo). Paříž, hotel, před odletem do Londýna 1948

vymáhali přiznání. Nakonec byli hráči převezeni do vyšetřovací vazby na Pankráci, kde zažili popravu dr. Milady Horákové. Odsoudili je za špionáž, velezradu, rozvracení republiky a řadu dalších „provinění“. Augustin Bubník byl nejprve odsouzen k trestu smrti, nakonec dostal 14 let. Prožíval je na Borech, v několika táborech v Jáchymově, Ruzyni a nakonec na Bitýzu u Příbrami. Tam se v lednu 1956 dočkal amnestie. Ale už nikdy nesměl reprezentovat, nikdy nesměl hrát za národní mužstvo, bylo mu jen dovoleno trénovat různé kluby, dokonce mu časem povolili trénovat finské mužstvo. Jenže, když Finové porazili Československo, stal se zase „nepřítelem lidu“. K tomu podotýká: „ ...co já mám schovanejch korespondenčních

lístků, kde mne národ znovu posílá do kriminálu a kde jsem vyvrhel a zrádce a všechno možný...“ Osudy Augustina Bubníka zaznamenala Ludmila Vrkočová. Víme-li o někom, že je vědcem, předpokládáme obvykle, že jeho vyjadřování je přísně odborné, strohé, postrádající poetičnost. Kdo měl ovšem příležitost setkat se s historikem umění Mojmírem Horynou na jiných místech, než jsou odborné konference, stává se téměř automaticky členem jeho „fanklubu“. Díky mimořádnému vypravěčskému talentu totiž posluchači získávají dojem, že se ocitají přímo uprostřed jím milovaného baroka plného jedinečných osobností, souvislostí přesahujících do současnosti, uprostřed živého baroka promlouvajícího architekturou, obrazy, sochami, literaturou, krajinami. Posluchače Vltavy si podmanil už v listopadovém Pátečním večeru věnovaném českému klenotu evropské architektury – Janu Blažeji Santinimu-Aichlovi, jehož je v současné době největším znalcem (v této souvislosti připomeňme alespoň jeho reprezentativní knihu Santini vydanou v roce 1998 Univerzitou Karlovou). Mojmír Horyna studoval dějiny umění na FFUK v Praze a ve Štýrském Hradci. Přelom 70. let strávil v Národní galerii a ve Středisku památkové péče v Pardubicích. Poté pracoval v ateliéru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze. Od roku 1990 působí v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK v Praze, kde

přednáší mimo jiné teorii a filozofii umění, barokní umění a architekturu, teorii a legislativu památkové péče. Ve vltavských Osudech nahlédneme mimo jiné právě do prostředí památkové péče i do prostředí například Mariánské Týnice, která se díky odborným znalostem a nadšení pana profesora a jeho spolupracovníků nedávno povznesla z ruin do své původní noblesy, pohovoří o pozoruhodných místech svého života, o osobnostech, které měly vliv na jeho životní nasměrování k dějinám umění. Také třeba o pojmu domov. O něm říká: „Každý člověk je ve světě, je ve vztahu ke svému okolí, neustále se do něj vydává, neustále z toho okolí něco přijímá a tato výměna, toto vydávání, přijímání, zasahování je život. A nejdřív se nám to okolí, které rozprostřeno až do nedohledna je vlastně světem, představuje jako domov. Domov, to je místo, do kterého se člověk narodil, se kterým cítil v prvních letech svého života naprosto bezproblémovou sounáležitost, domov je něco, co mu bylo vlastní natolik, že to chápal jako tu nejintimnější součást vlastního života.V dětství je tento svět člověku dán. Později ho může volit. Může hledat jiný svět. Ovšem i emigrace je často hledáním světa z dětství, který mezitím zmizel, hledáním hodnot, které mezitím vzaly za své, jistot, které člověka vedly a které určovaly jeho názor na život…“ Desetidílné vyprávění prof. Mojmíra Horyny připravila Eva Ocisková. €

Vladimíra Bezdíčková

23

STARTÉR – Z GARÁŽE DO SVĚTA Chybí nová krev. Není co poslouchat. Skeptické a zklamané věty, které zaznívají stále častěji českou klubovou scénou. Tým Čajovny a hudební redakci Radia Wave už nebavilo to všeobecné, jakkoli třebas oprávněné, kňourání poslouchat a bere situaci do vlastních rukou. Rodí se talenty vyhledávající show Startér. Stejně jako projekt Rampa provětrává svět vážné hudby a nově i jazzu, i Startér si dává za úkol objevit cosi neoposlouchaného. Ovšem pro ty, kteří rádi holdují současné ať už kytarové či elektronické hudbě. A hlavně dává možnost těm, kteří ji skládají a nahrávají (byť třeba v garáži a na kazeťák), ji předvést početnému posluchačstvu. Projekt se zrodil v roce 2007 na Radiu Wave, kde také proběhly první dva ročníky. Třetí ročník Startéru se bude konat pod záštitou ČRo 3 stanice Vltava a neopustí samozřejmě ani své rodiště, tedy Radio Wave, společně budou pro vás obě redakce připravovat pořad, ještě o něco bohatší, než na jaký byli posluchači prvních Startérů zvyklí. Hitparáda demosnímků, jejíž vítěz bude moci odehrát koncert ve studiu A Českého rozhlasu, „rozhlasová liduška“, tedy hudební kurzy pro ty, kteří stojí na začátku a nástroj se teprve učí ovládat. Přehlídka zahraničních dosud nikým neobjevených talentů. A samozřejmě se bude navazovat i na to, co už nějakou dobu úspěšně funguje. Starter totiž už není jen rozhlasový pořad, ale má i vlastní noc v pražském klubu XT3, takže kdo se osvědčí se svou nahrávkou v éteru, tomu bude umožněno odehrát koncert i zde. Pokud jste se už v počátcích mračili při čtení vět o chybějící nové krvi a vy, nebo někdo ve vašem okolí, máte co předvést, pošlete nám svoji demo nahrávku buď v digitální formě ve formátu mp3 (min. kvalita 192 kb/s) na adresu [email protected], nebo fyzicky na adresu Českého rozhlasu a nebo nás kontaktujte přes myspace Startéru myspace.com/wavestarter. Nahrávky je možné zasílat po celou dobu trvání soutěže, tzn. celý rok 2010. A vy, kteří třeba neskládáte, ale jste zvědaví, jestli se v českých garážích rodí něco pozoruhodného, poslouchejte. €

JUBILEUM

STRANA

JAN LADISLAV DUSÍK 12. února 2010 uplyne 250 let od narození jednoho z nejvýznamnějších skladatelů a klavíristů přelomu XVIII. a XIX. století, Jana Ladislava Dusíka.

Světlo světa spatřil uprostřed hudební rodiny čáslavského varhaníka a kantora Jana Josefa Dusíka a jeho manželky Veroniky, rovněž výborné hudebnice. První výuky se chopili rodiče – od pěti let se učil na klavír, od devíti na varhany. Po gymnaziálních studiích, během kterých se nadále vzdělával v hudbě, a po krátkém pobytu na pražské univerzitě, přijal roku 1779 pozvání hraběte Männera, aby s ním podnikl cestu do Nizozemí. Zde vystoupil Dusík 12. prosince poprvé na zahraniční koncertní pódium a zahájil naplno dráhu klavírního virtuóza. V následujících letech pobýval a koncertoval v Nizozemí, pak následovala koncertní cesta po Německu, za které si doplnil hudební vzdělání u jednoho z nejproslulejších hudebníků té doby, „hamburského Bacha“ – Carla Philippa Emanuela. Byl pozván také na ruský carský dvůr, kde ohromil svou hrou i Kateřinu II. Bohužel, jeho šťastná hvězda ho neuchránila před podezřením ze spiklenectví a byl

nucen posléze uprchnout. Po krátkém skrývání na litevských statcích knížete Radziwilla se vrátil do Německa, kde opět s velkým úspěchem koncertoval. Pozvání do Paříže na sebe nedalo dlouho čekat, a tak roku 1786 odjel Dusík s hofmistrem francouzského vyslance v Berlíně hledat štěstí na francouzském královském dvoře. Byl dobře přijat a svou hrou uchvátil nejen královský dvůr, ale i přední pařížské salony. Le beau Dussek byl oblíbený, vážený a ctěný. Jeho slibnou kariéru přervala Francouzská revoluce, před kterou musel, jako stoupenec Bourbonů, utéct. Zvolil Londýn. Našel tady nové útočiště, kde mohl pokračovat v koncertní činnosti i pedagogickém působení – ostatně, stejně jako on uprchli do Anglie i někteří jeho žáci. Po krátké době si v Londýně získal poměrně velkou klientelu a umělecký respekt. Zapojil se do Salomonových koncertů, oženil se se svou žačkou Sophií Corri, s jejím otcem Domenicem založil vydavatelství. Komponoval velké množství skladeb pro svou koncertní potřebu a také svou jedinou operu The Captive of Spilberk, kterou úspěšně provedlo Theatre Royal Drury Lane 14. listopadu 1798. V tu dobu už se však Dusíkův londýnský pobyt pomalu chýlil ke konci – zanedlouho byl kvůli dluhům svého a tchánova nakladatelství (Dussek and Corri) nucen opustit svou rodinu, žáky i Londýn a nikdy se sem již nevrátit. Roku 1799 odcestoval Dusík potají na pevninu. Jeho dalším útočištěm se stal Hamburk, kde vydatně koncertoval a vychutnával další úspěchy svého umění. V roce 1802 uskutečnil už dávno

24

plánovanou návštěvu Českého království. Pobýval a koncertoval v Čáslavi a Praze. Dalším dlouhodobějším působištěm bylo pro Dusíka místo u pruského korunního prince Louise Ferdinanda. Vytvořil se mezi nimi přátelský vztah, mezi hudebníkem a zaměstnavatelem nevídaný. Volný čas dělili mezi klavír, kompozici a pohár dobrého starého vína. Princova smrt v jedné z bitev napoleonských válek (bitva u Saalfeldu 10. října 1806) byla pro Dusíka těžkou ranou. Až do konce života vzpomínal na svého přítele a žáka – nesmrtelný pomník mu vytvořil ve své klavírní Sonátě „Élégie harmonique sur la mort du Prince Louis Ferdinand de Prusse“ op. 61. Po poměrně krátké službě u knížete Isenburga vstoupil do posledního angažmá svého života – u Napoleonova ministra, knížete Talleyranda. V té době se už u něj začaly projevovat choroby, pramenící z jeho dřívějšího způsobu života. Naštěstí měl v novém místě málo povinností, a tak přebývající čas trávil komponováním, revizemi a vydáváním svých starých i nových skladeb, i skladeb svého někdejšího přítele prince Louise Ferdinanda. Dusíkovo poslední veřejné koncertní vystoupení, na kterém byl údajně přítomný i jeho jednasedmdesátiletý otec, se konalo v pařížském divadle Odéon 17. ledna roku 1809. Jan Ladislav Dusík zemřel 20. března roku 1812. Jeho skladby už od prvních opusů vyčnívají z dobové produkce, proto si také tak rychle ve své době získaly proslulost a obdiv. A vrcholná díla svými hudebními kvalitami, melodikou, harmonií, klavírní stylizací i požadavky na interpretaci ukazují daleko dopředu za myšlenkový horizont klasicismu. Protože je Dusíkova hudba jen obtížně zařaditelná do známých škatulek „klasicismus“ – „romantismus“, je interpretována i přijímána s opatrností a určitými rozpaky. Jeho význam je do dnešních dnů nedoceněný. Byl reprezentantem české hudby a českého interpretačního umění, ve svých skladbách nechával zaznít české národní nápěvy, zasloužil se o rozvoj klavírní interpretační techniky i nástroje samotného. Doufejme, že Dusíkova hudba, která v posledních letech zažívá i u nás částečnou renesanci, zaujme oficiálněji v kontextu české i světové hudby místo, které jí právem náleží. € Josef Prokop

HOMMAGE

STRANA

IVAN POLEDŇÁK 31. 12. 1931–5. 10. 2009 V minulém čísle bulletinu jsme přinesli smutnou zprávu o odchodu historika populární hudby Josefa Kotka. Při psaní nekrologu by mě ani ve snu nenapadlo, že do příštího čísla budu připravovat podobný materiál o jeho mladším kolegovi, Ivanu Poledňákovi. Zatímco Josef Kotek měl již delší dobu ve zvyku hovořit o svém zdraví a životním elánu velmi skepticky, Ivan Poledňák naopak překypoval energií a plány. Stále pracoval, vedl olomouckou univerzitní katedru hudební vědy, psal a redigoval statě a zúčastňoval se nejrůznějších akcí. Pokud vím, ještě v nedávné době se snažil sportovat nebo alespoň hrát šachy a bridge. Muzikolog a publicista PhDr. Ivan Poledňák, DrSc. zemřel nenadále po krátké, ale velmi zákeřné zdravotní komplikaci v pondělí 5. října 2009. Jeho profesní záběr byl neuvěřitelně široký. Na prvním místě bychom měli jmenovat hudební psychologii, estetiku a pedagogiku. Nejdelší čas svého působení, celých 30 let od roku 1968, zasvětil stejnému pracovišti jako Josef Kotek, hudebnímu oddělení Ústavu pro hudební vědu ČSAV, později Ústavu pro hudební vědu AV ČR, jehož byl dokonce v průběhu 90. let ředitelem.

ZPRÁVY º Poslouchali jste 16. října Páteční večer Jan Blažej Santini – Aichel aneb Český klenot evropské architektury? Pořad vzbudil velmi příznivý ohlas a tak se v příštím roce k dílu velkého barokního stavitele vrátíme. Druhý santiniovský večer, který připravuje Eva Ocisková a v němž budou opět hovořit odborníci a znalci Santiniho tvorby, prof. Mojmír Horyna a dr. Klára Benešovská, věnuje-

Mnohastránkový výčet jeho prací, časopiseckých studií, knižních publikací i popis profesních a organizačních funkcí, které zastával, je možno nalézt např. na stránkách www.ceskyhudebnislovnik.cz. Protože muzikologů, zaměřených na vážnou hudbu, je řada, zatímco těch, kteří se přínosně a inspirativně zabývaly hudbou populární je naopak málo, vymezme vzpomínku spíše tímto směrem.

me unikátnímu poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. º Sledujete pořady překladatele Martina Hilského Divadlo Svět? Třiačtyřicetidílný cyklus jsme začali vysílat letos v říjnu, a protože je na programu vždy jen jednou za dva týdny, skončíme až v roce 2011. A po celou tu dobu se můžete zúčastňovat soutěže, která cyklus provází. Ceny pro výherce věnovalo nakladatelství Atlantis – celkem třiačtyřicet Shakespearových her (eventuálně

25

Ivan Poledňák spoluzakládal a vedl pražský jazzklub Reduta (1962–72). První knížkou, kterou napsal, byly Kapitolky o jazzu (1961). Knížka to byla útlá, ale veledůležitá, vždyť byla po publikaci Jazz od E. F. Buriana z roku 1928 teprve druhým českým pokusem o přehledné zmapování dané problematiky! Kniha Československý jazz, kterou pak napsal společně s Lubomírem Dorůžkou (vydána 1967), je dodnes cenným zdrojem jinde nedostupných historických informací a soudů. A třídílný projekt Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby? Ten neměl ve východní Evropě obdoby. Byl na svou dobu (konec 70. let až konec 80. let) pojat velmi osvíceně a otevřeně. Dodnes je u nás nepřekonaný. Vedle Antonína Matznera a Igora Wasserbergera byl jeho hybnou silou právě Ivan Poledňák. Věcná část encyklopedie poskytla veřejnosti i odborným zájemcům z řad publicistů, pořadatelů nebo učitelů ucelený systém českých pojmenování typů, stylů a žánrů populární hudby. Poledňákovy vývody byly opřeny o několik vědeckých studií, psaných s Josefem Kotkem (Teorie a dějiny tzv. bytové hudby jako samostatná muzikologická disciplína, 1974) nebo Jiřím Fukačem (K typologickým polarizacím hudby, zejména polarizaci hudby artificiální a nonartificiální, 1977; Hudba a její pojmoslovný systém, 1981). Ivan Poledňák byl třikrát ženat. S druhou manželkou, Marií (později známou dramaturgyní, autorkou a režisérkou) má syna Petra, rovněž režiséra a autora. €

Sonetů) v překladu a s podpisem Martina Hilského. A hlavně – každá soutěžní otázka pro vás může být inspirací k zamyšlení nad Shakespearovým dílem, nad jeho postavami, jazykem i poselstvím pro současný svět. º Arbesovo romaneto Svatý Xaverius uvedeme jednak jako četbu na pokračování a jednak na webových stránkách jako další příspěvek našeho Čtenářského deníku. K těmto webovým stránkám dostáváme od zájemců z řad studentů i starších posluchačů spoustu návrhů na další

Aleš Opekar

autory a díla – mimo jiné také právě na Arbesova romaneta. Svatého Xaveria bude v režii Markéty Jahodové číst Jan Hartl. º Pokud jste letos v květnu zmeškali „devítkový“ díl dokumentárního cyklu Schody času, můžete si těsně před koncem roku poslechnout jeho reprízu. Bude to ve středu 30. prosince ve 21.45; ve dvouhodinové střihové kompozici Tomáše Černého a Martina Gromana nám zvukové záznamy ve zkratce připomenou, co všechno se na světě stalo od roku 1909 až do našeho století – 2009.

