Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Česká obecná menšinová, obecná a národní škola ve Velkých Losinách 1934 - 1953 (bakalářská diplomová práce)
Vladislav Mikmek
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.
Brno 2008
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.
……………………….. datum
………………………… vlastnoruční podpis
-2-
Děkuji Mgr. Tomáši Dvořákovi, Ph.D. za pomoc při psaní mé bakalářské diplomové práce.
-3-
Obsah Úvod ............................................................................................................................... - 5 1.
Základní školství v Českých zemích od Marie Terezie po polovinu 20. století ...... - 6 -
2.
Stručné dějiny menšinové obecné, obecné a národní školy ve Velkých Losinách - 11 2.1 Menšinová obecná škola .................................................................................................- 11 2.2 Obecná a národní škola ...................................................................................................- 13 -
3.
Žactvo ................................................................................................................... - 20 -
4.
Školní akce a oslavy.............................................................................................. - 27 -
5.
Závěr ..................................................................................................................... - 35 -
6.
Prameny a literatura ............................................................................................ - 36 6.1
Prameny ...................................................................................................................- 36 -
6.2
Literatura ..................................................................................................................- 36 -
-4-
Úvod V této bakalářské diplomové práci se pokouším zachytit dějiny české menšinové obecné školy v letech 1934 – 1938 a obecné (později národní) školy existující mezi lety 1945 – 1953 v severomoravské obci Velké Losiny. Přestože se úředně jednalo o školy dvě, obecná a později národní škola na českou menšinovou navazovala, jak už symbolicky osobou ředitele, tak i kronikou, která plynule přechází z období jedné školy do druhé. Cílem této práce není popsat v chronologickém přehledu co nejpřesněji všechny změny a události, které se na losinské škole odehrály, ale kromě samotného zachycení stručných dějin této školy se pokusit i vytvořit obraz života na této škole a tak vlastně popsat i život na českých obecných školách třicátých, čtyřicátých a počátku padesátých let. Nejvíce je to znát v poslední části práce, kde je zachycen vztah školy k okolnímu světu, který se vyvíjel a projevoval na obecných školách velmi podobně. Naprostou většinu informací o české menšinové obecné škole a obecné (národní) škole ve Velkých Losinách jsem čerpal z jejího fondu uloženém v šumperském okresním archivu. Jádrem a důležitým zdrojem informací byla školní kronika, společná pro obě školy, rovněž korespondence, zprávy z inspekcí, třídní výkazy i jiný písemný materiál vznikající při funkci školy. Doplňujícím pramenem byl díl obecní kroniky z těchto let, který však kromě informace o založení školy důležitější informace k tématu neposkytuje. Stejně je tomu tak u kroniky zdejší německé školy. Ani jeden z těchto pramenů se neobtěžuje popsat zánik školy po Mnichovské dohodě, přestože ostatní události z této doby jsou popsány dosti podrobně. Z poválečného období jsem použil protokoly národního výboru obce, sloužily spíše však jako kontrola událostí, které byly dosti podrobně zaznamenány v samotné školní kronice. Fondy místní a okresní školní rady neobsahovaly žádné pro práci užitečné informace. Svoji práci jsem rozdělil tematicky na několik kapitol. První kapitola se věnuje dějinám českého obecného školství v habsburské monarchii a Československu od dob Marie Terezie až po rok 1953 a zachycuje tedy i změny ve školství v době, kdy česká obecná škola v Losinách existovala. Objevuje se tu vznik a vývoj důležitých institucí, podobně jako zákony, které posouvaly vývoj školství vpřed a někdy i zpět.
-5-
Druhá kapitola se ve svých dvou podkapitolách snaží popsat stručné dějiny předválečné a poválečné školy. Jsou zde popsány jejich založení, případně obnovení a zánik, změny v učitelském sboru a také organizační změny. Ve třetí kapitole se věnuji problematice žactva. Kromě informací o počtu žactva v jednotlivých ročnících se zde píše i o kroužcích a také péči o žactvo a zájmovým organizacím, vznikajících při losinské škole. Čtvrtá kapitola se zabývá školními akcemi a oslavami. Zde je zachyceno, jaké důležité momenty v roce si žáci třicátých, čtyřicátých a padesátých let připomínali, jak a odkdy byly slaveny. Tato část práce popisuje tak nepřímo z velké části i život na ostatních školách v tehdejší Československé republice.
1. Základní školství v Českých zemích od Marie Terezie po polovinu 20. století Narozdíl od dřívějších dob se České země osmnáctého století počítaly jako součást Rakouska v Evropě k zemím kulturně zaostalým a větší střediska pokrokového myšlení a vzdělání bylo třeba hledat více na západ. Důležitým mezníkem a počátkem moderního českého školství byla doba panování Marie Terezie. Za její vlády dostaly školy v habsburské monarchii pevnou podobu a řád. Rokem, kdy reforma školství začala, byl rok 1773, kdy došlo ke zrušení jezuitského řádu, řídícího většinu školství ve státě, což vytvořilo potřebné podmínky pro rozvoj. Počet vyhlášených jezuitských gymnázií byl rychle omezen jen v Čechách z 44 na 311 a jejich školní majetek se stal součástí nově zřízeného školního fundu. Zásadní reforma rakouského elementárního školství byla schválena panovnicí v následujícím roce. Vypracoval ji opat Jan Ignác Felbiger. Školní řád, který školství prohlásil za pevnou součást rakouského státu, dostal jméno Všeobecný řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařsko-královských dědičných zemích. Byla jím především zavedena povinná šestiletá školní docházka pro děti od 6 do 12 let a vzniklo několik druhů škol. Triviální školy, které neměly více jak dvě třídy, byly zřizovány v sídlech far. Učily se zde číst, psát, počítat a také náboženství. Dozorcem býval místní farář. Hlavní škola byla zřizována jedna pro každý kraj. Vyučovalo se na ní totéž, co na školách triviálních a navíc i latina, zeměpis, dějepis, přírodopis, sloh, kreslení, geometrie 1
Štverák, Vladimír: Stručné dějiny pedagogiky. Praha 1983, s. 185.
-6-
a také základy hospodářství. Zatímco triviální školy byly financovány obcemi, potřeby hlavních škol se hradily ze školního fondu, vytvořeného po zrušení jezuitského řádu. Na hlavních školách se často učily české děti v německém jazyce, čímž tento typ škol přispíval ke germanizaci.2 Normální školy se zřizovaly v hlavních městech zemí a vyučovacím jazykem těchto škol, které byly vlastně školami hlavními s rozšířenou výukou, byla výhradně němčina. I ony tak přispěly výraznou měrou ke germanizaci. Vzdělávali se tu i příští učitelé obecných škol. Školská reforma zaznamenala brzké úspěchy, nejen díky Felbigerovi, ale také Ferdinandoví Kindermannovi a Ignáci Mehofferovi, kteří prosazovali školskou reformu v Čechách a na Moravě. Počet žáků vesnických škol se v Českých zemích zvýšil z 40 tisíc v roce 1775 na 324 tisíc v roce 17903. Za Josefa II. se situace v základním školství mnoho nezměnila, pouze se zvýšilo germanizační úsilí a přibyly snahy o naprostou sekularizaci školy. Bylo rovněž umožněno vytvářet zvláštní nekatolické školy. Josefův mladší bratr a následník Leopold II. pak vytvořil první krok k samosprávě škol, když v každém městě kraje měl být vytvořen studijní konsens, který byl v oblasti nejvyšším školním úřadem4. Školství dostalo svůj nový řád v roce 1805, za vlády císaře Františka I. Politické zřízení německých škol v c.k. německých dědičných zemích, jak se dokument jmenoval (běžně se mu říkalo Schulkodex), opět předalo dozor nad školami plně do duchovenstvu. Elementární školství tak bylo zmraženo na dalších padesát let v konzervativní podobě, kdy jeho hlavním úkolem bylo vychovávat vzorné občany bez politického rozhledu. V létech 1808 – 1848 působila jako nejvyšší školní úřad říše dvorská studijní komise, která se však nezapsala významněji do dějin rakouského školství. V revolučním roce byla nahrazena ministerstvem vyučování. Velkým krokem zpět byl konkordát z roku 1855, který podřídil vyučování církvi. Na dvanáct let tak církev rozhodovala o vnitřním životě školy. Počátkem nového rozkvětu školství v monarchii byl rok 1867, kdy vešla v platnost nová, tzv. prosincová ústava. Ta byla velkým krokem vpřed v oblasti lidských práv a odrazila se přirozeně i ve školství, které se opět ocitlo plně v rukách státu a kompetence církve byly omezeny jen na výuku náboženství. Pokrokem byl následný rozvoj
2
Tamtéž, s. 187. Tamtéž, s. 192. 4 Janda, Bohumil: Československá vlastivěda. Díl X: Osvěta. Praha 1931, s. 17. 3
-7-
soukromého školství, jelikož „věda i vyučování jsou svobodny a zakládati ústavy výchovné je oprávněn každý občan, jenž prokázal k tomu náležitou způsobilost“5. Dne 14. května 1869 byl vyhlášen říšský zákon č. 62. ř. z. Ten vytvořil soustavu národního školství v podobě, která přetrvala v základních rysech přes osmdesát let. Došlo ke zřízení obecných a měšťanských škol a vyhlášení povinné školní docházky pro děti od 6 do 14 let. Byly založeny místní, okresní a krajské školní rady. Místní školní rada měla být zřízena v každé školní obci, členy byli zástupci církví, školy, obce a předsedou starosta obce v Čechách a zvolený člen rady na Moravě. Do kompetencí rady patřilo hlavně udržování školní budovy a soupisy mládeže. Bylo-li v obci více škol různé národnosti, bylo též více rad. Okresní školní rada sídlila v okresním městě a jejím předsedou byl okresní hejtman, členy pak okresní školní inspektor, přirozeně zástupci církví, 2 zástupci z každé školy a zástupcové obcí. Úkolem byla především evidence stavu školství v okrese. Zemská školní rada spravovala pak všechno školství v zemi. Obecná škola, která nahradila triviální, bývala až osmiletá a měla být zřizována v těch místech, kde v okruhu 4 km bylo přinejmenším 40 dětí školou povinných.6 Po pěti letech žáci mohli přestoupit na vyšší stupeň obecné školy – měšťanskou školu, která byla tříletá (později přibyl dobrovolný čtvrtý ročník) a většinou vznikala na místě zrušených hlavních škol. Rok 1880 byl důležitým rokem v dějinách českého školství. Došlo ke zřízení Matice školské, dále pak nazývané Ústřední matice školská (ÚMŠ) pro svou přední roli v hierarchii později vzniklých matic. V německých oblastech se rychle začaly vytvářet české školy. Už v prvním roce vznikly školy v Brně, Liberci a ve Znojmě, v Prachaticích a v Nýřanech. Školy ÚMŠ nejen zřizovala, ale i dál se o ně společně s dalšími přispěvateli starala. Školy byly většinou zřizovány s vyhlídkou, že se stanou veřejnými, pokud se naděje nenaplnila, ÚMŠ v několika případech školy i rušila7. Novela zákona v roce 1883 nezměnila nic zásadního, především polodenní vyučování a úlevy pro žáky starší dvanácti let od dubna do listopadu. České menšinové školy v předválečném období byly často ve velmi špatném stavu. Kromě toho, že byly umístěny ve špatně zaopatřených budovách a byly zpravidla mnohem hůře vybaveny než německé, byl největší problém už s jejich zakládáním.
