MAŠKARÁDA Terry Pratchett, Stephen Briggs Fantom Opery Ankh-Morporkské.
DFXŠ Určeno pro všechny ročníky STŘEDNÍCH ŠKOL a 8. a 9. třídy ZÁKLADNÍCH ŠKOL Vhodné k doplnění a prohloubení vědomostí z literatury – adaptace slavného díla současné světové literatury, jedinečná příležitost k zábavnému setkání s půvabem divadla jako takového a s jeho různými žánry. Co vás bude bavit: Anglického mistra fantasy literatury a jeho Zeměplochu jistě není třeba studentům ani žákům představovat a osobitý humor autora je jim vlastní. O čem se dozvíte víc: Díky dramatizaci jeho příběhu se nejmladší generace může důvěrněji seznámit s divadlem jako živoucím organismem a součástí dnešní kultury. Inscenace vtipně a s nadsázkou diváky seznámí s divadelními druhy (činohra, opera a muzikál), s duchem (každé skutečné) divadelní budovy i s tajemným zákulisím. Po Pratchettových Soudných sestrách, které jsme uvedli před lety v Malém divadle, jsme se nyní obrátili k Maškarádě jako k neodolatelné možnosti využití Šaldova divadla. Vždyť kouzelná starožitná divadelní budova vídeňských architektů Fellnera a Helmera se svým duchem tolik podobá Ankh-Morporkské Opeře, kam autor svou parodii na slavný muzikál Fantom Opery umístil. Ano, i v našem divadle řádí tajemný Duch a střetne se s duchem opery jako takové i se slavnými a taktéž ducha-plnými Pratchettovými postavami: Stařenkou Oggovou a Bábi Zlopočasnou. Užijete si pestrou mozaiku divokých komických, bizarních, hororových a čistě divadelních situací, navlečených na romantický příběh Fantoma Opery.
Délka představení: 02:30:00 | Premiéra: 24. 04. 2015 Překlad: Jan Kantůrek Režie: Petr Palouš Scéna a kostýmy: Jitka Moravcová Hudba: Milan Svoboda Dramaturgie: Martin Urban OSOBY A OBSAZENÍ Bábi Zlopočasná, čarodějka: MARKÉTA TALLEROVÁ, Stařenka Oggová, taky čarodějka: JANA HEJRET VOJTKOVÁ, Anežka, Perdita, Nulíčková, zatím né čarodějka, zatím členka operního sboru: JANA STRÁNSKÁ, Valtr Plíža, příležitostný muž pro příležitostné práce: JAKUB ALBRECHT, Paní Plížová, Valtrova maminka: ŠTĚPÁNKA PRÝMKOVÁ, Pan Sardelli, šéfdirigent: VÁCLAV HELŠUS, Pan Kateřin Štandlík, majitel a ředitel opery: LADISLAV DUŠEK, Kristýna, operní diva: KAROLÍNA BARANOVÁ, Bernard, technikář, Fantomův dvojník, Desátník Nóblhóch a další: PŘEMYSL HOUŠKA, André,
pianista a korepetitor: MICHAL MALÉŘ, Doktor Musikfutral, sbormistr, Liberka, Seržant Navážka a další: MARTIN STRÁNSKÝ, Coletta, baletka: ŠÁRKA TEPLÍKOVÁ, Solange, baletka: MARKÉTA COUFALOVÁ, Giselle, členka sboru a další: MICHAELA FOITOVÁ, Silver, kocour v lidské podobě, malíř kulis a další: TOMÁŠ VÁHALA, Seňor Enrico Basilica, operní sólista, Kevin, technikář a další: JURAJ HÁDER, Basillicův impresário, manažer a tlumočník a další: JAROMÍR TLALKA.
