Mapy jsme si tentokrát vzali na paškál dvě, ingii popsal populární Doly a (pro mě) ještě populárnější Dubový lesík

1

Je to zvláštní, ale ten rok s časopisem Deník Nooba utekl jako voda. První číslo vyšlo zhruba před rokem a dnes vám přinášíme čtvrté. Do časopisu mezitím přispěly největší osobnosti československé World of Tanks komunity, jmenuji akcida, Silentstalkera, Crabtra, cNNk nebo Catfooda. Ani v tomto čísle tomu nebude jinak.

všech dob, Michaelu Wittmannovi a o dvou ocelových protivnících z Bitvy u Kurska, sovětském samohybném dělu SU-152 a německém stíhači tanků Ferdinand.

Hlavním materiálem 4. čísla je obsáhlý a velice zajímavý rozhovor s akcidem, zřejmě prvním a rozhodně nejpopulárnějším československým WoT youtuberem. Jak akcido ve World of Tanks začínal, jak hodnotí jeho vývoj v poslední době a co od něj očekává do budoucna?

Samozřejmě nechybí ani informace o vývoji na poli klanových válek, které dodal lePari a o esportu, který pro vás sledoval cNNk.

Rok 2015 by měl být ve WoT rokem evropského tankového stromu. A pokud SerB dá, zřejmě se dočkáme i československých tanků. Jakých? O tom si budeme povídat se Silentstalkerem, který naše tanky do WoT už roky prosazuje. Zapomenout nesmím ani na soutěž, kterou pořádáme s filmovou distribuční společností Falcon a ve které můžete vyhrát 3x dva lístky na film Železná srdce (Fury) a návdavkem kódy na premium tanky T-127. Falconu děkujeme za vstřícnost!

Mapy jsme si tentokrát vzali na paškál dvě, ingii popsal populární Doly a (pro mě) ještě populárnější Dubový lesík.

Silent kromě informací o čs. tancích přidal také krátké info o tom, co nás v budoucnu ve WoT čeká a nemine a připomínám i akcidovy recenze tanků, tentokrát T-54, T28, 112 a devítkového Centuriona. Protože se československá klanová scéna zajímavě rozrůstá, tímto číslem zahajujeme pravidelný seriál o našich klanech, poprvé se podíváme na nově vzniklý, ale velmi ambiciózní klan CALM_, vyzpovídáme jeho velitele a řekneme si něco o tom, jaké mají kluci plány do budoucna. Možná jste si všimli, že jsme spustili web WoT.cz, na kterém vydáváme zejména informace ze zákulisí vývoje World of Tanks. Budeme rádi, když se přijdete podívat.

Protože můj dvojčlánek 4+4 hříchy World of Tanks, který vyšel na bonuswebu, vyvolal mnoho reakcí, můžete si tentokrát v DN přečíst jeho nezkrácenou podobu.

No, jak vidíte, zase bude co číst. Po novém roce vyjde Armored Warfare, uvidíme, co se bude dít potom. Zatím mějte fajn Vánoce a za pár měsíců se zase uvidíme.

Posledně, krátce poté, co vyšly tanky ve War Thunder jsme vám slíbili, že se na ně v dalším čísle zaměříme. Slovenský hráč sranda27 proto sepsal osm nejzákladnějších rozdílů pro všechny, kdo WT:GF ještě nezkusili a chtěli by vědět, co je čeká.

Good luck & have fun!

V historickém okénku si dnes povíme něco o nejúspěšnějším tankovém veliteli (veliteli!)

2

akcido: World of Tanks dochází dech Když jsem přemýšlel, koho posadit do čtvrtého virtuálního "křesla pro hosta", měl jsem i tentokrát poměrně lehkou úlohu. akcido je první a rozhodně nejznámější český youtuber, jehož videa odebírají desetitisíce lidí a za poslední roky se z něj stala jedna z nejrespektovanějších postav české World of Tanks komunity. Guru, kterého sice málokdo zná osobně, ale jehož názory na hru všichni berou vážně. Když jsme se před pár dny sešli na teamspeaku, abychom spolu udělali rozhovor, musel kvůli tomu přerušit svůj stream. I z toho je patrné, že akcido se World of Tanks i po těch letech věnuje naplno. Kde sháníš ten matroš, po kterém tak hezky zpíváš? (Smích) Tak to já mám občas dobrou náladu samo od sebe. Možná jsem maniodepresivní, takže když mě to baví a jsem nabuzený tím, jak mě spoluhráči naštvou, tak si začnu zpívat. Takže asi tak... Všichni tě znají jako WoT youtubera, ale co akcido a jiné počítačové hry? Kdysi jsem hrával CounterStrike, dokonce, jestli si čtenáři budou pamatovat, u nás byla i taková liga, kterou pořádala jedna firma a té jsem se na poloprofesionální úrovni účastnil. K World of Tanks jsem se potom dostal v době, kdy jsem nehrál aktivně nic, jen nárazovky typu Civilizace, ale žádné onlajnovky. V poslední době jsem krátce hrál Elder Scrolls online, ale tu už jsem zajedno svým způsobem dohrál a zadruhé mě nebaví platit měsíční poplatky, čili teď kromě samotného World of Tanks nehraju nic, možná i proto, že WoT je svým stylem hraní dost podobné právě CounterStrike.

3

Sice se to nezdá, ale je to opravdu velmi podobné, zejména ovládání, a dokonce WoT je ještě o něco jednodušší, protože není tak náročné na rychlost reflexů. Jak jsi se dostal k samotnému WoT? To jsem jel jednou ve vlaku, četl jsem si článek o tancích na idnes a v diskuzi někdo psal o hře, ve které se hraje s tanky. To mě zaujalo, asi po týdnu jsem si na to vzpomněl, tak jsem se podíval na youtube, jak ta hra vypadá. A protože se mi docela líbila, prošel jsem oficiální stránky, hru jsem si stáhnul a nainstaloval. Dodneška si pamatuju první bitvu, která proběhla na Himmelsdorfu. Samozřejmě jsem tam nic nepředvedl, protože jsem vůbec nevěděl, o co jde. Všichni mě určitě posílali na cap, nebo tak něco, ale já jako každý normální hráč čtu návod až nakonec, takže jsem tam jezdil jako trotl a nevěděl, která bije. V té době, někdy v říjnu 2011, už to nebyla taková ta klasická uzavřená beta, ale byla to jedna z velmi raných verzí hry, ve které byly třeba jen tři tankové stromy a neobsahovala žádný kvalitní tutoriál. Znamená tvůj nick něco konkrétního? To už nevím, myslím, že nic konkrétního neznamená. Možná "acid", ale to asi ne, fakt nevím, myslím že opravdu nic. Co tě přimělo dělat recenze, nějaká dřívější zkušenost, nebo to byl okamžitý nápad? To ne, dřív jsem žádné recenze nebo něco podobného nedělal. Hlavním impulzem, proč jsem začal natáčet byl Tankodrom (český video pořad o World of Tanks, který už před časem skončil - pozn. carramba66) a trochu jsem se nechal inspirovat i sérií výukových filmečků k původní hře DOTA, který se jmenoval Dotíky v akci. Pořad byl živě a věnovali se v něm jednotlivým postavám, jak je hrát, což se mi líbilo, i když

jsem tu hru jako takovou nikdy moc nehrál.

nemám na to sílu, snad to hráči pochopí.

Pak, když jsem se dostal k World of Tanks, tak jsem se už v začátcích zajímal o to, jak hrát a podobně, já jsem takový zvídavý typ, všechno si předem teoreticky načíst, abych byl připravený. A to bylo přesně v době, kdy jsem narazil na online pořad Tankodrom. Na tom mi ale nevyhovovalo, že se příliš nezaobíral tanky ve hře, tím, jak je hrát, nebo jak hrát jednotlivé mapy atd. A shodou okolností se mi někdy tehdy podařilo zahrát celkem dobrou hru s Marderem II, tak jsem si řekl, že o tom natočím krátké povídání. A z toho vznikla moje první recenze, kterou lze na youtube najít dodnes.

Samozřejmě mi nevadí, když mi lidi píšou v bitvách, pozdravíme se, to je fajn, problém je, že když se dostanu do bitvy, tak ode mě lidi často čekají, že jim to vyhraju, přitom já jsem průměrný hráč. A to je přesně věc, která mě moc nevyhovuje, když ode mě lidi čekají zázraky, které jim nejsem vždy schopen zajistit.

Vůbec jsem nečekal, že by na to mohl někdo koukat, nebo že by to mohlo lidi bavit, ale stalo se, lidi povídání o Marderovi sledovali a psali mi, ať v tom pokračuju, tak jsem do toho spadl a nebylo cesty zpět. Jsi známý tím, že si úzkostlivě chráníš soukromí, nebylo by fajn jednou přijet na komunitní akci a užít si to, že si na tebe cizí lidi budou potají ukazovat a říkat "hele, to je ten slavnej akcido"? Tak že bych byl slavnej, to samozřejmě nejsem, ale jak říkáš, svého soukromí si cením. Ono i tak, jak je to teď, mě to trochu omezuje, zejména pokud jde o hru samotnou. Když ji pustím, tak se často stává, že mám za chvíli tolik otevřených oken chatu, že kdybych na všechno odpovídal, tak bych nedělal nic jiného. Dřív jsem se snažil poctivě slušně odpovídat všem, ale teď už je těch dotazů nebo pozvánek tolik, že to nezvládám. Tady bych se chtěl všem, kdo mi píšou, nebo mě zvou do čety, omluvit, když jim neodpovím. Není to proto, že bych na ně kašlal, ale už to nestíhám kapacitně a

4

Nevadí ti ty občasné kecy pod videy, týkající se kempení nebo používání premium munice? Ani ne. Někdy to samozřejmě člověka překvapí, ale každý má názor a nikdy se nezavděčíš všem. Když bychom se bavili konkrétně k těmto dvěma věcem, kempení a gold munici, tak myslím, že kemper rozhodně nejsem, stačí se podívat na můj stream a všichni, kdo tam chodí, ví, že jsem naopak "yoller", někdy hraju úplně špatně, protože najíždím dopředu, když nemám. Já nikdy nevydržím kempit, tenhle styl jsem nikdy nehrál, protože mě to nebaví, čekat deset minut na bázi v křoví, jestli někdo nepřijede, do koho bych si mohl vystřelit. Ano, některé recenze možná tak vypadají, ale je to vždycky jenom s tanky, kterým vyhovuje tenhle styl hraní, například nedávno jsem recenzoval devítkový waffenträger. Dá se s těmi tanky samozřejmě jezdit i dopředu, ale abyste s nimi byli úspěšní, tak tak hrát nemůžete, ať si kdo chce co chce říká. A já ty recenze vždycky pojímám tak, aby hráči viděli ten nejvíc efektivní způsob boje, který povede k vítězství, tedy samozřejmě podle mého subjektivního názoru. Je to sice kolikrát v rozporu s mým vlastním stylem hraní, ale třeba konkrétně u toho waffenträgera vím, že když jsem zůstal kempit, vydržel jsem to psychicky, čekat na základně, tak jsem měl nejlepší výsledky.

Pokud jde o premium munici, zpočátku jsem byl proti, ale nakonec si myslím, že je dobře, že ji mohou používat všichni. Protože když ti hra nabízí nějaké možnosti, tak proč je nevyužít? Důležitý je přeci cíl, nikoli cesta. Chceš vyhrát a je jedno, jestli to vyhraješ kempením, nebo jestli to vyhraješ premiovou municí. Samozřejmě všechno má své meze, ale podle mě je problematika premium munice nafouklá, protože je kolikrát horší, než munice normální. Normalizace, HEAT střely, které neprojdou bokem tanku, APCR, která ztrácí se vzdáleností penetraci mnohem rychleji, než normální náboje a podobně. Čili nikomu používání premium munice nenutím, sám jí taky nadměrně nepoužívám, ale když někdy nastane kritická situace, kdy musím prostřelit a rozhoduje to o výhře nebo prohře, tak tam ten gold naloaduju a výčitky nemám. Totéž třeba u tanků, které mají nízkou penetraci, například teď hodně hraju čínskou 112, což je těžký tank s penetrací 175 a to už je na osmičce málo. Nebo tanky, které nemají vysokou penetraci a jsou to zásobníky, což je problém, protože ty s tím zásobníkem musíš penetrovat, když víš, že zase budeš půl minuty nebo i víc přebíjet. Obecně s goldem tedy problém nemám a neodsuzuju nikoho, kdo ho používá. Když na to má, ať s ním střílí, já sám se ho snažím používat zřídka a jen tehdy, když je to potřeba. Nenapadlo tě někdy, že by ti koníček mohl být zaměstnáním, nezkoušel jsi se dostat do WG? To si myslím, že nemám zapotřebí. Jsem community contributorem, s wargamingem žiju v jakési oboustranné symbióze, ale jinak si myslím, že jsem v zaměstnání placený dobře, takže nemám ambici stát se kmenovým zaměstnancem. 5

Co si myslíš o rozvoji hry za dobu, co ji hraješ? Z mého pohledu se mi zdá, že trochu ztrácí na dechu. Dochází samozřejmě k vylepšením grafiky, zároveň ale přichází konkurence, která odhaluje, jak velkým problémem, který hru ubíjí, je její špatná hardwarová optimalizace. World of Tanks je hardwarově velice náročná hra, oproti třeba War Thunder. Já mám poměrně slušný počítač, ale když to celé jede jen na jedno jádro, když ta hra nedrží vývojem krok s ostatními hrami, tak je to samozřejmě špatně, to je můj názor. Teď přišel War Thunder, který už je trochu víc hardcore, což pro mě není ideální, protože se to oddaluje od mého oblíbeného CounterStrike stylu hraní, zároveň se blíží Armored Warfare, které vypadá velmi dobře a já se bojím, že teď bude čím dál víc znát, že Wargaming zaspal dobu a nemá už ten původní tah na branku. Což ale nemění nic na tom, že zůstávám věrným fanouškem World of Tanks, protože se zatím nechci učit nic nového. Uvidíme, jak dopadnou World of Warships, které zatím vypadají velmi slibně. Jaké jsou tvoje nejoblíbenější tanky? Tak zrovna tohle se hrozně mění, dokonce i oblíbené styly hraní se u mě mění. Obecně jsou moje nejoblíbenější tanky ty, které se dají hrát agresivně. Jsou samozřejmě výjimky, jako Rhm.-Borsig, ten byl ovšem skvěle neviditelný a dost OP, takové tanky baví každého. Baví mě americká T54 a v současné době hodně hraju s čínskou premiovou 112, jakkoli o ní nemůžu říct, že by to byl vyloženě dobrý tank. Dál expím SU101, japonský Type 61, na kterém jsem si už odemkl kanón, takže už je to zajímavější, dál jezdím T95 abych vyexpil T110E3 a nedávno jsem si koupil Panther II, kterého

začínám hrát. Tady odbočím, jak byly nedávno pětinásobky, tak jsem s tím jel první bitvu na Erlenbergu, hned zkraje jsem špatně najel na most a utopil se. A samozřejmě jsme vyhráli. Takže jsem měl 1500XP s premium účtem a pětinásobkem, paráda. (smích) Ale zpátky ke kvalitě tanků - to, že točím recenze, často negativně ovlivňuje moje statistiky, protože kvůli nim hraju i tanky a linie, které mě vůbec nebaví, jako je T95, T28 nebo jiné pomalé stroje, se kterými se toho z mého pohledu nedá v bitvě moc udělat. Přesto se to ale snažím brát objektivně, moje filozofie je, že ve WoT není žádný tank, který by byl vyloženě šrot, každý má svoje silné i slabé stránky. Je pravda, že některé tanky jsou hodně závislé na týmu, proto se na publicu můžou jevit jako nehratelné a často jsou právě proto neoblíbené. I mě, jak už jsem uvedl, některé stroje nesedí a také na ně ve hře dost zběsile nadávám (smích), ale v recenzi se snažím tento svůj subjektivní názor co nejvíce potlačit. Ale kdyby se mě někdo zeptal, s čím si nahrát statistiky, tak řeknu "jezděte s desítkovými středními tanky", taky to jsou přesně stroje, které na desítce budeš nejčastěji vidět v četě a které tomu tieru kralují. Jaké jsou tvoje nejoblíbenější mapy? To u mě záleží na stroji, ale obecně mi teď nevadí žádná mapa. Nevadil mi třeba ani starý Redshire, na který hodně lidí nadávalo. Kdysi jsem nerad hrál mapu Dálnice, která byla nevyrovnaná a když jsi hrál ze spodní základny, tak jsi v 90% případů prohrál. Taky samozřejmě když jedu třeba s T95, tak té spousta map nesedí, to je pravda. Obecně 6

nemusím mapy, kde se moc nedá hrát artysafe, ale protože teď už skoro na každé mapě lze hrát tak, aby tě artyny nestřílely, tak mi nevadí žádná. Kdysi mě bavil konkrétně Himmelsdorf, ale teď už je mi to celkem jedno. Co akcido a klany, není čas? Předpokládám, že nabídek máš dost. Je to tak, nabídek vždycky bylo a je dost, ale já na to bohužel nemám čas. Jsem sice týmový hráč, často říkám ve videích "nespoléhejte na tým", ale sám to často nedodržuju a na publicu si tím kazím statistiky, taky když se naštvu a hraju fakt na sebe, tak jdou všechna čísla nahoru, ale klanové války se hrají většinou večer a to já nedávám, protože chodím brzo spát. A vadí mi to jen kvůli jedné věci a to jsou tanky, které nejdou jinak, než v klanových válkách získat. Protože jsem ale v CounterStrike klan vedl a vím, kolik to stojí času, tak nabídky na vstup do klanů nadále odmítám. Jakou bitvu považuješ za svou naprosto nejlepší? Na wotreplays.com jsem našel jen jednu s Chi-Nu Kai. Tak to se přiznám, že nevím. Zrovna tu ChiNu Kai si pamatuju, to jsem ji zrovna potřeboval zrecenzovat, tak jsem do ní skočil a vyšla z toho takhle dobrá bitva. Obecně mě baví bitvy, a je jedno, jak nakonec skončí, ve kterých vytrickuju nějakého soupeře, přemůžu ho skillem. Neporazím ho na sílu, jako když jedeš s E100 a potkáš AMX, které spláchneš na ránu, ale převezu ho. Kdybychom se bavili o statisticky nejlepších bitvách, tak na to já tolik nedám. Když pojedu v četě s dobrými hráči nebo s určitými tanky, tak tím budou mé výsledky pozitivně ovlivněné - a naopak. Nadto v bitvě s XVM často nerozlišíš, jestli ten dobrý hráč je opravdu dobrý, nebo hraje OP tanky.

