Vysoká škola polytechnická Jihlava Obor Cestovní ruch
Lyžování a význam lyžařských škol v České republice
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Mgr. Bohumír Machovec
Kratěnová Vendula
Jihlava 2009
Anotace Tato bakalářská práce pojednává o lyžování jako o celku a má být přínosem především pro ty, kteří chtějí vědět o lyžování něco víc než jen to, jak sjet rychle z kopce dolů. Je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. Teoretická část pojednává o historii lyžování, dále o rozdělení lyžařských disciplín. Najdeme v ní rady, jak si správně vybrat lyžařskou výzbroj a výstroj, rodiče naleznou doporučení, kdy a jak začít stavět své dítě na lyže. Neméně významná část je věnována bezpečnosti a chování na sjezdovkách. V praktické části nalezneme srovnání vybraných lyžařských škol, jejich nabízených služeb a především cen. Pomocí dotazníku jsme se snažili zjistit, jaký význam mají lyžařské školy na trhu v České republice.
Annotation This bachelor's degree thesis addresses skiing as a complex matter and therefore it is intended to be beneficial particulary for those, not just seeking advice how to make it quickly down the hill. Thesis consists of theoretical and practical part. The theoretical part considers history of skiing and its‘ disciplines. It gives advice how to obtain suitable equipment and at what age it is ideal to engage your children with skiing. Not less important part is dedicated to health and safety at ski slopes. The practical part compares selected number of ski schools, price lists and services provided. The importance of schools of ski on the Czech market is then disclosed in research.
Prohlášení: Prohlašuji, že tuto bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a pouze s pomocí uvedené literatury.
V Jihlavě dne 15.5.2009
Podpis: ……….…………
Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat panu Mgr. Bohumíru Machovcovi za cenné rady, ochotu a čas, které mi při zpracování bakalářské práce poskytl.
Obsah Obsah ................................................................................................................................ 5 Úvod.................................................................................................................................. 7 1. Cíl práce........................................................................................................................ 8 2. Historie lyžování........................................................................................................... 9 2.1. Historický vývoj lyžování ve světě........................................................................ 9 2.2. Historický vývoj lyžování v Čechách .................................................................. 11 3. Mezinárodní lyžařská federace – FIS ......................................................................... 12 4. Lyžařské disciplíny ..................................................................................................... 13 4.1. Severské lyžování ................................................................................................ 13 4.1.1. Skialpinismus................................................................................................ 13 4.2. Alpské lyžování ................................................................................................... 14 4.2.1. Slalom ........................................................................................................... 14 4.2.2. Obří slalom ................................................................................................... 14 4.2.3. Super obří slalom .......................................................................................... 14 4.2.4. Sjezd.............................................................................................................. 15 4.2.5. Alpská kombinace......................................................................................... 15 5. Technika sjíždění ........................................................................................................ 15 5.1. Carving................................................................................................................. 15 5.2. Telemark .............................................................................................................. 17 6. Lyžařská výbava ......................................................................................................... 18 6.1. Lyžařská výzbroj.................................................................................................. 18 6.2. Lyžařská výstroj................................................................................................... 25 7. Několik rad pro rodiče ................................................................................................ 29 8. Bezpečnost .................................................................................................................. 30 8.1. Subjektivní nebezpečí .......................................................................................... 30 8.2. Objektivní nebezpečí ........................................................................................... 31 8.3. Chování na sjezdových tratích ............................................................................. 33
5
8.3.1. Bílý kodex FIS .............................................................................................. 33 8.4. Chování na lanovce a vleku ................................................................................. 34 8.5. Obtížnost sjezdovek............................................................................................. 34 9. Kvalifikace lyžařských instruktorů............................................................................. 35 9.1. Kvalifikace v ČR ................................................................................................. 35 9.2. Kvalifikace APUL ............................................................................................... 36 9.3. Uznávání kvalifikací v zahraničí ......................................................................... 37 10. Srovnání lyžařských škol v jednotlivých střediscích ................................................ 38 10.1. Jizerské hory ...................................................................................................... 38 10.2. Krkonoše............................................................................................................ 39 10.3. Orlické hory ....................................................................................................... 41 10.4. Jeseníky.............................................................................................................. 42 10.5. Beskydy ............................................................................................................. 44 10.6. Šumava............................................................................................................... 45 10.7. Krušné hory........................................................................................................ 46 10.8. Vysočina ............................................................................................................ 47 11. Dotazník.................................................................................................................... 50 11.1. Vyhodnocení dotazníku ..................................................................................... 53 12. Závěr ......................................................................................................................... 68 Použitá literatura ............................................................................................................. 70
6
Úvod Lyžování je vášeň… Alespoň v dnešní době se jí stalo. Kdo jednou okusí adrenalin na dvou prkýnkách, těžko se ho vzdává. Kolem uší sviští čerstvý horský vzduch, slunce svítí, čerstvě napadený sníh praská a zároveň děláte něco pro své zdraví. Není to ideální kombinace trávení volného času? Pro mě zajisté ano. A dle zaplněných svahů v České republice i v zahraničí v tom zřejmě nebudu sama. Ale ne vždy bylo lyžování zábavou, jako je tomu v dnešní době. Mnohem dříve, než se z lyží stalo sportovní náčiní, sloužily jako dopravní prostředek, pomáhaly při lovu zvěře či při pohybu zasněženou přírodou. Postupně se z lyžování stal sport, který po desetiletí procházel vývojem až do dnešní doby, kdy je sjíždění svahu jednou z hlavních zimních radovánek všech generací. Nejen vývojem lyžování se chci ve své práci zabývat. Čtenáři této práce bych nejprve chtěla přiblížit nejen historii lyžování, ale také například to, jak si správně vybrat lyžařskou výzbroj a výstroj, ráda bych uvedla pár rad pro rodiče – nelyžaře, kteří netuší, kdy a jak začít stavět svou ratolest na lyže. Důležité také je, jak se správně chovat na sjezdovkách. Ve druhé části práce se budu věnovat vytvoření dotazníku, který byl vytvořen ke zjištění významu lyžařských škol v České republice. Dle mínění jedné části veřejnosti jsou lyžařské školy jedinou možnou cestou, jak se naučit lyžovat. Naopak druhá skupina v nich vidí jen zbytečně vynaložené peníze s minimálními výsledky. Proto by mě, jako instruktorku v jedné takové škole zajímalo, zda má smysl provozovat lyžařské školy či nikoli. Doufám, že si každý, komu se tato práce dostane do rukou najde to, co hledal, že se dozví něco nového anebo jednoduše dostane chuť na to, aby oprášil na půdě staré práskačky a vyrazil do přírody trochu se pobavit.
7
1. Cíl práce Lyžování je vysoce atraktivní zimní sport těšící se velké popularitě jak odborné tak široké veřejnosti. Cílem této práce je přiblížit čtenáři lyžovaní nejen jako sport a formu aktivního odpočinku, ale také shrnout tuto disciplínu v historickém kontextu. Specifikem práce je pak fenomén lyžařských škol na českém trhu a v neposlední řadě také instruktáž k pořízení odpovídajícího lyžařského vybaveni, shrnutí lyžařských stylů a pohled na nové světové i domácí trendy.
8
2. Historie lyžování 2.1. Historický vývoj lyžování ve světě Vývoj lyží a lyžování je úzce spjat s vývojem samotného lidstva. Nejstaršími historickými doklady o existenci lyží jsou skalní a jeskynní kresby, vykopávky a rašeliništní nálezy v Norsku, Finsku, Švédsku, Mongolsku, Číně a Koreji. Předchůdcem lyží byly zřejmě sněžnice, které se používaly v arktických a subarktických oblastech Evropy a Kanady. Lyže znamenaly kvalitativní změnu sněžnic, umožnily nový druh lokomoce člověka na sněhu, tj. klouzání a jízdu. Pro toto období, zvané předsportovní, je charakteristické užívání lyží v oblasti pracovní a bojové. Lovci zvýšili svou rychlost, lesníkům zase výrazně zjednodušily práci. Za kolébku lyžařského sportu můžeme považovat oblast jižního Norska, kraj Telemarken. Tamější venkovské obyvatelstvo velmi dovedně lyžovalo. S rozvojem průmyslu přicházeli selští chlapci za prací do Osla (Kristiánie), přivezli s sebou svoje lyže a ve volných chvílích se bavili lyžováním. Jejich technika se stala základem norského lyžování. Zpočátku byly lyže a lyžování považováno za kuriozitu lidové zábavy, ze které se vyvinul sport. Z původně dopravního prostředku se stávají lyže sportovním náčiním. Městské obyvatelstvo se začíná zajímat o lyžování a roku 1877 je založen Christiana – Ski – Club, který je považován za mezník lyžařského hnutí. Vynikající výkony a techniku předváděli Sondre Arsen Norheim, otec telemarku, dále potom bratři Mikkel a Torus Hamestveidtové, kteří dali podnět k založení první lyžařské školy, která v Oslu působila od roku 1880 až do roku 1890. Významnou osobností začátku sportovního lyžování byl také norský přírodovědec a polární badatel Fridtjof Nansen, který v roce 1888 podnikl expedici napříč Grónskem, při které použil kromě jiného i lyže a napsal o této výpravě knihu, která měla obrovský úspěch a přispěla k popularizaci lyžování.