Metodický list pro pedagogy Díky divadelnímu zážitku se studenti přímo setkají se současnou světovou literaturou a zjistí, že jim je blízká. Pro dospívající generaci je důležité každé střetnutí s živou kulturou. Sami nejsou často ochotni číst, ale na jevišti díky přesvědčivosti hereckého umění literatura ožívá a lze si ji zblízka osahat. Nelze srovnávat s filmovými a televizními adaptacemi! Ty jsou uzavřené v jiném světě a nechávají diváka pohodlně pasivního. Naproti tomu divadlo svou bezprostřední přítomností nutí diváka k aktivnímu vnímání. Dnešní mladí lidé se proto v divadle mohou naučit skutečně vnímat. A nejde jen o vnímání, které jim umožní objevit svět literatury a pochopit hlubší smysl čtení. Nejde o nějakou prvoplánovou vzdělávací funkci nabízeného divadelního představení. Bez rozvíjení této základní lidské schopnosti – schopnosti vnímat – nelze studenty vůbec vzdělávat. A každý pedagog bezpochyby přivítá vnímavější, tedy kultivovanější publikum ve svých školních lavicích. Škola a divadlo jsou odjakživa úzce svázané kulturní instituce. Viz téma a kontext hry.
Téma hry: o čem to je? Maškaráda s Divadlem F. X. Šaldy i s jeho činoherním souborem šťastně srostla, celý dům s ní doslova ožívá a vtáhne mladé publikum do svého kouzla tak, že se tu budou cítit jako doma. Inscenace studenty v první řadě bude bavit svou lehkou parodickou formou, která je jim blízká. PŘEDLOHA – známý muzikál Fantom opery (londýnský originál The Phantom of the Opera z roku 1986, hudba: Andrew Lloyd Webber, text: Charles Hart, podle francouzského románu Le Fantôme de l'Opéra z let 1909–1910 Gastona Lerouxe) Romantický příběh s hororovými prvky, připomínající klasickou pohádku Kráska a Zvíře o prokletí a lásce, je původně inspirován záhadnými historickými událostmi a pověstmi o pařížské opeře. Odehrává se v zákulisí i na jevišti operního domu a téměř všechny postavy patří k personálu opery. Opera zde slouží jako romantická kulisa – dekorace: zlatý začarovaný palác, bludiště s mnoha tajemnými zákoutími ve sklepení i na střeše, kde je možné cokoli. Operní prostředí je tajemné a exotické (vzdálené všední realitě), na jevišti hýří bohatými kostýmy a v zákulisí může představivost snadno splétat těžké lidské vztahy a osudy, zvlášť když muzikál zobrazuje operní dům na vrcholu zlaté pozdně romantické éry (80. léta 19. století), kdy se nápadně podobala dnešnímu světovému muzikálu – se svou nutnou řemeslnou virtuozitou a slavnými hvězdami, které vynikají takřka nadlidskými schopnostmi i podivnými až skandálními osobními historkami, s tlupami neviditelných zaměstnanců, se svou nákladnou výpravností, křiklavostí, i s masovou oblibou – opera byla tehdy v módě a chodili na ni všichni.
Současně ve Fantomu opery slouží opera jako téma. Operní hudba i příběhy libret se zde citují, vymýšlejí se nové, pro řadu postav znamená opera smysl jejich života. Muzikál se přitom vůči opeře vymezuje jako jiný divadelní druh, líčí operní svět i s trochou nadsázky. Opera a muzikál se odlišují v hudební i divadelní formě, a přece mají i leccos společného, což si mohou studenti díky inscenaci snadno osahat. Muzikálový příběh se od mnohdy povrchních a schematických operních libret příliš neliší. Diváci kdysi i dnes oba tyto divadelní druhy milují díky jejich hudbě, která z jednoduchých příběhů dělá cosi obecně lidského, hlubšího a opravdového. Hudba se sice v činoherním převyprávění ztrácí – je však nahrazena něčím jiným, podobně obecně lidským a hlubokým: nespoutaným humorem, nutkáním herců šaškovat a potřebou člověka smát se. A není třeba nutně Fantom opery znát, abyste se na Maškarádě dobře bavili.