Kolikrát v bitvě skvěle zahraje i statisticky trapný hráč, protože každý má tlačítko na myši, každý je schopný vystřelit a s tím se musí počítat. Třeba i proto já mám XVM statistiky v bitvě vypnuté. Nedávno jsi začal recenzovat mapy a do recenzí tanků jsi přidal detailnější informace z Tank Inspectoru, jaké novinky pro nás ještě chystáš? Konkrétního asi nic, přemýšlel jsem nad replayi s taktikami, něco takového jsem třeba nedávno točil s KV-5 a myslel jsem si, že bych s tím mohl pokračovat i na jiných tancích. Bohužel ale nejsem žádný ultraskiller a těch kvalitních replayů proto zase není tolik zajedno protože je nenahraju a zadruhé kvůli zpětné nekompatibilitě jednotlivých verzí hry. U map zřejmě ještě dojde ke změně, dlouho jsem hrál jenom základní typy bitev, teď poslední dobou ale hraju i ostatní módy útok a střetnutí, takže je možné, že budu točit i taktiky na nich. Problémem jsou změny na mapách, čili co bylo dřív aktuální už brzy být aktuální nemusí, ty zahraješ skvělou hru a ukážeš taktiku, ale když se změní mapa, je to všechno pryč. Teď přijde Havok, takže to lidem jako já způsobí problémy ještě větší, ale s tímhle se asi nedá nic dělat. Je něco, co bys chtěl komunitě vzkázat tímto prostřednictvím? Možná jen ať tu hru berou jako hru a ať ji tolik neprožívají. Reálný život je reálný život a i když člověk hře věnuje hodně času, nemělo by mu to užírat na jiných aspektech života, kterým je taky potřeba se věnovat. Díky za rozhovor.

7

Československé tanky ve World of Tanks Jak asi víte, jedním jednou z větví připravovaného evropského stromu tanků ve World of Tanks jsou i československé stroje. Strom by měl přijít někdy v roce 2015, nicméně práce členů naší komunity (zejména Silentstalkera a Tuccyho) na možné podobě větve začaly už mnohem dříve. Co už teď můžeme o evropském stromu říci? - evropský strom bude, už to není o tom zda, ale kdy - evropský strom bude obsahovat několik národních vývojových větví (bude se muset řešit problém s různými národnostmi posádek, jak to bude vyřešeno ještě není jasné) - jedna z větví (možná i více) evropského stromu bude československá - vývojáři se budou chtít vyhnout kopiím současných tanků Členové české komunity, kteří na čs. větvi neoficiálně pracovali, ji rozdělili do tří tradičních okruhů - standardní tanky (československé projekty, nebo koupené zahraniční stroje, používané československou armádou) - premium tanky (prototypy nebo existující tanky s různými modifikacemi) - cizí nebo kořistní tanky (neupravené cizí stroje, převzaté z cizích armád, těchto strojů se zřejmě nedočkáme) Linie středních tanků: Hlavní linie středních tanků (mohlo by jich být více, tato je hlavní a měla by být první) končí tankem TVP. Ten má tyto charakteristiky: TVP Věž: 112/84/84 mm (kolem kanónu mantlet 306mm, jinak 93mm) Horní přední část podvozku: 93mm

8

sklopená v 30°, efektivně 186mm Spodní přední část podvozku: 84mm sklopená ve 45°, efektivně 119mm Boky podvozku: 75mm Hmotnost: 40 tun Motor: 1000hp V16 AHK/AXK diesel (25 hp/t) Maximální rychlost: 60 km/h Kanón: 100mm AK1 automaticky nabíjený

Je na výběr několik různých kanónů, z nichž všechny by měly umět střílet i ruskou munici, dalo by se tady říci, že tank se bude ve hře chovat jako ruský, jen s automatickým nabíjením. Takto nějak jej ztvárnil 3D grafik Giganaut. Jak vidíte na číslech, tento projekt mohl ústit ve velmi zajímavý tank. Ne tak rychlý jako BatChat, ale zase má alespoň trochu pancíř. Program odstartoval brzy po válce, takže tier 8 a 9 ve World of Tanks by mohly být československé poválečné projekty středních tanků, vedoucích k TVP (jeden od firmy Škoda, jeden od firmy Praga). Na výběr, jak jsem psal výše, je více děl, například i německá 88mm, ranný návrh tohoto projektu by mohl být tier 8, například premiový, protože kromě Československa a Švédska do evropského stromu zřejmě nikdo nemůže osmičkovým premiákem přispět. Zbytek linie je jasný, všechno se točí kolem LT-35 a LT-38. Střední tank ST-39 byl vybrán pro návrh naší větve jednoduše proto, že

vznikla vývojem LT-35 s lepším kanónem).

jeho možný konkurent, Š-IIc (T-21) je velmi podobný jeho maďarské variantě „Turán“. T24 je jasný kandidát na tier 5 a T-25 (současný německý premium tank) s náležitým upravením na tier 6 (75mm kanón na T-25 měl zásobník s automatickým nabíjením). Tier 7 by mohla být T-34/85, upravená slovenskou firmou Konštrukta (dvě nové věže, 100mm kanón a možná i automatický nabiják). A co tam dělají T-34/76 a T-34/85? Tato tanky jsou sice klony, ale byly historicky pro náš tankový vývoj důležité, protože s nimi Čechoslováci bojovali za války a mohly by se proto objevit v módu Historické bitvy, možná by z nich mohly být premium tanky. Škoda Š-IIc (T-21) je pak předělem mezi naší a maďarskou větví přes T-12 (která 9

Celá tato část větve je samozřejmě postradatelná, nicméně důvody pro její zavedení jsou. Linie lehkých tanků: Tato linie je jasná. Tier 2 a 3 byly masově vyráběné. Tier 4 je problematičtější (poválečný vývoj T-15 se sklopeným pancířem), tiery 5 a 6 jsou poměrně atraktivní lehké tanky se 47mm a 75mm zásobníky. Toto je například TNH 57/900 (57mm kanón s nabijákem na podvozku TNH se silnějším motorem). Jak vidíte, tank vypadá krásně. Dále tu máme možný lehký tier 7, se kterým jsou ale trochu potíže a není jisté, zda na tento tier pasuje. Návrh byl vzít Hetzer, dát do něj

mnohem silnější motor, dobrou optiku a používat ho jako scouta (ve hře něco jako E25).

Linie stíhačů tanků: Není ještě jasno, jestli stíhače v evropském stromu budou a pokud, tak to jistě nebude hned tak. Vypadá to, že jedinými dvěma zeměmi, které by byly schopné dát dohromady TD linii je Československo a Švédsko, vše však bude založeno jen na projektech, máloco bylo skutečně vyrobeno. Tiery 2 a 3 jsou historické a důležité (alespoň jeden bojoval v Jugoslávii), tier 4 je Jagdpanzer 38 („Hetzer“) s poválečnými úpravami pro export – větší kanóny, ale horší motor. Další projekty už jsou čistě papírové, založené na dalším vývoji podvozku T-17, jsou tedy velmi lehké a rychlé (jako byl Hellcat). SD-100 je licenční SU-100 s rozdílnými kanóny (možná s nabijákem). ShK Panther je něco jako Waffenträger Panther (88mm nebo 152mm kanóny), ty byly údajně dva vyrobeny a testovány. Jako top tiery tu jsou stíhače, založené na podvozku TVP, tier 10 je něco jako Hellcat, ale se 152mm kanónem (ano, tento projekt opravdu existoval). Linie dělostřelectva: Stejně jako u stíhačů jsou jedinými zeměmi, schopnými vytvořit celou linii Československo a Švédsko. Jak se ale dá předpokládat, evropská dělostřelecká větev má naprosto minimální prioritu, proto není pravděpodobné, že se v dohledné době po implementaci evropského stromu objeví, pokud vůbec.

10

Premium tanky: Pod čarou vlevo jsou premiáky, jak vidíte, jsou zastoupeny všechny třídy. U těžkých tanků máme tier 2 a 3 a dva testovací kusy existujících tanků – Tiger I se 75mm kanónem A18 s nabijákem a Tiger II s dlouhým kanónem 17pdr (76,2mm), to by mohla být premium osmička. Obě existovaly. U středních tanků je toho více, T-40/75 je československá verze PzKpfw IV (vyráběna z dílů pro několik různých verzí, po válce byly exportovány například do Sýrie, kde se zúčastnily několika válek s Izraelem). Pak tam máme „Atypický tank Tatra“, to je

opravdu ujetý projekt a T-23M, jakožto hlubokou modernizaci T-21 (Turán), to by mohl být tier 4. A pak zmíněné TVP s 88mm kanónem. Lehké tanky jsou většinou lowtiery, stejně tak stíhače. Za zmínku stojí SD-75/40, československá verze StuG III se sovětským 85mm kanónem D-5T, VOSS I s kanónem 75mm na podvozku T-21 a VOSS II se stejným podvozkem, ale 150mm houfnicí (mohlo by být i dělostřelectvo). Klony existujících tanků: A nakonec klony. Ty by nemusely být implementovány, nicméně mohly by být použitelné, jak je uvedeno výše, do historických bitev, pokud do nich WG s evropskými národy počítá. Jejich jména většinou napoví: - T-42/75 je Panther - SD-85 je SU-85 - ST-II je Marder III - TSD-152 je ISU-152 - SD-76/42 je SU-76M

Silentstalker: O československých tancích se uvažuje Na aktuální informace čs. tancích jsme se zeptali autora československého tankového stromu, Silentstalkera. Kdy jsi se zapojil do prací na návrhu československého tankovém stromu ve World of Tanks? Oficiálně nikdy, ale různé návrhy větví jsem dával dohromady prakticky od počátku roku 2012 a možná i dříve (přesně si nevzpomínám). Na můj původní (ve zpětném pohledu bezcenný) návrh větve navázal Tuccy s podstatně realističtějším a já poté opět navázal na něj na počátku roku 2013, od té doby víceméně pouze upravuji svůj návrh do konečné podoby. Je třeba podotknout, že nejsem oficiálním pracovníkem ani spolupracovníkem společnosti Wargaming, veškerá "spolupráce" je na neoficiální úrovni a založená na přátelských vztazích s lidmi z ruské pobočky. V jakém stavu byly práce na stromu, když jsi se do nich zapojil a kdo s tebou spolupracoval? V žádném. Existoval starý Tuccyho návrh, ale tomu se od druhé poloviny roku 2012 Tuccy nevěnoval - údajně byl tento návrh předán do Minsku, ale pak se nedělo dlouho nic. Od konce roku 2012 se mnou tedy nikdo další nespolupracoval. Každopádně situace tehdy byla diametrálně odlišná od té dnešní, i přístup Wargamingu byl jiný. Proč jsi se do práce na čs. stromu zapojil? Protože mne to baví, je to koníček - nic víc. A

11

samozřejmě bych rád viděl naší zemi zastoupenou i jinak, než jen v tancích, užívaných Němci. Jaké materiály jsi musel prostudovat, abys návrh čs. stromu vytvořil? Tak "studium" je silné slovo, ale myslím, že mám pročtenou prakticky všechnu českou literaturu na dané téma, zejména knihy I. Pejčocha, M. Dubánka a V. Franceva, plus různé novinové články. Přes koho a komu ve WG jsi návrh předával, když byl hotový? To samozřejmě neprozradím. Ve WG je spousta lidí, co mne "moc nemusí", jak se říká a jmenování konkrétních osob by mohlo někomu způsobit zbytečné problémy. Čeští zástupci WG to ovšem rozhodně nebyli, právě naopak. Před časem jsi komunitu informoval, že čs. strom byl smeten ze stolu, resp. že WG uvažuje pouze o jeho torzu, jaká je situace nyní? Došlo k nějakému zvratu? K určitému zvratu došlo. Československé tanky byly smeteny ze stolu kvůli mylným informacím, na základě kterých vývojáři v Minsku uvěřili, že československou větev nejen že nelze postavit, ale není o ní ani zájem. Zda v tom hrála roli i antipatie některých zaměstnanců WG vůči Čechům a Slovákům, popřípadě vůči mé osobě lze jen spekulovat. Tato situace ovšem byla zásluhou několika vývojářů v Minsku a také části československé komunity (která se postavila za československé tanky peticí) napravena a o československých tancích se nyní uvažuje jako o samostatném stromě, či jako o větvi "evropského" stromu (pro rok 2015, platí pro obě varianty, přičemž ta "evropská" je pravděpodobnější). Dnes ještě výsledek jednání bohužel neznám, neboť se vývojáři zajímají spíše děním okolo patche 9.4 a opravou v něm objevivších se chyb.

Soutěž o lístky na film Železná srdce a 3x kód na T-127 Ve spolupráci s distribuční společností Falcon jsme pro vás připravili soutěž o 3x2 lístky do jakéhokoli multikina CineStar na projekci nového filmu David Ayera Železná srdce (Fury). Ke každé dvojici lístků dostanete také kód na premium tank T-127, který do soutěže poskytl cNNk (děkujeme!)

O filmu „Železná srdce nejsou válečným filmem, na který by s vámi koukala vaše babička,“ prohlásil producent filmu Železná srdce (Fury) Bill Block. Snímek, kde si po boku Brada Pitta zahráli Shia LaBeouf, Logan Lerman či Michael Peňa režíroval David Ayer a do českých kin vstoupí 13. listopadu. Dlouho očekávaný snímek režiséra a především zkušeného žánrového scenáristy, který má na kontě tituly scénáře k filmům Patrola (ten i režíroval), S.W.A.T. - Jednotka rychlého nasazení, Rychle a zběsile nebo Ponorka U-571, slavnostně zakončí letošní Londýnský filmový festival. Děj filmu se odehrává v Německu na konci války v roce 1945. Hlavním hrdinou snímku je válečný veterán, který se s tankem Sherman a jeho posádkou vydává do ohniska bojů ve chvíli, kdy se spojenecká armáda pokouší o finální ofenzívu na evropské frontě. Posádka musí čelit početní i palebné přesile a seržant se navíc musí vypořádat s tím, že 12

členem jeho posádky se shodou okolností stal i naprostý zelenáč Norman (Logan Lerman). Přesto se pokusí získat štěstí na svou stranu a dovést do úspěšného konce své hrdinské pokusy zaútočit na samotné srdce nacistického Německa. "Válka je už skoro u konce a umírajícímu gigantovi – nacistické říši – už velice výrazně dochází dech," přibližuje David Ayer dobu, do které je snímek zasazen. "Je to jiný svět, než jaký obvykle vídáme v klasických válečných filmech, ve kterých oslavujeme vítězná válečná tažení jako invazi do Evropy, den D či bitvu v Ardenách, zkrátka slavné bitvy, na kterých se americká armáda podílela. Jedním z opomíjených období jsou právě tyto poslední křeče nacistické říše, čelící americké armádě, která již má za sebou několik let bojů a docházejí jí zálohy. Muži jsou vyčerpaní. Ve druhé světové válce se bojovalo tak dlouho, dokud jste buď nezvítězili, nebo nezemřeli, nebo jste nebyli hrůzně zraněni a posláni domů. Fanatický režim kolabuje, jde o matoucí prostředí, ve kterém může být nepřítelem každý – to je pro duši vojáka nepředstavitelně vyčerpávající."

Celý film se odehrává v průběhu 24 hodin, od úsvitu jednoho dne do úsvitu příštího. Tvůrci se podle svých slov snažili o dosažení co největší autenticity, na čemž se podílela i řada odborných poradců. Kevin Vance, jeden z vojenských technických poradců filmu označuje Železná srdce za „zběsilý a syrový film, který se nepodobá žádnému válečnému filmu o druhé světové válce, jaké byly dosud natočeny“. „Ve většině filmů o druhé světové válce máme jakousi iluzi 'boje za dobrou věc' – a o tu nepochybně jde," dodává Vance." Ale

ve druhé světové válce zemřelo přes 60 milionů lidí. To je věc, nad kterou se zatím nikdo ve větší míře nezamýšlel, a právě toho chtěl David Ayer tímto filmem dosáhnout."

hvězda filmu. Přestože je tento tank na stejné úrovni jako běžný M4A3E8, má výhody prémiového vozidla. Je lépe vybavený než Sherman v základní konfiguraci a vydělává více kreditů za bitvu. Hodí se také na rychlejší trénování posádky díky vyššímu násobiteli získaných zkušeností. Proběhla také speciální slavnostní úprava garáže inspirovaná prostředím filmu a speciální grafika oficiálního portálu. Zároveň jsmě mohli s premiérou filmu hrát speciální mise. Sledujte worldoftanks.eu. Soutěžní otázka

Tvůrci oslovili i válečné veterány z 2. obrněné divize, kteří ve druhé světové válce sloužili. Uspořádali také setkání představitelů hlavních rolí s válečnými veterány, včetně těch, kteří byli schopni poskytnout přímé výpovědi o tom, jaké bylo obsluhovat tank během jedněch z nejkrvavějších bitev války. Své zkušenosti a vzpomínky jim předala zejména jedna čtveřice válečných veteránů - Donald Evans, Paul Andert, George Smilanich a Ray Stewart. Například Paul Andert v roce 1940 lhal o svém věku, aby mohl ve svých sedmnácti letech narukovat do armády. Za války byl seržantem 41. pěchotní jednotky 2. obrněné divize. "Našim divizním velitelem se stal Patton – učil nás opravdu intenzivně," vzpomíná. Při natáčení celého filmu bylo použito pět tanků, ve všech případech různé modely tanku M4 Sherman: ve filmu mají tanky přezdívky Fury, Matador, Lucy Sue, Old Phyllis a Murder Inc. Tank hlavních hrdinů představovaly tři stroje, v první řadě skutečný tank, který poskytlo bovingtonské tankové muzeum - Sherman z konce války se 76 mm kanónem. Železná srdce ve World of Tanks Uvedení tohoto filmu do kin Wargaming oslavil přidáním nového prémiového tanku do hry. Jde o M4A3E8 „Fury“, americký střední tank VI. úrovně. Jak můžete vidět podle ikonických značek na hlavni, tento Sherman je vyšperkovaný podobně jako 13

Jak se jmenuje postava, kterou ve filmu Železná srdce ztvárnil Brad Pitt? Zajímá nás občanské jméno, nikoli přezdívka. Odpovědi posílejte do 13. 11. 2014 na mail [email protected]. Výherci budou vylosováni, poté kontaktováni a požádáni o adresu. Lístky na film jim budou odeslány poštou, kódy na premium tanky mailem.

Více informací a trailer:

falcon.cz/film/fury

akcidova tanková akademie Protože se vám hodnocení hvězdičkami příliš nelíbilo, hodnotíme nově jako ve škole na škále 1 - 5, kde jednička je nejlepší známka.

