Made in Vietnam oblékáme EU

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY

Obor právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Made in Vietnam – oblékáme EU Quynh Hoa Tran 2014

Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Made in Vietnam – oblékáme EU“, zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

2

Poděkování „Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce, panu JUDr. Davidu Sehnálkovi, Ph. D., za odborné vedení práce. Velmi si vážím ochoty a trpělivosti pana doktora při vedení mé práce.“

3

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá obchodním trojúhelníkem, jehož stranami jsou Vietnamská socialistická republika (dále jen „Vietnam“), Evropská unie (dále jen „EU“) a Světová obchodní organizace (dále jen „WTO“) a zaměřuje se na oblast dovozu oděvního a obuvnického zboží vyrobené ve Vietnamu do EU. EU a Vietnam jsou členkami WTO, která poskytuje právní rámec pro obchodování členských států. Česká republika (dále jen „ČR“) je členkou EU a dlouholetý obchodní partner Vietnamu. Cílem práce je podat přehled o nynějších obchodních vztazích mezi stranami tohoto obchodního trojúhelníku a vliv těchto vztahů na Českou republiku.

Abstract This bachelor thesis deals with the trade triangle whose sides are Socialist Republic of Vietnam (hereinafter "Vietnam"), the European Union (hereinafter "EU") and the World Trade Organization (the "WTO") and focuses on the import of clothing and footwear goods made in Vietnam into EU. EU and Vietnam are members of the World Trade Organization, which provides a legal framework for trading between member states. Czech Republic (hereinafter "ČR") is a member state of EU and longtime business partner of Vietnam. The aims of this work is to provide an overview of the current trade relations between this triangle and the influence of these trade relations to the Czech Republic.

4

Obsah 1.

ÚVOD ................................................................................................................................ 7 1.1. Cíl práce........................................................................................................................... 8 1.2. Struktura práce ................................................................................................................ 8 1.3. Prameny ........................................................................................................................... 8

2.

VIETNAMSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA ...................................................... 9 2.1.

Dnešní stát ................................................................................................................... 9

2.2.

Textilní a oděvní průmysl, obuvnický průmysl ........................................................... 9

2.2.1. 2.3. 3.

4.

Vietnam a členství v mezinárodních organizacích .................................................... 11

SVĚTOVÁ OBCHODNÍ ORGANIZACE ................................................................... 12 3.1.

WTO a EU ................................................................................................................. 14

3.2.

WTO a Vietnam......................................................................................................... 15

3.2.1.

Podmínky pro vstup do WTO ............................................................................ 15

3.2.2.

Výhody, které přinesly vstup do WTO .............................................................. 16

3.2.3.

Přínosy v zemi výroby........................................................................................ 16

3.2.4.

Nevýhody po vstupu do WTO ........................................................................... 16

3.2.5.

Řešení ................................................................................................................. 17

EVROPSKÁ UNIE ......................................................................................................... 18 4.1.

Právo EU (Komunitární právo) ................................................................................. 19

4.2.

Společná obchodní politika ....................................................................................... 20

4.3.

Celní unie ................................................................................................................... 22

4.4.

EU a Vietnam ............................................................................................................ 25

4.4.1. 5.

Cíle a perspektivy pro rozvoj oděvního a obuvnického průmyslu ..................... 10

Dohoda a spolupráci a partnerství ...................................................................... 25

DOVOZ ........................................................................................................................... 28 5.1.

Dovoz zboží do EU.................................................................................................... 28

5

5.2. 6.

Regulace dovozu........................................................................................................ 28

ČESKO-VIETNAMSKÁ SPOLURÁCE ..................................................................... 32 6.1.

Bývalé a existující smlouvy a spolupráce.................................................................. 32

6.2.

Současný stav v ČR ................................................................................................... 33

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 34 Resumé .................................................................................................................................... 35 Klíčová slova ........................................................................................................................... 36 Key words................................................................................................................................ 36 Seznam použitých zkratek ..................................................................................................... 37 Přehled použitých pramenů .................................................................................................. 38 Literatura: ......................................................................................................................... 38 Internetové zdroje: ............................................................................................................ 39

6

1. ÚVOD

„Šaty dělají člověka“ Jan Werich

Šaty a boty, které člověk nosí, vypovídají mnohem víc, než jen to, jaké je zrovna roční období a kolik je venku zhruba stupňů. V první řadě ukazují jakého je člověk pohlaví a jeho vkus. Ve většině případů vypovídají o tom, do které věkové kategorie spadá, odkud pochází nebo ve které kultuře se rozhodl žít (zahrnující i náboženské vyznání a členství ve skupinách či organizacích). Šaty hodně napovídají o jeho povolání, životní úrovni a společenském postavení. Člověk jimi může vyjádřit emoce, názory i postoje vůči zbytku světa. Ale jejich hlavním účelem je chránit lidské tělo před různými vlivy (například těmi teplotními). Je na každém člověku, čemu dá přednost, jestli kvalitě, kvantitě nebo peněžní hodnotě. Nejoblíbenější variantou bývá hodně kvalitního zboží za málo peněz. Světové oděvní i obuvní společnosti o téhle žádané kombinaci ví, proto jsou dnes obchody známých módních i sportovních značek plné výrobků zhotovených v asijských státech. Pro levnou pracovní sílu, tudíž levnější výrobky a větší zisk pro oděvní společnosti1, jsou tyto státy vyhledávanou lokalitou pro vyhotovení výrobků. V posledních letech jsou těmito státy Indonésie, Filipíny, Bangladéš a Vietnam. Výrobky jsou šité společnostmi orientované na export nebo mohou být šité pro obchodní zakázky. Poté jsou výrobky dovezeny na místa určení, popřípadě globálně distribuovány do kamenných obchodů2. Cesta od šicího stolu k figuríně za výlohou se zdá být jednoduchá, ale než k tomu dojde, musí být splněno mnoho podmínek dle různých mezinárodních smluv a nařízení.

1

Náklady na nákup materiálů, platy dělníkům, dovoz výrobků na místa určení a placení celního poplatku, jsou pro

obchodní společnosti stále levnější alternativou, než výroba např. v Evropě, kde by cena finálního výrobku byla vyšší. 2

VACA, Jan. Nejhorší podmínky na nejmenší platy v Asii. iDnes.cz [online]. © 1999 –2014, publikováno 8.

Května 2013 [cit. 4. 4. 2014].

7

Pro zvolené téma práce bude zaměřeno pouze na obchodní vztahy mezi Evropskou unií a Vietnamem v oblasti oděvního průmyslu.

1.1 Cíl práce Cílem této práce je podat přehled o obchodní spolupráci mezi Evropskou unií a Vietnamem v oblasti dovozu oděvního a obuvnického zboží vyrobené ve Vietnamu na území Evropské unie.

1.2. Struktura práce Práce je členěna na šest kapitol. Každá kapitola se zaměřuje na jinou problematiku, která má význam pro dosažení cíle této práce. Druhá kapitola práce je zaměřena na základní přehled o dnešním Vietnamu a jeho oděvním a obuvnickém průmyslu. V další kapitole bude stručně popsána Světová obchodní organizace, její vztah k EU a Vietnamu. Evropské unii a vztah mezi ní a Vietnamem je věnována čtvrtá kapitola. Problematika dovozu zboží na území EU je rozebrána v předposlední kapitole. Poslední částí práce se zabývá situací v ČR, tj. vliv mezinárodních smluv mezi EU a Vietnamem na ČR.

1.3. Prameny Vedle tištěné literatury jsou použity internetové zdroje zaměřené na danou problematiku.

8

2. VIETNAMSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA 2.1. Dnešní stát (Vietnamsky: Cộng hòa xã hội chủ nghiã Việt Nam). Zaujímá rozlohu o 331 211 km2 v jihovýchodní části Asie. Hlavním městem je Hanoj (vietnamsky: Hà Nội) ležící na severu, ale nejlidnatějším (okolo 8 miliónů obyvatel) je však Ho Či Minovo město (vietnamsky: Thành Phố Hồ Chí Minh, bývalá Saigon) ležící na jihu.3 Vietnam je od České republiky vzdálen zhruba 14 000 km na jihovýchod. Časový posun činí v zimě o pět hodin, v létě o šest hodin. Počet obyvatel se pohybuje kolem 90 milionů4. Vietnam je tak stále třináctým nejlidnatějším státem světa. Hustota osídlení je 254 obyvatel na km2. Kromě vietnamštiny, jako národního jazyka, jsou zde nejvíce používanými jazyky angličtina, francouzština, ruština a čínština (kantonská a mandarínská). To z historických a ekonomických důvodů. V zemi se platí vietnamským dongem (vietnamsky: đồng; zn. VND). Koncem března 2014 byl kurz měny udán: 21 036 VND = 1USD5, v přepočtu by se dalo, po zaokrouhlení, psát poměrem 1 000 VND = 1 Kč. Vietnam je bohatý na nerostné suroviny (zlato, železná ruda, ropa, cín, apatit) a průmysl se od 90. let stále vyvíjí. Mezi hlavní vývozní komodity jsou rýže, káva, čaj, ropa, obuv a textil.6

2.2. Textilní a oděvní průmysl, obuvnický průmysl Ve Vietnamu je dnes okolo 2200 podniků pracující v textilním a oděvním průmyslu z toho 76 % jsou vietnamské. Více než 55 % všech podniků textilního a oděvního průmyslu je situováno v okolí Ho Či Minova Města a 30 % v okolí Hanoje. Největším výrobcem v tomto

3

Vietnam: Základní informace o teritoriu. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online].

