16.12.2014
Marek Banaš
1
16.12.2014
Co je to „les“ a „alpinská hranice lesa“ ?
Les Podstatný znak lesa - lesní prostředí (indikovatelné půdně, fytocenologicky apod.). Většina autorů fakticky vymezuje les danou výškou stromů, zápojem (resp. zakmeněním) a minimální plochou porostu. Všechny tyto charakteristiky by měly zajišťovat, že daný porost je svými charakteristikami skutečně lesem. Les je tedy brán jako: porost stromů s určitou minimální výškou, o určitém zápoji a ploše.
2
16.12.2014
Alpinská hranice lesa Kriteria pro určení alpinské hranice lesa u vybraných autorů:
Definice pro evropské středohory: Jeník et Lokvenc, 1962: pokryvnost nejméně 50% plochy alespoň 5 m vysoké stromy min. plocha 1 ar (10x10m) vzdálenost izolované enklávy zařazené do horní hranice lesa od souvislého lesního komplexu<100m (50 m) Vegetační linie, která spojuje všechny nejvyšší okraje lesa.
3
16.12.2014
AHL a její fyziognomie: • ve skutečnosti se nejedná o linii, ale přechodovou zónu (ekoton). • považována za zásadní předěl v horském reliéfu z hlediska geodynamického, mikroklimatického, fytocenologického.
V této přechodové zóně-mozaice se setkávají podmínky vhodné pro vývoj stromů i podmínky vyšších alpinských stupňů (díky různým ekologickým vlivům: orientace svahů, výška a délka trvání sněh. pokrývky, záření, propustnost půd, kvalita humusu,..)
Výskyt společenstev s užším vztahem k lesu i nelesníchalpinských společenstev
4
16.12.2014
Směrem vzhůru dřeviny přetrvávají v keřových, klečových nebo keříčkových formách Mnohdy jsou to tytéž dřeviny, které v nižších polohách dosahují normálního vzrůstu. Specifické dřeviny subalp.stupně např. Pinus mugo, Alnus viridis, Rhododendron sp. jsou nejprve příměsí v lese a později dominují.
Malá exkurze do názvosloví hranice lesa Pojem „horní hranice lesa“ zaveden pro odlišení alpinské vegetační čáry od zcela umělé dolní hranice lesa na úpatí Karpat (používán autory v karpatské oblasti a geografy) Pojem „alpinská hranice lesa“ - používán autory pracujícími v alpské oblasti a fytocenology. U nás uveden ve známost prof. Jeníkem. Anglicky psaná literatura: treeline, timberline
5
16.12.2014
Přehled základních stresových faktorů omezujících výskyt stromů a lesa Přirozené podmínky: Klima: obecné i lokální (hromadění sněhu, síla větru, akumulace studeného vzduchu atd.)
Edafické poměry:hladkost skály, vlhkost půdy, suťoviska Orografické poměry: lavinové dráhy, skalní stěny, vodní eroze. Kryoturbace: zamrzání a rozmrzání půdy, nastupuje mnohde až po destrukci lesa člověkem.
Vliv činnosti člověka: viz později
Neexistuje jediný zodpovědný faktor, je nutné brát do úvahy celkovou povahu klimatu. Rozhodující roli však hraje: - min. průměrná teplota, která zajišťuje dostatečný vznik nových buněk a rozvoj a diferenciaci rostl.pletiv vyšších rostlin (mitotické dělení atd.). Rozhodující jsou podle Körnera teploty ve vegetačním období (globálně v průměru 5,5 – 7°C na AHL). Podle Körnera není samotná délka vegetačního období rozhodující. Silně se mění v různých částech světa (2-12 měsíců). Pozn: Srovnej 2,5 měsíce v oblasti „arctic-alpine birch treeline“, 12 v rovníkových tropech.
