Malí astmatici Lucie ^ ížkovcí
OBSAH STACIONÁ ^ (Omezení alergen ^ ; Personál; Pé ^e i o ^áste^ n ^ nemocné; Dechová rehabilitace; Výchovná pé ^ e; Školky v p ^írod ^ ; Financování) REŽIM (Popis sledu denních ^ inností; Režim tý(lne; Chování d ^ tí v b^žném dni) KOMPLIKACE SOUVISEJÍCÍ S ASTMATEM DV ^ MALÉ SAMOTÁ ^ KY (Seznámení s Martinkou a s Kristýnkou; P ^ átelství; Vztahy Martinky a Kristýnky v ^^ i kamarád ^ m; Vztahy Martinky a Kristýnky v ^^ i personálu stacioná ^e; Doložení poznámkami) Vf ^ NÉ PRO ^ POZNÁMKY
STACIONÁ ^ echový rehabilita ^ní stacioná ^ je nestátní zdravotnické za ^ízení pro d ^ti p^edškolního v ^ku. Toto za ^ízení je ur^ eno pro d ^ti s astmatickými a alergickými potížemi. Proto jc zde kladen obzvlášt^ velký d ^ raz na ^ istotu prost^edí. Každé ráno se zde vysává speciálním vysava ^ em s vodním filtrem, který zachytí i rozto ^e a velmi malé ne ^ istoty. Zvýšená pozornost je také v ^nována utírání prachu, praní záclona záv^s ^ . D^tská herna je vybavena ionizátorem vzduchu, jenž odstra ^ uje poletující alergizcijící látky (alergeny). V každé místnosti jsou ^ isti ^ky vzduchu. Protože v ^tšina d ^ tí bývá alergická hlavn ^ na pe ^í, pro spaní d ^tí se používají speciální p ^ ikrývky a polštá^e z ov ^ ího rouna. Pro takto postižené d ^ti nebývá vhodný p ^íliš suchý vzduch, a proto zde mají zvláštní zvlh ^ova^e.
Úkolem tohoto zdravotnického za ^ízení je poskytnout d^tem komplexní dechovou rehabilitaci a výchovnou pé ^ i. Na chodu dechového stacioná ^e, jenž je ur^en zhruba pro 36 d ^tí, se podílí i; pracovník ^ . Jednak jc to léka ^ - alcrgolog, na jehož doporu ^ení jsou d ^ ti do stacioná^e p^ijímány. Léka^ odpovídá za poskytovanou odbornou úrove ^ a vede za^ízení metodicky. Dále zde pracuje vedoucí sestra, která ^ídí plynulý provoz a denní ^ innosti stacioná ^i. I)vé d ^tské sestupe jí o zdravotní stav d ^tí ry s rehabilita^ ním zaškolením^ a provád ^jí dechovou rehabilitaci a speciální cvi ^ení. Výchovnou pé ^ i zajiš^ují dv ^ u ^ itelky mate^ské školy. V za ^ízení pracuje také logoped a pomocná síla, jež ohstarává stravování a úklid. Velkým kladem této speciální mate^ ské školy je skute ^nost, že docházet mohou i d ^ti ^áste^ n ^ nemocné. Astmatické 13
a alergické d ^ ti ^ asto oscilují mezi stavem nemoci a stavem nep^ítomnosti obtíží. Kašel, rýma jsou pro n ^ tém ^^ každodenními starostmi a umíst^ní v normálních mate^ských školách bývá tudíž velmi problematické. Každé ráno mohou rodi ^ e personálu za^ízení nahlásit n ^ jaké aktuální zm ^ny zdravotního stavu dít^te, jenž jsou zaznamenávány do zvláštního deníku. Sem zaznamenávají sestry nejen zprávy od rodi ^^, ale i své vlastní post ^ehy ohledn ^ zdravotního stavu d^tí. Každý pracovník pak musí p ^i uzavírání docházky d ^tí svým podpisem stvrdit, že byl s tímto srozum ^n, aby mohla být dít^ti poskytována co ncjkvalitn ^jší pé^e s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav. 