Makromycety přírodní rezervace Lípa a národní přírodní rezervace Kohoutov (CHKO Křivoklátsko)

Bohemia centralis, Praha, 31: 121–131, 2011

Makromycety přírodní rezervace Lípa a národní přírodní rezervace Kohoutov (CHKO Křivoklátsko) Macrofungi in the Lípa Nature Reserve and Kohoutov National Nature Reserve (the Křivoklátsko Protected Landscape Area) Rostislav Fellner1 a Jaroslav Landa2 1

Svatojánská kolej – vyšší odborná škola pedagogická, Svatý Jan pod Skalou 1, 266 01 p. Beroun; e-mail: [email protected] 2

Bouřilova 1104, 198 00 Praha 9; e-mail: [email protected]

▒ Abstract. The article presents macrofungi species found in the western part of the Křivoklátsko Protected Landscape Area (Central Bohemia). It summarizes the results of mycological research in the Lípa Nature Reserve and Kohoutov National Nature Reserve carried out in 2006–2007. In total, 12 out of 231 macrofungi taxa found in the Lípa Nature Reserve and 17 out of 159 taxa recorded in the Kohoutov Nature Reserve are briefly discussed, along with notes on conservation management in both the small-size Specially Protected Areas. ▒ Key words: Fungi, Mycetes, mycofloristics, Central Bohemia, broad-leaved forests, Red List, Hericium erinaceus

Úvod Z území CHKO Křivoklátsko bylo dosud publikováno poměrně málo mykologických prací ve srovnání například s mnohem více navštěvovaným sousedním územím CHKO Český kras. Svrček (1965) sice uvádí, že v tomto území mykologicky pracovali např. již Domin, Gintl, Herink, Hilitzer, Pouzar, Příhoda, Smotlacha a Vacek, ale z tohoto staršího období byly publikované jen 121

BOHEMIA CENTRALIS 31

souhrnnější práce Velenovského (1920–1922) a Svrčka (1953). Později odtud publikovali své dílčí výzkumy rovněž Příhoda a Machulková (1978), Machulková (1979, 1981), Fellner a Landa (1990) a v poslední době Holec (2009). Řada dalších výsledků mykologického výzkumu z území CHKO Křivoklátsko ještě čeká na své uveřejnění. Předložený příspěvek, ve kterém je věnována pozornost makromycetům dvou území v nejzápadnější části CHKO Křivoklátsko, a to PR Lípa a NPR Kohoutov, je jedním z nich. V rámci území PR Lípa nebyl, pokud je nám známo, zatím realizován žádný mykologický výzkum; v rámci NPR Kohoutov uskutečnili mykologické průzkumy Machulková (1981) a Svrček (1988), ale výsledky jejich výzkumu zůstaly převážně nepublikované. Přehled častěji uváděných zkratek ČR – Česká republika ČS – červený seznam DD – data deficient (kategorie z ČS) ?EX – extinct (kategorie z ČS) CHKO – chráněná krajinná oblast

leg. – legit (sbíral) NPR – národní přírodní rezervace NT – near threatened (kategorie z ČS) PR – přírodní rezervace VU – vulnerable (kategorie z ČS)

Přírodní rezervace Lípa se nachází na severovýchodním úbočí vrchu Lípa (503,5 m n. m.) v nadmořské výšce 289–480 m v katastru obce Ostrovec v okrese Rokycany (cca 3 km východně od obce Podmokly), v polesí Vlastec, spravovaném Lesní a rybniční správou Zbiroh Ing. Jerome Colloredo-Mansfelda. Rezervace byla vyhlášena v roce 1990 a má rozlohu 24,91 ha. V roce 2006 pro ni Správa CHKO Křivoklátsko nově zpracovala plán péče. PR Lípa představuje vrcholový skalní masiv nad zaklesnutým meandrem Zbirožského (Skryjského) potoka, který přechází do suťových až balvanitých společenstev habrových až lipových javořin. Podle katalogu biotopů (Chytrý et al. 2001) jsou v rámci území rezervace vymapovány následující jednotky: L4 suťové lesy; L3.1 hercynské dubohabřiny; L6.5B acidofilní teplomilné doubravy; L2.2B údolní jasanovo-olšové luhy; X9A lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami; X11 paseky s nitrofilní vegetací; na samém okraji rezervace také L7.1 suché acidofilní doubravy. V souladu s údaji publikovanými z území PR Lípa (srv. Ložek et al. 2005) lze konstatovat, že většinu plochy porůstají habrové javořiny (AceriCarpinetum). Na mírnějších svazích se uplatňují kyselé a habrové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum a Melampyro nemorosi-Carpinetum). Ve vrcholové části se vyskytuje rovněž skalní vegetace s kostřavou sivou náležející k podvazu Allyso-Festucenion pallentis, coby suchomilná společenstva skalních štěrbin. Dominantní dřevinou je habr obecný (Carpinus betulus), přimísen je javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia 122

