Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav
Mahlerové v Německém Brodě 1861 - 1948 Bakalářská diplomová práce
Vypracoval: Michal Kamp Vedoucí práce: Mgr. Martin Markel, Ph.D.
Brno 2007
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.
Mé velké díky patří pracovníkům SOkA Havlíčkův Brod, prof. Jiřímu Rychetskému, Dr. Zdeňku Mahlerovi, panu Františku Ryvolovi z Katastrálního úřadu Havlíčkův Brod a Dr. Martinu Markelovi, bez jejichž velké pomoci by tato práce jen stěží vznikla. V Havlíčkově Brodě dne 20. května 2007
2
Obsah
3
Obsah
Úvod Úvod
4
Problematika pramenů a koncepce textu
5
Německý Brod 1848-1948
7
1. Podnikatelé 1.1. Počátky
11
1.2. „Filip Mahler & syn“
13
1.3. „Bratří Mahlerové“
18
1.4. „PLEAS“
26
2. Dědici 2.1. Josef Mahler
29
2.2.Willy Mahler
33
Závěr
36
Obrazová příloha
38
Rodokmen
43
Prameny a literatura
44
3
Úvod
Úvod
Českomoravská vysočina nikdy nepatřila mezi nejbohatší kraje dědičných českých zemí, ba právě naopak, byla vždy velmi chudá. Kopcovitá, ale ne dost na to, aby se v devatenáctém století zemědělství stalo nemožným a dal se plný průchod průmyslu a modernizaci. Jenže místní podmínky a půda pěstování plodin spíše přály a Vysočina tak zůstává primárně zemědělskou oblastí, kde dominují brambory, pšenice a řepka olejná. To také vede k tomu, že je Vysočina plná spíše středně velkých, převážně českých měst a jediným opravdovým centrem – dříve německou Jihlavou. Dotěžení stříbra ve středověku a pozdější ztráta možného průmyslového potenciálu vedlo k počeštění měst na Vysočině a v polovině devatenáctého století všechna vypadala téměř totožně. Tato města, jako Hlinsko, Humpolec, Žďár, Chotěboř, Velké Meziříčí či Polička, měla nadmořskou výšku kolem 400 metrů nad mořem a velikost kolem pěti tisíc obyvatel, které se zabývalo hlavně zemědělstvím nebo pracovalo v podnicích (řemeslných či průmyslových) úzce s ním spjatých. Součástí města byl místní pivovar, několik mlýnů a v druhé polovině století především textilky. Ve Žďáře se postupně rozvíjelo obuvnictví, v Poličce se zmáhala Tillova a později Feuersteinova tkalcovská dílna, kožešnictví v Hlinsku, soukenka bratří Kallabů (1851) a továrna na obuv Tita Kršky ve Velkém Meziříčí1, mechanická tkalcovna Antonína Laciny ve Ždírci a především Humpolec – „český Manchaster“, kde vzkvétalo hlavně soukenictví2. Německý Brod na tom byl obdobně, spadal charakterem mezi tato nevelká města a nelze se proto divit, že i zde byly podmínky pro vznik pletařských podniků. Zmínit se musí Továrna na zboží stávkové Jana Veselého, bratří Stiassní či Bauer a syn. Avšak jeden z nich se postupně stává regionálně velmi významným především díky 1
Oficiální www stránky měst
Polička: http://www.policka-mesto.cz/detail/clanek_77.aspx Velké Meziříčí: http://www.mestovm.cz 2 Nejstarší humpolecké dílny: Sukna látky Josefa Smrčky (1856) továrna na vlněné látky Jindřicha Bartáka (1832) soukeník Karel Trnka (1884) továrna Bratří Jaklové na vlněné látky (1905) Tyto textilky byly předvojem největšímu rozmachu textilního průmyslu v Humpolci za první republiky. (ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939.)
4
rodině, která stála u jeho vzniku a následného pětašedesátiletého chodu a rozvoje, ale nedokázala v českých zemích přežít kruté podmínky doby nacistické okupace a komunistického vládního režimu. Je slovo o židovské rodině Mahlerů, bohatě rozvětvené ve východních Čechách. Jedna z jejich odnoží se totiž po roce 1860 dostala do tehdejšího Německého Brodu a zde se rozdělila na dvě příbuzenské větve, kde jedna dopracovala svou živnost až do podoby obrovské továrny na pletené zboží a pletací stroje s vysokým exportem svých výrobků a druhá se stala úspěšnou obchodnickou komunitou v oblasti smíšeného zboží a později mouky. Má práce se zaměří na činnost a život německobrodských Mahlerů a pokusí se též zjistit jejich vliv na tehdejší život města, možný odkaz dnešním dnům a vliv na podobu současného Havlíčkova Brodu.
Problematika pramenů a koncepce textu
Ačkoliv jsou německobrodští Mahlerové ryze regionální záležitostí, lze mnohé stopy o jejich životě a především původu nalézt v dílech týkajících se jejich nejslavnějšího a nejvýznamnějšího rodového člena - Gustava Mahlera. O něm bylo napsáno dodnes obrovské množství publikací historických, biografických či hudebněvědních v několika jazycích a nepochybuji, že mnoho jich ještě napsáno bude, jelikož je velkým fenoménem dodnes. I když tento významný skladatel pocházel z vedlejší větve rodu žijící v Jihlavě, žádné dílo o jeho životě se nevyhne představení Gustavových předků tolik společných s Mahlery německobrodskými. Sláva a významnost Gustavova vrhá stín na činy a důležitost jiných Mahlerů, kteří tak zůstávali neprávem dlouho v pozadí, schovaní za jeho jménem. Pramenný materiál obsahující téma německobrodských Mahlerů lze rozdělit do několika kategorií, nejjednodušeji dle místa úschovy. Státní okresní archív v Havlíčkově Brodě obsahuje nejvíce informací týkajících se poměru města a rodiny. Jedny z nejhodnotnějších jsou kupní smlouvy nemovitostí do roku 1925 (mladší se poté nacházejí na Katastrálním úřadě Havlíčkův Brod), které nám perfektně ukazují příchod Mahlerů do města, postupný růst majetku, prodej nepotřebného a celkově přesun po městě. S tím se váže i studium starých fotografií města, které ale budovy ve vlastnictví Mahlerů zobrazují dosti nepřímo, jelikož nebyly přímým cílem hledáčku aparátu. Domy Filipa Mahlera č.p. 40 a 41 jsou toho jasným případem a jsme dnes odkázáni jen na tyto historické snímky, protože 5
budovy podlehly v šedesátých letech 20. století rozsáhlé demolici za účelem novostavby panelových domů. Dochovaly se i plány přestaveb a přístaveb továrny Bratří Mahlerů za celou dobu jejich působení v čele podniku a tak můžeme vidět jakými změnami celý podnik prošel. Presidiální spisy okresního úřadu Německý Brod obsahují bohužel až od dvacátých let 20. století přehledné zápisy o nezaměstnanosti a problémech s dělnictvem. Naopak hodně kritické je zde malé množství soukromého materiálu. Korespondence je nulová, soudobý regionální tisk obsahuje pouze zajímavosti (požáry, úmrtí,...) a navíc je na německobrodsku rozvíjen až po roce 1900. Více nám toho řekne sčítání lidu z let 1880-1921. Představí jednotlivé obyvatele domů, včetně sloužících a hospodářských zvířat. Máme tak v hrubé formě ukázáno, jak byl po desetiletích dům obýván. Státní oblastní archív v Zámrsku obsahuje archivní materiál firmy PLEAS a. s., která byla na základech továrny „Bratří Mahlerové“ vybudována. Především je to karton z let 1916-1948, který jako jediný obsahuje prameny pro časové rozmezí této práce. Absolutní většina z nich je však pro období druhé světové války a poválečný vývoj, jelikož Dr. Karel Paštika byl velice agilní ve vedení podniku a zůstalo po něm objemné množství firemní korespondence. Pro odhalení samotného každodenního života a odhalení příbuzenských vztahů Mahlerů nám mohou posloužit soukromé sbírky. Společnost Gustava Mahlera díky píli prof. Jiřího Rychetského z Humpolce zpracovala rozsáhlý rodokmen rodu do nejzazších podrobností. Pan Milič Jiráček naopak zpracoval téma Josefa Mahleravynálezce a jako v případě paní Věry Beránkové lze získat popisy od pamětníků pracujících v továrně, kteří buď poznali Mahlery osobně či zažili složitou dobu továrny za války a těsně po ní. Pro tuto práci ale zůstává nezpracovaný fond krajského soudu v Kutné Hoře, pod který Německý Brod spadal a představuje tak možnost dalšího zkoumání. Co se týče samotného rozvržení, tak jsou nejdříve nastíněny politické, sociální a především ekonomické poměry v Německém Brodě doby, kterou toto dílo postihuje. Dále je text rozčleněn na kapitoly pojmenované dle živností obou rodin. Toto rozdělení má zjednodušit a stmelit výklad života Mahlerů v Německém Brodě. Samotné porovnání vývoje a rozdílů všech tří generací je poté shrnuto v samotném závěru. Dvě kapitoly o Willym a Josefu Mahlerovi poněkud z konceptu vybočují, jelikož se zabývají jen unikátními charaktery a podivuhodným životem obou mužů. Obrazová příloha dopomůže ujednotit představu o mnohém lépe než text a 6
rodokmen rozplete příbuzenské poměry rodin. Nutno ale říci, že strom zobrazuje pouze ty členy rodiny, o kterých se hlouběji zmiňuje tato práce. Německý Brod 1848-19483
Dnes se Havlíčkův Brod hrdě hlásí k svému nejslavnějšímu obyvateli (nikoliv však rodáku) Karlu Havlíčkovi jako by zapomněl a přešel fakt, že právě město novináře po jeho návratu z vyhnanství přehlíželo a ignorovalo. Ten chvíli pobýval u svého bratra Františka, než se vydal za prací a léčením do Prahy, kde následně zemřel na tuberkulózu. Brodu se však s tímto přístupem nelze divit, za čtyři roky se změnilo mnohé. Režim byl tvrdý a Brodu se začalo po roce 1848 nebývale hospodářsky i kulturně dařit. Opravdu se už nevyplatilo opět podporovat osamocené rozvratné novináře jako kdysi. Ano, zrušení nevolnictví osvobodilo pracovní síly a ty proudily v devatenáctém století do města. Hned dva roky po revolučním roku se město stalo sídlem okresního hejtmanství, okresního soudu a berního úřadu. Starý magistrát byl tak nahrazen městským úřadem s voleným představenstvem v čele se starostou. Konec padesátých let přinesl po pádu bachovského absolutismu a vydáním Říjnového diplomu další oživení, především na poli veřejného života. Byly povoleny primárně nepolitické spolky jako pěvecký Jasoň (založen 1859), Občanská beseda (1864), tělovýchovná jednota Sokol (1868), Řemeslnická beseda (1871) a Sbor dobrovolných hasičů (1872). S tím se samozřejmě šířilo i národní uvědomění a to se projevilo například v roce 1873 protirakouskou demonstrací studentů gymnázia při oslavě 25. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Za války s Pruskem roku 1866 se Německý Brod stal několikrát ubytovacím místem pruského vojska.4 Po jejím skončení je město součástí stavby severozápadní dráhy, vlakového spojení Praha-Vídeň započaté 26. ledna 1869. Pravidelný provoz do Kolína byl zahájen 9. prosince 1870 a o rok později začaly práce na jiné dráze, jihozápadní, směrem na Pardubice a Hradec Králové.5 Důsledkem toho tak vzniklo rozsáhlé železniční nádraží, později železniční uzel s vlakovým spojením na Brno a Humpolec. 3
Převzato především z publikace SOCHR, JIŘÍ: Havlíčkův Brod a okolí. Havlíčkův Brod 1992. Především 10. července 1866, kdy městem prošlo přes 60 000 vojáků labské armády generála Hervarta z Bittenfeldu. 5 Provoz byl zahájen 1872. 4
7
