Malá vémyslická rozjímání

V

ny

k é c i l nov s y i m é

ČERVEN 2010 VYDÁVÁ MĚSTYS VÉMYSLICE ÚVODNÍK

Malá vémyslická rozjímání Nekonečné předvolební martyrium zaplaťpánbůh skončilo a jisté partaje dostaly zaslouženě po čenichu. I když po dvaceti letech vlády lemplů, mamlasů a loupeživých baronů doufat v obrat k lepší budoucnosti může jen nenapravitelný – no dejme tomu že optimista – si demokracie zaslouží dostat, byť se zaťatými zuby, šanci. Rozumný a soudný člověk si už ale dnes musí položit otázku, co bude následovat, jestliže instituce vzešlé z demokratických voleb budou pokračovat i s celou Unií v dosavadním trendu života na dluh, devastaci přírody, úpadku práva a morálky. Nastal čas diskutovat o skutečné odpovědnosti politiků řídících osudy každého českého, moravského a slezského občana a jejich imunitě, která jim za jejich diletantské řízení republiky ještě dává zlaté padáky. Občas při svých procházkách s vnučkou chodím po panevropské silnici okolo Vémyslic za Kopcem a Šibeňákem. Ta cesta nemá chybu, ale to okolí … V devadesátém roce jsme láli bolševikovi, jak zmršil tradiční polní hospodaření a těšili jsme se, jak s pomocí Unie vrátíme krajině její původní vzhled. Ale zatímco za časů tolik opovrhovaného JZD se jaksi přirozeně střídaly brambory, řepa cukrová a krmná, cibule, jahody, hrách, cibule, ječmen, pšenice, slunečnice, okurky, kukuřice; dnes, kamkoliv se rozhlédneš, vidíš jen obilí nebo řepku. Sedláci vylévají mléko na pole, ruší chovy, hovězí vozíme z Argentiny, okurky z Číny. Zatím je to – jako celá řada jiných produktů – levnější. Zatím.

Sebehezčí sny, naděje a očekávání se zákonitě v konfrontaci s realitou ukáží většinou jako pošetilé. Jsou však ideje a ideály, které bychom ve vlastním zájmu a pro budoucnost dalších generací neměli nechat zplanět nebo zdegenerovat. Pokud jsme soudní, musíme si přiznat, že v minulosti se ušlechtilé myšlenky vždy staly zástěrkou pro bezcharakterní jedince s touhou po moci a jejichž bezohlednou nemravnost lemovaly hořící hranice či hromadné hroby. Demokracii neohrožují skupinky křiklounů s lebkami na tričkách, ale tak zvaní lobisté v drahých oblecích a poslanci a senátoři korumpovatelní a zkorumpovaní – teď se mi to slovo příčí vyslovit, ale jiné najít neumím – českým kapitalismem. Demokracie je svoboda. Svoboda je odpovědnost. Odpovědnost je závazek, který se platí majetkem, životem, nebo ctí. Za druhé světové války ženy v bývalém Sovětském svazu zastávaly zásadu, že je lepší být vdovou po statečném muži než manželkou zbabělce. Pokud my čeští, moravští, slezští muži tuto zásadu přijmeme za svou, nemusíme se o budoucnost České republiky bát. Pochybuji, že jinde je situace zásadně lepší. Jedno japonské přísloví říká, že i nejčernější mrak je lemován stříbrným okrajem. Dětem krásné prázdniny a nám všem sílu a odvahu v boji s politickými démony přeje Milan Hrdina st.

SLOVO STAROSTY Změna v Základní škole Vémyslice Že se po určitém čase obměňuje učitelský sbor je celkem běžný jev. Ale když odchází dlouholetý ředitel do důchodu, je na zřizovateli základní školy vybrat co nejkvalitnější náhradu. Proto jsem byl nucen vypsat výběrové řízení na uvolněné místo ředitele ZŠ Vémyslice. Sedmičlenná konkurzní komise složená z pracovníků České školní inspekce, Krajského úřadu JMK, Městského úřadu Moravský Krumlov, odboru školství a zástupce školy, zástupce školské rady a dvou členů za Městys Vémyslice měla možnost výběru ze 2 uchazečů na uvolněné pracovní místo ředitele. Každý z uchazečů musel předložit zákonem předepsané náležitosti a vypracovat koncepci školy. Po dvou jednání a po-

hovorech s uchazeči byl vybrán nový ředitel Základní školy Vémyslice, kterým byla jmenována paní Mgr. Jana Dvořáková. Pevně věřím, že správným směrem nastavený trend bude nová ředitelka nadále rozvíjet a vémyslická škola bude dobrou vizitkou Městyse Vémyslice. Tímto bych chtěl velice poděkovat odcházejícímu řediteli panu Mgr. Pavlu Grasgruberovi za jeho dlouholetou práci pro vémyslickou základní školu ať již na pozici učitele, kterou vykonával od 1. 9. 1969 a od 1. 7. 1990, kdy zastával funkci ředitele školy. Takže ve vémyslické škole strávil celý svůj pracovní život a za tuto dobu vychoval mnoho generací žáků vémyslické školy. Do dalších let přeji panu řediteli hlavně pevné zdraví a ať na vémyslickou školu vzpomíná jenom v dobrém. Milan Doubek, starosta

2 ÚŘAD MĚSTYSE VÉMYSLICE INFORMUJE Úřad městyse Vémyslice oznamuje občanům: Zastupitelstvo městyse Vémyslice se podle zápisu č. 2/2010 z veřejného zasedání dne 6. 5. 2010 usneslo: Zastupitelstvo městyse SCHVALUJE: * rozdělení přebytku hospodaření za rok 2009 u ZŠ Vémyslice, p.o. ve výši 195,75 Kč - rezervní fond 195,75 Kč, fond odměn - 0 Kč. Mateřská škola Vémyslice, p.o. - hospodářský výsledek za rok 2009 ve výši 5 396,10 Kč je rozdělen: rezervní fond -1 079,22 Kč, fond odměn – 4 316,88 Kč, * celoroční hospodaření městyse Vémyslice za rok 2009 „bez výhrad" , * dodatek č.1 k mandátní smlouvě mezi městysem Vémyslice a Městskými lesy Moravský Krumlov a zastupitelstvo pověřuje starostu jeho podpisem, * rozpočtové opatření č. 1/2010 ve výši 413 500 Kč, * předběžný souhlas s prodejem části obecní parcely č.24/4 manželům Šnepfenbergovým, Vémyslice 172, * zbudování pergoly za pohostinstvím. Veškeré náklady s tím spojené uhradí nájemce, * smlouvu o zajištění financování systému IDS JmK a pověřuje starostu jejím podpisem, * konvenci IDS JmK a pověřuje starostu jejím podpisem. Zastupitelstvo městyse BERE NA VĚDOMÍ: * postup pro realizování protipovodňového opatření u domu č.p.84 , * konkurz na ředitele Základní školy Vémyslice, p.o. a informace o průběhu konání, * informace o uvolňování smuteční síně pro ostatní pohřební služby, * stavba nového skladiště požární techniky pro místní hasiče, * publikace o Vémyslicích, * umístění lávky na pastvisku, * pronájem silážní jámy od firmy Agro Vémyslice na stavební suť. Zastupitelstvo městyse ODKLÁDÁ: * smlouva o nájmu nebytových prostor v č.p. 64 mezi Městysem Vémyslice a Michaelou Holou, Vémyslice č.p. 118. Zastupitelstvo městyse UKLÁDÁ: * zjistit informace ohledně navýšení daně z nemovitostí za obytné budovy. Zapsala: Kotrncová B.