Rostislav Fellner a Jaroslav Landa: Makromycety PR Lípa a NPT Kohoutov (CHKO Křivoklátsko)

cordata) i velkolistá (T. platyphyllos), spíše v severní části rezervace jedle bělokorá (Abies alba) a spíše v okrajových částech též dub zimní (Quercus petraea), dále sporadicky i buk lesní (Fagus sylvatica), borovice lesní (Pinus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies), javor babyka (Acer campestre), podél potoka olše lepkavá (Alnus glutinosa) a další dřeviny (osika, vrba aj.). V keřovém patru je místy významná líska obecná (Corylus avellana). Území leží ve Vlastecké vrchovině náležející ke Křivoklátské vrchovině, geologický podklad utvářejí vyvřelé horniny křivoklátsko-rokycanského pásma – dacity, jež úspěšně vzdorují zvětrávání. Pedologicky převažují mezobazické kambizemě s přechody do rankerů (Ložek et al. 2005). První z autorů tohoto příspěvku navštívil v letech 2006–2007 v období od června do října území PR Lípa 8× v rámci jejího inventarizačního průzkumu (Fellner 2006a, 2007a), z toho 4× v doprovodu druhého z autorů; jedné exkurze v roce 2007 se zúčastnil též Ing. Pavel Svoboda. Při jednotlivých návštěvách byly vždy zapisovány všechny nalezené položky hub, spolu s údaji o jejich lokalitě, biotopu, substrátu nebo hostiteli a abundanci. Větší část nalezených položek byla sebrána a usušena jako herbářový doklad. Při výzkumu, který byl zaměřen na tzv. velké houby (makromycety), byla k determinaci používána jak běžná určovací literatura (Moser et Jülich: Kleine Kryptogamenflora; Breitenbach et Kränzlin: Pilze der Schweiz; Courtecuisse: Guide des Champignons de France et d´Europe; Bas et al.: Flora Agaricina Neerlandica; Hansen et Knudsen: Nordic Macromycetes, Legon et Henrici: Checklist of the British & Irish Basidiomycota aj.), tak i speciální monografie a jednotlivé příspěvky.

Souhrnné poznámky k zajímavějším nálezům v PR Lípa z let 2006–2007 Amylostereum chailletii (Pers.) Boidin – pevník jedlový, lignikolní saprofyt fruktifikující zejména na mrtvých kmenech jedlí. Druh uváděný v červeném seznamu (dále ČS) např. v Nizozemí. Na ležícím kmenu Abies alba, 5.X.2006 a opět 14.X.2007, leg. R. Fellner. Vzácnější druh přirozených lesů zpravidla vyšších horských poloh. Auricularia mesenterica (Dicks.: Fr.) Pers. – boltcovitka mozkovitá, lignikolní saprofyt fruktifikující zejména na mrtvých kmenech jilmů a jasanů. Druh uváděný v ČS např. v Polsku. V PR Lípa roste dosti hojně na celém území rezervace, zejména na ležících kmenech Carpinus betulus. Vzácnější druh přirozených lesů, hojnější v lužních lesích. Fayodia leucophylla (Alb. et Schwein.) M. Lange et Sivertsen = Gamundia leucophylla (Gillet) Bigelow – kalichovka bledolupenná, druh někdy ztotožňovaný s druhem G. striatula (Kühner) Raithelh., jenž byl pod jménem Fayodia pseudoclusilis zařazen i do Červené knihy ČR (Kotlaba 1995) a pod jménem Gamundia striatula byl zařazen i do ČS ČR (Holec et Beran 2006). 1× nález v detritu, 1.IX.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Druh uváděný pod jménem Fayodia leucophylla je např. v ČS v Německu. Velmi vzácný druh; lze jej interpretovat buď jako prvonález druhu Gamundia leucophylla (Gillet) Bigelow pro ČR nebo jako asi osmý nález druhu G. striatula (Kühner) Raithelh. v ČR (cf. Antonín 2004). Hericium coralloides (Scop.: Fr.) Gray – korálovec bukový, lignikolní saprofyt fruktifikující na mrtvých kmenech buků, velmi zřídka i jiných dřevin. Velmi ozdobný druh uváděný v různých kategoriích ohrožení v mnoha ČS v Evropě (Dánsko, Litva, Německo, 123


