V
ny
k é c i l nov s y i m é
BŘEZEN 2010 VYDÁVÁ MĚSTYS VÉMYSLICE ÚVODNÍK
Malá vémyslická rozjímání Vážení vémysličtí sousedé, letošní zima byla taková, že by do ní člověk ani demokratického poslance – natož senátora – nevyhnal. Další pohroma nás čeká v květnu, protože našim moudrým zákonodárcům se podařilo doklopýtat či spíše dopotácet k parlamentním volbám, které už dnes připomínají více trapnou šaškárnu než vážný demokratický akt. Neutěšená politická situace, na niž hezky česky žehráme, má také svého konkrétního viníka – přímo jmenovitého pachatele. Tím jsme my všichni, kdo jsme rezignovali na své volební právo a uvěřili tvrzení zaběhnutých a různě profláknutých politických stran, že hlasy dané dnes neparlamentním stranám jsou perlami hozenými sviním a tudíž je z občanského hlediska rozumnější buď dát své hlasy modrým ptákům, růžičkářům, biomasám, třešničkářům či černoprdelkářům anebo jít místo k volbám raději na pivo. Česká partajní scéna nepotřebuje zřejmě občansky vyspělé a inteligentní jedince, ale masu prosťáčků nadšeně aplaudujících sebevětšímu a absurdnějšímu nesmyslu – třeba skutečnosti, že po dvacet roků budeme částkou čtyřiceti miliard Kč ročně dotovat větrníky a velkoplošné solární elektrárny, při čemž takto získanou energii mazané společnosti vyváží z poloviny za hranice, zatímco důchodový systém se hroutí. Ovšem příkladů, kdy stát okrádá své příslušníky o krvavě vydřené finanční prostředky lze snést na tisíce a snad už je ani spočítat nelze. Nemusíme mít ani příliš bohatou fantazii, abychom si dokázali představit chmurné konce pod vedením věrných
manželů Topolánka s Paroubkem a moudrých vůdců Kalouska, Svobody, Bursíka a Filipa. Pokud vyhrají v těchto volbách, Bůh budiž milostiv těžce zkoušenému českému, moravskému a slezskému lidu… Jsme městys. Je tu však drobnost, zato důležitá, která nám brání přijmout tuto skutečnost za srdeční záležitost. Městys by se měl od malé obce – chcete-li vesnice – lišit tím, že náhodný návštěvník nebo turista najde na autobusových zastávkách a náměstíčku mapu s místními názvy a historickými významnými objekty nebo připomenutím dějinných vémyslických událostí. To by ale vyžadovalo také přehledné označení ulic, zákoutí i místních pamětihodností. A zde je zatím kámen úrazu – v zastupitelstvu panuje obava, že by oficiální názvosloví a místopis byl finančně příliš nákladný a zatím neefektivní. Naprosto souhlasím, situace by se však radikálně změnila, pokud bychom zvolili cestu lidové tvořivosti a ponechali na místních občanech, zda by nejen tuto myšlenku podpořili, ale také se podíleli vlastním umem na vyšperkování našeho krásného městečka. Konec konců – odvaha dělat věci bez ohledu na veřejné mínění nebo čekat, až někdo problémy vyřeší za nás, je dokladem našeho charakteru, vůle a síly. Poměry nikdy neměnili lidé bázliví, opatrní a poslušní. Závěrem bych rád za občanské sdružení Historika Vémyslice poděkoval Mgr. Pavlu Grasgruberovi za jeho pomoc při shromažďování památek na minulost našeho městečka. Milan Hrdina st.
SLOVO STAROSTY Vážení občané, dlouhá zima se pomalu blíží ke konci. Chtěl bych poděkovat všem, kteří uklízeli před svými domy celou zimu z chodníků sníh a udržovali je schůdné. Sice se vyskytli i tací, kteří za celou zimu shrnovadlem ani nehrábli, ale těch bylo velmi málo. Myslím si, že zaměstnanci obce se s přívaly sněhu poprali docela dobře. Chodili uklízet sníh v brzkých ranních hodinách a někdy i několikrát denně. Místní komunikace byly také včas odhrnovány a několikrát za zimu posypány štěrkem.
Chtěl bych ještě poděkovat mladým hasičům a sokolům, kteří upravili hřiště za sokolovnou na kluziště. Doufám, že toto ocenili zejména rodiče menších dětí, kteří se nemuseli bát pouštět své ratolesti bruslit na bezpečnou ledovou plochu. Po demontáži adventního věnce prostranství před hospodou vypadá velmi prázdně. Protože se blíží Velikonoce, uvítal bych od občanů námět na velikonoční výzdobu a pomoc s realizací. Velká část místních komunikací je po zimě ve velmi špatném stavu. Ty nejhorší budou v co nejbližší době, pokud to počasí dovolí, alespoň částečně opraveny. Milan Doubek, starosta
2 ÚŘAD MĚSTYSE VÉMYSLICE INFORMUJE Zastupitelstvo městyse Vémyslice se podle zápisu č. 1/2010 z veřejného zasedání dne 22. 2. 2010 usneslo: Zastupitelstvo městyse SCHVALUJE: * cenovou přílohu firmy A.S.A. a pověřuje starostu podpisem * rozpočtové opatření č. 6/2009 * inventarizaci majetku Městyse Vémyslice k 31.12.2009 * pokácení javoru - p. Čerohousová, pokácení tří akátů – Doubek Rad. – čp. 72 * dodatek č. 2 – internetové připojení, pověřuje starostu k podpisu * pojistnou smlouvu s Českou pojišťovnou na pojištění obecního majetku a pověřuje starostu podpisem smlouvy * pronájem místnosti na masážní služby a pověřuje starostu sepsáním a podpisem smlouvy * dodatek č. 6 k pronájmu smuteční síně a pověřuje starostu k podpisu dodatku * pokácení ořechu u RD. čp. 69 * pokácení 2 ks ovocných stromu v RD čp. 203. Zastupitelstvo městyse BERE NA VĚDOMÍ: * přezkum hospodaření Městyse Vémyslice za rok 2009. Zastupitelstvo městyse ODKLÁDÁ: * pokácení břízy u RD čp. 160.
