MAROKO 2005 Español, Almeria, úterý 30. srpna 2005, dopoledne Válíme se na mìstskej pískopláži, pokouøili sme né moc dobrej šítek, co jsme vèera veèer po 2 hodinách shánìní nakonec koupili od místòákù, ke kterejm nás odved celkem solidní somrák, co se na nás napojil na benzínì, kde jsme kupovali noèní piva. Ale náš výlet zaèal jinak: Pátek 26. srpna Celý páteèní dopoledne jsme dìlali dodìlávky na autì. Nìkdy kolem 16. hodiny jsme nakonec vyjeli, smìrem na ONO, kde jsme nacípli plyn. Pak na další benzínku pro béòo, ale to už zdaleka neprobìhlo hladce, páè po naèepování plný 60 l nádrže nám nìjakou neznámou dírou z nádrži vyteklo asi 30 litrù. Byla to prdel, rozlilo se to pod celym autem, ale nám to asi moc nevadilo, protože jsme s tou poloprázdnou nádrží opustili hlavní mìsto piva a vydali se na západ. Kratší zastávka byla hned v Boru, kde jsme dostali kus šítku a minipalièku. Všechno, až na malej kousek šítku jsme vyhulili pøed èárou, ale pøechod byl stejnì hladkej. Auto jelo dobøe, pùlka nádrže benzínu vydržela. Plyn došel nìkdy pøed pùlnocí, tak jsem to pøepnul na béòo a to jsme dojeli. Benzín nefungoval. Naštìstí to chcíplo asi 100 m od odpoèívky, tak mi ostatní odtlaèili, bylo to trochu do kopce a trochu chcalo, byli jsme hotoví a zmohli jsme se akorát na výtuh v autì. První den cesty nic moc. MAROKO, AL-HOCEIMA, ètvrtek 1. záøí, asi odpoledne Povalujeme se v autì na parkovišti u pláže, strašnì zasraný odpadkama, kousek od Al-Hoceimy a Filip balí špeka. Je vedro jaxvinì, máme postavenej „pøístøešek“, kterej pomáhal Ivèe vybudovat pán, co má hroznì bílý ruce a nohy a jinak je èernej a celou dobu se tu válí kousek od nás, asi v èajovnì. Je vedro jako prase, dost ze mì chèije. Máme asi pùlku hulení, co sme vèera koupili za 2500 Kè, asi 5 g. Super voser, co na nás spáchal rádoby kámoš Ali. Nalíp se na nás pøi procházce mìstem, ale pohoda. Kecali sme, povídal o šítku, že je to v klidu, když ho nebudeme mít kilo, a že je za 2 Eura gramík vysoký kvality. Jenže pak pøišel fízl a Aliho nìkam odved, pak tam sedìli ve stínu a my mysleli, že to tim hasne. Už nám zaèínalo bejt blbì z hladu, tak sme zalezli do jedný restaurace. Když sme si objednali jídlo a mì a Šamanovi pøinesli salát, Šaman se silnì poblil do kvìtináèe s palmou, asi metr od nás. Takže smrad ukrutnej, no bylo mu dost blbì, pak už se tam jen tak potácel a pøeèkával kocovinu s úpalem, což bylo logickým vyústìním úterní kalby na trajektu do Melilly. Jelo to pìknì, asi 6 hodin a kluci kalili, já asi 3 pivka. Ale šaman asi 6 a pøed tim asi 3 litry Amstlu a 6 špekù. Sobota 27. srpna Když jsme se ráno probrali, šel Ady za òákejma Slovákama, jestli by se nám na to nekoukli. Byli to nìjací dodávkáøi, nadávali na plyn a øíkali, a• nikam nejezdíme. Ale pak jsme vidìli, že je na motoru vypojenej jeden konektor, tak jsme to napravili. Ještì chvíli to nechtìlo spolupracovat, ale nakonec to chytlo a bylo to OK. Naházeli jsme do auta vìci a pokraèovali v cestì. Plyn nakonec mìli (nebo redukci pro nás) až pøed francouzskejma hranicema, tak jsme ho vzali. Jinak Francie se nám taky moc nepovedla, nìkolikrát jsme zabloudili, ale to jen drobet a Ady pak trochu naboural: chtìli jsme se otoèit na konci vsi, ale v tom nás nìjakej Francouz zaèal pøedjíždìt a •ukli jsme se. Nám se naštìstí nic nestalo, on mìl na autì promáèklej a odøenej bok. Magor vez tìhotnou manželku a dítì, chtìl po nás pojistku a nìco kecal, že neví, kdo to zavinil, ale my se nedali a taky jsme si napsali jeho nacionále, vykáral jsme ho, že jezdí nebezpeènì a jelo se dál. Naše cesta se ovšem nevyhnula policejnímu zadržení a to ve španìlské Almerii, v pøístavu trajektù, kde jsme si z odstavený dodávky vymontovávali potøebný díly na naší cestu. Vzali jsme hadice z motoru, zrcátko, pojistky, klíè na kolo a olej, ale bohužel pøijel fízl na skùtøíku a najednou tam byli tøi a ten jeden vypadal jako svinì a taky že byl. Museli jsme vrátit hadice a žárovky, ostatní jsme naštìstí
zatajili a odjet s nima na nedalekou fízlárnu, kde jsme strávili asi hodinu s tim, že Ivèu vyslíkali pøi kontrole dohana a Šamana dali na 5 minut na vazbu s òákejma Arabáka. Napøed na nás mluvili jen španìlsky, pak pøivedli holku, co mluvila slušnì anglicky a ta nám pak dìlala pøekladatelku. Tvrdili jsme, že je to Res Relius, vìc opuštìná a že si jí tím pádem mùžem vzít. Dva byli absolutní èùráci, mìli hrozný kecy, ale zbytek se smál, ten co tam pøijel na tom dachlu na nás dokonce kynul, a• mlèíme a že to bude OK. Toho to asi sralo, že nám takhle zaškodil. V jednu chvíli taky pøinesli gumový rukavice, takže jsme si mysleli že bude prstìní, což by bylo o to pikantnìjší, že v tej místnosti sedìla ještì nìjaká cizí holka. Naštìstí pro naše svìraèe provedli jen osobní prohlídku, aspoò nám – klukùm, Ivèa z toho byla celá špatná, že ji tam òáká lesba oèumuje. Nakonec nás stejnì pustili, øekli, že tam nejsme vítaní a my odjeli do mìsta shánìt hašiš. A to už byl veèer, poslední v Evropì. Zítra odpoledne vyplouváme do Afriky. Pùvodnì sme plánovali jet až na Západní Saharu a do Mauretánie, ale je tu o polovinu dražší béòo než jsme èekali (litr za 1 euro), takže s našim žroutem benzínu a hlavnì oleje by nám to finanènì nevyšlo. Je otázka, jestli nám to vyjde takhle. S tim, že dojedem nìkam pod Støední Atlas a pak na Rabat a zpátky nahoru. Docela dost šetøíme, hotel je asi za 30 MAD, jídlo, jako plnìný bagety na ulici v jídelnièce, asi za 8 MAD. Ale je to tu dražší, než sme pøedpokládali, hlavnì ten benoš mi pøekvapil. Pátek 2. záøí Ráno sme se probrali za kyselýho smradu, co se táhnul okny asi tak 5x do hodiny z venkovního trhu. Šli jsme nastrojit dodávku, dali jsme hlídaèovi aut 10 MAD a šli jsme se najíst do naší oblíbený bagetérie. Dali jsme si vajíèka smíchaný se salámkem, bagetku a èajík s trsem máty. Z hotelu jsme odrazili asi tak v 10. Bylo už vedro a my pøed tim dohulili poslední kousek šítku, aby nás nevybrali benga pøi cestì Rifem. Stál 50 MAD, asi 3 g. Kvalita mrtvící, zvláš• v tom smrtícim vedru, v horách jako hovada…je to dobrý. Asi tak v 16 hodin jsme dojeli horama a náhorníma plošinami do mediny v Taze. Je to kus, asi kilák od nový èásti, jsme tu v rùžovým hotýlku na takovym námìstíèku. Hotel je celej do rùžova, má takovej dvorek se stromem a je dost èlenitej a taky levnej. Válíme se tu, odpoèíváme, postupnì chodíme do sprchy. Teï jdu já…
TAZA – hotel Etoile, pátek 2. záøí, veèer …super! V bazaru jsme koupili šítek za 20 MAD, tak 3 g, cpal sem mu ještì 10, ale nechtìl to. Nákup sme provedli prostøednictvím kluka mluvícího anglicky, kterej nás vyvádìl z bazaru, kde jsme se trochu zamotali. Sobota 3. záøí Je sobota odpoledne a my jsme se pøed chvílí vrátili ze supr výletu! Byli jsme totiž na dnì propasti Gouffre du Friouato, o kterej jdou fámy, že je nejhlubší v severní Africe. Je to díra ukrutná, sestupuje se tam asi po 500 schodech, do propasti jako kurva! Šamanovi se v pùlce udìlalo blbì, sdìlil nám, že se mu zastavily nohy, a musel se vrátit nahoru. Jinak ta jeskynì, do který se leze ze dna propasti, je dlouhá asi 180 m a možná víc a pouští tam za 3 MAD kohokoliv, akorát mu øeknou, že je tam tma. Mìli jsme dvì baterky, ale do jeskynì byl prùchod z toho kotle asi ½ metrovej, tak jsme tam nelezli. Sobota 3. záøí, noc, horko Po hroznej akci sme sehnali šit za 20 MAD, ale pøedtím jsme byli i autem za mìstem, nakonec nás k nìmu doved týpek komunista ze vèerejška, kterej furt zdùrazòoval, že má titul ze sociologie. Nedìle 4. záøí, ráno
Usínal jsem úplnì tuhej, asi 5 špekù, vedro jako kráva a navíc náš dvoupokoj nemá žádný okno, takže jsem byl rád, že nekolabuju… Nicménì ráno asi v pùl 10 nás vzbudili Filip s Ivèou a shánìli šit. Ve 12 je checkout, chcem se òák nasnídat a zkusit smìnit láhev vodky Smirnoff za hašiš a pak jet do Fésu. Ovšem jídelny mají ještì zavøeno, tak Filip balí špeky. FES – hotel Du Maghreb, nedìle 4. záøí Je asi pùl pátý, dojeli sme do Fésu, našli hotel Du Maghreb (tel 055.62.15.67) a ubytovali se tu za 50 MAD na osobu, studená sprcha free. Je vedro, pokouøili sme hašiš a chodíme postupnì do sprchy. Horší je, že když jsme vyndavali bágly z auta, všim sem si, že nám chèije odnìkud kolem motoru voda. Vypadá to skoro na naši zkurvenou starou hadici. Až bude chládek, musíme to skouknout. Štìstí, že nám to neprasklo nìkde v poušti po cestì, to bysme snad chcípli! Cestou do Fésu jsme chtìli sehnat hulèo, rùznì jsme se ptali po cestì, ale nikdo se nechytal. Nakonec asi 15 km od Fésu stáli òáký tøi chlapcí u baráku s hospou a prodali nám kif, takovou místní dr•ku zelenýho. Pytlíèek, tak géèko, za 10 Dr, ale pak jsme smìnili ještì 3 pytlíèky a kousek šitu za skoro plnou finlandii. Takže pro nás nic moc business. Noc Válíme se na pokoji a hulíme. Byli jsme v medínì, hustej a velikej jak svinì – asi nejvìtší na svìtì. Koupili jsme tam hašiš za 50 MAD, ale tak 2 g, hroznì drahej. Dali jsme si hariru v takovej garáži na kraji pøelidnìného námìstíèka. Pondìlí 5. záøí Ráno po vzbuzení jsme šli k autu a vyndali vìci nad motorem. Otevøeli jsme to a zjistili, že nám teèe voda z motoru, resp. je v píèi tìsnìní. A taky ta naše hadice je dìravá. Naštìstí je vedle hotelu autoservis, kam jsme s tim zajeli, a prej nám to do veèera za 500 MAD opraví. Tak èekáme… Je asi pùl druhý a vedro je jak hovado, ležíme na hotelu, hulili jsme a teï budem døímat. A èekat na to auto. Je noc, nasraèky jaxvinì. Šaman si ète, nehulí, my ostatní využíváme možnost laciný kuøby. Takže auto nám òák opravili, vymìnili tìsnìní na motoru, zby-pásovali prasklou hadici a nalili tam olej. Ale místo samotnýho oleje je v motoru suspenze oleje a vody, což je divný a což je v píèi. Nicménì to teï na mìrce nìco ukazuje (pøedtím nic), ale je to šedej hnus, takže uvidíme. Auto jede, stálo to nakonec 620 MAD. Když jsme asi v 16 hodin vyzvedli auto a smìnili nìjaký eura, jeli jsme dodávkou k bránì do mediny. Výlet starym mìstem jsme pojali celkem velkoryse, chodili jsme tam tak do pùl 9, byli jsme na koželuhach, hustý jak svinì, vydìlávali a barvili tam kožky z kozlíkù, bylo to moc pìkný, smradlavý a èišela z toho nepìkná døina ve sraèkach sraèek. Taky jsme vidìli dìti, jak bosi mejou vìci na trh ve strašnì zahumuseným potoku-øece. Docela síla. Dítì, když vidìlo že ho fotim, chtìlo prachy, my si ale radši koupili šítek za 5 MAD na špeka od starších týpkù. Pak jsme bloudili a chodili soukama, veèeøeli jsme v hnusnì komerèní venkovní restauraci, bylo tam hafo bílejch, dost malý porce a drahý, prostì zkurvenej business. Když jsme chtìli hulit, nalepili se na nás tøi malí kluci, chtìli nám dìlat prùvodce, furt nám radili kudy jít a kudy ne, samozøejmì chtìli dirhamy. Nedostali nic. Šítek jsme už jinej nekoupili. Na hotel jsme dorazili asi v 9, vybavený pìti vodama na noc. Zítra odjíždíme do Meknésu, Dá-li Alláh! Úterý 6. záøí Po ranním špeku došli Šaman s Filipem pro nìjaký peèivo a asi v pùl 12 jsme naložili dodávku, dali hlídaèi 8 MAD, zmrd chtìl 10, a odjeli smìr Meknés. Nìjak jsme chytili smìr na dálnici, tak jsme po ní jeli asi 50 km za 24 MAD. Cesta se táhla rovinama, vìtšinou takovejma polopouštìma jako tady všude.