6
16.12.2014
Prům. teplota nejteplejšího měsíce (července) na AHL, dříve udávaná jako jedno z hlavních kritérií pro stanovení AHL (pro střední Evropu uváděná cca 10°C), není globálně platná. I ve středoevropských pohořích se klimatická hranice lesa nachází v rozmezí 7 – 11°C.
Korunový zápoj lesa vytváří “chladné půdy” (cold root zone), které brzdí aktivitu kořenů. Apikální kořenový meristém stromů nemůže těžit z radiačního ohřevu porostu během dne, anebo tepla “uloženého” ve svrchní vrstvě půdy v noci, zatímco alpinské druhy nad hranicí lesa ano. Např. v Montaně (USA, 2300 m n.m.) v hloubce 50cm pod povrchem zjištěna teplota téměř o 5°C nižší než v přilehlých loukách. Tímto les vlastně spoluurčuje své vlastní distribuční limity ve vysokých nadm.výškách.
7
16.12.2014
Podstatné jsou dle Körnera spíše přímé vlivy vyšší teploty než vyšší radiace zvyšující fotosyntetickou aktivitu. Körner jinými slovy říká, že pokud je rostoucí strom domem ve
výstavbě, tak zastavení jeho stavby není otázkou nedostatku cihel, malty apod. (CO2,voda,…), ale závisí na dělnících (enzymy atd.), kteří když je jim zima tak jednoduše přestanou pracovat.
8
16.12.2014
Oponentní názory: snížená bilance uhlíku s rostoucí nadm. výškou, díky zkrácené délce vegetační sezóny-nižší tvorba biomasy apod. (Wardle 1971, Tranquillini 1979, Stevens a Fox 1991) v důsledku poklesu čisté fotosyntetické produkce (net photosyntetic rate, NAR-net assimilation rate)přírůstek sušiny za jednotku času (Pisek a Winkler 1958, Benecke a Nordmeyer 1982).
Osud stromů závisí taktéž na přežití zimního období - nutné vytvoření a dozrání dostatečné tloušťky stěny epidermálních buněk a kutikuly ve veg. sezóně (u smrku na horách-3 měsíce). Nedostatečně vytvořená epidermis a kutikula Rostlinné orgány vyschnou během pozdní zimy, kdy jsou kořeny v ještě zmrzlé půdě Růstové podmínky v létě + vodní stres v zimě
Fyziologické sucho-důležitý faktor omezující růst stromů
9
16.12.2014
Adaptace na zimní období=„otužování mrazem“: změny v obsahu vody a osmotických látek v listech pod sněhovou pokrývkou a nad ní, delší dormance apod. např. různě exponované jehlice limby
Mrazová odolnost je indukována délkou dne. Díky častému střídání počasí v horách je to spolehlivější způsob, než odolnost závislá pouze na teplotních změnách. Odolnost se zlepšuje s lepší výživou
Mykorrhiza hraje velmi důležitou roli v porostech při AHL
Ke zmíněným hlavním faktorům přistupují, zvlášť ve středohorách jako jsou např. Jeseníky či Krkonoše s význačným vlivem vrcholových podmínek, další stresové faktory: • obrus krystalky sněhu a námrazou, • zimní vysychání (viz dříve), • polomy •snížená klíčivost semen stromů v porostech při alpinské hranici lesa (např. Deschampsia cespitosa, D. flexuosa, Calamagrostis villosa).
10
16.12.2014
Poškození korun smrku sněhem
11
16.12.2014
Jaké existují adaptace stromů při AHL ? „Vysokohorský smrk“: Vysokohorský les (smrk) musí vzdorovat zejména hmotnosti sněhu a námrazy adaptace stromu: větve skloněné k zemi kratší silné větve, skloněné v ostrém úhlu s hustým větvením deskovitého typu úzká koruna nízká přirozená obnova: semenné roky, uchycení semenáčků v travnatých porostech, špatná klíčivost,.. vegetativní kolonie:zakořenění z větví,…
klesá výška stromů, roste mech. poškozování uvolňování zápoje modifikace jehlic: déle, kratší, hustší poškozené a zničené terminální vrcholy, počet uschlých a přirůstavých se vyrovnává
V minulých staletích porosty v drtivé většině nahrazeny stromy nevhodné provenience.
