Lucie Nováková: Mé kroky ke spokojenému životu

Lucie Nováková: Mé kroky ke spokojenému životu

www.coachingbylucie.com

0



„Vaše štěstí záleží na vás - na kom jiném by mělo záležet?" Byron Katie

To, že čtete právě tyto řádky není náhoda. Otevřeli jste se něčemu novému a to vás přivedlo na moje stránky. Udělali jste první krok a stáhli jste si tento e-book. Nejspíš jste k tomu nepotřebovali ničí pomoc. Rozhodli jste se sami. A právě o tom jsou všechny naše životní kroky. Jsem jediným certifikovaným koučem v České republice, který se zabývá metodou The Work. Pořádám semináře v České republice i v zahraničí, věnuji se individuálnímu koučinku a cestuji po světě, kde sbírám další zkušenosti. Věřím, že každý dobrý kouč by na sobě měl stále pracovat a čím více kouč (i kdokoliv jiný) rozumí sám sobě, tím více je schopný porozumět jiným lidem. Už dlouho jsem toužila po tom napsat nějaký text, který by vás mohl inspirovat, přimět vás k zamyšlení a dát vám naději, že můžete žít takový život, jaký opravdu chcete. Protože to je to, o co mi opravdu jde. O to vás inspirovat. A jakou si zvolíte cestu, to je na vás. V mém e-booku jsem pro vás shrnula mé vlastní kroky na cestě ke spokojenému životu. Každý z vás má jinou výchozí situaci, jiné možnosti a na změnu potřebuje různě dlouhou dobu. Začít však může každý a to hned. Možná právě přečtením těchto stránek.

1



Moje výchozí situace

Byl to rok 2011. Pracovala jsem v oboru ekonomie, který jsem vystudovala. V práci byly úkoly a projekty, které mě bavily a zároveň věci, které mě absolutně nudily. Vydělávala jsem dost peněz na veškerý komfort – exotickou dovolenou několikrát do roka, drahé auto, krásný byt. Mohla jsem si dovolit vše, co jsem chtěla. Nad mými výdaji jsem nikdy nepřemýšlela. V práci jsem dostala smlouvu na dobu neurčitou a zvýšili mi plat. S kolegy jsem si rozuměla a byli jsme dobrý tým. Práce bylo hodně a dodržování slíbených termínů bylo stále složitější. Kritika ostatních oddělení, která na naši práci byla závislá, se zvyšovala a situace se řešila u nejvyššího managementu. Když jsem si jednou udělala tabulku, kde stálo kolik hodin týdně potřebuji, abych byla schopná splnit vše, co se ode mě očekávalo, vyšlo mi 72 hodin za týden. Podle pracovní smlouvy jich však mělo být 40. Bydlela jsem ve stotisícovém městě v Německu, kde ,,chcíp pes“. Většina lidí trávila volný čas se svými přáteli nebo s rodinou. Počasí bylo celoročně deštivé a teplých dní bylo velmi málo. Přestože jsem tam bydlela už třetím rokem, přes víkend na mě většinou neměl nikdo čas a tak jsem je trávila sama. Byla jsem zamilovaná do někoho, kdo nechtěl mít vztah. Velmi jsem se trápila tím, že nedostávám to, co bych si přála. Snažila jsem přesvědčit samu sebe, že mi takový život vyhovuje a že si vlastně nemám na co stěžovat. Okolí mi to potvrzovalo. Často jsem slýchávala: máš dobrou práci, dobré peníze, máš spoustu věcí, které si někteří nemohou dovolit a měla by ses naučit být (ráda) sama. Jsi příliš náročná!

Uvnitř jsem ale toužila po něčem úplně jiném. Chtěla jsem žít! Chtěla jsem slunce, moře a plno přátel, se kterými bych mohla vyrazit ven a bavit se. Chtěla jsem poznávat nové věci. Přestože jsem v práci měla hodně dovolené, moji rodinu a přátele v České republice jsem viděla jen dvakrát do roka. Toužila jsem po práci, kde budu mít větší volnost a zároveň možnost něco opravdu ovlivnit. Přála jsem si, aby za mnou mé pracovní výsledky byly viditelné. Abych mohla uplatnit mé schopnosti a talent. Práci, která mě bude tak bavit, že nebudu cítit rozdíl mezi volným časem a pracovním dnem. Přála jsem si mít harmonické vztahy v rodině a najít si přítele, který mě bude respektovat a milovat takovou, jaká jsem.

