MANUÁL AGENTURY PRO SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ PRO KOMUNITNÍ PRÁCI Připraveno Platformou pro podporu implementace komunitní práce v ČR
listopad 2015
1
ÚVOD Materiál, který předkládáme, je společným dílem členů Platformy pro podporu implementace komunitní práce v ČR organizované Agenturou pro sociální začleňování Úřadu vlády ČR. Členy Platformy představují realizátoři komunitní práce v praxi, univerzitní vzdělavatelé sociální práce (a v jejím rámci metody komunitní sociální práce), představitelé místních správ a samospráv podporujících realizaci komunitní práce na svých územích a zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Předkládaný materiál vznikl společnou diskuzí a prací členů v průběhu roku 2015. Agentura pro sociální začleňování vnímá zmocňující emancipační potenciál komunitní práce a vidí v ní jeden z možných efektivních nástrojů přispívající k sociálnímu začleňování vyloučených nebo vyloučením ohrožených skupin osob. Agentura podporuje rozvoj a implementaci komunitní práce (nejen) v sociálně vyloučených lokalitách v České republice, v nichž působí, a organizování pravidelných setkání Platformy pro podporu implementace komunitní práce v ČR a vydání tohoto materiálu k metodice komunitní práce tomuto procesu, doufáme, také přispěje. V ČR již vyšly některé akademické materiály ke komunitní práci – „Komunitní práce“ P. Hartla, „Teorie a modely komunitní práce“ A. Gojové aj.; dále metodické materiály vzniklé na základě praxe a zkušeností s realizací komunitní práce (většinou reflektující etnický charakter práce) - např. „Jak na to – zkušenosti a nápady jak realizovat komunitní práci v sociálně vyloučených lokalitách“ Vzájemného soužití o.s.; „Mít život ve svých rukou“ autorek Z. Havrdové, J. Kosové, J. Svobodové, A. Vomlelové; Rozhledna sociální integrace „Katalog příkladů dobré praxe v oblasti romské integrace“ Otevřené společnosti, o.p.s ve spolupráci se sdružením FORINT; a Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR nedávno vydané Sešity sociální práce, z nichž komunitní práce se týká sešit „Role sociálního pracovníka v komunitní práci“. Za zmínku také stojí metodické materiály na pomezí komunitní práce a vzdělávání „Metodika programu Active Citizens“ vytvořená British Councilem a Člověkem v tísni, o.p.s. či komunitní práce a terénní sociální práce „Manuál Mosty z chudoby – Strategie pro profesionály a komunity“ autorů P. Kroheho a L. Saulové z Centra pro komunitní práci Přerov 2013 a řada dalších. Materiál Platformy pro podporu implementace komunitní práce v ČR je založen na konsenzu členů Platformy s jeho obsahem. Materiál vznikal postupným hledáním společného průniku názorů a zkušeností při formulaci definic, principů, cílů a pracovních postupů komunitní práce. Jde o syntézu dobrých praxí realizátorů, teoretických názorů vzdělavatelů a praktických zkušeností a politických postojů představitelů správ, samospráv a centrálních orgánů státní správy zastoupených v Platformě, přičemž je nutno zmínit, že se materiál orientuje na komunitní práci v rámci sociální práce, pro kterou ve shodě s MPSV ČR používáme termín „komunitní sociální práce“.
VZTAH KOMUNITNÍ PRÁCE A SOCIÁLNÍ PRÁCE Následující definice sociální práce byla coby Globální definice sociální práce schválena Valným shromážděním IFSW (Mezinárodní federace sociálních pracovníků) a IASSW (Mezinárodní asociace vzdělavatelů sociální práce) v červenci 2014 v Melbourne. "Sociální práce je na praxi založená profese a akademická disciplína, která podporuje sociální změnu a rozvoj, sociální soudržnost a posílení a osvobození lidí. Pro sociální práci jsou zásadní principy sociální spravedlnosti, lidských práv, kolektivní zodpovědnosti a respektu k rozmanitosti podpořeno teoriemi sociální práce, sociálních a humanitních věd a domorodých znalostí. Sociální práce zapojuje lidi a struktury do řešení problémů a zlepšování životní pohody.“
2