'T'ento deník slouží pozd ^ji hlavn^ k ú^el ^ m léka^e, který stav d ^ tí zhodnotí a zvolí p ^íslušnou lé^ bu. P ^edepisuje jednak r^zné masti, léky, ale hlavn ^ lé^ ebné procedury - jako jsou solux, inhalace a mí ^kování''. 'T'yto jsou provád ^ny zdravotními sestrami se speciálním rehabilita^ním zaškolením. D^ti ve stacioná^i provád ^jí denn ^ dechovou rehabilitaci, která by m ^ la být ur^ itou prevencí zdravotních obtíží. Pod pojmem dechová rehabilitace si m ^žeme p^edstavit r^zné cviky pro rozvoj hrudníku'', dále cvi ^ení pro posílení výkonnosti plic - nap ^. velmi vhodné a d^tmi oblíbené huhlání br^ kem clo skleni ^ ky s vodou, „hraní” na filétnu, houkání mašinek apod. D^ ti mohou mezi sebou sout^žit, kdo nejdéle vydrží nap ^. bublat nebo houkat jako vlá ^ek, a cvi ^ení se tak pro n^ stává spíše zábavou. Velkým p ^ínosem dechových cvi^ení je i d^ tská jóga. P ^i ní d ^ ti napodobují hlavn ^ r^ zná zví ^átka (nap ^. motýlka, kdy si ud ^lují z ru ^ i ^ek k ^idýlka a „létají”, po chvíli usednou na vo ^avý kvítek, p ^kn^ si p ^ivoní a soust ^ed^n^ vy(lechnou; p ^i hraní na opi ^ky si zase „bubnují” na hrudní ^ ky a snaží se vydávat r ^zné „opi ^ í” zvuky). Veškerá dechová rehabilitace vychází ze zkušenosti, že astmatické d^ti nesprávn ^ a hlavn^ nedostate^ n^ vydechují. Proto cvi ^ení volíme tak, aby se d^ ti u^ ily hlavn ^ správnému stereotypu výdechu. Stejn ^ tak, jako i vjiných p ^edškolních za ^ízeních, se i zde v^nují výchovné pé ^ i. Ta se uskute^^ uje podle tematického plánu, kde mají u ^itelky p^esn^ vymezeno, co s d ^tmi hudou d^ lat, aby náhodou n ^co neopomn ^ ly. A tak se v^nují v pr^b^hu roku jednotlivým ru^ ním obdobím, u ^í d^ti scbeubsluze a základním hygienickým návyk ^m, seznamují d ^ti se zvyky a svátky, snaží se rozvíjet d ^tskou pam^ t' a schopnost soust^ed^ ní a v ^bec se v ^nují ^ad ^ dalších pro život pot ^ebných v^ cí. Do výchovné ^innosti je za^azeno i téma zdravé životosprávy. Astmatické a alergické d ^ti je t^eba již od d ^tství u^ it zvýšené hygien ^ a podporovat v nich chut ' k absolvování lé^ebných procedur a terapií. Dnes se stalo tém^^ pravidlem, že d ^ti ze severo^eského regionu vyjížd^jí na ozdravné pobyty v p ^ú•od^. Nejinak je tomu i v tomto dechovém stacioná ^ i. Školky v p ^írod ^ bývají po^ádány tak jedenkrát za p ^ l roku. Délka pobytu bývá volena s ohledem na v ^k d^tí asi jeden týden. Ze zkušeností pracovnic jsem se dozv ^d^la, že tyto školy v p ^írod^ mívají velmi kladnou odezvu ze strany rodi ^^, protože pobyt v ^ ist^jším prost ^edí je pro jejich ratolesti nemalým p^ínosem a p^isp^ ním ke zdraví. Samoz ^ejm^ by bylo vhodné po ^ádat je ^ast^ji, ale s ohledem na tinan^ ní situaci n ^kterých rodi ^^ to není možné.
14
Financování pobytu ve stacioná ^i se p ^íliš neliší od tinancování b^ žných mate^ských škol. Rodi ^e platí za jeden den 10,- K ^ na provoz a náklady za ^ ízení a 17,- K ^ za celou stravovací jednotku dít ^te, která zahrnuje ranní a odpolední sva ^ inu a ob^ d. M ^ sí^n^ tedy výdaje rodi ^^ za umíst^ní dít ^te ve stacioná^i ^ iní asi 520,- K ^.