2



Dnešní situace – o pouhý rok a půl později

Splnila jsem si několik snů. Žila jsem několik měsíců u moře, potkala skvělé lidi a poznala jiný způsob života. Procestovala jsem několik zemí, kde jsem měla možnost strávit dlouhou dobu a tak se nechat inspirovat jejími obyvateli. Dělám práci, která mě naplňuje a dává mi smysl. Práci, kde využívám svých silných stránek. Výsledky jsou viditelné a odměnou mi jsou zpětné vazby od mých klientů. Mám ráda sama sebe a jsem ráda sama. Nemám problém sama cestovat nebo jít do restaurace. Přestala jsem čekat na někoho, s kým budu moci dělat věci, které ráda dělám. Mám více přátel než kdy předtím v mém životě. V poslední době bývá obtížné najít si čas, abych byla sama. V naší rodině vznikla důvěra a respekt, který tam nikdy dříve nebyl. I když občas dojde k neshodám, umíme je řešit. Volný čas je pro mě důležitý. Mojí prioritou je, si život užívat. Dělám z 99 % věci, které opravdu dělat chci. Naučila jsem se pečlivě zvažovat, za co utratím peníze. Zároveň je nechávám volně plynout. Když jsou, vím, do čeho je investovat, když nejsou, vím, že znovu přijdou a možná je to ukazatel, že mám něco změnit. Zažila jsem dlouhé období bez příjmu a vím, že moje štěstí tím nebylo ovlivněné. Byla to úžasná zkušenost, ze které jsem se toho mnoho naučila. Upřednostňuji utrácet za zážitky, které mě posunou dál, před materiálními věcmi. Nestresuji se a pokud se stres dostaví, okamžitě se snažím něco změnit, abych se cítila lépe. Dny, kdy se trápím nebo se necítím dobře, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. V mém životě je spoustu lásky.

Naučila jsem se ji dávat sama sobě a tím, že jsem o ni přestala žádat, ke mně proudí ze všech směrů. Mé vnímání mužů se změnilo. Začala jsem je opravdu milovat a jinak s nimi komunikovat. Názor na partnerské vztahy jsem změnila o 180 stupňů a je to jedna z největších součástí mé práce – předávání mých zkušeností v této oblasti dál. Zažívám inspiraci, kterou jsem si nikdy nedokázala ani představit. Mám nápady a vize, které jeden po druhém s radostí naplňuji. Mým největším snem je vám ukázat, že život podle vašich představ je možný. Že změna je možná, ať je vaše výchozí situace jakákoliv. Před dvěma lety jsem si nic z toho, co se stalo vůbec nedokázala představit. Takže i když se vám to teď zdá nemožné, stejně jako mě tenkrát, i když nemáte vůbec tušení, jak by se to mohlo stát, i přesto je to možné.

3



Možná že jste ve vašem životě s něčím nespokojení, stejně jako já tenkrát. A možná nemáte energii něco změnit. Možná jste se o rozvoj vaší osobnosti nikdy nezajímali a možná jste již absolvovali několik kurzů a přečetli spoustu knížek a přesto váš život není takový, jaký byste si ho představovali. Trápí vás vaše práce, rodina, partner nebo vaše děti. Chcete něco změnit, chcete se cítit lépe, mít více volného času, práci, která vás baví nebo partnera, který vás bude opravdu milovat. Možná se cítíte jako v začarovaném kruhu a nevíte, jak z něj ven. A možná si někteří z vás již prošli procesem transformace a chtějí se obohatit o další způsob práce na sobě a předávat tento způsob dalším lidem. Ať už hledáte pomoc, inspiraci nebo jste jen zvědaví, pro vás všechny mohou být následující stránky přínosné.

Změna místa nám umožní jiný pohled na svět

Pohled na život mi asi nejvíce změnila cesta do Kostariky, krátce po mém prožití syndromu vyhoření. Lidé v Kostarice jsou podle celosvětového průzkumu nejšťastnější na světě. A jak to vypadá? Užívají si života od rána do večera a snaží se brát věci takové, jaké jsou. Váží si přírody a snaží se být v souladu s ní. Už když přijedete do hlavního města, všimnete si rozdílu. Všude jsou barvy, hraje hudba, lidé se usmívají a někteří si zpívají. Můj pohled na život změnil řidič autobusu, který jel jako každý den svoji trasu. Pracoval od rána do večera a tak se snažil užít si to naplno. Poslouchal hlasité latinsko-americké rytmy, zpíval si a když byl za obzorem vidět krásný západ slunce, na chvíli zastavil, aby se on i cestující pokochali. Je to člověk, který nejspíš vydělává méně než vy, tráví den řízením autobusu a přesto je šťastný. Kdybyste se ho zeptali na život, řekne vám, že je krátký a tak se snaží si ho užít a mít radost z maličkostí. Tenkrát mi bylo jasné, že mé životní štěstí nezáleží na tom, jakou práci dělám, jakého mám partnera, ani na tom, zda mám dost peněz. Na své cestě jsem potkala lidi, kteří si plní své sny. Kteří našli svou vlastní cestu a jejich příběhy jsou neuvěřitelné. Byli mladí, staří, muži, ženy, s rodinou nebo bez rodiny. Nikdy nezapomenu na muže, který tvrdil, že má rád jaro a proto cestuje po celém světě do míst, kde je zrovna toto roční období. Tito lidé neměli žádné zvláštní štěstí ve svém životě, žádné výjimečné vlastnosti nebo hromadu peněz. Všichni měli ale společnou jednu věc – byli odhodláni jít za svými sny.