9
Odrazovým můstkem sportovního a rekreačního lyžování se stala norská technika vhodná pro mírně zvlněný terén skandinávské krajiny. Norská škola je charakterizována vzpřímeným postojem a úzkou stopou. Při jízdě se používalo dvou holí, zatáčelo se pomocí telemarku a kristiánky se začaly uplatňovat kolem roku 1840. [1] Rokem 1891 končí historická etapa základních kroků v rozvoji lyžování, začíná éra hledání nejvhodnější techniky sjíždění. Matyáš Žďárský, moravský rodák, je jednou z osobností v dějinách lyžařství. S jeho jménem je nerozlučně spjat jeden ze základních vývojových článků lyžařské techniky. Žďárský, původem z Kožichovic u Třebíče, byl velkou osobností v dějinách lyžování. Stal se zakladatelem alpské techniky jízdy na lyžích. Studoval v Mnichově na umělecké akademii a v Curychu na Polytechnice, po krátkém pobytu v cizině se r. 1889 usadil na statku v Habernreithu u Lilienfeldu v Dolním Rakousku a celý zbytek života věnoval lyžování. V roce 1897 vydal v Hamburku příručku „Die alpine Lilienfelder Skilauftechnik“, která vyvolala mezi lyžaři bouři nevole. Zadarsky totiž prohlásil v té době výhradně používanou norskou techniku za nevhodnou pro jízdu v alpském terénu, zavrhl dlouhé lyže, zdůrazňoval bezpečnost jízdy a odmítal přímé sjíždění svahů. Zásluha Mathiase Zdarskeho spočívala především v tom, že byl prvním, kdo zvolil vědecký přístup k technice jízdy na lyžích. Také jeho vázání, k jehož konečné podobě dospěl po šestiletém experimentování, bylo pokrokem. Bylo kovové a umožňovalo pohyb paty směrem nahoru a zabraňovalo posunutí chodidla do stran. Díky tomuto vázání bylo možno používat k jízdě oblouky krátkého poloměru. [4] Na podzim roku 1896 vyšla jeho kniha Lilienfeldská lyžařská technika – Návod pro každého dokonale ovládat lyže v krátkém čase. Kniha byla vydána v hamburském nakladatelství, u kterého vyšla také Nansenova kniha. Po knize byl veliký zájem. Druhé vydání neslo název Alpine – Lilienfelder – Skilauftechnik (Alpská Lilienfeldská technika jízdy na lyžích). Během několika let se dočkala čtrnácti vydání, v roce 1925 byla vydána naposledy, posedmnácté. Charakteristickým znakem této techniky byly oblouky v pluhu a přívratné oblouky s oporou o jednu hůl. Vytvořil celý výukový systém, který se výrazně lišil od norského. Žďárského základy techniky jsou platné i
10
v současném pojetí – předsunutí vnitřní lyže, laterální posunutí těžiště těla do středu tvořeného oblouku, zatížení tlakem proti vnější lyži. Matyáš Žďárský je považován za otce alpského lyžování. [1]
2.2. Historický vývoj lyžování v Čechách Počátky lyžařství v Čechách spadají do druhé poloviny 19. stol. Již v 60. letech se zakládají různé spolky a mezi nimi také spolky určené sportu. Šlo o světový trend zcela nového myšlení, které bylo zaměřené na tělovýchovu a sport. Realizovat hlásané ideály o tělovýchově a sportu v Čechách nebylo jednoduché. Rozvíjející se sportovní hnutí naráželo na nepochopení konzervativní veřejnosti a na nedůvěru úřadů a církve, ale i přesto od 70. let 19. století existoval ve střední Evropě čilý lyžařský ruch a čeští lyžaři patřili k průkopníkům tohoto sportu. Přední místo mezi nimi zaujímá Josef Rössler – Ořovský, významný český propagátor sportu a zakladatel lyžování v Čechách. [4] Josef Rössler – Ořovský objednává u skandinávské firmy Heide dva páry lyží, v roce 1887 zakládá Lyžařský kroužek při bruslařském klubu v Praze a absolvuje první lyžařské experimenty. [1] Tradice českého lyžování se začala psát již brzy poté, co hrabě Harrach přivezl do Čech první lyže. Původně je přivezl pro své lesní dělníky, aby jim usnadnil pohyb po zasněžených horách. Lyžování se však ujalo neobyčejně rychle a rozšířilo se mezi všechny vrstvy obyvatelstva. Po vzoru jiných zemí, zejména severských, se i u nás brzy začaly pořádat první lyžařské závody. Ty úplně první se konaly v roce 1895 v Kozinci. Myšlenka vytvořit celonárodní lyžařskou organizaci se zrodila téměř se vznikem našeho spolkového lyžování. Zakladateli byli Český ski klub Vysoké nad Jizerou, Lyžařský klub pražský a Ski klub Jilemnice. Zástupci všech tří lyžařských klubů se sešli především z iniciativy Josefa Rösslera – Ořovského v listopadu roku 1903 v hostinci Ráj v Jablonci nad Jizerou a založili zde „Svaz lyžařů v Království českém“, jehož předsedou byl zvolen Jan Buchar. [2]
11
3. Mezinárodní lyžařská federace – FIS Týden zimních sportů, pořádaný pod záštitou MOV 25.1. – 4.2. 1924 v Chamonix, vešel do dějin lyžařství jako I. ZOH. V rámci tohoto historicky významného závodu se 2. února 1924 v Chamonix sešel mezinárodní lyžařský kongres s hlavním bodem programu: realizovat rozhodnutí pražského kongresu z předchozího roku – založit Mezinárodní lyžařskou federaci. FIS je vrcholným orgánem ve všech otázkách dotýkajících se mezinárodního lyžařského sportu. Tvoří ji národní lyžařské svazy, které vyslovily souhlas se statutem FIS a byly přijaty za členy FIS. Cílem FIS je rozvíjet lyžařský sport, sledovat a usměrňovat jeho vývoj, vytvářet přátelské vztahy mezi členskými svazy, nepřipouštět diskriminaci mezi národními svazy nebo jejich členy z rasových, náboženských, politických nebo jiných důvodů; pořádat mistrovství světa a jiné soutěže schválené kongresem FIS nebo představenstvem FIS; vydávat závodní pravidla, schválená kongresem FIS; uznávat jen mezinárodní soutěže, které jsou v souladu se statutem a pravidly FIS; rozhodovat jako nejvyšší odvolací instance o protestech týkajících se mezinárodních závodů. Orgány FIS jsou: kongres, předsednictvo, výkonný výbor a technické komise. Nejvyšším orgánem FIS je kongres, řádný kongres se schází každý druhý rok. V období mezi dvěma kongresy řídí veškeré záležitosti FIS předsednictvo, které je za svou činnost odpovědno kongresu; tvoří je prezident, čtyři viceprezidenti, generální sekretář a maximálně 12 členů. Hlavní těžiště a význam práce FIS spočívá v řízení a usměrňování vývoje lyžařského závodního sportu, především na vrcholných světových soutěžích, ZOH, mistrovstvích světa, světových pohárových soutěžích apod., vyhotovuje tzv. bodové listiny, zařazující závodníky podle výkonnosti do pořadí. [4] V roce 1931 začala mezinárodní lyžařská federace organizovat první závody v alpském lyžování. V roce 1936 byla na zimních olympijských hrách představena kombinace (slalom a sjezd) jako disciplína pro muže i ženy, ale teprve roku 1948 v Chamonix byly tyto dvě disciplíny začleněny do olympijského programu samostatně.
12
Každoroční světový pohár, založený roku 1967, zahrnuje zhruba 70 závodů a jednou za dva roky se nejlepší světoví lyžaři utkají na mistrovství světa. [1]
4. Lyžařské disciplíny Základními dvěma odvětvími lyžování jsou alpské lyžování (zastarale sjezdové), při kterém lyžaři sjíždějí kopec mezi brankami, a na severské lyžování (dříve klasické), zahrnující kromě běhu na lyžích také skoky na lyžích a severskou kombinaci, která zahrnuje běh a skoky. [3]
4.1. Severské lyžování Při běhu na lyžích se lyžař vybavený běžkami, vázáním, hůlkami a botami, pohybuje vlastní silou v zasněženém terénu, přičemž může překonávat i větší či menší svahy. K pohybu se používají dvě základní techniky: tzv. klasický běh, při kterém lyžař provádí pohyb podobný normálnímu běhu, ovšem při každém kroku se na příslušné lyži sklouzne, a tzv. bruslení, při kterém se lyžař sklouzává střídavě šikmo do stran a na konci skluzu se vždy odrazí k dalšímu skluzu na druhé lyži, která je téměř kolmo k první. [3]
4.1.1. Skialpinismus Alternativou běhu na lyžích při pohybu ve vysokohorském terénu je tzv. skialpinismus, ve kterém se lyžování kombinuje např. s horolezectvím. Jedná se o kombinaci chůze do kopce na speciálních lyžích opatřených odnímatelnými stoupacími pásy a lyžování z kopce ve volném terénu. Nejvýraznější odlišností je skialpinistické vázání, které musí splňovat dvě základní podmínky a to režim chůze a režim lyžování. Další odlišností ve výbavě jsou stoupací pásy, které jsou na kluzné straně opatřeny chloupky a druhou stranou se lepí na skluznici pro chůzi do kopce. Skialpinismus se provozuje ve volných terénech, je náročný na fyzickou kondici. [1]
13
4.2. Alpské lyžování Alpské lyžování je disciplína závodního lyžování, v němž se závodník snaží o projetí dané trati ze svahu dolů v co nejkratším čase. Trať je na svahu vyznačena bránami, které závodníci musí projet způsobem odpovídajícím pravidlům konkrétní disciplíny.
4.2.1. Slalom Slalom se jezdí na trati, která je nejkratší ze všech disciplín a má brány nejblíže u sebe. Dosahované rychlosti jsou nejnižší ze všech disciplín a závodníci trať projíždějí krátkými oblouky v rychlém sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem. Doporučená vzdálenost tyčí od sebe je asi 13 metrů.
4.2.2. Obří slalom Trať pro obří slalom je delší než pro slalom a brány jsou minimálně 10 metrů od sebe. Dosahované rychlosti jsou vyšší než u slalomu a závodníci trať projíždí delšími oblouky ve volnějším sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem. Obří slalom se také označuje GS (z anglického Giant Slalom).
4.2.3. Super obří slalom Trať pro super obří slalom je delší než pro obří slalom a brány jsou zhruba 25 metrů od sebe. Dosahované rychlosti jsou vyšší než u obřího slalomu a závodníci trať projíždějí dlouhými oblouky. Trať obvykle obsahuje také skoky a sjezdové pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem. Super obří slalom se také označuje Super-G (z anglického Super Giant Slalom).
14
4.2.4. Sjezd Sjezd je nejrychlejší disciplínou alpského lyžování. Trať je nejdelší ze všech disciplín a brány v podstatě jen ohraničují trať. Sjezd obsahuje náročné oblouky ve vysokých rychlostech, skoky a rovné pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem.
4.2.5. Alpská kombinace Alpská kombinace se skládá z jednoho kola sjezdu a dvou kol slalomu. Všechny časy jsou sečteny a vítězem je závodník s nejkratším celkovým časem. Sjezd a slalom do kombinace se konají odděleně od samostatných disciplín a jsou také kratší. [3]
5. Technika sjíždění V součastné době existuje několik technik sjíždění svahů. Tou nejčastěji vyučovanou a zároveň nejmodernější je carving. Pro zajímavost uvedu také pár informací o telemarku, který se především v zahraničí opět stává velice populární a pomalu se dostává i na naše sjezdovky.
5.1. Carving V 80.letech 20.století lyžování procházelo asi svou největší krizí od svého vzniku. Bylo rychle a razantně vytlačováno snowboardingem, oslovujícím zejména mladou generaci pro svou nevázanost, uvolněnost a zcela novou dimenzí prožitků a emocí při sjíždění zasněžených hor. Za novou epochu rozmachu lyžování lze považovat konec 20.století. V roce 1991 spatřily světlo světa carvingové lyže od firmy Kneissl a Elan. Carving je anglický název pro řezání, ve sjezdovém lyžování znamená techniku řezaných oblouků, při které je zdůrazněno hranění. Carvingové lyže mají tzv. telemarský – carvingový tvar, tj. širokou špičku i patu a úzký střed, který způsobuje
15
jejich autokinetiku, vyplývající z daného bočního vykrojení. Silně vykrojené lyže zahajují oblouk rychle a snadněji než lyže staré tradiční konstrukce. Jejich začátky však vůbec nebyly jednoduché. Profesionální učitelé lyžování a zkostnatělé lyžařské svazy nepochopily výjimečnou šanci pro lyžování. Naštěstí zejména díky jednotlivým osobnostem v alpských zemích se carving šířil nezadržitelně dál. Do výukového plánu lyžařských škol vstupuje fenomén carvingu poprvé ve Švýcarsku. Už v roce 1997 se celková produkce carvingových lyží u světových výrobců blíží k 98% vykrojených lyží. Carving zjednodušil sjezdové lyžování a jeho výuku. Zpřístupnil bezpečné a dynamické lyžování plné prožitků celé lyžařské populaci. Je spojen nejenom s novou technologií ve výrobě lyží a novou technikou lyžování, ale i s novým myšlením a vztahem k lyžování, které se stalo volnějším, variabilnějším a osobitějším. Carving dále přispěl k urychlení učebního procesu a ke zkrácení doby nutné ke zvládnutí bezpečného lyžování. Nový tvar (vykrojení a rádius) a délka (výrazně kratší) umožňují tisícům amatérských lyžařů zažít při podstatně nižších rychlostech stejné pocity, jako mají nejlepší závodníci. To je hlavní důvod proměny sjezdového lyžování – nové prožitkové lyžování – carving je hra s obloukem, s rychlostí a polohou těla, která zprostředkovává emocionální prožitek z úspěchu. Dalším důvodem je výrazně nižší fyzická náročnost, bezpečnost a nenáročnost na složité a nepřirozené pohyby. Kratší délka umožňuje začátečníkům výrazně rychlejší pokroky. To jsou hlavní důvody, proč se carvingové lyže tak rychle rozmohly a proč jsou k dispozici snad ve všech půjčovnách lyžařských škol a využívány při rychlé, efektivní, emotivní a zábavné výuce lyžování. [1] Samozřejmě carving má i svá negativa. Je to především potřeba širší sjezdovky, u funcarvingu dobře upravené, dále potřeba více místa na sjezdovce. U funcarvingu je nutná fyzická připravenost nohou. Co se týče příčného křižování sjezdovky (dlouhé oblouky přes celou sjezdovku), je nutné neustále sledovat situaci nad sebou, protože jinak může hrozit srážka s jinými lyžaři. Dalším nebezpečím je možnost čelní srážky s jiným carverem při uzavírání oblouku na vrstevnici. Nevýhodou je také široký rozsah,
16
rychlost a nepředvídatelnost carverových oblouků. Na více vykrojených lyžích téměř nelze jet smýkané oblouky a obtížně se smykem brzdí. Po poctivě zdolaném svahu se dostaví únava stehenních svalů. U funcarvingu při delším ježdění u netrénovaného jedince hrozí riziko úrazu z únavy (kolenní vazy). Někdo se není schopen zbavit návyků z klasických lyží. Na slalomkách a funcarverech nelze běžným způsobem zatáčet ve velmi hlubokém sněhu. [20]
5.2. Telemark V alpských zemích se stává telemark stále více populární a v nabídce lyžařských škol ve např. ve Švýcarsku je stejně běžný jako výuka carvingu či snowboardingu. U nás ho lyžařské školy také začínají zařazovat, především pro zpestření nabídky a pro jeho vliv na zlepšení celkových lyžařských dovedností. Filozofií telemarku je veselá mysl, ladnost pohybu a svoboda lyžařského ducha. „Volná pata – volná mysl“ („Free heel – free mind). První telemarkové stopy se objevily na svazích v krajině Morgendálu. Rozvojem vázání, které pevně fixovalo patu k lyžím upadla technika telemarkového lyžování v 50. a 60. letech 20. století ve střední Evropě do zapomenutí. Jenom ve Skandinávii se průběžně zachovala a dále rozvíjela. Ke znovuobjevení dochází v USA v 70. letech, kdy někteří členové horské služby začínají používat na inspekčních túrách lehčí běžecké, posléze speciální telemarkové lyže. Hlavní odlišností jízdy na telemarku je volná pata. Od toho se odvíjí i hlavní rozdíly mezi výbavou pro telemark a sjezdové lyžování. Boty musí umožnit pokrčení špičky chodidla. Jsou uchyceny v přední části v čelistech vázání a patu upíná lanko s nastavitelnou pružinou. Výběr lyží je stejný jako pro sjezdové lyžování. Princip zatáčení je založen na kroku, ale na rozdíl od carvingu vykračujeme do oblouku vnější lyží. Telemark se vzájemně ovlivňuje skialpinismem. [1]
17
6. Lyžařská výbava Dnešní trh je doslova přesycen nabídkou lyžařské výzbroje a výstroje. Firmy se každý rok předhánějí, kdo přijde s nějakou novinkou, ale více méně je to spíše marketingový trik na zákazníky, protože toho již není mnoho nového k vymyšlení. Naprostý laik, který si chce pořídit novou výbavu, proto často spoléhá na rady odborníků ve specializovaných obchodech, kteří se ale občas jako odborníci pouze tváří, ale jejich znalosti poněkud pokulhávají. Protože lyžařská výbava není zrovna levná záležitost, měl by si každý před jejím nákupem zjistit co nejvíce informací a nevybírat lyžařský set jen podle barvy, která se nám líbí, jak se to nejednou stává. Dalším, neméně důležitým parametrem při nákupu lyžařské výzbroje a výstroje je to, do jaké míry bude vybavení využito. Pro toho, kdo tráví na horách jen pár dní v roce a není zcela zdatným lyžařem, pro začátečníka, který si není jistý, zda ho bude lyžování bavit či pro děti, které rychle rostou, jsou v téměř každém středisku k dispozici půjčovny, kde je možno zapůjčit si celé sety za rozhodně rozumnější cenu, než je cena za pořízení nového vybavení.
