Èíslo 5/XVI
kvìten 2009
Proti dobrovolnému daru
Maj - miesi¹c Maryi Maj - dla wielu najpiêkniejszy miesi¹c roku - to w Koœciele okres szczególnej czci Matki Bo¿ej. Gromadzimy siê wieczorami w koœcio³ach, przy grotach, kapliczkach i figurach przydro¿nych na nabo¿eñstwach majowych. Pierwsze nabo¿eñstwa majowe zaczêto odprawiaæ u nas w XIX wieku. Rodowód tych nabo¿eñstw jest jednak znacznie wczeœniejszy ni¿ siê powszechnie uwa¿a. Gromadzenie siê i œpiewanie pieœni na czeœæ Matki Bo¿ej by³o znane ju¿ na Wschodzie w V wieku. W Koœciele zachodnim w I tysi¹cleciu maj jako miesi¹c Maryi œwiêcono raczej sporadycznie. Dopiero na prze³omie XIII i XIV w. powsta³a myœl, aby ten miesi¹c poœwiêciæ Maryi. Pierwszym, który rzuci³ tê myœl, by³ król hiszpañski Alfons X (+ 1284). W³adca ów zaprasza³ do udzia³u w nabo¿eñstwach majowych, sam czêsto bra³ w nich udzia³ i swoim poddanym zaleca³ gromadzenie siê w porze wieczornej na modlitwy wokó³ figur Matki Bo¿ej. Dominikanin b³. Henryk Suzo (+ 1366), uczeñ Jana Eckharta i przyjaciel Jana Taulera, znanych mistyków œredniowiecza, wyznaje, ¿e jako pacholê zbiera³ w maju kwiaty i niós³ je do stóp Matki Bo¿ej. Lubi³ z kwiatów pleœæ wieñce i k³aœæ je na g³owê figur Bo¿ej Rodzicielki. Matka Bo¿a nagrodzi³a go za to wizj¹ chwa³y, jak¹ odbiera od Anio³ów. W roku 1549 ukaza³a siê w Niemczech ksi¹¿eczka pod tytu³em: Maj duchowy, gdzie po raz pierwszy maj zosta³ nazwany miesi¹cem Maryi. W ¿ywocie œw. Filipa Nereusza (+ 1595) czytamy, ¿e gromadzi³ on dziatwê przy figurach i obrazach Matki Bo¿ej, œpiewa³ z nimi pieœni, zbiera³ kwiaty i zachêca³ do sk³adania ku Jej czci kwiatów, duchowych ofiar i wyrzeczeñ. Nowicjusze dominikañscy we Fiesole (w latach 1677-1709) w maju gromadzili siê przed
wizerunkiem Najœwiêtszej Maryi i czcili j¹ muzyk¹, œpiewem i sk³adaniem duchowych wyrzeczeñ. Jednak¿e za autora w³aœciwych nabo¿eñstw majowych historycznie uwa¿a siê jezuitê, o. Ansolani (1713). On to w kaplicy królewskiej w Neapolu codziennie w maju urz¹dza³ koncert pieœni ku czci Bo¿ej Matki, który koñczy³ siê b³ogos³awieñstwem Najœwiêtszym Sakramentem. Za najwiêkszego aposto³a nabo¿eñstw majowych uwa¿a siê jezuitê, o. Muzzarelli. W roku 1787 wyda³ on broszurkê, w której propagowa³ nabo¿eñstwo majowe. Co wiêcej rozes³a³ j¹ do wszystkich biskupów Italii. Sam w Rzymie zaprowadzi³ to nabo¿eñstwo w s³ynnym koœciele zakonu Al Gesu mimo, ¿e zakon wtedy formalnie ju¿ nie istnia³, zniesiony przez papie¿a Klemensa XIV w roku 1773. Odprawia³ on równie¿ nabo¿eñstwo majowe w Pary¿u, gdzie towarzyszy³ papie¿owi Piusowi VII w podró¿y na koronacjê Na-
poleona Bonaparte. Pius VII nabo¿eñstwo majowe obdarzy³ odpustami. Dalsze odpusty do nabo¿eñstwa majowego - na które sk³ada siê Litania Loretañska do Najœwiêtszej Maryi Panny, nauka kap³ana oraz b³ogos³awieñstwo Najœwiêtszym Sakramentem - przypisa³ w 1859 roku papie¿ b³. Pius IX. W po³owie XIX wieku nabo¿eñstwo majowe przyjê³o siê we wszystkich prawie krajach. Centraln¹ czêœci¹ nabo¿eñstwa majowego jest Litania Loretañska, jeden ze wspania³ych hymnów na czeœæ Maryi, w którym wys³awiane s¹ Jej wielkie cnoty i przywileje, jakimi obdarzy³ J¹ Bóg. Litania Loretañska powsta³a w XII wieku, prawdopodobnie we Francji, a zatwierdzi³ j¹ oficjalnie papie¿ Sykstus V. Nazwê „Loretañska“ otrzyma³a od miejscowoœci Loretto we W³oszech, gdzie by³a szczególnie propagowana i odmawiana. Tekst litanii mia³ przed³o¿yæ w 1578 r., do zatwierdzenia papie¿owi Grzegorzowi XIII, archidiakon Guido Candiotti. 11 czerwca 1587 r. Sykstus V obdarzy³ „Litaniê Loretañsk¹“ dwustu dniami odpustu. Kolejne odpusty przypisali do niej Pius VII i Pius XI. W 1631 r. Œwiêta Kongregacja Obrzêdów zakaza³a dokonywania w tekœcie samowolnych zmian; te, które nastêpowa³y, posiada³y aprobatê Koœcio³a. Kiedyœ w litanii by³o wiêcej tytu³ów, m.in.: Mistrzyni pokory, Matko Mi³osierdzia czy Bramo odkupienia. PóŸniej pojawia³y siê inne wezwania: Królowo Ró¿añca Œwiêtego (1675), Królowo bez zmazy pierworodnej poczêta (1846), Matko Dobrej Rady (1903), Królowo pokoju (1917), Królowo Wniebowziêta (1950), Matko Koœcio³a (1980), Królowo Rodziny (1995).