První světová válka na obyvatele Německého Brodu dolehla stejně krutě jako všude jinde. Již na počátku války zde bylo 400 nezaměstnaných, stoupala drahota, rekvizice potravin pro vojenské účely a jejich stále větší nedostatek na trhu zaviňoval podvýživu, především u nejchudších vrstev obyvatelstva. Je tedy jasné, že nepokoje na sebe nedaly dlouho čekat - velká bouřlivá demonstrace textilního dělnictva 31. března 1917 a pozdější střetnutí demonstrantů s ozbrojenou státní mocí 6. a 8. srpna 1917. Zásobování potravin se ale nadále zhoršovalo až do konce války. 28. říjen byl proto uvítán bouřlivě, vyvěšováním červenobílých praporů, jásajícími průvody lidí a samozřejmě strháváním rakouských znaků. Ty byly poté společně s obrazy císařů a se vším, co jen připomínalo staré mocnářství, spáleny v hranici na náměstí. O den později byla ustavena socialistická rada. Nadšení z prvních dnů republiky bylo náhle vystřídáno nutností navrátit hospodářskou situaci do předválečných poměrů, stejně tak i životní úroveň. Začaly se opět objevovat nepokoje ohledně nedostatku potravin. 8. ledna 1919 kolem šesti set demonstrantů téměř vydrancovalo obchody s potravinami a jen díky čtyřem stům povolaným vojákům z Jihlavy a Čáslavi byla situace uklidněna. Byl též vyhlášen zákaz shromažďování. Bez velkého překvapení v místních volbách roku 1919 zvítězila sociální demokracie a do čela města byl postaven levicový sociální demokrat Josef Husa. Generální stávka 11. prosince 1920 naprosto zřejmě ukázala jeho silně levicové smýšlení, kdy se zastavily práce ve všech německobrodských továrnách. Od roku 1921 začala ve městě sílit komunistická strana díky tíživým poválečným sociálním otázkám. Radikálně levicové tendence se ale nejvíce projevily mezi lety 1929-1938, kdy docházelo k protestním demonstračním akcím proti nezaměstnanosti a po roce 1933 proti fašismu. Na sklonku třicátých let byl městský život ve znamení nespokojenosti s vzrůstajícím nebezpečím fašismu a bojem s aktivitou henleinovské SdP v blízkých národnostně smíšených obcích. Květnová mobilizace sjednotila strany proti separatistickým tendencím německého obyvatelstva, především 7. srpna 1938 na velkém manifestačním projevu na obranu republiky z brodského náměstí. Dny Mnichova manifestace vygradovaly, když se obyvatelstvo a dělnictvo všech továren projevilo svými rezolucemi a spontánním pochodem městem a táborem lidu 22. září svou vůli bránit samostatnost a celistvost republiky. Okleštěná „druhá republika“ zaznamenala vzrůstající otevřené šarvátky mezi českým a německým obyvatelstvem v okolí města, nejvíce výrazné v prvních dnech měsíce března 1939. 8
Příjezd okupační německé armády byl pouze povinně přivítán zástupci města. V Brodě byl zřízen Oberlandrat okamžitě kontrolující činnost úřadů, německý soud a služebna gestapa. 1. listopadu byl okresní úřad zrušen a Brod byl s okolními obcemi spojen s Humpolcem. S přítomností cizího vojska se samozřejmě obyvatelstvo nedokázalo smířit, ovšem obě ilegální organizace (jak Obrana národa, tak ilegální organizace KSČ) působící hned od roku 1939 byly do dvou let odhaleny a buňky zcela rozprášeny. Roku 1943 se Němci zmocnili i vedení brodského městského úřadu a místo dosavadního starosty Josefa Šindeláře ustanovili vládního komisaře Herrmanna Münzbergera. On rozhodl o odstranění pomníku Karla Havlíčka Borovského. Byla též jako úřední jazyk zavedena němčina. Věznice, koncentrační i vyhlazovací tábory pohltily mnohé brodské obyvatele a díky letišti na okraji města byl ke konci války Brod vystaven náletům, jejichž bomby ne vždy přesně zasáhly cíl. Koncem války v okolí operovala partyzánská skupina Mistr Jan Hus. Její aktivita měla v březnu 1945 za následek ustanovení ilegálního národního výboru. Květnová povstání zachvátila i Německý Brod, kde 5. května zavlály československé vlajky a byly odstraňovány německé nápisy. Před srocením lidí na náměstí byl z rozhodnutí národního výboru a z úst jeho předsedy Antonína Šouby přijat nový název města Havlíčkův Brod. Nadšení z konce války a odpor k Němcům měl za následek ozbrojený odpor vlastenců k nacistům snažícím se raději probít do zajetí americké armády na západě. Němci hned týž den obsadili radnici a započaly represálie proti obyvatelstvu, především ozbrojenému. Byli i první mrtví. Stanné právo trvalo až do večera 8. května, kdy strach z postupující Rudé armády způsobil úprk Němců. První ruská vojska vkročila na půdu Brodu ráno 9. května. Válka jako vždy přinesla jen zkázu a nebylo to v roce 1945 jinak. Vraky vozidel, zničené domy a především komunikace byly velkým problémem. Na jaře roku 1946 po dobrovolných brigádnických hodinách většiny obyvatel se Havlíčkův Brod viditelně vzpamatoval a ve dnech 4.-7. července už mohl hostit Havlíčkovy oslavy na počest 90. výročí úmrtí tohoto novinářského génia. Měšťané se hrdě přihlásili k jeho odkazu. Volby 1946 byl ve znamení většiny na straně KSČ a tím posléze Havlíčkův Brod vešel do další významné fáze své historie, kdy obraz a život města byly silně pozměněny znárodňováním brodských podniků, rozvojem dopravy (především autobusové6) a počínající bytovou výstavbou. 6
Od roku 1945 mohli obyvatelé jezdit do Humpolce a blízkých větších vesnic Habrů, České Bělé a Štoků. S Jihlavou se Brod spojil 1. 6. 1949 a dopravu dále rozšiřoval nově založený podnik ČSAD.
9
Jak už bylo řečeno, Německý Brod se ničím nelišil od jiných agrárních měst vysočiny. Do 2. poloviny 19. století zde převažovali drobní řemeslníci a především zemědělci mající v okolí města svá pole. Zisk tedy proudil prioritně ze zemědělské produkce. Stavba železnice však urychlila industrializaci, především v podobě textilního průmyslu. První továrnu tohoto odvětví založila firma „Josef Etrich a synové“ z Trutnova roku 1860 na úpravu lnu. Nás však více bude zajímat podnik založený o třináct let později ve Svatovojtěšské ulici Josefem Mahlerem. Z dalších zahájila provoz továrna na sukna bratří Josefa a Ignáce Stiassných. Ferdinandem Traplem byla roku 1887 zbudována přádelna na ovčí vlnu a bavlnu na místě zbořeného Rosendorfského mlýna a v témže roce se objevuje „Továrna na zboží stávkové“ Jana Veselého i firma „Albert Bauer a syn“ jakožto továrna na sukna. Po první světové válce z Přibyslavi do Německého Brodu přesídlila firma Ervína Löwyho s výrobou sportovního a pleteného zboží.7 S tímto rozvojem se ale v 90. letech rozmohly sociální bouře dělnictva přímo ve městě. Jedna první byla demonstrační stávka 1. května 1890, kdy z celkového počtu 1286 pracujících brodských továren jich zúčastnila téměř polovina. Důvodem byla snaha zlepšit životní podmínky dělnictva. Meziválečná konjunktura 20.let napomohla dalšímu rozkvětu průmyslu a přílivu obyvatel do města. V letech 1920-21 Brod uvedl do chodu vlastní elektropodnik a zahájil rozsáhlou elektrifikaci. Ze znárodněných továren po válce byl nejvýznamnější PLEAS, který se do roku 1948 rozšířil o dalších necelých 70 podniků z okolí a celé vedení se přesunulo do Jihlavy. Roku 1949 rozhodnutím ministerstva průmyslu byl zřízen národní podnik Pletařské závody Karla Havlíčka Borovského se sídlem v Havlíčkově Brodě.
7
Pro úplnost, ačkoliv to není přímo v tématu práce, zmíním i jiné vznikající továrny ve městě. Klimatické a půdní poměry vrchoviny jsou skvělé pro pěstování brambor a je tedy vcelku logické, že část specializace průmyslu šla tímto směrem. V devadesátých letech vznikly továrny na škrob V. Wiedenhoffera a Jana Vonka, později spojených pod název „Dextra“. Roku 1880 byl též nově přestavěn městský pivovar s roční výrobou 18 000 hl piva. Rozvoj obchodu a podnikání podpořilo založení městské spořitelny (r. 1862) a později i okresní záložny hospodářské (1883).
10
1. Podnikatelé
1.1. Počátky
Máme-li pátrat po počátku Mahlerů, dojdeme k císaři Josefu II. a jeho příkazu dát židovskému obyvatelstvu pro úřední potřeby druhá jména.8 Žid Abrahám (asi 17201800) nosící ještě v roce 1783 tradiční jméno po otci Jakub dominuje v listinách o deset let později už jako Abrahám Mahler. Důvod tohoto jména je nejspíš z nechuti a odporu pověřených úředníků k vymýšlení jmen Židům a tak hanlivě pojmenovávali podle činnosti, kterou Izraelité při návštěvě zrovna vykonávali. A Abrahám Jakub nejspíš mlel obilí a německé mahlen mu posléze dalo jméno, stejně jako do budoucna jeho potomkům.9 Rozvětvený rod Mahlerů obýval v 18. a 19. století střední a východní Čechy kolem řeky Sázavy. Šimon Mahler, vnuk Abraháma, se narodil roku 179310 v Chmelné nikoliv jako prvorozený a tudíž nebyl dědic otcova majetku. Bez povolení vrchnosti se oženil a přestěhoval k Marii Bondy na Lipnici u Německého Brodu. Sňatek byl legalizován až 184811 a děti tak mohly být nadále evidovány jako manželské a přijmout příjmení otce. Do té doby byl Šimon úřady pokutován a vyzýván k vystěhování. Roku 1827, po narození prvního syna, Bernarda, se přesunuli do nedalekých Kališť. Zde se jim narodilo zbylých devět dětí, tedy pro i Brod významní Josef (1830) a Filip (1835). Mariin otec byl v Lipnici řezníkem, později vinopalníkem a zdá se tedy logické, že Šimon se ženou v Kalištích v koupeném domě č.p. 52 vyráběl vlastní alkohol. Za rok dokázal vyprodukovat až 90 hektolitrů různě upravené a ochucované kořalky a synové mu v práci pomáhali a rozváželi alkohol koňským povozem, místy i velmi daleko. Dokonce i Maria vyrobenou lihovinu nosila v nůši po okolních vesnicích společně s jinými věcmi na prodej (nitě, nůžky, nože, koření, atd.) a jako podomní obchodnice je nabízela každému, kdo projevil zájem. Ač se celá rodina snažila, nebyla schopna se uživit. Kupříkladu Bernard na svých prodejních cestách do Znojma několikrát spával v Jihlavě a toužil se přestěhovat. Podobně smýšleli jeho mladší bratři, i když ne vždy o největším 8
PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 1993. Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec. 10 Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec. 11 Téhož roku Židům povolena i svoboda pohybu a usídlení. (PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 1993.) 9
11
městě Vysočiny. Druhý zlomový rok pro rodinu byl o dvanáct let později, kdy rozhodnutím z roku 186012 dovolil císař František Josef I. Židům nabývat ve městech majetek. To byl impuls k opuštění Kališť a cestě za slibnější budoucností. Bernard, nejstarší ze synů a dědic živnosti, v té době už ženatý a s vlastní vinopalnou odešel s manželkou a dvěma syny13 do Jihlavy, kde se dále věnoval prodeji alkoholu. Tam ho časem následoval i mladší bratr David a jiní příbuzní, kteří se všichni bez výjimky věnovali obchodu. Druhý směr směřoval do taktéž blízkého Německého Brodu, dříve poddanského a od roku 1637 královského města, majícího právě do roku 1860 výsadu netrpět na své půdě žádného obyvatele židovského vyznání.14 A Mahlerové byli evidentně první, kdo se z Židů po staletí do Německého Brodu nastěhoval a za nimi následovali další. Přes celá staletí, kdy byli obyvatelé města zvyklí a nejspíš i hrdí na nepřítomnost židovské populace, se náhle tato tradice ze dne na den zrušila a Židé najednou mohou bydlet v domech přes ulici. Nelze se proto divit, že nové císařovo rozhodnutí měšťany vůbec nepotěšilo, a i když Židy potřebovali, nechtěli se k nim hlásit. Jejich snahy o změně poměrů k původním ale vyzněly naprázdno. Manželé Mahlerovi si koupili v Německém Brodě dům na Horním předměstí č.p. 4115, u křižovatky dnešních ulic Dobrovského a Husova. Tato koupě nebyla bez problémů a ty vygradovaly při zjištění, že prodejcem je klášterní zahradník František Vaněček.16 12