PRATCHETTOVA PARODIE NA MUZIKÁL V Pratchettově (a Briggsově) zpracování se operní dům posouvá do fantastického (velko)města Zeměplochy, kde je možné cokoli, stejně jako na jevišti. Ty dva světy si báječně rozumějí: bláznivá Zeměplocha a podobně nadpřirozená opera. Autor však neparoduje pouze operu, ale i muzikál a celý divadelní svět. Liberecký herecký soubor si s neodolatelnou chutí pohrává s nápaditými situacemi z důvěrně známého divadelního prostředí, užívá si nevázanou legraci ze svých kolegů i ze sebe samých. Ačkoli hra není ani zdaleka intelektuální či „poučná“, s nadsázkou i pochopením vystihuje specifika různých divadelních druhů – činohry, opery, baletu a muzikálu, představuje různé divadelní profese a poodhaluje tajemství zákulisí. Bez vášnivé lásky k divadlu a herectví nelze ani jedno z toho parodovat, a proto samotné kouzlo jeviště a jeho schopnost proměnit se v cokoli je v této inscenaci živě přítomno. K romantickému příběhu Fantoma opery se navíc přidává detektivní zápletka s hororovými prvky a pátrání po tajemném zákulisním vrahovi propojuje živelně komediální epizody potřebnou dávkou napětí. Autor přivádí do opery své vlastní pohádkové postavy, čarodějky, tedy pohádkové bytosti na první pohled, ale nevynikají ani tak `nadpřirozenými` schopnostmi, jako spíš zdravým rozumem a logikou, čímž odkrývají pozadí (zde téměř symbolicky zákulisí) tajemných událostí, kde všechno způsobují lidé a jejich osobní příběhy, a všechno lze nakonec rozuzlit a rozumně vysvětlit. Mezi studenty se jistě najdou praví znalci dnes již uzavřené a legendární fantasy série o Zeměploše, a Ti ocení mnoho vtipných odkazů i osobní nasazení libereckých herců, půvabně ztělesňujících řadu známých Pratchettových bizarních postaviček, v čele se Stařenkou Oggovou a Bábi Zlopočasnou Jany Hejret Vojtkové a Markéty Tallerové, které nenechavě zasahují do děje a posouvají ho roztomilými kličkami kupředu. Celý divadelní kus je ovšem snadno přístupný i pro lidi naprosto nedotčené Zeměplochou. Pro ty, kdo knížky neznají, bude inscenace skvělou pozvánkou do literárního světa fantazie Terryho Pratchetta, a snad i do světa fantazie a literatury vůbec.
Kontext hry – kdo je autor? SIr Terry Pratchett (celým jménem Terence David John Pratchett), nejslavnější a nejprodávanější autor takzvané fantasy literatury, vytvořil rozsáhlý cyklus knih (celkem čtyřicet titulů včetně map, vysvětlivek a deskové hry) odehrávající se ve fiktivním světě nazvaném Zeměplocha. Tyto knihy znají desítky milionů čtenářů na celém světě a prakticky všechny vyšly i u nás. Pochopitelně existuje řada divadelních adaptací Pratchettových příběhů. V roce 2003 mohli liberečtí diváci v Malém divadle vidět Soudné sestry. Pratchettovo dílo se bohužel uzavřelo právě v době, kdy liberecký činoherní soubor zkoušel Maškarádu. Autor Zeměplochy zemřel 12. března 2015. Narodil se jako jediné dítě Davida a Eileen Pratchettových 28. dubna 1948 v Beaconsfieldu v hrabství Buckingham. V roce 1959, ve svých jedenácti letech se rozhodl místo všeobecného středního vzdělání pro studium s technickým zaměřením (na Wycombe Technical High School), protože se domníval, že práce se