112 Celková kvalita stroje: Rychlost: Obratnost: Výzbroj: Pancéřování: Obtížnost hraní:

2 2 331 - (4) 3-

112 je čínský těžký tank VIII. tieru. V současné době se jedná o nejdražší prémiový tank ve hře. Tento stroj na první pohled překvapí dosahovanou maximální rychlostí blížící se rychlosti středních tanků, nicméně výkon motoru není příliš vysoký a tak 112 nepřekypuje obratností a také pohyb do kopce je díky slabému motoru celkem znát. I když tak na první pohled nepůsobí, díky celkové obratnosti společně s pomalým otáčením věže se může stát celkem snadno obětí pohyblivějších tanků. Velkou nevýhodou tohoto tanku je velmi nepřesné dělo s dlouhým časem doměření. Ani další parametry děla hráče neuchvátí, týká se to zejména velmi pomalé rychlosti střelby a také slabé penetrace, kterou zachraňuje pouze prémiová munice. Naopak přední pancíř tohoto tanku je jeho velkou ozdobou a to zejména přední vrchní plát a věž, se kterými bude mít problém naprostá většina tanků, na které může, vzhledem ke svému omezenému nasazování

14

do bitev (max. IX. tier), narazit. Na rozdíl od jiných tanků se z důvodů slabšího pancíře na bocích nedoporučuje využívat taktiku „sidescrapingu“. Také spodní přední plát 112 je velmi snadno zranitelný. Průstřel podvozku pak často končí zapálením tanku a je tedy bezpodmínečně nutné vozit sebou hasičský přístroj. Kvůli parametrům děla a kvalitnímu přednímu pancíři je 112 typickým prvosledovým tankem. Naopak, nehodí se na souboje na střední a velké vzdálenosti. Jeho cena a ne příliš snadné hraní z něj nedělají příliš oblíbený tank pro masy hráčů; při užití správné taktiky se však jedná o velmi kvalitní stroj. (V současné době jde o můj nejoblíbenější premiák – pozn. akcido) Mnou doporučené vybavení: Stabilizátor Ventilace (Pohon děla) Nabiják

Posádka: Odvíjí se od trénované

T-54 Celková kvalita stroje: Rychlost: Obratnost: Výzbroj: Pancéřování: Obtížnost hraní:

12 2 2 2 1-

T-54 je sovětský střední tank IX. tieru a je z něj možné pokračovat na dva sovětské střední tanky X. tieru T62A a Obj140. Mezi hráči se jedná o velmi oblíbený stroj vzhledem ke své univerzálnosti a velmi dobrým vlastnostem. T-54 je vyloženě přepadový tank a i jeho parametry svádí k agresivnímu stylu hraní. T-54 se může především opřít o skvělý pancíř. Zejména jeho věž je schopna odrážet i střely z nejsilnějších děl a také naúhlovaný podvozek může být oříškem pro mnohé tanky. Majitel tanku má na výběr ze dvou velmi kvalitních děl a je jen otázkou osobní preference, které pro svůj styl hraní zvolí (já hraji s D-10T2C – pozn. akcido). Určitou nevýhodu lze ovšem spatřit v jejich horší depresi. Neopominutelnou vlastností je dobrá pohyblivost tanku a také jeho vysoký camo faktor. T-54 má na střední tank průměrný dohled a jako většina sovětských tanků velmi trpí na poškození munice. Není neobvyklé, že dochází k jejímu výbuchu a tak k okamžitému zničení tanku. V celém souhrnu se však jedná o jeden z nejlepších středních tanků IX. tieru, což se odráží ve snadném stylu hraní s ním. Jeho doménou jsou souboje na blízkou a střední vzdálenost, nicméně díky kvalitním dělům

15

se neztratí ani při střelbě na větší vzdálenosti. Mnou doporučené vybavení: Stabilizátor Ventilace Nabiják

Posádka: Velitel: 6tý smysl, opravy, maskování (BIA) Střelec: opravy, jemné míření, maskování (BIA) Řidič: opravy, klidná jízda, maskování (BIA) Nabíječ: opravy, bezpečné ukládání, maskování (BIA)

T28 Celková kvalita stroje: Rychlost: Obratnost: Výzbroj: Pancéřování: Obtížnost hraní:

3442 3 3-

T28 je americký stíhač tanků VIII. tieru, je součástí linie zakončené stíhačem tanků T110E3. Jedná se o velmi pomalý a na první pohled v přední části mohutně pancéřovaný stíhač tanků. V reálném boji však nemá skoro žádný tank problém tento přední pancíř prostřelit. Je to dáno zranitelnými velitelskými věžičkami a spodní přední část podvozku, kterou lze probít děly s penetrací +200mm. Také pancíř boků a zadní části je velmi slabý. Největší slabinou tohoto tanku je však jeho pohyblivost, díky které se stává snadnou kořistí pohyblivějších tanků a též oblíbeným cílem dělostřelectva. Velká síla T28 naopak spočívá v kvalitním dělu, které je schopné vyprodukovat velké poškození za minutu a nemá problém prostřelit většinu tanků, které T28 potká. Jeho deprese je však na americký tank velmi špatná a také jeho odměr není příliš veliký. Vzhledem k dobrému dělu, slušnému camo faktoru a také skutečnosti, že na větší vzdálenost přední pancíř přeci jen poskytuje tanku určitou ochranu, vyniká T28 v bojích na velkou vzdálenost. Kvůli své mizerné pohyblivosti a celkovým charakteristikám je T28 tank podpůrného charakteru a rozhodně nepatří mezi příliš oblíbené stroje. (T28 nebyl také můj oblíbený tank – pozn. akcido)

16

Mnou doporučené vybavení: Binokuláry Maskovací síť Nabiják

Posádka: Velitel: 6tý smysl, maskování, bratři ve zbrani Střelec: maskování, opravy, bratři ve zbrani Řidič: maskování, opravy, bratři ve zbrani Nabíječ: maskován, opravy, bratři ve zbrani

Centurion 7/1 Celková kvalita stroje: Rychlost: Obratnost: Výzbroj: Pancéřování: Obtížnost hraní:

2 3 21 3 2

Centurion 7/1 je britský střední tank IX. tieru. Hlavní síla tohoto stroje spočívá v jeho fantastickém dělu, které je podpořené jeho vynikající depresí a také skvělým dohledem. Tato kombinace předurčuje Centurion 7/1 jako zabijáckého odstřelovače. Dělo má spolu s německým Leopardem PTA nejvyšší penetraci standardní munice mezi středními tanky IX. tieru a není problém s ním na velké vzdálenosti prostřelovat i silně pancéřované tanky X. tieru. Další zajímavostí děla je možnost využití takzvané HESH munice, což je jakási kombinace průbojné a explosivní munice. Nižší rychlost střelby, malá maximální rychlost a ne příliš velký pancíř však limituje nasazení tohoto tanku do soubojů na bližší vzdálenosti. Tank také při průstřelech v přední části podvozku trpí na poškození munice. Vzhledem ke všem jeho vlastnostem je však Centurion 7/1 bezpochyby jeden z nejlepších druhosledových tanků. (a také IMHO o jeden z nejhezčích – pozn. akcido)

17

Mnou doporučené vybavení: Stabilizátor (Optika) Ventilace Nabiják

Posádka: Velitel: 6tý smysl, opravy, bratři ve zbrani Střelec: opravy, jemné míření, bratři ve zbrani Řidič: opravy, klidná jízda, bratři ve zbrani Nabíječ: opravy, bezpečné ukládání, bratři ve zbrani

ingiiho škola map

mapu vcelku, na které jsou ikonkami zobrazené obvyklé pozice tanků.

Mines (Doly)

Ostrovy Na východní straně mapy ve vodě leží dva ostrovy. Na ostrovy se vydávají scouti a medka, která nechtějí riskovat, že rychle zemřou při boji o kopec. Z ostrovů se dají pokrývat části výjezdu na kopec. Je zapotřebí trocha míření, jelikož je to celkem daleko, ale na druhou stranu většinou střílíte nepřítele do boku. Za zmínku stojí i

standardní bitva Základní informace: Typ mapy: Letní Rozměry: 800m x 800m Nová verze: 9.0.0 Původní název: Pagorki

Popis: Mapa Doly je jednou z nejstarších ve hře. Prošla si řadou změn, jak po stránce grafické, tak i po stránce fyzické. Mapa patří do výběru několika, které hrají tanky nejnižších tierů. Je charakteristická dolem, který je umístěn ve středu mapy na kopci. Každý tým se snaží získat kopec nejrychleji, jak je to jen možné, jelikož kopec poskytuje strategickou výhodu. Západní část mapy tvoří kombinace vody a ostrovů s křovisky a balvany. Východní část mapy zaujímá vesnice. Většina domů se nedá zničit a poskytují tak dobré krytí. Rozdělení mapy: Doly mají tři základní cesty: ostrovy, kopec a vesnice. Nejdříve se však podívejme na 18

nenápadné křoví uprostřed vody na G2 (viz. obrázek). Cesta na tohle místo je možná pouze ze zelené báze a musíte mít odvahu, jelikož riskujete, že budete zničeni hned v první minutě. Ale pokud máte např. dobrého scouta s maximálním maskováním a podaří se vám tam schovat, budete opravdu platným spotterem nepřátel na ostrově. Z červené báze na bližší ostrov jezdí i TDčka a hledají si palebné pozice ve křovích. Na ostrově má i svoje zajímavé místo artyna z červené báze a to na C1. Odsud se nechá dobře pálit pod kopec na F5-G6. Kopec Na kopec se z obou stran na začátku bitvy ihned rozjedou scouti, medka i heavyny. Scouti a medka se snaží dostat, co možná nejrychleji úplně nahoru. Ten, kde je pomalý, schytá rány od heavyn a nemusí se ani nahoru vůbec dostat. Dále probíhá bitva o kopec, na který se tlačí i těžké tanky, které obvykle skončí na výjezdu za kamenem, kde se soupeři začnou přestřelovat. Všichni, kteří jedou na střed mapy, musí počítat s

tím, že mohou schytat ránu od artyny a také od medek, která jsou na ostrovech. Pokud jeden tým dobyje kopec, získá výhodu, nikoliv však výhru.

města. Nyní probíhá boj většinou pouze kolem kopce. Na vrch mají heavyny se silnou věží, jelikož mezi týmy je menší horizont. Za každým týmem číhají TDčka, proto nebuďte moc agresivní. I když zničíte všechny heavyny před vámi, mějte na paměti, že na obou bázích obvykle čekají stíhače. (Žlutá - díra ve skále, kudy se nechá nyní projíždět; Zelená a Červená - postavení těžkých tanků, pamatujte, že TDčka a artyny pokrývají svojí stranu)

Tanky na kopci si musí dávat pozor na to, aby nenajeli do zaměřovače TDčkům, která kempí poblíž báze. Výhodou kopce je možnost rychlé podpory jakékoliv části na mapy. Ukažme si ještě jedno zajímavé místo, na které se můžete dostat z červené báze a to s medkem nebo i s heavynou. Odsud můžete dobře bránit výjezd na kopec, avšak pokud vám prorazí ostrovy, máte svůj zadek nechráněný. Město Ve městské části mapy v nedávné době proběhla malá, ale vskutku významná změna. Na kraji města z kopce trčel výběžek skály. Na obou stranách se proti sobě postaví nejtěžší tanky v bitvě a navzájem se přestřelují. Tuto skálu předělali (viz. obrázek) a není na tomhle místě probíhá jiný styl boje. Do vnitř do města se málokdy jezdí, jelikož vám nepřítel může snadno střílet do boků, pokud se rozhodnete jet do

19

Proslulý TD kopec a zajímavé místo pro britské artyny Ještě bych se rád zmínil o dvou místech na mapě. Jedním místem je kempíci kopec pro červený tým, z něhož TDčka mohou kontrolovat výjezd na kopec, svou část města, vodu a částečně i vlastní cap. Druhou zmínkou je zajímavé místo, avšak pouze pro britské artyny. Je to místo na G8 mezi třemi baráčky. Riskujete tím, že vás spotnou z kopce nebo od města, ale výhodou je, že můžete střílet na kopec na místa, kde to protivník vůbec nečeká.

Dubový lesík standardní bitva Základní informace: Typ mapy: Letní Rozměry: 1000m x 1000m Přidání mapy 7.2.0

Popis: Mapa už nepatří mezi nové a patří tak do starého stylu map, má respektive pouze dvě cesty kudy se můžeme vydat. Na jižní straně mapy spojuje obě báze železnice a na severní části stojí v levém rohu město. Uprostřed se rozprostírá jezero, které schovává nebezpečnou cestu skrz. V levé části mapy před městem stojí dva oblíbené kempící kopečky. Pokryté křovím, které poskytují ideální úkryt. Kolem jezera uprostřed se nachází spousta křoví, do kterých se mohou tanky schovat. Rozdělení mapy: Dubový lesík se rozděluje pouze na dvě základní cesty - do města, kolem železnice. Podívejte se na mapu, kde ikonky znázorňují obvyklé pozice tanků. (nyní jsem použil místo zelených ikonek bílé, kvůli lepší viditelnosti).

20

Železnice Po jižní a východní straně mapy se táhne železnice, která tvoří hřeben mezi bázemi. Hřeben je dvakrát přerušen řekou, přes kterou stojí mosty. Je víceméně nesmysl se držet na straně směrem ke středu, k jezeru. Pokud vás spotnou, ocitnete se na volném prostranství bez možností se kamkoliv skrýt. Proto se držte na straně k okraji mapy. Tam se bude potýkat pouze s nepřáteli před vámi, případně s artynami. Je třeba se rozhodnout, jak daleko pojedete. Pokud se chcete ze spodní báze dostat pod most na H9, musíte být rychlí, jinak vás nepřítel dostane. Jestliže nechcete riskovat,

radši zůstaňte na K6. S TDčky se obvykle zůstane kousek od báze na K4, někdo jezdí až na K6. Z druhé strany se nejezdí dále než na H9-K9. Medka se snaží naspotovat nepřítele dříve, než se dostanou pod most, aby je nemohl naopak spotovat on. TDčka zůstavají za ostatními tanky nebo kryjí svojí bázi a příjezd z města z A9 a D9. Město

Hráči, co mají v oblibě pořádné tvrdé tanky, se sice radují, že je na mapě aspoň kousek města, ale už jenom dostat se z báze do

města není lehké. Tým na bázi I. má přístup ke známým kopečkům na D1 a E2. Odtud hlavně TDčka kontrolují město a čekají, až ukážete svůj bok tanku někde mezi domy. Ideální je, pokud z obou týmů jede medko nebo scout k barákům na D4 a C5. Odtud jsou schopní stihnout tanky jedoucí do města a může se stát, že ty se tam ani nedostanou. Ve městě se nachází spoustu cihlových domů, ale i dost dřevěných. Takže si dávejte pozor, za který z nich se chcete schovat. Jezero

Prostředek mapy je obsazen vodou. Okolo vody projíždí scouti a hned ze začátku se snaží spotnout rozložení nepřátelského týmu. Podle mě má výhodu tým II., jelikož u jezera je spoustu křoví z jeho strany, kde se mohou scouti nebo i rychlá TD schovat. A jsou schopní naspotovat tanky, které kempí na kopci na E3. Dále také mohou částečně střílet pod most na H8. Sice existuje možnost, projet skrz jezero, ale riskujete, že vás ihned spotnou a rozstřílí a kdyby se to náhodou nestalo, tak je třeba dávat pozor na cestu, jinak se utopíte.

21

World of Tanks vs. War Thunder: Ground Forces Odkedy vznikla konkurencia pre WoT čiže WT:GF, každý bez rozdielu ktorú hru hrá sa pýta alebo rieši ktorá hra je lepšia. Pokúsim sa vám opísať a ukázať to čo som zistil či už hraním týchto hier, čítaním oficiálnych webov, fór ale z ohlasov daných hráčov. 1) Grafika Prvou vecou, ktorou by som mohol začať je grafika. WoT po grafickej stránke síce na max detaily nevyzerá zle, ale celková optimalizácia a využívania iba jedného jadra procesora znižuje počet fps (počet obrázkov sa sekundu), a celkovú plynulosť tejto hry čo sa samozrejme odzrkadľuje na hrateľnosti. To že do hry postupne pridávajú ako to nazývajú HD modely tankov, ktoré sa pri prezeraní v garáži

načítavajú niekoľko sekúnd je fajn, ale kým nevyriešia podstatné věci, je to len na okrasu nič viac. WT:GF dbá hlavne na správnom fungovaní každej časti daného tanku a optimalizácia je priam perfektná, kde samotný tank a okolie aj na slabšej grafike vyzerá stále skvelo a reálne a ako bonus sa môžete kochať tým, že sem tam keď vás strelia odletí vám nejaká časť alebo kus z tanku (napr. prídavná palivová nádrž, prídavné pancierovanie ktoré funguje a iné). Ak si radi sem tam urobíte nejaký skvelý 22

screen skvelého záberu vo WT vám dobre poslúži grafické nastavenie tzv. Filmová grafika. Neodporúča sa na tomto nastavení hrať ale pre natočenie dobre vyzerajúceho videa z replayu či zaznamenanie momentky v podobe screenu vám viac než dobre poslúži. 2) Styl hrania Druhou vecou, ktorou by som mohol pokračovať je samotný systém hrania. Vo WoT existuje tzv. RNG (Random Number Generated), doslovný preklad náhodne generovanie čísiel. Tak pracuje celá hra, je založená na úplnej náhode a váš skill, čiže schopnosť používať rozum tu málokedy nejako ovplyvní. Často je už dopredu rozhodnuté, ktorou strelou koho trafíte, zabijete či prestrelíte a samozrejme aj naopak.

Odôvodenie samotného Wargamingu je to, že nechcú robiť priveľké rozdiely medzi tzv. skilerom a noobom (čiže hráčom, ktorý dokáže zahrať viac ako 5 ročne dieťa). Jednoducho povedané dávajú takú istú šancu aj tým druhým, aby si tú hru poriadne užili. Veľa ľudom sa to nepáči, ale pokiaľ túto hru nechcú prestať hrať nič iné im nezostáva ako zaťať zuby a hrať. Pri WT:GF nič také neexistuje a to či prestrelíte nepriateľa závisí čisto už len na vašich schopnostiach poznanie toho tanku, kde má najslabší pancier, aký náboj máte nabitý v hlavni a na akú vzdialenosť približne strieľate. Ak sa vám podarí si osvojiť tieto základné veci nebude pre vás problém

žiadni nepriateľ byť už lepší ako vy, pretože často stačí jeden výstrel a môžete ho zabiť. 3) Systém výskumu Po tretie by som spomenul systém výskumu a kúpa tankov či lietadiel. WoT má svoj špecifický systém výskumu, kde obdržíte tank v stave akom bol navrhnutý na papieri a veci ako nové delo, lepšie pásy a pod. si hraním postupne otvárate a kupujete.