4



Okolní svět a lidé v něm nejsou zdrojem našich problémů

První a nejdůležitější krok ke změně nastává, když si uvědomíme, že jsme to MY, kdo musí něco změnit, aby náš život byl jiný. U mě tento moment nastal jednoho dne, kdy jsem seděla na balkoně svého bytu a otevřela své deníčky z doby od 16 do 18 let. Překvapilo mě, že to co jsem popisovala v deníčcích v 16 letech, jsem prožívala i teď, když mi bylo 30. Tou dobou mi kamarádka doporučila knížku od Evy-Marie Zurhorst o vztazích a tam se psalo, že naši partneři jsou naší vlastní projekcí. Zažíváme stále ten stejný ,,příběh“, přestože se partneři mění. U mě to bylo vždy DRAMA. Napadla mě logická otázka: Jak je to možné? Vždyť každý z mých partnerů byl povahově jiný! Jediný, kdo byl stále stejný, jsem byla JÁ. Tenkrát mi došlo, že jsem to já, kdo něco musí změnit. Tomuto okamžiku se říká převzetí zodpovědnosti za své emoce. Jinak řečeno, přestanete ostatní obviňovat z toho, že nejsou takoví, jaké byste je chtěli mít. Z toho že vám nedávají to, co chcete nebo to, co jste si představovali, že od nich dostanete. Další možnost, jak tento okamžik nazvat je opuštění role oběti. Oběť má pocit, že jí ostatní ubližují, že ji zraňují. Ať už je to šéf, kolega nebo partner. Má ruce svázané a je opravdu bezmocná. Pokud z této role vystoupíte a uvědomíte si, že už nechcete čekat, až někdo něco změní nebo se změní okolnosti, pak teprve budete schopni jednat. A pak se začnou dít zázraky. Jako náhodou se vám v životě objeví nové knížky, noví lidé, zajímavé semináře a jiná poselství. Já jsem tenkrát začala číst další knížky a asi po půl roce jsem se dostala ke knížce Měj rád skutečnost od Byron Katie. Záhy, když se můj tehdejší partner se mnou rozešel a já se zhroutila, jsem poprvé v životě vyrazila na seminář seberozvoje s příznačným názvem: Milovat to, co je. Byl to víkendový seminář metody The Work v Hamburku.

Životní krize jako příležitost ke změně

Krize a těžká období jsou normální a patří k našemu životu. Ať už řešíte problém v partnerství, v práci, nemoc nebo ztrátu někoho blízkého. To všechno jsou příležitosti k tomu, abyste osobnostně rostli. Abyste se dozvěděli něco o sobě a mohli tak změnit něco ve svém životě. Všichni prožíváme krize a těžké období. Jen někteří o tom nemluví. Od svých klientů a ze seminářů, které jsem vedla nebo se jich účastnila, vím, že KAŽDÝ si za život prožil nespočet traumatických situací. Většina z nich se odehrála mezi 3 – 10 rokem našeho věku.

5



V té době jsme uvěřili tomu, kdo jsme, co je dobré a co je špatné. Tam vznikly naše manipulační strategie, aby se bolesti, které jsme zažili, už neopakovaly. Když mi bylo 10 let, umřel mi tatínek. V té době jsem si to neuměla zpracovat, i když jsem si myslela, že jsem se s tím smířila, 20 let poté jsem zjistila, že jsem to jen "zakopala" hodně hluboko, aby to nebolelo. Když mě pak ve 30 letech opustil přítel, prožila jsem šok, kterým jsem se vrátila zpět do původní bolesti, když mě opustil tatínek. Během dvou hodin jsem pod vedením kouče The Work na semináři opět nahlédla do svého nejhlubšího nitra a zjistila, že s tatínkem odešla část mne, kterou jsem hledala ve svých partnerech. Toto zjištění a nalezení této části mne, zásadně změnilo můj vztah ke mně samotné a tím samozřejmě i k ostatním, zvláště k mužům. Další krize přišla rok na to v práci. Dlouho jsem si přála změnu ve svém pracovním životě, ale neměla jsem odvahu. Došlo to až tak daleko, že mě srazil na kolena syndrom vyhoření. Moje tělo ten nápor už zkrátka nezvládlo a vypovědělo službu. Dostala jsem se na křižovatku. Tenkrát jsem se mohla rozhodnout. Podstoupit terapii, zůstat v Německu a mít příjem z nemocenských dávek nebo to všechno nechat být, vydat se jinou cestou a zásadně změnit svůj život. Vybrala jsem si to druhé a dnes vám mohu otevřeně říci, že to bylo nejtěžší a nejlepší rozhodnutí v mém životě. Těžké období je vaše obrovská příležitost! I když jste jich už několik překonali, je pravděpodobné, že přijde další. Patří totiž k životu. Lidé nás opouštějí, nechovají se podle našich představ a v létě je zima a prší. Ať se nám to líbí nebo ne, je to realita. A její přijetí nám dává možnost s tím něco dělat.