© 1997 – 2014 [cit. 2. 4. 2014]. 4


© 1997 – 2014 [cit. 2. 4. 2014]. 5


© 1997 – 2014 [cit. 2. 4. 2014]. 6

HLAVATÁ, Lucie; KARLOVÁ, Petra; KUČERA, Karel; STRAŠÁKOVÁ, Mária. Dějiny Vietnamu. 1. vyd.

Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 10-11.

9

odvětví je státní podnik VINATEX, který pokrývá téměř 20% celkového obratu textilního a oděvního průmyslu.7 Vietnam je jedním z deseti států světa, který má velký roční obrat z vývozu oděvů a obuví.8 Velký pokrok zaznamenal i obuvnický průmysl. Dnes v něm pracuje přes 400 podniků. Za Ropou a textilem je to nyní třetí nejvýznamnější komodita.9

2.2.1. Cíle a perspektivy pro rozvoj oděvního a obuvnického průmyslu Specializace a modernizace, kvalita produktu, rychlý vývoj, lidské zdroje z hlediska kvantity o kvality, udržitelnost, efektivita. To jsou cíle, kterých má být dosaženo. Největším cílem je ale export, který by ve zpětné vazbě znamenal rozvoj průmyslu a domácího trhu.10 V současné době se Vietnam stává žádaným místem pro velké zahraniční podnikatele. Dokáže nabídnout levnější materiály a lidskou práci než Čína. Také proto je 24% (z 2200) podniků jsou vlastněny zahraničním kapitálem a mnohé z nich spolupracují formou výrobní spolupráce.11,12 Vietnamský trh není ještě tak nasycený jako ten čínský, kde platy za lidskou práci rychle rostou. Platy ve Vietnamu se pohybují od dvou do čtyř milionů dongů [VND] měsíčně. V přepočtu jsou to dva až čtyři tisíce korun. Záleží ovšem na druhu práce a na kvalifikaci. Pokud podniky vyhledávají kvalifikovanou osobu, platy jsou podobné jako v ČR.13 Levné zdroje umožňují levnou výrobu. Nezaměstnanost umožňuje levné zaměstnávání. S přepravou, celními poplatky a řízení s ním spojené, jsou celkové náklady stále nižší, než kdyby se zboží nechalo vyrobit za území EU, kde musí být garantována pracovní doba dělníků, pracovní prostředí a zákonem stanovena platová míra. Ale v zemi jako je Vietnam, kde nefunguje sociální podpora, se bojuje s chudobou a lidé si nemohou vybírat.

7

Vietnam: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo.cz [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-06-20].

8

Cam kết gia nhập WTO của Việt Nam trong lĩnh vực thương mại hàng hóa. WTO center VCCI trung tam WTO

[online]. Phòng Thương mại và Công nghiệp Việt Nam, © 2003 [28. 3. 2014]. 9

Vietnam: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo.cz [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-06-20]. Cam kết gia nhập WTO của Việt Nam trong lĩnh vực thương mại hàng hóa. WTO center VCCI trung tam WTO

10


Znamená to, že si firma objedná zakázkovou výrobu určitého druhu a značky oděvů nebo obuvi, zboží se nechá

dovézt do Evropy a profitující z výhody levné místní pracovní síly 12

13

Vietnam: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo.cz [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-06-20]. STINGL, Tomáš. Vietnam – obchodní partner. Mf.cz: E15 [online]. © 2007 – 2014 [cit. 20. 2. 2014].

10

Tenhle levný trh je rájem pro investory. A co je cílem obchodníků v oděvním průmyslu obecně? Nejen pomoc rozvojovým zemím z bídy, ale také zisk. Znamená to co nejvíce produktů za co nejnižší náklady. Je to přínosné jak pro stranu, která potřebuje dát práci občanům, tak pro stranu, která potřebuje vydělat. Oběma stranám to přispívá v národní hospodářské politice.14

2.3. Vietnam a členství v mezinárodních organizacích Vietnam je členem mnoha regionálních organizací. Mezi nejvýraznější patří členství v ASEAN15 (1995). V rámci ASEAN také podepsal dohodu o volném obchodu (FTA, 1996)16. Od roku 1998 je členem APEC17 a členem mnoha dalších organizací. Vietnam se pohybuje i na světové úrovni. Kromě členství ve Světové obchodní organizaci (WTO, 2007) je i členem UNESCO, UNICEF atd.18

14

HYKLOVÁ, Dáša. Stěhování k levnějším sousedům. Mf.cz [online]. Euro č. 27-28/2011, publikovano 25. 5.

2012 [cit. 7. 4. 2014]. 15

ASEAN = Asociace jihovýchodních asijských zemí. Založena 8. 8. 1967 v Bangkoku v Thajsku. Členské

státy: Thajsko, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur, Brunej, Vietnam, Laos, Myanmar, Kambodža. Asociace pro hospodářský vývoj, sociální rozvoj, kulturní vývoj a spolupráci s jinými mezinárodními organizacemi. Dostupné z: http://www.asean.org/asean/about-asean 16

AFTA = zóna volného obchodu ASEAN. AFTA je dohoda, vytvořena ASEAN, o vzájemné podpoře místních

výrobních průmyslů. Založena 28. 2. 1992 v Singapuru. Členské státy ASEAN jsou i členy AFTA. Dostupné z: http://www.asean.org/communities/asean-economic-community/category/asean-free-trade-area-afta-council 17

APEC = asijsko-pacifická hospodářská spolupráce. Založena v Canberra v Austrálii 1989. Členské státy:

Austrálie, Brunej, Kanada, Čile, Čína, Hong Kong, Indonésie, Japonsko, Korejská republika, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Nová Guinea, Peru, Filipíny, Rusko, Singapur, Tchaj-pej, Thajsko, USA, Vietnam. Organizace na podporu hospodářského růstu, spolupráce, obchodu a investic pro oblast Asie-Tichomoří. Dostupné z: http://www.apec.org/About-Us/About-APEC/History.aspx 18

Vietnam: Zahraničně-politická orientace. BusinessInfo.cz [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-06-20].

11

3. SVĚTOVÁ OBCHODNÍ ORGANIZACE Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1947, GATT 199419) Světová obchodní organizace (WTO, založ. 1995) Světová obchodní organizace je výsledkem devíti let jednání, které završilo Uruguayským kolem20. Dalo by se říct, že vznikla jako nástupnická organizace GATT 1994, jen s větší nabídkou programů. Sídlo WTO leží v Ženevě.“21 WTO je mezinárodní organizací, která spojuje různé státy světa za účelem hospodářské spolupráce a rozvoje. Je to místo, kde vzniká, popř. zaniká, spolupráce členských států. 22 Cílem organizace je, podobně jako je tomu u EU, vytvořit obchodní politiku, ale ve světovém měřítku. Usiluje o snížení cel mezi členskými státy, o zrušení ochranných opatření23 a nediskriminaci v mezinárodním obchodu. Naopak podporuje liberalizaci obchodu a rozvojové spolupráce. Základem WTO jsou dohody, které spolu sjednali a podepsali členské státy. Vedle nich existují smlouvy, které jsou závazné pro členské země, u kterých je předmětem zachování své obchodní politiky v rámci schválených limitů. Cílem těchto dohod je pomáhat výrobcům zboží a poskytovatelům služeb, a také vývozcům a dovozcům v jejich podnikatelské činnosti, a dále pomáhat vládám ke splnění jejich ekonomických, sociálních a environmentálních cílů. Dalším cílem je informovat jednotlivce, firmy i vlády o obchodních pravidlech, upravených pro globální mezinárodní obchodování. Úkolem WTO je umožnit volný obchod s cílem odstranit nežádoucí vedlejší účinky vývoje trhu, a udržet stabilní hospodářský rozvoj.

19

GATT 1994 je novelizovaná smlouva GATT 1947, právně se liší tím, že GATT 1994 obsahuje smlouvu o WTO.