Náboje už od začiatku môžete používate všetky druhy samozrejme nové delo iné parametre priebojnosti atď. Pre to aby ste sa dostali na ďalší tier nepotrebujete zbytočne skúmať iné tanky za ktoré hrať nechcete, proste idete tým smerom, ktorým chcete. WT:GF alebo celkovo WT sa vyznačuje troška odlišným spôsobom výskumu, v podstate je to to isté hráte aby ste si mohli vyskúmať ďalšiu vec čo potrebujete ale tu je to iné. U WT dostanete tank v stave v ktorom s ním budete hrať až dokým nekúpite nový ale veci ako vylepšené pásy, lepší motor a dokonca aj lepšie náboje si musíte vyskúmať tak isto, ale kanón vám ostáva ten istí aj veža. Čiže od začiatku máte top kanón na rozdiel od náboj ktoré si musíte pracne vyskúmať. Vecou, ktorou môže otravovať je to že pokiaľ sa chcete posunúť o tier vyššie potrebujete vyskúmať najmenej 6 tankov na tom istom tieri na ktorom ste práve z dôvodu keby ste chceli hrať aj za iné tanky. 23

Pokiaľ radi hrávate len za jeden typ napr. ťažké tanky nebudete to strašné s každým tankom sa dá skúmať aj iní typ tanku bez rozdielu ktorá je to strana. To môže trošku otravovať od zbytočného stráveného času hraním tankov ktoré aj tak nechcete alebo nekúpite čo je nepotrebné. 4) Latencia (lagy) Po štvrté by som opomenul tzv. lagy (latenciu), väčšinou to závisí od rýchlosti vašeho internetu ale často čo je hlavným problém u WoT je server na ktorý sa pripájate príliš ďaleko od vás čo zvyšuje ping teda aj lagy a tým sa hra stáva v podstate nehrateľnou pretože často neviete kam idete, či ste už vystrelil alebo nie. Práve na toto trpí WoT počet a správne rozmiestnenie serverov na ktoré sa pripájate. Ako príklad môžem uviesť nasledovné: nachádzate sa severovýchodne v Poľsku ale server na ktorý sa pripájate je vo Francúzsku priamo v Paríži a čas, ktorý trvá kým informácia poputuje ku serveru a naspäť ku vám je omnoho dlhší ako keby ste bolo priamo vedľa toho serveru v miestnosti. U WoT platí ak máte ping okolo 100 už sa to skoro nedá hrať. Osobne čo som zaznamenal u WT:GF je to nejako dobre opatrené kde ležia servery to naozaj neviem, ale aj keď máte ping 500 stále sa hra a aj vy v tej hre chováte v celku normálne z minimálnym trhaní alebo oneskorením pól sekundy čo je ešte prijateľné. 5) Opravy bugov Po piate čo sa nesmie opomenúť sú aktualizácie a opravy bugov čiže chýb. WoT to už celé roky praktizuje nasledovne, raz za 3 mesiace vydajú patch, kde sa nachádzajú opravy o ktorých príliš neinformujú a o tých ktoré informujú sa im príliš nepodarí aj tak opraviť, ale hlavnou atrakciou týchto

aktualizácii sú nové tanky, mapy, úprava tankov (nerf, buff) a mnoho relatívne ne príliš potrebných vecí. Wargaming často ani nepriznáva, že sa v hre nachádzajú nejaké chyby a občas sa stáva, že im ich oznámite tak vás slušne povedanú sprdnú a povedia vám X vecí, ktoré nasvedčujú to že tá chyba vznikla práve vďaka vám a len u vás. Gaijin sa nebojí priznať že majú v hre chyby a za nahlásenie takýchto chýb dokonca odmeňujú hráčov goldami ( u WT sú goldy Zlatý orly). Patche vydávajú tak často ako sa len dá skôr by sa to dalo nazvať micropatch lebo často sa jedná len o pár MB na opravu alebo rýchlu úpravu niečo čo nieje tak ako by malo byť. Čiže sa vám môže stať, že si zapnete WT prebehne niekoľko MB aktualizácia zahráte si 2 hodinky, ale neskôr si idete znova zahrať a je tam ďalšia aktualizácia. Často sa to nestáva, ale je dobre vedieť a vidieť, že sa o tú hru starajú a dbajú na komunitu na ich rady a nápady. 6) Jednotky letectva a tankov na jednej mape Po šieste ako zaujímavosť by som mohol spomenúť jednotky letectva a tankov na jednej mape v jednej bitke. U WoT je to nemožné sami povedali že by sa mi nepodarili vyvážiť hru tak aby jedna zo strán nemala prevahu. WT to vyriešil bravúrne ku tankom pridal AA (Anti aircraft- protiletecká obrana), ktorá je ovládaná priamo samotnými hráčmi.

Najviac epická mapa a teda aj bitka, ktorá je ikona 2 sv. vojny je Kursk. Táto mapa sa nachádza vo WT a nájdete tam tanky, lietadla a AA či už ovládané samotnými hráčmi alebo AI (umelou inteligenciou), ktorá vám často dá zabrať to mi verte. Čiže sa Gaijinu podarilo tú vyváženosť urobiť tak aby nebola zvýhodnená ani jedna strana. Keď ste v lietadle a zhodíte bomby či vystrieľate všetky náboje s guľometov je potrebné v arkáde si počkať na dobitie čo u bômb trvá niekoľko minút, pokiaľ hráte historické bitky a simulátor musíte pristáť na svojom letisku kde vám nielen doplnia muníciu ale vás v prípade potreby opravia. 7) Počet ľudí v bitke a jej čas Po siedme by som spomenul počet hrajúci ľudí v bitke a čas trvajúca bitka. Klasicky už celé roky je známe, že WoT má na každú bitku presne 15 minút, kde na každej strane sa nachádza 15 hráčov a bojujú na mape maximálne 1x1 km. WT je iní keďže dbá na historickú presnosť bitky prevažne trvajú od 20 minút do 1 hodiny, kde na oboch stranách je počet ľudí nie presne stanovený odzrkadľuje sa to hlavne od počtu aktuálne hrajúci, od hrajúci práve daný tier ktorý máte vy a od mapy ktorú dostanete pretože často bojujete na mapách z rozlohou niekoľko desiatok km (napr. 15x15km, 30x30km atď). Práve na hore spomínanej mape Kursk sa bojuje 1 hodinu kde často proti sebe bojuje tak 20 vs 20 tankov, lietadiel alebo AA. Občas či už na letisku alebo práve na Kursku zaznamenáte aj pechotu ovládanú AI, ktorá sa dokáže kryť za prekážkami. Tu by som spomenul aj tanky z tzv. otvorenou vežou kde u WT je nielen možné vidieť tú posádku, ktorá sa tam nachádza presne na stanovených pozíciách, ale sa aj pohybuje presne tak ako má. WoT touto funkciou neoplýva aj keď som niekde zaznamenal

24

nejaký zaujímavý mód od nejakého hráča, kde ale tá posádka je len staticky čiže nehybne. 8) Prostredie a ich zničitelnosť A ako posledné nesmieme zabudnúť spomenúť celkové prostredie a ich zničiteľnosť. Zničiteľnosť prostredia je v oboch hrách ešte nie taká akú si sami vývojári predstavujú alebo ako by chceli. WoT dokážete zhodiť každý strom, občas zničiť niektorú budovu (do budúcna už pracujú na úplne deštrukcii prostredia) a strela na zemi síce zanechá viditeľní kráter a reálne tú zem nijaké neovplyvní a môžete cez tento kráter prejsť tankom ako keby tam ani nebol, lebo v podstate ani nie je. WT:GF - od nového patchu už tiež dokážete zhodiť každý strom (doteraz sa dali len niektoré a tie väčšie vás poškodili ak ste do nich narazili v plne rýchlosti), budovy sa tu zatiaľ na mapách nenachádzajú ale do budúcna už pracujú na novej mape, mestskej kde plne ukážu túto schopnosť zničiť každú budovu. Ak vystrelíte na zem po grafickej stránke tam vidieť krásny kráter ale taktiež ako u WoT zatiaľ tam je len ako dekorácia než reálne. Počet máp, ktoré môžete hrať u WoT je neúrekom a každým patchom sa buď pridá nová alebo upraví ta stará a pamätať si každú jednu či už po mene alebo čo sa tam nachádza je naozaj komplikované aj keď tieto mapy sú pomerne malé. Počet máp u WT:GF je len naozaj pár ale z rozlohou vám ponúkajú viac ako mapy u WoT, stratégiu si určite sami, počet obchvatov ktoré sa tam dajú robiť je veľa a je to len na vás. Týmto článkom som sa vám snažil opísať alebo ukázať čo sa v jednotlivých hrách dá robiť a čo nie, čím sa od seba líšia a na čo by ešte mali zapracovať. O tom, ktorá s hra je lepšia nechám rozhodnúť na vás ako sa 25

hovorí 100 ľudí 100 chutí. Osobne hrávam oboje hry a každá ma niečo prečo sa ju oplatí hrať.

8 hříchů World of Tanks World of Tanks je stále oblíbená hra. Podle oficiálních statistik firmy Wargaming.net ji hraje přes 85 milionů hráčů, čímž se vymyká všem běžným standardům. Odmyslíme-li si fakt, že jde bezpochyby o počet registrací, přičemž počet skutečně hrajících hráčů bude mnohem nižší, musí se wargamingu nechat, že předělat Orky na tanky byla parádní trefa. Pokud však bylo "WoTko" před třemi lety štikou v rybníce a velcí videoherní distributoři se předháněli v žádostech o spolupráci, je dnes tatáž hra spíše stagnujícím velikánem a v jejím okolí se začíná pomalu šířit názor, že provozovateli ujíždí vlak. Na Wargaming prostě padlo prokletí všech firem, které příliš rychle vyrostly - prvotní nadšení party kamarádů z garážového startupu již pominulo, ale profesionální firemní struktura, která by se starala o efektivní rozvoj i v horších časech, ještě není dobudována. Až do konce roku 2012 měli ve vývoji World of Tanks hlavní slovo zakladatelé firmy. Vizionáři a nadšenci jako Viktor Kislij nebo Sergej Burkatovskij. Na začátku roku 2013 se však ve wargamingu rychle rozrostla obchodní a marketingová oddělení, jejichž každodenním chlebem není na rozdíl od otců zakladatelů hraní tanků, ale hrabání se v excelovských tabulkách. Tradiční formulka "má dáti – dal" se tak stala tím hlavním, co určuje budoucnost hry. Nesmlouvavé oko obchodníka ulpělo na podobě nových stromů (nejvíce žádané stroje jsou vždy až na jejich konci), na možnosti přechodů v jednotlivých větvích (dříve často, dnes velmi výjimečně) nebo na procesu tvorby nových modulů (které se oproti dřívějšku dají 26

použít zpravidla jen na jednom jediném tanku). Změna World of Tanks z hry pro hráče na hru pro akcionáře by jistě byla v pořádku, kdyby se WoT dalo označit za hotové dílo. Ovšem to, ať se na mě nikdo nezlobí, zdaleka nešlo ani v roce 2012, ani dnes. Je málo známým faktem, že 95% hráčů World of Tanks odehrálo méně, než 1000 bitev. Zejména této drtivé většině je proto určeno vše, co Wargaming herní obci nabízí. Této většině jsou určeny všechny slevy, výhodné nabídky, možnosti premium účtů i premium strojů, zrychlené odemykání tanků a jejich nové stromy, vše s cílem dostat nové hráče co nejrychleji tam, kam se ve hře dostat chtějí. Jak potvrzuje sám hlavní producent Michail Živec, většina příjmů z hry pochází právě od málo zkušených hráčů. Proto sázka na nekončící zástupy nováčků dává ekonomicky smysl, bohužel však také původní hráčské komunitě způsobuje řadu problémů. Jakožto jeden ze známých členů komunity jsem si dovolil sepsat několik nejpalčivějších, které ve hře vidím a které se dle mého mínění musí vyřešit dost rychle na to, aby World of Tanks nezačalo přicházet o hráče. 1) Systém balancování bitev Být začátečník a neumět nic je svatým právem každého hráče. I my jsme nějak začínali, proto nic proti začátečníkům. Když se ale zeptáte hráčů World of Tanks, co dělá rozdíl v kvalitě týmů, co vám deset z deseti odpoví? No jistě, skill, tedy souhrn schopností a zkušeností jednotlivých hráčů, právě hráči jsou to, co dělá rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. Je proto zarážející vidět, kolik prostředků a námahy vynakládá Wargaming na balancování týmů z hlediska kvality tanků, ale jak přitom okázale

ignoruje balancování kvality hráčů. Bitva, ve které proti sobě stojí patnáct nováčků a na druhé straně tři čety skillerů, je rozhodnutá už předtím, než začala. Kolikrát jste za poslední dobu zažili, že než dojedete na místo, ze kterého chcete vést boj, tak prohráváte takovým rozdílem, že už pomalu nezbývá, než hledat nejbližší hlubokou vodu? Wargaming stále tvrdí, že se zavedením balancování podle skillu by se prodloužily čekací doby do bitvy. To je jistě teoreticky pravda, ale prakticky by se i tohle dalo z větší části řešit pomocí rozsáhlejších investic do výkonu serverových center. To ale Wargaming nechce, protože by ho to stálo velké peníze. Pak se ale nemůže divit, když naštvaný veterán vezme do hry začátečnický tančík a celý večer s ním šikanuje zástupy frustrovaných zelenáčů. 2) Umělé zkracování bitev pomocí úprav map Mapy, které byly ve World of Tanks od nepaměti, například Himmelsdorf, Fjordy nebo Doly, obsahují několik průjezdů z jedné strany na druhou. Ne příliš mnoho, ale

27

ani příliš málo na to, aby zde mohly probíhat boje na mostech i v korytech řek, pod majestátnými kopci a v hlubokých údolích, v lesích i na velkých náměstích, zkrátka jsou na své rozměry (maximálně 1000x1000 metrů) členité tak akorát. Zhruba v polovině roku 2013 však došlo k výrazným obměnám týmu, který původní mapy připravoval a od té doby se proces tvorby map radikálně změnil. Celé oblasti jsou nahrazovány novými a všechny mapy jsou uměle rozdrobeny na desítky malých koridorů. Tundra, El Halluf, Arktida, Perlová řeka, Posvátné údolí, Severozápad a Severogorsk, všechny tyto mapy jsou si podobné jako vejce vejci. A byť je na některé sníh a na některé písek, filozofie změn je vždy stejná. Již dříve jsme si řekli, že 95% hráčů odehraje méně než 1000 bitev. K tomu, abyste se i tak jednoduchou mapu, jako jsou Doly, dobře naučili, na ní potřebujete odehrát minimálně nějakých 100 soubojů. Ovšem počet map ve hře osciluje kolem čtyřiceti a zejména ty nové jsou proti Dolům nesrovnatelně složitější.

Negativní důsledky to přináší dva: a) drtivá většina hráčů nemá nejmenší šanci mapy pořádně poznat b) ani jeden z týmů již není schopen efektivně pokrýt přístupy ke své základně Výsledek? Většina nových map se v neoficiálních statistikách serveru vbaddict.net umisťuje až zcela na chvostu žebříčku délky bitev, které jsou na nich vedeny. Stručně a jasně - bitvy na všech nových mapách jsou výrazně kratší, než bitvy na mapách původních. Na jeden souboj je vymezeno 15 minut, ale například na nové mapě Charkov se průměrný čas dostal už pod neuvěřitelné 4 minuty. Jistě nejen mě napadne, že důvodem není ani tak zlepšování prostředí, jako snaha o to, aby se munice vystřílela (a musela znovu nakoupit), tanky zničily (a musely opravit) a vybavení spotřebovalo (a draze doplnilo) v čase co možná nejkratším, aby se celé kolečko mohlo rychle opakovat znovu. 3) Herní engine BigWorld Když wargaming koupil provozovatele engine BigWorld, mnoho lidí bylo potěšeno. Dávalo to smysl. Ovšem engine se díky tomu začal ohýbat jen a pouze pro World of Tanks a jeho vývojáři tak ztratili kontakt s trhem. Je proto paradoxní a zároveň nevyhnutelné, že hra vypadá zhruba stejně, jako před nějakými třemi lety, ale nároky vzrostly několikanásobně. Licence méně známého engine pro začínající firmu byla zřejmě levná, ale je nutné poznamenat, že to, co konkurenční War Thunder implementoval zlehka, jakoby lusknutím prstů, Wargaming ztěžka dohání přes složité a časově náročné úpravy systému, který na něco podobného zjevně není připraven. 28

Možnosti jsou dvě - začít uvnitř BigWorld budovat engine na zcela nových základech, nebo začít využívat zcela jiný software. V této souvislosti je zajímavé připomenout zprávy, které probleskly kuloáry, že Wargaming se dotazoval na možnou koupi českých Bohemia Interactive, provozujících vlastní engine Real Virtuality. 4) Infrastrukturní problémy Každý, kdo hraje World of Tanks alespoň příležitostně, již zažil problémy s lagy, tedy mikrovýpadky spojení mezi herním klientem a serverem. Bohužel hráči jsou tímto úkazem, zapříčiněnými jedním neschopným, (nebo všeho schopným) švédským poskytovatelem páteřního připojení, který se usadil ve středním Německu, obtěžováni pravidelně každých několik měsíců. Přitom česká a polská komunita jsou třetí a druhá největší v Evropě a hráči se proto oprávněně ptají, proč se mají připojovat na servery, uložené v Nizozemsku, jimž stojí v cestě ze střední Evropy tak problematický provider.