5
Janda, Bohumil: Československá vlastivěda. Díl X: Osvěta. Praha 1931, s. 38. Králíková, Marie: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v Českých zemích. Praha 1977, s. 32. 7 Ottův slovník naučný. Díl XVII. Heslo Matice. Praha 1901. 6
-8-
Němci se vytvoření menšinové školy ve své obci bránili jak to jen šlo a stát Čechům nepomáhal. České menšinové školy tak byly zakládány soukromou cestou, obrannými protigermanizačními organizacemi, zvláště Ústřední Maticí školskou a Národní Jednotou. Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska zdědila Československá republika po monarchii dočasně všechny zákony, takže i české školství pokračovalo v předválečné tradici. Společně s dalšími změnami došlo ovšem nakonec i ke hlubokým změnám ve školství. Ministerstvo školství a národní osvěty (dále MŠNO) převzalo vrchní správu školství, školní rady byly zachovány, jejich právo rozhodovací však přešlo na ministerstvo a výrazným oddílem bylo, že jejich členy už nebyli duchovní. Podvojnost okresních školních rad v pohraničí byla zachována, například v Šumperku existovaly vedle sebe německá i česká okresní školní rada.8 Další změny přicházely postupně a pomalu, například zrušení celibátu učitelek v roce 1919. Poněmčování českých dětí v pohraničí učinil konec zákon z 3. dubna 1919, který stanovil podmínky pro zřizování menšinových škol. České menšinové školství tak zažívalo svůj rychlý rozkvět. Podle zákona bylo možno obecnou školu zřídit tam, kde do čtyř kilometrů (tj. jedné hodiny cesty) žije nejméně 40 dětí tohoto jazyka, podobně jako za staré monarchie9. Rozdíl byl však především tom, že stát vznik takovýchto škol výrazně podporoval. Pokud pak žilo v okolí 400 dětí, měla být zřízena i menšinová škola měšťanská. Výhodné to bylo především pro Čechy, jelikož počet rozptýleného českého obyvatelstva v pohraničí bylo daleko více, než německého ve vnitrozemí.10 Poměr v podpoře českých a německých obecných škol se po světové válce obrátil. Němci mluvili přímo o odbourávání německých a podporování českých škol a tím pádem porušování ústavy, která výuku v mateřštině slibovala. Situace počtu českých a německých škol však nebyla vůbec špatná. Ve školním roce 1919/20 připadalo na jednu třídu české obecné školy v Čechách 344 občanů, na německou 308, na Moravě 304 na českou a 282 na německou11. Stále ale existovala potřeba nového školského zákona. V červenci 1920 byl pod záštitou prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka svolán do Prahy První sjezd 8
Bartoš, Josef: Dějiny Moravy IV. Svobodný stát a okupace. Brno 2004, s. 120. Klimek, Antonín: Velké dějiny zemí koruny české XIV. Praha 2002. 10 Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918 - 1938) III. Praha 2003, s. 95. 11 Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918 - 1938) I. Praha 2000, s. 187. 9
-9-
československého učitelstva a přátel školství a osvobozené vlasti. Jednalo se především o jednotné školské soustavě, která se stala stěžejním bodem programu. Školského zákona se Československo dočkalo 13. července 1922. Tento tzv. malý školský zákon č. 226/1922 Sb.z. a n., zavedl osmiletou školní docházku, což bylo však novinkou jen v bývalých uherských zemích. Úlevy ve školní docházce byly definitivně zrušeny, jednotřídky měly mít maximálně 65 žáků ve třídě, jinde 70 žáků na třídu (od 1932/33 jen 50)12. Koedukace, kterou zákon zaváděl, byla novinkou především v městských školách. Náboženství bylo prohlášeno nepovinným předmětem. Povinná školní docházka mohla proběhnout osm let na obecné škole nebo také pět let na obecné a tři roky na měšťanské s dobrovolným čtvrtým ročníkem13. Z celkového počtu 10 372 obecných škol v Čechách a na Moravě byl největší počet z nich dvoutřídních a jednotřídních (2786 a 2710), což byly typické školy venkova. Naopak typickou městskou obecnou školou byla pětitřídní škola, kterých u nás bylo ve stejné době 185314. V roce 1935 byl vydán důležitý zákon o újezdních měšťanských školách. Přestože se může zdát, že se tím jen ulevilo žákům v dlouhém cestování do města, bez újezdních měšťanských škol by nebyl dostatek školních budov a učitelů a nebylo by možné v roce 1948 provést přechod na jednotnou školu.15 Základní školství v Protektorátu bylo dle německého vzoru přeměněno na čtyřletou obecnou školu povinnou a měšťanskou výběrovou. Zvýšil se počet hodin německého jazyka, který se často používal úplně nebo částečně jako jazyk vyučovací. Mimo protektorát v župě Sudety byl školský systém zcela přizpůsoben říšskému, české školy zanikaly. Po druhé světové válce mělo dojít k dalším zásadním změnám v českém a slovenském školství, jelikož malý školský zákon (nazývaný pokrokovými učiteli „školský zmetek“16) neřešil mnoho problémů ve školství, které se od roku 1869 objevily. Již Košický vládní program požadoval zpřístupnění vzdělání všeho lidu. Osnovy základního školství byly pozměněny tak, že se měšťanská škola poněkud vzdálila škole obecné a sbližovala se se střední. Třetí a čtvrtý ročník měšťanské školy
12
Janda, Bohumil: Československá vlastivěda. Díl X: Osvěta. Praha 1931, s. 72. Štverák, Vladimír: Stručné dějiny pedagogiky. Praha 1983, s. 311. 14 Králíková, Marie: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v Českých zemích. Praha 1977, s. 60. 15 Tamtéž, s. 62. 16 Štverák, Vladimír: Stručné dějiny pedagogiky. Praha 1983, s. 311. 13
- 10 -
měly technickou a studijní větev. Byly zavedeny nové předměty, především ruština a politická výchova17. Ústava z května 1948 má ve svém dvanáctém, třináctém a čtrnáctém článku: „Všichni občané mají právo na vzdělání. Stát pečuje o to, aby se každému dostalo vzdělání a výcviku podle jeho schopností a se zřetelem k potřebám celku. … Základní školní vzdělání je jednotné, povinné a bezplatné. … Veškerá výchova, všechno vyučování buďte zařízeny tak, aby byly v souladu s výsledky vědeckého bádání a nebyly v neshod s lidově demokratickým zřízením.“18 Přesněji školní záležitosti vymezil školský zákon č. 95/1948 Sb., kterým byla po dlouhém čekání vytvořena jednotná státní školská soustava se všemi školami, kromě vysokých19. Povinná školní docházka trvala nyní 9 let, vliv církve byl nahrazen vlivem nového režimu. Ze školy obecné se stala tímto rokem škola národní o pěti ročnících a z měšťanské školy (zvané za republiky řídce i občanská) se stala čtyřletá střední škola. Děti do patnácti let tak poprvé navštěvovaly všechny stejné školy. Podle §2 tohoto zákona „školy pečují o všestranný rozumový, citový, mravní a tělesný rozvoj žactva. … Vychovávají politicky uvědomělé občany lidově demokratického státu, statečné obránce vlasti a oddané zastánce pracujícího lidu a socialismu.“ K ještě těsnějšímu spojení stupňů všeobecného vzdělání došlo o pět let později. Školský zákon č. 31 z dubna 1953 upravil povinnou školní docházku na osm let, druhý a třetí stupeň nové jedenáctileté školy byly nyní tříleté, a poslední tři roky (9. – 11.) jen dobrovolné resp. výběrové.20
2. Stručné dějiny menšinové obecné, obecné a národní školy ve Velkých Losinách 2.1 Menšinová obecná škola Velké Losiny se menšinové školy dočkaly teprve v roce 1934, tedy patnáct let po přijmutí zákona o menšinových školách v Československu. Důvodem takového zdržení byly především hlasité názory zdejších Němců, že v této obci existence menšinové školy není oprávněna, protože se jedná o oblast téměř čistě německou. Gross Ullersdorf, jak zní německý název obce, měla skutečně málo českých obyvatel. V roce 1930 se k české 17
Králíková, Marie: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v Českých zemích. Praha 1977, s. 70. Ústava československé republiky, Praha, SPN 1956, s.13. 19 Štverák, Vladimír: Stručné dějiny pedagogiky. Praha 1983, s. 358. 20 Králíková, Marie: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v Českých zemích. Praha 1977, s. 80. 18
- 11 -
národnosti hlásilo z pouze 51 z 2569 zdejších občanů. Německá obecná škola zde měla už přes osmdesát let, od roku 1923 zde existovala i německá škola měšťanská. Přesto se podařilo českou menšinovou školu Ústřední matici školské, která se pro založení rozhodla, v této téměř německé obci prosadit. Nejdůležitějším problémem bylo však zajistit menšinové škole místnosti k výuce. Problém vyřešili Fabián a Artur Fleischmannovi, kteří vlastnili nevelkou vilu Marie č.p. 31721. Z této budovy v těsné blízkosti zdejších lázní poskytli pro účel výuky několik místností. Šlo o třídu v přízemí cca 34 m2 a vedlejší menší místnost, která se stala kabinetem. Přední vchod budovy směl být žáky a učiteli užíván pouze v teplých měsících, jinak se vcházelo vchodem zadním. Příprava místností netrvala ani tři měsíce. Vymalování a také vhodné upravení obou místností pro výuku bylo provedeno nákladem okrsku Národní Jednoty v Šumperku. Ústřední matice školská se postarala o zakoupení nového nábytku a nejpotřebnějších pomůcek pro školu, učebnic žákům, školních potřeb a dvaceti svazky knih založila školní knihovnu. Řídícím učitelem nové školy se stal Bohumír Minář22 z blízké obce Vikýřovice, který provedl zápis a postaral se o zahájení výuky, správcem školy byl na počátku školního roku 6. září ustanoven Otakar Mikulka, který přešel do Losin rovněž ze státní školy ve Vikýřovicích. Ženské ruční práce vyučovala Jindřiška Solnařová, která je rovněž vyučovala na škole v Rapotíně, od 1. února ji pak nahradila Milada Mikysová-Plhalová, učitelka domácích nauk v Sobotíně. Výuky římskokatolického náboženství se ujal farář z Rejchartic Jaroslav Koplík. Už v prosinci roku 1934 byl ustanoven místní odbor Národní Jednoty. Okrsek Národní Jednoty v Šumperku, ústředí Národní Jednoty v Olomouci a Ústřední matice školská v Praze mu věnovali knihovnu, která byla umístěna v kabinetě české školy. Odbor se staral o žáky zdejší školy, o jejich ošacení, také o jídlo, výlety a podobně. Do školního roku 1935/36 vstoupila škola už jako státní škola. Obešel se tak zákon o státních menšinových školách, které neměly být založeny s předpokladem menší návštěvnosti, než 40 dětí na celou školu, což česká losinská menšinová škola nesplňovala a ani později se jí tento počet nepodařilo naplnit.