ZE ZÁJMOVÉ ČINNOSTI Z historie a současnosti včelařství ZO ČSV Vémyslice Zájem člověka o včely, přesněji o včelí produkty, začal dávno předtím, než člověk poznal základy zemědělství. Nejstarší doklady o odebírání medu včelám známe ze skalních kreseb ve Španělsku z období kolem 12 000 let před naším letopočtem. Doklady o chovu včel, tedy záměrné výrobě medu a vosku, známe až z pozdější doby z Egypta, a to asi od 4. tisíciletí př.n.l. V době antiky se např. Aristoteles domníval, že včely pocházejí z mrtvých býků. Zmínka o medu se objevuje i v Bibli. Ve střední Evropě dokládají chov včel různé artefakty, jako např. voskové destičky pro odlévání kovů do ztracených forem. Pravěký včelař získával první poznatky o životě včel a uměl včelí produkty využít nejen k výživě, ale jako surovinu pro některá řemesla. Ve středověku byli včelaři ve velké vážnosti, měli svůj cech a požívali jisté výhody a vlastní včelařský soud.V té době chovali včely v tzv. klávech-ručně vydlabaných částí kmenů. Pro jejich nepraktičnost docházelo k postupnému zdokonalování příbytku pro včely. Švýcar Huber vymyslel úl s rámky spojenými na jedné straně jako listy v knize. Další zlepšení zrealizoval slezský farář J. Dzierzon a hlavně jeho žák baron von Berlepsch, který horní lištu doplnil dalšími třemi na obdélník a položil tak základy moderního chovu včel. K dalšímu rozvoji včelařství pak přispěl vznik včelařských spolků. První včelařský spolek v bývalém Rakousku-Uhersku byl založen v roce 1852 v Čechách. Začaly vycházet speciální časopisy jako Včelař nebo na Moravě Včela brněnská. Postupně se objevovaly a zdokonalovaly dosud používané pomůcky a nářadí. Mezi nejvýznamnější patřil vynález medometu, dále způsob výroby mezistěn, dělící mřížky, kuřáku a některých dalších, i v dnešní době nepostradatelných pomůcek. Na začátku 20. století se včelaři začínali zajímat o včelí nemoci, které již dovedli od sebe rozlišovat. Jednalo např. o nosemózu, mor včelího plodu a varroázu. V polovině minulého století byl kladen důraz i na opylovací činnost včel v rostlinné výrobě, byla zavedena výroba mateří kašičky a propolisu pro potřeby farmaceutického průmyslu a pro výrobu kosmetiky. Od 60. let minulého století se rozvíjí plemenářská činnost - byla zavedena a rozšířena inseminace včelích matek. Historie organizované činnosti včelařů v našem regionu sahá do dob existence první republiky. V té době vnikl v Mor. Krumlově včelařský spolek “ŽIVANSKÝ”, kde byli organizování včelaři z celého moravskokrumlovska včetně včelařů z Vémyslic. Vznik samostatného spolku ve Vémyslicích ovlivnila druhá světová válka a začlenění Mor. Krumlova do tzv. Sudet.
Počátkem roku 1939 se sešli na popud pana R. Plachého včelaři z Vémyslic a okolí a založili spolek nový. Střediskem spolku se stala obec Vémyslice a začleněni do něho byli včelaři z obcí Rybníky, Dobelice, Petrovice, Lesonice, Bohutice, Dobřínsko, Dolní a Horní Dubňany a Tulešice. Ustavující valná hromada, která se konala 4. ledna 1939 a které se zúčastnilo 30 včelařů zvolila ze svého středu jednotlivé funkcionáře spolku. Za: předsedu přítele Rudolfa Plachého z Vémyslic, místopředsedu přítele Františka Vespalce z Rybníků, zapisovatele přítele Arnošta Hladíka z Petrovic a za jednatele přítele Arnošta Holase z Vémyslic. Do výboru pak byli ještě zvoleni zástupci všech přičleněných obcí. V následujících letech vyvíjel spolek klasickou činnost. Včelaři si na jednáních vyměňovali zkušenosti s chovem včel a v posledním období i s potíráním jejich nemocí. Mezi nejzajímavější patřila v té době zkušenost přítele Šteimetze z Vémyslic s vytápěním úlů v zimním období pomocí elektrické energie. Dnes je tato metoda zavržena a víme, že včely jsou schopny překonat nástrahy zimy bez zateplování, pokud mají dostatečné zásoby a netrpí některými nemocemi. Počet včelařů se v té době pohyboval mezi padesáti až šedesáti členy, počet včelstev kolem 600. V průběhu 50. let se začaly projevovat nové problémy. Kromě nemocí a nepříznivých snůškových roků, se začal vyskytovat velký úhyn včelstev zapříčiněný používáním chemických přípravků v kolektivizovaném zemědělství. Mezi “katastrofické” roky patřil rok 1952, kdy došlo z důvodu dlouhotrvající zimy k úhynu 130 včelstev hladem a rok 1954, kdy nepřezimovalo přes 250 včelstev. V roce 1960 byli do spolku začleněni i včelaři z Rešic a osady Kordula. Počet organizovaných včelařů stoupnul na 92 a počet včelstev dosáhl počtu 907. K dalšímu nárustu členů a tím i včelstev došlo v roce 1969 (106 členů a 953 včelstev). V současné době je v ZO ČSV Vémyslice organizováno 52 včelařů, kteří se starají o 849 včelstev. Funkci předsedy vykonává více než dvě desetiletí přítel Josef Němec z Vémyslic a stejně dlouhou dobu funkci jednatele přítel František Blažek z Dol. Dubňan. (pokračování v příštím čísle) Mgr. Pavel Grasgruber, člen ZO ČSV Vémyslice
3 OKÉNKO ZÁKLADNÍ ŠKOLY Zápis do 1. třídy V pondělí 18.1.2010 proběhl zápis budoucích prvňáčků v pohádkovém stylu. Děti ve spolupráci s pohádkovými bytostmi prošly čtyřmi stanovišti. Po jejich zdárném splnění získaly čtyřlístek pro štěstí a byly přijaty do 1. třídy. Gratulujeme !!!