Hrátky s telií došly jeden čas až tak daleko, že připojení z České republiky šlo přes jižní Německo, dále Francii a kanál La Manche do Velké Británie, odkud se zpět pod mořem vracelo na server do Nizozemska. Jak to pak ve hře mohlo vypadat, když data obkrouží půlku Evropy, to je zřejmé – lagy, lagy, lagy. Tím spíše, že v Evropě šplhá ve špičkách

počet hráčů k číslu 250 000, ale servery existují stále jen dva, oba na jednom místě a oba geograficky zcela mimo uživatelské těžiště. Podotýkám, že v době, kdy na ruských serverech hrálo dohromady 600 000 hráčů, měli Rusové k dispozici serverů osm. 5) Boti World of Tanks je provozováno tzv. systémem "free to play", kdy hráč nepotřebuje peníze k tomu, aby hru mohl stáhnout a hrát. V základu však dostanete zdarma pouze začátečnický tančík a pokud si chcete zahrát i s větší technikou, například tou, která opravdu bojovala ve druhé světové válce, jako je původní československý tank LT-38, slavná sovětská T-34 nebo německý tank Tiger, musíte ji nejdříve "odemknout" za body zkušeností a poté koupit za tzv. kredity, přičemž obojí dostáváte po každé bitvě podle svého výkonu. Začátečnickým problémem však je, že se vám ani jednoho nedostává a proto se část hráčů uchyluje k používání nedovoleného software, který hraje za ně. Ti jednodušší "boti" se zvládnou jen přihlásit do bitvy, kde

29

celou dobu jen stojí na místě a čekají, jestli jejich tým náhodou nevyhraje. Ty lepší je možné naprogramovat pro střelbu na nepřítele nebo automatické průjezdy mapou, vždy ale platí, že jde jen o pouhé programy, které nikdy kvalitou hry nedosáhnou člověka a znevýhodňují tak tým, ve kterém se objeví. Přestože Wargaming právě v těchto dnech ohlásil tažení proti neaktivním hráčům (a tedy i těm nejjednodušším botům), sofistikovanější programy jsou stále nad jeho síly a proto pokud si World of Tanks spustíte mezi půlnocí a ránem, stále máte velmi reálnou šanci, že jedním z vašich spolubojovníků není člověk, ale pár řádků kódu. 6) Utajené prvky ve hře World of Tanks má svou přesně danou herní mechaniku, která se skládá z desítek různých pravidel. Je přesně stanoveno, za jakých podmínek dojde k průstřelu pancíře nepřátelského tanku a za jakých už nikoli, je matematicky určeno, kdy váš stroj uvidí nepřítel a kdy se můžete pohybovat nepozorovaně, vzorce jsou například i na výdělečnost jednotlivých tanků ve hře. Mimo těchto známých a zdokumentovaných částí herní mechaniky však existují i části utajené, které jsou kritizovány zejména proto, že je provozovatel hry potají využívá k úpravám kvality tanků. Zhruba před rokem se tak na ruských diskuzních fórech jeden z vývojářů prořekl, že některé typy strojů (stíhače tanků) mají speciální povýstřelový kamuflážní bonus, ještě předtím se provalilo, že síla motorů a hmotnost tanků není to jediné, co ovlivňuje jejich pohyblivost, protože existuje ještě jakýsi "odpor terénu", který je pro každý tank stanoven zvlášť a který byl do té doby tajen. Drtivá většina hráčů již také sama

zažila léta popíraný, ale mnohokrát prokázaný "syndrom předposledního výstřelu", kdy pokud střílíte na tank, kterému zbývá posledních pár bodů života, ho jakoby zázrakem nezničíte, přestože byste podle matematické pravděpodobnosti měli. Tajné části herní mechaniky jsou jistě právem provozovatele, které si koneckonců vymínil i v registračních podmínkách. Pokud jsou ale potají uplatňovány na stroje přítomné ve hře, zůstává v uživatelích nepříjemný pocit, že s nimi společnost Wargaming nehraje fér. Své by o tom mohli vyprávět majitelé zřejmě mnohokrát potají upraveného čínského tanku Type 59. 7) Česká pobočka Podle provozovatele hry je v České republice do World of Tanks zaregistrováno 800 000 lidí, což činí československou komunitu jednou z největších v Evropě, větší než komunita italská, francouzská, britská nebo třeba španělská. Díky tomu se českým hráčům dostalo výsady jak hru, tak její oficiální weby využívat ve svém rodném jazyce a pod křídly evropské pobočky společnosti Wargaming vznikla česká sekce, zahrnující externí překladatele, pracovníky technické podpory, moderátory diskuzních fór a členy středního managementu, zodpovědné za bezproblémový vývoj české komunity. Na českou pobočku se však už od jejího založení snáší neutuchající proud kritiky. Největší kauzou, která komunitou otřásla, bylo provalení soukromé komunikace jednoho z členů oficiálního komunitního týmu, díky kterému vyšla najevo např. manipulace se soutěžemi nebo nábor moderátorů, kteří nesplňovali formální požadavky. To nakonec stálo třetinu českého komunitního týmu zaměstnání. 30

Další velkou ostudou skončilo odmítnutí české pobočky podpořit sbírku pro válečné veterány, která ve spolupráci s Československou obcí legionářskou úspěšně proběhla mezi českými a slovenskými hráči na konci minulého roku. Dlouhotrvající kritice také čelí čeští moderátoři diskuzních fór, kteří jsou obviňováni ze selektivního uplatňování pravidel a byť několik nejkritizovanějších již odešlo nebo bylo odejito a zčásti je nahradili zkušení a uznávaní hráči, problémy neustávají, ani kritika na ně navázaná. Jako drobnost pak působí nedostatky v překladech, hloupé chyby při vyhlašování slevových akcí nebo všeobecná nespokojenost s kvalitou technické podpory, která však nepramení ani tak ze zlé vůle, jako z nedostatečných kapacit a pravomocí jejích zaměstnanců. 8) Historické bitvy Hráči World of Tanks se dají obecně rozdělit do dvou základních kategorií: a) Fanoušci online her b) Fanoušci vojenské techniky Minimálně druhá skupina hráčů už od spuštění hry žadoní, aby pro ně Wargaming vytvořil speciální mód, ve kterém se nebudou v jednom týmu potkávat německé a sovětské stroje, ale kde se bude hrát podle historických pravidel. Sověti nebo Američané proti Němcům, žádné smyšlené tanky a no name mapy. Blýskat na časy se začalo před několika měsíci, kdy do World of Tanks přibyl teoreticky atraktivní mód, ve kterém proti sobě stály týmy, tvořené tanky jednoho národa. Tento mód bylo ale velmi těžké vybalancovat, proto jej Wargaming ze hry brzy stáhl, přesně v době, kdy spustil plnohodnotný mód "Historické bitvy",

inspirovaný bitvami u Kurska, v Ardenách nebo u Tobrúku. Bohužel už od uvedení stíhala tento mód řada problémů s hratelností. Hráči nechtěli hrát s lehkými a středními tanky, které byly v tomto typu bitev prakticky bezmocné a proto se stávalo, že proti sobě stály např. pouze německé Tigery a sovětské SU-152, zcela bez účasti lehkých nebo středních tanků. Bitvy tak byly nerealistické a nezáživné a komunita, které se na tento mód tak těšila, jej zcela zavrhla, na což provozovatel hry zareagoval zrušením celého módu a zahájením prací na nové verzi, které však zaberou minimálně několik měsíců. Problémů ve World of Tanks je stále mnoho a i když se některé z nich provozovatel snaží odstranit, jiné dlouhodobě přehlíží. Když proto srovnáte počty inzerátů na prodej herních účtů před rokem a dnes, zjistíte, že došlo k jejich razantnímu nárůstu. Zda hráči odchází ke konkurenci, nebo prostě dali online hraní valem, nevíme, jisté však je, že doba, kdy šéfové Wargamingu mohli na fórech ukazovat hráčům vztyčený prostředníček, vědomi si své neohroženosti na videoherním trhu je ta tam. A bude jen na Wargamingu samotném, zda dokáže s World of Tanks chytit druhý dech.

31

Československé klany: CALM_ Klan CALM_ vznikl koncem srpna tohoto roku a hlavním důvodem jeho vzniku byla snaha dát dohromady partu starých známých (hlavně z CSA), kteří spolu už dlouho hrají a nechtějí nijak hrotit goldy/CW (proto název „CALM“ a motto „Na pohodu„). Hlavní důraz je kladen na kvalitu hráčů, nikoli na jejich množství, proto CALM_ pečlivě vybírá, koho přijme. Cílem CALM_ není ani být multiklanem (mít více divizí), ani se stát dalším narychlo splácaným seskupením effe hráčů jen kvůli CW. Nikdo není nucen hrát klanovky ani stronghold, účast je dobrovolná a tempo na CW se přizpůsobuje zájmu, nikoli naopak.

kdo esport provozuje, přijde si v CALM_ na své taky. Dalším z cílů je spolupráce s československými klany (zatím byla navázána spolupráce s klany THEOS a Rebels, do budoucna se dá očekávat spolupráce se zelenou aliancí). Hlavní prioritou jsou kampaně, kde klan nechce primárně okupovat první příčky mezi klany, ale dostat co nejvíce lidí na reward tanky. Momentálně CALM_ hledá většího partnera pro vzájemnou podporu během kampaně. Nábor - min. 2xT8 vhodné na ESL/Stronghold - min. 4xT10 vhodné na CW - dostatečný věk/odpovídající chování - aktuální WN8 minimálně 2800+/1000 bitev nebo celkové WN8 2300+kvalitní damage na T10 tancích - přítomnost na TeamSpeaku alespoň tři dny v týdnu týdně ve večerních hodinách - hráč musí umět česky nebo slovensky (tedy ideálně pouze Češi a Slováci) Statistiky jsou posuzovány individuálně a statpaddeři nejsou zváni. Hráči jsou každopádně přijímáni primárně k dlouhodobému působení, nikoli pouze na kampaň (výjimky jsou možné). Hlavní prioritou je stabilní, aktivní a herně nadprůměrně kvalitní parta.

Zakladatelem klanu je Vavry a spolu s ním tvrdé jádro staré CSA – Ilikus77, Houmer_, Froly, overus10, Frost_DeatH, Wrajt_SVK a další. Dlouhodobým cílem je pohodové hraní na vysoké úrovni a to hlavně módu Stronhold (Opevnění) a dále kvalitní souboje na CW mapě, nikoli však časově náročným stylem dlouhodobého držení území, ale spíše nájezdů. Hráči CALM_se také pravidelně zúčastňují a budou zúčastňovat ESL, proto 32

Klan nabírá v současné době cca 40 lidí, přičemž neplánuje otevírat při vyšším zájmu další divize. Cílem je mít kvalitní a aktivní stovku a dobře spolupracovat s dalšími československými klany. Pokud se do CALM_ chcete dostat, měli byste splňovat formální podmínky, kromě všeobecných statistik se hledí zejména na DMG, udělenou na 10. tieru a to hlavně na středních tancích a dále na aktuální WN8. Pokud budete chtít do CALM_ vstoupit a nesplňujete přesně výše zmíněné podmínky (může se stát), dáte pár bitev v četě s Houmerem nebo Wrajtem a uvidí se.

Rozhovor s Vavrym, velitelem CALM_ Jako doplněk k informacím o klanu CALM_ přinášíme krátký rozhovor s Vavrym, jeho velitelem. Co tě přivedlo k World of Tanks? K WoTku mě přivedli někdy cca před 3,5 rokem moji kamarádi z RL, což byli Houmer_ a Ilikus77. Tenkrát ještě hrávali betu a já jsem pomalu oťukával tuhle hru. Když vyšla ostrá verze, neváhal jsem ani minutu a někdy od srpna 2011 jsem se do toho ponořil naplno. I když ze začátku jsem měl celkem špatnej comp na hraní, takže hraní kvalitních tanků začlo až tak po 10k bitvách, ale na to se nechci vymlouvat, každej přeci nějak začínal. :) Co považuješ za prozatím svůj největší úspěch na publicu a co na klanové scéně? Public se hrozně těžký hodnotit, takže z každýho kvalitního randomu, má člověk dobrej pocit, zvlášť když si vyndá fialky. :) Co se týče klanový scény, tak to byl spíš neúspěch, když jsme za dávných dob v první kampani s CSA bojovali proti klukům z BIA na Erlenbergu, kde těch bitev bylo cca 30. Tyhle fighty jsem si děsně užíval, i když jsme z nich ve výsledku vyšli jako poražení. Pár lidí by mi můj názor nejspíš potvrdilo. Jakou máš za sebou klanovou historii a proč jsi z těch klanů odcházel? První klan kde jsem působil již neexistuje a to byli SSD, který se pak změnili na dnešní ACSR, ale z tehdejšího osazenstva si troufám tvrdit, že zbyla do dnes snad jen hrstka. Pak přišlo delší období v CSA, na který budu vzpomínat jen v tom nejlepším a nebojím se ho označit za svůj mateřský klan. Po odchodu jsem si dal od klanové scény chvíli oraz a poté přišel na řadu FAME, kde jsem strávil opravdu hodně málo času, odtud 33

jsem odešel po několika týdnech z důvodů, které tu nebudu rozebírat. Poté jsem uvažoval, že svoje hraní omezím pouze na public a max. týmové bitvy. Nějak mi to nedalo a napadla mě myšlenka vytvořit uskupení kvalitních hráčů, které znám osobně, z teamspeaku či ostatních klanů. S pár lidma jsme to konzultovali, no a nakonec z toho vzniklo všechno tohle - CALM_ :) Řada hráčů si všímá, že v CALM_ je spousta lidí z dřívější CSA, to byl záměr, nebo je to náhoda? Jak jsem již říkal, v CSA jsem našel velké množství lidí, kteří mi sedli jak herně, tak osobnostně, takže ty byli první, které jsem popravdě oslovil po založení CALM_u. I když popravdě ty kluky, které jsem kontaktoval, již z většiny nebyli součástí CSA, ale v minulosti jím prošli. Nebál ses, že bude CALM_ vnímán jako další z řady hvězdiček, které rychle zasvítí ale stejně rychle zhasnou? Samozřejmě. Bál jsem se toho a bojím se toho doteď, ale zatím se nám daří držet na výsluní a doufám, že nám to ještě chvíli vydrží. Fungujeme však jenom chvíli, takže hodnotit dosavadní úspěchy by bylo hodně předčasné. Jak chceš, aby byl CALM_ vnímán navenek? Pokud to jen bude možné, rád bych držel krok s těmi nejlepšími evropskými klany a abychom jim byli konkurenceschopní. Na druhou stranu chci aby klan působil jako korektní, slušný stran chování a respektovaný. Na oplátku to čekám i od ostatních klanů, ne vždy tomu ale tak je. Je potřeba si jméno budovat již od začátku. Jaké máte v CALM_ cíle pro třetí kampaň a jaké potom dál? Nebudu skromný a pokusím se dostat co nejvíce členů na tank, je mi jasné, že to

nebude jednoduché, týden před kampaní je nás pouze 60, takže se budeme muset ohánět. Pokud by nám na konci kampaně spadnul nějakej gold do kasičky, tak bych se vůbec nezlobil, kluci už jsou hladoví. :) Kde vidíš CALM_ ode dneška za rok? To těžko říct, rád bych stovku aktivních kvalitních hráčů, s pravidelným příjmem goldů, ale hlavně dobrou partu lidí, kteří nebudou WoT moc hrotit a dokáží si hru užít i v časech, když se zrovna nedaří. Je něco, co bys tímto prostřednictvím chtěl vzkázat českým a slovenským hráčům World of Tanks? Možná klišé, ale lehce mě znepokojuje chování a nevraživost na české klanové scéně, takže prosím vás, lidi, je to jenom hra, tak trochu respektu sobě navzájem a hrajte NA POHODU. :-)

34

Poslední vývoj v klanových válkách

tak o sobě vědět tím nejlepším způsobem. BIA se již stala stálicí CW mapy a to opět dokazuje držením území ve Švédsku, Finsku, zároveň stále útočí na „zelenou“.

Před časem se odehrála minikapaň o americký střední tank T23E3. Více či méně se opět prosadily ty samé klany jako minule a opět se ukázalo, jak hodnocení hráčů a body které potřebovali k zisku tanku, dokáže nadělat v klanech zlou krev.

Poslední týden se na severní části Polska drží další starý československý klan CZP, který dokázal vybojovat bitvy i s takovým klanem, jako EFE. Na východě Evropy bojuje fialová aliance postavená kolem našeho top klanu 9.TD. Ta spolu s klany PXA a v poslední době hlavně polského Netykalni drží rozsáhlá území. Po bojích s OMNI se po diplomatické roztržce pustili do Zelené aliance a zřejmě tím hodně zamíchají děním na mapě. Pikantní na soubojích 9.TD a S-D je fakt, že devátou posílilo několik československých hráčů právě z klanu S-D.

Na to doplatil i československý klan PCSTB, který se proslavil zejména na fóru v sekci Debata o CW. Tento „zelený“ fenomén skončil prakticky hned po kampani. Spousta dobrých hráčů z tohoto klanu potom posílila jak stálice československé klanové scény, tak dali vzniknout i novým, nebo staronovým klanům. Další zajímavou událostí bylo spuštění módu Opevnění. Zde osobně vidím velký potenciál a doufám jen, že bude co nejdříve dopracován. Většina klanů dnes už roty skoro nejezdí a věnuje se naplno modu Opevnění, který jim dokáže přinést zajímavé bonusy. Při pohledu na klasickou CW mapu se asi jako nejzajímavější dění jeví „Boj o Evropu“ kde se již několikátý měsíc drží tzv. „Zelená aliance“, která svádí tuhé boje s klany, které se nechtějí smířit s dosavadním rozdělením Evropy. Z československých klanů, které se toho zúčastňují, stojí za zmínku klan CSA, který jako člen zelené aliance se zuby nehty drží na evropském kolbišti už pár týdnů a dává 35

Potom je zde spousta kvalitních hráčů, kteří se boje o Evropu zúčastňují jako členové mezinárodních formací. V zelené alianci to je početná československá enkláva, zastoupená v S-D, jeden stálý člen v 1PADX a na druhé straně barikády jsou naši hráči zastoupeni v klanech RISE, L-FEW, FAME a EFE (pokud jsem někoho zapomněl tak se omlouvám). Za zmínku stojí určitě i pokus o reinkarnaci starého dobrého klanu PTS, který se dokázal vrátit zpět na mapu a dokonce rovnou na žhavou evropskou půdu. Vzhledem k tomu, že v PTS je dost našich hráčů, tak jejich výkony určitě budeme na dále sledovat a v některém z příštích čísel bychom vám rádi přinesli rozhovor s některým z našich borců tohoto známého a dnes již kultovního seskupení. Good luck všem a těšme se na novou kampaň, která je už za dveřmi!

eSport by cNNk

na turnaj sám. Osobně věřím, že to přece jenom někoho zajímá a proto se pokusím aspoň občas něco napsat.

Easy 8 (5) Nedávno opět proběhl klasický WG turnaj Easy 8, tentokrát již jeho 5. ročník a jelikož se blíží změna formátu pro esport, tak v této formě možná i poslední, ale o tom později. Přihlásilo se skoro 1000 týmů, takže o tento druh turnajů zájem je. Bohužel je jich v poslední době od WG velice málo a jejich úroveň spíše klesá. Streamu z finálového dne jsme se opět nedočkali a přitom by se bylo na co dívat, protože do posledních zápasů se dostalo mnoho Golden a Silver League týmů jako Cplay, GGWP.PRO, Synergy, Lucky Kuraki, Super Pazie a třeba i kontroverzní tým The Odd Gentlemen o kterém také napíšu něco málo později. Každopádně je škoda i to, že se WG k esportu staví tak, že o turnaji se napíše pouze jeden článek s odkazem na registraci, který se pod záplavou nabídek gift shopu a různých mísí velice rychle ztratí a později po něm neštěkne ani pes.

Ještě než napíšu výsledky, tak musím upozornit, že tento turnaj byl speciální i tím, že na finálový den probíhal ještě současně turnaj "Rumble in the West" a tak mnoho týmů včetně toho kde jsem hrál já sám, hrálo oba turnaje současně a tak nás čekaly 4 hodiny hraní v kuse ze zápasu do zápasu což se asi hodně podepsalo i na výsledné kvalitě.

Samotný odkaz na "esport" na portálu vede na sice na nový esport web, ale i jeho obsah je velice chudý a moc tam toho nenajdete. Samozřejmě jsem neváhal a zkusil to prokonzultovat s WG esport team a jediné co jsem se dozvěděl je to, že na esportu webu se stále pracuje - pomáhal jsem si při menším testu a brzo se turnaje zřejmě přesunou právě tam. A na otázku proč se o turnajích nepíše na hlavní stránce více se mi dostalo odpovědi, že pokud není stream, tak to stejně nikoho nezajímá, takže pokud Vás zajímá kdo turnaj vyhrál, tak se musíte prokousat novinkami třeba 14 dní a najít si odkaz na již zmíněnou novinku o turnaji s registraci a proklikat se 36

Každopádně na prvním místě skončil tým Lucky Kuraki, který na finálové mapě Siegfried line porazil tým Synergy 3:2 a přenechal jim druhé místo. O třetí místo se dělí týmy GGWP.PRO a Cplay, kde skončili po porážkách na Himmelsdorfu CPLAY tT.eSPORTS 0:2 Synergy a GGWP.PRO 1:2 Lucky Kuraki. Z CZ/SK týmů se dostal nejdál (Top 32) tým ENVi ESPORTS.wot, který vypadl díky remíze. Rumble in the West - Qualifier Možná se někdo zeptá co to vlastně bylo za turnaj a jak se bylo možné do něho dostat. Odpověď je snadná, ale pouze pokud jste byli účastníkem, pro ostatní hráče o tom nebylo žádné info a to prý z důvodu, že se jedná o turnaj uzavřený a nebude stream, takže by vás to opět vlastně vůbec nezajímalo. Každopádně kvalifikace se mohli zúčastnit jen týmy 4.

sezóny Golden League a 4 týmy jenž si zahrály baráže o vstup do Golden League. Což by nám dalo 16 teamů - Schoolbus měl jako vítěz 4. sezóny postup jistý a díky oznámení o turnaji pouhé 4 dny předem se nezúčastnil ani team Denial esport (Lemming train), který je od té doby v rozkladu. O jedno jediné místo se tak popralo 14 týmů, které válčily ve velice podivně nastaveném double-elimination pavouku. Každopádně očekávaní účastníků se naplnilo a kvalifikaci vyhrál favorit Virtus Pro. A o co, že se vlastně hrálo ? O možnost zúčastnit se turnaje, který se konal 25. října v Polsku, v Poznaňské Game Aréně. Spolu s týmy z dalších regionů si VP zabojovali o ceny v celkové hodnotě 50 000 USD. Šlo zřejmě o poslední větší turnaj ve formát u 7/42.