Nizozemí, Norsko, Polsko, Švédsko); u nás je považován za poněkud častější druh, který je pro přirozené bučiny s dostatkem padlých kmenů typický a o jeho přímém zařazení do ČS ČR se neuvažuje. V PR Lípa byl v roce 2006 nalezen pouze jednou, a to na ležícím kmenu zřejmě Carpinus betulus v okrajové části rezervace; v roce 2007 nebyl registrován. Hericium erinaceus (Bull.: Fr.) Pers. – korálovec ježatý, lignikolní parazit až saprotrof fruktifikující na živých i mrtvých kmenech a pařezech listnáčů, zejména dubů a buků. Velmi ozdobný druh uváděný v různých kategoriích ohrožení v mnoha ČS v Evropě. U nás je známý asi z 50 lokalit, z toho asi z 20 z poslední doby; častější je v teplejších oblastech. V PR Lípa byl nalezen jen 1x ve východní části rezervace na bázi živého kmene Quercus petraea, 2.IX.2007, leg. R. Fellner et J. Landa. Byl zařazen do ČS ČR (Holec et Beran 2006) jako zranitelný druh (VU) a je v současnosti navrhován k zákonné ochraně jak v ČR, tak i v celé Evropě v rámci dodatku Bernské konvence. Hyphodontia paradoxa (Schrad.: Fr.) E.Langer et Vesterh. – pórnovitka různopórá, lignikolní saprofyt fruktifikující na dřevě listnáčů. Na větvi Corylus avellana, 19.X.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Vzácnější druh převážně přirozených lesů chladnějších poloh. Hygrophorus leporinus Fr. – šťavnatka zaječí, mykorizní druh fruktifikující pod listnáči, zejména pod duby, buky a lískou. V PR Lípa byl v roce 2007 nalezen v severním cípu rezervace 14.X.2007, leg. R. Fellner. V ČR je známo asi jen 9 lokalit. Druh byl zařazen do ČS ČR (Holec et Beran 2006). Inocybe griseolilacina J.E.Lange – vláknice nafialovělá, mykorizní druh fruktifikující pod listnáči, zejména pod buky. Druh uváděný v ČS např. v Norsku a Polsku. V PR Lípa byl v roce 2006 sbírán opakovaně na jedné lokalitě v blízkosti Skryjského potoka východně od kóty 292 m n.m. pod Carpinus betulus. Vzácnější druh převážně přirozených lesů. Mycena thymicola Velen. – helmovka mateřídoušková, herbikolní saprofyt fruktifikující ve vazbě na mateřídoušku. V PR Lípa byl v roce 2006 sbírán jednou ve vrcholové části PR v keříčcích mateřídoušky Thymus pulegioides v acidofilních trávnících na okraji vrcholových skalních výchozů, 475 m n.m, 19.X.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Vzácnější druh přirozených acidofilních trávníků s mateřídouškou. Phellinus hartigii (Allesch. et Schnabl) Pat. – ohňovec Hartigův, lignikolní parazit a saprofyt fruktifikující na živých a mrtvých kmenech jedlí a smrků. Druh uváděný v ČS např. v Německu. Opakovaně na ležících kmenech Abies alba (2–3 nálezy v rezervaci). Méně častý druh převážně přirozených lesů. Phellinus robustus (P.Karst.) Bourdot et Galzin – ohňovec statný, lignikolní parazit a saprofyt fruktifikující na živých a mrtvých kmenech dubů. Druh uváděný v ČS např. v Dánsku, Nizozemí a Norsku. Opakovaně na stojících i ležících kmenech Quercus petraea (více než 5 nálezů v rezervaci). Hojný druh převážně přirozených lesů. Russula cremeoavellanea Singer – holubinka krémově oříšková, mykorizní druh fruktifikující pod břízami. Druh uváděný na ČS např. ve Finsku či Litvě. Na 2–3 mikrolokalitách při jihovýchodní hranici PR, 1.IX.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Vzácný acidofilní druh, který má v ČR zřejmě méně než 10 lokalit. Opětně sbírán tamtéž 2.IX.2007, leg. R. Fellner et J. Landa.

