Manipulace s miminkem
Tato příručka vychází z metodiky Evy Kiedroňové. Je pouze informativní, nenahrazuje nácvik pod vedením odborného instruktora. Chybné provedení jednotlivých poloh (pozic) může negativně ovlivnit vývoj dítě.
Ačkoliv se manipulace může někomu zdát jako zbytečná, je třeba si uvědomit, že s miminkem manipulujeme několikrát za den – pořád ho zvedáme, pokládáme, nosíme, chováme, krmíme (kojíme), odříháváme, myjeme mu obličej i zadeček, přebalujeme apod. Před tím, než začneme s miminkem manipulovat, je nutné se malinko zamyslet nad psychomotorickým vývojem dítěte. Tento vývoj je nejbouřlivější (a tím pádem i nejdůležitější) v prvním roce života, kdy miminko prochází obrovskými změnami během velmi krátké doby. Stereotypy získané v tomto období využíváme po celý náš život (jak sedíme, stojíme, chodíme). Pokud chceme, aby se miminko vyvíjelo zdravě, nesmíme jej ani přetěžovat, ani omezovat. Psychomotorický vývoje dítěte je postupný vývoj jednotlivých dovedností, a to jak smyslových (zrak, sluch, čich, chuť, hmat), tak i sociálních, rozumových a motorických (jemná i hrubá motorika) a vývoj řeči. Jednotlivé dovednosti se vyvíjí postupně krok po kroku od těch nejjednodušších po ty nejsložitější a všechny jsou spolu navzájem propojeny, jedna dovednost ovlivňuje druhou. Tento vývoj probíhá také v souladu s postupným rozvojem orientace, rovnováhy, koordinace pohybů a síly svalů. Našim cílem není rychlejší zvládnutí jednotlivých prvků, ale jejich posloupnost a kvalita provedení. Psychomotorický vývoj začíná narozením, zkušenosti a dovednosti dítěte získané během prvního roku života jsou pevným základem pro jeho celý život. Kvalita zvládnutých dovedností ovlivňuje držení celého těla, zručnost, komunikační schopnosti, koncentraci, paměť, citovou vazbu k rodině a celkové sociální cítění.
Miminko v průběhu prvního roku života čekají obrovské změny. Z malého tvora, který prozatím není schopen ležet v ose, na bříšku i na zádech leží v schoulené nestabilní poloze, musí postupně doposilovat všechny svaly kolem páteře, které budou zapotřebí k jeho postupné vertikalizaci, což je proces vzpřimování, se postupně stane za jeden rok samostatný jedinec. Nejdříve dokáže kolem 3. měsíce „pást koníčky“, kolem 6. měsíce již zvládne druhé vzpřímení a přetočení na bříško, kolem 7. měsíce se přetočí z bříška zpět na záda, kolem 9. měsíce se dostane na kolínka, začne se pohupovat v kolenou a koordinovaně lézt po čtyřech, poté se postaví u nábytku a začne jej obcházet s přidržením nejdříve oběma rukama, později jen jednou rukou a až kolem jednoho roku zvládne stát v prostoru bez opory a po prvním roce života začne samostatně chodit. Miminko žilo devět měsíců v matčině děloze, která mu zajišťovala stálý kontakt s matkou, omezený pohyb ve stále stejně teplé a měkké děloze, omezenou možnost rozvoje okohybných svalů a zrakové orientace v prostoru, pravidelný a rytmický dech, tlukot srdce a houpavý pohyb, stálou polohu v děloze, temné prostředí, tlumený a specifický zvuk, nemuselo dýchat, nemuselo přijímat potravu, trávit a vylučovat a žilo ve vodním prostředí. Potřeby dítěte vycházejí z prostředí, ve kterém dítě žilo před narozením. Postupně dítě zvykáme na reálné podmínky života a zvyšující se zátěž. Nabízí se nám celá řada opatření, pomocí kterých můžeme miminku nejen bezprostředně po narození, ale ještě tři, čtyři měsíce po něm nabízet podmínky podobné nitroděložnímu životu. Pro novorozence je v prvních minutách, hodinách, dnech a týdnech nesmírně těžké a