Stream proběhl na twitch.tv/wgleu Tank Rally Posledním z turnajů byl Fun cup využívají dočasného módu tankových závodů. Kdyby to náhodou někdo nezkusil, tak se jednalo o závody 3v3 ve speciálně upravených tancích Chaffe sport na mapě "Port", která už není volně dostupná se speciálně vytvořenou závodní trasou plnou různých skoků, kde šlo o to zvítězit na pro oba týmy společném capu nebo soupeře klasicky zničit třeba už po cestě. Jistě šlo vytvořit plno různých taktik

37

jak soupeře vyřadit, bohužel bez možnosti sledovat jiné týmy nám zůstane většina know-how asi skryta. Zúčastnilo se cca 3500 týmů, což je perfektní účast - težko říct jestli to bylo díky zábavností a jednoduchostí tohoto módu nebo díky možnosti vyhrát mimo klasických goldových výher i premium tanky jako legendami opředený Type 59 nebo hbitou E-25 či mamutí TOGII. 1. místo Jääkärit , 2. místo Ödem Mörröns Bobby-Car-Club a na děleném 3. místě Steel Wolves a Speed Racer Specialitou tohoto turnaje bylo i to, že se výherce konečně dočká i medaile do profilu ve hře a tak to po ocenění účastníku 4. sezony Golden ligy bude již druhé ocenění na které můžete u hráčů narazit. Pokud vás zajímá jak to bude s udělováním medailí zpětně, tak se o tom bohužel zatím neuvažuje, ač by to dle mě bylo správné. Team - The Odd Gentlemen Že nevíte co je to za tým? Již brzo byste to měli zjistit, protože tento tým si výhrou nad Lucky Kuraki v barážích zajistil postup do Golden League. Avšak na tým bylo podáno několik protestů. Již při hraní Silver series padnul pro tento tým trest za používání nepovolených modů. Jenže tým porušil i další pravidlo - jelikož má každý region svoji Silver-Golden league je hráčům povoleno hrát pouze v jednom regionu i přesto hrál kapitán jednoho z ruských silver teamů v tomto týmu a z doslechu vím, že snad ani nebyl jediný, pouze se nechal snadno odhalit samotnými hráči a v tom je právě zásadní problém. Ještě před začátkem Golden ligy se hráči

ptali jak to bude kontrolováno a byli ujištěni, že se nemusí ničeho bát, ale jak se ukázalo, tak se obávat se musí, protože kontrola je minimální, resp. jen na vyžádání - takže zřejmě musíte podezřívat všechny a hlásit každý zápas, trošku podivný systém. Zdá se vám, že tento tým by měl být vyřazen? No nejste jediní, jenže i přesto, že bylo uznáno porušení pravidel, tak vyhození týmu by bylo prý moc přísné a to i přesto, ze do baráží se dostali na úkor ostatních týmů podvody. Jenže to by nebylo všechno, tento tým se zúčastnil i nedělních turnajů Go4WoT a účast v turnaji #182 se jim stala osudnou, protože při zápasu s polským týmem Stronk Siema padl na jejich hlavu protest za používání cheatů a po cca dvou týdnech dostali 3 hráči tohoto týmu ban na 2 roky na ESL. Jelikož k tomu v době psaní článku neexistuje oficiální vyjádření a některé protesty vůči tomuto týmu ještě nejsou ukončeny, mohu poskytnout opět jen informace z doslechu, že by tento tým měl být snad konečně vyřazen i z Golden ligy a to snad nejen té evropské. esl.eu/czsk/team/8337318/ Každopádně to vede k otázce, jak je to vlastně s podváděním v esportu a co se proti tomu dělá. Z mého pohledu je současná situace více než tragická - v oběhu je velmi mnoho nepovolených módů a esport je tím zasažen taky. I přes mnoho protestů a hodně podezřelých situací je prokazování velmi složité a navíc k němu dojde jen na základě podání. Osobně vím o mnoha hráčích co z toho vesele těží a nic se jim nestalo. Na polském ESL sice proběhlo pár pokusů od adminů o namátkové kontroly, jenže co vám to pomůže, když admin vejde do tréninkové místnosti před zápasem a vy jen sledujete 38

jak se celý protivníkův tým odpojí a relogne klient bez modů, protože jim prý všem vypadl proud . Abych nebyl, ale jen negativní, tak ESL v posledním týdnu testuje jejich vlastní anticheat Wire i pro WoT, tak uvidíme jaký to bude mít dopad na esport a jak moc účinné to bude. I tak si myslím, že by se do toho měl zapojit i sám Wargaming a pořádně s těmito podvodníčky zatočit.

WCA - World Cyber Arena 2014 Na začátku října se v čínském Yinchuanu konal velký herní turnaj, kde bylo zastoupeno i WoT. Hrálo se o ceny v celkové hodnotě přesahující 160 tisíc euro, takže šlo o vcelku velkolepou událost. Přesto informací pro evropské hráče bylo úplné minimum a většina pocházela od samotných účastníků.

Pro Play Watch aneb Jak hrají profíci Nakonec bych ještě rád upozornil, že Wargaming se rozhodl více podporovat streamery z řad esport hráčů a nejen, že je propaguje pomocí novinky na webu, ale mají na to i přímo sekci (link na konci). Při jejich sledování se můžete něco naučit, ale měli by dostávat i nějaké promo kódy pro svoji propagaci, takže je tu snad i možnost získat nějaký premium tank, goldy, atp. worldoftanks.eu/en/content/guide/eSpo rt/pro-play-watch Při otevření pozor na autoplay - občas je online víc kanálů najednou.

Za EU region dostal pozvánku tým Kazna Kru, za NA server SIMP a jelikož na RU probíhalo finále Golden league, tak byl pozván tým GRA, který bude hrát pouze Silver League. První den si ve skupině Kazna vybojovala výsledky Kazna vs VG - 3:0 , Kazna vs SIMP 3:2 ,Kazna vs GRA - 2:2; druhé místo za Gra a dostali tak možnost bojovat i druhý den ve finálovém pavouku. Konečné pořadí je tak první místo pro Arete, druhé pro Gra a třetí pro Kazna Kru. Osobně si myslím, že Kazna Kru měla díky nižší konkurenci mnohem větší šance na lepší výsledek, ale pravidla byla celkem odlišná od našich a co vím, tak se hrálo například i na Karélii, která u nás v esportu vůbec nefiguruje.

39

Co nás ve WoT čeká v nejbližší době? V budoucích patchích nás čekají poměrně zajímavé změny. Předně jde o patch 9.5 s připravovanou větví britských středních tanků, kombinovanou se stíhači na vyšších úrovních. Půjde o následující sestavu tanků: M2A4, M3 Honey, M3 Grant, Sherman III, Firefly, Challenger, Charioteer, FV4004, FV4005 Stage 2, přičemž větev bude mít alternativní nižší tiery (na páté úrovni Archer, na šesté - Achilles). Celkově půjde spíše o lehčí větev vozidel s věžemi, vyzbrojenou v tradičním britském duchu spíše děly menší ráže. Výjimku tvoří nová "desítka", která bude vyzbrojena stejným dělem ráže 183mm jako FV215b, která už je ve hře v roli stíhače tanků desáté úrovně v původní britské větvi. Od FV215b by se FV4005 měl lišit zejména pohyblivostí, ovšem za cenu menšího pancíře (věž např. použe 14mm). Další velkou připravovanou změnou je Havok, který je ale spíše takovým "evergreenem" očekávání. Původní Havok

40

měl být do hry uveden ve verzi 9.0 jako jeho hlavní "atrakce", ale jak už víme, z tohoto plánu sešlo, protože vývoj v té době ještě nebyl zdaleka dokončen. V současné době se Havok plánuje patrně pro patch 9.6, ale ani to zdaleka není jisté a vývojáři, poučení s předchozích blamáží, odmítají poměrně rozumně udávat jakékoliv datum. Ten nejpřesnější odhad k Havoku, resp. Jeho první části, zahrnující pouze realistickou destrukci některých objektů, je první čtvrtletí roku 2015. Pro rok 2015 se hovoří jednak o bitvách v režimu PvE (jakási obrana proti vlnám botů se vzrůstající obtížností, tzv. survival režim), ale také o historických bitvách (opět v PvE režimu, to jest roli "kanonenfutru" budou opět hrát boti). Z nové techniky uvidíme v roce 2015 patrně jako první francouzské střední tanky (AMX-30 Prototyp a AMX-30), navazující na AMX-13/90 (čili "protažení" francouzské lehké větve do 10. úrovně) a poté patrně japonské těžké tanky (podobající se svou masivní hmotností a rozměry těm německým). Ke konci roku 2015 je pak v plánu první větev "evropského" stromu, patrně Itálie.

Težký stíhač tanků Ferdinand Převzato s laskavým svolením provozovatele webu panzernet.net, původní článek je zde: http://www.panzernet.net/panzernet/stranky/stihace/ferdi nand.php

Těžká protitanková děla Ferdinand byla založena na zamítnutém prototypu podvozku VK 4501(P) vyvinutém Dr. Ferdinandem Porsche pro připravovaný tank Tiger. Při výběru podvozku pro samotné tanky Tiger padla volba na

podvozek firmy Henschel a 95 již vyrobených Porscheho podvozků tedy mělo být využito jinak. Zavést vedle Tigerů na standardním podvozku do služby ještě malou sérii tanků jiné konstrukce by nebylo rozumné a mohlo by způsobovat zmatky při objednávání náhradních dílů a opravách. Jejich nevyužití a sešrotování by zase na druhou stranu bylo zbytečným plýtváním vynaloženými prostředky. Existovaly návrhy na osazení vyrobených podvozků 150 až 170-ti milimetrovými houfnicemi nebo i 210-ti milimetrovým těžkým minometem. Nakonec bylo ale 22. září 1942 rozhodnuto, že tyto podvozky mají být využity pro nový těžký protitankový stroj vyzbrojený kanonem PaK 43/2 L/71 ráže 88 milimetrů. Již v listopadu téhož roku existoval návrh jeho designu a nedlouho nato byl první funkční prototyp předveden Adolfu Hitlerovi. Tomu se nový 41

stroj líbil a naléhal na jeho urychlenou produkci, aby byl tento k dispozici pro připravovanou letní ofenzívu. Od ledna do dubna 1943 bylo tedy v továrnách Nibelungenwerke přestavěno celkem 90 kusů existujících podvozků. Stroj získal své jméno podle konstruktéra jeho podvozku Dr. Ferdinanda Porsche. Zbylých 5 podvozků potom posloužilo pro stavbu těžkého vyprošťovacího tanku Bergetiger, který je popsán níže. Ferdinandy dosahovaly obrovské hmotnosti. Jenom nástavba posazená na originální podvozek vážila 15 tun. Její čelní stěna byla 200 milimetrů silná a boční stěny měly tloušťku 80 milimetrů. I na 100 milimetrů silné čelo podvozku byly přinýtovány dodatečné štíty o stejné tloušťce z nichž každý vážil 4500 kilogramů! Taková síla pancéřování byla výjimečná a zaručovala posádce vysokou úroveň ochrany před nepřátelskou palbou všeho druhu.

Posádku tvořilo 6 mužů. Řidič a radista seděli v trupu na jeho levé, resp. pravé straně. Oba měli přímo nad hlavou své poklopy z nichž ten nad řidičem měl v sobě sadu tří periskopů pro pozorování terénu. Zbytek posádky sestávající z velitele, střelce a dvou nabíječů měl své místo v nástavbě a od řidičského prostoru byl oddělen motorem a agregáty. Na střeše kabiny se nalézaly dva poklopy, vlevo vzadu kulatý a vpředu na pravé straně obdélníkový. Oba byly dvoudílné. V pravém poklopu stál během přesunu velitel vozu a vyčníval tak nad obrys stroje. Na zadní straně korby se

nalézal ještě jeden velký jednodílný poklop, který sloužil k nakládání munice.Vezená zásoba střeliva byla 55 kusů. Stroje byly vyzbrojeny velmi účinným vysokorychlostním dělem ráže 88 milimetrů. Původní kusy ovšem nebyly opatřeny štítem úchytu kanonu. Proto byly za nimi tyto štíty dodatečně posílány na

východní frontu. Maximální účinný dostřel kanonu byl 5,4 km. Zbraň dokázala ničit sovětské tanky na vzdálenost větší než 2000 metrů a u spojeneckých typů byla tato vzdálenost ještě větší. Taková palebná síla v kombinaci s výjimečně silným pancéřováním představovala pro posádky nepřátelských tanků opravdovou noční můru. Vyrobené Ferdinandy byly rozděleny po 45 kusech do dvou nově vytvořených samostatných praporů těžkých stíhačů tanků. Byly jimi 653. a 654. schwere Panzerjäger Abteilung. Nové stíhače tanků byly poprvé nasazeny do boje během operace Zitadelle. Jejich vystoupení na válčišti přineslo rozpačité hodnocení. Ferdinandy v každém případě dokázaly zlikvidovat velké množství sovětské obrněné techniky na často až neuvěřitelné vzdálenosti, ale na druhou stranu došlo k mnohdy zbytečným ztrátám, způsobeným slabou podporou jiných vozidel, kterou tyto kolosy nutně potřebovaly. V případě útoku tanků z velké blízkosti se Ferdinand nedokázal efektivně ubránit, zvláště v případě, že úder provedly 42

současně z několika stran. Značné problémy způsobovala malá pohyblivost těchto obrněných monster a jejich hmotnost, pro kterou bylo velice obtížné odtáhnout poškozené vozy z bojové linie. Stroj dosahoval na silnici maximální rychlosti 20 km/h. V terénu potom dokázal za hodinu urazit pouhých 10 až 15 kilometrů. Rovněž útoky pěchoty s příložnými náložemi představovaly značné riziko, neboť vůz v původní podobě nedisponoval žádnou protipěchotní výzbrojí. Posádky proto při útoku ruské pěchoty často střílely kulometem přímo skrz hlaveň kanonu. Tento nedostatek byl také přechodně řešen namontováním plošiny pro několik vojáků, na střechu stroje. To ovšem vedlo pouze k jejich velkým ztrátám.

Vzhledem ke značným ztrátám 654. sPzJgAbt v průběhu operace Zitadelle byl tento 26. srpna 1943 odeslán do Francie ke znovuzformování a přezbrojení na jiný typ stíhače tanků. 653. sPzJgAbt zůstal na východní frontě a účastnil se zde dalších těžkých bojů. Stroje Ferdinand ze 653. schwere Panzerjäger Abteilung zničily během období od Kurské ofenzívy do listopadu 1943 (do jejich stažení k přestavbě na verzi Elefant) celkem 582 sovětských tanků, 344 protitankových děl, 133 děl, 3 obrněné automobily a 3 letadla, zatímco jejich ztráty činily 13 strojů!

Po zkušenostech od Kurska a mnoha stížnostech velitelů jednotek se začala připravovat modernizace těchto strojů. Když bylo koncem roku 1943 posláno všech 50 do té doby přeživších Ferdinandů zpět do továren k opravám, byly tyto opatřeny kulometem MG 34 usazeným vpředu trupu, dále potom novou velitelskou kupolí, umožňující lepší výhled a širšími pásy. Rovněž byla na některé stroje aplikována pasta Zimmerit proti magnetickým bombám. Tato modernizovaná monstra potom dostala nový oficiální název Elefant. Nejdůležitější z provedených změn byla právě instalace kulometu. Jeho úchyt byl z venčí chráněn přimontovaným 80-ti milimetrovým plátem pancíře. Obsluhu kulometu měl na starosti radista, který s ním ovšem dokázal pokrýt jenom prostor před strojem. Při útoku z jiného směru bylo nutno buď celý kolos otočit, nebo zahájit palbu z otevřených střešních poklopů tak jako před instalací kulometu. I přes tuto nevýhodu splnila úprava svůj účel a mnohem usnadnila obranu proti živé síle nepřítele. Po přestavbě strojů byla 1. Kompanie 653. praporu odeslána v únoru 1944 do Itálie, kde měla v oblasti Nettuna čelit postupujícím spojeneckým jednotkám. Zde byly Elefanty využívány pro víceméně poziční defenzivní boj, který jim vzhledem k jejich velikosti a hmotnosti nakonec velmi vyhovoval. Druhá a třetí Kompanie zatím bojovaly opět na východě v rámci skupiny armády Nordukraine. Po urputných obranných bojích roku 1944 byly tyto jednotky zdecimovány a musely být opět odeslány ke znovuzformování tentokrát do Krakowa. Dále už bojovaly a byly ničeny jen na východní frontě. Poslední Elefant byl zničen

43

až 22. dubna 1945 u Zossenu jižně od Berlína. Kromě obou popsaných variant stroje existovalo ještě celkem pět kusů vyprošťovacích vozidel založených na stejném základu. Na jejich korbě byla umístěna jen nízká pevná nástavba s jediným kruhovým poklopem ve střeše. V zádní stěně byla potom ještě dvojdílná vrata. Jedinou výzbrojí vozu byl kulomet MG 34 instalovaný v kulovitém střelišti napravo v čelní stěně nízké nástavby. Účelem tohoto stroje bylo vyprošťování a odtahování poškozených a znehybněných Ferdinandů i jiných těžkých strojů, na které běžná vyprošťovací vozidla nestačila. Stroj nesl oficiální název Bergetiger (P). Na podvozku Dr. Porscheho měl podle plánů německých konstruktérů vzniknout ještě jeden velmi zajímavý stroj určený k rozhrnování sutin a prorážení překážek během bojů v ulicích velkých měst. Rammtiger, jak zněl zkrácený název tohoto plánovaného monstra je však popsán v samostatné kapitole v sekci Speciální technika. Ferdinand/Elefant se stal skutečnou legendou tankové historie. I když byl vyroben jen malý počet těchto vozidel, dokázaly zničit stovky nepřátelských tanků a způsobovat v řadách protivníků značný zmatek. I přes všechny úspěchy je ale zřejmé, že se jednalo o celkově méně zdařilý projekt. Stroj byl technicky nedokonalý a hlavně dosti pomalý a neohrabaný koneckonců se jmenoval Elefant.