O VŮNI DŘEVA, O SOCHÁCH UKRYTÝCH VE STROMECH, ALE TAKÉ O BETLÉMU PRO ŘÍMSKÝ PANTHEON

Motto:

Co platny jsou všechny řeči! Co křik! A ticho po něm. Cit, láska a lítost vždycky klečí. A listí, listíčko třese stromem (O. Mikulášek – Listíčko)

STRANA

Zima. Krajina v barvě šedé a černé, tu a tam pokrytá popraškem sněhu, později i závějemi, vymazávajícími na horizontu, kde se potkává země a nebe, obrysy cesty, příkopy a meze. Je to krajina, vydaná na pospas poryvům mrazivého větru, který ze zledovatělých bílých chuchvalců uplétá metlu kajícníků, který se jako neviditelná sekyra zatíná do nachýlených kmenů ovocných stromů, zanechávaje na nich hluboké šrámy, které nevyhojí ani příští léto. Z komínů lidských obydlí stoupají k zasmušilému nebi proužky kouře, jež jsou široko daleko jedinou stopou života. K zimnímu času patří ještě ochraptělý křik černých ptáků, kteří se zmocnili humen, opuštěných zahrad a polí a poskakujíce a přeletujíce sem a tam donekonečna opakují svou litanii. Toto je obraz zimní krajiny z dětství, který se mi pokaždé vybaví, řekne-li se zima. A vůbec nic na tom nemění, že k mojí současné zimě patří neuklizené městské chodníky, pokryté – místo bělostného sněhu – špinavou břečkou, a místo mrazivého vzduchu dýchá poutník zachumlaný do kabátu dusivou inverzi, na jejíž složení se mi nechce ani pomyslet. Moje dávná zima, navzdory tomu, že nese stigma zániku, stigma smrti, voní. Je to vůně čistotně mrazivá, smíchaná s vůní hořící pryskyřice, protože k běžnému topení se užívalo – aspoň na místech, která jsou spojena s mojí zimní vzpomínkou – dřevo jehličnatých stromů, především borovic a smrků, zatímco dřevo javorů, buků a dubů – stejně jako dřevo stromů ovocných – sloužilo k uzení masa a domácích salámů a klobásek. Místo mých dětských zim samozřejmě není vymyšlené, najdete je na každé pořádné turistické mapě Českomoravské

26

FOTO — ARCHIV

PROFIL

Z

Betlém

vysočiny, protože leží v srdci pomyslného trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří místa nepřehlédnutelná, totiž Telč, Jindřichův Hradec a Slavonice. A někde mezi nimi je pár domků poskládaných kolem planiny porostlé jalovčím, vřesem a poléhavými borovicemi, kterým kdosi velice dávno začal říkat Nový Svět. Ano, je to moravská Sibiř, případně česká Kanada, podle toho z jaké strany staré zemské hranice (a ta bývala skutečně hned za novosvětskými humny směrem k Terezínu) se na toto místo zadíváte.

27

FOTO — ARCHIV

STRANA

FOTO — ARCHIV

PROFIL

Jiří Netík

Betlém pro Pantheon

Proč tak dlouze píšu o novosvětské zimě, když mám psát o vůni dřeva, o sochách ukrytých ve stromech a také o moravském Betlému, jenž o letošních Vánocích ozdobí římský Pantheon, který rok co rok hostí díla předních světových umělců inspirovaná tímto tématem? Protože právě jedno léto, když jsem se vracel po stopách dětství, potkal jsem se ve Slavonicích s dvojicí, která umí zahlédnout sochy ve stromech a umí je z nich vyprostit na světlo boží. V té době to byl Mistr a Žák – Jiří a Martina Netíkovi, kteří gotický dům na dolním náměstí, dům s patrovými sklepy, užívali nejenom jako letní ateliér, ale i jako veřejnosti přístupnou galerii, kde sochy a reliéfy z ušlechtilého dřeva zabydlely nejenom

mázhauz domu, ale i podzemní prostory stavení, jakoby chtěly dát najevo, že naše životy jsou neoddělitelně spojeny se životy stromů a že jsme si blízcí, protože ony i my máme duši, ukrytou ve snadno zranitelném těle, máme sny, které u nich přebývají v korunách prosvětlených sluncem, zatímco nás učí létat na svých křídlech v hlubinách nočních temnot. Ty sochy mě uhranuly. Stejně jako ti dva. Vracel jsem se tam na letní řezbářské školy, na kterých se Jiří Netík dělil o svá tajemství s učedníky, kterým uhranulo dřevo stejně jako jemu. Sedávali jsme u stolu na náměstí, kde místní hospodyně, jedoucí kolem na bicyklech, volaly: „Jak se vede, mistře… a na čem to zrovna děláte…“ Nebo jsme sedávali

v cukrárně, protože Mistr nad jiné miloval sladké. Ale podstatné bylo rozmlouvání, kterým jsem si dopřával pohled na vztah sochařské dvojice k umění vrcholné gotiky, která by se ve svém hluboce spirituálním výrazu neobešla bez řezbářského umění. Sledoval jsem jejich evropskou proslulost, jejich společné i samostatné výstavy u nás i ve světě, jejich loučení se se sochami, které odcházely do veřejných i soukromých sbírek. Tak třeba „Pieta“ M. Netíkové putovala jako oficiální dar Jihomoravského kraje k lucemburskému velkovévodovi, ale v jiné verzi také do blízkosti kolínského kardinála J. Meisnera, s monumentálním dílem J. Netíka, interpretujícím duši světa, se dnes a denně potkávají návštěvníci krypty kláštera karmelitánů v Linci a jeho Betlémem se budou o letošních Vánocích těšit návštěvníci římského Pantheonu. Netíkovu subtilní sochu sv. Václava si letos z Moravy odvezl papež Benedikt XVI. A mohl bych vyjmenovávat dál. V našem opakovaném setkávání a povídání a ve stále větším mistrovství těch dvou dozrávala inspirace pro sváteční pořad, který na stanici Český rozhlas 3 – Vltava zazní 25. prosince odpoledne. Pokusím se vám zprostředkovat jejich svět a také tvorbu Jiřího a Martiny Netíkových a skrze ně i onu magickou vůni dřeva, která je s námi nejenom ve chvílích, kdy se strom v mrazivém zimním povětří proměňuje v dým s vůni pryskyřice. € Jan Tůma

VÁNOCE

STRANA

NAMÍSTO JESLÍ SARKOFÁG Bylo parné léto, rozpálené ulice Florencie žhnuly jak trouba, město hlučelo vlnami turistů... Potulujete se horkou Florencií a všímáte si kamenných lavic před mohutnými paláci či kovových držadel na louče – při troše soustředění je možné zahlédnout, jak tu před staletími sedávali Florenťané a rozmlouvali o nových freskách a sochách, kterými byly vyzdobeny městské chrámy a prostranství. Bylo léto a já Florencií škobrtal s Petrem Porcalem, historikem umění a velkorysým přítelem, jehož kořeny sahají do Českých Budějovic a který dnes vyučuje na amerických univerzitách právě v toskánské metropoli. Svoji duši upsal Itálii před drahnou

řadou let – jako student holandské univerzity pobýval v Římě a jedno ráno vlezl do zahrady Villa Farnesina: „Zahrada byla plná vůní, rozptýleného světla. Slyšel jsem jen zvuk tekoucí vody v kašně a pod pergolou, zahloubán do četby knihy, seděl člověk. Pars sensitiva a pars rationalis! Byl jsem ztracen z té andělské kombinace.“ Z rozžhavených florentských ulic jsme s Petrem Porcalem utíkali do stínů a chládků chrámů, kaplí, klášterů a zahrad, abychom nejenom unikli horku, ale především abychom se vnořili a dotkli světa velkých malířů-freskařů. Tudy chodili, v těchto místech pracovali na lešení, tady chodili na víno... Hledali

28

jsme jejich tváře, hleděli jsme na pevné a jemné tahy štětců, pozorovali zhmotnělé vize architektů-matematiků. Před mostem Santa Trinitá, mezi mohutnými paláci Strozzi a Corsini jakoby se krčil kostel sv. Trojice. Naším cílem byla Sassetiho kaple s freskami a deskovým obrazem Klanění pastýřů Domenica Ghirlandaia (1449–1494). Malíř se narodil v rodině florentského zlatníka – odtud také přízvisko, neboť otec vytvářel girlandové ozdoby pro dívky. Domenicovu realistickou kresbu a jasnou barevnost ovlivnil Baldovinetti, Verrocchiův plastický styl a nizozemské malířství. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří freska Poslední večeře v klášteře Ognissanti ve Florencii, Povolání apoštolů ve vatikánské Sixtinské kapli, cyklus fresek ve florentské kapli Tornabuoni a právě fresky a obraz v Sassetiho kapli (1483–85), kde se Ghirlandaio projevuje jako dovršitel výpravného monumentálního florentského malířství 15. století. Skrze biblické náměty a výjevy ze života svatých líčí společenský život tehdejšího zámožného florentského měšťanstva za vlády Lorenza il Magnifica, toskánskou krajinu, architekturu, interiéry a portréty významných současníků. Bez zajímavosti

STRANA

FOTO — GMGALLERY 1998-2009, WWW.TOPOFART.COM

FOTO — MICHAEL WEINBERG PHOTOGRAPHY, CLARKS SUMMIT, PENNSYLVANIA

UDÁLOST

Domenico Ghirlandaio, Portrét Giovanny Tornabuoni, 1488, Thyssen-Bornemisza Museum, Madrid, Španělsko

Domenico Ghirlandaio, Portrét ženy, Metropolitan Museum of Art, New York City, USA

není ani to, že učněm v mistrově dílně byl mladý Michelangelo. Onen kostel sv. Trojice jsem právě kvůli Ghirlandaiovi navštívil před pár lety, ale Sassetiho kaple byla tehdy zrovna obležena restaurátory a škvírami v zástěnách bylo z fresek vidět pramálo. Nicméně celkové rozvržení, kompozice, jemná tvář Mariina a záhyby oblečení dávali tušit mimořádný malířský celek. Restaurátoři své opravy dokončili a tentokrát se přede mnou z tajemného a tichého šera chrámu vynořil úchvatný celek fresek s desítkami postav a tváří, ale také betlémský příběh na centrálním deskovém obraze, v jehož středu však vedle narozeného Božího dítěte Ježíše nestojí jesle nebo chlévský žlab, nýbrž kamenný sarkofág s latinským nápisem. Proč právě on a co naznačují pod ním rostoucí modré mečíky? A jaký význam je ukryt v gestu jednoho z pastýřů, který

ukazuje na pohozený kámen a současně na klečícího donátora Sassetiho? Dále – kdo se skrývá za desítkami tváří, a nenápadný a drobný pták stehlíček ve spodní části obrazu – jaké je jeho poselství? Ale především – jaká je teologická koncepce výzdoby celé kaple a kdo byl jejím ideovým scénáristou? Stojíme v šeru florentského kostela sv. Trojice, v Sassetiho kapli a myslíme také na slova Jaromíra Neumanna, která o Ghirlandaiovi napsal: „Konkrétnost a přesnost postřehu patří k největším půvabům jeho umění. Našel monumentální rytmus kompozice, velký spád draperií i důstojné seskupení postav, které mohly podněcovat mladší malířská pokolení.“ € Miloš Doležal

 Vysílá ČRo 3 – Vltava 24. 12. 2009 od 10 hodin.

29

Fran– couzi VZDALI HOLD

F. X. Richterovi Letošní dvojité (a pěkně kulaté!) výročí Františka Xavera Richtera (1709–1789) prošlo na českých koncertních pódiích téměř nepozorovaně

Čestnou výjimkou bylo moravské město Holešov, v němž se Richter s největší pravděpodobností narodil a které se ke svému slavnému rodákovi přihlásilo výstavou a několika koncerty. Toto manko jsme se pokusili zmírnit alespoň na rozhlasových vlnách, na Vltavě, a to v posledních listopadových dnech: jednak v odpolední sérii Trylků, také v Akademii, kterou připravil muzikolog Tomislav Volek, a dokonce speciálním Dnem z Holešova, v němž jsme skladatelovo rodné

C

město navštívili v řadě reportáží. Poslední listopadový večer, to jest těsně před oním 300. výročím narození (skladatel se narodil 1. prosince 1709) jsme vám pak s radostí nabídli skutečnou richterovskou událost: novodobou premiéru Richterova nedávno objeveného Te Deum. Vzhledem k výše napsanému je jen příznačné, že impuls k této události nevzešel z českého prostředí, nýbrž ze země, v níž F. X. Richter strávil posledních 20 let svého života. Mnohem výrazněji než Češi si totiž Richtera připomněli Francouzi, jejichž mistrem se náš mistr stal v roce 1769, kdy přijal nabídku kardinála Rohana, odešel z Mannheimu do Štrasburku a stal se váženým „maître de chapelle de la cathédrale de Strasbourg“. Ano, po epizodách mimo jiné v Ettalu, Kemptenu a hlavně ve slovutném hudebním centru Mannheimu, přijal Richter místo ředitele kůru slavné štrasburské katedrály Notre Dame. Bylo to místo prestižní, vždyť soubor hudebníků, který měl na starost, čítal 24 zpěváků a 30 instrumentalistů, což z „Chapelle de Strasbourg“ činilo druhou v zemi, hned po „Chapelle Royale de Versailles“. Richter tu měl navíc opravdu napilno – k jeho povinnostem patřilo zkomponovat každou neděli nešpory a mši (s výjimkou postního období) a samozřejmě další díla k různým slavnostním příležitostem, například pro koncerty uspořádané k návštěvě města Marií Antoinettou (1770), k zádušní mši za Ludvíka XV. (1774) apod. Když Richter po 20 letech služby ve Štrasburku zemřel, zůstala tato ohromná notová pozůstalost nedaleko „jeho“ chrámu – desítky rukopisů leží i dnes v archivu Grand Séminaire de Strasbourg, těsně přiléhajícím ke katedrále. Stačí jen o nich

STRANA

FOTO — EVA HAZDROVÁ-KOPECKÁ

UDÁLOST

Katedrála ve Štrasburku

30

vědět a přijít si vybrat. Přesněji řečeno, stačí, aby se objevil někdo, kdo by měl chuť přijít si vybrat a věnovat této věci hodně svého času a energie. Ve Štrasburku a v Alsasku se někdo takový skutečně našel – v různých městech proběhla v průběhu celého roku řada koncertů komorní i chrámové hudby z Richterovy tvorby, Le Conseil Général du Bas-Rhin dokonce prohlásil rok 2009 za „L´année Franz Xaver Richter/Rok F. X. Richtera“ a uspořádal v létě výstavu „F. X. Richter et son temps/F. X. Richter a jeho doba“. Nás v Českém rozhlasu, konkrétně hudební dramaturgyni Dagmar Henžlíkovou, ale zaujala především zpráva o tom, že na podzim má být v novodobé premiéře uvedeno Richterovo dosud neznámé Te Deum. To byl důvod, proč se do Francie vypravil tým ve složení Milan Puklický (hudební režisér), Josef Šmejkal a Libor Ščerba (mistři zvuku), Petr Matoušek (řidič) a Eva Hazdrová-Kopecká (redaktorka), aby tuto událost zaznamenal. Cílem byla dvě malebná alsaská města nedaleko Štrasburku: Ribeauvillé a Molsheim, v nichž se měly tóny znovunalezeného díla opět rozletět do světa. 300 let od narození. 220 let od smrti. A také 240 let od příchodu do Štrasburku – to vše způsobilo, že se Richterova génia rozhodl znovu oživit profesor štrasburské konzervatoře Martin Gester, varhaník, zakladatel a umělecký vedoucí souboru Le Parlement de Musique. Gesterovým hlavním zájmem je hudba barokní a klasická, poučenou barokní interpretaci také učí na konzervatoři, a protože je zároveň rodák ze Štrasburku, který se živě zajímá o hudební život svého města v minulosti, postava někdejšího věhlasného „maître de chapelle“ ho nemohla minout. Řekl si, že v jubilejním roce je

STRANA

FOTO — EVA HAZDROVÁ-KOPECKÁ

UDÁLOST

vhodná příležitost ukázat Alsasanům – a vůbec – Francouzům, že měli tu čest mít u sebe v 18. století nesmírně zajímavého mistra, a to „novou“, v našem století ještě neuvedenou Richterovou kompozicí. Ponořil se tedy do hlubin archivu Grand Séminaire a vybral chvalozpěv Te Deum, který Richter zkomponoval v roce 1781 k příležitosti oslav 100. výročí připojení Štrasburku k Francii a který od dob Richterových skutečně nezazněl. Rukopis, mimochodem krásně a čitelně napsaný, Gester vydal a předložil kolegům: sezval vynikající sólisty (chorvatskou sopranistku Ivanu Kladarin, rakouskou altistku Iwonu Sakowicz, francouzského tenoristu Mathiase Vidala ˇ a českého basistu Mariana Krejčíka), sbor La Maitrise de Bretagne, s nímž po předchozích skvělých zkušenostech spolupracuje už přes deset let, a samozřejmě svůj historicky poučený ansámbl Le Parlement de Musique a vzrušující práce mohla začít. Díky těmto umělcům se opět rozezněly tóny, které spaly dlouhých 228 let! Novodobá premiéra, vskutku důstojný dárek k 300. narozeninám! Pravda, když jsem se dala do řeči se sólisty či s hudebníky souboru, málokdo z nich věděl, že Richter (kterého všichni Francouzi tvrdošíjně vyslovují jako „rišter“) má české či moravské kořeny. Pro většinu byl Němcem z Mannheimu. Na druhou stranu jeho okázalou partiturou byli okouzleni a jejich nadšení bylo cítit i z obou provedení. Podle sbormistra Jeana Michela Noëla se například jeho zpěvákům líbí „proplouvat“ částmi barokními – polyfonními do elegantního odlehčenějšího stylu předklasického. Stovky posluchačů při koncertech žasly nad překrásnými sólovými belcantovými áriemi a gejzírem zvukových barev,