S pohádkou do školy ZŠ Vémyslice připravuje pro budoucí prvňáčky pohádková setkání, při kterých se děti seznámí s prostředím školy, pedagogickým sborem a „Metodou dobrého startu“ se částečně připraví na úspěšný vstup do školy. Setkání se uskuteční vždy v úterý od 15.30 do 16.30 hod. TERMÍNY: 9. 3. 2010 CVIČENÍ S FERDOU (rozvoj pravolevé orientace, porozumění pokynům) 23. 3. 2010 POHÁDKOVÉ ČTENÍ (sluchová analýza a syntéza apod.) 6. 4. 2010 POČÍTÁNÍ S BERUŠKOU (rozvíjení matematických představ, numerace apod.) 20. 4. 2010 MALOVÁNÍ S FERDOU (rozvoj motoriky, uvolňování ruky apod.) 4. 5. 2010 ZÁVĚREČNÉ UKONČENÍ KURZU (slavnostní předání certifikátů, vlastnoručně vyrobených portfólií) Přípravný kurz je zdarma! Na setkání se těší p. učitelky z 1. stupně ZŠ Vémyslice
Římané a gladiátoři V pondělí 18. 1. 2010 jsme opět na naší škole přivítali členy jedné ze skupin historického šermu již v pátém pokračování tématicky laděných výletů do minulosti. Po gotice, husitství, renesanci a třicetileté válce se žáci ocitli v době císařského Říma, aby se seznámili s tehdejší společností, řízením impéria, stavem tehdejší armády a v neposlední řadě i s gladiátory a jejich bojovým uměním. Jako vždy byli mnozí i aktivně zapojeni do programu. Kdo si myslí, že postavit takovou želvu, snad nejznámější z mnoha římských bojových formací, je jednoduché, se velice mýlí a řada dětí se při tom notně zapotila. Vyzkoušeli si i vytvoření lávky z legionářských štítů na dobývání hradeb, zblízka si prohlédli i funkční repliky legionářských i gladiátorských zbraní.
Exkurze Lipka - komentáře žáků 22. 1. 2010 v pátek jel celý první stupeň na exkurzi na Lipku. Bylo to super, naučili jsme se něco nového o mravencích a o včelách. Potom jsme se rozdělili na mravence a na včely. Skupinka mravenců se musela domlouvat rukama ve hrách, až dohráli hry, tak vypracovávali pracovní listy. Nejlepší bylo, když jsme jako mravenci vlezli do 15m mraveniště a tam byly úkoly, které jsme měli dělat v pracovních listech. Potom se obě skupinky vyměnily. U včel jsme hráli také hry a ochutnávali med. Moc se mi to líbilo a příště bych jela zase, ale na jiné zvířata. Klára Vorlová Na Lipce jsme zkoumali dva zástupce hmyzu včelu a mravence.Moc mě to bavilo,víc mě zaujal mravenec. Když jsme zkoumali včely, říkali jsme si na jaké povoláni se včely dělí např.(trubec,dělnice atd.). Ochutnávali jsme medy např. akátový,slunečnicový a mátový atd. U mravenců jsme si hráli na mravence a zkoumali jsme mraveniště, plnili jsme různé úkoly např. (kdo zahřívá královnu, kdo je v mraveništi jako host atd.) Moc se mě to na Lipce líbilo a bylo to moc zajímavé. Matěj Krotký V pátek 22. 1. jsme vyjeli se školou na výlet do Lipky u Brna. Moc jsem se tam těšila i spolužáci. Jel tam 1. stupeň‚ cestou jsme si povídali ,jaké to tam bude. Po příjezdu nás rozdělili do skupin. Zkoumali jsme hmyzí mravence a včely.V mraveništi mě zaujalo, že mravenci se dorozumívají tykadly. A včely mě taky zaujaly tím, že včelí královna se značí tečkou a trubci mají velké oči.Také jsme ochutnávali medy, nejvíc mně chutnal slunečnicový med. Sofie Pokorná