21
SOkA Šumperk, fond 512 Archiv obce Velké Losiny, Obecní kronika II. díl, s. 386, Inv. č. 10. Bohumír Minář vystřídal tři české školy: ve Vikýřovicích, ve Velkých Losinách a v Olomouci-Řepčíně. Byl účastníkem protifašistického odboje a zahynul při bombardování koncentračního tábora v Bayreuthu 11. 4. 1945. Po válce byl in memoriam jmenován čestným občanem města Šumperka. 22
- 12 -
I po postátnění, které proběhlo během prázdnin, zůstala sídlem školy vila Marie. Byly však pronajaty další tři místnosti v prvním patře budovy, které se staly bytem nového správce školy. Tím se stal Karel Schmoranzer. Nájemní smlouva zapsaná do vložky číslo 429 Velké Losiny, byla převedena na MŠNO. Škole byly poukázány zálohy: režijní ve výši 750 Kč, na otop 100 Kč, školnický plat byl stanoven ve výši 660 Kč ročně mimo odměn za hlavní mytí23. Už v následujícím školním roce24 se stal novým správcem školy Jan Veichart. Oba zbývající učitelé, farář Jaroslav Koplík a učitelka domácích prací Milada Mikysová zůstali. Protože ve Velkých Losinách vyvstala potřeba zřídit českou mateřskou školu, bylo s podporou české menšinové školy o ni požádáno, následujícího školního roku pak byla otevřena s čtyřiadvaceti dětmi, což bylo více, než počet žáků na české obecné menšinové škole. Školku financoval okrsek Národní Jednoty v Šumperku a její učitelkou byla ustanovena slečna Zdeňka Vytlačilová. Mnohé z těchto dětí pak navštěvovaly českou obecnou školu, většina však do ní nastoupila až po válce. Školní rok 1937/38 byl posledním řádně ukončeným školním rokem. Poslední školní rok české menšinové školy netrval dlouho. Po podepsání Mnichovské dohody 29. září 1938 a odstoupení pohraničí byla škola ihned zrušena a pokračovalo se pouze v německé výuce. 2.2 Obecná a národní škola Po druhé světové válce došlo ke znovuotevření české školy ve Velkých Losinách. Novým sídlem školy se stala původní budova německé obecné a měšťanské školy, která už ke konci války sloužila jen jako invalidovna. Samotná německá škola otevřena nebyla a zanikla. Došlo k úpravám školy. Vymalování a další úpravy byly provedeny už o letních prázdninách, aby školní rok mohl začít prvního všedního zářijového dne, 3. září 1945. O připravení budovy a o prázdninový zápis se postaral řídící učitel Jan Veichart, učitel předmnichovské menšinové školy. Téměř čistě německá obec Velké Losiny se po válce stala obcí českou. Lidé přicházeli především z Uhersko-Brodska. Nejvíce bylo zemědělců, ale přicházeli i
23
SOkA Šumperk, fond 23/1 Česká státní menšinová obecná škola Velké Losiny 1934-1938, Kronika školy, Inv. čís. 1. 24 V kronice školy chybně označený jako 1937/38, správně 1936/37.
- 13 -
živnostníci a veřejní zaměstnanci a vojáci z armády gen. Svobody. Postupný příchod českého obyvatelstva se projevil i vzrůstem počtu dětí a tím i počtu tříd ve škole. Zpočátku bylo na školu přihlášeno 53 dětí, které docházely do dvou postupných tříd. Třídním učitelem první třídy s 25 žáky se stal řídící učitel Jan Veichart, druhou třídu s 28 žáky si vzal na starosti učitel Alois Plášek. Oficiálně bylo otevření školy vzato na vědomí zemskou školní radou v Brně výnosem ze dne 15. prosince 1945, č. 52650/45-II/2.25 Už 5. října 1945 však byla výnosem č. 45379/45-II/2 ZŠR změněna organizace školy. Dvě postupné třídy byly nahrazeny třemi a takto se začalo vyučovat od 22. října 1945, výuky v nové třídě se ujala učitelská čekatelka Anna Závodníková. Ta byla ale už 1. dubna zproštěna okresním školním výborem služebního místa a nahrazena učitelským čekatelem Františkem Rohánkem, který dosud učil v Bohdíkově26. Už 24. dubna 1946 výnosem ZŠR v Brně č. 40694/46-II/2 byla zřízena čtvrtá postupná třída. Ve čtyřech třídách se začalo vyučovat ještě toho školního roku – už od 1. května. Novou učitelkou se stala Libuše Rozkošná, učitelská čekatelka z obecné školy v Pozořicích. I čtyři třídy se ale nakonec ukázaly jako nedostatečný počet, především došlo ke zvýšení počtu žáků druhé třídy. Proto na konci prvního poválečného školního roku bylo požádáno o pátou třídu. Učitelský sbor byl složen z řídícího učitele Jana Veicharta, učitele Aloise Pláška a učitelských čekatelů Františka Rohánka a Libuše Rozkošné. Římskokatolické náboženství přicházel vyučovat František Fiala z duchovní správy ve Velkých Losinách, československé náboženství Josef Bezděčka ze Šumperka a pravoslavné náboženství učil Bohumil Axman z Řimic u Litovle. Lidmila Macíková z Loučné nad Desnou27 vyučovala ženským ručním pracím. Dne 2. dubna 1946 byla ustavena ve Velkých Losinách místní školní rada. Jejími členy se stali jako zástupcové školy Jan Veichart a Alois Plášek. Zástupci školní obce pak byli Jan Kafka a Josef Bureš, oba železniční zřízenci, kameník František Říha a rolník František Vaníček. Náhradníkem byl Josef Gaja, sedlář a čalouník. Jan Kafka byl zvolen předsedou MŠR, jeho náměstkem se stal Josef Bureš, jednatelem učitel Alois Plášek, pokladníkem Jan Veichart. Na ustavující schůzi složili pak všichni slib Josefu Bedřichovi, okresnímu školnímu inspektorovi.
25
SOkA Šumperk, fond 23/1 Česká státní menšinová obecná škola Velké Losiny 1934-1938, Kronika školy, Inv. čís. 1. 26 Obec se tenkrát jmenovala Český Bohdíkov. 27 V této době se obec jmenovala Vízmberk.
- 14 -
V obci rovněž vyvstala potřeba zřízení měšťanské školy. Zemská školní rada byla požádána ještě před letními prázdninami, přes které se do nové školy zapsalo 124 žáků.
Do školního roku 1946/47 vstoupila škola už jako pětitřídní. Oficiálně došlo k rozšíření dne 9. srpna 1946, kdy vydala Zemská školní rada (dále ZŠR) v Brně výnos č. 71933/46-II/2 o zřízení zatímní postupné třídy po IV. třídě. Pátá zatímní třída se stala definitivní až na konci školního roku, 15. června 1947 výnosem ZŠR v Brně čís. 50832/47-II/2. Učitelský čekatel František Rohánek přestoupil na nový školní rok na obecnou školu v Nové Vsi, na dvě volná místa učitelů nastoupily v září Marie Popová a Vítězslava Dlouhá. Římskokatolické náboženství vyučoval i nadále František Fiala z duchovní správy ve Velkých Losinách, československé náboženství Josef Bezděčka z duchovní správy v Šumperku, pravoslavnému Vasil Danišek z duchovní správy v Šumperku, českobratrskému evangelickému Miloš Šourek z duchovní správy v Šumperku. Protože byla v Losinách od tohoto školního roku otevřena i újezdní měšťanská škola, která se o budovu dělila se školou obecnou, byla dne 8. března 1947 ustanovena Újezdní školní rada. Ta měla několik složek. Byly jimi: -
zástupci obecné školy: Alois Plášek a Vítězslava Dlouhá
-
zástupci nové měšťanské školy: Alois Hebata, Pravoslav Pop a Ludmila Hájková.
-
zástupci školní obce: poštovní zřízenec Jan Kafka, železniční zřízenec Josef Bureš, kameník, František Říha, rolník, František Vaníček, přednosta správy státní lesů ve Velkých Losinách, ing. Vlastimil Pillich, velkoobchodník se dřívím, Vincenc König a rolník František Žák a jejich náhradníci sedlář a čalouník Josef Gafa a krejčí Vojtěch Žák.
-
zástupci školního újezdu: poštovní úředník z Loučné nad Desnou Karel Bojko, montér z Loučné nad Desnou Čeněk Amler, rolník z Maršíkova Ladislav Kavka.
Předsedou ÚŠR byl zvolen Jan Kafka, náměstkem předsedy Ing. Vlastimil Pillich, jednatelem Alois Hrbala, ředitel měšťanské školy a pokladníkem Pravoslav Pop, odborný učitel. Sdílení školy mezi obecnou a měšťanskou školou nebylo zcela bezproblémové. Měšťanská škola měla čtyři třídy a jednoroční učební kurz a původně samostatného ředitele. Počet jejího žactva byl vždy přibližně o dvacet dětí nižší než na obecné škole.