2
M O S T 5 / X V I
D v ě z a m y š l e n í o s v ě t l e Pøed uzávìrkou tohoto èísla MOSTu – jako už mnohokrát - jsem si øíkal: o èem bych mìl napsat? Nìkdy je to prosté, èlovìk jde po ulici, rozhlíží se kolem sebe a témat k uvažování je opravdu hodnì. Nìkdy naopak èlovìk pøemýšlí, uvažuje – a nic. To pak tomu nechám volný prùbìh, však se nìjaké téma najde samo… Zamyšlení první: Svìtlo má pro život zásadní význam – bez svìtla neporostou rostliny, živoèichové se nemùžou zdravì vyvíjet, èlovìk je bez pøirozeného svìtla dezorientován a skleslý. Proto se dnes tak èasto setkáváme s obchodními domy èi bary a hospodami bez oken anebo se zakrytými výlohami, aby návštìvníci ztratili pojem o èase, a tak zde pobyli mnohem déle a utratili mnohem více penìz. Se svìtlem se setkáváme témìø ve všech náboženstvích, v rùzných obøadech – tøeba v antických èi prvokøesanských lucenariích, kdy se zažíhala svìtla ke cti urèitého božstva, v køesanství ke cti Krista, který sám o sobì øekl, že je Svìtlem svìta. Mohl bych zde ještì pøipomenout tøeba i židovský osmidenní svátek svìtel chanuka. A jak se Hospodin v prùbìhu dìjin zjevoval svému lidu? Mimo jiné to byl hoøící keø, ohnivý sloup pøi putování Izraele do zaslíbené zemì anebo ohnivé jazyky pøi Seslání Ducha svatého. Také dnešní køesané si uvìdomují význam svìtla tøeba rozsvìcováním svící na oltáøi bìhem liturgie, rozžíháním paškálu u køtitelnice èi rakve zemøelého, zapalováním svící na hrobech našich zemøelých. Nejvýraznìji snad Církev upozoròuje na význam Kristova svìtla o svátku Uvedení Pánì do chrámu, kdy si vìøící zapalují svoje hromnièní svíce a pøedevším o velikonoèní vigilii, kdy do tmavého, opuštìného kostela vnáší knìz „Svìtlo Kristovo“ – velikonoèní svíci rozžehnutou od novì posvìceného ohnì a poté následuje jásavé Exsultet – chvalozpìv na velikonoèní svíci a pravé Slunce – Ježíše Krista. V našem kostele je hezké, že pøi vystavení Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní se souèasnì rozsvítí silný reflektor a svìtelný paprsek smìøuje na monstranci, aby zdùraznil skuteènost, že právì teï, v tuto chvíli a na tomto místì pøebývá Svìtlo svìta a Chléb života. Na Zelený ètvrtek je po slavné mši svaté pøenášen Pán Ježíš do boèního oltáøe – Getsemanské zahrady. A tak jsem si øíkal – ha, tam žádný halogen není, copak se asi rozsvítí? A rozsvítilo! Podveèerní zapadající slunce skrze chrámovou vitráž, chvíli pøedtím než Otec František pøenesl Nejsvìtìjší Svátost Oltáøní, osvítilo právì svatostánek v boèním oltáøi. Jistì, nic neobvyklého, kolikrát o svém západu slunce zpùsobuje rùzné svìtelné høíèky a efekty, ale právì v tuto chvíli to bylo krásné, zvláštní a pùsobivé. Nehledal bych v tom nic zvláštního, prostì náhodná souhra dvou momentù – každoroènì opakovaný liturgický úkon a obyèejný západ slunce… i když… jsou vìci mezi nebem a zemí… Zamyšlení druhé: Už nìkolik let pozoruji, že
o velkých svátcích – Vánocích a Velikonocích – pøi nìkteré ze slavnostních mší svatých zhasne svìtlo, velký pøední halogen. O letošních Velikonocích však nic. Avšak jak se øíká – kdo si poèká, ten se doèká – halogen vypovìdìl službu až v pátek ve velikonoèním oktávu. Tento den, pokud si vzpomínáte, byl po proslunìném velikonoèním týdnu pošmourný, deštivý a v kostele pøi veèerní mši svaté byla najednou po svatém pøijímání skoro tma. Když se Otec František modlil modlitbu po pøijímání, bylo u ambonu neobvyklé svìtlo. Napadlo mì, že kostelník pohotovì donesl nìjakou lampièku, aby knìz nemusel namáhat svùj zrak. V duchu jsem tu pohotovost ocenil, ale pak jsem si to uvìdomil – to nebylo umìlé svìtlo elektrické lampy, ale záøe velikonoèní svíce. Paškál – symbol Zmrtvýchvstalého se do toho šera rozzáøil neobvyklým jasem. Jakoby se znovu opakoval úvod velikonoèní vigilie s jejím poselstvím: „Svìtlo Kristovo“. Ale vlastnì proè „opakovalo“? Vždy i ten pátek byl oním dnem, „který uèinil Hospodin“, z nìhož jsme se po celý velikonoèní oktáv radovali a jásali z nìho. Tato velikonoèní svíce nám svítí u ambonu nejen po celých padesát velikonoèních dní, ale svítí i u køtitelnice pøi køtu svatém, svítí i u rakve pøi každém pohøbu. Je však škoda, že její lesk je tlumen elektrickými lampami èi záøí denního svìtla, tak jako poselství Kristovo se mnohým z nás ztrácí v záplavì a návalu každodenních starostí a lákadel, které nám nabízí zdánlivì jednodušší a pohodlnìjší život. Zmrtvýchvstalý Kristus však už neumírá, by nìkdy v našem životì živoøí jako dohasínající
oharek a tìžce, velice tìžce bereme na vìdomí, že je s námi po všechny dny, až do skonání svìta. Víte, milí ètenáøi, velikonoèní vigilie je nádherná celou svou pøebohatou liturgií, všemi svými èteními, které nám ukazují, jak Bùh vedl a vede svùj lid ke spáse, je krásná tím nesèetnìkrát opakovaným „Aleluja!“ – „Chvalme Pána!“ Toto vše pak ústí do liturgie Božího hodu velikonoèního i velikonoèního pondìlí, kdy se nás sejde v kostele ještì pomìrnì dost. V dalších dnech velikonoèního oktávu nás je v kostele už ménì (škoda!), chtìlo by se øíci, že pøicházejí ti nejvìrnìjší… I letos to vypadalo podobnì až do onoho pátku, kdy staèil prostý výpadek elektrického svìtla, aby si èlovìk znovu uvìdomil, že Kristus je opravdu ten „(…) jitøní Vládce svìtla, onen totiž Vládce svìtla, který nezná západu. Ten, který se vrátil z øíše zemøelých a jasnì zazáøil lidskému rodu (…)“ Letošní velikonoèní doba ještì neskonèila, ještì mùžeme oèekávat mnoho krásného… Možná, když ètete tato slova, nìkteøí z nás jsou teï v Øímì zrovna u sv. Petra svìdky povolání k Pánovì službì jednoho z nás. I toto bude urèitì památkou letošních Velikonoc, rovnìž pro mì. Ale pro mì bude tato liturgická doba i poselstvím, poselstvím tohoto krásného páteèního veèera – tøebaže to byla pouze krátká, avšak nezapomenutelná chvíle, ve které jsem snad i já pocítil oslovení našim Pánem tak, jak to napsal apoštol Pavel v listì Efezským: „PROBUÏ SE, KDO SPÍŠ, VSTAÒ Z MRTVÝCH A ZAZÁØÍ TI KRISTUS!“. Stanis³aw Janczyk