SEIFERT, Karel Lukáš; PETR, František: Památný list z r. 1860. In: Zprávy Městského muzea v Německém Brodě 1926-1930. Německý Brod 1931, s. 77-79. 13 Manželkou mu byla Marie Herrmannová z Ledče nad Sázavou, která přinesla sňatkem velké věno v podobě 3 500 zl. a tak si mohl koupit v Kalištích dům č.p. 9 s obchodem a hostincem Druhým synem, narozeným právě roku 1860 ještě v Kalištích nebyl nikdo jiný, než hudební génius Gustav Mahler. SVĚRÁK, Vlastimil; MARTIŠKOVÁ, Nora: Počátek cesty: Gustav Mahler a Jihlava v archivních pramenech. Jihlava 2000. 14 Obvyklí však nebyli ve městě žijící Židé ani předtím. Uvádí se sice roku 1377 Žid Pesoldus („Pesoldus judeus, nostrae civitatis incola“) vlastnící dvůr Hadrpurk, ale to je vše. V knihách městských z 18. století je ale mnoho dlužních úpisů německobrodských měšťanů přespolním Židům, především z Bělé, Krupé, Humpolce, Štoků, Polné, Jeníkova či Stříteže. (SEIFERT, Karel Lukáš; PETR, František: Památný list z r. 1860. In: Zprávy Městského muzea v Německém Brodě 1926-1930. Německý Brod 1931, s. 78.) Ten samý článek oznamuje, že Židé nebyli trpěni v Německém Brodě již od roku 1637, ale Tomáš Pěkný uvádí, že Německý Brod se stal „zavřeným městem“ mezi léty 1745-1746. (PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 1993, str. 82.) 15 Pro lepší orientaci přiblížím hrubší popis města. V této době se Brod dělil na tři části – historické jádro města (zvané prostě Město) přesně ohraničené hradbami už od středověku. Horní předměstí byla ta část města, která sice byla na stejném (pravém) běhu Sázavy, ale zbudována v okolí za hradbami z důvodu nedostatku místa uvnitř. A třetí část, Dolní předměstí, byla „za řekou“, tj. na jejím levém břehu. Každá část si domy značila od jedné, tudíž je potřeba k popisu každé budovy poznamenat i čtvrť, kde se nachází. 16 Do události se angažovala katolická církev, kázalo se o tom v kostele a František Vaněček označen za člověka prodávajícího Židům z donucení, pod tlakem i cenou. (Cesta Vysočiny, 28. 1. 2003, s. 5)
12
Tento dům již dnes nestojí, byl zbořen v šedesátých letech 20. století z důvodu betonové výstavby, ale ze starých fotografií a katastrální mapy17 je zřejmé, že šlo o úzký, dvoupatrový dům, ne příliš pohledný. Na prvotní provozování živnosti a ubytování rodiny to ale zatím stačilo. Šimon začal obchodovat s tím, co mu bylo už z Kališť nejbližší – alkohol, potraviny, drobné předměty denní potřeby. V podstatě to bylo typické hokynářství, o rok později rozšířené o prodej střižního zboží. Šimon však roku 1865 umírá a nechává za sebou notný kus práce, který zabezpečil jeho rodinu a navíc zajistil její rozkvět. Těsně před jeho smrtí, dne 30. dubna, dům koupil jeho čtvrtý syn Filip (narozen 15. prosince 1834) a dále se rozhodl obchod provozovat. Jeho starší syn Josef (nar. 20. září 1830) si vzal 26. května 1857 za ženu bohatou vdovu z Polné Barboru Neumannovou, rozenou Federovou, a s ní přivedl domů velké jmění. Pomohl otci rozšířit obchod a v roce jeho smrti si dovolil i koupit dům v samotném Městě. Jednalo se o dům č.p. 10 v Horní ulici, za který zaplatil 975 zlatých majitelce - jisté Marii Vorlové, a taktéž tam zřídil obchod18. Od této chvíle, roku 1865, se dá příběh německobrodských Mahlerů rozdělit do dvou rovin – život, dílo a potomci Josefa a Filipa. Nadále měly obě rodiny společné to, že byly židovského vyznání a mluvily mezi sebou německy, mimo famílii však česky.19
1.2. „Filip Mahler & syn“
Filip Mahler, jako obchodník a postupem času velmi vážená osoba, se tedy stal přímým nástupcem rodinné živnosti. Měl o jedenáct let mladší ženu Josefu z Golčova Jeníkova a v době odkoupení domu od rodičů už čekali první dítě. Nakonec měli devět synů a několik dcer. Dá se říci, že mladšího bratra v obchodování podporoval finančně Josef, protože už 30. dubna 1869, to jest přesně čtyři roky po osamostatnění, Filip kupuje další dům, č.p. 40, jižní stěnou splývající Jiným a možná závažnějším problémem byly machinace s právě nabytým domem. Šimon a Marie totiž nemovitost zakoupili za 715 zlatých, převedli ji na svého syna Davida, který evidentně nejdříve přišel s nimi do Německého Brodu a teprve poté do Jihlavy. David dům ihned „prodal“ zpět jen své matce za 915 zlatých. Spekulací tudíž Mahlerové dosáhli navýšení ceny domu o 200 zlatých. (SOkA Havlíčkův Brod, OSHB, sbírka listin, ČD 2027/1861.) 17 Osobní archív autora HART, IVAN: Květiny patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 31. Katastrální úřad Havlíčkův Brod, pozemkové knihy, katastrální mapa města Německý Brod, stavební parcela 201 a 202. 18 SOkA Havlíčkův Brod, OSHB, sbírka listin, ČD 119/1865. 19 V této práci jsem se rozhodl používat počeštělá jména, nebo alespoň ta, kterými se navenek prezentovali, z důvodu lepší orientace při možném odkazování na prameny, kde je jejich téměř stoprocentní přítomnost.
13
s původním sídlem Mahlerů a vlastnicky je tak spojil v jeden celek.20 Těsně poté přichází na svět jeden ze synů Artur (14. července 1870), který v budoucnu převezme otcův podnik. Dá se však více než předpokládat, že otci s fungováním obchodu pomáhali všichni synové, než se osamostatnili. Osud Marii, vdovu po Šimonovi, po roce 186521 vrátil na rodnou Lipnici, kde se dále věnovala podomnímu obchodování, těšila se příbuzenského pojmenování „mameh“ (matka rodu) a hluboké vážnosti v okolí. To bylo znásobeno po její návštěvě u císaře, kam se dostala díky svým potomkům a příbuzným žijícím ve Vídni. Cítila se totiž být uražená poté, co ji na prodejní obchůzce vesnic zastavil jakýsi nový policista a hrozil pokutou či vězením za její prošlý živnostenský list. Císař ji omilostnil, zpět se vrátila jako hrdinka a triumf oslavila s příbuznými z celého okolí. Postupem času přicházely nemoci a stáří a Maria již dále nemohla vykonávat jakoukoliv činnost. Svůj život dožila u syna Filipa v Německém Brodě a 15. září 1883 zemřela. Pochována je, stejně jako její manžel Šimon, v Humpolci na židovském hřbitově. Od osmdesátých let 19. století se začíná velmi projevovat Filipova schopnost dosáhnout úspěchů v rovině podnikatelsko-obchodnické. Například v adresáři podniků Německého Brodu z roku 189322 jej najdeme hned pod několika záložkami – Lihoviny a výčepniny, plodiny, smíšené zboží, obchodník ve lnu a střižné zboží. Je vidět jeho tak široký záběr, že je těžké Filipovu živnost definovat nějakým jednotným pojmem. Je ale zřejmé, že se snažil být pružný v nabídce a poptávce a „nezakrněl“ v aktivitách na jednom bodě. Obchodnický cit a zkušenost tedy nesly ovoce a Filip si mohl dovolit koupit další nemovitost. Šlo o skladiště na Dolním předměstí Německého Brodu, které si dle smluv trhových ze dne 24. dubna a dne 22. října obstaral na místě hned u železničního nádraží.23 A nejspíš právě tato budova byla první z důvodů, proč se
20
Šlo o naplnění dohody mezi manžely Jakešovými a Filipem Mahlerem z 30. 4. 1864.
(SOkA Havlíčkův Brod, OSHB, sbírka listin, ČD 340/1869.) Dům sám o sobě byl architektonicky totožný, avšak zahnutý do „L“ z Horní směrem do ulice Husova a samozřejmě prostornější, než původní dům č.p. 41 a není proto divu, že se do něj rodina přestěhovala. 21 Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec. 22 AMBROŽ, Egelbelt; BLECHA, Dominik: Úplný adresář, dějiny a památnosti královského města Německého Brodu. Německý Brod, 1892. 23 Tato stodola byla koupena za 750 zlatých a byla následně roku 1906 prodána právě vznikajícímu Rolnickému družstvu za 44 000 korun, kterému byla stodola nabídnuta Filipem Mahlerem, aby se nemuselo stavět skladiště nové. Rolnické družstvo nabídku rádo přijalo a postavilo si tak už jen kanceláře. Problémem ale zůstává, kde Filip Mahler skladoval dále svou mouku. V roce 1908 se v tisku (Náš kraj, 1. 8. 1908, str. 4.) objevila zpráva oznamující krádež ve skladišti Filipa Mahlera na nádraží.
14
Filip rozhodl opustit současný způsob živobytí a pomalu se přeorientovat na obchodování v jednom oboru. Adresář firem z roku 190324 jeho živnost označuje již jen jako kupectví a o jedenáct let později lze nalézt dokonce pod novým názvem „Mahler Filip a syn, sklady mouky tuzemské i cizozemské.“ Tudíž jsou viditelná dvě důležité fakta: Ze všech synů se evidentně nejvíce ujal Artur, vstoupil tak i papírově do rodinného podniku a Filip konečně plně usměrnil zaměření své obchodnické aktivity. Arturovi bylo kolem třiceti, když se vytříbil jako dědic otcovy živnosti. Roku 1900 stále žil se svou manželkou Julií (nar. 1877 v Mladé Boleslavi, rozená Steinová), dvěma dětmi – Hildou (nar. 1898), Karlem (nar. 1899) a dvěma sloužícími ve svém rodném domě v Německém Brodě i přesto, že jeho starší sourozenci postupně odcházeli do světa. Jen mladší bratr Mořic, který se stal díky bohatství rodičů doktorem medicíny (zubařem), vlastnil mezi léty 1908 až 1916 dům č.p. 208 na Horním předměstí, jinak ale žil ve Vídni. Artur však v Brodě zůstal celý život. Za jeho spoluúčasti obchod dále rostl, i když byl roku 1908 mírně otřesen třemi událostmi ve skladišti: Požár od nedopalku dělníka Lorence dne 31. prosince 1907, který byl ale brzy uhašen a nenapáchal velké škody.25 Dále loupež v noci na 28. července, kdy dva zloději vzali pytle mouky, ale byli spatřeni a po odhození lupu utekli. Dle šetření byli pachatelé s objektem velmi dobře seznámeni, „šli najisto“ a měli dobrý paklíč. Nejednalo se dle Mahlerů o krádež první.26 Mnohem tristnější skutečnost se odehrála v sobotu 1. srpna, kdy při návštěvě příbuzných z Vídně si Karel, syn Artura, a Karel, syn MUDr. Mořice Mahlera z Vídně, hráli ve skladišti s výtahem na mouku a i přes zákaz jejich strýce Rudolfa se na něm vozili. Karel z Vídně se ale při jízdě nahoru vyklonil a týlem své hlavy narazil na míjející nosný trám. Tři zlomené krční obratle a přetržená mícha způsobily, že třináctiletý Karel byl na místě mrtvý. Pohřben byl v Německém Brodě Mahler však v této době žádnou jinou stodolu v nejbližším okolí nádraží již nevlastnil a je proto možné, že s Rolnickým družstvem měl dohodu o skladování svého materiálu ve svém bývalém skladišti, nebo spíše se jedná o opravdové vlastnictví Mahlerů nenalezené v pozemkových knihách. Další skladiště je koupeno až roku 1910 Arturem napůl s bratrancem Vilémem. SOkA Havlíčkův Brod, OSHB, sbírka listin, č.j. 12479/1889, ČD 1160/1906, ČD 664/1910. 24 KUDRNÁČ, Václav: Úplný adresář politického okresu německobrodského. Německý Brod 1903. ŠVEJDA, O.: Nový průvodce po Německém Brodě. Německý Brod 1914. 25 Náš kraj, 4. 1. 1908, s. 4. 26 Náš kraj, 1. 8. 1908, s. 4.