(Výše uvedená definice může být zesílena na národní a/nebo regionální úrovni.) Profese (sociální práce) je zavázána udržovat sociální stabilitu, pokud tato stabilita neslouží k marginalizaci, vyloučení nebo útlaku jakékoliv menšinové skupiny nebo osob. Mandát sociální změny je založen na předpokladu, že intervence sociální práce se koná, když současná situace, ať už na úrovni osoby, rodiny, malé skupiny, společenství nebo společnosti, je uznána za potřebnou změny či vývoje. je řízen potřebou změnit ty strukturální podmínky, které přispívají k marginalizaci, sociálnímu vyloučení a útlaku. Iniciativy společenské změny uznávají místo lidské agendy při prosazování lidských práv a ekonomické, environmentální a sociální spravedlnosti. Sociální rozvoj je koncipován jako hlavní strategie pro intervence, požadované koncové stavy a politický rámec. Upřednostňuje sociálně-strukturální a ekonomický rozvoj a nesouhlasí s konvenční moudrostí, že hospodářský růst je základním předpokladem pro sociální rozvoj.“ Sociální práce je tradičně členěna na sociální práci s jednotlivcem, sociální práci se skupinou a sociální práci s komunitou. (Řezníček 1994). V 70. letech 20. století však začalo být členění na 3 metody zpochybňováno. Podle Pincuse a Minahana (Encyclopedia, 1987) by měli být sociální pracovníci schopni používat celou řadu metod a intervencí (ne pouze sociální práci s jednotlivcem, skupinou a komunitou) tzv. generickou sociální práci. Kritiku členění metod sociální práce na základě velikosti systému přednesli také Schwartz a Bisno (Compton, Galaway, 1979) - podle nich je nelogické upřednostňovat kvantitativní prvek nad kvalitativním (daným charakterem problému). KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Komunitní sociální práce je Barclayem (Coulshed, Orme, 1998) definována jako: „oficiální sociální práce…usilující o zmocňování a podporu formálních a neformálních sociálních sítí, které tvoří základní definici komunity, a o posilňování klientských komunit zájmů“. „Komunitní práce má zmocnit členy k překonání problémů a skrze přímou práci se skupinami a organizacemi, nebo jejich iniciováním, zvýšit společné pocity solidarity a kompetence. Komunitní práce se také zapojuje do plánování a ovlivňování politiky. Může být prvkem sociální práce, ale neobsahuje celou sociální práci, a ani sociální práce nezahrnuje celou komunitní práci“. Campfens (1996) vidí komunitní práci jako budoucnost sociální práce, protože v souvislosti s oslabováním vlivu sociálního státu dochází k přenosu aktivit a odpovědnosti na lokální úroveň a komunální iniciativy. PARADIGMA KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Následující Suttonovy myšlenky (1998) považujeme za paradigmatické východisko komunitní sociální práce: ● Podstatní jsou lidé, a politické, administrativní a organizační systémy by měly být posuzovány podle jejich vlivu na ně. ● Společnost by měla vytvořit podmínky pro co největší participaci lidí a umožnit jim jejich další rozvoj. ● Společnost by měla usilovat o co největší míru sociální rovnosti a spravedlnosti a to skrze sdílení a redistribuci moci. Komunitní sociální práce představuje jednu z metod, která je schopna toto obecné paradigma naplnit.
3
DEFINICE KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE definice podle Platformy pro podporu implementace komunitní práce v ČR: Komunitní sociální práce je metoda participativního dosahování komunitou definovaných společných cílů v místech, kde lidé žijí, prostřednictvím vyhledávání, využívání a tvorby potřebných zdrojů. Obecným cílem komunitní sociální práce je zisk schopností a možností plně realizovat občanská práva a povinnosti (tzv. zplnomocnění) a zaměřuje se stejně tak na změnu vnitřních (intrapersonálních) limitů jako na odstranění vnějších (sociálních) bariér. Komunitní sociální práce je založená na propojování sdílených potřeb a existujících zdrojů (lidských, materiálních, finančních aj.) uvnitř komunity a na stanovování dosažitelných cílů na základě možností dané komunity. Komunitní sociální práce představuje zplnomocňující přístup ke členům komunity. Komunitní práce je metoda participativního přístupu (řešení) ke kolektivním/společným problémům, která vychází z konceptů občanské společnosti a participativní demokracie. (Henderson, Thomas, 2007) Hlavní zásadou komunitní sociální práce je podle Platformy pro podporu implementace komunitní práce rovnost důležitosti naplnění znaků komunitní sociální práce jako dosažení obecných cílů, přičemž v praxi nelze upřednostnit dosažení konkrétních výsledků na úkor dodržení základních znaků a principů komunitní sociální práce.
