Ludvík Vaculík, 2008, 2011 Illustration Vlastimil Třešňák, Vladimír Jiránek, Jan Vaculík, 2008, 2011

Obalka.indd 1

6.12.2010 14:17:38

VAC_ZLOM.QXD 8/15/08 10:28 AM Stránka 1

© Ludvík Vaculík, 2008, 2011 Illustration © Vlastimil Třešňák, Vladimír Jiránek, Jan Vaculík, 2008, 2011 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozmnožována a rozšiřována jakýmkoliv způsobem bez předchozího písemného svolení nakladatele. Vydala v roce 2011 nakladatelství Jaroslava Jiskrová – Máj, Štichova 580/25, 149 00 Praha 4, [email protected] jako svou 41. publikaci (5. elektronickou) a nakladatelství Dokořán, s. r. o., Holečkova 9, Praha 5, [email protected], www.dokoran.cz jako svou 391. publikaci (7. elektronickou). Druhé vydání (první elektronické). Redakce Jaroslava Jiskrová Typografie Luboš Šedivý a David Greguš ISBN 978-80-7363-330-1 (Dokořán) ISBN 978-80-86643-39-7 (Máj)



Ludvík Vaculík

l s y m á n ˘ e v Dr˘e V˘bûr fejetonÛ z Lidov˘ch novin 2002–2008

Obsah Úvodní slovo Poslední slovo z roku 2002 Poslední slovo z roku 2003 Poslední slovo z roku 2004 Poslední slovo z roku 2005 Poslední slovo z roku 2006 Poslední slovo z roku 2007 Poslední slovo z roku 2008 Nezařazené fejetony O autorovi


Úvodní slovo Pfiede‰lou knihu tûchto fejetonÛ uzavfiel autor slovem nazvan˘m Dfievûná mysl. Ten název je tfieba chápat pfiíznivû: dfievo je Ïivé. Autor svá slova vym˘‰lel ãasto pfii sekání dfieva. Zimním prÛklestem stromÛ a kefiÛ stvofií vÏdycky hromadu haluzí, které pak aÏ do jara zpracovává. Silnûj‰í vûtve fieÏe a tlust‰í polénka ‰típe. Tenãí seká na klacíky a nejtenãí pálí na ohni vedle. Je to pfiíjemné pracovi‰tû, oddûlené psychicky od okolí. Pfii takové práci dá se myslet na cokoliv: na cokoliv, kdyÏ ãlovûka netíÏí povinnost napsat zas Poslední slovo. Autor si myslí, a cítí to, jak s kousky dfieva odlétají mu od ‰palku i my‰lenky. Nûkteré klacíky mají v˘razn˘ tvar a on se snaÏí spojit s nimi nûjakou my‰lenku, aby mu ji ten kousek dfieva pfiipomnûl, aÏ ho bude strkat do kachlov˘ch kamen. To se v‰ak nikdy nedafií. Jednou mu napadlo, co kdyby se na nûjaké zaklínadlo zaãala ta hromada posekaného dfieva h˘bat, klacíky by vstávaly, spojovaly se a odkráãely vcelku zas na své místo, odkud byly odfiezány. Pfiem˘‰lí, jak by takové zaklínadlo mûlo znít, a snaÏí se je vymyslit. To se v‰ak nedafií. Je ale pfiesvûdãen˘, Ïe jistû to moÏné je! A to je v té poslední kapitolce zmínûné kníÏky: jak se to dfievo zaãne h˘bat… Jev básnicky pfií‰ern˘. Napadlo mu v‰ak je‰tû nûco jiného, ãeho se polekal, a svou pfiedstavu nedokonãil: Ïe by se tak zaãaly slézat a spojovat ty my‰lenky, jeÏ tu rozsekával. On od toho tenkrát couvl: zkusme to teì udûlat my, aÈ on si o tom pomyslí co chce. Naã Vaculík myslíval, je tu zapsáno v tûch t˘denních sloupcích, z nichÏ v˘bûr je v tomto novém svazku. Autor si v˘bûr udûlal sám: pokládá ho tedy za smûrodatnû platn˘, takfika institucionální. Pfiijmûme ho tedy, ale dovedeme si pfiedstavit, Ïe nûkdo jin˘ by z tûch zbyl˘ch sestavil v˘bor jin˘. Byl by to jin˘ obraz ãeho: svûta, ãi Vaculíka? To tedy ponechejme jinému ãtenáfii, r˘pavûj‰ímu, ãi badateli ‰kodolibûj‰ímu… Dnes se zab˘vejme pfiedstavou, Ïe by se zde uvedené my‰lenky spojily: v jakou soustavu? Nejtlust‰ím bfievnem je tu téma právní. Vaculík pí‰e o rÛzn˘ch událostech a pfiípadech, nad nimiÏ stanoví v˘rok správnosti: jak by se o nich mûlo rozhodnout, kdyby panoval správn˘ zákon. Slovem správn˘ míní pfiiléhav˘. V tom smyslu správné by bylo obnovit tûlesné tresty pro lidi ‰patnû vychované, jeÏ nefiezali správnû uÏ rodiãe: tedy za krádeÏe, vandalství. Soudí, Ïe lidé takové primitivní povahy, a tedy i primitivního zloãinu, nejsou citliví na nûjak˘ mûsíc ãi rok vûzení. Ale dostat pofiádn˘ náfiez, to uÏ bychom si rozmysleli i my jemnûj‰í.

7


Vaculík tu pfiipomíná pÛvod práva: Ïe vzniklo kodifikací jist˘ch spontánních, lidov˘ch trestÛ, nûkdy okamÏit˘ch. Tento spontánní cit pro právo je tfieba pfiipomínat. Jak˘ to oãividn˘ nesmysl, kdyÏ tu máme mrtvolu, dva podezfielé, a soudce je oba pustí domÛ! Je zfiejmé, Ïe tu papír nahradil rozum. Vaculík pfiipomíná soud ·alamounÛv. Vyt˘ká soudcÛm mravní lenost. Samo právo je nedomy‰lené: operuje paragrafy tam, kde Ïádného vymy‰leného trestu není tfieba, protoÏe by staãilo, kdyby pachatel prostû musel odãinit zl˘ ãin: aÈ je to za mûsíc nebo za deset let. Vrah, krom jiného trestu, má ov‰em Ïivit dûti zavraÏdûného, dostavût jeho rozestavûn˘ dÛm… Kde máte hlavu, páni doktofii? Druhá nosná haluz Vaculíkovy soustavy je kritika politického systému. Tu vinu vÏdycky vidí víc na lidech neÏli na vládû. Posmívá se lidovému nadávání. A tne svou sekerou do kofiene: obãanem se ãlovûk nerodí, postupnû se jím mÛÏe stát. Volební právo by mûlo b˘t odstupÀované. Nejsme si v‰ichni rovni, protoÏe nejsme stejnû vyspûlí. Zloãinec nemá mít volební právo. UÏ dvacet let Vaculík pí‰e nebo pfiipomíná, Ïe psal o obnovû a reformû trestu smrti. Îe takov˘ trest by mûl b˘t nahraÏen v˘rokem o ztrátû práva na Ïivot. Po tomto v˘roku by vrah mûl nad sebou sám vykonat trest. Tuto my‰lenku bylo by tfieba vypracovat: filozoficky, eticky, právnû. A Vaculík vyt˘ká, Ïe se toho nikdo neujímá. On vlastnû vybízí, aby byl napsán nov˘ zákoník, aã jindy fiíká, Ïe by staãilo klasické Desatero, kdyby… Hlavní haluze Vaculíkova stromu jsou porostlé tisícem vûtviãek: o práci, literatufie, cestování, o koãkách, o Ïenách… Kritikou rÛzn˘ch zel o‰etfiuje jaksi stíÏnosti a bolesti ãtenáfiÛ, i kdyÏ na vûci to neúãinkuje. Ale fiíká, Ïe rÛzné drobné my‰lenky vpl˘vají do celkového vûdomí a mohou se nûkdy projevit neãekanû. V˘raz dfievûná mysl mÛÏe znít nelichotivû: Ïe je tuhá. Oproti kameni ãi betonu v‰ak je dfievo Ïivé a vyvíjí se k pfiirozené pravdû. * Napsal jsem tu o svém psaní, co bych oãekával od bystfiej‰ího kritika. Ale jak jsem fiekl, ty poslední, nejtenãí vûtviãky házím do ohnû. ProtoÏe ty my‰lenky se ani neodvaÏuju napsat.

8


Ná‰ stromek Letos jsem v adventu a o Vánocích ani nebyl v kostele. Prodûlával jsem jak˘si náchlad, kter˘ jsem chytl pfiedtím na cestách: do Budûjovic na ãtení v kavárnû Mûsíc ve dne, do Ostravy na vánoãní koncert s cimbálovou hudbou Jana Rokyty. V‰ecko jsem dûlal v jakémsi úpadu energie, coÏ mû zajímalo. Vánoãní obchodní lomoz byl letos hor‰í neÏ loni. Já jsem od svého slibu pfied nûkolika roky do obchodního domu Kotva neve‰el ani pro pásku do stroje. Na ulicích bylo husto lidu, jenÏ nohama neteãnû ‰lapal v koledách. Pfii jedné z nich mi napadlo, Ïe si musím koneãnû promyslet ãlánek víry o poãetí z Ducha svatého a narození z Panny. Stromek borovici máme nevídanû bujn˘, hust˘, takÏe skoro v nûm zaniká, co jsme do nûj navûsili. Mrzelo mû, Ïe mu nebude pfiáno rÛst v lese. Ale on pochází ze zámûrné pûstby vánoãních stromkÛ, pfiivezl nám ho ná‰ Jan od svého kamaráda, rolníka z Ch˘nû. Taková pûstba je rozumná vûc, ale cosi mi na tom vadí: Ïe ten vánoãní stromek vznikl a dostal se k nám zpÛsobem hlávky zelí. Ze svého rohu hledím na jeho zadní stranu a nechávám si bûÏet hlavou, co mi napadá, abych z toho vybral nûco do tohoto svého ãlánku. „Ej, strome, tobû uÏ od semene chybûla moÏnost rÛst v lese!“ Je to s ním jak s umûlou pûstbou lidsk˘ch orgánÛ, jeÏ nebudou mít nadûji stát se ãlovûkem. âím jsem star‰í, tím víc se mi poãetí z Ducha svatého zdá moÏnûj‰í, a narození z Panny aÏ pfiirozené: proã ne? MÛj mozek se tomu vzpírá ãím dál míÀ, ba snad si na tom i odpoãívá od neuvûfiitelnû pfiirozen˘ch hrozn˘ch vûcí mezi národy. Co pûkného a dobrého mÛÏe nastat a pfiijít k nám uÏ jenom mimofiádnou cestou? Zpíváme a sly‰íme: ãistá panna porodila… Kdo o tom pfiem˘‰lí, nikdo. Je to vyfiízeno jak povolen˘ nesmysl. Je to dnes uÏ jen zvuk kdysi opravdické ochoty uvûfiit zázraku. Nebo se tu, jako vzácná rostlina na nedostupné skále, udrÏela poezie a nadsázka nevinnosti? Není v tom i pfiání? PfiipusÈme, Ïe panna nemÛÏe mít dítû: Ïena v‰ak uÏ ano, a ten rozdíl mezi nimi, obsahující, co se má stát, aby ho mûla, stojí on tolik za fieã? VÏdyÈ to pomalu uÏ nic ani není! To nemÛÏe zkazit pÛvod a poslání toho dûcka. Já v tom poboÏném kli‰é ãtu, jelikoÏ jsou zrovna Vánoce,

9


pfiání, aby Ïeny ãekaly dûcko jako poÏehnání, jako matky aby byly ‰Èastné, dûcko aby fiídily k dobrému, no a jeho osud… ten je normální, v‰ichni ho kousek musíme nést. A také, ãím jsme star‰í, tím men‰í váhu mají dárky, které dostáváme: víc nám záleÏívá na tom, jak bude pfiijato, co dáváme my. Jsou dárky v‰ednû pravidelné jako ko‰ile a kravata, jejichÏ hlavní ideou je: aby za rok zas… 2. ledna 2002

O papou‰kovi a koãiãce Ná‰ Franta pfiinesl domÛ papou‰ka! Chytl ho pr˘ v rokli. Franta b˘vá v rokli podle sv˘ch moÏností. Nikomu ze sousedstva pták nechybûl. Mohl pfiiletût aÏ z druhého bfiehu MÏe? Kolik uletí netrénovan˘ australsk˘ papou‰ek andulka? Franta s Mafienkou vylepili v okolí nûkolik oznámení, ale Franta rád nevûfiil, Ïe se nûkdo pfiihlásí. Pták mûl ‰tûstí: v rokli by ho chytla nûjaká koãka nebo by umfiel sám. Dûdeãek se zeptal: Franto, jak to opravdu bylo? No uvidûl jsem ho, ‰el jsem za ním, on odletûl dál, ‰el jsem pofiád za ním, aÏ nemohl a zÛstal sedût. Tatínek tedy chtû nechtû koupil papou‰kovi klec. Maminka pravila: Ale já se vám o nûj starat nebudu, mám ãtyfi slepic nad hlavu. V na‰em domû bydlí také koãka. Ta ví, co a naã je pták. Obãas sbíráme v zahradû pefiíãka. Koãka je koãka, fiíká vÏdycky babiãka moudfie. Îivot je Ïivot, je‰tû moudfieji fiíká dûdeãek. Povûsili klec pod strop a pozorovali ptáka. Také koãka si po mfiíÏi vylezla v˘‰, aby ho vidûla. Papou‰ek snad vidûl koãku prvnû v Ïivotû. KdyÏ se ty dvû bytosti trochu seznámily, udûlal tatínek dal‰í krok: vzal na klín koãku, do ruky papou‰ka a pravil pomalu koãce: To-je-na‰e-andulka! Ta byla klidná, koãce se rozãilením chvûl ocas. Pak mÀoukla a utekla. Ona se bojí, bystfie, ale ‰patnû usoudil Franta. Dûdeãek, jenÏ v dûtství pásal kozy, rozumûl koãce jinak: Neruãím za sebe! Maminka se na to ani nechtûla dívat: Jste normální? Mafienka uãila papou‰ka mluvit: Dobr˘-den! Její trpûlivost pfiinesla ovoce, papou‰ek promluvil: Frran-ta! KdyÏ si papou‰ek zvykl v prostoru, otevfiel mu tatínek dvífika klece. Ten se radoval! ObkrouÏil nûkolikrát místností a pfiistál pod stropem, odkud ho v‰ichni sundávali. Jednoho dne na‰el sám cestu zpátky,

10


smûl létat ãastûji. Je tu koãka? zeptal se tatínek. Není. PusÈte papou‰ka. Dokud bylo venku teplo, byla koãka pfies noc na zahradû nebo v rokli. Ale uhodily mrazy, to koãka nocuje u kamen. Pfii‰la tedy, ve dvefiích se zastavila a mÀoukla: Zavfiete si ho! Tak to ‰lo asi mûsíc, neÏ se Mafienka nachladila. Jednoho veãera jako obvykle bylo v‰ecko vypnuto: televize, Franta, Mafienka, andulka i oba poãítaãe. V‰ichni ‰li spát. Nûkdo v‰ak zavfiel ‰patnû dvífika klece. V noci Mafienka potfiebovala jít ven. Rozsvítila, vy‰la na chodbu: papou‰ek se probudil a vyletûl z klece. KdyÏ Mafienka ‰la zpátky, zhasla. Pták, kter˘ v noci nevidí, nouzovû pfiistál na zemi. Koãka, která v noci vidí, ho chytla a zakousla. To bylo ráno pfiekvapení! KdyÏ to po sobû ãtu, vidím, Ïe nejsem na tuto látku správn˘ autor. ProtoÏe to by se, milé dûti, Karlu âapkovi nestalo. 29. ledna 2002

Lest! Jsou formální gesta zboÏnosti beze zboÏnosti, zájmu bez zájmu, lásky bez citu… Dneska kvetou gesta demokracie. Jak˘ v˘znam napfiíklad má ptát se lidí, zda jsou pro letní ãas ãi proti? Nebo otázka, kdo tfiídí odpad a kdo ne, kdyÏ pfiece nikdy neodpovídají v‰ichni. Pofiád nûkdo zji‰Èuje nûjaké názory a postoje, coÏ dûlá dojem svobody a jako bychom nûco fiídili, a zatím na dÛleÏité vûci ve správû mûsta se nás neptají, aby mohli dûlat, co chtûjí. Teì se propaguje, a moÏná tedy i chystá obludné gesto demokracie: lidová volba prezidenta. Rád bych vûdûl, ale obejdu se bez toho, co si opravdu myslí ti, kdoÏ to navrhují: ne ti naivové fiíkající, Ïe lidová volba je demokratiãtûj‰í, protoÏe hlasují v‰ichni, ale ti li‰áci. KdyÏ pfiece víme, Ïe ãím ‰ir‰í rozhodování, tím niÏ‰í v˘sledek. Nenechejme se m˘lit americk˘mi volbami: tam se s prezidentem volí nûco víc. Kdo bude podávat návrhy na prezidenta? Budou-li to politické strany, navrhnou ãlovûka blízkého své politice ãi nepfiekáÏejícího jí. Podá-li návrh i druhá strana, budeme stejnû volit z rozhodnutého: naã ta drahá oklika pfies plebiscit? Nápad, Ïe by kandidáta mohl navrhnout nûkdo jin˘, tfieba Akademie vûd, evangelíci, je bláhov˘: museli by najít nûkoho, kdo jim na to dá peníze, a uÏ ho volí on.

11


Dejme tomu, Ïe máme dva kandidáty: jak se budou chovat? Jaké my‰lenky a schopnosti budou pfiedvádût? My‰lenky nejjednodu‰‰í, schopnosti zábavné. I kdyÏ budou mít jiné, váÏné my‰lenky, jeÏ budou zasvûcenûj‰í kruhy znát, ukazovat budou ty lacinûj‰í, jaké má kaÏd˘. Prezidenta nastolí nejmocnûj‰í skupina, zfiejmá nebo zakrytá firmou politické strany. Nezvolí ho lid, ale ten, kdo dovede lid ovládnout; a je‰tû si opatfií ‰iroké alibi. Na tom je divné i to, Ïe tento zpÛsob volby zastávají nûktefií, kdo si zároveÀ pfiejí, aby mûl co nejmen‰í moc. Loutka to má b˘t! A mnû se pfiece zdá, Ïe pfiímo lidem volen˘ prezident mûl by b˘t náãelníkem! Volba prezidenta pfies parlament zdá se mi b˘t lep‰í, ba snad jediná slu‰ná; je‰tû je losování! A to ze dvou dÛvodÛ. Jednak poslance volíme svobodnû, podle svého rozumu. Volíme je na blízkém a pfiehledném poli, mÛÏeme tedy vûdût, jak uvaÏuje, jak˘ má smysl pro odpovûdnost. Plo‰ná rozmanitost názoru na to, jak˘ by mûl b˘t prezident, se modelovû pfiená‰í do parlamentu. Druh˘ dÛvod je ten, Ïe ve vefiejné parlamentní debatû o prezidentovi se poslanci a strany zjevují, pfiedvádûjí pÛsobení skryt˘ch sil. Volba se dûje postupnû, k v˘sledku ãím dál pravdûpodobnûj‰ímu. V˘sledek plebiscitu je náhlá rána, a nevíme proã. Pfii parlamentní volbû mÛÏeme svého dobrého prezidenta uÏ pfiedem tu‰it: podle toho, která politická strana ho nechce. 5. února 2002

Budûjovické hnutí V romantické fázi Ïivota mne vzru‰ovalo slovo „hnutí“. Vidûl jsem za ním dûj zpÛsoben˘ u‰lechtilou my‰lenkou. Sám jsem se tehdy pokou‰el takové hnutí vznítit: mého hnutí indiánského se zúãastnili v‰ichni pasáci koz v na‰í dolinû. UÏ tehdy jsem v‰ak poznal o‰emetnou stránku té vûci: rádi pfiijímali vnûj‰í a zvuãné projevy, nechápali v‰ak vnitfiní stav, jenÏ mûl b˘t v základu hnutí. Kupodivu mû pozdûji nevzru‰ovalo dûlnické hnutí: u‰lechtilé hnutí nemá b˘t v˘hruÏné. Po vítûzství dûlnického hnutí u nás v únoru 1948 se objevovala hnutí zvlá‰tního typu. Napfiíklad v Libãicích nad Vltavou svazáci vyhlásili závazek, Ïe budou – uÏ si nepamatuju co: vyrábût nûco navíc. Toto „libãické hnutí“ se ‰ífiilo novinami, ale zda také továrnami, nevím. Hnutí