REŽIM B ^žný den ve stacioná ^i za^ íná již p^ed šestotr hodinou ranní, kdy technická pracovnice (pomocnice) zahajuje pravidelný úklid. A tak se všude smej ^ í, uklízí a vysává. Úderem šesté hodiny je stacioná ^ p^ipraven p ^ijímat rozespalé ratolesti. Ráno je zde p ^ítomna pouze jedna sestra nebo u ^ itelka, protože v ^tšina d^tí p ^ichází až pozd^ ji. Do p ^ l osmé se sejde veškerý personál stacioná^e (snad jedinou výjimku tvo^í léka^, jenž do za^ízení dochází až po skon^ení praci v ordinaci - tj. po ob ^d^ ) a co se d ^tí tý^e, jejich p ^íchod není tém^^ nijak ^asov^ omezen. Ranní aktivity d^ tí jsou v^tšinou spontánní, nejsou p ^ímo ^ízené. P^ed osmou hodinou musí d ^ti v hern^ sklízet hra^ky, aby mohly odcházet do umývárny a poté na ranní sva^ inu. V osm hodin a t ^ icet minut za^íná výchovný blok. 'T'ehdy se d ^ti d^ lí podle v^ku do t^ech skupin - nejmladší si ^íkají Veverušky, ^ ty ^ až p^tiletí zase Berušky a p^edškoláci jsou Sluní ^ka. S nejmladší skupinou d ^tí pracuje zdravotní sestra a zbylá dv ^ odd^ lení vedou u ^ itelky mate ^ských škol. Protože d ^ti v ^tšinou nevydrží p^ íliš dlouho ujcdné ^innosti, kon ^í s touto ^ízenou prací okolo deváté hodiny. Pak d ^ti chodí v ^ tšinou ven - nap^. do parku, na h ^išt^ nebo do lesa. Je t ^eba zd ^ raznit, že vedoucí sestra bedliv ^ sleduje zprávy okresní hygienické stanice o stavu zne^išt^ní ovzduší. V p ^ípad^ špatných rozptylových podmínek d ^ti na vycházky pochopiteln ^ neodcházejí. D ^ti, jejichž zdravotní stav není práv ^ nejlepší, z ^ stávají ve stacioná^i a provádí se s nimi lé ^ebné procedury (solux, inhalace a mí ^kování). Návraty z vycházek bývají okolo pil jedenácté. Po d ^ kladném omytí rukou chodí d ^ ti na ob^d, který se podává po jedenácté hodin ^ . Pracovnice mající odpolední službu si dohlíží na svlékání d ^tí p^ed spaním a také z ^stává s d^tmi po celou dobu poledního klidu na ložnici. V ^tšina d^tí bývá hodn ^ unavená, a tak se spí až do p ^ l druhé. D ^cka po na^erpání nových sil mají sva ^inku a pak si spole^ n ^ hrají. l lenní ^ innost již není p^íliš ^ízená, d^ti se ani ned^lí do skupinek. To vše proto, že n^které d^ti již odcházejí v doprovodu svých rodi ^^ dom ^ a ur^ it^ by je mrzelo, kdyby jim n^co uniklo. Stacioná^ funguje do ^ ty ^ hodin odpoledne. V pr^b^hu týdne má denní režim r ^zné moditikace. Pravideln^ mohou d^ti navšt^vovat v úterý a v pátek výuku cizích jazyk^ (angli ^ tiny a n^m^ iny). l lodiny se uskute^^ ují v prostorách stacioná^e, a tak d ^ti nemusejí nikam docházet. Každou st^edu probíhá lekce sebeobrany, jež se t ^ší zvláštní oblib^ hlavn^ u chlapc ^ . ^tvrte^ní dopoledne jsou vyhrazena pro logopedii, která probíhá individuáln ^ pod dohledem zkušeného logopeda. D^ti také ^asto navšt^vují r^zná divadelní p^edstavení, chodí na výstavy, do kina ^ i do cirkusu. Ráda bych se vám nyní pokusila p ^iblížit ^ást oby^ejného dne ve stacioná ^i, jak jsem m ^la možnost se s ním sama seznámit.
Takoví
.Iá: „Dobré ráno.” „Dob/:V den, teto,” ozývá se ze všech kout ^ . Já: „Tak povídejte, jaly jste se nt ^lr a co jste d^laly? " Markétka: „ Dobže, letu, já dohže. " A1r jsme hr/t' t' divadle, " k ^i ^ í na m^ Martínek. Já: „llnt, to jste se leda m^lo. A na ^em jste bí'lí' r divadle?” Ka^enka: „Na pohádce. A byla tam tak_r ^cn'o/kjnice n já jsem se nebála! A teto, kdes byla? Tis hvla nemocná?” Já: „ Ne, nebyla jsem nemocná, ale já ješt^ nntsím chodit do škoti'. a lak tady s vámi nermižu htl každé delt, rfš. " Ka^enka: „Teto, ta je ale