3 základní znaky komunitní sociální práce podle Platformy pro podporu implementace komunitní práce:
vlastnění/držení cíle (komunita definuje společné cíle a potřeby, komunita je expertem) vlastnění procesu a výsledků (komunita určuje priority, proces a postupy) participace (komunita se aktivně účastní řešení)
Komunitní sociální práce zkoumá, objasňuje a řeší sociální problémy v jejich časových, prostorových, historických a společenských dimenzích, a nezasahuje jen do jednoho problému, ale reaguje na všechny problémy, které lidé v lokalitě pokládají za důležité. (inspirováno Oelschlägelem) Komunitní práce se jako metoda v průběhu let a v různých zemích vyvíjela a lišila a je možno rozlišit množství pojetí komunitní práce, přístupů a modelů v návaznosti na různé tradice – anglosaskou tradici komunitního organizování, radikálních akcí (http://www.infed.org/community/b-comwrk.htm), holandskou školu komunitního rozvoje, německou sociálně pedagogicky orientovanou komunitní práci aj.. Témat, se kterými se může komunitní práce překrývat, je celá řada - letmý pohled na community studies (https://en.wikipedia.org/wiki/Community_studies) ukazuje celou řadu aktivit a oborů, které s komunitní prací úžeji či volněji souvisejí. Zatímco tedy kaomunitní plánování (ať už urbánní nebo sociálních služeb) je v ČR celkem zavedený pojem, komunitní rozvoj (community development) již méně a celá řada dalších modelů není v ČR známa vůbec, nebo jen zcela marginálně. Agentura pro sociální začleňování ze spektra modelů komunitní práce již řadu let používá komunitní organizování a komunitní plánování. V tomto roce se začala zaměřovat na větší zapojování samotných občanů do procesů komunitního rozvoje. Pokud opustíme tuto terminologii, resp. přejdeme do oblasti praktického výkonu komunitní sociální práce, tak se jedná o aktivní participaci občanů na rozhodování o
4
distribuci zdrojů a podobě systému, síťování veřejných, zdravotních, vzdělávacích, kulturních a sociálních služeb aj. V české praxi se setkáváme s tím, že komunitní sociální práce bývá zaměňována za terénní sociální práci. Uvedené potvrzují výstupy Programu podpory komunitní sociální práce v obcích s vyloučenou komunitou Fondu sociálního rozvoje (FSR) Slovenské republiky z roku 2013. „Komunitní práce v obci je systematický, cílevědomý proces zlepšování sociálních vztahů mezi zájmovými skupinami obyvatel obce a institucemi, které formují jejich každodenní realitu. Cílem komunitní práce v obci je motivovat obyvatele obce a instituce k hledání a formulování společných cílů, jakož i forem spolupráce jejich dosahování. Aktivizace členů komunity je předpokladem zvyšování jejich soudržnosti a dlouhodobého rozvoje komunity a je výsledkem uvědomění si, že úroveň komunitního života je jedním z limitujících faktorů jejich vlastního individuálního rozvoje.“ Hlavní rozdíly mezi komunitní sociální prací a terénní sociální prací (mají určité společné i rozdílné charakteristiky) nám znázorňuje tabulka převzatá z publikace Fondu sociálního rozvoje SR „Úvod do štandardov terénnej sociálnej práce v obci s osobitným zreteľom na prácu s vylúčenými komunitami“.
Hlavní rozdíly mezi komunitní sociální prací a terénní sociální prací Komunitní sociální práce Komunita obyvatel
Terénní sociální práce Klienti – jednotlivci, rodiny
Cíle
Sociální změna, odstranění strukturálních bariér, kolektivní naplňování potřeb
Překonání životní situace a rozvoj kompetencí jednotlivce, skupiny či rodiny
Nástroje
Mobilizace, akční výzkum, participativní metody rozhodování a evaluace, empowerment (komunitní organizování, komunitní rozvoj), tvorba nových programů (komunitní plánování, komunitní vzdělávání)
Depistáž, sociální poradenství v terénu, zplnomocňování, doprovázení
Působení v čase
Cyklus od poznávání komunity přes výzkum, identifikaci lídrů a stakeholderů (držitelů peněz či majetku), formulování potřeb, priorit, cílů, zdrojů, utváření koalicí a partnerství nebo uplatňování kompetitivních metod (soutěživých, soupeřivých), až po evaluaci procesů, cílů a dopadů. Obvykle delší než 2 roky
Od jednorázového podání informace přes krátkodobou intervenci (2-3 měsíce), až po dlouhodobou péči a podporu při překonávání obtížné sociální situace (1 rok).
Zájmy, které sleduje
Udržení sociálního smíru, překonání společenských (strukturálních) bariér
Udržení sociálního smíru, překonání sociální situace jednotlivce a rodiny
Náplň práce
Mapování komunity, navazování kontaktů, analýza vztahů, síťování, vedení kampaní, vytváření koalic, facilitace procesu veřejných diskusí, podpora a konzultační služby při vzniku komunitních občanských organizací, plánování a výkon komunitních akcí, evaluace dosaženého pokroku.
Navazování kontaktů, depistáž, zprostředkování kontaktů a informací, sociální poradenství, distribuce (zásobování, dodávání), doprovázení.