6.1. Lyžařská výzbroj Do kategorie lyžařské výzbroje patří lyže, lyžařské boty, vázaní a hole. Lyže Skutečně univerzální lyže neexistují. Pro každý druh terénu i styl jízdy se hodí jiné. Mezi lyžemi jsou velké rozdíly. Výběr záleží na kvalitě lyžaře a terénu, v němž se bude pohybovat. Jiné se hodí pro jízdu na upravené sjezdovce, jiné ve vysokém sněhu Schopnosti a zkušenosti lyžaře by měly být prvním měřítkem, jaké lyže si vybrat. Pro první kroky na sněhu se hodí lyže měkké. Lehce točivé lyže jsou vhodné na učení lyžování. Pro rychlejší jízdu a pro toho, kdo je schopen vytvořit oblouk na hranách je vhodnější lyže tvrdší. Délka lyží se oproti minulosti výrazně zkrátila. Už zdaleka neplatí, že lyže musí přečnívat lyžaře, naopak moderní trendy uvádějí, že ideální jsou lyže o 10 až 20
18
centimetrů kratší než postava jejich uživatele, ale samozřejmě záleží především na zkušenostech lyžaře a typu lyží. Novinkou posledních let jsou speciální modely pro ženy, přizpůsobující se jejich menší tělesné konstituci i síle. Liší se také designem. Nabídka sjezdových lyží je v dnešní době ve většině specializovaných obchodů prakticky vyčerpávající. Zákazník je tedy při výběru limitovaný pouze cenou, kterou je ochotný za nové lyže zaplatit. Aby nám nové lyže sloužily k plné spokojenosti, musíme racionálně zvážit: • úroveň svých lyžařských dovedností (začátečník, expert apod.); • terén, ve kterém se budeme převážně pohybovat (upravené sjezdovky, volný terén, naše hory, alpské svahy) • preferovaný charakter jízdy (krátký oblouk, dlouhý oblouk, rychlá nebo spíše pomalejší jízda).
Parametry lyží 1.Délka lyží Je dána zejména charakterem jejich použití, podle kterého výrobci své produkty zařazují do určitých kategorií. V rámci každé kategorie je pak nutný výběr vhodné délky podle vlastních tělesných proporcí a osobních preferencí. 2. Boční vykrojení lyží – rádius Rádius je jeden z nejdůležitějších parametrů při výběru lyží. Udává poloměr kružnice, kterou při oblouku opisujeme (tedy její část). Podle rádiusu se rozdělují lyže do různých kategorií. Výraznou měrou ovlivňuje celkový charakter jízdy, zejména pak velikost oblouků. Každá kategorie je charakteristická určitým rozsahem rádiů nabízených lyží. V rámci kategorie je pak nutný výběr podle vlastních preferencí. Velikost rádiusu lyže je ovlivněna její délkou. Stejný typ lyží má v různých délkách různé rádiusy.
19
3.Geometrie lyže Je určena šířkou lyže ve špičce, středu a na konci a vzájemnými poměry těchto rozměrů. Celkově širší lyže mají dobré vlastností v hlubokém nebo problematickém sněhu. Široká špička lyže umožní rychlejší a agresivnější zahájení řezaného oblouku. Široký konec lyže se bude projevovat silou ve fázi ukončení oblouku. Užší konec lyže pak lépe umožní případné dokončeni oblouku smykem. 4. Tvrdost lyže ve flexi (ohybu) Jedná se o parametr, který udává, jaká síla musí být vyvinuta k tomu, aby došlo k prohnutí lyže. Platí pravidlo, že čím „tvrdší" je lyže, tím obtížnější bude její prohnutí. Zároveň však bude její vedení stabilnější, hlavně na tvrdém povrchu. Čím měkčí je lyže, tím snáze ji lyžař při jízdě prohne, ale na tvrdém povrchu nebude v oblouku tak stabilní jako lyže tvrdší. Z toho vyplývá, že lyže měkčí jsou určeny hlavně pro začátečníky a rekreační lyžaře, sportovní lyžař a závodník sáhne po lyži tvrdší. Při volbě tvrdosti lyže bychom měli přihlédnout také k hmotnosti jejího uživatele – platí, že čím těžší lyžař, tím tvrdší lyži by měl volit. 5.Tuhost lyže ve zkratu (torzi) Tento parametr udává, jak obtížně je možné lyži zdeformovat – zkroutit tak, aby její jednotlivé podélné části – špička, střed, pata nebyly v jedné rovině. Možnost uvést lyži do zkratu je vlastnost negativní, a proto se výrobci lyži snaží tento jev co nejvíce konstrukčně omezit. V praxi to znamená, že pokud bude lyže příliš mělká ve zkrutu, lyžař může v oblouku správně uvést střed lyže pod vázáním na hranu, ale její přední a zadní část budou pokračovat více či méně naplocho – nedojde k jejich zahranění. Kvalita jízdy, především na tvrdé trati, bude tedy značně omezená. [10]
Řazení dle kategorií 1.
Speed short turn = slalomka = krátky oblouk •
doporučená délka 150 – 165 cm
Slalom top – imitace závodních modelů, pro velmi dobré lyžaře, rádius kolem 13 metrů dle znovu změněných FIS pravidel Slalom performance – „podmodely“ slalom top lyží, pro sportovní lyžaře
20
2.
Speed long turn (racevarcer) = obřačka = delší oblouk •
doporučená délka 170 – 180 muži, 160 – 170 ženy
Rádius kolem 17 metrů a více, větší náročnost, větší rychlost 3.
Cross, skicross
Často pouze „rychlá“ allround top nebo long turn s jiným designem 4.
Allround = univerzálka •
doporučená délka – výška postavy minus 10 – 15 cm (sportovní lyžař 5 cm)
Allround top – pokročilý až sportovní lyžař, odpouští chyby Allround – začátečník až mírně pokročilý lyžař, velmi odpouští chyby Dle výrobců „univerzálka na všechno“ dle délky od 13, častěji 15 až 17 metrů rádius v rozmezí 160 – 180 cm 5.
Allmountain •
doporučená délka – výška postavy mínus 10 – 15 cm (sportovní lyžař 5 – 10 cm)
„Americký“ přístup, lyže na vše, 50 : 50 – terén : trať. Obdobné délky a rádius jako allround, celkově širší. 6.
Multicondition •
doporučená délka – výška postavy mínus 10 – 15 cm, sportovní lyžař 5 – 10 cm)
Nová kategorie pro „skloubení“ race vlastností (slalom, upravené tratě, dobré hranění, funcarving) s vlastnostmi freeridové lyže (volný terén). Pevná torze, měkčí flexe, celkově široké. 7.
Free ski – twintips, slopestyle, freestyle, freeride, telemark
8.
Funcarver – již mrtvá kategorie lyží, došlo k velkému přiblížení s lyžemi short turn [1]
Vázání a podložka pod vázání Sjezdové vázání pevně upíná sjezdovou botu k lyži. Dokonalá pevnost spojení zaručuje přesný přenos lyžařových řídících impulsů na lyže. Kromě pevnosti musí
21
moderní vázání vykazovat i určitý stupeň elasticity, která zabraňuje nežádoucímu vypnutí lyže při podkritické míře zatížení. Naopak při kritické míře zatížení musí vázání bezpečně uvolnit botu od lyže a to v předozadním, bočném, diagonálním i různě kombinovaném směru působení sil. Horní hranice vypínacích sil je jedním z kritérií pro výběr vhodného vázání. Vybíráme vždy vázání s takovým rozsahem stupnice, aby se jeho následné nastavení pohybovalo v rozmezí dvou třetin až tří čtvrtin škály. Pro hrubý odhad vhodného rozsahu vypínacích sil vázání platí, že průměrný lyžař bude mít vázání nastaveno na hodnotu danou jednou desetinou jeho hmotnosti. K tomu je však zapotřebí ještě zohlednit věk lyžaře, jeho technickou vyspělost, fyzickou zdatnost a zdravotní stav. Vázání by mělo mít přibližně následující rozsah vypínacích sil: • pro děti do 10 let - stupnice do 3 DIN • děti od 10 do 15 let - stupnice do 6 DIN • ženy, mládež - stupnice do 10 DIN • muži - stupnice do 12 - 14 DIN • závodní lyžaři - stupnice do 24 DIN Přesné nastavení vypínacích sil v možném rozsahu vázání je nutné ponechat odbornému servisu, ve kterém požadovanou hodnotu odvodí od fyziognomických parametrů lyžařovy postavy a úrovně jeho technické vyspělosti. Hodnota nastavená na špičce lyžařského vázání by měla odpovídat hodnotě na patním automatu. Výhodou u některých typů vázání je možnost rychlého přizpůsobení vázání pro použití boty jiné velikosti. Pokud je vázání vybaveno tímto systémem, mělo by se jednat výhradně o systém umožňující současný posun obou dílů vázání - tj. špičky i paty. Toto je již samozřejmé hlavně u speciálních modelů, vyvinutých pro potřeby půjčoven lyžařského vybavení. Další pozoruhodnou funkci, kterou někteří výrobci vybavili svá vázání či spíše celé sety lyže – deska – vázání, je možnost předozadního posunu celého vázání
22
zpravidla do třech poloh: přední poloha, při které lyže snáze točí, neutrální poloha a zadní poloha, která umožní lepší ovládání lyží v hlubokém sněhu. Důležitou součástí lyžařského setu je podložka, umístěná mezi vázáním a lyží. Tato deska může být buď přímou součástí lyže, součástí vázání, nebo samostatnou doplňkovou deskou, tzv. lifter. Čím dál tím častěji je zvyšující element nedílnou součástí setu lyže-deska-vázání. Toto zvýšení s sebou přináší několik výhod: • umožňuje větší úhel hranění • omezuje možnost styku boty se sněhem při výrazném náklonu • zlepšuje pákové poměry, díky zesílenému tlaku lyže lépe drží na hraně • umožňuje snadnější a rychlejší přehranění Velikost zvýšení polohy lyžařské boty nad sněhem volíme podle druhu lyže a preferovaného stylu jízdy. Zvýšením můžeme dosáhnout v extrémním případě až hodnot okolo 100 mm. Při závodním lyžování je výška boty nad sněhem omezena pravidly. Důležitou podmínkou, kterou by měl systém lyže – deska – vázání – bota splňovat, je zachování přirozeného, tj. plynulého průhybu lyže v průběhu oblouku po celé její délce. Jinak řečeno, bota, upevněná do lyžařského vázání, by neměla spolu s ním tvořit tuhý, neohebný blok přibližně ve středu lyže. Toho je docíleno různými flexibilními systémy uchycení vázání, respektive podložky k vlastní lyži. V dnešní době většina firem, které vyrábějí lyže, současně vyvíjí i vlastní vázání. To s sebou přináší rozvoj nedělitelných systémů lyže + zvyšující prvek + vázání. Jednotlivé prvky těchto systémů jsou vzájemně ideálně sladěny. Nespornou výhodou těchto setů je také jejich snadné uvedení do provozu, odpadá složitá montáž vázání na lyže. Lyžařské vázání musí být doplněno bezpečnostními brzdami. Při nákupu lyžařského setu důrazně dbáme na to, aby byly použité brzdy dostatečně dlouhé a tedy účinné, zvláště pokud došlo k dodatečnému zvýšení setu podložkou.
