Máme se modlit k Ježíši? I. I. Úvod Nedávno mě kontaktoval jeden mladý muž se zájmem o duchovní věci. Kdysi se seznámil se Svědky Jehovými a jejich učení považoval za pravdu. Našel si mezi Svědky přátele a k jejich víře přivedl i svou manželku. Když ale začal zkoumat Písmo zjistil, že Svědkové Jehovovi učí něco jiného o Ježíši než Písmo. Nepodlehl však jejich dogmatům, ale spolehl se na vlastní rozum při výkladu Písma a hledání pravdy. Měl otázky, které pro něj byly důležité a na které se snažil najít odpověď. Některé z nich mi poslal: Jak to bude s manžely po vzkříšení? Co bude po smrti? Jak bude probíhat poslední soud? Bude stejný trest pro všechny hříšníky? Ke komu se máme modlit? Bylo království připraveno od založení světa? Je možné nehřešit? Pokud Vás některé z těchto otázek zajímají, naleznete je na mých webových stránkách www.viravboha.cz v sekci otázky. Poté jsme se spolu setkali a diskutovali jsme o různých biblických tématech. Byl jsem duchovně povzbuzen, že se snaží hledat pravdu, protože takové lidi často nepotkávám. Řekl jsem mu, aby nepříjímal to, co mu říkám, jenom proto že to říkám, ale aby použil svůj rozum a sám zkoumal Písmo, jestli je to pravda, protože se mohu mýlit. Nedávno mi poslal otázku, která se opět týkala toho, ke komu se máme modlit, zda k Otci nebo k Synu. Zadání otázky vycházelo z článku, který napsali jako odpověď na stejnou otázku bývalí Svědkové Jehovovi. Tato otázka se zdá být jednoduchá, ale trvalo mi nějakou dobu, než jsem si ujasnil odpověď na ni. II. Odpověď bývalých Svědků Jehovových Odpověď bývalých Svědků Jehovových je na 5 stran a obsahuje množství veršů. Nicméně vybral jsem z nich 3 pasáže, které zní přesvědčivě: Skutky apoštolské 7:59 Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Z tohoto verše bývalí Svědkové Jehovovi docházejí k závěru, že: Písmo staví Ježíše na úroveň Boha Jehovy, protože on nejen přijímá modlitbu, ale je též uctíván společně s Otcem (což vyplývá z dalších veršů). Jan 14:14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. K tomuto verši píšou bývalí Svědkové Jehovovi: Povšimni si, že Ježíš nejen prohlásil, že ho máme „prosit“ o vyslyšení naší žádosti, ale že je také tím, kdo na naši modlitbu reaguje: „…chci to udělat.“ Neříká: „…Jehova to udělá,“ ani „…Otec to udělá.“ Skutečnost, že Ježíš vyslýchá naše modlitby, ukazuje přímou paralelu mezi Tím, kdo přijímá modlitby a Tím, kdo na ně reaguje. A tak vidíme, že Ježíš povzbuzuje své učedníky, aby své modlitby říkali přímo jemu.
2 Korintským 12:8 Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 9 ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. K tomuto verši píšou bývalí Svědkové Jehovovi: Zde se Pavel modlil k „Pánu“ Ježíši třikrát. A tak zde opět vidíme biblický příklad křesťana, který se modlí k Pánu Ježíši a Ježíš na tuto modlitbu odpovídá. V dalších pasážích pak bývalí Svědkové Jehovovi uvádějí: Jak můžeš jít „skrze“ Ježíše k Otci, když nejednáš přímo s Ježíšem a nepřijdeš k němu v modlitbě za spasení? Jak můžeš mít „společenství“ s Ježíšem, když s ním nikdy nehovoříš v modlitbě? Pak pokračují: Nadnesl jsi dobré téma, když jsi zmínil Pánovu modlitbu a že nás Ježíš naučil v Matouši 6:9, abychom se modlili: „Náš Otče…“ Avšak předtím, než můžeme přistoupit k Otci, musíme nejprve nechat Ježíše Krista, aby nám odpustil naše hříchy. Ježíš jakožto Bůh Syn má Boží autoritu odpouštět hříchy. Když Ježíš zemřel, aby zaplatil za naše hříchy, odstranil starozákonní židovský systém a natrvalo naplnil úlohu Nové smlouvy (Hebrejcům 10: 9-10, 12) jako náš jediný „Velekněz“ (Hebrejcům 4:14) a „Prostředník“ (1.Timoteovi 2:5). Tudíž on je tím jediným, kdo má pověření odpouštět naše hříchy a smířit nás s Bohem Otcem (2.Korinťanům 5:17-21). Proto se musíme nejprve modlit k Ježíši a poprosit jej o odpuštění našich hříchů (Jan 6:45; 14:6), a teprve potom můžeme volat v modlitbě k Bohu Otci. Vzhledem k tomu, že Ježíš žil mezi námi a prožíval všechno, s čím my bojujeme, je tím nejpovolanějším, jednak co se týče našich každodenních zápasů a jednak k poskytnutí milosti a vedení v tom, co potřebujeme překonat. Z těchto příkladů z Písma můžeme učinit závěr, že je třeba se modlit k Božímu Synu.