- 15 -
Budova takovému počtu však nedostačovala, proto bylo sídlo jedné třídy ve vedlejší budově, kde se nacházel i kabinet. Sborovna chyběla úplně.28 Nová újezdní školní rada konala v následujícím školním roce 1947/48 celkem pět schůzí. Jedním z nejdůležitějších výsledků rady v tomto školním roce bylo opatření nové zahrady správci obecné školy, takže zahrada u školní budovy byla odteď celá ponechána řediteli měšťanské školy. První září školního roku 1948/49 bylo Ministerstvem školství a osvěty prohlášeno „Svátkem československé školy“. Tento den měl být na školách patřičně oslaven jako vstup do nové etapy českého školství a jako oslava školského zákona pro budoucnost školství. Žactvo školy bylo ve slavnostně vyzdobené učebně přivítáno do nového školního roku učiteli a především ředitelem Janem Veichartem, který promluvil o významu školského zákona, a zdůraznil jméno prof. Zdeňka Nejedlého29, po únoru 1948 nově povolaného ministra školství a osvěty. Proběhl tedy přechod na nový školský systém. Z obecné školy se stala škola národní, některé body zákona se však losinské školy netýkaly. Jednalo se například o nařízení o koedukačních školách, které zde nebylo potřeba.30 Měšťanská škola byla školskou reformou přeměněna na čtyřletou střední. Jelikož se opět zvýšil počet žactva, bylo škole povoleno ve školním roce 1948/49 vyučovat v šesti třídách - vznikla pobočka při první třídě. Stalo se tak výnosem zemské školní rady v Brně 22. 7. 1948 č. III-9634/1.31 Opět však bylo třeba získat dva vyučující, protože učitelka Libuše Sedláčková (rozená Rozkošná) byla na vlastní žádost přeřazena na střední školu v Pozořicích v okrese Vyškov. Z národní školy v Rapotíně tak přišel učitel Čeněk Petr a z měšťanské školy ve Velkých Losinách byla přeřazena Věra Dlouhá. Učitelský sbor národní školy vypadal tedy ve školním roce 1948/49 takto: ředitel Jan Veichart, Alois Plášek, Čeněk Petr, Vítězslava Dlouhá, Marie Popová a Věra Dlouhá. Ručním pracem vyučovala Lidmila
28
SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Zprávy o stavu národní školy, kart.
1. 29
Ministrem školství a osvěty byl už od roku 1945 do července 46, na téměř dva další roky ho pak vystřídal za Československou stranu národně socialistickou Jaroslav Stránský. 30 SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Korespondence 48, kart. 1. 31 Tamtéž.
- 16 -
Macíková z Loučné a nově také Miloslava Václavíková ze střední školy ve Velkých Losinách.32 Římskokatolické náboženství vyučoval František Přecechtěl z duchovní správy v Loučné nad Desnou, československému náboženství Josef Bezděčka z duchovní správy v Šumperku, pravoslavnému náboženství Vasil Daníšek z duchovní správy v Šumperku a českobratrskému evangelickému náboženství Věra Klimentová také ze Šumperka. Díky menšímu počtu žáků v následujícím školním roce 1949/50 se škola mohla vrátit opět k pěti třídám a Marie Popová, vyučující pobočky při první třídě v minulém školním roce, nastoupila dnem 1. září 1949 roční bezplatnou dovolenou. Došlo k výrazným změnám mezi vyučujícími náboženství. Římskokatolické vyučovala laická učitelka Jiřina Vrábelová z Velkých Losin, ze Šumperka dojížděli vyučovat československé náboženství Gabriela Kroupová, pravoslavné Václav Matouch a českobratrské Bohuš Chrástek. Ženské ruční práce vyučovala už pouze odborná učitelka Miloslava Václavíková. Učitelský sbor navrhl zřídit dva zájmové kroužky, pěvecký a čtenářský, kde se počet žactva v průběhu let postupně zvyšoval. Rovněž byl pro velké potíže žáků s češtinou přijat návrh na zřízení tří doučovacích skupin z vyučovacího jazyka. Ve školním roce 1950/51 pro velký počet žáků prvního ročníku musela opět vzniknout pobočka, jejíž výuky se opět ujala učitelka Marie Popová. Od 1. února 1951 byl učitel Alois Plášek přeložen na národní školu v Koutech nad Desnou jako ředitel, výuky se za něj ujala nová učitelka Kristina Pillichová. Učitelka Věra Dlouhá po úraze na noze nemohla docházet na výuku v druhém pololetí, obě první třídy byly proto spojeny až do 18. června 1951, kdy Věra Dlouhá opět začala vyučovat. Trvalou změnou od tohoto školního roku bylo, že výuku ručních prací převzali na škole třídní učitelé. Náboženství římskokatolické docházel vyučovat František Fiala, pravoslavné Václav Matouch, českobratrské Bohuš Chrástek a československé Gizela Kroupová. Po úspěchu s doučovacími skupinami českého jazyka a pro velký zájem ze strany žáků resp. rodičů bylo opět prováděno doučování, nyní už ve čtyřech skupinách a z více předmětů, k doučování docházelo i v nově zřízené družině mládeže, které se více věnuje následující kapitola.
32
SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Personální záležitosti učitelů národní školy, kart. 1.
- 17 -
Důležitým dnem byl i 1. leden 1950. Od nového roku přešla působnost místních a újezdních školních rad na školnou komisi Místního národního výboru a místní a újezdní rady byly zrušeny. Předsedkyní školské komise byla od 1. 6. 1950 Zdeňka Dedková a od 10. 2. 1951 dále byl předsedou Richard Sitta. Dne 12. listopadu 1950 se konala ustavující schůze Sdružení rodičů a přátel školy (dále SRPŠ) při národní škole. Dostavilo se 60 rodičů. Předsedou SRPŠ byl zvolen Hynek Kolář, členy výboru pak Jan Veichart, Čeněk Petr jako pokladní, František Ivan jako jednatel, Otakar Lát za Československý svaz mládeže a Pionýrskou organizaci a Ludmila Navrátilová za JZD a JSČZ33. Za třídní kroužky byli zvoleni: Marie Dvořáková (místopředsedkyně), Anežka Urbanová, Marie Šeinerová, Anna Slouková, Bedřich Rezler a Anna Nováková. Revizory účtů byli zvoleni Josef Plášek a Ing. Vlastimil Pillich. Úkolem SRPŠ bylo zajišťování spolupráce školy s rodinou, napomáhat škole v jejích úkolech a pečovat o její rozvoj.34 Ve školním roce 1951/52 opět nebyla zřízena pobočka při první třídě a učitel Čeněk Petr se stal dočasně ředitelem zvláštní školy při blízkém rehabilitačním ústavu ve Velkých Losinách. Škola se rovněž rozrostla o několik žáků pátého postupného ročníku jednotřídní obecné školy35 v Bukovici výnosem okresního národního výboru v Šumperku z 11. 9. 1951 zn. IV/1-300.36 Počet doučovacích skupin byl rozšířen na pět. Docházelo do nich původně 58 žáků a během roku jich ještě přibývalo. Podobně přibývalo členů ve školních kroužcích zpěvu a čtení, které se rozrostly na celkem 45 žáků. I v následujícím školním roce byli na losinskou školu přeřazeni žáci pátého postupného ročníku z jednotřídní školy v Bukovici. To, co se zdálo jako počátek tradice mezi těmito dvěma školami, bylo však tímto školním rokem ukončeno, jelikož pro obě školy byl školním rokem posledním. Zahájen byl však školní rok 1952/53 s optimistickým heslem, které vytýčila VII. Celostátní konference školských pracovníků, konaná 3. a 4. července 1952 v pražském Průmyslovém paláci: „Za školu radostnou, vlasteneckou a bojovnou, za školu socialistickou.“
33 34
Jednotný svaz českých zemědělců. SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Zprávy o stavu národní školy, kart.
1. 35
Jednotřídní obecné školy byly ponechány, pokud je navštěvovalo alespoň 20 žáků. Viz SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Korespondence 48, kart. 1. 36 SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Korespondence 51, kart. 1.
- 18 -
Konference navazovala na brněnskou ideologickou konferenci, která se konala ve dnech 27. února až 1. března 1952 a jejímž úkolem bylo zabránit „útoku imperialismu i na frontě ideologické, chránit čistotu vědy. Na referát ministra Václava Kopeckého o kosmopolitismu, proletářském internacionalismu a socialistickém vlastenectví z první ideologické konference navázal ministr školství, věd a umění prof. Dr. Zdeněk Nejedlý svým hlavním referátem o výchově k socialistickému vlastenectví a zařadil náš zápas o novou školu do událostí v našem státě i v celém světě, do obrovského zápasu o zachování míru.“37 Konference vytyčila škole hlavní úkol: vychovat nového člověka, uvědomělého obhájce lidové demokracie a obětavého budovatele socialismu. Duše této mládeže se nacházela v rukou učitelů, práce dvaatřiceti vzorných učitelů byla poprvé v dějinách československého školství veřejně oceněna ministrem Zdeňkem Nejedlým, který zdůraznil výhodné podmínky doby pro rozvoj „vlastenecké výchovy v tom pravém slova smyslu“ a výraznou podporu prezidenta republiky, která v minulost neměla obdoby. S těmito událostmi seznámil podrobně ředitel školy žactvo na slavnosti počátku školního roku. Během září odešla učitelka Kristina Pillichová a nastoupil místo ní učitel Jan Skalický. Ten byl však už 1. prosince 1952 přeložen do blízkých Rudoltic a na škole byla ustanovena Vlasta Mazánková. Od 1. září byla na škole ustanovena Jindra Paclíková z Bohumína, která se ujala opět otevřené pobočky při první třídě. Dnem 30. října 1952 onemocněla učitelka Marie Popová a proto byly až do konce školního roku obě první třídy sloučeny v jednu38. Na škole bylo pět doučovacích skupin s 61 žáky. Učitelka Věra Dlouhá vedla nový pěstitelský kroužek, založila na škole oddíl Československého Červeného kříže a vyškolila 36 žáků ve zdravovědě. Dekret z 30. července však přinesl nový školský systém přinášející osmiletou a jedenáctiletou střední školu a národní škola ve Velkých Losinách tak v důsledku této změny zanikla.
37
SOkA Šumperk, fond 23/1 Česká státní menšinová obecná škola Velké Losiny 1934-1938, Kronika školy, Inv. čís. 1. 38 SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Personální záležitosti učitelů národní školy, kart. 1.