Výsledky hlasování voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konaných ve dnech 28. 5. - 29. 5.2010 - Městys Vémyslice počet osob zapsaných do výpisu ze stálého a zvláštního seznamu voličů celkem počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky počet odevzdaných úředních obálek počet platných hlasů tj.55,87 % voličů Pořadí politických stran Česká strana sociálně demokratická Komunistická strana Čech a Moravy Občanská demokratická strana Věci veřejné TOP 09 KDÚ – ČSL Strana Práv Občanů ZEMANOVCI Moravané Suverenita - blok J. Bobošíkové Česká pirátská strana Strana svobodných občanů Dělnická strana sociální spravedlnosti Koruna Česká Volte pravý blok www.cibulka.net Česká strana národně socialistická Strana zelených

84 hlasů 63 hlasů 40 hlasů 38 hlasů 33 hlasů 24 hlasů 12 hlasů 6 hlasů 4 hlasy 4 hlasy 3 hlasy 2 hlasy 1 hlas 1 hlas 1 hlas 1 hlas

571 319 319 317

Za řádný průběh voleb zodpovídá volební komise

3 ZE ZÁJMOVÉ ČINNOSTI Z historie a současnosti včelařství ZO ČSV Vémyslice (dokončení z minulého čísla) Co víme, či nevíme o včelách a jejich produktech Včela medonosná (Apis mellifera), správněji včela med vytvářející (Apis mellifica) patří mezi blanokřídlý hmyz. Původně žila jen v Evropě ve Středomoří, Asii a v Africe. Do ostatních světadílů byla přivezena až v průběhu 17. století. Její původ sahá daleko do historie Země, do doby, kdy na naší planetě vznikaly entomofilní (hmyzosnubné) rostliny, tj.asi před 80 milióny roky. Z vos se vyvíjely včely, jejich původně masitá potrava se měnila na vegetariánskou. Sbíráním nektaru a pylu se stávaly včely bezděčnými opylovatelkami, čímž umožňují rostlinám kromě množení i zkvalitňování jejich plodů (zachování genofondu). Včely patří mezi společenský hmyz, žijí ve společnosti, kterou nazýváme včelstvo. Včelstvo zpravidla tvoří jedna matka, několik desítek tisíc dělnic a několika set až tisíce trubců. Počty jednotlivých zástupců závisí na roční době, dostupnosti bílkovinné potravy, stáří a výkonnosti matky atd. Jednotliví členové včelstva jsou na sobě životně závislí, jeden bez ostatních není schopen plnit svou funkci a následně hyne. Mezi jednotlivými zástupci panuje dokonalá dělba práce. Matka: její úlohou je klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva. Má jako jediná z celého společenství vyvinuté pohlavní orgány, od dělnic se liší velikostí svého těla. Nemá vyvinuté orgány ke sběru pylu, voskotvorné žlázy ani hltanové žlázy uzpůsobené ke sběru nektaru. Rovněž se nepodílí na pracích v úlu, jako dělnice. Žihadlo jí slouží k obraně (v případě konfliktu s jinou matkou), ale hlavně jako kladélko ke kladení vajíček. Matka vyžaduje soustavnou péči dělnic. Pokud je královna ve včelstvu a plní svoji funkci, šíří kolem sebe zvláštní aroma, které zabraňuje larvám dělnic vyvinout se v královnu. Když královna zestárne a produkce feromónu zeslábne, začnou dělnice stavět buňky pro larvy budoucích matek. To je okamžik, ve kterém stará královna opouští úl a na její místo nastoupí nejdříve vylíhnutá královna. Ostatní vylíhnuté matky včely usmrtí. Po vylíhnutí se vydává na svatební let. Společně s ní vylétají i trubci. Při vícenásobné kopulaci během svatebního letu nashromáždí královna do zvláštního váčku v těle dostatek samčích pohlavních buněk, jejichž životaschopnost se udrží po její život (4-5 roků) a vystačí k oplození více než 500 000 vajíček. Po svatebním letu se navrací do úlu. Denně je schopna naklást až 3 000 vajíček. Dělnice: tvoří ve včelstvu nejpočetnější složku. Jsou to ve skutečnosti samičky, které nemají vyvinuté pohlavní orgány. Líhnou se z také z oplozených vajíček, ale jsou krmeny jinou potravou, než je ta, která je určena pro larvy matek. V době hlavní snůšky jich bývá v úlu až 80 tisíc, v době zimního klidu do 20 tisíc. Vývoj dělnice: z nakladeného vajíčka se po třech dnech vylíhnou larvy. Ty jsou po tři dny krmeny mateří kašičkou (až 1 000x za den), později pouze pylem a nektarem. Až larva vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují, larva se zakuklí a následně přemění na dospělou včelu. Už za dvě až tři hodiny po vylíhnutí začne vykonávat funkci čističky buněk, čtvrtý den se stává krmičkou larev, následně přebírá funkci kojičky matky. Dvanáctý den svého života začíná stavět dílo, po dalším týdnu přebírá funkci strážkyně česna. Po třech týdnech opouští úl a stává se z ní létavka s úkolem přinést do úlu co nejvíce potravy. V době snůšky se dožívá 4-5 týdnů, jako dlouhověká včela přežívá přes zimu v úle až několik měsíců. Trubci: jsou včelí samečci, líhnou se z neoplozených vajíček.Oproti včelám mají větší zavalitější tělo. Jejím hlavním úkolem je dostatečně oplodnit matku při snubním letu, po němž okamžitě hynou. Kromě tohoto úkolu překrývají a zahřívají plod. V úle přebývají pouze v letním období, na konci léta včely zesláblé trubce (brání jim v příjmu potravy) z úlu vyženou. Vývoj včel probíhá formou dokonalé metamorfózy a trvá u matky 16 dnů, u dělnice 21 dnů a trubců 24 dnů. Význam chovu včel I když se mnoha nezasvěceným zdá, že nejdůležitějším užitkem včel pro člověka je produkce medu, popř. dalších včelích produktů, není tomu tak. Mnohem větší užitek přináší včely tím, že sběrem nektaru bezděčně opylují veškeré kvetoucí rostliny včetně těch, která přináší člověku další užitek.Tuto jejich službu oceňují hlavně zemědělci a ovocnáři. Na to aby ovšem přispěly i svému chovateli, musí každý den do úmoru pracovat: 30 až 40 krát vyletět z úlu za potravou, přitom navštívit až 5 tisíc květů, nalétat až několik desítek km. Na jaře se za potravou vydávají do vzdálenosti 1 km od úlu, v létě až 4 km a to rychlostí 60 km/hod., přitom během dne odpočívají maximálně asi 10-20 minut. Na to aby přinesly kilogram medu, musí navštívit až 5 miliónů květů, Včely lidé chovají i pro získání dalších včelích produktů jako je vosk, propolis, mateří kašička, jed a pyl. Bylo zjištěno, že včely zajišťují opylení u hlavních ovocných druhů z 90-98%, výnos řepky olejky zvyšují až o 30%. Včela medonosná zajišťuje až 90% opylení všech květů. Rozmnožování včel-včelí rojení: Rojení je přirozený způsob rozmnožování včelstev. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části, ve kterých jsou zastoupeny včely všech věkových kategorií. S prvním rojem vyletí i stará matka. V úle zůstávají zavíčkované mateřské buňky, ze kterých se následně líhnou mladé matky. Silné včelstvo se může vyrojit i několikrát za sezónu (poroje). Včelí nemoci: trápí včelaře odpradávna. Největší starosti jim přináší některé nakažlivé choroby, které buď oslabují včelstva, a tak snižují jejich užitkovost, nebo dokonce včelstva totálně likvidují. Jedná se o nemoci plodu i nemoci dospělců. Mezi nejvážnější choroby, které přidělávají včelařům vrásky je roztoč varroa destructor a včelí mor. Zatímco s prvním nepřítelem vedou zodpovědní včelaři vyrovnaný boj, včelí mor přináší totální likvidaci nejen včel, ale i včelařského vybavení. Přijatelnějšími nemocemi, které se občas vyskytují a které se dají úspěšně léčit, je vápenatění plodu či nosemóza.