III. Vzývání a modlitba 1) Podívejme se zpět do Skutků apoštolských 7:59: Skutky apoštolské 7:59 Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" (EB) Ekumenická Bible sice uvádí, že se Štěpán modlil k Ježíši, ale další překlady uvádějí, že Štěpán vzýval a říkal Ježíši, aby přijal jeho ducha: Skutky apoštolské 7:59 a kamenovali Štěpána, který vzýval [Boha] a říkal: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha." (NBK) Bývalí Svědkové Jehovovi v tomto článku ztotožňují vzývání s modlitbou.
2) Nyní se podívejme na definice slova vzývat a modlit se: a) Vzývat: Skutky apoštolské 2:21 a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.' Epikaleomai: to entitle; by implication, to invoke (for aid, worship, testimony, decision, etc.):--appeal (unto), call (on, upon), surname. Epikaleomai: znamená dát právo; implicitně, volat (o pomoc, uctívání, svědectví, rozhodnutí, atd.), tedy obrátit se (na), vzývat, příjmení. b) Modlit se: Matouš 6:9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Proseucomai: to pray to God, i.e. supplicate, worship:--pray (X earnestly, for), make prayer. Proseucomai: znamená modlit se k Bohu, tj. pokorně prosit, uctívat, tedy modlit se. 3) Nyní se podívejme na pasáž, kde se objevuje jak vzývání, tak i modlitba: Když o Letnicích apoštol Petr mluvil o proroctví proroka Joéla, že každý, kdo vzývá jmeno Páně bude zachráněn, řekl židům, že toto proroctví se nyní naplnilo a že tím Pánem (jehož jméno mají vzývat) je Ježíš, kterého oni ukřižovali. Ti židé, kteří uvěřili jeho slovům se ptali, co mají udělat. (Jak mají vzývat jméno Páně, aby byli zachráněni.) Petr jim řekl, že mají činit pokání a být pokřtěni na odpuštění svých hříchů, aby byli zachráněni. To je to, co cca 3000 z nich udělalo a bylo zachráněno. Poté, co se stali křesťany zůstávali v apoštolském učení a modlitbách: Skutky apoštolské 2:21 a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.' 36 Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." 37 Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" 38 Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. 41 Ti, kdo ochotně přijali jeho slova, se pak dali pokřtít a toho dne se připojilo okolo tří tisíc lidí. 42 Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. 4) Jak máme vzývat Pána Ježíše? Pána Ježíše vzýváme skutky: vírou v Ježíše (Jan 6:29, Římanům 10:8-13), obrácením se, křtem na odpuštění hříchů (Skutky 2) a konáním Boží vůle (Matouš 7:21-23). Pána Ježíše vzýváme ústy: verbálním vyznáním Ježíše jako Pána. Římanům 10:8 Co však praví? 'Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci'; je to slovo víry, které zvěstujeme. 9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš
spasen. 10 Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, 11 neboť Písmo praví: 'Kdo v něho věří, nebude zahanben.' 12 Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 13 'každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen'. Vzýváním se člověk obrací na Ježíše jako svého Pána a Spasitele k přijetí, udržení a naplnění daru spásy (každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn). 5) Jak se máme modlit? Podívejme se na známou pasáž, kde Ježíš učil své účedníky jak se modlit: Matouš 6:6 Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. 7 Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8 Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. 9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno. 10 Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi. 11 Náš denní chléb dej nám dnes. 12 A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. 13 A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Přestože se modlitbou obracíme k Otci, máme tak činit ve jménu Pána Ježíše. To je to, co řekl Ježíš svým apoštolům a v obecné rovině to napsal apoštol Pavel křesťanům do Kolosu: Jan 15:16 Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu. Koloským 3:17 Cokoli děláte, ať už ve slovech či skutcích, všechno to čiňte ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu Otci. Modlitba je prostředkem osobní komunikace člověka s Bohem. Když se modíme podle Ježíšovy vzorové modlitby, oslovujeme našeho nebeského Otce, oslavujeme Boha, vzdáváme Bohu chválu, děkujeme Bohu za Jeho požehnání, prosíme Boha o pomoc, ochranu či odpuštění, ať již verbálně nebo v myšlenkách. Bůh nám na naši modlitbu neodpovídá svými slovy nebo myšlenkami. Bůh modlitbu buďto vyslyší tím, že zcela nebo částečně splní to, o co jej prosíme, nebo ji nevyslyší.
IV. Závěr Ačkoliv vzývání i modlitba jsou formou uctívání, jedná se o dvě různé věci. Vzýváním Pána Ježíše se člověk obrací na Ježíše jako svého Pána a Spasitele k přijetí, udržení a naplnění daru Boží spásy. Modlitbou spasený člověk komunikuje s Bohem Otcem skrze Pána Ježíše, se kterým má duchovní společenství. L February 28, 2015 Poslední revize June 18, 2015
Robert Hodanko