12


mûla jméno podle místa nebo podle toho, kdo je vymyslel: napfiíklad metoda zdûní do Tencerova rámu. V Realistickém divadle v Praze proslula Parta brusiãe Karhana. Ze Sovûtského svazu k nám, vedle slavné stachanov‰tiny, pronikalo hnutí Lydie Korabelnikovové: to byla dûlnice tu‰ím v obuvnické továrnû. Mne zaujala, sv˘m jménem, âutkichova metoda. Nevím, oã v ní pfiesnû ‰lo, ale já ji pouÏívám dodnes: to je zpÛsob, kdy udûláte nûco samozfiejmého, co vás, pitomce, mohlo napadnout dfiív. Napfiíklad kdyÏ pfies˘páte mletou kávu z pytlíku do sklenice, dáte si pod ni kus papíru. Dlouho jsem nesly‰el o nûjakém novém a podobném hnutí u nás, aÏ teì o hnutí majitelÛ domÛ v âesk˘ch Budûjovicích (MF Dnes 7. 1.). Tam vznikla na stalet˘ch zdech my‰lenka tak protichÛdná my‰lenkám lidí, ktefií ty domy budovali, Ïe je to parádní pfiíklad, jak se zhor‰ují âe‰i. Majitelé domÛ chtûjí uzavfiít podloubí: podloubí je v pÛdorysu a na pozemku domu, za kter˘ majitel platí. Vedou o tom spor s magistrátem, odvolávajíce se aÏ k Listinû lidsk˘ch ãi jak˘ch práv. Budûjovické hnutí je plodem pomûrÛ, v nichÏ neplatí, nedrÏí, nefunguje nic samo od sebe, z tradice, ze vkusu, z dobré vÛle. Stavitelé tûch domÛ kdysi chtûli obãany pfiilákat ke sv˘m obchodÛm a Ïivnostem tím, Ïe jim nabídli ochranu pfied de‰tûm i pfied vedrem. Ruch v podloubí byl zároveÀ spoleãensk˘m korzem. Mûsta s podloubím byla vÏdy nûco víc neÏ mûsta bez nûho. Budûjovické hnutí je bojovníkem za názor, Ïe nade v‰emi vztahy je první a vládnoucí vztah majetnick˘. Ale co kdysi bylo jaksi prÛkazem pracovní a obchodní zdatnosti, co ukazovalo kulturu mûsta nebo tradici rodu, je dneska takto pro celé mûsto jen mrzutá právní okolnost. Majitelství, to není kvalifikace, ani talent, majitel dneska mÛÏe svou kvalitu vlastnû projevit jen tím, jak svÛj majetek vfiadí do lidsk˘ch a kulturních pomûrÛ v obci. Postavte se v Budûjovicích na námûstí, rozhlédnûte se tím ãtvercem a uvidíte dal‰í pfiíklad toho, co vidíme v‰ude: Ïe svût je v rukou pofiád hor‰ích lidí. Já bych zorganizoval hnutí takovéto: bojkot podloubí. Nakupovat jinde. Nedûlní promenádu ve ‰títivé vzdálenosti od trapného podloubí. 12. února 2002

13


Páni doktofii! Nad ãím Ïasnu a hledám vysvûtlení: Ïe skoro nikdo ze souzen˘ch a odsouzen˘ch zloãincÛ necítí vinu a svého ãinu nikdy nelituje: Milo‰eviç jako na‰i estébáci, ani bûÏní vrazi. Jsem nevinen, odpoví na procedurální otázku. Tu je tvÛj mrtv˘, hromada mrtvol, a ty jsi nevinen? Kdo je vinen napfiíklad okupací âeskoslovenska v roce1968, na tom není co pátrat a dokládat: ten, kdo okupanty kdyÏ ne objednal, tedy pfiijal. A Obzinova imunita – to myslíte váÏnû, doctores? Myslím, Ïe mnozí soudcové nemají sílu a vÛli trestat, protoÏe se bojí: ti lep‰í, aby se nezm˘lili, ti hor‰í mají strach ze msty. âasto si vzpomenu na jeden proces pfied tfiemi lety, neuvûfiitelnû zbabran˘: se dvûma darebáky, ktefií byli pfii loupeÏi pfiistiÏeni Ïenou, proto ji zabili. Jeden to svádûl na druhého, a jelikoÏ nebylo dÛkazu, soudce vyklouzl z povinnosti i z rozumu odvoláním na zásadu in dubiis. Zprostil je obvinûní! ¤ekl pak nûkdo té mrtvé, Ïe není dÛkazu, aÈ tedy vstane a jde domÛ? Pro takové pfiípady já, b˘t mlad˘, zaloÏím podzemní úderku na trestání zloãincÛ. Proã uÏ není? Vãera jsem si na to zase vzpomnûl a dostal jsem nápad: vzal jsem si trestní zákon a na‰el § 167: nepfiekaÏení trestného ãinu. Tvrdil-li jeden lotr, Ïe to udûlal ten druh˘, dopustili se oba trestného ãinu podle § 167! Páni doktofii, není toto snad dÛvod k obnovení procesu? Milo‰eviçova drzost nad hromadami mrtvol, jejichÏ byl prezidentem, to je aÏ umûleck˘ v˘kon: hraje nûkoho jiného. Co je tu k dokazování je‰tû, je-li dokázáno, Ïe byl prezidentem? A tfiebas by o jednání sv˘ch vojákÛ nevûdûl: proã tedy aspoÀ nelituje? A jsem u vlastního tématu: proã zloãinci pfiestali litovat. Ten BoÏí svût se tak zhor‰il, Ïe uÏ ani na smrteln˘ch postelích a pod zpovûdním tajemstvím se vrazi nepfiiznávají a nelitují? A proã: protoÏe nevûfií na peklo, dûlali ho oni. Tito lidé bez lítosti, napfiíklad tedy tisíce na‰ich estébákÛ, oni se zmrzaãeni uÏ narodili? âi teprve ‰kolení a funkce v nich zniãily jednu lidskou vlastnost? Napadlo mi, Ïe k odlid‰tûní zloãincÛ, i tûch, co se jimi teprve stanou, napomáhá i to, jak jsou zloãiny pfied Spravedlností souzeny: strojnû, bez citu! On nestojí tváfií proti ãlovûku, ale proti litefie. Já bych takového postavil pfied rodinu zavraÏdûného: ¤eknûte této Ïenû, tûmto dûtem, proã jste to udûlal! Povûzte, jak jim teì budete pomáhat. Nebo z protilehlého úhlu: Tu je

14


va‰e matka, dcera, vá‰ syn, povûzte jim, jak to bylo a proã… HrÛza tohoto líãení musela by prosáknout do vûdomí spoleãnosti pfiedem. Tvrdím, Ïe dne‰ní fiád práva nemÛÏe mít úspûch. Je liduprázdn˘. A proti zloãincÛm, ktefií své ãiny vykonali v poslu‰nosti nedemokratickému reÏimu, bych do evropsk˘ch zákoníkÛ prosadil paragraf takov˘to: Kdo splní pfiíkaz odporující lidskosti, slu‰nosti, bude zbaven obãansk˘ch práv. To cituji sebe (Komunismus je bití, únor 1989). 19. února 2002

Pod podloubím 1 Proti m˘m slovÛm o „budûjovickém hnutí“ se ozvali dva ãtenáfii z jin˘ch míst. Majitel domu odpovídá za ãistotu chodníku: uklízí po psech, které nemá, a po holubech, jeÏ nechová. Podloubí: je to chodník, ãi soukrom˘ pozemek? Obec nebo jiné organizace mu tam smûjí umisÈovat rÛzná zafiízení, ale kdyÏ si chce sloÏit materiál na opravu domu, musí si zaplatit „zábor“. Opravdu zvlá‰tní. Ale to musejí vyfie‰it majitelé domÛ a mûstsk˘ úfiad. Pro nás ostatní hlavním tématem za podrobnostmi je zavfiené podloubí. Nepfiijatelné! Za mal˘mi, tfiebas ostr˘mi otázkami b˘vá ãasto hlub‰í a podstatnûj‰í problém. Tak se v poslední dobû u nás jedná o ‰kolném na vysok˘ch ‰kolách, a posuzuje se podle nejniÏ‰ího znaku: podle penûz. Stát na víc nemá, a uloÏit to rodiãÛm je politick˘ strach. Ptát se studentÛ – fale‰ná hra na demokracii, oni ov‰em platit nechtûjí. Studenti si neuvûdomují, ãi na to nedbají, Ïe jejich studium platí nûkdo jin˘, a moÏná i nûkdo, kdo také kdysi chtûl studovat, jenÏe nesmûl. PovaÏme: cel˘m sv˘m Ïivotem, od zdraví pfies vûdu po ekonomiku, jsme v rukou b˘val˘ch politick˘ch dovolencÛ, z nichÏ ne v‰ichni by pro‰li soutûÏí nadání. A dneska se pro budoucí generaci pûstuje vrstva dovolencÛ státního rozpoãtu. Neznám˘ poãet stejnû nebo i víc nadan˘ch mlad˘ch lidí ani nemÛÏe vstoupit na ten svat˘ Trh. Ke studiu mûli by mít cestu v‰ichni: a pfiísné hodnocení aÈ je vytfiídí. Studium aÈ si platí, kdo mÛÏe nebo kdo to vezme jako investici. Kdo nemÛÏe, tomu aÈ pomÛÏe stát; moÏná by na to staãily peníze, které teì dává na bezplatné studium. V diskusi, myslím, je málo sly‰et argument, Ïe mrhání talentem mlad˘ch lidí je právû ekonomicky hor‰í neÏ pl˘tvání energií a únik vody.

15


Jiná, skoro nicotná otázka, která nedávno vzru‰ila vybrané publikum: jak stará auta se k nám smûjí dováÏet. Îasnu, jak úchylnû se to zas projednávalo. Drát se o auta, která kdosi kdesi odloÏil, to mû uráÏí! To se jen stupnûm dovolenosti li‰í od pa‰ování cizího odpadu k nám. Zásadnû kupuju auto, na jaké mám, nemusí, sakra, b˘t cizí znaãky. – Ale tu uznávám koupi auta, jeÏ koupil a opotfieboval nûkdo z nás, tuzemské nebo cizí: normální „sekáã“; kdyÏ uÏ to tak s námi je. Nakonec do tohoto svého podloubí vezmu jeÏka. Nedávno jedna soudkynû dala pÛl roku vûzení ãlovûku, jenÏ ut˘ral jeÏka. Poboufiení: pÛl roku za jeÏka, a podmínka nebo nic za zmlácení ãlovûka na ulici! Také tyto city jsou vedle. Îe se lidé zabíjejí, je jejich vûc, a je tûch mrtvol uÏ tolik, Ïe to brzo bude jen na pokutu. Ale jeÏek není úãastníkem na‰ich rvaãek! Nevím, moÏná se soudkynû jen su‰e drÏela litery zákona, nebo tím zároveÀ ráda demonstrovala opovrÏení ke zvífieti niÏ‰ímu neÏ ten jeÏek. 26. února 2002

Kolektivní vina Kolektivní vina existuje; aÈ tedy je i trest. Tento názor a v˘rok je spoleãensky nemoderní, proto se mu kaÏd˘ odborn˘ humanista opfie. Ale ptejme se: z ãeho má vyrÛst kolektivní odpovûdnost? Ostatnû, kolektivní vina b˘vá ãasto trestána spontánnû: událostmi. KdyÏ se v roce 1990 otevfiely hranice, objevily se ve Vídni za nûkter˘mi v˘lohami ãeské nápisy: âe‰i, nekraìte! KdyÏ jsem to uvidûl, pocítil jsem k âechÛm nenávist a rozhodl se zakázat jim vstup do Vídnû. Ale oni se to nedovûdûli. A takto myslím i dnes: Ukrajinci, ven! Je mezi vámi moc lotrÛ. Nejsme povinni sná‰et to, my to nevychytáme, a protoÏe mezi vámi nemÛÏeme rozli‰ovat, rozli‰te se doma sami a pfiijìte. Toto není xenofobie. Jejich národnost je mi milá: „Jak umru, to pochovajte mene na mohyly sered stepu ‰irokoho…“ Kolektiv má odpovídat za své ãleny, a mÛÏe je spofiádat. Proã se toho víc nevyuÏívá? V fieãech o stavu spoleãnosti se vÏdycky planû praví, Ïe je to vûc v˘chovy, proã se tedy nevychovává? V˘chova ãinem, nejen broÏurkou a plakátem. Rodina ãasto nefunguje. KdyÏ ‰patnû vychované dûcko pfiijde mezi pofiádné lidi, hned má ucítit, Ïe není doma.

16


Odkud já tyto pfiirozené názory mám? Ze Ïivota. UÏ ze ‰koly: kdyÏ se stalo nûco skandálního a návodce nedal se zjistit, dobr˘ uãitel nechal po ‰kole celou tfiídu. Ona vûdûla, komu má podûkovat. KrádeÏ se vy‰etfiovala: UkaÏ, co má‰ v kapse. NepÛjdete domÛ, dokud se to nenajde. Tento systém, jenÏ je systémem následkÛ, nikoli trestÛ, je velice preventivní. Modelovou zku‰enost mám také z internátu ve Zlínû. Svûtnice a celá druÏina mûly reÏim, tedy v˘hody, volno, podle bodování pofiádku. ProtoÏe osádka svûtnice nemohla zru‰it fiád BaÈa, muselo osmnáct pofiádn˘ch klukÛ obrátit pozornost a hnûv proti dvûma bordeláfiÛm. Zjev komunismu a fa‰ismu v‰ak zavinil, Ïe my‰lenka kolektivního pÛsobení a jednání se vÛbec nepûstuje. A po zániku vojny bude to je‰tû hor‰í. Ale jde pfiece o obec! Téma kolektivní odpovûdnosti se mi teì vnucuje ze zastydl˘ch debat o Nûmcích. Nûmci jsou nacismem vinni, jako my jsme vinni komunismem. To je pofiád zpytování minulosti, a pro budoucnost kdo zpytuje? To je rozãilení nad KníÏákem, jenÏ mohl tfieba ‰ikovnûji fiíct, co si myslíme mnozí ostatní. KdyÏ ale vidím, jak se na nûj v‰ichni rozkfiikli, dostal jsem strach, abych nakonec také já nemohl fiíct, co si myslím, dokud se to mÛÏe: Vyhnání NûmcÛ bylo správné, ale uÏ dávno správné není. Nad tím, jak se âe‰i chovali po válce k nevinn˘m NûmcÛm, cítil jsem hnûv a lítost, Ïe se i v na‰em národû na‰ly takové svinû jako v nûmeckém. – Vemte to takto vcelku, plasticky. 5. bfiezna 2002

Proã budu volit ODS Kapitalismus vládne svûtu i demokracii. Jiné ideologie, víry a kultury ho mohou jenom kritizovat, udrobovat z nûho, ale pfies jeho v‰evládu se neprosadí. Je nejjemnûj‰ími kofiínky uchycen v lidech. Odstranit hlasováním ho nelze, protoÏe on se zmocnil demokracie a u‰il si z ní koÏuch. Mluví, jako by demokracie a svoboda byly on. Je moÏné shodit ho jenom násilím, jenÏe tím vznikne vláda násilí. A kdyÏ se nám pak podafií znovu získat svobodu, on si myslí, Ïe to jsme chtûli jej. Takov˘ch hrÛz v Afghánistánu, a poãkejte, jak zaãne kapitalismus zabírat osvobozené území, coÏ si ov‰em zaslouÏí odpor, s nebezpeãím nového Talibanu. Zajímavé: jsou území, krajinné partie, kde se ‰etfií

17


existence tfieba Ïab. Kapitalistické demokraty je‰tû nenapadlo respektovat území jiné kultury, jiného názoru na ãlovûka a smysl Ïivota, a necpat se tam. Tím, Ïe proti kapitalismu zvolíte na ãtyfii roky jinou politickou stranu, s ním nehnete. Co jiného u nás dûlala sociálnûdemokratická vláda, neÏ drobnû párala kapitalismus a pfie‰ívala na nûm kapsy? Volba mezi stranami pod kapitalismem je volba, zda bude dÛchod dfiív, ãi pozdûji a stíhaãek bude pût, ãi sedm. Stfiídat u vlády politické strany je mrhání demokracií, ztráta ãasu, síly, nadûje i hnûvu. – Ale právû si uvûdomuju, Ïe jsem nefiekl, proã se na kapitalismus, kter˘ budu volit, dívám zápornû: pro v‰ecko, co mne i vás uráÏí. Není volby vnû, je jenom volba dovnitfi: jak pÛsobit ne proti kapitalismu, ale do nûj. Jako si na sluÏbu Ïeleznice nebudu stûÏovat u po‰ty, nebudu si na kapitalismus stûÏovat sociálním demokratÛm nebo lidovcÛm ãi komunistÛm, n˘brÏ pfiímo jeho profesorÛm, architektÛm a majitelÛm! UÏ zaãínáte chápat, proã budu volit ODS? A fiíkám-li ODS, míním to jako rodovou znaãku, pod niÏ spadá Unie svobody a v‰ichni, kdo se slovníkem a gestikulací liberalismu a demokracie ten systém budují, drÏí a svûtí. A hned také fiíkám, Ïe nemáte mou volbu následovat: kdyby totiÏ ODS vyhrála, kapitalismus by si to nesprávnû vykládal pro sebe. Moudfiej‰í lidé svûta neÏ já o tom pfiem˘‰lejí, diskutují, konferují. U nás napfiíklad Václav Bûlohradsk˘ kdysi trefnû napsal, Ïe kapitalismus, dítû demokracie, se nadul tak, Ïe je mu demokracie uÏ malá. Nedávno v tûchto novinách Benjamin Kuras napsal, Ïe nûkolik megafirem na svûtû vyvlastnilo demokracii. Îasnu nad tím, Ïe na‰i ideologové, chovatelé a majitelé kapitalismu nejeví známky zájmu a neklid nad tím, co zneklidÀuje cel˘ svût. Oni nemají ve svém stavu Ïádnou hlavu? Îádného vychovatele a kazatele morálky? Proã se to má pofiád dûlat externû? Tam není intelektuální a mravní elita? Ne, to není moÏné, to by pak nebyl vzorek normální zdravé populace. Zatím pfiedpokládejme, Ïe tam jsou. A ty já budu volit, jejich odpovûdnost provokovat. Pfií‰tû je‰tû lépe vysvûtlím, proã budu volit ODS. 26. bfiezna 2002

18


Budu volit ODS O ãem jsem tu minule psal, v tom praktick˘ politik, tedy poslanec nebo ministr, nemÛÏe pfii své agendû vykonat konkrétnû nic. Ale co si pfieju a co bychom mûli Ïádat, aby také on jako my uvaÏoval nûkdy o povaze systému, v nûmÏ jedná. Ptal jsem se, zda majitelé, fieditelé a uãitelé kapitalismu vnímají to, co vnímá cel˘ svût a proti ãemu protestuje aÏ i talibanisticky. A to je poznání, Ïe kapitalismus a demokracie se rozcházejí! A stranu ODS jsem si za adresáta námitek vybral proto, Ïe ona se mi pfii své ctiÏádosti zdá duchaprázdná. Nikdo normální nemÛÏe tvrdit, Ïe majetek, zisk a trh jsou garanty obãanské svobody a demokracie. Ano, jsou: pro ty majitele. Jinak je tomu právû naopak: svoboda a demokracie jim zaruãují jejich postavení. UÏ jen oni mezi sebou, ve sv˘ch grémiích a radách, snad jednají demokraticky, ale kaÏd˘m rozhodnutím ustavují diktát nad tisíci aÏ miliony lidí. To je pfiípad jedné men‰í sklárny v Kvûtné u Strání, kterou její zahraniãní majitel zastavil. Prosím: kdosi jak˘si odkudsi rozhodl o Ïivotû v obci, do níÏ mu nic není! Kterou politickou stranu, páni profesofii, mûli ti lidé volit, aby se jim to bylo nestalo? Musíme-li správnû odpovûdût, Ïe to bylo jedno, jako to bude jedno i nadále, plyne z toho, Ïe vy politici nemáte pfii této degeneraci demokracie Ïádn˘ vliv. Dávno jste ztratili svobodu! V‰ecko, co se i poctivû snaÏíte dûlat, smíte jen podle pravidel, která diktuje nûkdo jin˘. Na‰e svoboda byla uzavfiena do bankovních trezorÛ. Patfiím k lidem, ktefií si mysleli a myslí, Ïe po roce 1990 bylo „budování kapitalismu“ nutné. JenÏe nedo‰lo k Ïádnému budování. Byl to skok pod válec. Byl to ãin skoro rituálnû sebevraÏedn˘ na stupních k oltáfii boha Trhu. Opravdu vyhrál, a koho v‰ecko obehrál! Nemáme skoro nic, co jsme mûli: od motocyklÛ po boty. Lákání cizího kapitálu do zemû dûlá ze samostatného sedláka ãeledína na jeho pÛvodním statku. Vím, Ïe se vláda snaÏí pobídnout podnikání: daÀovou a finanãní politikou, právní regulací… Ale souhlasím s lidmi, ktefií praví, Ïe tato podpora má se dávat drobnému a stfiednímu podnikání domácímu. V takovém mají lidé je‰tû co jednat s lidmi, jejich vztah je i sociální, nejen úãetní. Tak jako v mal˘ch obchodech po ulicích na‰ich mûst Ïije krom spotfieby i kultura, kdeÏto v supermarketech jde o kontakt zákaz-