škoda!” Teta Kála: „Ahoj Lucko, tak jak se máš, co škola?” .lá: „Ale rždt't ' /o znal, vše p ^i starém.” Zvoní zvonek..Idu otev ^ít. Ve dve ^ích stojí paní. Já: „Dobré ráno.” Paní: „Dohru den, mohla bych si vzít klí^e od šatní'?” ,lá: „Ale /o cíle že ano.” (podávám jí klí ^e) Paní: ,, D^kuji. " .lá: ,. Nemáte za('''.” Odcházím zpátky k d ^tem do herny. Ve školce je zatím jen asi osm d ^tí. Kluci si staví v rohu z ^ejm ^ n ^jakou garáž. I lol ^ i ^ ky se motají okolo tety Káti. Teta Kála: „ Tak co rr moje rozár'Irr!” Markétka: „ Teto, rané se chce ^ural.” Teta Kála: „ Tuk utíkej na záchod.” (Markétka tedy odbíhá pry^ ) lá: „ Tak co, d^ti, co budeme dneska d^lat? Co kdrbrchoru si...” Ani se mi nepoda ^ilo v^tu dokon ^ it a do ^e^ i mi sko ^ ila Ka^enka: „Teto, pustíš nárt písni^ky. Mr hrsvne cht^ly Dcidt t! " 'beta Kála mezitím p ^ ináší kazetiák a pouští požadovanou kazetu. 1 lol ^ i ^ky jsou o ^ ividn ^ spokojené. Ka ^ enka chytne Martinku za ruku a za ^ nou spolu tancovat a poskakovat.'Ueta Kála se p ^ ipojuje k d ^tem a d ^ lají kole^ ko. Teta d ^ lá roztodivné kousky s rukama a hol ^ i ^ ku se jí pokoušejí napodobovat. Kluci si po ^ád hrají v rohu herny. Ob^as se nám p ^ ipomenou žalováním, ale jinak jsou hodní. Ozve se zvonek. Op ^t .jdu otev ^ít dve^e. P ^ icházejí dv^ sest^i ^ ky (ve smyslu sourozenci) - Nikolka a Lucinka. Nikolka: „Jé. Ahoj. Ti tu s námi dneska hudeš?” ,lá: „11/n. dneska tu s vámi budu, a tak si hudeme celt den hrát. Vám to cíle .clrtší, rr se n^kam odpoledne chtsláte? " Lucinka: „K babi^ce. " Nikolka:., Tahle sukni mi koupila maminka!” Do toho p^ichází Pavel a p^ináší si s sebou dinosaura. Pavel: „ Teto, já ptám dinosaura. Ten je, co?” Teta Kát'a: „ 6/nt, skoro se ho bojím, jak je relikt.” P^ibíhá Danda: „Teto, já mám zají^ka, ... na mazlení!!! " Do hovoru se vm ^šuje Nikolka: „Hele a tohle je zase moje hra^ka! Koupil mi jí tatínek.”. Pavel: „ Ner te, tuhle punertkq je naše! Taje ze ško/lo'! T elo, ^ekni!” Teta Kála: „Ale 10 rí,^ že ano. " (pon ^ kud otráven ^ ) Danda: „Ale ten m ^j zcijí^ek je stejn^ nc.jhez^i! He^!!!” Ka^ enka: „Tak to tedy nenf!.Iá mám totiž doma tnkoroultle opici!” (ukazuje napjatýma ru ^ i ^ kama, jak je asi veliká) Pavel: „To nic nerci, já máto doma bagrcr!” Kuhí ^ ek: „A n ^j tátu má audrnu ...!” Teta Kát'a: „Tak dost, to rrž tet sta^ilo, r^eclnn' hra^'kí .jsou p^eci p^kné.” Zatím dorazila paní vedoucí a n ^kolik dalších d ^tí.
Paní vedoucí: „Kristtnlro, poj 'kc rmté. Ten tr^ij tála se len culík snad ndcdr nenau ^ í. I'ojd', pojdeme ho spolu p^ed^lat.” Odvádí si tedy Kristýnka stranou, aby p ^e^esaly vlásky. Martinka je z povzdálí pozoruje. Martinka: „Ahoj Kr'istt`. " Kristýnka: „ Ahnj. " Paní vedoucí: „ Uknž, Krish`nlco, takhle vypadáš líp. Utíkej si hrál s Marlinlcou. " Martinka a Kristýnka sc spole ^ n ^ za^ nou honit. Teta Kát'a:,, Martino, Krisltno, ncho ^ile se! Všude na koberci se rolí spousta hra^ek, ješt^ zakopnete a n ^co sc runy ste pe.” Za chvilku b^ží Martinka k let ^ Kát^ . Okamžité sc jí vrhá do klína a za ^ ne sc s ní mazlit. teta Kát'a: „Tak co, Martinku!” Martinka: „Krishé, pojd'laln'.” láte T'eta Kála !'r dv^ kcímošlcl', ^ neudbez sebe ani rámy! " Kristýnka po vzoru Martinky usedá do klína tety. Chvíli se s ní mazlí, ale ta sc už musí jít V ^ novat ostatním détcm. Pavel: „Teto, nn' chceme kober'ec ' '! Ale ttr silnici. prosím. Teta Kát'a p^ináší tedy žádaný koberec a vyndavá krabici s autí ^ ky. Kluci se za ^ ínají prohán ^t po silnicích a tla ^ í p^ i tone svá auta. I lol ^ i ^ ky již tancování omrzelo a v ^tšina se jich seskupila okolo krámu. I Zrají si na zákazníky a prodava^ e. Všechny „zákaznice” si oblékly zást ^rky a vvšantro^ ily ze sk ^ í ^ ku tašti ^ ky. Ka ^enka se ujmula role prodava ^ ky. Ka^ enka: „ Tcík, cluhrt den ntladcí pani, co hr hude dneska? " Markétka: „Jeden cij, mlíko cr ten sprej.” Ka^ enka: „Tenhle? " Markétka: ,.JÓ. " Ka^ enka: ,.A co ješt^?” Markétka: „Tamto.” (ukazuje Ka ^ ce do poli ^ ky) Ka^enka jde k pokladn ^ a po^ ítá. Místo ^ ísel jí na okénku pokladny naskakují r ^ zné druhy ovoce. Ka^ enka:., Dneska nám !o d^lá 12,- K^.” Markétka zaplatí. Ka^ enka: „Délarjeme. 1'^ijd'te zas!” Martinka a Kristýnka jako jediné hol ^ i ^ ky sedí stranou. Martinka: „ Tr jsi maje kánmška, vid?” Kristýnka: ,,.Io. " Martinka se nakloní kc Kristýnce a za^ ne ji objímat, hladit po vláskách a ob ^ as ji také obšt^d ^í n ^jakou tou pusou. Kristýnka: „ Nžch't'nté celou uprtsinlaiješ. " (za^ ne se smát) Meta Jana: „holky, chcete navlékat korálku? ” Ob^ : „Ano!!!” 'T'eta Jana p^inese kyblík s korály a š ^^ rky. l lol ^ i ^ky se usadí a navlékají. P ^ichází k nim Lucinka a chce také navlékat. Kristýnka se nechápav ^ podívá a odstr^ í kyblí ^ ek. Lucinka chvíli kouká, ale pak odbíhá za ostatními do krámu. Paní vedoucí: „Kulko, tíž m ^žete pomalu sklízet hra ^lrr, sva^ina trž je p^ipruvencí. " I eta Kát'a: „ D^li, za^neme si pomalu sklízet !n'a^kr, crht'chom mohli .jít na svaéinku.” Její výzva z ^ stává bez odezvy. 'teta Kát'a tedy ješt ^ chvili ^ ku po^ ká a pak volí novou taktiku. Teta Kát'a: ,..Iá se ale kutrkánt, kdo se dneska stane králem r uklízení In'a^ek. Zatím mínit pocit. žc zde mezi vámi žádní bral není! " D^ ti okamžit^ vyletí a nosí hra ^ ky na svá místa. Ka^ enka: „Teto, kouleti na mé, já hnou král! ” 15
Danda: „Nese, Íá uklízím tic! ”
Po t ^ íd^ zavládl zmatek a d ^ti se p^edhán^jí v úklidu, aby je teta Kát'a zvolila za krále. Teta Kát'a: „Latím to ttEradci, ^c králem nebo spiš l•alutnuu bude Nikolka ... nebo snad A Lurvíuek?
D^ li se za^ nou snažit ješt ^ mnohem víc.
KOMPLIKACE SOUVISEJÍCÍ S ASTMATEM Jak jste ur^ it^ post^ehli, z chování a projev ^ d^tí by nikdo nepoznal, že je mohou sužovat n^ jaké zdravotní obtíže. 1ládají se mezi sebou stejn^ jako jejich zdraví vrstevníci, soupe^í o p^íze^ a lásku tet, dohadují se, ^ í hra^ka je nej apod. Ale astmatické a alergické potíže dovedou n ^kdy také p^ kn ^ potrápit. Vždyt' jen vysoká nemocnost s nimi související ud^lá své. Nejv^tší trápení v ^tšinou p^ ichází s nástupem dít ^te L10 první t^ídy. Dít^ ^asto chybí, a tak se m ^že snadno stát, že nezvládá školní u ^ ivo. Musí tedy všechno samo dohán ^t, v horších p^ípadech i opakovat ro ^ ník.A tak se mohou takovéto d^ ti kv ^ li svému postižení stát ter ^ em posm ^chu zdravých vrstevník ^ a pomalu se odcizují d ^tskému kolektivu. Myslím si, žeje tomu t ^eba p^edcházet a nepodce ^ovat handicap astmatu ^ i alergie. Snad práv ^ proto Iv^ v dechovém rehabilita^ ním stacioná ^i zaujaly dv ^ t^íleté hol ^i^ ky - Martinka a Kristýnka. I hojí si výlu ^ n^ spolu a už dnes stojí stlanou d ^tského kolektivu. Do herních ^ inností se zapojují jen skrze u^ itelky nebo sestry. Staly se i nejv ^tšími mazlí ^ ky personálu školky. Nemyslím si, že se jedná o n ^ jakou katastrofu (jsou teprve t ^ íleté a mohou se ješt^ úpin^ zm^ nit), ale bylo by dobré p ^edejít tornu, aby jejich odcizení kolektivu d^tí nebylo p ^íliš veliké a vyvarovat se pozd ^jších nesnází.