23
Sjezdové boty Základním požadavkem na sjezdovou botu je její dokonalá schopnost přenášet impulsy z nohy lyžaře na lyži. Aby byla tato podmínka splněna, musí bota pevně fixovat chodidlo a bérec v požadovaných směrech při přijatelné míře pohodlí. Klíčovými kritérii pro výběr lyžařských bot je celková tuhost jejich skeletu a hodnota tzv. dopředné flexe. Zpravidla se tato hodnota pohybuje v rozsahu IF (index flexe) 40 u nejměkčích modelů až k IF130 u modelů tvrdých. Hodnoty IF však nelze mezi jednotlivými značkami bot srovnávat, proto je nutné vycházet z upřesňujících údajů uváděných jednotlivými výrobci, doporučení prodejců a z vlastních pocitů a zkušeností. V současné době se na trhu vyskytují nejčastěji tyto základní druhy sjezdové obuvi: • Klasický čtyř až pětipřezkový typ s předním nástupem – jedná se o osvědčenou a nejpoužívanější konstrukci. V této podobě se vyrábějí lyžařské boty pro všechny výkonnostní skupiny lyžařů. Jsou zpravidla rozděleny na modely pro závodníky a experty, sportovní lyžaře a lyžaře rekreační. Některé modely jsou přímo určené pro použití ve volném terénu nebo pro freestyle. • Jedno až dvoupřezková bota s takzvaným zadním nástupem – tyto lyžařské boty bývají určené rekreačním lyžařům, ale pro jejich nesporné nevýhody je nelze doporučit. Těmito nevýhodami jsou především konstrukcí omezená možnost nákleku a nerovnoměrná síla upnutí chodidla a bérce v botě.
Zásady výběru sjezdové obuvi • Rozhodně se při výběru nové lyžařské obuvi nezaměřit pouze na jednu značku. Lyžařské firmy dnes nabízejí v jednotlivých kategoriích boty podobné kvality, ale tvary skeletů se mohou značně odlišovat. Doporučuje se tedy vyzkoušet obuv od různých výrobců. • Začátečníci nebo slabší lyžaři by rozhodně neměli volit obuv určenou pro vyspělejší jezdce.
24
• Soustředit se na zvolení správné velikosti obuvi. Často lyžaři chybně volí příliš velkou velikost. Velikost lyžařských bot by se neměla výrazně odlišovat od velikosti ostatních druhů používané obuvi. Počítáme s tím, že celkové se vnitřní botička postupem času „slehne", rozdíl tak může činit až půl čísla. Toto „slehnutí" však není příliš znatelné co do délky boty. Při prvním nasazení lyžařských bot můžeme před zapnutím přezek lehce cítit dotyk nejdelšího prstu o přední stěnu botičky, po přiměřeném zapnutí přezek se zpravidla chodidlo lépe „usadí" a prsty se vpředu od stěny oddálí. Při nákupu lyžařské obuvi setrváme v obou botách vybraného modelu nejméně 15 minut, zkoušení doplňujeme lyžařskými pohyby, i při pocitu, že právě ta velikost, kterou máme na sobě, je ta vhodná, zkusíme i menší variantu. • Při výraznější individuální deformaci nohy existuje možnost dodatečného upravení skeletu boty tepelným vytvarováním plastu. Tento úkon provádějí výhradně specializované lyžařské servisy. [10]
Hole Délka – k postavě lyžaře na lyžích, obrátíme hůlku kloboučkem vzhůru, uchytíme hůlku nad kloboučkem, hůlka opřená o zem, paže je v pravém úhlu.
6.2. Lyžařská výstroj Lyžařskou výstrojí se rozumí oblečení, lyžařské brýle, rukavice a ochranné pomůcky jako jsou přilby, chrániče páteře a ochranné šortky.
Oblečení Oblečení pro lyžování musí být funkční a příjemné. Současní výrobci vybavují oblečení např. kvalitními prodyšnými materiály s ochrannou membránou proti větru a vlhkosti, lepené švy apod. S ohledem na širokou škálu aktivit na sněhu, je vysoká odolnost proti vlhkosti a zároveň dostatečná prodyšnost, zabraňující pocení, nutnou podmínkou pro výběr oblečení.
25
Při celkové skladbě oblečení platí pravidla o nutnosti využívat více vrstev. Základem je vrstva spodního prádla z materiálů, které se vyznačují schopností odvádět pot od těla a zároveň tepelně izolovat. Jako střední vrstva je vhodná fleecová mikina, určitě je vhodnější než teplý vlněný svetr. Při pobytu v mimořádně chladném prostředí můžeme přidat další fleecovou mikinu. Lyžařská bunda by měla mít dostatečný počet větracích otvorů, kapuci, množství specializovaných kapes a proti sněhový pás zabraňující pronikání sněhu pod svrchní část oděvu. Lyžařské kalhoty jsou vhodné se zvýšeným pasem na zádech, šlemi a návleky v nohavicích, které zabraňují vniknutí sněhu do bot. Nepoužíváme-li z nějakých důvodů při lyžování přilbu, ale čepici, měli bychom při jejím výběru brát v úvahu několik doporučení. Lehký vzdušný materiál je základní podmínkou. Vhodné jsou čepice se speciální vložkou z windstopperu, která chrání před větrem a vlhkostí a zároveň zajišťuje odpovídající prodyšnost, hlava se v takové čepici nepotí. Je také vhodné pořídit speciální lyžařské ponožky odvádějící pot a udržující nohy v suchu.
Přilba Při současné přeplněnosti sjezdových tratí a způsobu jízdy většiny dospělých lyžařů je používání přilby naprostou nutností. Nebezpečí nehrozí z vlastního pádu při jízdě, ale především ze srážky s nějakým jiným lyžařem. Odpovídající přilba nás chrání, neměli bychom tedy zrovna v tomto případě šetřit na ceně. Přilby z bazaru, poškozené či opravované přilby nejsou tím správným rozhodnutím. Jak tedy budeme vhodnou přilbu vybírat: •
materiál přilby by měl být z tvrzených plastů, které doplňují laminátová
a uhlíková vlákna, stavba přilby je potom pevná a relativně lehká •
vnitřek přilby by měl být vypolstrován měkkými materiály, lépe sedí na
hlavě a termovrstva v polstrování chrání před chladem •
maximální důraz klademe na odpovídající velikost, pod přilbu není
26
vhodné používat čepici nebo čelenku, při extrémně mrazivém počasí můžeme použít tenkou lyžařskou kuklu. •
přilbu zásadně nepůjčujeme, také zapůjčená přilba z půjčovny by měla
být krajním řešením. [8] Z pohledu konstrukce máte na výběr z přileb s měkkýma a tvrdýma ušima. Ty první jsou pohodlnější a v poslední době se zdá, že získávají na větší oblibě. Z pohledu bezpečnosti musí všechny přilby splňovat dané normy, proto by z pohledu ochrany neměly být měkké uši kompromisem. Mnoho přileb je má dokonce odepínací. Pro toho, kdo lyžuje hodně, je dobrá lehká přilba, nenamáhá tolik krční svaly, což oceníte zejména, když v přilbě strávíte více dní po sobě. [9] Správná velikost přilby je určena obvodem hlavy 1 cm nad obočím. Nasadíme si vybranou přilbu s nezapnutým páskem pod bradou. Potom zatřeseme mírně hlavou. Přilba nesmí změnit svou polohu na hlavě.
Chrániče zad (páteřáky) a ochranné šortky Běžný lyžař se bez nich klidně obejde, pokud ale míříte do parku nebo mimo sjezdovky, budou se vám hodit. Stejně tak v případě, že po kopci "lítáte" jako draci nebo se dokonce občas proženete v bránách. Páteřáky se dají rozdělit na dva základní konstrukční typy: tvrdé a měkké. Tvrdé jsou tvořeny plastovými segmenty a z vnitřní strany jsou polstrované. Měkké svrchní tvrdou skořepinu postrádají. Důležité opět je, jak vám chránič pasuje. Zejména správně zvolená délka je základ, krátký chránič vás neochrání dostatečně a dlouhý se bude shrnovat a tlačit do krku. Je to podobné jako s přilbami. To, co vám sedne a neomezuje vás v pohybu, je dobré. To, co tlačí v obchodě, bude na kopci tlačit ještě víc a hlavně déle. Také zde hraje důležitou roli odvětrávání. Jeho účinnost není na takové výši jako v případě přileb, ale právě proto můžete narazit na značné rozdíly mezi jednotlivými modely. Kraťasy mají za úkol chránit kostrč, kyčle a stehna. Velice důležitá je opět velikost. Malá velikost vás bude stahovat, velké budou sjíždět a shrnovat se. U kraťasů
27
asi nejvíc platí, že ovlivní vaši tepelnou rovnováhu, respektive pokud se pod nimi budete potit, bude to na nejméně příjemných místech. Pro opravdu náročné uživatele jsou k mání chrániče v podobě vest chránících kromě páteře i ramena, hrudník a lokty nebo v případě kraťasů kolena, případně i holeně. Pokud se necítíte bezpečně, určitě najdete i další ochranné prvky, které lze využít, ale to jsou záležitosti spíše speciální a pro většinu lyžařů bez jakékoliv přidané hodnoty. [9]
Rukavice Rukavice mají dva základní úkony: •
zajistit tepelnou izolaci
•
ochránit před vlhkostí nebo zraněním o hrany lyží
Brýle Brýle nejsou pouze módním doplňkem, ale účinnou ochranou očí před UVzářením nebo před hustým sněžením. Jejich stupeň ochrany před UV-zářením určuje kvalita filtru, s jeho odpovídající volbou poradí ve specializovaných prodejnách. Nejlevnější brýle nebývají rozhodně ty nejlepší. Kvalitní UV-filtr při špatné viditelnosti zvýrazní kontrasty na sněhové pokrývce. Měkký flexibilní rám, který příjemné přilne na tvář, svědčí o dobře vybraných brýlích. Důležité je také dostatečné odvětrávání. [8] Další podstatnou vlastností je u brýlí kompatibilita s přilbou. Vybíráte-li brýle, vezměte si s sebou přilbu a zkoušejte, jak sedí. Neměly by se o okraj přilby "zasekávat", ani byste neměli mít na čele mezeru mezi rámečkem brýlí a okrajem přilby. V psím počasí dobře fungující systém přilba-brýle oceníte. Dále vyzkoušejte, jestli posuvný mechanismus nebo přezka na pružence brýlí nekoliduje s poutkem na přilbě. Rozhodně se nenechte ukolébat domněnkou, či dokonce zaručeným tipem, že brýle a přilby stejné značky k sobě sedí. Nemusí to být pravda, proto si toto tvrzení raději ověřte při zkoušce. [9]
28
7. Několik rad pro rodiče Před zahájením lyžařské výuky vlastních ratolestí se musí rodič rozhodnout, co od nich v oblasti lyžování očekává. Podle toho pak směřuje další kroky v lyžařském vzdělávání dětí.
Kdy začít? Věkové období, vhodné pro zahájení lyžařské výuky je závislé na úrovni rozvoje tělesných, pohybových a duševních předpokladů, které jsou u každého jedince individuální. Důležité je i sociální prostředí, ve kterém dítě žije, materiální možnosti rodiny a celá řada dalších faktorů. Obecně se uvádí, že s lyžařskou výukou můžeme začít již mezi 2. a 3. rokem věku dítěte. [8] Praktickou radou také může být to, že s výukou dítěte je možné zažít, pokud již samo zvládá chůzi do schodů a ze schodů.
Čím začít? Lyže nebo snowboard? V mnoha rodinách se v současné době bouřlivého rozvoje různých nabídek zimních sportů řeší problém, se kterým druhem zimních sportů u dítěte začít. Nejčastěji se řeší otázka: lyže nebo snowboard? [8] U menších dětí se rozhodně doporučuje začít s lyžemi. Pro tříleté dítě je těžký pohyb i na lyžích, kdy má nohy odděleně, natož na snowboardu, kdy jsou obě nohy pevně připevněny. S výukou na snowboardu je vhodné začít kolem osmého roku dítěte a později, kdy je již dítě motoricky vyspělé a je schopno plně ovládat své tělo. I zde ale platí, že sport je velice individuální a co jeden udělá v pěti letech, druhý neudělá ani v deseti. U dětí je možné začít také s běžkami, na kterých získají cit pro lyže. Je důležité, aby se dítě dokázalo sklouznout po skluznici. Zpočátku je to pro dítě problém a na lyžích se snaží normálně chodit. Začátek výuky samotné se odvíjí od toho, jak moc je rodič zdatný lyžař a zda si troufne učit své dítě sám. Pro úplné začátky to většinou stačí, ale často se stává, že dítě
29
nevidí v rodičích autoritu a lyžovat nechce. V tom případě je lepší dát dítě do lyžařské školy, kde zpravidla funguje přirozený respekt k instruktorovi a dítě je motivováno, jelikož vidí ve škole i ostatní děti. To stejné platí také pro rodiče „nelyžaře“, kteří vůbec nevědí, kdy a jak s výukou začít.