vyčerpávající přizpůsobit se životním podmínkám mimo matčino tělo. Našim přístupem můžeme adaptaci dítěte značně napomáhat, a tím lépe nastartovat a celkově podpořit jeho zdárný všestranný vývoj. - stálý kontakt s matkou časté chování dítěte, časté mazlení se s dítětem a pokládání na hrudník, společné docházení do programů v kolektivu dalších rodičů a dětí - omezený pohyb ve stále stejně teplé a měkké děloze nahradí péřová peřinka, pomalé a jemné zacházení, kočárek, ohraničená postýlka, náruč, teplá místnost při přebalování a koupání
-
omezený rozvoj okohybných svalů a zrakové orientace dítěte v prostoru s dítětem komunikujeme tváří v tvář, dítě pokládáme do ohraničeného prostoru pravidelný a rytmický dech, tlukot srdce i houpavý pohyb dítě pravidelně pokládáme na hrudník, často ho chováme v náruči v rytmu písničky stálá poloha v děloze s dítětem manipulujeme pomalu a klidně, nosíme jej především v peřince a v klubíčku temné prostředí dítě nevystavujeme ostrému světlu tlumený a specifický zvuk dítě nevystavujeme velkému hluku, zpíváme mu a pokládáme ho na hrudník nemuselo dýchat pravidelné větrání, zvlhčování vzduchu, chladnější vzduch ke spánku nemuselo přijímat potravu, trávit a vylučovat kojení, pokud je to možné a zdravá výživa matky, umývání zadečku po každé stolici dítě žilo ve vodním prostředí vložení novorozence do vaničky s teplou vodou ihned po narození, pravidelné koupání, společná koupel
Dítě zásadně nenosíme ve svislé poloze dříve, než se do ní dostane samo (cca kolem 9. měsíce, kdy miminko začne samo koordinovaně lézt po čtyřech). Miminko má příliš těžkou hlavu, která nadměrně zatěžuje neposílené svaly kolem páteře od šíje, přes hrudník až k bedrům, páteř se přetěžuje a hrozí její deformace (skoliózy, špatné postavení páteře apod., které mohou u žen vyvolávat i problémy s otěhotněním, u dospělých bolesti zad apod.). Dítě také předčasně neposazujeme (samo je schopno toto zvládnout kolem 9. měsíce), a to žádným způsobem - tažením za ruce (hrozí poškození ramenních kloubů), do klína ani s opřením o polštáře (hrozí špatné postavení páteře). Dítě také nestavíme na nohy (hrozí špatné zapojení svalů, borcení nožní klenby apod.) a nevodíme za ruce dříve, než se z kvalitního lezení posadí, postaví a rozchodí samo a nikdy ho nezvedáme tahem za ruce. Dítě ve vývoji nepřetěžujeme (nošením v asymetrických polohách, s jednou nebo s oběma končetinami za našim tělem – dítě se tak nemůže přirozeně rozvíjet), ani neomezujeme (častým nošením v autosedačkách, nepokládáním na bříško na pevnou stabilní podložku, nepokládáním na bříško vůbec apod.). Špatnou manipulací nedochází k symetrickému zapojení posturálních svalů, které jsou zodpovědné za správné vzpřímení při lezení a později při chůzi. Může pak dojít k deformacím či vychýlení páteře. Špatná manipulace nabízí vytvořit si návyk na zvedání zády od podložky a obličejem k nebi, záklon hlavy, těla i pánve, zapažování horních končetin a vytáčení hlavy na stranu. Znemožňujeme tak dítěti držet hračky oběma rukama před obličejem a tím vhodně rozvíjet jemnou motoriku a mluvidla, posilovat šíjové, mezi lopatkové, břišní, zádové a hýžďové svaly a sledovat tvář rodiče nebo okolí stejným směrem jako rodič. S dítětem manipulujeme vždy pomalu a klidně, symetricky na obě strany, dítě musí ležet vždy v ose, neprovokujeme záklony, nedotýkáme se krku a netlačíme napříč přes páteř. Manipulace s dítětem během dne se týká zvedání a pokládání dítěte, chování, nošení, uklidňování při pláči, předávání a přebírání z