Zimní škola v přírodě Na školu v přírodě jsem se těšila už hodně dlouho dopředu. A konečně to tady bylo. V neděli před odjezdem nastalo velké balení. Všechny věci podepsat, nezapomenout na boby. V pondělí jsme se sešli všichni na zastávce ve Vémyslicích. Přijel pro nás autobus a my ho zavalili batohy, boby, lyžemi. Cestou jsme zpívali a cesta nám rychle ubíhala. Po příjezdu jsme se ubytovali a odpoledne vyzkoušeli naše boby a pekáče na sněhu, od úterý do čtvrtka jsme bobovali, šikovnější lyžovali a abychom nic nezapomněli, tak jsme se taky učili. Petra Nesvačilová Už v neděli jsem se nemohl dočkat, až ráno vezmu kufr s batohy a vyrazíme na zimní školu v přírodě. Cestou jsme si říkali, jaké to tam může být. Poprvé jsme uviděli hotel Podlesí, tak nám spadly brady dolů. Ubytování se mi strašně líbilo a to jídlo, mňam. Parádně jsem si zalyžoval a zajezdil na vleku. Zahrál jsem si ping-pong, bowling a vyřádil se bazénu. Jak to na škole v přírodě bývá, tak jsme se i učili. Poslední den jsme měli diskotéku. Týden utekl jako voda a nastalo balení domů.Cesta byla moc zábavná, protože jsme si zpívali. Když jsme přijížděli do Vémyslic, začali jsme troubit, to aby každý věděl, že jsme se šťastně vrátili. Tento týden se mi moc líbil. Matěj Kotrnec
4 Na zimní škole v přírodě se mi moc líbilo. Paní učitelky si pro nás připravily hodně zábavy. Například bobování, lyžování, v hotelu byl i bowling, bazén a posilovna, ve které jsme hráli ping pong . Připravily si pro nás i řadu společenských her. Neměli jsme se vůbec špatně. I závěrečná diskotéka stála za to. Michaela Jandásková (5.tř. ) V pondělí 1.2. jsme se školou vyrazili na týdenní pobyt na horách. Moc se mi to líbilo. Na svahu pro bobaře byl docela prudký kopec, takže jsme po jedné jízdě byli jako sněhuláci. Vařili tam moc dobře, samé pochoutky. Například svíčkovou. Diskotéka byla bomba, protože jsme nemuseli jít tak brzo spát. Líbil se mi celý týden až na vybalování a balení. A ráda bych na ty hory jela znovu. Hedvika Kupská
I. ŠKOLNÍ PLES Haló lidičky, už jste o tom slyšeli? ZŠ Vémyslice otevřela dveře novotám v podání paní učitelky Jandové, která se rozhodla věnovat čas i své nebohé nervy žákům 8. a 9. třídy a uspořádat s nimi první školní ples na této škole. Chuděra malá, dala se do těžkého boje plného pochyb ze stran školy i rodičů, ovšem zvládla to na jedničku a rozveselila tu vémyslickou školičku. S požehnáním pana ředitele oslovila děti i jejich rodiče. A začalo krocení divé zvěře, jak by se dalo říct s nadsázkou o trénování naší pubertální mládeže. Klobouk dolů před krotitelkou, rozhodně bych s ní neměnila. Odvedla vynikající práci a vedla své tanečníky a tanečnice do velkého finále. Tady však potřebovala pomoc všech ostatních členů učitelského sboru. A nastal den pravdy ,19. 2. 2010 ve 20. 00 hod. se otevřela vémyslická sokolovna veřejnosti. Nervozita by se tu dala krájet. Pan ředitel všechny přivítal na prvním školním plesu a poprosil svoje žáky o zahájení polonézou. To vám byla nádhera, když skupina Dreams spustila muziku a ze dveří vyšli mládenci a děvčata. Byla k vidění jemná elegance doplněná vhodnými účesy a doplňky, chlapci ladili kravatami v barvě šatů děvčat. Když to shrnu, prostě pastva pro oči i pro duši. Já se rozhlížela a málokteré oko zůstalo suché. Z očí maminek, tatínků, babiček, dědečků,strejdů i tetiček stékalo několik hrdých i dojatých slziček. Představte si, že ti naši malí dospělí paní učitelce Jandové na místo jejích dojatých slziček vyměnili úsměv a poděkování v podobě krásných i sladkých kytiček. Tanečníci pak na oplátku dostanou DVD se svým vystoupením..