12
16.12.2014
Poloha AHL ve světě Hranice lesa významně kolísá se zem. šířkou. Nadm.výška AHL (treeline) sahá od hladiny moře (v polárních oblastech) po cca 4000 m n.m. v subtropech či Himálaji.
13
16.12.2014
Zajímavé maximum AHL v subtropech Proč dosahuje AHL maxima (nejvyšších nadm. výšek) v subtropech a ne v „růstově nejpříznivějších“ humidních rovníkových tropech ?
Díky větší oblačnosti (vyšším srážkám) a následně většímu výskytu nízkých teplot při rovníku - dochází ke snížení AHL. Též eventuální poškození mrazem, které je vyšší v relativně mírnější oblasti AHL ve vlhkých tropech než v subtropech (kde se opakují periody nízkých teplot v chladné části roku během kterých je aktivita rostlin snížena).
Příklad srovnání: vých. Tibet a severní Chile (téměř 5000 m n.m.)-spíše suché podmínky, na rozdíl od humidních tropů (AHL ve 4000 m n.m. nebo ještě podstatně méně).
14
16.12.2014
Shrnutí: výskyt nízkých teplot (díky vyšší oblačnosti a tudíž méně slun.záření) limitujících růst + permanentní riziko ”nočních mrazíků” a následného poškození rostlin jsou dva hlavní faktory proč AHL klesá ve vlhkých tropech.
Typ a fyziognomie AHL ve světě Na horách naší planety existuje v rámci variability v latitudinálním směru ještě další variabilita v regionálním klimat.gradientu (kontinentalia-oceanita) mezi: • pobřežními a vnitrozemskými pohořími • okrajovými a vnitřními částmi pohoří
15
16.12.2014
Variabilita mezi pobřežními a vnitrozemskými pohořími
Např. průměrná výška AHL v moravských horách: Hrubém Jeseníku 1315 m a na Králickém Sněžníku 1305 m potvrzuje gradient poklesu AHL ve střední Evropě ve směru V – Z (kontinentální – oceánský): Tatry 1600 m n. m., - Babia hora 1500 m n. m.,-Pilsko 1475 m - Hrubý Jeseník 1315 m n. m., Králický Sněžník 1300, - Krkonoše 1250 m n. m.,Harz 1000 m n. m.
16
16.12.2014
Silně oceánická pohoří-Britské ostrovy Hranice lesa tvořena Pinus sylvestris spp.scotica + Juniperus nana + Sorbus aucuparia. Cca 640 m n.m. Creag Fhiaclach, Skotská Vysočina
Zvláštní AHL v pohoří Harz
17
16.12.2014
Pohoří s mírnou zimou, ale vysokou sněh. pokrývkoulistnaté dřeviny v SZ Evropě-Betula tortuosa Ve Vogézách, Juře, záp. Alpách: klen a buk (Aceri-Fagenion), jeřáb Vogézy, Grand Ballon
Dřeviny tvoří klečové formy tvarované vysokou sněh. pokrývkou velmi příznivý humus. profil doprovod vysokostébelných bylin (Cicerbita alpina, Rumex alpestris, Adenostyles sp., Ranunculus platanifolius,..)
Ve více kontinentálně laděných pohořích-jehličnaté dřeviny, zejména smrk. Krkonoše, Tatry, Fatra, Hr. Jeseník, centrální Alpy, pionýrská dřevina-Betula carpatica druhově chudé subalp. smrčiny dále do nitra kontinentu ubývá smrku a přibývá limby, modřínu
18
16.12.2014
Podrobněji k alpinské hranici lesa se smrkem v evropských středohorách (s důrazem na ČR) Pro stanovení AHL používáme kritéria Jeník et Lokvenc. Výrazný vliv vrcholových podmínek (silná činnost větru, námraza, vysychání,…).