8. Bezpečnost V poslední době přibývá na všech sjezdovkách světa úrazů. Mnoho odborníků se zamýšlí, čeho je to důsledek. Jednou z variant je stále se vyvíjející kvalita lyžařské výzbroje, nové technologie a technika lyžování, které i amatérským lyžařům dovolují překonávat rychlosti, které jsou nad jejich síly. Nebo je to jen bezohlednost některých z nás? Nebo snad neznalost toho, jak se chovat na sjezdovce? Nebezpečí na horách při lyžování je subjektivního a objektivního charakteru.
8.1. Subjektivní nebezpečí Tento druh nebezpečí je příčinou největšího počtu nehod. Tkví ve vlastních chybách, především v přeceňování vlastních sil, což zahrnuje: • pohyb v neznámé oblasti bez průvodce nebo bez předběžného seznámení s terénem • pohyb jednotlivců v exponované oblasti (lavinové svahy aj.) • použití nedostatečné výzbroje a výstroje • nedostatečnou kontrolu a údržbu výzbroje a výstroje • výběr těžkého terénu, pohyb za zhoršeného počasí, vlastní indispozice (např. nedoléčené zranění) • neznalost nebo podcenění objektivního nebezpečí a zásad pobytu na horách • osobní vlastnosti lyžaře, především špatný zdravotní stav a přeceňování dovedností a fyzické zdatnosti.
30
Lyžař musí vycházet ze znalostí své technické vyspělosti a fyzické zdatnosti. Výběr terénu by měl odpovídat úrovni jejich výkonnosti a kondiční připravenosti. Je nutné počítat s tím, že při náhlé změně podmínek se mohou nezkušení jedinci psychicky zhroutit, rychle ztratit své psychické síly, podlehnout zmatku, přestat rozumně uvažovat a ztratit vládu nad lyžemi. Takovéto počínání může vést v nepříznivých povětrnostních podmínkách k tělesnému vyčerpání a k nadměrné únavě. Tyto faktory jsou potom příčinou úrazu, prochladnutí, omrznutí, zbloudění i zmrznutí. [6] Do subjektivního nebezpečí můžeme zařadit také nebezpečí plynoucí z přeplněných svahů, kde hrozí srážka s jinými lyžaři.
8.2. Objektivní nebezpečí Tento druh nebezpečí může lyžaře překvapit a postihnout, pokud si ho včas neuvědomí. Zahrnuje tři sféry: terén, sněhovou pokrývku a povětrnostní podmínky. 1.
Terén
Terén nás může ohrozit svou členitostí a náhlou změnou náročnosti. Na nebezpečí upozorňují mezinárodní lyžařské značky umisťované před obtížná a nebezpečná místa ve frekventovaných oblastech. Značky jsou uvedeny v lyžařských mapách. Při výběru terénu je nutné, aby zvolený terén byl bezpečný. 2.
Sněhová pokrývka
Nízká sněhová pokrývka, zejména čerstvého a lehkého sněhu, nedostatečně překrývá terénní překážky (pařezy, kameny apod.), které pak mohou být příčinou nepříjemných pádů, zranění, poškození lyžařské výzbroje. Hluboký čerstvý sníh je vodivý, ale nevhodný pro základní výcvik. Mokrý vatový sníh (teploty kolem 0°C) je velmi nebezpečný zejména při pomalých pádech. Firn vzniká při jarním tání přeměnou sněhových vloček v různě velké krystalky ledu. Má různou tvrdost v souvislosti se změnami denní a noční teploty. Tvrdý zledovatělý firn je velmi rychlý, na jeho drsném povrchu jsou pády bolestivé a vzniká nebezpečí odřenin. Měkký firn je mokrý a bořivý.
31
Ledová kůra se nejčastěji vytváří z mrznoucího deště nebo z ohlazení při předchozím dešti po oblevě. Nestejnoměrně se propadá a tím je značně nebezpečná při rychlé jízdě. Zledovatělý povrch vzniká podobně jako ledová kůra, tvoří však silnou vrstvu, takže se nepropadá. Je velice rychlý, obtížně se na něm brzdí a zastavuje. Lavinové svahy s sněhové převěje jsou označovány výstražnými tabulkami Horské služby. Vznikají zpravidla na svazích se sklonem větším než 20°. Vznik lavin je podmíněn též výškou sněhové vrstvy, soudržností s podkladem i soudržností jednotlivých sněhových vrstev, ukládajících se v různém časovém odstupu za různých klimatických podmínek. Náhlé oteplení ovzduší ovlivní soudržnost sněhových vrstev, což může mít za následek lavinové sesunutí sněhu. Příliš velká vrstva sněhu o značné tloušťce se může vlastní hmotností uvolnit a ujet. Obdobná situace může nastat při vnějším podnětu (nárazu tlakové vlny, naříznutí vrstvy sněhu stopami chodců, lyžařů nebo zvěře). 3.
Povětrnostní podmínky
Zhoršená viditelnost je způsobena mlhou, hustým sněžením nebo stmíváním. Zhoršuje orientaci, odhad vzdálenosti a terénních nerovností, pojem rychlosti vlastního pohybu. V důsledku intenzivního ultrafialového záření vzniká možnost spálení nechráněných částí pokožky a prudkého zánětu očních spojivek (úpal, sněžná slepota). Vichřice a sněhová vánice znesnadňují pohyb, stupňující působení chladu, způsobují rychlý úbytek sil, snižující orientaci a viditelnost. Difúzní světlo vzniká při pronikání slunečního záření clonou mlhy nebo nízkých mraků. Při tomto osvětlení vše splývá, terén se nám jeví jako placatý a rovný, nerozeznáváme vzdálenosti a sklon svahu. Zvláště sjíždění je za této situace velmi nebezpečné. [6]
32
8.3. Chování na sjezdových tratích Na sjezdových tratích platí stejné základní pravidlo – ohled na druhé lyžaře. To znamená, že musíme mít v pořádku i své vybavení. Lyže zajistíme proti ujetí brzdami, necháme se odborně seřídit pojistné vázání. [7]
8.3.1. Bílý kodex FIS Mezinárodní lyžařská federace vydala 10 základních pravidel, jak se na sjezdovkách chovat. Jsou to taková malá pravidla lyžařského provozu. 1.
OHLEDUPLNOST K JINÝM: Každý lyžař se musí chovat tak, aby neohrozil jinou osobu a nezpůsobil škodu.
2.
PŘIMĚŘENÁ RYCHLOST LYŽAŘE ČI SNOWBOARDISTY: Každý lyžař či snowboardista musí mít svou jízdu pod kontrolou. Musí jet rychlostí a způsobem odpovídajícím jeho schopnostem, podmínkám a počasí.
3.
VOLBA SMĚRU: Lyžař nebo snowboardista na svahu, přijíždějící shora, musí jet tak, aby se vyhnul nebezpečí srážky s lyžařem pohybujícím se na svahu pod ním.
4.
PŘEDJÍŽDĚNÍ: Lyžař či snowboardista může předjíždět zleva i zprava, ale vždy s takovým odstupem, aby mohl zareagovat na pohyb předjížděného lyžaře.
5.
VSTUP NA SJEZDOVKU, ZAČÁTEK JÍZDY: Lyžař nebo snowboardista vjíždějící na sjezdovku anebo ji přejíždějící musí dávat pozor a sledovat vše pod sebou, aby tak mohl učinit bez nebezpečí jak pro svou osobu, tak pro jiné. Při začátku jízdy se musí podívat nad sebe a ze svahu.
6.
ZASTAVENÍ: Lyžař nebo snowboardista nesmí zastavovat, není-li to nevyhnutelně nutné uprostřed sjezdovky, na přejezdech a na místech bránících v dobré viditelnosti. V případě pádu se musí lyžař nebo snowboardista na sjezdovce co nejrychleji zvednout. Zastavit může poté na okraji sjezdovky.
33
7.
STOUPÁNÍ A SESTUPOVÁNÍ: Lyžař či snowboardista, který stoupá nebo sestupuje po sjezdovce, se musí držet u kraje svahu.
8.
RESPEKTOVÁNÍ SIGNALIZACE: Všichni lyžaři a snowboardisté musí na sjezdovkách respektovat jejich označení.
9.
POMOC: Každý lyžař a snowboardista je povinen v případě nehody poskytnout pomoc.
10.
IDENTIFIKACE: Každý lyžař, snowboardista či svědek nehody je povinen poskytnout základní osobní údaje. [5]
8.4. Chování na lanovce a vleku I při využívání lanovek a vleků musíme mít ohled na další lyžaře kolem nás a nerušit nevhodným chováním jejich radost z lyžování a jiných aktivit. •
Ukázněně se řadíme a čekáme, až na nás přijde řada. Nepředbíháme a nevyhledáváme známé, kteří nám údajně drží místo. Pokud jezdí skupina společně a někteří členové skupiny se zdrží, požádáme čekající, aby dovolili jejich zařazení k celé skupině.
•
Dbáme na bezpečnostní pokyny obsluhy.
•
Na sedačkách zavíráme včas pojistné zařízení a včas je ke konci jízdy zvedáme. Z lanovky nesmíme předčasně vyskakovat nebo pouštět kotvu před koncem jízdy.
•
Při jízdě na lanovce se nehoupáme a na vleku držíme přímou stopu.
•
Na lanovce a vleku nekouříme. [7]
8.5. Obtížnost sjezdovek Obtížnost sjezdovek se v Evropě většinou vyjadřuje barvou sjezdovky. Barva se volí podle nejnáročnější části sjezdovky. •
zelená sjezdovka – toto značení úplně nejjednodušší sjezdovky se používá například ve Francii. V České republice není obvyklé.
34
•
modrá sjezdovka – jedná se o jednoduchou sjezdovku, která je určena především dětem, slabším lyžařům a starším lidem. Její sklon je nejmírnější, což zaručuje nejnižší rychlost a maximální kontrolu jízdy. Velké množství začátečníků však paradoxně vede k tomu, že na těchto sjezdovkách bývá procento úrazů velmi vysoké
•
červená sjezdovka – má větší sklon a umožňuje tak docílit vyšší rychlosti lyžaře
•
černá sjezdovka – patří mezi nejobtížnější, doporučuje se pouze zkušeným lyžařům
V USA kombinují barvy s obrazci: •
zelený kruh: nejlehčí sjezdovka
•
modrý čtverec: středně obtížná sjezdovka, o něco těžší dva modré čtverce
•
černý kosočtverec („diamant“): těžká sjezdovka, dva nebo tři diamanty značí větší obtížnost. [3]
9. Kvalifikace lyžařských instruktorů V poslední době se rozvířila diskuze o kvalifikacích lyžařských učitelů a to zejména z pohledu eventuálního mezinárodního uznání. Následuje tedy stručný přehled jednotlivých licencí a související komentář ohledně jejich využití.
9.1. Kvalifikace v ČR U nás používáme od zániku jednotné tělovýchovné kvalifikace (cvičitel 1.-4 třídy) – tedy téměř již 15 let – tři stupně státem uznávaných kvalifikací: Instruktor – Cvičitel – Učitel lyžování. Instruktor lyžování Je základní lyžařská kvalifikace používaná interně různými sdruženími, kluby, lyžařskými školami, v rámci školství apod. Délka školení je v rozsahu min. 40 hodin. Její držitel je oprávněn provádět výuku veřejnosti pouze v rámci těchto sdružení, klubů a lyžařských škol, nikoli samostatně jako profesi.
35
Cvičitel lyžování Tato kvalifikace je nadstavbou kvalifikace instruktor a splňuje český státní minimum standard stanovený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro získání Osvědčení o odborné způsobilosti za účelem výuky lyžování veřejnosti. Minimální délka školení je 210 hodin a obsahem jsou části sjezdového lyžování a běhu na lyžích. Kvalifikace opravňuje držitele: •
k získání živnostenského oprávnění pro výuku lyžování a k výuce veřejnosti v plném rozsahu
•
založení a provozování komerční lyžařské školy, případně ke školení Instruktorů lyžování
Učitel lyžování Tato kvalifikace je nadstavbou kvalifikace cvičitel a její držitel má stejná práva jako Cvičitel lyžování – jde tedy rovněž o profesní kvalifikaci. Držitelé této kvalifikace obvykle působí v ČR jako lektoři školení lyžařských kvalifikací Instruktor a Cvičitel, podílejí se na rozvoji techniky a metodiky lyžování v ČR, působí v národních i mezinárodních lyžařských organizacích a podobně. Jednotlivé kvalifikace na sebe navazují a vyšší kvalifikaci může získat pouze držitel kvalifikace o stupeň nižší po splnění praxe v předepsaném rozsahu. Součástí tohoto systému jsou i kvalifikace APUL, protože jednotlivá sdružení si mohou vytvářet a používat interní označení, které u APUL souvisí s jeho členstvím v mezinárodní asociaci.