náruče, kojení, krmení, odříhávání, přebalování, mytí zadečku, obličeje a rukou, koupání, přetáčení ze zad na bříško a zpět, odpočinkové a sociální polohy. Nejen správnou manipulací, ale i dodržováním pravidelného denního režimu a rituálů, zásad správné komunikace, vhodným ukládáním k odpočinku a ke spánku můžeme ovlivnit spokojenost dítěte. Díky pravidelnému režimu je dítě velmi brzy schopné pochopit, co se děje, co se bude dít, začíná spolupracovat, což má za následek spokojenost dítěte i rodičů. Díky zásadám správné komunikace (na dítě mluvíme tak, aby na nás vidělo, pomalu, jemně, zřetelně a artikulovaně, v krátkých větách, dáváme dítěti prostor k případné odpovědi, dítěti vše komentujeme – co sleduje, slyší, dělá a jí, dítěti rytmicky zpíváme apod.) má dítě zájem o učení, je schopno spolupracovat a rozvíjí se řeč, rozumová a sociální vyspělost. Díky vhodným podmínkám k odpočinku a ke spánku (klidná, lehce zatemněná a vyvětraná místnost, pohodlí, pocit jistoty, bezpečí a tepla = péřová peřinka, rituál při ukládání ke spánku) dítě kvalitněji jí, spí i prospívá.
Téměř všechny námi doporučované polohy vycházejí z polohy na bříšku, která je pro dítě nesmírně důležitá, některými dětmi ale velmi často odmítaná. Celý proces vzpřimování vychází právě z polohy na bříšku. Dítě by mělo na bříšku strávit v jednom měsíci asi hodinu denně, ve dvou měsících dvě hodiny denně atd. Některé děti nejsou zpočátku na bříško pokládány vůbec, rodiče je někdy položí na bříško až kolem 3. měsíce, dětem se tato poloha nelíbí, neboť na ni nejsou zvyklé a neposílené šíjové svaly jim nedovolí hlavičku ani zvednout ani s ní otáčet. Děti pláčou, a tak je rodiče na bříško nepokládají vůbec nebo jen minimálně, byť je to pro dítě nesmírně důležité.
Zvedání dítěte a) nevhodné polohy ke zvedání dítěte - zvedání širokým úchopem kolem hrudníku a zády k podložce – nevhodné do 6. měsíce, i při sebevětší snaze zabránit záklonu hlavy podložením roztaženými prsty, bývá s nárůstem velikosti a hmotnosti dítěte podpora hlavičky a těla nedostatečná, takže nakonec dochází k nežádoucímu záklonu tělíčka i hlavičky na útlém krčku -
zvedání tahem za ruce a zachycení pod krkem – úchop vypadá sice bezpečně, ale dítěti nedodává dostatečný pocit jistoty a bezpečí, poskytuje málo záchytných bodů, hlavičku dostává do záklonu a vyvíjí nežádoucí tlak na útlý krček dítěte, který je vystaven prohnutí
b) vhodné polohy ke zvedání dítěte - zvedání přes zajíčka – ideální výchozí polohou před zvednutím dítěte do zajíčka je odpočinková poloha „koťátka“, kdy dítě na podložce v poloze na zádech obejmeme ze stran předloktím pod jeho pažemi a dlaněmi podložíme hlavičku tak, abychom ji mírně předklonili bradičkou k hrudníčku. Po navázání kontaktu s dítětem přesuneme jednu ruku prsty a dlaní pod zadeček. Druhá ruka zůstává pod hlavičkou. Dlaň této ruky musí být tak vysoko, že když zvedneme ukazováček a prostředníček, uděláme miminku tzv. zaječí ouška. Předloktím ruky pod hlavičkou vklouzneme pod záda. Dítě lehce předkloníme do polosedu a zvedneme do zajíčka. Tento způsob zvednutí používáme minimálně, pouze ke krátkému přenesení spícího dítěte a ke koupání, a to max. do 3. měsíce věku, neboť vlivem zemské přitažlivosti v něm dítěti klesají končetiny k podložce a také je tímto způsobem zvedání zády k podložce mylně informujeme o chybném způsobu zvedání se z podložky v budoucnosti. Dítě je proto lépe zvedat technikou nabalení, kterou mu vkládáme do podvědomí správný stereotyp zvedná se z podložky i do budoucna.
