Literární jednohubky Pavel Šimík

Literární jednohubky

Pavel Šimík


Pavel Šimík

-1-


Pavel Šimík

© Šimík Pavel 2001 – 2008 Všechna práva vyhrazena. Text, ilustrace a grafická úprava: Šimík Pavel Toto dílo je v elektronické podobě a jakákoliv jeho modifikace je zakázána, stejně tak kopírování textu bez souhlasu autora.

-2-


Pavel Šimík

Namísto úvodu V hlubokém lese mezi stromy stála malá budka, nebyla to obyčejná budka, natož kadibudka. Byla to stará shnilá šopa, plná plesnivých hub. Co houba to perla. Nikdo se jich neodvážil dotknout, ani slimáci. A tak kdesi v černém lese, v hustém mlází a křoví, tiše hnije dál. Pokud ji náhodou neobjeví kouzelný dědeček a nepromění ji v přepychový hotel, nebo nějaký princ, nebo Jeníček s Mařenkou, patrně se rozpadne na malé třísky, protože o ni nikdo nemá zájem. Lesní zvěř se jí vyhýbá a mravenci ji obcházejí širokým obloukem. Kam s ní? Co s ní? Budko, budko? Kdo v tobě přebývá? Jen dva prstíky dovnitř strčíme a zase půjdeme. Smolíčku, Smolíčku! Ale dosti pohádek... Odkdy tu máme hluboké černé lesy? Stůj nebo střelím? Nemáme zde dokonce ani zlé pohraničníky, natož loupežníky, kteří by bránili k přístupu k tomuto chátrajícímu stavení. Že se musel samotný autor nejspíše zbláznit (pomátnout na rozumu)? Vypadá to tak, jinak by tato sbírka vůbec nevznikla. O co tedy jde? O trochu humoru uloženém v kratších, či delších literárních útvarech, které nejsou povídkami, ani divadelními hrami. Snad Vás pobaví...

-3-


Pavel Šimík

Anketa Znáte to, přijde Zima a ptá se: "Co jste dělali v létě, lidičky?" ***** Zima: "Dobrý den, člověče... Chtěla bych se zeptat, cos dělal v létě?" Člověk: "To víš, Zimo. Co jsem tak mohl dělat? Chlastat, chodit do práce a obšťastňovat svoji starou... Proč se ptáš? Vždyť víš, že je to pořád dokola..." Zima: "A připravil ses na mě pořádně?" Člověk: "To víš, že jo. Doufám, že si stará na sněhu zlomí obě hnáty a já od ní budu mít na pár týdnů pokoj. Co ty na to?" Zima: "Nejsem zaopatřovací ústav. Tak se měj, človíčku a těš se!" *** Zima: "Dobrý den, panáčku... Chtěla bych se zeptat..." Člověk: "Kdo jsi a co chceš?" Zima: "Zima, človíčku. Děsná kosa! Mráz, sněžení a tak..." Člověk: "Aha. A co po mně chceš, Zimo?" Zima: "Mám jen takový dotaz, cos dělal v létě?" Člověk: "Co asi? Normálka... Víno, ženy a zpěv. Vždyť to dobře znáš, tak proč se tak blbě ptáš?" Zima: "Právě, že neznám... A plynové topení máš?" Člověk: "Nemám..." Zima: "A uhlí máš?" Člověk: "Nemám..." Zima: "A zásoby dřeva, máš?" Člověk: "Nemám do prdele, no a co?" Zima: "Tak cos, sakra dělal v létě, když nic nemáš? Uvidíš, že zmrzneš a už si nikdy nevrzneš..." *** Zima: "Dobrý den, panáčku! Jsem studená Zima..." Člověk: "No a co má být? Já jsem zase teplej a taky to nikomu neříkám." Zima: "Teplej? A cos dělal v létě?" Člověk: "Co bych dělal? Pořád to samý... Když je hezky, roste kvítí, slunce svítí... Na pasece, víš co... Co jsem to? Už vím, myslel jsem na to, co ti řeknu, až se mě zeptáš, co jsem dělal, když bylo to léto!" Zima: "No a? Hrozně mě to zajímá..." Člověk: "Ty jsi nějak vlezlá, Zimo. Jdu raději do postýlky pod peřinu, abych se trochu zahřál, abych nebyl brzo tuhej." -4-


Pavel Šimík

Zima: "A máš topení?" Člověk: "Mám a nejen topení, Zimo. Tak se měj." Zima: "Ty taky človíčku... A čím přikládáš?" Člověk: "Jak kdy, ale většinou lopatou, Zimo, lopatou! Do pece naložím, slivovici si k hubě přiložím a se starou si pak zasouložím, to je potom hic, milá Zimo!" Zima: "Tak ať nepřetopíš, človíčku, ať ti nepraskne kotel..." *** Zima: "Dobrý den, jsem Zima a jdu se zeptat, cos dělala v létě." Člověčice: "Co bych dělala? To co teď, šlapu chodník, ale v létě mi alespoň nemrzla prdel. Co bys ráda, Zimo? Jsi teplá?" Zima: "Houby, studená jako psí čumák. Raději půjdu o kus dál, tak ať se ti dobře šlape." Člověčice: "Běž do prdele a neotravuj..." Zima: "Tam půjdu taky, tak se měj." *** Zima: "Ahoj, jsem Zima a chtěla bych se zeptat..." Člověk: "Nemám čas, podnikám..." Zima: "A s čím?" Člověk: "S topným olejem." Zima: "A cos dělal v létě?" Člověk: "To samý..." Zima: "Tak to je dobře, to půjdeš brzy sedět do chládku..." *** Zima: "Už mě ta anketa sere! Jé, dobrý den, mladý mužíčku... Vypadáš tak dobře, kdo vlastně jsi? Není ti zima? Cos dělal v létě?" Léto: "Já jsem Léto, Zimo. Jaro a Podzim mi říkali, žes děsná, studená a šeredná. No nic, nechceš přece jen trochu rozehřát?" Zima: "Léto říkáš?" Léto: "Jo, Léto." Zima: "Jo, tak to já raději půjdu." Léto: "Zimo?" Zima: "Co chceš?" Léto: "Cos dělala v létě?" Zima: "Seděla jsem u zrcadla a připravovala se na tu pitomou anketu. Proč se ptáš?" Léto: "Jen tak... Seděla jsi tam dlouho? Před tím zrcadlem? Pomohlo to? A proč vlastně děláš tu anketu, Zimo?"

-5-


Pavel Šimík

Zima: "Proč?" Léto: "Proč se ptáš, co kdo dělal v létě?" Zima: "Protože mě všichni serou. Užívají si. A já jsem jim ukradená!" Léto: "A ty se divíš? Když jsi tak chladná. Bez citu? Kašleš na Jaro, na mě a na Podzim? A každý rok máš stejně pitomé otázky. Vždyť dobře víš, co každý rok kdo dělá?" Zima: "A co jako?" Léto: "Nikdo ti to neřekl?" Zima: "Ne, neřekl..." Léto: "Všichni na tebe kašlou, dokud je pořádně neštípneš do prdele!"

-6-


Pavel Šimík

B-á-r-b-í Milé d-ě-t-i, jmenuji se B-á-r-b-í a jsem celá z plastiku, mám hezké dlouhé vlasy, hladké čelo a svěží pleť, hezkou pusu, bradu, nos, kukadla jako zrcadla, prsa dmoucí a úzký pas, plné boky a nohy jako laň, šatičky mám převlékací, auto jako hrom, i domeček mi postavili, mám v něm všechno, co si můžu přát. Jsem vaše panenka na hraní a tohle, tohle, milé d-ě-t-i, to je můj přítel K-e-n.

-7-


Pavel Šimík

Dopis Ježíškovi Milý Ježíšku, rozhodl jsem se, že Ti napíšu dopis, přestože jsem hluboce přesvědčen, že nejsi. Doba je zlá a já jsem se rozhodl, že se budu jistit na všechny strany, co kdybys náhodou přece jenom byl... Vím, že toho máš určitě hodně a nestíháš, ale co kdybys měl chvilku času a vzpomněl si na mě, když už na mě kašleš celý život. Abys byl v obraze, mám toho hodně na srdci. Takže abys to vzal po pořádku a na nic nezapomněl, napsal jsem Ti seznam: 1. Aby byli všichni na světě zdraví a šťastní. 2. Aby nebyly na světě války. 3. Aby nebyla bída. 4. Aby nevyhráli komunisti a všichni kapitalisti aby pochcípali hlady, když myslí jen na ty peníze a ne na druhé lidi. 5. Abych se už konečně dostal k nějakým penězům. 6. Abych měl konečně pokoj a moje stará mě nechala, když už mám tu bokovku. 7. Abych si už koupil pořádný auťák. 8. Aby moji tchyni zaskočila kost v krku u sváteční večeře. Vím, že nejsi zlatá rybka a že nedokážeš všechno, ale když už nebudeš chtít splnit body 1. až 4., mohl bys mít trochu slitování a splnit body 4. až 7. Pokud by ti také tyto prosby dělaly potíže, mohl bys alespoň splnit bod číslo 8. Tchyně už mám fakt plné zuby! Jestli nechceš splnit ani jeden bod, pak táhni do prdele a kašli na mě, jako jsi na mě kašlal celý můj život. Já se taky na tebe můžu víš, co... Tak se měj, milý Ježíšku a pamatuj na mě. Vím, že nejsem na světě jedinej, ale mohl bys zakopnout o má přání a něco s nima udělat. Tak čau a těším se, Tvůj...

-8-


Pavel Šimík

Hladový spisovatel Jak je všem jistě známo, spisovatelům se v českých zemích (až na výjimky, a to jsou buď renomované osobnosti nebo géniové ve svém oboru) moc nedaří a nemají to lehké. Doba je zlá, knihy jsou drahé a autorské odměny jsou malé, jak jinak? Co všechno musí vytrpět takový normální, čestný a poctivý spisovatel, aby si vydělal na suchý chleba a slanou vodu? ***** Spisovatel: "To je k zbláznění! To už je sto dvacátý třetí odmítnutý rukopis? Co budu dělat? Mám se jít utopit? Skočit z Nuselského mostu nebo si nastrouhat sirky do kafe? Pořád jen píšou: Vaše kniha je dobrá, ale nehodí se do našeho edičního plánu, promiňte! Krucinál. Já bych do toho..." Telefon: "Crrrrrrrrrrrrrrr." Spisovatel: "Halo? Tady je Novák, co si přejete?" Telefon: "Tady je redakce u Seschlého rukopisu. Vaše kniha se bohužel nedostala do výběru a nebude vydána. Je nám opravdu líto!" Spisovatel: "Mě taky. Pošlete mi ji zpátky, zkusím štěstí jinde." Telefon: "Musíte si podat žádost." Spisovatel: "Jakou žádost?" Telefon: "Žádost o vrácení rukopisu. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Podejte si žádost, a my vám ho snad vrátíme, jednou..." Spisovatel: "Proč ne hned dvakrát? A kde mám podle vás brát na známky? Myslíte si, že si ty podělané peníze tisknu sám?" Telefon: "Podejte si žádost a my vám ten váš rukopis vrátíme. Jste sice dobrý, ale máte, jak se zdá nějaké nedostatky. Musíte na sobě ještě pracovat." Spisovatel: "Pracovat? Jak pracovat? Napsal jsem už padesát knih a žádnou mi nikdo nevydal! Jsem dobrý, tak proč mě nevydáte právě vy?" Telefon: "Nehodíte se do naší edice a do programu našeho vydavatelství." Spisovatel: "Tak vám pěkně děkuju. Já už nemám ani na to žrádlo, vodu, elektriku ani plyn. Už se nemůžu ani otrávit, protože mi ho Plynárny zastavily. Voda mi taky neteče a každou chvíli mi vypnou elektřinu." Telefon: "Přejeme vám mnoho úspěchů, pane Nováku. Snad budete mít jinde štěstí." Spisovatel: "Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá! Potrhlej ovád, který si lítá, kam se mu zachce... Já se snad zblázním!" Telefon: "Sbohem a nezapomeňte na tu žádost, pane Novák." Spisovatel: "Ano, děkuji! Tak a už jsem taky potmě. Zima na krku. Co já budu dělat? Nemam co jíst a kdybych měl, neměl bych na čem vařit. Nemám se kde umýt a teď ještě budu muset žít potmě. Aby to čert spral... Čert to všechno vem!" Ďábel: "Budliky, budliky. Mluvil tu někdo o mně?" Spisovatel: "Co tu, sakra, děláte? Kdo vás sem pustil?" -9-


Pavel Šimík

Ďábel: "Vy, přece..." Spisovatel: "Já? Proč já? Nepamatuji si, že bych vás pustil dovnitř." Ďábel: "Taky bych tu normálně a ze své vůle nešel. Do takového bince!" Spisovatel: "Cože?" Ďábel: "Máte tu bordel jako v tanku. Všude se povalují popsané stránky. Smrdí vám záchod, koupelnu máte plnou špinavého oblečení, kuchyň je taky zavalená neumytým nádobím a jak se zdá, sedíte tu potmě, protože vám nejde proud. Co se vám stalo, člověče? Takové podmínky nemáme ani v Pekle!" Spisovatel: "Jsem spisovatel..." Ďábel: "Neříkejte, člověče. A co píšete?" Spisovatel: "Co je vám do toho?" Ďábel: "Říkal jste, že si můžu všechno vzít. I když, jak se tak koukám, nestojí to tu za nic. Vždyť vy nemáte, co bych vám vzal? Co s váma? Co takhle, kdybyste se mi upsal?" Spisovatel: "Vlastní krví?" Ďábel: "Kdepak, to je už dávno přežitek, stačí obyčejným perem. Máte pero?" Spisovatel: "Jaké pero?" Ďábel: "Na psaní, samozřejmě. Aby to ďas spral. Ani pořádné pero nemáte. Tady mi to podepište a uvidíte, jak se vám povede..." Spisovatel: "A co za to?" Ďábel: "Za co?" Spisovatel: "Že se vám upíšu!" Ďábel: "Takový inteligent a neví, jak to u nás chodí. Do uprděný prdele. Sedm let se budete mít dobře. Pak si pro vás někdo přijde." Spisovatel: "Kdo jako?" Ďábel: "Někdo od nás, z Pekla, samozřejmě." Spisovatel: "Co tam budu dělat?" Ďábel: "Do soudného dne nám budete předčítat své romány, to bude peklo. Cha, cha, cha..." Spisovatel: "To myslíte vážně?" Ďábel: "Co jako?" Spisovatel: "Že se mi bude dařit celých sedm let." Ďábel: "Samozřejmě, od toho jsme tady." Spisovatel: "A co takhle sedmdesát let?" Ďábel: "Kolik vám je? Třicet pět? Vy chcete žít víc jak sto let? Jste blázen? Jak můžeme dodržet smlouvu, když se nedožijete ani důchodu? Vyloučeno! Maximálně bychom vám dali čtrnáct let. To vám bohatě stačí... Vy jste horší než Peklo? Vy nechcete ruku, vy chcete hned celého člověka. Fuj tajbl. Člověče, nejste vy nějakej vyčůranej? Čtrnáct let, co vy na to?"