15
na katolickém hřbitově za hojné účasti obecenstva, především překvapivě velkého počtu studentů gymnázia.27 Pokud bych měl v jednom směru nastínit společenský život Filipovy větve Mahlerů, tak se musím zmínit o jejich velkém podílu na organizování a řízení židovské náboženské obce v Německém Brodě, která tu po roce 1860 postupně vznikala. Vysoká a stále rostoucí koncentrace židovského obyvatelstva ve městě vedla roku 1888 k založení vlastního židovského hřbitova a stát se tak nezávislými na Humpolci. Filip i jeho bratr Josef se stali spoluzakladateli hřbitova po boku jiných významných osobností Německého Brodu. Filip i Artur byli pravidelně voleni jako místostarostové židovské obce a přímo tak stáli u velkých sporů komunity s českými měšťany. Brodští občané si dokázali koncem 19. století na židovské přistěhovalce zvyknout a respektovat je, nikoliv však jejich „němectví“. Německobrodští byli hrdí na své české národní uvědomění v kontrastu s Jihlavou a nutili i Židy se tak chovat. Obviňovali je, že se jako Češi chovají pouze při obchodování kvůli zisku a nikoliv v soukromém životě, v putykách, na školách, na veřejném shromáždění. Českému jazyku měla býti dána přednost ve všech směrech projevu a komunikace, včetně bohoslužeb a jednací řeči náboženské obce. Veřejné nápisy v modlitebnách měly být vedle hebrejštiny i v českém znění a knihy taktéž. Čechům též velmi vadila přítomnost německo-židovské školy. Obecně vzato, Češi se od počátku snažili vštípit židovské populaci smýšlení i činnost v duchu českého národního obrození, stát se tak Čechy (a tedy nikoliv Němci) a těšit se tak velké vážnosti. Ustanovení předsednictva náboženské obce tedy logicky způsobilo přenesení a koncentraci těchto požadavků na jejich bedra.28 Možná právě tento tlak, či vzpomínky na odpor k Židům z let šedesátých zapříčinily minimální angažovanost Mahlerů v předválečném veřejném a politickém životě města. Záleželo jim pouze na vlastním bezpečí a jednotě židovské komunity ve městě proti případným útokům. Po roce 1910 se dá předpokládat, že Filip jako osobnost ve svých kupeckých aktivitách ustupuje do pozadí a přenechává plnou moc v rukou Artura, když mu 8. června 1915 prodává dům č.p. 40.29
V té době měl už Artur rodinu rozšířenou
o dalšího potomka – Willyho Ottu, do budoucna významného Mahlera v úplně
27
Náš kraj, 8. 8. 1908. s. 4. Pravda, 28. 11. 1896, s. 1. 29 Katastrální úřad Havlíčkův Brod, pozemkové knihy, Havlíčkův Brod, vložka 281. 28
16
odlišných směrech práce. Filip tedy dožívá v domě č.p. 41. Manželka Josefa zde zemřela 13. října 1916 a Filip o dva roky později ve věku 84 let. Oba jsou pochováni na havlíčkobrodském židovském hřbitově. Jakékoliv události týkající se živnosti Artura Mahlera v době meziválečné nejsou ve fondu okresního úřadu ani okresního soudu vůbec zmíněny. Nepočítáme-li „hladovou“ bouři z 8. ledna 1919, kdy Arturův obchod mohl být přímo ohrožován (či dokonce vyrabován), nemáme zprávy, že by jej postihla nějaká závažná, popřípadě velmi významná událost. Rodina si žila v blahu, pokoji a těšila se rostoucím úspěchům na poli obchodnickém. Roku 1939 však přišla okupace a rázem bylo vše jinak. Příchod Němců do města s sebou přinesl i postupné uplatňování Norimberských zákonů. Potomci Filipa Mahlera neměli to štěstí jako jejich příbuzní továrníci a nemohli se odstěhovat do zámoří. Z příkazů tedy začala být omezována jejich obchodnická činnost. Čím dál více pociťovali rostoucí uměle pěstovaný rozdíl mezi Židy a nežidy – ať už to bylo zákazem návštěv „árijských“ holičů, moci prodávat své zboží jen sobě rovným, či nejtypičtější hanění Židů v podobě nošení dvou žlutých Davidových hvězd na rameni a hrudi oblečení. To vše se ale dalo přežít. Jakékoliv nelidské podmínky, chování i ponížení šly ustát díky silné vůli. Ale leden roku 1942 a jednání ve Wannsee přinesly takzvané „konečné řešení židovské otázky“ a na to bylo pramálo obrany. Systematická likvidace Židů postihla i obyvatele Německého Brodu. Artur a Julie byli do Terezína odvlečeni 10. června 1942 a jejich synové Willy a Karel o pět dní později. Nelidské terezínské podmínky nejdříve vzaly život Arturovi, který 5. dubna 1944 podlehl úplavici. Jeho žena Julie odolávala všem strastem pobytu v bývalé pevnosti, ale nakonec ani její organismus nedokázal snášet místní život a Julie těsně před koncem války, 2. května 1945, umírá. Willy byl s rodinou v Terezíně do 28. září 1944, kdy se transportem přesunul do Osvětimi. Odsud se již nevrací.30 Poněkud obtížně lze dopátrat osudu Karla, byl sice odvezen do Terezína, ale jeho návrat je zahalen otazníky31. Po válce byl na jeho jméno převeden otcův majetek, ale Karel se o něj nepřihlásil. Filipovi potomci se do Havlíčkova Brodu již nikdy 30
Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec. Jistý památník u Kolína uvádí, že zemřel za války (nejspíš v Terezíně), ale veškeré poválečné převody majetku zpět k Mahlerům o něm mluví jako o zaměstnanci ONV, což je nonsens. Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec. Katastrální úřad Havlíčkův Brod, pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 487/1947 a ČD 451/1948. 31
17
nevrátili a do domů č.p. 40 a 41 se tak po necelých sto letech nastěhovali úplně jiní lidé.
1.3. „Bratří Mahlerové“
O Filipově bratru Josefovi zde již padlo pár zmínek. Byl starší než Filip, ale dědit živnost nechtěl. Oženil se s bohatou vdovou z Polné a přestěhoval se do domu č.p. 10 ve Městě, kde si zřídil vlastní obchod. Od bratra se však neseparoval a v počátcích mu finančně vypomáhal. Josef měl od manželky peněz dost. Osm let úspěšně vedl hokynářství a poté v říjnu 1873 koupil za celých 3000 zlatých (do té doby nejdražší mahlerovská koupě) další, tentokráte velmi velký, dům č.p. 45 na Horním předměstí.32 A právě s tímto domem je svázána celá historie druhé brodské větve Mahlerů. Josef měl totiž s domem své plány. Ještě v témže roce v něm zřizuje pletařský podnik pojmenovaný svým jménem „Josef Mahler“. Jednalo se primárně o barvírnu a tkalcovnu a zaměstnání tam nalezlo pár lidí. O pár let později, v roce 1887, do podniku přichází i Josefův syn Vilém a název se mění na "Josef Mahler a syn". Vilémova pozice v žádném případě nebyla zanedbatelná. Lze říci, že v devadesátých letech 19. století měl v továrně velký vliv, což dokazuje reklamní prospekt z roku 189233, kde za celý podnik a jeho služby vystupuje pouze jako „Vilém Mahler“. Jméno otce zde již není zmíněno a dá se usuzovat, že Josef s postupujícím věkem zůstává v pozadí - nechává syna řídit továrnu, ale slovo v nejdůležitějších rozhodnutích si pečlivě střeží. Jeho zásluhou tedy roku 1895, kdy dne 17. 7. úředním vysvědčením přeměňuje Mahlerův dům č. p. 45 na továrnu a stroje v ní na její neoddělitelnou součást.34 Není divu, podnik už dávno není jen barvírna s tkalcovnou, ale je rozšířen o výrobní obory na zušlechtění a úpravu příze a pletení bavlny či vlny v různých barvách. Logicky se rozrostl i počet pracujících a to na celých šedesát.35 32
Ale i tak Josef Mahler koupil dům hodně pod cenou. Díky talentu, tolik typickému pro Mahlery, získat majetek a bohatství si počkal na problémy a spory v rodině Příhodů, majitelů domu, po smrti Jana Příhody a poté přišel s nabídkou, která dosahovala dvou třetin pravé hodnoty domu (3000 z 4590 zlatých). 33 AMBROŽ, Egelbelt; BLECHA, Dominik: Úplný adresář, dějiny a památnosti královského města Německého Brodu. Německý Brod, 1892. 34 A také k tomu byly pádné důvody. V roce 1893 se rozšířila barvírna a v 1894 byla přistavena místnost na adjustování příze a povolena stavba třicetimetrového komínu. Rok 1895 přinesl stavbu dalšího patra na budově. 35 Všichni pracující i s rodinami v továrně žili. V roce 1881 to bylo kolem 100 lidí (na asi 30 pracujících) a o deset let později, díky rozvoji oborů (a přestavěním přítomné stodoly v byty roku 1888)
18
O rok později do živnosti vstupuje i další syn, Viktor. Továrna se od té doby nazývá „Továrna na pletené zboží Bratří Mahlerové“ a Josef cítí, že jeho úloha ve vedení firmy skončila. Vstupem Viktora veškerý podíl přechází na oba syny v poměru jedna ku jedné. Josef si tak dožívá spokojeného důchodu a umírá roku 1899 jako uznávaný a ctihodný německobrodský občan. První kroky továrny ve dvacátém století jsou tedy ve znamení bratrské spolupráce Viléma a Viktora. Ležel před nimi složitý úkol, živnost byla od devadesátých let v rychlém rozkvětu, bylo potřeba držet tempo a nezahálet. A začalo se opravdu ve velkém. Městskému úřadu byly v srpnu roku 1900 předloženy plány na zbudování obytné budovy pro pracující a k tomu podána žádost na postavení přístavku ku praní příze, konírny, kůlny, zvýšení sušárny a přízemku ve dvoře. Začalo se též přemýšlet o novém sídle pro Mahlery, kteří jako jediní nyní v továrně bydleli. A pokud zmiňuji sídlo, tak je to myšleno doslova. 25. května 1907 dostali bratři Mahlerové od města povolení ke stavbě jednopatrové vily hned v sousedství továrny. Plány i realizaci zajistil brodský architekt Karel Ješina, ale nejspíše nebyl autorem samotného architektonického návrhu.36 Stavba je to vskutku unikátní. Budova
má
půdorysnou
nepravidelnou,
přibližně
čtvercovou
dispozici,
po stranách na západ s vystupujícími křídly. Přední východní stranu rozrušuje předsazený středový rizalit, který jako jediný nemá světlou omítku, ale cihlovou strukturu. K němu je asymetricky přistavěna mírně vystupující omítnutá věž. Severovýchodní nároží v úrovni prvního patra je obohaceno o pětiboký arkýř zakončený cibulovou stříškou. Fasádu domu horizontálně člení štukové pásy, římsy jsou zdobeny čabrakami a na jižní stěně, ve výšce prvního patra, se nacházejí štukové sluneční hodiny. Rozmanitost prvků neumožní vilu dodnes jednoznačně zařadit do nějakého stavebního stylu. Jedná se totiž o spleť prvků románských mísících se s gotikou, renesancí a barokem. Spolu s cimbuřím na jižní straně domu, a zde umístěnou vlající už přes 180. Po roce 1900 se však v továrně nenachází jediný dělník, jen paradoxně celá rodina Mahlerů jen s rodinou svého kočího Františka Štefánka, která se sem na osm let přestěhovala po smrti Josefa. Dům č.p. 10 začali pronajímat a do roku 1910 jej prodali. 36 Stavitelů, kteří svými činy pomáhali rozvíjet továrnu Bratří Mahlerové, bylo poměrně mnoho. Překvapivě vůbec nedominuje nejvýznamnější a nejváženější stavitel Josef Šupich, který u Mahlerů stavěl pouze v samotných počátcích v sedmdesátých letech, ale právě jeho nový konkurent František (a Otakar) Liška z Chotěboře. Nad tím, že Josef Mahler podporoval Lišku a nikoliv Šupicha, se pozastavovaly i noviny (Pravda, 31. 8. 1895, str. 2.). Dále to byl Bruno Bauer z Vidně (kolem roku 1910), již zmiňovaný Karel Ješina (první léta 20. století), dvojice Jan Hlaváč a Robert Dvořáček (20. léta 20. století) a Eduard Nedbal (přelom 20.-30. léta 20. století). Liškové však zůstávali dvorními staviteli po většinu doby existence továrny.
19
svislou vlajkou, se zdá, že celá budova je exkurzem do dob středověkých hradů, ale pozorný divák může spatřit i mnohé prvky moderny (anglický Art and Crafts v podobě asymetrie, vitraje, „bay windows“, řežné zdivo), jinými slovy elektický styl. Vila Bratří Mahlerů, jak je dnes nazývána, byla dokončena 10. 12. 190837 a
do dvou zcela totožných, avšak oddělených bytů se mohl Vilém i Viktor
s rodinami nastěhovat. Od té chvíle měli výstavní sídlo, skvěle demonstrující rozkvět a sílu jejich živnosti. Ale ne vše bylo roku 1908 radostné. Stavba nádherné vily byla určitě událost, na kterou se celá rodina těšila. Jenže hned z kraje roku, 27. ledna, se před sedmou hodinou večerní rozezněla tovární parní píšťala doprovázená jinou píšťalou ze sousední továrny „Jan Veselý a synové“ a poplašným zvonem na německobrodské kostelní věži. V továrně na přízi ku pletení a pleteného zboží Bratří Mahlerové hořelo. Oheň započal ve spodním patře středového traktu továrny v místě pískárny
a zásobárny pleteného zboží, kde ovládl veškeré místnosti a posléze
pronikl i do prvního patra. Pro spolky dobrovolných hasičů to byla velká událost a příležitost prokázat své kvality a umění. Krom německobrodského, sjeli se sbory z blízkých i vzdálených vesnic (Pohled, Knyk, Hurtova Lhota, Poděbaby, Lípa, Veselý Žďár) a noviny vyzdvihovaly obětavou pomoc významných brodských občanů,
především
samotného
starosty
města
Eduarda
Šubrta.38
Hasiči
i dobrovolníci do hodiny omezili požár na samotnou továrnu a zabránili tak šíření na okolní domy, především ale na sousední plynárnu. Ale i tak s ohněm samotné továrny zápasili hasiči celou noc až do časných ranních hodin. Dva lidé si odnesli lehčí zranění, avšak škody na majetku Bratří Mahlerů byly značné, byť kryté pojištěním. Továrna ale pracovala dál. Hned v dubnu téhož roku se vyhotovil stavební plán rekonstrukce vyhořelých prostor, zároveň obohacený o nové možné přístavby.39 Další velké plány na rozšíření se nadále uskutečňovaly až do roku 1914. Kupříkladu od 12. 10. 1911 mohli měšťané vznášet námitky proti žádosti Mahlerů na odběr vody z řeky Sázavy.40 Radikální postoje se neobjevily a tak mohla být zřízena 2,5 metrů hluboká filtrační studna na povolený odběr sázavské vody do 50 m³ denně. 37
SCHLAICHERTOVÁ, Dana: Architektura a urbanismus Havlíčkova Brodu 1848-1938. Havlíčkův Brod 1998. 38 Pravda, 29. 2. 1908, str. 6. 39 SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, list 230. 40 SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, list 129.