31

které se kdysi zrodily v hlavě českého mistra. Já jsem zase musela žasnout nad obrovskou vlnou zájmu, kterou oba koncerty zvedly: už hodinu před začátkem postávaly v okolí chrámů měst Ribeauvillé a Molsheim desítky netrpělivých lidí. Abychom však byli spravedliví, nutno přiznat, že i pro posluchače bylo jméno Richter neznámé, a že jejich pozornost přitáhlo zejména druhé jméno programu – druhý letošní jubilant – Joseph Haydn, jehož 200. výročí úmrtí jsme si připomněli v květnu. Haydnova Missa „in angustiis“ nebo také Nelsonmesse je dílem osvědčeným a dostatečně známým na to, aby nalákalo publikum. Z útržků rozhovorů francouzských posluchačů, které bylo možno zachytit po koncertě, ale jasně vyplynulo, že spojení staršího a neznámého mistra (Richtera) s mistrem mladším a slavnějším (Haydnem) výborně rezonovalo. Potlesk trval několik minut, celková návštěvnost obou koncertů byla 1300 lidí(!), a to i přesto, že si Martin Gester stěžoval na špatnou propagaci koncertů. Kamery kulturního televizního kanálu Arte pak zážitek zprostředkovaly dalším a dalším. A mě tak při té slávě napadalo, jak je příjemné, když i v praxi zafunguje to, co se dávno říká jaksi teoreticky a zdánlivě nadneseně, že totiž hudba skutečně nezná hranic. Ani geografických ani časových. V době Richtera byly jiné, dnes jsou jiné, ale pro hudbu, její nalézání, provozování a sdílení zkrátka neplatí. Což je jen dobře. Zvláště pak, když se doma jaksi pozapomene, je pěkné zjistit, že někde za těmi „hranicemi“ si přeci jen někdo vzpomněl. A tak za nás za všechny posílám do Francie ještě jedno velké MERCI... € Eva Hazdrová-Kopecká

ZPRAVODAJSTVÍ Z KULTURY

STRANA

MOZAIKA OD LEDNA DVAKRÁT DENNĚ Živě moderované pořady kulturního zpravodajství a publicistiky Mozaika a Spektrum jsou léty prověřené tituly vltavského programu a patří k těm posluchačsky nejvyhledávanějším Přesto od ledna dochází ke změně – Spektrum se promění na odpolední vydání Mozaiky. Na důvody, které k tomu vedly, jsme se zeptali vedoucího Redakce zpravodajství a kulturní publicistiky Antonína Pfeifera: Změnu názvu odpoledního Spektra jsme důkladně promýšleli a zvažovali, protože jde o zavedený titul, který za léta vysílání získal mnoho příznivců oceňujících zejména originální hudební dramaturgii. O ty samozřejmě nechceme přijít, nemusejí se obávat zásadního obratu v obsahu pořadu. Hlavním důvodem změny je sjednocení kulturního zpravodajství a publicistiky Českého rozhlasu 3 – Vltava pod jednu hlavičku – Mozaika, a to jak ve vysílání, tak v internetové podobě a také

při propagaci. Původním záměrem Spektra bylo reprízou příspěvků z ranní Mozaiky připomenout hlavní kulturní události dne a osvěžit odpolední čas netradičním hudebním výběrem, který zahrnuje jazz, world music, etno či šanson. Postupem času se to ovšem ukázalo jako příliš těsný rámec. Kulturních událostí, které stojí za zaznamenání, není málo, a tak se nám daří rozšiřovat pole naší působnosti, vyhledávat nová témata, a to za vydatného přispění našich spolupracovníků v regionech i v zahraničí. Už několik let přitom budujeme přehledný archiv odvysílaných příspěvků na internetových stránkách, dostupný všem zájemcům, kteří nestihnou sledovat vše v živém vysílání. Přitom často tápali, protože Spektrum nemělo vlastní webové stránky a naše komunikace probíhá na lince „Mozaika“. Prostě chceme, aby – když se řekne Vltava / Mozaika – naskočilo v mysli: kulturní zpravodajství a hudba, kterou jinde neuslyšíte. Máme to tedy chápat jen jako kosmetickou změnu? Samozřejmě stále promýšlíme, jak naše vysílání proměňovat, jak témata zpracovat, jaké nové spolupracovníky oslovit. V redakci funguje pečlivě budovaný profesionální tým redaktorů – rád je budu jmenovat: Jindřich Bálek – hudba, Jaroslav Doleček

32

– divadlo a tanec, Tomáš Pilát – film, Ivana Myšková – literatura, samozřejmě „doyen“ redakce Karel Oujezdský, který nechybí snad na žádné vernisáži, a o vědeckou rubriku zodpovědně pečuje Jana Olivová. Dále jsou tu editoři Ivo Prokop a Lucie Malušková, která se s Tomášem Vodňanským stará také o internetovou verzi Mozaiky. Důležité produkční zázemí vytvářejí Stanislava Lojková a Eva Čermáková. Úzce s námi spolupracuje několik moderátorů, které posluchači z vysílání důvěrně znají. Nepřeslechnutelný podíl na vyznění Mozaiky má také tým vysílacích techniků Vltavy a připomenout bych měl i další desítky spolupracovníků – redaktorů a publicistů. Vždyť denně připravujeme k odvysílání 15 až 20 původních příspěvků! Vysílání obohacuje přítomnost hostů ve studiu nebo soutěže o vstupenky, knihy či CD. Musím také zdůraznit, že výběr hudebních ukázek vzniká vždy na míru, s ohledem na téma a zaměření příspěvků. Stará se o to několik mladých spolupracovníků, kteří hledají nejen v rozhlasovém archivu, ale často se nám podaří získat unikátní nahrávky i z jiných zdrojů, a to v neobyčejném žánrovém spektru od klasiky až po ukázky současné tvorby. Jsem přesvědčen o tom, že podobné rozpětí na Vltavu patří, a svědčí o tom i reakce posluchačů, kteří si píší či telefonují o podrobnosti k jednotlivým ukázkám. Pokud už mají na srdci kritickou připomínku, a tady je na místě dodat, že máme velmi pozorné a znalé posluchače, většinou neopomenou dodat, že naši práci oceňují a vědí, že v rozhlasovém éteru jiný podobný pořad nenajdou. To nás těší, povzbuzuje a také zavazuje. € Marcela Hájková

STRANA

Bylo to jako sen… Ze zablácené ulice jsem vešla do potemněle nasvícené haly bývalé bubenečské čističky a ocitla se v místě, které bylo připraveno především pro mé uši. Z dýmu evokujícího mlžnou páru podzimních ulic se mi před očima pozvolna vynořovaly zhmotněné obrazy toho, co jsem slyšela. Při vyzvánění zvonů jsem si vybavovala konkrétní pražské kostely i s jejich zahradami, ve chvíli, když je vystřídal ptačí zpěv… Tramvaje mi projížděly před očima a mizely v ulicích plných spěchajících lidí… Klakson sirény se prolnul do zvuků kapající vody a syčících par, aby se postupně ztratil v tichém oddychování spícího dítěte. Absolvovala jsem procházku Prahou, aniž bych se hnula

B

ze své židle, a společně se mnou ji od svých přijímačů mohli projít i lidé, kteří v Praze ještě nikdy nebyli. Satelitním přímým přenosem v rámci EBU sezony Eurorádia (a poprvé v programové řadě Ars Acustica) vyvrcholil dvouletý projekt Nejmilejší zvuky Prahy, který jako první v Čechách předkládá zvukovou mapu města. Podílely se na ni desítky takzvaných lovců zvuku, včetně veřejnosti, protože každý posluchač a uživatel internetu mohl přispět se svým příspěvkem.

LUCIDNÍ SNY ZNĚLY ČISTÍRNOU ODPADNÍCH VOD Mozaiku Nejmilejších zvuků Prahy, a k tomu ještě mnohem víc, mohli příz-

FOTO — ZIPP©EVA KONČALOVÁ

ZVUKY PRAHY SE ROZLETĚLY DO SVĚTA

33

FOTO — TOMÁŠ VACEK

UDÁLOST

V rámci večera byla také udělena Cena časopisu Respekt. Autor Peter Cusack při jejím předávání.

nivci audio artu ochutnat kromě rádiového poslechu také živě v Ekotechnickém muzeu v Bubenči, kde v úterý 10. listopadu od 18.00 hod. probíhala tříhodinová site-specific performance autorů Petera Cusacka a Miloše Vojtěchovského. Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho přiblížily skryté resonanční možnosti důmyslného architektonického skvostu, kterým historická čistírna odpadních vod je, a vzdaly čest památce jejímu architektovi. Umělci rozestavili v podzemních prostorách několikero objektů, které během večera rozezvučeli, včetně centrální kádě se skleněnými nádobami, jež poháněny čerpadlem do sebe narážely a libozvučně cinkaly. Živý mix všech těchto zvukových rovin pak zněl celým objektem a prostupoval do jeho cihlových stěn.

CENA ČASOPISU RESPEKT Ozdobou neformálního večera bylo předání Ceny časopisu Respekt, kterou projekt Nejmilejší zvuky Prahy získal. Převzít ji přišel přítomný Peter Cusack, anglický zkušený tvůrce, který podobné zvukové mapy vytvořil

také v Londýně, v Chicagu a v Pekingu. Ke spolupráci s Milošem Vojtěchovským byl přizván hlavními kurátory celé česko-německé koprodukce Zipp, do níž patří kromě Nejmilejších zvuků Prahy také rozhlasová iniciativa radio d-cz a kterou zastřešuje Německá spolková kulturní nadace. I přesto, že zájem veřejnosti nebyl rozhodně masový, je jisté, že projekt Nejmilejších zvuků Prahy přesahuje žánry a jeho odkaz má kromě uměleckého přínosu také důležitou sociální a časovou výpovědní hodnotu. Vždyť kdo by si nechtěl poslechnout sonický záznam starý například sto let? Pravděpodobně ale plně ohodnotí tuto snahu teprve čas. Je hezké vědět, že se Český rozhlas stal v osobě producenta celého večera Michala Rataje jedním z hlavních spolutvůrců vzájemného sbližování skrz audio art a že poslechu ještě zdaleka neodzvonilo. € Apolena Vynohradnyková

http://panto-graph.net/favouritesounds www.rozhlas.cz/radiocustica

ROZHOVOR

STRANA

34

V ŽIVOTĚ JDE O TO NEDOSTAT SE ZA MŘÍŽE, VE VINNÉM SKLÍPKU JE TO NAOPAK

Kdo vás přivedl k vínu a naučil mu rozumět? Za totality jsme jezdili do sklípků na Moravu. Vždycky jsme se tam zavřeli a zcela svobodně nadávali na vše, co nás štvalo. Opili jsme se a očištěni se vraceli do Prahy – do Augiášova chléva. Pak se našel vinař, kterému jsme byli tak sympatičtí, že jednou zpoza mříže přinesl láhev vína, které se nedávalo Pražákům. Nic podobného jsme dosud nepili. Vznikla láska na první ochutnání. Při cestě za vínem jde o to dojít od vín, které člověk pije bezmyšlenkovitě, k těm, o kterých se dá mluvit celý večer. Hledání a nalézání výjimečných vín, je pak celoživotní program. V roce 1994 jsme proto založili Dlouhý stůl přátel vína, u kterého se každý měsíc scházíme, srovnáváme vzorky vín a hledáme ty nejlepší.

K

FOTO — ROMAN SEJKOT

Radek John víno rád pije i o něm píše, patří k zakladatelům legendárního Dlouhého stolu přátel vína – společenství laiků, které systematicky už více než patnáct let poznává víno

Kdo patří k zakladatelům Dlouhého stolu přátel vína? Jan Vala, Martin Hoffmeister, Libor Ševčík, Zdeněk Reiman, Radek John. Postupně se přidávali další. Dlouhý stůl ale není nafukovací, nejde ochutnat

víc než dvacet vzorečků, pokud si je chcete zapamatovat. Takže přibírat nové zájemce už není možné. Proto se musí zakládat nové Dlouhé stoly. Česká a moravská vína teď ochutnáváme v hotelu Hoffmeister, světová vína v restauraci Lví dvůr. Je zajímavé sledovat, jak se naše chutě vyvíjejí. U vína můžete najít miliony variací, s vínem cestujete. Často se při té cestě zamilujete do nějaké vinařské oblasti, z níž pak hledáte další vína. To se nám stalo v případě argentinské Mendozy a Patagonie, jihoafrického Paarlu a Stelenboshe, novozélandského Marlborough a tak dále a tak dále. Samozřejmě máme svoje stálice jako Burgundsko, Toskánsko, Mikulovsko…. Kterou oblast z Moravy máte rád? Celá Morava je výjimečná, ale já miluju Mikulovsko s jeho Pálavou, což je vápencový kolos, který do sebe akumuluje teplo, mění místní mikroklima, dává vínu pěstovanému pod Pálavou úžasnou mineralitu. Nejskvěleji se na Mikulovsku daří Ryzlinku Vlašskému, ale najdete tu i výborné Veltlíny zelené a Rulandy. Skvělé vinice na svazích vrchu Turold produkují překvapivě i vynikající červená vína. Jejich kvalita vzhledem k oteplování v posledních letech stoupá opravdu pozoruhodně. Mikulovsko miluju i kvůli tomu pocitu, když se před vámi najednou objeví bílé skály Pálavy s jejími strážními hrady. Připadáte si rázem jako v Itálii. Všechny pražské starosti hodíte za hlavu. A pak si povídáte s vinaři o jejich finesách při školení vína,

ROZHOVOR

Záleží při degustaci na osobité chuti milce vína? Jistě nakonec pijete, co vám chutná. Já například Ryzlink Vlašský z Mikulovska, Veltlíny Zelené z Rakouska, Ryzlinky Rýnské od Mosely, Chardonay z Burgundska, Sauvignony z Nového Zélandu. Nejpozoruhodnější červená vína jsou pro mne Merloty, Pinoty a Cabernety z některých slavných argentinských sklepů. Index ceny a kvality je u těchto vín ohromující. Stejně kvalitní víno by Francouzi prodávali zhruba za pětinásobek ceny. To samozřejmě nemluvím o stovkových argentinských vínech stojících v regálech obchodů. Ty Argentině jenom kazí pověst. Vozí se v cisternových lodích a plní se v Evropě. Jakmile není argentinské víno lahvováno v Argentině, nestojí za to ho zkoušet. Ale jinak při degustaci existují jasná objektivní kritéria. Hodnotí se kyselinka, tělo vína vytvářené extrakty, množství zbytkového cukru. Jde o to, jestli jsou kyselinky s cukry v harmonii, jestli víno není příliš tvrdé, anebo naopak zablemtané cukrem. Jestli láká k dalšímu napití, jestli je dostatečně dlouhé, jestli má harmonickou dochuť… Poučený člověk posuzuje vybalancování všech složek vína, hledá víno pikantní, v němž cukr nejen nepřevážil, ale ideálně v něm téměř žádný není a pocit sladkosti je tvořen extrakty. Poučení lidé nakonec hledají suchá bílá vína, tedy vína bez zbytkového cukru s kvalitními extrakty bránícími tomu, aby převládl pocit kyselosti vína. Anebo si užívají sladkých taninů v případě těch nejskvělejších červených vín, která jsou samozřejmě prokvašena dosucha, tedy neobsahují žádný zbytkový cukr. Když se v tomhle orientujete, máte naději, že vinař pro vás otevře svá nejlepší vína, protože ví, že to oceníte. Jak vidíte proměnu vinařství za poslední léta? Největší změna je v klimatu. Hrozny dřív na Moravě dozrávaly na čtrnáct, patnáct stupňů, sedmnáct už byl skoro zázrak, devatenáct téměř sen. Takže se muselo doslazovat řepným cukrem. Teď hrozny dozrávají až moc, třeba na sedmadvacet stupňů. Vinaři, kteří nechají hrozny takhle přezrát, jsou

z toho pak nešťastní. Buď budou mít ve víně příliš mnoho alkoholu nebo příliš mnoho zbytkového cukru. Teplota v moravských vinicích stoupá nepřehlédnutelně od druhé poloviny devadesátých let. Jde o to, zda je to jev trvalý, tedy globální oteplování, anebo jen dvaceti-, třicetiletá teplotní vlnka. To uvidíme. Další věc je, že moravští vinaři investovali obrovské prostředky do technologií, aby obstáli proti světu. Kvalita jejich vín šla proto v posledních letech dramaticky nahoru. V některých případech opravdu na světovou úroveň. Mnohonásobně se u nás zvýšila konkurence, to také tlačí kvalitu vzhůru. Morava má výhodu výjimečné polohy na okraji vinařské oblasti. Ve dne FOTO — ROMAN SEJKOT

pijete víno z tanků nebo ze sudů, tedy víno, které ještě neprošlo ostrou filtrací před lahvováním.