- 10 -


Pavel Šimík

Spisovatel: "A nemohl bych si to rozmyslet?" Ďábel: "Rozmyslet? Kdo vám dá lepší nabídku? Svatý Petr? Co pro vás udělal? Podívejte se, jak žijete. Hrůza..." Spisovatel: "Ale číst vám svá díla do konce světa? To snad nemyslíte vážně!" Ďábel: "Tak proč, sakra, neděláte něco jiného, když ani nemůžete číst to, co napíšete? To se pak nesmíte divit, že vás nikdo nechce!" Spisovatel: "A co mám podle vás dělat?" Ďábel: "Chce to trochu invence, sexu, násilí a potoky krve. Trochu víc zápletek a hlavně lhát a lhát a lhát... Vymýšlet si! Současnost a všednost života nikoho nenadchne, lidé se chtějí bavit. Bát se! Mít potěšení z bolesti druhých. A ne tohle... Pro Lucifera... Tohle... Na to se nedá ani dívat, natož to číst... Už teď z toho mám husí... Já se z toho snad dám na modlení... Člověče, tak co? Berte to, nebo nechte být! Podruhé už sem nepřijdu. Jsem sice ďábel, ale takový zase ne, abych tu trpěl hotová muka. Poslední soud ještě nenadešel..." Spisovatel: "Dobře, já to teda beru, ale..." Ďábel: "Jaképak, ale? Sepíšeme smlouvičku a bude to!“ Spisovatel: "Ale co když..." Ďábel: "Co? Co vám dali ti nahoře? Nic! Žijete tu jako prase. S námi si budete žít jako prase v žitě. A v tom je rozdíl! Berte, nebo nechte být. Nemám moc času. Za chvíli mě budou volat z Pekla, že na mne čeká další zákazník." Spisovatel: "A o čem mám teda psát?" Ďábel: "To se nebojte. My mám v Pekle nápadů, že byste mohli, vy lidi, jenom zírat. Tak honem!" Spisovatel: "Kdy to zabere?" Ďábel: "Co kdy to zabere?" Spisovatel: "To kouzlo..." Ďábel: "Jaké kouzlo? Copak žijeme v pohádce? Úplatky člověče a taky nějaké ty kradené nápady, ty vás popoženou vpřed!" Spisovatel: "A co když se to provalí?" Ďábel: "Nic se neprovalí. Jsme přece Peklo. Co Peklo schvátí, to už nenavrátí. Pokud není uvedeno ve smlouvě jinak. Tak jsem domluvení. Musím letět, zatím se tu mějte... Jak chcete!" Spisovatel: "Já se na to... Čert? Peklo? Musím zavolat své minulé ženě, neuvěří mi, až ji to řeknu. Ale... Vypnuli mi už taky telefon. Já toho ďábla snad..." Děva: "Halo! Je tam někdo? Stojím tu už pět minut a nikdo mi neotvírá. Pane Novák, jste tam ještě? Přišla jsem si pro vás!" Spisovatel: "Koho sem čerti nesou?" Děva: "Dobrý den, pane Novák. Podepsal jste tu smlouvu? Ano? Ta si sbalte svých pět švestek a půjdeme někam jinam. Tady přece nemůžete zůstat, když budete slavný..." Spisovatel: "Kdo jste?"

- 11 -


Pavel Šimík

Děva: "Já jsem hotová čertice. Budu vaší múzou a budu se o vás starat a dělat vám pomyšlení." Spisovatel: "Opravdu?" Děva: "Čeká vás dlouhých sedm let a pak... No uvidíme..." Spisovatel: "A co moje romány?" Děva: "Na ty se vykašlete, napíšeme spolu jiné. Uvidíte, bude to peklo. Všichni se z vás poserou. Vaše knížky se neohřejou na pultech knihkupectví. Lidé se po nich utlučou. Půjdeme?" Spisovatel: "Ve smlouvě bylo čtrnáct let, pokud se nemýlím." Děva: "To víte, poslouchat ty vaše kecy, to taky nebude žádný med. Kdyby jste slyšel ty umělce, nedá se to poslouchat. Bach, Smetana a další. Proč myslíte, že byli tak slavní? Talent není všechno, milej zlatej. To je Peklo! Všude samý umělec a jeden lepší než druhý. Ještě že z toho něco máme. Jinak by nám ani to Peklo už nestálo za to. To si každý člověk musí myslet, že je géniem? Co jste to, vy lidi, za blázny? Ale co bychom si bez vás počali? Pánbůh zaplať a dobré pryč..."

- 12 -


Pavel Šimík

Hospodská anabáze (Epická báseň veselých alkoholiků, autor: Petr Ožralý, největší piják a ochlasta v dědině. Jakákoliv podobnost osob v této básni uvedených je jen čistě náhodná. Žádná hospoda zde uvedená neexistuje a chvála Bohu snad dokonce ani neexistovala.) ***** PROLOG - PÁR RUMU NA KURÁŽ? Byl pozdní večer, stmívalo se, konec srpna byl tu zas, do hospody nás volal pivní hlas. O hospůdce šeptal zvlhlý mech, tak už toho pití Franto nech. Kdesi nedaleko zaváněl borový háj, konečné útočiště a alkoholiků ráj. Byl večerní srpen, hospůdek čas a opodál se nesměle ozýval čísi hlas. To prašiví abstinenti kvičeli v dáli zas a zas: "Nepijte pivo, nepijte lidi, pivo vás zžírá, pivo vás zřídí, duše vám chřadne, hospoda bohatne a co z toho máte? Nic než žal..." PRVNÍ? Uprostřed hor, kde lišky dávají lidem dobrou noc, uprostřed vesničky, uprostřed návsi, stojí tam malinká hospůdka. Je celá dřevěná, sklípek má mrazivý a v tom sklípku z betonu, jako v malém bunkru, sídlí tam soudky naskládané. Jeden vedle druhého tam sedí, mlčí a usmívají se, čekají na svůj čas, až nastane hodokvas. Sedí tam sedí, ani nedutají, tiše tam zrají s úsměvem na tváři, a i když žádnou nemají, dobře se jim tam daří. Sem tam k nim zajde tlustý pan hospodský, naráží soudky své, do plna plněné. Tiše se usmívají až zvolna ožívají. Co si tam mezi sebou vypráví v tom sklípku chladném? To se nikdo nedoví, ty můj kvítku medový, však my to nějak zvládnem. Komu se nelení, tomu se zelení. Zelení se zelení na poli chmel, z chmelu je pivo, ale ne hned, dá hodně práce, hodně let, než se naučí pivovaři, jak se to pivo vaří. Kdo by neměl naše pivo rád, vždyť je to logicky vzato, s chmelem naše zelené zlato. DRUHÉ? Ve sklepě temném, kde sídlí pivní puch, kde nedolehne lidský ruch, jen opozdilý zpěv osamělého konzumenta, co netrefil domů, chodí tam zasmušile, jen do sebe pivo lije a nemá dost, skotačí si tam pivní sudy jen tak pro radost. V chladivém sklepě, daří se tam v letních parnech lidem nejlépe, pivo je nedaleko, kdo ale nezná míru, dostane se za malou chvíli do záchytky hned. Pomalu a s rozumem nejdále dojdeme, pokud nemáme žízeň, škaredou manželku, rozšafnou milenku, rozbitou hubu a auto v čudu. TŘETÍ? Pomalu a ochotně káva si na plotně voní a tiše brouká a dole pod stolem leží tam člověk opilý a na nohy se bezradně souká. Kolem něj jen Máňa pobíhá a přivádí jej k rozumu, zpitý je velmi, co se dá dělat, bude si ho Máňa nebohá muset více hlídat. Hlídá ho hlídá a přece neuhlídá. Chlap si ji nehledí, do dálek se každou chvíli zahledí, jakmile kolem oken projde nějaká děva, oči mu zasvítí a odbýt se nedá. A tak to dopadá, když nemá chlap rozum a pak ho hledají po celé dědině, je už asi takový, život ho nezmění, musí se hlídat, dělá jen ostudu, hraje pobudu a když přichází k sobě, vypadá hrozně.

- 13 -


Pavel Šimík

Volá ho volá hospůdka milá a on ji poslouchá jak slepý beran, jak to však dopadá o tom nic neví, jen neblahé vzpomínky ho v hlavě svědí, když se probouzí s pořádnou opicí. Pivo ho volá, volá ho vola a on ho poslouchá a dělá ze sebe vola, je slepý do chlastu, nic jiného nevidí, žena je nešťastná a on se nestydí, pije a pije, pije jako duch, dělá jen ve vsi zbytečný vzruch. Dlouho mu domlouvali ať už toho nechá, on je však neslyší a do brlohu spěchá. Běží jako blázen, nevidí a neslyší, řítí se do maléru, jen mu proboha nedávejte klíčky od startéru. Auto by rozsekal na kousky malé, nemyslí na děti, co by se dělo, kdyby se nedej Bůh nad ním samotné nebe zavřelo. Všeho je třeba míti s mírou, jinak to nejde, bez míry malér lehce vzejde. ČTVRTÉ? Bude se zavírat, tato slova nesou všichni těžce, odcházejíce z restaurace, s hlavou jako tykev, červeným nosem a pomalým krokem a bos, jakoby propili své boty, kalhoty, šrajtofli a svůj nos. Pomalu se šourají krajinou, od kraje ke kraji se vinou jako opilí hadi, se srdcem odvážným na dobu krátkou, než dorazí do domu svého, pokud k němu vůbec cestu najdou. Nepočítají hodiny, vždyť mají času dost, budou se tam vracet zas a zas, jejich duše chřadne stále více, volají: "Už nikdy do pivnice." Jdou dál a dál, ani neví kam, pomalu kráčejí krajinou, dokud nepadnou do příkopu a už nevstanou. PÁTÉ? Byl právě čtvrtek, překrásný den, slunce svítilo a hřálo jen, obloha byla bez mráčku, vítr slabě foukal a náš Franta se z příkopu soukal. Otřesný pohled na něj byl, ještě se ani neumyl. Ani neví, co se s ním vlastně stalo, včera v noci s ním něco hrozně zamávalo. Bylo to v restauraci u rybníka s pěkným názvem "Duhová štika", bylo to večer, minulý den. Ale teď přejdeme na věc jinou. Co uděláme s tou rozvalinou? Co zbyla z restaurace po včerejší noční hádce mezi lidmi zas? Rozvášněný svaz alkoholiků, tam svedl velkou bitku. O co se prali? To ví sám ďas. Za všechno může ten prokletý chlast. ŠESTÉ? Bylo ráno, krásný den, chtělo by to vstávat jen, ale ke vstávání se nikdo nemá, hospoda je celá zahalená do dýmové clony, co tu zbyla z večera. Ráno je chladné po noci dlouhé, poustevníci domů jdou, ale výplatu si už nenesou. Co nedali manželce a co děti nevzali, se patrně v hospodě válí. Je to smutné, je to tak, člověk má mít rozum, tak to je, ale svítí nám v temnotě naděje. Už nikdy více strachu, milý brachu, je tu opuštěných pijanů ráj, už ne žádný borový háj, ale záchytná stanice. Dlouho to netrvá jen pár chvil, než se zpijí do němoty, co na tom, že musí jít ráno do roboty? Alkohol je taky droga, co chcete vědět více? Ale co, žízeň je veliká, tak alou do pivnice. SEDMÉ? Ráno, ráničko, Anna vstala, šáteček sobě uvázala. "Nechoď dceruško dneska ven. Raději zůstaň doma hned, nebezpečno je dnes na ulici, chodí tam podivní uličníci s červeným nosem a podivnou chůzí. Nechoď má dceruško ven." říká matka dcerušce své. Neuposlechla dcera matčiny rady, a utíkala do zahrady, pak na ulici běžela, na nikoho ohled neměla. A nad Priorem kus od Pivnice, zelený mužík zatleskal.

- 14 -


Pavel Šimík

EPILOG - POSLEDNÍ? Už nikdy více, už nikdy více. Franto, Franto, Franto. Už jdeš zase do pivnice? Lidi, bděte a neblbněte. Poznámka autora: Už nemůžu! Chce se mi zvracet...

- 15 -


Pavel Šimík

Hospodská romance V jednom baru sedí u pultu překrásná slečna, no prostě kočka, popíjí si klidně svůj drink, když tu k ní přisedne děsně, ale děsně nalitý muž a okamžitě se do ní (Jak jinak?) zamiluje. ***** Opilec: "Sle-, sle-, slečno. Já jsem se do vás zalimoval. Chci říct zamiloval. Hned jak jsem vás viděl se mi postavil... Chci říct jsem se postavil a vy-, vydal jsem se k vám, abych vám změkl... Ne, řekl, že jste ta největší kočka, kterou jsem kdy styděl. Ne, vlastně viděl." Slečna: "Opravdu? Ale já nemám ráda ožralé chlapy." Opilec: "Vážně? Vy se mi lí-, lí-, líbíte. Co to pi-, pijete? Můžu to dostat taky?" Barman: "Záleží co chcete, některé věci dostat nemůžete, ani kdyby jste se, s prominutím, posral." Opilec: "Já, já myslím, to, co tady pije sle-, slečna." Slečna: "Už jste nalitej dost a neotravujte." Opilec: "Vyvalte dudy. Chci říct, vyvalte sudy. Já to všechno platím." Slečna: "Měl byste jít opravdu domů, vypadáte hrozně." Opilec: "Sle-, sle-, slečno, nechtěla byste jít se mnou na záchod?" Slečna: "A co bych tam asi tak dělala?" Opilec: "Po, po, podržela byste mi ho? Já jsem tak unavený, že si nevidím ani na špičku nosu. Natož na svého ku-, ku-, kuliferdu." Slečna: "Podržte si ho sám, vy sprosťáku." Opilec: "Ale slečno? Co, co, co vám to udělá? Už jste jich vi-, vi-, viděla. Nechtěla byste vy vi-, vidět mého malého přítele? Sám o sobě je neškodný. Ale vůbec se vám nemůže nic stát." Slečna: "Ne děkuji, raději zůstanu tady." Opilec: "Slečno?" Slečna: "Ano?" Opilec: "Už vám někdo... Už vám někdo... Už vám někdo řekl, že jste velmi hezká kost?" Slečna: "No a co?" Opilec: "Barmane? Dal bych si to-, to-, tonik. Studený s dvěma kostkami ledu." Barman: "Jak je libo." Opilec: "Slečno?" Slečna: "Ano?" Opilec: "Nešla byste vy se mnou do-, do-, domů? Mám tam překrásnou sbírku mo-, mo-, motýlů. Vážně jsou hezcí." Slečna: "Ne díky, čekám tu na svého kluka, za chvíli by měl přijít." Opilec: "Vážně? A jak ten váš klu-, kluk vypadá? Už je hodně velký?" Slečna: "Dost velký na to, abyste si vyskakoval!" - 16 -


Pavel Šimík

Opilec: "Ale já rád ská-, skáču, slečno. Nešla byste si se mnou hop-, hopsnout?" Slečna: "Ne, díky, nešla. A dejte mi už pokoj!" Opilec: "Víte co slečno? Já vám ho tam fou... Chci říct, že to za vás sfouknu... Barmane, platím. Ať sle-, sle-, slečna vidí, že jsem ještě chlap." Slečna: "To určitě!" Kluk: "Tak jsem tady žabičko... Byly nějaké problémy?" Slečna: "Ani ne, jen mě tady otravuje jeden ožrala..." Kluk: "Vážně? A co dělal?" Slečna: "Dával mi nemístné návrhy." Kluk: "Vážně? A co ještě dělal?" Slečna: "Chtěl mě pozvat k sobě domů." Kluk: "A co ty na to?" Slečna: "Co asi? Poslala jsem ho do háje!" Kluk: "Nemám mu jednu ubalit, ať neopruzuje? Ochlasta jeden..." Slečna: "Raději ne. Ještě bys ho zabil, ty můj tupounku." Kluk: "Máš pravdu, žabičko. Tak co budeme dělat?" Slečna: "Dáme si do nosu a potom půjdeme ke mně domů, cukroušku." Opilec: "Vy-, vy-, vy jste ten její kluk?" Kluk: "A co má být, ožralo jeden?" Opilec: "Já jenom tak... Tady sle-, slečna ří-, říkala, že už nejsem žádný chlap?" Kluk: "Stačí když do tebe strčím a budeš hotový. Raději vypadni a neotravuj tu vzduch!" Opilec: "Hele, vole. Já ho do tebe... Já do tebe strčím... Běž do háje. Blbečku i s tou svou sle-, sle-, slepicí." Kluk: "Já ti jednu střihnu, ty hajzle jeden!" Opilec: "Cha... Si střihni sám... Kámen nů-, nůžky a papír..." Kluk: "Já ho zabiju!" Slečna: "Tak co bude, cukroušku?" Kluk: "Co by bylo, žabičko? Vybavuju se tu s jedním ožralou, co tě pořád otravuje." Slečna: "Na něj se vy... Vykašli se na něj, cukroušku. Co chceš dělat dál, miláčku?" Kluk: "Zabiju toho kreténa ožralého!" Slečna: "Ale ty můj malý tupoune. Říkám ti, nech ho na pokoji. Jsem tu přece já." Kluk: "Já vím, žabičko, ale ten ožrala mě děsně nasral!" Slečna: "Tak si ho klidně zabij, ty jeden debile. To je dneska den. Čekám tu na přerostlého idiota s ožralým blbcem. Běžte oba někam, kreténi. Do háje zeleného. A ten, co to napsal, ať jde taky!" - 17 -