19


níka se ‰katulemi. A toto, jako vzorec spoleãenské struktury, ve stranû ODS nikdo nevnímá? Poslednû jsem ale také poznamenal, Ïe stranu ODS jmenuju jen modelovû, neboÈ ona mû od zaãátku nejvíc zajímá. Proto má mou nemilou pfiízeÀ. Na ni se tedy obracím jako na nejvy‰‰í tuzemskou ‰arÏi ve ‰tábu kapitalismu. Pfií‰tû je‰tû lépe vysvûtlím, proã budu volit ODS. 2. dubna 2002

Volím ODS Pfiekvapuje mû, kolik lidí mi vyt˘ká, Ïe agituju pro ODS. âím? Tím titulkem pr˘, protoÏe lidé vnímají jen titulky. Takoví mají ãíst Super. Jiní se diví, proã pí‰u zápornû o stranû, kterou volím. Z toho poznávám, Ïe nûkdo se vlastnû ani neproãetl k tomu, o ãem pí‰u. M˘m hlasem ta strana nevyhraje, a vyhraje-li va‰imi hlasy, s tím men‰í v˘ãitkou mÛÏu fiíkat, co fiíkám. Já svÛj hlas prostû investuju do názoru, Ïe je jedno, koho volíme, Ïe klovat do kapitalismu nemá úãinek, Ïe pfiehlasovat ho není moÏné a svrhnout jej bylo by ‰patné. Zb˘vá tedy pÛsobit jaksi „do jeho fiad“: dovolávat se svûdomí nebo rozumu, protoÏe obé b˘vá tu nebo jinde poru‰ováno. A tím pÛsobit k jeho humanizaci. Myslíte-li si, Ïe je to naivní, pak je naivní i fialka tím, Ïe kvete modfie. Pfiedev‰ím mûjme odvahu fiíct si, Ïe v‰e, co kapitalisté mají, krom vûcí osobních, mal˘ch i velk˘ch, patfií v‰em a oni jsou toho formou vlastnûní jen správci. Druhá samozfiejmost je, Ïe lidé v jejich podnicích pracují pro svÛj Ïivot, ne pro jejich zisky. A napfiíklad stûhovat se s cel˘m Ïivotem jinam, kam kapitalista pfieloÏil investice, to je jako nechat se pfiehánût jak dobytek na pastvû. Dal‰í samozfiejmá zásada je, Ïe slu‰nost je pfied ziskem, Ïe tedy napfiíklad vrazit svÛj podnik na místo, kde uÏ dva takové jsou, je lidsky sprosté a za normální to mÛÏe pokládat jen ten, kdo spadl z mûsíce. SoutûÏ a konkurence – ano. To je jiné, podrobnûj‰í téma. Za hlavní vadu kapitalismu pokládám to, Ïe nemá ãi nejeví Ïádnou ideu, jak dál a k ãemu to v‰ecko má vést. Nezná Ïádn˘ optimální, Ïádoucí stav. Ale kdyÏ ne on sám, ve svém provozu, tedy politická strana, která ho nese, nebo se nese na nûm, by takovou ideu jevit mûla. KdyÏ se ani nepfiipojím k obecnému prostému mínûní, Ïe v‰ecky krachy,

20


podvody a pády jsou zavinûny politikou ODS, musím trvat na tom, Ïe jejich pachatelé jsou frekventanti kurzÛ kapitalismu. A strana, kterou volím, z toho nevyvozuje nûjak˘ viditelnû „v˘chovn˘“ dÛsledek, ba naopak ji pojem a uÏ slovo morálka dráÏdí, a ona se povy‰uje nad obãansk˘mi skupinami, které právû toto zdÛrazÀují. Napfiíklad ekologické my‰lení mûlo by b˘t lidsk˘m rysem kaÏdého ãlovûka, a tedy obsaÏeno rovnou v kaÏdém podnikatelském úmyslu. Pak by se nemusely mobilizovat ekologické úderky. Tak jako voda z vodovodu musí rovnou b˘t pitná, aby nemusela, proboha, vznikat obãanská iniciativa za pitnost vody z vodovodu! Dále mi na stranû ODS bude vadit, co udûlá, kdyÏ vyhraje: Ïe jen ze stranického dÛvodu vymûní i ty sociálnûdemokratické ministry, ktefií se osvûdãili. Samozfiejmû mÛÏu ãekat, vedle chytrého mlãení s pohrdav˘m úmyslem, kritiku sv˘ch názorÛ. A uÏ vím, Ïe to bude zas opakování odstavcÛ z kapitalistického katechismu. 9. dubna 2002

Hfibitovní kvítka Vy pofiád nechápete, Ïe kdyÏ dûtem podáváte hrÛzu jako zajímavou podívanou, Ïe je na ni zvykáte jako na nic. UÏ zas: dva ‰koláci zniãili na jednom hfibitovû ãtyfiicet náhrobkÛ, a co mohli, ukradli a prodali. O zloãinech dûtí se dovídáme pofiád. Vy‰etfiovatel pfiípad vÏdycky odloÏí. Nûkde jsem sly‰el nebo ãetl, Ïe do ‰kol pfiicházejí dûti nevychovan˘ch rodiãÛ. Rodiãe kazí reÏim: dfiív to byl komunistick˘, dnes je to tento… ná‰sk˘. On vede i hrÛzu jako zboÏí a zisk za cokoliv skoro jako ctnost. Toho kupce zavfiít! Právní pojem rodiãovská odpovûdnost za dûti uÏ neexistuje? Budou rodiãe tûch fakanÛ nûkam pfiedvoláni? Zaplatí ‰kodu a odprosí? Divné je mi i to, Ïe Ïádn˘ zpravodaj se o to dál nikdy nezajímá; on to jen prodal. Co udûlají postiÏení lidé? Co se stane s tûmi darebáky? Svolal fieditel ‰koly shromáÏdûní ÏákÛ a postavil nûkdo ty provinilce na stupínek? Byli vÛbec nûjak mravnû souzeni, ãi je snad i pfied tím hájí liberalismus? Existují pfieci rÛzné pfiedsoudní a pfiedvûzeÀské formy soudu a trestu. Dále: domluvilo se tûch ãtyfiicet uraÏen˘ch a po‰kozen˘ch rodin na nûjaké odpovûdi? ·li ti lidé za rodiãi klukÛ? Jména rodiãÛ by se mûla

21


objevit na pran˘fii: jistû tam mají místní rozhlas a nûjakou úfiední desku. Nic z toho se jistû nestalo, a kdyby se o to nûkdo pokusil, víme, co bude: celé papírové právo ho napadne. A pfiece tûch ãtyfiicet rodin by vlastnû mûlo právo… vyhnat ty lidi z obce. – Toto zní v˘stfiednû, ale je to návrat do dûjin práva, neÏ bylo kodifikováno. KdyÏ se k nám dnes vrací barbarská minulost, opakujme pfiirozené jednání, jeÏ vedlo k tvorbû norem souÏití. Je tfieba, aby si vefiejné mínûní vynutilo respekt. Od politikÛ neãekejme nic! Poslanci, právníci… ti budou ti‰e jak my‰i a nûjak˘ smûlej‰í napadne leda mne! Neexistuje-li nic takového, mûli bychom si to zavést: Ïe si obec mÛÏe volit své zpÛsoby, jimiÏ chrání svÛj fiád. Místo toho vy uvaÏujete o tom, Ïe zaãnete uvaÏovat o sníÏení hranice trestnosti. To je smû‰né. To jen sníÏíte hranici neúãinného zpÛsobu v˘chovy. To prostû uÏ dûti matefisk˘ch ‰kol zaãnou mlátit uãitelky. Obecní vyhlá‰ka, Ïe urãité jednání bude trestáno ranami holí podle úfiední sazby a ve vûku od… do osmdesáti let, tfieba! Kdo nechápe, Ïe pfiedvádûní násilí inspiruje ke zlu, mûl ‰patnû vychované uÏ rodiãe. Ti kluci na hfibitovû totiÏ vÛbec nevûdûli, co dûlají, nechápou hrÛzu, kterou pÛsobí jin˘m lidem. Bylo by správné nechat hrÛzu pfiijít k nim. Zavfiít je pfies noc na hfibitovû, napfiíklad. – A jestli se mi chystáte fiíct, kde je kfiesÈanská láska a odpou‰tûní vin, tedy to mám ve svém druhém názoru. O tom jindy, ale závûr bude stejn˘. 23. dubna 2002

Prodám nápad Cesta autobusem, kdyÏ netrvá moc dlouho, je pfiíjemná událost: soukromá nebo spoleãenská. Je to, napfiíklad, pfiíleÏitost s nûk˘m si nûco povûdût, je to i schÛzka nebo rande. A zatím se pfiesunete do Brna. Na cestu autobusem máme pomeranã nebo jablko. Je v˘hodné koupit si noviny nebo ãasopis: mÛÏete je ãíst bez pocitu, Ïe byste mûli dûlat nûco dÛleÏitûj‰ího. KdyÏ jsem si kupoval jízdenku do Brna, pfiekvapil mû prodavaã otázkou, zda si pfieju sedût vpfiedu, ãi víc vzadu. ¤ekl jsem, Ïe vpfiedu, a kdyÏ uÏ to bylo tak vysoce kulturní jednání, pfiál jsem si je‰tû sedût vpravo. Na té stranû je voln˘ v˘hled dopfiedu. Rád se dívám na dálnici a po krajinû. Autobus je takov˘ mal˘ salon na koleãkách.

22


Vyjeli jsme z Prahy. Vpravo vedle mne sedûla u okna paní sekretáfika Obce spisovatelÛ. Chvíli jsme si povídali o tom, jak je to zvlá‰tní, Ïe na akce, kde se mají spisovatelé sejít s jinou vefiejností, nikdy nejdou takoví ti známí, slavní, na nûÏ mÛÏe b˘t nûkdo zvûdav, ale vÏdycky takoví, co od nich nikdo nic neãetl a není na nû zvûdav. KdyÏ jsme tuto zajímavou otázku posoudili, dali jsme se kaÏd˘ do své ãetby. Pfies uliãku nalevo vedle mne sedûla studentka a drÏela na klínû uãebnici nûjakého cizího jazyka. Vedle ní, u okna, nûjak˘ pán. A ten pán! Ten pán, kdyÏ se autobus vymotal ulicemi aÏ na dálnici a nabral koneãnû stálou rychlost i smûr, vytáhl mobilní telefon a zaãal mluvit! Jak mluvil: velice hlasitû, dlouho, a jak bylo za chvíli zfiejmé, i zbyteãnû. Nebylo to dÛleÏité ani zajímavé pro nás ostatní. Bylo to jenom protivné, a já jsem se divil. Nesly‰et to, zaãíst se, ani dfiímat nebylo pfii tom moÏné. UÏ i z pfiedních sedadel se lidé na toho hloupého ãlovûka otáãeli. Myslel jsem na to, jak tûÏce to musí nést ta studentka. Byla to jemná dívka, pro kterou mohlo b˘t problémem uÏ to, vedle koho sedí. A tu mi osvûdãenû selhaly nervy a já jsem fiekl: „Pane, nechejte toho, nebo vám zaãnu nûco ãíst!“ Pán hned ukonãil hovor a omlouval se: nûkolikrát a upfiímnû. Byl to inteligentnû vypadající ãlovûk, jenÏ… já nevím. Pomyslel jsem na to, jak se jen pomalu vytváfií jak˘si bonton v rÛzn˘ch nov˘ch situacích a jak to záleÏí na pfiirozeném citu ãlovûka. A dostal jsem nápad na reklamní ‰ot! Jede autobus pln˘ lidí. KdyÏ se vyklikatí z mûsta a nabere stejnomûrnou rychlost a pevn˘ smûr, zaãnou v‰ichni vytahovat mobily. A zaãnou mluvit. V‰ichni hlasitû, takÏe nesly‰í. „CoÏe? Opakuj to! Tu je hrozn˘ hluk!“ A tu se zvedne star˘ nevrl˘ muÏ, mohl by vypadat jako já, jenÏ si pfiedtím ãetl Literární noviny, a rozkfiikne se: „Nechejte toho, nebo vám nûco zaãnu ãíst!“ pohrozí sv˘mi novinami, jejichÏ název je vidût. V‰ichni ztichnou, a zaãnou do sv˘ch aparátÛ ‰eptat. Aparáty mají znaãku… a teì záleÏí na tom, která firma mi nabídne víc. Ozve se decentní hlas: S na‰ím aparátem se domluvíte klidnû, slu‰nû i ‰eptem… 30. dubna 2002

23


Bludné volby Nevím, jak˘mi slovy zformulovat nejtûÏ‰í dÛkaz o tom, naã není Ïádného dÛkazu tfieba: jako Ïe „kráva zajíce nedohoní“. DÛkaz k zákonu, Ïe se nesmí dovolit v‰ecko, co chtûjí v‰ichni. Nechtûj v‰ecko, co chce‰, ãlovûãe! A nemusí‰ sly‰et proã, kdyÏ to uÏ sám ze sebe neví‰. Má‰ vadu. Rok, t˘den, ba den je pln˘ ukázek. Napfiíklad teì se ve vládû jedná o pravidlech, podle nichÏ se bude po vltavsk˘ch jezerech smût jezdit motorov˘mi ãluny. S tím souvisí prohnan˘ zámûr prohlásit fietûz tûch nádrÏí za dopravní cestu. Toto prosazují dvojí lidé jedné povahy. Ti, co se chtûjí projíÏdût v rachotu a smradu po vodû jako po silnici, a dÛvod není vy‰‰í, neÏ Ïe to chtûjí, coÏ je nic. Druzí shánûjí pofiád nûco k betonování, aby mohli betonovat. Základem tohoto Ïivotního názoru je chtíã do v‰eho se vedrat, nic neobejít, ne‰etfiit niãeho, nic neuctívat. Tito lidé, místo aby se zmen‰ili, vynalézají nové potfieby, lnou ke ctiÏádostiv˘m projektantÛm a spojují se s osobami, které jsou pro v˘dûlek ochotny prodat cokoliv za v˘hodu dne‰ka. Tak ofiezávají budoucnost lidem, ktefií se je‰tû nenarodili, a ktefií proto se uÏ nebudou moci rozhodnout, zda se hora má objíÏdût, nebo do ní razit tunel, ãi dokonce vÛbec upustit od cesty. Dne‰ní lidé vedou pfií‰tím Ïivot do vûzení. Podobné zatíÏení teì zaznamenávám u lidí, ktefií vyrábûjí stromy pro parky, ulice a námûstí. Ti kudy chodí, vynalézají staré a nemocné stromy. Teì mi to zas pfii‰lo na mysl v souvislosti s námûstím Jifiího z Podûbrad v Praze, kde se mají „obnovit stromy“. Ani se tam nemusím jít podívat! I odsud vím, Ïe nemusejí v‰ecky stromy b˘t mladé a zdravé. Îivot není takov˘! My – v‰elijak chofií a kfiiví, dutí a lámaví – jak˘m právem povolujeme existenci jen tomu, na ãem se bezpeãnû a bezbolestnû zaskví ná‰ smysl pro dokonalost? Názor, Ïe fieka musí b˘t splavná, mífií k nudû a pustotû. NeboÈ skfiítci, víly, bozi a literatura se rodí právû ve kfioví nepfiístupnosti. Kam pÛjdete hledat tichou vodu, ãi jak˘ bude rozdíl mezi zvukem i vzduchem na hladinû a na silnici? Jsou to zloãinci, nepoznaní, a nevûdí to! A je to ‰patná vláda, která nemá vy‰‰í a citlivûj‰í odpovûdnost neÏ její voliãi. Odkud by se ale mûla vzít? Bludn˘ kruh.

24


Vím, Ïe takovouto úvahou nepovím nic nikomu neÏ tomu, kdo to ví. Odpovûdnost, nebo láska ke svûtu, nedá se nijak na nikoho pfienést, mezi námi a jimi je pfiekáÏka aÏ biologická: kráva zajíce nedohoní jinak, neÏ Ïe pouÏije motocykl. Zabij se! Bude tû ménû. Pfiicházející volby, bez ohledu na v˘sledek, jen potvrdí ten smûr úpadku, kter˘ se dá vyjádfiit slovy Jana Wericha: Pomûry se konsolidují smûrem k nule. 7. kvûtna 2002

Svût knihy Ten název kniÏního veletrhu, právû skonãeného, mÛÏeme brát ve dvojím v˘znamu: kniha na svûtû, nebo svût v knize. První v˘raz fiíká, jaké místo mají knihy na svûtû, kolik jich je a jaké jsou. Tento zevní úkaz je poznateln˘ a popsateln˘. Mû zajímá svût v knize: co o nûm knihy fiíkají a jak˘ v nich je. Proto ãteme knihy: o jakém svûtû nám kniha podává zprávu, do jakého svûta nás provází, láká nebo vleãe. ¤íká se, Ïe kniha je pfiítel ãlovûka: a ‰patní pfiátelé mÛÏou nás i zkazit. Dobfie pí‰ící ‰patní autofii podají nám svÛj Ïivot a názor, jako by byl normální a jako by se v‰ecko, co oni pí‰í, mohlo. A uÏ jsme pfiedzkaÏeni, je‰tû jsme ani nic ‰patného neudûlali, uÏ na to hledíme s pochopením. Kniha líãící o‰klivosti svûta je rozmnoÏuje: brlohy, chlast, marihuana, bankovnictví… Je zvlá‰tní, jak si právû dne‰ní noví autofii ãasto vybírají o‰klivosti a zlo. Nechejte si to! Svût v knize nás odmala zajímal proto, Ïe je neznám˘ a jin˘: Tfii mu‰ket˘fii, Podivuhodná cesta Nielse Holgerssona s divok˘mi husami ·védskem, z ãesk˘ch knih tfieba Královna Dagmar. To je první stadium na‰eho ãtenáfiství. Ve vy‰‰ím stadiu uÏ víme, Ïe se nic nového nedozvíme: uÏ jsme Ïenatí, byli jsme nemocní, nûktefií z nás zavfiení, jiní byli v Americe, umfiel nám nûkdo nebo v‰ichni. MÛÏe nás tedy jen zajímat, co si o takovém tuctovém Ïivotû myslí urãit˘ pisatel. A zaãínáme si knihy vybírat podle autorÛ. ·Èastnû vybran˘ autor nás mÛÏe postrãit pfies mrtv˘ bod na‰eho Ïivota. Nejotravnûj‰í ãtenáfii mezi námi ãasto chtûjí, aby jejich dobr˘

25


autor popsal také jejich osud. To je ãast˘ ãtenáfiÛv omyl: hotov˘ román, jen ho napsat. V tomto velikém omylu jednají i nûktefií noví autofii: myslí si, Ïe udûlají knihu, kdyÏ napí‰í, Ïe také jim se stalo co kaÏdému: také já jsem rozvedená. Podobn˘ch knih je pln˘ veletrh. Ale kde k tomu má‰ smysl, úãel, poslání? Takto má se ptát literární kritika. Rádi ãi s rozpaky musíme se pfiiznat, Ïe od literatury ãekáme nûjaké poslání. Kniha, která je zvlá‰tní, napfiíklad jen tím, Ïe je psaná nekulturním jazykem („hledûl na ní“), je ‰pinavá. Myslím, Ïe literární kritika se stydí b˘t mravnû pfiísná. Jako dnes vÛbec vládne stud za ideál, ideu. Ponechávám bokem knihy psané pro zábavu, kdyÏ se pak baví i ãtenáfi. Vysoké právo na existenci má kniha prostû krásná: tfieba jenom o spoleãnosti v fiíãních lázních. Ke psaní musí b˘t siln˘ dÛvod. Pfiání b˘t spisovatelem není dÛvod. Psát má jen ten, kdo má co. Kniha, která pfii psaní nebolí, bude prázdná. Dobr˘ch knih je na kaÏdém veletrhu vÏdycky jenom asi pût. 14. kvûtna 2002