STRANA

35

Dnes jsou na Moravě skvělí vinaři. Například v Rakvicích Miloš Michlovský – geniální inženýr, který je bravurní v nových technologiích. Vsadil se, že jeho červená vína skončí mezi prvními třemi ve slepé ochutnávce Dlouhého stolu, na kterou my můžeme přinést jakákoliv světová červená vína v ceně do tisíce korun. A opravdu to se svými moravskými červenými dokázal jak v kategorii Merlotů, tak v kategorii Pinotů. Pozoruhodné jsou například Ryzlinky Vlašské z mikulovského vinařství Galant. Výborný vinař je Jara Hlaváč z Vína Mikulov, který stojí za úspěchy Pavlovské řady tohoto velkého podniku. Můj tajný tip pro všechny, kdo chovají lásku k vínu, jsou červená z Turoldu, které dělá v malých množstvích Pavel Mayer z Mikulova. Ale abych neprosazoval jenom tuhle moji oblast. Skvělé je vinařství Trpělka Oulehla, výborný vinař je Mirek Hrabal, který byl duší Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice a teď zakládá vlastní vinařství. Na to jsem zvědavý. Stejně jako na to jaká vína bude ve svém vlastním vinařství dělat Jara Gala, který míval na starost vína z Tanzbergu. Jaká vína včetně těch světových vlastně hledáte a pijete? Hledám levnější vína, která porazí ta dražší. To je největší radost milovníka vína. Nejde o to kupovat drahá skvělá vína. To dokáže každý. Ale najít levnější vína, která jsou lepší než ta drahá, to je kumšt, který se cení.

je ve vinicích vedro, v noci zima. Hrozny jsou tak vystaveny teplotnímu stresu a dávají ze sebe to nejlepší. Proto jsou naše vína neopakovatelná. Která vinařství na Moravě jsou vaše jedničky?

Vysoká škola vína je snoubení vína a jídla… Dobrá kombinace zvýrazní chuť jídla i vína. Víno pomůže jídlu a jídlo vínu. Aby každý věděl, o čem je řeč, může si doma sám zkusit ty klasické ideální kombinace. Schválně vybírám suroviny, které se nemusí složitě připravovat. K ústřicím je třeba ochutnat burgundské chardonay a francouzské šampaňské. Ke steakům argentinský Malbec. Ideální kombinace na konec večeře je ledové víno se sýrem rokfór. To je přesně výjimka, kdy porušuji své zásady a sahám po víně s vysokým zbytkovým cukrem, samozřejmě přírodním. Tohoto vína se ale pije přesně ta jediná sklenička na konci večeře. € Jolana Matějková

WILLIAM SHAKESPEARE V PŘEKLADU MARTINA HILSKÉHO V brožované řadě vycházejí české překlady s Poznámkou překladatele, zatím jich vyšlo devět: Bouře, Jak se vám líbí, Komedie omylů, Macbeth, Othello, Romeo a Julie, Sonety, Večer tříkrálový, Veselé paničky windsorské. Vybraná díla vycházejí v anglicko-české vázané řadě. Každý svazek uvádí Martin Hilský obsáhlou studií. Následuje anglický originál a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti, předkládají možné interpretace. Dosud vyšlo šest svazků: Hamlet, dánský princ / Hamlet, the Prince of Denmark; Král Lear / King Lear; Kupec benátský / The Merchant of Venice; Othello, benátský mouřenín / Othello, the Moor of Venice; Sen noci svatojánské / A Midsummer Night’s Dream; Sonety / The Sonnets. Objednávejte na www.atlantis-brno.cz Pro členy Klubu Vltava sleva 20 % Při zakoupení devíti brožovaných nebo šesti vázaných svazků z díla Williama Shakespeara sleva 25 % K příležitosti 20. výročí Atlantisu navíc dárek ke každé objednávce: jedna z prvních atlantisových knih

[1]

From fairest creatures we desire increase,

Vše, co je krásné, má se rozmnožovat,

That thereby beauty’s rose might never die,

aby jas růže nikdy nepohas;

But as the riper should by time decease, His tender heir might bear his memory:

třebaže musí zestárnout a skonat, 4

Ty ses však pouze ve svých očích zhléd,

Feed’st thy light’s flame with self-substantial fuel,

plamen tvé krásy stravuje tě cele,

Making a famine where abundance lies,

sám v sobě krutého máš nepřítele.

Thou that art now the world’s fresh ornament

Jsi výkvět světa, dokud svěžest máš,

And only herald to the gaudy spring

marnivé jaro se ti v tváři zračí,

And, tender churl, mak’st waste in niggarding:

8

sám sebe ale v sobě pohřbíváš, 12

lakomec jsi, co skrblením jen ztrácí.

Pity the world, or else this glutton be,

Splať světu dluh, ten žrout snad nechceš být,

To eat the world’s due, by the grave and thee.

co jako hrob chce všechno pohltit.

1. creatures: living things; increase: offspring, progeny. 2. That: so that; thereby: by means of increase (of fairest creatures). 3. But as the riper: when the rose gets older. 4. tender: youthful, kind. 5. contracted: betrothed, shrunk into himself, confined to himself. 6. Feed’st … fuel: you feed the flame of your life with your own substance (like a burning candle or fire). 9. fresh: youthful. 10. only: unique; herald to: messenger of; gaudy: bright, luxurious, showy. 11. content: what is contained in potential fatherhood, i. e. progeny, happiness. 12. tender churl: gentle boor or/and youthful miser (‘churl’ was used as a synonym for ‘miser’ and misers were represented as old, the oxymoronic structure of this image suggesting a young old niggard who is a wastrel because he wants to keep himself for himself). 13. glutton: gluttony suggests both greedy hoarding and waste. 14. world’s due: what the youth owes the world, i. e. progeny, children; by the grave and thee: the due (the children) is eaten twice, by the youth (who refuses to marry and beget) and by the grave (which consumes the youth).

4

uprostřed hojnosti chceš hladovět, 8

Within thine own bud buriest thy content,

[84 ]

v potomcích najde dědice svých krás.

But thou, contracted to thine own bright eyes,

Thyself thy foe, to thy sweet self too cruel.

[1]

„Všichni lidé, Sókrate, mají plodivý pud ve svém těle i duši, a když dospějí určitého věku, touží naše přirozenost plodit. Avšak v něčem ošklivém plodit nemůžeme, nýbrž v něčem krásném. Spojení muže a ženy je plození. Je to božská věc a to právě je v smrtelném tvoru nesmrtelné početí a plození“ (PLATON, 206 c, s. 51–52). Tato platonská idea byla v renesanci všeobecně známá (viz s. 25–27) a Shakespeare ji v prvních sedmnácti sonetech v nejrůznějších variacích opakuje. Obraz růže (1. 2) vřazuje Sonety do tradice evropské kurtoazní poezie (růže byla emblémem krásy a lásky). Motiv narcisistního sebezhlížení (1. 5–8) je dalším klíčovým obrazem Sonetů, inspirovaným především Ovidiovými Proměnami (OVIDIUS, s. 88–95), Shakespeare jej však transformuje do groteskního obrazu obžerství (1. 13–14), jednoho ze sedmi smrtelných hříchů. Narcisistní sebezhlížení se v závěru sonetu proměňuje v kanibalistický obraz sebepožírání. Obraz skrblícího lakomce (1. 12) uvádí do Sonetů důležitou finanční metaforu, která pak tvoří spodní významové proudění, doplňující platonský motiv plození.

12

[85 ]

STRANA

PROFIL

V rozhovoru pro brněnské Univerzitní noviny malíř Alois Mikulka mluví o kráse stvořených věcí spočívající v jejich dokonalosti. Dokonalost je jen meta, ke které mířili staří mistři a které občas dosáhli. Dokonalá může být třeba i parní lokomotiva nebo benzinový motor, ale také moucha nebo kondor. V souvislosti s častým tvrzením, že umění je pravda, cituje v rozhovoru myšlenku francouzského malíře Georgese Braquea: „Pravda existuje. To jen lež je třeba vytvořit.“ Při své říjnové návštěvě malíře Aloise Mikulky jsem se ho zeptal, jak tu Braqueovu myšlenku vlastně interpretuje. „Tak jako tvoří příroda podle svých zvláštních zákonů,“ odpověděl mi malíř, „tak kumštýř musí vytvořit svět, který by se dal porovnat s přírodou. Kopírovat přírodu v čase fotoaparátů je nesmysl. Stejně tak jako díla jiných malířů.“ Svůj svět Mikulka nazývá State Louis (vnitřní suverénní území groteskní fantazie a plusového surrealismu), tento vnitřní svět po způsobu kořenů stromu zásobuje jeho tvorbu energií imaginace. Malíř mi prozradil, že State Louis do češtiny překládá jako Lojzíkov. Upřímně řečeno v Lojzíkově se cítím o něco lépe než ve State Louis. Ale na druhé straně v názvu State Louis můžeme objevit náznak ironie, možná sebeironie. „Platí tam moje zákony, moje fantazie, moje časoprostorová logika… jednoduše řečeno, dělám si tam, co chci, je to čistě moje území.“ S Aloisem Mikulkou jsem se seznámil prostřednictvím svých synů. Předčítal jsem jim totiž verše z dětské knížky Jana Vodňanského Šlo povidlo na vandr, kterou Mikulka skvěle – v duchu svého groteskního vidění – ilustroval. Následovaly další knížky s Mikulkovými ilustracemi, třeba Šrutova Kočka v houslích, pak přišly na řadu i jeho texty. Napsal hodně přes třicet knížek. Ilustroval jich mnohem víc. Psal pro divadlo. Režíroval a působil i jako scénograf. Kdysi jsem napsal román o Emilu Arturu Longenovi. Longen byl malířem, divadelníkem, spisovatelem, Haškovým kamarádem, posledním bohémem a také cirkusovým klaunem, pátým šaškem v jednom kočovném cirkusu v Provence. Z období, kdy jsem pátral v Longenových stopách, mi zůstala záliba v cirkusu. A tehdy jsem přišel na to, že tento svět cirkusu,

V

LÉTAT JE TAK SNADNÉ Medailon brněnského malíře a spisovatele Aloise Mikulky

37

provazochodců, mimů a klaunů tak trochu sdílím s Aloisem Mikulkou „Nezapomínejte,“ vysvětluje mi, „že malé dítě upoutá vždycky něco, co je zajímavé, když jedou hasiči, když jede sanitka, cirkus, to soustředění všeho zajímavého, barvy, světla, lidi zvláštní. To jsou samozřejmě všechno dobré motivy na malování.“ Vzpomněl jsem si na jeden sen z poslední Mikulkovy knihy, sen začínal slovy: „Někde něco zazvonilo a já sjíždím po dlouhé tyči do přízemí k hasičskému autu…“ V cirkusovém rozhovoru nemůžeme vynechat Františka Tichého. Alois Mikulka mi vypráví, jak kdysi v televizních estrádách vystupoval jako klaun. I jako provazochodec to v mládí zkoušel. A v Bratislavě, kde u profesora Jána Želibského studoval monumentální malbu, musel tenkrát šplhat po lešeních a chodit po všelijakých divných příčkách. V rozhovoru jsme se nedostali k malířově vztahu k dada. Stihli jsme aspoň ještě probrat ženy na jeho obrazech, většinou malířem (ne přírodou!) velmi dobře obdařené dámy. Ateliér má ve třináctém, nejvyšším patře v brněnských Žabovřeskách s výhledem na město i kopcovitou krajinu s lesy. Jako by odtud hodlal vyhlížet, možná i vábit provazochodce, vzdušné akrobaty, levitující hasiče… V malířově ateliéru, který evokuje Mikulkův obraz Rodina s lidmi srovnanými do výše ve tvaru jakéhosi genealogického stromu, můžeme zažívat pocity jako při četbě o andělech v básních, které R. M. Rilke napsal ve středověké věži-rozhledně Muzot ve švýcarském Valais. „Anděly dělali už Řekové, vlastně to byli bohové, a jaký měli malinký křidélečka na nohách! Hermes si někam letí, to je úplně normální, patří to taky ke snům,“ pravil Alois Mikulka. € Jiří Kamen

 K pořadu Klauniády na Vltavě. 5. 12. 2009, 8.00–12.00 hodin. FOTO  ALOIS MIKULKA, Únos Evropy nedatováno, olej na plátně, 55 x 57 cm © kniha Alois Mikulka, vydala Nadace Universitas Masarykiana, Akademické nakladatelství CERM, Nakladatelství NAUMA, 2001

ČESKÁ CENTRA

STRANA

KÁJA SAUDEK & 60‘S ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! Od 20. listopadu do 2. ledna bude na Českém centru Praha k vidění multimediální výstava toho nejlepšího od krále českého komiksu Káji Saudka

Málokteré médium mělo v dobách socialismu tolik zavilých kritiků jako komiks. „Literatura negramotných“ neměla před listopadem 1989 na růžích ustláno. I přes tuto skutečnost však v Čechách působil výtvarník, který nejenže se komiksu věnoval, ale jeho výtvory byly zcela srovnatelné s oborovou špičkou „imperialistického Západu“. Kája Saudek si díky svým kvalitám vysloužil titul krále českého komiksu, a přestože se tomuto médiu dnes věnuje i řada zdejších kreslířů, žezlo mu z ruky ještě nikdo nevyrazil. „Saudek je nejzásadnější český komiksový výtvarník, jeho seriály mi jako chlapci otevřely dveře do úžasného světa plného energie, nápadů, představivosti a nedostižného mistrovství,“ uvádí Jiří Grus, stěžejní představitel současné generace komiksových výtvarníků a autor série Voleman. Kája Saudek byl však nejen autorem smělých – a tudíž předčasně zastavených – komiksů jako Honza Hrom (1968) či Pepík Hipík (1969), ale také zdatným propagačním grafikem a uměleckým

M

solitérem schopným se úspěšně pohybovat mezi filmem, užitou grafikou a ilustrační tvorbou. Jeho nezanedbatelný přínos v této oblasti vyzdvihuje právě výstava Kája Sadek and 60’s aneb Zlatá šedesátá komiksově!, která probíhá v pražském Českém centru v Rytířské ulici od 20. listopadu do 2. ledna 2010. Z ní je patrné, že autorova vrcholná díla vznikla většinou v průběhu šedesátých let, díky čemuž se v nich prolíná jak uvolněnost tehdejšího ovzduší, tak Saudkova výtvarného rukopisu. Ten

38

má neuvěřitelný erotický náboj, a to jak obsahem, tak celkovým výrazem. Výstava přináší řadu veřejnosti zcela neznámých a dosud nepublikovaných Saudkových prací. Takovou položkou je například soubor fotografií kreslířova dvojčete, dnes světově uznávaného fotografa Jana, které Kája dokresloval a do nichž vpisoval dialogy v bublinách. Díky těmto zásahům získávají snímky s filmovou atmosférou nový, často zlehčující či ironizující obsah. „Můj bratr byl když ne geniální, tak pologeniální, měl nesmírnou představivost a uměl výborně kreslit. Měl ty ženské v ruce jako málokdo,“ uvádí fotograf Jan Saudek. Bohužel část těchto komiksových fotografií zkonfiskovala roku 1964 StB, jíž se činnost svobodomyslných dvojčat příliš nezamlouvala. Na některých z uvedených snímků nelze přehlédnout i sexuální idol šedesátých let a zároveň Saudkovu tehdejší snoubenku Olgu Schoberovou. Vnadnou hvězdu filmu Limonádový Joe považovali ve své době v Evropě za vážnou konkurenci Ursuly Andressové. Mimo jiné byla také představitelkou krásné Jessie v komedii Miloše Macourka a Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii?, která nastartovala Saudkovu oficiální kariéru. Kromě komiksových rekvizit je Kája Saudek v tomto snímku autorem titulků, veškerých propagačních materiálů k němu a řady velmi atraktivních a veřejnosti neznámých volných variant obojího. Všechny jsou k vidění na právě zmíněné výstavě, stejně jako Saudkovy nepřekonatelně svěží kresby Olgy Schoberové, jež se stala stěžejní postavou Saudkova komiksového ansámblu. Posloužila mimo jiné i jako vzor pro hlavní postavu díla Muriel a andělé (1969), které bylo na podzim letošního roku oceněno jako nejlepší český komiks v historii. Propagační činnost pro různé hudební akce a kluby, stejně tak jako grafická podoba kultovního časopisu Pop Music Expres, pro který vytvořil Saudek kromě loga a záhlaví jednotlivých rubrik i řadu ilustrací, ukazují kreslíře jako zdatného reklamního grafika a typografa. € Výstavu pořádá společnost Arbor vitae societas ve spolupráci s Českým centrem Praha. Vstup zdarma. Více na: www.czechcentres.cz/prague.