V Meknésu jsme napøed zastavili v novym mìstì a zkusili jeden hotel, ale chtìli 100 za osobu, tak jsme jeli do mediny a mìli jsme kliku, protože jsme pøijeli akorát k tìm všem hotýlkùm a vlezli jsme hned do toho prvního – hotelu Agadir. Je to tu hustý. Filip s Ivèou spí v pokojíku tak 3x3,5 m, do kterýho vede asi 3 m dlouhá a pùl metru široká chodbièka. My zas dostali takovou koupelnu, jakoby zahraženou na chodbì s jednou celou otevírací stìnou a výhledem do svìtlíku. Ale je to za 30 MAD na osobu a noc. Sprcha je nahoøe pod støechou, kde je taky jeden výteènej pokoj, taková støešní samotka, a má podobu lavoru a sprchový hadice. Uvnitø je hotýlek asi nejvíc èlenitá stavba, ve kterej jsem byl. Bylo asi tak 15 hodin, Šaman si èet na pokoji, my ostatní šli kojit hlad do mìsta. Procházeli jsme kolem mohutnejch hradeb královskýho paláce, pak soukama a nakonec jsme jedli hariru na takovym tržišti v hrubì native jídelnì. Vedle nás sedìla babka a celou dobu nìco øvala. Iva si radši nic nedávala, protože venku tekly sraèky a tu vodu na polívku pøinesli odnìkud v kýblech. My dostali každej pùl hariry nášup. Hranolky po polívce jsme už odmítli. Když Ady kupoval pohledy na námìstí pøed bránou do hradeb, kontaktoval nás pan dealer, že má špièkový zboží a že nám nìco prodá u nìj doma, kde je klid a mùžem si všechno prohlídnout. Byl to takovej èernej tlouštík, chlap v nejlepších letech a povídal, že je ve mìstì váženej a hlavnì, že je èistej. U dealerù doma nás pán posadil do pokoje, kde to vypadalo, že se v noci spí a pøes den se matrace nahází do rohu a je obývák. Dostali jsme mátovej èaj a týpek vytáh dva kusy hašiše, prý 00, za 30 MAD/g a dal nám ochutnat vazelínovitý sraèky z gandži, medu a oøechù. 30 za šit se nám zdálo dost, tak jsme si poruèili polovinu kostky a 25 g polemu. Vše dohromady za 850 MAD. Ale je toho kus. Pak nás pán doved k hotelu, což bylo od nìj asi 5 minut a poradil nám, že gardianovi máme dát maximálnì 10-15 MAD za celej den, za odpoledne 5 MAD. Šamanovi jsme naproti hotelu koupili plnìnou placinku a šli jsme testovat nákup. Poté jsme opìt vyšli do mìsta, tentokrát se Šamanem. Napøed jsme to vzali do královského paláce za ty veliký hradby. Komplex to byl velikej, ovšem už tam jezdili kobyly s koèárama a turistama a zavánìlo to komercí. Òákej øemeslník nás vzal v jednej slepej ulièce ukázat, jakej staví barák a byl to fakt super bejvák, jako palácek. Všechno hlaïouèký, nìco vykachlíèkovaný, uprostøed dvoreèku jezírko, v patøe kolem dokola balkónky…moc pìknì to pán udìlal. Za prohlídku jsme mu dali 2,5 MAD a pokraèovali v prozkoumávání veèerního mìsta. Šli jsme kolem Royal Golfu, obrovskýho høištì uprostøed hradeb, bylo celkem pøíjemnì chladno, už se taky smrákalo, tak jsme vylezli z paláce do mediny a do soukù. Asi hodinu jsme hledali jídelnu, až jsme nakonec skonèili v jednej hustej u dìdka a dali jsme si co hrdlo ráèilo: hariru, fazolovej guláš, Ady si dal bramboráèkovej sendviè. Pøi cestì na hotel jsme nakoupili vodu, zmrdi ji tu mají za 6 MAD/1,5 L. No a pak jsme celej veèer kouøili na pokoji hašiš. Bylo to fajn, zítra chcem jet na berberskej trh do mìsteèka nìkde pod Azrou. Støeda 7. záøí Ve støedu jsme chtìli kempovat, ale… Vstali jsme celkem brzy, asi v pùl 8. Museli jsme si ještì ukrást žárovku z chodby, páè u nás v „koupelnì“ praskla a nebylo vidìt nic. Taky jsme museli vyhulit ranní špeky, nedat gardianovi ani dirham, protože vèera dostal asi 25 MAD, a vyjeli jsme na Azrou. Cesta vedla údolím a plošinami, bylo to moc pìkný. Azrou je od Meknésu asi 50 km, ale my jeli kus lesem, což nám nabídli místòáci jako alternativní cestu. A taky že se nám vyplatila, protože jsme vidìli makaky ve svým pøirozeným prostøedí a nádherný cedrový lesy. Ale hlavnì ty opice! Jeli jsme do Ain Leuh, kde jsme chtìli stihnout berberskej trh, ale dorazili jsme tam až pozdì a polovinu stanù mìli sklizenou. Trh se odehrával asi kilometr pod vesnièkou, na takovym ohraženym place, ale mìli tam pøevážnì standardní zboží, žádný zvíøata, nic… Ve vsi jsme pak koupili jídlo a vodu a jeli opravdu kempovat. Chtìli jsme k jezeru Azigza. Napøed to šlo dobøe, cestou jsme navštívili slanovodní vodopád, byl tedy celkem bídnej, protože neteklo moc vody, ale jinak to bylo moc pìkný místo. Dole byly kolem potùèkù a jezírek pøilepený èajírny a kavárnièky v rùznejch pøístøeškách, sedìlo se tam rùznì na zemi, ale odolali jsme a tìšili se na jezero. Jezero je popsáno v prùvodcích, ale podle naší mapy k nìmu vedou jen pisty (neupravený neasfaltový cesty). Takže jsme celkem bloudili. Za ten den jsme do auta nalili asi 50 litrù béòa a ujeli tak 100 km. Pøi bloudìní jsme vyjíždìli z jednoho údolí od øíèky do hroznejch hor, na plošinì pøed mìstem Mrirt jsme zajeli na benzínku a dali si hariru. Šaman si chtìl dopøát kolu, ale stála 25 MAD,
tak se na ní vysral. Ady se taky vysral a jeli jsme zpìt dolù z hor k øíèce, pøes nezmapovanej mostík, o kterym jsme pøedpokládali, že je to ten co o nìm píšou v prùvodci. Ale asi to nebyl! Pista to byla jak má bejt, mezi horama, kolem roztroušených barákù, chatrèí a stanù domorodcù. Sem tam v tìch nehostinejch pustinách bydleli lidi a sedávali kolem cest u potùèkù a aquaduktíkù a asi klábosili. Dìti somrovali u projíždìjících aut. Asi tak mezi 18. a 19. hodinou jsme píchli zadní kolo. Cesta totiž byla z vìtších špièatejch šutrù, hrozná a my napøed ani poøádnì nezaregistrovali že jsme píchli. Taky to kolo tak vypadalo! Prostì totální odpis likvidus. Všude tøi prdele prachu, kopce, køoví, kousek stáli asi nìjaký baráky, páè tam na chvíli za kopcem vykoukli lidi a psy. Výmìna kola probìhla tak tak, protože naše dva klíèe na kola nefungovaly, ten co jsme štípli ve Španìlsku taky ne, takže nakonec to naštìstí šlo golou, jinak bysme asi èekali do rána, až pojede nìkdo kolem. Když jsme to celý zmákli, bylo už šero, ujeli jsme ještì asi kilák a zapíchli jsme to v takovej zatáèce vysoko v horách, odkud už to nebylo daleko na nejvyšší vrcholky. Nabalili jsme asi pìt špekù, když se ze tmy vynoøili tøi místní kluci, asi zjistit, co jsme zaè. Dali jsme jim pohulit, ale oni chtìli radši cígo, tak dostali jedno z posledních ètyø. Jeden z nich mluvil lehce anglicky, ale moc jsme nepokecali. Vylezli jsme o jednu zátoèinu vejš na kopec, odkud byl výhled jako prase, tedy hlavnì na hvìzdy a na svìtýlka v horách, protože už byla tma a tìch hvìzd bylo vidìt hafo, jak nikde kolem nebyly velký mìsta. Kluci šli s námi, usadili se vedle nás a tak jsme jim tam jednoho jointa poslali. Sami jsme pak vykouøili zbytek pøi úvahách o nekoneènosti vesmíru. Filipovi bylo blbì, nám se chtìlo spát, takže rozluèka s klukama a rychle k autu. Postavili jsme stan a vytuhli v nìm. Iva s Filipem spali ve voze. Ètvrtek 8. záøí Ráno je sluneèný jako každej den. Jídla moc nebylo, takže špek. Po nìm se radíme jak dál. Máme ještì jednu rezervu, která ale asi není úplnì ta pravá. Kluci vèera povídali nìco o 6 km k jezeru. Zpátky za mùstek je to tak 15 až 20 kilákù, takže riskujeme a volíme jezero. Jako nejlehèí jsem øídil, protože zpoèátku bylo tøeba odlehèit auto, aby vyjelo a nehrabalo ve štìrkovým krpálu. Výjezd se podaøil a na místì vèerejšího noèního hulení pøisedli ostatní a asi desetikilometrovou rychlostí jsme se šinuli horama cestou necestou. Potkávali jsme domorodce na oslících, mulách nebo pìšáky, jednu takovou hustou, zøejmì opuštìnou vesnici a celý to pùsobilo jako pøed sto lety. Paráda! Pista nekonèila, tak jsme pro jistotu dofoukli kola a pokraèovali dál. Cedrový lesy, který mìly svírat jezero, nebyly v dohledu. Ale pak, asi po 15 km, jsme najeli na asfaltku a to byl náš triumf. Jezero bylo od nás asi tøi kilásky a jeho stìny byly vidìt zdálky. Takže jsme to nakonec pøece jen našli, a tím jsme si zadìlali na moc zajímavej den. Jezero Azigza neleží ani tak moc v cedrovejch lesích, jako spíš na konci náhorní plošiny. Ze tøech stran je sevøený vysokýma skálama a nádhernejma cedrovejma lesama. Jezero samotný je teï celkem malý, ale je dobøe vidìt, že døív byla hladina mnohem výš. U jezera podél cesty je nìkolik stanù a pøístøeškù èajoven a když jsme u jedný zaparèili auto, hned nám paní pøinesla èaje na uvítanou, za kterej dokonce nic nechtìla. Dali jsme jí 4 MAD a koupili si cíga do špekù u stánku vedle, asi u jejího dìdka. Pak jsme z vlastních zdrojù pojedli placko-chleba , sýr a mortadelu. Pøi jídle nás zdravila partièka Marokáncù s nìmeckou SPZ a VW. Znali „Nedved“. Po jídle jsme šli na procházku okolo jezera, že se podíváme po místì na kempování, kousek stranou od lidí. Jedno dobrý místo jsme našli na zadním konci jezera. Nebylo to pøímo u vody, asi 100 m nad hladinou, ale byl tam plac na káru i na spaní a vegetìní. Takže jsme šli zpátky pro auto a že si pøikoupíme vodu. Chtìli, zmrdi, jedno euro za 1,5 L a to se nám nelíbilo a jak tak stojíme u toho stánku, osloví nás menší týpek ve sluòákách, že má kámoše z Prahy a blabla, mluvil dobøe anglicky a nabíd nám nezištnì zapùjèení svojí rybáøský výbavy. Jmenuje se Josuph a bydlí tu ve starym oranžovym karavanu už šest let a vysbírává odpadky kolem jezera, což prý nechápou lidi ani goverment. No, tak to se ani nedivim!