4 Včely během svého vývoje(žily na Zemi již před 80 milióny lety) získaly do vínku několik pudů, které jim pomáhají přežít. Nejznámější je pud čistící, který je nutí dodržovat hygienu před příchodem do úlu, nebo pud obranný, který nutí včelu položit vlastní život při ochraně společenství (po bodnutí včela umírá). V souvislosti se zavlečenými parazity, jako např. roztoč Varroa destructor (u nás se poprvé objevil koncem sedmdesátých let minulého století), či různými viry, na které nebyly během vývoje adaptované, včelí pudy selhávají. To se nejvíce projevilo na přelomu let 2007/08, kdy pravděpodobně včely zesláblé tímto parazitem byly napadeny různými viry a po několika dnech vyprázdnily úl. Takto došlo na území ČR v některých oblastech k 30 až 50% úhynu včel. Obdobná katastrofa poskytla i včelaře v USA, kde došlo k ještě větším ztrátám na včelstvech. Co je hlavní příčinou záhadného nemoci, která dostala pojmenování CCD (kolaps včel), vědci prozatím s určitostí nevědí. Včelí produkty: Med a další včelí produkty hrají např. v čínské medicíně odjakživa významnou roli. Svědčí o tom různé nálezy, dokládající, že již před 9 tisíci lety byly vyráběny nápoje z medu, které z největší pravděpodobností sloužily ke zdravotním účelům. Také průkopníci moderní medicíny jako Hippokratos a Paracelsus přikládali ve svých receptech velký význam účinkům včelích produktů. MED se používal až do doby zvládnutí výroby cukru jako jediné sladidlo. Více než pětitisíciletá praxe čínské medicíny, nás dostatečně přesvědčuje o nezastupitelné roli medu. Zatímco cukr obsahuje v naprosté většině jen sacharidy a zanedbatelné množství dieteticky cenných látek, u medu je situace naprosto odlišná. Pozitivní je nejen vysoký obsah jednoduchých cukrů (fruktózy a glukózy), ale i široká škála biologicky aktivních sloučenin. Jde o flavonoidy, organické kyseliny, aminokyseliny, enzymy a nově objevenou látku s výrazně antioxidačním účinkem(pinocembrin). Med obsahuje rovněž celou řadu vitamínů, jako provitamín A, vitamíny řady B, vitamíny C, K, a E. Zapomenout nesmíme na širokou škálu minerálních látek (P, Ca, Mg, K, Na, Fe a jiné) a na neméně důležité stopové prvky jako např. mangan, měď a selen. Prospěšné vlastnosti medu: Med se s úspěchem používá při nechutenství i únavě. Oblastí, kde má nezastupitelné místo je chronický kašel způsobený nedostatečností plic, stejně jako při tzv. suchém kašli (jedna lžíce dvakrát denně spolu s teplou vodou) napomáhá odkašlávání. Med však také harmonizuje a odstraňuje toxiny, je prostředkem proti nespavosti (večer požít nápoj z teplého mléka oslazeného medem). Med má však i výrazné baktericidní a dezifenkční účinky.Omezuje celou řadu kmenů bakterií, které se podílí na vzniku některých forem zánětu žaludku a žaludečních vředů.Pozitivně ovlivňuje srdeční činnost a tvorbu krve, posiluje imunitu organismu, podporuje regeneraci jaterní tkáně. Pro léčebné užití se doporučuje denní dávka 15 až 30 gramů. MATEŘÍ KAŠIČKA je zázrak přírody, tajemný koktejl složený z proteinů, mastných kyselin, vitamínů, minerálních látek, stopových prvků, kyselin a enzymů. Je rovněž zdrojem bílkovin, tuků a sacharidů. Má sametově žlutou barvu, typickou vůni a štiplavou chuť. Jedná se o výměšek hltanových žláz mladušek, kterým je krmen plod po dobu svého vývoje a královna po dobu kdy klade. Je bohatým zdrojem bílkovin, tuků a sacharidů. Kromě nich obsahuje enzymy, hormony, vitamíny, minerály, stopové prvky a kyseliny. Jako nejcennější a nejvzácnější včelí produkt zvyšuje komplexní výkonnost člověka, eliminuje většinu civilizačních chorob, působí blahodárně na nervový systém, zpomaluje stárnutí, má antibiotickou schopnost. Používá se při: ! ! ! ! ! ! ! !

průduškovém astmatu zánětech horních cest dýchacích zvyšování odolnosti proti virovým onemocněním(chřipkám) vyrovnávání krevního tlaku, snižování hladiny cholesterolu v krvi, zlepšování krvetvorby léčení stavu po mozkových příhodách a srdečních infarktech zlepšování nervového systému, psychiky a spánku zmírňování vrásek a celkové regeneraci zlepšování funkce celého trávicího systému

Užívání: v přírodním stavu je doporučena denní dávka 0,5-1,0 g nalačno denně pod jazyk po dobu 20 dnů. Po třicetidenní pauze se může užívat znovu. Alergici na pyl mají její užívání omezené a musí být při jejím užívání obezřetní (obsahuje pyl). PYL jsou v podstatě samčí pohlavní buňky rostlin. Různé druhy pylu mají různé účinky. Mezi nejúčinnější pyly patří pyl z vrby, ovocných stromů, řepky, kaštanu, máku a jetele. Pylová zrnka obsahují to nejcennější co příroda může poskytnout- bílkoviny, sacharidy, lipidy, minerální látky, vitamíny a nukleové kyseliny. Pravidelné užívání pylu vede k dlouhověkosti, zlepšuje chuť k jídlu, reguluje hmotnost, zlepšuje metabolismus, má antibiotický účinek, zlepšuje psychiku, mozkové potíže, jaterní choroby, nemoci srdce, zrak, zpevňuje vlasy a cévy, léčí zbytnělou prostatu a v neposlední řadě zlepšuje intelekt. Prokazatelně působí např. na akné, deprese, problémy s prostatou, jaterní choroby, kožní problémy, hypertenzi, zánět močových cest, únavu atd. Odborníci doporučují osobám starším padesáti let užívat pyl v množství 1-2 čajové lžičky denně po dobu dvou měsíců. Po několikatýdenní přestávce lze léčebnou kůru opět obnovit. Alergikům na pyl se jeho užívání nedoporučuje. PROPOLIS je tmelová pryskyřice, kterou včely sbírají z pupenů většinou lesních stromů. Chrání včely v úlu proti vnějším patogenním faktorům a je zodpovědná za sterilní prostředí v úlu (z uhynulých vetřelců vytvářejí mumie). Současné lékařské výzkumy dokládají, že propolis má široké užití v terapeutickém spektru. Má antibakteriální, antivirové a antiparazitické účinky, brání vzniku nádorů, zvyšuje psychickou a fyzickou výkonnost, tiší bolesti, uvolňuje z těla těžké kovy, podporuje imunitní bariéry na povrchu těla. Osvědčené je využití propolisových tinktur, mastí a krémů při léčbě různých onemocnění kůže, jako např. akné, různých zánětů kůže a vředů či na léčbu nespecifických ekzémů. Mgr. Pavel Grasgruber, člen ZO ČSV Vémyslice