Pavel Šimík

Interview (...rozhovor nejmenovaného redaktora s nejmenovaným hostem rozhlasového vysílání...) ***** Redaktor: "Dobrý den, pane docente. Jsem rád, že jste zavítal k nám do našeho rozhlasového vysílání, a že jste nám neodřekl naše pozvání." Občan: "Rádo se stalo, pane redaktore..." Redaktor: "Jak víte, situace v naší milé rodné hroudě není právě nejlepší. Nebudu ji komentovat, myslím si, že je všeobecně známá." Občan: "Ano, pane redaktore..." Redaktor: "Nás ale zajímá úplně jiná oblast našeho každodenního života, a to je Internet a počítače. Jak už jsme si na nečisto říkali před vysíláním, vy pracujete s počítačem a s Internetem také. Je to, jak se říká váš chléb vezdejší..." Občan: "Ano, pane redaktore?" Redaktor: "Abychom se hned dostali k věci a nezabředli bychom do vedlejších témat, vy jste mi řekl, že váš první počítač jste měl už v šesti letech. Je to tak, pane docente?" Občan: "Ano, máte pravdu, pane redaktore." Redaktor: "Ano, zajisté. Jako dítě jste si s počítačem jenom hrál. S postupem času jste měl stále lepší a výkonnější přístroje. Po dokončení studia jste přešel na nejmenovanou vysokou školu, kde nyní vyučujete o Internetu a využití počítačů v praxi a běžném životě jako takovém..." Občan: "Ano, pane redaktore?" Redaktor: "Vy tvrdíte, že za pár let bude náš život přímo úzce spjat s počítačem a Internetem jako takovým. Zasáhne do našich životů tak dokonale, že nebudeme muset jít do banky pro peníze, do obchodu, do kina, do divadla... Do prdele! Právě mi spadl text ze stolu. Promiňte vážení posluchači, porucha není na vašich přijímačích, ale tady ve studiu. Děkuji. Nuže, pane docente, co mi můžete k této problematice říci?" Občan: "Vážně, pane redaktore?" Redaktor: "Něco konkrétního? Postřehy z vaší každodenní praxe, ze života, jak se říká." Občan: "Co konkrétně myslíte, pane redaktore?" Redaktor: "No, vaše postřehy z oblasti využití prostředků výpočetní techniky a globální internetové sítě jako takové?" Občan: "Vy tu pořád něco melete, pane redaktore, ale já opravdu nevím, co máte na myslí? Co je ten počítač a Internet zač?" Redaktor: "Volali jsme si přece, pane docente? Včera večer? Kolem osmi? Byl jste tak vstřícný? Neodporoval jste? Byl jste nadšený? Přímo budovatelsky? Že by šlo o omyl? Jaký je tedy váš obor, pane docente?" Občan: "Víte, pane redaktore? Můj obor působnosti spadá do úplně jiné oblasti lidského života..." Redaktor: "Tedy, pane docente?" - 18 -


Pavel Šimík

Občan: "Když vám to teď řeknu, pane redaktore, porucha na vysílání vaší stanice nabude větších rozměrů, než když vám spadly ty papíry ze stolu. Pak budete úplně v jiné části lidského těla, která taktéž začíná na písmeno pé, pane redaktore. A co se týče počítačů a Internetu, dá se říci, že i v této oblasti se hojně používá, ale k úplně jiným účelům, než si myslíte!" Redaktor: "Děkuji za rozhovor, pane docente. A omlouvám se posluchačům za výpadek v mém pořadu. Teď už jsem ale opravdu v prdeli..."

- 19 -


Pavel Šimík

Jak český člověk... To víte, že láska k penězům kazí charakter? A že čím víc jich je, tím hůř to s člověkem dopadá? O tom se přesvědčil také jeden obyčejný český člověk. Šel si do banky půjčit pár korun na přístavbu domku a jak to dopadlo? ***** Člověk: "Dobrý den. Dlouho jsem nebyl v bance, vydávají se u tohoto okénka úvěry a půjčky?" Úředník: "Dobrý den. Ano, vydávají." Člověk: "A půjčili byste mi náhodou na rodinný domek?" Úředník: "Na domek? Proč si nepořídíte stavební spoření?" Člověk: "To víte, peněz není nikdy nazbyt a dlouho to trvá." Úředník: "Asi tak pět let. Máte strach, že nedostavíte? Pojistky tu máme taky, dva okénka vpravo. My myslíme na všechno." Člověk: "Já nechci životní pojistku. Já chci peníze na přestavbu rodinného domku." Úředník: "A kolik byste jako chtěl?" Člověk: "Takových sto tisíc?" Úředník: "Sto tisíc, říkáte?" Člověk: "Ano, sto tisíc..." Úředník: "A čím byste nám jako ručil?" Člověk: "Jak ručil? To potřebuji ručitele?" Úředník: "Samozřejmě! Kdo nám zaručí, že ty peníze dostaneme zpátky? To víte, doba je zlá..." Člověk: "No... Možná manželka, nebo švagr..." Úředník: "Co kdyby vám půjčil třeba někdo z rodiny?" Člověk: "Vyloučeno! Tak co, mám si pořídit hypotéku na barák?" Úředník: "Jaký máte domek?" Člověk: "Dvougenerační, s plynovým topením, vodovodem, kanalizací, zahradou a bazénem." Úředník: "Tenisový kurt nemáte?" Člověk: "Ne, co to má společného s půjčkou?" Úředník: "Nic, jen tak jsem se ptal. Sto tisíc říkáte?" Člověk: "Ano sto tisíc, proč se pořád ptáte?" Úředník: "No, měli bychom tu jednu výhodnou možnost... Pro vás... Třeba, kdyby jste si půjčil milión nebo dva? Co takhle deset miliónů?" Člověk: "Vy jste se zbláznil!" Úředník: "Proč myslíte?" - 20 -


Pavel Šimík

Člověk: "Deset miliónů? Kde bych na to vzal a k čemu by mi bylo tolik peněz?" Úředník: "To já nevím... Vy chcete půjčit peníze, já ne!" Člověk: "Deset miliónů? Jen tak? Pro nic za nic?" Úředník: "Jak pro nic za nic? Říkal jste, že potřebujete přestavět rodinný domek s bazénem, plynovým topením, kanalizací a tenisovým kurtem." Člověk: "Ten nemám." Úředník: "Co nemáte?" Člověk: "Ten tenisový kurt." Úředník: "Zatím ho nemáte! Máte auto?" Člověk: "Mám, ale jen škodovku." Úředník: "No vidíte. Prodáte ji a koupíte si třeba Volvo nebo jiné zahraniční auto." Člověk: "Proč?" Úředník: "Co proč? Když budete mít deset miliónů, můžete dělat ledacos." Člověk: "Ale já chci jenom přestavět barák a nic víc!" Úředník: "Na sto tisíc potřebujete nejméně dva ručitele s velkým platem. A ty úroky. To se vám vůbec nevyplatí." Člověk: "Tak co má dělat? Podle vás?" Úředník: "Půjčíte si třeba těch deset melounů..." Člověk: "A kdo mi bude za ně ručit? Jak je vrátím?" Úředník: "O to se nebojte. Sepíšeme smlouvu... Když bude nejhůř prodáte ledvinu, nebo barák. Nějak bylo a nějak bude." Člověk: "Ale tolik peněz? Nebudou vám tu chybět?" Úředník: "Víte co mají lidi prachů? A těch deset miliónů se přece ztratí. V tom množství... Jo, kdybyste chtěl těch miliónů třeba sto! A ne sto tisíc... Takový pakatel?" Člověk: "Sto miliónů? Na barák?" Úředník: "Deset vám stačí? Co říkáte?" Člověk: "Jo stačí... Vezmu si těch deset miliónů, když jinak nedáte." Úředník: "No vidíte, můj dům, můj hrad, nebo snad ne?" Člověk: "A co z toho budete mít vy?" Úředník: "O to se nestarejte. Když tam napíšeme jedenáct a jeden si nechám? Co se stane?" Člověk: "Máte pravdu, peníze hýbou světem, za peníze v Praze dům!" Úředník: "Vidíte? A já jsem vás prvně podcenil. Připadal jste mi jako obyčejný venkovský balík a teď je z vás milionář. Není život hezký?"

- 21 -


Pavel Šimík

Kuzmičovo V jedné vesnici ukryté kdesi na Dálném východě Ruské federativní republiky, až kdesi na studené a mrazivé Sibiři, kde žijí tygrové a jiná divá zvěř (mimo pár lidských měst a vesnic), žijí také v jedné zapadlé dědině (dva domy a kupka hnoje) dva bratři. Naučili se žít s krutou přírodou, i s ještě krutějšími soudruhy, ale za nic na světě jim nejde do hlavy Perestrojka a tzv. kapitalismus. Dlouhé roky se neviděli (každý bydlel na jiném konci vesnice) a tak se po letech znovu sešli. ***** Ivan: "Zdravstvuj, Vladimir, kak ty paživaješ?" Vladimir: "How do you do?" Ivan: "Što ty gavaril, Vladimir? Ja něpanimaju! Ty gavaril po Amerikansku?" Vladimir: "Da, Ivan, po Amerikansku." Ivan: "A što ty gavaril?" Vladimir: "Kak ty paživaješ, Ivan?" Ivan: "Chorošo, očeň chorošo, Vladimir." Vladimir: "I am very pleasure." Ivan: "Što?" Vladimir: "Ja gavarju, što ja očeň šťastnýj, potomu što ty očeň chorošo poživaješ." Ivan: "Da." Vladimir: "Ivan, ty znaješ što eto Europa?" Ivan: "Da, eto RVHP. I imperialisti." Vladimir: "Nět, Ivan, komunism uže nět..." Ivan: "Što ty gavariš, Vladimir? Imperialisti vyigrali?" Vladimir: "Da, Ivan, ty znaješ Perestrojku?" Ivan: "Kakuju Perestrojku?" Vladimir: "Nu, Ivan, my perešli iz komunisma v imperialism." Ivan: "O matička Rus. Što my budem zdělať?" Vladimir: "My buděm Bossi." Ivan: "Kto takoj Boss?" Vladimir: "Eto čelavěk, katoryj ničevo nezdělajet. No u něgo děngi. On Boss. Načalnik." Ivan: "Ja uže načalnik, Vladimir." Vladimir: "Što nibuď. Ty uže načalnikom?" Ivan: "Da, ja uže v Europe, ja ničevo nerabotaju, ja Boss." Vladimir: "I kak eto slučilos?" Ivan: "Ja neznaju. Ja byl v biru, no oni skazali, što dla meňa rabota nět. Ja Boss." Vladimir: "I děngi u těbja?" - 22 -


Pavel Šimík

Ivan: "Na što?" Vladimir: "U Bossa nužny, Ivan." Ivan: "Kakije děngi?" Vladimir: "Iz USA. Dolary!" Ivan: "Ja nět Boss iz USA, ja Boss iz Rosii, Vladimir, u měňja ně nužny děngi." Vladimir: "Ja ně panimaju... Sprosi měňja, Ivan, ty bolnyj?" Ivan: "Počemu?" Vladimir: "Dolary něchačeš, no Bossom ty chočeš byť. Kak eto vazmožno?" Ivan: "Vsjo vazmožno, Vladimir, my uže v Europe..."

- 23 -


Pavel Šimík

Láska On: "Ahoj, Katko!" Ona: "Ahoj, Ivane!" On: "Vypadáš hezky, jak to děláš?" Ona: "No, to víš. Chci se ti přece líbit." On: "Jsi hezká, opravdu." Ona: "To ty říkáš jen tak." On: "Jak jen tak? Jsi kočka, vážně." Ona: "Opravdu? A co bys s takovou kočkou, jako třeba já, dělal?" On: "Co třeba?" Ona: "No, můžeme si někam zajít?" On: "Kam bys chtěla jít?" Ona: "Třeba do kina nebo do divadla. Můžeme jít jen tak na procházku nebo k tobě domů?" On: "A co u mně?" Ona: "To tě nezajímá, jak vypadám?" On: "Jak vypadáš? Jsi pořád stejná!" Ona: "No to ano, ale přece svlečená..." On: "Všechny holky vypadají stejně." Ona: "Před chvíli jsi říkal, že jsem nejhezčí na světě. Ty máš jinou a mě už nechceš." On: "Jak jinou? Nemám žádnou jinou..." Ona: "Tak si to děláš sám a mě k tomu nepotřebuješ?" On: "Co si dělám sám?" Ona: "No však víš... Tak co, půjdeme k tobě nebo ke mně?" On: "A co tam chceš dělat?" Ona: "No, mazlit se, kočkovat, líbat a dělat takové to... Je přece Máj a lásky čas. S tebou to nic nedělá?" On: "Ano, je květen, ale..." Ona: "Když se mají dva rádi a chtějí být spolu..." On: "Jako třeba dívat se na televizi?" Ona: "Ale jdi, ty hlupáčku. Víš, jak to přece spolu dělají zvířátka. Berušky, motýlci, kočky, pejsci a tak dále..." On: "Co dělají spolu?" Ona: "Mají se rádi. Olizují se, třou se o sebe..." On: "Když je to baví..." - 24 -


Pavel Šimík

Ona: "Tebe by to nebavilo?" On: "Co jako?" Ona: "No hrát si." On: "Na co?" Ona: "Na tátu a mámu. Na doktora. Na pejska a kočičku..." On: "Prosím tě, co na tom vidíš? Vždyť je to pořád stejné!" Ona: "Co je pořád stejné? Vždyť je to tak krásné... Když se mají dva rádi... No tak, Ivánku, nedělej se. Bez tak pořád myslíš jenom na mě." Jiná ona: "Ahoj! Co tu vy dva děláte?" Ona: "Ahoj, Vendulo! Kde máš Michala?" Jiná ona: "Ale..." Ona: "Šel za jinou?" Jiná ona: "Musel jet někam na služební cestu. Ahoj, Ivane, tak co, jak jste daleko?" On: "Jak daleko?" Jiná ona: "Poslouchej, Katko? Není ten tvůj nějakej divnej?" Ona: "Proč by byl divnej?" Jiná ona: "Když on se mi nějak nezdá. Chce to vůbec po tobě?" Ona: "Proč by nechtěl?" Jiná ona: "Já jen tak. Tak se mějte. Poslyš, Ivane, nechtěl s tebou Michal jet na tu služební cestu?" On: "A proč by měl?" Jiná ona: "No, včera jsem tě viděla jak se vedeš s Michalem za ruku..." Ona: "No, Ivane? Já myslela, že..." Jiný on: "Nazdar lidí! Nazdar, Ivane, tak co? Jedeme na tu služebku, nebo ne? Přece jsi mi to slíbil..." Jiná ona: "Poslyš, Katko, nemáš chuť zajít do cukrárny? Ti chlapi jsou dneska nějak divní?" Ona: "Tak jo, stejně bychom se k ničemu nedostali. Poslouchej, Vendulo? Už ti někdo řekl, že máš překrásnou pleť? A tu rtěnku? Že mi ji taky půjčíš? Nechceš si se mnou hrát?"