Cílová skupina
Zdroj:„Úvod do štandardov terénnej sociálnej práce v obci s osobitným zreteľom na prácu s vylúčenými komunitami“, http://www.fsr.gov.sk/external/298/brozura_2_vnutro_nahlad.pdf, str. 36-37, ze dne 20. 5. 2013
5
CÍLOVÁ SKUPINA KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Primární cílovou skupinou komunitní sociální práce jsou skupiny lidí, které spojují společná témata či problémy ohrožující (či zhoršující) jejich sociální začlenění, a/nebo sdílejí společný prostor. Sekundární cílovou skupinou jsou další aktéři - sousedé a instituce (samosprávy, školy, správa nemovitostí apod.), které reálně ovlivňují život místních obyvatel. KOMUNITA VS. SOUSEDSTVÍ Komunitu představuje skupina lidí, kteří sdílejí společné zájmy a hodnoty, a mezi nimiž jsou živé vazby. Komunita má určitou vnitřní strukturu, mechanismy organizace a komunikace. Sousedství představuje skupinu lidí, které spojuje pouze místo, kde žijí/bydlí. Vztahy mezi nimi jsou ryze sousedské, a i když často mají podobné potřeby, k jejich naplňování (na rozdíl od komunity) nedospívají společnými silami, ale individuálně, což může zvyšovat napětí mezi jednotlivci (způsoby naplňování potřeb jedněch nemusí být v souladu se způsoby dalších osob v sousedství, dochází zde k soutěžení, rivalitě a konkurenci jedněch na úkor druhých vzniklé z vědomí omezenosti zdrojů). Sousedství může být výchozím stavem pro tvorbu komunit. Lidé mají podobné potřeby a vytvoření komunitních vazeb mezi nimi může přispět k tomu, aby se učili své potřeby a cíle dosahovat efektivnějším způsobem - společnými silami s využitím silných stránek členů komunity a jejich interních zdrojů. Tvorba komunitních vazeb a budování (posléze posilování) komunity je cílem, k němuž komunitní sociální práce směřuje. CÍLE KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Cíle komunitní sociální práce podle Platformy pro podporu implementace komunitní práce jsou: budování a rozvoj komunit zlepšení kvality života, zisk vlivu nad životními podmínkami, přístup ke zdrojům (informace, finance, rozhodování, aj.) schopnost a možnost plně realizovat svá občanská práva i povinnosti (jde o občany, kteří vzhledem ke svému sociálnímu znevýhodnění mají ztíženou možnost plně realizovat svá občanská práva a povinnosti) Cílem komunitní sociální práce je sociální změna, identifikace a překonání strukturálních bariér, jejichž důsledkem je sociální nerovnost, znevýhodnění či vyloučení skupiny/skupin obyvatel. Podstatou regenerace komunity směrem k lepšímu sociálnímu začlenění je participativní přístup zaměřený na rozvoj komunity a rozvoj sociálního kapitálu. V jeho rámci se klade důraz na posilování vyloučené komunity (empowerment), na rozvoj kompetencí jejích členů, spolupráci a participaci v rozhodovacích procesech, s cílem identifikovat strukturální bariéry a odstraňovat je s použitím dosažitelných zdrojů. Komunitní sociální práce v obci umožňuje, aby se členové komunity stali aktivními partnery v regeneraci komunity, a to tím, že k ní sami přispějí a budou spolurozhodovat o tom, co se týká jejich života. Participace by měla umožnit, aby měli do jisté míry moc a kontrolu nad procesy, kterých jsou součástí. Specifikem komunitní sociální práce v obci s vyloučenou komunitou je její dvojúrovňovost. Jednou úrovní komunitní sociální práce je práce s vyloučenou komunitou, jejímž cílem je motivovat členy vyloučené komunity ke společné aktivní práci na zmírňování či odstraňování příčin, které vedly k vyloučení a jeho následkům. Druhou úrovní komunitní sociální práce v obci je práce s celou komunitou zaměřená na odstraňování napětí a konfliktů mezi vyloučenou komunitou a ostatními obyvateli, stejně tak jako na zmenšování rozdílů mezi vyloučenou částí a ostatními částmi obecní komunity. („Úvod do štandardov terénnej sociálnej práce v obci s osobitným zreteľom na prácu s vylúčenými komunitami“, Fond sociálního rozvoje SR, s. 37-38)
6
Cíle komunitní sociální práce mají dva rozměry; komunitní sociální práce: ● má vést k rozvoji kompetencí a schopností obyvatel ● společně plánovat, ● sdílet cíle, ● distribuovat úkoly, ● podílet se na jejich společném naplňování a rozvoji vztahu k místu (k lokalitě, k obci, k městu, k mikroregionu) na straně obyvatel; ● a zároveň má mít normativní účinek také pro okolí. Do komunitní sociální práce je doporučeno zapojovat institucionální okolí; rozvíjet práci nejen v lokalitě, ale i v jejím sousedství; a ovlivňovat pojetí sociální integrace. Podle klasické definice Popple (1995): „je účelem komunitní práce posílit schopnost lidí zvládat znevýhodňující a obtížné situace tím, že získají větší míru kontroly nad těmi okolnostmi života, jimž jsou společně vystaveni.“ Cílem je zplnomocnění jedinců a komunity jako celku skrze objevování jejich zdrojů, sil, snů, možností aj. (Kosová, J. a kol.) „Komunitní práce je „proces vědomého sociálního působení, které je zaměřeno na následující cíle (na všechny nebo alespoň některé z nich): ● propojení potřeb a existujících zdrojů v komunitě ● podpora skupinové solidarity a spolupráce v komunitě ● podpora změn v komunitě.“ (Dunham in Navrátil) Cílem komunitní sociální práce je mobilizace komunity a jejích zdrojů v intencích uschopňujícího přístupu. Tento proces je podle nizozemské expertky na komunitní práci Drs. Leidy Schuringy označován jako komunitní rozvoj. Leida Schuringa říká, že komunitní rozvoj: ● se zaměřuje na vytvoření místních kapacit pro identifikaci a řešení problémů, ne však na jejich řešení. ● je pozitivní při hodnocení členů komunity. ● informuje členy komunity o jejich kapacitách a zdrojích. ● zapojuje členy komunity přímo do jádra akcí. ● usiluje o dosažení udržitelných výsledků.