5 OKÉNKO DO NAŠICH ŠKOL MATEŘSKÁ ŠKOLA Když probíhal zápis dětí do Mateřské školy Vémyslice, rozhodování nás rodičů, kterou MŠ v blízkém okolí si vybrat, nebylo vůbec těžké. Vždyť jen v MŠ Vémyslice nám vyšli vstříc s odváděním a přiváděním dětí z MŠ k autobusu - jistě jste již zahlédli malé děti ve svítících vestách, které pod dohledem vždy usměvavé a vstřícné paní Jiráskové, pochodují směrem ráno ke školce a odpoledne zase zpět. Tato, pro někoho "nepatrná" skutečnost, je pro nás přespolní rodiče opravdovou výhodou a velikou pomocí. Děkujeme. A naše přijetí? Samotný příchod do šaten MŠ je obrovský zážitek. Nástěnky jsou vyzdobeny pracemi dětí, informace o právě probíhajících akcích, školní kuchyni, nemůžete přehlédnout. A už se otevírají dveře, přivítání milé paní učitelky Hejlkové, Mašové nebo paní ředitelky Slámové, a za ní plno zvědavých oček dětí. Kdo nový to přišel? Jak je vidět. ochota a úsměv je tu opravdu na denním pořádku. Do volné skříňky si odkládáme kabáty a už jsme zváni do krásné vyzdobené třídy. Děti pokukují, někteří si hrají v různých koutcích třídy - tam je kuchyň, to je asi dílna ,tam je to jako na dopravním hřišti... Nestačíme se ani rozkoukat a už jsme v centru dění. Naši " malou holčičku" zaujal velký zelený traktor. Sedí na něm jako královna a odpovídá na běžné otázky, aniž by pozorovala, že je vlastně u zápisu. Atmosféra je tu opravdu přátelská, příjemná a milá. Pedagogický sbor usměvavý, sympatický. Tady se určitě bude dětem líbit. A co se bude dít teď? Děti si běží umýt ruce, protože paní kuchařka přinesla svačinku. Připravuje ji dětem na malé tácky, k tomu pitíčko a přeje" dobrou chuť", dětem září očka a naše "malá" se hrne také ke stolečku. Musíme se však s touto krásnou třídou i novými kamarády rozloučit a odjíždíme domů. Náš první poznávací den ve školce se nám oběma moc líbil. Věra Burianová. za spokojené maminky z Horních Kounic Mateřská škola Vémyslice působí velmi příjemně. Vždy když tam přijdu, všichni se usmívají od paní kuchařky až po paní učitelky. Školka je barevná plná obrázků a různých výrobků. Paní učitelky jsou moc hodné. Umí pochválit, vysvětlit, utěšit a když je třeba tak i pokárat. S trochou nadsázky – ony takové musí být. Jsou tam pro naše děti. Učí je být v kolektivu, učí je se respektovat a mezi námi – někdo musí být autoritou! Můj syn se do školky těší každé ráno (někdy si vzpomene i v sobotu). Učí se o planetě, o zvířatech a lidech. Umí spoustu básniček a dokonce někdy maluje. Paní učitelky jsou moc milé, vstřícné a poradí – to je pro nás moc důležité při některých rozhodnutích. Na výchově našich dětí se s námi nemalou mírou podílí. Za to jim patří poděkování. Božena Messingová, H. Kounice Bydlím v obci, kde instituce, jakou je MŠ chybí. Protože patřím k rodičům, které chtějí své děti od co nejmenšího věku učit kolektivu a částečnému osamostatňování, velmi brzy jsem začala řešit problém jak najít vhodnou mateřskou školku pro mé dítě. Vzhledem k tomu, že MŠ Vémyslice byla jedinou, která nabídla, že pro dojíždějící děti bude k autobusu docházet a následně je odvádět na zastávku při cestě domů, moje volba byla jednoznačná. Jen s těžkým srdcem jsem posadila, tehdy tříleté dítě do autobusu, ale postupně si paní Čechová, následně paní Jirásková, získaly moji plnou důvěru. Neumím si představit, jak bych já a všechny ostatní maminky řešily tuto situaci, nebýt těchto nad rámec poskytovaných služeb touto školkou. Již při zápisu jsme se setkaly s velkou ochotou a vstřícností ze strany paní ředitelky a všech ostatních pracovníků MŠ. Líbí se mi zapojení rodičů do různých akcí a taky pestrá nabídka aktivit pro děti. Všechna divadelní představení, karnevaly či výlety jsou pro děti nezapomenutelná. Jednou z hlavních funkcí MŠ je připravit děti na vzdělávání, tedy na povinnou školní docházku. Nyní se synem navštěvujeme v ZŠ Vémyslice přípravný kurz pro budoucí prvňáčky, spolu s ním i dalších 6 dětí, které chodí do této MŠ. Podle mého názoru všechny děti, co tento kurz navštěvují, bystře reagují na každý úkol, který dostanou a také všechny je s vervou a nad rámec zvládají. I když nesmím opomenout zásluhu rodičů na dovednostech jejich dětí, role MŠ je v tomto směru nezastupitelná.

Ohlédnutí do historie: školka v roce 1972 v domě č.p. 64

Ročník 1967 – poznáte se?

6 Z tohoto pohledu musím hodnotit tuto školku jako výbornou. Je zřejmé, že koncepce vzdělávání v této MŠ je dát dětem všeobecný rozhled o věcech kolem nich. Pokaždé při probírání některého tématického okruhu v MŠ mě syn překvapí nějakou neobvyklou otázkou a já jsem ráda, že mu mohu povídat o věcech, které by mě samotnou probírat nenapadly. Díky tomu se naučil znát spoustu věcí kolem sebe a za ty roky, co tuto instituci navštěvuje, udělal obrovský pokrok a je připraven nastoupit po prázdninách do základní školy. Nezbývá mi než všem pedagogickým pracovníkům v MŠ Vémyslice poděkovat a na závěr jen podotknu, že i když můj syn letos školku opouští, již mám v této školce zapsané druhé dítě. Budeme se těšit na další skvělé roky strávené zde. Veronika Mlčochová