Typy alpinské hranice lesa ve Vysokých Sudetech 1.) Parkovitá hranice lesa se smrkem: nejnápadnější projev vrcholového fenoménu, velmi rozšířený typ, bez kosodřeviny • Rýchory, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník
2.) Parkovitá hranice lesa se smrkem a kosodřevinou: „pravý alpský typ“ hranice lesa-nejvíce zastoupený v evr. velehorách, do konkurenčně oslabeného zápoje smrku proniká kosodřevina •Krkonoše: jižní svahy Sněžky, Modrý důl, Luční a Studniční
19
16.12.2014
3.) Sevřená hranice lesa se smrkem: v lavinových územích, náhlé ohraničení, přechod někdy doplněn listnáči (bříza, buk, klen, vrby) •Úpská jáma, Velká kotlina
4.) Sevřená hranice lesa s bukem: mimořádný pokles lesa vlivem lavin + příznivé klima závětrnného turbulentního prostoru buk se udržuje na pomezí alpin. oblasti, přechod někdy-Betula carpatica •Kotelné jámy, Velká a Malá Kotlina
20
16.12.2014
Variabilita mezi okrajovými a vnitřními částmi pohoří V typických vysokých pohořích velmi záleží na jejich šířce půdorysu a rozloze- tzv. Mass effect-Mountain mass elevation effect Vzduchové masy např.od Atlantiku (Pacifiku apod.) se v těchto pohořích silně transformují: • návětrnné polohy (okraje pohoří), např. sev. Alpy-2000 mm
• závětrnné polohy: delší doba slunečního svitu,…700 mm Vzniká tzv. vnitrohorská zonálnost-vnitrohorská kontinentalita
Prodloužení růstové periody ve více kontinentálních podmínkách Nižší vlhkost-méně vláhy, zvýšení počtu hodin slunečního svitu při méně zatažené obloze a nižší expozice vůči frontálnímu počasí vyšší teplota v centrální části AHL zde stoupá Vzpomeňte si na názor Körnera (viz dříve): S výjimkou aridních oblastí platí, že s rostoucími srážkami klesá AHL, pravděpodobně díky větší oblačnosti a nižší teplotě a ve vyšších zem.šířkách kvůli době trvání sněhové pokrývky.
21
16.12.2014
Příklady: • v západní části Sev.Ameriky (47°) přechází AHL Kaskádové pohoří od 2000 m n.m. na západě po 2500 na východě. • Podobný gradient nalézáme např. mezi severní okrajovou částí Alp a centrální částí. • Karpaty (Tatry) atd.
Alpy: okrajová pohoří obdrží cca 2x tolik srážek, mají větší oblačnost, jsou vystavenější silnějším větrům (v tomto případě severozápadním). Taktéž počet dnů s prům. teplotou 10°C a vyšší je prokazatelně vyšší v centrální oblasti Alp v porovnání se stejnou nadm. výškou vnější oblasti (podobně i s teplotami nad 5°C).
22
16.12.2014
Efekt se kromě změny nadm. výšky AHL projevuje též např. ústupem smrku a nástup modřínu a limby. Ve vnitrohorských dolinách je již jen limba a modřín. Podobnost s vnitrozemskou kontinentalitou-Sibiř (Larix sibirica a L. dahurica)
Např. v centrálních silikátových Alpách: se modřín (Larix decidua) a limba (Pinus cembra) začínají objevovat cca od 1500 m n.m. a posléze dominují. (kromě Alp ještě např. v centrálních Karpatech) Silně mrazuvzdorné, světlomilné dřeviny
23
16.12.2014
na místech nevhodných pro stromy: porosty pěnišníků (hodně sněhu),
podél toků-společenstva vrb (hodně sněhu),
jalovcové porosty (Juniperus nana) a vřesovištěsuché vyfoukávané svahy
24
16.12.2014
Subalpinský stupeň severních a jižních vápencových a dolomitových Alp-borovice kleč (Pinus mugo): na strmých, suchých svazích (1500-2000m) v záp. Alpách-stromovitá borovice pyrenejská (Pinus uncinata) Poznámka: přirozený výskyt nad AHL také v Krkonoších, Malé Fatře, Vysokých a Nízkých Tatrách Azonálně: Velký Javor, Trojmezná, kar Plešného jez. Druhotně: Hrubý Jeseník a Králický Sněžník
Alpinská hranice lesa v dalších vybraných pohořích světa Hranice lesa tvořená blahovičníkem - Australské hory AHL se nachází cca v1850m (na příkladu Mt.Kosciuzsko). Je tvořena dominantním druhem dřeviny blahovičníku Eucalyptus pauciflora subsp. nivalis.