POZOR na chybné provedení - úchop rukou pod krkem a prstem pod hlavičkou dítěti nezajišťuje pocit jistoty a bezpečí. Zemská přitažlivost způsobuje záklon hlavičky,
trupu i pánve, zapažení horních končetin a klesání dolních končetin. Dítě navíc získává falešnou informaci, že časem se bude samo zvedat obličejem k nebi.
-
zvedání nabalením – dítě ležící stabilně a v ose motivujeme k otočení hlavičky za tváří rodiče. Za stálé komunikace s dítětem ho otočíme na bok, kde chvíli vydržíme (aby si dítě „prožilo“ pozici na boku potřebnou pro pozdější boční vzpřímení). Dítě dotočíme bříškem na dlaň a chvíli posečkáme těsně nad podložkou. Pomaličku dítě zvedneme přes „koníčka“ do „klokánka“. Dítě tak získává reálnou informaci o možnostech dalšího vývoje. Technikou nabalení zvedáme dítě ze stolu, ze země, z postýlky, z kočárku i z autosedačky.
POZOR na chybné provedení – matka nad nebo dítětem, tah za ruku, dítě je stimulováno do hlavičky a záklonu.
-
za rotace
zvedání přes polohu na bříšku – dítě, které již leží na bříšku, můžeme zvednout rovnou z této polohy a to tak, že jednu ruku vsuneme pod hrudníček, druhou zasuneme mezi stehýnka a přes „koníčka“ jej zvedáme do „klokánka“
Pokládání dítěte a) nevhodné polohy - širokým úchopem kolem hrudníčku – způsobuje záklon hlavičky, klesání dolních končetin, což provokuje záklon trupu i pánve a zapažení horních končetin
-
přes zajíčka – chybné provedení – položení s rukou rodiče pod krkem, vytažení ruky z pod krku a vytočení hlavičky na stranu
-
nabalením – chybné provedení – pokládání dítěte širokým úchopem přes bok a položení na záda bez podložení hlavičky, její srovnání a protažení šíje
b) vhodné polohy - přes zajíčka – dítě k podložce přiblížíme v polosedu, poté položíme na záda. Vytáhneme ruku pod zadečkem a položíme ji na hrudníček. Ruku pod hlavičkou vytočíme a vytáhneme zpoza záhlaví. POZOR na chybné provedení! (viz výše) -
nabalením – dítě držené v „koníčkovi“ přiblížíme nad podložku tak, aby se jí mohlo dotýkat. Pustíme zadeček a podsuneme loket dítěte pod tělo. Dítě necháme na chvíli ležet na boku. Poté položíme ruku za hlavičku a předloktí za záda dítěte, které pomaličku, za stálé slovní komunikace, položíme na záda. Po obratu nechávám jednu ruku položenou na hrudníčku. Druhou ruku vytočíme pod hlavičkou, srovnáme hlavičku do osy, protáhneme šíji a ruku pomalu vytáhneme zpoza záhlaví. Techniku pokládání nabalením používáme při pokládání dítěte do kočárku, do postýlky, do autosedačky i na stůl. Postup je stále stejný. POZOR na chybné provedení! (viz výše)
Uvedeme si například pokládání dítěte do autosedačky. Dítě držené v „koníčkovi“ přiblížíme těsně k okraji autosedačky, o kterou opřeme nožičku i ručičku dítěte. Pustíme zadeček a ruku položíme na hlavičku dítěte. Dítě pokládáme nabalením do autosedačky. Pohyb doprovázíme rukou pod hlavičkou a předloktím za zády. Při pokládání do autosedačky uhýbáme předloktím, pouze dlaň zůstává stále pod hlavičkou až do úplného položení. Po položení dítě stabilizujeme lehkým tlakem na hrudníček. Rukou pod hlavou srovnáme hlavičku do osy a poté ji vytáhneme zpoza záhlaví.