9.2. Kvalifikace APUL Školení APUL mají sice jiná označení „Licence APUL C, B a A“, ale samozřejmě navazují i na výše uvedené členění Instruktor – Cvičitel – Učitel. To konkrétně např. tak, že držitel „Licence APUL B“ po dokončení běžeckého kurzu odpovídá kvalifikaci „Cvičitel lyžování“, takže obdrží i tuto oficiální licenci se kterou může m. j. žádat o vydání živnostenského listu. APUL používá systém licencí C – B – A od svého vzniku v roce 1992 a to zejména proto, že formálně vycházel ze
36
vzdělávacího systému v Rakousku, se kterým dosud velmi úzce spolupracuje. V roce 2000 byl v návaznosti na členství APUL v ISIA (International Ski Instructors Association)
systém
upraven
tak,
aby
odpovídal
novému
mezinárodnímu
„Minimumstandardu ISIA“, který zcela přesně popisuje povinný obsah a rozsah vzdělání (celkem 450 hodin). Tak je zabezpečeno, že nejvyšší kvalifikace „Instruktor APUL A“ splňuje podmínky tohoto standardu a držitelé obdrží také mezinárodní ISIA známku.
9.3. Uznávání kvalifikací v zahraničí V tradičních lyžařských státech je zcela obvyklé, že organizace zabývající se vzděláváním lyžařských pedagogů se dělí na tři základní pracovní okruhy: •
školství (mezinárodní svaz IVSS)
•
klubová/amatérská činnost (mezinárodní svaz IVSI)
•
komerční výuka (mezinárodní svaz ISIA)
Na tomto principu je postavena i spolupráce těchto tří okruhů v rámci organizace INTERSKI. V ČR se sice k tomuto členění formálně hlásíme, ale neodpovídá tomu výše uvedený přehled lyžařských kvalifikací. Tím dochází k tomu, že např. profesní licenci pro komerční sféru a cestovní ruch může v ČR udělit i vysoká škola, soukromé AZ, Svaz lyžařů, apod. Tedy v zásadě nejsou při vzdělávání respektovány rozdílné potřeby jednotlivých pracovních okruhů v souvislosti s rozdílnými cílovými skupinami klientů, což neodpovídá běžné praxi v zahraničí. Negativní je také stav, kdy existuje v současnosti v ČR příliš mnoho tzv. Akreditovaných zařízení, která mohou tyto licence udělovat – je jich včetně vysokých škol celkem 36! Ministerstvo školství při udělování těchto akreditací musí spoléhat jen na skutečnosti uvedené v žádosti a nemá další nástroje např. ke kontrole dodržování akreditačních podmínek, neexistuje centrální evidence absolventů, apod. Navíc v obsahu kvalifikace „Cvičitel“ chybí moduly snowboardingu, sportovní/závodní jízdy, cizího jazyka, pohyb mimo sjezdovky, lavinové nebezpečí, podmínky pro doškolování, apod. To jsou důvody, proč APUL
37
dále trvá na svém systému C – B – A, na něž má mimo jiné od MŠMT ČR také udělenu akreditaci. [11]
10. Srovnání lyžařských škol v jednotlivých střediscích V dnešní době se téměř v každém lyžařském středisku nachází komerční lyžařská škola. Na našem trhu je jich celá řada, a proto bych ráda uvedla srovnání vybraných lyžařských škol, jak moc se liší jejich nabídka a především ceny. Lyžařské školy jsem vybírala náhodně tak, aby bylo rovnoměrné zastoupení v různých pohořích České republiky.
10.1. Jizerské hory Ski Bižu Sport Největší lyžařská škola v Jizerských horách. Působíme ve všech lyžařských areálech SKI Bižu. Díky našim mnohaletým zkušenostem s výukou lyžováni jsme připraveni Vám zajistit příjemný pocit z času stráveného v našich kurzech lyžování a snowboardingu.
Naše lyžařská škola nabízí následující kurzy: •
skupinovou výuku
•
privátní výuku Tyto varianty výuku jsou dostupné pro děti i dospělé, na lyžích i snowboardu.
•
dětskou školičku
38
Ceník:
Skupinová výuka 10:00–11:40/13:00–14:40 Děti
1den 2dny 3dny 4dny 5dnů 6dnů 4hod/den 550
1000
1400
1750
2050
zdarma
2hod/den 300
550
750
950
1100
zdarma
1000
1400
1750
2050
zdarma
550
Dospělí
Privátní výuka 1hodina 2hodiny 1den 2dny 400
750
1200 2300
Privátní výuka - 1 až 2 osoby
Rodinná výuka
1den 2dny 3dny
2 dospělí a 1 dítě + další dítě zdarma 1400 2500
3300
Pro rodiny s dětmi do 12 let [12]
10.2. Krkonoše Lyžařská škola JPK – Harrachov •
profesionální výuka podle rakouské metodiky za garance APUL – Asociace profesionálních učitelů lyžování s návazností v alpských střediscích
•
instruktoři s mezinárodně platnou kvalifikací
•
sjezd, běžky, snowboard, carving, bigfoot, Ski-safari
•
pro všechny věkové kategorie (od 2 do 100 let)
•
pro všechny úrovně (od začátečníků po vyspělé lyžaře)
•
dětské lyžařské hřiště s figurkami, hlídání dětí po celý den
•
vlastní cvičné louky s vleky, babylift
•
závody na lyžích pro klienty školy
•
video a foto přímo na svahu
39
•
zábavné akce, Aprés ski
•
spolupráce s CK a mezinárodními organizacemi zabývajícími se výukou lyžování
•
zimní sporty s naším instruktorem = bezpečnější způsob dovolené!
Ceník:
Skupinová výuka pro sjezdové lyžování, snowboarding, běžecké lyžování.
Dní
Velká skupina (7 – 12 lidí) Malá skupina (4 – 6 lidí)
6 dní
425
641
5 dní
470
678
4 dny
538
722
3 dny
583
783
2 dny
645
845
1 den
690
690
Privátní výuka
Dní
1 osoba
2 osoby
3 osoby
1 hodina
660
660
900
2 hodiny
1300
1300
1500
1 den
2350
2350
2700
[13]
40
10.3. Orlické hory Ski & Snowboard škola Lyžování Učíme jak úplné začátečníky, tak pokročilé lyžaře. Výuka probíhá formou výuky privátní nebo výuky ve skupinkách. Pro dospělé a děti od 3 let. •
vhodná skupinová forma výuky
•
větší motivace, více zábavy
•
více hodin za méně peněz
Carving: •
moderní způsob lyžování
•
jízda po hranách
•
fun carving
•
race carving
Snowboarding Převládá privátní forma výuky, ale nebráníme se ani výuce ve skupinkách, kterou je možné si domluvit. Na snowboardu naučíme jezdit úplné začátečníky nebo zdokonalíme snowboardové dovednosti zkušených snowboardistů. Pro dospělé a děti od 5 let.
Ceník:
Počet osob Kč/hodina 1
400
2
470
3
580
každá další
100
[14]
41
10.4. Jeseníky Sherpa ski school Lyžařská škola se zaměřuje na: •
komplexnost služeb poskytovaných po celém lyžařském areálu Karlov -- Malá Morávka, po předchozí telefonické domluvě i ve Skiareálu Hlubočky u Olomouce
•
kvalitní dětskou školku s množstvím pomůcek, s důrazem na individualitu samotného dítěte a jeho bezpečnost
•
jedinečné know-how v přístupu k zákazníkovi
•
efektivní a atraktivní zásobníky cvičení
•
individuální výuka lyžování, carvingu, snowboardingu a telemarku
•
skupinová výuka dětí i dospělých
•
propagační a zábavné akce pro děti i dospělé
•
promo akce pro partnery a firmy
•
večerní výuka a show
•
Jako jedna z mála lyžařských škola nabízíme po telefonické domluvě výuku lyžování pro neslyšící!
42
Ceník:
Dětská školka 1 hodina
350
2 hodiny
650 + 2.dítě + 250
Individuální výuka (max. 2osoby) Ski*carving*snowboard*telemark 1hodina
500/osoba 800/osoba
2 hodiny 1190/2 osoby 1390/osoba 1 den
1690/2 osoby
Skupinová výuka (min. 3 osoby) Ski*carving*snowboard*telemark 1/2 dne (2 hodiny)
440/osoba
1 den (4 hodiny)
550/osoba
3dny
1250/osoba
Skupinová školka (3 a více dětí) 1 hodina 280/osoba 2 hodiny 500/osoba
Noční výuka na osvětleném svahu 2 hodiny 500/osoba každá další osoba + 200 [15]
43
10.5. Beskydy Sun Ski & Board school Sun Ski & Board school je sdružením lyžařských škol, jehož předmětem podnikání je široké portfolio poskytovaných služeb. Mezi poskytované služby patří provozování lyžařských a snowboardových škol, provozování půjčoven sportovní výzbroje, organizování vzdělávacích a komerčních kurzů, vzdělávacích seminářů, prodej reklamy a organizování firemních akcí na míru. Působí ve 20 zimních střediscích Krkonoš, Lužických hor, Orlických hor, Jizerských hor, Jeseníků, Beskyd a Hostýnských vrchů. Vyučujeme dle aktuální učebních metod a poznatků, v různých jazycích, zábavnou formou pro děti i dospělé. Každá pobočka má k dispozici dětskou školku, vybavenou pro výuku nejmenších. Součástí poboček je půjčovna, která je vybavená moderní lyžařskou a snowboardovou výzbrojí ne starší 3 let.
Ceník: Skupinová výuka lyžování a snowboardingu a dětí (3 - 10 osob) Délka výuky
Cena za osobu
1/2 dne (2 hodiny)
390
1 den (4 hodiny)
590
2 dny
990
Každý další den
490
44
Privátní výuka lyžování a snowboardingu (1 - 2 osoby)
Délka výuky
Cena za osobu Cena za 2 osoby
1 hodina*
450
690
2 hodiny
890
1180
4 hodiny
1490
1980
5 hodin
1990
2280
8 hodin v sezóně
2680
3180
*platí jen u dětské výuky [16]
10.6. Šumava Lipno ski & snowboard school •
Výuka pod vedením odborně vyškolených instruktorů
•
Využíváme specielních pomůcek pro výuku dětí
•
Vlastníme nejmodernější a největší výukové dětské hřiště v ČR
•
Výuka dětí probíhá herní a soutěžní formou
•
Osobitý přístup
•
Každý čtvrtek závody pro nejmenší s diplomem a překvapením
•
Sobotní dětské odpoledne (apré ski)
•
Slevy pro stálé klienty
45
Ceník:
Privátní výuka
Cena za osobu 1 osoba 2 osoby Další osoba 1 hodina
500
750
+ 250
2 hodiny
800
1200
+ 400
Celodenní
1400
2000
+ 600
Skupinová výuka
Počet dní Cena za osobu
1
2
2 hodiny
500
750
Celodenní
750 1400 1800 2100 2400 2400
3
4
5
6
1150 1300 1550 1550
[17]
10.7. Krušné hory Yetti snowboard Naše lyžařská škola nabízí privátní kurzy ve formě individuální (1 - 2 osoby) či skupinové (3 a více osob) výuky. Můžete tedy přijet úplně sami nebo s několika přáteli. Záleží jen na vás, kolik času chcete výuce věnovat - ochotně se přizpůsobíme vašim požadavkům.
46
Ceník:
Individuální výuka
Cena za osobu
1 osoba 2 osoby 3 osoby
1 hodina
280
480
580
2 hodiny
530
880
980
1 den (4hodiny)
950
1350
1600
Skupinová výuka
Počet dní
1 osoba
1/2 dne (2 hodiny)
250
1 den
500
2 dny
960
3 dny
1380
4 dny
1790
5 dní
2050
6 dní
2200
[18]
10.8. Vysočina Škola – lyžování
Pro nejmenší začínající lyžaře již od 3 let. Zábavnou formou děti zvládnou první kroky na lyžích, jízdu pluhem, zatáčení a hlavně bezpečně zabrzdit. K dispozici je jednoduchý lanový vlek, na kterém zvládnou jízdu i ti nejmenší.
47
Podle nejnovějších metod a pod dohledem zkušených instruktorů se můžete bezpečně naučit základům lyžování a snowboardingu, nebo zdokonalit své stávající schopnosti.
Ceník:
Individuální výuka (max. 3 žáci)
Doba
Cena
1 hodina
380
4 hodiny
1390
Skupinová výuka (Vhodná pro děti stejného věku či stejné pokročilosti; ideální počet dětí je 4 – 12)
Doba
Cena
1 hodina 280
[19]
Z výše uvedených informací o jednotlivých lyžařských školách můžeme rychlým srovnáním vidět rozdíly v různých místech české republiky. Nabízené služby jsou zpravidla velice podobné. Základními službami je výuka na lyžích, lekce carvingu a snowboardingu. Co se týče formy výuky, většina škol nabízí výběr mezi individuální a skupinovou formou, dále je potom rozdíl mezi výukou dětí a dospělých, od toho se potom odvíjí také cena. Některé školy (většinou ty větší) nabízejí, především pro zpestření a rozšíření nabídky, výuku telemarku, freestylové kurzy, či kurzy stále populárnějšího snowkitingu. Dále je možné nechat si zajistit různé firemní akce, akce pro školy atd.