Vyhledání pomoci není známka slabosti

Bohužel ještě hodně z nás stále věří, že říci si o pomoc je známka slabosti. Návštěva psychiatra, psychologa nebo kouče pro nás znamená, že na to sami nestačíme. To je naprostá iluze. Někteří z vás mi možná dají za pravdu, když vyslovím, že v každé situaci, ač je sebeobtížnější, si nakonec stejně musíme pomoci jen my sami. Naši přátelé a rodina nám radí na základě svých vlastních zkušeností. Většina z nich má svůj vlastní příběh a své vlastní problémy a tak zjistíme, že nám jejich rady spíše ubližují. Využijte v těžkém období jejich náruče, lásky a společnosti. Pro radu ale vyhledejte odborníka. The Work je pro mě jedinečná metoda tím, že si na základě vašich vlastních odpovědí sami poradíte. Proto tyto rady vždy fungují. Vychází z vašeho nitra. Každý z nás v sobě nosí jedinečnou moudrost. Každý z nás ví sám nejlépe, co má udělat, aby se cítil dobře. Bez koučů metody The Work bych nebyla tam, kde jsem dnes. Když jsem vyhořela, volala jsem známému – koučovi, který prožil syndrom vyhoření před 20 lety a byl JEDINÝM člověkem, který mě dokázal pochopit a poradit, co mám dělat. Dále mi pomohlo

6



navštěvování seminářů a práce sama na sobě. I dnes využívám rady zkušených koučů v oblastech, ve kterých mi mohou pomoci. Je ale pak na mě, zda tyto věci změním a budu se jimi ve svém životě řídit. Mějte na paměti, že pokud berete nějaké léky, mohou vám být berličkou, v žádném případě však neřeší příčinu problému.

Sebedůvěra je základem všeho

Bez důvěry v sebe sama jste stále oběť. Důvěřovat si, neznamená, že nemáte strach. Sebedůvěra znamená, že jste zvládli žít svůj život až do teď a tak ho zvládnete žít i nadále, ať vám život přichystá jakékoliv překážky. Znamená, že ať už se rozhodnete jakkoli, nemůžete nikdy udělat chybu. Nikdy nemůžete nic ztratit, pouze získat. Napište si seznam toho, co jste až do dnešního dne zvládli. Na rovině profesionální i osobní. Od malého dítěte až do dnešního dne. Je to skvělé cvičení. Možná budete překvapení, kolik toho je a na co z toho jste už dávno zapomněli. Mohou to být úplně malé věci, které by v očích ostatních mohly vypadat nevýznamně, ale pro vás to byly velké kroky. O sebedůvěře by se daly napsat stohy knížek. Já jsem si o sobě vždy myslela, že mám dobré sebevědomí. Sebejistě jsem vystupovala a dostávala spoustu komplimentů na můj zevnějšek. Když ale přišlo na to opravdu ukázat, co se skrývá uvnitř, byla jsem najednou úplně malinká. Měla jsem strach, že by někdo mohl objevit moji prázdnotu. Slovo sebedůvěra pro mě má hluboký význam. Je to možná celoživotní proces naučit se plně důvěřovat sobě, ostatním a životu jako takovému. Z důvěry v nás samotné pramení v životě úplně všechno. Vztahy, práce, peníze i naše štěstí a vnímání světa.

Strach je náš přítel a společník

Sebedůvěra je úzce spjatá se strachem. Často nás může napadnout, že pokud někdo dělá nějakou činnost, o které si myslíme, že bychom ji určitě nedokázali, máme tendenci předpokládat, že ten člověk nemá strach. Pokud budu mluvit z mé vlastní zkušenosti, měla jsem strach při všech svých rozhodnutích. Někdy byl dokonce tak obrovský, že jsem pár nocí nespala. Když jsem dala v práci výpověď, aniž bych věděla, co budu dál dělat, když jsem poprvé v životě odlétala sama do cizí země bez jakéhokoliv plánu, když jsem stála před 40 účastníky mého prvního semináře, ve všech situacích jsem prožívala obrovský strach. V životě nejde o to strach překonat. Strach to s námi myslí dobře. Je tu od toho, aby nás varoval a ochraňoval. Poděkujte mu, když ho ucítíte. Chce být viděn! A vykročte kupředu.

7



Opusťte vaší dosavadní komfortní zónu, udělejte to, po čem vaše srdce touží. A pamatujte, že to je jediná cesta ke změně. Věřte si, zvládnete to úplně sami! A pokud na vaší cestě budete potřebovat pomoc, potkáte nové lidi, kteří vás podpoří. Platí jeden zákon. Aby vám do života mohlo přijít něco nového, něco starého musí odejít. Jak dlouho a po jak velkých kusech budete pouštět to staré, v takové rychlosti a množství budou přicházet nové věci. Když opustíte něco, co vám nevyhovuje a v čem se necítíte dobře, zaplní to místo něco nového. S tím, jak se měníte vy, se mění i vaše okolí a váš pohled na svět. Je to poměrně logické a přesto je důležité to tu zmínit. Když opakujeme staré vzorce chování a pohybujeme se ve stále stejných hranicích, nemůže se nic změnit. Když uděláme malý opatrný krůček za naše hranice, přijde malá téměř neviditelná změna. Ta nás může vylekat a zastrašit. Pokud se však zpátky nestáhneme a půjdeme dál novým směrem, změny budou znatelnější. Eva-Maria ve své knížce píše, že i po 7 letech práce na sobě a po zásadní změně jejich manželství občas došlo k hádkám, kde oba partneři nebyli daleko od rozchodu. Avšak vystřízlivění z celé situace trvalo jen malý okamžik a oba byli schopni se velmi rychle vrátit k láskyplné komunikaci. Změna neznamená, že už nikdy nebudete smutní, naštvaní, zranění nebo se nebudete cítit mizerně. Znamená to, že intervaly těchto situací budou delší a delší a zatímco jste jim dříve nevěnovali pozornost a trápili se, nyní je budete umět řešit.

Realitu a ostatní lidi nezměníme

Už jste to možná slyšeli tisíckrát. Přesto, až budete na někoho nebo na něco naštvaní, uvědomte si tu situaci. Muž nebo žena stojící proti vám, má v obličeji určitý výraz a říká určitá slova určitým tónem. To je celé. Veškeré další věci jsou vaše domněnky. Nemá mě rád, kritizuje mě, nechápe mě atd. Jinak by přeci měl jiný výraz v obličeji a mluvil by se mnou vlídnějším tónem! Nic z toho není pravda. Pokud upřímně odpovídáte na otázky The Work, najdete v odpovědích, jak to skutečně je. Ač se celý život snažíme měnit ostatní lidi, abychom se cítili lépe a říkáme jim, co mají dělat, nikdy se nám to nepodaří. Já jsem na tohle byla expert. Manipulovala jsem své partnery tak moc, jak mi to jen dovolili. Museli mi volat v daný čas alespoň jednou denně, museli se mnou dělat aktivity, které je nebavili a když se náhodou vymknuli z mého železného sevření, dostali za vyučenou. Myslím, že by vám o tom všichni mohli vyprávět. Změna v mém životě nastala až s partnerem, který mě nepustil ani o krok. Dělal si opravdu co chtěl a nenechal se mnou a mými výhrůžkami ovlivnit. Vždycky mi říkal, že se mu málem po nekonečných diskuzích rozskočila hlava. Pochopila jsem to v momentě, když jsme se rozcházeli a on mi vrátil knížku, kterou jsem ho nutila si přečíst. S úsměvem mi ji vracel zpátky a řekl: Vždyť jsem ti říkal, že já přeci nečtu. A právě díky těmto zkušenostem jsem začala pracovat sama na sobě. Dodnes mám se svými bývalými partnery dobrý vztah. Po 8



nějaké době jsem se jim za mé chování upřímně omluvila a dnes se některým ,,scénkám“ společně smějeme. Dobrá zpráva je, že někoho přeci jen změnit můžete - sami sebe. A pokud máte ještě někde v hlavě pochybnost, co říká – ale přeci ostatní pro to musí taky něco udělat – pak jste v pozici čekatele a oběti. Zeptejte se sami sebe, přinesla vám tato strategie někdy nějakou změnu? Je ubíjející čekat, až se někdo nebo celá situace změní sama od sebe nebo nějakou vnější okolností. Možná se vám na čas i uleví. Ale sotva se oklepete, přijde vám do života další. Změna práce, partnera ani to, že se odstěhujete vaše problémy nevyřeší.