Nošení a chování dítěte a) nevhodné polohy - chování dítěte na předloktí – ruka dítěte za tělem matky je pasivní, protože dítě na ni nevidí. V tomto úchopu často dochází k záklonu hlavy, zapažení ruky s retrakcí ramínka a k vyosení trupu dítěte. Nedostatečně podložená hlavička a pánev způsobuje prohnutí páteře. Vlivem zemské přitažlivosti jsou horní končetiny v zapažení a dolní končetiny visí. Tlak předloktí rodiče přes páteř dítěte nutí dítě uvolnit břišní svaly a prohnout se v páteři. Následkem je slabé bříško dítěte, dítě nemá rádo polohu na bříšku, dělá letadlo (zaklání hlavičku, zapažuje, těžiště má pod oblastí bříška, žaludku nebo hrudníčku) a blinká. -
chování dítěte ve vyvýšeném klubíčku – vlivem nedostatečně zajištěné hlavičky a paží dítěte je dítě nuceno zajistit si stabilitu např. opřením těla o matku, otočením hlavičky vlevo a zapřením levé paže o tělo matky (nebo naopak). Možné následky – fixovaná predilekce vlevo, těžiště trupu na levé straně, retrakce levého ramene, vychýlení pánve vpravo (příp. na opačnou stranu), nemá rádo polohu na bříšku, dítě je nestabilní, zaklání hlavičku a přepadává vpravo (nebo vlevo).
-
svislá poloha – neadekvátně velká a těžká hlavička tlačí vlivem zemské přitažlivosti na páteř proti podložené pánvi, maminka svým držením vychyluje trup vpravo, ale pánev vlevo (hrozí skolióza páteře), dítě ve snaze
rozhlednout se přidá ještě otočení hlavy vpravo, ale záklon hlavičky k levému ramínku, příp. naopak (opět hrozí skolióza páteře). Možné následky – blokáda v krční oblasti nebo blok v bederní krajině, záklonové reakce a zapažování dítěte ve všech polohách, symetricky nebo asymetricky oploštěné záhlaví, zvýšené svalové napětí, plačtivost, blinkání, potíže s kojením i trávením nebo bolesti bříška vlivem nadýmání, zvýšená lordóza, kyfóza či skolióza páteře. Není tedy vhodné dítě nosit ve svislé poloze dříve, než se do této polohy dostane samo (cca kolem 9. měsíce, kdy začne samo koordinovaně lézt po čtyřech) b) vhodné polohy – klokánek, koníček, tygřík, boční klubíčko - „klokánek“ – jedna z nejčastěji používaných poloh při správné manipulaci s kojencem v bdělém stavu. Jde o polohu velmi oblíbenou rodiči pro svou praktičnost, i dětmi, pro široký rozhled po okolí. V poloze Klokánka je dítě drženo zády k rodiči v lehkém předklonu. Je opřené zadečkem o oblast žaludku rodiče, podložené jednou rukou pod stehny a zadečkem a druhou rukou pod oblastí bříška až hrudníčku dítěte. Při nošení v „klokánkovi“ dbáme na předklon dítěte v úhlu 45°, symetrické podložení bříška a hrudníčku dlaní drženou do tvaru misky, symetrické podložení stehen, stimulaci dítěte k pohledu dolů, směrem na ruce a k hračkám v rukou.