Mezi prvním a druhým vystoupením byla možnost zakoupení lístků do tomboly, shlédnutí vystoupení mažoretek.Mně se zamlouval tanec s rodiči, dokonce se našli i tací , co tančili se svými sourozenci. Musím připomenout, že na tento ples se dostavilo i hodně žáků, co jsou již mimo ZŠ i několik let a podle toho jak se bavili, příští rok přijdou určitě znovu. Nevím jak vy, ale já si to rozhodně nenechám ujít a vsaďte se, že nebudu sama. Touto cestou bych ráda poděkovala celému učitelskému sboru , který tento ples organizoval a věřím, že se zde opět nastolila pěkná tradice. J. a J. Horákovy (snímky autorky článku) Samozřejmě nesmíme zapomenout na tradiční MAŠKARNÍ PLES, který se konal hned v neděli 21. 2. 2010. Myslím, že se opět vydařil a všichni mohli být nadmíru spokojeni. Pokud si budete chtít přečíst více o jednotlivých akcích nebo o nových připravovaných, prohlédněte si naše nové internetové stránky na adrese: http:// zsvemyslice.webnode.cz
5 Poděkování ZŠ Vémyslice a KPDŠ při ZŠ Vémyslice děkuje všem firmám, soukromým podnikatelům, obecním úřadům, rodičům žáků ZŠ za finanční a věcné příspěvky na I. školní ples a na dětský maškarní karneval. Výtěžek z plesů bude použit na další akce pro děti, které připravujeme. Nezapomeňte se přihlásit na víkend pro děti a rodiče, tradičně POD TEMPLŠTÝNEM 11. 6. - 13. 6. 2010. Přihlášky nejpozději do 15. 5. 2010 u p. Jelínkové nebo na 1. stupni v ZŠ. Za ZŠ Vémyslice Mgr. Jana Dvořáková
KPDŠ oznamuje: Z výtěžku karnevalu se uskuteční i letos,jako již tradičně VÍKEND PRO DĚTI A JEJICH RODIČE - POD TEMPLŠTÝNEM který se uskuteční ve dnech 11. 6. - 13. 6. 2010 Cena : - děti navštěvující ZŠ a MŠ ve Vémyslicích budou mít celý pobyt hrazený z výtěžku karnevalu - ostatním dětem hradíme polovinu ceny - dospělí si celý pobyt hradí sami (celkem cca 500,- včetně plné penze) Podmínkou účasti dítěte je účast alespoň jednoho z rodičů ,nebo jiného zákonného zástupce(osoba starší 18. let). Zájemci se mohou hlásit ve škole u paní učitelky Jandové,nebo telefonicky u paní Jelínkové Tel.604 680 944,nejpozději do 15. 5. 2010. Těšíme se na vás! Současně bychom touto cestou ještě jednou rádi poděkovali všem sponzorům a rodičům za finanční i věcné příspěvky do tomboly. Děkujeme KPDŠ
Svěží vítr do plachet Nevím přesně, v kterou dobu se pan ředitel Grasgruber rozhodl, že přijme do vémyslického učitelského sboru posilu v podobě mladé paní učitelky Jany Jandové, každopádně jsem si ale jistá, že to bylo jeho nejlepší rozhodnutí ,které za dlouhou dobu svého působení na naší škole udělal. Paní učitelka se ještě o prázdninách pustila s vervou do přípravy materiálů pro své prvňáčky, aby v září měla vše perfektně připravené. Tím by se od svých kolegů z oboru ještě nijak zvlášť nelišila. Z osobních setkání ale vím ,že tam, kde ostatní dávají 100% pracovního nasazení, ona dokáže dát minimálně ještě jednou tolik a možná i víc. Jako každý, kdo nastupuje do nového zaměstnání, neměla začátky pochopitelně nijak lehké.Čekali ji noví žáci, na které se nesmírně těšila,noví,i když většinou známí kolegové a hlavně staronové prostředí a zaběhnutý režim od kterého si už odvykla, přestože to není tak dávno, co tuto školu jako žákyně opouštěla. Ze svého působení na základní škole ve Višňové si odnesla jeden z nejdůležitějších poznatků. A to že: „KDYŽ SE CHCE,TAK VŠECHNO JDE!“, a v duchu tohoto kréda šla v září uvítat své nové žáčky. A od té doby, jakoby v naší škole zavál nový svěží vítr do plachet… Najednou to šlo, aby se paní učitelky na první stupni (paní učitelky Jandová, Dvořáková a Drahozalová) domluvily a vzaly své žáky po dlouhé době opět na školu v přírodě, tentokrát v zimním provedení s lyžováním a dováděním na sněhu. A neměly to nijak jednoduché. Všechno si musely zařídit samy,byl to přece jejich nápad a jejich iniciativa. Snaha se ale vyplatila a akce se zdařila na výbornou. A děti se už těší,co bude příště. A kdo by ještě loni uvěřil, že letos nám škola uspořádá první opravdový „dospělácký“ školní ples? Ale když se chce,tak přece všechno jde. Jenom se musí najít někdo,kdo opravdu CHCE a kdo s lehkostí a noblesou přeskáče všechny klacky naházené pod nohy a pak všem ukáže, že to i přes to všechno JDE. A paní učitelka Jandová nám bravurně předvedla, že každý klacek jde přeskočit, nebo obejít, naučila to ostatní a nakonec s ukázalo, že těch,co ty klacky hážou,je čím dál míň a míň, až jich nakonec zbyla jenom hrstka. Ale popořádku: Sotva se paní učitelka trochu zabydlela ve škole a ve své třídě, začala pomalu zúročovat své zkušenosti odjinud. Nejprve přišla na řadu již zmiňovaná škola v přírodě a potom začala pomalu naznačovat, že by se u nás ve Vémyslicích mohl uspořádat první školní ples.Tedy jestli se najde někdo,kdo ji s tím pomůže. Po počátečních rozpacích,které však trvaly jenom chvilinku, se postupně pro celou věc nadchly kolegyně učitelky a příprava na ples se rozjela v plném proudu .Každý si vzal na starost část úkolů,bylo třeba domluvit kapelu,zajistit sponzory, výzdobu, občerstvení, tombolu, vyrobit plakáty ,vstupenky,atd.,atd. A aby toho všeho nebylo málo, oznámila paní učitelka světu, že jestli budou mít děti zájem, nacvičí se žáky 8. a 9. ročníku předtančení - klasickou polonézu. Ačkoliv paní učitelku osobně znám a nepřekvapuje mě její elán pustit se do všeho ,tohle už mi opravdu připadalo jako nesplnitelné a jako rodič jednoho z kluků,co by měli tancovat - prakticky nemožné. A tak mě čekalo další překvapení. Paní učitelka si s dětmi ve škole sedla, pustila jim polonézu, aby věděly co to vůbec je a začala s těmi „nezkrotnými puberťáky“, jak jsme je doposud všichni znali,diskutovat, jestli by to nechtěli zkusit také. A pak už mě jen překvapovaly zprávy od ní: „Oni opravdu chtějí!