- 19 -
3. Žactvo Jelikož se Velké Losiny nacházely za První republiky v téměř čistě německé oblasti, nečekalo se, že by menšinová škola měla větší počet žáků, zvláště když v některých blízkých obcích existovaly další menšinové školy. Před založením zdejší české školy navštěvovaly losinské děti českou státní menšinovou školu v blízké obci Rapotín. Po vzniku menšinové školy ve Velkých Losinách docházelo na samotném počátku pouze dvanáct žáků. Jak se však záhy zjistilo, pouze čtyři z přihlášených žáků mluvili česky, zbytek dokázal komunikovat pouze v německém jazyce. To byl také důvod, proč se zpočátku vyučovalo téměř výhradně jen českému jazyku na úkor ostatního učiva. Počet žáků se však postupně zvyšoval, stejně jako se zvyšovala jejich znalost českého jazyka. Po celou dobu existence menšinové školy však tento problém existoval a zpomaloval tak výuku. Zdržení bylo dosti značné, protože většina dětí mluvila o letních prázdninách jen německy a do školy tak následujícího školního roku přicházely opět se zanedbanou češtinou. Němčina na českých menšinových školách se stávala terčem kritiky některých politiků, stejně jako německé děti na menšinových školách, která problém ještě zhoršovaly39. Počet žáků ve třídě byl velmi nízký a během krátké doby existence menšinové školy ve Velkých Losinách se zvyšoval jen velmi pomalu. Škola začínala v roce 1934 s dvanácti žáky během prvního školního roku a skončila na patnácti, v následujícím školním roce se počet žactva rozrostl o další jedno dítě, v následujícím roce o čtyři další a v posledním školním roce přibyli opět dva. Počty žactva zachycuje přehledně následující tabulka:
Rok 1934/35 1935/36 1936/37 1937/38
Ch 7 6 9 7
Začátek šk. roku D Celkem 5 12 8 14 7 16 10 17
Ch 8 6 10 7
Konec šk. roku D Celkem 7 15 9 15 10 20 12 19
Pro školní rok 1936/37 bylo zapsáno 16 žáků, během roku vystoupil 1 a přibylo 5 žáků, takže bylo ve třídě celkem 20 dětí, což vůbec největší počet dětí ve zdejší menšinové škole. Také v poměru národnosti žáků nastal tenkrát poprvé obrat ve prospěch
39
Více na http://www.snemovna.cz/cgi-bin/win/eknih/1920ns/ps/tisky/T5089_04.HTM
- 20 -
národnosti české: 10 žáků bylo z rodin úplně českých, 6 bylo z rodin smíšených (přitom ve všech těchto případech byl otec národnosti české) a jen 4 děti pocházely z rodin německých. Dříve převažovaly děti z rodin smíšených, při otevření německé školy byli z plně německých rodin jen 3 děti.40 Za zmínku stojí také fakt, že během prvního školního roku 1934/35 se třída rozrostla o čtyři žáky. Školní rok však končil pouze patnácti: jeden žák zemřel na zápal mozkových blan a jednalo se zároveň o jediné dítě české menšinové školy, jehož oba rodiče byli české národnosti. Po válce, kdy se z Velkých Losin postupně stávala čistě česká obec se samozřejmě počty žactva rychle zvyšovaly. Počty dětí na počátku školního roku 1945/46 ukazuje tabulka: Počátek 1945/46 Ch D 16 9 13 15 29 24
Třída I. II. Celkem
Celkem 25 28 53
První třídu vyučoval ředitel školy Jan Veichart, druhou třídu učitel Alois Plášek. Po první změně už po měsíci provozu školy počet žáků vzrostl o více než 50%:
Třída I. II. III. Celkem
Ch 13 20 15 48
Říjen 1945 D 7 13 15 35
Celkem 20 33 30 83
Třetí třídu vyučovala učitelská čekatelka Anna Závodníková, od dubna 1946 pak učitelský čekatel František Rohánek. Už při zřízení třetí třídy se ale počítalo s tím, že brzy bude potřeba vytvořit i třídu novou. Od května 1946 fungovala i čtvrtá třída s Libuší Rozkošnou jako třídní učitelkou. Školní rok 1945/46 končil takto: Třída I. II. III IV. Celkem 40
Ch 21 21 21 17 80
D 14 18 22 20 74
Celkem 35 39 43 37 154
Učitel Jan Veichart Alois Plášek František Rohánek Libuše Rozkošná
SOkA Šumperk, fond 512 Archiv obce Velké Losiny, Obecní kronika II. díl, s. 386, Inv. č. 10.
- 21 -
Během prvního poválečného školního roku se počet žáků postupně ztrojnásobil. To bylo přirozeným důsledkem přísunu českého obyvatelstva do Němců zbavovaného pohraničí po celé republice. V následujících letech pak počet žactva už kolísal a dlouhodobě vzrůstal jen velmi pomalu, jak ukazují následující tabulky tříd a jejich učitelů:
Třída I. II. III. IV. V. Celkem
Ch 19 22 18 7 14 80
Počátek 1946/47 D Celkem 15 34 13 35 16 34 14 21 10 24 68 148
Učitel Vítězslava Dlouhá Jan Veichart Marie Popová Libuše Rozkošná Alois Plášek
Když byla v roce 1946/47 zřízena měšťanská škola, bylo do ní zapsáno 145 dětí, což byl i přibližný počet žáků v tomto roce na obecné škole.
Třída I. II. III. IV. V. Celkem
Ch 14 23 22 16 8 83
Počátek 1947/48 D Celkem 23 37 16 39 14 36 16 32 14 22 83 166
Třída I.A I.B II. III. IV. V. Celkem
Ch 15 15 14 18 21 16 99
Počátek 1948/49 D Celkem 9 24 8 23 18 32 14 32 13 34 15 31 77 176
- 22 -
Učitel Vítězslava Dlouhá Jan Veichart Marie Popová Libuše Rozkošná Alois Plášek
Učitel Věra Dlouhá Marie Popová Vítězslava Dlouhá Jan Veichart Čeněk Petr Alois Plášek
Třída I. II. III. IV. V. Celkem
Třída I.A I.B II. III. IV. V. Celkem
Počátek 1949/50 D Celkem 15 28 15 46 20 33 17 37 12 30 79 174
Ch 13 31 13 20 18 95
Ch 13 13 12 30 12 20 100
D 10 10 15 15 21 16 87
Učitel Věra Dlouhá Vítězslava Dlouhá Jan Veichart Čeněk Petr Alois Plášek
Počátek 1950/51 Celkem Učitel 23 Věra Dlouhá 23 Marie Popová 27 Vítězslava Dlouhá 45 Jan Veichart 33 Čeněk Petr 36 Alois Plášek / Kristina Pillichová 187
V roce 1950/51, když byla na škole zřízena družina mládeže (podrobněji níže), navštěvovala ji přibližně třetina všeho žactva národní školy. Tento poměr pak zůstával v následujících letech přibližně stejný. Pionýrský oddíl, který byl založen ve stejném roce, získal do svých řad přibližně pětinu všeho žactva, v následujících letech pak více.
Třída I. II. III. IV. V. Celkem
Ch 15 25 13 27 13 93
Počátek 1951/52 D Celkem 11 26 19 44 15 28 13 40 22 35 80 173
Třída I.A I.B II. III. IV. V. Celkem
Ch 14 14 14 22 17 31 112
Počátek 1952/53 D Celkem 10 24 10 24 12 26 18 40 14 31 13 44 77 189
- 23 -
Učitel Marie Popová Vítězslava Dlouhá Jan Veichart Kristina Pillichová Alois Plášek
Učitel Jindra Paclíková Marie Popová Vítězslava Dlouhá Jan Veichart Čeněk Petr Vlasta Mazánková
Obecná a národní škola nebyla pro žáky pouze místem, kde se vyučují předměty, ale vztah mezi touto institucí a dítětem byl jako u dnešní základní školy (především prvního stupně) mnohem širší. Obecná škola se starala o své žáky, jejichž naprostá většina pocházela z chudých dělnických rodin, různým způsobem. Péče o žactvo se nejvíce projevovala během svátků, především na Vánoce, Velikonoce a na Mikuláše. Žáci během těchto školních oslav vždy obdrželi různé dary. Pravidelně se jednalo především o potřebnou obuv a šatstvo, často dostávali i jiné, menší dárky. Kromě toho, že se toho dne konal slavnostní oběd, odnášely si děti nějaké jídlo často i domů. I v poválečném období byly dárky podobné. Z oblečení dostávali žáci sice už jen obuv, ať už cvičky, nebo papuče, mezi dárky však začaly převažovat žákovské potřeby. Tak například o Vánocích roku 1934 si každé dítě kromě oblečení a menšího dárku odnášelo sáček cukroví a velikou vánočku. Následujícího roku bylo o ošacení postaráno o Vánocích, už na Mikuláše však děti získaly ponožky naplněné ořechy. V zápise kroniky z roku 1936 se uvádí i ceny. Cukroví a ovoce na Mikuláše bylo v celkové hodnotě 100 Kč, šatstvo a prádlo darované dětem na Vánoce, vánočky a koláče stály kolem 1000 Kč. Další příkladem může být oslava Vánoc o čtrnáct let později, v roce 1948. Žáci prvních tří tříd dostali pastelky, zbývající dvě třídy vodové barvy a misky pro malování. Byly také rozdány tužky a plnící pera, vše v celkové hodnotě 3 750 Kč. Peníze na takovéto příležitosti získávala škola z různých zdrojů. Obdarování žactva umožňovala pravidelně především Ústřední matice školská v Praze, také Okresní péče o mládež v Šumperku, ústředí Národní Jednoty v Olomouci, okrsek Národní Jednoty v Šumperku. Mezi příležitostnými přispěvateli jsou zmiňováni pan J. Vávra a pan Josef Bílý z Prahy, stolní společnost Fregata v Olomouci a jiní. Později opatřovalo dárky především Rodičovské sdružení nebo Okresní péče o mládež v Loučné nad Desnou. Pravidelné stravování žactva bylo zavedeno proto, že většina dětí, přestože bydlištěm všechny z Losin, bydlela daleko od školy a docházení na oběd bylo možné jen pro několik z nich. Zdejší odbor Národní Jednoty zajišťoval už od druhého školního roku menšinové školy stravování žáků. Zpočátku šlo pouze o teplou polévku a chléb s mlékem pro chudé žactvo školy v ceně 1066,20 Kč za celý rok. Už od následujícího roku bylo však stravováno veškeré žactvo (16 až 20 žáků).