Nûco pánského V posledních letech jsem nûkolikrát zatouÏil nûco si koupit, jenÏe není co. Myslím nûco uÏ koneãnû zajímavého, nûco pro mne, na cenû nezáleÏí, mohlo by to b˘t i laciné. Chodím po ulici, vpravo vlevo jsou obchody, v‰ude nûco prodávají, a je to samá nuda: jídlo, ‰aty, ‰perky, baterie, banány… Mám málo dÛvodÛ nûco kupovat: sako a kalhoty se nedají roztrhat, aÏ nakonec to paní Vaculíková nevydrÏí a donutí mû koupit nové. Ko‰ile dostávám k VánocÛm. Kravat, tûch mám, a na nic. Boty mi vydrÏí i tfii roky, a pak nemÛÏu sehnat nûjaké stejné. Rád bych mûl nûco zvlá‰tního. Mám vyskakovací nÛÏ, ale bojím se ho nosit, abych ho tfieba nepouÏil. Klobouky nenosím. Br˘le mám dvoje stejné, protoÏe nemám rád zmûnu br˘lí. Jsou mi protivné v‰elijaké módní doplÀky, jako byly ty buzita‰tiãky a teì ty koÏené nádory na bfii‰e. Divím se, jak nûkdo mÛÏe nosit vûci s nápisy firem, slovo adidas je mi dávno protivné. VÛbec se vyh˘bám znaãkám, které se mi cpou pfied oãi. TakÏe nevím, jestli tu ODS budu opravdu volit. Nedávno jsem se rozhodl vydat se z Hole‰ovic do Prahy a hledat nû-

26


co, co bych si koupil: to je pfiece zajímav˘ experiment o vztahu mezi ãlovûkem a svûtem. Chtûl bych nûco tak pánského, jako je pro kufiáka lulka. Nûco, co se mi bude líbit, i kdyÏ to bude na nic. Nûco, jako je fungující model parního stroje, ale ten nechci. Pomíjím videokamery, to by byl dal‰í krám do bytu. Po ãem se ale opravdu ãasto dívám, to je sklenûné ãervené tûÏítko. Máme tûÏítek dvanáct, rÛzn˘ch tvarÛ, od vejcoidu pfies krychli po jehlan, ale nemáme Ïádn˘ kuÏel, a hlavnû nám chybí tûÏítko barvy ãervené: oni je neumûjí udûlat? Mám mnoho zajímav˘ch vûcí. První byly housle, které mi dala paní uãitelka. Bratranec Ludvik mi dal dfievûn˘ hlavolam. Synové mi dali harmoniku. Mám i mikroskop. Nejzajímavûj‰í vûc je glóbus Mûsíce, poslal mi ho syn z Francie. âasto si lehnu na gauã, roÏnu Mûsíc a prohlíÏím si terén, kudy a jak by se kam ‰lo. Je to fantasticky hrozné! Pro‰el jsem Revoluãní a Dlouhou tfiídu, odboãil do Celetné, vstoupil do v‰ech pasáÏí. Zjistil jsem, Ïe vûcí, jeÏ se v‰ude nabízejí, je typovû jenom asi tfiicet! Rád se dívám na takové ty keramické obrázky k zavû‰ení, na nichÏ jsou roztomilé v˘jevy, postavy, tváfie. Ale proti tomu hned najdu dÛvod: Ïe za patnáct dvacet let se mi to omrzí. Vstoupil jsem do nûkolika prodejních galerií. Do nûkter˘ch obchodÛ zásadnû nevstupuju: nechci pfiilákat pozornost prodavaãe, kdyÏ nic nechci. Pro‰el jsem z Malého rynku prÛchodem do Michalské. Je tam vinárna, mívám chuÈ vejít, ale od vinafiÛ na Slovácku vím, Ïe to není v˘hodné. Krom toho sedût sám u sklenky vína je jako ãekat na nûkoho neznámého, kdo neví, Ïe by mohl pfiijít. AÏ jsem do‰el k obchodu s hudebními nástroji a koneãnû jsem se rozhodl: koupil jsem si kalafunu. 21. kvûtna 2002

Literární kvûten Na‰tûstí mûl Tomá‰ BaÈa kolem sebe lidi, ktefií vûdûli, Ïe dobr˘ podnikatel má podporovat kulturu, neboÈ je to také investice: jemnûj‰í a pfiedvídavá. Mûl tedy Zlín uÏ v jeho dobû jistá kulturní zafiízení, lidi a ctiÏádost. Kulturní vûdomí se Ïivilo z v˘roby a obchodu, aÏ dosáhlo jisté síly a prestiÏe právû v dobû, kdy zlínské obuvnictví zaniklo. Já vedle prav˘ch, hospodáfisk˘ch pfiíãin vidím je‰tû jednu, moÏná vût‰í: Ïe ve Zlínû nepfieÏil komunismus Ïádn˘ baÈovec. NeboÈ baÈo-

27


vectví znamená nezdolnost a podnikavé jednání nad bûÏné moÏnosti, zvyky a pfiedstavy. PovaÏuju to za národní nehodu. Vedle této my‰lenky, citovû zjednodu‰ené, nemám dobrou informaci, ãím se tedy Ïiví dne‰ní Zlín. Teì se stává krajsk˘m mûstem, a dokonce si zaloÏil univerzitu BaÈova jména. Myslím, Ïe v pÛvodním smyslu to univerzita není, neboÈ neobsahuje humanitní smûry. To v‰ak neznamená, Ïe by sv˘m ÏákÛm nemohla dát úplné vzdûlání. Nebo je k nûmu dál pobídnout: tato ‰kola vychovává lidi k ãinnostem, na nichÏ kultura má Ïít teì. Na filozofii dne‰ní Ïivot nejede. Kdy jel? O tomto jsem pfiem˘‰lel v nûkolika minul˘ch dnech. Zúãastnil jsem se ve Zlínû festivalu Literární kvûten. Uspofiádali ho studenti fakulty multimediálních komunikací. Tedy pût ãi ‰est studentÛ se z nezku‰enosti odhodlalo k podniku, u jakého by si star‰í a zku‰enûj‰í o sobû mysleli, Ïe jich musí b˘t dvacet. Sehnali peníze, pozvali devatenáct spisovatelÛ. Literární program bûÏel na pûti místech. Dopoledne pro ‰kolní mládeÏ, veãer pro vefiejnost, nûkdy i na dvou zároveÀ. Kromû toho pfiedná‰ky související s knihou. Já jsem mûl jedno setkání se Ïáky stfiedního odborného uãili‰tû a jedno veãerní ãtení v BaÈovû vile, kam jsem, zvûdav, vstoupil poprvé. Pofiád jsem vnímal propast ãasu, jeÏ mû dûlí od mé mladé bezejmennosti a úzkostné ztracenosti v obrovské fabrice a v internátû, a je‰tû ve stavu války. Vzpomnûl jsem si, jak jsem právû za takového jarního ãasu ‰el z internátu do knihovny a usly‰el z tlampaãÛ neuvûfiitelnou zprávu: o vypálení a vyvraÏdûní jedné ãeské vesnice Nûmci. Napadlo mi, Ïe moÏná i mnoh˘ z tûchto mlad˘ch lidí by dnes potfieboval povzbuzení a posílení ve své orientaci… a mÛÏe je najít v literatufie: kdyÏ do ní najde branku. Tím vût‰í v˘znam má to, Ïe studenti fakulty, která je cviãí v zacházení se v‰emoÏn˘mi „médii“, se zamûfiili na literaturu. A je pravda, Ïe „multimediální studium“ mÛÏe v ãlovûku vzbudit touhu, zvûdavost a potfiebu dal‰ího studia a vlastní tvorby. NeboÈ i obratn˘ zacházeã s technikou a formou zÛstane plan˘ bez dûjin, bez jazyka, bez krajiny… Obvykle a globálnû pozoruju mladé lidi s rozãilením a s nedÛvûrou. Doufaje v‰ak v takové poznání, jaké jsem pfiijal ve Zlínû pfii Literárním kvûtnu. Ti studenti by urãitû mûli dostat nûjak˘ zápoãet. 28. kvûtna 2002

28


V˘stfiely v síni V jedné diskusi o literatufie srazily se dva názory: Ïe román má mít pfiedev‰ím poznávací a estetickou hodnotu, a proti tomu názor, Ïe má b˘t projevem spoleãenského svûdomí. Proti tomu nûkdo vzpomnûl na v˘rok, Ïe „v koncertní síni se nestfiílí“ (Flaubert?). A tu promluvil jeden spisovatel nejmlad‰ího vydání: „Naopak, stfiílejme v koncertní síni!“ Nato se ozval muÏ starého vydání, jenÏ snad se bál, Ïe se tu nikdo jin˘ neodváÏí odporovat módnímu pojetí svobody, a podráÏdûnû pravil: „Tento názor se dnes projevuje otravnû ãasto, je ‰kodliv˘.“ Mlad˘ muÏ se dotãenû zeptal: „Proã?“ – „ProtoÏe v koncertní síni se nestfiílí,“ odpovûdûl dûdek. „To si myslíte vy,“ odsekl cucák, jenÏ si neuvûdomil, co neví: Ïe dva názory formálnû rovnoprávné nemusejí b˘t rovnocenné. Opravdu. Dneska se mnohá hloupost odvolává na svobodu a slab˘ talent na sebe upozorÀuje v˘stfielem v koncertní síni. Udûlat, napfiíklad, sochu jezdce na koni povû‰eném hlavou dolÛ je pfiíÏivnictví na díle toho, kdo udûlal pÛvodní sochu. Jaká ‰koda, Ïes na to nepfii‰el dfiív, pfied Myslbekem, byl by to dobr˘ vtip! Ano, karikatura má právo. Tu v‰ak ne‰lo o karikaturu díla, byl to v˘smûch ideji a symbolu. Ale lep‰í pfiíklad, pro názornost: Právo vefiejnû moãit do slavné fontány mûl by ten, kdo by si ji k tomu úãelu postavil. UÏ jsi nûco v té koncertní síni zahrál? KdyÏ napí‰u knihu, jeÏ svou jakostí a úãinkem bude pÛsobit jak v˘stfiel v síni, bude to úspûch. Ale jít do sínû jen se ctiÏádostí vystfielit tam, je drzost a nevychovanost, jaká rozkládá svût. Vidíme ji ve v‰ech oborech. KdyÏ tfieba nûkdo morálnû tvrdí nûco o tom, zda prezident Bene‰ mûl dát rozkaz k boji, a není ani tak star˘, jak on byl, nemá odpovûdnost ani zrádné spojence. Vychovatelé mûli by ÏákÛm fiíkat, Ïe vzdûlání zaãíná otázkami, nikoli v˘roky. Nedávno jsme ãetli a sly‰eli, Ïe správce PraÏského hradu zakázal umístit na jeho nádvofií nûjaká v˘tvarná díla, a nûkdo to odsoudil jako cenzuru. Nevyjadfiuju se k dílÛm, ale k módnímu názoru, Ïe co kdo chce, to smí. Proti tomu si myslím, Ïe kdyÏ nûkdo, kdo na to má právo, nûco zakáÏe, má to mít klidnou platnost, jako by to povolil. Vedle svobody ãinu je svoboda odpovûdného zákazu. âasto ãtu, jak dotãen˘ pisatel mluví o cenzufie nûkde, neznaje praxi redakce. Jeden dobr˘ v˘stfiel v koncertní síni tu ale pfiece máme! Na praÏské

29


radnici. Primátor Jan Kasl odstoupil, fiekl proã, a dÛvody má pádné. Soudruzi radní mu vyt˘kají, Ïe to udûlal pfied volbami. Udûlal to v nejvy‰‰í ãas: nechtûl ãekat, aÏ ho odvolají, a odvolal je vlastnû on. To je muÏn˘ ãin. 4. ãervna 2002

Jedeme do Bodele Tento nadpis je titul kníÏky, která vy‰la pfied válkou. Kdo ji napsal, nebylo v ní vyti‰tûno, ale v podtitulu stálo: Z ãe‰tiny do per‰tiny a zpût pfieloÏil dr. Klavír. Kniha obsahovala absurdní pfiíbûhy a úvahy. PÛjãil mi ji mÛj pfiítel Zdenûk Kube‰, uÏ umfiel, kter˘ ji povaÏoval za základní literární dílo ãeské recese. V knize se obãas vyskytovalo ironické hodnotící úsloví: „Je to jako tydlitát.“ Zdenûk je pfiijal a ãasto sám uÏíval. Já si na toto dílo „ãeské recese“ vzpomenu, vÏdycky kdyÏ na chodníku uvidím nepatrnou minci, desetník ãi dvacetník; pro padesátník se praÏsk˘ obyvatel uÏ ohne. VÏdycky zápasím: stojí mi za ohnutí penízek, kter˘ nikomu za to nestál, ãi nebylo by to znamením mé pov˘‰enosti, kdybych jím pohrdl? VÏdycky morálnû zvítûzím. Ale kdo byl dr. Klavír? Pí‰e o sobû, Ïe vystudoval práva za nejtûÏ‰í hospodáfiské krize, tedy poãátkem tfiicát˘ch let. Nemohl najít zamûstnání. A tu dostal nápad, jak v tom davu prosebníkÛ upozornit na své mimofiádné schopnosti. Podal si Ïádost o zamûstnání k Elektrick˘m podnikÛm mûsta Prahy a nadiktoval si podmínku. Bydlí daleko od tramvaje, proto je ochoten pfiijmout zamûstnání, jen kdyÏ podnik zavede do jeho ulice tramvaj. – Tento nápad já velice oceÀuju, sám se podobn˘m principem fiídím: pracuju pro své vydavatele s podmínkou, Ïe mezi námi bude vylouãen e-mail, internet a fax a Ïe mou práci pfiijmou v pfiírodní formû. Dr. Klavír dlouho nedostával Ïádnou odpovûì, aÏ jednou v noci ho probudilo fiinãení Ïeleza a fialové blesky. „Vyhlédl jsem z okna,“ pí‰e autor, „a vidûl jsem, jak dûlníci vytrhávají dlaÏbu a kladou koleje. Z toho jsem usoudil, Ïe má Ïádost byla vyfiízena kladnû.“ V té kníÏce tedy je také pfiíhoda, jak dr. Klavír ‰el a uvidûl na okraji chodníku stfiíbrnou pûtikorunu. Na pûtikorunû v‰ak leÏel chrchel. „Mûl jsem dvû moÏnosti,“ pí‰e autor, „zvednout pûtikorunu, oãistit ji a dát

30


do kapsy, nebo zvednout, neoãistit a dát do kapsy. Zvolil jsem tfietí moÏnost: zvedl jsem pûtikorunu, oãistil ji a poloÏil ji na pÛvodní místo.“ Nûkdy jsme se ZdeÀkem nad tím uvaÏovali: Ïe teprve tato tfietí moÏnost otvírala otázku a my‰lenky. Zdenûk pravil: „Je to jako tydlitát.“ Je to, myslím, dobr˘ pfiíklad ãeské recese. A já teì, díky volbám, mÛÏu k tomu pfiidat svÛj. Asi pfied ãtvrt rokem jsem tu psal, Ïe budu volit ODS. Ale tfiikrát, na pokraãování, jsem si poloÏil podmínky: Ïe v té stranû zpozoruju nûjak˘ pohyb, my‰lení, duch. Aãkoli má strana mûla nûkolik t˘dnÛ ãasu, nevyhovûla v niãem: neuspofiádala vnitfiní diskusi, nesvolala stranick˘ aktiv. A teì se zdá, Ïe nemá jiné nadání neÏ hledat pfiíãinu své poráÏky venku. Proto jsem volil Stranu zelen˘ch. – Je to jako tydlitát. 18. ãervna 2002

StráÏnick˘ v˘bûr Îivá píseÀ mezi námi dneska mizí, coÏ plyne ze zpÛsobu Ïivota. âlovûku se bûhem dne nevyskytují chvíle, kam by se ve‰la, vloudila, ãi dokonce tam vznikla. Ale já, napfiíklad, jsem v˘jimka: já, napfiíklad, si vym˘‰lím ãi prodluÏuju písnû za jízdy autem, protoÏe já zásadnû za jízdy nepouÏívám Ïádného stroje na hudbu a zpûv. Vût‰ina lidí Ïije tak, Ïe se jim chvíle samoty a klidu bûhem dne nepodafií. A nemusí to tak vÏdycky b˘t, jenÏe oni na to nepfiijdou: pro ‰patn˘ zvyk nechat se pofiád zahlu‰ovat pfiístrojov˘m hlukem. Mnû ráno, pfii holení, vskoãí do hlavy nûjaká melodie a pak mû obtûÏuje cel˘ den, dokud si nevyberu jinou. Nedávno kdosi vedle mne vyslovil slovo ·ari‰, v hovoru, kter˘ se mne nijak net˘kal: a já za chvíli zjistil, Ïe mi v hlavû rotuje ta pfií‰erná písniãka „Ked som bol v ·ari‰u, stretel som Mary‰u“. Písniãek, pfiirozen˘ch, je nezjistitelné mnoÏství. Na kaÏdé téma a slovní heslo. Existuje dokonce milostná lidová píseÀ na slovo „princípia“. Pfied tfiemi t˘dny jsem byl na srazu spoluÏákÛ ze zlínské obchodní akademie, roãník 1942–1947. Bylo to na pÛvabném místû, v hospodû U Libu‰ky v Lí‰ni. („Nad Lí‰Àó se svítá, juÏ se dere den…“) A do‰lo ov‰em na zpûv: zpívali jsme pûknû, polohlasem, hospoda poslouchala, jednu píseÀ za druhou: moravské, neidentifikovanû v‰eãeské… Písnû

31


posbírané uÏ od dûtství. Co je dneska v mlad˘ch lidech, co by si mohli zazpívat, kdyby se jich se‰lo dvacet? Myslím si, Ïe ty písnû z nové v˘roby, dneska prodávané, nikdo nemá dÛvod zpívat, krom jejich autora. B˘vají to vût‰inou jakési podivné, melodizované zprávy a v˘roky. Jsou nezpívatelné, není dÛvod si je pamatovat: zrovna teì vedle, kde paní Vaculíková Ïehlí, jí nûjak˘ rozhlasov˘ blbeãek vnutil do textového pofiadu jakési Ïenské jeãení. Co z takov˘ch zpûvÛ zÛstane v du‰i dne‰ních lidí jako ‰upinky vyr˘Ïovaného zlata na dnû? Zkusil jsem si kdysi v‰imnout, zda tyto nové písnû vystihují skuteãnosti dne‰ního Ïivota a zaznamenávají je pro budoucnost. V lidov˘ch, a národních, písních jsou zaznamenány skuteãnosti a reálie minulého Ïivota, vztahy i hodnocení. A tfiebaÏe ze skuteãnosti vymizely, existují dál jako báseÀ a úãinkují tak: „V Strakonicích za oltáfiem leÏí dudy i s dudáfiem…“ Úplnû to vidím! Mnozí z nás uÏ mají nûkteré vûci jenom jako vzpomínku: studánku, hru‰ku v ‰irém poli, pût krejcarÛ… Tyto obrazy jsou mírou na‰eho vzdálení. Ale jmenujte mi nûjakou vûc, se kterou pracujete ãi zab˘váte se jí, která se dostane do poezie o va‰ich Ïivotech: poãítaã, kreditní karta…? Nic, a nikdy. Vy se sami sobû zapomenete, jestliÏe vá‰ zpÛsob Ïivota nestojí za ver‰ písnû. 25. ãervna 2002

Koloveãské hnutí Nic takového neexistuje. Ale existuje nepravdivá zpráva, potvrzená z mnoha pramenÛ, Ïe v Kolovãi mají ml˘n, kde se staré báby pfiemílají na mladé Ïeny. – Kdoví proã se to umisÈuje do té po‰umavské obce. MoÏná by se ten motiv na‰el i ve folkloru jin˘ch národÛ. Stárnutí Ïen v‰ude trápí nejen Ïeny, ale i jejich muÏe…! Je stále nápadnûj‰í, Ïe mladí jsme chvíli, stafií dlouho. V posledních letech jsem si zaãal v‰ímat star˘ch Ïen: zaujalo mû, jak asi mohly vypadat v mládí. Pûkná a pfiíjemná Ïena zÛstává hezká, i kdyÏ uÏ na to nemyslí a nezachází s tím. Îije sv˘m vypracovan˘m, zu‰lechtûn˘m zpÛsobem. Také na‰e mûfiítka se s Ïensk˘m vûkem posouvají: hodnotíme jiné projevy a body. Teì ale uÏ nûjakou dobu sleduju opak: Jak budou mladé Ïeny, ãili

32


dívky a holky, vypadat ve stáfií. A vûfite, Ïe nûkteré uÏ mají nasazeno na babství. Soudím to podle jejich zjevu a zvuku. Zjev: chÛze, gesta, mimika, obleãení. Zvuk: smích, artikulace fieãi a její obsah. Je to známé, Ïe rozumov˘ a citov˘ Ïivot, se v‰emi zájmy, zvyky a zku‰enostmi, se obrazí na figufie, hlavnû na tváfii ãlovûka. Dá se to pozorovat jistû i na muÏích, ale tûch si nev‰ímám. Snad jeden rozdíl v jejich prospûch tu je: star˘ chlap, dûdek, hloup˘ nebo zhloupl˘, je tím, ãím byl vÏdycky, nedûlá se nûãím jin˘m, ka‰le na to, jak se jeví. Od doby, co toto pozoruju, jsem si také pfiesnûji uvûdomil, co je to vlastnû pûkná, pÛvabná mladá Ïena: Ïe to není jen tzv. krasavice. Jsou to ty, a je jich dost, jeÏ se vûdomû nebo moÏná instinktivnû vyh˘bají tomu, co by je sniÏovalo, vulgarizovalo. A uvaÏoval jsem o tom, co v‰ecko se dneska nabízí k pûstování vlastní osobnosti, jaká cviãení, kurzy, módní ãinnosti, pfiíruãky a návody. Ale napadlo nûkoho, Ïe by se mûly pûstovat prostû dámy? Jistû, to má b˘t obsaÏeno v celé ‰kolní v˘chovû, jenÏe v té fázi ony nejsou zrovna k tomu moc vnímavé. Jsou pracovi‰tû, kde se léãí vady zjevu, kde dovedou i z hor‰ího poslance udûlat inteligenta. Ale stará se nûkdo o nevinné, ‰patn˘mi vzory vleãené mladé Ïeny? Uãit je mluvit, nebo mlãet. V‰ímat si, ãi nev‰ímat! Poznat své místo a sázet na to nejlep‰í u sebe. Na to Ïádná ‰kola ani kurz není. Kdyby toto nûkdo vypracoval, zavedl a nabídl, tfieba by se to chytlo. Rozhlédnûte se nûkdy: v tramvaji, v obchodû, kde je více star˘ch Ïen. KdyÏ si toho jednou v‰imnete, zaãne vás to skoro pronásledovat. Vedle klidn˘ch, zdrÏenliv˘ch nebo bystr˘ch, pfiíjemn˘ch tváfií, ze kter˘ch hledí my‰lenka i cit, kolik je tûch, co odráÏejí Ïivotní zlostnost, lakotu, Ïárlivost a hrubost. Co s nimi? Leda do ml˘na. 23. ãervence 2002

Veãer na Bítovû MÛj nesouhlas se svûtem se zvût‰uje a zpfiesÀuje. A protoÏe sám nemÛÏu niãemu zlému zabránit, nakonec si oddechnu, Ïe v‰ak uÏ brzo umfiu. Ale v ãem to budou Ïít moje dûcka! LedaÏe by se spojily s va‰imi a udûlaly pfievrat: proti lidsk˘m právÛm zloãincÛ a proti svobodû svévole. „Lidé si nejsou v‰ichni rovni,“ myslí si také Jifií Kubûna, básník, „a nemají mít stejná práva.“ Já také, jako on, nemám rád davy.