Takže jsme šli k nìmu ke karavanu pro prut, ale nìjak jsme se zakecali, pohulili, posedìli a prostì u nìj vykejsli. Byl tam s náma takovej výbornej fízl, hlídaè parku, starší Berber, co zaèal balit špeky a neumìl nic anglicky. Byl ale hroznì srandovní, všechno obdivoval a o všem øíkal : „Bón!!!“. Nejvíc ho ale asi dostala naše malá sekerka s pouzdrem na opasek a pak Josuphùv kovovej hmoždíø. Protože ho bolel zub, darovali jsme mu platíèko Ibalginù, jenže Šaman pak vytáh chlast a on to zapíjel hruškovicí, Becherem a òákou mátovou vodkou od našeho hostitele, plus asi 30 špekù bìhem odpoledne. Zub ho pøestal bolet nìkdy mezi ètvrtou a pátou odpolední. A to už byl celkem naplech. Mezitím jsme jedli štiku, co chytil Josuph vèera v jezeøe. Celý to bylo moc pøíjemný a pohodový, furt ty špeky... Josuph má taky „doma“ parádní zvìøinec: 3 psi, Koko, Laurin a Hardy, asi 3 koèky, slepice a kuøátko. Všechno to kolem nás bìhalo a chtìlo to nakrmit, no byla to prdel. Šaman dokonce zaèal hulit špeky, ale chlastu si taky nakládal. V podveèer znenadání odjel fízl, notnì nasraèky, do mìsta taxíkem. Že pøijede zas zítra. My s Josuphem jsme ubalili ještì nìjaký špeky, auto už dávno stálo u jeho karavanu a poslední dva jointy pøed rybaøením jsme ani už nemohli dohulit. Byl jsem úplnì hotov, Filip byl taky nasraèky, Šaman mluvil o spánku… Rybaøení moc nevyšlo, museli jsme chytat z bøehu, protože loïka byla na jezeøe s jinýma rybáøema. Takže jsme nechytli nic, navíc nasraèkovanej Josuph furt motal saturnu a asi po pùl hoïce jsme to zapíchli a šli zpátky na táboøištì ke karavanu. Josuph pøines od Berberù od vedle hariru a chleba, všechno jsme snìdli už za tmy u ohnì. Ale bylo asi osum, takže špeky… Pak k nám Josuph zatáh starý berberský hudebníky, øíkal že hrajou nejstarší songy, co nejsou nikde zaznamenaný, než v jejich hlavách. Byla to síla, zpívali i hráli hustì. Jenže už bylo pozdì, teda hlavnì moc špekù a museli jsme se s nima rozlouèit, postavit stan a usnout za kòouravýho zpìvu milostnejch písní místních obyvatelù. Kenifra – hotel Sahara, pátek 9. záøí, veèer Sedíme na posteli v hotýlku v Keniføe, kam nás zaved Josuph. Domluvil nám príma cenu 25 MAD/os. Je tu pìknì, máme rohovej pokoj s oknama na ulici a trhy, je už tma a ulice pulzuje životem. Jsme dost utahaný, chodíme do sprchy a hulíme šit s Josuphem, kterej šel právì dìlat berberský hamburgery nìkam dolù do jídelny.Nìkolikrát zdùrazòoval, že budou mnohem lepší než od Mc Donalda. Tak to zcela urèitì, i když klasická chu• kebabu mi nedovolila sníst jich moc. Je noc. Jsme v pokoji, naplech jaxvinì. Josef tu už hodinu držel špeka a vytuhával a pøed chvílí odešel. Ráno s náma pojede ke svýmu kámošovi, opraváøi všech aut. Prý nám to zrychtuje. Pátek 9. záøí Nìkolikrát mi v noci probudili psi. Koko, Laurin a Hardy asi nìkoho vyštìkávali, naposled ráno dva osly, co pøišli k našemu ohni. Filipovi byla kláda od horeèky a Ifèe normálnì ze zimy. Jinak to šlo. Než se vzbudil Josuph, dali jsme dva špeky, vyèistili jsme si chrup a èekali, až se vzbudí. Chtìli jsme jít sehnat nìco k snìdku, ale Josuph se nabíd, že skoèí pro chleba a taky to udìlal, resp. nìkam šel, asi aby mu ho upekly. Chleba pak pøivez týpek z vedlejší kavárnièky na polorozboøenym skútøíku. K chlebu bylo pár osmaženejch vajíèek a extra silná káva. Pak jsme asi vyhulili pár brk a vyrazili na výpravièku do kaòonu. Museli jsme koupit vodu za 1 euro a cigára do špekù. Kaòon se do lesa zaøezává na opaènej stranì jezera a stojí za tu námahu se tam škrábat. Kopec jako kráva, navíc se šlo nahovno, protože zem pokrývala taková prachová hlína a hroznì se prášilo. Nahoøe se nám otevøel pøekrásnej výhled na jezero, veliký cedry a hlubokej kaòon, docela dost dlouhej. Na jeho hranì jsme zhulili dvì brka, posedìli, pokochali se a nafotili tu nádheru a obrátili jsme to domù. Josuph cestou našel v pùlce krpálu asi dvoumetrovou kládu a táh ji na ramenou až ke kavárnièce pána s chlebem, kterej nám udìlal èaj a la mente. Lítalo tám hafo vos, chytali jsme je do sklenièek a krmili je hašišovym kouøem, jednu z nich snad až do absolutní nirvány, chudìru. Vlastnì se to ani nezdálo a bylo odpoledne, nìjaký ètyøi hodiny, takže jsme òák øekli, že pojedem do Kenifry, pokraèovat v naší cestì. Došli jsme teda k Josuphovu pøíbytku, sbalili stan a ostatní krámy, dali brk a že vyrazíme. Josuph se rozhodl, že pojede s náma, páè stejnì potøeboval jet
v sobotu do mìsta nakoupit hulení a jídlo, a tak jsme ho tedy naložili, rozlouèili se s jezerem, Kokem a dalšíma psama, koèkama, slepièkou a kuøátkem a odjeli jsme z toho poloráje. Do Kenifry to bylo asi 30 km po cestì, která vypadala jak z pravìký jury, už jenom ty dinosauøi, aby se tam prohánìli. Vedla takovejma plánìma obklopenejma cedrovýma lesama, byla to paráda. Cestou Josuph koupil od kluka u cesty trs máty a nìkdy v podveèer jsme byli ve mìstì. Napøed jsme potøebovali poøešit Josuphovo autoakumulátory, co si pøivez nabít, mìly asi 60 kg. Naneštìstí týpek, co je nabíjí, byl v nemocnici, tak jsme je vezli do jiný nabíjárny, kde nakonec naštìstí zùstaly. My pak jeli ještì kousek, do støedu mìsta do hotýlku Sahara. Veèer zase špeky, pak hamburgery a krátká procházka mìstem. A pak špeky až do úmoru… Sobota 10. záøí Ostøíhal jsem si knír. Dost mi už pálila huba. Je pìkný, sluneèný ránko, po špízlu èekáme na Josupha, jestli dorazí. Taky mi škrábe v krku, buï z hulení, nebo nastydnutí. Rýmu mam trochu, jinak gut. Na pokoji jsme èekali asi do 10:45 a pak jsme šli do cukrárny a sladkos•árny nakoupit peèivo k snídani. Takový ty všemožný kroasány, šneky, taštièky, vše pìknì nasladko s meden a oøíškama jsme si vzali s sebou do kavárny hned vedle a k tomu si poruèili konvici èaje, Ifèa kafé laté. Sedìli jsme tam, pozorovali cvrkot mìsta a vychutnávali atmosféru mìsta Berberù. Po snídani jsme šli do krámu koupit vody. Josuph, øíkal, že v noci šel ještì ke kámošovi a hulili tam a èumìli na film asi do 3 do rána. Tak jsme s nim a 20 litrama vody šli k autu, co parkovalo za rohem v ulici slepièáren a umotali špeka. Josuph nám dával pár posledních doporuèení a rad na cestu, hlavnì nás lákal nìkam do lesa a k jezerùm Two Eyes, ale vzhledem k situaci ohlednì technickýho stavu dodávky a finanèním okolnostem jsme zvolili cestu do Casablancy, se zastávkou v Beni Melal, což je asi 100 km od Kenifry. Když jsme vyjíždìli ze slepièáren, bylo už hrozný vedro a v krajinách, kam jsme mìli namíøeno to mìlo bejt ještì pekelnìjší. Asi po hodinì jízdy jsme zastavili v pìkným starobylým mìsteèku. V nejvìtšim parnu jsme v postranní ulièce poblíž línýho námìstíèka objevili sendvièárnu, asi jedinou otevøenou. Pojedli jsme tam všichni sendvièe s bramborem, baklažánem a stálo to jen 1,5 MAD a bylo to dobrý. Filipovi bylo už tøetí den blbì, auto chcalo vodu s olejem, nic moc, nic moc. Jeli jsme dál. Siestu jsme proflákali kus dál, na polní cestì, která obepínala takovej sad. Zaparkovali jsme tam v prachu a hovnech mezi šutrama, ale hlavnì ve stínu vzrostlejch listnáèù. Nìkdo pak ležel na plachtì a podlehl èetbì, nìkdo balil brko a nìkdo koukal do motoru, jak na tom vlastnì je. Chtìli jsme vymìnit svíèky, ale samozøejmì nemáme ten správnej klíè, jen dva vìtší. Jinym vercajkem to nešlo, tak jsme se na to vysrali. Ale vymìnit by potøebovaly, auto sebou dost trhá a skáèe. Kolem jezdili zemìdìlci, tak jsme je zdravili, aby nám nic neprovedli. Tak po pár špekách jsme jeli dál do mìsta Beni Mellal. Bylo to tak 20 km, po hroznì dlouhejch rovinkách jsme se dokodrcali do mìsta, celý zpaøený a nachcípaný – na mì lezla rýma, Filipovi bylo blbì, Ivèa asi taky nìco – jsme naštìstí pøijeli zas skoro pøed hotýlek z Planetu. Kolem bylo i pár jinejch, ale zùstali jsme v hotelu Saada, 110 MAD tripl pokoj. Sprchy vedle ve vchodu, asi hamam. Ani jsme tam nešli, protože jsme byli hladoví. Vzali jsme to naší ulicí, kde to náramnì žilo, hledaje jídelnu nebo bagetérii. Jídelna byla první, taková vìtší, celkem v pohodì. Filipovi se ale udìlalo zle a zmizel spolu s Ifèou, my jsme si chtìli dát fazole, ale nakonec nám pøinesli hariry a fazole, ale tìch bylo jen na malým mìlkým talíøku. 21 MAD mi pøišlo v poøádku. Já mìl rýmový a bolekrkový návaly, ale šli jsme ještì do cyber café, kde Šaman zùstal a já s Adym jsme pak obešli asi ètyøi bloky barákù noèníma ulièkama vlnícíma se lidma. Na pokoji padlo pár špekù s Ifèou a Adym, protože Filip už chrápal. Asi v domnìní, že mu bude zítra líp. Nedìle 11. záøí