V případě projevů nejistoty dítěte v poloze klokánka, projevující se rozpažením horních končetin, nabídneme dítěti oporu pod předloktím ohnutých paží.
Neustálé si všímáme úhlu pohledu dítěte a jeho následného postavení hlavičky, končetin i tělíčka. V případě zájmu dítěte rozhlížet se po okolí a sledovat tváře, věci či děje ve vyšších pozicích dochází k záklonu hlavičky, rozpažení a zvýšenému napětí svalů na zadní straně těla, tzn. zad, hýždí i stehen. Dítě proto lákáme k pohledu na barevné hračky na podlaze, stole, nízké skříňce či v rukou rodiče klečícího pod dítětem. Proto je důležité dítěti nabízet co nejdříve hračky do rukou a samozřejmě dáváme si
pozor na hmotnost a tvar hraček, které musí být pro nejmenší děti lehké a snadno uchopitelné.
Dítě držené v Klokánkovi je nutno každou chvíli jemně a plynule přehmatávat z ruky do ruky, aby docházelo k dobrému prokrvení končetin i celého těla a k symetrickému zapojování všech posturálních svalů nejenom dítěte, ale také rodiče, který ho drží. Způsob přehmatu rukou je vidět na obrázcích.
Při správném držení v Klokánkovi střídavě na obou rukách dochází k posilování všech posturálních svalů – krční, mezi lopatkami, břišní, zádové i hýžďové, k rozvoji rovnováhy, koordinace pohybů i orientačních dovedností. Poloha dítěti poskytuje psychické uspokojení a příjemně se fyzicky unaví. Dítě dostává informaci a návyk, že všechny pohyby a dovednosti, které se musí naučit, probíhají obličejem i končetinami k podložce. Zároveň dochází k masáži bříška, a tím k podpoření střevní peristaltiky i trávicích pochodů. V poloze Klokánka je možno nosit dítě ihned od narození, ale pouze na krátkou chvíli. Klokánka využíváme až do jednoho roku dítěte v různých variantách. Klokánka používáme: jako prevenci před bolestí bříška vlivem nadýmání a nedostatečného odcházení střevních plynů (při pravidelném nošení a přehmatávání dítěte v klokánkovi a koníčkovi rodiče nemusí používat žádné léky ani doplňky výživy proti bolení bříška) k přehmatům mezi jednotlivými pozicemi k odříhnutí k odreagování i komunikaci dítěte s okolím k mytí obličeje k nošení dítěte na jedné ruce pro situace, kdy druhou ruku potřebujeme využít k jiným pracovním úkonům Pokud si na tento úchop zvyká rodič i dítě od narození, tak postupně, s přibývající váhou a pohyblivostí dítěte také sílí paže i zručnost rodiče. Tato poloha může činit větší problém rodičům i dětem, kteří se ji teprve začínají učit později. Obzvlášť náročné to může být v případě, že rodiče s dítětem doposud manipulovali v pozicích, které zvyšovaly dráždivost, napětí, zapažování a záklony dítěte. I ve správném úchopu Klokánka může docházet k nesprávnému provedení a následně k důsledkům, které nejsou příznivé pro vývoj dítěte.
Mezi nejčastější chyby při úchopu v Klokánkovi patří úchop pod hrudníkem a kolem vzdálenějšího ramínka, což vede k prohnutí dítěte v páteři, záklonu hlavičky a omezení možností dítěte pracovat s hračkou před svým obličejem. Nedostatečné podložení stehen vede k asymetrickému vychýlení pánve. Dále vychýlení dítěte z osy vede ke ztrátě rovnováhy a k pocitům nejistoty. Držení dítěte tlakem kolem hrudníčku a kolem vzdálenějšího ramínka bez podložení pánve a stehen vede k visu dítěte, pocitům nejistoty i omezení hybnosti končetin a dítě polohu pouze bezvládně přežívá. Zachycení pánve dlaní shora nebo podložení jedné nohy a zachycení druhé nohy kolem stehna shora vede k prohnutí páteře a napětí dolních končetin. Žádná z výše uvedených chyb dítěti nenabízí možnost využít tuto polohu ke správnému psychomotorickému vývoji, ale naopak pro dítě je nepohodlná a brání v rozvoji.