- 24 -
Po válce se opět děti stravovaly pouze polévkami, až ve školním roce 1947/48 dostávali žáci každý den od listopadu do dubna kromě polévky i rohlíky a mléko. I z tohoto roku se zachovala přibližná cena stravování. Téměř 6000 Kč bylo uhrazeno z darů a z výtěžku sběru odpadových hmot, mléko a pečivo pak z pokladny rodičovského sdružení. Od následujícího školního roku byly poskytovány příděly od Mezinárodního dětského fondu. Kronika školy uvádí i přesné dávky na dítě: 10g cukru, 1/4 l mléka, 2 housky (100g) a 150g sýra na jednoho žáka na měsíc. V následujících letech náklady na stravování kolísaly v rozhraní 38 až 45 000 Kč. Ceny byly zapříčiněné jak vyšším počtem žactva, tak pestřejší a dražší stravou. O náklady se různou měrou dělily Okresní národní výbor v Šumperku, pokladna SRPŠ z výtěžku divadel a sběru odpadových hmot, příležitostně i jiní, například Okresní péče o mládež v Loučné nad Desnou. Na jaře 1950 byla založena při národní škole pionýrská skupina. Slib žáků byl složen 10. prosince 1950, divadelní kroužek sehrál při této příležitosti hru „Pionýrský šátek.“ Dne 29. dubna 1951 složili pionýrský slib další žáci při příležitosti konání Dne pionýrů, který probíhal v sále losinských lázní. Koncem školního roku měla pionýrská skupina už 39 členů, kteří byli rozděleni do dvou oddílů. Prvními pracemi pionýrů byly dvě lesní brigády, dle odhadem vytrhali šest tisíc stromků pro vysazování a pomohli sázet brambory v JZD41. V následujících letech měli pionýři na národní škole pravidelné schůzky jednou v týdnu. Vedoucím pionýrů byl Zdeněk Lombard ze Střediska pracujícího dorostu při odborné lesnické škole ve Velkých Losinách a později pan Kouřil ze stejného střediska. Pionýrská organizace se rychle zapojila do propagace sběru odpadových surovin, léčivých bylin a plodů, do doučování slabších žáků, výzdoby školy a soutěžení žactva docházce, pořádku a čistotě mezi třídami a ve spoření. Dne 16. dubna 1951 byla při národní a střední škole otevřena družina mládeže. Školní družina byla vytvořena ze dvou důvodů. Jako výchovné a sociální zařízení, které podporuje školní výchovu žáků a také proto, aby usnadnila matkám školních dětí zapojení se do práce. Jen z národní školy se přihlásilo do družiny 54 dětí. Za vychovatelky byly Krajským národním výborem ustanoveny Olga Janků, Anna
41
SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953, Zprávy o stavu národní školy, kart.
1.
- 25 -
Závodníková a Hedvika Petrová. Družina mládeže měla vlastní stravování, kuchyni se třemi kuchařkami.42 Už v následujícím školním roce všechny vychovatelky odešly a nahradily je Zdeňka Kolářová a S. Šťastná, učitelky národní školy Marie Popová a Kristina Pillichová vykonávaly v družině pedagogický dozor. V družině bylo tehdy přihlášeno z národní školy 59 dětí z toho bylo 38 dětí zaměstnaných matek a 21 dětí docházejících do školy z větší vzdálenosti. V družině mládeže se žákům slabším prospěchem věnovaly samotné vychovatelky, docházeli i pionýři, učitelé je vedli ve škole v rámci doučovacích skupin, přesto věnovali učitelé slabším žákům ještě hodně času nad svou vyučovací povinnost. K zlepšení prospěchu také značně přispěly žákovské knížky, které se v Československu od školního roku 1951/52 zavedly. Rodiče se z nich tak poprvé pravidelně dovídali o prospěchu a také chování dětí. Všichni učitelé si navíc vedli vlastní poznámky o jednotlivých žácích, sledovali jejich prospěch, zjišťovali příčiny neprospěchu a snažili se seznámit s domácím prostředím žáků. Kromě dnů otevřených dveří, které se konaly jednou až dvakrát ročně, se zpravidla hned počátkem školního roku nebo počátkem pololetí konaly podobné schůze označované jako „Hovory s lidem o škole“, kde učitelstvo seznámilo rodiče žáků s programem školy pro následující školní rok, s plány přímo pro žactvo nebo i obecně školními a hodnotila se i práce učitelského sboru. Záznam z kroniky popisuje jeden takový den, 29. února 1952, takto: „Ředitel školy přednesl tu úvodem referát o dnešním stavu školství a jeho úkolech a zejména zdůraznil rozdíl mezi starou kapitalistickou školou a školou dnešní, rozdíl mezi životními výhledy dětí z pracujících vrstev za kapitalismu a za nynějšího režimu, rozdíl ve způsobu práce staré a nové školy, rozdílný vztah mezi učitelem a žákem, ve kterém dnes je novým činitelem uvědomělá mládež, organizovaná v pionýrských oddílech a školských skupinách ŠSM.“ Škola se snažila kromě vzdělání a výchovy klást i velký důraz na zdraví a fyzickou zdatnost dětí. V dubnu 1950 byl na škole založen Pionýrský oddíl Junáka, do něhož se přihlásilo 25 žáků školy. Důvěrníkem POJ na škole se stal učitel Alois Plášek. Když výnosem Ministerstva školství, věd a umění (MŠVU) z 13. 12. 1950, č. 68950-I byly vydány směrnice o provádění dobrovolné tělesné výchovy mládeže v sokolských družinách při národních školách, byla zřízena na národní škole Sokolská družina a po
42
Tamtéž.
- 26 -
propagaci došlo k náboru. Původní počet návštěvníků této družiny byl 52 žáků a zvyšoval se. Věra Dlouhá a Vítězslava Dlouhá vedly dva sokolské oddíly a již 15. října 1951 začalo jejich pravidelné cvičení, aby už v květnu následujícího roku mohli žáci vystoupit o Sokolském dni, který pořádala místní sokolská jednotka. Na školu rovněž pravidelně jednou ročně přicházeli zubní lékaři z Ústavu národního zdraví v Šumperku a také
přicházeli i dětští lékaři, aby podle směrnic MŠVU
zkontrolovali a zaznamenali zdravotní stav dětí, tělesně slabé žáky pak doporučili na „prázdninovou rekreaci“, konanou o letních prázdninách a většinou trvající okolo měsíce. Ročně bylo ze školy vybráno asi dvaceti dětí, které jely do zotavoven nejčastěji do Vlaského, Chrastic nebo Vsetína.
4. Školní akce a oslavy Součástí vzdělávání a výchovy žáků je především na prvním stupni základní školy i seznamování se s mimoškolním světem a zapojení se do něj. Především ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století pak takovýchto akcí prudce narůstalo, především díky změněné politické situaci, kdy politika během krátké chvíle pronikla do českého školství. Už menšinová škola ve Velkých Losinách pořádala nejen vnitřní oslavy školy, ale jako důležitá instituce obce se zúčastňovala i veřejných akcí, nebo je přímo pořádala. Tyto akce se postupně z důvodu česko-německého konfliktu stávaly stále více čistě českými. Německá škola se pak samozřejmě účastnila akcí německých. Při vnitřních oslavách těchto svátků docházelo k proslovu správce školy ve školního rozhlasu, recitacím a zpěvu hymny, byly i připomenuty významy historických událostí, případně vysvětlení života, významu a díla některého z prezidentů.
Kromě oslav vánočních, velikonočních svátků a Mikuláše, které se téměř bez výjimky slavily jen ve škole, byly spojeny s obdarováním žactva a píše se o nich více v předchozí kapitole, byly za předmnichovské republiky nejvýraznější oslavy narozenin prezidenta. Oslavy týkající se současných nebo bývalých hlav státu se postupem času dosti měnily. Ve škole, v obci i v celé republice se pravidelně slavily narozeniny prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka 7. března. Byly zpočátku slaveny společně Čechy i Němci.
- 27 -
Článek v týdeníku Stráž Moravy popsal jednu takovouto slavnost ve Velkých Losinách. Jednalo se o narozeniny prezidenta 7. března 1935: „Letos se konaly ve Velkých Losinách oslavy narozenin pana presidenta T. G. Masaryka. V předvečer svátku prošel vesnicí lampionový průvod s hudbou, zakončen byl státní hymnou před pomníkem padlých ve světové válce. Ve čtvrtek 7. března o půl 10. hodině byly konány v chrámu slavnostní bohoslužby, při nichž pěveckým sborem zapěna státní hymna (v jazyce německém). O půl 11. hodině shromáždili se zástupci všech vrstev občanstva v kreslírně německé školy měšťanské, kde byla konána akademie. Zahájením byl slavnostní pochod, zahraný dechovou hudbou na schodišti školy. Starosta obce přivítal přítomné, z nichž mnozí musili zůstati na chodbě, poněvadž místnost nestačila. Pořad obsahoval proslovy, zpěvní čísla, básně a zakončen byl státní hymnou. Za českou menšinu promluvil správce obecné školy Ú. M. Š. Otakar Mikulka, též čeští žáci recitovali. - Je třeba připomenouti, že oslava podobného druhu byla zde konána poprvé – a při ukončení průvodu večer dne 6. března 1935 byla ve Velkých Losinách zahrána státní hymna poprvé za trvání republiky! Veřejné budovy, obchody i soukromé domy byly ozdobeny státními prapory a obrazy presidenta. ... Celkový průběh slavnosti byl důstojný, velmi zdařilý.“ V článku týdeníku jde vidět kromě toho, že se škola aktivně účastnila oslav pořádaných obcí, také to, že ještě v roce 1935 se jich účastnila společně s německou školou, stejně jako české obyvatelstvo Velkých Losin s daleko početnějším německým. Takto se Masarykovy narozeniny slavily ve Velkých Losinách naposledy. V následujícím roce, jak se zmiňuje česká školní kronika, byly oslaveny už pouze Čechy.43 Například dne 7. března 1937 uspořádal místní odbor Národní Jednoty veřejnou oslavu 87. narozenin prezidenta Osvoboditele ve zdejších lázních. Program oslavy vyplnili žáci pouze české školy. Oslavy se účastnili lidé nejen z Losin, ale i z blízkého okolí, především z Rapotína. Oslavy se nemusely týkat hlavy státu, i menší oslavy už nebyly slaveny společně. Dne 31. července 1937 uspořádal místní odbor Národní Jednoty ve Velkých Losinách první český kabaretní večer v sále hotelu "Weiser". Až z Olomouce byli přizváni čeští divadelní herci, ze Šumperka pak vojenská hudba. Akce nebyla protiněmecká, ale, jak se píše ve školní kronice „účelem tohoto podniku bylo ukázat českým lázeňským hostům, že 43
Kronika německé školy o (německá) kronika obce se o českých oslavách přestává v této době naprosto zmiňovat.