33


„Eros není sex,“ pravil, „a ãlovûk je takov˘, jak˘ je od pasu nahoru.“ A ani já, jako on, nechci rakev kovovou. Na hradû Bítovû se také poslouchají trojí zprávy po sobû. Toho veãera byly zajímavé tyto: jak skupina státních zmocnûncÛ chtûla zabít novináfiku, jak psi zase pokousali dûcko a jak se k Zemi blíÏí vesmírn˘ balvan. V‰ecky tfii zprávy jsme, my tfii muÏi, pfii ãerné hodince projednávali: bez rozhodnutí. Ale na jedno vysvûtlení kápl nejmlad‰í z nás, chlapec: „Ti psi, oni mají ‰est˘ smysl, oni pfiejímají agresi mezi lidmi. To jste sly‰eli, jak na koupali‰ti tahali lidi z vody, kdyÏ mûla pfiijít ta povodeÀ?“ – „To je zajímavé, posly‰, mlad˘!“ pravil básník. „A jak bys vysvûtlil,“ zeptal jsem se chlapce, „ten asteroid?“ Odpovûdûl: „Náhoda. ProtoÏe ná‰ Ïivot nemá Ïádn˘ vy‰‰í smysl a je jedno, jestli jsme, nebo ne.“ Toto mû od syna nepotû‰ilo, jako bych jeho názor zavinil já sám. Nezavinil jsem? Kubûna Básník pravil: „Na co ãeká‰! VzpomeÀ si na beznadûji, kterou i BÛh uÏ dávno zapfiáhl ve svÛj kosmick˘ plán.“ Já kdyÏ jsem zprávu o asteroidu prom˘‰lel, musel jsem se zarazit nad sv˘m stavem: já cítím zadostiuãinûní! Îe bude po ptákách: po izraelsko-palestinsk˘ch, katolicko-protestantsk˘ch, ka‰mírsk˘ch… Obejdûte si glóbus a od‰krtávejte si je. Proã v‰ude bûhají dûcka se zbranûmi? Evropská unie nemá na prvním místû v plánu zamûstnání pro kaÏdého? A proã dûcka nedostanou náfiez za darebáctví? Kam to spûjeme, kdyÏ vojáci nemusejí na rozcviãku! (âtete, pane Lampere?) A ven s miliony zpod postelí, v‰ichni! Názor, Ïe Ïivot lidí na Zemi nemá Ïádn˘ smysl, lze brát jako útok na Boha. JestliÏe vesmírn˘ balvan rozdrtí a spálí v‰ecko Ïivé, máme to vzít za dÛkaz, Ïe BÛh není, nebo naopak Ïe je? Já si budu myslet, Ïe je, ale Ïe si o lidstvu myslí to co já. Nenapadlo mi zeptat se, co si pak bude myslet na Bítovû Kubûna Básník. Ale tu otvírám namátkou jeho knihu a ãtu, Ïe on to má uÏ napsané: „Kdo mne uti‰í, takové ‰ero mám jak Nero, sníh s v˘‰í padá na fií‰i, neuti‰í mne Desatero. Co je koãka bez my‰í, s˘pky bez koãek, neuti‰í mne vytí vlkÛ ani vití vánoãek.“ 30. ãervence 2002

34


La ·el jsem po hrázi velikého pfiírodního koupali‰tû, obcházel leÏící lidi a mezi nimi náhle byly dvû mladé Ïeny s nah˘mi prsy. Reflexivnû jsem obrátil hlavu jinam, protoÏe jsem si neuvûdomil, Ïe ony jsou tam schválnû. Potom ve vodû jsem nad tím uvaÏoval: dûlají to z potû‰ení, z provokace, z neteãnosti? Nevadilo mi to. Asi dvakrát byl jsem na ·eberáku v Kunraticích, kde nahota byla spoleãensky povinná. MoÏná Ïe tu, v Ostravû, takové místo nemají a ty dvû Ïeny je chtûjí zaloÏit. Ale to si mohly lehnout na louku pod hrází. Od té doby, potkávaje Ïeny, myslím nûkdy na to, jak je to zvlá‰tní, Ïe kaÏd˘ z nás je jen pÛlkou ãlovûka: pouh˘m muÏem nebo Ïenou. A Ïe cizinec by na první mrknutí oka musel pochopit, oã jde. Îeny jsou stejnû nejzajímavûj‰í vûc na svûtû. Jak podivuhodnû jednotnû mezi námi nosí, nemohou nenosit ten znak svého základního urãení a jak si z nutnosti dovedou udûlat ozdobu. Je to dojemné, nûkdy legraãní. Zam˘‰lím se nad tím, jak jejich pfiirozenost má aÏ gramatick˘ dosah. Zvlá‰tním znakem, kter˘ u nás oddûluje Ïeny od muÏÛ, je koncovka minulého pfiíãestí ãinného. To mû jako jazykov˘ jev zajímá dávno a líbí se mi to. Je to úÏasn˘ slovansk˘ vynález. Je pozoruhodné, jak brzo si malé dûcko vybere pfiíãestí minulé ãinné: „Já sem jí zíkal, aby mi to neblala!“ Pfiíãestím se nûkdy hned zkraje podá dÛleÏitá informace. Jde-li o vyprávûní v první osobû, v nûmãinû mÛÏe ubûhnout i nûkolik stránek, neÏ se dozvíte, kdo je ten Ich: aÏ pfiijde nûkdo druh˘ a osloví ho. MuÏi i Ïeny se u nás poslu‰nû fiadí podle gramatiky a ta koncovka jednoho slovesného tvaru vlastnû vyjadfiuje osnovu v‰ech dal‰ích Ïivotních témat. S muÏsk˘m pfiíãestím nemÛÏe se vám narodit dítû. „Sedûla som pri okienku, sedûla som, ‰ila som…“ a my uÏ víme, na koho ãeká, na ErÏiku ne. âasto jsem si v‰iml, a vychutnával to, jak Ïena uÏ tou jednou slabikou, jedním la, dedikuje nûkomu své jednání. I kdyÏ koná od sebe ven, pfiece si smysl svého konání podrÏuje: VyÏehlila jsem prádlo. Já, také tvoje. Má‰ mû rád? KdyÏ muÏ fiekne, Ïe umyl auto, udûlal to tomu autu. Îenská práce nese Ïenství. ¤eknûte rodovû pfiíznakovou vûtu anglicky nebo nûmecky, a zní to, jako by to bylo autovo.

35


Vlnu Ïenství jsem vÏdycky, uÏ ve ‰kole, cítil pfii slovech písnû: „Plakala, Ïelela, kdyÏ prala ‰aty, Ïe jest jí utonul prst˘nek zlat˘…“ Lítost vane z pfiíbûhu, jehoÏ eros mÛÏe b˘t jenom Ïensk˘. V‰ak ho porovnejte s erosem tohoto pfiíbûhu: „Nadával, vztekal se, kdyÏ si pral gatû…“ A kdyÏ uposlechnete pfiíkaz r˘mu, jenÏ se tu nabízí, „na tû“, objevíte i ten vztah mezi postavami. 13. srpna 2002

Nad vodou Otevfiete ráno oãi, je svûtlo: Ïasnete, jak spolehlivû se ta zemûkoule otáãí, i kdyÏ je velkou ãástí z vody. Zkusíte zvednout vãerej‰í hluché telefonní sluchátko, a ono uÏ funguje: pfies noc, kdy jsme byli hlavou dolÛ, ho opravili. A takto se pomalu uvede do pofiádku v‰ecko krom toho, co se musí udûlat nebo postavit znovu. Co vzala voda, vzala nám v‰em, jenom tu ‰kodu pocítíme rÛznou mûrou. A aÏ se v‰ecko dá jakÏ takÏ do pofiádku, bude mrzuté, kdyÏ zjistíme, Ïe vzala i nûco, ãeho jsme si nev‰imli: tfieba jeden vûdeck˘ program nebo kulturní ãasopis. âeho se velká voda silnû tkla, ale nemohla to odnést, byl lidsk˘ duch: kdo ho mûl, tomu zÛstal. Chování lidí, jejich vÛle, organizaãní schopnost a odpovûdnost, vztahy a smysl pro rozliãnou dÛleÏitost vûcí, to v‰ecko je v˘sledkem v˘chovy a plodem kultury. Nebyl to ojedinûl˘ hlas, kdyÏ jsme v reportáÏích sly‰eli, jak lidé, jimÏ voda zniãila v‰ecko, nejvíc litují toho nenahraditelného: rodinn˘ch památek, fotografií, alb, kníÏek, korespondence. Je to jako zÛstat bez pamûti. Dostala tato vláda pûkn˘ úkol navíc, nad v‰i kritiku! Tedy snad ani nebude mít smysl jednat je‰tû o v˘‰i deficitu, o úsporách a ‰krtech. Teì by se mûlo do obnovy majetku a hospodáfiství vrazit tolik penûz, kolik je tfieba, aby se co nejdfiív dostalo do kondice, v níÏ bude schopno jak˘koliv dluh jednou splatit. Prvním velik˘m úkolem vlády je sestavit státní rozpoãet: a uÏ posly‰me, jak se nejsnadnûji a bez pouãení z povodnû bude chtût ‰krtat v kultufie. Jaké je pouãení z povodnû? Îe kaÏdá katastrofa mÛÏe zniãit v‰ecko, jen ne to, co je v lidech. Z toho jednají, z v˘‰e sv˘ch my‰lenek a postojÛ, jaké mûli pfiedtím.

36


Tento obsah, kter˘ jim nemÛÏe nic vzít, získali ve ‰kole, z v˘chovy, z kultury, z víry…, tedy z toho, co mûlk˘ ãlovûk bude povaÏovat teì za ménû dÛleÏité. Peníze bude Ïádat doprava, zemûdûlství i stavebnictví: aÈ je dostanou, ale v‰ecky ty peníze jako bychom zas hodili do vody; kdyby pfii‰la. A zase zÛstanou lidé jen s tím, co je v nich. PrÛmyslováck˘ a merkantilní Ïivotní názor bude pravit, Ïe kniha je zboÏí, divadlo je zábava, galerie jsou na ozdobu, Ïe tedy není nutné dávat na nû peníze, kdyÏ jich není dost. Ale kdy tato vûta neplatila, a kdy bude na to v‰ecko penûz dost? Je naãase, a je i pfiíleÏitost udûlat takové úvaze konec! Nevím, jakou ãástku dostane z rozpoãtu ministerstvo kultury a ministerstvo ‰kolství. A jsou-li to i stamiliony korun, je to skoro nic: protoÏe tolik se pfii povodni rozplynulo na jedné karlínské ulici nebo v jedné stanici metra. 20. srpna 2002

Kvûtináã na oknû Krom toho úplnû nejhor‰ího stalo se nám s vodou to nejhor‰í. Já jsem nejvíc pfiekvapen˘ nezdarem v ochranû praÏského metra. A na druhém místû mû pfiekvapilo to naprosto samozfiejmé zaplavení ostrova Kampy. T˘den pfiedtím jsem sedûl s francouzskou pfiekladatelkou na Hrnãífiském plácku, jak ho pojmenoval Vladimír Neff, a vyprávûl jí obsah jeho románu Tfiináctá komnata. Pili jsme zelené veltlínské. Okolo nás samí cizinci, a také chodci byli cizincové, a já jsem Marion pravil, jak to není správné, kdyÏ pfiijdou a potkávají jenom sebe. Za námi znûla angliãtina, vedle nás sedûli Italové, byli to dva kluci, u nohou mûli rance, pili pivo. Byli z ¤íma. KdyÏ jsem platil, fiekl jsem ãí‰nici, aÈ mi to jejich pivo pfiipoãte. âlovûk si pfiirozenû pfieje, aby se vûci po ne‰tûstí vrátily ke své podobû a na své místo. Ale já, jistû jen z toho luxusního dÛvodu, Ïe se mû voda pfiímo nedotkla, uvaÏuju, Ïe by se nûkteré vûci naopak mohly pfii té pfiíleÏitosti zmûnit. „UÏ nikdy nebude, co bylo!“ fiíkal jsem si s úlekem 19. listopadu 1944 po bombardování Zlína. Nikdy nepÛjdu do té továrny, neusly‰ím ruch

37


své dílny, nebudu se tû‰it na konec práce, nepÛjdu tím chodníkem a veãer nepÛjdu do ‰koly…, tomu je konec? Byl. Ani já sám jsem nebyl potom pfiesnû t˘Ï. Jak ta katastrofa pohnula m˘m Ïivotem! Touto vzpomínkou se jaksi uklidÀuju: s pfiáním, aby se postiÏen˘m podafiilo vyvinout stíÏnost na osud a Ïal nad ztrátou v pfiání a vÛli zmûnit nûco. Ne stavût, co stálo, ale nûco lep‰ího, jiného, a moÏná jinde. Na‰e staré dobré vûci nás velice omezují! JestliÏe jsme nûkdy mûli nápad pustit se do nûãeho nového, jít jinam, nebylo krom toho nápadu Ïádného dÛvodu udûlat to. KdyÏ toto pí‰u, vím, Ïe na jiné stránce tûchto novin paní Kvaãková se bahní v ob˘váku a z knihovny vyloupává napuchlé lexikony. Ale já ov‰em nemám co lep‰ího jí fiíct! Na oknû má Ïlutou kvûtinu, kterou od nûkoho dostala, a já vidím, Ïe ona jede: pí‰e to v‰ecko! Jak víme, psaním mÛÏe ãlovûk nûkdy zvítûzit nad nûãím, nad ãím to jinak nejde. A já tu zatím, sakra, v‰ude mám hromádky knih, kter˘ch se potfiebuju zbavit, ale nemám nervy vláãit se s nimi po antikvariátech, a vÛbec: kdo to jednou po nás tady bude likvidovat? To si ãasto fiíkáme s paní Vaculíkovou. Á propos, paní Vaculíková: ta fiekla nûco pichlavû v˘stiÏného. Îe lidé, ktefií se rÛzn˘mi pákami nacpali do star˘ch domÛ k Vltavû, aspoÀ mají na to, aby to dali brzo do pofiádku. Co by si s tím poãali ti autochtonní, historiãtí, bohat˘mi lidmi silou vypuzení PrapraÏáci? 27. srpna 2002

Jaká je Amerika? Já nevím a myslím si, Ïe se to ani vûdût pfiesnû nedá. KaÏd˘ mÛÏe dobfie znát jen ãást. Amerika, tedy to, co se míní zkratkou USA, byla mi vytouÏenou zemí, ale uÏ tam nechci, ani kdybych mohl. Nejdfiív jsem nesmûl a nemûl ani peníze. Myslím, Ïe za vlastní peníze se sotvakdo mÛÏe do Ameriky dostat. Hned roku 1990 kdosi pozval ãtyfiicet na‰ich spisovatelÛ do Ameriky. Byl jsem na seznamu, odfiekl jsem. Bylo mi trapné jet jako s celou tfiídou za odmûnu na v˘let. A pfiedstavil jsem si, Ïe by ten eroplán s celou literaturou spadl: co by bylo s m˘mi mal˘mi dûtmi? Já mám obraz Ameriky poskládan˘ z ãetby: od Sokola TÛmy pfies J. V. Sládka po Hemingwaye a hlavnû Steinbecka. Novûj‰í romány

38


americk˘ch autorÛ, ty bestsellery jako Leti‰tû (nevím od koho) mû odpuzovaly svou obchodní slávou. O Americe sami Ameriãané málo pí‰í: pí‰í o lidech a z jejich osudÛ si Ameriku domyslete. Takov˘m pramenem byla mi kdysi Halperova Dílna (Máj 1947) nebo Vzduch zdarma. Pozdûj‰í Kerouac byl mi nesympatick˘, i kdyÏ jsem ho ãetl: takov˘ pásek. Singer nepí‰e o Americe. Roth… budiÏ. Betty MacDonaldová, to je Ameriãanka, ale nikdo ji tam nezná. Updike: v˘born˘ autor o jednom mûstû. – Ameriku prostû nelze z literatury poznat. A z ãeho ji tedy má ãlovûk poznat, kdyÏ politick˘ obraz pÛsobí jak politická fráze a obraz hospodáfisk˘ uÏ skoro není obrazem o Americe? A tak soudíme podle hrub˘ch rysÛ politick˘ch, jeÏ prorazí ven. V pfiedstavû o Ïádné jiné zemi se nelze tak m˘lit jak v pfiedstavû o Americe, a já to cítím: jak ãasto mám nechuÈ, a jak ji dávám najevo, a vÏdycky pod vlivem nûjaké jednotlivosti. Napfiíklad kdyÏ Amerika nechce pfiistoupit na mezinárodní dohodu o nûãem: ze sobeck˘ch dÛvodÛ penûz. Ale nejãastûji pod vlivem hloupého filmu, jako poslednû tady. Ty jejich „akãní filmy“ jsou u nás nejvíce pfiítomn˘m rysem jejich kultury: je to protiamerická ãinnost! Existuje nûjaké filmové umûní v Americe? Kulturní Ameriku nezajímá, ãím je tu masovû pfiedstavována? Na úãet Ameriky, to je zvlá‰tní, padá i na‰e ãeská blbost, napodobivost, servilita. Doufám, Ïe pravá Amerika je za tím v‰ím, co amerického odmítáme, a pfieju si, aby si to jejich i na‰e kulturní politika uvûdomila. Ameriãané si vyvinuli a pfiijali úlohu a my si zvykli ji od nich ãekat: Ïe pÛjdou do kaÏdé války, ve které zájem ãlovûka, národÛ, lidstva chápou jako svÛj. KéÏ se nespletou! Jejich úloha je tak tûÏká a sloÏitá, Ïe na‰e podûkování se mÛÏe v na‰í kritice aÏ trochu ztrácet. 10. záfií 2002

Svízel pfiítula Pfied nûkolika dny, okolo státního svátku spojeného s postavou svatého Václava, se televizní reportér ptal nûkolika lidí, co o nûm vûdí, ale vût‰ina nevûdûla ani, kdo to byl a proã. Hledám vysvûtlení, proã jsou lidi se základním ‰kolním vzdûláním dneska nevzdûlanûj‰í, neÏ b˘vali dfiív. – Kdo si toto nemyslíte, dovolte mi experimentálnû pokraãovat, jako bych mûl pravdu. – My jsme se nûãemu uãili, abychom to

