3
Martina Zapletalová
´Cause
„Upřímnost je nemoc z vyčítání“ (tentokráte i s předmluvami)
4
Obsaženo Obsaženo ...............................................................................4 Za dveřma někdo pije čaj .......................................................6 Gejši mávají přes ulici.............................................................8 Hlupáček-undefined............................................................. 10 Rezervace sněhu(rek)........................................................... 11 Přibouchnutý na rychlo ........................................................ 12 "Když." v pokojích s mizernou akustikou .............................. 13 Ironickým pláčem ................................................................ 15 Viděli nás v dálce ................................................................. 16 Per partes ............................................................................ 17 Neboj, to zapomenu ............................................................ 19
5
Za dveřma někdo pije čaj (dopil, a šel spát...)
Měsíc se roztrhal na čtyři malý kousky a z posledních sil sípe na zemi. Spanilý jízdy tvým absolutnem -osamotěa budík si rozkazuje po m i n u t á c h, tahle dobrá noc mi visí v očích, jako by tušila že spánek ten drzý fracek, přijde všechno umlčet (z vysílení) až za svítání.
Až pak syknu naprosto v koncích bdění 6
„mám tě ráda“
bude to jen nejistá výzva k míru dvou aliancí v zahradě s nabitými děly.
7
Gejši mávají přes ulici (Mohla bych napsat věnováno, ale neudělám to. Ani nevím proč.)
Tak na půl cesty mi zpívají non-stopy o strachu ze včerejších setkání, polykám z ulic zbytky koketních vůní co by vylhaly celou poezii Romantismu chronologicky, čistě a bez touhy přímo do ucha, ALE už je ráno. Tam u vás na severu už se ptáci určitě nohama brodí v mokré trávě, a ty s kavárenským flirtem na tváři hloubáš nad zlativým lesem na protějším kopci a docela normálně ti to raně sluší.
8
Naštěstí nevíš o tom jak od rána do rána doufám, že mi zazvoníš v uchu a já už nebudu muset
.čekat. na ty soucitný věty co stojí na_jednom slově
9
Hlupáček-undefined (pro J.eH.o)
Tak jsme začali dýchat mezi sebou, už jen proto aby se nikdo z nás nebál mlčení toho docela nahýho nádraží. Vystáli jsme nádražní polku, a nikdo nevěděl co jsme a čí jsme, a nikoho to nezajímalo, jen výpravčí přimhouřil oči. A pak odjela ta nepříkladně šťastná pozérka z karnevalových vlaků, co tak prostě vypadají v noci na prvního máje.
10
Rezervace sněhu(rek) ("Mlčíš a svět je "fany", záhadou..." pro P.)
Píšu Ti, a ty nikdy nepoznáš co ta slova znamenají, možná proto, místo kostek cukru, sesypu do obálky sněhový vločky z Jeseníků. Ty bezkrásný věty, co cení zuby a koušou do prstů, jako mráz co bude v noci, jako smečka psů, jako…. vlci. Častušky s podmanivým hlasem, a příkladnou r.y..tmikou mezi náma kolují už dva roky sepsaný do stohů dopisních tajemství, v domnění že nejde o smutek ale jen o ironický pesimismus falešného kabaretiéra… 11
Přibouchnutý na rychlo (Kamarádství končí i nám eS.)
Jako malý chodily jsme k jezírku plnýmu stříbrných rybek snít o dospělých jejich štěstí chybách a čase. Tenkrát taky přepadali lodě piráti stříleli se ptáci a každou chvíli se někdo narodil a umřel ale nás trápilo jen flekatý triko od malin. Už dlouho se snažím zapomenout na tu chronickou vůni heřmánku z půdy, kterou nikdo další nezná protože já už nikdy nechci být Tvůj jedináček. 12
"Když." v pokojích s mizernou akustikou (Paneláky jsou prostě takové...a osamělé pokoje ještě takovější. Spojky nespojují to co by měli a vůbec. je to konec.)
Když mám spočítat svoje štěstí, začnu s podtextem něčeho smutného vzpomínat na dech, co se k ránu tříští na mé kůži a v zimě mrzne do ledových květů. Když mám jít spát, ale až ráno, hraju biliár s párátkem a sedmou rumových kuliček, a občas, jen pro trochu filozofické nudy, mžourám do stolní lampy, kde končí a začíná svatozář minutových slepců. Když Ti mám povídat, o umně sestrojených pastích, 13
začnu o jménech s tečkou za prvním písmenem, do kterých jsem naposledy zakřičela, bez návratu
ozvěny.
14
Ironickým pláčem (Ne, ironický pláč není v podstatě smích…)
Pod botou praskají nenásilně bílé hvězdy, v knihkupectví si epesní básníci kupují svoje vlastní verše i s maloobchodní marží, a na kaluži bruslí večer bez nadlimitního přídavku endorfinů. Za sentimentální politiky od trochu protivného klavíru z vedlejších dveří, počítám zálety naší hysterické lásky na podkroví činžáku, kde nosí se svět s malinkou váhou, velkýma očima a arktickou pleší na křivých parketách velice lehce, na střechy sídlišť, kde umírá déšť, a pasáček holubů usíná v dece. V těch osminových notách od Chopina se zavdávám k tanci bezpáteřním snílkům, jinak je totiž nemožné bezostyšně legalizovat samotu na něco krásného. 15
Viděli nás v dálce (Ale on neví, že už nechci…)
Křik vlaštovek ze střednětmavý oblohy, pozér v poli hluchavek, co má ánfas Tvoje modrý oči. Dva portýři co míjejí mě ze strachu, že nejsem velká holka a přesto svádím… Až se zítra sejdeme u splavu kde opilý lodníci vypouští papírový parníčky odvahy
Já! Pošlu moje jako-přání v komorní verzi pro tvoje rty. 16
Per partes (Cliché…)
Skeptické slunce bloudí po sklech luceren a zrcátky z oken maluje divoký motýli. S rozhazovačnou náladou, tak krásně a bez duše jako novogotická lolitka, přešlapují moje prsty po cizích ramenech víkendového gigola. Polohlasný svádění od znalce v oboru a dávka obehranýho citu, mi stačí jako přiznání pravdy že rozkvetlý třešně, jsou láskyplný cliché který se dá prožít jen : „Pokud stojíš na špičkách, a hlavou bloudíš ve výšce povětroních křídel.“ Přistižená tribunálem o_p_r_a_v_d_o_v_o_s_t_i Tě držím za ruku celou cestou na nádraží... 17
zcela nelegálně a protiprávně na truc zakřiknutým kouzlům jara
18
Neboj, to zapomenu (vyčítání osamělosti, sobče…)
Ticho tesilový noci, a kolem se rodí nový lásky peříčkovejch slečen a kluků s plastikovým brčkem v zubech. Možná přelétavá vůně starýho listí, možná mžitky světel jsou pro mě ti mentální pornoherci, co všichni nacházejí v konci dechu při dlouhým polibku. Tak samozřejmě šťastná jako oni,když zavírají oči, otrhávám lichý cípy čtyřlístků,
19
z jejich gest už si dávno nevyčítám samotu.
20