20
Následovaly stavby nového skladiště ve dvoře továrny, bytu pro kočího a zahradníka, kůlny, stavení pro konírnu.41 Jedno původní skladiště a podkrovní prostory byly přeměněny na dva pracovní sály, sušírna se stala bělírnou a konírna nakonec změněna na kovárnu se zámečnickou dílnou obohacenou elektrickým dmychadlem.42 V září roku 1914 se ještě započala stavět strojovna s novým skladištěm, ale válečné události zabránily jakémukoliv rozvoji a vyžadovaly plné nasazení ve výrobě pro c. k. armádu. V té době v továrně pracovalo přes 300 lidí u 250 pletařských strojů.43 Už tak dost tristní situace a životní úroveň během první světové války přinesla na počátku roku 1916 velkou rodinnou tragédii – 28. ledna zemřel Viktor Mahler, spoluvlastník továrny „Bratří Mahlerů“. Jeho skon (nedožitých 45 let) spustil dohady pozůstalých za účelem nepřetržitého fungování živnosti. Viktor měl dva nezletilé syny – Hanuše a Josefa, oba ustanovené jako dědice, které vzal do opatrovnictví jejich strýc a kmotr Leopold, továrník v Jihlavě.44 Mezi Leopoldem, zastupujícím Hanuše a Josefa, a Vilémem proběhla 16. června 1916 dohoda o odkoupení celé zděděné poloviny továrny pro Viléma za 84 000 korun.45 Léta, kdy živnost (stále oficiálně nazývanou „Továrna na příze ku pletení a pletené zboží Bratří Mahlerové v Německém Brodě“) vedl plnou mocí sám Vilém Mahler (respektive měl v ní většinový podíl), byla pravděpodobně nejvýznamnějšími a nejprogresivnějšími vůbec. Hodně tomu napomohla i poválečná konjunktura.46 Vilém se rozhodl navázat tam, kde s bratrem byli nuceni kvůli válce přestat. A právě nejzářivějším příkladem nového nastupujícího rozmachu bylo dokončení strojovny
41
SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, listy 143, 159, 160. SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, listy 121, 143, 200. 43 ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939, str. 28. 44 Leopold zemřel 1922 a byl pochován stejně jako jeho bratr Viktor na německobrodském židovském hřbitově. 45 SOkA Havlíčkův Brod, OSHB, sbírka listin, ČD 365/16. Smlouva pojednává o rozděleném majetku, který byl 26. března 1916 odhadnut na sumu 291 677 korun 63 haléřů (SOA Zámrsk, PLEAS a.s. Havlíčkův Brod 1916-1948, kart. 1, sign. I, inv. č. 2/6), z toho tedy Viktorovi náležel podíl ve výši 146 000 korun. Po odečtu dvou pohledávek Spořitelny král. města Německého Brodu vyplatil Vilém svým synovcům 84 000 korun s tím, že veškerý majetek továrny včetně vily č.p. 197 od té chvíle náleží jen jemu. 46 V žádném případě se ale nedá mluvit o raketovém startu hned po konci války. Bratří Mahlerové měly stejné problémy s odbytištěm, devalvací měny a obecně krizí po Versailleské smlouvě. Že pomalý přechod a aklimatizace na nové poměry (mír, republika) je dobře patrný ještě na podzim roku 1922, kdy oběžníky pro Prezidium zemské správy politické obsahují hlášení o nezaměstnanosti továren v okrese a Mahlerova továrna mezi 11. zářím a 25. listopadem propustila 150 zaměstnanců do omezeného pracovního poměru. (SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB Presidiální spisy, kart. 6, sign. N-3, č. 461, 462, 639.) 42
21
roku 1921 (započatá roku 1914) a rozšíření pletařského oboru o tovární výrobu vlastních pletařských strojů (známé do budoucna jako „Bramah“ a užívané nejen v ČSR, ale i v zahraničí).47 To byly ale teprve první krůčky na nové cestě, výroba se razantněji zvýšila až o dva roky později, kdy byla povolena stavba velkého sálu na výrobu a opravu strojů, včetně náhradních kovových součástek.48 To vše se odehrávalo již v době, kdy Leopold byl po smrti a jeho dospělí kmotřenci Hanuš a Josef se nejspíše přestěhovali ke svému strýci Vilémovi do Německého Brodu. Vilém totiž řešil závažné rodinné dilema – nemohl mít se svou manželkou Hedvikou potomky, a tak nezbývala jiná možnost, než svým synovcům nabídnout podíl na továrně a udržet podnik v rodinných rukou. Nakonec se stalo to, co bylo neodvratitelné: 6. října 1925 přistoupili Vilém Mahler se svou chotí Hedvikou jako majitelé továrny „Bratří Mahlerové“ a Viktorovi synové Hanuš a Josef Mahlerové k podpisu notářského spisu, kde Vilém daruje po jedné pětině továrních pozemků svým synovcům.49 Za zajímavost stojí zmínit, že oba bratři zde již vystupují jako továrníci. Sám Vilém se ženou Hedvikou si tedy nechává nadpoloviční podíl na firmě a navíc poznamenává zápověď zcizení darovaných podílů ve svůj prospěch. Je to záruka, že továrnu, ač z části nevlastněnou, hodlá stále mít pod kontrolou. Nejspíš i Vilém svým nástupcům ještě zcela nedůvěřoval. Jedno je ale jisté, do hry o budoucnost velké německobrodské textilní továrny vstoupili další dvě osobnosti. Rozvoj továrny tedy pokračoval dále. Problém ale začínal být s místem. Pozemková parcela 715, kde továrna stála, byla sice velká, ale začínala citelně nedostačovat. Stavělo se tudíž logicky do výšky. V roce 1925 se navrhly plány na přístavbu druhého patra s pracovními sály nad jednou z budov, o dva roky později jiné pracovní patro na budově k ní přiléhající (obě v ulici Beckovského) a roku 1928 ještě přistavěno 2. patro na budovu v ulici Svatovojtěšská.50 To následně vyžadovalo i několik dalších skladišť.51
47
ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939, str. 28. 48 SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, listy 269, 276, 281. 49 Katastrální úřad Havlíčkův Brod, pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 815/25. Zápověď zcizení byla o osm let později zrušena (Katastrální úřad Havlíčkův Brod , pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 897/33). 50 SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, listy 337, 490. 51 SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, listy 350, 410, 428, 460, 536.
22
Dále, již od 26. 7. 192452, se uvažovalo o novém komínu. Bylo rozhodnuto, že současný třicetimetrový ohrožuje okolí svou malou výškou a není plně účelový. Nový se začal stavět do výše 45 metrů a byl tedy již plně se souladu s přáním města. Kolaudace proběhla 13. března 1925. Nakonec se našel i prostor na výstavbu noblesní budovy pouze pro administrativní záležitosti – sídlo kanceláří a ředitelství, do té doby umístěné v hlavní tovární budově. Koncem roku 1929 byla podána žádost a začalo se stavět.53 S příchodem Hanuše a Josefa Mahlerových do nejvyšších vedoucích postů v továrně „Bratří Mahlerové“ souvisel i nákup domů v blízkosti továrny. Nejdříve Vilém synovcům prodal 2. října 1925 pozemek v Brzorádově ulici, na kterém o tři roky později bratři zbudovali vilu pod č.p. 407.54 Poté dne 27. září 1927 byl zakoupen od manželů Štefánkových dům č.p. 50 ve Svatovojtěšské ulici (naproti továrně)55, a dne 19. ledna 1929 Františka Pechová prodala Josefu a Hanušovi dům č.p. 175 v ulici Beckovského.56 Přesný důvod koupí není přesně znám. Je ale zřejmé, že se opět uplatnily „typicky mahlerovské“ tendence odkoupit nemovitost za nižší cenu, než jakou dům doopravdy měl v momentě, kdy majitel měl nějaké problémy. V případě Františky Pechové to byly dluhy, u Štefánkových úmrtí v rodině. Co se týče domu č.p. 407, zdá se, stal se obytným domem pro Josefa, Vilém a Hanuš žili ve vile č.p. 197.57 Počátek třicátých let přinesl vrchol činnosti továrny. Strojový park dosáhl úctyhodného počtu 1000 kusů a v podniku nalezlo zaměstnání zhruba stejný počet lidí.58 Výrobky firmy Bratří Mahlerové, především ponožky a punčochy, pod značkami „Bramah“ a „Atlantic“ se staly vyhledávanými i v cizině, kam do roku 1932 bylo vyváženo 60-65% veškerého vyrobeného zboží. Za zmínku stojí několik
52
SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, list 7. Jednalo se o protokol stavebního úřadu. Zajímavostí je fakt, že jako zástupce firmy Bratří Mahlerové je zde uveden Hanuš Mahler a dokazuje se tak vliv Viktorových synů na chod továrny ještě před uzavřením smlouvy z 6. října 1925 (viz poznámka č. 33) 53 SOkA Havlíčkův Brod, AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1, list 519. 54 Katastrální úřad Havlíčkův Brod , pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 803/25 a 877/28. 55 Dům byl koupen podnikem, nikoliv samotnými bratry za celkovou cenu 50 000 Kč (Katastrální úřad Havlíčkův Brod , pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 945/27.). 56 Hodnota domu byla stanovena na 95 500 Kč. Katastrální úřad Havlíčkův Brod , pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 74/29. 57 JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, s. 179. 58 ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939, str. 28.
23
významných a vzdálených států jako Anglie, Holandsko, Belgie, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Německo, Rakousko či Egypt.59 Hospodářská krize tvrdě zasáhla i Německý Brod. Díky povolení ministerstva vnitra z roku 1932 se název „Továrna na příze ku pletení a pletené zboží Bratří Mahlerové v Německém Brodě“ mění na „Bratří Mahlerové akc. spol.“ s akciovým kapitálem 3 000 000 Kč60 a hlavními orgány společnosti se stávají valná hromada a správní a dozorčí rada. Existence továrny tedy byla v podstatě zajištěna a mohla krizi překlenout, byť se pracovalo nárazově, na neúplnou denní i týdenní pracovní dobu a výroba se omezila jen na tuzemský trh. Tato omezení sice pomáhala továrně, ale pobuřovala dělníky. Komunisté v továrně zakotvili už před rokem 1926 a Mahlerové, ač o jejich levicovém smýšlení věděli, trpěli je.61 Byli však zásadně proti vznikající buňce komunistů. Ta proto musela pracovat tajně. Byla dobře organizovaná, do příchodu hospodářské krize však nebyla příliš vlivná. Vše se změnilo po roce 1932, kdy se díky nuceným pracovním omezením na stranu komunistů přidávalo mnoho pracujících. Jejich síla nakonec vyrostla natolik, že se dokázali vzepřít proti každé sebemenší nevoli týkající se třeba i jediného dělníka. Nepokoje, do té doby pro Mahlery okrajová záležitost života textilky, nastoupily v nevídané míře. Podle vyprávění pamětníků62 probíhaly demonstrace tím způsobem, že aktéři hned po práci počkali před vjezdem do továrny a odchytávali odcházející dělníky. Než dokázala zasáhnout policie, jejich počet se natolik navýšil, že nešel rozehnat. Jako příklady lze uvést 26. únor 193063 či 29. duben 193164, kdy takto na dělníky před továrnou čekali komunističtí funkcionáři s projevem – senátor Bohuslav Kindl a podruhé poslanec Josef Novotný a vyzývali k odchodu z práce. Novotný zdůrazňoval, že „stejně je za 14 dní vyndají“ a Kindl apeloval na horší poměry než v Rakousku. Reakce dělníků ale nebyla dle očekávání. Ti totiž odpověděli, že raděj budou pracovat, „protože když oni opustí práci, čeká na jejich místo opuštěné
59
ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939, str. 28. 60 Katastrální úřad Havlíčkův Brod, sbírka listin, ČD 134/35. Kapitál se skládal ze zařízení a budov rodiny Mahlerů v ceně 990 000 Kč a veškerého strojního arzenálu veřejné obchodní společnosti továrny za 2 010 000 Kč. Celkové akcie byly v počtu 10 000 po 300 Kč a Vilém jich obdržel 1980 a Hanuš s Josefem po 660. (SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 1/1.) 61 HART, IVAN: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 38. 62 HART, IVAN: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 39. 63 SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB, Presidiální spisy, kart. 6, sign. K-1, č. 87, 182. 64 SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB, Presidiální spisy, kart. 7, sign. K-1, č. 354.