Nebylo. Vzbudili jsme se tak po 9, venku bylo nìjak jakoby po dešti, což byla docela zmìna. Vono už vèera bylo „chladno“. Filip ležel a bylo mu blbì, dnešní den obìtuje léèení na pokoji. Naše zbylá ètyøka se ráno šla najíst a to tak, že zas sladký od pekaøe a s igelitovkama dalamánkù pak posedìt u èaje v kavárnièce. A všechno to tam sežrat! S Adym jsme si ke snídani koupili Winstonku od dìdy, co prodával cíga vedle nás; tìch prodavaèù je tu všude hafo, buï sedí u poloprázdnejch kartónù a prodávají kusovky, nebo chodí mezi stolkama v restauracích nebo na ulici a nabízí kuøivo. Kusovka je asi za 2 MAD, moc lidí tu asi krabky nekupuje, asi chtí podpoøit poulièní prodej. Vymysleli jsme dnešní program, a to výlet k vodopádùm Cascades d’Ouzoud. Mysleli jsme si, že je to asi 30 km. Nakonec tam&zpìt tak 150. Ale stálo to za to. Mohli jsme vystartovat tak v pùl jedný, poèasí slušný, schlazený ranním deštíkem, ale auto cukalo a cukalo, tak jsem asi po 10 km zastavil v jedný vesnici, co se táhla pøi cestì a byla plná dílnièek na opravování dachlù, a ptal jsem se po klíèi na svíèky. Kdybych nedržel v ruce tu svíèku a velkej klíè, urèitì bych jim to nevysvìtlil. Dìdek to ale mìl v merku, vytáh klíè a po ujištìní, že je to VW, se pustil do výmìny. Tøi šly, z toho jedna na hovno, a ta vpravo vzadu vyndat nešla. Dìdek zinkasoval 20 MAD a my jeli dál. Cukalo to taky dál. Benzínem to asi nebylo, naèepovali jsme za 100 MAD, zøedili to v nádrži, dali špek na benzínce a – cukalo to zas. Odhodlaní a s vírou v lidový vùz jsme pomalu zjiš•ovali, že to tìch 30 km nebude, asi 3x se Šaman ptal kudy kam, ale nakonec jsme dojeli na køižovatku, odkud se odboèovalo vlevo k horám. Projíždìli jsme boží krajinou, pøes jeden pás hor do takovýho mìsteèka a pak pøes dost vysoký hory, kolem hlubokýho kaòonu, asi nejvìtšího, co jsem kdy vidìl. Jednou jsem musel zastavit, protože auto dost cukalo a já se chtìl kouknout, jestli nepoznam, co se dìje. Nepoznal a po chvilce jsme jeli dál; už to nebylo moc daleko, zas jsme trochu sjeli níž. Vesnièka Ouzoud je asi nejvíc turisticky profláklý místo, kde jsme zatím v Maroku byli. Samý kokotiny ve stáncích, k jídlu jen tajine, kavárnièek, parkoviš• a píèovin asi tisíc, k tomu „prùvodci“, prostì pruda. Naštìstí ty vodopády jsou fakt pìkný, vysoký strašnì. Dva menší potoky padají tak do 100 m propasti do jezírka, odkud se voda valí do dalšího, nižšího vodopádu. Skály kolem jsou z takový hlinitý horniny, možná ztvrdlý hlíny, takže voda v ní vymílá bizarní èlenitý tvary, nìkterýma padá voda, nìkde to tvoøí pøevisy a celkovì ta díra pùsobí dost mocnì. Bohužel je tam všude STRAŠNÌ lidí. Napøed jsme shlídli vodopády zeshora, díra jak kráva, a pak jsme se vydali stánkovou a kafetériovou stezkou dolù. Cestou jsme potkali dva Èechy a dvì starý žebrající paní, co vypadaly jako sušený datle. Aspoò tak to vidìla Ifèa. Voda pod vodopádem je dost hnìdá a v jezírkách se nesmí koupat, ale lidí je ve vodì dost, kluci skáèou ze skal a z mùstkù, kolem kavárny a davy lidí. Šli jsme kus po proudu øíèky, ale kus nad korytem, kde asi za pùl kiláku byla zvláštní „vesnièka“ ze stánkù a hospùdek/èajoven, v takovym lesíku. Asi to mìla bejt „mexická“ vesnice, možná i pro kaskádovitý terásky, na kterejch jsme pak vyhulili jedno brko a pokraèovali do krutýho kopce esíèkovitì kroucenou stezkou do starý berberský vesnièky. Bylo to pár polorozboøenejch barákù a staveb, kolem vesnièky mìli takovej kanál, uprostøed políèko s kukuøicí a na plácku pod olivovníkama hráli kluci fotbal. Celkem pohoda, ale druhá strana osady byla nasmìrovaná ke kempu, co byl v tom mìsteèku Ouzoud. Vlastnì jsme udìlali takovej oblouk a vrátili se zase k autu. Bylo asi pùl šestý, hladoví jsme si dali v jednom stánku hariru, kterou pøece jen navaøili, Ifèa si tam hrála se psem-bezdomovcem, po kterym lezlo dost hnusnejch hmyzákù. Cesta zpìt probíhala podobnì jako jízda tam. Dva špeky, trocha cukání a tankování benzínu. Do hotelu, za snad už líp se cítícím Filipem, jsme dorazili za tmy. Zdraví jedinci se odebrali do vedlejšího hamamu, ale já èùrák se sprchoval jen ve studenej, v domnìní, že horká není. Stálo to 6 MAD/os. Pak jsme šli hledat do mìsta veèeøi; chu• byla na fazolky lubija, tak jsme si je poruèili, ale týpek už pøi objednávání furt nìco mlel, že bysme si mìli dát ještì nìco, a taky že jo – fozolí bylo míò než vèera, zvláš• Šaman jich mìl na talíøku asi 30. Takže jsme si dali ještì hariru, ale byla trochu s kozlíkem a už druhá dneska, takže jsem i trochu nechal na dnì. Cestou na hotel jsme nakoupili pražený, solený a sladký mandle a oøíšky a šli vyhulit asi dva špeky. Šaman byl na netu, èíst si noviny z domoviny. Prej nic novýho. Rýma už byla, jak se øíká, jako trám.
Pondìlí 12. záøí Jsme v Casablance v hotelu Colbert, vedle velkýho tržištì. Cesta sem byla lehce psycho – auto dost cukalo, asi 2x zastavilo na cestì. Jednou jsme dolili olej a vodu, pak benzín a definitivnì dokonalo v Casablance. Naštìstí zas vedle opravny. Vypadalo to, že tam nejde benzín, nebo tak nìco. Jakoby to bylo prázdný, nebo se to dusilo. Týpci neumìli anglicky ani ò, ale vymìnili jednu prasklou hadici a tu poslení svíèku, co nikomu nešla vyndat. Byla taky pìknì zasraná. Chlapi si vzali 130 MAD, auto snad jede zas dobøe. Casablance je kurevsky velký mìsto, všude mraky lidí, auta ustaviènì troubí a jezdí na naše pomìry velmi chaoticky; nìjaký pruhy, pøechody nebo pouštìní chodcù jim absolutnì nic neøíká. Jinak by se to asi vùbec nehejbalo. Prostì pruda. Teï v tom vedru, ješto to pokurvený auto a rýma jak trám, to všechno nám chtìlo otrávit náladu v tadytom mìstì. Snad se nedáme! Chcem jít na obchùzku mìstem a k tý nejvìtší mešitì s 200 m vysokým minaretem a tøeba i jinam, kam nás návštìvníkovo oko zavede. Hotel Colbert jhe celkem velkej, na nás dost drahej (150 MAD/tripl pokoj bez hajzlu a sprchy). Asle pùsobí tak zvláštnì – jakoby to tu døív bylo honosný, ale kde ta zašlá sláva je dnes? Když jsme posilnìni dvìma špeky vyrazili do mìsta, byla už tma. V ulicích kolem hotelu to žilo jako prase. Dokonce jsme pak vidìli Ba•a krám, kousek vedle nás. Šli jsme k tý mešitì, ale napøed jsme omylem vlezli do rybáøskýho pøístavu, kde to bylo celkem zajímavý, pro holky ale nic extra. Hned se na nás pøilepil jeden typ, ale vùbec jsme se s nim nebavili. Procházeli jsme kolem obydlí rybáøù – takovejch garáží s podlahama pokrytejma kùží, kde se válelo, èi nìco dìlalo nìkolik chlapù. Procházeli jsme tmavejma ulicema provonìnejma rybinou a bídou; ale koèky tam mìli vypasený. Z pøístavu jsme vylezli stejnou cestou, jakou jsme tam vlezli a pak se nasmìrovali k tý mešitì. Je to docela hovado, asi tìch 210 m, a snad se má do ní vejít 25 000 lidí + asi 75 000 kolem. V noci svítí z kopulky minaretu zelenej laserovej paprsek smìrem na Mekku. Napøed jsme ho nevidìli, ale pak – svítilo to jako prase pøes celou oblohu, tedy obzor, oblouk hovadskej. U mešity a ve mìstì byly spousty lidí, vysedávali tam, dìti si hrály na vymramorovanym (nebo aspoò vyhlazenym) prostranství. Mešita stojí hned u oøe, dokonce snad má sklenìnou podlahu a výhledem do moøe. Dveøe do mešity mají asi 20 m, hrozný hovada, jen jsme jima nakoukli dovnitø, kde zrovna probíhala modlitba a bylo to fakt obrovský!! Chvíli jsme ještì èumìli na moøe, tedy oceán a pak jsme se stoèili k medinì, že jako pùjdem zpátky do hotelu. Medinu jsme trefili neomylnì, ale pak pøišel zlom. Na druhým konci mediny jsme pojedli hrachovku (!) k veèeøi, v dost krásnì vykachlíèkovanej jídelnì, a pak jsme se ztratili. Nìjak jsme vzali špatnej smìr a asi dvì hodiny se nemohli zorientovat. Byla už noc a chodili jsme opuštìnejma i poloopuštìnejma ulicema Casablankybèas se neúspìšnì ptali lidí, kde jsme, nebo jak se dostat zpìt k hotelu. Ifèa už toho asi mìla dost, chtìla jet tágem, ale nakonec jsme to trefili a dorazili do hotelu asi v 11. Paslo usínací brko a já si pøál, aby mi ta rýma pøes noc opustila. Filip s náma venku nebyl; ještì mu nebylo dobøe. Úterý 13 záøí Je asi 23 hodin. Jsme v hotelu v medínì v Rabatu. Pøed chvílí jsme se vrátili z medíny, kam jsme se asi po pìti špekách (po pøedchozí prohlídce mìsta a oceánu) museli jít najíst. Šli jsme pøelidnìnou ulicí, všude po zemi prodávali nejrùznìjší vìci, hlavnì barvy, boty a píèovinky. Najednou, jako by prásk hrom, prodejci zaèali pokøikovat a balit krámy, který mìli naskládaný na plachtách s provazama jako uši a z jedný strany tý ulice šli asi tøi nebo ètyøi fízlové. Celý to trvalo asi deset sekund, než byla celá ulice vyklizená. Jak ty benga pøešli, týpci zas rozbalili vìci na plachty a prodávalo se dál. Moc zajímavý! Ještì jedna veselá pøíhoda se nám pøihodila cestou z Casy do Rabatu. Asi ve ¾ cesty jsme už nemìli pitnou vodu a pøi prùjezdu mìstem jsme èumìli po krámcích a prodejnièkách,kde by ji mohli
mít. Jel jsem a vidìl jsem! Tak brzdy, èerty a zastavil jsem u takovýho podloubí. Ady šel pro tu vodu, já se chladil a osušoval kolem auta. Najednou houkaèky, fízlácká motorka a pak snad i auta a v tom stál u auta policajt a øval na mì nìco, nevim co. Rychle jsem pochopil – auta nemohly projíždìt, zablokoval jsem lehce cestu. Ale byl jsem pøesvìdèen, jak se ukázalo mylnì, že tam žádná znaèka nebyla. Fízl co nejvíc prudil, nìco chtìl, tak jsem mu podal pas a hledal papíry od auta. Bengo ale zbystøilo naší mapu Maroka a se zábleskem v oèích po ní hráb. S údivem se ptal, jestli je to mapa CELÝHO Maroka – a ten zmrd jí chtìl! Druhej policajt mu asi øikal, a• se na nás vysere, ale ten s tou mapou byl èùrák a šel mi ukázat ten zákaz zastavení. Tak jsem se zaèal omlouvat, že sem kokot, ale mapu už jsme mu radši sebrali a zas mi posadil do auta, který jsem musel pøeparkovat blíž k podloubí,aby auta mohly projíždìt. Furt jsme nevìdìli, co vlastnì bude, kecal nìco o dirhamech, ale pak mi ten druhej fízl øek, že to je jako výstraha propøíštì, umìl trochu anglicky. Sedìl jsem už v autì a ten co chtìl mapu, strèil hlavu do okýnka a uvidìl tužku! Ukázal pøesvìdèivì na ní, já mu ji dal a týpek nás se zadostiuèinìním propustil. Podìkovali jsme a s tøema flaškama vody a pokutou jedné tužky jsme vyrazili do Rabatu. Jinde jsme se cestou do Rabatu zastavili na dva špeky u oceánu, èumìli jsme tam na veliký vlny, jak se tøíští o pobøežní skaliska a zèeøená voda stejká kaskádovitì po kamennejch teráskách. Bylo to fajn, hledali jsme tam vše, co oceán vyplavil a pozorovali jsme rybky v kamennejch hrncích. V nìkterejch z nich byly vykrystalizovaný nánosy soli a v nìkterejch ne. Auto jsme nechali stát na pláni pøed moøem u oslíka s obrovským ptákem, co byl pøivázanej asi 15 m od auta na kolíku za nohu. Veèer jsme byli na prohlídce Rabatu, tedy hlavnì medíny a taky jsme byli u oceánu, zas èumìt na mohutnej pøíboj. Úplnì v noci jsme ještì taky vyrazili do ulic, abychom nakoupili oøíšky. Uspali nás veèerní špeky, ale já celou noc chrchlal. Ady obèas. Vùbec jsem si neodpoèinul.