PRŮVODCE

PRŮ– VODCE SVĚTEM KULTURY

STRANA

DNY BOHUSLAVA MARTINŮ 2009 6. 12.–18. 12. 2009 / Praha Festival Dny Bohuslava Martinů se letos v prosinci bude konat již popatnácté. Koncert laureátů Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, v tomto roce v oboru housle, proběhne 6. 12. v prostorách HAMU. O několik dní později, 16. 12., bude v Národním divadla v Praze uvedena inscenace Hry o Marii v hudebním nastudování J. Bělohlávka. Program pokračuje 17. a 18. 12. koncerty z Dvořákovy síně Rudolfina, kde za doprovodu České filharmonie s dirigentem Manfredem Honeckem zazní Polní mše.

www.martinu.cz

MUSICA ANTIQUA PILSENSIS 2009 Vánoce s J. J. Rybou 13. 12. 2009 Plzeň (Měšťanská beseda) I když dodnes není Rybův rukopis České mše vánoční objeven, existuje dobový opis, který byl používán samotným Rybou. Právě z tohoto opisu bude uvedena v první části koncertu nejznámější Rybova mše. V druhé části pak zazní premiérově znovuobjevená mše z nedatovaného rukopisu pocházejícího z období kolem roku 1800.

www.mestanska-beseda.cz

Vedle děl B. Brittena, A. Dvořáka či D. Šostakoviče budou uvedeny skladby a úpravy autorů u nás ještě neobjevených, ale co do kvality hudby zcela spolehlivých (Edward Edgar, K. A. Hartmann, A. Piazzola). Nejbližší abonentní koncerty se konají 15. 12. 2009 a 9. 2. 2010 v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce (Malostranské nám 13, Praha 1) vždy v 19.30. Slovem provází Lukáš Hurník.

www.talich.cz

KONCERT Z CYKLU HUDEBNÍ MOST PRAHA – DRÁŽĎANY

39

– klavír, Jiří Jahoda – housle, Miroslav Zicha – violoncello) a jeho hostů. Na koncertě se představí majitelka krásného koloraturního sopránu Viera Gulázsi-Maňásková a pěveckým partnerem jí bude barytonista Jakub Pustina. Program bude čerpat ze známých operních a operetních děl světového repertoáru. Zazní díla W. A. Mozarta, G. Verdiho, A. Dvořáka, F. Lehára a dalších autorů. O přestávce jsou všichni hosté zváni k slavnostnímu novoročnímu přípitku.

www.globart.cz

Rozloučení se starým a přivítání nového roku 31. 12. 2009 / Praha

ART’S BIRTHDAY 2010

V letošní sezoně česko-německého koncertního cyklu Hudební most Praha – Drážďany se soubory Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 se svým uměleckým šéfem Václavem Luksem věnují převážně skladatelům, kteří propojují hudební minulost obou měst. V rámci projektu zaznívají díla barokních velikánů J. D. Zelenky a J. S. Bacha, v nejbližší době se můžeme těšit na silvestrovské podvečerní provedení Bachovy Mše h moll v pražském kostele sv. Šimona a Judy, s novoroční reprízou v Drážďanech.

17. leden 2010 bude narozeninovým dnem, který rozezní éter. Během jediného večera se mezi sebou opět propojí dvě desítky evropských rozhlasových stanic a budou společně přinášet dárky hlavnímu oslavenci. Narozeniny slaví UMĚNÍ – 17. ledna bude umění milion a čtyřicet sedm let. Průřez bohatým zvukovým programem budete mít možnost slyšet ve dvouhodinovém živém vysílání ČRo 3 – Vltava.

www. collegium1704.com

17. 1. 2009

www.rozhlas.cz/artsbirthday

PROJEKT 100 od 14. 1. 2010

NOVOROČNÍ KONCERT MORAVSKÉHO KLAVÍRNÍHO TRIA

Tradiční putovní filmová přehlídka Projekt 100 přinese i v roce 2010 několik výjimečných titulů. Letošní 16. ročník bude zahájen 14. ledna 2010 a do konce května proběhne stovkou českých kin.

15. 12. a 9. 2. 2009 / Praha

1. 1. 2009 / Brno

www.projekt100.cz

Cyklus abonentních koncertů Talichova komorního orchestru 2009–2010 s názvem Chvála smyčců je koncipován jako pocta houslím a celé rodině nástrojů, jež z nich vzešly. Opět nabízí zajímavou a posluchačsky atraktivní dramaturgii.

V reprezentativních prostorách Besedního domu v Brně je 1. 1. 2010 v 17.00 hod. pro všechny příznivce operního a operetního žánru připraven již 11. ročník slavnostního novoročního koncertu Moravského klavírního tria (Jana Ryšánková

ABONENTNÍ KONCERTY TKO

DÁLE DOPORUČUJEME Sledujte také aktuální nabídku na www.rozhlas.cz/vltava a www.rozhlas.cz/mozaika

PROGRAM

PRO– GRAM

STRANA

VÁŽNÁ HUDBA vedoucí Redakce vážné hudby Petr Veber ([email protected])

POŘADY SYMFONICKÉ, OPERNÍ, KOMORNÍ A DUCHOVNÍ HUDBY 83. KONCERTNÍ SEZONA SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU úterý 20.00 Vysílání záznamů vystoupení v abonentním cyklu z Dvořákovy síně Rudolfina.

22. 12. Josef Suk: Fantastické scherzo pro velký orchestr, Bohuslav Martinů: Koncert pro klavír a orchestr č. 4 (Inkantace), Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll „Osudová“ sólista: Ivo Kahánek – klavír dirigent: Vladimír Válek Záznam ze 14. 12. 2009 29. 12. František Adam Míča: Sinfonia in Re Jan Václav Hugo Voříšek: Symfonie D dur Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční Pražský filharmonický sbor, sbormistr: Lukáš Vasilek, dirigent: Marek Štilec Záznam z 21. 12. 2009 2. 2. Josef Suk: Pohádka, W. A. Mozart: Koncertantní symfonie Es dur, Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5 dirigent: Ronald Zollman 9. 2. Edvard Grieg: Peer Gynt, Edward Elgar: Koncert pro violocnwello a orchestr Richard Strauss: Růžový kavalír. Suita z opery Maurice Ravel: La Valse sólistka: Michaela Fukačová, dirigent: Jan Kučera 23. 2. Johannes Brahms: Akademická předehra, W. A. Mozart: Koncert pro klavír d moll, Jean Sibelius: Symfonie č. 1 sólista: Marián Lapšanský, dirigent: Vladimír Válek

SPECIÁLNÍ PROJEKTY 20. 12. Vánoční den Eurorádia Přenos koncertu z Norimberka (12.00) (J. Rosenmüller) Přenos koncertu z Vídně (13.00) W. A. Mozart, J. G. Albrechtsberger, F. Schmidt, J. Haydn Přímý přenos koncertu ze sálu ČNB v Praze (17.00) Monteverdi, Capricornus, Bertali, Mazák, Pelikán, Hueber ad., účinkuje Ensemble Inégal Přenos koncertu z Dublinu (21.00) J. S. Bach, E. Grieg, P. Warlock, P. I. Čajkovskij Záznam koncertu z Mnichova (22.00) A. Pärt, C. Saint-Saëns 1. 1. Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků Přímý přenos z Velkého sálu Hudebního spolku ve Vídni dirigent Georges Prêtre Johann Strauss ml.: Předehra k operetě Netopýr, Josef Strauss: Ženské srdce, Polka mazur, Johann Strauss ml.: V Krapfenwaldu. Francouzská polka, Bouřlivě v lásce a v tanci. Rychlá polka, Víno, ženy a zpěv. Johann Strauss ml.: Perpetuum mobile, Otto Nicolai: Předehra k operetě Veselé ženy windsdorské, Johann Strauss ml.: Vídeňské bonbony. Valčík, Hans Christian Lumbye: Šampaňský kvapík, Johann Strauss ml.: Jedno srdce, jedna mysl. Polka mazur, Johann Strauss otec: Karneval v Paříži, Jacques Offenbach: Předehra k operetě Rýnské víly, Eduard Strauss: Krásna Helena. Čtverylka, Johann Strauss ml.: Ranní listy (Melodické depeše), Šampaňská polka, Na krásném modrém Dunaji, Johann Strauss otec: Radeckého pochod. 27. 2. Den s Fryderykem Chopinem Hudební i publicistické pořady k 200. výročí narození skladatele

KONCERTNÍ SEZONA pondělí 20.00 Nabídka z výměnné sítě Eurorádia, z abonmá českých orchestrů a z tuzemských festivalů.

7. 12. Sezona České filharmonie Záznam koncertu z 15. 10.

40

B. Martinů: Symfonie č. 2, J. B. Foerster: Koncert pro housle č. 1, Gustav Mahler: Symfonie č 10 (Adagio), Richard Strauss: Enšpíglova šibalství sólista: Ivan Ženatý, dirigent: Jiří Bělohlávek 14. 12. Hraje orchestr Concertgebouw Amsterdam Záznam koncertu z 26. 8. J. Sibelius: Symfonie č. 1., Henri Duparc: Pět písní, M. Ravel: Dafnis a Chloe. Suita č. 2 sólistka: Magdalena Kožená, dirigent: Mariss Jansons 16. 12. Koncert k 75. výročí FOK Přímý přenos ze Smetanovy síně (19.30) W. A. Mozart: Koncert pro housle A dur, Franz Schubert: Symfonie č. 7 Nedokončená, Richard Strauss: Enšpíglova šibalství 21. 12. Pražské jaro 2009 Záznam varhanního koncertu z Týnského chrámu z 16. 5. Skladby Petra Ebena, J. N. F. Segera a Philips Glasse hraje Jaroslav Tůma 25. 12. Sezona Pražského komorního orchestru Záznam koncertu z 20. 10. W. A. Mozart, Míča, Mysliveček sólistka: Zdena Kloubová – soprán 28. 12. Operetní večer Franz Lehár: Paganini 1. 1. Sezona České filharmonie Záznam koncertu z 22. 10. 2009 B. Martinů: Rytiny, P. I. Čajkovskij: Koncert pro housle, A. Dvořák: Symfonie č. 7 sólista: Nicola Benedetti, dirigent: Jakub Hrůša 4. 1. BBC Proms 2009 C. Saint-Saëns: Symfonie č. 3 Varhanní a díla Ralpha Vaughana-Williamse, Ryana Wiggleswortha, Charlese Stanforda, Jonathana Narvete a Judith Weirové Symfonický orchestr BBC, pěvecké sbory, dirigent Andrew Davis 5. 1. Koncertní sezona EBU Záznam vystoupení Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Bělehradě 16. 2. 2009 F. Chopin – Koncert pro klavír č. 1. B. Martinů – Symfonie č. 1. sólista: Jan Simon, dirigent: Vladimír Válek

PROGRAM

11. 1. Šlesvicko-holštýnský hudební festival 2009 R. Wagner: Písně na texty Mathildy Wesendonckové, L. v. Beethoven: Symfonie č. 9, Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu, sólistka: Yvonne Naef – mezzosoprán, dirigent Christoph von Dohnanyi 18. 1. Sezona Komorní filharmonie Pardubice Přímý přenos koncertu ze Sukovy síně Domu hudby L. v. Beethoven: Leonora III, J. Hanuš: Koncertantní symfonie pro harfu, varhany, tympány a smyčce, R. Schumann: Symfonie č. 3 Es dur Rýnská dirigent: Marko Ivanović 25. 1. Sezona Plzeňské filharmonie Záznam koncertu z 29. 10. V. Kaprálová, B. Martinů, A. Roussel dirigent: Tomáš Brauner 1. 2. Dvořákova Praha 2009 Z. Kodály: Koncert pro orchestr, B. Bartók: koncert pro housle č. 1, Rapsodie č. 1, A. Dvořák: Symfonie č. 7 sólistka: Janine Jansen – housle, dirigent: Paavo Järvi 5. 2. Sezona České filharmonie Přímý přenos z Dvořákovy síně Rudolfina B. Martinů: Symfonie č. 5, P. Eben: Koncert pro varhany č. 2, J. Suk: Symfonie E dur sólista: Aleš Bárta, dirigent: Vladimír Válek 8. 2. Karlovarská pěvecká soutěž Antonína Dvořáka Záznam koncertu laureátů z 13. 11. 2009 15. 2. Fryderyk Chopin na vlnách Eurorádia 1/3 Přímý přenos z Prahy Hana Knauerová, flétna; Kateřina Englichová, harfa; Martin Kasík, klavír 22. 2. Fryderyk Chopin na vlnách Eurorádia 2/3 Přímý přenos z Portugalska, Arturo Pizarro – klavír 1. 3. Fryderyk Chopin na vlnách Eurorádia 3/3 Přímý přenos galakoncertu z Varšavy Yundi Li, Dang Thai Son, Martha Argerich – klavír, Orchestra of the 18th Century, Frans Brüggen, Varšavská filharmonie, Antoni Wit

STRANA

OPERNÍ VEČER sobota

5. 12. 19.30 B. Martinů: Ženitba B. Martinů: Tři přání 12. 12. 18.30 Přímý přenos z Metropolitní opery Giacomo Puccini: Il Tritico / Plášť, Sestra Angelika, Gianni Schicchi 19. 12. 19.30 Charles Gounod: Faust 26. 12. 20.00 J. Ph. Rameau: Les Indes galantes 2. 1. 20.00 Antonín Dvořák: Jakobín – rozhlasová nahrávka 9. 1. 19.30 Operní nabídka EBU – Palais Garnier, Paříž Georges Bizet: Mireille 16. 1. 19.30 Operní nabídka EBU – La Scala Milano C. Monteverdi: Orfeo 23. 1. 19.00 Archiv Metropolitní opery z roku 1958 S. Barber: Vanessa 30. 1. 19.30 Operní nabídka EBU – Glyndebourne A. Dvořák: Rusalka 6. 2. 19.00 Operní nabídka EBU Londýn G. Verdi: Don Carlos 13. 2. 19.00 Přímý přenos z Metropolitní opery G. Donizetti: La fille du regiment 20. 2. 19.00 Přímý přenos z Metropolitní opery R. Strauss: Ariadna na Naxu 27. 2. 20.00 St. Moniuszko: Halka Národní polské dílo k 200. výročí F. Chopina

AKADEMIE – STUDIO LIVE

30. 12. J. B. Foerster Ke 150. výročí narození skladatele 6. 1. Česká filharmonie a Velká Británie Připravil Petr Kadlec 13. 1. Studio live Přímý přenos komorního koncertu z Prahy 20. 1. Studio live z jižních Čech Komorní koncert. Hrají posluchači českobudějovické konzervatoře 3. 2. Fryderyk Chopin K 200. výročí narození skladatele a pianisty 10. 2. Jan Ladislav Dusík 250. jubileum českého skladatele, čáslavského rodáka 17. 2. Studio live Přímý přenos komorního koncertu z Betlémské kaple v Praze

HUDEBNÍ FÓRUM S… pondělí až pátek, 23.15–24.00

14.–17. 12. Hudební fórum s Janem Rybářem Česká hudba v zahraničních souvislostech 21.–23. 12. Hudební fórum s Jiřím Temlem Minifestival Kabeláč – Messiaen 4.–8. 1. Hudební fórum s Josefem Třeštíkem Soudobá hudba na britských ostrovech 11.–15. 1. Hudební fórum z Ostravy 18.–22. 1. Hudební fórum z Plzně 25.–28. 1. Hudební fórum s Wandou Dobrovskou 1.–5. 2. Hudební fórum s Josefem Třeštíkem a Komorním orchestrem Berg 8.–12. 2. Hudební fórum z Olomouce 15.–19. 2. Hudební fórum z Brna

středa, 20.00–21.45

2. 12. F. X. Richter K 300. výročí skladatele, rodáka z Holešova, který působil a zemřel ve Štrasburku 9. 12. Nikolaus Harnoncourt K osmdesátinám rakouského dirigenta, renomovaného interpreta staré hudby 23. 12. Akademie s Iljou Hurníkem Stanislava Střelcová hovoří s pianistou, skladatelem, pedagogem a spisovatelem o Robertu Schumannovi

RONDO pondělí až pátek 9.00–9.30 Kritické sondy do světa kompaktních disků. Pořad pro zájemce o stříbrné nosiče a nahrávky klasické hudby. Z programu vybíráme:

1. 12. Collegium Marianum probouzí zapomínané mistry 2. 12. Jiří Stárek diriguje Dvořáka a Čajkovského

41

3. 12. Libor Pešek uvádí Mahlerovu Symfonii č. 5 7. 12. N. Benedettiová hraje slavné houslové skladby 8. 12. Studánky Bohuslava Martinů 14. 12. Recitál sopranistky Marie Fajtové 15. 12. Radu Lupu hraje Beethovena a Schuberta 16. 12. Vášeň a sny – dva pěvecké protipóly: Cecilia Bartoli a Measha Brueggergosman 17. 12. Marko Ivanovič diriguje Komorní filharmonii Pardubice 21. 12. Hudba z kláštera v dolnorakouském Seitenstettenu 22. 12. Ivan Moravec v Bruselu a ve Vídni 23. 12. Magdalena Kožená zpívá Vivaldiho 28. 12. Utajené kouty operní Evropy 29. 12. Johann Strauss počesku 4. 1. Jan Talich, Marek Balog a Marco Pillo hrají cikánské melodie 5. 1. Kněžna Libuše Naděždy Kniplové 6. 1. Cembalistka Monika Knoblochová hraje hudbu Jiřího Temla 12. 1. Gershwin: Porgy a Bess 19. 1. Chopin Jana Simona 26. 1. Dva staronoví Čarostřelci Další programy dle aktuálního výběru

MATINÉ úterý až pátek 10.15–11.30 Dopolední hudební pořad naplněný známými a posluchačsky přístupnými skladbami, který se snaží být především příjemným společníkem při práci i relaxaci. Průvodci týdenními bloky pořadů budou hudební redaktoři Českého rozhlasu 3 Vltava i některé známé hudební osobnosti. Výběr z připravovaných pořadů:

1.–4. 12. Matiné s Františkem Ringo Čechem 8.–11. 12. Matiné z Brna 15.–18. 12. Matiné s Jiřím Hlaváčem 22.–23. 12. Matiné s Wandou Dobrovskou

PROGRAM

CD LASER neděle 21.00–23.00 Výběr z chystaných pořadů:

6. 12. Duchovní hudba s Pražským filharmonickým sborem (1/2) Felix Mendelssohn-Bartholdy, Louis Spohr a Bjarnat Krawc-Schneider 13. 12. Duchovní hudba s Pražským filharmonickým sborem (2/2) J. S. Bach, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Max Reger, Francis Poulenc, Samuel Barber, Krzysztof Penderecki, Sergej Rachmaninov 27. 12. Vánoce v luterské církvi Barevná orchestrální paleta Jeana Martinona Ke 100. výročí francouzského dirigenta Hraje Orchestre de Paris a Národní orchestr francouzského rozhlasu 3. 1. C. Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni, Jaro, La plus que lente, Moře M. Ravel: Bárka na oceáně, Náhrobek Couperinův, Valčíky vznešené a sentimentální 10. 1. M. Ravel: Španělská rapsodie, Koncert pro klavír a orchestr G dur C. Debussy: Hry, Obrazy 17. 1. C. Debussy: Hudba ke Králu Learovi, Tance pro harfu a smyčcový orchestr, Dětský koutek, Nokturna M. Ravel: Má matka husa, Cikán 24. 1. M. Ravel: Bolero, Dafnis a Chloé, C. Debussy: Fantazie pro klavír a orchestr Čtyřikrát Fryderyk Chopin 31. 1., 7., 14. a 21. 2. Devět pohledů na Gustava Mahlera 28. 2. Mahler Bernarda Haitinka Žalobná píseň, Symfonie č. 1 D dur Pokračování 7., 14., 21. a 28. 3., 4., 11., 18. a 25. 4.