- 25 -


Pavel Šimík

Ledovec Nejmenovaná loď se řítí za temné a bezměsíčné noci po nejmenovaném ledovém oceánu vstříc své záhubě. Posádka ani cestující nemají ponětí, že odbíjí poslední minuty jejich života... Důstojníci na velitelském můstku popíjejí čaj a hlídka ve vraním hnízdě vysoko na předním stožáru sleduje bedlivě temný obzor, zda-li nespatří volně plující led. Jelikož je tma jako v ranci a moře je spolu s oblohou černější než inkoust, nevidí si takřka ani na špičku nosu. ***** První důstojník: "Dneska je ale opravdu temná a studená noc!" Druhý důstojník: "Ano, pane, je vskutku chladno, ale ten čaj je vynikající." První důstojník: "Není nad pravý anglický čaj dovezený z Cejlonu." Druhý důstojník: "Ano, pane, máte pravdu. Ten čaj je opravdu výtečný. A propó, co uděláme, jestli se před námi objeví nějaká ta ledová kra?" První důstojník: "Záleží na tom, kde před lodí právě bude..." Druhý důstojník: "Ano, pane?" První důstojník: "Jak jste si jistě všiml, jedeme velmi rychle, pokud se ocitne před naší přídí, bude velkým problémem se jí vyhnout. Jak víte, stavitelé se snažili ušetřit a tak nám dali zatraceně malé kormidlo!" Druhý důstojník: "Ano, pane. Ale přece jenom... Co uděláme?" První důstojník: "Zahneme vlevo, nebo vpravo, podle potřeby. Zatím je moře pusté, takže si nemusíte dělat žádné starosti. Ten čaj je zatraceně dobrý. Ani má žena ho nedokáže udělat tak dobře, jako náš kuchař." Hlídka na stěžni: "Pane? Zdá se, že vidíme ledovec, přímo před přídí!" Druhý důstojník: "Pane? Hlídka zahlédla ledovou kru!" První důstojník: "Vážně?" Druhý důstojník: "Ano, pane. Přímo před naší přídí!" První důstojník: "Dobře tedy. Zahneme vlevo nebo vpravo. Přímo před přídí, říkáte? Dopijte ten čaj, nebo vám vystydne. Ledovec před lodí, taková prkotina. Vždyť jsme nepotopitelní... Ale přece jenom... Máme dost člunů?" Druhý důstojník: "Ne pane, šetřilo se penězi, člunů je málo..." První důstojník: "Kdybychom šli přece jenom ke dnu, moře bude zatraceně studené. Raději si dám ještě šálek toho výtečného čaje. Nemyslíte?"

- 26 -


Pavel Šimík

Mimořádné zasedání Zúčastnění: předseda - archanděl Gabriel, zapisující - anděl první třídy, přísedící: ďábel Lucifer, svatý Petr. Předmět schůze: konec světa. ***** Zapisující: "Zahajuji tímto schůzi číslo: dva miliony tři sta padesát tisíc jedno sto dvacet sedm." Předseda: "Máte v tom drobnou nepřesnost. Dva miliony tři sta padesát tisíc dvě stě osm. Ale na tom stejně nezáleží. Co bude předmětem této schůze?" Zapisující: "Konec světa. Jde o stížnost jisté náboženské organizace..." Předseda: "Ach ano, vím o koho jde, ale v zájmu věci se k nim nebudu vyjadřovat." Zapisující: "Počkáme na našeho hosta? Měl by tu být každou chvíli." Předseda: "Zajisté! Stejně nemáme nic jiného na práci." Ďábel: "Mohu se zeptat, o koho jde, pane předsedo?" Předseda: "Má přijít sám strážce Brány nebeské." Ďábel: "Jako obvykle. Obávám se, že se naše čekání poněkud protáhne." Předseda: "Máte něco proti tomu? Nějaké výhrady? Chcete dát pozměňovací návrh? Vždy když se dáme do jednání o tomto bodu, nikdy se nikam nedostaneme." Ďábel: "Já osobně bych nespěchal." Předseda: "S koncem světa, nebo se začátkem schůze?" Ďábel: "S obojím!" Zapisující: "Můžeme počkat." Ďábel: "Já bych počkal. Na svatého Petra." Předseda: "A co když zase nepřijde? Jako posledně? Vymluvil se na frontu u nebeské brány." Zapisující: "Tak co mám napsat?" Předseda: "Že..." Petr: "Pochválen buď." Předseda: "Až na věky." Zapisující: "Až na věky." Ďábel: "Asi tak nějak..." Petr: "Mám děsný fofr. Poslední dobou se u Brány nebeské tvoří nevídané fronty. Všichni chtějí do nebe. Část z nich sice posíláme ke konkurenci, ale zdá se, že pokud to bude pokračovat takovým tempem, bude tu k nehnutí!" Předseda: "Jen pro informaci, jednáme o konci světa." Petr: "Už zase? Ale to je v kompetenci nejvyššího. Co my s tím? Nikdo přece nezná den ani hodinu?" - 27 -


Pavel Šimík

Zapisující: "Přicházejí sem poslední dobou samé stížnosti." Petr: "Od koho?" Předseda: "Nebudeme jmenovat, ale prý to vědí přesně." Petr: "Co vědí?" Předseda: "Kdy bude konec světa!" Petr: "To nemáte na programu jiné body k projednání? Tak třeba, no, nedostatek místa. Nedostatek iniciativy. Nedostatek..." Předseda: "Čeho?" Petr: "Klíčů..." Předseda: "Jaké klíče?" Petr: "Ztratil jsem klíče. Od Brány nebeské. To bude zase mela. Zase budu muset měnit zámky." Předseda: "Proč si nenecháte udělat duplikáty?" Petr: "Aby je někdo našel, a všichni by sem chodili, jak by se jim líbilo? A co korupce? Ta by kvetla, pánové. Nechci to ani domyslet..." Ďábel: "A to jste prý pevný jako skála. Ve víře ano, ale v klíčích ne. Ty ztrácíte až moc často." Petr: "Vrátíme se raději k našemu programu mimořádné schůze. Jestli budeme, jako posledně, jednat do rána, strhnou mi to z platu. Zase budu na koberečku u nejvyššího a budu mu vysvětlovat, jak je možné, že se u Brány tvoří takové nehorázné fronty. Copak jsme nějací obchodníci? S čím asi? Že já jsem sem vůbec chodil." Zasedající: "Jste tu jako nestranný svědek a přísedící." Předseda: "Tak co s tím uděláme?" Petr: "S čím? S klíčem?" Předseda: "S koncem světa." Ďábel: "Navrhuji přerušit zasedání a jít na společný oběd." Petr: "Souhlasím s kolegou, stejně musím jít, nevím kde mi hlava stojí." Předseda: "Navrhuji, abychom hlasovali o přerušení jednání o konci světa. Kdo je pro, ať zvedne ruku a vyjádří se..." Ďábel: "Souhlasím s přerušením jednání!" Petr: "Já taktéž souhlasím. Navrhuji přesunout tento bod programu na příští zasedání." Předseda: "Jednání je tedy odročeno na neurčito. Ať se s tím trápí vyšší instance. Lidem je to stejně jedno." Ďábel: "Taky si myslím." Petr: "Tak kdyby jste dovolili, já jdu hledat ty zatracené klíče. To zase bude mazec, nechci to vidět." Předseda: "Ale pane kolego!"

- 28 -


Pavel Šimík

Petr: "Ach ano, ztracené klíče." Zapisující: "Tak co tam mám napsat? Jednání se odročuje? Dobře, ale já se zodpovídat nebudu." Předseda: "Jdeme na oběd..."

- 29 -


Pavel Šimík

Novoroční petardy Povídají si v jedné krabici před Silvestrem nachystané petardy a rachejtle... ***** První: "Jsem už celá nažhavená, kdy už bude konečně ten Nový rok? Druhá: "Nemůžu se dočkat, až se rozprsknu na obloze, kdy už bude ten Silvestr?" Třetí: "Jsem celá nadržená, já se snad udělám a vybouchnu už v krabici..." Čtvrtá: "Nechte toho, krávy... Bez zápalky nevyletíme ani jedna..." Zápalka: "Víte co, holky? Neviděly jste tu někde moji starou škatuli? Bez ní si ani neškrtnu a budeme všichni v háji a Nový rok taky!" Pátá: "Tak to vidíte. Na co nám je zapomenutá sirka bez krabičky? Co je nám to platný, když nás ten kus dřívka pořádně nerozpálí? Takhle budeme zase čekat do dalšího Silvestra." Šestá: "Přesně jako loni! To byly silné proslovy... A skutek utek. Bez pořádného načínáčku zůstaneme tak akorát v téhle papírové krabici..." Sedmá: "Je tu s námi přece také pan Zapalovač." Osmá: "Ale hovno! Slyšíte jak je sticha? Je starý, kamínky má zašlý a už mu to nejiskří." Devátá: "Já se na to... Stejně mu ušel plyn..." Desátá: "To jsem jednou viděla pořádný oheň... To byla paráda, co vám budu povídat. Tak co bude? Nic? To bylo zase keců... S jedinou zápalkou a starým zapalovačem. Bože, jak já bych si bouchla... Krabice: "Kdy už přijde nějaký normální člověk, který nemá sklerózu? Vystřílí je do oblohy a já budu mít konečně pokoj. Petardy jedny ukecaný... Usušený... Vysušený... Nadržený..." Člověk: "To je ale Silvestr. To je ale konec roku. Do prdele, předloni jsem si koupil parádní krabici s rachejtlemi, ale nemůžu si za nic na světě vzpomenout, kde jsem ji nechal... Všichni okolo střílejí jako blázni, jen já si můžu tak zakřesat akorát víte čím... Skautíkama... Bože, jak já bych střílel..." Nový rok: "To je ale bordel. Všichni střílejí jako o život, jen ten jeden debil sedí u okna a čumí na ty ostatní!" Pánbůh: "To je paráda... Zase Nový rok... Silvestr jako vyšitý... Všichni se radují... Jen tam ten jeden moula sedí a tváří se jako kakabus? Co se mu stalo? Já se z toho snad zvencnu a udělám zázrak!" Zápalka: "Holky. Je mi nějak divně... Asi na mne jde druhá míza... Bez krabičky... Bez škrtátka. Jdeme na to... Bude Silvestr. Bude to paráda..." Hasič: "To je zase Nový rok, nějaký debil zapálil krabici s rachejtlemi v baráku!" Pánbůh: "Sakra, že by omyl? Co jsem to chtěl? Napovědět tomu člověku, kde má tu krabici, nebo zapálit ty petardy? No jo... Nějak mi to nezapaluje... To budou ta léta... Tak tu máme zase Nový rok, není to paráda? Co lidičky? Milujte se a množte se... Tak se mějte. A abych nezapomněl! Nehřešte... Jinak... To jste ještě neviděli ten pořádný ohňostroj. Bez zapalovačů a bez zápalek. Tak si dávejte pořádného majzla!"

- 30 -


Pavel Šimík

Novoroční přání Rok s rokem se znovu sešel a když jsem Tě potřebovala, Ty jsi nikdy na mé zavolání nešel. Já vím, že nejsi žádný ratlík, mimochodem, ten náš nám v polovině roku pošel. Víš, chtěla bych Ti k Novému roku poslat toto přání, hodně zdraví a štěstí. Abys ho měl aspoň jako náš pes, který teď někde štěká na Nebeské báni. Neříkej mi, že jsem mrcha. Přála jsem Ti po celý rok, jakož na rok Nový, vždy jen plno štěstí a zdraví. Kašlala jsem na to, žes mi chodil za jinou a mou zahrádku nechal zarůst travinou. Abys věděl, Ty prevíte jeden, chodil mi sem kosit soused jeden. A sekačku měl náramnou. Když už Ti na Vánoce nezaskočila v krku kost, přeji Ti dlouhá léta pro radost. A kdybys na mne vzpomenul jen čistě náhodou, odejdi v pokoji a zapomeň na mne, když už jsi chodil po celý rok za jinou. Ty jeden prevíte zatracená, tomu mému novému nesaháš ani po kolena. A ten svůj bagr si strč někam. Chodím teď za jiným a Tobě posílám jen svůj děkan. Tak se měj, Ty můj kvítku medovej. Sakra, vůbec se mi to nerýmuje. Vidíš co děláš? Jen co si na Tebe vzpomenu, nic mi v té hlavě neštymuje. Kreténe jeden blbej a pitomej...

- 31 -


Pavel Šimík

Novoroční projev Upozornění: nejedná se o žádnou propagandu a provokaci, nebo o schvalování toho nebo onoho. Všechny osoby jsou smyšlené, včetně jejich myšlenek a jakákoliv podobnost (s čímkoliv) je čistě náhodná... ***** Vážení občané, přátelé, soudruzi a soudružky, bratři a sestry, rok se s rokem opět sešel a my stojíme před dalším milníkem v našem životě. Mnoho jsme toho udělali a ještě mnoho toho zbývá udělat. Doba není lehká a přiznejme si, kdy byla. Musíme... *) Zdá se, že se vyskytla malá chybička v úvodu mého projevu... Tak tedy, Vážení občané, ale opravdu musím apelovat na vaše sebevědomí, osobní statečnost a vašeho bojovného ducha. Nepolevujte ve svém boji za lepší zítřky a lepší společnost! *) Ale teď opravdu nevím, odkud mám tenhle papír... Že by z jiné doby? Krátce a jasně. Do Evropy se dostaneme. Náš zápas o naše místo na slunci vyhrajeme... *) Ale... To přece... No vidíte to? Slyšíte to? To jsou přece samé... Přejí vám mnoho zdraví, úspěchů ve vašem osobním životě a ve vaší práci a splnění vašich přání a předsevzetí v těžkém úsilí za budování lepších zítřků a sociálních jistot... *) No myslím, že budu raději končit... Mějte se a tužte se... S pánembohem... Raději už půjdu... ***** Poznámka: slova (věty) označená * (hvězdičkou) jsou pouze v mysli (hlavě) toho nebo onoho promlouvajícího a ostatní, mimo něj je neslyší.

- 32 -


Pavel Šimík

On a ona po 20-ti letech Jednou tak oba leží spolu večer v posteli a ani jeden z nich ne a ne usnout. Ona se nervózně vrtí na své polovině postele a neví co by. On civí do stropu a myslí na svou sličnou a o deset let mladší bokovku. Svou zákonitou manželku takřka nevnímá... ***** Ona: "Miláčku?" On: "Co zas." Ona: "Spíš?" On: "Nespím, co chceš? Jestli mi dáš pokoj, možná usnu." Ona: "Nemáš na něco chuť?" On: "Na co? Pivo jsem si už dal." Ona: "Ale miláčku, už dlouho jsme se neměli rádi." On: "Vždyť víš, že tě mám rád." Ona: "Nevím." On: "Jak to, že nevíš?" Ona: "Kdysi jsme se milovali každou chvíli, až nám sousedé bouchali na stěny. A dneska? Beztak myslíš na tu hezkou instruktorku z posilovny. Stejně tam chodíš jen kvůli ní." On: "Ale... Když ti to neudělám dvakrát do týdne, hned si myslíš, že mám jinou..." Ona: "No tak miláčku..." On: "Co zas? Žádnou milenku nemám." Ona: "Tak pojď, hupsnem na to. Ať se sousedi vztečou. Žijeme jen jednou... Mám hezkou košilku a nemám kalhotky..." On: "No a co? Bolí mě hlava..." Ona: "Ale u piva, když jsi se díval na televizi, tak to tě nebolela. Beztak sis to dělal dneska sám." On: "Co jako? Nejsem úchyl." Ona: "No tak, řekni mi něco hezkého..." On: "Co jako?" Ona: "No třeba... Miluji tě... Jsi moje nejdražší... Nemůžu bez tebe žít..." On: "No tak dobře. Mám tě rád. Jsi moje jednička a žilo by se mi bez tebe těžko, stačí?" Ona: "Ale miláčku... Nenech se prosit. Rozsvítím jo? Ať na sebe vidíme." On: "Hele nech toho. Tvůj obličej znám jako své boty. Nejsi žádná Claudia Schifer..." Ona: "Ty mě chceš nasrat!" On: "Nechci. Dneska na to nemám náladu." Ona: "Jestli mě nepotěšíš, řeknu té krávě z posilovny, jakej jsi vůl!" - 33 -