dřevem bude větší zábava než latina. Zajímala ho astronomie, měl dokonce vlastní dalekohled, ale nebavila ho matematika, kterou by k hlubšímu studiu astronomie potřeboval. Především ovšem hodně četl, všechno, co měli v městské knihovně v Beaconsfealdu, nejraději sci-fi literaturu. Knihovna mu byla druhým domovem a později tvrdil, že je zdrojem veškerého jeho vzdělání. Již ve třinácti letech mu vyšla krátká povídka ve školním časopise. Rozhodl se pracovat jako novinář a v roce 1965 (ve svých sedmnácti letech) po dohodě s rodiči školu opustil. Na studium však nezanevřel a při práci navštěvoval kurzy angličtiny, historie a umění, které také úspěšně zakončil složením zkoušek patřičného stupně. Od svých sedmnácti pracoval pět let pro Buck Free Press, starobylý lokální týdeník, psal dětskou rubriku pod pseudonymem Uncle Jim (Strýček Jim). Roku 1970 přešel do deníku Western Daily Press, aby se do prvního působiště vrátil o dva roky později jako editor. Až do 80. let pracoval na různých místech v tisku. V roce 1968 se jako dvacetiletý oženil a dopsal také svou první knihu, vydanou o tři roky později a přijatou spokojeně čtenáři i kritikou. Od té doby píše pilně jednu knihu za druhou. Roku 1976 se mu narodila dcera Rhianna. První Zeměplocha – Barva kouzel (The Colour of Magic) – byla uveřejněna v roce 1983 a znamenala začátek Pratchettova závratného úspěchu. K jejímu všeobecnému rozšíření přispělo i vysílání jako čtení na pokračování v britském rozhlase BBC. Rychle následovaly další knihy, stále úspěšnější, například Čaroprávnost (Equal Rites – originální název se čte podobně jako Equal Rights = rovnoprávnost), Lehké fantastično (The Light Fantastic), Mort (Mort), Magický prazdroj (Sourcery). V roce 1987 se jeho knihy prodávaly již tak hromadně, že se rozhodl psát nikoli „po večerech“, ale na plný úvazek. Jeho obavy, že zchudne, se nenaplnily. Naopak. Prodeje dále stoupaly až k rekordům v devadesátých letech a Terry Pratchett se také ukázal jako autor nadmíru plodný. Například v roce 1996 se objevily na trhu knihy Hogfather (Otec prasátek) i Maskerade (Maškaráda) a společně sdílely první místo žebříčku nejprodávanějších hardcover i paperback titulů. Bylo to již potřetí, co měla Zeměplocha v top-ten více dílů zároveň, což se do té doby žádnému jinému autorovi nepovedlo. Soul Music (Těžké melodično) zase získalo čtyřtýdenní prvenství v hitparádě paperbacků (což je zatím nepřekonaný rekord). Ve stejném roce spatřily světlo světa i počítačová hra Discworld II: Missing Presumed a divadelní scénáře Stephena Briggse, vytvořené podle Pratchettových děl – Mort, Wyrd Sisters (Soudné sestry), Johnny and the Dead (Johnny a mrtví), a Feet of Clay (Nohy z jílu). Britské noviny Times spočítaly, že Pratchett byl pravděpodobně britským autorem s nejvyššími příjmy, a tedy samozřejmě i největším objemem prodaných knih. Od roku 2001 vycházejí pravidelně také zeměplošné knížky, věnované dětem. Posledním románem z pravidelné řady o Zeměploše je kniha Buch! (Thud!), která vyšla v roce 2005. K samotným románům se přidává mnoho dalších zvláštních publikací o Zeměploše: mapy, hry, kuchařka, encyklopedický slovník a další.