Samohybné dělo SU152 Článek převzat s laskavým svolením provozovatele webu panzernet.net. Původní článek je zde: http://www.panzernet.net/tankist/stranky/samohybky/su1 52.php

Plán na vývoj a výrobu samohybné houfnice ráže 152 mm vznikl v Sovětském svazu na přelomu let 1942 a 1943. Existovaly dva základní impulsy ke vzniku tohoto plánu. Byly to jednak zkušenosti Rudé armády s boji ve Stalingradu a jeho okolí, kde se projevil nedostatek samohybných děl schopných ničit silnější německá opevnění. Druhým impulsem bylo nasazení nového německého tanku Tiger, který byl pro sovětské obrněnce opravdovým oříškem. Nová samohybka tedy měla být schopna jednak likvidovat opevněné nepřátelské body a podporovat tak postup pěchoty i obrněných formací a poradit si novými těžkými tanky fašistů.

Práce na vývoji požadovaného stroje vedl konstruktér Josef Jakovlevič Kotin. Obrněnen, který on a jeho tým vytvořil byl účelným spojením již vyráběného a osvědčeného podvozku i zbraně. Podvozek byl převzat z těžkého tanku KV-1 a výzbroj samohybky tvořila upravená polní houfnice ML-20 ráže 152,4 mm. Původní plány předpokládaly prodloužení tankového podvozku. K tomu ale nedošlo, protože by to

44

znamenalo významný nárůst výrobních nákladů i času potřebného pro vývoj. Práce na projektu, který získal označení KV14, byly zahájeny 31. prosince 1942 v Čeljabinském Kirovském závodě. 4. ledna 1943 byl projekt předložen Výboru obrany, který jej schválil a požadoval dodání testovacího prototypu do 25 dní. Tento doslova šibeniční termín se podařilo splnit.

25. ledna byl prototyp hotov a proběhly jeho tovární zkoušky. Po nich následovaly zkoušky armádní. Stroj v nich obstál a 14. února byl oficiálně přijat do výzbroje Rudé armády pod označením SU-152 (SU = samochodnaja ustanovka). Zároveň se schválením stroje bylo také nařízeno zahájit okamžitě jeho sériovou výrobu. Závratná rychlost stavby prototypu byla dána částečně samotnou jednoduchostí stroje (který spojoval již vyráběný podvozek s již vyráběnou zbraní) ale také faktem, že konstruktéři Čeljabinské továrny již před vznikem armádního zadání sami teoreticky bádali nad možností stavby takového stroje. Základem SU-152 byl, jak již bylo řečeno, podvozek tanku KV-1. Ten byl na každé straně tvořen šesti pojezdovými koly, zavěšenými a odpruženými každé samostatně pomocí torzní tyče. Kola byla řešena jako celoocelová s odlehčovacími otvory. Jejich průměr činil 60 cm. Vpředu bylo větší kolo napínací, rovněž s odlehčovací perforací. Vzadu potom bylo

plné ozubené kolo hnací. A konečně shora podpíraly pás tři menší vratné kladky.

Vzhledem k velkému zpětnému zákluzu hlavní zbraně ji nebylo možné umístit do tradiční tankové otočné věže ale pouze do pevné nástavby. Tato nástavba zabírala celou přední poloviny podvozku. Nástavba byla plně uzavřená a poměrně nízká a celé vozidlo díky tomu měřilo na výšku pouhých 2,45 m. Jednotlivé stěny byly spojeny svárem. Čelní stěna nástavby byla silná 75 mm, boční i zadní stěna měla 60 mm a strop 20 mm. V čelní stěně, napravo od jejího středu, byla v mohutném límci instalována hlavní a jediná zbraň stroje, houfnice ráže 152 mm.

Původní klasická vlečná houfnice ML-20 byla pro samohybné provedení lehce upravena a dostala označení ML-20S. Velkou výhodou této zbraně byla možnost vedení přímé i nepřímé palby. Přímou palbu bylo možno vést na vzdálenost do cca 700 metrů. Velkou nevýhodou byla potom malá rychlost střelby, pouhé dva výstřely za minutu. Důvodem bylo používání dělené munice a 45

velká hmotnost granátů, díky které bylo nabíjení zbraně velmi náročné. Pro houfnici se používaly tříštivotrhavé granáty OF-540 o hmotnosti 43,6 kg s úsťovou rychlostí 655 m/s a protitankové granáty BR-540 vážící 48,8 kg s úsťovou rychlostí 600 m/s. Zmíněný protitankový projektil dokázal na vzdálenost 2000 metrů probít 90 mm kolmého pancíře. Zásoba munice na palubě byla pouhých dvacet nábojů. I protipěchotní granát ovšem díky své velké hmotnosti a kinetické energii dokázal silně poškodit nebo i zničit německé obrněnce. Jeho přímý zásah mohl způsobit až kompletní odtržení věže tanku. V zádi stroje byl motorový prostor a v něm dvanáctiválcový diesel V-2K o maximálním výkonu 600 koní. Nafta byla uložena v celkem třech samostatných nádržích jejichž celkový objem činil něco okolo 600 litrů. To umožňovalo dojezd okolo 330 km při jízdě po silnici a zhruba polovinu této vzdálenosti v terénu. Dalších až 360 litrů paliva ovšem bylo možno naložit do čtyř přídavných venkovních nádržní umístěných na zádi nad blatníky. Osádku vozu tvořilo pět mužů. Řidič seděl vlevo v přední části trupu. Z vozu vyhlížel skrz nevelký hranatý průzor v čelním pancíři. V případě nebezpečí se dal průzor uzavřít krytem a potom sloužila k výhledu pouze úzká štěrbina v tomto krytu. Nalevo od řidičova průzoru byl na čelní stěně upevněn reflektor. Zbytek osádky měl své stanoviště uvnitř bojového prostoru. Nalevo od houfnice seděl střelec a první nabíječ. Napravo od ní potom druhý nabíječ a konečně velitel vozu. SU-152 nedisponovala žádnou integrální protipěchotní výzbrojí. Proto s sebou osádky vozili alespoň samopaly PPŠ a ruční granáty. Palbu bylo možno vést ze střechy vozidla nebo skrz střílny. Jedna taková střílna pro ruční

zbraně byla v čelním pancíři nalevo od hlavně houfnice. K nástupu a výstupu osádky sloužily celkem tři průlezy ve střeše nástavby. Dva kruhové byly v přední části střechy a uzavíraly se jednodílnými poklopy.Třetí průlez byl v zadní hraně střechy po její levé straně. Ten zasahoval jak do střešní tak do zadní desky a jeho poklop byl dvojdílný. Mimoto pokrývaly střechy ústí pozorovacích periskopů, ventilací apod. Komunikaci uvnitř vozidla zajišťovala stanice TPU-4BisF. Ke spojení mimo vůz potom sloužila radiostanice 10RK-26. Z vyrobených SU-152 byly sestavovány nové těžké pluky samohybného dělostřelectva. Původně byl takový pluk tvořen 12 samohybnými houfnicemi rozdělenými po třech do čtyř baterií a doplněných jedním těžkým tankem pro velitele pluku. V listopadu 1943 však bylo toto uspořádání změněno a síla pluku vzrostla na 21 samohybek. Jednoho z nejzajímavějších bojových nasazení se SU-152 dočkaly během bojů v Kurském oblouku. Podle sovětských pramenů zde tyto stroje zničily dvanáct tanků Tiger a sedm stíhačů tanků Ferdinand (i když německé zdroje tyto údaje nepotvrzují).

Výroba SU-152 běžela od března do prosince 1943. Ukončena nebyla kvůli problému nebo špatným vlastnostem samohybky, ale prostě proto, že přišel její nástupce v podobě ISU-152. Za celé výrobní období vzniklo 671 strojů SU-152 (lze 46

narazit i na počet 670 a 704). Celkově vzato se jednalo o zdařilou samohybku, jejíž bojovou hodnotu snižovala pouze nízká rychlost palby, malá zásoba munice a nepříliš prostorný a ergonomický interiér. SU-152 se osvědčila jak v obranných tak v ofenzivních bojích, v boji s pěchotou, obrněnou technikou i proti opevněním. Stroje, které přežily druhou světovou války sloužily dál v sovětské armádě a poslední z nich byly definitivně vyřazeny až roku 1954. SU-152 si u sovětských vojáků vysloužil přezdívku "Zveroboj" tedy zabiják zvířat. Důvodem byla schopnost tohoto stroje poradit si s německými tanky a samohybnými děly, jejichž jména byla převzata právě ze zvířecí říše jako např. Tiger, Panther nebo Elefant.

Michael Wittman Převzato s laskavým svolením provozovatele webu panzernet.net, původní článek je zde: http://www.panzernet.net/panzernet/stranky/esa/witt mann.php

roty 19. pěšího regimentu ve městě Freising blízko Mnichova. Právě během této své armádní služby přišel mladý Wittmann poprvé do styku s novou zbraní, s tankem. Konkrétně s typem PzKpfw I, na kterých vojáci trénovali bojovou spolupráci pěchoty s obrněnou technikou. Stejně jako spousta dalších vojáků byl i Wittmann fascinován těmito stroji a rychle se naučil vše o silných a slabých stránkách této zbraně. V září 1936 opustil Wittmann v hodnosti svobodníka armádu a našel si práci jako železniční dělník v nedalekém městě Reichertshofen. Velmi brzy se začal zajímat o organizaci Schutzstaffel, neboli SS a ještě do konce roku se do ní přihlásil. Dvadvacetiletý mladík obstál v dlouhé sérii fyzických a zdravotních testů a byl přijat. Jako člen Allgemeine-SS (všeobecné SS) dostal osobní číslo 311623.

Michael Wittman se narodil 22. dubna 1914 v malé bavorské vesnici Vogelthal jako jedno z pěti dětí farmáře Johanna Wittmanna a jeho ženy Ursuly Wittmannové. Po dokončení střední školy v roce 1930 začal šestnáctiletý Michael pracovat na rodinné farmě. V únoru 1934 však farmu opustil aby se přihlásil do Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst). Po šesti měsících v této polovojenské organizaci, která kladla velký důraz na disciplínu a kamarádství se Michael rozhodl zkusit štěstí v znovu budované německé armádě. 30 října 1934 tedy nastoupil svoji dvouletou armádní službu u 10.

47

1. dubna 1937 se Wittmann stal členem vojenské odnože organizace SS, tzv. SSVerfügungstruppe, ze které později vznikly nechvalně známé Waffen-SS. 5. dubna byl potom SS-Mann (což byl ekvivalent armádní hodnosti vojína) Wittmann přiřazen k elitní divizi Leibstandarte Adolf Hitler (LSSAH) jako člen posádky lehkého čtyřkolového obrněného vozidla SdKfz 222 a později těžšího šestikolového SdKfz 232. Nejprve sloužil jako řidič ale později se stal velitelem vozu. V listopadu 1937 byl Wittmann povýšen do hosnosti SS-Sturmmann (ekvivalent armádní hodnosti svobodníka). V březnu 1938 se spolu s Leibstandarte účastnil spanilé jízdy německé armády do Rakouska během Anšlusu a o osm měsíců později byl také u obsazování Sudet. V

dubnu 1939 byl opět povýšen, tentokrát do hodnosti SS-Unterscharführera (četař).

V září 1939 se Wittmann se svou četou obrněných automobilů zúčastnil bojů v Polsku. Po návratu z této krátké bojové zkušenosti byl Wittmann jmenován instruktorem pro nováčky u obrněných automobilů a velmi se osvědčil. 25. dubna 1940 byl potom přeřazen k 1. četě samohybného dělostřelectva LSSAH. Tato jednotka byla v té době vyzbrojena novou zbraní - útočným dělem Stug III Ausf. A. A pravě velitelem jednoho z těchto strojů se Wittmann stal. Pro Wittmanna začalo období tvrdého a důkladného tréninku ale také období seznamování se se zcela novým zbrojním systémem. Přesedlat z kolového vozidla vyzbrojeného 20ti milimetrovým kanonem na plně pásový a čtyřikrát těžší stroj, který nesl kanon ráže 75 mm nebylo jen tak. Po dokončení tréninku přišel v dubnu 1941 čas pro Wittmannovu první bojovou akci se strojem Stug III. Wittmannova jednotka byla nasazena v 48

Jugoslávii kde měla spolu s 9. tankovou divizí dobýt město Skopje. Jugoslávská operace trvala sice pouhý týden, ale pro Wittmannovu jednotku boj neskončil. Leibstandarte byla totiž ihned nasazena do bojů v Řecku. Ani Řecko však nedokázalo odolávat rozjetému německému válečnému stroji dlouho a ještě do konce dubna kapitulovalo. Wittmann byl, spolu s dalšími svými spolubojovníky, poslán na zaslouženou dovolenou do západních Čech. Odpočinek však neměl trvat dlouho. 22. června 1941 rozpoutali Němci nejničivější a nejkrvavější vojenskou operaci v lidských dějinách, operaci Barbarossa - napadení Sovětského svazu. Wittmannova jednotka byla nasazena v rámci skupiny armád Jih na Ukrajině. Východní fronta se stala kolébkou Wittmanovy slávy. 12. července dostal Wittmann za úkol zaujmout se svým strojem hlídkové postavení na kopci označovaném jako kóta 65.5. Z tohoto místa spatřil Wittmann celkem 18 sovětských tanků T-34/76, které se ve dvou skupinách přibližovaly směrem k němu. Nikdo z posádek sovětských strojů si nízkého Stugu nevšiml a tak měl Wittmann v momentě svého prvního výstřelu výhodu naprostého překvapení. Díky tomu se mu podařilo zničit dva sovětské tanky než byl zpozorován a donucen opustit stanoviště. Wittmann dojel až k okraji blízkého lesa kde se ukryl, vysedl z vozidla a vydal se pěšky na obhlídku okolí. Rusové se však velmi rychle přiblížili a jeden T-34 se dostal do nebezpečné blízkosti ještě dříve než se Wittmann stihl vrátit ke stroji. Wittmannův střelec, Rottenführer Klinck,

byl tedy nucen na okamžik převzít velení a ruské troufalce zlikvidovat. Boj však pokračoval a Wittmannově Stugu se během následujících chvil podařilo zlikvidovat ještě další tři ruské tanky. Celkem tedy Wittmann toho dne zničil šest nepřátelských tanků a zajal tři zraněné členy jejich posádek. Úspěch to byl o to významnější, že se jednalo o moderní typy tanků, které Němcům v této fázi operace Barbarossa právem naháněly hrůzu.

neopustil Wittmann svoji jednotku a dál se účastnil bojů. 8. září mu byl za jeho bojové zásluhy udělen železný kříž první třídy. Na přelomu září a října 1941 se Wittmannova jednotka nacházela v okolí města Perekop kde musela vytrvale odvracet jeden ruský protiútok za druhým. Během těchto tuhých bojů byl Michael Wittmann 8. října opět raněn na hlavě a na pravém stehně. 9. listopadu byl potom povýšen do hodnosti SSOberscharführera (praporčík) a doporučen do důstojnické školy WaffenSS. V listopadu 1941 po účasti na dobytí Rostova, obdržel Wittmann stříbrný odznak za 25 absolvovaných útoků. Tuhá ruská zima brzy poté prakticky zastavila útočnou aktivitu německých vojsk. Wittmann bojoval se svojí jednotkou na východní frontě až do června 1942 kdy odjel zpět do Německa aby nastoupil do kadetní školy SS v Bad Tölz.

Ještě téhož dne rozhodl velitel Leibstandarte Sepp Dietrich o vyznamenání Michaela Wittmanna železným křížem druhé třídy. Když se jej Dietrich při předávání vyznamenání zeptal, zda má nějaké zvláštní přání, které by mu mohl on splnit, přál si Wittmann aby byla třem zraněným ruským tankistům zajištěna pořádná lékařská péče. V srpnu 1941 během bojů nedaleko ukrajinského města Uman byl Wittmann zraněn. Utrpěl tržnou ránu na hlavě a v obličeji. Ačkoliv nebylo toto zranění nijak vážné, bylo to zranění bojové a Wittmannovi tedy vyneslo odznak za zranění. Ani během léčby zranění 49

Trénink, kterým Wittmann v Bad Tölz prošel byl skutečně důkladný. Mladí

důstojníci Waffen-SS se zdokonalovali tělesně i duševně. Vedle náročných fyzických cvičení se učili ovládat různé druhy zbraní, rozumět různým typům bojové techniky a hlavně znát a používat nejefektivnější bojovou taktiku pro daný typ zbraně, terénu či protivníka. Mimo to

byl samozřejmě věnován prostor i politickým a ideologickým školením. Obrovský důraz byl po celou dobu tréninku kladen na kamarádství a týmovou spolupráci. Důstojníci WaffenSS neměli být žádní "ouřadové". Měli bojovat po boku svých podřízených a být pro ně příkladem. Studium ukončil Wittmann v září 1942 a poté nastoupil k záložnímu tankovému praporu kde čekal na své přidělení k nějaké bojové jednotce. Po dvou letech tak vyměnil šedozelenou uniformu dělostřelectva, kterou nosili i posádky samohybných děl, za černou uniformu tankistů.