Støeda 14. záøí V noci jsem furt kašlal, úplnì mi bolelo v hrudníku, takže jsem se moc nevyspal. Nicménì „vstávali“ jsme asi v pùl 11, Šaman už balil brk a pøišli Filip s Ifèou. Zaplatili jsme hotel ještì na dnešní noc, òák se skoncentrovali a vyrazili do Salé. Šli jsme medínou, která úplnì zmìnila vizáž i atmosféru v porovnání s minulou nocí. Pøed tim než jsme vylezli z medíny, jsme obsadili stánkaøe s plnìným chlebem, dali jsme si sendvièe s vejcem, lilkem, bramborem a cibulí, ale moc mi nejel, byl takovej mdlej, takže jsem kus nechal psovi, co se flákal za hradbama medíny. Pøešli jsme pøes cestu k øece, odkud byl krásnej výhled skálu s medínou a lodièkou se pøeplavili na druhou stranu øeky. Nalodili jsme se ještì asi se ètyøma lidma, jedna paní celou plavbu (asi pìt minut) vypadala, že se každou chvíli zblije, navíc sedìla vedle Ifèi naproti Šamanovi a bába vedle ní se jí furt smála. Naštìstí se nepoblila a za 2 Dr na osobu jsme byli najednou v Salé. Mohla bejt tak hodina po poledni, sluníèko už pálilo jako divý. Táhli jsme se pøímou ulicí od pøívozu k medínì, kde prodávali dary moøe, meèouny, tuòáky, žraloky apod. Medína pùsobí klidnì, vyhledali jsme krámek s levnejma sladkostma a odebrali se do vzdálenìjší restauraèky na mátovej èaj. Bylo to u takovýho ohraženýho parèíku a vymysleli jsme tam, že pùjdem na pláž. Na špek. Pláž píseèná, kolem ústí øeky pod skálou a z jedný strany otevøená, s pozvolòouèkym klesáním. Šaman se koupal v dìravejch trenclích, my hulili a hledali škeblièky, kterejch tam bylo jako šafránu. Pøi druhym špeku pøibìhli kousek od nás asi tøi bandy sportovcù a hráli tam v marockejch barvách fotbal. Strávili jsme tam možná hoïku, pálilo to jaxvinì, a tak jsme se vrátili k pøívozu a pøejeli, tentokrát za 3 DR. A to bylo ještì míò vody. Filip s Ifèou šli pak na hotel, my jsme chtìli ještì vidìt nejvìtší minaret ve mìstì, kolem kterýho je rozestavìno stádo sloupù kamenných. Když jsme tam lezli, pøišla k nám holka a aniž bych chtìl, nakreslila mi na ruku henou štíra a arabsky mý jméno. Napøed tvrdila, že je to free, pak ale chtìla prachy; já dìlal, že to nechápu, ale nakonec dostala 5 DH a prej to bylo OK. Tak mam štíra a Filib. To se ukázalo nedobré, i když v tomto pøípadì naopak, protože na mì pak v medínì òáká holèièka volala: „Filip“.
Tady v tej medínì je zatim nejvíc žebrákù a lazarù; jeden pán je tu anorektik totální, sedí na ulici, kosti obalený kùží, kolem hlavy noviny, dìsný. A pak spousta vozíèkáøù bez údù, nebo s jinejma údama, nebo pán s boulí na šíji. Zkoušeli jsme si zabukovat lístky na trajekt, ale všechno špatnì. Napøed špatný èíslo, pak jsme to zafaxovali za 20 DH jinam a do Nadoru, kde to nakonec snad dìlají, jsme se nedovolali. Veèer jsme se šli najíst kousek osd hotelu, dali jsme si kuøecí tajin, grilokuøe a Ifèa vedle v jogurtárnì vynikající jogurt. Teï sedíme v pokoji, kalíme vodku s džusem, hulíme zbytek šítku a banda se hádá o církvi. Je vedro a smrkam hustý nudle. Zítra chcem jet nahoru, možná do Tetouanu. Jsme v hotelu Al Kazba. Ètvrtek 15. záøí Je asi pùl desátý. Válim se v pelechu, Šamanovi se po vodeèce nechce moc vstávat, Ady šel po ranní Markýze srát a Ifèa s Filipem mìli v pokoji velkýho švába. V noci už jsem tolik nekašlal, snad to už pøejde. Po ranních špíèkách jsme vyrazili za jogurtem. Byl výbornej, skoro tam pro samý ovoce nebyl znát. Poznat jsem ho mìl až odpoledne! Sbalili jsme sakypaky asi tak ve 12 èi v 11 a šli s báglama pøed medínu, kde jsme parkovali s oranží. Samozøejmì pøišel guardian, okounìl pøi nakládání vozu, aby pak zasomroval o prachy. Dostal 5 DH, což se mu nezdálo dost, ale snažili sme se mu øíct, že s tìma vèerejšíma 25 je to 30 za tøi dny, což je fér. Ady øídil, tak jsem sedìl na spolujezdci a paøil si prdel o umìlou kožku, ale pak jsem se zaèal rùznì pohybovat po sedadle, abych prùbìžnì osychával. Cestou jsme 2x tankovali, 2x chcali a mnì zaèalo bolet bøicho – asi z jogur•áka, páè Filipovi a ostatním to taky òák nesedlo. Do Larache jsme dojeli s propocenou prdelí asi po ètvtej hodinì. Je to pìkný, malý mìsteèko, s malou medínou a centrálním námìs•o-kruháèem Liberation place. Náš budoucí hotýlek se nachází taky na rohu kruháèku a honosí se jménem Cervantéz, 40 MAD/os, sprcha studená na chodbì. Ale výhled z mikrobalkónku na oceán a dolù na hospodu. Po spršce jsme vyrazili na plnìný bagety do krámku k Bubákovo „bráchovi“, na lubiju do takový jídelnièky ve chlívku a na nákup asi 5-7 g šítku od dvou z mnoha místních dealerù. Spojeno s krátkou okružní procházkou medínou a prùlez ruin pevnosti na kraji mìsta. Potom jsme na pokoji testovali zboží, bylo to Ok, zas lehce jinaèí modely a mastili jsme karty. Veèer po soumraku jsme vylezli ven na èaj a sladkost èi bagetku, Šaman navštívil Cybernet a koupili jsme vodu. Jo, cíga tu stojí 40 MAD winstonky. Teï jsme na hotýlku, hulíme a otevøeným oknem k nám doléhá øinèivá melodie poulièní kapely, co obchází restauraèky pod náma.Šaman si ète, Ady ète o starovìkym mìste Lixus, kam pojedem zítra, Filip balí brk a Ifèa nìco zašívá. Já smolim tadyto. Ulice žije davem, od moøe se táhne opar, velkoryse pøekrývající všechen ten bordel kolem mìsta. Další zemì odpadkù. Bordel je tu všude, kde není moc vidìt. A øíkám-li moc, tak to tak je. Extrémy jsou vidìt pod hradbama medín, v jakoby parcích, ve mìstech v korytech øek. „Øeka“ ve Fesu je øekou odpadkù všech kategorií nebezpeènosti, možná bez radioaktivního. A když øíkám možná, asi to tak bude. Bordel je, i když asi tady na pobøeží kam jezdí víc turistù asi tak ne, i mezi mìstama a vesnicema, v hájích, sadech, kolem cest a to i pár set metrù od silnice. Myslim, že pøed Casou jsme projíždìli kolem mìstský „skládky“, zahraženym flákem pustiny na pøedmìstí, kam vyváželi všechen bordel a prùbìžnì to pálili. Všude kolem to poletovalo a náklaïáky jezdili témìø poøád. Bordelu je tu všude dost. Další jinou realitou je tu život ulice. Každej chce prachy za to, že ti nìco vnutí, ne òák hustì, ale tøeba za to že ti „hlídá“ auto, že ti ukáže pøi parkování a vyjíždìní, plus x lidí v medínì s nataženou rukou. Nìkterý dìcka ani nevypadají, že potøebujou. Teï mi to vlastnì už ani tak nepøijde, ale ten zaèátek byl výraznìjší.