PRINCIPY KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
Princip lokalizace Princip bottom-up (zdola nahoru) Princip zkompetentňování/zplnomocňování Princip participace/podílení Princip spolupráce Princip dobrovolnosti – zapojení se do aktivit je pro všechny strany dobrovolné Princip spoluzodpovědnosti – spoluzodpovědnost nesou všechny zúčastněné a zapojené strany Přednost společného před individuálním Princip sdílení a redistribuce moci a zdrojů Princip subsidiarity (subsidiární využívání zdrojů) Princip transparentnosti procesů Princip multidimenzionality
7
HODNOTOVÝ ZÁKLAD KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Komunitní sociální pracovníci se plně řídí Etickým kodexem sociálních pracovníků České republiky. Hodnotový základ komunitní sociální práce je rozprostřen mezi dvěma póly: „společný zájem má přednost před zájmem jednotlivce“ a „respektovat a být respektován“, přičemž jde o uplatňování obou. ● Úcta/respekt - každý jednotlivec má právo na uznání a přijetí své osoby v komunitě, svých současných i potenciálních možností a kvalit. Jak říká Levická: „Při práci s komunitou musí sociální pracovník respektovat biologické, etnické, sociální, ekonomické, kulturní a jiné charakteristiky obyvatel komunity.“ (Levická, 2002, s. 72) ● Rovnocennost - všichni lidé jsou si rovni a každý člen komunity má stejné právo na vyjádření a uznání svého přání, potřeby, postoje, názoru aj.
METODIKA KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Komunitní sociální práce probíhá v opakovaných cyklech: mapování (včetně vstupu), plánování, realizace a hodnocení. 1.
2.
VSTUP DO LOKALITY A KONTAKTOVÁNÍ V rámci vstupu se pracovník seznamuje s lokalitou, jejími obyvateli a situací v lokalitě s problémy a potřebami, se kterými se místní obyvatelé setkávají a které je trápí. Tato aktivita odhadem zabírá 20 % - 30 % průběžné práce komunitního pracovníka. MAPOVÁNÍ POTŘEB, PROBLÉMŮ A ZDROJŮ V LOKALITĚ A JEJÍM OKOLÍ, FORMOVÁNÍ LOKÁLNÍ/JÁDROVÉ SKUPINY Komunitní pracovník vyhledává přímo v lokalitě iniciativní jedince, kteří mají potenciál a ochotu zapojit se do řešení společných problémů identifikovaných v 1. fázi a provádí jejich další systematický sběr. Z těchto iniciativních jedinců potom vytváří iniciační lokální skupinu, která se postupně stává hybatelem dalšího rozvoje komunity. Komunitní pracovník podle potřeby poskytuje organizační, vzdělávací, strategickou a facilitační podporu. Využívá k tomu širokou škálu postupů (od motivování, zvyšování sebedůvěry, podpory samoorganizování členů komunity až po zapojování komunity do komunitního plánování, rozvoje lokality či případné iniciace legislativních změn). Pomáhá hledat potřebné zdroje a cesty k nim. Komunitní pracovník oslovuje potenciální partnery komunity za účelem navázání spolupráce a to na úrovni obce, kraje, NNO, podnikatelské sféry aj. s cílem nalézt externí zdroje a aktivizovat/motivovat partnery pro realizaci komunitních cílů. (metodická poznámka: Jádrem této fáze je aktivizace „probouzení“ členů komunity, rozvoj činorodosti a samostatnosti členů komunity při definování sdílených problémů vedoucí k participaci a ke zplnomocnění; proces podněcování členů komunity ke změně pasivního postoje a přístupu v aktivní, posílení pocitu „mohu ovlivnit podmínky, které mají vliv na mou/naši životní situaci“.)
8
3.
STANOVENÍ CÍLŮ V této fázi jde o stanovení společných cílů členy komunity. V případě většího počtu cílů, je potřeba, aby členové komunity stanovili jejich priority a provedli volby, na dosažení kterých cílů budou pracovat a v jakém pořadí. Priority se stanovují dohodou místních obyvatel – členů komunity. Při dosahování dohody dáváme přednost konsenzu, který posiluje a motivuje pro další práci. Je vhodné vybírat takové cíle, které jsou uskutečnitelné, do jejichž realizace se může zapojit hodně lidí a pro jejichž dosažení máme zdroje - buď vlastní, nebo získané spoluprací s dalšími zapojenými subjekty. Kolem jednotlivých cílů se utvářejí skupiny osob zainteresovaných na jejich dosažení – cílově (tematicky) orientované samoorganizované skupiny. (metodická poznámka: Při výběru cílů je užitečné řídit se Kahnovými kritérii.)