25
16.12.2014
Ekologické rozpětí a schopnosti radiace a adaptace u druhu Eucalyptus pauciflora (podobně jako u dalších cca 450-500 druhů Eucalyptů, které v Austrálii rostou) jsou úctyhodné a na Zemi nalezneme jen málo takových rodů jako je Eucalyptus s tak širokou ekologickou valencí.
Hranice lesa tvořená pabukem (Nothofagus sp.)- např. hory Nového Zélandu, Patagonie, Chile AHL se nachází v různé nadm.výšce v závislosti na míře kontinentality (např. Nový Zéland - cca 1200-1600 m n.m.)
26
16.12.2014
V horách, kde padá větší množství srážek (např. pobřežní pohoří SZ USA, část severních Alp, vých. Japonsko) se les na horní hranici rozpadá ve skupiny stromů Hranice skupin stromů (tree-group limit) (Ellenberg) • tyto stromy či skupiny stromů vznikají často z výhonů „Ribbon forest“ („páskový les“): Rocky Mts. od Kanady až po Nové Mexiko: vyfoukávaná plató při AHL, laterální proudění vzduchu, porost v roli „sněhového plotu“, tání až v pozdním létě. Mezi pásy lesa-vlhké „sněžné mýtiny“ (snow glades).
V alpinských oblastech humidních tropů jsou klimatické podmínky odlišné a alpinská hranice lesa je tvořena vždyzelenými, širokolistými druhy (např. Hagenia, Leptospermum, Polylepis).
27
16.12.2014
Některé zajímavosti týkající se fyziognomie alpinské hranice lesa Proč na některých místech AHL poměrně plynule přechází v keře, zápoj se rozvolňuje jen málo a jinde tomu tak není?
Pozvolný přechod AHL Výskyt pozvolna se snižujících stromů v prostoru AHL (až do keřovité podoby, tzv. krummholz,- 1-3m vysoké, rozprostřené, většinou orientované po svahu) může souviset s výškou (množstvím) sněhové pokrývky v zimě při AHL -opakovaný ekologický tlak sněhu na mladé rostliny a opakované odumírání nadzemních částí, čnících nad sněhovou pokrývku, díky zimnímu vysychání (Wardle, 1960, 1965, 1973, Wells and Mark 1966). Andy, NP Nahuel Huapi
28
16.12.2014
Ostrá hranice lesa Mark et Dickinson na příkladu Nového Zélandu vysvětlují, že pokud je AHL tvořena jedním nebo více druhy malolistých stálezelených Nothofagů (Nothofagus spp.), za nižší sněh. pokrývky, je tato hranice ostrá. V místech, kde Nothofagus chybí z historických či jiných důvodů může mít AHL podobu přechodu. ostrovní Chile-Tierra del Fuego
NP Fiordland, Nový Zéland
Na Novém Zélandu je obecně mnohem nižší sněhová pokrývka než na řadě jiných míst na světě, včetně jihu Jižní Ameriky, kde je právě relativně silná sněhová pokrývka spojena s mnohem větším výskytem, rozvojem, krummholz forem v Nothofagových lesích (převážně opadavé N.pumilio a N.antarctica) v prostoru hranice lesa (tree limit). (Mark et Dickinson)
29
16.12.2014
Rozvolňování zápoje porostů až po výskyt jednotlivých soliterních stromů nalezneme ve většině pohoří. Velmi často je způsobeno činností člověka (kácení-následné výsadby, pastva,požáry,…). Starší lesnická teorie tvrdila, že rozvolněný zápoj porostu (tzv. anglický park) při AHL zlepšuje teplotní bilanci půdy oproti porostům s uzavřenou korunovou hladinou.