DUCHOVNÍ HUDBA neděle 8.00–9.00

6. 12. Adventní tematika v evropské polyfonii 16. století (2/4) Výzva k pokání. Zazní vokální a instrumentální skladby Josquina Desprez, J. Werta, K. Othmayra, W. Byrda. Pořad připravil a hovoří Jan Baťa, biblické texty přednese Lukáš Hlavica.

STRANA

13. 12. Adventní tematika v evropské polyfonii 16. století (3/4) Radostné očekávání Kristova narození Zazní vokální a instrumentální skladby J. Werta, M. Praetoria, Josquina Desprez, O. di Lasa, N. Gomberta 20. 12. Adventní tematika v evropské polyfonii 16. století (4/4) Předzvěst vánoční radosti Zazní vokální a instrumentální skladby G. P. da Palestriny, C. Moralese, M. Praetoria, T. L. de Viktorii 24. 12. Vánoční hudební Praha Připravil Tomáš Slavický Pokračování cyklu 25., 26. a 27. 12. 1. 1. Pastorely. Připravil Jan Trojan. Pokračování cyklu 3. a 10. 1.

DALŠÍ HUDEBNÍ POŘADY

neděle 15.15–15.30 |

15.45–16.00

TRYLEK pondělí až pátek 13.00–13.30 | repríza /kromě soboty a neděle / druhý den 5.00–5.30

CONCERTINO PRAGA neděle 15.30–16.00 KOMORNÍ KONCERT neděle 16.30–17.45

HUDEBNÍ GALERIE

HUDEBNÍ PUBLICISTIKA

pondělí až pátek 13.40–15.00

TELEFONOTÉKA pondělí 10.15–11.30 Živě vysílaný hudebně-publicistický pořad se soutěží o kompaktní desky a s možností telefonických dotazů posluchačů na hosty ve studiu. Připomeneme výročí Bohuslava Martinů i výročí Fryderyka Chopina, a pozvání přijali např. předseda Nadace Bohuslava Martinů prof.Ivan Štraus, cembalistka Monika Knoblochová, houslisté Gabriela Demeterová, Čeněk Pavlík a Pavel Šporcl, sólista světových operních scén Štefan Margita, skladatel Ondřej Adámek a stále více se prosazující mladé Haasovo kvarteto. Na své kulaté narozeniny nás navštíví i dlouholetý sólista opery Národního divadla v Praze Miroslav Švejda.

SOUDOBÁ HUDBA pondělí až pátek 01.05–2.00 PARTITURY pondělí až neděle 6.05–6.50 | repríza druhý den 4.00–4.45 PASTICCIO pondělí až sobota 12.10–12.50 PAUZA pondělí až pátek 16.30–17.00 MUSICA ANTIQUA čtvrtek 21.20–22.45

Komentované záznamy koncertů z EBU a z českých a moravských festivalů. Komponované pořady z hudby středověku, renesance, baroka a klasicismu.

LITURGICKÝ ROK

Výběr z pořadů:

neděle 7.00–7.35 | repríza sobota 1.05–1.40

3. 12. Letní slavnosti staré hudby 2009 Pastorale. Záznam koncertu z 5. 8. z Tereziánského sálu Břevnovského kláštera Skladby G. F. Händela, G. Ph. Telemanna, B. Marcella, C. Ph. E. Bacha, Ch. Schaffratha a G. B. Plattiho hraje Ensemble Zefiro 10. 12. Letní slavnosti staré hudby 2009 Tma je mi útěchou Záznam koncertu z 9. 8. z Martinického paláce v Praze V dílech anglických renesančních skladatelů účinkují Susan Hamilton (soprán) a soubor La Caccia 17. 12. Po stopách polyfonie Skladby Magistra Perotina a anonymních autorů zpívá The Hilliard Ensemble

6. 12. Liturgický rok v hudbě anglikánské církve (2/54) 2. neděle adventní Zazní hudba G. F.Händela, adventní chorání zpěvy. Připravil a hovoří Michal Novenko 13. 12. Liturgický rok v hudbě anglikánské církve (3/54) 3. neděle adventní Zazní adventní chorální a tradiční lidové zpěvy 20. 12. Liturgický rok v hudbě anglikánské církve (4/54) 4. neděle adventní Zazní Magnificat H. Howellse a adventní liturgické zpěvy 25. 12. Liturgický rok v hudbě anglikánské církve (5/54) Boží hod vánoční (Christmas Day) Zazní Vánoční mše J.Martinssona a tradiční anglické koledy 26. 12. Liturgický rok v hudbě anglikánské církve (6/54) 2. svátek vánoční – sv. Štěpána Zazní hudba G. F.Händela a tradiční anglické koledy 27. 12. Liturgický rok v hudbě anglikánské církve (7/54) 1. neděle po Narození Páně – sv. Jan Evangelista Zazní tradiční anglické koledy

VÝROČÍ TÝDNE

42

KOMORNÍ HUDBA pátek 22.00–22.47 VARHANY pondělí 17.00–17.30 DEPOZITÁŘ HUDEBNÍ GALERIE pondělí 22.00–22.45

SÓLO PRO sobota 7.15–8.00 PROMENÁDNÍ KONCERT sobota 11.00–11.30

ODPOLEDNÍ KONCERT sobota 16.30–17.45

ZVONY neděle 12.00–12.05 | repríza v pondělí 0.00–0.05 KONCERT SYMFONICKÉHO ORCHESTRU ČESKÉHO ROZHLASU neděle 12.10–12.50 KRÁSNÉ HLASY neděle 13.05–14.00

DA CAPO úterý 17.00–17.30 | repríza ve středu 00.35–01.05 Rozjímání Lukáše Hurníka a jeho hostů nad hudebními pojmy, jevy, nad pravidly a záhadami skladatelské a interpretační praxe. Díly odvysílané v posledním roce, včetně cyklu Hudební dějiny v kostkách, si můžete poslechnout na internetové stránce stanice Vltava www.rozhlas.cz/vltava SLOVO O HUDBĚ středa 17.00–17.30 Hudebně-publicistická půlhodinka, věnovaná aktuálním otázkám našeho i zahraničního hudebního života, přiblíží v neposlední řadě i zájmovou uměleckou činnost našich amatérských orchestrů a sborů, zajímavé premiéry nebo nové nahrávky či knihy s hudební tématikou. Ve vysílání se objeví rovněž reportáže z našich i zahraničních hudebních festivalů. STUDIO M čtvrtek 17.00–17.30 | repríza v sobotu 0.35–1.05 Magazín mladých muzikantů POSLUCHÁRNA pátek 17.00–17.30 | repríza v úterý 00.35–01.05 Český rozhlas 3–Vltava zde bude pokračovat ve vysílání cyklu pořadů s názvem Posluchárna, které připravuje vynikající houslista, pedagog a hudební popularizátor prof. Ivan Štraus a vybírá sem skladby, zajímavé svým postavením ve světě hudby i svými osudy. Ve svém často pronikavém průvodním slově se věnuje osudům skladeb i jejich autorů – a nechybí zde ani paralely s naší současností.

PROGRAM

STRANA

EUPHONIA sobota 13.00–14.00 V této programové řadě bude věnována pozornost jednomu z velkých zjevů české hudební kultury 20. století, Josefu Bohuslavu Foersterovi, od jehož narození uplyne letos 30. prosince 150 let. Připraven je jednak třídílný cyklus o skladatelově životě a díle, jehož autorem je ing. Antonín Džbánek, který napsal i rozměrnou skladatelovu monografii. Dále se posluchači budou moci zaposlouchat do osmi částí výběru ze vzpomínek J. B. Foerstra, jak je pro rozhlas připravil dr. Jan Králík. Vzpomínky nejsou zaměřeny pouze na samotný život skladatele, ale přinášejí zajímavé pohledy na jeho současníky a na dobový hudební život.

POŘADY PRO DĚTI A MLÁDEŽ RANNÍ PÍSNIČKA

pondělí až pátek

+ neděle 6.55–7.00

HLASY A HLÁSKY sobota 6.55–7.15 VLTAVA DĚTEM – SLUCHÁTKO neděle 9.00–9.32

JAZZ, ALTERNATIVA, ETNO, WORLD MUSIC, FOLK, ROCK vedoucí Redakce jazzové a populární hudby Aleš Opekar ([email protected])

JAZZOVÁ HUDBA JAZZOFON všední dny 9.30–10.00

PONDĚLÍ Projížďka v rytmu s Antonínem Matznerem ÚTERÝ střídavě Big Band Panorama Jana Hály a Napříč jazzovými žánry s Otakarem Svobodou STŘEDA střídavě Swing Session s Kamilem Hálou, Swing z Brna a Swing z Ostravy ČTVRTEK střídavě Ochutnávka z jazzových kompaktů s Lubomírem Dorůžkou a Popjazz s Petrem Zvoníčkem PÁTEK klasický jazz uvádí Luboš Zajíček

JAZZOVÝ PODVEČER 17.45–18.30

PONDĚLÍ střídavě Blues z hospody i ze studia s Ondřejem Konrádem a Jazz Update s Davidem Bradou ÚTERÝ střídavě Jazzové mezníky s Antonínem Matznerem, Jazzová myš s Pavlem Dostálem, Hudba bez hranic s Petrem Zvoníčkem a Mezi proudy s Jiřím Hlaváčem STŘEDA střídavě Electric Jazz Václava Vraného, Jazzový pozdrav Michala Matznera a soutěžní pořad Tour de Jazz s Alešem Bendou ČTVRTEK Jazz notes – týdeník aktualit a zajímavostí ze světa jazzu střídavě uvádějí Jiří Starý a Martin Starý, Otakar Svoboda a Rudolf Kulka PÁTEK střídavě Jazz live z Prahy, z Brna, z Ostravy a cyklus Mezinárodní festival jazzového piana, který připravuje Vladimír Truc 4. 12. Jazz live z Prahy Beata Hlavenková & Ingrid Jensen Quartet. Záznam koncertu z pražského klubu JazzDock, který se uskutečnil 21. dubna 2009 (1/2). 11. 12. Jazz live z Prahy Beata Hlavenková & Ingrid Jensen Quartet. Záznam koncertu z pražského klubu JazzDock, který se uskutečnil 21. dubna 2009 (2/2) 18. 12. Jazz live z Ostravy 25. 12. Mezinárodní festival jazzového piana 1. 1. Jazz live z Prahy PaKoRa. Záznam koncertu z festivalu Jazz Černošice, který se uskutečnil 16. května 2009 8. 1. Jazz live z Prahy Yvonne Sanchez Group. Záznam koncertu z festivalu Polička jazz 2009, který se uskutečnil 17. dubna 2009 15. 1. Jazz live z Prahy Elisabeth Lohninger Quartet. Záznam koncertu z festivalu Polička jazz 2009, který se uskutečnil 18. dubna 2009 22. 1. Jazz live z Brna 29. 1. Mezinárodní festival jazzového piana 5. 2. Jazz live z Prahy

Nouvelle Cuisine. Záznam koncertu z festivalu Jazz Bridge, který se uskutečnil 14. června 2009 12. 2. Jazz live z Prahy Hard Days Night. Záznam koncertu z festivalu Jazz Bridge, který se uskutečnil 14. června 2009 19. 2. Jazz live z Ostravy 26. 2. Mezinárodní festival jazzového piana piana SOBOTA Sladké je žít (jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz) NEDĚLE Jazzové lelkování s Alešem Bendou

43

Etnohrátky Tematické pořady a záběry z koncertů world music, etnické a folkové hudby domácí i zahraniční scény uvádí Ivana Radechovská. neděle:

Oáza Hudbu pro relaxaci a meditaci, povzbuzení i uklidnění, střídavě uvádějí Vlastimil Marek a Jiří Mazánek.

MEZI DRAKEM A HADEM 3.00–4.00 Magickou předjitřní hodinku s relaxační hudbou k meditaci připravují Ivana Radechovská s kolektivem externích autorů: Elenou Kubičkovou, Jiřím Mazánkem, Petrem Dorůžkou a Kareřinou Andršovou.

EURORADIO JAZZ SEASON pátek 22.30–24.00 Satelitní přenosy jazzových koncertů střídavě z různých zemí Evropy.

18. 12. Přenos jazzového koncertu z Osla (Norsko). Účinkuje soubor Sharp Nine řízený Staffanem Williamem Olssonem. 29. 1. Přenos jazzového koncertu ze Švédska. Účinkuje Bohuslän Big Band řízený Nilsem Landgrenem. 26. 2. Přenos jazzového koncertu z Bělehradu (Srbsko). Účinkuje trumpetista Marko Djordevic se svým souborem.

JAZZOVÁ SNÍDANĚ víkend 4.45–5.55 Střídavě z Brna, Ostravy a Prahy.

JAZZOVÝ KLUB noc ze soboty na neděli 0.05–1.30 K půlnočnímu setkání s jazzem a blues zvou střídavě Jan Hála, Ondřej Konrád, Jana Koubková a Otakar Svoboda.

NOČNÍ VLNA JAZZU každou noc 2.00–3.00

OSTATNÍ HUDEBNÍ ŽÁNRY ČAJOVNA 19.00–20.00 Hudba a styl nové generace. HUDEBNÍ FÓRUM

víkend 23.15–24.00 |

sobota – střídavě

Svět jiné hudby Alternativní hudební směry a mezižánrové fúze uvádí Petr Slabý.