DV ^ MALÉ SAMOTÁ ^ KY Martinka m ^ zaujala již p ^i mé první návšt^v^ stacioná^e. P^išla s velkým medv ^dem, neustále bre^ela a cht^ la maminku. Odmítala d ^tský kolektiv a její brekot neustával. Asi mi jí bylo líto, a proto jsem se s ní pokoušela navázat kontakt. Zprvu se mi to ale v ^ bec neda ^ilo (Martinka m^ odmítala), což m ^ z^ejm^ stimulovalo k tornu, abych se nevzdávala (všechny ostatní d^ti byly ochotny pro m ^ ud^lat cokoliv jen Martinka ne, ^ ímž m^ velmi „roz^ ilovala"). B ^hem dopoledne se mi poda^ilo onu bariéru prolomit a Martinka si se mnou za^ala hrát (stav ^ ly jsme spolu postýlku pro jejího medvídka). Netrvalo dlouho a Martinka se na m ^ za^ ala obracet s každou prosbou ^ i p^áním. Stále však s sebou clo školky vlá ^ela medv ^da a nachávala se ujiš^ovat, že její maminka p^ ijde. Jednou, když Martinka zase bre ^ela ajá seji snažila utišit, p^išla ke mn ^ Ka^enka (ólet) a ^ekla mi: „Teto, z toho si nic• ned^lej, tonu bre^í jiuY, je prost^ taková rrbulenkcr. " I pozd^ji z^stávala Martinka sama - bez kamarád ^ .
Samotá^kou byla Martinka jen do doby, než se vrátila do školky po delší nemoci Kristýnka. Ob ^ dv^ byly hned ve svém živlu a za ^aly si spolu hrát. D ^ tský kolektiv však ignorovaly nebo dokonce i odmítaly. Martinka je v tamtu p ^átelství tou aktivn^jší, v ^tšinu ^inností za^ nou hol ^ i^ky d^ lat na její popud. Když Martinka 16
p^ijde ráno do školky, vždycky pozdraví Kristýnku. P ^i h ^e ale spolu skoro v ^ bec nekomunikují (Martina má tendenci mnoho v ^cí vyjad ^ovat gesty - resp. je-li spokojená a n ^co se jí líbí, sm^ je se), podávají si hra^ky nebo jen sedí vedle sebe a každá se zabývá ^ ím chce a co ji baví. P ^ i verbální komunikaci je Martinka v ^tší mluvka, v hovoru ^asto používá zdrobn^ lin. Co se Kristýnky tý ^e, ta moc nemluví, snad také proto, že mnohému z její ^e^i není rozum^t. Kristýnka je pasivní, n^kdy až troši ^ku neohrabaná. Ale jsou i situace, kdy se dokáže prosadit. 'l'ak nap ^. p^i prohlížení knížky O zví^átkách, kdy jsme spolu poznávaly zví ^ata podle obrázk ^ , nedala Martince ani jedenkrát šanci a pokaždé pojmenovala zví ^átko jako první (aniž by se spletla). Je zajímavé všimnout si, jak se tyto hol ^i^ky chovají k ostatním d^tem. Pokud jsou ve stacioná ^i ob^ dv^ (spolu), d^tský kolektiv ignorují. Sedí stranou a nikoho nepot^ebují. Nap ^. jednou p^išla do školky Nikolka a oznamovala mi, že má dneska svátek. Skoro všechny d ^ti se seb^hly a za^aly ^íkat, že i ony mají dneska svátek. Ale Martinka a Kristýnka sed ^ ly stranou a do slovního boje se nezapojily. Jindy, shodou okolností to op^t byla Nikolka, zasáhla do našeho hraní a cht ^la zorganizovat posílání autí ^ka - hol ^ i ^ky si jí však nevšímaly a d ^ laly vše podle sebe. Jiná situace nastane, když je ve školce jen jedno z d ^v^átek. Jak jsem se již výše zmínila, Martinka kamarádky zprvu zcela odmítala, ale s postupem ^ asu pozoruji v jejím chování p ^íjemnou zm ^nu. Není sice p ^ímo st ^edem d^tského kolektivu, ani do n ^j zcela nezapadne, ale snaží se mezi své vrstevníky za^adit. Pozoruje t ^eba kluky, jak si prohlížejí obrázky lega a zasahuje do jejich „konverzace”. N ^kdy se po d^tech za^ne opi ^it nebo si sama spontánn ^ za^ne hrát (Kristýnka si sama ve stacioná ^i ani nehraje, jen sedí a pozoruje ostatní d^ti). Když k Martince n^kdo p^ijde, neignoruje ho, ale snaží se s ním za^ ít hrát a spolupracovat. Je-li ale Martinka s Kristýnkou, stále platí, že jsou zcela odcizeny svým vrstevník ^m. Chování Kristýnky je v takovýchto situacích jiné. Jestliže je ve stacioná^i sama bez Martinky, je