ZÁKLADNÍ ŠKOLA Začalo jaro. Svěží vzduch a zelená tráva mě donutila vyběhnout ven skoro neoblečená. Ihned jsem uslyšela ptačí zpěv z hnízda na fialovém šeříku.Bylo teplo a sluníčko ještě neomrzelo zářit energií. Sedla jsem si do trávy a další zvuky jara se nedaly zahanbit. Zurčivý potůček mě lákal osvěžit si nohy. Horská bystřina byla daleko ode mě, ale přece jsem ji slyšela. Pyl z pukajících poupat lákal včelky už od rána. Moje šaty nasály vůni rozkvetlých sněženek. A hřejivý pocit, který jsem pociťovala v místě hrudníku, pomalu mizel. A já? Ch pší. Ch pší. Usnula jsem. Klára Vepřeková, 5.tř ( ze slohové práce) Noc s Andersenem 26. 3. 2010 v 18:00 jsme se sešli na školním dvoře. Zde na nás čekalo připravené ohniště, které se chovalo trochu pohádkově. Plápolající oheň střídal hustý a smradlavý dým. Přesto jsme špekáčky všichni úspěšně opekli a vítězoslavně snědli. Nastala doba přesunu do naší nové noclehárny-školy. Paní učitelka Drahozalová uvázla v koloně automobilů, ale pohádkář Andersen nám ji vysvobodil, takže přece jenom přijela. Jako správní kamarádi jsme šli pomoci první třídě nachystat jejich nové postýlky. Pak jsme se přesunuli do třídy paní učitelky Dvořákové, kde se losovalo rozdělení do skupin. Každá skupina plnila tři úkoly. Jedním z nich, byla četba pohádky H. Ch. Andersena Císařovy nové šaty. Jako překvapení nás čekala stezka odvahy. Pak už honem vyčistit zuby, obléci si pyžamo a rychle do svého spacáku. I když jsme byli unaveni, spát se nám stále nechtělo. Bylo to moc prima a těším se na další ročník. Jan Holý, 4.tř. Noc s Andersenem jsme začali moc krásně - táborákem. Všichni jsme si opekli párek a tím jsme měli večeři za sebou. Pak jsme se rozdělili na tři skupinky.T a moje šla nejdřív na Áčkovanou a potom malovat.Později si pro nás paní učitelka Dvořáková připravila krásnou prezentaci o pohádkách na interaktivní tabuli.Zbylo nám ještě trochu času, takže jsme si četli pohádky od H. Ch. Andersena. A pak to přišlo. Stezka odvahy. Když jsem se pokoušela jít na stezku odvahy poprvé a sama, moc mi to nevyšlo.Na konci stezky odvahy jsem šla ještě jednou, ale tentokrát s Míšou a Terkou. Spolu už jsme to zvládly. A rychle se zabalit do deky a spát. Ráno, když jsem se probudila, byla mi trochu zima, ale zahřál mě čaj a bábovka od paní učitelky Jandové. A hurá zase domů! Moc by mě potěšilo, kdybychom se i mi páťáci příští rok mohli zúčastnit noci s Andersenem znovu. Klára Vepřeková, 5.tř. Komentáře rodičů na téma „PŘEDŠKOLÁK“ U zápisu do školy nám byl nabídnut přípravný kurz “Učení s Ferdou“. Naše Kačenka prohlásila:“ Mamko, to musíme chodit.“ Dle mého názoru se to opravdu vyplatí. Děti se tak seznámí s ostatními dětmi a hlavně s p. učitelkami z prvního stupně. Seznámí se školou, takže se 1. září nemusí bát do školy. Zjistí, že škola není jen přísné učení, jak to bylo za nás, ale naučí se základy, to, co by měl každý prvňáček umět, zpívají písničky, hrají různé hry, což děti baví. Tímto bych chtěla poděkovat všem p. učitelkám, co se Kačence tak věnovaly po celou dobu učení. A 1. září se budeme těšit na další milá setkání. Já, jako maminka Kačenky, jsem byla velice spokojená, mohu ostatním maminkám a příštím prvňáčkům doporučit, aby si udělali čas na předškolní učení a chodili. Opravdu to bylo super. Kateřina Michalčíková, Horní Kounice Při zápisu do 1. třídy jsme dostali do rukou přihlášku s názvem S POHÁDKOU DO ŠKOLY. Byla jsem mile překvapena. Pedagogický sbor si připravil pro naše budoucí prvňáčky pohádková setkání, při kterých se připraví na vstup do 1. třídy. Nejprve jsme zašli do tělocvičny, kde si děti procvičily zábavnou formou barvy a pravolevou orientaci. Také si vyzkoušely různé druhy nářadí při takzvané opičí dráze, která se našemu Tadeáškovi velice líbila. Po každé hodině dostal každý obrázek na vybarvení. Při druhém pohádkovém setkání se učily poznávat dlouhé a krátké slabiky, které si mohly procvičovat tím, že dostaly předtištěné obrázky, ke kterým přiřazovaly kolečka a čárky. Třetí setkání se Tadeáškovi líbilo nejvíce, mělo název "POČÍTÁNÍ S BERUŠKOU.." To si procvičovaly počítání pomocí koleček na interaktivní tabuli. Také zašly do počítačové učebny, kde pokračovalo počítání pomocí programu na počítači. Další setkání se Tadeáškovi také líbilo, tam si mohl sestavit libovolný obrázek z korálků, který mu pak paní učitelka zažehlila. Při tomto setkání se naučily správnému držení tužky. Na posledním setkání jim paní učitelky slavnostně předaly certifikáty a portfolia, která si za pomoci p. učitelek vyrobily. Nakonec jsme si opékali špekáčky, to se líbilo určitě všem. Závěrem bych chtěla poděkovat všem pedagogům, kteří se podíleli na přípravě a vedení tohoto kurzu. Za sebe a mého syna mohu napsat, že se nám líbil, a myslím, že až půjdeme v září do 1. třídy, nebude mít z toho můj syn obavy. Tak až půjdete se svým dítětem k zápisu do 1. třídy a bude vám tento kurz nabídnut, tak věřte, že to není jen ztráta času. Mohu vám ho jen doporučit. Černá, Džbánice

7 Ámos V úterý 1. 6. 2010 se na naší škole uskutečnila akce Amos. Je to den, kdy si žáci druhého stupně mohou vyzkoušet roli učitelů, ředitele nebo školníka. Na druhém stupni jsem teprve první rok a tak jsem si řekla, že bych to mohla zkusit a přihlásila jsem se na roli učitele. Potom jsem dostala papír, do kterého jsem měla napsat práci v hodině. Papír jsem vyplnila, ale ještě jsem se šla zeptat třídní paní učitelky čtvrté třídy , co právě probírají a jestli by mi nepůjčila potřebné materiály do hudební výchovy. Ta mi ve všem vyhověla a pomohla. Také jsme si mohli vzít nějakého asistenta. Já si vzala moji kamarádku Kateřinu Grunovou. Hodina se nám moc líbila a bavila nás. Také nás paní učitelka pochválila. Dana Vondrušková, 6.tř. V úterý 1. 6. 2010 proběhl ve škole ve Vémyslicích školní Amos. Amose letos navrhl školní parlament. Amos se dá také říct jako „škola naruby“, to znamená, že místo učitelů učí žáci, kteří chtěli a mají možnost se na hodinu připravit. Má to ovšem jednu podmínku, a to tu, že mohou učit jen žáci na druhém stupni. To znamená, že první stupeň byl jen „pokusný králík“, na kterém žáci z vyšších tříd zkoušeli své dovednosti a svou přípravu na hodinu. Já se zapojila také. Učila jsem druhou třídu prvouku a pátou český jazyk. Ve druhé třídě se k Amosovi mnohem lépe postavili a snažili se vyjít s námi jako s učiteli. Moje první asistentka byla Anna Jelínková, která mi v hodině pomáhala s dětmi. Pomohla mi například udělat pořádek v hodině, aby děti poslouchaly a dávaly pozor. Hodina s nimi byla hodně nabitá energií a zábavou, kterou se k tomu děti zapojily. Ovšem, když jsem učila třídu pátou, taková zábava to nebyla, i když jsem tam u sebe, jako asistentku, měla Kristýnu Sobotkovou. Nemůžu říct, že nedávali pozor, ale prostě je to asi nebavilo. No spíše to nebavilo nejmenovaného žáka, který měl v hodině docela dost trapné řeči. Kristýna mi také velice pomohla. No ale dost o učení. Mne se Amos líbil a doufám, že ostatním také. Přála bych si, aby se Amos na vémyslické škole udržel i nadále. Ela Jirásková,8.tř. A jak líbil tento den žákům z 1. stupně? 1.6. , jak už to bývá, jsme oslavili Den dětí. Ve škole jsme měli Ámose. Místo p. učitelek nás učili žáci z druhého stupně. První hodina českého jazyka byla zábavná, celá třída ji chválila. Na matematiku nás měl pan učitel Němec a jeho asistentka Nikola Šabatková. Pan učitel neznal násobilku a každou chvíli se chodil radit za p. „inspektorkou“ Pokornou. V hodině čtení jsme hráli AZkvíz. Naše družstvo vyhrálo. Po soutěži jsme četli z učebnice Malého prince. V hodině prvouky jsme se učili lidské tělo. Poslední hodinu pracovní výchovy jsme měli namalovat svoje nejoblíbenější místo. Já, jako jediný, jsem namaloval hřiště. Tento den se nám ve škole moc líbil a chtěli bychom takové učitele napořád. Ale prý to nejde- žáci druhého stupně se musí také učit. Matěj Kotrnec, 3.tř. 1.června nás neučily paní učitelky, ale žáci 2.stupně. První hodinu nás měl z českého jazyka Filip Dvořák a Roman Jandásek. Hodina byla zábavná, dali nám kartičky na stříhání a skládali jsme slova podle abecedy a doplňovali jsme párové souhlásky a tvrdé a měkké i. Na konci jsme za odměnu dostali bonbón. Druhou hodinu nás měl Jenda Sklenář z matematiky. S panem učitelem byla sranda a hráli jsme bingo. Jiné než s paní učitelkou. Nejdřív jsme tomu nerozuměli, ale pak už ano. A ještě jsme hráli krále střelců, kterého jsem vyhrál. Třetí hodinu nás měla Tereza Černá a Katka Gerstnerová ze čtení. Četli jsme, hráli jsme hru Riskuj a daly nám list s obrázkem a my jsme ho museli obmalovat. Hodina byla super. Čtvrtou hodinu byla prvouka. Eliška a Anička nás učily o lesních zvířatech a o lese. V poslední hodině tělesné výchovy jsme hráli florbal a jiné hry. Učil nás Petr Krotký a Marek Růžička. Všechny hodiny se mi moc líbily. Vojta Pospíšil, 2.tř. VÝLET DO PRAHY Výlet do Prahy se mi líbil. Navštívili jsme mnoho historických památek i za pražského deště . Déšť byl natolik silný, že jsem si pořídili i nové deštníky.Já osobně jsem byla z mého nového deštníku nadšená. Byl veliký a vešlo se pod něj hodně lidí. Taky jsem byla nadšená, že jsem zhlédli Masarykovo nádraží , kde natáčela naše první česká superstar svůj první videoklip ! Naše puberťácké hlášky též neměly chybu. Dodávaly našemu výletu ten správný šmrnc . Noc byla přímo zběsilá. Válka blesků, noční orchestr, no kde jinde bychom mohly tohle všechno zažít než s naší školou a přímo v Praze, kde je blaze, ale draze. Většina z nás odchází na střední školy a učiliště a tak jsem ráda, že jsme měli tu možnost vyrazit na náš poslední společný výlet. Hana Horáková, 9.tř. Ve středu a ve čtvrtek jsme se vydali se školou na výlet do Prahy. Bylo to báječné. Počasí nám moc nevyšlo, ale i přesto jsme navštívili Pražský hrad, obrazárnu, mořský svět a dokonce jsme pluli na parníku a vystoupili na Petřínskou rozhlednu. Mrzí mě, že kvůli špatnému počasí jsme neviděli Křižíkovu fontánu. Mým největším zážitkem byla Petřínská rozhledna, která měla 299 schodů a já jsem je všechny vyšla nahoru i dolů. Moc se mi to líbilo a klidně bych jela příště znovu. Hedvika Kupská, 4.tř.