Pavel Šimík

On: "A proč by mě to mělo zajímat?" Ona: "Slyšela jsem různé pomluvy a taky jsem vás dva viděla. Tokal jsi, jako by ti bylo dvacet. Prasáku jeden. Co na ní vidíš? Co má co já nemám?" On: "Nemá za sebou tolik křížků..." Ona: "Copak jsem stará kráva... No tak ty bejku, ukaž, co v tobě je!" On: "Víš co, ty stará krávo, otoč se ke mně zády a zhasni, ať se na tebe nemusím dívat." Ona: "Ty můj miláčku, já jsem věděla, že mě nenecháš jen tak." On: "Kdo tu říkal něco o hraní? Jde se spát a basta. A jestli ještě něco kecneš, jdu do lednice pro další pivo a budu spát u televize v obýváku. Kup si Robertka!" Ona: "Ty jsi teda sprostej! Abys věděl, toho jsem si koupila už dávno, protože se k ničemu nemáš. Došly mu zase baterky. A taky se o mě, starou škatuli, zajímá jeden chlap z práce. Vypadá to, že by si dal říct. Víš ty co? Jdi si za tou svou Lady z posilovny, já si sem pozvu toho svého donchuána a uvidíme, kdo z vás dvou bude lepší!" On: "Pro mě za mě..." Ona: "S tebou to nic nedělá?" On: "A co jako?" Ona: "Ty nežárlíš?" On: "A na co?" Ona: "Přiznám se ti, že ti chci zahnout a ty nic. Co jsi to za chlapa?" On: "S tebou je to jako když na sebe vlítnou dva Eskymáci na Severním Pólu. Taky musí dávat pozor, aby náhodou neumrzli..." Ona: "Co tím chceš říct?" On: "Žes přitom jako ledová královna. Kdybych měl u sebe nafukovací pannu, vyšlo by to nastejno." Ona: "Ty sviňáku! Maminka mi říkala, že si tě nemám brát..." On: "A kdo tě nutil?" Ona: "Kdo mi sliboval perfektní manželství?" On: "A potom, že nejsi kráva!" Ona: "Proč jako?" On: "Protože všemu uvěříš..." Ona: "Když mi bylo dvacet, to jsem ti byla dobrá!" On: "Víš ty co? Hupsnem na to, aspoň potom usnu a budu mít pokoj." Ona: "Nic takového... Právě mě přešla chuť. Udělej si to sám, jdu vyměnit Robertkovi baterky. Měj se!" On: "Kam jdeš?" Ona: "Do obýváku. Otevřu si šampus, pustím si nějakou kazetu a popovídám si se svým - 34 -


Pavel Šimík

přítelem na baterie. Když má šťávu, alespoň maká, neodmlouvá a nenafukuje se!" On: "To je život. Nemůžu spát. Stará spí v obýváku u televize a mě zase přepadla žízeň..."

- 35 -


Pavel Šimík

Pivní strana Dcerka: „Mami, co jsou to ty volby?“ Matka: „To je celostátní akce, dceruško. Lidé se na základě nezajištěných slibů a falešných nadějí rozhodují, které straně dají svůj hlas. Ta strana, která dokáže obalamutit více voličů a naslibovat hory a doly, ta pak vyhraje.“ Dcerka: „A co se bude dít potom, mami?“ Matka: „Potom? Pak se bude sestavovat poměr a počet křesel v Parlamentu, budou se vytvářet a rušit koalice, a když se konečně dohodnou, zvolí se premiér, který potom sestaví vládu, aby byli všichni spokojení. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“ Dcerka: „A budeme se potom mít líp, jak říkal taťka v hospodě?“ Matka: „To nevím... A co ještě táta říkal?“ Dcerka: „Že bude volit komunisty... Ale že to nemám nikomu říkat, jenom tobě.“ Matka: „A nevíš, kolik piv měl vypito?“ Dcerka: „To ne, ale taky říkal, že na nás kdysi komunisti šili boudu. A teď že nám všem šijou jeden velký cirkusový stan...“ Matka: „Táta měl být politikem. Taky toho nakecá, naslibuje a skutek utek.“ Dcerka: „Víš, mami. Táta chce založit novou stranu!“ Matka: „Jakou, proboha?“ Dcerka: „Že prý tu máme malou stranu, velkou stranu, ale nemáme žádnou pivní stranu.“ Matka: „A jaký budou mít volební program?“ Dcerka: „Za pivo levnější. Za pivní politiku bez válek, bohatství a chudoby. A diplomacii nevměšování se. Každý bude mít svůj pivní tácek.“ Matka: „A dcerunko, jak náš otec vlastně vypadal, když ti to všechno říkal?“ Dcerka: „Jako ředitel zeměkoule, maminko.“ Matka: „Tak to aby si taky založil novou víru, když bude také pánbůh.“ Dcerka: „Říkal, že ho osvítili všichni svatí!“ Matka: „To, že ožraly chrání anděle strážní, to jsem věděla, ale že se sám nejvyšší montuje do politiky, to jsem netušila. Tak se dcerko připrav na velkou změnu, náš táta bude nejspíš premiérem a zástupcem nejvyššího zároveň. Jen netuším, co na to řekne opozice.“ Dcerka: „Táta taky říkal, že se z toho všichni čerti poserou a obrátí se na víru. Konec světa potom nebude potřeba a to bude také nejvyšší výhra jeho pivní strany. Dobro zvítězí nad zlem a pravda nad lží a nenávistí...“ Matka: „Škoda, že není náš taťka také spisovatelem...“ Dcerka: „Ne, mami...“ Matka: „Chvála bohu!“ Dcerka: „Táta říkal, že dost bylo slov. Dost bylo řečí. Dost bylo planých slibů. Že je čas činu. Že je čas změnit myšlení lidí a svět samotný.“ - 36 -


Pavel Šimík

Matka: „A co udělal potom?“ Dcerka: „Objednal si další pivo a šel se vyčůrat.“ Matka: „A co na to ostatní v hospodě?“ Dcerka: „Zvolili si ho za předsedu. Jen se nemůžou shodnout na tom, zda-li budou kandidovat do parlamentu, nebo do senátu a kdo bude potom prezidentem.“ Matka: „Tak to vidíš, dcero. Táta se nám sere do politiky. Podporuje pivovary a ochmelky a na nás kašle. Co ti ještě řekl?“ Dcerka: „Asi se taky stal milovníkem zvířat!“ Matka: „A proč jako?“ Dcerka: „Říkal, že pokud se všechno posere, koupí si štěně a nevyleze z domu.“

- 37 -


Pavel Šimík

Pohádka – nepohádka Za devatero horami, devatero řekami a devatero lesy, žila byla jedna máma se synem na krku. Ale nebyl to obyčejný hloupý Honza. Byl to Honza vychytralý. Měl pod čepicí. A i když tam měl ..., matka jej vždy chválila. Jen jedno se jí nikdy nepodařilo, oženit ho. A tak čas utíkal a utíkal a utíkal... ***** Matka: "Milý Honzo, budeš muset do světa. Máš pod čepicí a vysedáváním za pecí ti štěstí nepřinese. Nic naplat, budeš si muset najít nějakou nevěstu." Honza: "Ale mámo... Co vás to napadlo? Na stará kolena? Já a ženit se. Pcha! To dřív naprší a uschne." Matka: "Jen aby tobě něco neuschlo, ty lenochu jeden! Jiný by v tvých letech..." Honza: "No co, mámo, co mi řeknete? Jsem pecivál, no a? Co mi tu schází?" Matka: "Já tu přece, milý Honzo, pořád nebudu. Jednou umřu..." Honza: "Vy chcete umírat, maminko? Zase? Že vás to pořád baví?" Matka: "Tak co s tebou mám dělat? Pořád se válíš za pecí. Sice jsi chytrý, ale co z toho?" Honza: "Když jinak nedáte. Kdo to má pořád poslouchat..." Matka: "No vidíš, Honzo. Konečně jsi se rozhýbal. Půjdeš do světa na zkušenou, třeba potkáš nějakou nevěstu. Zamiluješ se a..." Honza: "Ale matko, nežijeme přece v pohádce." Matka: "A kde tedy podle tebe žijeme?" Honza: "No přece v... Však víte, kde žijeme... To přece ví každý! Každého hned napadne, že když tu vysedáváme za pecí, nic neděláme, máme se dobře a je o nás postaráno... No, ne? Každý to musí vědět!" Matka: "Jak myslíš, chlapče. Napekla jsem ti buchty." Honza: "Na co?" Matka: "Co kdybys potkal hodného dědečka?" Honza: "Aby mi splnil tři přání? Ale matko, dědkové sedí dávno v domovech důchodců! Venku by si uhnali leda vlka. To jsou ale nápady. Ale buchty se hodí, díky..." Matka: "Tak nezapomeň, odkud jsi přišel, nepovyšuj se, nekraď, nedělej nepravosti a buď plný dobroty. Neudělej nám ostudu, Honzo. Co by si o nás lidé pomysleli?" Honza: "Nebojte se matko, ostudu vám neudělám. Mám přece pod čepicí." Matka: "No právě..." ***** A tak se milý Honza vydal do světa. Kráčel cestou a necestou. Bloudil hlubokými hvozdy a lesy, kde byl dostatek zvěře. Spal pod širou noční oblohou a koukal se před usnutím na hvězdy. Kdesi houkala sova a chrastili noční živočichové. Nebo to snad byli skřítkové a víly? Kdo ví? ***** - 38 -


Pavel Šimík

Honza: "Sakra, to je ale noc! Jeden by myslel, že se dá krájet. A je taková zima. Za pecí bylo líp, že já osel jsem se dal ukecat. Matka by pořád jenom umírala..." Dědek: "Herdek, to jsem se ale lek! Sakra, Honzo, proč neležíš za pecí? Co děláš tady v lese?" Honza: "Ale, matka mě vyhnala do světa za poznáním. Prý se doma ani neožením. Co vy tu děláte, dědo? Vyděsil jste mě k smrti. Skoro jsem si nadělal do gatí." Dědek: "To já taky, Honzo. Možná, že už tam budu něco mít. Jdeš na zkušenou, říkáš?" Honza: "Na zkušenou. Vy jste kouzelný děda?" Dědek: "Co tě nemá! Dneska ti splní všechna přání každá spořitelna. Co já, dědek nad hrobem? A buchty máš?" Honza: "K čemu? Když neplníte žádná přání?" Dědek: "Kouzelný sice nejsem, ale vím, kde se co šustne." Honza: "Vážně?" Dědek: "Na mou duši! Utekl jsem z domova důchodců. Byla tam děsná nuda. Chcípl tam pes." Honza: "Co víte? Když mi to povíte, dám vám buchtu..." Dědek: "Kdepak, já nejsem zdejší. Za buchtu se ti dneska nikdo nepřetrhne." Honza: "A co byste chtěl?" Dědek: "Buď tvrdou měnu, nebo všechny buchty." Honza: "Vy jste ale vydřiduch, že se nestydíte!" Dědek: "Já? Žijeme v tržním hospodářství. Proč já? Proč bych se měl stydět právě já? Já se jen přizpůsobuji novým podmínkám, abych nechcípnul hlady!" Honza: "Tak ven s tím. Buchty jsou vaše, ale nejdřív ty zprávy." Dědek: "V tom zámku na kopci žije jedna mladá holka. Zámek vrátili jejímu otci a on teď, když má holka věno, hledá vhodného ženicha..." Honza: "No jo, ale já nic nemám. A když je ona teď tou zámeckou paní?" Dědek: "Nevěš hlavu, milý brachu. Kus odtud žije sedm horníků. Pořád mají žízeň, ale když jim dáš něco dobrého, snad ti nakopou trochu toho stříbra." Honza: "A kde mám vzít chlast, dědo?" Dědek: "Pár kroků odtud na mýtině bydlí baba Jaga. Pálí tam slivovici, když na ni budeš hodný a ukecáš ji, snad ti něco dá!" Honza: "Jen tak? Pro mé hezké oči?" Dědek: "Na to vem jed. Je pořád sama. Nikdo ji nepohladí. A tys ještě mladý a nezkušený..." Honza: "Dědku, víte vy, co vůbec po mně chcete?" Dědek: "Vím, ale nikdo v okolí slivovici nepálí a ti horníci po ní jdou jako pes po špeku..." Honza: "Tady máte dědo ty buchty. Já se jdu obětovat. Sežerte si je. Ať vám přijdou vhod." Dědek: "To se neboj, Honzo. A tuž se, bába je už stará, vypelichaná, plesnivá a ošklivá." - 39 -


Pavel Šimík

Honza: "Máte pro mě ještě nějakou radu?" Dědek: "Neohlížej se a jdi stále vpřed. Kolem rejdí nenechavé jezinky a zbloudilé víly, mohly by tě svézt z cesty. Pamatuj, Baba Jaga, slivovice, horníci a lepá děva, jinak to nejde!" Honza: "Tak díky za radu. A kam půjdete, takhle v noci?" Dědek: "O mně se neboj, Honzo a pospíchej. Noc je ještě mladá..." ***** Dědek zmizel ve tmě noci a milý Honza se celý roztřesený vydal za babou Jagou. Vylezl na statnou jedli, aby se porozhlédl, v kterou stranu má jít, kde uvidí ono vábivé světélko. Vydal se za ním a za vůní slivovice. Víly a jezinky ostrouhaly mrkvičku. Marně jej vábily svými těly. Honza byl otrlý a jen tak jej něco nepřekvapilo. Ale padla kosa na kámen. A nepomohlo mu ani to, že měl pod čepicí. ***** Baba: "Koho nám pak sem čerti nesou?" Honza: "To jsem já, chytrý Honza. Posílá mě za vámi dědek, který utekl z domu důchodců." Baba: "Ale copak? Co bys rád, človíčku?" Honza: "Slivovici, milá babo. Dědek mi řekl, že když vás potěším, třeba jen slůvkem hřejivým, dáte mi trochu té ohnivé vody, kterou vaříte v kotli." Baba: "A to bys byl z laciného kraje!" Honza: "Udělám, co budete chtít. Matka mě poslala do světa na zkušenou. Dědek mi sežral všechny buchty a poslal mě za vámi. Co mám dělat, milá babo?" Baba: "Ráno je daleko, Honzo. Stačí, když mi budeš dělat společnost a řekneš mi, jaký je kurs akcií na Pražské burze. To se mi vždycky zvedne tlak a mám pocit, že se rozletím jako stará rachejtle!" Honza: "Tak jo, babi, když nechcete nic jiného? Ale kurzy tam padají jako pokácené stromy! Je to špatné, milá Jago, horší než v pátek třináctého..." Baba: "Mě už jen tak něco neporazí, Honzo. Říkáš, že kurzy akcií šly dolů? Co dělá index pé ix padesát?" Honza: "Být váma, tak to všechno co mám, někomu střelím!" Baba: "A co mi pak zbude? Domek na kuří nožce a staré létající koště. To abych si na stará kolena zařídila cestovní kancelář..." Honza: "Tak co, babi? Kolik mi toho dáte?" Baba: "A pro koho to máš?" Honza: "Pro sedm žíznivých horníků?" Baba: "Pro ty tuneláře?" Honza: "Jaké tuneláře?" Baba: "Pořád někde těží zlato, stříbro a drahé kamení. Kdyby si je vydolovali poctivou prací, ale oni kradou jako straky!" Honza: "Tak co bude, babo Jago? Za chvíli začne svítat a mě ještě čeká daleká cesta. Tunely - 40 -