4.
PLÁNOVÁNÍ V této fázi komunitní sociální práce vytvářejí tematicky/cílově orientované samoorganizované skupiny nebo lokální skupina plány aktivit vedoucích k dosažení cílů komunity. Plány by měly být postavené (pokud možno) na dostupných zdrojích – personálních, materiálních, finančních, časových aj. Potřeba a využívání zdrojů zvenčí komunity přispívá ke stavu závislosti a snižuje šance na dosažení udržitelnosti rozvoje a sebedůvěry komunity – členů komunity jako jednotlivců a komunity jako celku. (metodická poznámka: Mezi samoorganizovanými tematickými/cílově orientovanými skupinami a iniciační/lokální/jádrovou skupinou (synonyma dle různé terminologie) musí probíhat pravidelné kontakty a komunikace kvůli udržení synchronicity procesů, spolupráce, transparentnosti a spoluzodpovědnosti.
5.
REALIZACE PLÁNŮ / PROJEKTŮ Vlastní průběh realizace plánů závisí na zvoleném komunitním cíli. Při realizaci je důležité zapojit co největší počet členů komunity (z primární cílové skupiny) a partnerů (ze sekundární cílové skupiny). (metodická poznámka: Pokud komunita sama definuje své problémy, rozhoduje o způsobu jejich řešení, a sama se na něm podílí, je mnohem více motivovaná udržet to, čeho dosáhla. Získaná pozitivní zkušenost z dosažení zpočátku třeba i malých společných úspěchů lidi posiluje a zvyšuje předpoklady pro udržitelnost výsledků a dosažených změn.)
6.
HODNOCENÍ Hodnocení realizace plánů a dosažení cílů je velmi důležité. Umožňuje reálně zhodnotit úspěšnost aktivit a také poskytuje prostor pro prožití úspěchu, což zvyšuje motivaci pro další aktivity.
Pracovní postupy komunitní sociální práce: 1. Seznámení se s lokalitou, jejími obyvateli, institucemi, poskytovateli služeb, sousedy apod. 2. Mapování zdrojů v komunitě, sběr podkladů a tvorba sociálních map. 3. Identifikace potřeb a problémů (setkání a diskuze s obyvateli). 4. Stanovení cílů a priorit. 5. Vytváření pracovních (tematických) skupin. 6. Tvorba plánů a pracovních postupů. 7. Vlastní práce na dosažení cíle, naplnění potřeby, řešení problému, na změně. 8. Hodnocení (formou setkání obyvatel, komunitní akcí, oslavou společné práce).
9
metodická poznámka: Na individuální rovině dochází zapojením obyvatel SVL a osob ohrožených sociálním vyloučením k podpoře a rozvoji jejich sociálních kompetencí a vlastní self-efficacy (sebeúčinnosti) a již to samotné podporuje jejich sociální začleňování a případnou sociální mobilitu. Je třeba vytvářet a podporovat u obyvatel vědomí vlastních možností a spoluzodpovědnosti za řešení problémů. Napomáhat tomu, aby lidé nalezli své schopnosti a síly, naučili se vyjadřovat své názory a potřeby, překonali pasivitu a nevíru a začali rozvíjet své potenciály ve společnosti a životě. Na rovině místního společenství podporujeme komunikaci mezi jednotlivými členy komunity, budujeme a rozvíjíme mechanismy řešení vzájemných konfliktů, schopnosti lidí společně plánovat a rozhodovat a místní společenství postupně zkompetentňujeme. Aktivizujeme jak obyvatele sociálně vyloučených lokalit (dále SVL), tak i další aktéry (sousedy, instituce) a vytváříme sítě vzájemné podpory mezi členy komunity za akceptace komunitních cílů a aktivit. Aktivně do řešení problémů v daném místě zapojujeme všechny strany, kterých se problémy dotýkají, a využíváme všech dostupných prostředků se zajištěním externí podpory při řešení dílčích problémů (např. město, domovní správy).