8 VÉMYSLIČTÍ PODNIKATELÉ A ŽIVNOSTNÍCI Není snadné opustit jisté zaměstnání se spolehlivým dnem výplaty a dát se na velmi riskantní cestu soukromého podnikání v té nejméně lukrativní oblasti byznysu, kterým je zemědělství. Je až s podivem, že naše společnost nalévá miliardy korun do hospodářských sfér, bez kterých se klidně obejdeme, ale více než macešsky se chová k nejzákladnější lidské potřebě – chlebu vezdejšímu s kouskem pořádné flákoty a těm, kteří chléb v potu tváře dobývají. Pan Aleš Vitula tuto odvahu měl a díky podpoře své rodiny a životní partnerky prokázal, že právem patří do dlouhé rodiny moravských sedláků (zemědělců, či chcete-li farmářů), pro něž práce s půdou a chov užitkových zvířat je nejen zdrojem obživy, ale i životní filozofií, kde by měla parta z obou komor parlamentu hledat poučení a inspiraci. Pan Vitula má největší podporu ze strany svého otce, který v podstatě celý svůj život zasvětil chovatelství nejrůznějšího druhu, ovocnářství, pěstitelství a hlavně včelařství. Ve svém – pokud to tak lze nazvat – volném čase se oba chlapi Vitulovi věnují myslivosti se všemi radostmi a strastmi s tím spojenými. Rodina Vitulova si nepřála být zmíněna ve stručné sérii místních podnikatelů ve Vémyslických novinách. Omlouvám se, že jim nemohu vyhovět, protože svou prací, sousedským jednáním a osobním charakterem patří mezi přední vémyslické občany, kteří si zaslouží alespoň stručnou připomínku pro svůj přínos pro městys a stát. Milan Hrdina st.

Rozdíl sedmdesáti let

Z HISTORIE NAŠEHO REGIONU Budova pamětník Denně chodíme kolem jedné budovy aniž bychom si uvědomili, že je nejen pamětníkem, ale i spolutvůrcem historie městečka Vémyslice. Touto budovou je farní kostel zasvěcený Narození Panny Marie. Název kostel pochází z latinského castellum tj. původně opevněný tábor, místo nebo budova. Nyní se používá jako název pro sakrální budovu určenou k bohoslužebným účelům a toto označení používají všechny typy chrámových staveb, ať malých či velkých, s věží, s věžemi, nebo bez nich. Moravské kostely byly původně opevněny a sloužily jako útočiště obyvatel v časech nebezpečí. Některé kostely jsou pro svoji funkci označovány jako např. kostel metropolitní, katedrální, biskupský, klášterní, opatský, farní apod. Na jihozápadní straně hory Sión vznikl první křesťanský kostel v jeruzalémském večeřadle v domě Marie, matky sv. Marka. Mše svaté se později sloužily i v jiných soukromých domech. Kostely jako samostatné veřejné budovy se začaly stavět až po roce 313. Kostel ve Vémyslicích byl postaven nedaleko návsi na vyvýšeném místě v ranně gotickém slohu. Kolem něj se rozkládal hřbitov, který byl v r. 1827 přenesen mimo městečko. Věž kostela byla vystavěna v gotickém slohu, nad klenutou-sakristií na severní straně. Současnou podobu dostal kostel v druhé polovině 15. století a přestavbou z r. 1863, kdy byla vystavěna nová současná věž náhradou za původní, do které uhodil 6. května 1828 blesk a poškodil ji natolik, že musela být r. 1845 stržena.

Pokus o rekonstrukci kostela – 13 století

9 Dění v kostele ovlivňovalo také kulturní dění. Tak např. pod vlivem faráře Petra Vroblicia, byl ustaven 20. června 1613 při kostele Literátský řád, pod patronací archanděla Michala. Členové tohoto chrámového sboru se zavázali pod pokutou 1 libry (0,453 kg) vosku v den sv. Michala jít ke zpovědi a svatému přijímání. Takže můžeme říci, že dnešní vémyslické zpěvačky chrámového sboru pana Havla jsou pokračovatelé dávného Literátského tovaryšstva. I když se ve starých listinách hovoří jen o katolických farářích a jejich ovečkách. Je nutné se zamyslet nad faktem, že při prvním sčítání lidu v roce 1921 se zcela nečekaně přihlásilo 233 občanů z 934 obyvatel Vémyslic, k církvi československé založené po první světové válce. Tibor Sláma

V naší obci proběhla Noc kostelů Poslední pátek v květnu se rozezněly zvony a zahájily celonárodní Noc kostelů. Významem projektu je přiblížit historickou a kulturní hodnotu památek všem občanům. Náš farní kostel Narození Panny Marie se také zapojil. Tuto možnost využili malí, velcí, místní obyvatelé i lidé z okolí. Místní chrám vystavěli naši předci a stavba je zařazena mezi tři pamětihodnosti obce. V průběhu celého večera si mohli návštěvníci prohlédnout střípky z jeho historie a poslechnout si poutavý výklad Aleny Růžičkové. Byla možnost si prohlédnou obrazy a sochy, dozvědět se více ze života osobností a významy jednotlivých symbolů.