20

„Osmé, nejvýznamnější - tzv. Uruguayské kolo jednání o obchodu probíhalo v letech 1986 – 1994 a jeho

nejdůležitějším

výsledkem

bylo

založení

Světové

obchodní

organizace

(WTO).“

Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/multilateralni_spoluprace/wto_svetova_obchodni_organizace/ 21

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. 1. opravený dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova

univerzita, 2002, edice učebnic Právnické fakulty MU č. 308, s. 36-50. 22


univerzita, 2002, edice učebnic Právnické fakulty MU č. 308, s. 30. 23

Množstevní omezení nebo zákaz vývozu nebo dovozu, úprava cel nebo celních sazeb, dovozní přirážka nebo

depozitum, omezení nebo zákaz tranzitu

12

Tato obchodní organizace se nezabývá pouze koupí a prodejem, ale řeší také obchodní problémy se státy jak uvnitř, tak i vně WTO. Vytváří možnosti pro spolupráci na rozvoji národního hospodářství. „V podstatě funguje jako fórum pro vlády nebo platforma pro vyjednávání v oblasti obchodních dohod.“24 WTO funguje na principu nediskriminace. Na důkaz funkčnosti principu se v rámci WTO aplikuje položka nejvyšších výhod (MFN) a doložkou národního zacházení. MFN znamená, že vůči jednomu výrobku z jedné země budou přiznány stejná práva jako všem jiným výrobkům z jakékoliv jiné země. Doložka národního zacházení znamená, že bude uvnitř státu zacházeno s cizím zbožím stejně, jako s domácím. Dalším principem je princip volného obchodu, o kterém se vyjednává při přístupových jednáních multilaterálních dohod. Obě strany si vzájemně

mezi sebou nárokují odbourávání cel a bariér z druhé strany. Principu

předvídatelnosti lze rozumět tak, že smluvní strany předvídají následek svého jednání při porušení pravidel obchodování. Tento princip zajišťuje obchodní stabilitu a podporuje vzájemné investice. Mezi další principy patří například příznivější podmínky pro rozvojové země, prvky soutěže a transparentnost, které zajišťují odbourávání bariér a ochranářských cel.

Z pohledu závaznosti se dohody dělí:  Všeobecné mnohostranné obchodní dohody – tyto smlouvy musí členové WTO přijmout a jsou neoddělitelným základem systému WTO  Vícestranné obchodní dohody – jsou spravovány WTO, ale na WTO jsou jinak nezávislé a je na zvážení členům, zda je přijmou25

Při řešení sporů vystupuje WTO, na požadavek členských států, jako vyjednávač a řešitel problémů, které vznikají v případě, že některá země čelí obchodním bariérám a usiluje o jejich

24


univerzita, 2002, edice učebnic Právnické fakulty MU č. 308, s. 49-50. 25

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 2., aktualiz. a dopl. Praha: ASPI, 2006, s.

62-71.

13

odstranění. Na druhou stranu také může vyjednávat pro opak liberalizace, tedy pro zachování obchodních překážek. „Je to jedna z organizací, která má donucovací prvky.“26

3.1. WTO a EU EU je členem WTO. K podpisu smlouvy o přístupu se zavázala k multilateralismu a uznala zásadní význam existence WTO v obchodním světě. Se vstupem přijala obchodní legislativu danou Smlouvou o WTO. Světová obchodní organizace vytváří prostor pro obchodování mezi členskými státy a poskytuje právní rámec, podle kterého se jednání a uzavírání obchodních vztahů má řídit. Určitá volnost je však členským státům ponechána. Pro EU znamená členství ve WTO otevření nových možností obchodu, rozvoje a pevnější právní základ při obchodování se členskými zeměmi.27 Po přijetí Lisabonské smlouvy získala EU právní subjektivitu a byly jasně dané oblasti, kde působí výlučná pravomoc EU a kde pravomoc členských států. Problém by mohl nastat tam, kde je pravomoc společná. Povaha smluv WTO bývá většinou smíšená, takže pokud spadá obsah smlouvy do jedné z oblastí výlučného práva EU, smlouva je pak součástí komunitárního práva, ale část smlouvy, která spadá do oblasti výlučného práva členských států se za součást komunitárního práva už nepovažuje. Smlouvy WTO mají aplikační přednost před komunitárním právem sekundárním, ale ne před komunitárním právem primárním. Zde neplatí automatický přímý účinek smluv (práva). To znamená, že není samozřejmostí, aby se jednotlivec dovolával jejich ustanovení a dožadoval se aplikace práva před soudem nebo jiným příslušným orgánem, protože jestli smlouvu nebo právní úpravu členský stát přijal nebo ne, je ponecháno i na rozhodnutí státu.28 Protože EU může rozhodnutí přijmout a rozhodnutí EU je pro členské státy závazné, mohlo by tak dojít ke střetu práv i zájmů. Tyto situace pak řeší Evropský soudní dvůr (ESD).

26


univerzita, 2002, edice učebnic Právnické fakulty MU č. 308, s. 51 – 52. 27 28

EU and WTO. European Commission [online]. © 1995 – 2014 [20. 3. 2014]. Dostupné z:

http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/decisionmaking_process/l14547_cs.htm

14

3.2. WTO a Vietnam Časový harmonogram vstupu do WTO29 1995 – Podána žádost o vstup do WTO 1996 – Podání memoranda o obchodní politice Jednání o bilaterální dohodě s USA 1998 – 2000 – Jednání o věcech transparentnosti obchodní politiky a otevření dveří obchodního trhu 2002 – Multilaterální jednání se seznamem zboží a služeb 2004 – Ujednána bilaterální dohoda s EU (nejdůležitější partner) 2006 - Ujednána bilaterální dohoda s USA 2002 – 2006 Jednání o bilaterálních dohodách s ostatními členskými zeměmi (14 dohod) 2006 – WTO svolává zvláštní zasedání Valného shromáždění v Ženevě k podepsání protokolu o přistoupení Vietnamu do WTO 11. 1. 2007 – Vietnam členem WTO

3.2.1. Podmínky pro vstup do WTO Pro vstup do WTO se musel Vietnam, ostatně jako všechny členské státy, zavázat k tomu, že s okamžitou platností sníží dovozní cla pro textil (jak surové a zpracované materiály, tak hotové ušité oděvy) na nejnižší možnou úroveň, což znamenalo, že tenhle výdělečný státní průmysl neměl čas se nijak připravit a musel konkurovat se zbožím dovezeným z členských států WTO do Vietnamu.

Tabulka 3. Dovozní cla pro textil po vstupu do WTO30 Cla Textilie průměrně Oděv

MFN před vstupem do WTO

MFN po vstupu do WTO

37%

14%

50%

20%

29

Tóm tắt quá trình Việt Nam ra nhập WTO. Bộ tài chính [online]. [Cit. 23. 3. 2014].

30


[online]. Phòng Thương mại và Công nghiệp Việt Nam, © 2003 [28. 3. 2014].

15

3.2.2. Výhody, které přinesly vstup do WTO V souladu s pravidly WTO si Vietnam vyhradil právo ochranných opatření proti dovozu, aby tak uchránil tuzemské výrobce. Jednalo se hlavně o zboží zakázané dovážet a vyvážet a o zboží výrazně ovlivňující státní rozpočet. Velkou výhodou, která je smlouvou o WTO dána, byla rovnocennost mezi zbožím dovezeným a tuzemským – princip nediskriminace. Množstevní kvóty zmizely ze smluv, takže dovoz do zemí určení probíhal dle potřeby a spotřeby. Celní sazby se také snížily na stejnou úroveň, jakou platí pro ostatní členské státy.

3.2.3. Přínosy v zemi výroby Od roku 1989, díky probíhajícím reformám „Doi Moi“ (vietnamsky: Đổi Mới), docházelo k částečné liberalizaci zahraničního obchodu, se vietnamské státní ekonomice začalo více dařit, a to díky vývozu nadbytečného, dovozu potřebného a přicházejícím investicím ze zahraničí. Vstup do WTO také znamenalo otevřené dveře investicím. Investice totiž znamenají peníze. Peníze znamenají modernější technologie a více zdrojů pro výrobu. Nová technologie a více zdrojů znamená lepší kvalita, rychlejší výroba a více zboží na export. A to zase znamená více peněz pro hospodářství. Hypoteticky by se dalo říct, že díky tomu mohlo vzniknout více manufaktur, a tím pádem více pracovních míst. To také přineslo větší konkurenci mezi vietnamskými manufakturami, zdokonalování technik a snahu vyrobit kvalitnější zboží za nižší ceny.

3.2.4. Nevýhody po vstupu do WTO Kromě mnoha výhod přinesl vstup do WTO i nevýhody. Mezi ně patří snížení dovozní cla pro dovozce z členských států, a podniky ve Vietnamu tak museli čelit ještě větší konkurenci. Investování, podporující export, byly také zrušeny. Pokud Vietnamu byly dovoleny ponechat si některé úvěry i po vstupu do WTO, tedy od 11. 1. 2007, musely doběhnout před datem 11. 1. 2011. Po otevření obchodních hranic se očekává, že se zboží bude šířit ve velkém, což by mohlo vést k ohrožení ekonomických stavů domácích výrobců.

16

S tím souvisí riziko aplikace antidumpingových a antisubvencovaných opatření31 k ochraně domácích výrobců. Tato ochranná opatření mohou trvat několik měsíců až několik let.

3.2.5. Řešení K překonání těchto problémů nezbývá tedy jinak, než využít příležitostí, které poskytuje WTO členství. Zajistit co největší investice a zdroje, dosadit do řídících orgánů schopné členy. Klíčovou sférou jsou technologické inovace, nové marketingové metody, luxusní zboží s jinými vlastnostmi a jedinečný design. Zejména ten je v poslední době zásadním prvkem výroby. Budování jména oděvního průmyslu a výroba šetrná k životnímu prostředí. Neméně důležitá je ovšem také dobrá orientace a vzdělání v mezinárodním obchodním právu.32

31

Antidumpingové opatření (clo), je clo, které svou výší dorovnává rozdíl mezi dumpingovou cenou, tj. cena

levnější než cena běžná, a cenou obvyklou. Antisubvencovaná opatření, jsou ta, která chrání unijního výrobce. Dovezené zboží z třetích zemí je natolik levné, že by unijního výrobce mohli poškodit. 32


[online]. Phòng Thương mại và Công nghiệp Việt Nam, © 2003 [28. 3. 2014].