- 28 -
ve Velkých Losinách jsou také Češi, a že není třeba se za český jazyk styděti a mluviti vždy jen německy tam, kde se hlásí k životu český živel místní. Po celou dobu příprav viděli Němci v odvaze pořádat podnik tak velkého rozsahu šílenství. Zdar podniku byl však nejlepší odpovědí všem pochybovačům a nepřátelům.“ Zatímco v sálu hotelu byli pouze Češi, Němci pouze poslouchali pod okny vojenské hudbě, které zde hrála poprvé. Na podporu chudých dětí menšinové školy šlo z akce 600 Kč. Když 14. září 1937 prezident zemřel, nevyučovalo se, v den pohřbu 21. září pronesl řídící učitel smuteční projev a žáci poslouchali v rozhlase průběh pohřbu. Na Silvestra se pak konala přednáška se „světelnými obrazy“ pojmenovaná „Život a dílo presidenta Osvoboditele“. Datum narozenin a úmrtí Masaryka bylo vzpomínáno i za následujících prezidentů. Dne 14. září 1945 zorganizovala losinská škola na jeho 8. výročí smrti v sále místních lázní setkání, kde řídící učitel promluvil o jeho životě, díle a odkazu, podobně jeho narozeniny následujícího roku se žactvo zúčastnilo oslav pořádaných Místní radou osvětovou (dále MRO) v sále lázní. Zajímavá byla také smuteční tryzna konaná 13. září 1947, kterou uspořádala státní dětská ozdravovna ve Velkých Losinách s pěkným recitačním a zpěvním programem a promítáním filmu ze prezidentova života i pohřbu. Veřejná oslava se konala 7. března 1948 v sále restaurace “Zátiší“. Před sehráním divadelní hry „Červený mlýn“, kterou režíroval učitel Alois Plášek, promluvil o životě a práci prvního presidenta odborný učitel Josef Dobrý ze střední školy. Stejně tak se od školního roku 1935/36 začaly slavit narozeniny nového prezidenta Edvarda Beneše, jehož slavnostnímu slibu v rozhlasu žactvo naslouchalo. Poprvé byly vzpomenuty 28. května 1936 a to posloucháním školního rozhlasu, recitacemi a písněmi, připomínaly se i v dalších letech za obnovené republiky. Ve škole došlo zpravidla k popsání a vysvětlení jeho přínosu za první a později i druhé světové války. Škola se však také účastnila slavností jeho narozenin společně s celou obcí. Při první příležitosti po druhé světové válce byl na narozeniny prezidenta uspořádán velkolepý průvod obcí a před budovou Národního výboru po obou stranách pomníku byla zasazena jedna lípa na památku osvobození Rudou armádou a druhá lípa k poctě prezidenta Budovatele. Po smrti druhého československého prezidenta 3. září 1948 promluvili o jeho díle učitelé, v kronice školy je však v tomto místě jeho jméno uvedeno naposled. Kronika, jinak pečlivě zaznamenávající připomenutí i menších událostí, jej přestává nezmiňovat. - 29 -
Více prostoru se tak dostalo třetímu československému prezidentovi, Klementu Gottwaldovi. Nebylo připomínáno jen výročí jeho narozenin, ale jelikož bylo jeho jméno spojeno s komunistickým převratem Vítězným únorem a se změnou politického klimatu v zemi a protože se následně zformoval kult jeho osobnosti, připomínalo se jeho jméno z těchto důvodů velice často. Zmiňovalo se dílo, zásluha o lidovou demokracii a přátelství se Sovětským svazem a mnoho dalšího. Například už o Únoru 1948 se ve školní kronice píše: „V únoru 1948 rozřešil ministerský předseda Klement Gottwald vládní krizi, vyvolanou některými politickými stranami a svou rozhodností, která byla podporována dělníky, rolníky a pracující inteligencí zachránil stát před rozvratem.“ Jedná se v kronice o první z mnoha velice podobných zápisů o něm. Zatímco hlavy státu se za dobu trvání obecné školy ve Velkých Losinách vystřídaly pouze tři, historických událostí bylo více a stále jich přibývalo. Jednou z nejdůležitějších historických událostí, které se ve škole pravidelně připomínaly byl především 28. říjen, Den vzniku samostatného Československého státu. Byl připomínán každý rok a také oslaven školní slavností. V některých letech se žactvo školy tento den účastnilo i dalších akcí: v roce 1945 se žactvo zúčastnilo veřejných oslav pořádaných MRO pod záštitou Místní správní komise a za účasti vojenské posádky z Velkých Losin. Po skončení druhé světové války se pak dalším často připomínaným dnem stal Den vítězství 8. května. Škola se pravidelně účastnila veřejných oslav výročí tohoto dne. Druhé výročí pražského povstání a osvobození bylo například vzpomenuto v rámci veřejných oslav. Pořádal je MNV a MRO 8. a 9. května. Prvního dne prošel obcí velký lampionový průvod místních lidí, žáků, zdejší posádky s hudbou k pomníku před úřadem MNV. Následujícího dne pak žáci v sále lázní sehráli divadelní hru „Praha je naše“. Uvnitř školy se konala obvykle oslava podobně jako v roce 1948 dne 8. května: „Na společném shromáždění všeho žactva v učebně třetí třídy, která byla pro tuto příležitost vyzdobena, byl předveden program, plný recitací a písní. K žactvu promluvil učitel Alois Plášek, který vylíčil vítězství obou národů republiky nad okupanty. Také hovořil o pokroku, který spatřoval ve vítězství lidové demokracie a československo-sovětském přátelství.“44
44
SOkA Šumperk, fond 23/1 Česká státní menšinová obecná škola Velké Losiny 1934-1938, Kronika školy, Inv. čís. 1.
- 30 -
Od školního roku 1948/49 se začalo slavit výročí Února 194845. Přibyl tak nový komunistický svátek. Už toho roku, dne 3. dubna 1948 se konalo na škole slavnostní shromáždění všeho žactva a učitelského sboru, „jehož účelem bylo kladné zhodnocení dějinných událostí z února t. r.46 v našem státě – vítězství naší lidové demokracie nad pokusy o zvrat dosavadního vývoje k socialismu a zdůraznění trvalého Československosovětského přátelství a bratrského společenství všech slovanských národů. Proslov k žactvu a učitelstvu pronesl řídící učitel.“ Když dne 14. května 1951 uplynulo třicet let od založení Komunistické strany Československa, byla na tento den vyhrazen ve třídách zvláštní část na vyložení významu komunistické strany. Už od roku 1945 se začalo připomínat výročí Říjnové revoluce47. Škola pořádala každý rok vnitřní oslavy výročí této události, kromě vysvětlení významu této revoluce a jejího vliv na Československo a oslavení Sovětského svazu, došlo také několikrát k promítání ruského filmu nebo čtení úryvků knih od ruských autorů, píšících o revoluci. Jedno z výročí popisuje školní kronika takto: „Na 31. výročí vysvětlil učitel Alois Plášek vznik revoluce a její význam pro další vývoj Sovětského svazu, i význam revoluce pro náš národ a stát. Zdůraznil, že bez Říjnové revoluce nebylo by Československé republiky a vyzvedl Sovětský svaz jako nejlepší zemědělský stát na světě, který nás zachránil v době neúrody u nás před hladem, zdůraznil rychlý průmyslový rozvoj Sovětského svazu.“ Stejně jako se oslavoval SSSR a jeho socialistická revoluce, byly často připomínány i dvě nejvýznamnější osobnosti Sovětského svazu, Vladimir Iljič Lenin, revolucionář a zakladatel Sovětského svazu a generalissimus Josif Vissarionovič Stalin. Přednášelo se o nich nejen o výročích jejich narozenin (v případě Lenina i úmrtí), ale při příležitosti každé události, která s nimi jen trochu souvisela. Říjnová revoluce, Svátek práce, Osvobození a Vítězný říjen je jen několik příkladů takových událostí. Po zkušenostech druhé světové války se objevily také oslavy a propagace míru. V době vydání rezoluce Stálého výboru světového kongresu obránců míru ve Stockholmu48, se škola zúčastnila se žactvem a učiteli podpisové akce na obranu míru. Dne 3. dubna 1950 se konala školní mírová slavnost, kde ředitel školy promluvil o „úsilí tábora obránců míru v čele se SSSR zabránit válce a budovat nový a spravedlivější 45
v komunistické terminologii Vítězný únor, 17-25. únor 1948 toho roku 47 v komunistické terminologii Velká říjnová socialistická revoluce, 7. listopadu 1917 48 tzv. Stockholmská výzva, březen 1950 46
- 31 -
svět. Při této příležitosti byly přečteny děkovné dopisy připravené žákovskou organizací dvěma vzorným zemědělcům v obci a dopis zaslaný předsedovi Jednotného svazu českých zemědělců za vzorné plnění dodávek“. Školní rok 1950/51 byl zahájen jako „Mírový školní rok“. Národní škola společně se školou střední jej zahájila i za účasti některých rodičů, a zástupců MNV a Akčního výboru Národní fronty před pomníkem padlých. Zahájení bylo slavnostní: za zvuků československé státní hymny byla u pomníku vztyčena státní vlajka a žáci položili k pomníku věnec. Ředitel národní školy Jan Veichart pronesl řeč, v níž mj. vysvětlil smysl hesla „Dále a směleji vpřed k socialistické škole“, která má vychovávat novou generaci budovatelů socialismu. Slavnost ukončila Píseň práce. V dubnu 1951 se v celé republice konal „Pochod míru“. Tímto pochodem bylo být vyjádřeno úsilí lidí o mír ve světě. Ve Velkých Losinách uspořádala tuto manifestaci Sokolská jednota v neděli dne 29. dubna a zúčastnilo se jí kolen 800 občanů s posádkou armády. Národní škola vyslala do pochodu žáky čtvrté a páté třídy. Mezi další významná výročí, která se na škole připomínala, patřilo například výročí Mnichovské dohody, významný výroční den v dějinách českého školství byl 7. duben 1948, kdy bylo na škole vzpomenuto 600. výročí založení Karlovy univerzity a žactvo poučeno významu vysokého školství pro České země ve středověku i dobách pozdějších. Bývaly vzpomenuty bitvy, jako boj u Bachmače 8 – 13. března 1918 a u Sokolova 8. března 1943, také založení Rudé armády 23. února 1918 a její pomoc při osvobození Československa. Připomínaly se i méně významné dny, jako výročí lidické tragédie dne 7. června 1946, od roku 1949 i Den horníků 9. září, kdy učitelé připomněli hornickou práci a její význam jako „základ socialistické výstavby naší vlasti“. Také některé mezinárodní smlouvy byly pokládány za tak významné, že byly ve školách připomínána jejich výročí. Příkladem může být výročí spojenecké smlouvy s Polskem z roku 1947, výročí československo-bulharské smlouvy z roku 1948 nebo osvobození jednotlivých zemí východní a střední Evropy Sovětským svazem. Škola se rovněž po druhé světové válce začala pravidelně účastnit oslav Svátku práce na 1. máje. Často se konaly společně s oslavami Osvobození. Oslavy probíhaly někdy v Losinách, jindy v okresním městě Šumperku. Účastnila se jich jak pionýrská organizace, tak učitelstvo a žactvo školy. Například v roce 1949/50 se společná oslava obou výročí konala v Losinách, před pomníkem na paměť osvobození ředitel pronesl
- 32 -
projev, v němž zdůraznil význam a vznik Svátku práce a také oběti SSSR ve světové válce a jeho rozhodující podíl ve vítězství nad fašismem. Takzvané Radostné dny mládeže se konávaly na konci školního roku. Žáci v nich oslavovali konec školního roku, pořádaly se průvody na počest národní školy jako důležité vzdělávací instituce. Probíhaly zpravidla mimo dny vyučování, o víkendu. Mezi pravidelně slavené svátky patřil také Svátek matek (druhá neděle v květnu). Ve školní kronice je o něm naposledy zmínka v roce 1947/48. Ústřední myšlenkou toho roku bylo heslo „Matka národu, národ matce“. Po vyložení žactvu významu tohoto dne třídní učitelé žákům doporučili zakoupit si upomínkové předměty, které zaslala Okresní péče o mládež v Loučné nad Desnou. V následujících letech už se pravidelně slavil jen Mezinárodní den žen, a to až do roku 1989, kdy bylo obnoven Svátek (také Den) matek. Mezinárodní den dětí, který se slaví až do dnešních dob, se začal na školách a nejen na nich slavit od roku 1950. Tento mezinárodní den se v mnoha zemích slaví v různé dny v roce, v Československu bylo jeho datum stanoveno na 1. června. Děti si odnášely ze školy zpravidla jen drobné dárky, především školní potřeby, tj. tužky nebo plnicí pera. Ve školním roce 1948/49 byl z podnětu učitelů národní školy založen divadelní kroužek, který vedl ředitel školy. Práce v kroužku se zúčastňovali všichni učitelé národní školy a už v prvním roce sehráli pět her po dvou představeních. Vůbec první divadelní představení, Václav Hrobčický z Hrobčic, proběhlo 28. října 1948. Dalšími čtyřmi byly Jedenácté přikázání, Vojnarka, Okénko a Honza v zakletém zámku. Představení proběhlo v následujících letech ještě mnoho, často se tato představení konala v parku losinských lázní. Ke konci roku podnikala škola pro žáky pravidelně výlety. V prvním roce fungování školy podnikli všichni žáci jednodenní výlet do Jeseníků na Vřesovou studánku a také na Červený vrch. Následujícího školního roku, dne 17. června 1936, se děti vydaly za podpory místního odboru Národní Jednoty na Praděd a Červenohorské sedlo. Zmínky o výletech v následující letech sice chybí, dá se ale předpokládat, že se opět konaly, nejspíše opět do blízkého okolí. V poválečném období se žactvo opět účastnilo školních výletů. První a druhá třída podnikly například v roce 1946/47 společně výlet do Kout nad Desnou, třetí třída se vypravila na Červenohorské sedlo a na Vřesovou studánku, čtvrtá a pátá třída společně navštívily hrad Bouzov a Krápníkové jeskyně v Javoříčku. V následujících letech se právě tato místa opakovaně stávala cílem výletů zdejších žáků. Později přibyly i výlety dále, na Macochu a do Brna a nebo do Prahy. - 33 -
Sběry odpadových surovin se pořádaly každoročně. Žactvo se tak zapojovalo do „budovatelská práce“ národní školy sběrem šípků, kaštanů, pecek, léčivých bylin, lahví nebo například i hlemýžďů. Žáci školy se sběru účastnili velmi aktivně, například z roku 1949, kdy bylo na škole 176 dětí, bylo celkem sebráno 5148 kg papíru a hader, což je přibližně 30 kg na žáka, dále celkem 180 kg šípků, 210 kg kaštanů, 115 kg pecek, 125 kg léčivých bylin, 70 kg hlemýžďů a 1320 lahví ALPA. Mimoto se žactvo školy zúčastnilo sběru obilí a v této akci bylo sebráno celkem 565 kg různých druhů obilí. Tímto sběrem se národní škola ve Velkých Losinách umístila na pátém místě mezi školami v okrese a obdržela odměnou knihu Karola Plicky „Slovensko ve fotografii“ v ceně 620 Kč. Dále se škola zapojila do soutěže ve sběru šípků s národní školou v Horní Libině a Hanušovicích a obdržela i čestné uznání za výsledek ve sběru odpadových surovin a ve školním spoření. U příležitosti IX. Sjezdu KSČ v roce 1949 se škola zavázala k pětiletce splnit jako dar republice tyto úkoly: - Žactvo národní školy mělo pečovat o pěkný vzhled prostranství před pomníkem na paměť osvobození v sousedství školy a mělo zde vysázet záhony květin a udržovat je - Žactvo mělo pokračovat za vedení učitelů ve sběru lahví kromě sběru papíru a textilních odpadků. Sebere do konce školního roku celkem 2000 kusů lahví, z toho do sjezdu 1000 kusů. Sběr papíru měl být zintenzivněn a měsíční průměr na žáka zvýšen o 100 %. - Čtvrtá a pátá třída měly odpracovat 300 hodin při lehčích polních pracích. - Žáci ze zemědělských rodin měli působit na své rodiče, aby zvýšili své dodávky mléka a vajec. Všechny stanovené úkoly byly dle školní kroniky splněny a někde i překročeny. Mimoto učitelé slíbili, že se zapojí do mimoškolní osvětové práce v Sokole, divadelní ochotnický spolek měl za vedení a aktivní účasti učitelů do roka uvést deset divadelních představení v místě a okolí, polovina výtěžku z nich měla být ve prospěch školy a žactva. Oslavy, připomínání důležitých událostí, účasti na práci nebo činnost v divadelních kroužcích dokázaly poměrně jednoduchými metodami doplnit klasickou výuku o stejně podstatnou část výchovnou, ovlivněnou v poválečné době ovšem politickou situací. V každém případě se však jednalo o zpestření života ve škole i v obci.
- 34 -
5. Závěr Menšinová škola ve Velkých Losinách patřila k nejmladší generaci menšinových škol v Československé republice. Díky vydatné finanční i hmotné podpoře Národní Jednoty, Matice školské i mnohých jiných příznivců se však pevně uchytila a i přes malý počet žáků, který nedosáhl ani požadované čtyřicítky, existovala a úspěšně vzdělávala české děti v německé obci až do záboru Sudet na podzim 1938. Česká menšinová škola ve Velkých Losinách se také, k mrzutosti mnoha českých politiků, nevyhnula osudu jiných českých menšinových škol – docházely do ní německé děti, což komplikovalo už tak velkou jazykovou bariéru, která vznikala v důsledku téměř neustálého používání němčiny mimo školu, o víkendech a především o prázdninách. Byl tak však posílen počet dětí docházejících do školy. Vztahy mezi Čechy a Němci v obci, jak lze vidět na záznamech některých oslav, se postupně zhoršovaly, ale například záznamy o tom, že se by německé děti na žádost rodičů neúčastnily oslav české školy, do které chodí, nejsou. Poválečná obecná a národní škola se potýkala s nedostatkem místa k vyučování i přesto, že byla v nové budově, která dříve patřila německé škole s početným žactvem. Nevymykala se tak z průměru pohraničních škol, kde po druhé světové válce během velice krátkého času přibylo mnoho nových rodin a tím pádem také žáků. Škola ve Velkých Losinách řešila tento problém pronajmutím místností ve vedlejší budově. Oslavy a svátky v meziválečné době nebyly tak zdaleka početné, jako v době poválečné. Nebyly využívány k propagaci myšlenek politických stran, jednalo se většinou jen o čistou zábavu s jen lehkým poučením o životě osobnosti nebo významu události. Po válce počet oslav připomínaných události neúměrně vzrostl. Politika se stala součástí školní výchovy a škola ve Velkých Losinách tuto úlohu plnila vzorně. Formou slavností i soutěží bylo žactvo vychováváno v duchu, jaký si přála komunistická strana a ministerstvo školství pod Dr. Zdeňkem Nejedlým. Totéž platilo o vyučujících a jejich přístupu ke komunistické straně, JZD, Pionýrské organizaci i jinde. Zatímco losinská menšinová obecná škola byla v některých bodech školou výjimečnou, škola poválečná se snažila ať už z vlastní vůle nebo i tlakem ze shora být vzornou školou ať už podle představ přechodného poválečného období, navazujícího stále ještě na meziválečnou dobu, nebo později podle představ, které škole vtiskla školská reforma z roku 1948.
- 35 -
6. Prameny a literatura 6.1 Prameny SOkA Šumperk, fond 23/1 Česká státní menšinová škola Velké Losiny 1934 -1938. SOkA Šumperk, fond 23/2 Národní škola Velké Losiny 1945-1953. SOkA Šumperk, fond 512 Archiv obce Velké Losiny. 6.2 Literatura Bartoš, Josef: Dějiny Moravy IV. Svobodný stát a okupace. Brno 2004. Bartoš, Josef: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Praha 1974. Hladíková, Zdeňka: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha 2005. Churaň, Milan: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha 1994. Janda, Bohumil: Československá vlastivěda. Díl X: Osvěta. Praha 1931. Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918 - 1938) I. Praha 2000. Kárník, Zdeněk: České země v éře první republiky (1918 - 1938) III. Praha 2003. Klimek, Antonín: Velké dějiny zemí koruny české XIV. Praha 2002. Králíková, Marie: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v Českých zemích. Praha 1977. Ottův slovník naučný. Díl XVII. Heslo Matice. Praha 1901. Štverák, Vladimír: Stručné dějiny pedagogiky. Praha 1983.
- 36 -