48
Většina škol se snaží nalákat klienty na výuku také drobnými dárky (diplom, odměna, potvrzení o absolvování hodiny v lyžařské škole, čaj zdarma atd.), které mohou v některých případech být dobrým marketingovým tahem a některé zákazníky mohou tyto maličkosti ovlivnit při výběru školy. Největším a zřejmě i nejsledovanějším kritériem při výběru školy bude však cena. A právě cena, která je požadována za vyučovací hodinu (většina lyžařských škol uvádí jako vyučovací hodinu 50 minut) tvoří největší rozdíly mezi jednotlivými školami. Cenu dle mého názoru ovlivňuje především požadovaná částka za případný pronájem od majitele ski areálu, dále to, zda lyžařská škola vlastní lyžařský vlek, či dětské lano, vybavení školy a samozřejmě je ovlivněna kvalitou a zkušenostmi instruktorů. Dle uvedených příkladů výše je vidět, že cena se liší především ve srovnání s velikostí lyžařských středisek. Např. škola JPK má několik poboček v různých střediscích, nejen v uvedeném Harrachově. A v každém středisku je cena jiná. Samozřejmě v Harrachově, kde se předpokládá větší návštěvnost cizinců a služby celkově jsou zde dražší, se dá logicky předpokládat, že i ceny ve škole budou vyšší. Naproti tomu např. lyžařská škola na Vysočině, kde sjezdové lyžování není největší prioritou a je určeno spíše pro děti a rekreační lyžaře, je cena nastavena poněkud níž. Samozřejmě je zde ale nutno počítat s nižší vybaveností a atraktivností např. školky pro děti. Závěrem bych proto chtěla zmínit, že náš trh je plný různých lyžařských škol, které nabízejí nepřeberné množství hlavních i doplňkových služeb za různé ceny, a proto si myslím, že každý má možnost vybrat si tu školu, která mu bude nejvíce vyhovovat.
49
11. Dotazník Proto, abych zjistila, jaký význam mají lyžařské školy na našem trhu, jak si stojí v podvědomí běžného občana a vůbec jaký názor na ně lidé mají, jsem vytvořila krátký dotazník. Jeho otázky jsem nechala zodpovědět 80 lidem z mého okolí. Cílovou skupinou jsou tedy lidé z města, kteří mají různé zkušenostmi s lyžováním. Snažila jsem se získat odpovědi od co nejpestřejší skupiny respondentů. Mezi dotazovanými jsou tedy jak mladí lidé, tak i důchodci, jak studenti, tak manažeři, lidé s různým vzděláním, lyžaři i nelyžaři… Položky dotazníku: Pokládané otázky zněly následovně:
1. Lyžujete nebo jezdíte na snowboardu? a) ano, ovládám jízdu na lyžích i na snowboardu b) ano, ovládám jízdu na lyžích c) ano, ovládám jízdu na snowboardu d) ne
2. Kolik času ročně trávíte lyžováním či snowboardingem? a) maximálně jeden týden b) přibližně týden c) přibližně dva týdny d) více jak dva týdny
3. Kolika denní zájezdy na hory preferujete? a) jednodenní b) dvoudenní c) tří až čtyř denní d) týdenní a delší
50
4. Do jakých lyžařských středisek jezdíte nejčastěji? a) v České republice => uveďte jaká a proč?: b) v zahraničí => uveďte jaká a proč?: c) do žádných
5. Jak hodnotíte své lyžařské schopnosti? a) velmi dobře, nemám co zlepšovat b) dobře, ale mohlo by to být ještě lepší c) spíše špatně, je co zlepšovat d) špatně, vůbec to neumím
6. Využil/a jste někdy služeb lyžařských škol pro sebe, popř. některého z členů vaší rodiny? Pokud ano, ohodnoťte jako ve škole, jak jste byli spokojeni se službami (1 nejlepší, 5 nejhorší) a) ano, absolvoval/a jsem výuku v lyžařské škole, hodnocení: b) ano, člen naší rodiny absolvoval výuku v lyžařské škole=> uveďte kdo + hodnocení: c) ne
7. Co Vám chybí v nabídce lyžařských škol a o co byste ji rozšířil/a?
8. Myslíte si, že výuka v lyžařské škole je účinná a má smysl? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne
51
9. Kolik si myslíte, že stojí hodina výuky v lyžařské škole? a) do 300,b) 300 – 400,c) 400 – 500,d) více jak 500,-
10. Kolik byste byli ochotni zaplatit za hodinu výuky v lyžařské škole? a) do 300,b) 300 – 400,c) 400 – 500,d) více jak 500,-
11. Jaký je váš průměrný měsíční příjem? a) méně jak 10 000,b) 10 000 – 15 000,c) 15 000 – 20 000,d) 20 000 – 25 000,e) více jak 25 000,-
12. Vaše pohlaví a) muž b) žena
13. Váš věk a) 15 – 25 b) 26 – 35 c) 36 – 45 d) více jak 45
52
14. Vaše dosažené vzdělání a) základní b) vyučen/a c) středoškolské d) vysokoškolské e) VOŠ
11.1. Vyhodnocení dotazníku 1. Lyžujete nebo jezdíte na snowboardu?
Počet odpovědí
%
ano, ovládám jízdu na lyžích i na snowboardu
15
18, 75 %
ano, ovládám jízdu na lyžích
53
66, 25 %
ano, ovládám jízdu na snowboardu
4
5%
ne
8
10 %
Lyžujete nebo jezdíte na snowboardu?
ano, ovládám jízdu na lyžích i na snowboardu
5%
10%
19%
ano, ovládám jízdu na lyžích ano, ovládám jízdu na snowboardu ne
66%
Z první otázky je vidět, že 66 % dotázaných ovládá jízdu na lyžích. Zde je stále patrný větší vztah lidí i v dnešní době spíše k lyžování než snowboardingu. Dle
53
mého názoru je to dáno především tradicí. Z grafu vidíme, že pouze snowboardingu dává přednost jen 5 % dotázaných. Téměř 19 % zvládá jízdu jak na lyžích, tak na snowboardu. Snowboard dle mého názoru hodně lidí volí jako doplňkový sport k lyžování, či proto, že je láká zkusit i něco nového. 10 % respondentů se lyžování ani snowboardingu nevěnuje vůbec.
2. Kolik času ročně trávíte lyžováním či snowboardingem?
Počet odpovědí
%
maximálně jeden týden
11
13, 75 %
přibližně týden
28
35 %
přibližně dva týdny
21
26, 25 %
více jak dva týdny
11
13, 75 %
žádný
9
11, 25 %
Kolik času ročně trávite lyžováním či snowboardingem?
11% maximálně jeden týden přibližně jeden týden
14%
14%
přibližně dva týdny více jak dva týdny žádný
35% 26%
10 % nelyžařů z první otázky se nám promítlo logicky do otázky druhé. Jediným rozdílem je jeden respondent navíc, který sice lyžovat umí, ale na hory nejezdí. Nejvíce odpovědí připadlo na odpověď „přibližně týden“, na kterou
54
odpovědělo kladně 35 % dotazovaných. To svědčí o tom, že lidé postupně rozdělují svoji dovolenou během roku do dvou týdnů: jeden týden v zimě, druhý v létě. Překvapivě docela vysoké procento odpovědí nalezneme u odpovědi „přibližně dva týdny“. Dle mého názoru tráví na horách tolik času především velicí fandové zimního sportu.
3. Kolika denní zájezdy na hory preferujete?
Počet odpovědí
%
jednodenní
7
8, 75 %
dvoudenní
3
3, 75 %
tří až čtyř denní
26
32, 5 %
týdenní a delší
34
42, 5 %
vůbec nejezdím
10
12, 5 %
Kolika denní zájezdy na hory preferujete?
9%
13%
4%
jednodenní dvoudenní tří až čtyř denní týdenní a delší vůbec nejezdím
32% 42%
Třetí otázka úzce souvisí s otázkou druhou a odpovědi tomu také odpovídají. Nejvíce odpovědí mají „týdenní a delší“ zájezdy. To je spojeno, jak jsem již zmiňovala výše, s trendem rozložit dovolenou na dvě části – zimní a letní. Dále to také může být
55
ovlivněno tím, že spousta zájezdů, které jsou pořádány především do Alp trvají přibližně osm dní.
4. Do jakých lyžařských středisek jezdíte nejčastěji?
Počet odpovědí
%
Česká republika
27
33, 75 %
zahraničí
20
25 %
ČR + zahraničí
22
27, 5 %
do žádných
11
13, 75 %
Do jakých lyžařských středisek jezdíte nejčastěji?
14% 33% Česká republika zahraničí ČR + zahraničí do žádných
28%
25%
TOP odpovědi – střediska Česká republika
zahraničí
Jeseníky
15
Rakousko
29
Krkonoše
12
Itálie
16
Nové Město na Moravě
6
Francie
8
Říčky
6
Tatry
1
56
TOP odpovědi – důvod Česká republika je to blízko
zahraničí 21 kvalita a množství sjezdovek a služeb 25
vhodné sjezdovky
6
poměr kvality a ceny
6
máme tam chatu
4
málo lidí
5
tradice
4
pěkné počasí
3
pěkná příroda
4
větší záruka sněhu
2
V otázce číslo čtyři byly možné dvě odpovědi. Z této otázky můžeme vidět, že stále hodně lidí navštěvuje lyžařská střediska v České republice. Nejčastějším uváděným důvodem byla výhodná vzdálenost z místa bydliště. To je bezesporu výhoda České republiky, která je obklopena horami téměř ze všech stran. K tradičně nejnavštěvovanějším střediskům patří Jeseníky a Krkonoše. Jelikož jsem výzkum prováděla v Brně, volí díky vzdálenosti hodně lidí jako lyžařskou destinaci Nové Město na Moravě a Říčky. Z cest do zahraničí jednoznačně vede Rakousko. Mnoho lidí míří do Rakouska jen na jednodenní zájezdy také proto, že z Jižní Moravy je to blízko. Cesta do některých středisek je srovnatelná s cestou např. na Říčky či na Praděd a lyžařské podmínky jsou zde jednoznačně lepší a služby jsou na vyšší úrovni. Druhé místo obsadila Itálie následována Francií, kam většina lidí jezdí na týdenní a delší zájezdy, což je dáno především vzdáleností středisek. Překvapivě jen jedna odpověď připadla Tatrám. Jako nejčastější důvod, proč lidé volí raději zahraniční střediska bezesporu vyhrává kvalita a množství sjezdovek a nabízených služeb.
57
5. Jak hodnotíte své lyžařské schopnosti?
Počet odpovědí
%
velmi dobře, nemám co zlepšovat
3
3, 75 %
dobře, ale mohlo by to být lepší
55
68, 75 %
spíše špatně, je co zlepšovat
17
21, 25 %
špatně, vůbec to neumím
5
6, 25 %
Jak hodnotíte své lyžařské schopnosti?
velmi dobře, nemám co zlepšovat dobře, ale mohlo by to být lepší spíše špatně, je co zlepšovat
6%
4%
21%
špatně, vůbec to neumím
69%
Pátá otázka mi potvrdila mou domněnku, která se mi již několikrát potvrdila na svazích především ve Francii: Češi obecně umějí lyžovat. Na sjezdovkách ve zmíněné Francii mám vždy pocit, že pokud někdo umí lyžovat, často bývá z České republiky. Je to jistě dáno tradicí, ale určitě například také povinnými lyžařskými kurzy na základních a středních školách, kdy se naučí lyžovat i ten, kdo nemá k tomuto sportu vztah již od dětství.
58
6. Využil/a jste někdy služeb lyžařských škol pro sebe, popř. některého z členů vaší rodiny? Pokud ano, ohodnoťte jako ve škole, jak jste byli spokojeni se službami (1 nejlepší, 5 nejhorší)
Počet odpovědí
%
Průměrné hodnocení
ano, absolvoval/a
18
22, 5 %
1, 4
ano, člen rodiny
11
13, 75 %
1, 5
ne
51
63, 75 %
–
6. Využil/a jste někdy služeb lyžařských škol pro sebe, popř. některého z členů vaší rodiny?
23% ano, absolvoval/a ano, člen rodiny ne 14%
63%
Bohužel i otázka šestá potvrdila mou domněnku o tom, jaký bude výsledek. Pouze 37 % dotázaných má zkušenost s výukou v lyžařské škole osobně nebo ji má některý z členů rodiny. Možná je to dáno právě tím, jak dobří lyžaři Češi jsou. Tím pádem učí své děti sami a nepotřebují k tomu lyžařské školy. Dalším důvodem je také to, že lyžařské školy nemají v našich horách příliš dlouhou tradici. Lidé si teprve postupně zvykají na možnost svěřit své dítě lyžařské škole. Svoji roli hraje také cena a pocit, že výuku svých dětí zvládnou stejně kvalitně. Pozitivem je celkový průměr hodnocení spokojenosti s lyžařskými školami. Hodnota 1, 45 vypovídá o tom, že většina zákazníků je se službami škol spokojená.