39


vûdûli. To se t˘kalo napfiíklad roku 1492, ale i v˘znamu slova „katalyzátor“. Mû‰Èanská ‰kola opravdu dávala základní vzdûlání. Dneska se Ïáci uãí od známky ke známce, a co mají za sebou, to odloÏí, protoÏe se to pr˘ dá kdykoliv znovu nûkde najít. Myslím, Ïe je‰tû kdyÏ moje dûcka chodila do ‰koly, a kdy uãitelstvo bylo zhruba mého vûku, vládl názor, Ïe kdyÏ Ïák získá nûjakou vûdomost, tedy nûco získal a má to! Dne‰ní Ïáci, aã mûli chemii, nedovedou ani sobû vysvûtlit, proã m˘dlo ve ‰pinav˘ch rukou mydlí víc neÏ v ãist˘ch. Dospûl˘ ãlovûk nedovede vyfie‰it rovnici o jedné neznámé. Mladé prodavaãky dokonce uÏ neumûjí ruãnû dûlit. Slovo vzdûlání neznamená nic, nic není vzdûláno, protoÏe obecné mínûní ovládl pojem „pfiíprava na povolání“. Tak student strojafiiny odloÏil základní vûdomosti o fiecké mytologii a nepotfiebuje ani gramatiku. Ale pfiitom oni pak skuteãnû fungují, pracují: protoÏe na v‰ecko jsou tabulky, pfiístroje. Napadá mi toto: kdyÏ v‰ecko moje vzdûlání je v mém poãítaãi, má on mne, ne já jej. Toto v‰ak nepodléhá mravnímu soudu: protoÏe to je pfiíroda! A pfiírodou vládne úãel. UÏiteãn˘ch znalostí je dneska nemoÏnû mnoho. Pro nás mûla kaÏdá nová vûdomost nûjak˘ praktick˘ nebo zábavn˘ smysl, ilustrovala, co jsme vidûli: mízu stromÛ, lehkost ledu, vzlet papírového draka, pfieÏvykování krávy… Jak pfiiléhav˘ název má protivná svízel pfiítula! Je nezapomenutelná. Myslím, Ïe dneska toho ãlovûk musí vûdût pfiíli‰ mnoho, aby vÛbec nûco vûdûl. A nepozná-li, co má jak˘ v˘znam, nezná to hlavní. Pfii selekci pamûti mÛÏe vypadnout patron âeské zemû, rok 1492, 1348, léta 1918 – 48. A protoÏe mladí lidé nemohou vûdût v‰ecko, vyvinuli si v˘mluvu a nevûdí ani 15. bfiezen 1939 a 21. srpen 1968. Valí se na nû tolik informací a vûdomostí, Ïe neumûjí fiádnû pfiijmout Ïádnou z nich. V tomto orientovat Ïáky a stavût jim základní kostru vzdûlání, na to musí b˘t opravdu vzdûlan˘ uãitel. A teì si k této pfiedná‰ce udûláme pokus. Vemte dva kbelíky a poloÏte na kaÏd˘ z nich jemnûj‰í síto. Pak na první z nich sypejte z ruky pomalu písek: skoro v‰ecek vám propadne do kbelíku. Potom na druhé síto vyklopte naráz koleãko písku. 1. fiíjna 2002

40


Dobfie se obleãte Normalizace: co to slovo znamená? Je to snaha vládnoucích kruhÛ (historick˘ termín!) zavést politickou kázeÀ. Napfiíklad srovnat v˘bûÏky my‰lenek a tvorby. ZnemoÏnit bezfiremní obãanské ãiny. V demokracii na‰eho typu to znamená povolit volné projevy jednou za ãtyfii roky. Na druhém programu âeské televize jsem pfied t˘dnem vidûl „veãer na téma“ o té velké vodû. Tematické veãery, to je dobr˘ nápad: slibuje rozmanitost Ïánrovou i my‰lenkovou. Rozprava o pfiedpovídání poãasí byla zajímavá, ale trochu nadmûreãná. Snímek o âeském Krumlovû ukazoval, Ïe i povodeÀ má poezii, v˘hruÏnou. Vystoupení potetovaného muÏe s jeho úvahou o symbolech a znacích bylo správné, protoÏe divné. Takové vûci pûstují tolerantní vnímání posluchaãÛ, coÏ je dvojkové poãínání âeské televize, jak má b˘t. Vrcholem byla reportáÏ o muÏi plujícím vestoje po Vltavû kolem palácov˘ch oken. Televize se projevila z nejlep‰í stránky: nejenom pfiipravit, nazkou‰et a zreÏírovat nûjak˘ Ïivot, ale v‰imnout si ho, kdyÏ pluje kolem, a ze bfiehu do nûj vskoãit. – Proto jsem Ïasl, kdyÏ jsem se dovûdûl, Ïe fieditel âT odsoudil ten pofiad a reÏiséra ¤ezníãka dal rovnou do klatby. Dávno a od zaãátku si myslím, Ïe soukromé vysílání, rozhlasové i televizní, je omyl, chyba, sprosÈáctví. Je to projev uchvatitelství jako na územích zemûkoule. DÛvod není lep‰í neÏ v˘dûleãn˘. Prostor frekvencí je obecn˘m statkem jako tfieba sluneãní svûtlo. Majitel nebude své moci uÏívat k obecnému prospûchu, nebo ne víc neÏ náhodou nebo pod tlakem nûjaké lep‰í síly, nikoli tedy ze své nátury. Vefiejnoprávní âeská televize je zbytkem toho volného prostoru: jakési útoãi‰tû, kdyÏ zvûfi si rozsápala okolní krajinu. A teì se dere na ten zbytek! Útok se táhne pfies druh˘ program âT. Dvojka je kaÏena, umrtvována, její úãel mafien. Dnes, co to pí‰u, je nedûle veãer, na programu byl ohlá‰en tematick˘ veãer „Promûny ãeského zloãinu“, tedy nûco, co slibuje my‰lenky a informace, a oni pustili prachobyãejn˘ volejbal Francie–âeská republika. To je správná lidová zábava na jedniãku, pfiece, pane fiediteli! Z vysílání mizejí kritické pofiady, politické diskuse, pofiady vzdûlávací a dokumentární. TvÛrãí skupiny jsou rozmetávány, stovka lidí musela odejít. Úmysl zdá se zfiejm˘: znehodnotit dvojku a pak ji zru‰it: prodat zas! Já v tom odhaduju pfiání umlãet nároãnûj‰í tvÛrce i jejich posluchaãe. Omezovat my‰lenky i informace a obracet publikum

41


k zábavû a politické neteãnosti. To bylo vÏdycky zájmem kaÏd˘ch „vládnoucích kruhÛ“. Teì má parlament pfiíleÏitost v‰imnout si toho a zasáhnout. JestliÏe to neudûlá, budeme moÏná zase muset nastoupit my. A to uÏ bude dost zima. 8. fiíjna 2002

Îádná velká ãest Je‰tû se nûkdy stane, Ïe nûjak˘ ãtenáfi nezná nebo si neuvûdomí mÛj vûk a vyzve mû, abych kandidoval; bylo i na prezidenta. Zrovna minul˘ t˘den mû jeden Ïádal, abych se ucházel o senátorství za Kladno. Kdybych nûco takového byl kdy pfiijal, rychle bych mûl kruh spolupracovníkÛ. Já kdysi mohl i zaloÏit svou stranu s kruhem sekretáfiek! V‰ecko jsem vÏdycky ledabyle odmítl. AÏ teì ta poslední nabídka mû pfiivedla k otázce: proã vlastnû nechci? Prvním dÛvodem je má pohodlnost: Tak si znepfiíjemnit existenci! Ale ãistá lenost to není, protoÏe jiné vûci dûlám vytrvale aÏ do své únavy nebo jejich nesplnitelnosti. Spí‰ je v tom moje nechuÈ muset se dohadovat s jin˘mi lidmi, z nichÏ nûktefií jsou jistû uÏ teì protivní. Vlídnûj‰í pozorovatel o mnû fiekne, Ïe si chráním nezávislost. To se jen zdá: protoÏe kdyÏ dûlám, jen co sám chci, má nezávislost je zaji‰tûna tím, Ïe jedni s tím vÛbec nesouhlasí, jin˘m se nechce dûlat vÛbec nic a tfietí jsou rádi, Ïe to dûlám za nû. Hledám hlub‰í dÛvody. Pfiednû: vzít si teì politickou funkci, to bych se i stydûl. („Také ty, pfiece jen, Vaculíku?“) Mnozí by si mysleli, Ïe jsem se tak dlouho snaÏil upozornit na sebe skromností, abych pak snadno pro‰el na Kladnû. Jemnûj‰í psycholog mÛÏe dojít k názoru, Ïe jsem skromn˘ z p˘chy. Ale mám je‰tû dal‰í dÛvod. Jsem rád, Ïe uÏ nemusím b˘t v nûjakém kolektivu: internát, vojna… Jak bylo tûÏké udrÏet si osobní svrchovanost a dobfie vyjít s kolektivem! CoÏ samo je politick˘ talent. Parlament je kolektiv, kter˘ bych si nevybral. Ta jednací nekázeÀ! To vycházení ze sálu kvÛli pitomé kufibû! Ten nevkus opakovat, co uÏ pfiede mnou fiekli jiní. Dále se mi protiví moji voliãi i nevoliãi, ktefií by si dûlali nárok na mé soukromí. Abych se nakonec nemohl nûkde koupat vepfiedu bez? PovaÏuju za slu‰né pfiedpokládat, tedy pfiedpokládám, Ïe vût‰ina poslancÛ do toho ‰la s poctiv˘mi úmysly. Ale známe to, jak dva tfii mazáci nováãky kazí a chtûjí, aby byli jako oni. A také nemám rád lobbingy, uÏ pro to blbé slovo. Koneãnû, v po-

42


slední dobû mi ãím dál víc vadí, jak si lidi politikÛ neváÏí. Jaké uráÏky musejí snést ministfii. Co dovedou sami ti kritikové a nadávaãi? Tûch opováÏlivostí od paní Bobo‰íkové a Jílkové! Lidem, ktefií pracují pro obãanstvo a stát, má se projevovat nûjaká i úcta a podpora. Mockrát jsem se divil panu prezidentovi, Ïe se uÏ nenamíchl: „Toto já nepotfiebuju sná‰et, a odcházím!“ UÏ z toho dÛvodu jsem proti v‰elidové volbû prezidenta: v‰elid dobfie pozná jenom správného brankáfie. Proto za nûj nechci hrát. 15. fiíjna 2002

Vnitfiní strana trhu Mezi autorem a ãtenáfiem má b˘t jenom ta kniha. – Tak jsem chvilkami uvaÏoval, sedû v Havlíãkovû Brodû ve stánku nakladatelství Atlantis. Kolem ‰umûl hovor a ‰ustot kniÏních stránek. Do toho co chvíli uhodila informace, kde je moÏno vidût jakou figuru. Co je mírou autorova úspûchu: prodej, ãi neviditeln˘ úãinek? Ty dvû vûci totiÏ nejsou soubûÏné! KdyÏ jsi cosi napsal, musí‰ to svému vydavateli pomoci prodávat. Obvykl˘m zpÛsobem je autogramiáda, která má ãtenáfie pfiede‰l˘ch knih svést ke koupi té nové. Autore, bûÏ na ten jarmark! Tvá kniha je na pultû a s ní i ty: tvÛj vous, br˘le. Mám ostfiíhané nehty? Jinak si fiíkají o podpis muÏi, jinak Ïeny. „Mám vám tam nûco napsat, ãi staãí podpis?“ MuÏi: „To je jedno.“ Îeny: „No, tfieba.“ VÏdycky se u toho trochu stydívám, ale tentokrát jsem si fiekl, Ïe se nenechám ztrémovat a budu s nûk˘m i mluvit: „Víte, co kupujete? Je to pro vás? Vladislav, nebo Láìa? Vy jste z Kutné Hory?“ Dûcko chce knihu: kterou nebude a nemá ãíst: rozm˘‰líme se, vysl˘cháme: „Do které tfiídy chodí‰? To je pro tebe?“ V pozadí se rodiãe smûjí svému Ïertu. Star˘ pán si donesl z domu hromádku dfiívûj‰ích knih, Ïádnou novou si nekupuje: nemá uÏ peníze? MoÏná si autora rozdûlil na lep‰í a hor‰í období. Paní knihu doma uÏ má, chce lístek s podpisem do ní. Nekoupila si dnes nic, má ráda to prostfiedí. Dal‰í jarmareãní atrakcí je autorské ãtení. To je asi nov˘ jev v ãeském písemnictví. Musel Karel âapek jezdit po jarmarcích? Stydkost autorského ãtení vnímám zvlá‰tû, kdyÏ jsem posluchaãem: autor ãte pûti lidem, proboha! Já mám dnes pln˘ salonek, ale kolik v tom váÏí literatura a kolik politika? Není to také trochu ‰kandalózní? A cítím se pfiefiazen níÏ: k pophvûzdám, jeÏ za

43


vystoupení berou aspoÀ dvacet tisíc. KniÏní trh je událost spoleãenská: obecenstvo je vybrané, nikdo nefive a s nik˘m se nepere, z ochozÛ nezní pískání, i kdyÏ dole soupefiení je tuhé. Je to událost i kulturní: jak lehk˘ dé‰È, kter˘ pfiejde nad smí‰en˘m lesem. Stromy malé i velké jsou povzbuzeny v existenci. Trochu mû udiví, kdyÏ nûkdo sem pfiijel kdoví odkud, a kniha, kterou si koupil, nebyla tím dÛvodem. Láska ke knize? Na tom mûfiím svÛj úpadek, svÛj mdlej‰í vztah ke knize jako k pfiedmûtu aÏ kultovnímu, dfiív tak vzácnému, Ïe ‰koda ho ãíst. Extrémnû správn˘ vztah mezi panem spisovatelem a ãtenáfiem definovala paní Vaculíková: „âlovûk si knihu nese z obecní knihovny a tû‰í se. Nemyslí na podpis autora a nedere se k nûmu.“ – S tímto dokonal˘m názorem by knihu, kterou jsem tu vlastním tûlem prodával, radûji ani nemûla ãíst. 22. fiíjna 2002

Zárva KdyÏ ãlovûk vãas neopustí svÛj svût, zaãne on opou‰tût jeho. Pozoruju to na kaÏdém metru Ïivota. A v‰ecko se zároveÀ kazí. Chtûli jsme si s paní V. zajít do Malostranské kavárny: podívat se, jak teì vypadá. Ale ona neexistuje! Místo ní je tam restaurace a bar jménem SQUARE. Proã, to si domyslíte. Ten cizinec nebo ãeské cosi beze smyslu pro místo a ducha v‰ecko pfiestavûl, takÏe je to cizí. Staré jsou jen bílé fotely z umûlé hmoty na chodníku pfied domem, jelikoÏ pfiipluly asi s povodní: bílé fotely na dlaÏbû Malostranského námûstí, koho by to mohlo napadnout? Ve‰li jsme a sedli si, a tu jsem ucítil jakési temné, zlovûstné dunûní, jaké zachvívá ãlovûku vnitfinostmi. Nûkdo ve sklepení dûlal rány. Zeptal jsem se ãí‰níka, co to je. ¤ekl, Ïe hudba, ale Ïádná nebyla sly‰et. Zeptal jsem se, dá-li se to zru‰it, ale on fiekl, Ïe majitel to tak chce. Dáme si kávu jinde, rozhodli jsme se a opustili restaurant ·kvár. Pro‰li jsme Kampou. Rozhodli jsme se dát si tu kávu v pfiíjemné Savoyi, kde jsme naposledy byli s Jifiím Koláfiem, kter˘ se tu scházel s pfiáteli, kdyÏ se vrátil z PafiíÏe. Ale secesní kavárna Savoy neexistuje, víte o tom? Je z ní turistická restaurace. Budova je v le‰ení, proto nad vchodem mají velik˘ nápis OPEN. Proã, to si domyslíte. Ale já bych tam teì s potû‰ením ãetl radûji NYITVA, jak v Budape‰ti. Já v cizích zemích rád cítím, Ïe jsem v cizí zemi! Hned u vchodu nás

44


odradily vztyãené ubrousky na stolech a prázdnota. Kavárnu zatlaãili do jednoho kouta, skládá se ze ‰esti úzk˘ch stolkÛ v jedné fiadû, jsou ‰edesát centimetrÛ od sebe, vypadá to jak ve vagonû. Tu kávu jsme si v‰ak dali. „Myslí‰, Ïe by sem dneska Koláfi ‰el?“ zeptal jsem se paní V. Káva byla dobrá, ale museli jsme poslouchat, co si povídají lidé sedící ‰edesát centimetrÛ od nás vpravo i vlevo. A s jak˘msi úsilím musel jsem hlavu odvracet od obrazovky na stûnû, kde bûhaly abstraktní barevné fleky. V‰ecko je proti tichu a zamy‰lení. Ne, sem nechoìte, nejste-li cizinec, jemuÏ je jedno, kde je jako doma. Pro mne je tu ZÁRVA. Pfiem˘‰lívám nûkdy, s pochybou o pravdû, zda vlastnictví nûãeho v˘nosného musí tak kalit vlastníkÛv rozum a niãit jeho vkus i stud. A dneska uvaÏuju je‰tû i nad nûãím váÏnûj‰ím. Je svátek na‰eho státu, jemuÏ prvnû v dûjinách snad nic nepfiátelského nehrozí. MoÏná proto ho lidé tak nevnímají, necení si ho, a proto nûktefií se ho po ãástech, dÛm za domem, ulici za ulicí vzdávají. Jestli ano, tak aÈ. Co mnû je uÏ do toho! Îe se v‰ecko zhor‰uje, pravil jsem na zaãátku. Ale cestou zpátky v tramvaji nás mladí lidé pustili sednout. CoÏ se mi teì stává ãasto. Ale to zas mÛÏe znamenat, Ïe se zhor‰uju já. 29. fiíjna 2002

Stará drzost Nejlep‰í zpÛsob, jak osvobodit rukojmí v moskevském divadle, bylo odtáhnout z âeãenska. Ale to my, Rusové, zásadnû ne: protoÏe my jsme My. Rusové do âeãenska a vÛbec nikam neÏ domÛ nepatfií. Velice jsem si pfiál, aby v‰ecky evropské vlády jim po té vraÏedné akci poslaly udivenou notu: „Jste normální?“ Rusové mají vládnout jen sv˘m RusÛm, a dobfie jim tak. Oni nepatfií nikam, kde je nechtûjí. – Vím, Ïe takové usnesení se dá nûkdy udûlat i proti AmeriãanÛm a jin˘m velkoplo‰n˘m a tûÏkotonáÏním národÛm. Ale teì tu, pofiád a blízko, zas máme tu uráÏlivou a nebezpeãnou drzost ruskou. A Evropa mlãí. V té zemi se pofiád dostávají k moci lidé, ktefií myslí úchylnû: slova u nich mají jin˘ v˘znam, neÏ je obecnû platn˘. Teì se to ukazuje na slovû teror. Naz˘vají teroristy ãeãenské vlastence, ktefií jim nepatrnû oplácejí tu válku a musejí na Moskvu nalétávat bez letadel, tûlesnû. S urãit˘m druhem RusÛ domluva byla vÏdycky obtíÏná. Povûstn˘ je pfiíbûh o tom, jak americk˘ a francouzsk˘ prezident se z dÛvodÛ pfiátelství vy-

45


dali s BreÏnûvem na lov tygrÛ. Tygra chytli, dali ho do klece a v noci stfiídavû hlídali. KdyÏ mûl hlídku BreÏnûv, byl tygr ráno pryã. Prezidenti se na nûj ptali a Rus odpovûdûl: „Kakoj Èiger?“ Kdybych byl prezidentem, fiekl bych panu Putinovi: „Kolego, odvolejte ty vojáky, bude to levnûj‰í a skonãí teror.“ V‰imnûme si v‰ak také, Ïe i Ameriãané mlãí. My, ktefií chceme, chápeme jejich politiku: jednat s moÏn˘m nepfiítelem jako s pfiítelem a doufat, Ïe se z nûho pfiítel vyvine. To je úkol dlouh˘ a tûÏk˘. Ale i kdyÏ ho chápeme, nesmíme my mezi sebou pfiistoupit na rusk˘ smysl slov. Byl jsem nedávno s pfiáteli v Brnû na hvûzdárnû, potfiebovali jsme ãerstvé sluneãní skvrny. V‰ude tam mûli fotografie z vesmíru, taky z Mûsíce, a já jsem si vzpomnûl na jinou svûtovou zku‰enost s Rusy. Pojmenování útvarÛ na Mûsíci má mezinárodní pravidla. Rozsáhlé temné plochy, naz˘vané mofie, mají jména související s vodou, vláhou, jména nûkdy fantaskní a básnická: Oceán boufií, Mofie vln, Zátoka duh, Jezero snÛ, BaÏina práchnivûní. KdyÏ sovûtská Luna 4 obletûla Mûsíc a vyfotografovala jeho zadní stranu, Rusové pominuli pravidla, slu‰nost i poezii a na mapu Mûsíce plácli Moskevské mofie! Vyprávûl jsem to teì pfiátelÛm a v‰ichni jsme se smáli. Samozfiejmû víme, Ïe jsou v té zemi i lidé normálního lidského my‰lení. A musíme vûfiit, Ïe jednou se jim podafií ty úchylné odhlasovat pryã. 12. listopadu 2002