17

4. EVROPSKÁ UNIE Přehled zakládajících smluv a jejich názvových změn: 1952 - Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) - Pařížská smlouva (podepsána 1951), platná do roku 2002 1958 - Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) – Římská smlouva (podepsána 1957). 1958 - Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) – Římská smlouva (podepsána 1957) 1993 - Smlouva o Evropské unii (EU) - Maastrichtská smlouva (podepsána 1992) - EHS se změnila na ES 2009 Lisabonská smlouva33 Lisabonská smlouva změnila Smlouvu o ES (1993) na Smlouvu o fungování EU. Smlouva o EU34 a smlouva o založení EUROATOM zůstávají v názvu nezměněné. Smlouva o založení EUROATOM je samostatnou organizací v oblasti spolupráce s atomovou energií. Lisabonská smlouva tak odstartovala novou etapu vývoje EU. Smlouva o EU a smlouva o fungování EU, označeny jako „Smlouvy“, jsou smlouvami, na nichž je EU založena. Evropská unie je nadnárodní organizace, sdružující evropské státy v jeden celek. Cílem bylo zavést celní unii35 a jednotný trh36. I přes proběhlou ekonomickou krizi na počátku tisíciletí se EU povedlo zařadit do svého integračního programu i jednotnou měnu euro [€]. Euro přijali a nahradili svou dosavadní měnu dvanáct z dvaceti osmi členských států (ČR euro nepoužívá). Jednotný trh, celní unie a jednotná měna tak vytváří společnou obchodní politiku (SOP), kterou organizace uplatňuje vůči zemím, které nejsou členky EU.

33

Lisabonská smlouva 2010

34

ES už neexistuje. Smlouva o EU a smlouva o fungování EU jsou v konsolidovaném znění podle Lisabonské

smlouvy 2012. 35

Je oblast dvou a více státu, které tvoří větší územní celek, kde obchodování uvnitř mezi těmito státy není zatížen

žádnými cly. Naopak mají společný celní sazebník, který aplikují na nečlenské státy. 36

Jednotný (vnitřní) trh. Má stejnou podstatu jako celní unie. Jednotný trh poskytuje volný pohyb zboží, služeb,

osob a kapitálů.

18

Evropská unie otevřela hranice členských států na vnitřní straně Unie a tím vytvořila území, na kterém poskytuje svobodu pohybu, osob, služeb a kapitálů. Jako regionální organizace evropských národů má i jasně daná pravidla fungování a legislativu, kterou musí členové při vstupu do EU přijmout.

4.1. Právo EU (Komunitární právo) Primárním pramenem práva EU je zakladatelská smlouva o ES (změněna na smlouvu o fungování EU) a smlouvy o přidružení jednotlivých zemí. Za primární prameny se považují také rozsudky Evropského soudního dvora (ESD). Sekundární prameny práva jsou nařízení, směrnice a rozhodnutí. Samostatným pramenem práva jsou mezinárodní závazky přijaté EU a všeobecné právní zásady (principy rovnosti, proporcionality, legitimního očekávání, úcty k základním právům). Dalšími prameny práva mohou být nezávazná doporučení a stanoviska. O diskutovaných otázkách se píše v Zelených knihách37 a o úpravách, které už byly přijaté je psáno v Bílých knihách38. Obě knihy jsou rovněž považovány za prameny práva EU.39 Lisabonská smlouva, která byla podepsána všemi členskými státy koncem roku 2009 (vstoupila v platnost 1. 12. 2009), přiznala EU právní subjektivitu. EU nyní disponuje pravomocemi, které jsou rozdělené do tří kategorií:

37

„Zelené knihy Evropská komise publikuje pravidelně od roku 1985. Zpravidla v první části popisují stávající

stav určité problematiky a dále navrhují jeho řešení. Zelené knihy mají za úkol nastartovat veřejné diskuze o konkrétních tématech a záměrech Evropské komise ještě předtím, než přistoupí k jejich zpracování do podoby zákona či směrnice. Do těchto diskuzí může vstupovat formou připomínek. Připomínkování probíhá v určitých časových obdobích, zpravidla na stránkách generálního ředitelství, pod které diskutovaná problematika spadá.“ Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8913/sekce/zelene-knihy/ 38

„Jsou dokumenty, které obsahují návrhy na činnost Společenství v určité oblasti. Většinou Bílá kniha následuje

po vydání Zelené knihy. Cílem je zahájit proces konzultací o daném tématu na evropské úrovni. Po schválení Radou se z Bílé knihy může stát akční program Unie pro danou oblast. Bílá kniha má pro členské státy EU pouze doporučující povahu, je nezávazným dokumentem.“ Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8913/sekce/zelene-knihy/ 39

JANATKA, František a kol. Obchod v rámci evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. Praha:

ASPI, 2004, 223. publikace, s. 26-28.

19

1. Výlučná pravomoc EU40 2. Výlučná pravomoc členských států41 3. Společná pravomoc EU a členských států42

4.2. Společná obchodní politika Politika vytvořena pro rozvoj harmonického obchodu bez zbytečných mezinárodních obchodních překážek. Společná obchodní politika (SOP) je jednou z výlučných pravomocí EU, patřící do vnější činnosti EU. Jeho fungování zajišťuje Rada pro zahraniční věci (Foreign Affairs Council, FAC), která určuje strategické zájmy a obchodní cíle Unie. Jednání Rady FAC vede Vysoký představitel (Catherine Ashton, 2012)43. V SOP se zakládá na zásadách úprav celních sazeb, uzavírání celních a obchodních dohod týkajících se obchodu se zbožím a službami, obchodní aspekty duševního vlastnictví, přímé zahraniční investice, sjednocování liberalizačních opatření, vývozní politika a opatření na ochranu obchodu, jako jsou opatření pro případ dumpingu a subvencování.44 SOP se zbývá také spoluprací se třetími zeměmi a humanitární pomocí. Cílem je snížení chudoby v rozvojových státech. Unie může tak uzavřít jakoukoli dohodu, která by postupně přispěla k dosažení cíle.45 „EU poskytuje Všeobecný systém preferencí (GSP) na průmyslové a zemědělské výrobky. To znamená, že je zboží zatížené minimálním množstvím celních povinností. Tento systém preferencí je poskytován rozvojovým zemím. Jako protiplnění vyžaduje EU udržování

40

Znamená, že pouze Unie může vytvářet a přijímat právně závazné akty. Členské státy mohou vytvářet a přijímat

právně závazné akty pouze tehdy, jsou-li k tomu Unií zmocněny nebo provádějí-li akty Unie.40 Mezi výlučnou pravomoc EU patří taká uzavírání mezinárodních smluv. Výčet oblastí výlučných pravomocí EU: Smlouva o fungování EU, Konsolidované znění 2012, Část první, Hlava první, článek 2. 41

Členské státy mohou vykonávat svou pravomoc tam, kde ji Unie nevykonává nebo v těch oblastech, kde ji Unie

přestala vykonávat. Smlouva o fungování EU, Konsolidované znění 2012, Část první, Hlava první, článek 2, odstavec 2. 42

Výčet oblastí společné pravomoci mezi EU a členskými státy: Smlouva o fungování EU, Konsolidované

znění 2012, Část První, Hlava I, Článek 4. 43

Lisabonská smlouva 2010

44

Smlouva o fungování EU, Konsolidované znění 2012, Část Pátá, Hlava II, Článek 206, 207

45

Smlouva o fungování EU, Konsolidované znění 2012, Část Pátá, Hlava V, Článek 216

20

pracovněprávních a ekologických standardů, práva duševního a průmyslového vlastnictví, nediskriminaci při veřejných zakázkách a ochranu investic. Pokud ale nejsou tyto podmínky udržovány, alespoň v dostačující či únosné míře, může EU poskytování GSP zastavit.“46

EU uzavírá dva druhy obchodních dohod:  Nepreferenční dohody – dohody o obchodu, o obchodní spolupráci a hospodářskosociální spolupráci, o clech  Preferenční dohody – dohody o Evropském hospodářském prostoru, o přidružení, dohody o volném obchodu a spolupráci V rámci své vnější obchodní politiky EU uzavírá smlouvy multilaterální (v rámci WTO) a bilaterální (mimo WTO). 47 Ke spolupráci se třetími zeměmi mohou být uzavírány dohody buď s Unií, nebo s Unií a zároveň členskými státy (smíšené smlouvy). Rozlišujeme tři formy smluv:  Dohody o přidružení  Dohody o partnerství a spolupráci  Obchodní dohody48

46

JANATKA, František a kol. Obchod v rámci Evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. Praha:

ASPI, 2004, 223. publikace, s. 46-67. 47

JANATKA, František. a kol. Obchod v rámci Evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU.