sama úpin ^ . Ostatní d^ti ji nezajímají, nehraje si s nimi, nekomunikuje. Snad jen jednou jsem si všimla, že poprosila Nikolku o bonbon. Spíš než d^tský kolektiv vyhledává dosp ^ lé. Nej ^ ast^ji je v objetí paní vedoucí (své babi ^ky). Ta se k ní chová úpiné jinak než k ostatním d ^ tem. Mazlí se s ní (což s jinými d ^tmi d^ lá jen z^ídkakdy) a n ^kdy nabývám dokonce pocitu, že ji z d ^tského kolektivu ješt^ více vytrhuje. Kolikrát se stalo, že zasáhla do hry a Kristýnku odvedla (kam'? pro^?). Také jsem byla jednou p^i hlídání d^tí na ložnici upozorn ^ na sestrou, abych nepoušt^ la Kristýnku p^íliš ^asto na záchod, protože „jestli ji vedoucí zmer^í, tak se ta holka ani nelwspí " (slova sestry). Paní vedoucí zavádí každé ráno i jakýsi rituál, když Kristýnka p^ijde do školky - vždy jí za ^ ne ^esat a p^ed^ lávat culík. Mn^ to v^tšinou p^ijde zbyte^né, protože p^i pohledu na ostatní hol ^i ^ky zjiš^uji, že jejich culíky jsou na tom nepochybn ^ mnohem h ^^. Takže co se tý^e vztahu paní vedoucí a Kristýnky, ten je ur^ován zcela jinými pravidly. Jinak mezi ostatním personálem je Kristýnka více než oblíbená (je mazlí ^ kem všech). Snad jí k tomu nahrává skute ^nost, že pat ^í k t^m, kte ^í sami p^ijdou a cht^jí se pomazlit. Martin ^ in vztah k pracovnicím školky je obdobný jako Takoví j''
1
jsme
Kristýn ^ in. Jediným rozdílem je to, že zde nemá babi ^ ku. Jinak je velmi oblíbená, zkrátka mazel. Vztah tety Káti a t ^chto hol ^ i ^ ek je také pon ^ kud specifický. Je to totiž práv^ teta Káti a, která s nimi tráví více ^asu než ostatní personál, nebo ^ p^i d ^ lení do skupinek je má práv ^ ona. Nyní uvedu n ^ kolik poznámek z terénu, abych alespo ^ n ^ které své soudy o Martince a Kristýnce doložila. Martinka: ,. Teto, podáS nám knížku? Já: „A jalron?” Kristýnka: „Sezri^alkanra. Za^ nu tedy mezi knížkami hledat tu o zví ^átkách. Ale jak poznat, kterou cht ^ jí'? Já: „.Ie lo ta tahle? Kristýnka: „Ne.” Kone^ n ^ se mi ji poda^ilo najít. Jmenuje se O zví ^átkách. Ilol ^ i ^ ky jásají: „To je roha!”. Bereme knížku na koberec. Martinka s Kristýnkou si sedají vedle mne. Já: „A klercípak z vás pozná, co je na tomto obrázku za zví ^átko?” (prstem ukazuji) Kristýnka: „Prasátku, teto. '' .lá: „No rt`hur .né, KristVnko. Tv jsi šikovná hol ^ iéka!” Martinka: „ Tela, lo je prasátko.” (opakuje po Kristýnce) Prohlížíme další obrázek. Op^ t se ptám, co je to za zví ^átko. Kristýnka: „ Krari^ka. " Martinka opakuje po Kristýnce. Ne ^íká ani celé slovo, jen „-i^ka”. Takhle se to opakuje po celou dobu našeho prohlížení. Sestra: ,. Krisbi nko. poj^ ke neu^, p^jdeš na inhalaci.' Kristýn ^ se zjevn ^ nechce, a tak trochu vyd ^ šen ^ kouká. Chytne m ^ za ruku. Martinka: „Kr•islV, já p ^jdu s tebou.' Tento nápad se již Kristýnce zamlouvá víc. Martinka:.. lálo, p ^jdeme spolu. " (prosí) Já: 7 ^ cíle že jo. Jak pojcfte, vt• malt r•nzárhr _drcy bez sebe nend^ laj ani ránu. ,Iá posadím Sestra: .. Ti' Alarlinn alespo ^ nu solnx, aht• to t ^m dvé/na kámu.škánr neht•lo náhodou líto. Sohrt- jí m ^že jen pr•aspél. " Kluci si prohlížejí brožurku, kde jsou obrázky Icga. Martinka si pomali ^ ku sedá kousek od nich, ale tak, aby vid ^ la na ohrázky. Martínek: „Že fo není pro velké, ale pro malý?” (ukazuje prstem na autí ^ ko na obrázku) Martinka: „ Pro pr l ota, že jo? Ja. " N ^kdo ^ íká hm. Kluky ale prohlížení p ^estává bavit. Jdou a berou si nákladní auta a jezdí s nimi po koberci. Martinka z^ stává sed ^t sama u hrož^ rky s legem. .lá: „ Co fo bereš, rlMarlinko? " Martinka: ,.