Terry Pratchett se angažoval v mnoha mimoliterárních oblastech: ochrana ohrožených druhů, popularizace vědy, právo na euthanasii. Stal se čestným doktorem třinácti univerzit. Obdržel řadu literárních ocenění a byla po něm pojmenována literární cena. V roce 2007 byla Pratchettovi diagnostikována Alzheimerova choroba. Nepřestal pracovat, dokud jen trochu mohl. Snažil se nemoc překonat a především ji veřejně̌ připravit o její tajemství. Roku 2009 byl královnou Alžbětou II. povýšen do rytířského stavu za zásluhy o literaturu a získal tak titul Sir. Pokud lze najít nějaké současné literární dílo, přístupné dnešním mladým lidem, byly by to bezpochyby právě knihy Terryho Pratchetta. Nejsou to však pouze čtivé bestsellery, ale také opravdu chytré příběhy plné vtipu a fantazie, které nezapřou autorovu lásku ke vzdělání a hlavně k literatuře jako takové. Je znát, že je sám vášnivý čtenář. Proto tak často známá literární díla a žánry paroduje, a proto mladé čtenáře dokáže přivést i ke čtení jiných autorů. Pracovní listy pro studenty – doporučujeme vybrat si, co Vás zaujme, rozdat otázky (přiměřeně složité pro Vaši třídu) den před představením, nechat studenty samostatně zpracovat a odpovědi diskutovat den po představení. Nejedná se o test ani o rychlostní či jinou soutěž. Předkládáme náměty pro přemýšlení a diskusi. Podstatné je samostatné vnímání a uvažování. Pokud máte na zpracování nebo závěrečnou diskusi málo času, můžete úkoly studentům rozdělit.
Pracovní list pro studenty Pokuste se samostatně odpovědět na otázky, zapište si odpovědi a potom sdílejte a diskutujte se svým pedagogem a se skupinou. 1. Viděl/a jste muzikál Fantom opery na jevišti nebo ve filmovém zpracování? Pokud ne, najděte si a prohlédněte na youtube jakoukoli verzi nebo alespoň ukázku, co Vás osobně zaujme. (Uveďte provedení či verzi.) Podělte se o svůj zážitek se spolužáky. Co Vás zaujalo více – děj nebo hudba? Nebo něco jiného? Která postava se Vám zdála v příběhu nejdůležitější – a proč? Máte k tomuto muzikálu nějaké výhrady? Zkuste je vyjádřit – srozumitelně pro ostatní. 2. Četl/a jste nějakou knížku Terryho Pratchetta? a) Pokud ano, podělte se o svůj zážitek se spolužáky a pokuste se vystihnout, v čem (pro Vás) spočívá půvab jeho příběhů. Co Vás na nich baví? b) Pokud tuto literaturu neznáte, najděte si potřebné informace, o čem příběhy jsou (například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Terry_Pratchett) a zkuste vyjádřit, proč Vás Pratchett nezajímá, popřípadě o jaké jeho knize uvažujete, že byste ji rád/a přečetl/a, a proč. - Své odpovědi sdělte spolužákům konkrétně a srozumitelně. 3. Dokázal/a byste uhodnout a vysvětlit, proč se podle Vás Pratchettův svobodně smyšlený svět fantazie tolik podobá světu našemu? Proč asi autor nepíše o divadelním zákulisí ve skutečném Londýně, ale někde „jinde“, kde je možné cokoli? Vidíte v tom nějakou výhodu? Nebo naopak omezení? Co by víc bavilo Vás, kdybyste psal/a?