Ellenberg: „Kde roste jeden strom, tam mohou vedle něj růst další za předpokladu dostatečně hlubokého půdního horizontu, pokud to člověk a dobytek dovolí…“
Vliv orografie na alpinskou hranici lesa (geografický aspekt): Vrcholový fenomén: nejčastěji v izolovaných, exponovaných horách; zejména rostoucí síla větru a z toho plynoucí důsledky Sedlový fenomén: zahušťování proudnic, těžší a vlhčí vzduch. masy, průsmyk Maloja (1811 m)-“Malojaschlange“ výskyt smrk. lesů uprostřed modříno-limbových lesů. Inverzní lokality: např. shromažďování sněhu v kras.lokalitáchzvýhodňování alpin. společenstev
30
16.12.2014
V některých případech, jako např. v horských oblastech centrální Sahary a horských oblastech Puna de Atacama v Jižní Americe, omezuje výskyt stromů sucho např. v horách extrémně aridní oblasti centrální Sahary (Ahaggar a Tibesti) činí srážky jen několik milimetrů ročně a ačkoliv je zde mráz pozorován více než 100 dní v roce (2700 m n.m. na Ahaggaru), sněhové srážky se zde obvykle vyskytují pouze jednou za tři roky.
“Lesní ostrovy” v alpinské tundře (Tree islands) Proč je nalézáme nad ”klimaticky vhodnou hranicí lesa” ? Vyskytují se všude na světě. Prům.teplota vzduchu ve veget. období zde bývá mezi 2,5-5°C. Od uchycení semenáčků ke stromové skupince. Pohyb skupinky závětrným směrem okolo 2 cm/rok i více než 500 let ! V nitru skupinky může být „lesní prostředí“.
31
16.12.2014
Příklady: Pinus cembra na skal.výchozech (ne na chráněném místě !!) ve 2500 m n.m. = 200-300 m nad AHL, ve Švýc.Alpách v oblasti Zermatt. Rocky Mountains- 400 m nad AHL. 3,5 m vysoké Juniperus recurva v oblasti Mt.Everest region ve 4420 m n.m. = několik set metrů and AHL. Podobně jehličnaté porosty ve vých. Tibetu (4600 m n.m.), Polylepis sericea ve Venezuele ve 4200 m n.m. = 900 m nad oficiální hranicí lesa (treeline).
Teorie: • fosilní zbytky původního lesa, který sahal o něco výše než dnes. Všude v okolí byl následně les odkácen, zmlazení spaseno, nebo došlo k požárům (Miehe, Ellenberg). • tyto ”ostrůvky lesa” zůstaly zachovány na obzvláště příhodných biotopech (mikroklimaticky, reliéfově). Obě tvrzení se navzájem nepopírají, mohou v různých oblastech platit různě či naopak současně. Pokud by tyto ostrůvky lesa měly být potenciální hranicí lesa (treeline), potom by to znamenalo, že kritická teplota pro tropickou a subtropickou AHL je 2,5-5°C, což je méně než pro stejné ostrůvky ve vyšších zem.šířkách (5,5-6°C). Pro definitivní rozřešení tohoto problému neexistuje dostatek měření z celého světa.