Pavel Šimík

netunely, já potřebuju stříbro pro toho zbohatlíka se zámkem na kopci, který má sličnou dceru. Dědek mi řekl, že by to byla pro mne dobrá partie." Baba: "To máš jedno, Honzo. Zloděj jako zloděj. Takže zámek říkáš? Co takhle nějaká procenta?" Honza: "Už i vy, babo Jago?" Baba: "A cos myslel? Tělo mi už tak neslouží, tak jsem se dala na podnikání. Ber nebo nech být, záleží na tobě!" Honza: "Tak jo, ale proč ty horníky rovnou neopijete a neoberete je o to zlato, stříbro a drahé kamení?" Baba: "Protože jsou zvyklí a pijí jako duhy." Honza: "A odkud jsou, smím-li se zeptat." Baba: "Z Ukrajiny, milý Honzo. Ty neopiješ ani rohlíkem, natož slivovicí. Stoličnaja, to je jiné kafe, ale kde tu vodku vzít?" Honza: "Víte co, babo Jago? Až budu zámeckým pánem, koupím vám ji celý vagón. Raději vlak. A v cisternách, aby jste z toho taky něco měla. Když už nějaký kšeft, tak ve velkém!" Baba: "Je vidět, Honzo, že máš pod čepicí. Ty se ve světě jen tak neztratíš." ***** A tak milý Honza vyfasoval padesát litrů prvotřídní slivovice a vydal se za lopotícími se horníky. ***** Horník: "Co tu chceš?" Honza: "Jsem chytrý Honza. Nesu vám pití. Baba Jaga říkala, že mi nakopete nějaké to stříbro." Horník: "Za slivovici?" Honza: "Prý po ní jedete jako pes po špeku." Horník: "Po slivovici?" Honza: "Vodka nět!" Horník: "Za slivovici drahé kovy? Kdes to viděl, Honzo." Honza: "No tak, co vám to udělá. Budete to mít jako fušku. Trochu toho stříbra, zlata a drahého kamení. Mám tu padesát litrů prvotřídní slivovice." Horník: "Padesát litrů?" Honza: "Kde jsou ostatní bratři?" Horník: "Jak víš, že jsme bratři?" Honza: "Baba Jaga mi to řekla. Pocházíte prý až z Ukrajiny." Horník: "To ti taky řekla? Té slivovice je málo..." Honza: "Padesát litrů je málo?" Horník: "Byla amnestie. Bylo nás pět, ale dva z nás se vrátili. Z basy. Takže ještě dvacet litrů, - 41 -


Pavel Šimík

nebo nic. Udělej si to, jak chceš." Honza: "Ale no tak. Baba Jaga prodala dům na kuří nožce a odletěla i s koštětem založit cestovní kancelář. Bude prý létat až do Egypta. Na Kanáry, do Ameriky a kdoví kam ještě." Horník: "Takže už i ona se dala na podnikání?" Honza: "Kilo za litr, co vy na to?" Horník: "Jedna ku jedné? Vyloučeno!" Honza: "No tak... Co vám to udělá? Trochu práce navíc? Jste úderníci, nebo ne?" Horník: "Kdepak. Doba pokročila. Pětiletky už dávno skončily. Za litr slivovice sedm deka stříbra. Ber nebo nech být!" Honza: "To už jsem někde slyšel. Dobře tedy, ať je po vašem." ***** A tak se náš Honza po dlouhé a strastiplné cestě ocitl u zámku na kopci. Vešel branou na nádvoří a rozhlížel se kolem sebe, neuvidí-li náhodou onu sličnou a vdavku chtivou děvu. ***** Děva: "Co tu chceš, trhane?" Honza: "Tebe!" Děva: "Spadl jsi z Měsíce? Co máš? Co mi nabídneš?" Honza: "Mám pětatřicet kilo čistého stříbra!" Děva: "Nekecej... Kde bys ho vzal, leda tak ukradl..." Honza: "Myslel jsem si, že když jsi tak pěkná, budeš i milá a chytrá, ale spletl jsem se. Asi půjdu a své stříbro uložím do tvrdé zahraniční měny." Děva: "Ale Honzo? Kam bys spěchal? Nějak se přece dohodneme! Co říkáš?" Honza: "Mám pod čepicí, mě jen tak nepřečůráš, lepá děvo." Děva: "Ale Honzo? Proč bych tě měla přečůrat? Nech si své stříbro. Vezmeme se a založíme spolu společnost s ručeným omezeným. Dáme se na obchody a ty mi budeš ručit svým stříbrem. Kdyby něco, vytáhneš nás z bryndy." Honza: "Máte přece tuhle nemovitost a peníze, které jste zdědili. Copak nemáš velké věno?" Děva: "Mám, ale musím myslet taky na zadní kolečka. A tys junák statný, leccos zastaneš. Možná, že i něco ode mne dostaneš, když budeš na mně hodný. Co ty na to?" Honza: "Uvidíme, nejlépe bude, když spolu sepíšeme předmanželskou smlouvu. Jistota je jistota. Nic se nemá uspěchat..." Děva: "Honzo, Honzo! A já myslela, že mi důvěřuješ. Že ses do mne zamiloval a nemůžeš beze mne být... Asi jsem se mýlila, budu se muset poohlédnout po někom jiném, hezčím, bohatším, lepším, kdo mě bude mít doopravdy, ale doopravdy rád!" Honza: "Tak jo. Za pecí je taky dobře. Já se pro tebe nepřetrhnu a stříbro mi zůstane. Bez smlouvy a bez eseročka." Děva: "Rozmysli si to, Honzo!" - 42 -


Pavel Šimík

Honza: "Kdepak! Škoda jen těch buchet. No nic, sličná a lepá děvo. Půjdu zase o kus dál, třeba narazím na nějakou chudou dívku, která bude máchat prádlo u potoka. Panské maníry nejsou nic pro mně. Sbohem a šáteček!" Děva: "Honzo, Honzíčku... No tak zůstaň, přece! Miluješ mě?" Honza: "Už ne. Musím jít, lepá děvo. Tvé vnady jsou přímo smrtící!" Děva: "Ale Honzo, přece mi nedáš košem?" Honza: "Kdepak, už jsem se rozhodl. Abys neřekla, nechám ti tu kilo stříbra." Děva: "Jenom kilo? Vždyť je to, jako by ptáček upustil... Za letu..." Honza: "Musí ti to stačit, tak se měj." Děva: "Tak si jdi, kreténe jeden! Neubude... Však já si někoho najdu a ty spláčeš nad výdělkem. Berní úřad na tebe! Že já nešťastná jsem si nevzala toho poďobaného Pištu ze Slovenska! No co? Nějak bylo a nějak bude. Nějakého kořena si vždycky najdu. Honzo, Honzo, ty hlavo jedna dubová..." ***** A to je konec pohádky. Chytrý Honza se vydal dál do světa. Snad si tam našel tu svou pradlenku a oženil se s ní. Měli spolu kupu dětí, devizové konto a vilku někde na předměstí s bazénem a tenisovým kurtem. A když ne? Třeba zůstal za pecí a sní si svůj sen o lepé děvě, která není jen na peníze, ale žije z čisté lásky. Že je to jenom pohádka, milé děti? Jo, máte pravdu. Láska nemůže zvítězit nad lží a nenávistí. Leda v nějaké pohádce. To ano...

- 43 -


Pavel Šimík

Pohádka z mechu a kapradí Jednoho dne se Křemílek a Vochomůrka probudili do překrásného rána. Sluníčko hřálo o sto šest a neposedný větřík tiše pofukoval za okny jejich domečku. ***** Vochomůrka: "To je ale dneska hezky, že Křemílku." Křemílek: "To máš pravdu, Vochomůrko. Dneska je opravdu krásný den. Ráno jako obrázek, co budeme dělat, Vochomůrko?" Vochomůrka: "Dneska bych nejraději zůstal v Chaloupce, jsem nějaký rozlámaný." Křemílek: "Neříkej, Vochomůrko? Co se ti stalo? Ofoukl tě snad větříček?" Vochomůrka: "Kdepak větříček. To byl vichr. Hotová studená fronta." Křemílek: "Nemám zajít pro doktora? Co když budeš stonat celý den?" Vochomůrka: "Co tě nemá, Křemílku. Stačí, když mi uvaříš silný šípkový čaj." Křemílek: "A kde mám dneska vzít šípky? Copak jsem ti před zimou neříkal, abychom je usušili do zásoby? Jednou se nám budou hodit." Vochomůrka: "Ale Křemílku, copak jsem měl tušení, že nastydnu? Blbej severák..." Křemílek: "Severák to byl?" Vochomůrka: "Jo, severák, silný severní vítr, který foukal skrze okluzní frontu!" Křemílek: "Neříkej..." Vochomůrka: "Ba jo!" Křemílek: "A kdo ti to řekl?" Vochomůrka: "Naše pilná včelička. Dala se na počasí, když už je u toho letectva." Křemílek: "Není to tajná informace?" Vochomůrka: "Není, a i kdyby, co na tom sejde?" Křemílek: "Poslyš, Vochomůrko. Už jsi někdy myslel na to, že bychom se dali taky do armády?" Vochomůrka: "A co bychom tam dělali? Kdo by nás chtěl?" Křemílek: "No, kdo? Někdo by se už našel..." Vochomůrka: "Vždyť nemáme žádné zbraně! Naše včelka má alespoň žihadlo. Co máš ty?" Křemílek: "No, já?" Vochomůrka: "Půjčíme si kanón od pana Žaluda, který roste na dubu kus od palouku." Křemílek: "Co s jedním kanónem? Přiletí sršni a bude po armádě..." Vochomůrka: "Máš pravdu, ale stejně, Křemílku, když tak ležím za pecí v té naší chaloupce v mechu a kapradí, pořád mám takový divný pocit, že nic neděláme pro naší vlastní bezpečnost." Křemílek: "A proti komu bys chtěl bojovat? Mravenci nás nechávají na pokoji. Včely a sršní - 44 -


Pavel Šimík

taky a pokud jde o brouky, starají se o sebe. Víš co? Nech si o tom zdát sladký sen a vrať se do reality, Vochomůrko. Prostě na to nemáme a basta! Chaloupku si musíme ubránit sami, takže vylez z té postele a hybaj ven na palouček. Ve zdravém těle zdravý duch!" Vochomůrka: "Víš, Křemílku... A nemohl bys mi dát modrou knížku?" Křemílek: "Proč jako? Zdá se ti, že jsi neschopný služby?" Vochomůrka: "Já jen tak... Když mě se tak krásně lenoší!"

- 45 -


Pavel Šimík

Práce Milí přátelé, na každého z nás může dolehnout problém nezaměstnanosti, respektive ztráta zaměstnání a sociálních jistot. I já jsem nezaměstnaný. Nemám se čím chlubit, samozřejmě, ale musíme brát život tak jak běží a z každé špatné zkušenosti vzít jen to dobré. Jinak bychom se dozajista zbláznili. Znáte to: "Jednou jsme dole a jednou nahoře..." ***** Nezaměstnaný: "Dobrý den, jsem tady správně na Úřadu práce?" Úředník: "Samozřejmě, dobrý den!" Nezaměstnaný: "Nemám práci a tak jsem tady. Můžete mi nějak pomoci?" Úředník: "Zajisté, od toho jsme tady. Nejdříve musíte vyplnit žádost o zařazení do evidence." Nezaměstnaný: "Žádost, říkáte?" Úředník: "Ano, žádost. Dneska bez žádosti nic nevyřídíte. Vyplníte mi vaše osobní údaje, posledního zaměstnavatele nebo práci, kterou jste vykonával, třeba jako soukromník..." Nezaměstnaný: "Ano..." Úředník: "Tak se podíváme... Ano, máte to všechno... Nejste náhodou invalidní důchodce, nebo nemáte ZPS?" Nezaměstnaný: "Co to je?" Úředník: "Co jako?" Nezaměstnaný: "ZPS." Úředník: "Nebojte se, to není nadávka, ale zkratka po zdravotně postižené spoluobčany." Nezaměstnaný: "Jak postižené?" Úředník: "No třeba, když byste byl neslyšící, slepý nebo měl pohybové problémy a tak dále." Nezaměstnaný: "Jaké pohybové problémy?" Úředník: "Prostě byste se třeba nemohl hýbat." Nezaměstnaný: "Hýbat?" Úředník: "Ano, třeba byste byl po mrtvici." Nezaměstnaný: "Po mrtvici?" Úředník: "To je jedno. Tady nežádáte o invalidní důchod, pane. Tady žádáte o zprostředkování zaměstnání a v případě, že jej nemůžeme pro vás sehnat, vyplatíme vám podporu v nezaměstnanosti." Nezaměstnaný: "Podporu?" Úředník: "Ano, něco jak peněžní dávky. Sociální podporu. Ale jen na šest měsíců. Práci si musíte shánět sám, my vám můžeme jen pomoci ji zprostředkovat. Nebo vám poskytnout rekvalifikaci?" Nezaměstnaný: "Rekfa... co?" Úředník: "Přeškolení. Aby jste mohl vykonávat jiné zaměstnání, než jste měl doposud." - 46 -


Pavel Šimík

Nezaměstnaný: "Aha, rozumím. A ty peníze dostanu hned? Na ruku?" Úředník: "Ne, budou vám vypláceny pozpátku. Dostanete šekovou poukázku a tu si vyberete na poště." Nezaměstnaný: "Na které poště?" Úředník: "To je jedno!" Nezaměstnaný: "A co musím jako dělat, abych ty peníze dostal?" Úředník: "Chodit sem vždy ve smluvený den a spolupracovat." Nezaměstnaný: "Spolupracovat?" Úředník: "Být aktivní při hledání zaměstnání..." Nezaměstnaný: "V pořádku. Poslyšte a co tu děláte vy?" Úředník: "Pomáhám nezaměstnaným při vypisování žádostí a smluv..." Nezaměstnaný: "A nemohl bych vám třeba dělat tiskového mluvčího?" Úředník: "Já jsem placený od toho, abych odpovídal na vaše otázky. Nepotřebuji dalšího zprostředkovatele. Tak chcete podat tu žádost, nebo ne? Chcete si najít s naší pomocí práci?" Nezaměstnaný: "Dobře. A nemusím kupovat žádné kolky?" Úředník: "Na co kolky?" Nezaměstnaný: "No, přece k žádosti se dávají kolky." Úředník: "Ne! K téhle ne... Ještě něco?" Nezaměstnaný: "A můžu si vybrat práci kterou chci?" Úředník: "Samozřejmě. Nejlépe takovou, na kterou budete mít kvalifikaci a předpoklady." Nezaměstnaný: "Vážně jakoukoliv práci?" Úředník: "Ano, jakou budete chtít." Nezaměstnaný: "A co vaši práci?" Úředník: "A co bych měl dělat jako já? Jít se pást?" Nezaměstnaný: "Vy byste mohl brát tu mou podporu. Tak co? Souhlasíte?" Úředník: "Vy jste se asi zbláznil!" Nezaměstnaný: "Já ne! Vy tvrdíte, že můžu dělat, co budu chtít!" Úředník: "To ano, ale..." Nezaměstnaný: "V tom případě lžete!" Úředník: "Poslyšte..." Nezaměstnaný: "Já chci dělat vaši práci!" Úředník: "To není možné!" Nezaměstnaný: "Proč by to nebylo možné?" Úředník: "Musíte se rekvalifikovat!"

- 47 -


Pavel Šimík

Nezaměstnaný: "A pak mi ji dáte?" Úředník: "Práci?" Nezaměstnaný: "Ano, když se rekvalifikuji, pak mi tu práci dáte?" Úředník: "Mou práci?" Nezaměstnaný: "Ano!" Úředník: "Víte co? Klidně se sem posaďte a dělejte si co chcete..." Nezaměstnaný: "A co budete dělat vy?" Úředník: "Budu si hledat jinou práci." Nezaměstnaný: "Opravdu? A nemohl bych vám v tom nějak pomoci?" Úředník: "A v čem?" Nezaměstnaný: "V hledání práce. Když už jsem tady. Ať tu zbůhdarma nesedím? Co vy na to? Co byste rád dělal? Co by vás bavilo? Jakou práci byste chtěl?"