124


Diskuze a závěry z mykologického výzkumu v PR Lípa v letech 2006–2007 V rámci orientačního mykologického průzkumu v PR Lípa bylo v letech 2006–2007 determinováno celkem 231 taxonů (Fellner 2006a, 2007a), což lze hodnotit jako sice značně vysoký, ale přesto spíše průměrný počet, vezmeme-li v úvahu, že území zahrnuje kromě dominantních habrových javořin také údolní olšiny i rovněž výše položené habrové doubravy a vrcholové kyselé doubravy. Z těchto 231 taxonů je 12 druhů považováno za pozoruhodné nálezy. Mezi ně se řadí např.: pevník jedlový (Amylostereum chailletii), boltcovitka mozkovitá (Auricularia mesenterica), kalichovka bledolupenná (Fayodia = Gamundia leucophylla), korálovec bukový (Hericium coralloides), korálovec ježatý (H. erinaceus), šťavnatka zaječí (Hygrophorus leporinus), pórnovitka různopórá (Hyphodontia paradoxa), vláknice nafialovělá (Inocybe griseolilacina), helmovka mateřídoušková (Mycena thymicola), ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii), ohňovec statný (P. robustus) a holubinka krémově oříšková (Russula cremeoavellanea). Jde povětšinou o druhy hub zařazené do červených seznamů v různých evropských zemích, a rovněž do červeného seznamu makromycetů ČR (Holec et Beran 2006). Většina těchto druhů má současně také vysokou bioindikační hodnotu jako typické druhy přirozených lesů. Z ochranářského hlediska je zřejmě nejvýznamnější nález druhů kalichovka bledolupenná – Fayodia leucophylla (Alb. et Schwein.) M. Lange et Sivertsen, korálovec ježatý – Hericium erinaceus (Bull.: Fr.) Pers. – a šťavnatka zaječí – Hygrophorus leporinus Fr. Předpokladem výskytu i dalšího zachování těchto často bioindikačně a ochranářsky významných druhů hub v PR Lípa je dostatek stojící a ležící dřevní hmoty v různých stadiích rozkladu a nenarušený vývoj původních lesních společenstev. Z hlediska dalšího managementu by proto stav přirozeného vývoje lesa měl být na této lokalitě co nejvíce zachován. Národní přírodní rezervace Kohoutov se nachází na severovýchodně orientovaném svahu vrchu Vrána (572,7 m n.m.) v nadmořské výšce 420–573 m v katastru obce Ostrovec v okrese Rokycany (cca 3 km východně od zmíněné obce), v polesí Vlastec, spravovaném rovněž Lesní a rybniční správou Zbiroh Ing. Jerome ColloredoMansfelda. Rezervace byla vyhlášena již v roce 1966, má rozlohu 30,05 ha. V roce 2006 pro ni Správa CHKO Křivoklátsko nově zpracovala plán péče. Motivem ochrany je historický bukový porost, označovaný též jako pralesovitá bučina s vtroušenou lípou, javorem, klenem, jedlí, břízou a habrem. Jedná se o nejníže položený pralesovitý porost buku v Českém masivu s nepřerušeným vývojem lesa s přirozenou druhovou skladbou. Podle katalogu biotopů (Chytrý et al. 2001) jsou v rámci území rezervace vymapovány následující jednotky: L4 suťové lesy; L5.1 květnaté bučiny; L5.4 acidofilní 125


bučiny; X9A lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami; na hranicích rezervace také jednotky L2.2A údolní jasanovo-olšové luhy a L6.5B acidofilní teplomilné doubravy. Přestože na podkladových mapách jsou nejrozsáhlejší mapovanou jednotkou v rezervaci květnaté bučiny (L5.1), následované jen omezeně rozšířenými enklávami acidofilních bučin (L5.4), je současná podoba území fakticky odlišná: ve velké části rezervace je dominantní Fagetum nudum bez jakéhokoliv podrostu. Výraznější podrost je v současnosti patrný hlavně na místech, kde se shromažďují dosti početná stáda zvěře, což má za následek nástup nitrofilní vegetace (Urtica aj.). To je nakonec i v souladu s publikovanými údaji (Kučera 1993, Ložek et al. 2005) uvádějícími, že většinu ploch porůstají chudé bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Pouze okrajově se uplatňují květnaté bučiny (Tilio cordatae-Fagetum a Dentario enneaphylli-Fagetum). Ve vrcholové části se na samé hranici rezervace vyskytuje kyselá doubrava (Luzulo albidae-Quercetum), ve spodní části svahu je kromě toho vyvinuta i bučina s kostřavou lesní (Festuco altissimae-Fagetum). Výrazně dominantní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), přimísen je dub zimní (Quercus petraea) a javor mléč (Acer platanoides), pomístně též javor klen (Acer pseudoplatanus), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus) aj.; živé dospělé jedle bělokoré (Abies alba) již v rezervaci nelze spatřit. Ve světlinách však bylo přikročeno k podsadbám jedlí uvnitř oplocenek, které chrání jedle před okusem zvěří. Území leží ve Vlastecké vrchovině náležející ke Křivoklátské vrchovině v komplexu křivoklátsko-rokycanského pásma. Geologický podklad je tvořen vulkanity svrchního kambria – ryolity a ryolitovými tufy. Pedologicky převažují rankery a humózní kamenité kambizemě, na spodním okraji pseudogleje, místy i zbahnělé gleje (Ložek et al. 2005). První z autorů tohoto příspěvku navštívil území NPR Kohoutov v rámci jejího inventarizačního průzkumu v letech 2006–2007 v období od června do října 8× (Fellner 2006b, 2007b), z toho dvakrát v doprovodu druhého z autorů; jedné exkurze v roce 2006 se zúčastnil též pan Jiří Hák. Souhrnné poznámky k zajímavějším nálezům v NPR Kohoutov z let 2006–2007 Antrodiella hoehnelii (Bres.) Niemelä – outkovečka Höhnelova, lignikolní saprofyt fruktifikující zejména na mrtvých kmenech buků. Druh uváděný jako vzácný (R, DD) na červených seznamech (dále ČS) např. v Polsku nebo na Slovensku. V NPR Kohoutov se v roce 2006–2007 vyskytoval rovněž jen zřídka. Z území jej uvádí již Machulková (1981). Nepříliš hojný druh přirozených lesů: v některých územích častější, jinde chybí. Conocybe ambigua Watling – čepičatka pochybná, lignikolní saprofyt fruktifikující na silně tlejícím dřevě. Druh uváděný jako kriticky ohrožený (E) na ČS v Polsku. Byl zařazen do ČS ČR (Holec et Beran 2006) v kategorii ?EX. Opakovaně v dolní části rezervace. Velmi vzácný druh přirozených lesů. Entoloma (Leptonia) placidum (Fr.: Fr.) Noordel. – závojenka (trávnička) buková, saprotrof fruktifikující vzácně na tlejícím dřevě listnáčů, zejména buků a dubů. Byl zařazen do ČS 126