Praha: ASPI, 2004, 223. publikace, s. 45. 48

Smluvní vztahy EU a třetích zemí. Euroskop.cz [online]. © 2005-14 [cit. 2014-06-23].

21

4.3. Celní unie Je území, na kterém nadále nejsou státní hranice a za procházející zboží se neplatí cla. V rámci EU (mezi členské státy Unie) jsou cla zrušena. Uvnitř Unie (mezi členskými státy) platí, že jsou veškerá dovozní a vývozní cla zakázaná, taktéž množstevní omezení vývozu a dovozu, a vlastně veškerá opatření. Omezení a opatření jsou přípustná v případě, že se jedná o veřejnou bezpečnost.49 Celní tarify jsou tedy uplatňovány vůči nečlenským zemím. Jednoduše řečeno, celní tarify jsou nástrojem společné obchodní politiky Unie uplatňované vůči zbytku světa za účelem ochraňovat tuzemské výrobce. Postup, pokyny a podmínky týkajících se celních procesů, tj. podmínky dovozu a vývozu zboží do EU je popsán v celním kodexu. Celní sazebník pak určuje výši sazeb pro určité dovozní a vývozní komodity. Společný celní sazebník každoročně stanovuje Rada a jsou zveřejněny na oficiálních stránkách TARIC50. Aby mohlo zboží dovezené z třetích zemí vstoupit na území EU, musí být při vstupu řádně (jednorázově) proclena. K tomu je třeba určit původ zboží a dle původu zboží pak určit do které tarifní kategorie zboží patří. Po vstupu zboží na území Evropské unie se zboží stává evropským a může volně putovat po celém unijním prostoru dle režimu volného pohybu zboží na vnitřním trhu. Celní řízení probíhá v první zemi, přes kterou se má zboží dostat do prostor EU, nebo může proces clení probíhat na letišti. Pokud bylo propuštěno tranzitem, clí se v zemi doručení. Po celních povinnostech je třeba zaplatit ještě dovozní DPH.“51

49

Smlouva o fungování EU, Konsolidované znění 2012, Část Třetí, Hlava II, Kapitoly 1-3

50

https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/taric-system-integrovaneho-tarifu-7185.html

51

„ZDPH je základem daně při dovozu zboží součet základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků

splatných z důvodu dovozu zboží a příslušné spotřební daně a vedlejších příležitostných výdajů, které jsou vynaloženy při přepravě až do prvního místa určení v tuzemsku“. Podle § 38 odst. 1 zákona o DPH

22

Celní kodex Pro zájem shromáždit všechna nařízení a směrnice Společenství pro oblast cel, byl v roce 1992 vydán celní kodex Společenství (nařízení Rady (EHS) č. 2913/92). Základem této směrnice bylo sjednocení celních režimů používaných v jednotlivých členských státech. Kodex měl za úkol sladit a zjednodušit platné předpisy, popř. zaplnit existující mezery. Obsahoval obecná pravidla a postupy zajišťující uplatnění sazebních a ostatních opatření v rámci obchodu Společenství se třetími zeměmi. V návaznosti na zahraniční obchod Společenství měly být celní formality a kontroly zrušeny nebo aspoň udržovány na nejnižší úrovni. K zajištění spolupráce mezi členskými státy a Komisí. K uplatnění tohoto nařízení byl zřízen Výbor pro celní kodex.52 Nařízení, od let svého stanovení, byl několikrát pozměněn. Významná změna byla zaznamenána v roce 2008, kdy měl být celní kodex Společenství nahrazen Modernizovaným celním kodexem (nařízení EP a Rady (ES) č. 450/2008). Důvodem bylo uplynutí doby platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli a potřeba upřesnit bezpečnostní požadavky. Důležitou změnou bylo, v návaznosti na celní režimy, zavedení podávání a zpracování prohlášení elektronickou cestou jako pravidlo a naopak úkony listinnou cestou jen ve výjimečných případech. EU vystupuje na mezinárodní úrovni se Společnou obchodní politikou, kde jako nástroj vůči třetím zemím používá celní unii. V zájmu jak Unie, tak i domácích hospodářských subjektů bylo žádoucí vytvořit celní kodex, ve kterém by byly zahrnuty platné celní předpisy a umožnit bezpapírové prostředí pro celnictví a obchod. Hlavní myšlenky nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 byly zachovány. Modernizovaný celní kodex měl upřesnit předpisy týkající se výběru dovozních poplatků, určení podmínek pro uplatnění dovozního a vývozního cla a opatření v rámci obchodu se zbožím, zjednodušit dovolené obchody, bojovat proti podvodům a snaha prosadit užívání moderních nástrojů a technologií. V oblasti vnitřního trhu bylo snahou snížit překážky mezinárodního trhu. Tehdy se začala měnit i role celních orgánů.53 Toto nařízení mělo původně vstoupit v platnost v červnu 2013, ovšem kvůli nedostatkům a legislativním procesům byla doba posunuta na listopad 2013. Avšak ani v listopadu 2013 nařízení nevstoupilo v platnost, naopak bylo zrušené a následně nahrazené nařízením EP a Rady (EU) č. 952/2013. Tímto nařízením se stanovuje Celní kodex Unie. 52

Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 kterým se vydává celní kodex Společenství

53

Nařízení EP a Rady (ES) č. 450/2008 kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex)

23

Nový celní kodex Unie vstoupil v platnost v listopadu 2013, Modernizovaný celní kodex nevstoupil v platnost a byl zrušen. Celní kodex Unie zachoval všechny hlavní myšlenky Modernizovaného celního kodexu. Změna nastala u Komise, na kterou přešla většina pravomocí. Celní kodex Unie klade velký důraz na zjednodušení celních úkonů pomocí moderních nástrojů a technologií a v souladu s Listinou základních práv EU zajišťuje hospodářským subjektům dostatečnou ochranu proti jakémukoliv rozhodnutí celních orgánům.54 Pro lepší přehled platných celních právních úprav: Celní kodex Společenství - nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 PLATNÝ, ÚČINNÝ DO 1. 6. 2016 Modernizovaný celní kodex - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ZRUŠEN Celní kodex Unie 2013 – nařízení Rady (EU) č. 952/2013 PLATNÝ od 1. 11. 2013, plně ÚČINNÝ od 1. 6. 2016

Celní kodex Unie, který nahradil Modernizovaný celní kodex, platí od 1. 11. 2013, ale v účinnosti je jen část kodexu. Jeho plná účinnost je stanovena až na červen 2016. Do té doby, než celní kodex Unie nabude úplné účinnosti, se budou celní pravidla stále řídit celním kodexem Společenství z roku 1992. Nařízení je, jak jinak, závazné pro všechny členy Unie, s přímým účinkem. Pro zboží dovezené z třetí země, tj. z Vietnamu, platí tedy společný celní sazebník podle celního kodexu Společenství55 a vztahuje se na ně všeobecný systém preferencí.

54

Nařízením EP a Rady (EU) č. 952/2013 kterým se stanoví celní kodex Unie

55

Informace k platnosti a účinnosti celního kodexu Unie a souvisejících právních předpisů. Celní správa České

republiky [online]. © 2009 [cit. 2014-06-24].

24

4.4. EU a Vietnam Evropa je pro vietnamský export velmi lukrativním místem. V roce 2013 byla EU jeho největším exportním partnerem.

4.4.1. Dohoda a spolupráci a partnerství Dohoda o partnerství a spolupráci (PCA) mezi Vietnamem a Evropskou unií Je dohoda přinášející obousměrné výhody jako pro Vietnam tak pro EU. Byla podepsána dne 27. 6. 2012 mezi Vietnamskou socialistickou republikou a Evropskou unií, resp. jejími členy. Na straně Vietnamu svým podpisem stvrdil ministr zahraničních věcí Vietnamské socialistické republiky, Pham Binh Minh, a na straně EU Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Catherine Ashton. Po 24 letech od první diplomatické spolupráce mezi EU a VSR (1990) posunula tato dohoda vztah mezi EU a Vietnamem do jiné úrovně. Rozšířila a prohloubila mnoho oblastí spolupráce, které nebyly doposud předmětem žádných dohod mezi EU a Vietnamem. Kromě upevnění několikaleté rozvojové spolupráce, hospodářské a obchodní pomoci, jsou cíle této dohody pomoc v oblastech vzdělávání a školení, vědy a techniky, zemědělství, zdravotnictví a cestovního ruchu. Dalšími cíli je ochrana veřejné bezpečnosti (zabránění terorismu, omezování zbraní hromadného ničení, omezení korupce), zlepšení administrativy, veřejné správy, justičních problémů a zaručení lidských práv. EU je mnoho let jeden z hlavních partnerů v oblasti rozvoje, obchodování a integrace Vietnamu na mezinárodní úrovni. PCA není pouze bilaterální dohodou, ale zajišťuje i možnost hlubší spolupráce se samotnými členy EU a naopak Vietnam vytváří dobré podmínky pro styk EU s jinými jihovýchodními zeměmi, které jsou členky ASEAN. Mimo to, PCA také koordinuje spolupráci na regionální i mezinárodní úrovni. Co se Unijní strany týče, poskytuje příležitosti k posílení soudržnosti a spolupůsobení mezi politikami EU a mezi politikami EU s politikou zemí jednotlivých členů. Touto dohodou se předpokládá plná podpora ze strany EU při plnění povinností dané touto dohodou o spolupráci a partnerství. V rámci dohody o spolupráci a partnerství se očekává, že bude brzy uzavřena dohoda o volném obchodu mezi EU a Vietnamem (FTA), rovněž poskytující obousměrný obchod a investice, efektivní nezávislou zahraniční politiku,