Adoracja Najœwiêtszego Sakramentu Ju¿ prawie dwa lata trwaj¹ w naszym koœciele adoracje w sobotê po wieczornej Mszy Œw. Ten pomys³ zrodzi³ siê podczas drogi powrotnej z Med¿ugorji. Na pocz¹tku by³o dobrze. Na adoracjê przychodzi³o du¿o ludzi. Przychodzi³y ca³e rodziny, m³odzie¿, starsi. Ale po jakimœ czasie (jak ju¿ to w ¿yciu bywa) to pocz¹tkowe nadchnienie opad³o i na adoracjê zaczê³o przychodziæ coraz mniej ludzi. A szkoda, bo i nasz wielki papie¿ Jan Pawe³ II nas wzywa³ do tego, by adorowaæ twarz Chrystusa. A czy adoracja Najœw. Sakramentu nie jest tym najlepszym sposobem? Chcia³bym zachêciæ wszystkich tych, którzy odczuwaj¹ pragnienie w swoim sercu, by oddaæ swojemu Zbawicielowi pok³on i uwielbienie, okazaæ mu swoje dziêkczynienie i
mi³oœæ, by przyszli. Podczas ka¿dej Mszy Œw. s³yszymy s³owa: „Zaprawdê godne to i sprawiedliwe, s³uszne i zbawienne, abyœmy zawsze i wszêdzie Tobie, Bo¿e, sk³adali dziêkczynienie i Ciebie wys³awiali“. Zmusiæ nie mo¿na nikogo. Pan Jezus te¿ nikogo nie zmusza³, ale powiedzia³: „Kto chce iœæ za mn¹, niech zaprze samego siebie.“ Zmuszaæ nie mo¿na, ale to zaparcie samego siebie jest potrzebne, by zwyciê¿yæ nad tymi naszymi wymówkami (nie chce mi siê, nie mam czasu, w koœciele jest zimno, kto by gdzie chodzi³ w tak¹ pogodê, muszê jeszcze to i owo, …). A co powiedzia³ Pan Jezus Marcie? „Marto, Marto o wiele rzeczy siê troszczysz a wystarczy tak ma³o.“ Maria wybra³a t¹ lepsz¹ cz¹stkê, kiedy usiad³a u stóp Jezusa i nas³uchiwa³a (pokraèování na str. 3)
M O S T 5 / X V I
3
Rekolekèní reminiscence s Otcem Adamem Ruckim Milí farníci, rok utekl jako voda a mìli jsme zde opìt naše velkopostní rekolekce. Je to èas, kdy se mùžeme zase trochu pozastavit a zamyslet hloubìji nad naší vírou, nad vlastním životem a zejména nad vlastním vztahem k Pánu Bohu. V roce 2009 nám s tím v posledním bøeznovém týdnu pomáhal – stejnì jako v letech 2007 a 2008 - P. Mgr. Adam Rucki, biskupský vikáø pro duchovní povolání. Otce Adama Ruckého v Tøinci velmi dobøe známe, alespoò ti již døíve narození: byl v naší farnosti kaplanem v letech 1977-1984 a navždy nám zùstane v pamìti jako knìz, který na zaèátku 80. let, v dobì komunistické nesvobody a náboženského útlaku stál u zrodu spoleèenství mladých. Tudíž z uvedeného plyne, že Otce Adama není tøeba moc pøedstavovat. Využil jsem možnosti osobního setkání bìhem rekolekcí v Tøinci (22.03.2009 – 25.03.2009) a zeptal jsem se ho: * * *
Adoracja Najœwiêtszego Sakramentu (pokraèování ze str. 2)
mu. (£k 10, 41 – 42). I my wybierzmy to lepsze, to czego nam nikt nie zabierze. A z tymi naszymi wymówkami kojarzy mi siê jedna przypowieœæ, o której mówi³ Pan Jezus. Przypowieœæ o uczcie (£k 14, 15 – 24). Czy ta niespe³na godzina, któr¹ trwa adoracja, to zadu¿o, by odwdziêczyæ siê Bogu za to, co dla nas czyni w Najœw. Sakramencie? A w³aœciwie Bóg nie potrzebuje naszego uwielbienia, ale to my potrzebujemy Boga uwielbiaæ, bo jest to przecie¿ godne, sprawiedliwe, s³uszne i zbawienne. A na zakoñczenie pozwólcie kilka s³ów Pana Jezusa do siostry Franciszki od Ukrzy¿owanej Mi³oœci. „Wyszukujcie mnie w tabernakulum i k³aniajcie siê mi. PrzychodŸcie za mn¹ i w duchu. W ka¿dym tabernakulum czekam pe³ny pragnienia i mi³oœci. Czekam na to, ¿e mnie pocieszycie i za tych wszystkich, którzy nie myœl¹ o tym, jak wielkie jest moje pragnienie, abym móg³ siê darowaæ.“ Mam nadziejê, ¿e tych parê zdañ, które napisa³em, przemówi do waszych serc i zobaczymy siê na dalszej adoracji. S. K.
Otèe Adame, co jste dìlal od bøezna loòského roku, kdy jste tady byl naposledy? Èemu jste se vìnoval, zažil jste nìco, s èím byste se rád podìlil s Tøineckými? Od našeho posledního setkání v minulém roce se událo mnoho krásných vìcí. Na prvním místì jsou to návštìvy knìží, kterým se snažím naslouchat. Když nasloucháme srdcem, Ježíš naslouchá v nás a uskuteèòuje se transfuze nadìje a zároveò uzdravení. Tuto službu mùže konat každý pokøtìný èlovìk, který se snaží pøebývat s Pánem a chce pøilnout k Jeho vùli a srdci. Další radostnou službou byla duchovní cvièení pro knìze, jáhny pøed svìcením a øeholnice. Avšak pøevažují duchovní obnovy v postní a adventní dobì. Velmi rád jsem pøijímal pozvání knìží na setkání k biømovancùm tìsnì pøed udìlením této svátosti Otcem biskupem. Knìží øíkají, že je tøeba tyto mladé trochu rozžhavit. Èlovìk je vždycky nástroj, dìláme co umíme, a zbytek necháváme na Duchu svatém. Také jsem se setkával pravidelnì s knìžími, kteøí se po svìcení tøi roky setkávají na rekolekcích a vzdìlávání v Pustkovci. Velmi rád zastupuji knìze v jejich nemoci nebo když potøebují zástup kvùli dovoleným. Letos v listopadu to bude 20 let, kdy se zhroutil komunistický režim a mezi jinými i katolická církev získala vlastnì neomezenou svobodu pro svoji èinnost, pro pastoraci. Jak hodnotíte tìch 20 let svýma oèima? Jaké to byly roky pro katolickou církev v naší zemi? Minulých dvacet let bylo velkým požehnáním pro naši církev ve svobodì, ale také znaènou zkouškou naší víry. Byly postaveny nové, krásné kostely a opravy starších kostelù nejsou problémem, není tøeba pracnì získávat povolení od církevního tajemníka. Hlavnì když jsou peníze. Mládež se mùže setkávat i na velkých shromáždìních, a policie je nestíhá, ale ochraòuje. Stále tvrdím, že církev není za zenitem, ale teprve je v plenkách a její èas nastane, až se lidé nabaží té hmoty a užívání. Urèitì budou hledat velké hodnoty, které jim svìt
nemùže nabídnout. Bez lásky, radosti, pokoje, nadìje a víry se nedá naplno žít. Èasto se setkáváme s lidmi, kteøí už nemají chu žít. Církev pøijde v budoucích letech s darem uzdravení, které svìøil Ježíš svým uèedníkùm skrze Ducha svatého. Avšak musíme v sobì probudit víru, kterou mìla církev v døívìjší dobì. Pán chce uzdravovat skrze své služebníky celého èlovìka: ducha, duši i tìlo. On vždycky uzdravoval celého èlovìka. Je nutné, abychom více uvìøili a získali odvahu k této službì. Když zakusíme rùzná uzdravení, poroste víra knìží i laikù, a lidé, kteøí zakusili uzdravení nebo osvobození od zlých duchù, budou nejhorlivìjšími evangelizátory. Kde se ve Vás bere stále onen životní optimismus, radost ducha a úsmìv pro okolí, bez kterého si Vás lidé nedokážou pøedstavit? Náš nebeský Otec chce mít šastné dìti, které budou žít v jednotì, lásce a radosti. Lidé, dokonce i køesané se dnes otevírají na rùzné „spasitele“, kteøí jsou ovlivnìni všelijakými duchy, a nevìdomky se otevírají odpùrci spásy. Tìch malých dveøí pro zlo je dnes nesèetné množství. Když uvìøíme, že jediný Spasitel, Zachránce a Lékaø je Ježíš, potom On ukáže svou moc na každém z nás. Ježíš Kristus dnes skrze Ducha svatého koná obrovské dílo pro ty, kdo vìøí. Skrze Ducha svatého dává lásku, radost, pokoj, dobrotu, vlídnost, vìrnost, trpìlivost, zdrženlivost a pochopitelnì i uzdravení všeho druhu. Všechno je dar. Nejvìtší radost ve své službì mám z toho, že všude, kde mám možnost sloužit, zavládne zvláštní radost. Nerozumím tomu, ale díky tomu jsem šastný. Duch svatý pùsobí zamilovanost do Boha i lidí, a to je celé tajemství køesanù. Zamilovaní a milující nemohou být smutní. Pochopitelnì, všichni jsme na cestì, ale Láska Boží rozlitá do lidských srdcí bude dìlat stále vìtší zázraky. D ì ku j e m e z a r o z h o v o r a pøejeme jedno: zùstaòte stále sebou! M.K.