59
7. Co Vám chybí v nabídce lyžařských škol a o co byste ji rozšířil/a? Sedmá otázka byla pro respondenty asi nejtěžší a dostalo se na ni poměrně málo odpovědí. Je to dáno především tím, že lidé nemají s lyžařskými školami zkušenost. Proto nevědí, jaké služby poskytují a tím pádem, co v nabídce chybí. Nejčastěji se tedy opakovaly odpovědi „nevím“ či „nedokážu posoudit“. Dvěma dotázaným, kteří využili služeb nějaké školy nechybělo nic, což je pěkný výsledek pro danou školu. Další odpovědi měly vždy jen jedno zastoupení. K těmto odpovědím patřila absence skupinové výuky v lyžařské škole v Olešnici na Moravě, dále požadavek na lepší zázemí na Červenohorském sedle. Jednomu tázanému chybí výuka v zahraničí, dalšímu pak nabídka ubytování, aby mohly být kurzy dlouhodobé. Poslední odpovědí bylo to, že ne všechny školy nabízí kurzy telemarku a doplňkové služby, kterými by se dal pobyt na horách oživit.
60
8. Myslíte si, že výuka v lyžařské škole je účinná a má smysl?
Počet odpovědí
%
rozhodně ano
47
58, 75 %
spíše ano
32
40 %
spíše ne
1
1, 25 %
rozhodně ne
0
0%
Myslíte si, že výuka v lyžařské škole je účinná a má smysl?
1% rozhodně ano spíše ano
0%
40%
spíše ne rozhodně ne
59%
Naopak odpovědi na osmou otázku jsou mírným překvapením. Lidé, ačkoliv nemají s lyžařskými školami velké zkušenosti, jim věří a myslí si, že výuka ve školách má smysl. 59 % dotázaných si myslí, že výuka má rozhodně smysl. Pouze jeden dotázaný uvedl, že výuka spíše smysl nemá. Bylo to dáno především z důvodu špatné zkušenosti z konkrétní lyžařské školy, kdy bratr respondenta nechtěl poslouchat instruktora a ten ho tím pádem nic nenaučil. Tato situace je ale sporná. Nedá se jednoznačně říci, zda byla vina na straně instruktora nebo byl bratr třeba ještě moc malý na výuku.
61
Pozitivní věcí je to, že žádný dotázaný si nemyslí, že by výuka rozhodně neměla smysl. To je dobré pro všechny lyžařské školy. Lidé věří, že lyžařští instruktoři jsou schopní naučit to, čemu se zavazují.
9. Kolik si myslíte, že stojí hodina výuky v lyžařské škole?
Počet odpovědí
%
do 300,-
17
21, 25 %
300 – 400,-
38
47, 5 %
400 – 500,-
17
21, 25 %
více jak 500,-
8
10 %
Kolik si myslíte, že stojí hodina výuky v lyžařské škole?
10% do 300,300 - 400,-
21%
21%
400 - 500,více jak 500,48%
Jak můžeme vyčíst ze srovnání lyžařských škol a jejich ceníků, ceny v jednotlivých školách jsou různé a závisí na způsobu výuky. Individuální výuka je dražší než skupinová, výuka dospělých je dražší než výuka dětí atd. I přes tyto rozdíly lidé většinou nemají ponětí o tom, kolik lekce stojí a jejich odhad bývá většinou špatný. Celých 21 % dotazovaných si myslí, že výuka stojí do 300,-. Pokud se podíváme výše do ceníků jednotlivých škol vidíme, že pouze dvě vybrané školy
62
nabízejí hodinovou lekci pod 300,-. U jedné z nich se jedná pouze o výuku skupinovou. Do rozpětí 300 – 400,- se již vejde více škol, ale většinou se jedná buď o výuku dětí nebo skupinovou výuku. Je tedy zcela běžné, že za hodinovou lekci zaplatíme i 500,- a více.
10. Kolik byste byli ochotni zaplatit za hodinu výuky v lyžařské škole?
Počet odpovědí
%
do 300,-
40
50 %
300 – 400,-
26
32, 5 %
400 – 500,-
10
12, 5 %
více jak 500,-
4
5%
Kolik byste byli ochotni zaplatit za hodinu výuky v lyžařské škole?
13%
5%
do 300,300 - 400,400 - 500,-
49%
více jak 500,33%
Že stojí hodina lekce v lyžařské škole do 300,- si myslelo 21 %, ale celá polovina dotázaných by nebyla ochotna za výuku zaplatit více jak právě těchto 300,-. 33 % respondentů by zaplatila za hodinovou lekci 300 – 400,- a jen pouhých 5 % by zaplatilo více jak 500,-, což je nejčastější požadovaná suma v lyžařských školách za výuku.
63
Možná, kdyby skutečně přišli dotazovaní do lyžařské školy a chtěli sebe nebo své děti zapsat do některé lyžařské školy, byli by ochotni zaplatit i víc.
11. Jaký je váš průměrný měsíční příjem?
Počet odpovědí
%
méně jak 10 000,-
36
45 %
10 000 – 15 000,-
10
12, 5 %
15 000 – 20 000,-
10
12, 5 %
20 000 – 25 000,-
17
21, 25 %
více jak 25 000,-
7
8, 75 %
Jaký je váš průměrný měsíční příjem?
9% méně jak 10 000,-
21%
44%
10 000 - 15 000,15 000- 20 000,20 000 - 25 000,více jak 25 000,-
13% 13%
Tuto otázku jsem do dotazníku zařadila ne snad proto, že by mě zajímalo, jaký je průměrný plat. Zařadila jsem ji především proto, že lyžování je finančně náročný sport a proto je vztah k penězům docela důležitý. 44 % oslovených uvedlo, že jejich měsíční příjem je nižší jak 10 000, což je dáno především velkou částí dotazovaných, jejichž věk je do 25 let a tudíž se dá předpokládat, že jsou to většinou studenti.
64
12. Vaše pohlaví
Počet odpovědí
%
muž
29
36, 25 %
žena
51
63, 75 %
pohlaví
36% muž žena 64%
Z grafu a tabulky vidíme, že se mi povedlo oslovit téměř 64 % žen ku 36 % mužů, což je trochu nepoměr, ale v tomto dotazníku není pohlaví důležitým aspektem.
65
13. Váš věk
Počet odpovědí
%
15 – 25
38
47, 5 %
26 – 35
14
17, 5 %
36 – 45
14
17, 5 %
více jak 45
14
17, 5 %
věk
18% 15 - 25 26 - 35
47%
36 - 45 více jak 45
18% 17%
Jak jsem již zmínila, 47 % dotázaných bylo mladších 25 let, ostatní tři kategorie jsou zastoupeny vyrovnaně.
66
14. Vaše dosažené vzdělání
Počet odpovědí
%
základní
21
26, 25 %
vyučen/a
1
1, 25 %
středoškolské
24
30 %
vysokoškolské
29
36, 25 %
VOŠ
5
6, 25 %
dosažené vzdělání
6%
26%
základní vyučen/a středoškolské
37%
vysokoškolské
1%
VOŠ 30%
Nejvíce respondentů má vysokoškolské vzdělání, následováno středoškolským a základním (část dotazníků byla zodpovězena studenty základní školy).
67
12. Závěr Lidé v České republice jsou skvělí lyžaři, kteří na horách tráví poměrně hodně času a většinou si umějí vybírat vyvážený poměr mezi cenou a kvalitou. Nebojí se jezdit na hory do zahraničí, spíše naopak hledají co nejlepší služby, které jim většinou naše střediska nedokáží poskytnout. Dotazník byl stvořen především proto, abych zjistila, jak si stojí lyžařské školy v podvědomí českých lyžařů a zda má smysl je vést či zakládat nové. Co se týče nových lyžařských škol, dle mého názoru je jich na našem trhu již dost, a proto nemá smysl zakládat další, pokud budou nabízet stále stejné služby. Jedině v tom případě, že by vstoupila na trh nová škola, se zcela novou strategií a nabízenými službami, což se v tomto oboru dá asi jen těžko docílit. Již zavedené lyžařské školy si na našem trhu vedou poměrně dobře. Lidé jsou zpravidla s jejich službami spokojeni a nemají žádné výhrady k nabízeným službám. Jediným a zřejmě hlavním problémem je cena. Většina lidí si myslí, že význam lyžařských škol v učební procesu lyžování je značný. Cena, která je ale požadována, je pro většinu lidí příliš vysoká až nepřijatelná. Lyžování obecně je finančně velice náročný sport. Pokud se mu někdo chce věnovat naplno, pořízení výbavy, zaplacení pobytu na horách, lyžařské školy, permanentky na vlek a mnoha jiných věcí pořádně provětrá každou peněženku. A také fakt, že se člověk nenaučí lyžovat za jednu hodinu většinou nahrává marketingu lyžařských škol – ukončit výuku tím, že je pořád co zlepšovat a většinou zákazník přijde znovu. Když už totiž někdo začne lyžovat a již vložil nějaké peníze do své výuky, chce to dotáhnout do konce a naučit se skutečně dobře lyžovat. Na obranu lyžařských škol je ale třeba říci, že kvalitní instruktoři chtějí a musejí být dobře zaplaceni, protože právě instruktorský sbor dělá dobrou školu dobrou školou. A nejen instruktorský plat je položka, která se platí ze zaplacené hodiny klienta. Jsou to také náklady na vlek, na pronájem lyžařského areálu, náklady na reklamu a mnoho dalšího. A také to, že lyžařské školy jsou v provozu přibližně pouze 90 dní ročně, pokud
68
přeje počasí, je jeden z aspektů, proč jsou ceny vyšší, aby si na sebe vůbec škola vydělala. Výše uvedeným dotazníkem a jeho zpracováním se naplno potvrdila moje hypotéza. Provozování lyžařských škol má smysl, ale lidé mají pocit, že poskytované služby jsou příliš drahé. Věřím, že tato práce bude přínosem pro každého, komu se dostane do rukou.
69
Použitá literatura 1.
Materiály pro kurz instruktor lyžování, Sherpa Ski School
2.
Historie lyžování v Čechách [online]. c2008 [cit. 2009-04-16]. Dostupný z WWW:
.
3.
Lyžování [online]. 2009, naposledy editováno 10.3.2009 v 16:13 [cit. 200904-10]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ly%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD.
4.
KULHÁNEK, Otto. Zlatá kniha lyžování. Praha: Olympia, 1989. 591 s.
5.
10 FIS Rules [online]. c2007 [cit. 2009-04-18]. Dostupný z WWW: .
6.
PŘÍBRAMSKÝ, Miloš. Lyžování. Praha: Grada, 1999. 124 s. ISBN 80 – 7169 – 786 – 9.
7.
BRTNÍK, J., NEUMAN, J. Zimní hry na sněhu i bez něj. Praha: 3. vydání, Portál, 2008. 275 s. ISBN 978 – 80 – 7367 – 399 – 4.
8.
TREML, Josef. Lyžování dětí. Praha: Grada, 2004. 108 s. ISBN 80 – 247 – 0682 – 2.
9.
SUŠILA, Lubomír. Přilby, brýle, páteřáky: návod, jak správně vybrat lyžařské brnění [online]. c1999-2009 [cit. 2009-04-19]. Dostupný z WWW: .
10.
ČÁSTKA, Kryštof, KOLOVSKÁ, Ilona, VOTÍK, Jaromír. Jak dokonale zvládnout carving. Praha: Grada, 2005. 112 s. ISBN 80 – 247 – 1358 – 6.
11.
KNOT, Libor, KOTAŠKA, Jiří. Uznávání lyžařských kvalifikací [online]. c2005 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: .
12.
Lyžařská škola Ski bižu [online]. c2007 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
70
13.
Lyžařská škola JPK [online]. c2008 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
14.
Ski&snowboard škola [online]. c2008 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
15.
Lyžařská a snowboardová škola Sherpa Ski School [online]. [2008] [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
16.
Sun Ski school [online]. 2007-2008 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
17.
Lyžařská škola [online]. c2007 [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
18.
Yetti snowboard - lyžařská škola [online]. [2008] [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
19.
Lyžařská škola [online]. [2008] [cit. 2009-04-26]. Dostupný z WWW: .
20.
Svět CARVINGU - Výhody carvingu proti klasickému sjezdovému lyžování [online].
[2008]
[cit.
2009-05-06].
.
71
Dostupný
z
WWW:
