Lumír Tuček
Příliš mnoho... Beletristická učebnice pravicovosti freetim(e)publishing, s.r.o. (c) 2013
Obsah Spravedlnost Shrbeného Mániče ........................................... 3 Předmluva ................................................................................. 5 Příliš mnoho sluhů ................................................................... 7 Příliš mnoho plánů ................................................................ 14 Příliš mnoho štěstí ................................................................. 19 Příliš mnoho touhy ................................................................ 24 Příliš mnoho hesel ................................................................. 29 Příliš mnoho vůní ................................................................... 33 Příliš mnoho značek .............................................................. 37 Příliš mnoho antioxidantů .................................................... 41 Příliš mnoho miniatur ........................................................... 45 Příliš mnoho dobré vůle ........................................................ 49 Příliš mnoho slz ..................................................................... 54 Příliš mnoho obav .................................................................. 58 Příliš mnoho sněhu ................................................................ 63 Příliš mnoho pěšáků .............................................................. 67 Příliš mnoho albatrosů ......................................................... 76 Lumír Tuček ........................................................................... 83
Lumír Tuček – Příliš mnoho…
Spravedlnost Shrbeného Mániče Lumíra Tučka jsem poprvé spatřil v klubu Tornádo Lou na konkurzu do pořadu Na stojáka. Pamatuju si jak si tam ke mě přisedl šedovlasý rozpohybovaný mánič a ptal se mě jestli někde hraju a co sem zač a tím mě vlastně přijal mezi herce, autory a komiky. Od té doby jsem se spřátelili, spoluvytvořili dvě divadelní představení, televizní pořad a společně vystupovali na spoustě akcích a po akcích vypili spoustu piv a strávili čas nejednou debatou bez konce. Jsem rád, že jsem mohl poznat tohoto Shrbeného Mániče, jak sám sebe jednou nazval. A neudivuje mě, že právě Shrbený Mánič přišel s knihou pravicových detektivek. Protože jaké jiné detektivky by Lumír měl napsat než pravicové? A hlavně jaký jiný žánr by měl napsat, vždyť detektivka je žánr výsostně britský a americký a Shrbený Mánič jak ho znám z nesčetných rozhovorů bytostně nesnáší vše co je ruské a co k nám přivádí mrazivý vítr z východu. Protože i několik let po pádu železné opony stále platí, že co přichází z východních stepí zavání nespravedlností, kriminálem a levicovou připosraností. A to jsou věci, které opravdový mánič do svého života nikdy nevpustí. A tak si počtěte v knize, kterou napsal člověk věčně nespokojený, bojující s větrnými mlýny a neustále nasraný na to jak se to nedaří a jak se někteří lidé a situace nemění. Lumír Tuček, muž stále zarputile hledající spravedlnost a eleganci, přičemž nikdy neztrácí styl, ani v psaní ani v životě. A je symbolické, že je to právě detektivka, útvar který končívá
-3-
Lumír Tuček – Příliš mnoho…
vítězstvím spravedlnosti, protože alespoň v té detektivce Shrbený Mánič nalezne svůj klid, když ho nenalézá v tomto máničům nepřejícím slzavém údolí. Lukáš Pavlásek
-4-
Lumír Tuček – Příliš mnoho…