STAV A INFO O KILOMETRÁŽI
Poèet ujetých kilometrù: 4710 2 x oprava a výmìna svíèek 1 x havárie: srážka s autem 1 x píchnutí a znièení gumy 1 x zadržení policií
23 x tankování, 18 l oleje 760 DH Francie Španìlsko
Tetouan,16. záøí, k veèeru Jsme v hotelu Bilbao v Tetouanu, zas na hlavním kruháku a kousek od medíny a ještì menší kousek od baráku, kde jsme byli pøed chvílí nakoupit hašiš. Takovou kostku za 10 Eur od trošièku potøebnýho èlovìka, co nás kontaktoval v medínì. Zkoušíme ten model. Týpek nám povídal, jak se dìlá olej a chtìl nám prodat i semena a hodinky ze Švýcarska. Ale byl v poho a byznys probìhl hladce. Taky nám radil, a• v Ceutì støelíme káru, že to tak dìlá spousta Francouzù. Pátek 16. záøí Ráno jsem zahájil záchvatem kašle, bylo to asi v pùl devátý. Ady už bdil, Šaman ještì chrápal. Vylezli jsme z hotelu na snídani – bagety, káva a èaj, sladkosti. Špeky byly až po snídani, pøed opuštìnim hotelu Cervantéz. Gardian, co èekal pøed našim autem od noèní smìny, po inkasování 10 MAD sundal vestièku a asi se šel trochu prospat. Filip øídil, tak sem okupoval místo u šoupacího okýnka za øidièem a pozoroval suchou krajinu, jak se pozvolna zvlòuje a stoupá až do vysokejch hor. Pøi výjezdu z Larach jsme navštívili pahrbek, starovìkej Lixus. Rozvaliny se rozprostíraly nad dálnicí a cestou na Tetouan, asi ètyøi km od mìsta. Auto jsme zaparkovali hned pod kopeèkem a lezli jsme stezkou nahoru, kde pár týpkù zøejmì provádìlo archeologickej prùzkum. Moc jsme si jich nevšímali a dìlali jsme prùzkum vlastní. Bylo tamspousta rozvalin, zbytkù základù a pár stojících zdí, zbytky divadla s asi pìti øadama lavic. Celý to bylo relativnì velký, pìkný místo, ale jinak nic. Týpkovi, co se zjevil u auta jako gardian, jsme dali 5 MAD; byl spokojenej. 30 km od Tetouanu jsme zaèali vaøit. Ta svinì hadice zas praskla, na stejnym místì jako obvykle. Zastavili jsme u cesty, vyndali všechen náklad nad motorem a zas jsme ji tam popondali a pøichytili. V tom se objevili dva týpcí s mikrododávkou, co se do toho zaèali montovat, že jsou mechanici. Jeden hned vlez pod auto, ale my je furt nabádali, a• se na to vykašlou, že je to normální. Moc normální to ale nebylo, z motoru vytekla louže oleje, úplnì to teklo. Doufali jsme, že je to tim, jak je to pøehøátý a jeli jsme dál. Voda netekla, ale týpcí nás pøesto chtìli mermomocí dovést do servisu. Jeli pøed náma, pak zastavili, ale my jsme jeli dál. Za chvíli nás zas poøedjeli, když jsme kontrolovali, jestli to furt kape a zas nás lákali do opravny. Podìkovali jsme dùraznìji, že ne a odjeli. V Tetouanu jsme prošli asi tøi hotely a penziony, než jsme zakotvili v hotelu Bilbao na pìší zónì. Auto parkujeme o kus dál, protože kolem se to platí; gardianùm, nebo je tu velký hlídaný parkovištì, ale tam by to stálo do zejtra prej 30 MAD. Ubytovali jsme se a šli do medíny, shánìt hulení a prozkoumávat život ulice. Kontaktovali nás asi tøi dealeøi, ale chtìli asi 30 MAD/g, což bylo hroznì, a vyfákli jsme je. Nakonec nás chytil pán s popelníkovitými brýlemi a ten nám pak doma prodal za 10 Eur pìknejch 10 g. A to nám teï koluje v krvi. Veèer dost chcalo.
Sobota 17. 9. sobota Teï je asi devìt a vyburcovali jsme z pelechu Šamana, kterej veèer vykalil 1,5 l èervenýho marockýho vína a vstávat se mu moc nechtìlo. Teï z nìj leze, že víno bylo sice lahodné, pøesto ale stolní a teï mu neni úplnì dobøe. Je vlastnì trochu zpruzen, že jsme v noci kašlali, ráno smrkali a von nemoh spát. Klasickej rozmrzelej alkoholik ve støízlivo/kocovinovim prokletí. Pùjdeme se nasnídat a poté pokraèujeme do Chefchaouenu. Prej malebného mìsteèka na úpatí hor. Uvidíme, tìšim se, doufam, že vùz to dá. Cesta do Chefu vedla napøed pøíjemným údolím mezi vesnièkama a poprvé jsme míjeli týpky, co na nás mávali koulema hašiše, ale bohužel jsme nezastavili a dál pak už tam u cesty nikdo nestál. Chef vypadá opravdu jako pìkný mìsteèko pokrývající úpatí velkejch hor, který se vypínají vysoko, za naší návštìvy až do mrakù. Pøijeli jsme sem tak ve dvì odpoledne, zrovna zaèínalo pršet, ostatnì jako nìkolikrát za cestu sem. Nechali jsme auto v novej èásti u òáký mešity a šli to obhlídnout. Mìsteèko vypadá moc pìknì, hlavnì medína, kde je vìtšina barákù a ulic natøená do pùlky modøe a pìknì to kontrastuje s bílýma vrškama domù. Co je tady nejhorší, je až smradlavì viditelnej a podbízivej turistickej patos. Hlavní námìstí v medínì tim pøímo hnije. Bílejch kámošù turistù je tu nejvíc, co jsme zatím ve mìstech potkali. Ceny se od toho samosebou odvíjí. Pro nás jsou hlavnì pøemrštìný ceny hašiše. A to tu má bejt v okolí víc kifu, než prej dokážem vyhulit. Ubytovali jsme se v penzionu Valencia v srdci modré medíny. Jsme všichni pohromadì v takovej místnosti s „postelema“ kolem dokola. V samostatnì pøístupnym baráku, pùvodnì asi òákej jídelnì. Pøístup je sem ze støechy penzionu, ale máme vlastní dveøe na ulici, který jsou však zavøený. Vyhulenej kluk, co nás ubytoval, nám chtìl napøed prodat hašiš, ale chtìl hrozný prachy za takový dvì malý vajíèka, že obchod neprobìh. Ale pak k nám pøišel s pasama a vidìl, že nìco hulíme a to se mu nelíbilo tak, že nám to chtìl spláchnout do hajzlu, což jsme mu nedovolili. Skonèilo to tak, že si s náma podával ruku, øíkal, že to øíkal jen tak a že je to v pohodì. Po špeku jsme šli bez ètoucího èi spícího Šamana k autu pøed medínu na lubiju s hnusnì mastnejma hranolkama a chlebem. Za 10 DH a vzali jsme z auta Šamanovi boty, páè chcalo. Málo, ale pøec. Na hotelu jsme zvládli asi dva špeky a vyrazili nad mìsto ke „španìlskej mešitì“ (asi), odkud byl krásnej výhled na mìsto, modrou medínu a okolí. Mìšita byla jen ruina, dalo se po úzkejch schodech vylezt na asi 25 m minaret. Chcalo v tej vejšce docela dost, ke všemu tam stál neodbytnej dealer, co nám chtìl vnutit nedobrý drahý kuøivo a to tak, že za náma ještì bìžel zpátky do pùlky kopce, ale stejnì nebyl žádnej business. Teï se povalujem podél našeho pokoje, kluci mastí mariáš, Ifèa ète. Venku je sychravo, deštivo. Je veèer, kolem 21. hodiny. Byli jsme ve mìstì poøešit internet, zjistit jak ten booking lístkù, ale ty kurvy se na nás patrnì vysraly, protože jsme žádnej potvrzovací mail nedostali. Domù jsme napsali, že žijem, skoukli jsme, jak je na Paroubteku – prej 1000 lidí a chèije. Kluci si v medínì dávali bagety, já byl òákej pøežranej a nic jsem si nedával. Procházeli jsme tou dojnou krávou, restaurace pøecpaný a až kýèovitì vyšperkovaný. Atmosféra celkem o hovnì. Po drobnìjšim nákupu vody a pohledù jsme se odebrali do hotelové nory a hulíme špeky. Sem ale òákej unavenej, takže asi pùjdu brzy do spacáku. Nedìle 18. záøí Výjezd z modrého mìsta se zdaøil až po dvou pokusech, nakonec to ale vyšlo. A byla to hustocesta! Asi 50 km pøed Ketamou už stáli u silnice týpcí s hroznejma koulema šitu a protože jsme nevìdìli, jak to bude vypadat dál a protože jsme chtìli hulit, zastavili jsme u takovejch dvou, co mìli. Napøed jsme u cesty smotli vzorkový brko, ale pán nás poøád lákal domù, na èajíèek a klid na brka a že tady nás mùžou vidìt benga. Tak jsme ho naložili, popojeli asi 200 m a zajeli pánovi na dvoreèek za bránu.
Baráèek slušnej, asi 20 lidí tam, vyšperkovaný to tam mìl až bìda, samý malý dìti tam bìhaly, a když jsme zastavili, zjistili jsme, že nám uchází voda. Pán nás ale právì zavádìl do pøijímací a hulící místnosti, balil špeky a my taky, ale za chvilku jsme byli hodnì nasraèky, pán tam pøitáh plnej igeli•ák hašišovejch šištièek. Upozoròovali jsme ho, že toho chceme jen tak 10 g, ale øikal, že to je jedno. Nakonec jeme koupili jednu šišku a pùl za 20 eur. Hulení to bylo nejlepší, co jsme tu hulili. Úplnì olepenej, bublající mìkkoò. Hroznì dávací. Nador – hotel California, pondìlí 19. záøí, veèer. Jsme v Nadoru, ubytovaný v hotelu California, což je hodinový hotel za 50 DH. Hulíme ten šit, máme ještì ¾ vejce, je toho hroznì a hroznì to nakládá. Nestíháme hulit, ráno chcem pøekroèit hranice do Spainu a poøešit trajekt, o kterym nevíme vùbec nic. Tøi špeky Šaman zabalil, zatimco já, Ady a Ifèa sme byli na ulici utrácet prachy. Za zmrzku, sladkosti, kolu a gardiana. Jenže naše auto nesdílelo s náma radost z drogy, ale naopak hned po nastartování na dvoreèku zaèalo vaøit, jak by taky bez vody ne; ke všemu když jsem vymanévrovával z vrat ven a pán mi ukazoval, odøel jsem levý bok o jeho sloupek nebo roh, nebo já vlastnì ani nevim, byl jsem dost našrot a v hlavì to vaøící auto… Takže jsme jakžtakž vyjeli asi 20 m ze vrat a hned pøed nima jsme zatarasili pøíjezdovou cestu a poèali opravovat. Týpek moc nadšenej nebyl, asi že fízlove nevidí rádi rozebraný auto pøed dealerovo barákem. Nám to bylo u prdele, ale vedro bylo jako prase, úplnì ze mì chcalo, museli jsme popotáhnout tu hadici, tu starou svinskou hadici, ale stejnì už vypadala nepìknì, úplnì zpuchøele. Provizornì to ale bylo, tak jsme naházeli bágly do vozu, rozlouèili se a odjeli. Nevìdìli jsme, co bude následovat za adrenalin. Zaèalo to nenápadnì: týpci u cesty, pìšáci s kusama šitu, mávající a lákající. Pak ale pøibejvali nahánìèi s autama a ty byli nejvíc. Bylo to jak z filmu. Jeden renault s dvouma týpkama, z nichž nejménì jeden kalil a vyhazoval z okna flašky, se na nás pøilepil a asi 20 km nás chvíli pøedjíždìl on, pak zas my jeho. Furt jsme ukazovali že nechceme, oni že dáme jen špeka, ale znáte to. Nakonec to vyvrcholilo honièkou aut, kdy jsem ho nechtìl pustit pøede mì a blokoval jsem mu cestu, ale bohužel nám pak zas moc nejelo auto, takže nás dojel. Týpek byl celkem v rychtyku, teda hulení tlaèil dost, ale hned se dral k autu a chtìl nás doprovodit k mechanikovi – teda aspoò to tvrdil. Když jsme se vyjádøili negativnì a odjeli, objevili se zas za deset minut za náma. Jedna kára nám úplnì zablokovala cestu – zastavili napøíè a Filip to òák nevydejch a vystaroval na nì. Týpci to odpíchli, ukázali prst fakovák a už jsme je nevidìli. Ketama je hnusná, až to smrdí. VŠICHNI tì chtí vnutit hašiš, kolem nás se hned utvoøil chumel opruzákù a jeden pøes druhýho nás chtìli. Hašiš, hašiš, hašiš. Mìsto všeho všudy žádný, jeden hnusnej hotel a jinak jen chaos kolem hulení. Pùvodnì jsme se tam chtìli zdržet pøes noc, ale vùbec se nám tam nechtìlo bejt pøes den, natož v noci, tak jsme doèepovali trochu béòa a ujeli tomu „našemu“ houfu dealerù. Hulení jsme mìli dostatek, tak proè ne. S podporou smrtících špekù, kdy jsem mìl koneènì pocit dostatetku a toho správnýho vyhulení, jsme jeli až do Al Hoceimy, pøes pohoøí Rif, moc krásnou horskou krajinou se spoustou výhledù a špekù. Hoceimu už známe, takže jsme jeli najisto do toho hotelu, co jsme spali na zaèátku naší cesty, abysme uzavøeli kruh. Místo mìli, skoro i stejný pokoje. Filipovi bylo zas blbì, my jsme se asi ještì najedli, pohulili pár brk a šli spát. Dávalo to jako svinì. Melilla – pøístav, úterý 20. záøí, pùlnoc Je úterý kolem pùlnoci. Èekáme na trajekt v Melille v pøístavu. Èekáme tu už od pùl 11., kdy nám možná ujel trajekt, páè jsme zapomnìli, že se šoupe èas o dvì hodiny dopøedu. Pøes den jsme stáli u moøe, byli v autì a pak na procházce po medínì, která vlastnì ani není medína, ale spíš taková pevnùstka. Asi od 22 hod., po natankování 80 l benzínu a nákupu jídla v supermarkáèi, sme v portu a èekáme. Zatím tu není ani ten trajekt a to máme ve dvì v noci odjíždìt. Možná nás èeká i prohlídka, protože dnes na èáøe nebylo nic. Uvidíme. Únava trochu je, snad se prospíme v kajutì na lodi, abysme zítra mohli dlouho jet a kus ujet.