“, Oni už se mě chodí ptát, kdy začneme!“ „“A holky chtějí vědět, jestli už si můžou shánět šaty!“, Už jich mám přihlášených 6.“ ,“Už 8.“ ,“Už 10 .“…. Nakonec jich bylo 12 párů. A tak se stalo, že namísto vysedávání u počítačových her a kouření na zastávkách, se naši „mlaďoši“ začali scházet 2x do týdne v sokolovně a začali pod vedením paní učitelky pilně trénovat. Nadvakrát jsme se pak museli sejít i my rodiče, abychom se domluvili, jak jim sjednotit oblečení aby to dobře vypadalo a přitom to bylo pro všechny finančně dostupné. Holky si vybrali červené šaty, za kluky jsme odhlasovali černé kalhoty, bílé košile a kravaty barevně ladící k šatům. A děti trénovaly dál, učitelé chystali ples, sháněli sponzory a já jsem se doma nestačila divit té změně zájmů u svého čtrnáctiletého syna .Padaly otázky typu: „Kdy už mi koupíš ty boty na tancování, nemám v čem trénovat!?“, nebo: Mám nějakou tu bílou košili?“ a podobně. Nemluvě o tom, jak to prožívaly holky!
6 Pak přišel pátek 19. února – den s velkým „D“ nejen pro naše tanečníky a pro učitelský sbor, ale i pro nás všechny, co jsme se těšili a čekali, jak se to povede. A povedlo se to výborně - prostě na jedničku.Když jsme uviděli naše mladé,jak jsou oblečeni v košilích s kravatou a v černých kalhotách s vyleštěnýma botama a holky ještě úžasnější v těch nádherných červených šatech, perfektně načesané a namalované … Jako princezny. Mnohým z nás se v oku zaleskla slza. A za to všechno vděčíme paní učitelce Janě Jandové, kterou tato škola už tolik potřebovala. Za přípravu plesu samozřejmě děkujeme celému učitelskému kolektivu, ale ten nápad a hlavně to odhodlání zkusit krok do neznáma, to byla jenom její zásluha. Mrzí mě jenom to, že iniciátorku celé akce pan ředitel zapomněl zmínit ve svém úvodním projevu a situaci nakonec zachraňovala paní učitelka Drahozalová. Díky tomu se paní učitelka Jandová zaslouženého potlesku nakonec dočkala a od svých svěřenců dostala na závěr ještě nádhernou kytici. Tak ještě jednou děkuji a doufám, že jí ten elán jít někdy i proti větru vydrží a že se díky ní ještě něčeho dalšího dočkáme. Přeji hodně štěstí a neutuchajícího nadšení. Světlana Jelínková - jménem těch rodičů,kteří to cítí stejně
ZE ZÁJMOVÉ ČINNOSTI Stolařství Nečas Je symbolické, že socha Jana Nepomuckého uzavírající vémyslické náměstíčko tvoří pomyslný střed dvou podnikatelských koncepcí – z ruiny byvšího hokynářství a trafiky vznikla příjemná hospůdka zachovávající ráz minulých časů a provozovna stolařství, v níž řemeslná zručnost předávaná z pokolení na pokolení žije od roku 1906. Zakladatel firmy pan Jan Nečas se vyučil řemeslu ve Vídni – v té době největším českém městě – a po patnácti letech práce pro jiné mistry svého oboru a sbírání životních zkušeností založil ve Vémyslicích stolařskou živnost. V každém případě to musel být výjimečný člověk – odvážný, vytrvalý, šikovný a hlavně pracovitý dříč, který v tvrdé konkurenci dalších čtyř stolařských živností se ctí obstál a položil základ rodinnému podnikání, v němž řemeslo předává otec synovi až do dnešních časů.
Na staré fotografii třetí zprava (vedle žen s dětmi) je zakladatel živnosti pan J. Nečas nejstarší Stolařství Nečas od svého vzniku vyrábělo dveře, okna včetně zasklívání, v menší míře nábytek a jiné drobné dřevěné výrobky každodenní potřeby. Za první republiky a protektorátu dávalo práci také jiným zaměstnancům mimo okruh své rodiny. Rok 1949 byl pro stolařství Nečas koncem soukromého podnikání, nikoliv však řemeslné tradice rodiny. Majitelé se stali zaměstnanci socialistické filiálky nejprve pod hlavičkou Komunálních služeb Mor. Krumlova, potom OPP Znojmo, MNV Vémyslice a nakonec JZD. Praděd, děd a otec Nečasovi by měli určitě radost, že i po stu letech Živnost Stolařství Nečas Jan a Jiří existuje a prosperuje. Úctyhodných pět pokolení v nepřetržité řadě. Současná produkce živnosti je tradiční – dřevěné stavební prvky, zasklívání oken, broušení pilových listů cirkulárek a jednotlivá výroba různých potřeb ze dřeva. Není nad solidní výrobek ze zdravého dřeva! Nečasovi muži v souladu s rodinnou tradicí se vždy aktivně zúčastňovali vémyslického veřejného, společenského a politického života. Pan Jan Nečas je v současné době starostou Sboru dobrovolných hasičů Vémyslice a zastupitelem městyse. Pan Jiří Nečas je aktivním členem místního mysliveckého sdružení. Přejeme rodině Nečasových a jejich živnosti co nejúspěšnější další stovku let své existence. Pro zajímavost připojujeme z archivu snímek podobné živnosti
Milan Hrdina st.
