Lofotské rybaření aneb rybářem „snadno“ a rychle (průběžně celý výlet, hlavně ale 27. 6. - 4. 7. 2009) Již při plánování výletu v Ústí jsme počítali s tím, že na Lofotech chytíme nějakou tu rybu, jako zpestření jídelníčku. Napůjčovali jsme si vybavení, které čítá 2 pruty a jeden podběrák. Jeden prut je přes 20let starý, ale před Lofoty nebyl ještě použitý☺. Druhý již Norsko zná a dokonce i nějaké ryby tady vytáhl. Vyzbrojeni informací z internetu, že ryby berou nejlépe ve zúžení fjordů a pod mosty jsme vyrazili směr Lofoty. Ještě jsme také prodělali tzv. „Bulharův rybářský minikurs“ kdy nám při pivu v hospodě při předávání prutu řekl „na tom nic není Vole, tady to přecvakneš, nahodíš a navíjíš, když se chytí ryba, tak ji necháš vycukat, pak ji vytáhneš a sežereš“. Naštěstí jsme si v Umea vyzkoušeli praktické nahazování a naučili se navazovat vlasec pod vedením Švéda Roberta. Pak již nic nebránilo tomu vyrazit na Lofoty a chytat ty kvanta ryb, na které jsme si nakoupili koření a dokonce i mřížku na oheň, abychom měli ryby na čem opékat.
Cestou Švédskem jsme potkávali odpočívadla podél řek s používanými ohništi… jako například toto s info tabulí a zákazem chytání lososů menších než 50 cm… :)))
Nejprve jsme zkoušeli štěstí na Vestrálech (souostroví na sever od Lofot), ale tam buď nebyla hluboká voda, kde by se dalo nahazovat, nebo byla hluboká voda, ale žádná ryba.
Tady se chytat opravdu nedá…
… tady už jo. Ale…no alespoň to okolí stálo za to:).
Nenechali jsme si zkazit náladu a těšili se na Lofoty, kde jde, jak každý říká rybaření samo. Říkal nám to i Němec nedaleko před polárním kruhem. Hned po přejezdu trajektem na Lofoty jsme našli první místo, kde se dá nahodit třpytka do vody a začali jsme zkoušet štěstí. Po cestě trajektem jsme vymýšleli jak rybu uděláme a s čím. Na poprvé jsme nic nechytili, ale sledováním ostatních rybářů jsme se učili, jak, že se to vlastně dělá. Přejeli jsme na druhé místo a tam se nám již po asi hodině nahazování podařilo chytit 3 malé rybičky (dnes již víme, že to byla asi treska skvrnitá).
Velký rybář ale malá rybička…
Další velká rybářka, ještě větší radost… ale zase malá čudla :(. Ovšem tohle prostředí na rybaření by se u nás nenašlo.
Řekli jsme si, že to je celkem pokrok a jeli jsme dále a těšili se na další krásné rybaření. Jenže ouha, všechny severní fjordy měly krásné pláže, ale tak na koupání. Začali jsme podezřívat všechny ty, co vychvalují rybaření na Lofotech, že tam sami stejně nic nechytli a po půlnoci, kdy stále žádná jedlá ryba nebyla, jsme si šli uvařit těstoviny.
Druhý den jsme konečně našli další místo, kde byla voda hluboká a fjord úzký. Několikrát jsme nahodili a začali jsme vytahovat menší rybky (tresky tmavé) pak jsem vytáhl jednu cca 35cm a ta už byla naše. Konečně jedlá ryba (teda jedlé jsou i ty malé, ale těch kostí…).
Takto vypadá tzv. typické „rybonosné místo“. My ho pojmenovali výstižně „U mostu“.
A takto oběd :).
Už jsme si říkali, že na tom rybaření nic není a pak ouha, chvilka nepozornosti a už žbluňkla naše nejlepší darovaná návnada do moře, ale bohužel vlasec za ní neletěl. Rybu jsme ale měli a nakonec jsme našli v obchodě další návnady za 15 NOKů. Sice na nich moc nedrží barva, ale za tu cenu… Dostalo se nám i pár rad od rybářsky zdatných německých kolegů. Nejlepší rada byla, že jíst se dají všechny zde chycené ryby. Taky nás pochválili za výběr místa, kde jsme chytili první větší rybu.
Cestou po Lofotech čerpáme „inspiraci“ cože se tady dá chytit a jak je možno „to“ zpracovat. Muzeum rybářské vesnice v Å.
Vlevo nějaká hrozná obluda, vpravo sušená treska a dole spousta tradičně sušených tresek (bez hlav). Dodnes hlavní export Lofot.
Následující den jsme na našem místě U mostu chytili 3 další tresky. Radost nám zkalil pouze Švéďák, který asi o 30m vedle vytáhl tři asi 50cm dlouhé tresky, ale co najedli jsme se.
Rybaření a zpracovávání „U mostu“.
Další na pohled pěkné místečko. Jednou jsme tam vytáhli větší rybu, viz. foto (nepředloženě jsme ji pustili zpět) a od té doby se tam nedařilo. Dnes tomu místu říkáme „U dvou ztracených třpytek“…
Zatím nejlepší rybaření jsme zažili včera v noci (2.7.). Okružní jízdou jsme se dostali na místo prvního lofotského náhozu a tady jsme zkoušeli hodinu štěstí.
Rybářský úbor v podvečerních hodinách. Nepřítel číslo jedna jsou mušky asi dvakrát menší než naše jepice, dvakrát tak dotěrnější a osmkrát početnější.
Vytáhli jsme pár čudel a už se chystali na těstoviny. Přeci jen jsme ještě šli vyzkoušet štěstí na jiné místo (to rybaření je skoro jak droga..) a tam to nastalo. Okolo nás se v různých vzdálenostech doslova vařila voda.
To už jsme věděli, že to větší ryby ženou na hladinu malé rybičky a ty tam pojídají. Nakonec se tato hejna ryb dostaly i na „dostřel“ našeho prutu a to pak bylo.. Stačilo nahodit a už jsme měli rybu. Nakonec jsme chytili 3 takové pěkné skoro 40 cm dlouhé a barevné.
„Vaření“ vody přitahuje i racky (to bílé). Rámusu to dělá… a my měli strach že místo ryby chytíme racka.
Rozdělali jsme si oheň a ryby v alobalu upekli. Chutnali tak nějak povědomě skoro jako uzená makrela v obchodě, jen nebyla uzená.
Duhově zbarvená makrela, pečená v alobalu na citronovém pepři. Grilík byl konečně použit :).
Druhý den jsme si našli obrázek a opravdu byla to makrela a jak vynikající.
Doufáme, že chytíme ještě hodně ryb a větších než doposud, protože není nad čerstvou rybu a hlavně je to celkem zábava, když počasí není zrovna na výlet a nebo večer když je ještě světlo (pořád). Nakonec tedy asi všichni Ti co vychvalovali rybaření na Lofotech měli pravdu, protože i my rybářští elévové jsme tady už něco chytili. Tak rybaření na Lofotech zdar☺
A jde se na ryby :)!
Ale když se zadaří…