25

samostatnost, mír, rozšíření mezinárodních vztahů. PCA vytváří tak zázemí pro obchod se spolehlivým partnerem a odpovědným členem mezinárodní organizace.56 PCA tak zajistila oběma stranám výhodný způsob obchodování. Podpisem smlouvy se zavázali ke vzájemnému informování a vyměňování zkušeností a osvědčených postupů v oblasti cel a obchodních předpisů. EU i Vietnam budou hledat cestu ke zjednodušení přístupu na trh druhé strany, dovozu a vývozu, ale zároveň zajistí vyvážený přístup na trh a bezpečnostních rozměrů mezinárodních obchodů.57 Stejně tak odstraní podmínky přístupu a odstraní překážky obchodu, tj. včasného odstranění netarifních překážek. Obchod zahrnuje všeobecný systém preferencí (GSP), zvláštní a rozdílné zacházení.58 Pokud by se EU nebo Vietnam domníval, že došlo k porušení smlouvy, může zavést ochranná opatření. Ovšem před zavedením opatření musí předložit smíšenému výboru všechny relevantní informace potřebné pro důkladné posouzení situace. Jakožto nadnárodní organizace s právní subjektivitou, podepsala EU dohodu, která je závazná pro celé Unijní území, resp. pro území, na které se vztahuje Smlouva o EU.59 Tato dohoda je platná po dobu pěti let. Po pěti letech se smlouva automaticky prodlužuje o jeden kalendářní rok, dokud jeden z partnerů neoznámí záměr tuto dohodu neprodloužit. Jak je vidět na předchozích stránkách, obsah smlouvy v oblasti obchodu nemá žádné výrazné změny. Tahle Dohoda mezi EU a Vietnamem dává v podstatě právní rámec, jak se mají členské státy EU a Vietnam chovat při obchodování. Opět je jim ponechána volnost, stejně jako v případech obchodních dohod v rámci WTO. Ovšem pokud se jedná o investice, spolupráce a partnerství celé Dohody, obsah je velmi široký. Pokud se tedy mluví o Dohodě jako celku,

56

Framework agreement on comprehensive partnership and cooperation between the European Union and its

member states, of the one part, and the Socialist republic of Vietnam, of the other part. 57


member states, of the one part, and the Socialist republic of Vietnam, of the other part. Čl. 16 58


member states, of the one part, and the Socialist republic of Vietnam, of the other part. Čl. 12, odst. 1-7. 59


member states, of the one part, and the Socialist republic of Vietnam, of the other part. Čl. 60.

26

oblasti spolupráce mají velkou hloubku a široké pole působnosti. Poprvé se mluví o lidských právech, justiční pomoci, boj proti terorismu, korupci, praní špinavých peněz atd. V rámci této dohody se stále ujednává Dohoda o volném obchodu (FTA)60 mezi EU a Vietnamem. PCA je pouze rámcová dohoda mezi EU a Vietnamem, která obecně vymezila pole působnosti dohody a způsoby chování. Až FTA, která by se měla v brzké době podepisovat, ukáže možnosti a určí podmínky pro volné obchodování s komoditami. Podepsání FTA se očekává koncem roku 2014. FTA je forma dohody o přidružení. Jsou uzavírané mezi Evropskou unií a vnějším státem nebo skupinou států, či mezinárodní organizací. Obsahuje vzájemná práva a povinnosti v oblasti ekonomické, průmyslové a obchodní spolupráce. Existují dva druhy asociačních dohod. Jedny jsou uzavírány s výhledem na vstup daného subjektu do unie a druhý typ dohod nepředpokládá vstup do EU. Ovšem důvodem přidružení je vytvoření zóny volného obchodu s průmyslovým zbožím, některá přidružení zahrnují celní unii a dílčí nebo úplné zavedení dalších svobod (pohyb zaměstnanců, svobodu podnikání, poskytování služeb, pohyb kapitálu), eventuálně segmenty dalších politik EU.61

60

Je dohoda, která poskytuje otevřené hranice a snížené bariéry pro obchodování. Dostupné z: http://trade.gov/fta/

61

Smluvní vztahy EU a třetích zemí. Euroskop.cz [online]. © 2005-14 [cit. 2014-06-23].

27

5. DOVOZ 5.1. Dovoz zboží do EU Evropský trh má pro tradiční vietnamský oděvní i obuvnický průmysl velmi dobrý potenciál. Pro EU jsou charakteristické různorodé požadavky, od textilií nízké kvality až po luxusní výrobky, a to je Vietnam schopen poskytnout. V posledních letech bylo do EU dovezeno zboží s ročním obratem 180 miliard USD62. Velké řetězcové módní podniky přesouvají výrobu do Vietnamu. Nechají zboží vyrobit ve velkém množství a našijí nebo nalepí na ně svou obchodní značku. Zboží se převeze do EU, řádně se proclí a zaplatí se dovozní DPH. Dále je distribuováno do kamenných obchodů prakticky po celém jednotném vnitřním trhu. Jediným poznávacím znakem je tiket s označením místa výroby.

5.2. Regulace dovozu Zboží vyrobené a dovezené z Vietnamu jsou v EU prodávány levněji než tuzemské zboží, dochází tak k poškození domácí trhu. Pokud se Unijní výrobci budou domáhat ochrany, musí Evropská komise celou věc prozkoumat. Pokud komise rozhodne ve prospěch domácích výrobců, zavedou opatření se formě subvencovaného zboží, což znamená omezení dovozu zboží ze třetích zemí, nebo antidumpingového cla, které vyrovnává cenu mezi dumpingovou a obvyklou cenou. Mohou také udělit zákaz dovážet zboží anebo omezí dovoz pouze na členské státy. V souladu se zákony EU i zákony WTO, se tato omezení nepovažují za diskriminační, protože se jedná o právo na ochranu jednotného trhu.63 V roce 2005 byla navržena a později schválena, s účinností od 1. 1 2005, Dohoda mezi vládou Vietnamské socialistické republiky a Evropským společenstvím o přístupu na trh, ve které se Vietnam zavázal snížit dovozní cla pro státy ES.

62



JANATKA, František a kol. Obchod v rámci evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. Praha:

ASPI, 2004, 223. publikace, s. 49.

28

„Výměnou pozastaví ES všechny textilní a oděvní kvóty, které jsou v současné době uplatňovány pro Vietnam. Účelem tohoto kroku je umožnit Vietnamu, aby užíval stejného zacházení jako stávající členové WTO a soutěžil s nimi na stejném základě.”64. Pokud by ale Vietnam porušil své závazky vůči EU, může EU použít některá ochranná opatření.65 Možnost dovážení a obchodování má nejen velký vliv na ekonomiku státní, ale také nadnárodní, v tomto případě evropskou. Příliš velké množství dovezeného levného textilu a obuvi by mohlo způsobit strmý pokles výroby a to by mohlo výrazně poškodit domácí výrobce. Situace se poněkud vymkla kontrole v oblasti dovozu obuvi na evropský trh. V důsledku toho byla vietnamská obuv postižena antidumpingovou přirážkou v letech 200666 a 200967 a s nimi i obuv dovezená z Číny. I přesto objem vyvezené obuvi do EU stále rostl. V roce 2012 se stala EU největším příjemcem vietnamského exportu.68

64

Antidumpingová opatření, uvalení embarga, množstevní kvóty

65

Nařízení Komise (ES) č. 1478/2005 ze dne 12. září 2005, kterým se mění přílohy V, VII a VIII nařízení Rady

(EHS) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházejících ze třetích zemí. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32005R1478 66

Nařízení Rady (ES) č. 1472/2006 ze dne 5. října 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu

některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:32006R1472 67

Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 1294/2009 ze dne 22. prosince 2009 o uložení konečného antidumpingového

cla na dovoz některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Vietnamu a Čínské lidové republiky rozšířeného na dovoz některé obuvi se svrškem z usně zasílané ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao bez ohledu na to, zda je u něj deklarován původ ze zvláštní administrativní oblasti ČLR Macao, na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení (ES) č. 384/96. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/;jsessionid=KWQWTDvQp8ygxG7tpfGhh35DYPlpp3GYTJCPG4h8gQ1Fvn99TvvJ!1566198 329?uri=CELEX:32009R1294 68

Vietnam: zahraniční obchod země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. © 1997 – 2014 [cit.

30. 3. 2014].