7 Z HISTORIE NAŠEHO REGIONU Zvyky velikonoční Ve velikonoční dny od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty chodí chlapci „hrkat“ místo zvonění. Dříve hrkávalo až 60 chlapců, v roce 1972 bylo napočítáno v poledne na velký pátek 41 chlapců. V neděli velikonoční odpoledne proutěnými malými i velikánskými žilami vyplácí se děvčata. V pondělí velikonoční jdou si chlapci pro odměnu jak za hrkání tak výplatu děvčat. S proutěnými žilami a ošatkami ze šátků chodí po malých skupinkách dům od domu a zpívají: Za kamnama v koutku, Slepička kdák, Kázal tkadlec i tkadlička, na zeleném proutku, vajíčko křáp, aby dala tři vajíčka, proutek se ohýbá, máte nám panímámo jedno bílý, dvě červený, však vám slípka snese jiný. vajíčko se kolíbá. jiné dát! Zvyk koledování o vajíčka se dochoval, ale v současnosti chodí již jen jedinci a ne hromadně jako dříve. Mladí vémysličtí chlapci umí si užít velikonočního pondělí v ušlechtilé družbě, zpěvu a pořádného mrskutu svým děvčatům. Na červené velikonoční pondělí někdy bývá i taneční zábava a pokud není, mladí chlapci i děvčata si vždy najdou příležitost se „ukázat“, jaká mají nezadatelná práva. Pramen: Památky na lidovou kulturu městečka Vémyslic, Miroslav Čárský, Božena Benešová, 1972 (snímky od rodiny Zkoumalovy)
O maškarách a jiných radovánkách Jsou tradice a zvyky, jejichž dodržování vyžaduje důstojnost a vážnost. A jsou také tradice a zvyky, kdy obvyklé konvence berou za své k tichému pobavení spoluobčanů a k zlosti příliš usedlých sousedů. Masopustní rej - po našem maškarádi - je jedním z tradičních a pohansky krásných lidových projevů radosti nad koncem zimního období v očekávání jara, naděje, lásky a nového života. Proti radostnému řádění mladých vémysláků už před sto lety marně brojili z kazatelny páni faráři a teprve nedávno zesnulý pan farář Procházka s vlídnou shovívavostí moudrého duchovního správce dal rozhřešení v podstatě nevinným výstřelkům mládí. Konec dubna a začátek května je další zkouškou pro naše mladé, zda se zvednou od počítačů a prokáží fyzickou zdatnost, výdrž, fantazii a filozofického ducha. Místním krasavicím (jiné než krásné dívky a ženy v městečku nemáme) je nutno dát opentlenou májku, vápnem na silnici sdělit ve zkratce a tudíž srozumitelně svůj názor a ještě prchat před pomstychtivými kmety toužícími ztrestat svou holí vzpurnou, neuctivou a veskrze zkaženou mládež. Když tak občas vzpomenu na (ó hrůzo!) dobu před více než pětapadesáti lety , vidím jako dnes žebřiňáky trůnící na střechách selských usedlostí, kadibudky za komíny, slámou ucpaná okna a pečlivě vyvedené vápenné cestičky naznačující více než výmluvně o bláhově utajovaných erotických vztazích, nezbývá než setřít slzu z oka. A jak běžel čas, i naše generace prchala před rozzuřenými otci, pomocníky VB toužících po diplomu za ochranu socialistického klidu a pořádku a modrými uniformami esenbáků. Pokud byl někdy někdo snad dopaden, bylo nemyslitelné prásknout své druhy - v průšvizích se mimo jiné také formuje čest a charakter. Mnozí řeknou - Hrdina ponouká mladé k lumpárnám v oficiálním vémyslickém periodiku a kazí jejich morálku. Moudřejší vzpomenou na svůj čas her a malin nezralých. Ať už naši mladí svedou místním šedivcům cokoliv nepříjemného, věřím, že svou aktivitou nebudou poškozovat natož ničit soukromý a veřejný majetek. Ostatně - na vémyslické mládeži mě štve jen jedna věc - že už mezi ně věkově nepatřím Milan Hrdina st.