ČR (Holec et Beran 2006) v kategorii NT. Druh byl sbírán na tlejícím kmenu dubu v západním hraničním bodu NPR, 550 m n.m, 4.X.2007, leg. R. Fellner. Vzácný druh přirozených lesů, uváděný např. též z rezervace Chynínské buky v Brdech (Holec 2005). Flammulaster carpophilus (Fr.) Earle – kržatka plodomilná, saprofyt na bukvicích a bukovém listí. Druh uváděný jako vzácný (R) na ČS v Polsku, u nás v bučinách častěji nalézaný druh, 5.X.2006, leg. R. Fellner. Typický druh přirozených bučin. Cortinarius balteatocumatilis R.Henry ex P.D.Orton – pavučinec hnědofialový, mykorizní symbiont rostoucí pod listnáči. Byl zařazen i do ČS ČR (Holec et Beran 2006) v kategorii VU. Druh z taxonomicky poněkud problematické skupiny z okruhu Cortinarius balteatus (Fr.) Fr., který však je sám rovněž zařazen do ČS ČR v kategorii DD. I při odlišné interpretaci rozhodně druh, který do ČS ČR náleží. 21.IX.2007, leg. R. Fellner et J. Landa. Hericium coralloides (Scop.: Fr.) Gray – korálovec bukový, lignikolní saprofyt fruktifikující na mrtvých kmenech buků. Velmi ozdobný druh uváděný v různých kategoriích ohrožení na mnoha ČS v Evropě (Dánsko, Litva, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Švédsko); u nás je považován za poněkud častější druh, který je pro přirozené bučiny s dostatkem padlých kmenů typický a o jeho přímém zařazení v ČS ČR se neuvažuje. V NPR Kohoutov se v roce 2006 i 2007 vyskytoval zřídka. Hericium erinaeus (Bull.: Fr.) Pers. – korálovec ježatý, lignikolní saprofyt (ale i parazit) fruktifikující na mrtvých i živých kmenech buků a dubů. Velmi ozdobný druh uváděný jako silně ohrožený na mnoha ČS v Evropě (Dánsko, Německo, Nizozemí, Polsko, Slovensko, Rakousko, Španělsko, Švédsko); je rovněž zařazen do ČS ČR (Holec et Beran 2006) v kategorii VU. V NPR Kohoutov byl v roce 2006 sbírán pouze jednou v dolní části rezervace na ležícím kmenu Fagus sylvatica, 17.X.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Velmi vzácný druh navržený k zákonné ochraně (Holec et Beran 2004), Evropským výborem pro ochranu hub byl navržen k zařazení do dodatku Bernské konvence. Hypholoma subviride (Berk. et. M.A.Curtis) Dennis – třepenitka drobná, lignikolní saprofyt, ležící kmen Fagus sylvatica, 17.X.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Méně častý druh přirozených i kulturních lesů (cf. Holec 2005). Lenzites betulina (L.: Fr.) Fr. – lupeník březový, lignikolní saprofyt fruktifikující na mrtvých kmenech buků, bříz a dalších listnáčů. Opakovaně v dolní části rezervace na ležících kmenech buků. V některých územích zcela schází, jinde nepříliš vzácný druh. Marasmus alliaceus (Jacq.: Fr.) Fr. – špička cibulová, lignikolní, ale i humikolní saprofyt fruktifikující někdy velmi hojně na tlejících větvičkách, listí a rozkládajícím se dřevě buků. Opakovaně, hojněji zejména v dolní části rezervace. Typický druh přirozených bučin spíše vyšších poloh. Mycena crocata (Schrad.: Fr.) P.Kumm. – helmovka šafránová, lignikolní, ale i humikolní saprofyt fruktifikující na tlejících větvičkách, v detritu a na rozkládajícím se dřevě buků. Druh ronící šafránově zbarvené mléko, uváděný v různých kategoriích ohrožení na ČS v Evropě (Nizozemí, Norsko, Polsko); u nás je považován za poněkud častější druh, který je pro přirozené bučiny typický. Opakovaně, častěji v dolní části rezervace. Pholiotina intermedia (A.H.Smith) Singer – čepičatka prostřední, lignikolní saprofyt fruktifikující na silně tlejícím dřevě. Druh uváděný jako potenciálně ohrožený (VU) na ČS v Německu. jeden nález v dolní části rezervace, 17.X.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Vzácný druh přirozených lesů, známý na obdobném typu stanoviště např. z horské bučiny v PR Přimda (Fellner 2004). 127