-
„koníček“ – jedná se o polohu, kdy dítě držíme podobně jako v pozici „klokánka“ jednou rukou dlaní pod bříškem. Pouze palec a ukazovák podkládá spodní část hrudníčku. Druhá ruka podkládá zadeček a stehna tak, aby byla v pravém úhlu vůči bříšku. Dítě držíme v ose, v předklonu v úhlu 45°, bokem k sobě a tak, abychom na ně viděli. Opět dbáme na úhel pohledu dítěte, aby vlivem zájmu o sledování dějů ve výšce nezaklánělo hlavičku. Dítěti nabízíme hračku k držení hned, jakmile ji bude schopno udržet v ruce. Hračku vkládáme střídavě do obou ruček. Koníčka používáme: jako prevenci před bolestí bříška vlivem nadýmání a nedostatečného odcházení střevních plynů (při pravidelném nošení a přehmatávání dítěte v klokánkovi a koníčkovi rodiče nemusí používat žádné léky ani doplňky výživy proti bolení bříška) k mazlení i houpavým hrám bokem k rodiči na pokrčených pažích (rodič posiluje paže a dítě rozvíjí rovnováhu a orientační dovednosti) k odreagování i komunikaci dítěte s okolím k odříhnutí k mytí zadečku k předávání dítěte jako výchozí polohu při pokládání na podložku, do kočárku, do autosedačky atd. Koníček k mytí zadečku - Dítěti položenému do polohy na zádech nejdříve sundáme plenu, kterou očistíme zadeček od nejhrubší stolice
-
Dítě zvedneme nabalením do pozice koníčka a přeneseme ho k umývadlu Dítě držíme na nosné ruce pod bříškem, tělem jistíme bezpečnost dítěte a druhou rukou pustíme příjemnou vlažnou vodu Dítě vložíme na kolínka do umývadla a umyjeme mu mýdlem důkladně zadeček – směrem od přirození ke konečníku Po pečlivém umytí a opláchnutí zadečku zastavíme vodu a na zadeček přiložíme suchou plenu, kterou můžeme mít připravenou na rameni.
Předávání dítěte mezi rodiči z koníčka do klokánka - Dítě držené v koníčkovi přiblížíme zadečkem k místu žaludku rodiči, kterému chceme dítě předat - Rodič zasune bližší ruku pod stehna a zadeček a vzdálenější připraví rozevřenou dlaní do tvaru misky nejdříve malíkovou hranou k podbříšku dítěte - Jakmile cítíme, že je rodič připraven, uvolníme bříško dítěte tak, že palcem a ukazovákem stále podkládáme hrudník dítěte, pouze dlaní otevřeme prostor bříška, aby rodič mohl připravenou rukou podložit bříško dítěte - Dítě zcela opustíme až po slovním potvrzení rodiče, že dítě drží.