4. Tušíte, proč tolik milionů čtenářů baví Pratchettovy knížky? Co lidé v knížkách obecně hledají, a co v těchhle nacházejí? Proč mají lidé odjakživa tak vášnivě rádi pohádky? Zvláštní schopnosti a kouzla? Jiné a vzdálené světy a galaxie? Pokuste se porovnat Zeměplochu s pohádkami bratří Grimmů, Lucasovými Star Wars nebo Tolkienovým Pánem prstenů. Pokud Vás napadá jiné srovnání s literárním či jiným uměleckým dílem, sdílejte. Snažte se být co nejvíce konkrétní a všechny své možné odpovědi potom porovnejte a hledejte společnou odpověď obecnější. 5. Terry Pratchett si rád hraje s názvy svých knih, často bývají dvojsmyslné, nebo k jinému významu odkazují zvukově. Například: Čaroprávnost (Equal Rites – originální název se čte podobně jako Equal Rights = rovnoprávnost), Lehké fantastično (The Light Fantastic), Otec prasátek (Hogfather – originál zní podobně jako Godfather – název slavného filmu), Soul Music (Těžké melodično)... Pro překladatele do češtiny znamenají jeho názvy jistě nelehké oříšky. Pokuste se u několika libovolných názvů navrhnout jiné možnosti překladu. Proč se podle Vás parodie na Fantom opery jmenuje právě Maškaráda? Máte jiné nápady? Jakou roli dává autor masce a maskám obecně? 6. Jaké znáte divadelní druhy? Jmenujte a stručně popište základní vlastnosti a rozdíly mezi nimi. Pokud nevíte, vyhledejte si potřebné informace. (Například zde: http://www.artslexikon.cz/index.php?title=Druhy_divadla) Sdělte svým spolužákům, jakému druhu dáváte osobně přednost, a proč. Buďte v důvodech konkrétní. Diskutujte s těmi, kdo mají jiné záliby, a zkuste je pochopit. 7. Jaké divadelní profese jste v Maškarádě viděli, a jaké znáte z dnešního skutečného divadelního provozu? Jmenujte a stručně popište, co v divadle dělají. Samozřejmě srdcem divadla jsou herci – a ty vidíte na jevišti. Ale již velmi dávno v Evropě nedělají divadlo jen oni sami. Všimněte si, že vyspělé středoevropské ansámblové (souborové) divadlo je velmi složitý organismus. Je jako velká továrna, kde se vyrábí spousta různých věcí – (sou)částí, ale jejich společný účel se těžko sčítá, leda v uměleckém smyslu celku – a ten vlastně nakonec dotváří až přítomný divák. Proto je divadlo jedno z nejsložitějších umění, zvláště v těch případech, kdy se nám z hlediště zdá lehké a zábavné (můžete si vyhledat německý pojem Gesamtkunstwerk, např. zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gesamtkunstwerk). Je to umění týmové, vzniká z vyladěné spolupráce. A potřebuje nejen umělecké profese, vyžadující speciální vzdělání, ale také řadu velmi důležitých profesí technických, řemeslných, ekonomických a pomocných. Jmenujte příklady profesí, kterých jste si všimli v příběhu Maškarády nebo při návštěvě divadla. Pokud si nejste jist/á, nahlédněte do divadelního programu, kdo všechno se podílel na vytvoření inscenace Maškarády, a kolik různých zaměstnanců v divadle pracuje (zde najdete alespoň profese umělecké: http://www.saldovodivadlo.cz/program/detail-predstaveni/r/maskarada). Víte, co dělá inspicient, štychař, inspektor hlediště, lightdesigner, scénograf nebo dramaturg? Která profese byla podle Vás v Maškarádě zvlášť vtipně vystižena, a proč? Napadá Vás nějaká skutečná, která v příběhu chybí, a dala by se dobře využít, protože si ji umíte představit jako pěknou inspiraci pro nadsázku a vtip? Vymýšlejte a sdílejte svoje vlastní postavičky z divadelního zákulisí, které Vás baví. Jedna z uměleckých profesí, která v Maškarádě není zobrazena – a mohla by být – je kostýmní výtvarník. Dobrý kostým není jen hezký nebo ošklivý kus oblečení, který více nebo méně sluší. Kostým dokáže s hercem hrát. Může proměňovat jeho postavu a postoj (jako v nepřehlédnutelném případě Anežky Nulíčkové), může taky herci překážet, a tím mu pomáhat s vytvořením konkrétního tělesného pocitu a charakteristického pohybu postavy. Víte, kdo kostýmy navrhoval? Zaujal Vás některý kostým? Představujete si některý jinak? Přemýšlejte společně.