Také děti přišly ve velkém počtu a vyzdobily kostel krásnými vlastními obrázky. Vše, co dokáží varhany předvedli místní varhaníci Lukáš Havel, Dita Stehlíková a Jiří Herman. Výborně přednesli chrámové skladby významných autorů. Byla možnost prozkoumat tento nástroj i zevnitř nebo si sami vyzkoušet sílu jednotlivých rejstříků. Na závěr všem udělil místní děkan Mgr. Pavel Bublan požehnání. Zdeňka Fukalová

Slovanská Epopej Slovanská Epopej je dílo, které se věnuje dějinám Slovanů. Dílo vytvořil Alfons Mucha během osmnácti let. Epopej se skládá z dvaceti monumentálních obrazů, které nejsou, podle některých, namalovány olejovou malbou, ale vaječnou temperou. Autor podniknul v rámci příprav cestu po Rusku, Polsku, Srbsku a Bulharsku, aby mohl věrohodně zachytit i ty nejmenší detaily ze života slovanských národů. O vytvoření cyklu mapujícího historii Slovanského národa přemýšlel Alfons Mucha již počátkem dvacátého století, kvůli nedostatku peněz však nemohl na Slovanské Epopeji začít ihned pracovat. Myšlenku tak musel nakrátko odložit, aby se k ní o několik let později po svatbě s Marií Chytilovou mohl vrátit. Po setkání s Charlesem R. Crane, mužem s Chicaga, ožívá znovu představa tohoto monumentálního díla. Charles R. Crane se nabídl a byl ochoten nést veškeré náklady spojené s tvorbou Slovanské Epopeje, tím jí také pomohl vzniknout. Díky financím se Mucha mohl vrátit do vlasti a roku 1910 začínal pracovat na Slovanské Epopeji. Slovanská Epopej z mého pohledu V pátek 11.6. nás rodiče vzali do Mor. Krumlova na Slovanskou Epopej - živé obrazy s doprovodným programem ohnivé show. Průvodkyně, která nás provázela byla příjemná a při výkladu ji bylo velice dobře rozumět.

10 Výklad byl doplněn dobovými scénkami ochotníky, které představovali zaznamenané tahy štětcem mistra Muchy. Scénky byli vytvořeny naučně a zároveň i vtipně. Zaujala mne scénka, odehrávající se v pokoji, kde léčil Jana z Lipé basilejský univerzitní profesor lékařství Paracelsus (lékař, vlastním jménem Philippus Areolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, proslul v dějinách lékařství především jako jeden ze zakladatelů lékařské chemie). Večer byl zakončen nádherným představením šermířů ohnivé show, při které bojovali s plameny v rukou a také předvedli chrliče ohňů. Bude to velká škoda, jestli nám Epopej odvezou pryč. Jsem ráda, že jsme asi poslední šanci vidět tuto nádhernou kulturní památku v blízkosti našeho domova. nepromarnili. Eliška Jirásková

Květen 1945 „Schnell, um gottes willen schnell….!“ nejčastěji frekventovaná slova, která zaznívala z kolony německých vojáků prchajících Vémyslicemi 7.května 1945. Rychle, proboha, rychle – tanky, obrněná vozidla, koňské potahy a pěšáci, kteří se už nikam nevešli, všichni prchali směrem na Tulešice, za zády temné dunění blížící se fronty, nad hlavou jekot šturmoviků, každý se zbavoval přebytečné zátěže – přileb, plynových masek, jen rychle, rychle … Ivan ist hier! Blíží se Ivan, který nezná slitování …. Už nebylo sil ani vůle bojovat, jen řev poddůstojníků a zbytek vojenského drilu zažraného pod kůží nutil alespoň předstírat boj – a tak osádka čtyřhlavňového flaku v ulici Na Pískách a u Kopečkova stavení na konci vesnice rychle vystřelila několik salv pánubohu do oken, připojila kanony za auta a prchala s ostatními. V mírném stoupání (na úrovni nového hřbitova) došlo k zácpě. Ztrhaný koník zapřažený do muničního potahu se zhroutil, bezmocně hrabal kopyty a v předsmrtelné křeči převrhl náklad příliš těžký pro jeho ztýrané tělo. Po silnici se rozsypaly bedýnky s municí. Řev a kletby se stupňovaly. Někdo se slitoval a střelil ubohé zvíře zblízka do hlavy. Několik vojáků se snažilo odtáhnout mrtvé tělo a náklad stranou, ostatní to vzdali a prchali pěšky k podminovanému mostu. Schnell, schnell …most vyletí za chvíli do povětří a už nebude úniku… Asi v té chvíli se rozhodl mladý vojáček, že uteče. Odhodil pušku a rozběhl se přes pole ke Kuchynkovu mlýnu. Není to tak daleko, jen uběhnout několik desítek metrů a podél řeky se vrátit pro civilní šaty, co mu dala ta hodná tetka, která mu tak připomněla jeho matku v rodném Liberci. Jen pryč z toho šílenství, za několik okamžiků se schová v olších lemujících řeku… Ve stejné chvíli dorazila na místo dvojice polních četníků na motocyklu se sajdkárou. S kletbami a nadávkami začali dělat pořádek ve stupňujícím se chaosu. Pak si jeden všiml prchajícího neozbrojeného vojáčka. „Halt!“ Četník strhl z ramene samopal a vystřelil dávku do prašné cesty. Jeho oběť prchala zběsile dál. Jen deset metrů polem k nejbližšímu úkrytu … Další dávka pročísla pole a zasáhla prchajícího. Ještě uběhl několik metrů a pak se zhroutil. Už nikdy se nevrátí do svého Liberce a nesetká se na společném korzu s Němci, Židy a Čechy … *** Dva muži táhli malý čtyřkolový vozík se smutným nákladem. Mrtvé tělo německého vojáka bylo příliš dlouhé, světlovlasá hlava se bezmocně klátila a nohy v holínkách drhly o kamenitou silnici. Tvář zčernala horkem a zápach rozkládajícího se těla byl k nesnesení. Oba spěchali, aby tu smutnou práci měli za sebou a pohřbili mrtvé tělo v koutě hřbitova, kde bylo ještě několik zachovaných hrobů z prusko – rakouské války. Bude mezi svými, nikomu ho nebylo líto, měl sedět doma na zadku, nikdo ho nezval, ale i když Němec přece jen člověk a nemůžeme ho přece nechat hnít na poli. „Stoj!“ Zastavili se o opřeli se o ojku, chvíli počkáme, copak asi chce ten ruský důstojník, co si tak vykračuje polem. „Što takoje?“ Důstojník nebyl vysoký, ale podsaditý a tvářil se nebezpečně, jako by je z něčeho podezříval. Doprovázeli ho dva vojáčci s vintovkami a v průběhu hovoru, jak důstojník zvyšoval hlas, je stáhli z ramen a zamířili na dvojici u vozíku. „To je mrtvý německý voják. Vezeme ho na hřbitov…“ „Eto German!“ konstatoval důstojník a v jeho slovech bylo opovržení, nenávist a jakoby otázka: Co vy s ním máte společného? Pak dodal: „Svoloč germanskaja!“