LITERATURA A ROZHLASOVÁ HRA vedoucí Literárně-dramatické redakce Martin Velíšek ([email protected])

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ denně 18.30–19.00

1. 12.–5. 12. Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh Plastic People (8.–12. část) 6. 12.–15. 12. Kóbó Abe: Písečná žena (10 částí) 16. 12.–20. 12. Pavel Brycz: Moje zmizelé město (5 částí) 21. 12.–23. 12. Adalbert Stifter: Paměti mého praděda (3 části) 24. 12.–27. 12. Johann Wolfgang Goethe: Vilémovy divadelní Vánoce (4 části) 28. 12.–9. 1. František Křelina: Dcera královská (12 částí) 10. 1.–21. 1. Graham Greene: Moc a sláva (12 částí) 22. 1. –2. 2. Anna Enquistová: Návrat domů (12 částí) 3. 2.–7. 2. Vít Fiala: Jak se dělá jazz (5 částí) 8. 2.–12. 2. Adalbert Stifter: Abdiáš (5 částí) 13. 2.–16. 2. Oscar Wilde: Portrét pana W.H. (4 části)

PROGRAM

17. 2.–26. 2. Stanislav Beran: Hliněné dny (10 částí) 27. 2.–3. 3. Venedikt Jerofejev: Moskva – Petušky

OSUDY všední dny 11.30–12.00 | repríza následující všední den 0.05–0.35

Rozhlasové memoáry 30. 11.–4. 12. Miloň Čepelka (5 částí) 7. 12.–18. 12. Anna Fárová: Jsem obklopena historií... (10 částí) 21. 12.–23. 12. Marie Strettiová: O starých časech a dobrých lidech (3 části) 28. 12.–30. 12. Blanka Říhová (3 části) 4. 1.–8. 1. Josef Jařab (5 částí) 11. 1.–22. 1. Eva Kröschlová (10 částí) 25. 1.–29. 1. Ceija Stojka: Žijeme ve skrytu (5 částí) 1. 2.–12. 2. Mojmír Horyna (10 částí) 15. 2.–18.2. Augustin Bubník (4 části) 22. 2.–26. 2. Ludvík Baron a Jitka Staňková (5 částí)

MODERNÍ POVÍDKA čtvrtek 16.00–16.30

3. 12. Marit Tusvik: „Dovolená“ 10. 12. Nicolas Ancion: Jiří a draci 17. 12. Bohumil Hrabal: Andělský voči 7. 1. Ilona Ferková: Příběhy z Anglie 14. 1. Jaromír Štětina: Vykradači hrobů 21. 1. Howard Fast: Synové svobody 28. 1. Kenzaburó Oe: Když jsem byl opravdu mladý 4. 2. Petr Pazdera Payne: Dopis zemřelému 11. 2. William Trevor: V baru Ráj 18. 2. Lili Zografu: Samota 25. 2. Alena Wagnerová: Velmi opožděná vichřice

POVÍDKA neděle 11.30–12.00

6. 12. Veijo Meri: Stříbrné křídlo 13. 12. Jan Havlasa: O dvou, kteří se neměli sejít 20. 12. Edgar Dutka: Vánoční balíček 27. 12. Karel Poláček: Vánoční příběh a dva navíc

STRANA

3. 1. Ladislav Stroupežnický: Piják Přeslička a Vojta Brabenečkář 10. 1. Charles-Louis Philippe: V městečku 17. 1. Stanislav Mareš: Králové v dešti 24. 1. Josef Uher: Pastýřská píseň 31. 1. Anton Pavlovič Čechov: Kočár 7. 2. Arthur Omre: Zatracený kůň 14. 2. František Rachlík: Celej svět hraje divadlo 21. 2. Ivan Sergejevič Turgeněv: Pes 28. 2. František Skácelík: Letitý milenec

NOČNÍ BIBLIOTÉKA neděle 1.30–2.00

6. 12. Miloš Václav Kratochvíl: Benátská serenáda 13. 12. Berta Laufrová: Poslední růžička hraběte Šporka 20. 12. Josef Štefan Kubín: Námluvy 27. 12. František Langer: Legendy z Kampy 3. 1. Věroslav Mertl: Stín blaženosti 10. 1. Petr Šabach: Drak 17. 1. Jaroslav Vrchlický: Povídky ironické a sentimentální 24. 1. Karel Macháček: Útěk do Anglie 31. 1. Alois Vojtěch Šmilovský: Jehla 7. 2. Berta Laufrová: Jak hrabě Špork vytvářel o sobě legendu 14. 2. Svatopluk Čech: Z mých literárních začátků 21. 2. Jiří Hanák: Vyšší princip 28. 2. Karel Schulz: Blázen před zrcadlem

SCHŮZKY S LITERATUROU neděle 20.00–21.00

6. 12. Žil jsem v lásce a radosti (J. Heyduk) 13. 12. Strýčkova ponaučení a Igelitkové pivo (P. Tamminen, M. Rimminen) 20. 12. Návraty do starých bydlišť 27. 12. Mystická cesta Simone Weilové 3. 1. Psychoanalýza židovského národa (Avraham B. Jehošua) 10. 1. V hladových očích padalo listí (K. Bochořák) 24. 1. Kruté horizonty 31. 1. Zbyněk Hejda: Cesta k Cerekvi 7. 2. Intelektuálové v časech zkoušek (R. Dahrendorf)

14. 2. 21. 2. 28. 2.

Hana Ponická Roberto Bolaño: Chilské nokturno Libeňští psychici

SOUZVUK neděle 9.32–10.30

6. 12. Franz Werfel: Tlustý muž v zrcadle 13. 12. Panně Marii s děťátkem 20. 12. sv. Jan od Kříže: Já o studnici vím... 27. 12. Jakub Deml: Cestó do betlémskyho chliva 3. 1. William Shakespeare: Milenčin nářek 10. 1. Váš Bohouš! (B. Martinů) 17. 1. Klement Bochořák 24. 1. Václav Cigler: Ze dne na světlo 31. 1. Vybraná korespondence a svědectví (A. Slavíček) 7. 2. Robert Graves: Kráska v nesnázích 14. 2. Jako mé srdce, maminko (J. Kostohryz) 21. 2. Mak Dizdar a Ladislav Dvořák: Zápis o čase 28. 2. Ferenc Liszt: Fryderyk Chopin

SVĚT POEZIE sobota 22.45–23.00

5. 12. Miloš Vodička: V Labské ulici 12. 12. Pavel Janský: Přehazovali nás lopatou 19. 12. Samuel Beckett: Jak to říct 26. 12. Jan Vladislav: Příběhy 2. 1. Viola Fischerová: Mí mrtví jako živí 9. 1. Sepp Mall: Říci ne a jiné básně 16. 1. Stanislav Denk: Srdce se svírá podobojí 23. 1. Philip Larkin: Vysoká okna – nízký obzor 30. 1. Tomáš Kůs: Spižírna 6. 2. Douglas Dunn: Kandelábry 13. 2. Yveta Schanfeldová: Místo nedělí 20. 2. Louis MacNeice: Dům na útesu 27. 2. Miloš Tomasco: Sám tebou

NEDĚLNÍ VERŠE 12.05–12.10

6. 12. Adam Zagajewski: Prosinec 13. 12. Suzanne Renaudová: První sníh 27. 12. Ivan Blatný: Marný sen 3. 1. Karel Toman: Leden

44

10. 1. John Keats: Píseň o sobě 17. 1. Klement Bochořák: Učedník 24. 1. Ivan Slavík: Není třeba 31. 1. Douglas Dunn: Nedělní ráno 7. 2. Boris Pasternak: Ojedinělé dny 14. 2. Antonín Sova: Zimní odpoledne 21. 2. Rainer Maria Rilke: Od hvězdy k hvězdě 28. 2. Josef Suchý: Mé vlastnictví

SNY neděle 0.00–0.05 Slova ze sna a do snů.

6. 12. Vlasta Skalická 13. 12. Jack Kerouac II. 20. 12. Josef Topol 27. 12. Franz Kafka II. 3. 1. William Shakespeare 10. 1. Bohumila Grögerová 17. 1. Dante Alighieri 24. 1. Aloysius Bertrand 31. 1. Zbyněk Hejda III. 7. 2. Harry Crosby 14. 2. sen krále Xerxa 21. 2. Emil Juliš I. 28. 2. Daisy Mrázková

ETICKÁ KNIHOVNA sobota 1.40–2.00

5. 12. Josef Čapek: Moudrost poutníka 12. 12. Erich Fromm: Láska jako odpověď 19. 12. Albert Schweitzer: O podstatě marnosti 26. 12. Antoine de Saint-Exupéry: O solidaritě, odpovědnosti a odvaze 2. 1. Dopisy na egyptských papyrech 9. 1. Porfyrios: O řádné životosprávě 16. 1. Epikúros: O štěstí a mravnosti 23. 1. Themistios: Jak získat a udržet přátelství 30. 1. Isokratés: Pravidla chování 6. 2. Stobaios: O spravedlnosti 13. 2. Platón: O výchově v rodině 20. 2. Theofrastos: O lidských povahách 27. 2. Petr Chelčický: O spravedlnosti

PSÁNO KURZÍVOU všední dny 10.00–10.15 Úvahy a fejetony.

PROGRAM

SLADKÉ JE ŽÍT sobota 17.45–18.30 Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz.

STRÁNKY NA DOBROU NOC 23.00–23.15 Krátké prózy a výňatky z próz.

STRANA

11. 2. Arthur Conan Doyle: Makléřův úředník 18. 2. Arthur Conan Doyle: Ďáblovo kopyto 25. 2. Arthur Conan Doyle: Spolek ryšavců

ROZHLASOVÉ JEVIŠTĚ FONOGRAMY

sobota 14.00

pátek 16.00–16.30 Návraty po stopách zvuku.

5. 12. Carlo Goldoni: Kavárnička 12. 12. Paul Claudel: Zvěstování Panně Marii 19. 12. Lev Nikolajevič Tolstoj – Mark Rozovskij: Příběh koně 26. 12. Noëlle Châtelet: Žena Vlčí mák 2. 1. Eric Emmanuel Schmitt: Tektonika citů 9. 1. Josef a Karel Čapkovi: Adam Stvořitel 16. 1. Eugène Ionesco: Nosorožec 23. 1. Jiří Kamen: Král a jeho básník 30. 1. Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry 6. 2. L. Kundera – P. Oslzlý – P. Scherhaufer: Labyrint světa a lusthauz srdce 13. 2. Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči 20. 2. Friedrich Dürrenmatt: Proces o oslí stín 27. 2. Arnošt Goldflam: Dámská šatna

OSTROV, KDE ROSTOU HOUSLE neděle 9.00–9.30

KLUB ROZHLASOVÉ HRY úterý 21.30

1. 12. Jan Vedral: Xaver – 3/7 8. 12. Jan Vedral: Xaver – 4/7 15. 12. Jan Vedral: Xaver – 5/7 22. 12. Jan Vedral: Xaver – 6/7 29. 12. Jan Vedral: Xaver – 7/7 5. 1. Alena Zemančíková: Byl jest jeden člověk aneb Hra o komkoli a smrti 12. 1. Petr Chudožilov: Lovci mamutů 19. 1. Eberhard Petschinka: Santo Subito 26. 1. Robert Pinget: Tklivá píseň 2. 2. Jiří Kratochvil: Učitelé jazyků + Balada o reklamním agentovi 9. 2. Jon Fosse: Syn 16. 2. Johann Wolfgang Goethe: Spřízněni volbou 23. 2. Marit Tusvik: Plíseň

HRA PRO TENTO VEČER čtvrtek 20.00

3. 12. Gilbert Keith Chesterton: Ďáblův jícen 10. 12. Jiří Roth: Odepsaní 17. 12. Robert van Gulik: Vražda na lotosovém jezírku 7. 1. Arthur Conan Doyle: Dům u měděných dubů 13. 1. Arthur Conan Doyle: Zmizelý hráč ragby 20. 1. Arthur Conan Doyle: Záhada na Thorském mostě 27. 1. Arthur Conan Doyle: Opatské sídlo 4. 2. Arthur Conan Doyle: Únos

ROZHLASOVÉ SERIÁLY neděle 10.30

6. 12.–31. 1. Norman Mailer: Duch Děvky (2.–10. část) 7. 2.–28. 2. Alexander Dumas: Královna Margot (1.–4. část)

ZPRAVODAJSTVÍ A PUBLICISTIKA, DOKUMENTY vedoucí Redakce zpravodajství a kulturní publicistiky Antonín Pfeifer ([email protected]) vedoucí Redakce dokumentu a speciálních projektů Jiří Kamen ([email protected])

ZPRAVODAJSTVÍ VLTAVY všední dny v 6.00, 7.00, 8.00, 12.00, 15.00 a 17.30 přehled hlavních událostí také v 10.15, 13.30, 16.30 a v 19 hodin

MOZAIKA pondělí až pátek 7.00–9.00, od ledna také 15.00–16.00 Živě moderovaný pořad kulturního zpravodajství a publicistiky. Informace, rozhovory, reportáže, recenze a glosy, přehledy domácího i zahraničního tisku, hosté ve studiu, soutěže. Originální výběr hudby, s jakou se na jiných stanicích nesetkáte.

SETKÁVÁNÍ neděle 14.00–15.15 Profilový rozhovor s výraznou osobností kulturního a společenského života.

VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA STANICE VLTAVA sobota 8.00–11.00 Kulturně-publicistický týdeník. 180 minut reportáží, rozhovorů, glos, fejetonů, dokumentů, literárních ukázek a hudby jazzové i vážné připravují a uvádějí Blanka Stárková a Jiří Kamen.

45

RADIODOKUMENT středa 21.45

2. 12. Martin Groman: Život zmařených nadějí a proplýtvané energie 9. 12. Miloš Doležal: Uprostřed stojí ten, kterého neznáte – 1. část 16. 12. Miloš Doležal: Uprostřed stojí ten, kterého neznáte – 2. část 23. 12. David Vaughan: Pod mými okny kráčely dějiny 30. 12. Martin Groman, Tomáš Černý: Schody času 2009 6. 1. Petr Slinták: Král na Hrad! 13. 1. Miroslav Buriánek: Legenda značky Favorit Rokycany 20. 1. Hana Železná: Slunce zapadá, ticho jiskří mezi slovy 27. 1. Gabriela Albrechtová: Horolezci 3. 2. Zdeněk Bouček, Tomáš Gregor: Stát pasákem 10. 2. Miroslav Valeš: Bratři z druhé strany 17. 2. Eva Uhrová: Pan Rousek a velká voda 24. 2. Milan Hanuš: Kepler v Praze

RADIOATELIÉR sobota 00.05

KRITICKÝ KLUB pondělí 16.00–16.30 | repríza čtvrtek 0.35–1.05 Diskuse odborníků o současné literatuře, filmu, architektuře a výtvarném umění, které připravují moderátoři: Pavel Janáček, Vladimír Hendrich, Bibiana Beňová, Tomáš Dimter, Václav Jamek, Eva Beránková a další.

FILMOVÝ MAGAZÍN úterý 16.00–16. 30 | repríza pondělí 0.35–1.05 Aktuality ze světa filmu připravují Tomáš Pilát a Josef Vomáčka.

HISTORICKÝ KLUB středa 16.00–16.30 Reflexe historických událostí, výročí, osobností, novinek historické literatury apod. Připravuje Jan Tůma.

HOVORY O VÍNĚ každá druhá sobota v měsíci 16.00–16.30 O vinné kultuře rozmlouvají Lukáš Hurník a Jiří Mejstřík.

5. 12. Novinky z EBU #1 12. 12. Novinky z EBU #2 19. 12. PremEdice – Arsenije Jovanovič: Approaching 2. 1. Acustica Helénica Současná scéna akustických umění v Řecku #1 9. 1. Acustica Helénica Současná scéna akustických umění v Řecku #2 16. 1. Acustica Helénica Současná scéna akustických umění v Řecku #3 23. 1. Acustica Helénica Současná scéna akustických umění v Řecku #4 30. 1. PremEdice – Pavel Novotný: Vesmír 6. 2. Kanadské sonické vlny 2007–2008 #1 13. 2. Kanadské sonické vlny 2007–2008 #2 20. 2. Novinky z EBU 27. 2. PremEdice – Alessandro Bosetti

KLUB

STRANA

VÁŽENÍ A MILÍ POSLUCHAČI, ČLENOVÉ KLUBU VLTAVA, děkujeme Vám za přízeň a podporu, kterou jste nám projevovali v průběhu celého roku 2009, a těšíme se, že společně spokojeně strávíme i rok následující. Věříme, že vysílání naší stanice přispěje k dobré pohodě Vašich všedních i svátečních dní.

KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

Staňte se členy Získáte řadu členských výhod a podpoříte vydávání tohoto výjimečného čtvrtletníku posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava. 150 Kč ročně, ukázkové číslo zdarma. Pro všechny nové předplatitele je připraven dárek. [email protected] | www.rozhlas.cz/vltava Chcete-li v příštím roce využívat výhod Klubu Vltava, je třeba uhradit roční členský poplatek ve výši 150,- Kč pro individuální členství, 290,- Kč pro členství rodinné. Členský poplatek můžete uhradit složenkou, kterou najdete vloženou v tomto magazínu. Pro snazší identifikaci plateb nám prosím zašlete kopii ústřižku. Pokud k platbě použijete jinou než námi připravenou složenku, popř. se rozhodnete pro platbu bankovním převodem, čitelně vyplňte variabilní symbol – Vaše identifikační číslo.

klubová setkání, besedy, předpremiéry rozhlasových pořadů, návštěvy kulturních akcí.

 Klub Vltava je pro všechny, kteří poslouchají stanici Česky rozhlas 3 – Vltava a k jejichž životním potřebám patří kontakt s hudebním a slovesným uměním a kulturou v tom nejširším slova smyslu. Je určen těm, kteří chtějí víc než jen kvalitní rozhlasový program.





Klub Vltava nabízí možnost bližšího kontaktu mezi posluchači a tvůrci pořadů, účast na natáčení přímých přenosů, organizuje

Klub Vltava vydává čtyřikrát ročně čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava, který přináší inspiraci ze světa kultury a umění, exkluzivní rozhovory, podrobné informace o programu stanice, přehled partnerů Klubu, členských výhod a slev, aktuální nabídky, soutěže a další zajímavosti.



Klub Vltava nabízí možnost využívat výhod sjednaných s partnerskými institucemi,

UCHO ZA OKO Předvánočních veselic není nikdy dost! Jednu takovou pořádá – nejen na svou počest, ale hlavně pro vaši radost – i stanice Vltava, respektive její pořad Čajovna. Proběhne ve čtvrtek 3. prosince 2009 od 20.00 hod. v experimentálním prostoru NoD v Dlouhé 33 v Praze 1. O program večera se postarají hudební publicisté, muzikanti, literáti a výtvarníci, kteří jsou s Čajovnou dlouhodobě spjatí. Součástí večera bude prodejní výstava UCHO ZA OKO na podporu vzniku notových sešitů tištěných v Brailově písmu. Zakoupením zde vystavených olejů, fotografií či grafik můžete udělat radost svým blízkým pod vánočním stromečkem a zároveň pomoci nevidomým a slabozrakým hudebníkům. Aktuální informace o programu a vystavujících umělcích naleznete na www.rozhlas.cz/cajovna. Jste srdečně zváni.