Pondìlí19. záøí Mrtvici veèer následovala mrtvice ranní; šítku bylo dost. Celkem brzy jsme vylezli z hotelu a šli se podívat po òákej snídani. Jako máèa jsme zas vlezli do naší oblíbený první bagetárny a tam jsme si dali sladký èi bagetu dle libosti. K tomu èaj a káva. V odpolednim plánu byla hlavnì oprava auta – a to brzdy, protože šustí a výmìna hadice (naší oblíbený). Po pùl hodinì jsme narazili na týpka, kterej asi dìlal v pneuservisu a vedle mìl nìco jako dílnu, a ten že se na to podívá. Šel s náma k hotelu k autu, kde jsme se checkoutovali, a s naloženejma vìcma odjeli k nìmu pøed dílnu. Øíkal, že máme pøijít v jednu. Asi na tøetí pokus jsme našli solidní místo na hulení špekù, byla to taková skládka mezi rozestavìnejma barákama, a kouøili tam. V jednu nám týpek ukázal vymontovaný destièky, který mìly bejt v prdeli, a že ve tøi mu pøivezou nový a ve ètyøi to bude hotový. Hadice je už opravená spojkou a prej drží. Zašli jsme tedy ještì na vysoký útesy nad pláží, k takovýmu torzu sloupu, odkud byl nádhernej výhled na moøe a na mìsto a pohulili. Filip tam nìkde v dálce sral, sledovanej lidma schvávajícíma se pøed sluncem rùznì ve køoviskách. V pùl ètvrtý to fakt bylo hotový, jel jsem to s týpkem projet. Furt nìco kecal, že umí asi ètyøi jazyky a my ne. Dostal 50 Euro a zmizeli jsme pryè z Al Hoceimy. Chtìli jsme dojet do Nadoru a cesta vede pøes hory. Se špekovou podporou jsme to úspìšnì zvládli a do Nadoru pøijeli asi v devìt veèer. Ubytovali jsme se v hotelu California, kterej byl první na ránì. Pozdìji se ukázalo, že je to hodinovej hotel. Ale od nás chtìli 50 MAD/os, což jsme akceptovali. Ještì jsme šli na ulici utratit zbylý dirhamy, ale moc jsme nerozhazovali ani se nerozmazlovali. Vìèer na pokoji jsem asi po tøetím špeku upad do slastnýho spánku. Celou noc zvonili kunèafti, ale pøivøel jsem okno do svìtlíku a spal. Je støeda 21. záøí, asi 15:30 Vyjíždíme do celkem brutálních hor. Vzhledem k tomu, že pøi brzdìní to strašlivì klepe. Snad to pøežijem! Pøed chvílí jsme museli upravit tu opravenou hadici, páè ten opraváø to tam hroznì pøekroutil a tou hadicí nemohlo skoro nic téct. Jsme asi 100 km pøed Valencií. Asi 20 hodin Sme v Alcoi, 100 km pøed Valencií, a autu upadlo kolo. Resp. se totálnì vysralo a shoøelo ložisko. Od dvou odpoledne èekáme, jak to dopadne v servisu. Budeme muset èekat až do pátku! Sedíme pod mostem, kde budeme spát a kalíme vodku s džusem. Nálada kolísá, snad to stihnem do pondìlí do republiky. Stalo se to tak: Kolo hroznì šustilo, ale naneštìstí na nìm nebylo nic vidìt. Pak, když jsme pøejíždìli hory, pøestal fungovat tacháè. Ale zdálo se, že už to moc neklepe. To byl ale asi jenom klid pøed explozí. Pøi vjezdu do Alcoi, zaèalo v autì nìco smrdìt. Chtìli jsme si myslet, že to není z nás, ale Filip vykouk z okýnka a vidìl, jak odlítává puklice z pøedního levýho kola. Brzdy!!! Upadlo kolo! Zastavili jsme a bylo to jasný. Ložisko v píèi. Jakoby zmizelo, jen èernej prach po nìm zùstal. Vazelína žádná. Kolo samotný bylo asi dobrý.
Ètvrtek 22. záøí, noc Jsme u nìkoho doma, v takovým baráku v horách. Majitel není pøítomen, ale užíváme jeho laskavosti. Odvez nás sem pán, kterej vymalovával autoservis, kde máme na spravení volkswagena. Je to tady nìco mezi ubytovnièkou, domácností a chalupou. Je to vlastnì menší komplex baráèkù. Z druhý strany bydlí paní s dìtma a stádem koz. Hory kolem jsou naprosto parádní, rostou tu všude mandle a lidi si tu vybudovali takový terasy, na kterejch leccos pìstujou. Bohužel ne gandžu. Asi. Protože pùda není na pìstování vhodná, vyrábí si tu všichni komposty a vzniklym materiálem zasypávají terásky a záhonky.
Úterý 20. záøí Chtìli jsme vstát ve ètvrt na sedm, ale nakonec jsme prvního jointa odpalovali ve tøiètvrtì. Mìli jsme poøádnej kus hašiše a bylo nám jasný, že ho budeme muset vyhodit. Ubalili jsme tøi poøádný rakety a dvì vyhulili hned po probuzení. Krátce po sedmej jsme vyjeli z ospalýho Nadoru k Evropì. Na hranice do Melilly to je asi 10 km, takže v pùlce jsme udìlali poslední zastávku v Maroku a spálili toho posledního špeka. Zbytek šítku schoval Filip do kùry stromu. Když jsme dokuøovali, objevili se u nás dva kluci, že mají hlad a jestli jim nìco nedáme. Dostali chleba a 15 MAD a byli rádi. Na hranici to byla chvilka. Zas tam vládnul zmatek, lidi bìhali v neutrální zónì sem a tam, kšeftovali s kdeèím, lezli pøez hradby a somrovali. Taky jsme pozorovali fízla, co mlátil lidi pìstma, jiný používali k mlácení a domlouvání odepnutý opasky. Když jsme šli vyøídit papíry, nalepili se na nás takový ty týpci, co to pomùžou vyplnit, ale vyfákli jsme je a nic nedostali. My dostali razítka a celkem bez problémù jsme projeli marockou i španìlskou celnicí a byli jsme v EU. Ale furt v Africe. Jeli jsme hned k Transmediteranii vyøídit ty lístky, ale zapomnìli jsme, že se posunuje èas o dvì hoïky dopøedu, a tak jsme propásli dopolední trajekt a museli jsme jet ve støedu ve dvì v noci. Moc rádi jsme nebyli, èekaèka 15 hodin. Nìco jsme pojedli – nákup v supermarkáèi – a rùznì jsme trávili èas ve mìstì, pak u moøe a poslední hodiny v pøístavu. Na trajekt se zaèalo najíždìt kolem jedný. Napøed nás nechali najet do takový garáže, odkud se pak po jednom autì sjíždìlo na celní kontrolu. V tý garáži to bylo peklo, hrozná tlaèenice aut, dokonce jsem mìl potyèku s òákym dìdkem, co nás chtìl pøedbìhnout, ale nakonec to neudìlal. Pejsek ani fízlové u nás nic nenašli, až na problém s kanystrama benzínu (50 l) na zahrádce. Øíkali, že se to nesmí, ale pak nás pustili. Pøijeli jsme pøed vrata trajektu, kde zas kvùli benzínu prudili asi týpci od lodi a my mìli vítr, že ho tam budem muset nechat. Naštìstí na nás mávnul jinej èlovìk a vjel jsem do trajektu. Chtìli jsme zabrat kajuty a poøádnì se vyspat na cestu, ale pøechcali nás, páè za to chtìli 120 eur. Tak jsme si došli pro spacáky do auta a obsadili záï, kde bylo závìtøí a ty plastový lehátka, na kterejch jsme strávili noc. Pøi vyplutí jsem si zapálil L&M a koukal se na vzdalující se Afriku.
Støeda 21. záøí Asi jsem i spal, protože když mì vzbudili, byli jsme už v pøístavu v Almeríi a trajekt akorát parkoval. Nalezli jsme do auta, vyjeli z lodì a pak kolem toho èùráka fízla, co nás pøed tøema nedìlema vyslýchal, a kolem vraku opuštìné dodávky vyjeli z portu. A rovnou na cestu napøíè Evropou. Auto šustilo a pøi brždìní klepalo, ale ani pøes pár kontrol jsme nepøišli na to, èim to je. Jeli jsme furt, až upadlo to kolo. Což bylo v Alcoi. Naštìstí kousek od servisu na kraji mìsta. Poté co nám sdìlili, že ložisko bude v pátek, jsme nakoupili v nedalekym Lidlu džus a trochu vody a vyrazili pod velikej most, co byl kousek od servisu a našeho auta. Kalili jsme vodku s džusem, pak asi dvì pivka a pak jsme pod tim osvìtlenym mostem rozhodili karimatky a usnuli poctivým spánkem. Vidìt nás bylo dost, hlavnì z protìjších bytovek. Ale øíkali jsme si, že nám snad nemùžou nic øíct, že jsme zalezlí a nikoho neprudíme.
Ètvrtek 22. záøí Vzbudili nás policajti. Bylo už tedy skoro poledne, ale pod mostem byl pøíjemný stín, takže jsme se poøádnì prospali. Fízlové byli celkem hodný, opsali si pasy a øíkali, že tady spát nemùžeme a že máme jít spát do hor. Vypadalo to, že nás nìkdo nabonzoval. Poklidili jsme plac a šli s vìcma k autu, kde už byli ti naši policajti a opisovali si znaèku vozu. Zøejmì byli i v servisu, ptát se, jestli fakt máme rozbitý auto.
Nemytý jsme vyrazili do centra mìsta. Bylo po poledni a slunce šílelo. Sešli jsme asi 300 m pod servis, kde zaèínalo „historické centrum“. Mìsteèko na mì pùsobilo pøíjemnì. Došli jsme na òáký námìstíèko a na lavièce vymejšleli, jak najdem internet a skouknem ty autobusy. Páè jsme ho ne a ne najít, poptali jsme se spoøe anglicky mluvících studentù, ale ty o nièem nevìdìli. Naštìstí jsme na pár kompù online narazili v takovým papírnictví. A Ady se Šamanem to šli vyøídit. Busy jsou v píèi, musí se bukovat pìt dní pøedem a už jich ani moc nejezdí. Tak kluci aspoò napsali do práce, že máme vyjebaný vùz a nevíme, zda to stihneme do republiky do 26. záøí. Poté jsme pøešli centrální mìstský kaòon a pøes parèík došli k supermarkáèi, kde jsme se umyli, vysrali a nakoupili základní pottraviny + piva. V parèíku jsme to snìdli a vypili pozorujíce celkem slušný dìvèata. Teda aspoò nìkterý. Taky kolem nás projel èeskej kamión. Ifèe bylo zle, ani nejedla, tak jsme se pak pøesunuli pod náš most na siestu. V pøíjemným chládku jsme odpoèívali asi pùl hodiny, když tu se tam objevili pán a paní a španìlsky nás pozvali nìkam do hor, do baráèku, kde nás nebudou checkovat fízlové, ale že si máme vzít jídlo a že pro nás zítra zase pøijede. Úplnì jsme si nerozumnìli, ale souhlasili jsme. Z auta jsme si vzali vìci na spaní, vodu a pár igelitek jídla a pánovo dodávkou jsme se pøesunuli za mìsto do hor. Bylo to asi pùl hoïky autem. Hory boží, všude takový terasy, mandlovníky, prostì idila.