24
jedním dělníkem deset dělníků jiných“ a rozešli se. Úřady ale nad událostmi nemávly rukou jako lid a proti oběma soudruhům započali trestní stíhání za nepovolené veřejné shromáždění. Jednou ale komunisté neutajili plánovanou stávku a 10. února 193265 byl zatčen Karel Hlína, který prý nabádal dělnici v továrně Boženu Křížovou, aby „řekla ženskejm v továrně ať zastavěj práci a jdou s námi“ a ta jej udala na policii. Začlenění výroby punčoch už v devatenáctém století továrnu v době krize více než jindy vtáhlo do závislosti na poptávce obuvnického průmyslu, především Baťových závodů. Jedna z vyhrocených situací nastala 2. a 3. ledna 1934, kdy na 150 dělnic z Mahlerovy továrny si přišlo ztěžovat na okresní úřad kvůli již provedenému propuštění 21 žen a proti plánovanému dalšímu. Taktéž požadovaly slíbené stravenky na jídlo. Továrna se hájila, že nemá odbyt a slíbila práci za měsíc při očekávané objednávce od firmy Baťa, přestože si ve Zlíně plánují stavbu vlastních punčochových továren. Nepokoje přiživoval přítomný komunistický poslanec Novotný a jeho zásluhou bylo na náklady města napečeno 200 bochníků chleba, jelikož stravenek se stále ze zemského úřadu nedostávalo.66 20. května 1937 proběhla stávka asi 420 dělníků továrny za účelem zvýšení platů o 40%, jednání probíhala do 28. května (pracovalo se však už od 21. května) a výsledkem bylo zvýšení mezd o 8%.67 Zároveň někdy v této době se veškerá zodpovědnost za řízení továrny dostává do rukou Hanuše Mahlera. Josef odjíždí do Spojených států a Vilém se chystá na zasloužený odpočinek ve svém pražském bytě, kde stářím umírá 12. srpna 1941. Hanuš uplatňuje veškeré zkušenosti a talent získané dlouholetou prací v oboru a tak pod jeho vedením podnik opět po letech vzkvétá. Závody v druhé polovině třicátých let prošly rozsáhlou rekonstrukcí, po stránce technické byly zmodernizovány a rozšířeny o nová oddělení – moderně vybavenou barvírnu, mercerisárnu,68 bělírnu či skárnu.69
65
SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB, Presidiální spisy, kart. 7, sign. K-1, č. 108. SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB, Presidiální spisy, kart. 11, sign. N-12, č. 84, 99, 105. 67 SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB, Presidiální spisy, kart. 19, sign. S-9, č. 572. 68 Mercerace - pracovní postup, při němž bavlněná tkanina nabude hedvábného lesku a zvýší se její pevnost. (http://slovnik-cizich-slov-on-line.cz) 69 ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939, str. 28. 66
25
Události v září 1938 ale byly předzvěstí velkých změn. Dělnictvo „Bratří Mahlerů“ patřilo k nejaktivnějším hlasatelům obrany republiky, nacisté si toho byli po následném obsazení vědomi a vydali mnoho zatykačů.70 Hanuši Mahlerovi se náhle změnil celý život. Okupace 15. března 1939 jej jako Žida s konečnou platností donutila podnik opustit. Na zasedání správní rady 28. března71 odchází z jejích řad on, jeho manželka Edith a (v nepřítomnosti) manželka Josefa Mahlera Anna. Hanušovi byla vyměřena roční penze 48 000 Kč (3/5 z 80 000 Kč), měl volný vstup do továrny a byl vedení k dispozici jako poradce. To vše za předpokladu, že bude bydlet na území Protektorátu, což se nestalo. Ještě téhož roku odjíždí sám do Holandska připravit podmínky pro následný příjezd své manželky a syna Jiřího. To se mu ale nezdaří. On sám musí před postupující německou armádou odjet za bratrem do Spojených států a jeho rodina je 10. srpna 1943 odvezena do Terezína. Jiří Mahler umírá v listopadu 1943 na spálu a Edith Mahlerová 5.září 1944 v plynové komoře v Osvětimi.
1.4. „PLEAS“
Éra Mahlerů tedy v Německém Brodě skončila. Název továrny se mění z „Bratři Mahlerové akc. spol.“ na „Továrna na pletené zboží a pletací stroje, dříve Bratří Mahlerové, akc. spol.“ Podnik tedy díky odstupu Hanuše Mahlera z vedení továrny nemohl být označen za židovský majetek a zůstává po celou dobu války v rukou akcionářů. Silná reputace a pověst Mahlerů ale nutila nové vedení přihlásit se alespoň náznakem k minulosti továrny. Ovšem doba nepřející ničemu židovskému nezachovala ani tento název. Na IX. valné hromadě akcionářů 5. června 1941 bylo jméno podniku změněno na „PLEAS, továrna na pletené zboží a pletací stroje, akciová společnost“72 Akcie společnosti se rozložily mezi malou osmičlennou skupinu mocných můžu a ti vše řídili.73 Největší vliv však z nich měli jen dva. 70
SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB, Presidiální spisy, kart. 22, sign. P-25, č. 1311, 1312, 1430. HART, IVAN: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 40-42. I během okupace se ale objevil projev vzdoru v podobě nápisu na zdi továrny „Český lid chce připojiti k SSSR“ ze dne 22. 10. 1939. (SOkA Havlíčkův Brod, OÚHB, Presidiální spisy, kart. 7, sign. L-8, č. 1156.) 71 SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 1/2. 72 SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 2/5. PLEAS je zkratkou PLEtárny Akciová Společnost. 73 Dr. František Kačírek, ředitel Vítkovických železáren; Dr. Antonín Kapr, advokát; Josef Stadelbauer, ředitel České eskomptní banky; Oldřich Kratochvíl, prokurista; Jaroslav Kocián, obchodník; Karl Pospe, pracovník banky; Ing. Alfréd Ulischberger, ředitel PLEAS; Dr. Karel Paštika, advokát
26
Prvním byl ing. Alfréd Ulischberger, český Němec žijící v místním kraji, ředitel PLEASu a vedoucí muž místní buňky NSDAP (dle pamětníků ale dobrý člověk74) vlastnící 2000 (20%) akcií podniku. A druhým, nejvýznamnějším akcionářem, byl Dr. Karel Paštika z Prahy mající 74% podíl. Ten získal mimo jiné odkupem továrního majetku od Mahlerů a zároveň za ně do konce války splácel veškeré dluhy, které k továrně doposud měli.75 Vztah mezi těmito dvěma muži byl z počátku velmi dobrý, ale postupem času se zhoršoval.76 Možná to bylo stále rostoucí tíživou situací války77 nebo ctižádostivostí Karla Paštiky. Právě jeho umění a orientace na poli právním dokázaly vyhrát významné spory s konkurencí či odběrateli78 a tak Paštika dokázal PLEAS udržet do porážky Německa na poměrně dobré úrovni.79 Na aktivitě Karla Paštiky je poznat, že textilní továrnu považoval za svou. Jeho akcie dokazovaly převahu slova ve věcech vedení, ale to bylo málo. Hned v květnu 1945 se zbavil Ulischbergera, který byl donucen mu svých 20% akcií předat, jelikož čelil obvinění z napomáháni nacistům a posléze byl odsouzen k osmi letům vězení.80 Sám Karel Paštika ale čelil také obvinění – v květnu 1945 měl prodat Rudé armádě předražené oblečení, kde si přebytek nechal.81 Bylo proti němu zavedeno řízení dle malého dekretu Krajským soudem v Kutné Hoře a továrna byla dána pod státní správu. Ředitelem se stal 1. července 1945 Rudolf Mottl.82 Karel Paštika se po zproštění obžaloby do vedení továrny nevrátil, ale vše řídil skrze Mottla. Dokázal se
74
Byl prvním z řady ředitelů, kdo začal obývat rodinnou vilu Mahlerů č. p. 197, kde se pravidelně konaly velké večírky nacistických důstojníků a funkcionářů, které ale prý dělal z nutnosti, nikoli radosti. (Vyprávění paní Věry Beránkové, bytem Beckovského 2197, Havlíčkův Brod.) 75 SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 2/8-10. 76 SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign II. inv. č. 1/30. 77 Kupříkladu roku 1943 si podnik byl nucen vzít vysokou půjčku 250 000 říšských marek (Katastrální úřad Havlíčkův Brod, pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 636/43.). 78 Za zmínku stojí spor s Oskarem Ulmanem již roku 1940 (SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 2/17.). 79 Květnové dny roku 1945 nebyly v továrně klidné. Hned 5. května se na továrně objevila česká vlajka a reakce Gestapa byla v podobě vtrhnutí do vily č.p. 197, kde žili dva prokuristé Josef Czech a Josef Synovec. Oba německá policie odvlekla do lesů blízko Bezděkova a zastřelila. (Vyprávění paní Věry Beránkové, bytem Beckovského 2197, Havlíčkův Brod. Pamětní deska na zdi továrny, Beckovského 2045, Havlíčkův Brod.) 80 SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 2/12. SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign II. inv. č. 1/30. 81 Měl prodat za 1 656 035, 50 Kč a do knih uvedl jen 1 220 999, 20 Kč. (SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 2/18.). Dále, že na Vojenstorg zaúčtoval prodej vojenských rukavic přes 200 000 Kčs, které ale za zvýšenou cenu zadal soukromým firmám (HART, IVAN: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 43-44.). 82 SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign II. inv. č. 1/31.
27
i zbavit dvou navržených zástupců závodního výboru do národní správy, která neměla v Mottla důvěru.83 21. listopadu 1946 se do ČSR vrací Hanuš Mahler a uchází se o místo v továrně. Zemský národní výbor jej doporučil, jelikož ztratil místo z důvodu rasové diskriminace. 24. listopadu84 bylo schváleno jeho přijetí jako prodejního ředitele s výhradou, že nebude zasahovat do vedení továrny. Hanuš byl samozřejmě trnem v oku Karlu Paštikovi. Ten jej obvinil z finančních podvodů údajně prováděných do roku 1939, kdy načerno získal několik set tisíc korun. Hanuš se nenechal zahanbit a proti Paštikovi vyrukoval s dokazováním jeho spolupráce s Němci a nelegálně prodaným skladištěm z doby jeho nástupu do továrny.85 Hanuš toužil získat zpět své akcie od Paštiky a dělnictvu nabízel podíl 49%. Museli by však stáhnout již druhou žádost o znárodnění (podaná 15. listopadu 1946, první již 22. září 194586). To však závodní rada odmítá a tak Hanuš uspěje jen na poli opětného získání penze, přerušené jeho odjezdem do zahraničí roku 1939. Ta je mu vyplácena až do roku 1948, kdy po únoru mu je ještě jednou nabídnuto místo v továrně, ale dělníci na zestátnění trvají. Hanuš Mahler odjíždí do Chrudimi a posléze zpět do Spojených států, odkud je již nikdy do ČSR nevrací. PLEAS je znárodněn a 15. listopadu 1949 se stává součástí Pletařských závodů – národního podniku v Jihlavě.87
83
HART, IVAN: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 44. HART, IVAN: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 46. 85 SOA Zámrsk, PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I. inv. č. 2/12. 86 Už od počátku války v továrně pracovalo kolem 400 zaměstnanců, ale ani posléze třetí žádosti v prosinci 1946 nebylo vyhověno. HART, IVAN: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 44, 46, 47. 87 Katastrální úřad Havlíčkův Bord, pozemkové knihy, Havlíčkův Brod, vložka 286. 84
28
2. Dědici 2.1. Josef Mahler88
Josef Mahler, zakladatel továrny a velký muž německobrodské mahlerovské dynastie umírá 28. září 1899, jen o několik desítek dnů předtím, než se 12. listopadu narodil jeho další vnuk. Možná právě na počest a památku svého dědečka i on dostal jméno Josef. Byl druhorozeným synem Viktorovým (Hanuš se narodil 23. května 1898) a celkem třetím dítětem (Margarette narozená 1896 a třetí syn Ludvík žil pouhých sedm měsíců roku 190389). Matkou byla Ida Mahlerová, rozená Smetanová, a kmotrem strýc Leopold z Jihlavy. Josef i jeho bratr studovali na německobrodském gymnáziu, poté se zaučovali do chodu v továrně, ale roku 1916 přišla tragédie v podobě úmrtí otce Viktora. Mladé potomky pod svá ochranná křídla vzal strýc Leopold a do svého navržení dospělosti žili v Jihlavě. Někdy po roce 1921 se jich ujímá druhý strýc Vilém a opět je zapojuje do chodu a fungování továrny. Vilémova snaha poválečné modernizace podniku podnítila vyslání Josefa na více než rok do USA. Důvodem ale nebylo jen zkoumání nových možných pracovních postupů a obecnou problematiku textilního podnikání. Vilém také chtěl vidět, jak dokáže být jeho synovec soběstačný. Dal mu na cestu malý obnos a Josef byl nucen se ze začátku živit pomocnými pracemi a teprve později uspěl na dráze textilního průmyslu. Jeho úspěchy v pronikání do těchto záležitostí se odrážejí v patentu na pořizování barevných vzorů na pletených výrobcích podaného v USA roku 1927 a získaného o tři roky později.90 Josef ve Spojených státech získal mnohé kontakty, výbornou znalost angličtiny a nevyčíslitelnou zkušenost. A právě nové poznatky nejvíce uplatnil po návratu domů v provozu a zavádění výroby pletacích strojů ve strýcově továrně. Josef se stal mistrem v technických otázkách – výroba a zavádění nových strojů, zatímco Hanuš byl expertem na poli řízení a administrativy vedení. Josef Mahler se roku 1925 žení s Hanou Müllerovou, dcerou továrníka z Nového Města nad Metují a mají spolu dvě dcery – Hanu (nar. 1927) a Helenu (nar. 1931). Žijí v Německém Brodě, kde se řadí k vyšší společenské vrstvě. Josef sám byl 88
Informace převzaty především z článku JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, s. 179 – 191. 89 Ludvík Mahler žil od 6. dubna do 2. listopadu 1903 (Havlíčkův Brod, Ledečská ulice, Židovský hřbitov, hrob 30). 90 JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, s. 182 a 183.