21. prosince byl Wittmann povýšen do hodnosti SS-Untersturmführera (poručík) a zároveň byl přidělen k 500. školnímu tankovému praporu v Paderbornu a ihned poslán do výcvikového střediska v Ploermelu na severu Francie aby se naučil zacházet s nejnovější zbraní německé Panzerwaffe těžkým tankem Tiger. Stejně jako valná většina jeho kolegů byl Wittmann ohromen tímto strojem. Ačkoliv by se dalo říct, že tentokrát "přesedal" na stroj velmi podobný tomu, se kterým již měl bohaté zkušenosti, byl to možná ještě větší skok než když před dvěma lety vyměnil obrněný automobil za samohybné dělo. Tank Tiger byl ve srovnání se Stug III více než dvakrát těžší, poháněl jej dvakrát silnější motor ale hlavně byl vyzbrojen nejlepším 50

kanonem své doby, kanonem nevídané účinnosti, přesnosti a efektivního dostřelu. Wittmann měl však již relativně hodně bojových zkušeností a byl realista. Uvědomoval si tedy, že i stroj takových rozměrů, síly a pancéřování má svoje slabé stránky a není nezničitelný. Proto věnoval velkou péči studiu jeho vlastností a rozpoznání těchto slabých stránek. Zde se Wittmann také poprvé setkal se svým budoucím věrným spolubojovníkem, střelcem Balthasarem Wollem. Ačkoliv byl Wittmann pro tank Tiger kompletně vyškolen, nebyl mu prozatím jeden z těchto strojů svěřen. Namísto toho dostal velení čety středních tanků Panzer III, jejichž úkolem byla podpora Tigerů. Na podzim 1942 byl původní 1. motorizované divizi Waffen SS Leistandarte Adolf Hitler udělen status Divize pancéřových granátníků. Wittmannova tanková četa byla součástí 13. roty této divize. Wittmannův tank nesl číslo 4L1. V lednu 1943 se Wittmannova jednotka stala součástí nově vytvořeného 1. tankového sboru Waffen SS a Wittmann byl spolu s celým sborem vyslán na východní frontu. A bylo právě načase. V té době totiž Rusové zahájili ofenzívu u Stalingradu, prolomili německá křídla, obklíčili šestou armádu a valili se na západ. A právě Waffen SS je měly zastavit. A dočasně se jim to také povedlo když v březnu 1943 úspěšně vytlačily rudou armádu z Charkova a stabilizovaly tak frontu. Po tomto opěvovaném vítězství nad bolševiky začali Němci s přípravami na léto, které poskytovalo podmínky pro jejich ofenzívu. Do jižního Ruska tak

začaly záhy proudit vlaky plné posil a nové techniky, samozřejmě včetně tanků Tiger. Díky tomu mohl v dubnu 1943 usednout Wittmann poprvé do vlastního Tigeru s taktickým číslem 1331 (toto číslo měl tank ovšem až od května). 5. července 1943 byla zahájena operace Zitadelle, jejímž cílem byla likvidace ruských sil ve výběžku okolo Kursku a obsazení tohoto významného města. Wittmannova jednotka byla nasazena do boje na jižním křídle útoku. První den boje doprovázeli Wittmanna v jeho Tigeru střelec Balthasar Woll, řidič Siegfried Fuss, nabíječ Walter Koch a radista Karl Lieber. Ačkoliv se členové tankových posádek v bojových podmínkách relativně často měnily, hlídal si Wittmann úzkostně aby střelcem v jeho tanku byl pokud možno vždy Balthasar "Bobby" Woll. Woll byl velmi nadaný střelec, který dokázal přesně mířit i při střelbě za jízdy. Za své zásluhy si dokonce vysloužil rytířský kříž a v roce 1944 se sám stal velitelem tanku Tiger. Hned v průběhu prvního dne však došlo ke zranění nabíječe Waltera Kocha. Jako náhrada byl k Wittmannovi přidělen nabíječ Max Gaube. Mimoto došlo první den bojů ještě k jedné nepříjemnosti. Mina, na kterou tank najel, poškodila jeden z pásů a stroj musel být opraven. Jinak byl ovšem 5. červenec 1943 pro Wittmanna velkým úspěchem neboť tento den jeho Tiger zlikvidoval celkem 13 nepřátelských tanků a 2 protitanková děla. Operace Zitadelle se však nevyvíjela podle plánu. Ztráty rostly a postup váznul. 17. července nakonec i Hitler sám uznal, že splnění cílů operace není možné a celou ofenzívu odvolal. Po jejím 51

skončení si Wittmann mohl na své konto připsat celkem 30 zničených ruských tanků a 28 protitankových děl. 29. července 1943 byla 13. rota Panzer Grenadier Division LAH přiřazena k nově zformovanému 101. praporu těžkých tanků Waffen-SS, jehož se tak Wittmann stal příslušníkem. Velení praporu dostal na starosti SS-Hauptsturmführer Heinz Kling. Wittmann přesedlal no nový tank s taktickým číslem S21 a stal se velitelem 2. čety patřící pod 3. rotu. 8. srpna potom byl celý prapor poslán do Itálie k odpočinku a doplnění stavů po ztrátách utrpěných u Kurska. Návrat na frontu přišel v říjnu. 101. prapor těžkých tanků Waffen SS byl nasazen v okolí ukrajinského Kyjeva aby zadržel ruskou ofenzívu. Během následujících týdnů zažili němečtí tankisté řadu vyčerpávajících střetnutí s nekonečnou přesilou ruské techniky. K tomu jim život komplikoval také tradiční ruský spojenec, počasí. Tanky se zase jako každé jaro a podzim brodily oceány bláta a trpěly s tím souvisejícími poruchami. Počet vítězných kruhů na hlavni Wittmannova Tigeru však přes nepříznivé podmínky dál narůstal. Na konci prosince 1943, když už bláto dávno vystřídal krutý mráz, byl Wittmann povýšen na velitele 2. roty čímž pod své velení dostal celkem 12 tanků Tiger.

Během noci ze 7. na 8. ledna zničil Wittmann tři sovětské tanky a jedno protitankové dělo. 9. ledna potom přidal na své konto dalších 6 nepřátelských tanků. Tím jeho celkové skóre dosáhlo 66 zničených nepřátelských obrněnců. Na základě těchto úspěchů byl Wittmann 10. ledna navržen divizním velitelem Theodorem Wischem na rytířský kříž. 14. ledna 1944 jej potom skutečně převzal. Svoje vyznamenání oslavil Wittmann vskutku stylově. V období mezi 10. lednem, kdy byl návrh podán a 14. lednem kdy mu byl kříž udělen, zlikvidoval Wittmannův tank v boji neuvěřitelných 22 nepřátelských strojů a jeho konto tak dosáhlo symbolické sumy 88 vítězství. Po této skvělé sérii byl na rytířský kříž navržen i Wittmanův střelec Bobby Woll. Převzal jej od Theodora Wische 15. ledna. Oslnivá Wittmannova kariéra neunikla samozřejmě oku německé propagandy. U příležitosti 88. vítězství proto Wittmann se svojí posádkou pózoval pro propagandistické snímky před svým tankem. Na hlaveň 88ti milimetrového kanonu byl nakreslen stejný počet vítězných kruhů, každý za jeden zničený nepřátelský obrněnec. 20. ledna čekala Wittmanna další pocta. Toho dne byl povýšen do hodnosti SSObersturmführera (nadporučík). Ani na chvíli však neusnul na vavřínech a ještě do konce ledna dosáhlo jeho konto celé stovky zničených protivníků! 30. ledna 52

obdržel Wittmann od Adolfa Hitlera osobní telegram tohoto znění: "Z vděčnosti za Vaše hrdinské skutky na bitevním poli pro budoucnost našeho lidu, Vám jako 380. vojákovi německého Wehrmachtu uděluji dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže. Adolf Hitler." 2. února 1944 Wittmann dubové ratolesti také skutečně převzal a to přímo z rukou Führera a stal se tak prvním držitelem tohoto vyznamenání v řadách 101. praporu těžkých tanků Waffen SS. Skutečný hrdina byl na světě. Jeho jméno začalo plnit titulky válečného tisku po celém Německu. Posledních 9 vítězství na východní frontě zaznamenal Wittmann během bojů o záchranu německých vojáků obklíčených v Čerkaském kotli. Na přelomu února a března byla potom většina 101. praporu těžkých tanků poslána do Belgie k zotavení a doplnění stavů. Pro Wittmanna začal kolotoč povinností, poněkud odlišný od toho, který zažíval denně na frontě. Byl teď národním hrdinou a musel přijímat nespočet pozvání na oficiální události a rozhovory s tiskem. 1. března 1944 se Michael Wittmann oženil. Vzal si svou přítelkyni a snoubenku Hildegard Burmesterovou, se kterou se seznámil během svého studia na kadetní škole Waffen SS v Bad Tölz. Svědčil mu člen jeho posádky a dobrý přítel Balthasar Woll. Ačkoliv svatba proběhla ve velmi skromném duchu pouze za účasti rodin a přátel, tisk jí nezapomněl věnovat patřičnou pozornost. Za doprovodu tisku vykonal Wittmann také návštěvu Henschelovy továrny v

Kasselu a to 16. dubna 1944. Poté co absolvoval prohlídku továrny, která produkovala jemu dobře známý válečný stroj Tiger, přednesl Wittmann krátkou řeč v níž poděkoval dělníkům za skvělou

práci, kterou odvádějí. V té době již byl Wittmann opravdovou celebritou. Dostával stovky dopisů od svých příznivců a v podstatě se nemohl ani volně pohybovat po ulici aniž by jej obklopil dav zvědavců a lovců autogramů. V květnu 1944 byl Wittmann spolu s celou svojí druhou rotou 101. praporu v očekávání brzké invaze spojenců převelen do nového místa působiště, do Francie. Bojové podmínky ve Francii byly zásadně odlišné od těch v Sovětském svazu. Namísto širých otevřených plání zde byl zvlněný terén s častými lesíky. Rovněž města a vesnice byly mnohem blíže u sebe. To bralo německým tankistům výhodu, kterou jim poskytoval výkonný kanon tanku Tiger. V Rusku likvidovali Němci nepřátelské tanky na rovných pláních z obrovské vzdálenosti a tak kompenzovali ruskou početní 53

převahu. To ve Francii nebylo tak snadné. 6. června došlo ke spojeneckému vylodění v Normandii. Následujícího dne dostala Wittmannova jednotka příkaz přesunout se do oblasti bojů. V té době přesedlal Wittmann na nový tank Tiger pozdní výrobní verze s taktickým číslem 205. Od 7. do 12. června byla Wittmannova 2. rota 101. praporu na pochodu směrem k frontě do oblasti Bayeux aby se zde spojila s 12. SS Panzer Division Hitlerjugend a se školní tankovou divizí Panzer Lehr Division. Cestu jim ztrpčovaly nálety spojeneckých letounů, které Wittmannově jednotce způsobily citelné ztráty. Během leteckého útoku byl poškozen rovněž tank, kterému velel Wittmannův přítel Bobby Woll. Jelikož se Woll ocitl bez vlastního stroje, zařadil jej Wittmann jako střelce do své vlastní posádky. 13. června okolo šesté hodiny ráno vyrazil Wittmann spolu s dalšími šesti tanky Tiger k vesnici Villers-Bocage, kterou měl držet a bránit postupu britů na Caen. Když se přiblížil, zpozoroval z kopce nad vesnicí dlouhou kolonu spojeneckých vozidel. Bitva, která následovala v příštích hodinách se zapsala do dějin druhé světové války. Události ve Villers-Bocage jsou popsány samostatně v jiné části těchto stránek. Pro shrnutí stačí říci, že toho dne Wittmannova rota zlikvidovala 30 nepřátelských tanků a stejný počet jiných obrněných vozidel plus dvě obávaná šestiliberní protitanková děla. Wittmannův tank přitom sám zničil 27 strojů z nichž 11 byly tanky. Po této akci navrhl Generál zbraní SS a velitel divize LSSAH Sepp Dietrich

Wittmanna na další vyznamenání. K jeho rytířskému kříži a dubovým ratolestem měly přibýt meče. Dietrich sám mu druhé nejvyšší vyznamenání Říše předal 22. června 1944. Téhož dne byl Wittmann také povýšen do hodnosti SSHauptsturmführera (kapitán). 25. června mu meče podruhé symbolicky předal sám Hitler ve svém horském sídle v Berchtesgadenu. Propaganda pracovala na plné obrátky. Fotografie mladého hrdiny opět zaplnily stránky novin. Wittmann zatím vychutnával zaslouženou dovolenou se svojí rodinou v jejich novém domově v Erbstdorfu. Tehdy Wittmann obdržel nabídku stát se instruktorem ve škole tankového vojska v Paderbornu. Odmítl ji ovšem s tím, že jeho kamarádi na frontě ho potřebují víc. Toto jeho rozhodnutí se brzy ukázalo být vskutku osudovým. 10. července, po vážném zranění Obersturmbannführera Heinze von Westernhagen, byl Wittmann jmenován namísto něj velitelem celého 101. praporu těžkých tanků. Po svém předchůdci převzal také jeho tank s taktickým číslem 007. Jak příznačné se z dnešního pohledu toto číslo jeví pro nejlepšího z nejlepších. Koncem července 1944 se boje v oblasti Caen stupňovaly a 101. prapor těžkých tanků Waffen SS byl přímo uprostřed tohoto pekla. Wittmann a celá druhá rota praporu byla v té době přidělena pod 12. SS Panzer Division Hitlerjugend pod velením legendárního Kurta Meyera. 7. srpna roku 1944 zahájili spojenci další sérii útoků, operaci Totalize. 3. americká armáda generála Pattona měla spolu s britskými a kanadskými jednotkami provést obklíčení německých jednotek v oblasti Falaise. To by znamenalo 54

katastrofu a Němci proto museli přejít do protiútoku a zabránit nejhoršímu. Tanky Wittmannovy roty proto dostaly rozkaz k provedení úderu na spojenecké jednotky severně od města Cintheaux a k zablokování silnice číslo 158 mezi Caen a Falaise. 8. srpna dopoledne vyrazil Wittmannův tank číslo 007 spolu s dalšími dvěma stroji Tiger k městu Cintheaux. Posádku Wittmannova tanku toho dne tvořil střelec SSUnterscharführer Karl Wagner, nabíječ SS-Sturmmann Günther Weber, radista SS-Sturmmann Rudolf Hirschel a řidič SS-Unterscharführer Heinrich Reimers. Toho dne neměl původně Wittmann do akce vůbec nastoupit. Skupinu tanků měl vést nově povýšený velitel třetí roty SSHauptsturmführer Franz Heurich. Wittmann však jeho úkol převzal vzhledem k Heurichovým nedostatečným bojovým zkušenostem. Wittmann ovšem netušil, že v cílové oblasti operují i britské tanky Sherman Firefly s kanony ráže 76,2 mm schopné probít i pancíř Tigeru. U města Cintheaux se právě okolo poledne nacházely tanky čety A z 33. obrněné brigády Northhamptonshirské jízdy. Ve 12:20 hodin nahlásil velitel tanku Sherman Firefly seržant Gordon, že zpozoroval tři tanky Tiger postupující pomalu v řadě za sebou po poli vedle silnice číslo 158. Po té co se Tigery přiblížily na vzdálenost okolo 700 metrů, vypálil Gordon na poslední tank v koloně. Bylo 12:40 když dvě protitankové střely zastavily a zapálily Tiger číslo 213, který jel na konci řady. Prostřední z německých tanků se ihned začal otáčet čelem k místu odkud výstřel vyšel. Byl to tank číslo 007, tank Michaela Wittmanna. Wittmann na

Sherman vypálil ale střela pouze škrábla jeho věž. Nicméně seržant Gordon se při otřesu věže vážně zranil na hlavě. Velení tanku proto rychle převzal poručík James a vydal rozkaz k palbě na protivníka. Jeho střela Tiger zasáhla přesně. Stroj se zastavil a zůstal stát. Věž se nehýbala, poklopy zůstaly zavřené. Bylo asi 12:45. Hauptscharführer Hans Höflinger, velitel tanku číslo 213, který byl vyřazen jako první, se pokoušel dostat k Wittmannovu tanku a pomoci jeho posádce. Další nepřátelská palba jej však donutila ustoupit. Ve 12:47 vyšlehly z Tigeru číslo 007 plameny. O chvíli později se okolím rozlehla ohromná exploze. Došlo k výbuchu munice na palubě. Výbuch byl tak silný, že kompletně odtrhl 8 tun těžkou věž a odhodil ji několik metrů od trupu tanku. Nikdo z posádky nepřežil. Poslední ze tří německých obrněnců se dal na ústup ale během chvíle byl zastaven další palbou Shermanu. Britové během tohoto střetnutí neztratili jediný tank. O pár hodin později byl Michael Wittmann a jeho posádka prohlášen za nezvěstného. Během noci z 8. na 9. srpna Wittmanna marně hledali příslušníci 12.

55

SS Panzer Division Hitlerjugend. Další dny již potom začali Němci řešit úplně jiné problémy. Uzavření Falaiského kotle se spojencům povedlo a během následujících dvou týdnu v něm bylo při leteckých útocích zmasakrováno přes 10 000 vojáků. Dalších zhruba 30 000 se jich vzdalo. Němci ztratili 190 tanků, 160 obrněných vozidel, 250 děl a 1800 nákladních automobilů. Místo Wittmannova skonu bylo nenávratně vytrženo z německé moci a jeho ostatky tak ani nemohly být pohřbeny ve vlasti. Německá propaganda samozřejmě neměla zájem hrdinovu smrt nějak barvitě líčit a stále zoufalejší situace Třetí říše jen dopomohla tomu, že této události brzy nikdo nevěnoval příliš pozornosti. Byl to prostě další padlý německý voják. Ani spojenci nejprve nevěděli jakou rybu se jim u Cintheaux podařilo ulovit. Není proto divu, že kolem přesného způsobu jeho skonu existovalo po válce mnoho nejasností. Němci sami zveřejnili zprávu, že Wittmannův tank zničila letecká puma. To však byla pravděpodobně pouze cílená lež. Pro německou propagandu

bylo totiž nepřijatelné aby si veřejnost myslela, že nejlepší německý tankista byl zabit v tankovém střetnutí. Rovněž někteří pováleční historikové se přikláněli k názoru, že Wittmannův Tiger zničila raketa vypálená z letounu Hawker Typhoon. Podle zpráv spojeneckého velení však 8. srpna 1944 v oblasti nad Cintheaux žádný letoun neprovedl útok na tanky protivníka. Navíc se k přemožení tankového esa zpětně přihlásilo několik dalších pozemních spojeneckých jednotek, které daného dne operovaly třeba jen v blízkosti inkriminované oblasti. Zuhelnatělá těla tankistů později pravděpodobně zakopali vesničané nedaleko vraku tanku. V březnu roku 1983 narazili dělníci při opravě silnice mezi Caen a Falaise na neoznačený hrob. Kostry v něm byly identifikovány hledačem válečných hrobů Jean Paulem Palludem jako posádka tanku číslo 007. Wittmann sám byl identifikován podle deformované čelisti a umělých zubů, což byly následky jeho zranění na Ukrajině. Navíc se na místě našla identifikační známka řidiče tanku Heinricha Reimerse. Na žádost německé komise pro válečné hroby byla těla vyzvednuta a převezena na německý vojenský hřbitov De La Cambe. Zde Wittmann a jeho posádka z tanku 007 odpočívá dodnes. Michael Wittmann byl zabit v akci ve věku 30 let. Na svém kontě v té době měl celkem 138 zničených nepřátelských tanků, 132 protitankových i jiných děl a bezpočet lehkých vozidel. Toto skóre z něj udělalo nejúspěšnějšího tankového velitele druhé světové války i celé dosavadní historie.

56

V osudný den 8. 8. 1944 byl Wittmann nejstarším členem posádky tanku 007. Řidiči Heinrichu Reimersovi bylo pouhých 20 let stejně jako radistovi Rudolfu Hirschelovi a nabíječi Güntheru Weberovi. Střelec Karl Wagner měl 24 let. Wittmannův někdejší střelec a přítel Balthasar Woll byl 2. srpna 1944 raněn a musel být hospitalizován. To mu možná zachránilo život neboť si jej Wittmann v onen osudný den nemohl vzít s sebou do akce. Woll válku přežil a zemřel přirozenou smrtí v roce 1996. Dovětek: Při čtení o Michaelu Wittmanovi je nutné si uvědomit, že byl členem SS, označené Norimberským tribunálem za zločineckou organizaci. Dále nezapomínejme, že i členové Wittmanových jednotek mají na svědomí těžké válečné zločiny a že se mj. podíleli na okupaci Československa. Článek o něm v tomto čísle Deníku Nooba vám předkládáme z důvodů čistě historiografických a byť nás osud mužů, jako byl Wittman, zajímá, činnost SS, jako organizace, samozřejmě odsuzujeme. Koneckonců jak víte, pro veterány našich tankových jednotek jsme před časem uspořádali úspěšnou sbírku, protože to oni jsou naši hrdinové.