- 48 -


Pavel Šimík

Předvolební agitace Kandidát: „Dobrý den, Vážení občané. Jak víte, sešli jsme se zde proto, abychom si promluvili o nastávajících volbách, které jsou jak se říká na spadnutí... Doba je zlá, volební sliby se neplní a nikdy neplnily. Politici vám lžou do očí a myslí si, že žerete seno a necháte se opít rohlíkem.“ Volič 1: „Proč bychom potom měli volit, když se neplní žádný volební program?“ Kandidát: „Musíte doufat, že ho nějaká strana přece jen bude plnit. Jak se říká: Sliby, chyby. My jej v každém případě splníme do puntíku.“ Volič 2: „Jak vám máme věřit? Co když nám také vy jen mažete med kolem huby a když se dostanete ke korytu, nebudete se k ničemu znát?“ Kandidát: „Musíte nám věřit! Politici tu jsou od toho, aby vládli prostřednictvím lidu, promiňte, občanů... Jaké politiky si zvolíte, takovou budete mít vládu, parlament a senát. Takové to je a nic na tom nezměníte!“ Volič 3: „Ale kdo nám dá jistotu?“ Kandidát: „Jakou jistotu? Co máte v životě jisté? Jenom to, že zemřete. Co chcete za jistoty?“ Volič 1: „Jaký máte program?“ Kandidát: „Jsme za sociální rovnost. Za vyšší mzdy a důchody. Za vymýcení korupce. Za nižší daně. Bezplatné zdravotnictví a školství. Máme toho opravdu mnoho...“ Volič 3: „A co z toho splníte? Myslím tím, opravdu?“ Kandidát: „To víte, doba je zlá! Musíme dělat kompromisy... Uvidíme, co se dá dělat. Co byste chtěl vy konkrétně? Nižší daně? Léky zadarmo?“ Volič 3: „Aby mi chcípla tchyně...“ Kandidát: „To, bohužel, zařídit neumíme. Zázraky neděláme. To opravdu ne!“ Volič 2: „Co takhle nižší ceny v obchodě. Nižší ceny vody, elektřiny a plynu?“ Kandidát: „Uvidíme, co se dá dělat. Ale opravdu vám nic neslibuju.“ Volič 123: „Tak proč jste nás pozval? Co slibujete?“ Kandidát: „Lepší budoucnost a lepší zítřky...“ Volič 2: „Ale to už tu bylo, a jak to dopadlo?“ Kandidát: „Když budete volit naši stranu, budete mít jedno jisté.“ Volič 1: „A co to bude?“ Kandidát: „Budeme myslet na široké masy obyvatelstva. Na život bez strachu o střechu nad hlavou... O to, že ztratíte práci, nebo že onemocníte.“ Volič 3: „Právě jste řekl, že zázraky neumíte.“ Kandidát: „To ano, ale také zázraky se občas dějí. Nikdy neříkej nikdy. Prostudujte si přiložené dokumenty. Jenom s námi prožijete budoucí prosperitu. Jenom s námi bude váš život snesitelnější.“

- 49 -


Pavel Šimík

Volič 1: „Poručíte dešti, větru?“ Kandidát: „Když to bude nutné?“ Volič 3: „Zatočíte s byrokracií? Úplatky?“ Kandidát: „Pokusíme se, ale často jde o boj s větrnými mlýny. Jak víte, peníze mají moc!“ Volič 2: „A co podpora porodnosti? Rodiny?“ Kandidát: „Můžete rodit, kolik chcete. Přídavky na děti budou. Na studia také. Myslíme na všechno. Rodina je to nejhlavnější. Rodina, děti, bydlení, to je naše heslo...“ Volič 123: „A jak poznáme ten blahobyt?“ Kandidát: „Všechno poznáte. Všechno splníme. Budete se mít tak dobře, až se z toho po... Promiňte. Volby se blíží. Všichni ostatní myslí jen na své preference. Na své budoucí hlasy. My jsme jiní. Myslíme na vás. Volte nás a budeme se všichni mít dobře....“ Volič 123: „Jaké nám dáte záruky?“ Kandidát: „Na co? Až budeme u moci, pak se uvidí. Ale nejdříve nás musíte zvolit. Musíme být silní, potřebujeme mnoho hlasů. Buďme jednotní a všechny porazme. Odsuňme ostatní na smetiště dějin a pišme novou budoucnost.“ Volič 1: „Jakou?“ Kandidát: „Tu naší. Evropskou. Žijeme v Evropě. Buďme Evropané.“ Volič 2: „Jak to poznáme, že jsme dobří Evropané?“ Kandidát: „Už jimi jsme. Ale musíme být ještě lepší...“ Volič 3: „A když vás nebudeme volit?“ Kandidát: „Potom doufejte, že nás nevolil nikdo. My si pamatujeme kdo byl s námi a kdo proti. Ale to nechme být. Neotáčejte se k nám zády. Jsme tu pro vás. Jsme tu pro lidi. Naše číslo znáte. Ať žije prosperita a lepší zítřky...“

- 50 -


Pavel Šimík

Seznamka Úředník: „Dobrý den, mladý muži. Co byste chtěl?“ Adept: „Holku...“ Úředník: „Od toho jsme tady. Jaké jsou vaše představy?“ Adept: „Co je vám do toho?“ Úředník: „No tak. Nemyslím, co byste s ní dělal, mladíku. No...“ Adept: „Ano, samozřejmě.“ Úředník: „Tak, co? Jaká by měla být?“ Adept: „Dokonalá!“ Úředník: „No počkejte... Zázraky neděláme. Na to tu jsou jiné instituce. Zajděte si do kostela a od srdce se tam pomodlete, možná se něco stane a možná taky ne...“ Adept: „Ani nemožné?“ Úředník: „Ne, nejste v sedmém nebi. Tak co, jaká by měla být? Vykecejte se!“ Adept: „Měla by...“ Úředník: „No? Nestyďte se. Máme tu tenké, tlusté. Škaredé a hezké. Chytré a hloupé. Stačí si jen vybrat. Po čem vaše srdce touží.“ Adept: „Když já nevím...“ Úředník: „To je potom s vámi těžké, mladíku. Proč jste sem vlastně přišel? Jak vám máme najít holku, když nevíme, jak by měla vypadat?“ Adept: „Měla by mít...“ Úředník: „Velké...“ Adept: „To zrovna ne.“ Úředník: „Takže menší? Střední? Ještě menší? Nechcete přece jenom něco jiného?“ Adept: „Chlapa? Chraň bůh!“ Úředník: „Takže jaké?“ Adept: „Maximálně střední...“ Úředník: „Velké ne?“ Adept: „Ne!“ Úředník: „Měla by být: malá nebo velká?“ Adept: „Mrcha?“ Úředník: „Jste na sado-maso?“ Adept: „Ne... Myslíte postavu?“ Úředník: „Samozřejmě! Takže?“ Adept: „Menší...“ - 51 -


Pavel Šimík

Úředník: „Měla by být štíhlá? Tlustá?“ Adept: „Ani tak, ani tak...“ Úředník: „Plnoštíhlá?“ Adept: „Tlusté já nerad, nanejvýš plnoštíhlá...“ Úředník: „Dobře. Co oči? Nos? Pusa? Vlasy?“ Adept: „To je jedno, aby byla k světu.“ Úředník: „Neměla by být třeba blondýna?“ Adept: „Blbá?“ Úředník: „Myslíte si, že jsou blondýny na hlavu?“ Adept: „Já nevím... To tvrdíte vy!“ Úředník: „Máme na skladě také blondýnky, ale podle vašeho intelektu... No nic, tak co? Chcete blondýnu, nebo brunetu? Zrzku?“ Adept: „Brunetu...“ Úředník: „Dobře. Takže by neměla být vyloženě blbá?“ Adept: „Co s tím pořád máte? Jsem snad já také debil?“ Úředník: „My jsme seznamovací kancelář, ne psychiatrický ústav...“ Adept: „Si myslím...“ Úředník: „Pardon, mladíku. Dobře. Teď z jiného soudku. Jaké by měla mít zájmy? Máte nějaké koníčky?“ Adept: „Ne, nejsem sedlák.“ Úředník: „Zájmy.“ Adept: „Ach tak. Jako každý.“ Úředník: „Co třeba?“ Adept: „Knihy, film, hudba.“ Úředník: „Nějaké speciální?“ Adept: „Ale jděte...“ Úředník: „Měla by být náruživá? Nymfomanka?“ Adept: „To jako nadržená?“ Úředník: „Tak nějak, ale řekl jste to vy. My jsme velice diskrétní firma.“ Adept: „Raději ne. Tak normálně...“ Úředník: „Jak by měla být stará?“ Adept: „Může být mladší.“ Úředník: „Nechcete zajíčka?“ Adept: „Nejsem na zvířátka!“

- 52 -


Pavel Šimík

Úředník: „Dobře, raději změníme téma. Za jak dlouho ji chcete?“ Adept: „Co nejdřív. Můžu ji také reklamovat?“ Úředník: „Leda u Pánaboha... Ne, reklamace se nepřijímají!“ Adept: „Vůbec ne?“ Úředník: „Co chcete reklamovat? Ještě žádnou buchtu nemáte.“ Adept: „Buchtu?“ Úředník: „Holku...“ Adept: „Co to bude stát?“ Úředník: „Pokud se vezmete, nebo spolu budete žít... Sazebník je na stěně.“ Adept: „Vy jste jako peklo!“ Úředník: „Co vás nemá? Nechceme vaši duši... Co bychom s ní dělali? Peklo budete mít s ní?“ Adept: „S kým?“ Úředník: „S holkou, kterou vám vybereme!“ Adept: „Musím si ji nechat?“ Úředník: „Nejsme útulek. Nejste v televizním pořadu: *Chcete mě?*.“ Adept: „To tu máte samé potvory?“ Úředník: „Jste snad mimozemšťan? Ne, jenom ženy a dívky.“ Adept: „Aha...“ Úředník: „Tak co, plácneme si?“ Adept: „Ukážete mi její fotku?“ Úředník: „Samozřejmě... Fotku ne, ale budete vědět, že je to ona.“ Adept: „Vy už jste mi nějakou vybral?“ Úředník: „Samozřejmě, na to máme počítače.“ Adept: „A co když se mi nebude líbit? Co když bude na mě zlá? Ošklivá?“ Úředník: „Ale, prosím vás, copak neukočírujete jednu ženskou? Ženu vašich snů?“ Adept: „Říkal jste, že zázraky neděláte...“ Úředník: „To ne, ale snažíme se!“ Adept: „Jak nás dáte dohromady?“ Úředník: „Na to máme lidi. Pardon, amory. Mají luky a šípy.“ Adept: „Na co zbraně? Máte na to povolení?“ Úředník: „Ne! Adepty střílíme rovnou do srdce. Ještě nikdo si nestěžoval...“ Adept: „A bude to bolet?“ Úředník: „Jako čert. Láska přece bolí! Uvidíte, že to bude stát za to...“ Adept: „Kdy to přijde?“ - 53 -


Pavel Šimík

Úředník: „Když to budete nejméně čekat.“ Adept: „Jak dlouho to bude trvat?“ Úředník: „Někdy to trvá i celý život.“ Adept: „To je k posrání...“ Úředník: „Možná, že se z ní také... Však víte co. Každý to jinak prožívá.“ Adept: „Dobře, ať to mám za sebou. Kde to mám podepsat?“ Úředník: „No vidíte, ani to nebolelo. Zatím, tak se mějte.“ Adept: „A co když mě bude bít?“ Úředník: „Bijte ji taky.“ Adept: „Když bude pít?“ Úředník: „Pijte taky.“ Adept: „Když bude sprostá?“ Úředník: „Buďte taky.“ Adept: „Vaše rady nestojí za nic!“ Úředník: „Však vy taky...“ Adept: „Tak já už raději půjdu. Tak se mějte.“ Úředník: „Nehledejte ji! Až přijde čas, najdete se navzájem.“ Adept: „Vy jste eseročko?“ Úředník: „Ne, akciovka.“ Adept: „A vaši akcionáři? Kdo jsou?“ Úředník: „Nebe, Peklo a Ráj.“ Adept: „A kdo vás jistí?“ Úředník: „Všichni svatí. Tak už běžte, čeká na nás další adept na seznámení!“ Adept: „Je to legální?“ Úředník: „Naprosto. Všechno je legitimní a dobrovolné!“ Adept: „To se mi ulevilo.“ Úředník: „Nám taky. Další, prosím...“

- 54 -


Pavel Šimík

Smrtka a intelektuál Říká se, že jednou tam musí všichni, chudí, bohatí, zdraví a nemocní. A tak nastal čas také pro jednoho velmi vyčůraného intelektuála, který si o sobě myslel, že mu všechno projde. ***** Intelektuál: "Sakra, kdo jsi? Lekl jsem se, jako bych potkal smrt..." Smrtka: "Taky že jsem, smrt!" Intelektuál: "Vážně?" Smrtka: "Copak nevidíš, že mám kosu, jsem celá černá a chystám se tě zprovodit ze světa?" Intelektuál: "O tom by se dalo diskutovat..." Smrtka: "Nechápu o čem? Svíčka ti už dohořela, tak jaképak copak!" Intelektuál: "Já s tebou nesouhlasím, kosu má dneska kdekdo a černý hábit taky, třeba nejsi to, co o sobě tvrdíš! Co když lžeš?" Smrtka: "Tak podívej, můj čas je drahý a před tebou byli lepší chytráci než jsi ty. Tak nedělej žádné cavyky a připrav se na smrt..." Intelektuál: "A víš, že jsem si tě představoval docela jinak?" Smrtka: "Neříkej?" Intelektuál: "Vážně!" Smrtka: "A kohos čekal?" Intelektuál: "Nějakou hezkou a mladou holku..." Smrtka: "Takovou neznám a pokud vím, tuhle práci dělám výhradně já. Jenom já a nikdo jiný. To by byl pěkný bordel, kdyby si živé tvory zabíjel, kdo by chtěl. Vyloučeno! Tak co, už ses připravil? Aby sis nemyslel, nikoho se na nic neptám. To bys měl vidět takové dopravní nehody. Šup a je to. Žádné ukecávání nepřipadá v úvahu!" Intelektuál: "Třeba ses spletla!" Smrtka: "Spletla? Já? Proč bych se měla plést?" Intelektuál: "Máš v tom přece nějaký systém ne?" Smrtka: "Jaký systém?" Intelektuál: "No, někdo ti musí dávat příkazy. Říct ti, kdo je na řadě a tak dále." Smrtka: "Samozřejmě, úkolovku mi dávají vždy ti seshora..." Intelektuál: "A jakým způsobem ti rozdělují práci?" Smrtka: "Na každý den dostanu seznam všech smrtelníků, které mám... Však víš. Od toho nejmenšího broučka až po vás lidi." Intelektuál: "No vidíš, mohla ses splést a třeba se podívat na jiný řádek v seznamu." Smrtka: "Hele, nedělej si ze mne blázny, mám tu jméno, místo a čas. A pro případ mýlky také popis osoby nebo tvora. Neexistuje..."

- 55 -


Pavel Šimík

Intelektuál: "S tebou se nedá bavit!" Smrtka: "Já tu taky nejsem pro to, abych s kdejakým holomkem diskutovala. Tak a je to." Intelektuál: "Ale..." Smrtka: "A další to má za sebou. Já se přece nemůžu nikdy... Kterého je dneska? Co je to za lejstro? Do prdele, to je ale bordel. Někdo mi dal seznam na dvacet let dopředu... Tenhle prďola měl umřít až za dvacet let! No a co. Lidí je tu jako smetí. Dřív nebo později? Co na tom záleží?"

- 56 -


Pavel Šimík

Tak jde čas DEN D MINUS DEVĚT MĚSÍCŮ Ona: "Miláčku, co se stalo?" On: "Praskla mi guma, asi budeme mít děťátko..." DEN D On: "Miláčku, co se stalo?" Ona: "Praskla mi voda, asi budu rodit!" DEN D + 20 LET Ona: "Miláčku, co se děje? Co to bylo?" On: "Neboj se, to mi jenom praskla guma u trenýrek..." DEN D + 40 LET Ona: "Miláčku, co to?" On: "Rychle se oblíkej, prasklo to, manželka je tady..." DEN D + 60 LET On: "Do prdele! Jauvajs... Zase mi praskla nafukovací panna..." Ona: "Dobře ti tak, když ti nejsem dost dobrá..." DEN D + 80 LET Ona: "Co je s tebou, miláčku?" On: "Sakra, cítím se nějak divně. Asi mi něco prasklo..." JINÝ DEN Ona: "To víte... Prásklo to s ním a byl v pánu..."