4
M O S T 5 / X V I
KRIZE Milí ètenáøi MOSTu, i vy jste urèitì velmi èasto konfrontováni s pojmy jako krize, ekonomická krize, finanèní krize, recese, propad ekonomiky, rùst nezamìstnanosti, krach firmy… Ano, doba není z pohledu ekonomù dobrá a MOST není ekonomickým periodikem, ale pøesto nás natolik zaujal rozhovor se známým èeským makroekonomem Tomášem Sedláèkem, že jsme se rozhodli tento pøetisknout. Tomáš Sedláèek se narodil v roce 1977, je hlavním makroekonomem ÈSOB, èlenem Národní ekonomické rady vlády. Pùsobil jako ekonomický poradce prezidenta Havla a pozdìji i ministra financí. Pøednáší filozofii a ekonomii na FSV UK v Praze. Je stipendistou Yale University. Hlásí se ke køesanství.
Neumíme spoèinout. A platí to i o ekonomice Nejprve jsme se jeden veèer shodou okolností potkali na koncertì undergroundové skupiny Živé kvety. O dva dny pozdìji nepøijel na schùzku do malostranské kavárny v nejnovìjším BMW, jak by nìkdo vzhledem k jeho postavení mohl snad pøedpokládat, ale na kole. To si pøivázal za dopravní znaèku na chodníku a my si mohli zaèít povídat. Hlavní makroekonom ÈSOB, èlen Národní ekonomické rady vlády Tomáš Sedláèek. KT: Mìl jsem vždycky pocit, že profese ekonoma je ta nejnudnìjší na svìtì: sedí a poèítá, sèítá a odèítá… A když se chce odvázat, tak to celé vynásobí. TS: A což teprve taková derivace, nebo dokonce integrál! Ale to jen za odmìnu v pátek veèer. KT: Je to teï, v dobì ekonomických problémù, zajímavìjší? TS: To, co popisuješ, je úèetnictví, to by ani ekonom dìlat nemìl. Ve vysokých ekonomických modelech vlastnì žádná èísla nejsou, jen alfy, bety, gamy, delty. Co je latina pro doktory, je matematika pro ekono-
my. Latina taky není zdravotnictví, ale je potøebná. KT: Jako pojmosloví. TS: Matematika je jak mrtvý nástroj, který potøebuje oživit. Každému ekonomicko-matematickému modelu musí dát nìkdo nìjaký dech – a to dìlá ekonom. Nejlepší ekonom pak umí oboje: má nápad a je ho schopen formalizovat do matematického rámce. Na zaèátku ekonomie nebyla vùbec v tomto oboru matematika obsažena. Adam Smith nemá jediný vzoreèek. Ekonomie tehdy zaèínala jako odnož morální filozofie KT: Když mluvíme o krizi, stala se ta chyba – pokud vùbec o chybì mluvit lze – na úrovni èísel, nebo zámìrù a idejí? TS: Sociální encykliky hovoøí o høíšných strukturách. Máme komplexní systém s desítkami nebo stovkami milionù hráèù, každý z nich si to trochu zjednoduší nebo zaokrouhlí, pøièemž to všichni vlastnì myslí dobøe. Ale i tím, že sedíme dopoledne v této kavárnì, kde se svítí, zneèišujeme životní prostøedí, protože celkem zbyteènì spotøebováváme elektøinu. Dìláme to bezdìky, nevìdomky, nemáme zlý úmysl, ale i tak to mùže být jakýsi høích zanedbání. A právì miliony takových drobností mohou pøispìt k tomu, že se vytvoøí høíšná struktura, která je najednou a bezdìky nìjakým „démonem“. Ekonomie umí témìø dokonale dìlbu práce, ovšem neumí dìlbu odpovìdnosti. Mnohdy neumíme pøiøknout vinu za ekologické zneèištìní: ÈEZ to není, my to nejsme… Tak kdo to tedy je? KT: Mluvíš o jakési kolektivní vinì. TS: Už ve Starém zákonì je uplatòována. Když se nìco pøehnalo, vzal se obìtní beránek a obìtoval se za všechny ty høíchy zanedbání. Zlo se obèas dìje nìèím pøièinìním, ale mnoho zla se dìje i bezdìky. Druhá dimenze je korelace viny a trestu. Teï dopisuju dizertaci s názvem Ekonomie dobra a zla, kde se zamýšlím nad tím, jestli dobro a zlo lze vnímat jako možnou odplatu
nebo trest za lidské chování, anebo ne. První historicky zaznamenanou ekonomickou krizi v dìjinách najdeš v pøíbìhu o Josefovi a faraonovi – sedm tuèných a sedm hubených krav. Když si ten pøíbìh pøeèteš pozornì, není tam zdùvodnìno, proè se to stalo, není tam napsáno, že to byl trest za to, že se napøíklad Egypané špatnì chovali. Mám spíš pocit, že se jednalo o zkoušku moudrosti. Zaznìlo zde prorocké varování (a my ekonomové prorokovat neumíme, to bychom museli být skuteènými proroky!): Budeš se sedm tuèných let pøežírat, nebo postavíš sýpky a budeš myslet na horší èasy? Faraon na radu Josefa v té zkoušce moudrosti obstál. My ne. KT: Pøitom je paradoxní, že se celá devadesátá léta bìdovalo nad tím, jak je špatnì. Až teï se zjišuje, že vlastnì bylo dobøe. TS: Ano: koneènì máme aspoò trošku na co nadávat, což by nám Èechùm mohlo udìlat radost. Ale vážnì: to, co se teï dìje, není žádné velké utrpení, já tomu øíkám spíš utrpeníèko. Nebudeme o hladu ani o zimì. KT: Ekonomiku mi pøedstavuješ jako interdisciplinární obor, na jejíž výzvy je alespoò èásteènì schopna odpovídat i filozofie nebo teologie. TS: Ekonomie se v tomto smyslu zaèala v minulých letech otvírat a myslím si, že se zaène otvírat ještì víc. Ekonomové zaèínají používat termíny typu sobectví, bolest, odplata, vina… To jsou pøeci termíny, které si pùjèujeme z jiných vìd. Nìkde jsem napsal, že pokud budeme na tuto krizi nahlížet jen jako na krizi ekonomickou, nikdy se nepouèíme. Podle mého soudu je to krize vìtší a kadence pouèení je mnohem robustnìjší než jenom ekonomická. Do jisté míry ji mùžeme brát jako takové Mene tekel. Ptám se, co dobrého jsme udìlali za tìch sedm tuèných let. Nebudeme shledáni lehkými? Pøitom tentokrát to shodou okolností bylo zrovna sedm let, od roku 2001, kdy u nás pøetrvával prudký rùst.