Pluteus griseoluridus P.D.Orton – štítovka šedožlutavá, lignikolní saprofyt fruktifikující na mrtvém dřevě listnáčů. jeden nález na dřevě Fagus sylvatica, 17.X.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Velmi vzácný druh. Pluteus hispidulus (Fr.) Gillet – štítovka huňatá, lignikolní saprofyt fruktifikující na mrtvých kmenech listnáčů, zejména buků. Druh uváděný na několika ČS v Evropě (Dánsko, Německo, Nizozemí, Polsko); je rovněž zařazen do ČS ČR (Holec et Beran 2006) v kategorii VU. V NPR Kohoutov byl v roce 2006 sbírán opakovaně v horní i v dolní části rezervace na ležícím kmenu Fagus sylvatica. Vzácný druh přirozených lesů, známý na obdobném typu stanoviště např. z bučiny v PR Kokšín (Fellner 2005). Pluteus umbrosus (Pers.: Fr.) P.Kumm. – štítovka stinná, lignikolní saprofyt fruktifikující na mrtvých kmenech listnáčů, zejména buků a jilmů. Druh uváděný na několika ČS v Evropě (Dánsko, Norsko, Rakousko, Švédsko); je rovněž zařazen do ČS ČR (Holec et Beran 2006) v kategorii VU. V NPR Kohoutov byl v roce 2006 i 2007 sbírán opakovaně v horní i v dolní části rezervace na ležícím kmenu Fagus sylvatica. Vzácnější typický druh přirozených lesů. Simocybe centunculus (Fr.) P.Karst. – kržatka hnědoolivová, lignikolní saprofyt fruktifikující na mrtvých kmenech listnáčů, zejména buků. jeden nález v dolní části rezervace na ležícím kmenu Fagus sylvatica, 17.X.2006, leg. R. Fellner et J. Landa. Vzácnější dřevožijný druh. Tricholoma ustaloides Romagn. – čirůvka opálená, mykorizní symbiont listnáčů. Je zařazen do ČS ČR (Holec et Beran 2006) v kategorii DD. V NPR Kohoutov byl v roce 2007 sbírán opakovaně ve východní části rezervace pod buky a habry, 21.IX.2007, leg. R. Fellner et J. Landa. Vzácný druh převážně přirozených lesů.

Diskuze a závěry z mykologického výzkumu v NPR Kohoutov v letech 2006– 2007 V rámci orientačního mykologického průzkumu v NPR Kohoutov bylo v letech 2006–2007 determinováno celkem 159 taxonů (Fellner 2006b, 2007b). Tento počet lze hodnotit ještě jako průměrný, i když je pravda, že na obdobných lokalitách lze při dvouletém výzkumu zjistit i dvojnásobný počet druhů makromycetů. Například z bukových rezervací Chynínské buky a Jelení vrch uvádí Holec (2005) z orientačního jednoletého průzkumu ve srážkově příznivém roce celkem 177 a 134 druhů, podobně z bukové rezervace Kokšín uvádí Fellner (2005) z jednoletého výzkumu celkem 178 druhů (vše Plzeňský kraj). Ze 159 registrovaných taxonů je 17 druhů považováno za pozoruhodné nálezy. Mezi tyto druhy se řadí například: outkovečka Höhnelova (Antrodiella hoehnelii), čepičatka pochybná (Conocybe ambigua), pavučinec hnědofialový (Cortinarius balteatocumatilis), závojenka (trávnička) buková (Entoloma = Leptonia placidum), kržatka plodomilná (Flammulaster carpophilus), korálovec bukový (Hericium coralloides), korálovec ježatý (H. erinaceus), třepenitka drobná (Hypholoma subviride), lupeník březový (Lenzites betulina), špička cibulová (Marasmus alliaceus), helmovka šafránová (Mycena crocata), 128