INDIKÁTORY Komunitní sociální práci můžeme hodnotit kvantitativními i kvalitativními indikátory. Níže uvádíme příklady některých z nich. kvantitativní: ● počet oslovených osob z lokality/ze sousedství/z obce ● počet osob zapojených v komunitních aktivitách (udávaný v % z celkového počtu obyvatel lokality) ● počet podpořených osob (dle OPZ více než 40 hod intervencí/osobu), resp. celkový počet účastníků ● počet veřejných setkání v lokalitě/v sousedství/v obci ● počet rozhovorů ● počet a velikost ustavených lokálních/jádrových a/nebo samoorganizovaných tematických/cílově orientovaných skupin ● počet svolaných setkání lokální skupiny, samoorganizovaných skupin ● počet realizovaných setkání jednotlivých skupin ● počet kontaktů obyvatel komunity mimo lokalitu ● počet rodin, které posílají své děti do školy, mateřské školy ● počet lidí/rodin, kteří investují do svých bytů a /nebo domů ● počet iniciativ z aktivity komunity (bez zapojení podpůrné organizace) kvalitativní: indikátory zaměřené na “hodnotové” a dovednostní posuny jednotlivců a komunity lídři (vedoucí osobnosti v komunitě) jsou schopni sami vyjednávat a řešit problémy s organizacemi v širším sociálním prostředí, komunita je soběstačná, komunita se stává rovnocenným partnerem dalších subjektů obec/město/mikroregion/společnost se stává “občanskou společností” indikátory zaměřené na charakter procesů způsob/pravidla sledování potřeb cílové skupiny popis rozhodovacích procesů
10
způsoby stanovení cílů způsoby šíření informací uvnitř komunity způsoby šíření informací mimo komunitu způsoby propojení jednotlivých skupin uvnitř komunity
KVALIFIKAČNÍ POŽADAVKY NA KOMUNITNÍHO PRACOVNÍKA V oblasti komunitní sociální práce navrhujeme rozlišovat pozice“ garanta komunitní sociální práce, komunitního sociálního pracovníka a komunitního pracovníka. Realizátorem komunitní sociální práce je komunitní sociální pracovník, kterým může být pouze kvalifikovaný sociální pracovník s odborností dle požadavků zákona č. 108/2006 Sb. O sociálních službách, nebo komunitní pracovník (s jiným vzděláním) vedený garantem komunitní sociální práce. Garantem kvality realizace komunitní sociální práce musí být plně kvalifikovaný odborný sociální pracovník dle požadavků zákona č. 108/2006 Sb. O sociálních službách se vzděláním a přímou zkušeností s realizací metody komunitní sociální práce. Rozsah a obsah garance bude třeba dále specifikovat řídícím orgánem – MPSV ČR. PROFESIONÁLNÍ VÝBAVA KOMUNITNÍHO PRACOVNÍKA Pro stanovení potřebné profesionální výbavy komunitního pracovníka doporučujeme využít kompetenční model dle Drs. Leidy Schuringy (Komunitní práce a inkluze Romů, 2007, s. 172-176) z nějž jsme vybrali: ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ● ●
znalost historie a současné situace sociálního znevýhodnění a vyloučení v ČR znalost historie a současné situace etnických menšin na území ČR, zvl. Romů schopnost empatie, reflexe hodnotového systému jednotlivců a komunity schopnosti a dovednosti facilitace a motivace jednotlivců a skupin schopnost a dovednost podporovat samostatnost a samoorganizaci členů komunit schopnost pracovat s “mocí”, zvládat ji schopnost zvládat konflikty a napětí dovednost zpětné vazby a její reflexe (prostor pro kritiku, umění přijmout kritiku) dovednost mediace schopnost vytvářet „mosty“ – vazby k okolí a společnosti schopnost stimulovat kontakty mezi členy komunity a různými komunitami navzájem dovednost plánování
RIZIKA / ÚSKALÍ KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE A ZPŮSOBY JAK JIM PŘEDCHÁZET Proces komunitní sociální práce provází stálá potřeba dynamické rovnováhy mezi vnějším principem změny a vnitřní proměnou spočívající v rozvoji kompetencí, dovedností, sebepojetí, porozumění svým možnostem a svému postavení atd. Obě stránky - vnitřní a vnější - se mohou vzájemně potencovat a rozvíjet, ale obsahují i rizika, pro která máme příklady, kdy se ve jménu dosažení vnějších úspěchů rezignuje na udržitelný rozvoj vnitřních kapacit, nebo může dojít k posílení nežádoucích kulturních vzorců,
11
nezvládnutí převzetí moci členem komunity či nezamýšlenému posílení moci vybraných představitelů šedé či černé ekonomiky. Dalším úskalím, na které realizace komunitní sociální práce naráží, představuje stav občanské společnosti, ne úplná připravenost vnějšího institucionálního systému na sdílení moci a zdrojů se členy komunit, a zklamání z nenaplnění vnějších (převážně mocenských) zájmů, které mohou být s realizací komunitní sociální práce spojeny. Sociální začleňování je orientováno na pozitivní změnu, zvyšování sociální participace a redukci sociální nerovnosti a rozdělení. To předpokládá úsilí obou stran: samotných vyloučených i společnosti. Sociálně vyloučení musí změnit svůj většinou pasivní postoj a aktivně hledat cesty, jak se integrovat do společnosti a společnost musí být otevřená, vstřícná, schopná dát příležitosti a nediskriminovat.
PODMÍNKY PRO IMPLEMENTACI KOMUNITNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Potřeba komunitní sociální práce vzniká v případě znevýhodnění komunity vůči širšímu společenskému prostředí, nárůstu sociálně patologických jevů v komunitě a nedostatku zdrojů (vnitřních a/nebo vnějších) ke změně.