11 Chvíli se dohadovali o slově hřbitov a pak důstojník pochopil, že se jedná o „pachranitelnoje mjesto“. Náhle prudce kopl do vozíku. Ten se převrátil a mrtvé spadlo do příkopu. Stalo se to několik hodin po prudkém dešti, příkop byl plný hnědé blátivé vody, mrtvé tělo v něm leželo naznak a z vody vyčníval jen dlouhý černý nos a špičky bot. „Vot jevo mjesto! Tam patří!“ Několik lidí postávalo opodál. Všichni nechápavě hleděli na mrtvolu ve vodě a rozzuřeného důstojníka, který křičel něco o tom, že ta svoloč nebude ležet v posvěcené půdě a každého, kdo se ho pokusí pohřbít, nechá zastřelit. Jeden z vojáků zarachotil závěrem. Napětí se stupňovalo. A tak nakonec naznačili oba otřesení muži, že nebudou germána pohřbívat, postavili vozík na kola a odjeli. Projeli několik desítek metrů uličkou hanby; důstojník za nimi křičel nadávky o zrádcích. Uniforma postupně nasákla vodou a ztratila svůj odstín „feldgrau“, tělo zbytnělo a z vody stále vyčnívala tvář, kolem které začalo kroužit hejno masařek. *** První předseda Místního národního výboru osvobozeného městečka se se svým tajemníkem vydali na nelehkou cestu – přemluvit sovětského velitele, že mrtvého je nutno zakopat, protože nemůže hnít v příkopě. Už dříve došlo k nedorozuměním a konfliktům – sovětům se zdálo, že obyvatelé nespolupracují příliš ochotně na zajištění germánů a zrádců. A tak chodili ve dvojicích dům od domu, prohlíželi každý kout, komory, chlévy, stodoly, bodali bajonety do slámy a sena a stále se ptali: „Kdě German?“ Občas sebou vzali někoho místního, i malého chlapce a stále poroučeli: „Pakaži, kdě German?“ Stačilo by jen ukázat prstem na nepohodlného souseda …. ale nikdo to neudělal, ženy přebíhaly z domu do domu a skrývaly se před osvoboditeli, kteří považovali za samozřejmé, že se osvobození s nimi podělí o majetek a ženu … Zděné domy a vnitřní vybavení jim připadalo luxusní, kapitalistické, germánské a mátlo je, že obyvatelé hovoří příbuzným jazykem. Jak je to možné, že všude je jen město „gorod“ a ne vesnice „derevnja“? Oba muži prošli dveřmi místní školy, která byla v té době velitelstvím a lazaretem. Stráž u vchodu je varovala, že komandýr celý den pije vodku a není s ním řeč. Přesto zaklepali na dveře bývalé sborovny a vstoupili do místnosti páchnoucí tabákem a kořalkou. V ředitelském křesle seděl důstojník, před sebou na stole nagan, v ruce nahajku, kterou se švihal do holínek. „Što chočetě, čechosabaki?“ vyštěkl.

*)

Předseda začal poděkováním „za asvobažděnije“, nicméně, že vojna skončila a je nutno uklidit nepořádek a i nepřátele, protože „krásnyje“ jsou lepší než germáni a vítěz by měl být velkorysý. Po celou dobu hleděl důstojník kalným zrakem za jejich hlavy. Agresivní opilost se změnila ve smutek. „Víš ty, že dnes zemřeli moji dva chlapci? Prošli celou Rusí, možná, že po nich střílel ten váš germán a vy ho chcete pohřbít?“ Pak vstal a zdánlivě klidně začal vyprávět. Spoustě slov nerozuměli, byla to jakási dlouhá historie o vypálených vesnicích, mrtvých dětech, mnohé se zdálo být úplně neuvěřitelné a děsivé. Stáli a zdvořile poslouchali. Okupace poznamenala i osudy obyvatel jejich obce – i zde byli umučení a popravení, ale nic nebylo tak strašné, jako to, co jim líčil ruský důstojník. Byla to historie o lidech, kteří nikdy neměli nic a přišli i o to poslední, co jim zbylo – životy jejich blízkých, když k nim po stalinových pogromech vtrhli novodobí hunové, kteří vypadali civilizovaně, ale znásilňovali, vraždili a upalovali, jako jejich středověcí předchůdci. Důstojník skončil a zahleděl se na ně už téměř střízlivým zrakem. Oba byli otřeseni a ne daleko od toho, aby souhlasili s tím, že příslušník takového národa nemá právo na slušnou jámu. Chvíli bylo ticho. „No dobře.“ pronesl důstojník. „Tak si ho pohřběte toho svého Germána. Ale ne na posvěceném místě! Zakopte ho vedle cesty a ať se nikdo neodváží to místo nějak označit!“ Čas se nachýlil k půlnoci. Dva ruští vojáci sledovali, jak skupina čtyř mužů vytahuje mrtvolu z vody a táhne ji k vykopanému okopu pro stojícího střelce, který tu zbyl po Němcích. Z jedné třetiny byl naplněn vodou, do které spustili tělo. Mrtvola klesla a zhroutila se na dno okopu. Nad vodou zůstala jen skloněná plavovlasá hlava. Chvatně zaházeli celý provizorní hrob. Léta změnila okolí i lidi, tisíce křivd a nespravedlností prošla kolem, ale jeho stejně jako gardového seržanta Obuchova a poručíka Ovčinikova se to už nikdy nedotkne … Lubomír Tálský 1)Slovní hříčka využívající podobností slov „Čechoslovaky“ (Čechoslováci) a „Čechosabaky 1) čeští psi, zde použito v druhém významu jako urážka)

12 SPOLEČENSKÁ KRONIKA GRATULACE Správce vémyslického koupaliště pan Pavel Caha v plné síle a mladické svěžesti oslavil padesáté narozeniny. Pod jeho bedlivým, obětavým a odborným dohledem vyrostlo vémyslické koupaliště ze skromné popelky v romantické oblíbené přírodní koupaliště. Mnoho zdraví, životní pohody a co nejvíce spokojených zákazníků přeje redakce

PODĚKOVÁNÍ V souvislosti s odchodem ředitele místní základní školy pana Mgr. Pavla Grasgrubera na zasloužený odpočinek se Vémyslické noviny připojují k dlouhé řadě vděčných občanů, žáků i rodičů vyslovujících svůj dík za jeho práci na poli kantorském, společenském ale především jeho působení ve funkci ředitele, kde se zejména jeho zásluhou vémyslická škola stala ústavem evropské úrovně v duchu nejlepších tradic J.A. Komenského. Vážený pane řediteli, obětoval jste pro vémyslickou školu nejlepší a nejproduktivnější léta svého života. Vémyslická obec vám zůstane navždy vděčná za váš přínos ve výchově mládeže místní školy. Za redakci Milan Hrdina st.

CITÁT na II.čtvrtletí „Rozum se nejvíce projevuje u prostých lidí, ztrácí se však tím více, čím je člověk zkorumpován mocí.“ (neznámý autor)

POLITICKÁ ANEKDOTA Jaký je rozdíl mezi přejetým tchořem a politikem? Před tchořem je brzdná dráha!

UPOZORNĚNÍ REDAKCE Omlouváme se za případné chyby v tomto čísle – z časových důvodů nebyla provedena u příspěvků dodaných po uzávěrce jazyková korektura. Svoje příspěvky, náměty, připomínky případně kritiku můžete posílat buď písemnou formou na adresu : Milan Hrdina, 671 42 Vémyslice č. 47 případně na Úřad městyse Vémyslice nebo elektronicky na e-mailovou adresu: [email protected]. POZOR! Uzávěrka čísla 3/2010 je 10.září 2010! Děkujeme za příspěvky!

Vémyslické noviny č. 2/2010 Čtvrtletník, pro své občany vydává městys Vémyslice, 671 42 Vémyslice 31 l IČ: 00293768 Za redakční radu: Milan Hrdina st. l Místo a datum vydání: Vémyslice, 23. 6. 2010 Náklad: 250 výtisků l Číslo registrace: MK ČR E 11 691 l ZDARMA Realizace: Petr Večeřa, vydavatelství, Bačice