29

Nařízení regulující dovoz zboží do EU Unie obsahuje od roku 1993 prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží69 a po léta integrace vytvořila společnou obchodní politiku. Se vznikem WTO v roce 1995 byly zrušeny množstevní kvóty pro dovážení zboží do členských zemí WTO (kromě Číny, na kterou množstevní kvóty stále platí). Znamenalo to velkou expanzi levného zboží do EU, kde by volně putovalo po celém Unijním prostoru. Nekontrolovatelné přívaly levného zboží by tak ohrozil Unijní trh. Oděvní průmysl je citlivým obchodním místem a právě zde EU uplatňuje, ve snaze uchránit unijní výrobce, vůči třetím zemím nařízení týkající se dovozu zboží do Unijního prostoru. Na dovážející nečlenské země se aplikují tři druhy nařízení: 1. Obecná - časově neomezena právní úprava 2. Přechodná – časově omezena právní úprava 3. Zvláštní právní úprava70 Pro zvolené téma práce bude obsah zaměřen pouze na části týkající dovozu z Vietnamu, pro nějž platí zvláštní právní úprava. Vietnam patří mezi dovážející státy, na které se aplikují nařízení: Konsolidované znění nařízení (EHS) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházející ze třetí země (účinné od 20. 2. 2014) I přesto, že má EU s Vietnamem podepsanou Dohodu o spolupráci a partnerství, Vietnam stále patří mezi státy, pro které platí toto nařízení. Je závazné v celém rozsahu a disponuje přímým účinkem ve všech členských státech.

69

I osob, služeb a kapitálů

70

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 2., aktualiz. a dopl. Praha: ASPI, 2006, s.

143-144.

30

Nařízení určuje limitní množství pro dovoz oděvu, určuje situace, kdy mohou být poskytnuta ochranná opatření ve prospěch unijních výrobců. Před tím, než budou ochranná opatření zavedena, je vždy ponechána možnost konzultace obou stran.71 Vzhledem k tomu, že nařízení (EHS) č. 3030/93, v konsolidovaném znění, se na Vietnam stále vztahuje, budoucí dohoda o volném obchodu (FTA) v rámci již podepsané dohody o spolupráci a partnerství (PCA) by tak mohla zrušit množstevní limity. Pak by byl cíl WTO pro tyhle obchodní partnery splněn. Kdyby se dohodou o volném obchodu zrušilo nařízení (EHS) č. 3030/93, a nebyla by novou dohodou stanovena jiná ochranná opatření, bude upuštěno od všech množstevních limitů. Ponechání obou právních úprav by se samo o sobě protiřečilo.

71

Konsolidované znění nařízení (EHS) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků

pocházející ze třetí země

31

6. ČESKO-VIETNAMSKÁ SPOLURÁCE Od roku 1950, kdy došlo k prvním diplomatickým stykům tehdejší Československé socialistické republiky (dále jen „ČSSR“) a Vietnamské demokratické republiky (dále jen „VDR“), uplynulo už mnoho let spolupráce a bylo podepsáno mnoho smluv. Prvním velkým krokem bylo zřízení Československého zastupitelského úřadu v Hanoji (1954). V roce 1973 se jednalo o příchodu deseti až dvanácti tisíc dospělých osob, za účelem získání profesních zkušeností. V podstatě to byla postupná splátka dluhu, kterou měla VDR u ČSSR. Během vietnamské občanské války to byla ČSSR (mimo jiné země), kdo dodával VDR zbraně. Dělo se tak až do roku 1990. 14 let nejistých obchodních vztahů byly, po vstupu ČR v roce 2004 do EU, nakonec posíleny nárůstem dohod o spolupráci. Až do dnešního dne jich spoustu přibylo a jistě přibyde. Tuto domněnku potvrdila česká vláda svým usnesením č. 302 ze dne 31. března 2004, když prohlásila Vietnamskou socialistickou republiku jako jednu z prioritních zemí pro dlouhodobou spolupráci.

6.1. Bývalé a existující smlouvy a spolupráce Za významné dokumenty, týkajících se spolupráce v oblasti textilního průmyslu lze považovat Dohodu o obchodu mezi ČSR a VSR z roku 1991, která je nahrazena Dohodou o obchodní spolupráci podepsanou 13. září 2005. Obchodní dohoda, jejíž platnost byla ukončena ke dni přístupu ČR do EU a následně nahrazena Smlouvou o hospodářské spolupráci.72 Nejnovější dohody o spolupráci probíhají od začátku roku 2012. Byly zahájeny dva projekty v oblastech energetiky a učňovského školství. Další dva projekty byly zahájeny v roce 2012 a týkajících se životního prostředí – zamezení dioxinů a těžba surovin. Současná koncepce zahraniční rozvojové spolupráce pro období 2011 – 2017 nadále pokračuje. Ovšem do konce roku 2014 budou velké projekty dokončeny a pokračovat se bude jen na lokálních projektech.

72

VLČEK, Tomáš. Bilaterální vztahy České republiky a Vietnamské socialistické republiky E-polis.cz [online].

Publikováno 15. listopad 2008 [cit. 2. 4. 2014]. ISSN 1801-1438.

32

6.2. Současný stav v ČR K nejvíce dováženým komoditám do ČR je oděv a obuv. Bilance mezi vývozem českých produktů do Vietnamu a vietnamského zboží do ČR je z pohledu české strany v záporu. Dovoz tedy převyšuje vývoz. Tento stav je způsoben tím, že dovezené spotřební zboží, potraviny i součástky, jež mají být montovány, jsou velmi levné. Co se týče ošacení (textilního a obuvnického průmyslu), je Vietnam řazen mezi státy s nejlevnějšími zdroji. Společně s dalšími „levnými“ zeměmi73 to způsobilo pokles produkce v ČR, a v celé EU vůbec. Tuto situaci se snažila ČR řešit tak, že snížila vietnamský dovoz a naopak zvýšila český vývoz. Zahraniční statistiky uvedly, že se za poslední rok záporný stav výrazně zlepšil.74 Pokud EU podepíše s Vietnamem dohodu o volném obchodu (FTA), dohoda bude závazná pro všechny členy EU, včetně ČR. Může se tak očekávat, že jakmile bude dohoda platná, bude do celého Unijního prostoru expandovat velké množství levného oděvního i obuvnického zboží. Pokud nebude nařízení (EHS) č. 3030/93 zrušeno75, může se ČR bránit stížností a dožadovat se ochranného opatření a ochránit tak svůj národní trh. Ale vzhledem k účelům a smyslům dohody a nařízení se zachování obou právních úprav, resp. jejich částí, které se vztahují na dovoz zboží z Vietnamu, zdá být nepravděpodobné.

73

Bangladéš, Indonésie, Kambodža, Srí Lanka aj.

74

Vietnam: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online],

© 1997 – 2014 [cit. 4. 4. 1014]. 75

Protože dovoz z Vietnamu je regulovaný touto směrnicí

33

ZÁVĚR Hlavním cílem této bakalářské práce je podat přehled o obchodní spolupráci mezi Vietnamem a EU v oblasti oděvního a obuvnického průmyslu a jeho vliv na Unijní trh. Při zpracování této práce byly použity české i zahraniční zdroje. Kromě tištěné literatury byly hlavním zdrojem informací mezinárodní smlouvy a oficiální internetové portály. Po vstupu do WTO dostal vietnamský oděvní a obuvnický průmysl bezpochyby větší možnost vývozu a zisku investicí pro svůj rozvoj, inovaci a zdokonalení. Získal pevně garantovaný právní základ podporující spolupráci s ostatními členskými státy. Díky snížení dovozních cel a odstranění obchodních bariér je mezinárodní obchod snazší. Zboží není diskriminováno a tak může plně konkurovat se zbožím z jiného státu. Konkurence žene průmysl dopředu. Snížení cel nepřináší jen výhody, ale zároveň i nevýhody. Tím, že se sníží dovozní a vývozní cla, se dováží a vyváží levně, ale má to dopad i na tuzemskou/Unijní ekonomiku. Příval levného zboží poškodí domácí výrobu. Domácí/Unijní výrobci se cítí ohrožení a může to do značné míry ohrozit i národní ekonomiky. Faktem je, že ne vždy jsou schopni s dovezeným zbožím konkurovat. EU může své domácí výrobce ochránit buď uvalením embarga, nebo znovu zavedení cel a kvót, zákazu dovozu či vývozu, omezení zboží na Unijní prostory, popř. antisubvencovaným a antidumpingovým opatřením. Opatření může trvat několik měsíců až několik let. Výhodné na tom je, že ochranná opatření nejsou brána jako diskriminace, ale jako ochrana jednotného trhu. Česká republika má nasycený trh s ošacením. Bohužel ho nemá nasycený z výrobní sféry, ale z dovozní. Chybí zde výrobní podniky, které by mohly vyrábět tak levně jako zboží dovezené z Vietnamu. Téměř všechny oděvy a obuvi jsou dovezené. Tuzemské zboží se stává vzácností. Dokonce i Baťa přesunul výrobu do Vietnamu. Možnost by byla koupě levných materiálů ze zahraničí, převézt je do ČR a šít v zemi.

34

Resumé The main objective of this work is to provide an overview of business cooperation between Vietnam and the EU in clothing and footwear industry and its influence on the EU market. In this work were used Czech and foreign sources. In addition to printed literature were the main sources of information and international treaties official websites.