čepičatka prostřední (Pholiotina intermedia), štítovka šedožlutavá (Pluteus griseoluridus), štítovka huňatá (P. hispidulus), štítovka stinná (P. umbrosus), kržatka hnědoolivová (Simocybe centunculus) a čirůvka opálená (Tricholoma ustaloides).1) Jde většinou opět o druhy hub zařazené do červených seznamů v různých evropských zemích, a rovněž do Červeného seznamu makromycetů ČR (Holec et Beran 2006). Většina těchto druhů má současně také vysokou bioindikační hodnotu jako typické druhy přirozených lesů. Z ochranářského hlediska je bezpochyby nejvýznamnější nález druhu Hericium erinaeus (Bull.: Fr.) Pers. – korálovec ježatý, který je současně navrhován k zákonné ochraně jak u nás, tak i v celé Evropě zařazením do dodatku Bernské konvence. Předpokladem výskytu i dalšího zachování u většiny těchto bioindikačně a ochranářsky významných druhů hub na lokalitě je nejčastěji – jako i v případě PR Lípa – dostatek stojící a ležící dřevní hmoty (buku) v různých stadiích rozkladu. Z hlediska dalšího managementu by proto stav přirozeného pralesovitého vývoje lesa měl být na této významné studijní lesnické ploše rozhodně zachován. Souhrn Příspěvek k mykoflóře západní části CHKO Křivoklátsko, informuje o výsledcích mykologického inventarizačního výzkumu v PR Lípa a NPR Kohoutov z let 2006–2007. Je krátce komentováno 12 z 231 taxonů evidovaných v uvedené dvouleté periodě na území PR Lípa. Mezi pozoruhodné nebo ochranářsky významné druhy se tu řadí např. pevník jedlový (Amylostereum chailletii), boltcovitka mozkovitá (Auricularia mesenterica), kalichovka bledolupenná (Fayodia leucophylla = Gamundia leucophylla), korálovec bukový (Hericium coralloides), korálovec ježatý H. erinaceus, šťavnatka zaječí (Hygrophorus leporinus), pórnovitka různoporá (Hyphodontia paradoxa), vláknice nafialovělá (Inocybe griseolilacina), helmovka mateřídoušková (Mycena thymicola), ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii), ohňovec statný (P. robustus) a holubinka krémově oříšková (Russula cremeoavellanea). Obdobně je komentováno i 17 ze 159 taxonů evidovaných v téže době v NPR Kohoutov. Mezi pozoruhodné nebo ochranářsky významné druhy se tu řadí např. outkovečka Höhnelova (Antrodiella hoehnelii), čepičatka pochybná (Conocybe ambigua), pavučinec hnědofialový (Cortinarius balteatocumatilis), závojenka (trávnička) buková (Entoloma placidum = Leptonia placidum), 1

) Jako další pozoruhodný druh pro NPR Kohoutov lze označit nedávný nález smolokorky bukové (Ischnoderma resinosum), kterou na mrtvém kmenu buku sbíral 13.XI.2010 pan J. Jaňour a která byla po revizi RNDr. F. Kotlabou, CSc. (in litt.) uložena do herbáře Národního muzea (PRM). 129