M O S T 5 / X V I
KT: I pøedtím jsme mìli krize? TS: Habadìj. Èeši za poslední období rùstu zbohatli o 48 % HDP. Když to pøevedeš na euro, bylo to vzhledem k posilování koruny ke konci roku 2008 skoro o 150 %. KT: Souèasná dvì tøi procenta dolù jsou tedy zanedbatelná? TS: Z makroekonomického pohledu ano. I když padá koruna a v eurech by to bylo o nìco víc. To není tak strašné, abychom zpochybòovali kapitalismus jako takový, ne? KT: Jestli tomu správnì rozumím, ovlivòují hospodáøský vývoj nejen èísla samotná, ale i oèekávání tìch èísel. Taková panika je tedy, ponìkud ironicky øeèeno, takovým vítìzstvím ducha nad hmotou. TS: Ano, podnikatelé investují podle toho, co oèekávají. K tomu používají naše odhady HDP. Když si pøeètou, že poroste o 5 %, budou optimistiètìjší, než když uslyší o poklesu. Psychologicky je to teï trochu zacyklené. KT: Šrotovné a další podobná opatøení mají nastartovat výrobu a poptávku. Jako bychom byli odsouzeni k vìènému úspìchu. Nemùžeme se zastavit na nìjakém místì a øíct si: „To celkem jde, zùstaneme tady.“ Místo toho musíme poøád pøidávat, abychom nespadli dolù. TS: Je to trochu havlovské, ale i starozákonní téma. Neumíme to, co umìl Hospodin sedmého dne: spoèinout. Ne odpoèinout z únavy, to snad Hospodin nemusel, nýbrž spoèinul z hotového díla. Možná je to i souèástí nìjakého prokletí, jež lidstvo obdrželo. Které pøikázání je nejporušovanìjší? Není to nesesmilníš, nepodáš køivého svìdectví ani nezavraždíš. To se nám každý týden „nepovede“. Ale co se nám skoro každý týden skuteènì daøí, je porušování pravidla odpoèinku. Pøitom je to stejnì silné pøikázání jako každé jiné. To není návrh, ale pøikázání: odpoèineš si! Když jsem byl ještì na Hradì u Havla a chtìl jsem si vzít volno, jmenoval se lístek, který se musel vyplnit – Dovolená na zotavenou. Už samo to slovo dovolená! Že nám to nìkdo musí dovolit! A pak ta zotavená.
5
Èas svého volna tedy bereme tak, jako když se unaví stroj a necháme ho chvilku odpoèinout, aby se nám nepøehøál motor. Dovolenou tedy máš jen proto, abys lépe, intenzivnìji a usilovnìji pracoval. Kde je to spoèinutí? Stejnì tak jako Gilgameš hledá nesmrtelnost a vždycky mu o kousek unikne, hledáme štìstí ve spotøebì. Ale nikdy nemùžeme mít dost. Takže nikdy nespoèineme. A èím víc máme, tím víc toho chceme. KT: Ani naši spokojenost to nezvyšuje. TS: Se spotøebou je to jako s drogou. Ten, kdo ji bere, se udržuje na stejné hladince, ovšem potøebuje k tomu stále vìtší dávku. Rozhodnì neplatí, že èím víc drogy, tím je spokojenìjší. Neschopnost spoèinout na nulovém rùstu je naší civilizaci dána. I na Slovensku, kde mìli devítiprocentní rùst, lil stát do ekonomiky další dluhové peníze. Nebyli schopni vzít nìco z té smetany a ušetøit si na horší roky. Staré ekonomické modely se ještì zamýšlejí nad tím, kam to všechno smìøuje. Ta myšlenka: „Dobrá, budeme všichni makat, ale za tøicet let bude staèit pracovat dva dny v týdnu,“ není vùbec nezajímavá. To ale není v naší euroamerické pøirozenosti. Trpíme èasovou chudobou na úkor materiálního bohatství. Když potkáš businessmana a zeptáš se ho, jak se daøí, øekne: „Mám toho hroznì moc.“ A to má být dobré. KT: Øíkáš, že by krize mohla být pouèením. To by ale musela být hlubší, ne? Vždy i vážná krize na poèátku tøicátých let nevedla k pøerodu myšlení. TS: Øíkám tomu syndrom páteèního veèera a sobotního rána. V kocovinì sobotního rána si øíkáme: „Hele, pøíštì si fakt už dám jenom pár piv.“ V tuto chvíli nám to pøijde všechno jasné. Ještì markantnìjší je to v zemích, kdy se v nedìli hromadnì chodí na mše, jsou zavøené krámy – a všichni se kají. Ovšem v pátek veèer jsou v tom znovu. Kdyby nás krize nauèila narušit tenhle vzorec chování, je dobøe, že ji máme. Je tøeba se nauèit, že se nebudeme v létì pøežírat, ale dìlat si zásoby na zimu. Kdybychom takové zásoby teï mìli, nebyla by krize zdaleka tak
hluboká. Kdybychom mìli nízký dluh a dlouhodobì vyrovnaný nebo pøebytkový státní rozpoèet, mohli bychom do krize nalít desítky procent HDP. Nyní ten prostor není. KT: Vìøíš tomu, že je taková zmìna v pøístupu reálná? TS: Obávám se, že ne. Není to v silách jednotlivce, natož spoleènosti. Pøitom hospodáøské cykly tu byly, jsou a budou. Od doby, kdy to zaèali statistikové v pøedminulém století poèítat, je to nyní 33. cyklus. A než odejdeme z tohoto svìta, jistì si jich, alespoò my mladší, ještì pár zažijeme. Tenhle propad je opravdu velký, ale je to pøirozená souèást lidské i spoleèenské èasové osy. KT: Jak to, že tu není krize v bankovním sektoru? Byly naše banky tak chytré? TS: Pokud na nás chceš být hodný, øekneš, že jsme byli chytøí. Jestli chceš být neutrální, øekneš, že jsme byli konzervativní. A kdybys na nás chtìl být ošklivý, øekneš, že èeské bankovnictví bylo o hodnì pozadu za západním. Což se teï ukazuje jako výhoda. Pravda je taková, že ještì pøed tøemi lety se na nás ze Západu dívali tak, že jsme pozadu, že nedìláme ty suprové ekonomické modýlky jako oni. Osobnì si myslím, že èeský konzervatizmus v tom sehrál svou roli a naše banky byly zkrátka opatrné. Druhý dùvod je, že jsme se hroznì spálili v devadesátých letech, kdy jsme tu bankovní krizi skuteènì mìli. Tenkrát jsme ovšem mìli výhodu v tom, že to byla malièká lokální krize – export a noví zahranièní vlastníci nám hodili lano a vytáhli nás ven. Teï však je krize globální – co se týèe regionù i odvìtví. Není ten hák, to lano kam hodit, nikdo nenakupuje. Komu bys teï chtìl prodat banku? To pøed deseti lety bylo zájemcù hodnì. Krize by mìla být tak velká, abychom se z ní pouèili, avšak aby nás nezabila. Moje víra spoèívá v tom, že nám bude Prozøetelnost dávkovat krize prozøetelnì.