Pro efektivní výkon komunitní sociální práce vnímáme jako důležité, aby byla realizována „neutrálním“ subjektem, který nemá přímou vazbu ani na samosprávu v dané lokalitě, ani na poskytovatele sociálních služeb nebo jinou organizaci, která má vůči občanům v dané lokalitě „úřední“ či mocenské kompetence nebo poskytuje služby apod. Na základě získaných zkušeností upozorňujeme na to, že může v případě „definování“ potřeb a zájmů lidí v příslušné komunitě docházet k jejich modifikaci podle potřeb a zájmů příslušného úřadu či organizace a ke stanovování vlastních postupů řešení místo většinou složitého hledání způsobů řešení komunitou samotnou. Pro úspěšnost komunitní sociální práce je také důležité, aby v lokalitě byly zajištěny veřejné a sociální služby a komunitní pracovník nemusel řešit individuální a/nebo rodinné problémy členů komunity a mohl se soustředit na ty společné.
KOMUNITNÍ CENTRUM V průběhu realizace komunitní sociální práce (a/nebo po jejím skončení) může dojít ke vzniku potřeby fyzického zázemí v lokalitě pro obyvatele lokality, lokální a samoorganizované skupiny aktivních obyvatel i komunitního (sociálního) pracovníka. Toto zázemí by mělo mít podobu veřejného prostoru umožňujícího uskutečňování aktivit komunitní (sociální) práce, tzv. komunitní centrum. Komunitní centrum by mělo být neutrálním a otevřeným prostorem, který umožňuje lidem scházet se, společně vytvářet aktivity, řešit sdílené problémy a trávit volný čas. Konkrétní podobu aktivit v komunitním centru navrhuje a utváří komunita podle vlastních potřeb a zájmů s cílem zlepšit sociální situaci komunity jako celku. Aktivity realizované v rámci komunitního centra by měly naplňovat hodnoty a principy komunitní (sociální) práce formulované v zakládacích dokumentech komunitního centra či jinak veřejně deklarované. Zvl. jde o principy aktivizace, participace, uschopňování, zplnomocnění, kolektivní spolupráce, sdílení zodpovědnosti atd. Členové komunity by měli být aktivními účastníky ve všech fázích fungování
12
komunitního centra - plánování vzniku komunitního centra, rozhodování o jeho podobě, budování centra, jeho řízení, zajištění běžného provozu a vyhodnocování funkčnosti a efektivity.
ZÁVĚR
Materiál, který jste právě dočetli, vychází z typicky českých podmínek a současné reality. Je založen na vlastních zkušenostech členů Platformy pro podporu a rozvoj implementace komunitní práce v ČR s její přímou realizací. Členové Platformy si jsou vědomi velké škály podob a šíře záběru komunitní práce a mnozí z nich mají přímou zkušenost s komunitní prací i mimo oblast sociální práce – s občanskou angažovaností, s komunitními aktivitami v oblasti ekologie, bydlení, vzdělávání, podnikání, místního rozvoje aj., nicméně, jak jsme informovali v úvodu, tento materiál se věnuje komunitní práci v rámci sociální práce, tj. komunitní sociální práci.
Závěrem bychom rádi vyjádřili dvě naděje – že předložený materiál přispěje k přiblížení a porozumění komunitní sociální práce coby metody práce a že se komunitní sociální práce bude v České republice dále úspěšně rozvíjet a rozšiřovat.
Na tvorbě materiálu se podíleli členové Platformy pro podporu a rozvoj implementace komunitní práce v ČR: Agentura pro sociální začleňování Úřadu vlády ČR zastoupená Ing. Zuzanou Drhovou, Ph.D., Mgr. Alenou Zieglerovou a Mgr. Petrou Vaňkovou CARITAS - Vyšší odborná škola sociální Olomouc zastoupená Mgr. Miloslavou Šotolovou Český západ, o.p.s. zastoupený Mgr. Annou Juráčkovou Člověk v tísni, o.p.s. zastoupený Mgr. Richardem Kořínkem, Mgr. Michalem Lášem, Mgr. Marcelou Nosálovou Fakulta sociálních studií Ostravské univerzity zastoupená doc. Alicí Gojovou, PhD., Mgr. Vendulou Gojovou, PhD. Cheiron T, o.p.s. zastoupený Mgr. Pavlou Kohelovou Krajský úřad Moravskoslezského kraje zastoupený Mgr. Danielem Vránou Krajský úřad Olomouckého kraje zastoupený PhDr. Renatou Köttnerovou Městský úřad Bruntál zastoupený Mgr. Ivanou Májkovou Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky zastoupené Mgr. Veronikou Marcinkovou, M.A. Ústav sociální práce Univerzity Hradec Králové zastoupený Mgr. Miroslavem Kapplem, PhD. Vzájemné soužití, o.p.s. zastoupené Mgr. Lucií Mastnou a Mgr. Sri Kumarem Vishwanathanem
edit Mgr. Petra Vaňková, 11.12.2015
13