To, jak věci vidíme neznamená, že takové jsou

Eva-Maria Zurhorst ve své knize Každý svého štěstí strůjcem ukazuje naše jednání na modelu ledovce. Pouze z 5 procent je to, co děláme a jak vnímáme situaci, vědomé. Je to jen špička ledovce, o které víme a kterou vnímáme. 95 procent je našemu vědomí skryto. To je obrovská část ledovce, kterou neznáme. Komunikace mezi lidmi však neprobíhá jen na úrovni té špičky ledovce. Vždy zapojujeme ledovec celý. A právě tam vzniká nedorozumění. Nerozumíme svým vlastním reakcím, natož reakcím jiných lidí. Nechápeme, proč když nás milují, tak nás zraňují. Nedokážeme pochopit, proč když nám nějaký člověk nedává to, co chceme nebo si nás neváží, proč s ním stále zůstáváme. Dokud neznáme svůj vlastní ledovec, nedokážeme ostatní vidět takové, jací opravdu jsou. Vidíme jen těch 5 procent. A čím je naše skrytá část ledovce tvořena? Vzorci chování, které jsme si vytvořili v dětství. To, za co jsme byli kritizováni a odsouzeni, to, co jsme si sami nedovolili a co jsme v sobě potlačili. To, po čem jsme toužili a nikdy jsme to nedostali a také to, co jsme se dobře naučili a strategie, které nám vždy fungovaly, abychom dosáhli svého. Pro rozluštění her, které hrajeme sami se sebou a s ostatními lidmi, nemusíme chodit zpět do dětství. Hrajeme je (nevědomky) každý den. V partnerství, s rodiči i v práci. Pochopení nás samotných je nezbytné k rozvoji naší osobnosti a k posunu v našem životě. Čím více chápeme sami sebe, své reakce a své myšlenky, tím jednodušší je náš život. Své partnery, rodiče, děti i kolegy v práci začneme vidět jinýma očima a náš život se změní. V komunikaci s nimi budeme schopni mnohem rychleji a jasněji jednat. Přestaneme hrát hry, přestaneme být neupřímní, přestaneme říkat ano, když naše pravá odpověď je ne, přestaneme manipulovat – a to nejen s ostatními, ale především sami se sebou. A možná se poprvé v životě naučíme opravdu naslouchat bez dalších interpretací.

9



Přestaňte čekat

Jak se cítíte, když čekáte, že něco přijde a ono to nepřichází? Bezmoc, zlost, smutek, zklamání... Čekání, že někdo nebo něco změní naší situaci, je jednou z nejbolestivějších věcí a bere nám spoustu energie. Já jsem na změnu v mém životě čekala rok. Uvnitř jsem cítila, že nechci, abych můj život žila tak, jak jsem žila. Neměla jsem však sílu cokoliv změnit a možná jsem ani nevěděla, co přesně chci. Někdy jsem si přála, aby mě potkala nějaká zákeřná nemoc, která by vše změnila. Která by mě donutila změnit můj život. A to se vlastně tak trochu i stalo. Když mě jednoho dne překvapilo absolutní zhroucení – syndrom vyhoření. Krátce před tím, než se to stalo, se mě moje známá ptala, co bych změnila, pokud bych věděla, že před sebou mám jen rok života. A já jí tenkrát odpověděla: všechno. Nečekejte, až to u vás dojde tak daleko. Až vás opustí partner(ka), vyhodí z práce nebo vaše tělo vypoví službu! Řešeních vaší situace je už v tento moment alespoň tisíc. Proč je tedy nevidíte? Nejste jim otevření, jinými slovy, nechcete je vidět. Možná si teď říkáte, že to není pravda, že po změně toužíte. Uvnitř vás je však něco, co vás blokuje v nalezení řešení. Z mé vlastní zkušenosti je to strach. Strach něco ztratit, strach z toho, co přijde, strach opustit svůj stereotyp, strach z neúspěchu. Na mých seminářích se na tato téma zaměřujeme a zkoumáme myšlenky o nás samých, které nám brání v tom, dělat to, co opravdu chceme. Zjišťujeme tak zajímavé skutečnosti a ty nás otevírají novým možnostem. Naše vnitřní síla je mnohem větší, než jste si kdykoliv dokázali představit. Z mých vlastních zkušeností a ze zkušeností lidí, které potkávám, vím, že jsme schopni překonat na první pohled nepřekonatelné překážky. Pokud si stále ještě říkáte, že já nebo ostatní to mají vždycky jednodušší než vy, že jejich podmínky ke změně jsou příznivější atd., pak ještě nejste na změnu připraveni. Jste v pozici oběti a ta nezmůže vůbec nic. Je nutné podotknout, že není třeba změnit vše najednou. Každý má jinou cestu. Důležité je, že už teď je možné změnit alespoň něco. Nečekejte, až budete mít děti, až děti odrostou, až dostudujete, až postavíte dům, až splatíte dluh, až vám partner nebo rodič to, co chcete udělat, schválí. Udělejte ještě dnes první krok.