8 ZAJÍMAVÉ OSOBNOSTI Cesta hokejisty Filipa Dvořáka z Vémyslic až do Quebecu S hokejem začínal Filip Dvořák těsně před svými šestými narozeninami ve Znojmě a jen on a jeho rodiče vědí, co všechno tento „koníček“ pro malého kluka z Vémyslic znamenal. Ale brzké ranní vstávání, dojíždění na tréninky a zápasy cca 30 km jedna cesta ho zocelily natolik, že po přestupu do Komety Group Brno a po výběrových setkáních v Humpolci a v Pelhřimově se nakonec dostal až na MS PEE-WEE v kanadském Quebecu. Nominovaní kluci z různých míst republiky hráli na 51.ročníku tohoto významného turnaje pod hlavičkou „Chomutov Select ČR 97“ proto, že jako jediní u nás vlastní dlouhá léta licenci opravňující je k účasti na turnaji v té nejvyšší třídě AA. Přímo v Kanadě a v USA je asi 150 podobných výběrů, které čekají a snaží se právě tuto licenci získat, aby si mohly na tomto prestižním turnaji zahrát. Letos se ho zúčastnilo 57 týmů ze 16 zemí. Čeští hoši se pod vedením hlavního trenéra internacionála Františka Musila dostali až do semifinále mezi 16 posledních týmů, kde podlehli celku Zürich Lions 1:4. Takže vlastně skončili lépe než naši dospělí hokejisté na olympiádě ve Vancouveru. Czech Select 97 nastoupil brzy po příletu na první turnajový zápas s Detroitem Red Wings a prohrál 2:4 (za stavu 2:3 inkasovali čtvrtou branku do prázdné branky až při power play). Jedna zajímavost pro hokejové pamětníky a fajnšmekry navíc, kterým utkvěla v paměti svého času excelentní formace Rosol – Kameš – Klíma. Za Detroit totiž hrála dvojčata našeho známého hokejisty Petra Klímy. Ve druhém utkání je čekalo nejlepší družstvo z Bostonu Minuteman Flames 51, které porazili 5:1. Po tomto střetnutí měli hoši dva dny volna a protože bydleli individuálně v kanadských rodinách, trávili je příjemně podle svých zájmů. Navštívili také Montgomerské vodopády, čokoládovnu, starý Quebec, pluli po řece St. Lavrence. Místo tréninků si zahráli dvě přátelská utkání – s Philadelphií Flyers vyhráli 3:2 a s Whythy Wildcats prohráli 2:5. Ve třetím turnajovém kole porazili Val-d Or Foreurs 4:1 a tím si zajistili postup do semifinále mezi nejlepších 16 týmů turnaje. Tam však prohráli s již zmiňovaným Zürichem 1:4 a do finále se nedostali. Nevadí, i tak je to nejlepší umístění českého výběru v posledních letech. K tomu hlavní aktér Filip Dvořák dodal: „Byl jsem kapitánem týmu, což pro mě byla velká pocta a hlavně zodpovědnost vůči ostatním. Za největší zážitek považuji zápas s Detroitem Red Wings a úvodní čestné buly v Coliseé Pepsi aréně před 7 000 diváků a také radost z postupu do semifinále po vyhraném zápase Val-d Or Foreurs. Byli jsme velice dobrá parta, hráli jsme jako jeden tým. Bydleli jsme v rodinách, takže to byl pro mě také velký zážitek. Ta „moje“ nová rodina se o mě po celou dobu pobytu vzorně starala. Domů na ochutnání jsem si přivezl pravý kanadský javorový sirup a k tomu speciální oplatky. Nyní jen čekám na zbytek rodiny až se všichni sejdeme, abych jim ukázal, jak se to správně jí.“ Pro úplnost je třeba dodat, že 9. března oslavil Filip své 13. narozeniny, do školy zatím stále chodí doma ve Vémyslicích a každý den ho rodiče vozí místo do Znojma až do Brna. Po propadáku našich hokejistů na ZOH se stále více mluví a volá po lepší práci s mládeží. Jedním z největších kladů účasti českých hráčů v Kanadě byly získané zkušenosti, na které třináctiletí kluci stačí ještě úspěšně zareagovat a přizpůsobit se. V pozdějších letech by to pro ně už nebylo dost dobře možné. I v těchto letech se za mořem totiž hraje bezkontaktní hokej, třetiny bývají skoro poloviční než u nás, větší důraz se klade na techniku bruslení, ale také na požadavky studijní. Ostatně - o celkovém zkvalitnění přípravy mladých hokejistů a absenci morálky už docela vážně a kriticky hovořil i nejvyšší šéf svazu ledního hokeje Tomáš Král. Generace hráčů, kteří měli úspěchy na přelomu tisíciletí, vyrůstala převážně kolem roku 1978 a byla vychována v jiném systému, který současná společnost bez morálky a respektu k autoritám nenahradila ničím lepším. Jen vidinou mamonu a honbou za penězi. Nad nějakým plytkým a populistickým pseudovlastenectvím typu „kdo neskáče není Čech“ se musí soudný člověk jen trpně pousmát. Je ale dobré, že se mezi námi stále ještě najdou lidé ochotní pro dobro věci hodně obětovat, jako je tomu i v tomto konkrétním příkladě. Jen tak dál, Filipe! Ladislav Bastl, Znojemsko Upozornění redakce: Svoje příspěvky, náměty, připomínky případně kritiku můžete posílat buď písemnou formou na adresu : Milan Hrdina, 671 42 Vémyslice č. 47 případně na Úřad městyse Vémyslice nebo elektronicky na e-mailovou adresu:
[email protected]. POZOR! Uzávěrka čísla 2/2010 je 7.června 2010! Děkujeme za příspěvky!
Vémyslické noviny č. 1/2010 Čtvrtletník, pro své občany vydává městys Vémyslice, 671 42 Vémyslice 31 l IČ: 00293768 Za redakční radu: Milan Hrdina st. l Místo a datum vydání: Vémyslice, 22. 3. 2010 Náklad: 250 výtisků l Číslo registrace: MK ČR E 11 691 l ZDARMA Realizace: Petr Večeřa, vydavatelství, Bačice