Sobota 24. záøí Je sobotní ráno. Jsme asi 320 km pod Barcelonou a v noci se definitivnì rozjebalo auto. Budem ho tu asi muset nechat a nìjak odjet. Olej úplnì vytejkal proudem, auto se zahøívalo. Konec.
Sobota dopoledne. Nìjak to ráno jelo, ale asi 20 km a upadlo znovu kolo. Jsme už totálnì v prdeli. Na malej benzínce nìkde u Castelonu. Auto tu asi necháváme.
Nedìle 25. záøí, asi 6 hod. ráno Jsme v autobusu, kousek za hranicí Sp/Fr. Zastavili nás fízlové a už dvì hodiny nìco øeší kvùli øidièi. Nevíme moc pøesnì, co se dìje, ale lidi už odjíždí taxíkama a snad tu máme èekat do poledne. Cesta domù se nám prostì daøí. Navíc jedem do Wroclawi, protože busy do Èech byly plný až do støedy. Kurvy francouzský fízlove. Øidiè jel asi moc dlouho a musí se prospat. Je to celý òáký zajebaný.
Pátek 23. záøí Spánek v „ubytovnièce“ v horách byl zdravý a vydatný. Škoda, že jsme byli bez hulení, bylo by moc pìkný tady pokouøit. Z místních zásob jsme si uvaøili ranní kávu a u studny provedli ranní hygienu. Po lehkej snídani jsme v kýblích a 5 l PET lahvích nanosili dva asi 100 l sudy vody, což byl úctyhodný výkon, protože už pálilo slunce a studna s okovem byla asi 150 m stezkou z kopeèku. Chvíli potom, co jsme doplnili druhej sud (voda na splachování) pøijel týpek Vincent s dodávkou se zprávou od mechanika, že auto bude asi až v pìt, ale že nás zve k sobì do Alcoi na obìd. Tak jsme si vzali vìci, chtìli jsme mu tam nechat 10 eur na elektriku a tak, ale to nechtìl a sjeli jsme z hor do Alcoi. Cesta to byla moc pìkná, horama a pak po takovej obrovskej hoøe s výhledem ne celý mìsto, který se nám zdálo docela rozlehlý. A mnì se i líbilo. Jak se pozdìji ukázalo, Vincent bydlel kousek nad servisem v takovym domeèku s dcerou a synem v pubertì. Manželka byla v práci v nemocnici, tak jsme popili òáký piva a víno, Šaman si dal
lampu anýzovky na kuráž a k obìdu byly paprikový lusky plnìný rejží. A salát. Bylo to chutný a dost jsem se pøežral. Taky jsme tam za tøi hodiny vykouøili asi 50 cigaret a rùznì jsme se snažili komunikovat. Vincent se zajímal o orientální léèitelství a astrologii a živil se jako pøíležitostnej malíø, i když vystudoval konzervatoø. Asi ve tøi hodiny pøišla dcerka ze školy, byla ne moc pìkná, ale veselá dost. Otci furt øikala, že je idiot a stupid. Dala si taky papriku a pak pøišla její 13ti letá silnì vyvinutá kámoška, co oba její rodièe hulí trávu i šit, a furt se nìèemu smály a byla to docela prdel. Taky bylo dobrý, že Vincent i dcera poøád chodili pro nìco k sousedce, napøed pro sùl, pak cukr, otvírák, cigára a možná tam šli i pro ten obìd. Ve ètyøi jsme se s holkama rozlouèili a sjeli s Vincentem do servisu, kde nás èekaly rozporuplné zprávy. Ložiska tam byly, ale bylo tam prasklý takový kulatý pouzdro, kroužek a vypadal, že je z litiny a nepùjde zavaøit. Týpci si vyžádali ještì èas, že to zavezou sváøeèi a my mìli další tøi hodiny èasu. A Vincent vymyslel, že ho bude nejlepší strávit v baru. Tak jsme navštívili napøed jeden, co Vincent vymaloval, a bylo to tam docela pøíjemný. Stìny zdobily rùznorodý obrázky a fotky, od pøírodních scenérií pøes Elvise a Pizzu po nahý ženský. No, stlaèili jsme tam každej ètyøi Heinekeny a asi krabku cigár a kecali jsme om zkurvenej politice, anarchii a vejplatách v ÈR. Byli jsme v pøíjemnej náladì, když jsme se asi v pùl sedmý pøesunuli do vedlejšího, ne tak poho baru, kde to ale byl luxus a roznášela pìkná holèièka. Vincent byl asi docela ožralej, ale øídil jak drak. Taky ten chlast všechen platil, koupil nám dokonce i cíga. Byl to moc hodnej anarchista.
Nedìlì 25. záøí, 9:52 Vyjíždíme z parkovištì, kde sme èekali asi od pìti. Pøijel k jinej øidiè a snad už to bude mít hladší prùbìh. Jsme asi kus od Perpignonu.
Asi pøed 20. hodinou jsme v servisu mìli pøipravený vùz. Fachmani byli evidentnì rádi, že se to podaøilo, ale nabádali nás, a• to každejch 200 km kontrolujem. Komici! Vyplázli jsme 200 eur a v závìsu za Vincentem jeli k nemocnici, abysme se rozlouèili s jeho manželkou. Takže asi v pùl devátý se tmou v zádech vyjíždíme po 54 hodinách z Alcoi. Øídil Filip, po tìch pivkách nás èekala vzrušující jízda. Hned asi po 10 km jsme vaøili. U krajnice jsme zas pøedvedli vykládku/dolití/nakládku bagáže, ale dvì nejvìtší zavazadla jsme pro sichr hodili na zahrádku, abysme mìli operativní pøístup k motoru. Taky chcal slušnì olej. Ten veèer jsme vaøili asi ještì 3x, z èehož poslední varba byla nejhustší. Olej chcal proudem a my mysleli, že je definitivní konec. Nebyl. Byla už noc a nešlo nic moc dìlat, tak jsme provedli nebezpeènej manévr – otoèení na celkem frekventovanej cestì a zajeli jsme na cestu, co vedla soubìžnì s naší. Bylo to kousek od mostu, u takovýho opuštìnýho mandarinkovýho èi pomeranèovýho sadu s vymlácenym barákem. Chrápali jsme na takovym rumišti, rozboøeným baráku, my ve stanu, Filip s Ifèou na divouse. Noc nebyla moc pøíjemná, vymejšlel jsem, co asi tak udìláme a pøesto, že jsem byl dost unavenej, jsem spánku moc nedal. Ráno bylo moudøejší veèera, jak Šaman pøedvídal. A mìl nás èekat asi nejkurióznìjší den naší cesty.
Sobota 24. záøí Noc to byla bídná. Ve stanu vedro a komár. Mimo stan vedro a moc komárù. A ráno… Všeobecný mínìní ohlednì dodávky: je v prdeli. Ale koukli jsme pod motor a moc oleje nevyteklo, dokonce v motoru bylo oleje víc než kdy jindy. Nicménì už jsem se zbavil pár vìcí, protože to nevypadalo dobøe. Ale doufali jsme, že to tøeba bude OK a že jsme tam toho oleje nalili v noci moc. Filipovi nebylo po vèerejších pivkách a noci moc dobøe, tak jsem øídil já. Jelo to slušnì, nevaøili jsme, ani olej neblikal. Ale asi po 10 km, právì pøi vjezdu do benzínky to ruplo – a bylo vykydáno. Upadlo
znovu to stejný kolo a to tak, že ta osa, co z kola leze, byla rozžhavená do ruda a chvilku z ní šel dokonce plamínek. Ložiska vypadaly rozmrdaný ven a to byl konec. Hned to asi nikdo neøek nahlas, ale všichni jsme to vìdìli. Pravda jak svinì.
Nedìle 25. záøí, 15:48 Nìkdo v autobusu si sundal boty. Strašnì to smrdí, skoro všichni na to reagovali. Rouškama, ventilátorama, ale stejnì je to cítit. Zabijáci pøed náma kalí radši vodku a zjiš•ujou epicentrum puchu. Je to hnus.
Bylo tak 9:10 a my museli vyvést závìr. Rozhodli jsme se, že tam auto necháme napospas a pojedem busem nebo letadlem. Kámoš, kterýmu jsme volali, zjistil, že by mìl z Castellonu jet ve ¾ na 12 bus do Prahy. Takže zbývalo poøešit to auto a dostat se za hodinu a pùl do mìsta.
Smrad trvá, týpek pøed náma šel okouknout a oèuchat nohy dopøedu busu, ale na nikoho nepøišel. Dotyènej to òák maskuje. Pøichází to v takovejch vlnách. Kentus! Teï bus zastavil a òákej kluk vylez ven, možná to je von! Vlastnì nevystoupil, ale šel na WC! Opláchnout si nohy. Ale je to snad horší a horší! 16:01. 16:03 Nìkdo asi odpálil cígo. Kluk vylez z hajzlu, ale byl obutej, takže se neví. 16:04 Paní vystøíkala do prostoru pièifuk. Taky dìs.
Naštìstí, dá-li se to tak øíct, byla hned vedle benzínky vrakárna. V sobotu samozøejmì zavøená a stáli pøed ní furt nìjaký lidi. Šlo to ráz na ráz. Filip zacouval pøed vrakárnu, sbalili jsme nejdùležitìjší a nejcenìjší vìci, mezitim jsme odchytli kluky-tunnery, aby nám zavolali dva taxíky, páè pán z benzíny prej neznal èíslo. Asi za 20 minut jsme jeli taxíkama do Castellonu. .. … o autì
17:24 Po delší dobì bomba zpráva: bus by mìl jet pøes Plzeò a za 5 Euro by nám mìli zastavit. Snad!
Takže tam zùstalo expedièní vozidlo se špièkovou zahrádkou a plnou výbavou a jen se zkurveným kolem. Sundali jsme znaèky a seškrábali CZ-ka a tak jsme se zbavili káry. Taxíky stály 13 Euro a na mezinárodnim autobusáku byly za ètvrt hoïky, pøed pùl dvanáctou. Smùla pokraèovala dál. Autobusy do Èech byly kupodivu obsazený, takže jsme zakoupili jízdenky do Wroclawi, což byla nejbližší volná destinace, a doufali, že pojedou pøes nás. Lístek stál 150 Euro na osobu, já se Šamanem jsme dostali 10% slevu za mladistvý vìk. Bus mìl odjíždìt v 19:30, takže jsme mìli osm hodin do odjezdu.
Hodili jsme si bágly do úschovnejch skøínìk za 3 Euro a vydali se najít supermarket, abysme nakoupili žrádlo a vodu. Jeden byl naštìstí hned za rohem. Po nákupu jsme vyhledali volnou proluku mezi barákama, ovšemže poloplnou odpadkù, a pojedli bagety se šunkou a sýrem. Asi do pùl tøetí jsme se pak poflakovali kolem nádraží, v takovej zdecimovanej zahradì s odpadkama a zbytek èasu do sedmý veèer jsme strávili na nádraží, pozorováním ženskejch, hlavnì barmanky z takovýho pøedsunutýho baru. Párkrát jsme ještì navštívili supermarkáè, kvùli pitivu a jídle na cestu a v sedm jsme se pøesunuli ven, vyèkávat bus. Èekali jsme tam se tøema obøíma Polákama, kterejch jsme se nìkolikrát ptali, kdy a kam to pøijede. Nakonec jsme odjíždìli s pùlhodinovým zpoždìním.
Pondìlí 26. záøí, 6:51 Jsme pøed èárou, zbejvá 90 km do Plznì. Prej není problém nás vysadit u Olympie. Zima je tu jako kráva, ale høeje nás vidina domova. Ani sem to teda neèekal, po vší smùle na zpáteèní cestì.
Nìmecko-èeská hranice, 7:13