Žehh^ktr. " Já: „ Budeš žehli!? Martinka kýve hlavou a sm ^ je se. Bere z kouta d ^tské žehlící prkno a snaží se jej postavit. Po n ^ kolika nezda ^ ilých pokusech mi to nedá a postavím jí prkno sama. Martinka bere 7 koší ^ ku kapesní ^ ky a za^ íná je žehlit (Nejprve si kapesní^ ek hezky roztáhne a až potom žehlí. Poté odloží žehli ^ ku a za^ ne ob^ma rukama skládat kapesník. Vyžehlený kapesník položí vedle koší^ ku a bere si další. 'T'akto pokra^ uje n ^kolikrát). P ^ichází Pepa a p ^ináší si také žehli ^ ku. Stoupá si vedle Martinky a za ^ íná podle jejího vzoru také žehlit. Nejprve žehlil složený kapesní ^ek, ale když vid ^ l, že Mar-
tinka ho nejprve rozloží, d^ lá totéž po ní. Martinka se pokouší odložit žehli ^ku na kovovou ^ást prkna, ale Pepí ^ck se jí tam motá. Po ^ ká až sc skloní ke koší ^ ku pro další kapesní^ ek a žehli ^ ku odloží. P ^ichází Kuba. Kuha: ,. Co d^'lcile ? Martinka, Pepí ^ ck: „Žehlíme. Martinka: „ 11'1.v máme s/ejnt`. " (asi žehli ^ ky)... Martinka: „Já žehlím.” Pepí^ck: „Já taky. " Martinka: ,,.lá loku že hlírn. " (náhle prkno spadne) Martinka: „ Up(dlo, nevejdeme se. '' (odstrkuje Pepí ^ ka) Martinka: „Teto, ríS, když s Zim žehlím. !ak lo pálí..h !” Martinka najednou b ^ ží pry^ .
V ^^ NÉ KRO ^ Zpo^ átku jsem uvažovala, zda by nemohla být ur ^ itá souvislost mezi handicapem astmatu, který ob ^ d^ v ^ átka mají, a jejich nesamostatností a uzav ^ eností (je totiž více než pravd^podobné, že matka postiženého dít ^te hude mít o n ^ j v^tší strach než matka dít^ te zdravého - v úvahu beru ideální p ^ípad matky). Jenže pak by na povrch vyvstávala ješt ^ další otázka. Pro^ by zrovna tyto dv^ hol ^ i ^ ky m^ ly být odlišné od ostatních. Vždy ^ skoro všechny d ^ ti ve stacioná ^i trpí astmatem a tudíž by se dalo p ^edpokládat, že i jejich rodi ^e hudou o n ^ projevovat v ^tší zájem a hudou se snažit je mít co nejvíce na o ^ ích v p^ ípad ^ , že by' došlo k astmatickému záchvatu, aby mohli poskytnout své ratolesti v ^asnou pomoc. Takže v handicapu astmatu to asi nehude. Pro ^ ale vyhledávají Martinka a Kristýnka p ^ ítomnost dosp ^ lých a o své d ^ tské vrstevníky' nejeví zájem'? Vzhuzují v nich pracovnice stacioná ^e v ^tší pocit jistoty a hczpe ^ í'? Ob^ d ^ v ^átka pocházejí z rodin, kde nemají žádného sourozence, jsou tedy jediná ^ ky. Možná proto mají k dosp ^ lým hlížc. Ale pro ^ odmítají všechnu ostatní d ^ti, když spolu jsou nerozJu ^ itelnÝmi p^ ítelkyn ^ mi'? Odpov^^ stejn ^ nikdy uspokojivá nehude a univerzální klí ^ k rozlušt ^ ní této tajemnosti nalézt z ^ejm^ nelze. Vždy ^ velkou roli nepochybn ^ hraje i lidská individualita. Cht ^ la jsem jen upozornit, že na postižené je vždy t ^eba pohlížet nejen skrze jejich handicap. zdravotní pé ^ e pro postižené stojí samoz^ejm ^ na prvním míst ^, ale nesmíme opomíjet všestranný rozvoj dít^te. T^ eba za rok hude Martinka nebo Kristýnka st^edem d ^tského kolektivu a veškeré samotá ^ské sklony u nich vymizí. Ale t ^eba také ne.
POZNÁMKY "Mí^ kování je pom ^ rn^ nová lé^ebná metoda, sc kterou p^išla matka astmatického dít^te pí. .dravá - spo^ ívá na prokrvení m ^kkých tkání (plic) tím, že p^esn^ vymezenými tahy stimulujeme akupresurní hody - název je odvozen od použití molilanových mí ^ku na soft tenis Astmatici mají svou chorobou poznamenaný také tvar hrudníku, který je rovný na rozdíl od zdravé populace, kde správn ^ postavený hrudník má kónický tvar - tj. tvar obráceného trojúhelníku v ramenou širší, v pase užší "Ke h ^e d^ tí se používají r ^ zné speciáln ^ potišt^né koberce - tento p^ ipomíná sple^ silnic p^i pohledu z letadla, jeho velikost jc asi 2x3 metry 17