Nejčastější chyby v koníčkovi - držení dítěte jednou rukou kolem vzdálenějšího ramínka a druhou rukou zadeček s palcem na pánvi a prsty mezi nohama vede k prohnutí páteře dítěte, záklonům, napínání dolních končetin a zvýšenému napětí - velké rozkmity a rychlé pohyby - houpání dítěte směrem od těla rodiče - předklánění rodiče -
„tygřík“ – jedná se o polohu dítěte na předloktí rodiče obličejem dolů. Jedná se o podobnou polohu, ve které lehává tygr na větvi stromu. Dítě držíme v předklonu, opět v úhlu 45° vůči našemu tělu, abychom mu nabídli lepší podmínky k rozhledu do okolí a následnému zapojení šíjových svalů. Nosná ruka vede mezi HK dítěte až k jeho zadečku a stehnům, které držíme do pravého úhlu vůči bříšku dítěte, abychom mu nabídli možnost zapojení břišních a zádových svalů. Při pohledu na dítě shora musíme vidět rovná záda. Dítě nesmí být přitulené zády k rodiči, který ho drží. Jedině v tomto úchopu může dítě otáčet hlavičku dle svého uvážení, síly a orientačních schopností, které postupně nabývá. V případě zvýšeného napětí zad, stehen a dolních končetin podložíme volnou rukou zadeček. V případě zapažení vnější HK podložíme její předloktí. V případě tendence dítěte k záklonu hlavičky položíme ruku na temeno hlavičky, kterou pohladíme od temene hlavičky směrem k jeho čelíčku
Vzhledem k zájmu dítěte sledovat okolí lze předpokládat, že hlavičku bude častěji otáčet směrem od rodiče, který ho drží. Proto je nutné ruce pravidelně střídat. Do tygříka lze nejlépe uchopit dítě přes klokánka, který je základní polohou pro veškeré přehmaty. Přehmat z klokánka do tygříka - držíme dítě v klokánkovi, ve stálém předklonu cca 45° - vytáhneme ruku zpod zadečku - zvedneme loket - ruku otočíme dlaní dolů a pomalu ji zasouváme mezi horní končetiny a pod hlavičku dítěte, až k zadečku a stehnům - stehna zachytíme dlaní do pravého úhlu vůči bříšku dítěte - ověříme si, že vidíme rovná záda dítěte - nakonec pomalu vytáhneme ruku zpod hrudníčku - volnou rukou můžeme podložit zadeček nebo zapažující vnější horní končetinu, popřípadě pohladit dítě od temene hlavičky směrem k jeho čelíčku, abychom eliminovali záklony hlavičky
Využití tygříka Tygřík je snad nejpříjemnější a nejpoužívanější odpočinkovou a relaxační polohou pro novorozence a děti do cca 3. měsíce věku. Dítěti nabízí možnost přitulení i rozhledu, a tím psychické uspokojení. Schoulená poloha dítěte v pozici tygříka je ideální k odříhnutí i při bolestech bříška, neboť mu pomáhá s uvolněním nadýmání i střevních plynů. V poloze tygříka můžeme dítěti nabídnout i jemnou masáž bříška, když protáhneme volnou ruku mezi nožkami dítěte až pod bříško. Jemné hnětení bříška teplou dlaní je dítěti velmi příjemné. Poloha tygříka je ideální k držení dítěte na jedné ruce, mytí zadečku i sprchování a mytí dítěte ve sprše. Nejčastější chyby - Vodorovné držení a podhmat dlaně pod stehnem, který stimuluje nejdříve mírný, ale postupně stále silnější záklon hlavičky, páteře i pánve. - Přitisknutí dítěte zády k sobě a následné prohnutí dítěte do skoliózy. K této chybě dochází postupně se stále větší váhou dítěte. Rodič dítě neudrží na vodorovném předloktí, tak si ho přitiskne zády k sobě. - Nošení v tygříkovi na stále stejné ruce. - Podkládání chodidel dítěte volnou rukou. - Časté používání úchopu tygříka déle než 3 měsíce. Dítě po třetím měsíci věku potřebuje stále více a častěji trénovat posturální svaly, které může daleko lépe posilovat v pozici klokánka. V tygříkovi zbytečně lenoší.
Obrázky a texty z této příručky jsou čerpány z Metodiky Evy Kiedroňové. Při práci byly použity následující zdroje – kniha Něžná náruč rodičů, autor Eva Kiedroňová, texty a obrázky z časopisu Batul zveřejněného na stránkách www.strollering.cz (Batul 2, Batul 3, Batul 4, Batul 6, Batul 7, Batul 8).