29
obdivován jako „světa znalec“ díky své cestě do zámoří.91 Jeho znalost angličtiny byla taktéž do jisté míry výjimečná a s přáteli v Německém Brodě dokonce založil anglický klub, kde se jeho členové zdokonalovali v onom jazyce.92 V rodném městě pobýval do roku 1937, kdy se zbavuje veškerého svého podílu na soukromých nemovitostech a odjíždí s rodinou natrvalo do Spojených států.93 Důvody odjezdu mohly být různé, dokonce i ekonomické, protože Josef se již od počátku třicátých let zabýval stereoskopickou fotografií a kinematografií, kam investoval nemalé prostředky. A jsou to právě fotografie, co Josefa uchvátilo na zbytek života ve Spojených státech. Nezodpovězenou otázkou ale nejspíš zůstane, co Josefa vedlo k tomu se stereoskopické fotografii věnovat. Možná na to měla vliv hospodářská krize znamenající stagnaci a tím o omezení Josefovy úlohy a aktivity v závodě, ale mnohem smysluplnějším vysvětlením je prostá vášeň. A navíc své amatérské zájmy šířil mimo víceméně uzavřené fotografické kluby. Josefa
Mahlera
zaujal
problém
pozorování
stereoskopických
fotografií.
Nejběžnějším prostředkem k tomu totiž byly čočkové stereoskopy, které bylo nutné přikládat k oku a tomu chtěl zamezit. Objevil, že je to možné vhodným uspořádáním světelných svazků, které lze formovat tak, aby se nepřekrývaly. Každý je využit k zobrazení jen jednoho dílčího snímku stereoskopické obrazové dvojice. Oko vnímá proto jen ten obraz, do jehož paprskového svazku je umístěno.94 A tak byl v ČSR 8. listopadu 1933 přihlášen (a 25. dubna 1935 udělen)95 patent na „Zařízení k plastickému vidění stereoskopických obrazů“. Obchodní název přístroje byl Photoplastikon. Následovala přihláška do Rakouska (patent udělen 27. prosince 1934) a také do Spojených států (udělen 26. února 1935). Tyto zahraniční patenty nebyly zbytečné, Josef počítal s výrobou i mimo republiku, což je vidět na spolupráci s firmou C. Reichert ve Vídni.
91
JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, s. 183 a 184. 92 Angličtina v té době nebyla takovým fenoménem, jako je dnes. Samozřejmostí tehdy byla němčina a díky meziválečné orientaci na Francii i francouzština. JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, s. 184. 93 Katastrální úřad Havlíčkův Brod , pozemkové knihy, sbírka listin, ČD 1220/37. 94 JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, obrázek na s. 190. 95 JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, obrázek na s. 184.
30
Stále zvyšující se intenzita zájmu i práce donutila Josefa si zaměstnat roku 1936 laboranta. Tím se stal brodský kloboučník Karel Hlaváč96 a hned o rok později, kdy firma C. Reichert začala vyrábět Photoplastikon, odešel do Vídně, aby dohlédl na výrobu. Sice se nakonec vyrobila poněkud odlišná konstrukce Photoplastikonu, ale nebyla šance ji produkovat ve větším množství, protože začala válka. Na svůj objev dokázal Josef Mahler upozornit i v tisku, konkrétně článek v Prager Presse z 12. ledna 1934. Prototyp přístroje realizovala firma Srb a Štys. Ta Photoplastikon dokonce vystavovala na pražském vzorkovém podzimním veletrhu (PVV) v říjnu 1935. Přístroj byl i exponátem výstavy „100 let fotografie“ v roce 1939. Photoplastikon se tedy dostal do výroby i do povědomí odborníků i veřejnosti. Josef mohl začít na nové práci, ne nepodobné právě usnadněnému pozorování stereoskopických obrazů. Polarizační projekce kinematografických filmů ho přivedla k otázce, zda by se takto nedaly pozorovat i statické obrazy bez promítání.97 Josef narážel na mnohé problémy jak o v případě potřeby zisku dostatečně velkých polarizačních filtrů. Ty se vyráběly pro fotografii ve tvaru folií vložených mezi skla polarizačního filtru a pro jejich velkou křehkost byly pro Josefa nevhodné. Dozvěděl s ale o pokusech Eswina H. Landa z USA, který s polarizačními filtry experimentoval a hledal tak způsob jejich výroby, lepší aplikaci a tudíž i odbyt. Žádný z jeho pokusů ale netýkal fotografování a teprve dopis Josefa Mahlera, který mu v únoru 1936 napsal, jej uvádí do (té doby pro něj neznámé) problematiky skloubení polarizačních filtrů a stereoskopické fotografie. Jenže Josef Mahler nemohl počítat s nákupem filtrů u Landa, tak se pustil ve spolupráci s profesorem fyzikální chemie brněnské techniky Josefem Velíškem do jejich vývoje. Povedlo se s využitím jehličkových krystalů uložených v plastové folii a orientovaných mechanicky tažením. Na jejich výrobu založil Josef Mahler podnik Filtrapol, zapsaný v československém obchodním rejstříku 8. července 1937 (a v mezinárodním 10. října 1937), kde pracovalo osm zaměstnanců.
96
Z jeho svědectví, jak v článku vyplývá, že se Josef Mahler zabýval i stereoskopickou kinematografií na barevném filmu 9,5 mm. 97 Podstatou je to, že se fotografický obraz převede na polarizační, to jest jeho zčernání se změní na stupeň polarizace světla v tom kterém místě obrazu. Takový obraz se jeví oku jako nekontrastní, kontrast získá pozorováním pomocí vhodně natočeného polarizačního filtru. Kombinací dvou takových snímků stereoskopické obrazové dvojice, každého s jiným směrem polarizace, přeložených přes sebe a podložených odraznou vrstvou, může divák pozorovat brýlemi se správně orientovanými polarizačními filtry a tak vidět libovolně velký obraz plasticky.
31
Jakmile byla k dispozici vhodná folie, nic nebránilo Josefovi v další aktivitě. Nyní bylo nutné přenést na folii fotografický obraz a k tomu využil leptání.98 První obraz tohoto provedení se Josefu Mahlerovi zdařilo vyrobit 26. června 1937 ještě v Německém Brodě. Pravděpodobně někdy v této době dostal Josef Mahler šek na 1000 amerických dolarů a pozvání od Edwina H. Landa do Spojených států a na přelomu let 19371938 ČSR opustil. Rodina jej následovala až v dubnu 1938. Krom Landa je však očekávali i vyšší američtí důstojníci, protože americký vynálezce na význam Mahlerových objevů upozornil armádu. Možná právě s jejím finančním přispěním a rychlým rozvojem spolupráce Land-Mahler se 11. května 1938 objevuje patent projekce vektografu č. 2,203,687, kde je ještě zmíněno Josefovo bydliště v Německém Brodě.99 Vektograf byl americkou armádou velmi rychle přejat a aplikován ve velké míře v době války. Josef se stal výzkumným fyzikálním pracovníkem firmy Polaroid E. H. Landa, odkud pro neshody odešel roku 1946 (viz níže). Poté nastoupil u American Optical Co. až do roku 1964 a nakonec působil jako konzultant a o svém oboru přednášel. K šedesátým narozeninám byl jmenován čestným členem německé společnosti pro stereoskopii. Změny povolání se i odrážely na jeho bydlištích. Mezi léty 1940-49 žil v Brookline
v Massachusetts,
1950-51
v Southport
a
1952-54
ve
Westport (Connecticut). Poté se do roku 1966 vrátil do Massachusetts, ale do města Fiskdale. A poslední etapu svého života strávil v Kalifornii v Laguna Hills a Riverside, kde umírá roku 1981. Jenže přes všechny viditelné úspěchy je dodnes Josef Mahler zapomenutým vynálezcem. Význam jeho práce totiž pochopili mnozí a dokázali se jí zmocnit s vyloučením Josefova autorství. Prvním z nich byl sám Edwin H. Land, který po několika společných patentech s Josefem Mahlerem začal jeho poznatky aplikovat na vlastních vynálezech. Právě upozornění na možnost uplatnění polarizačních filtrů ve fotografii vedla k Landovým pokusům o tzv. okamžitý fotografický proces 98
Na folii byla nanesena tenká vrstva vosku a do ní vtlačen zahřátý kovový autotypický štoček fotografického snímku, tvořený jemnými vystupujícími body a ploškami. Na těch se vosk rozpustil a odkryl polarizační vrstvu, kterou bylo možno takto vzniklými odkrytými místy leptat. Stereoskopická dvojice obrazů na foliích s navzájem kolmou orientací polarizace byla přeložena přes sebe a opatřena odrazným podkladem. 99 JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, obrázek na s. 187.
32
(známý jako Polaroid). Navíc Josef Mahler u E. H. Landa pracoval a dále rozvíjel možnosti fotografie na úkor vlastní prestiže a slávy (ačkoliv v USA do konce života podal 25 patentů). Edwin H. Land je díky tomu dodnes považován za průkopníka a dokonce i tvůrce vektografu. Josef, „okraden“ o myšlenky, od Landa odchází hned po válce. Avšak ani Photoplastikon nezůstal v jeho rukou. Po roce 1945 se v různých zemích (např. Itálie) objevily jeho kopie nehledě na dosud platné patenty. A dokonce na veletrhu „Laser 95“ uskutečněném v roce 1995 byl představen způsob bezbrýlového pozorování stereoskopické televize, který byl téměř shodný s Mahlerovými patenty z roku 1933. A na vektograf si v padesátých letech vzpomněla československá armáda, která nechala celý proces dle Mahlerových patentů znovu vypracovat ve VÚZORT jako tajný úkol Veronika, aniž by ho kdy v praxi využila. Josef Mahler tedy zůstává mimo citované autory významných fotografických patentů. K jeho smůle vše vynalezl v divoké době třicátých a čtyřicátých let, kdy hrozba nacismu, válka a poválečný chaos úplně změnily řád světa i jeho vnímání. Ovšem Josef sám působí dojmem, že více než o peníze či velkou prestiž mu jde o samotnou dokonalost vynálezu a je přímo pohlcen vášní pro danou věc. Je to patrné z vyprávění Rudolfa Firkušného, který s Josefem plul na lodi do USA v roce 1938.100 Každému na parníku náruživě vyprávěl o svých vynálezech a byl tím natolik nadšen, že jej cestující považovali až za mluvku a nevěřili mu. I tak může skončit velký muž s velkou myšlenkou.
2.2. Willy Mahler
Poslední ze synů Artura Mahlera se narodil 3. listopadu 1909 a dostal jméno Willy Otto Mahler. Stejně jako jeho vzdálený bratranec Josef také on patřil do třetí generace Mahlerů žijících v Německém Brodě – finančně i pozičně zajištěných, neomezovaných rasově či nábožensky a vážených ve společnosti obyvatel města. Proto i jeho zájmy mohly směřovat mimo rámec rodinné živnosti, kterou vedl jeho
100
Klavírní virtuos plavící se do USA na své první turné a vyprávějící své vzpomínky Dr. Zdenku Mahlerovi (JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, s. 186-7).
33
děd Filip a poté otec Artur, i když zděděné organizační schopnosti po předcích mu nakonec zajistily pozici dědice otcova postavení. Vysoká životní úroveň rodiny však nebránila Willymu uplatnit svůj talent i někde jinde než jen v otcově obchodě. Šance se naskytla v místní městské kopané. Organizovaný fotbal byl v Německém Brodě provozován již od roku 1911 a do 30. srpna 1923, kdy se konala jedna z valných hromad a ustanovujících schůzí (a kde byl Willy Mahler prvně zvolen jako správce hřiště a zapisovatel), prošla velkým rozvojem.101 Jenže doba, kdy Willy vstupuje do užší špičky vedení brodského fotbalu, je pro řízení sportu krizová. Projevují se problémy s hráči, financováním a je tak ohrožena celá budoucnost kopané. To je příležitost pro Willyho a jeho organizátorské schopnosti. Na mimořádné valné hromadě 15. června 1924 je už zvolen do výboru a o rok později sekretářem.102 Zlomovým momentem městského fotbalu byl rok 1926 při zářijové oslavě 15 let sportu v Německém Brodě a kopaná se dostala na výsluní, kdy o ní pochvalně psal i místní tisk.103 Do roku 1927 posílené mužstvo AFK Německý Brod vstupuje přátelským zápasem proti AC Sparta Praha na nově přebudovaném hřišti „Na Losích“ a s Willym Mahlerem stále jako sekretářem. Ten se rozhodl svou působnost rozšířit a společně s Oldřichem Čermákem a Janem Augustinem vede ženský oddíl házené, který ale do roku 1932 ztrácí na atraktivitě díky nízkému počtu možných soupeřících týmů. Roku 1933, během hospodářské krize, na valné hromadě zůstala ve vedení kopané čtveřice nejvěrnějších, která nechtěla nechat sport zapadnout. Jedním z nich byl právě Willy a převzal ve vedení funkce pořadatele klubu i podniků a sekretáře. Nutnost jít až do krajností pro udržení funkčnosti kopané svědčí i roční distanc činnosti Willyho Mahlera roku 1936 pro nedodržení sportovních předpisů. Hledání
101
Je ironií, že průkopníci brodského fotbalu, studenti-akademici, hrávali svá první utkání mezi léty 1902-1907 na místě zvaném „Na Valech“ mezi ulicí Brzorádova a Beckovského - to jest v místech, kde si od roku 1907 začal Vilém Mahler stavět svou novou vilu č.p. 197 a fotbalisté se tedy museli přesunout na nové místo, tzv. „Staré losy“. Je ale možné, že toto místo jim pomohl získat právě Vilém Mahler, který ve fotbale pravděpodobně našel také zalíbení. 102 Nedokáži s určitostí říci, jaký měl na vývoj brodského fotbalu vliv Willyho rodinného zázemí a jestli nějaké finance putovaly v této době ze zdrojů jeho otce Artura či strýce Viléma. Dá se to ale předpokládat. (VOSICKÝ, JAROSLAV a kol.: 50 let kopané v Havlíčkově Brodě 1911 – 1961. Havlíčkův Brod 1961, s. 7.) 103 VOSICKÝ, JAROSLAV a kol.: 50 let kopané v Havlíčkově Brodě 1911 – 1961. Havlíčkův Brod 1961, s. 8.