10



Volný čas

Jedním z prvních kroků může být to, že se podíváte na to, zda vůbec máte volný čas sami pro sebe a jak ho trávíte. Pokud nemáte dostatek volného času, začněte krok za krokem pracovat na tom, aby ho ve vašem životě bylo více. Nejspíš budete muset něco obětovat, případně zariskovat. Najděte si každý den alespoň 30 minut jen pro sebe. Možná tak budete muset někoho poprosit, aby vám pomohl. Možná tak zariskujete, že váš partner nebo partnerka bude vaší změnu s nelibostí komentovat. To vše k tomu patří. Málo času mají také lidé, kteří si raději udělají všechno sami, než aby to svěřili do rukou někomu jinému. Možná kamarádce budete muset říci ne. Zariskujte, možná přijdete na to, že volný čas je pro vás důležitější, než mít všechno dokonale podle vašich představ. Dejte šanci sami sobě i ostatním, aby si na nové věci zvykli. Pokud volný čas máte, podívejte se, jak ho trávíte. Pokud máte koníčky, opravdu vás naplňují? Nebo to děláte tak, jako většina lidí? Chodíte cvičit, abyste zhubli, abyste měli lepší fyzičku, aby vás nebolela záda z věčného sezení? Čtete a díváte se na televizi, abyste unikli realitě, abyste nemuseli nic řešit a ničím se nezabývat? A s kým trávíte volný čas? S lidmi, kteří vás inspirují a se kterými je legrace? Nebo s lidmi, kteří vám energii spíše berou a po setkání s nimi jste ještě více unavení, než před tím? Kolik času trávíte tak, jak vám společnost říká? Na rodinných setkáních, které vám nic nepřináší, přesto máte strach pozvání odmítnout? To jsou všechno obrovské zdroje energie a volného času, které vám jsou k dispozici. Víte, jak nejlépe poznáte, že trávíte volný čas tím pravým způsobem? Že vás ta činnost nabíjí energií. Opravdu si ji naplno užíváte a když skončí, cítíte se plni energie. Už dříve jsem chodila na jógu, abych odbourala stres z práce. Dnes cvičím jógu, protože mě baví a naplňuje. Když si nezacvičím, nic se nestane. Když pro sebe ale chci udělat něco hezkého a mít krásný zážitek, zacvičím si. Naše tělesná schránka je pro náš život důležitá. Slouží nám každý den. Dává nám jasné signály jako reakci na to, jak s ní zacházíme. My ale mnohdy neposloucháme. Dříve jsem bývala často nemocná, za poslední dva roky jsem neměla ani rýmu. Naslouchejte svému tělu a neubližujte sami sobě.

Vzdělání školou nekončí, ale začíná

Když jsem dostudovala vysokou školu, měla jsem pocit, že už nikdy nechci mít v rukou žádnou jinou, než zábavnou literaturu. Myslela jsem si, že tím pro mě etapa vzdělávání končí. Až mé problémy ve vztahu mě opět přivedly ke knížce, která se zabývá nějakou problematikou a je odborná. Od té doby jsem se už nezastavila. Čtu, navštěvuji semináře, 11



vzdělávám se a dále na sobě pracuji. Zajímám se o věci, které mi pomůžou v rozvoji mé osobnosti a v mé práci. Bez dalšího vzdělávání se v životě neposunete. Jak jednou řekl jeden motivační řečník: Úspěšní lidé tráví svůj volný čas vzděláváním a na seminářích si vždy dělají poznámky. Já jsem do svého vzdělávání v oblasti seberozvoje investovala statisíce korun. Což je pro mnoho lidí naprosto nepochopitelné. Spoustu věcí jsem si díky těmto výdajům musela odříct a změnit svoje priority. Když dnes některé zážitky vyprávím známým, kteří mě dlouho neviděli, jsou v šoku. Nikdy by je nenapadlo, že zrovna já bych mohla ze svého ,,životního luxusu“ tolik slevit. Seminář je pro mě stále nejúčinnějším nástrojem pro práci sama na sobě. Čím více dnů seminář trvá, tím větší šance je, že vám opravdu změní život. Semináře a další akce, které pořádám najdete na mých stránkách. Pokud o semináři zatím neuvažujete, začněte například přednáškou nebo knihou. Na konci e-booku najdete seznam knih a filmů, které vám mohu doporučit a ze kterých stále čerpám.