Předmluva Dostala se vám do ruky kniha, která by se s trochou nadsázky dala označit jako učebnice pravicovosti. Nepotkáte se v ní sice s pojmy jako kritika keynesiánství, moc kapitálu či trvale udržitelný růst, ani se jmény jako Friedrich von Hayek, Ronald Reagan nebo Ing. Michal Simkanič. Místo toho se tu setkáte s živoucím ztělesněním konzervativnosti, píle, precizního úsudku a úcty k tradicím. Prožijete mnoho napínavých chvil se soukromým detektivem Tadeuszem Traumanem, jenž bez reptání a intelektuálského šťouralství nese na bedrech zodpovědnou starost o rodinný majetek, vytvářený generacemi předků. Stačí přitom ještě, v rámci nezištné pomoci a služby bližním, řešit – elegantně a přitom chirurgicky přesně – palčivé problémy druhých, aniž by komunitu, ve které se pohybuje, rozvracel či urážel dumpingovými cenami za své honoráře. Pravicovost ovšem není jen úcta k tradici a důraz na svobodu jednotlivce, je to i dodržování a ctění jistých principů, jistého stylu. Úměrnost a aristokratická skromnost, která nevyplýtvá ani gram navíc a zároveň nedovolí, aby věci důležité pro krásu života byly omezovány a úženy, neřkuli seškrtány ve jménu jakékoli aktuálně populární či podbízivé šetřivosti. Ne náhodou mají názvy jednotlivých příběhů společného jmenovatele – „příliš mnoho“. Ne náhodou je tento „jmenovatel“ zpravidla klíčem k řešení detektivní zápletky a současně kritickým poukázáním na chybné přístupy, které k tragickému či zločinnému vyústění vedly. Trauman má prostě na řešení složitých případů nos. Nepřímý důraz je v knize kladen také na důkladnost, neukvapenost a – chcete-li – pomalost, která je v přímém protikladu s dnes tak módní povrchností, přibližností a zbrklostí, tedy s kulturní zvyklostí, která by se dala shrnout do rčení:
-5-
Lumír Tuček – Příliš mnoho…
„Hlavně to musí odsýpat!“ Proto zde najdete řadu zdánlivě rozvleklých, chtělo by se říci až nudných pasáží, rozkladů a popisů. Bystrému čtenáři jistě neunikne, že jen takto lze dostát věcné správnosti a úplnosti, nutné pro nezkreslené pochopení skutečnosti. Pravá kvalita totiž nepotřebuje „odsýpat“! A takovému čtenáři nezůstane utajena ani poctivá snaha autora o definici role šlechty v současném postmoderním světě. V neposlední řadě je tato kniha i zjevným důkazem, že oduševnělé lpění na tradicích a osvědčených pořádcích může mít v praktickém životě sílu ba i moc evangelia. Lumír Tuček
-6-
Lumír Tuček – Příliš mnoho…
Příliš mnoho sluhů Soukromý detektiv Tadeusz Trauman vystoupil ze svého Thunderbirdu 56 a zamířil k vile, která se tyčila pod vyšehradskou skálou. Neměl dnes zrovna dobrou náladu. Již u ranní četby novin dostal od matky SMS zprávu, aby jí přijel na zámeček v Týnci okopat záhon s karotkou. Iritovalo jej, jak matka ignoruje jeho doporučení, aby na podobné práce najímala personál z řad okolních bezzemků, vděčných za jakoukoli ruční práci. Vyběhl po mramorových schodech do vstupní haly velikosti menšího hangáru a maorský sluha jej okamžitě uvedl do saracénského salonku madame Kláry Schweinštajnbecherowé. Drobná dáma s chytrýma očkama pod zlatými obroučkami velice silných brýlí mu podala útlou ruku. Tadeusz znalecky ocenil její vkus – jen prsteny na pravé ruce měly větší cenu než pozemky ruzyňského letiště včetně přistávacích drah. Bledá pleť prozrazovala, že několik let nedala slunečním paprskům šanci, aby dopadly na její tvář, o to více její průsvitná vizáž ladila s inteligentně namíchanou směskou portrétů od Giotta, Vermeera, Raffaela Santi, Repina, Modiglianiho, Nechleby, Mondriana či Barbecka, které pokrývaly stěny salónu. „Mám vyřídit pozdravení od mé matky, posílá vám jako pozornost tuto kazetu belgických pralinek. Ráno je letecký kurýr doručil přímo od firmy Sukerbuyc z Brugg,“ usmál se Trauman a políbil madame Schweinštajnbecherowé ruku. „Ach, má drahá Celestýna, nezapomněla na mou odvěkou slabost,“ ochutnala hned dychtivě jednu z pralinek. „Jak se jí vede? Ale když vidím, jakého má schopného syna, tak jistě skvěle,“ pokynula detektivovi, aby se posadil. „Velice nerada jsem vás obtěžovala, vím, jak jste vytížen prací na hospodářství…“ Tadeuzs Trauman odbyl její poznámku lehkým mávnutím ruky:
-7-