kržatka plodomilná (Flammulaster carpophilus), korálovec bukový (Hericium coralloides), korálovec ježatý (H. erinaceus), třepenitka drobná (Hypholoma subviride), lupeník březový (Lenzites betulina), špička cibulová (Marasmius alliaceus), helmovka šafránová (Mycena crocata), čepičatka prostřední (Pholiotina intermedia), štítovka šedožlutavá (Pluteus griseoluridus), štítovka huňatá (P. hispidulus), štítovka stinná (P. umbrosus), kržatka hnědoolivová (Simocybe centunculus) a čirůvka opálená (Tricholoma ustaloides). V rámci ochranářského managementu je na obou těchto územích prioritní zachovat dostatek stojící a ležící dřevní hmoty v různých stadiích rozkladu. Bylo zaregistrováno celkem 10 druhů makromycetů zařazených do Červeného seznamu hub ČR, přičemž korálovec ježatý (Hericium erinaeus), druh navrhovaný k ochraně v rámci Bernské konvence, byl nalezen v obou studovaných územích. Literatura Antonín V. (2004): Komentovaný klíč k určování evropských druhů kalichovek z rodů Fayodia, Gamundia a Myxomphalia (Tricholomataceae, Agaricales). – Mykol. Listy, no. 90-91: 20–24. Bas C. et al. (1988–1999): Flora Agaricina Neerlandica 1–4. – Balkema, Rotterdam. Breitenbach J. et Kränzlin F. (1986–2000): Pilze der Schweiz, 1–6. – Mykologia, Luzern. Courtecuisse R. (1994): Guide des Champignons de France et d´ Europe. – Paris. Fellner R. (2004): Mykologický průzkum PR Přimda (2004). – Mykologický monitoring, Praha. Výzkumná zpráva depon. in: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, 26 s., přílohy. Fellner R. (2005): Mykologický průzkum PR Kokšín (2005). – Mykologický monitoring, Praha. Výzkumná zpráva depon. in: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, 24 s., přílohy. Fellner R. (2006a): Inventarizační průzkum PR Lípa z oboru mykologie (vyšší houby – makromycety). Výzkumná zpráva depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Správa CHKO Křivoklátsko, 16 s., přílohy. Fellner R. (2006b): Inventarizační průzkum NPR Kohoutov z oboru mykologie (vyšší houby – makromycety). Výzkumná zpráva depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Správa CHKO Křivoklátsko, 12 s., přílohy. Fellner R. (2007a): Inventarizační průzkum PR Lípa z oboru mykologie (vyšší houby – makromycety). Výzkumná zpráva depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Správa CHKO Křivoklátsko, 25 s., přílohy. Fellner R. (2007b): Inventarizační průzkum NPR Kohoutov z oboru mykologie (vyšší houby – makromycety). Výzkumná zpráva depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Správa CHKO Křivoklátsko, 22 s., přílohy. Fellner R. et Landa J. (1990): Poznatky z mykologického výzkumu v CHKO Křivoklátsko. – In: Rivola M. [ed.]: Současný stav a cíle botanického výzkumu v CHKO Křivoklátsko, SSPPOP Středočeského kraje, Praha, s. 104–107. Hansen I. et Knudsen H. (1992): Nordic Macromycetes 2. Polyporales, Boletales, Agaricales, Russulales. – Nordsvamp, Kopenhagen, 474 pp. Holec J. (2005): Zajímavější nálezy makromycetů z přírodních rezervací Chynínské buky a Jelení vrch v Plzeňském kraji. – Mykol. Listy, no. 94: 11–20. Holec J. (2009): Red-listed macrofungi in Central Bohemia (Czech Republic), with taxonomic notes on Entoloma mougeotii, Lentinellus ursinus and Pluteus phlebophorus. – Journal of the National Museum (Prague), Natural History series, 177 (11): 145–159.

130

Rostislav Fellner a Jaroslav Landa: Makromycety PR Lípa a NPT Kohoutov (CHKO Křivoklátsko) Holec J. et Beran M. (2004): Seznam druhů hub na doplnění vyhlášky o zvláště chráněných druzích organizmů. – Mykol Listy, no. 87: 4–14; 88: 6–16. Holec J. et Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda 24: 1–282. Chytrý M. . [ed.]) (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 307 pp. Jülich W. (1984): Die Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. In: Kleine Kryptogamenflora, Bd IIb/1. – Jena. Kotlaba F. [ed.] (1995): Červená kniha ohrozených a vzácných druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Vol. 4. Sinice a riasy. Huby. Lišejníky. Machorasty. – Príroda, Bratislava, 221 pp. Kučera T. (1993): Flóra a vegetace NPR Kohoutov po patnácti letech. – Erica, Plzeň, 2: 15–30. Legon N.W. et Henrici A. et al. (2005): Checklist of the British & Irish Basidiomycota. – Royal Botanical Gardens, Kew. Ložek V. et al. (2005): Střední Čechy. In: Mackovčin P. et Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek XIII. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Machulková A. (1979): Mykologický výzkum na Křivoklátsku. – Lesn. Práce 58: 280–281. Machulková A. (1981): Mykologický průzkum SPR Kohoutov. – In: Sborník referátů z konference „Funkce lesních rezervací“, ČVTS, 111–118, Plzeň. Moser M. (1983): Die Röhrlinge und Blätterpilze. In: Kleine Kryptogamenflora. Bd Iib/2. – Jena. Příhoda A. et Machulková A. (1980): Houby přírodních rezervací na Křivoklátsku v roce 1978. – Bohemia centralis 9: 43–61. Svrček M. (1953): Mykoflora údolí potoka Klíčavy na Křivoklátsku. – Čas. Nár. Mus., Praha, sect. natur., 122/2: 204–215. Svrček M (1965): Současný stav mykologického výzkumu Československa. – Čes. Mykol. 19: 85–99, 155–174. Svrček M. (1988): Kohoutov. Inventarizace mykofyt. Rukopis. [depon. in: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR: Správa CHKO Křivoklátsko] Velenovský J. (1920–1922): České houby. Vol. 1–5. – Praha.

Recenzovali: RNDr. František Kotlaba, CSc. Prom. biol. Zdeněk Pouzar, CSc. RNDr. Jan Holec, Ph.D.

131

Makromycety přírodní rezervace Lípa a národní přírodní rezervace Kohoutov (CHKO Křivoklátsko)

Recommend Documents