Autor textu: Palán, Aleš pøevzato: Katolický týdeník 12/2009
6
2. list do Solunì
M O S T 5 / X V I
B i b l i c k ý k v i z Najdi je, zaèínají na „O“! Hledej slova a názvy, které zaèínají písmenem O. U nìkteré odpovìdi možná objevíte ještì další možnost.
1. 1.Rybáø, uèedník Jana Køtitele, bratr Šimona Petra, Ježíšùv uèedník. (Jan 1,40; Mat 4,18-20) 2. Znamení, kterým byli po narození poznamenáni všichni muži v Izraeli. (l Moj 17,10; 21,4; Luk 2,21) 3. Syn Boáze a Rút, dìdeèek Davidùv. (Rút 4,13-17) 4. Vìrný Pavlùv pøítel, který s ním zùstal, i když ho nìkteøí opustili. (2 Tim 1,16) 5. Hora, na které Ježíš plakal nad Jeruzalémem. (Luk 19,41-44)
První i druhý list do Solunì jsou si tematicky i jazykovì velmi podobné. Na 1 Sol autor navazuje jen jedinou zmínkou v 2,15 („stùjte pevnì a držte se tìch zásad, v kterých jsme vás vyuèili, a už slovem nebo listem“). Druhý list pùsobí jako komentáø k tìm výpovìdím listu prvního, které se zaobírají otázkou po okamžiku Kristovy parúsie, tj. dnem Pánova druhého pøíchodu. Druhému listu Soluòanùm jde tedy o pouèení ohlednì okamžiku parúsie a nejdùležitìjších událostí pøed ní a o správné chování v pøítomnosti vzhledem k valící se budoucnosti. List se pak zvláštì staví proti eschatologickému blouznìní, odkládání práce, náboženské tìkavosti a nicnedìláním v souvislosti s nanejvýš vystupòovaným oèekáváním Kristova blízkého pøíchodu. Zdá se, že to zpùsobili eschatologicky vzrušení køesané, kteøí s odvoláním na nìjaké slovo nebo psaní Pavlovo èi slovo nìjakého køesanského proroka tvrdili, že „jako by den Pánì mìl už nastat“ (2,2). List chce èelit krizi, která tím v obci vznikla, a vést obec zpìt k uvážlivosti, øádu a klidu. List je jasnì rozèlenìn. Úvodní formule (1,1-2) je shodná s 1 Sol („Pavel, Silván a Timotej“). V díkùvzdání (1,3-10) se chválí víra a láska Soluòanù a jejich pevnost v protivenstvích. Až pøijde Ježíš z nebe, potrestá vìèným trestem jejich pronásledovatele; soluòským køesanùm se dostane ulehèení a slávy. Tento úsek uzavírá autor prosbou, aby Bùh ráèil adresáty zdokonalit v jejich touze a èinech. Hlavní úsek 2,1-12 se pak týká nedorozumìní, jako by den Pánì už mìl nastat, pøipomíná události, které mu budou pøedcházet: vystoupení èlovìka protivícího se zákonu, svedení mnohých a zøízení Boží vlády Kristovým pøíchodem v moci. Pak následuje povzbuzení adresátù a obnovení požehnání (2,12-17). Posléze apoštol nabádá k tomu, aby køesané v Soluni pøerušili spoleèenství s blouznivci a povaleèi a aby
6. Jméno muže, který mìl ve svém dome tøi mìsíce uloženou truhlu úmluvy, kterou David stìhoval do Jeruzaléma. (2 Sam 6,9nn) 7. Snacha Noémi. (Rút 1,15; 4, 10) 8. Prorok, jehož manželství s prostitutkou použil Bùh jako lekci pro Izraelce. (Oz 1.-3. kap.) 9. Bášanský král a poslední pøedstavitel kmene obrù, který vládl nad 60 mìsty. (5 Moj 3,l-13;Joz 12 4nn) 10. Filemonùv otrok, který byl s apoštolem Pavlem ve vìzení. (Fm 10) 11. Jak ukonèil Jidáš svùj život? (Mat 27,5) 12. Nápoj, který podali Ježíšovi, když žíznil na køíži. (Luk 23,36) 13. Krajina, odkud Šalomoun dovážel zlato a vzácné døevo na stavbu chrámu. (l Král 9,28) 14. Bileámovo zvíøe, které promluvilo lidskou øeèí. (4 Moj 22,18nn) 15. Na co poukázal Ježíš, aby odrazil provokace farizeù o placení daní? (Mat 22,20-22; Mar 12,15-17; Luk 20,23-25) 16. Strom, jehož ratolest je symbolem pokoje. (l Moj 8,11) 17. Co postavil Noe, když vyšel po potopì z korábu? (l Moj 8,20) 18. Muž, který se zdráhal zplodit zemøelému bratru dítì, jak to vyžadoval zákon. (l Moj 38,8-10) 19. Co se roztrhlo ve chvíli, když Ježíš zemøel na køíži? (Mat 27,51; Mar 15,38; Luk 23,45) 20. Hospodáø, který prodal Davidovi své pole, aby tam postavil Hospodinùv oltáø. (l Par 21,15nn)
neumdlévali v dobrém; souèasnì prosí o modlitbu za své misijní dílo (3,1-5). Závìr listu poukazuje na vlastnoruèní podpis apoštolùv a vyúsuje pak v závìreèném požehnání. Pro køesanskou vìrouku je významný poukaz listu na vystoupení démonického svùdce pøed koncem svìta a s tím spojený velký odpad od Krista a výpovìï, že termín druhého pøíchodu Krista je pøes všechna jmenovaná znamení nevypoèitatelný. Pozornosti si zaslouží napomenutí, že každý køesan má oponovat jakémukoliv blouznìní o konci svìta a že se má osvìdèovat ve všednodenním životì svìta, v práci a službì na øádu a blahu všech. Setkání nad tímto listem se uskuteèní 22. kvìtna v 18.15 hodin na faøe. Kaplan
C h a r i t n í o k é n k o Dovolte, abychom Vám všem podìkovali za pøízeò bìhem naší Velikonoèní sbírky. Prodali jsme nìco kolem 900 svíèek. Výtìžek èinil v Nýdku, Bystøici, Vendryni a Tøinci 43 000 Kè, jedna osoba pøispìla deseti tisíci, takže dohromady jsme vybrali 53 000 Kè. Dìkujeme všem dárcùm. Zároveò chceme pozvat všechny pracovníky a sympatizanty naší charity dne 23. kvìtna v 15.00 hod. na SMAŽENÍ VAJEÈINY na Osùvky (lesík na kopci na Osùvkách). Vstupné 2 vejce na osobu. Prosíme, abyste svoji úèast nahlásili nejpozdìji do úterka 19.5.2009 na tel. 724 257 219. Charita Tøinec
M O S T 5 / X V I
7