34
náhrady bylo více než složité.104 Avšak rok se prodloužil na doživotí díky světovým událostem a velmi populární Willy, který brodský fotbal podržel v jeho nejkritičtějších okamžicích, jej nadobro opouští.105 V březnu 1939 přichází nacistická okupace a veškeré Willyho aktivity musí ustat kromě fotbalu i aktivita v brodské židovské náboženské obci a dopisování do tisku (včetně Lidových novin).106 Byl izolován v živnosti až do 15. června 1942, kdy jako poslední z rodiny odjíždí do Terezína.107 Zde začíná poslední a nejpozoruhodnější etapa Willyho života. Po celou dobu pobytu si psal deník s podrobným popisem všeho, co zažil i viděl – jídlo, bída, utrpení, ale i koncerty a zábava.108 Pracoval na poště a v hospodářské správě a disponoval i volným časem, který se nebál využít k povrchním láskám a sexu. Stal se z něj bohém, cynicky komentující dění kolem sebe bez jakékoliv duševní reflexe a deroucí na povrch vitálně-egocentrický pud s vědomím si svého beznadějného osudu.109 Svůj život nakonec končí v plynové komoře Osvětimi 28. září 1944.110
104
VOSICKÝ, JAROSLAV a kol.: 50 let kopané v Havlíčkově Brodě 1911 – 1961. Havlíčkův Brod 1961, s. 13. 105 Pro úplnost je vhodné uvést událost roku 1937, kdy vnikl sportovní firemní kroužek BRAMAH („Mahlerova XI“) s vedením Himmer, Uhlíř, Kubát, Zadina, Hovorka, Švec a další. Byl to tým továrny „Bratří Mahlerové“ svědčící o sportovním zájmu celé mahlerovské rodiny. V roce 1940 byl název změněn na SK a hráli II. třídu VŽF. O rok později bylo mužstvo sloučeno se stavovskou jedenáctkou „železničářů“, což brodskému fotbalu prospělo jak po stránce organizační, tak sportovní. 106 Cesta Vysočiny, 28. 1. 2003, str. 5. 107 Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec. 108 Cesta Vysočiny, 28. 1. 2003, str. 5. Deník se stal významným zdrojem pro hru Arnošta Goldflama „Sladký Theresienstadt“ uvedenou americkým režisérem Damienem Grayem na prknem Divadla Archa na počátku listopadu 1996. Jedná se o příběh dvou mužů v Terezínském ghettu Mahnera (Willy Mahler) a Kurta Gerrolda (Kurt Gerron), jejich různému postoji k životu pod plnou kontrolou jejich mučitelů-nacistů a způsobu vyrovnání se s tím. „Jsou to dvě existence vržené do extrémní situace, v níž se každý čin vedoucí k fyzické sebezáchraně stává okamžitě mravně problematickým.“ (Respekt, 11. 11. 1996, str. 19.) 109 Respekt, 11. 11. 1996, str. 19. 110 Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec.
35
Závěr
Dvě rodiny Mahlerů po dobu tří generací pomáhaly utvářet dějiny a podobu Německého Brodu. Od šedesátých let devatenáctého století, kdy přestávají poslední omezení pro židovské obyvatelstvo, je více než patrný rozmach jejich úspěšné činnosti. Z malé vesnice Kaliště, kde celá rodina žila z podomního prodeje a palírny alkoholu se postupně její členové dostávají do velkých měst a zkušenými obchodnickými triky či metodami poměrně rychle budují rodinné zázemí. V Německém Brodě se začíná tam, kde se v Kalištích skončilo, hokynářstvím. Brzy však oba bratři zjišťují mnohem větší míru možností uplatnění. Filip buduje sklady a prodeje obilí a Josef zakládá textilní dílnu. Živnost a budování jména jim zabírá veškerý čas zbytku života. To vše se děje do počátku dvacátého století a poté nastupují jejich synové. Ti už mají úlohu podstatně jednodušší – podniky jsou rozjeté a prosperují, Židé jsou považováni za součást obyvatel města a váženost jména Mahler získává lesku. Textilní dílna je již přeměněna na velkou a stále rostoucí továrnu zaměstnávající desítky až stovky lidí a o Arturovi tisk nemluví jinak, než jako o váženém obchodníkovi. Stejně dobré výsledky své činnosti mají i další Mahlerové v jiných krajích světa, kde se uplatňují jako zubaři, továrníci či skladatelé. Časově lze toto období ukončit v polovině dvacátých let dvacátého století. Vrchol mahlerovské dynastie v Německém Brodě přichází nástupem třetí generace, kdy vnuci zakladatelů Josefa a Filipa získávají rodinné živnosti či se v nich velmi angažují. Na rozdíl od předků jejich činnost není omezována jen na zděděný podnik. Jsou již členy smetánky města, mají své záliby, které již nehrají podřadnou roli v životě, jelikož podniky jsou vedeny bez jejich přímé účasti. Je čas na experimenty s fotografiemi či management fotbalového klubu. Respekt obyvatel k Mahlerům je neoddiskutovatelný a „zlaté časy“ by pokračovaly nebýt příchodu světové hospodářské krize a později nacismu. Zřízení akciové společnosti ničí po desetiletí trvající plnou kontrolu továrny Mahlery a krize omezuje odběr zboží. Podniky ale přetrvávají. Nacistická okupace nakonec za vlivem židovských rodin v Brodě udělá definitivní tečku. Vyjma bratrů Viktora a Josefa zlikviduje veškeré příbuzenské příslušníky ve městě a ani poválečná situace návrat Mahlerům nedovolí. Končí tak život a působení
36
dvou velkých rodin, které se po osmdesát let historie města Německý Brod podílely na jeho rozvoji. Zůstává po jich jen jejich dílo. Továrna „Bratří Mahlerové“ dokázala zaměstnat na počátku třicátých let až 1000 lidí, což odpovídá desetině obyvatel tehdejšího Německého Brodu. Vyráběla a vyvážela kvalitní výrobky do mnoha částí světa, majitelé se nebáli výrobu rozšiřovat a modernizovat. Stejně prosperoval i Filip, který přeměnil otcovo hokynářství na jednostranně zaměřený podnik, který v městě patřil mezi nejvýznamnější. Kulturně se ale Mahlerové do rozkvětu města zapojovali minimálně. Může na to mít vliv jejich židovský původ, nezájem o česko-německé národnostní boje konce 19. století a zájem jen o své vlastní (či obce židovské) záležitosti. Byli ale mistři obchodu. Měli doslova čich na dobrou koupi a dokázali tak svá vlastnictví rozšiřovat nebývalým tempem. Továrna se, i když trochu nechvalně, stala také významným centrem komunistické buňky. Možnou sílu a rozmach radikální levice Mahlerové evidentně dosti podcenili a nechali tak komunistické buňky rozkvést. Nakonec úplný pád zapříčinila nacistická ideologie, která vypěstovala nenávist ke všem s izraelitským vyznáním. Z dnešního pohledu na odkaz a význam Mahlerů v Německém Brodě lze říci, že jsou víceméně zapomenuti. Nacistický ani komunistický režim nepřál židovským kapitalistickým továrníkům či buržoazním obchodníkům a dnes na ně vzpomínají jen pamětníci. Je nutné ale říci, že v dobrém a s jistou dávkou nostalgie. Především komunismus dokázal tuto rodinu téměř dokonale vymýtit z mysli obyvatel, že jejich jméno se zdá být cosi známého, ale tak vzdáleného. Kdekdo se dnes podiví a žasne nad vilou č.p. 197, aniž by věděl, jakou má minulost. V roce 2003 byla prohlášena za kulturní památku a započala její rekonstrukce. Dodnes středu města dominuje továrna s již novým č.p. 2045, kde sídlí nespočet firem. Stále fungující PLEAS se přesunul do nových výrobních prostor. Zájem o Židy v Německém Brodě ale v poslední době roste a Mahlerové nemohou být opomenuti. Byli přece z nich ti nejvýznamnější.
37
Obrazová příloha
Reklamní leták s podobiznou firmy kolem roku 1916 a vilou č.p. 197 (osobní archiv autora).
Továrna „Bratří Mahlerové a.s.“ ve třicátých letech 20. století. (ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939, str. 28.)
38
Dům č.p. 10 Město (pátý zleva) roku 1894 a současný stav roku 2007 (pátý zleva) (SOkA Havlíčkův Brod, sbírka fotografií, karton 9, fotografie 57.)
39
Požár továrny roku 1908 a současná podoba roku 2007, ulice Svatovojtěšská. (osobní archív autora)
40
Současná podoba továrny „Bratří Mahlerové“ z roku 2007, roh ulice Svatovojtěšské a Beckovského.
Dům č.p. 40 Filipa Mahlera v době světové války (HART, IVAN: Květiny patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971, s. 31.).
41
Vila č.p. 197 (rok 2007 před rekonstrukcí), bydliště Viktora, Viléma a Hanuše Mahlerových.
Vila č.p. 407 (rok 2007), bydliště Josefa Mahlera do svého odjezdu roku 1937.
42
Rodokmen
Šimon Mahler 1793 – 1865 ∞ Marie Bondy †1883
Bernard Mahler 1927 – 1889 ∞ Marie Hermann †1889
Gustav Mahler 1860 - 1911
Josef Mahler 1830 – 1899 ∞ Barbora Neumann 1832 – 1915
Vilém Mahler 1864 – 1941 ∞ Hedvika 1873 – 1936
Hanuš Mahler *1898 ∞ Edith †1944
Jiří Mahler †1943
Filip Mahler 1834 – 1918 ∞ Josefa Mahler †1918
Viktor Mahler 1871 – 1916 ∞ Ida Smetana
Leopold Mahler 1872 – 1922
Josef Mahler 1899 – 1981 ∞ Anna Miller
Hana Mahler *1927
43
Artur Mahler 1870 – 1944 ∞ Julie Stein 1877 – 1945
Willy Otto Mahler 1909 – 1944
Helena Mahler *1931
Mořic Mahler *1973
Karel Mahler 1899 – 1945?
Rudolf Mahler *1888
Prameny a literatura
Prameny: SOA Zámrsk PLEAS a. s. Havlíčkův Brod 1916-1948, sign I-IV.
Katastrální úřad Havlíčkův Brod
SOkA Havlíčkův Brod OSHB, sbírka listin. Sbírka fotografií. AMHB, karton 381, inv. č. 2132, sign. 10 M/1 OÚHB, Presidiální spisy. OÚHB, Sčítání lidu Havlíčkův Brod 1880, 1890, 1900, 1910, 1921.
Statistické prameny: AMBROŽ, Egelbelt; BLECHA, Dominik: Úplný adresář, dějiny a památnosti královského města Německého Brodu. Německý Brod, 1892. KUDRNÁČ, Václav: Úplný adresář politického okresu německobrodského. Německý Brod 1903. ŠVEJDA, O..: Nový průvodce po Německém Brodě. Německý Brod 1914. TRČKA, Jan: Adresář města Německý Brod. Německý Brod 1931.
Noviny: Cesta Vysočiny Náš kraj Pravda Respekt
Literatura: HART, Ivan: Květy patří jubilantům. Havlíčkův Brod 1971. JIRÁČEK, MILIČ: Josef Mahler, zapomenutý vynálezce. In: Havlíčkobrodsko 16. Vlastivědný sborník. Havlíčkův Brod 2001, s. 179-191. Kolektiv autorů: Historie n. p. Pleas do roku 1885. Díl 1-3. Havlíčkův Brod 1985. 44
PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha 1993. SEIFERT, Karel Lukáš; PETR, František: Památný list z r. 1860. In: Zprávy Městského muzea v Německém Brodě 1926-1930. Německý Brod 1931, s. 77-79. SCHLAICHERTOVÁ, Dana: Architektura a urbanismus Havlíčkova Brodu 18481938. Havlíčkův Brod 1998. SOCHR, Jiří: Havlíčkův Brod a okolí. Havlíčkův Brod 1992. SVĚRÁK, Vlastimil; MARTIŠKOVÁ, Nora: Počátek cesty: Gustav Mahler a Jihlava v archivních pramenech. Jihlava 2000. VOSICKÝ, Jaroslav a kol.: 50 let kopané v Havlíčkově Brodě 1911 – 1961. Havlíčkův Brod 1961. ZAJÍC, J.; ZLÁMAL, V.: Českomoravská vysočina. 1. díl. Kraj německobrodský. Německý Brod 1939.
Osobní archív: Osobní archív prof. Jiřího Rychetského, Hálkova 926, Humpolec. Vyprávění paní Věry Beránkové, bytem Beckovského 2197, Havlíčkův Brod. Osobní archív autora.
45