Pokraãování A dal‰í vûc, nad kterou se snad nikdo nepozastavil: Ïe Rusové ty âeãence v divadle postfiíleli. Îádné vy‰etfiování, Ïádn˘ soud. Pfiedstavme si to podrobnû: jak jdou od jednoho leÏícího bezvûdomého ãlovûka k druhému a stfielí do nûho. Îádné pátrání, hledání souvislostí nebo vy‰‰ích viníkÛ, n˘brÏ tupé vraÏdûní bez boje, sviÀské. A potom po celé Moskvû honûní KavkazanÛ naslepo, jako odplata, pro zastra‰ení, prostû teror. – Není mi známo, jestli si tohoto nûkdo v‰iml. Rusové nechtûli nikdy pomûry na té stranû své fií‰e nûjak uspofiádat a uklidnit, oni si jenom s jak˘mkoliv násilím chtûjí udrÏet své postavení. Toto jejich postavení vÛãi Asii jsou nûktefií z nás ochotni chápat jako stráÏ pfied útoãn˘m islámem. My se máme zafiizovat na váleãn˘ stav s tím svûtem? Ruské chování nás mÛÏe uvést do stálého a stupÀujícího

46


se konfliktu se zemûmi islámu. Je tu krom toho i matoucí fakt, Ïe na územích osvobozen˘ch od diktatury nebo nûjaké okupace vÏdycky vybuchne válka dvou soupefiících sil. A stane se, Ïe jedna strana si fiekne o zahraniãní pomoc: a to Rusové vÏdycky vyhoví rádi. Oni pak ten národ pohltí. Omráãené âeãence uÏ nemuseli zabíjet, a co myslí‰, ãtenáfii: proã oni je nezajali a neudûlali s nimi soud, tfieba s trestem smrti? ProtoÏe to tam nikomu nenapadlo! To je taková politická ‰kola, tak oni jednali kdysi se statkáfii, ‰lechtou, s kritiky. Tedy je rovnou zastfielili, a nikoho u nás to ani nezarazilo. Já myslím, Ïe tím projevili svou povahu, odkryli mezeru ve svém lidství. Oni vlastnû mají jen tolik ctnosti, kolik jí pfied nûk˘m chtûjí zahrát. Tady byli v divadle sami, svût hledûl pfiedev‰ím na rukojmí, tak oni pfiirozenû vyhubili ty lidi, jako by v tom divadle mûli vyhubit krysy. Ba kdoví kdo jim takov˘ povel dal! Já nevím: ozvala se v ruském tisku, nebo dokonce v dumû otázka na to? Projevili schopnost vykonat kaÏd˘ nafiízen˘ nebo dovolen˘ zloãin. Svému národu ukázali, jak se smí jednat s lidmi na dnû, u konce a v bezmoci, ba v bezvûdomí. S lidmi, ktefií oproti nim mûli du‰i, k ní se hlásili, na její úãet se mohli m˘lit i hfie‰it. Mûjme pofiád na mysli, Ïe staãilo, aby Rusové ode‰li z âeãenska. Kdybych já byl ãinn˘ a povûfien˘ novináfi nûjak˘ch v˘znamn˘ch novin, ‰el bych pozítfií na ten tzv. summit a oslovil bych prezidenta RusÛ takto: „Proã, pane prezidente, jste tûm poraÏen˘m nepfiátelÛm odepfieli právo na soud? ProtoÏe vy, pane prezidente,“ a to uÏ bych mu nefiekl, ale napsal bych to do tûch v˘znamn˘ch novin: „ProtoÏe vy se jenom rádi pfiilepujete ke konferencím o nûãem, co ale doma vÛbec nedodrÏujete.“ 19. listopadu 2002

Pfiijde Mikulá‰ Lidí pfiib˘vá, ale vût‰í ãást se jich pofiád stûhuje na hfibitov. Je to zvlá‰tní: Ïe Ïivot se t˘ká jenom lidí, ktefií zrovna Ïijí. Ale co ti ostatní? Ti, co se museli pro smrt vzdát v‰eho, co mûli a co dûlali, nemÛÏou se uÏ hlásit ke sv˘m vûdomostem a musejí mlãet k tomu, jak my pokraãujeme. Oni, napfiíklad, kluãili po horách lesy, aby mûli pole a louky, my je necháváme zarÛst. Tyto podivné normální my‰lenky mû provázely po rodném hfibitovû, kdyÏ jsem se pfii‰el rozlouãit s jedním blízk˘m ãlovûkem. Vida ho, v rakvi, navenek neporu‰eného, musel jsem

47


se podivit: To ty uÏ nic nebude‰ smût? Potom jsem si zevrubnûji prohlédl znám˘ hfibitov, kam téÏ budu zanesen: vÏdyÈ je tu po kamenech sepsáno mnohem víc lidí, neÏ kolik je jich dole v obci! Oni by ty Ïivé mohli i pfiehlasovat, kdyÏ vidí, Ïe Ïiví jednají podle své denní potfieby. Tak to ov‰em jde uÏ po vûky, a nikdo se neptá, zda je to v pofiádku. Co teì tvofiíme a uskuteãÀujeme, mûlo to nûjak˘ pÛvodní dobr˘ plán? Chrám, ten ano: co nestaãili udûlat jedni, v tom podle plánu pokraãovali dal‰í. Smyslem a cílem chrámu byl ten chrám, a co dál, to je jiná vûc. Ale jak˘ smysl a úãel má v‰ecko ostatní, co provádíme? Mají to b˘t ty na‰e domy na sto let, auta na pût rokÛ, ‰aty na rok? Dûti do toho nepleÈme, protoÏe ty uãíme opakovat to, co dûláme my. Ale jak˘ to má dal‰í cíl? Na to je odpovûdí nûkolik, ale jsou nedÛkazné, jenom vûfiené. LedaÏe bychom, i neznajíce ten plán, sv˘mi denními pohyby provádûli nûãí vy‰‰í úmysl. A nemíním tím pfiímo Boha, tak daleko nemusíme otázku hnát, zÛstaÀme v mezích kritického rozumu, jenÏ nám diktuje. Jednou v létû se nám na jedné okenní tabulce objevila podivná kresba: tvofiila ji fiádka titûrn˘ch kuliãek. Nebyla hned zfietelná, ale rostla den po dni. KdyÏ byla hotová, mûfiila patnáct centimetrÛ, a byl to obrys mravence: projekt, plán mravence! S hlaviãkou i tykadly. To dûlníci provádûli úmysl nûjaké své matiãky: pfiiná‰eli odkudsi její vajíãka a lepili je do ãáry. Vznikla manifestace mravenãí existence. Já si nevym˘‰lím! Dlouho Ïijeme na zemi a lopotíme se s ãímsi titûrn˘m. Kdy z toho zaãne b˘t znát ten plán a smysl? Ze své krátké a ploché existence to nevidíme. Ale je uÏ z nûjaké v˘‰ky nad zemí vidût obrys ãlovûka? A protoÏe není, napadlo mi, ãím to je: co jedni lepí, druzí rozhazují. Bez nûjakého v˘sledku stfiídáme se ve sv˘ch krátk˘ch existencích. ·el jsem dolÛ mezi hroby, na nichÏ je‰tû blikala svûtélka od Du‰iãek. A ten úkaz, ta chvûjící se svûtla mi pfiipomnûla starou a lep‰í zku‰enost: Ïe pfiece teì má brzo pfiijít Mikulá‰. 3. prosince 2002

Z Istrie S nasazením Ïivota letûl jsem do Záhfiebu, kde soplivû pr‰elo jak v Praze, a odtud do Puly, kde vála bóra. Mûli tu mezinárodní kniÏní veletrh, uÏ osm˘, a letos tu jako hosta uvádûli ãeskou literaturu. Byla nûjak na programu celou dobu. A protoÏe o té události zas nebudou

48


psát Ïádné na‰e ctiÏádostivé noviny, chci ji aspoÀ zaznamenat. Zaãal jsem cítit tu povinnost, jak jsem pofiád sly‰el, Ïe na‰e literatura tu má jméno a vliv. Du‰an Karpatsk˘, organizátor ãeské úãasti, dokonce fiíká, Ïe souvislost na‰í a chorvatské literatury trvá ãtyfii sta let. Nevím, jak vypadají takové veletrhy jinde, ale tento byl jin˘ neÏ na‰e. U nás jsou to milé jarmarky, kde chovatelé obchodují knihami jako slepicemi, králíky i vût‰ím dobytkem. Toto byla spí‰ slavnost knihy, v˘stava a spoleãenská událost. MoÏná to bylo i tím, Ïe trh se konal v secesních sálech b˘valého Domu obráncÛ. A také pr˘ s podporou vojenského ministerstva! Ov‰emÏe se tu knihy i kupovaly, ale moc lidí to nedûlalo: jsou velice drahé, a jak by nebyly, kdyÏ za velik˘ náklad se poãítá tisíc pût set v˘tiskÛ. Jsou drahé i proto, Ïe jsou velice v˘pravné, aÏ pfiepychové. A jestli to nebyl takov˘ v˘bûr, mÛÏu si myslet, Ïe kniha se tu je‰tû nevyvinula v pfiedmût spotfiebního pfiedmûtu do domácnosti. Nevím. Chorvati si vydávají kdeco zajímavého: ale kolik lidí se mÛÏe zajímat o dûjiny rakousko-uherského námofinictva? A o dûjiny ãehokoliv, co má vztah ke starému ¤ímu, k Vídni, k Rusku a Turecku. To je ta poloha. Kdo to v‰e platí a kupuje? Na otázku, jak se tu dafií nakladatelskému podnikání, Magdalena Vodopijová, fieditelka festivalu, fiekla: „Nakladni‰tvo drastiãno buje!“ Napadla mi otázka aÏ badatelská: Jakého poãetního stavu ãi úhrnné tûlesné váhy musí národ dosáhnout, aby jeho komprimovaná ctiÏádost vybuchla vÛlí v‰ecko vûdût, psát to a ãíst? Tohoto národa je pût milionÛ. Chodil jsem tu s otázkou: z ãeho pochází zdej‰í zájem o ãeskou literaturu? âlovûk vzdûlanûj‰í neÏ já ví, Ïe jsme spojeni mnoha jmény a událostmi. Já z vala‰ské písnû vím, jak jejich Jelaãiã udusil Ko‰utovo povstání 1848. K veãeru se z ulice, jíÏ táhl siln˘ vítr, hrnuly k Domu obráncÛ proudy lidí: mládeÏ, rodiãe s dûtmi. Napadlo mi, Ïe moÏná berou takov˘ mezinárodní veletrh jako demonstraci nezávislosti a zároveÀ pfiíslu‰nosti nûkam. Ten stál˘ ‰um vûtru v u‰ích je nepfiíjemn˘. Snad v létû, u mofie rozhlodávajícího obrys Istrie, je to libé. Cestou na leti‰tû mûl jsem otázku: má letadlo pfii startu jet po vûtru, ãi proti nûmu? 10. prosince 2002

49


Ná‰ stromek Leto‰ní ná‰ stromek vyrostl u nás na zahradû v záhonu rÛÏí. Je to borovice hladkého kmene a dlouhého, vlasovû hebkého jehliãí. Mûfií pÛldruhého metru. Pochází ze stoletého stromu, jenÏ rozpfiahuje mocné vûtve nad stfiechou domu. Je to pinus strobus, vejmutovka. Plodí krásné pryskyfinaté ‰i‰ky, z jejichÏ semen v okolí pofiád nûco roste, i veverky. KdyÏ paní Vaculíková okopává rÛÏe, nemá srdce ty nechtûné semenáãky v‰ecky vytrhat, nechá vÏdycky nûjak˘ rÛst. Takto se jí sám pûstuje i kopr. Ale paní Vaculíková mi právû fiekla, Ïe si nepfieje, abych ji pfii kaÏdé pfiíleÏitosti jmenoval, jsem s tím pr˘ uÏ smû‰n˘ jak poruãík Colombo. Dobrá. KdyÏ se ten stromek doãkal jednoho roku, bylo jasné, Ïe z nûho má b˘t vánoãní strom. Na jiném záhonû vyrostl smrk tisolist˘, pocházející ze starého smrku u na‰í zdi. Mûl dva metry a vzal si ho letos ná‰ Jan. Stromek pro pfií‰tí rok nám roste na skalce a je to borovice ãerná, pinus negra, kterou dostala v kvûtináãi paní Colombová od spolupracovníkÛ, kdyÏ odcházela do dÛchodu. Pravila tehdy skepticky, Ïe toho dÛchodu jistû moc neuÏije, a ta borovice, která se rozsévá po skalce, má uÏ tfiiadvacet let! Borovice ãerná je drsná, ‰upinatého kmene, fiídká a navíc se kaÏdého podzimu vyholuje: shazuje ãást jehliãí. Veliká paráda to tedy za rok, dá-li Pámbu, nebude. Stromek, kter˘ tu teì stojí po mé levé ruce a jako by cítil, Ïe se tu o nûm pí‰e, rostl pûknû a ãistû. AÏ koncem léta zaãalo mu nepravidelnû Ïloutnout jehliãí, jeÏ ale neopadávalo. Nebyl to znak zmlazování, ale nemoci. DoÏije‰ se, stromku, Vánoc? Hned od brány, kdyÏ jsme pfiijeli, jsem na nûj hledûl a mûl jsem pocit, jako by on na mne také: Tak kdy uÏ budete mít ty Vánoce? Jako by se upjal k nûjakému svému smyslu a dovolával se na‰í dohody. Navíc jsem je‰tû cítil odpovûdnost i za to, Ïe péãe paní Colombové nebude marná. Dva dny pfied ·tûdr˘m dnem jsem boroviãku odfiízl. Doma jsem nÛÏkami vystfiíhal jednotlivé ‰tûtiãky Ïlutého jehliãí. U vr‰ku jsem musel odstfiihnout i konce vûtviãek a vrcholov˘ v˘hon jsem oloupal a nasadil naÀ slavnostní sklenûnou ‰pici, kterou pro její rokokov˘ ráz nepouÏíváme. Chudobu nejvy‰‰ích vûtviãek jsme zaretu‰ovali bohat‰í násadou banûk, zvonkÛ a ptáãkÛ. Mívali jsme dfiív i spory pfii strojení stromku. Já bych byl rád nûkdy mûl stromek jednobarevn˘. Paní Colombová v‰ak chce stromek pestr˘, jelikoÏ jejich tatínek dûlal jednobarevné a ona se na pûkn˘

50


stromek musela chodit dívat ke spoluÏaãkám. Tak tu ten stromek stojí a pomalu ztrácí vûdomí, takÏe vlastnû zÛstane ve Vánocích. Je to tak, myslím si, i s ãlovûkem: v ãem nebo s ãím ztratí vûdomí, v tom navûky zÛstane, v nebi nebo v pekle. 31. prosince 2002

Kdy bude líp KdyÏ mám nûkdy ménû sv˘ch starostí, jako teì nûkolik dní, hned na to volné místo vsáknou starosti jiné, obecné, s jak˘mi nemÛÏu nic dûlat. Onehdy ráno se mi je‰tû pfied probuzením usadila kdesi bodavá starost, jeÏ se hned, jak jsem se pfiivzbudil, zpfiesnila do hrÛzy: Co bude teda s naftou rozlitou u ‰panûlsk˘ch bfiehÛ? VÏdyÈ to je pfiedpovûì osudu lidstva pod vládou vlastníkÛ! Kdybych mûl tu moc, museli by teì ãistit bfiehy mofie osobnû majitelé a fieditelé té firmy: vina zaãíná uÏ taháním nafty po mofii. Jak hroznû se zmûnil Ïivot lidí u toho mofie, i Ïivot v mofii! To se nedá zaplatit, to je tfieba odpykat, odpracovat, odtrpût. A dokud se takto nepostaví zákony, nebude líp. Nebylo co oslavovat se zv˘‰ením letopoãtu. Proã bouchali a fivali? ·el jsem s ãímsi do ãistírny na Belkredce, a ona nebrala, protoÏe majitel domu dal ãistírnû v˘povûì. Kam ten ‰pinavec nosí své hadry? Proã smí se sv˘m domem dûlat, co chce? Nemífiím k socialismu, páni, mluvím o odpovûdnosti za vlastnictví. Mûjte si své, ale sluÏte a ruãte. A tak tedy nebude líp, dokud profesorstvo a knûÏstvo kapitálu nevychová svého boha k pokofie. PasáÏí za Kotvou ‰el jsem na po‰tu. A tam na jednom místû stál chlapec, asi sedmilet˘, stál tam sám. RozhlíÏel jsem se, kde asi nûkoho má. KdyÏ jsem se vracel, pofiád tam stál. Pocítil jsem jeho úzkost. Zeptal jsem se ho, proã tam stojí. ¤ekl, Ïe ãeká na tátu. A kde je táta. Chlapec ukázal na vchod do herny. Proã nejsi s ním? Já tam nesmím. Pocítil jsem nenávist k tomu chlapovi a opovrÏení k vám v‰em, ktefií si snad myslíte, Ïe herny patfií ke svobodû. Dokud toto bude platit, nebude líp. Zloãinnost dûtí roste, a tak se mluví o tom, Ïe by se mûla sníÏit hranice trestní odpovûdnosti. To podle mne znamená pfiijmout pfiíãiny. Nebude líp, kdyÏ nezakáÏeme pfiedvádûní násilí a obchodování s ním. Cel˘ svût hlásá boj proti terorismu, a pfiitom s teroristy spolupracuje: uskuteãÀuje jejich cíle. Jejich ãiny je

51


tfieba umlãovat, v˘znam sniÏovat. AÈ mají jen svou uliãní a nároÏní slávu. Nepustit je do novin, do televize a do celého svûta. Jak je to prosté, a pfiece to majitelé tiskov˘ch agentur a novin neudûlají. Jsou to kolaboranti zloãinu. Ale nebude ani obyãejnû líp v hospodách a v kavárnách, dokud tam bude ten umûl˘ hluk kazící ticho nebo hovor. Dokud aÏ po Vánocích cena hadrÛ klesá na svou pravdivûj‰í míru. Dokud âe‰i budou hrát za Kanadu a obrácenû. To v‰e je leÏ! Lidem oslavujícím pouhé zv˘‰ení letopoãtu, nebude líp nikdy, neboÈ to hledají na nesprávném místû. Takov˘m ani neumí b˘t lépe. 7. ledna 2003

Ale není tak zle âlovûkÛv svût má dvû ãásti: jedna je venku, druhá v nûm. Mluví se v‰ak obyãejnû o té vnûj‰í, o té je zpravodajství a komentáfi. KdyÏ lidé fiíkají, jak se mají, mají se tak ve svûtû vnûj‰ím. Na ten mají stíÏnosti, v nûm chtûjí nûco zmûnit a nûco jim brání. Ale je pfiece moÏno mít se nûjak také uvnitfi, v sobû, a kdo vám brání? Úvaha, jak se vlastnû mám, mi napadá, kdyÏ tfieba leÏím na zádech na zemi. LeÏím, rovnám si obratle do pÛvodní fiady a lapám neutrony z vesmíru. Myslím na to. Vnímám tedy právû svÛj svût uvnitfi a podivuju se nûkdy jeho mechanice: jak ãímsi v hlavû, ãímsi nehmotn˘m zpÛsobím, Ïe se mi pohne palec u nohy. Na pÛldruhého metru, na takovou dálku! Obdivuhodné je také, kdyÏ si se zavfien˘ma oãima usmyslím dotknout se prstem ‰piãky nosu, a trefím se! Ten fiád a ta spolehlivost! A mÛÏu mnohem víc: mluvit, zpívat, vstát a jít ven. MÛÏu se rozhodnout, na co z vnûj‰ího svûta se vyka‰lu: a uÏ to není! Jdu, kam chci, jednám, mám rÛzné nápady a mÛÏu se rozhodnout, kter˘ provedu. Jak odpovím na zvuky, slova a události ve vnûj‰ím svûtû. Co k sobû pustím a co ne. UÏ jsem to vyzkou‰el: mÛÏu jít ulicí a pfiijímat samé dobré vjemy, nebo opaãné. Jdu tfieba do své trafiky a pfied jejími dvefimi na chodníku je pes, ãeká. A ten pes má inteligentní obliãej, a zvedne oãi nahoru k mé tváfii, jelikoÏ ví, kde na sv˘ch tûlech máme tváfi a oãi. A já vstupuju do trafiky se psím vzkazem, kter˘ sice nevyslovím, ale hledám, ke komu také inteligentnímu a sympatickému ten pes patfií a zda ten je uÏ na fiadû. UÏ to znám: blbci mají blbé psy. Také blbé ãasopisy kupují. KdyÏ si potom koupím své chytré noviny (sic!) a pohlédnu na jejich titulky,