Pomoc nebo nebezpeèí? Jako vìøící lidé si musíme klást otázku, zda se návštìvou u nìkterého léèitele nevystavujeme duchovnímu nebezpeèí. Jistì ne všichni lidoví léèitelé jsou okultisté. Do žádného èlovìka nelze vstoupit a dozvìdìt se, èemu opravdu vìøí. Z toho dùvodu je v každém pøípadì vhodná opatrnost. Nejde zde tvrdit, že každý vpich akupunkturistické jehly nebo požití homeopatického léku uvádí èlovìka do démonizovaného vztahu, který vyžaduje vymítání. S tímto názorem zásadnì nelze souhlasit. Z druhé strany nelze vylouèit urèité zatížení zvláštì v souvislosti s kontaktem s urèitými lidmi, kteøí okultismu v oblasti léèitelství propadli. Nìkteøí lidé mìli po návštìvì u léèitele deprese nebo mìli problémy s motlitbou. Hlavní nebezpeèí však spoèívá v tom, že spolu s urèitou léèebnou metodou pøijímáme falešný obraz svìta (existence neosobní kosmické energie), zkreslené vnímání èlovìka (jako božského vesmírného ducha) a falešný pohled na zdraví a nemoc (existence zemského záøení, porucha energetické rovnováhy v organismu atd.). Z toho dùvodu je nutné pøed tìmito metodami varovat. Možná se najdou takoví, kteøí budou namítat, že jim nìjaká léèebná metoda pomohla, nebo že ji dokonce aplikoval nebo doporuèoval vìøící èlovìk. Je to jistì záležitost osobního názoru a svìdomí každého z nás. Musíme být stále na pozoru, abychom nebyli svedeni, jak nás varoval Ježíš Kristus. Takovým svedením mùže být falešný pohled na zdraví a nemoc a zalíbení v léèitelských metodách, které mají svùj pùvod v pohanství a okultismu. Pøehled metod s okultním (esoterickým) pozadím. A. Okultní léèebné metody asijského pùvodu - Akupunktura a její modifikace jako akupresura, ušní akupunktura, elektroakupunktura - Reflexologie (reflexní masáže chodidel) - Makrobiotika (pùvod je v zen-buddhismu) - Jóga (pocházející z hinduistické filozofie) - Transcendentální meditace B. Okultní léèebné metody evropského pùvodu - Homeopatie - Antroposofie a intuitivní medicína podle Rudolfa Steinera - Bachovy léky z kvìtin C. Ostatní okultní energetické léèebné metody - Léèebný magnetismus - pøenášení okult-
ních sil skrze tìlesný kontakt nebo vzkládání rukou (Reiki metoda) - Léèení skrze zaøíkávání - Léèení skrze rùzné fetiše, talismany a amulety: náušnice, náramky, øetízky, kovy, drahokamy, biorezonátory, rušièe geopatogenních zón a „zemského záøení“ aj. - Vyhledávání léèebných prostøedkù, napø. bylin, pomocí kyvadla - Psychotronika (léèba zvláštní psychickou energii) D. Okultní diagnostické metody - Jasnovidectví, ètení aury, vykládaní karet, vìštìní z køišálové koule, diagnostika pomocí siderického kyvadla a proutku, diagnostika z moèových lahvièek, diagnostika na základì horoskopu a biorytmu, vìštìní z ruky, z duhovky (irisdiagnostika, iridologie), diagnostika z ucha, podle pulzu (akupunktura), spiritismus (dotazování se zemøelých). - Psychotechnika jako autogenní trénink, tzv. rebirthing (terapie pomocí prožívání svého narození), reinkarnaèní terapie (terapie pomocí prožívání pøevtìlení), vizualizace (léèebný efekt lidské pøedstavivosti). Náš vztah k alternativním léèebným metodám mùže být do znaèné míry podmínìn tím, jak chápeme jako køesané otázky nemoci, utrpení a umírání. Utrpení nemusí znièit vše dobré v èlovìku. Nemusí ani stát v protikladu k Boží lásce k èlovìku. Je-li utrpení postaveno èelem k víøe a vìrností Pánu Bohu, mùže pøinést mnoho cenného. Utrpení a nemoc mùže v nìkterých pøípadech umožnit zrání èlovìka jako osobnosti i zrání jeho víry. Mùže vést k hledání nových, nosnìjších a spolehlivìjších hodnot a mìøítek v našem životì. Je to zastavení na cestì života. Je to pøíležitost k hledání smyslu života. V odstupu po nemoci ji mnozí chápou jako dobu, kdy se jejich život zmìnil a prohloubil, kdy nalezli vlastní smysl svého života, aby vidìli svùj život v jiném - Božím svìtle. Ukazuje, že tìžké chvíle v nemoci a utrpení mohou být hlubším poznáním toho, že nejsem sám. Mùže být pøíležitostí k poznání, že je se mnou ten, který je Pánem života i smrti, o nìmž vím, že mne má rád. Je to pøíležitost k prohloubení dùvìry v toho, který se mnou jde a zaslibuje, že se mnou pùjde tøeba i „roklí šeré smrti“. Toto apoštol Pavel pøipomíná koloským
køesanùm: „Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho pøijali jako Pána. V nìm zapuste koøeny, na nìm postavte základy, pevnì se držte víry, jak jste v ní byli vyuèeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás nìkdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech a ne na Kristu. V nìm je pøece vtìlena všechna plnost božství.“ Boží plán uzdravení je: „A se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Pánì.“ Potírání olejem je aktem odevzdání a posvìcení. Pro toho, který to pøijímá, to znamená, že se vydává cele do Božích rukou a odevzdává se mu k dispozici, aby byl svatyní Ducha svatého. Pokud On uzná za dobré pro nás, aby nás uzdravil a odstranil utrpení, pak naše prosba urèitì bude vyslyšena. „Pojïte ke mnì všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi bøemeny, a já vám dám odpoèinout.“ Chcete pøijmout Jeho nabídku? Podle knihy „Alternatívní medicína - pomoc, nebo nebezpeèí“ pøipravila D.W. * * *
E k o n o m i c k é o k é n k o : na WC èistou botou V tomto èísle MOSTu si dovolujeme vás informovat o pracích, které v poslední dobì byly provedeny v okolí našeho farního kostela. Jak si jistì už mnoho z vás všimlo, k farním WC již vede nový chodník. Doposud cesta na WC vedla po blátivé udusaném chodníku, který v poslední dobì byl pokryt kobercem, což sice pomohlo, ale bylo to pøece jenom dosti silné provizórium. Toto provizorium skonèilo, když skupina našich farníkù vybudovala nový úsek dlažby od prostoru vchodu do Domeèku až pøed budovy WC, tj. cca 30 m2. Kromì toho došlo k úpravì terénu a zasetí trávy. Tuto práci provedli pánové Stanislav Motyka, Czes³aw Miczek, Karel Kupczak, Richard Polok, Vladimír Šiška a Radim Šiška, Daniel Kroczek no a pochopitelnì i Stanislav Klais. O kytky v okolí a úpravu zelenì se postarala paní Jana Motyková. Všem výše uvedeným dobrovolníkùm srdeènì dìkujeme. MK