32
16.12.2014
Kolísání alpinské hranice lesa v minulosti Kolísání výšky AHL sledovalo velké oscilace, ke kterým docházelo během pleistocénu a holocénu. Během glaciálu byly hory temperátní oblasti odlesněny a alpinská zóna sahala až do nížin. V tropech byla AHL snížena o 1000-1600m. Např. v rovníkových Andách byla AHL cca ve 2000 m n.m. Sněhová čára byla snížena méně, díky převládajícímu suchému klimatu v rozsáhlých horských systémech Země během vrcholu zalednění.
Všeobecně přijímaná teorie nevýrazného kolísání alpinské hranice lesa (v našich zem.šířkách) během holocénu. V temperátní oblasti Země poklesla o 100-200m (řada autorů), v evropských alpinských pohořích-řádově o 150 výškových metrů, přičemž ve středoevropských středohorách se poloha alpinské hranice lesa od atlantiku prakticky neměnila (Hüttemann et Bortenschlager, 1987), což souvisí s tím, že hranice lesa je zde výrazně ovlivněna makro – vrcholovým fenoménem.
33
16.12.2014
Důkazy: fosil.pařezy (a jiné makrozbytky) a pylové záznamy
Např. pyl. záznamy z nejvýše položeného známého rašeliniště ve vých.centrálních Alpách ve 2700 m n.m. ukazují téměř konstantní abundanci pylu dřevin dominantních dnes stejně jako v posledních 8000 letech. Taktéž evidence z jezerních sedimentů v Andách dokazuje, že AHL nebyla nikdy během holocénu výše než 200 m oproti dnešku. Avšak v severních vápenc. Alpách byl pozorován pozvolný posun ve spektru u subdominantních druhů (vzestup Larix) související s činností člověka (5000 let zpět).
34
16.12.2014
Průměrná dnešní nadm. výška hranice lesa ve Vys. Sudetech 1250 m •pomístní snížení vlivem lavin až na 1050-1100 m •rozdílná výška hranice lesa v návětrnné a závětrnné části Anemo-orografických systémů
Byly někdy v minulosti náhorní plošiny vysokých Sudet porostlé lesem ? •Zlatník, Nožička : zalesnění sudet. karů před příchodem člověka •Firbas, Losert: palynologické rozbory (buko-jedlové subalp.lesy až v 1500 m !) a jejich úskalí
Pravděpodobně ne
35
16.12.2014
Körner (1999), Bortenschlager (1993) a další považují dnešní hranici lesa za ekologicky stabilizovaný systém jehož poloha je výsledkem klimatických procesů v několika minulých stoletích a jež reaguje na klimatické změny pozvolna, s velkým zpožděním. Poloha AHL tedy není dobrým kritériem pro sledování vlivů rapidního glob.oteplování. Nicméně růstové odezvy lesních dřevin při AHL nebo pod ní jsou citlivým indikátorem těchto změn (existuje řada dendroekologických studií na toto téma).
36
16.12.2014
Vliv člověka na alpinskou hranici lesa Při posunu-změnách polohy AHL hrají významnou roli značné disturbance, např. větrnné polomy, požáry, které mohou výrazně změnit polohu AHL v daném území.
Paleozáznamy indikují, že vlivy člověka na AHL a alpinskou tundru jsou celosvětovou záležitostí (jak v temperátní zóně tak v tropech) a datují se zpětně několik tisíc let. Máme jasné evidence toho, že požáry snižovaly již dříve AHL ve východoafrických pohořích, stejně jako v dalších tropických horách. Nejinak tomu bylo v horách temperátního pásma, kde paleoevidence dokazují, že AHL zde byla vypálena v nižší alpinské zóně již před 700-3700 lety a pod současnou AHL již před 4700 lety. Taktéž většina dnešních horských luk nad nebo pod AHL má vazbu na činnost člověka.
37
16.12.2014
V našich podmínkách je nejvýznamnější: •vypalování a pastva,…eroze
•Výsadby na nevhodných lokalitách (např. sudetské kary, mrazové půdy) •Výsadby nevhodné provenience
38