8. Zkuste ostatním vysvětlit, co znamená parodie. Znáte nějaký zdařilý příklad? Sdílejte ho se skupinou. Víte, že pokud chcete dobře parodovat, potřebujete skvěle znát předmět své parodie? Když se například rozhodnete předvést a zesměšnit jeden herecký výkon v nějakém filmu, měli byste nejprve dokázat stejný výkon co nejdokonaleji napodobit. Vytvořte svou vlastní parodii na cokoli tak, aby Vás to bavilo (styl vyprávění určitého autora, známou písničku, projev herce, zpěváka nebo politika). Pozor! Aby se smáli i ostatní, nestačí danou věcí naprosto pohrdat. Půjde Vám to lehce, když svůj předmět posměchu výborně znáte. Vyzkoušejte, zda dokážete obojí: napodobit vybranou předlohu – a zparodovat ji. Jako ověření Vašeho úspěchu můžete spolužákům své dílko předvést bez uvedení předlohy – a uvidíte, zda věc sami poznají. Dokážete říct, v čem je mezi vytvářením obou verzí hlavní rozdíl? A proč se parodii smějeme? 9. Působil na Vás divadelní obraz opery a divadelního zákulisí tak, jak si skutečnost sami představujete, nebo docela jinak? Jak byste obraz poopravil/a? Co v něm podle Vás chybí? Co byste dodal/a? A jak si představujete postavy Zeměplochy? Naplňují herci Vaše očekávání, nebo se jejich čarodějky od Vaší obrazotvornosti v něčem podstatném liší? Popište co nejurčitěji své představy. 10. Něco navíc – POUZE pro ZLOBIVÉ a TVOŘIVÉ! Aby byla pořádná sranda... Rozdělte se do malých tvůrčích skupin a zpracujte jednoduchý příběh o Popelce: a) jako činoherní tragédii, b) jako činoherní komedii, c) jako balet, d) jako operu e) jako muzikál. Můžete popsat sled scén, jak která postava jedná, co dělá = co říká = o čem a jak zpívá. Anebo zkuste kousek předvést. Bez obav smíte využít parodii a zdůraznit typické rysy. Není třeba vyprávět celý příběh! Naopak, vyberte pro Vás zásadní scénu a soustřeďte se na podrobnosti. V každém případě buďte konkrétní.
Nabídka doprovodného programu k inscenaci 45timinutový seminář s diskuzí po představení – moderováno lektorem – dramaturgem. Můžete objednat pro svou třídu. Vhodné také pro inspiraci, jak může podobná diskuze probíhat kdykoli příště ve škole. Součástí může být prohlídka nejzajímavějších rekvizit a krátký rozhovor s herci. Společně budeme diskutovat o shlédnutém představení, jeho tématech i otázkách, které provokuje.
45timinutová dílna s lektorem – dramaturgem před představením pro jednu třídu. Na míru – přímo ve škole. Můžete objednat pro svou třídu. Vhodné zejména jako příprava na návštěvu běžného večerního představení v divadle, a také pro inspiraci, jak může podobná příprava probíhat kdykoli příště v rámci Vaší obvyklé výuky. Součástí může být ukázka čtené zkoušky, kdy si studenti okusí „roli“ herců. Společně si budeme povídat o tématu a kontextu hry (co studenti vědí o fantasy literatuře a o divadle, v jehož zákulisí se děj odehrává) a o souvislostech s aktuálně probíranou látkou ve škole.
Přiblížíme studentům divadlo jako druh umění, který je přístupný každému jako součást živé a svobodné kultury, vyžaduje od nás jen bezprostřední přítomnost duší i tělem tady a teď, samostatné vnímání a interpretaci. Je to hra a chytrá zábava s jediným pravidlem – kouzelnou hranicí mezi hledištěm a jevištěm, kde je možné cokoli.