8
Nedìlní a sváteèní liturgie v kvìtnu 4. nedìle velikonoèní (3.5.) 1. ètení: Sk 4,812; 2. ètení: 1 Jan 3,1-2; Evangelium: Jan 10,11-18 Žalm: odp. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Ref. Kamieñ wzgardzony sta³ siê fundamentem. 5. nedìle velikonoèní (10.5.) 1. ètení: Sk 9,26-31; 2. ètení: 1 Jan 3,18-24; Evangelium: Jan 15,1-8 Žalm: odp. Budu tì chválit, Hospodine, ve velkém shromáždìní. Ref. Bêdê Ciê chwali³ w wielkim zgromadzeniu. 6. nedìle velikonoèní (17.5.) 1. ètení: Sk 10,25-26.34-35.44-48; 2. ètení: 1 Jan 4,7-10; Evangelium: Jan 15,9-17 Žalm: odp. Hospodin zjevil svou spásu pøed zraky pohanù. Ref. Wobec narodów objawi³ zbawienie. 7. nedìle velikonoèní (24.5.) 1. ètení: Sk 1,15-17.20-26; 2. ètení: 1 Jan 4,11-16; Evangelium: Jan 17,11b-19 Žalm: odp. Hospodin si zøídil na nebi trùn. Ref. Pan Bóg utwierdzi³ swój tron na niebiosach. Slavnost Seslání Ducha svatého (31.5.) 1. ètení: Sk 2,1-11; 2. ètení: Gal 5,16-25; Evangelium: Jan 15,26-27;16,12-15 Žalm: odp. Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnovíš tváø zemì. Ref. Niech zst¹pi Duch Twój i odnowi ziemiê. Slavnost Nejsvìtìjší Trojice (7.6.) 1. ètení: Dt 4,32-34.39-40; 2. ètení: Øím 8,1417; Evangelium: Mt 28,16-20 Žalm: odp. Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svùj majetek. Ref. Szczêœliwy naród wybrany przez Pana. Pøíští èíslo MOSTu vyjde 7. èervna 2009. Pøíspìvky mùžete zasílat do 26.5.2009.
Internetové stránky naší farnosti najdete na adrese www.trinec.farnost.cz
most
M O S T 5 / X V I
Poøad bohoslužeb v kvìtnu § Nedìle 3.5.2009 - 4. nedìle velikonoèní;
§ Každý pátek vyjma prvního pátku je výstav
6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Nedìle 10.5.2009 - 5. nedìle velikonoèní; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Ètvrtek 14.5.2009 - svátek sv. Matìje, apoštola. § Sobota 16.5.2009 - svátek sv. Jana Nepomuckého, knìze a muèedníka, hlavního patrona Èech. § Nedìle 17.5.2009 - 6. nedìle velikonoèní; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky. § Ètvrtek 21.5.2009 - Slavnost Nanebevstoupení Pánì; zaèíná devítidenní pøíprava na slavnost Seslání Ducha svatého. § Nedìle 24.5.2009 - 7. nedìle velikonoèní; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. Pøi mši svatí v 10.00 hod. první svaté pøijímání dìtí z polských škol. § Nedìle 31.5.2009 - Slavnost Seslání Ducha svatého; 6.30 a 10.00 èesky, 8.00 a 17.00 polsky; konèí doba velikonoèní. Pøi mši svatí v 10.00 hod. první svaté pøijímání dìtí z èeských škol. § Pátek 5.6. - první pátek v mìsíci. § Nedìle 7.6. - Slavnost Nejsvìtìjší Trojice; 6.30 a 10.00 polsky, 8.00 a 17.00 èesky. § Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. § Mìsíc kvìten je zasvìcen Pannì Marii; každý den po veèerní mši svaté ji uctíme v Májové pobožnosti. § Poslední nedìle v mìsíci - Mariánské veèeøadlo. § V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. § Každý ètvrtek po veèerní mši svaté je adorace Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní do 19.00 hodin. § Každý první pátek po ranní mši svaté výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní.
Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. § První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. § Každý poslední pátek v mìsíci v prùbìhu celého školního roku se modlíme za dìti, mládež, žáky, studenty, katechety, uèitele a vychovatele pøi veèerní adoraci Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní od 16.00 hodin. § Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše svaté je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. § Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší sv. pøíležitost ke svátosti smíøení.
Letní poutì v naší farnosti Rovnìž v letošním roce budou pro naše farníky organizovány poutní zájezdy: - 5. èervence 2009 – nedìle – Velehrad – Slavnost sv. Cyrila a Metodìje, - 15. srpna 2009 – sobota – Svatý Hostýn – Slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Bližší informace sledujte ve vitrínách u kostela
Redakce neruèí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!
Úmysly Apoštolátu modlitby – kvìten 2009 Denní modlitba Apoštolátu Denní modlitba Apoštolátu Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mne silou ke svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý otec a naši biskupové na tento mìsíc, aby … 1. Všeobecný úmysl: (Laici jako podporovatelé povolání) Aby se laici a køesanské komunity stali odpovìdnými podporovateli knìžských a øeholních povolání. 2. Misijní úmysl: (Za misijní církev) Aby novì založené katolické církve byly vdìèné Pánu za dar víry, pøipravené podílet se na všeobecné misii církve a nabízely své možnosti k hlásání evangelia na celém svìtì. 3. Národní úmysl: (Sdìlovací prostøedky) Aby sdìlovací prostøedky šíøily ve spoleènosti ducha pravdy a krásy, vzájemnou lásku a spravedlnost. Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás! Svatá Terezie od Dítìte Ježíše, oroduj za nás!