NA DVOJKU DO ÁČKA

ČESKY ROZHLAS 3 – VLTAVA V CELÉ REPUBLICE NA VKV (FM) BRNO — 102 | BRNO-MĚSTO — 90,4 | Č. BUDĚJOVICE — 96,1 | HODONÍN 100,4 | CHEB — 106,2 CHOMUTOV — 96,3 | JESENÍK — 98,2 | JIHLAVA — 95,4 | KAPLICE — 105,9 | KARLOVY VARY — 105,7 KAŠPERSKÉ HORY — 107,2 | KLATOVY — 88,6 | LIBEREC — 103,9 | OSTRAVA — 104,8 | PARDUBICE — 102,7 PÍSEK — 105,2 | PLZEŇ — 95,6 | PLZEŇ-RADEČ — 93,3 | PRAHA — 105 | PŘÍBRAM — 107 | TRUTNOV — 101,9 ÚSTÍ N. LABEM — 104,5 | VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ — 96,8 | VARNSDORF — 88,4 | VSETÍN — 98,3 | ZLÍN — 94,8 ZNOJMO — 99,2 | NEBO — WWW.ROZHLAS.CZ/VLTAVA

KLUB VLTAVA

46

Nejbližší klubová setkání v „Áčku“ se konají 3. prosince, 7. ledna a 4. února vždy od 19.00 hod. Dozvíte se, co právě Vltava připravuje a co se natáčí, setkáte se s redaktory, dramaturgy, režiséry, herci i hudebníky. Těšíme se na Vás ve Studiu A, Český rozhlas, Hybešova 10, Praha 8.

které vybírá tak, aby umožnil svým členům ještě intenzivnějši kontakt s aktualním děním ve světě kultury. Členské výhody poskytují přední kulturní organizace po celé České republice – hudební festivaly a symfonické orchestry, divadla a divadelní festivaly, galerie, muzea, nakladatelství a další. Jejich počet se stále rozšiřuje.



Aktuální nabídky, setkání, soutěže a akce, stejně jako statut Klubu naleznete na www strankách Klubu.



Osobní členství: roční členský příspěvek

činí 150 Kč. Rodinné členství: roční členský příspěvek činí 290 Kč (obdržíte průkazy člena Klubu Vltava i pro další dva rodinné příslušníky).



Pro zaslání členského příspěvku si vyžádejte individuální variabilní symbol. Klub Vltava, Český rozhlas 3 – Vltava Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 informační linka Klubu Vltava tel.: +420 221 552 686, 221 552 677 e-mail: [email protected] www.rozhlas.cz/vltava/klubvltava

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

PART– NEŘI KLUBU VLTAVA Na uvedené otázky odpovídejte výhradně na lince Klubu Vltava.

STRANA

HUDBA

DIVADLA

PRAŽSKÝ KOMORNÍ ORCHESTR – AGENTURA s. r. o. 20% sleva na nákup vstupenek na abonentní koncerty Černokostelecká 6, 100 00 Praha 10 tel.: +420 274 772 697 www.pko.cz, [email protected]

NÁRODNÍ DIVADLO Spolupráce s Klubem přátel opery Národního divadla: besedy, speciální představení, návštěvy festivalů, slevy a mnoho dalšího pro příznivce opery. Pro bližší informace kontaktujte Klub přátel opery Národního divadla. Ostrovní 1, 112 30 Praha 1 (5. patro, místnost č. 522), tel./fax: +420 224 901 390

SYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU 30% sleva na dopolední veřejné generální zkoušky. Cena vstupenky po slevě 50Kč Vinohradská 12, 120 99 Praha 2 tel.: +420 221 551 412, fax: +420 221 551 413 www.rozhlas.cz/socr, [email protected]

www.narodni-divadlo.cz, [email protected]

TALICHŮV KOMORNÍ ORCHESTR 15% sleva z ceny abonentní vstupenky na Sezonu 2009–2010 10% sleva z ceny jednotlivých vstupenek na koncerty abonentního cyklu sezóny Koncerty se konají v Sále Martinů Lichtenštejnského paláce, Malostranské nám. 13, Praha 1 tel: +420 244 062 601, +420 603 293 985 www.talich.com, [email protected] COLLEGIUM MARIANUM Pořadatel cyklu koncertů Barokní podvečery 10% sleva z ceny vstupného Melantrichova 971/19, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 229 462, +420 731 448 346 www.collegiummarianum.cz NÁRODNÍ MUZEUM – ČESKÉ MUZEUM HUDBY Karmelitská 2, 118 00 Praha 1 www.nm.cz ASOCIACE ČESKÝCH FILMOVÝCH KLUBŮ Pořadatel filmové přehlídky Projekt 100 Stonky 860, 686 01 Uherské Hradiště www.projekt100.cz Kolikátý ročník tradiční putovní filmové přehlídky se letos koná? První tři výherci získají 2 volné vstupenky na zahájení Projektu 100, které proběhne 14. ledna 2010.

Činohra Národního divadla nabízí členům Klubu Vltava vstupenky s 20% slevou na následující tituly: Brian Friel: Listy důvěrné Leoše Janáčka 8. a 13. 12. 2009 v 19 hod., Divadlo Kolowrat Hadar Galon: Mikve 1. 1. 2010 v 17 hod. a 11. 1. 2010 v 19 hod., Stavovské divadlo Tracy Letts: Srpen v zemi Indiánů 13. a 25. 2. 2010 v 19 hod., Stavovské divadlo Na jeden členský průkaz lze se slevou zakoupit maximálně dvě vstupenky na jeden titul. Počet vstupenek je omezený.

Ovocný trh 6, 112 30 Praha 1 tel.: +420 224 901 419 www.narodni-divadlo.cz [email protected] NÁRODNÍ DIVADLO V BRNĚ 10% sleva z ceny vstupného na vybraná představení pořádaná divadlem Dvořákova 11, 657 70 Brno tel.: +420 542 158 111, www.ndbrno.cz DIVADLO KOMEDIE 20% sleva z ceny vstupného na představení pořádaná divadlem Jungmannova 1, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 222 734 www.prakomdiv.cz, [email protected] DIVADLO ARCHA 10% sleva ze vstupného na vybraná představení, více na infolince klubu nebo v Divadle Archa Na Poříčí 26, 110 00 Praha 1 tel.: +420 221 716 333 www.divadloarcha.cz, [email protected]

47

DIVADLO VIOLA 20% sleva z ceny vstupného na všechna představení pořádaná divadlem, 50% sleva v rámci dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevišti Národní třída 7, 110 00 Praha 1 tel./fax: 224 220 844 www.divadloviola.cz DIVADLO NABLÍZKO 50% sleva z ceny vstupného Představení se konají v hostitelských divadlech. tel./fax: +420 257 007 684 www.nablizko.cz, [email protected] DIVADLO PONEC 30% sleva z ceny vstupného Husitská 24A/899, 130 00 Praha 3 tel.: +420 224 817 886 (9–17h), +420 222 721 531 (17–20h) www.divadloponec.cz, [email protected] MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC 50% sleva z ceny vstupného Třída Svobody 33, 771 11 Olomouc tel.: +420 585 223 533 (předprodej vstupenek) www.moravskedivadlo.cz [email protected] JIHOČESKÉ DIVADLO ČESKÉ BUDĚJOVICE Aktuální slevy na představení a klubové akce ve spolupráci s Klubem přátel Jihočeského divadla Dr. Stejskala 23, 370 47 České Budějovice tel.: +420 386 355 245 www.jihoceskedivadlo.cz, [email protected]

VÝTVARNÉ UMĚNÍ GALERIE RUDOLFINUM 50% sleva z ceny vstupného, ke každé výstavě komentovaná prohlídka Alšovo nábřeží 12, 110 00 Praha 1 tel.: +420 227 059 309 (pokladna) www.galerierudolfinum.cz, [email protected]

PARTNEŘI KLUBU VLTAVA

ČESKÉ MUZEUM VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE 50% sleva z ceny vstupného na aktuální výstavy Husova 19–21, 110 01 Praha 1 tel.: +420 222 220 218, fax: +420 222 221 190 www.cmvu.cz, [email protected] GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY 20% sleva ze vstupného na aktuální výstavy Výstavní místa: Městská knihovna, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstská radnice, Dům U Zlatého prstenu, Trojský zámek, Bílkova vila, Bílkův dům v Chýnově. Mariánské nám. 1, Praha 1 tel.: +420 222 310 489, +420 222 313 357 www.citygalleryprague.cz V Městské knihovně v Praze probíhá do 10. 1. 2010 výstava prezentující díla umělců a umělkyň ze zemí bývalého „východního bloku“, kteří ve své tvorbě tematizují problém (umělecké) identity. Jak se tato výstava jmenuje? První tři výherci získají 2 volné vstupenky.

PRAŽSKÝ DŮM FOTOGRAFIE – PRAGUE HOUSE OF PHOTOGRAPHY, O. P. S. 30% sleva z ceny vstupného Václavské nám. 31, Praha 1 tel.: +420 222 243 229 www.phpweb.cz, [email protected] GALERIE AMU Malostranské náměstí 12, 118 00 Praha 1 www.amu.cz TOPIČŮV SALON Vstupné dobrovolné Národní 9, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 232 500 [email protected] GALERIE VERNON Vstup zdarma Janovského 23, 170 00 Praha 7 tel.: +420 774 155 591 [email protected] www.galerievernon.com

STRANA

ARS VIVA CESTY ZA UMĚNÍM Specializovaná cestovní kancelář Slevy až 12,5% budou poskytnuty ve výši uvedené u zájezdu dle katalogu Muchova 9, č. p. 223 (1. patro), 160 00 Praha 6 tel.: +420 233 324 099, fax: +420 224 311 585 www.arsviva.cz, [email protected]

KNIHY, ČASOPISY, CD SPOLEČNOST FRANZE KAFKY 30% sleva na veškerou knižní produkci z nakladatelství Široká 14, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 227 452 www.franzkafka-soc.cz [email protected] RADIOSERVIS, A. S. Hudební a knižní vydavatelství Českého rozhlasu, vydavatel Týdeníku Rozhlas 25% sleva v zásilkovém obchodě na vlastní zboží, zájemcům zašleme zdarma katalog Objednávky: Jeseniova 36, 130 00 Praha 3 tel.: +420 222 713 037, +420 221 551 384 [email protected] 10% sleva na celý sortiment ve firemní prodejně Vinohradská 13, Praha 2, tel.: +420 222 254 480 A2 KULTURNÍ TÝDENÍK Americká 2, 120 00, Praha 2 tel.: +420 222 510 227 www.tydenikA2.cz SANQUIS Časopis o umění a zdravém životním stylu 20% slevu na předplatné a dárek pro nové předplatitele (cena ročního předplatného po slevě činí 680Kč, možnost zaslání ukázkového čísla zdarma) Při objednávání uvádějte kód „Vltava“ www.sanquis.cz

OPERA PLUS Internet magazine www.operaplus.cz, [email protected] NAKLADATELSTVÍ ROMEO 30% sleva z ceny knih Pod Bání 21, 180 00 Praha 8 tel.: +420 283 840 193, +420 605 960 211 www.jirijosek.com, [email protected] NAKLADATELSTVÍ LIKA KLUB až 25% sleva na všechny publikace Kostnické nám. 5, 130 00 Praha 3 tel.: +420 222 541 166 [email protected] NAKLADATELSTVÍ CARPE DIEM Edice klubové poezie, Edice knih doplněných o DVD 20% sleva na veškeré tituly Carpe diem, 691 11 Brumovice 175 tel.: +420 519 423 378 www.carpe.cz, [email protected] LIBRI, spol. s. r. o. 15% sleva z ceny knih Na Hutmance 7, 158 00 Praha 5 tel.: +420 251 613 113, fax: +420 251 611 013 www.libri.cz, [email protected] Stanislav Bártl – novinář, publicista a spisovatel, je nestorem českého polárního bádání a autorem řady knih o této problematice. Je zřejmě prvním Čechem, který procestoval obě polární oblasti, Arktidu i Antarktidu. Ve kterém roce se narodil? První tři výherci získají knihu Záhada dobývání severního pólu.

ŽAKET – KARTOGRAFICKÉ VYDAVATELSTVÍ 30% sleva z ceny všech map při přímém odběru Slánská 381/10, 163 00 Praha 6 tel.: +420 210 083 570 www.zaket.cz, [email protected] NAKLADATELSTVÍ ATLANTIS, spol. s r. o.

MAGAZÍN KLUBU VLTAVA Čtvrtletník posluchačů a příznivců stanice Český rozhlas 3 – Vltava – XIV. ročník, číslo 4, prosinec 2009–únor 2010 Vychází 4x ročně. Evidenční číslo MK ČR E 14038. – Šéfredaktor: Luboš Stehlík – Redakce: Marcela Hájková, Eva da Silva Melo Grafická úprava a sazba: Colmo, www.colmo.cz – Tisk: Tiskárna Macík, s. r. o. – Distribuce: SEND, předplatné s. r. o. – Český rozhlas 3 – Vltava, ředitel stanice Lukáš Hurník – Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 221 552 677 – www. rozhlas.cz/vltava – e-mail: [email protected]

48

20% sleva na produkci nakladatelství, při objednávce dvou a více knih neplatíte poštovné PS 374, Česká 15, 602 00 Brno tel./fax: +420 542 213 221 www.atlantis-brno.cz, [email protected] NAKLADATELSTVÍ BASET až 15% procent sleva na vybrané publikace redakce: Sokolská 66, 120 00 Praha 2-Nové Město, tel.: +420 244 402 705, +420 244 402 707 expedice – prodejní sklad: Plovdivská 3400, 143 00 Praha 4, tel./fax: +420 244 402 706 www.baset.cz, [email protected] MLADÁ FRONTA A.S. 20% sleva z ceny knih Při objednávce nad 600Kč balné a poštovné zdarma Objednávky: [email protected] tel.: +420 225 276 284 Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4-Modřany www.bookcafe.cz, www.mf.cz NAKLADATELSTVÍ LABYRINT 20% sleva z ceny knih Dittrichova ulice č. 5, 120 00 Praha 2 tel./fax: +420 224 922 422 labyrint.net, [email protected] NAKLADATELSTVÍ TITANIC 20% sleva na všechny knihy Plzeňská 222, 150 00 Praha 5 tel.: +420 257 211 257 www.titanic.n.cz, [email protected]

Členské výhody Veškeré soutěžní plnění je možné čerpat prostřednictvím informační linky Klubu Vltava. Odpovědi volejte na klubovou linku +420 221 552 686 nebo pište na e-mailovou adresu [email protected]. Chcete-li využít členských výhod u našich partnerů, uvádějte při písemných objednávkách členské číslo. Při osobním odběru se prokažte průkazkou Klubu Vltava. Změna výhod partnerů a konkrétních forem spolupráce vyhrazena.

Staňte se předplatitelem časopisu Art+Antiques a získáte: slevu na vstupném do partnerských galerií spolehlivou distribuci do vaší schránky slevu 165 Kč oproti koupi na stánku zdarma tři starší čísla časopisu

Předplatné Jak objednat? Roční: 825 Kč na webu: www.artantiques.cz Půlroční: 500 Kč emailem: [email protected] telefonicky: +420 800 300 302 Art+Antiques je měsíčník, pouze v létě faxem: +420 284 011 847 vychází jako dvojčíslo. Předplatné poštou: POSTSERVIS, oddělení předplatného je klouzavé, lze je uzavřít kdykoliv Poděbradská 39, 190 00 Praha 9 v průběhu roku. Půlroční předplatné se vztahuje na 6 čísel, přičemž letní dvojčíslo je počítáno jen jako jedno číslo.

PROGRAMOVÉ TIPY STANICE ČESKÝ ROZHLAS 3–VLTAVA

od 2. 12. 11.30 hodin / všední den OSUDY: ANNA FÁROVÁ

od 7. 12. Přenos jazzového koncertu z Osla (Norsko). Účinkuje soubor Sharp Nine řízený Staffanem WilliamemOlssonem.

22.30 hodin EURORADIO JAZZ SEASON

8. 12. 21.45 hodin DAVID VAUGHAN: POD MÝMI OKNY KRÁČELY DĚJINY

23. 12.

MUDr. Věra Kölbelová, která prožila téměř celý život na pražském Václavském náměstí, podává ojedinělé svědectví o českých dějinách.

Vzpomínky české teoretičky fotografie a esejistky v 10 částech vltavských Osudů.

12. 12. 30. 12.

Zajistěte si předplatné za zvýhodněnou cenu! Objednávky: SEND, distribuce tisku, www.send.cz, tel.: 225 985 225, fax: 267 211 305

16 hodin / středa PŘÍBĚH NÁRODNÍHO TECHNICKÉHO MUZEA Pětidílný cyklus Historického klubu.

5. 12. 20. 12. VÁNOČNÍ DEN EURORÁDIA

Každý měsíc 52 stran poutavého čtení! Josef Bohuslav Foerster – 150 let od narození.

20.00 hodin POUTNÍKŮV NÁVRAT

Více na www.dejiny.nln.cz www.rozhlas.cz/d-dur

8.00 hodin INDUSTRIÁLNÍ PAMÁTKY

předplatné Dějiny a současnost

Koncertní programy z Norimberka, Vídně, Prahy, Dublinu a Mnichova.

Předplatitelské výhody: – ročně 2 čísla zdarma – kartička Předplatitel 2010 – 10% sleva při nákupu knih z produkce Nakladatelství Lidové noviny ve Vinohradském knihkupectví – volné nebo zlevněné vstupné do muzeí, galerií a dalších partnerských institucí www.rozhlas.cz/vltava

KLAUNIÁDY NA VLTAVĚ Cirkus v pohybu: rozhlasové podoby a příběhy současných klaunů.

Předplatilas?

Tematicky zaměřená Víkendová příloha stanice Vltava.

Ponořte se do klasiky