After joining the WTO Vietnamese clothing and footwear industry had undoubtedly greater possibility of exports and attract investment for its development, innovation and improvement. It guarantees legal basis to support the cooperation with other member states. The reduction of import tariffs and removing trade barriers make international trade easier. Goods are not discriminated and can fully compete with goods from another country. EU and Vietnam are both members of WTO, which gives them a legal framework and a base for trading. EU and Vietnam have been working together for a long time, but until now their business cooperation came to a much higher level. By reducing the import and export duties has an influence on domestic/EU economy. A flurry of cheap goods damaged domestic production. Because the agreements signed by the EU are binding for the members of the EU, it is possible that the flow of cheap goods can threaten domestic producers. EU can protect their domestic producers either by imposing embargoes or re-introduction of tariffs and quotas, prohibition of import or export goods to the EU limit spaces or anti-subsidized and antidumping measures. The measures may take months to several years.

This work gives an overview of the current situation in Vietnam in the clothing and footwear industry, as described in the second chapter. The following chapter provides a basic overview of the relations between the WTO and EU and relations between the WTO and Vietnam as well. The trade relations between the EU and Vietnam is reported in the fourth chapter. The core of the work was to provide an overview of how clothes and shoes made in Vietnam can reach on the European market. For this purpose, agreements and regulations concerning this issue have been described.

35

Klíčová slova Vietnam, oděvní a obuvnický průmysl, levné zboží, Evropská unie, Světové obchodní organizace, regulace, ochranná opatření, společná obchodní politika, celní unie

Key words Vietnam, clothing and footwear industry, cheap goods, European Union, World Trade Organization, regulations, protective measures, common commercial policy, customs union

36

Seznam použitých zkratek APEC - Asijsko-pacifické hospodářské společenství ASEAN – Sdružení jihovýchodních národů Asie ČR – Česká republika ČSSR – Československá socialistická republika DPH – Daň z přidané hodnoty EHS – Evropské hospodářské společenství ES – Evropské společenství ESD – Evropský soudní dvůr ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli EU – Evropská unie EUROATOM – Evropské společenství pro atomovou energii FAC - Rada pro zahraniční věci FTA – Dohoda o volném obchodu GATT – Všeobecné dohoda o clech a obchodu GSP – Všeobecný systém preferencí MFN – Položka nejvyšších výhod PCA – Dohoda a spolupráci a partnerství SOP – Společná obchodní politika TARIC - Integrovaný sazebník Evropských společenství UNESCO - Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu UNICEF - Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci USA – Spojené státy evropské USD – Americký dolar VND – Vietnamský dong VSR – Vietnamská socialistická republika WTO – Světová obchodní organizace

37

Přehled použitých pramenů Literatura: HLAVATÁ, Lucie; KARLOVÁ, Petra; KUČERA, Karel; STRAŠÁKOVÁ, Mária. Dějiny Vietnamu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 358 s. ISBN 978-80-7106-9652.

HOBZA, Alexandr. Evropská unie a hospodářské reformy. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 352 s. ISBN 978-80-7400-122-2.

JANATKA, František a kol. Obchod v rámci evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. Praha: ASPI, 2004, 223. publikace, 296 s. ISBN 80-7357-006-8.

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. 1. opravený dotisk 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, edice učebnic Právnické fakulty MU č. 308, 469 s. ISBN 80-210-2612-X.

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Právo mezinárodního obchodu. Vyd. 2., aktualiz. a dopl. Praha: ASPI, 2006, 555 s. ISBN 80-735-7196-X.

38

Internetové zdroje: Vietnam: Základní informace o teritoriu. Businessinfo.cz [online]. © 1997 – 2014 [cit. 2. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vietnam-zakladni-informace-oteritoriu-17971.html Vietnam: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky

[online].

©

1997

–

2014

[cit.

4.

4.

1014].

Dostupné

z:

https://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/vietnam/ekonomika/obchodni_a_ekonomi cka_spoluprace_s_cr.html Vietnam: zahraniční obchod země. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. © 1997

–

2014

[cit.

30.

3.

2014].

Dostupné

z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/vietnam/ekonomika/zahranicni_obchod_ze me.html Vietnam: Ekonomická charakteristika země. BusinessInfo.cz [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-0620]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vietnam-ekonomicka-charakteristikazeme-17974.html Vietnam: Zahraničně-politická orientace. BusinessInfo.cz [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-06-20]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vietnam-ekonomicka-charakteristika-zeme17974.html Cam kết gia nhập WTO của Việt Nam trong lĩnh vực thương mại hàng hóa. WTO center VCCI trung tam WTO [online]. Phòng Thương mại và Công nghiệp Việt Nam, © 2003 [28. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.trungtamwto.vn/wto/cam-ket-gia-nhap-wto-cua-viet-nam-ve-nganhdet-may Tóm tắt quá trình Việt Nam ra nhập WTO. Bộ tài chính [online]. [Cit. 23. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mof.gov.vn/portal/page/portal/mof_vn/1371620/1371622/1371629?pers_id=2105 6035&item_id=45926281&p_details=1

39

Společná zahraniční a bezpečnostní politika. Europa: Přehledy právních předpisů EU [online]. ©

1995

-

2014

[cit.

1.

4,

2014].

Dostupné

z:

http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/ai0025_cs.ht m EU and WTO. European Commission [online]. © 1995 – 2014 [20. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/policy/eu-and-wto/ Smluvní vztahy EU a třetích zemí. Euroskop.cz [online]. © 2005-14 [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/203/sekce/smluvni-vztahy-eu-a-tretich-zemi/ Informace k platnosti a účinnosti celního kodexu Unie a souvisejících právních předpisů. Celní správa

České

republiky

[online].

©

2009

[cit.

2014-06-24].

Dostupné

z: http://www.celnisprava.cz/cz/aktuality/Stranky/informace-k-platnosti-a-ucinnosti-celnihokodexu-unie-a-souvisejicich-pravnich-predpisu.aspx Smluvní vztahy EU a třetích zemí. Euroskop.cz [online]. © 2005-14 [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/203/sekce/smluvni-vztahy-eu-a-tretich-zemi/

TARIC - systém integrovaného tarifu Evropské unie. BusinessInfo.cz [online]. 26. 10. 2010 [cit. 2014-06-26]. Dostupné z: https://www.businessinfo.cz/cs/clanky/taric-system-integrovanehotarifu-7185.html

40

KRUTÍLEK, Ondřej; FRÍZLOVÁ, Iveta. Fáze legislativního procesu EU. Euroskop.cz [online]. © 2005 - 2014 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8898/sekce/faze-legislativnihoprocesu-v-eu/

PÁNA, Lubomír. Ekonomické a společenské reformy ve Vietnamu. Politické vědy [online]. 2011, roč. 14, č. 1., s. 126 – 138, ISSN 1338 – 5623. [cit. 5. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.fpvmv.umb.sk/userfiles/file/1_2011/PANA.pdf

STINGL, Tomáš. Vietnam – obchodní partner. Mf.cz: E15 [online]. Mladá fronta, © 2007 – 2014 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://file.mf.cz/100/3-25-32-E15-1812.pdf

ŠKORÍK, Matúš. Základní informace o WTO. XIX. ročník Pražského studentského summitu [online].

©

2013,

13

[cit.

1.

4.

1014].

Dostupné

z:

http://www.politickevedy.fpvmv.umb.sk/userfiles/file/1_2011/PANA.pdf

VACA, Jan. Nejhorší podmínky na nejmenší platy v Asii. iDnes.cz [online]. © 1999 –2014, publikováno 8. Května 2013. [cit. 4. 4. 2014]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/jak-se-sijetextil-v-tovarnach-v-asii-banglades-cina-vietnam-p4d/zahranicni.aspx?c=A130506_140926_domaci_jav

VLČEK, Tomáš. Bilaterální vztahy České republiky a Vietnamské socialistické republiky Epolis.cz [online]. Publikováno 15. listopad 2008 [cit. 2. 4. 2014]. ISSN 1801-1438. Dostupné z: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/322-bilateralni-vztahy-ceske-republiky-a-vietnamske-socialistickerepubliky.html#_ftn3

ZVOLÁNEK, Pavel. Vietnam: Dějiny Vietnamu. VIETNAM.ASEAN.cz [online]. © 2009 – 2014, publikováno 1. 4. 2010 [cit. 28. 3. 2014]. Dostupné z: http://vietnam.asean.cz/clanek/834vietnam-pruvodce-dejiny-vietnamu

41

Smlouvy: Framework agreement on comprehensive partnership and cooperation between the European Union and its member states, of the one part, and the Socialist republic of Vietnam, of the other part.

Lisabonská smlouva 2010 Smlouva o EU a smlouva o fungování EU jsou v konsolidovaném znění podle Lisabonské smlouvy 2012.

Nařízení: Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 kterým se vydává celní kodex Společenství Nařízení EP a Rady (ES) č. 450/2008 kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) Nařízením EP a Rady (EU) č. 952/2013 kterým se stanoví celní kodex Unie Konsolidované znění nařízení (EHS) č. 3030/93 o společných pravidlech dovozu některých textilních výrobků pocházející ze třetí země

42

Made in Vietnam oblékáme EU

Recommend Documents