Peníze

Ve spokojeném životě hrají důležitou roli peníze. Ne jejich množství, ale to jak ovlivňují naše činnosti. Pokud jsou naše činnosti motivované penězi, pak zažíváme poměrně velký stres. Máme pocit, že peníze můžeme kontrolovat. To je však iluze. Peníze si ve skutečnosti dělají, co chtějí. Plynou z jednoho místa na druhé, z jedné ruky do druhé ruky, z jednoho účtu na druhý. Vnímám peníze jako energii, která plyne tam, kde jí nic nebrání. Na jednom z mých seminářů, zkoumáme naše myšlenky o penězích. Pomocí zajímavých cvičení zjišťujeme vzorce chování a myšlenkové koncepty, které jsou našemu vědomí často skryty. Jsou však zdrojem toho, že peněz máme málo nebo k nám neplynou tak, jak bychom si představovali. Další iluzí je pocit, že peníze jsou naše. Ale co je vlastně dělá naším majetkem? Naše jméno na účtu v bance? V čí bance? Peníze jako takové pro nás nejsou zajímavé. Jsou to čísla, papírky a kousky kovu. Zajímavými je dělá to, co si o nich myslíme. Chceme je kvůli pocitu, o kterém si myslíme, že nám ho přinesou. Pocitu, že jsme dobří a že si nás ostatní budou více vážit a respektovat nás. Věříme, že nám přinesou pocit svobody a jistoty. Zažijte tento pocit hned a nečekejte, až vám ho přinesou peníze!

12



Závěrem se s vámi podělím o úryvek z knížky, která mi vždy dodala odvahu, když jsem měla pocit, že z mé cesty scházím.

„Mám zrádné srdce," řekl Alchymistovi, když se zastavili, aby dopřáli koním chvilku odpočinku. „Nechce, abych jel dál." „To je dobře," odpověděl Alchymista. „Dokazuje to, že tvé srdce žije. Strach vyměnit vše, čeho jsme dosáhli, za pouhý sen, je docela přirozený." „Proč tedy mám svému srdci naslouchat?" „Protože se ti nikdy nepodaří je umlčet. A i kdybys dělal, že neposloucháš, co ti říká, bude ti v prsou ustavičně opakovat, co si myslí o životě a o světě." „I kdyby bylo zrádné?" „Zrada je rána, kterou nečekáme. Budeš-li své srdce dobře znát, nikdy k tomu nedojde. Protože budeš znát jeho sny a jeho přání a budeš vědět, co s nimi. Svému srdci nikdo neunikne. Proto je lepší poslouchat, co říká, aby nikdy nedošlo k ráně, kterou nečekáš." ... „Moje srdce má z utrpení strach," řekl chlapec Alchymistovi, když se jednou v noci dívali na bezměsíčnou oblohu. „Řekni mu, že strach z utrpení je horší než utrpení samo. A že žádné srdce nikdy netrpělo, když se vydalo hledat své sny, protože každý okamžik hledání je okamžikem setkání s Bohem a s Věčností." Alchymista, Paulo Coelho

13



Literatura, ze které jsem čerpala a kterou vám doporučuji Měj rád skutečnost, Byron Katie Je to pravda, Tygříku? Byron Katie Každý svého štěstí strůjcem, Eva-Maria Zurhosrtová Moc přítomného okamžiku, Eckhart Tolle Alchymista, Paulo Coelho Prodavač snů – Povolaný, Augusto Cury Svět bez hranic, Joe Vitale Probuzení zranitelnosti, Krishnananda Trobe a Amana Trobe Jak vzniká důvěra, Krishnananda Trobe a Amana Trobe Splněná přání, Dr.Wayne W.Dyer Hovory s Bohem I., Neale Donald Walsch

Anglické knihy, které v českém jazyce zatím nevyšly: I need your love, is that true?, Byron Katie A thousand names for joy, Byron Katie

Doporučené filmy Jíst, meditovat, milovat – s Julií Roberts v hlavní roli Proměna – film od Dr. Wayne W. Dyera Nedotknutelní Láska nebeská Nekonečný příběh

Videa, kde Katie Byron provádí různé lidi pomocí otázek The Work jejich problémy a traumaty. Na youtube nebo na www.thework.com

14


Lucie Nováková Telefon: +420 777 185 776 E-mail: [email protected] Skype: coachingbylucie Web: www.coachingbylucie.com

15


Lucie Nováková: Mé kroky ke spokojenému životu

Recommend Documents