52


jsem uÏ nastrojen, upraven: Ïe tyto zlé vûci dneska neberu. Na samoútûchu v tom pitomém svûtû je celá filozo-filosofická ‰kola! Má návod i proti smrti: Smrt se nás net˘ká, neboÈ kdyÏ jsme tu my, není tu ona, a kdyÏ je tu smrt, nejsme tu my, hm. – Takováto „lÏimoudrota sobûlibá“ ov‰em pasuje do plánÛ vládcÛ a pánÛ. Ale takov˘to vnitfiní svût já tu nepropaguju. Mám na mysli svût, jenÏ je na‰ím pfiíbytkem a skr˘‰í, ale také základnou pro fiádnou v˘pravu ven. Jak mnozí smutní lidé si myslí, Ïe kdyÏ nedosáhnou sv˘mi slovy na vládu, nemÛÏou a nemusejí uÏ mûnit nic! Ale kaÏd˘ máme ve své pravomoci kousek vnûj‰ího svûta: ve vzdálenosti aspoÀ pÛldruhého metru. U nás je teì, zdá se mi, kult kritiky. Jako by ona byla dÛkazem vkusu, rozumu, poctivosti. Mal˘ pfiíklad: to ãervené srdce na Hradãanech. Musí b˘t rozhodnuto, zda je dobré, nebo ‰patné? Moje odpovûì: kaÏd˘ ãin, gesto, projev máme brát v tom smyslu, jak je mínil pÛvodce, to platí. Krákorání havranÛ. 14. ledna 2003

B˘t prezidentem je normální B˘t prezidentem je normální, chtût b˘t prezidentem zdá se mi trapné. – Nad tím jsem pfiem˘‰lel ve Stromovce, kam jsem se odhodlal jít se podívat. Dosud jsem se bál vidût tu katastrofu. A je to i teì je‰tû pohled skliãující, i kdyÏ voda stojí jen na níÏe poloÏen˘ch paloucích. Voda zniãila tu snad v‰ecko, co bylo udûláno nad hlinn˘ základ. RÛÏov˘ sad musejí zaloÏit znovu, i trávníky. Jenom ·lechtova restaurace pfieãkala povodeÀ bez újmy: nebylo co ujmout. A ‰el jsem s tou my‰lenkou, Ïe b˘t prezidentem je normální, tak proã chtût b˘t prezidentem pfiipadá mi nevkusné? Nûkde je mezi tûmi dvûma stavy nûjak˘ vypínaã. Îe ti ãtyfii kandidáti se museli vysvûtlovat, zdálo se mi poniÏující. A hra, kterou sociální demokracie provedla s Bure‰em, zdá se mi aÏ podlá. Kdysi Václav Havel mûl v˘hodu: byl jen jeden takov˘, nemusel se moc vysvûtlovat. JestliÏe dnes je kandidátÛ víc, zjeven˘ch i nezjeven˘ch, mÛÏe prezidentem b˘t mnoho lidí, a kde mÛÏe b˘t mnoho lidí, tam je jedno, kdo z nich to bude. Byl jsem dosud proti v‰elidové volbû prezidenta, ale po tom, co dûlají politické strany v parlamentû, nevím. Dal‰ího dne ‰el jsem Letensk˘mi sady. Park byl pln˘ PraÏanÛ, z nichÏ ãtvrtinu tvofiili psi. Na kamenné Stalinovû plo‰ãadi

53


rejdili deskáãi, a co dokázali, to byly kousky odvahy a ‰ikovnosti. Nad tím se kymácel ten Ïelezn˘ metronom neteãn˘ jak dûjiny. Kdo bude prezidentem, s tím si váÏnou starost mÛÏou dûlat jen ti, co jím chtûjí b˘t. Nepochybuju o tom, Ïe chtûjí slouÏit, prospût státu a obãanÛm, mají nûjakou pfiedstavu. Ale Václav Klaus i Milo‰ Zeman mûli i pfiedtím na to dost moci. Sám úfiad prezidenta je vlastnû formálnûj‰í, a ãím se oni dva mohou v nûm li‰it? Jde jim snad o tu svobodu sólového gesta? A mÛÏe autorita té funkce b˘t vût‰í neÏ váha té osoby? Demokratick˘ prezident u nás má b˘t jak˘si obãansk˘ typus mravního zvuku. Kdo z pánÛ chce tuto stránku postavení a titulu pfiehlédnout, sníÏí zase jednu spoleãenskou hodnotu. Prezident, kter˘ praví, Ïe jeho obraz by nemusel b˘t ve státních úfiadech a ve ‰kolách, se blíÏí k po‰tmistrovi, jehoÏ zná ten, kdo ho potkává. A tak vlastnû koho já bych na tom místû rád vidûl, kdyÏ je mi to v tomto v˘bûru fuk? Nejspí‰ bych dal pfiednost tomu z nich, jehoÏ nenapadlo b˘t prezidentem. Bude to znít divnû, smû‰nû, protoÏe je to dokonalé: Prezidentem by mûl b˘t muÏ, jenÏ by se aÏ od poselstva dovûdûl, Ïe byl vybrán. V hlubok˘ch dûjinách jsme takov˘ pfiípad uÏ pr˘ mûli. A pak by teprve pfii‰el ten okamÏik skuteãné volby: vítûz by se mûl rozhodnout, jestli si ji chce vzít. 21. ledna 2003

Zbabûlci? Na‰e politické strany nedovedou zvolit prezidenta pro nás, jelikoÏ chtûjí, aby pasoval jim. Vidíte to: oni navrhnou ãlovûka, jenÏ nemÛÏe vyhrát a má se jen plést do cesty jin˘m. A pfiitom jsou u nás lidé, ktefií by se na ten úfiad hodili nejmíÀ tak jako jejich kandidáti a mají tu pfiednost, Ïe s nimi nemají nic. Stranická povaha ochromuje úsudek nûkter˘ch politikÛ, a já teì myslím na lidovce. Strana KDU-âSL jediná by mohla postavit kandidáta jasného ideového vyjádfiení, jenÏ nemûl nic s komunisty ani s bankami, odnikud nikam nepfiebûhl, nic nevytuneloval a nebude nám nic slibovat, n˘brÏ spí‰e Ïádat. Je to Tomá‰ Halík, zfieteln˘ kfiesÈan filozofií i Ïivotním postojem. A vidíte, na‰e politické kfiesÈany to nenapadlo! Proã asi? JelikoÏ to nevím, vysvûtlím vám to po svém. Lidovci nemají v politice nic od svatého Ducha, jsou to vûcafii jako jiní straníci. KfiesÈanstvím se na scénû jen zahalují, jako

54


si nûkdo na ma‰karní bál nadûje ‰aty vezíra. ¤íkávám si, jak váÏnû to myslí s kfiesÈanstvím, kdyÏ mu nedÛvûfiují. Oni se pfied kapitalisty i socialisty za nû stydí? Bojí se nevûrecké vût‰iny obyvatelstva? Jako by pofiád mûli trauma z historické kritiky katolické církve. A nepoãítají s vûfiícími lidmi a s obãany kfiesÈanského náklonu. Lidovci dále nemají postfieh pro pfiíleÏitost. Neuvûdomují si, Ïe po tfiináctileté zku‰enosti s demokracií drsného kapitalistického zrna jsme uÏ mnozí otráveni a dopáleni a pfiejeme si, aby se tu víc prosazovala slu‰nost, poctivost a lidská vlídnost. CoÏ jsou souãásti a ovoce kfiesÈanství. Víra, kostel, BÛh aÈ jsou tu pro toho, kdo je má nebo chce. Politiãtí kfiesÈané zkrátka zvadli. Hledá se muÏ vzdûlan˘, ãestn˘ a dostateãnû znám˘ lidem. Tomá‰ Halík je teolog a pedagog, myslitel a kazatel. Jeho my‰lenky zajímají odu‰evnûlej‰í ãást mládeÏe. Je to partner do diskuse s ateisty. V katolické církvi stojí na kritickém moderním kfiídle. Je zku‰en˘ v mezinárodním styku. Nemá nikde Ïádné akcie. Je to ãlovûk zpytování a souladu. Není nacionálnû omezen˘. Nepije, nekoufií, nehraje a nesází, není rozveden˘. Jako takov˘, ov‰em, byl by stálou v˘ãitkou rÛznû ãervav˘m politikÛm. Jeho postavení v církvi by se jistû dalo upravit tak, aby jeho knûÏská a obãanská funkce se neru‰ily. UÏ sly‰ím námitky, a jsou nízké, nevzdûlané a pfiedsudeãné jako vÏdy. Budou je kfiiãet lidé, jimÏ obraz knûze na stolci prezidenta byl by stál˘m kritick˘m komentáfiem jejich chování. A lidé, ktefií by klidnû pfiijali prezidenta pfii‰lého z nûjakého fotbalového klubu. Není to divné, Ïe z kteréhokoliv stavu a povolání mÛÏe pfiijít prezident, jen z knûÏského ne? 28. ledna 2003

Hledání dÛvodu O ãem jsem tu poslednû psal, zdá se správné mnoha lidem, jeden takov˘ hlas byl i v tûchto novinách. Ale v‰ichni nakonec fieknou: „JenÏe je to nereálné.“ – Proã? SnaÏím se pfiedstavit si, co vlastnû mÛÏe stát proti na‰emu muÏi. U nûkter˘ch lidí je to zvyk: vyrostli, aniÏ si komplikovali Ïivot otázkami, které jim nikdo nedával. Je to zvyk, Ïe víra a politika jsou na protilehl˘ch stranách. Zvyk, Ïe knûÏí upálili Husa. A my vlastnû ani nemáme v moderních dûjinách dobr˘ pfiíklad spojení knûÏství s politickou funkcí. Velice to zkazil prezident Tiso. Jeden ná‰ pováleãn˘ ministr pfiestal platit zároveÀ jako duchovní osoba, aã

55


tam jako taková ‰el. Na na‰e dne‰ní politiky mÛÏe pÛsobit to, Ïe si nedovedou pfiedstavit na nejvy‰‰í státní funkci nûkoho, kdo je jin˘ neÏ oni. Oni moÏná ani v bûÏném Ïivotû nikoho takového nepoznali, knûz není postava z ulice, z hospody, z hfii‰tû. MÛÏe tedy na nûkteré z nich pÛsobit jako bytost du‰evnû jiného rodu. Napadá mi také, Ïe nûktefií lidé mají z katolického knûze potlaãen˘ strach. Cítí respekt, jemuÏ v‰ak odmítají vyhovût, proto ho poráÏejí. Evangelick˘ duchovní mûl by to moÏná u lidí jednodu‰‰í, ale v‰ak já nestavím katolictví proti evangelictví, a navrhnûte na prezidenta evangelického kazatele, máte-li takového. UkáÏe-li se, Ïe ten by to opravdu mûl snaz‰í, je tu ta otázka zas: sakra proã? Pro nûkteré lidi je nechuÈ ke knûzi jakousi vnûj‰í vyráÏkou vnitfiní nemoci: nevyhojen˘ch mindrákÛ, nepfiiznan˘ch hfiíchÛ. I kdyÏ pomineme náboÏenství a víru, je knûz ãlovûkem, jenÏ pracuje s du‰í, aÈ uÏ ji máme nebo ne: kdyÏ ne, jde to k jeho tíÏi. Pracuje se svûdomím, jeÏ v‰ichni nûjaké máme, a kdo ne, ten uÏ dávno nemá mít ani volební právo. Pro nûkoho knûz je nasákl˘ ãímsi jak rybáfi rybinou. Mít prezidentem ãlovûka, o nûmÏ víme, Ïe se radí s Bohem a Ïe jisté mnoÏství lidí to od nûho ãeká a bere, to mÛÏe prázdnûj‰ího obãana zneklidÀovat. âlovûk bez víry nebo bez jiného hlub‰ího promyslu mÛÏe cítit jakousi svou mezeru a zanedbání, kdyÏ má ãelit postavû, která mu toto pfiipomíná. Takov˘ ãlovûk, napfiíklad, nejde do kostela, protoÏe do nûj nechodí, a uÏ to nikdy nepfiezkoumá. Îije s pfiedsudkem, hm, Ïe by musel vûfiit v Boha. Ale to v bránû nekontrolují a v kostele si mÛÏu vyfiizovat, co já potfiebuju, kde jinde? JenÏe voliã propadl˘ rÛzn˘m zlÛm nechce si pokaÏdé, kdyÏ jde do své podvádírny, fiíkat: Odstup, faráfii! V‰imnûte si, Ïe nikdo, ani lidovci, nefiekl, proã by ten Halík nemohl ãi nemûl b˘t ãesk˘m prezidentem. KaÏdou vûtou, kterou by vyslovili, by prozrazovali, ke komu klesli. 4. února 2003

O slabém zákonu Je uÏ nesnesitelné ãíst a sly‰et, kolik je u nás zlodûjÛ a co v‰ecko kradou. Divím se, jak mal˘ v˘znam se pfiitom zlodûjÛm dává, kdyÏ oni uÏ formují rysy na‰eho Ïivota, hospodáfiství i politiky. Na zlodûje se postarodávnu hledí jako na lidi, ktefií pÛsobí nûjakou ‰kodu a podle její v˘‰e jim trestní zákon (par. 247) odmûfiuje tresty: od ‰esti mûsícÛ

56


do dvanácti let. Smû‰né! Zlodûji nejen kradou: oni doslova „dûjí zlo“. Jejich vliv se stává uÏ konkurencí vlády. Zlodûjna v‰eho druhu, od kapesní po bankovní, proniká jako infekce v‰emi orgány spoleãnosti jako bacily a viry tûlem. KrádeÏe, loupeÏe a podvody jsou jen zevním znakem vnitfiní nemoci na‰í civilizace. To není demokratick˘ systém, v nûmÏ Ïijeme, to je stále ohlodanûj‰í troska pÛvodní ideje a plánovaného systému. Máme jenom to, co zlodûji nám nechají: v galeriích, v bankách, v parcích, na hfibitovû. Zlodûjské hnutí rozkládá spoleãnost, rozvrací stát, niãí kfiesÈanskou morálku a kulturu. Jaké dûti vychovává zlodûj? KaÏd˘, kdo byl nûjak okraden – a kdo z nás nebyl –, víc neÏ hmotnou ‰kodu pocítil poníÏení, uráÏku, bezmoc a v˘smûch: a to je beztrestné, páni doktofii! Ztrácíme víru ve smysl práce. Poctivost se stává jen literárním pojmem. KdyÏ, napfiíklad, zlodûji ukradli v praÏsk˘ch Letensk˘ch sadech bronzové sochy a souso‰í, jeÏ tam vydrÏely pfies válku a v‰ecky diktatury, dali nám politickou otázku, zda má smysl zu‰lechÈovat vefiejn˘ prostor, stavût pomníky, zdobit domy. Îádn˘ trest, páni doktofii, nezmûní zlodûjovu povahu, naopak: ãím del‰í trest, tím víc ji utvrdí. On si jen dá víc pozor. A jeho oãi, jimiÏ se bude dívat na svût a na nás, budou doÏivotnû oãi zlodûjské. Na v˘chovu, kulturu, ãest budou hledût cynicky. Îasnu nad tím, jak mal˘ v˘znam se zlodûjÛm dává, kdyÏ oni nám moãí do pitné vody. Ani se nedopoãítáme, co nás stojí v‰ecky krádeÏe, loupeÏe a podvody, ale i opatfiení proti nim: zábrany, zdi, zámky, policie… Tvorové ãlovûãího vzhledu, ale na‰i biologiãtí nepfiátelé, zdraÏují nám v˘robu, stavby, dopravu, obchod, poji‰tûní. Zvy‰ují na‰e soukromé, obecní i státní v˘daje. A za to jenom dvanáct let? A my tupû pofiád pracujeme pro zlodûje, Ïivíme je a d˘cháme s nimi jeden vzduch. Zákonná úprava postihuje jen ty jednotlivé skutky, a ne souãet jejich následkÛ. VÏdyÈ je to dnes u nás jak ve stfiedovûku za slabého krále. Nevím a nemám radu pro právníky, a oni pro nás také ne, neÏli abychom si dali Ïelezné dvefie. Mám my‰lenku pro fiádné obãany: Ïe zlodûji by se mûli prostû stfiílet pfii ãinu jako divoké svinû v bramborách. Opravdu, jak jsem uÏ víckrát napsal: zloãinnost se sníÏí jen sníÏením poãtu zloãincÛ. Ale kdo se k tomu politicky pfiihlásí? 18. února 2003

57


„Sex“ bez Kosíka Za onoho reÏimu, kdy jsme nic nesmûli, a mûli tedy na v‰ecko víc ãasu, jsme se nûktefií scházeli „smysluplnû“, a bylo nás ‰est: Pavel Kohout, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Václav Havel, Karel Kosík a já. Co to táhlo k sobû zrovna nás, tak rozliãné? MoÏná Ïe právû tento jev soudrÏnosti v rozliãnosti zaujal Pavla tak, Ïe si ji vzal za téma dramatické hry, kterou nám jednou pfiednesl a tím nám ji daroval. Nevím pak, zda a kde ji publikoval. Bylo tedy mil˘m pfiekvapením, kdyÏ asi pfied osmi lety pan Rudolf Tom‰Û v Tachovû pustil mnû a mé manÏelce videozáznam té hry, jak ji provedl jejich elitní kulturní klub. Hra o nás ‰esti, „Sex“, jedná o na‰ich schÛzkách, maskovan˘ch pfied Státní bezpeãností jako pfiíprava atentátu – vyhození vlaku. Byl to geniální PavlÛv trik, protoÏe cokoliv jiného bychom dûlali, v‰ecko Státní bezpeãnost sledovala s úmyslem udûlat s námi proces, ale vyhození vlaku nám neuvûfiila ani ona. Na nepfiístupném místû v mûstském parku mûli jsme bunkr. Na‰ich ‰est postav bylo vykresleno tak, Ïe by nás poznal i ten, kdo nás nikdy nevidûl. Jistá míra uráÏlivého zesmû‰nûní ãinila na‰e postavy vûrohodnûj‰ími. Já jsem si tehdy uvûdomil, jak jsme v tom sloÏení byli neschopni skuteãné akce, a Ïe kdyby bylo správné vyhodit vlak, musel bych to udûlat sám, moÏná s pomocí BrÀákÛ, jejichÏ nepfiítomnost ve hfie jsem hned v té hfie Pavlovi vytkl. Napfiíklad Ivan ‰patn˘m pochopením ‰ifry pfiinesl do bunkru rohlíky místo ‰oulkÛ dynamitu. A byl to tu‰ím Alexandr, jenÏ z neopatrnosti pfiivlekl za sebou fízla. Kosík pfii‰el na akci pozdû, neznal heslo, vlastnû byl vpu‰tûn do bunkru na základû toho poznávacího znaku, Ïe ‰el pozdû. On je‰tû do poslední chvíle podvracel na‰i svornou odvahu pochybami. Hra tehdy nemûla nadûji na realizaci, ale po pfievratu Pavel, jenÏ nesnese, aby za dobrou práci nemûl úspûch a slávu, zaãal uvaÏovat, Ïe bychom „Sex“ mûli provést: a to v originálním obsazení, v jediném ãteném pfiedstavení, a to ve Vinohradském divadle. Jednání tehdy narazilo na Václavovu plicní nemoc, jinak on souhlasil. Také jeho Ïena mûla b˘t získána (ãti zne‰kodnûna) tím, Ïe by se jí ponechala úloha Václavovy nápovûdy. Nejist˘ byl souhlas KosíkÛv, ale Pavel si troufal pfiemluvit ho. Václav se vyhojil z plicní nemoci, a kdyÏ teì je vyhojen i z prezidentství âeské republiky, nestálo nic v cestû Pavlovû manipulaci s námi. Nûktefií z nás uÏ se tû‰ili. A tu náhle Karel umfiel.

58

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Ludvík Vaculík, 2008, 2011 Illustration Vlastimil Třešňák, Vladimír Jiránek, Jan Vaculík, 2008, 2011

Recommend Documents