- 57 -


Pavel Šimík

Výčep Také milujete seriál "Hospoda"? Přiznávám se, já také. Ale zdá se, že to přece jen není ono. Nechci nikomu do ničeho kecat... Takže parodii sem. Pomaloučku. Polehoučku. Jedno... Dvě... Uvidíme, co se z toho vyvine. Osoby jsou výplodem mé choré mysli a nemají žádnou spojitost s výše jmenovaným podnikem... Dialogy taktéž... Není třeba představovat. Všechny znáte. Doktor, právník, topič, řidič, výčepní, servírka... ***** Výčepní: "Kdepak všichni jsou?" Servírka: "A kdopak?" Výčepní: "No přece štamgasti? Venku leje, jako z konve, a hospoda je prázdná..." Servírka: "Uvidíte, šéfe, že sem někdo přijde." Výčepní: "Copak jsem perníková chaloupka, aby sem zákazníci zabloudili?" Servírka: "Já taky nejsem žádná ježibaba, nebo snad ano?" Řidič: "Dobrý den. Jak se máte? Já blbě, venku leje, je kluzko, dostal jsem smyk a rozmlátil auto. Nejezdím, dokud ho neopraví v servisu." Výčepní: "Ale to se tvoje peněženka pěkně prohne!" Řidič: "Prohne, neprohne, vyhýbal jsem se protijedoucímu cvokovi a šup s autem do příkopu. Pojišťovna to zaplatí..." Servírka: "Cvokovi?" Řidič: "Musel to být blázen, jinak to nevidím!" Doktor: "Kdo tu mluví o bláznech? Dobrý večer." Servírka: "Dobrý večer. Jak se dneska máte doktore? Určitě líp než tady náš šofér." Doktor: "Pročpak?" Výčepní: "Ale, chlubil se, že rozmlátil auťák, debil jeden." Řidič: "Komu říkáš debile? Debil byl ten druhý. Já jsem se vyhnul!" Doktor: "Třeba dostal smyk..." Řidič: "Natoč mi třeba pívo... Tak co, doktore, kolik vám dneska umřelo pacientů?" Doktor: "Ani jeden. Já smrtelné případy neléčím. A pokud si někoho smrt vybere, nemůžu s tím vůbec nic udělat. To už je osud. Přeberte si to." Právník: "Co je osud? A co je štěstí? Jak se máte?" Doktor: "Štěstí je jen muška zlatá a osud je svině." Právník: "Neříkejte, já si myslel, že osud se dá obejít právními kličkami. Proč bych to jinak dělal?" Řidič: "Pro prachy." Právník: "Ale hovno. Chci říci, že rád pomáhám bližním svým. Není to přímo křesťanský čin? Posuď te sami..." - 58 -


Pavel Šimík

Doktor: "Jak se to vezme." Výčepní: "To máte těžký." Řidič: "Jak říkal pan doktor práv, ale hovno. Já chci to pívo. Pro prachy a basta!" Servírka: "Za peníze v Praze dům..." Doktor: "A nebo hospoda." Topič: "Kurva, to jsem si zase dal." Výčepní: "Neumíš pozdravit?" Topič: "Dobrý večer. Je tu někde lékař?" Doktor: "Pročpak? Je vám něco?" Topič: "Bolí mě ruka. Namohl jsem si ji, když jsem přikládal." Řidič: "Kdy? U toho a nebo u toho? Cos dělal? Přiznej se..." Topič: "Nejsem úchyl, debile!" Právník: "Dám si jedno pivo." Řidič: "Já taky." Doktor: "Já taky." Topič: "Já dvě..." Řidič: "Proč dvě? Máš přece namoženou ruku, měl bys pít jen malá píva." Topič: "Malá nepiju. Normální nebo žádné... Dvě piva!" Řidič: "Dejte mu čtvero malých piv, ať se nám chudáček nestrhá." Doktor: "Jste levák, nebo pravák?" Topič: "Proč jako? Co na tom záleží?" Doktor: "Teoreticky je to jedno, ale kterou rukou přikládáte?" Topič: "Oběma, copak jsem Rambo?" Doktor: "Obyčejně se jednou rukou lopata drží a druhou se s ní šoupne do pece." Topič: "Doktore, neučte mě přikládat. Já vám do toho taky nekecám." Výčepní: "Tak, tady to je..." Topič: "Malé nepiju!" Výčepní: "To je jen a pouze ze zdravotních důvodů. Musím si tě šetřit. Od koho myslíš, že mám největší tržbu? Kdo tu nejvíc chlastá?" Topič: "Můžu za to, že mám pořád žízeň? Není to nemoc, doktore?" Doktor: "Žízeň? Po čem?" Topič: "Co jako? Když mám chuť, dám si pívo. No a co? Když mám žízeň, dam si taky. Co na tom pořád vidíte?" Právník: "Chuť není žízeň..."

- 59 -


Pavel Šimík

Topič: "Já vám nerozumím..." Doktor: "Proč se nenapijete čisté vody?" Topič: "Kde byste vzal čistou vodu? Tady? To si dám raději pívo a mám jistotu, že se náhodou neotrávím. Já se mám ještě rád!" Řidič: "To určitě... Jak tě vidím, do roka ti ztvrdnou játra a budeš na prkně!" Topič: "No a co? Stejně ten život stojí za prd. Nemám pravdu?" Právník: "Jak se to vezme?" Topič: "Jak: Jak se to vezme?" Doktor: "Je starou pravdou, že jak si kdo ustele, tak si taky lehne." Topič: "Já v práci nespím!" Řidič: "Já také ne..." Výčepní: "A cos dělal dneska, žes roztřískal to auto?" Řidič: "Hovno, řídil jsem..." Výčepní: "No vidíš, tak nekecej a pij, když nemusíš řídit!" Právník: "Mě řídí moje stará." Topič: "A to říkáte jenom tak?" Právník: "Co je na tom špatného, když jste rukama své vyvolené?" Topič: "Já náhodou nikdy nebyl a nejsem pod papučem!" Výčepní: "Tys taky žádnou neměl..." Topič: "Co jako? Ženskou? Právě, že měl..." Doktor: "A co ta ruka?" Topič: "Jaká ruka?" Doktor: "Ta, kterou jste si namohl!" Topič: "Už je to lepší, díky za optání. Tak, hospodo, kde to vázne?" Právník: "Tady to vidíte, doktore, že alkohol také léčí..." Doktor: "Mimo jiné." Řidič: "Jak mimo jiné? Víte doktore, co je v něm vitamínů a dalších látek?" Doktor: "Jakých?" Řidič: "Já nevím, ale je prý zdravé." Doktor: "To je pověra. Alkohol ničí mozkové buňky, vytváří závislost na sobě samém, a má mnoho jiných nežádoucích účinků." Výčepní: "Třeba tvrdý játra a dutou hlavu." Topič: "Kdo tu má dutou hlavu? No a co, že nejsem študovaný. Umíte vzít lopatu, doktůrci? Složili byste se už po první šichtě..." Právník: "Ale za to umíme vzít za půllitr. Takže do toho, večer je ještě mladý a piva je tu dost, - 60 -


Pavel Šimík

pijme tedy sobě pro radost, ať nám pomalu tvrdnou játra a hlavu máme pro blbost." Topič: "Amen." Řidič: "Já jsem ateista..." Topič: "Co to je?" Řidič: "Nevěřím v pánaboha!" Výčepní: "A kdo tě dneska chránil? Všichni svatí?"

- 61 -


Pavel Šimík

Zlatá ryba Sedí rybář na břehu jezera a zírá na vodní hladinu. Už pěknou dobu nechytil ani šupinu a tak již nasupeně poposedává na staré dřevěné sedačce. Již se mu zdá, že dnes nebude mít štěstí, když tu... ***** Rybář: "Zatracená práce, sedím tu jako tichý blázen a pořád nic. Ty ryby se snad na mě domluvily. Stará mě zabije. Semetrika jedna. Chce rybu, nejlépe velrybu. Čím větší, tím lepší. Hergot. Co to? Že by přece jenom nějaká zabrala? Už je to tak..." Zlatá rybka: "Člověče, člověče, když mě hodíš zpátky do vody a nesníš mě, splním ti nějaké to přání... Jsem totiž zlatá rybka!" Rybář: "Asi jsem toho moc vypil. Chlastám tu pivo a pak na mě ryby mluví." Zlatá rybka: "Slyšíš mě, člověče? Jsem kouzelná ryba. Splním ti, co si budeš přát!" Rybář: "Nejsi kouzelná ryba. Jsi moje soukromá halucinace. Ryby nemluví a nikdy nemluvily. Sice jsi taková malá nicka, ale aspoň něco přinesu té své ochechuli..." Zlatá rybka: "Můžu ti z ní udělat překrásnou dvacítku, jestli budeš chtít?" Rybář: "Nesmysl, té už nepomůže vůbec nic, leda dřevěný futrál." Zlatá rybka: "Hoď mě zpátky do vody, člověče. Přej si něco..." Rybář: "Kdepak, ty skončíš na kastrolu jako jednohubka!" Zlatá rybka: "Ty nechceš mít pěknou a chytrou ženu?" Rybář: "Jdi někam. Stejně mi to už neslouží. Sníme tě a basta!" Zlatá rybka: "Já můžu všelicos..." Rybář: "Vtipů o zlaté rybce znám fůru. Neexistuješ. Tak nekecej a dělej, že si docela obyčejná ryba." Zlatá rybka: "Jenomže já, do prdele, nejsem jen taková obyčejná a tuctová ryba, ty jeden ignorante ožralej! Jsem kouzelná a ty mě jen tak sežereš! Kéž se ti obrátím v žaludku a ty chcípneš, jako bídný červ!" Rybář: "Nech si to vyhrožování, ty zlatá šupino. Sundám tě z háčku a hodím do kyblíku. Tak..." Zlatá rybka: "Člověče, co jsi to za člověka? Už jsem napůl leklá. Ještě chvíli a nebudu mluvit. No tak, hoď mě zpátky do vody. Prosím tě..." Rybář: "Vážně mi splníš nějaké přání?" Zlatá rybka: "Hoď mě do vody a uvidíš..." Rybář: "Jestli ne, pak se můžu jít klidně utopit. Stará mě stejně zabije." Zlatá rybka: "No tak..." Rybář: "Tak jo. Hop a už jsi tam. No tak, co bude s tím přáním?" Zlatá rybka: "Za to, že jsi mě držel tak dlouho na suchu ti splním jen jedno jediné... Tak si něco přej!"

- 62 -


Pavel Šimík

Rybář: "Jen jedno přání? Co si o sobě myslíš, ty jedna nádhero! Koukej zmizet, než se naštvu! Mohli jsme mít večeři, ale ty ne, ty musíš pořád otravovat... Jsi kouzelná, jasně! Mluvíš a plníš lidem jejich přání. Kde jsi? Kde jsi ty potvoro slizká? Sakra, ona fakt zmizela? Tohle mi moje stará neuvěří... Zlatá ryba? Mluvící ryba? Zlatá rybko? Zlatá rybko, kde jsi? Já to tak nemyslel? Slibuji, že už nebudu chlastat... No tak. Ukaž se ještě a splň mi nějaké přání. Sakra, vždyť jsem tě nesežral! Zlatá rybo? Rybo? Rybičko? Rybko? Kde jsi? Hola hej..."

- 63 -


Pavel Šimík

Žhavý drát "Zavolej, zavolej mi. Číslo je pořád stejný. Nula šest pět devět jedna dva tři jedna dva tři. Tak neváhej a zavolej, ty můj brouku medovej." ***** Žhavý drát: ".._ .._ .._" Volající: "Tak a jdeme na to. Nula šest pět devět jedna dva tři jedna dva tři..." Žhavý drát: "Ahoj, já jsem Andrea! A kdo jsi ty?" Volající: "Ahoj, já se jmenuji Olda a slintám blahem. Víš, že máš docela sexy hlas?" Žhavý drát: "Neříkej a jak sexy?" Volající: "Hodně sexy. Jak vypadáš?" Žhavý drát: "Hořím po tobě touhou. Jsem atraktivní blondýna s velkými prsy a útlým pasem. Mám široké boky a dlouhá stehna. Co ty na to?" Volající: "Uf!" Žhavý drát: "Tak co, Oldo. Řekni mi, jak bys mi to udělal?" Volající: "Jsi blondýna, jo?" Žhavý drát: "Jasně, brouku. Mám dlouhé vlasy. Dlouhé až po zadek. Hřeju jako ústřední topení, co s tím uděláš, Oldo?" Volající: "Dlouhé nohy, říkáš?" Žhavý drát: "Jasně, dlouhé gazelí nohy s alabastrovou pletí. Jsou přímo vzrušující." Volající: "Máš útlý pas?" Žhavý drát: "Jako vosa. Čekám jen ta tebe. Tak pojď a projdeme se spolu rájem..." Volající: "Hezký zadek?" Žhavý drát: "Jako měsíc na obloze, krásný, pružný a hladký!" Volající: "Velká prsa, jo? Řekni mi ještě něco..." Žhavý drát: "Hořím po tobě touhou. Chci být jen a jen tvá. Tak nečekej a něco udělej." Volající: "Slintám jako bernardýn. Co teď děláš?" Žhavý drát: "Budu dělat jen co budeš chtít..." Volající: "Uf! Vážně uděláš, co budu chtít?" Žhavý drát: "Jsou to tvoje peníze, brouku. Tak dělej. Celá se třesu. Nenechávej mě čekat." Volající: "Ještě chvilku. Andrea, říkáš? Jsi celá sexy... Uf!" Žhavý drát: "Chci to slyšet. Dělej, dělej to nahlas." Volající: "Co chceš slyšet?" Žhavý drát: "Však víš, brouku. Ukaž mi, že jsi chlap..." Volající: "Ty jsi tak rajcovní. Jsi úplně nahá?" - 64 -


Pavel Šimík

Žhavý drát: "Jak mě pánbůh stvořil. Kroutím se jako had, ty můj cukrouši." Volající: "Uf, uf!" Žhavý drát: "Jsi sám? Odkud voláš? Máš ho venku?" Volající: "Koho? Manželka je v práci." Žhavý drát: "Vážně? A co dělá, kdy je v práci a ty jsi tam sám jako kůl v plotě? Chudáčku malej..." Volající: "Říkala, že dělá na ústředně. Tak co mi ještě povíš?" Žhavý drát: "Už to nemůžu vydržet. Už?" Volající: "Co už?" Žhavý drát: "Už jsi?" Volající: "Řekni mi ještě něco rajcovního." Žhavý drát: "Můj manžel je kretén. Nevšímá si mě. Já ho lákám, svádím, toužím po něm, lezu před ním nahá po koberci. A on si mě nevšímá, debil jeden. Chci tě, vyseru se na něj!" Volající: "Ještě mi něco řekni..." Žhavý drát: "Myslí si, že se živím poctivou prací. Chudáček malý. A já tu zatím pro tebe hořím jako zápalka. Škrtni mě, Oldo. Och, škrtni!" Volající: "Vážně?" Žhavý drát: "Co vážně? Tak na co čekáš?" Volající: "Vážně je takový kretén?" Žhavý drát: "Vykašli se na něj. Teď jsme tu jen my dva a žhavý drát. Tak mě nažhav, Oldo, ty jeden bejku. Ukaž, co v tobě je, ty spodku kulovej..." Volající: "Ještě chvilku..." Žhavý drát: "Jasně, drahouši, jak dlouho budeš chtít. Jaká jsem byla?" Volající: "Super!“ Žhavý drát: "Vážně." Volající: "Jsi super..." Žhavý drát: "Jak moc super jsem? Zavoláš ještě, až budeš sám a sám?" Volající: "Jsi prostě první..." Žhavý drát: "Co jsem první?" Volající: "První kráva ve vesmíru, která si myslí, že je její muž korunovanej vůl!" Žhavý drát: "Neříkej, cukroušku a jak jsi mě poznal?" Volající: "Zapomněla sis doma své číslo, tak proto ti volám..." Žhavý drát: "Oh, oh, oh. Ale Oldo?" Volající: "Já ti dám, žhavý drát, že budeš svítit jako žárovka!" Žhavý drát: "Ale, Oldíčku..." - 65 -


Pavel Šimík

Volající: "Já ti dám útlý pas a široké boky a prsa dmoucí!" Žhavý drát: "Ale, ale, ale..." Volající: "Já ti dám nula šest pět devět!" Žhavý drát: "Oldo..." Volající: "Počkej, až se vrátíš domů! Budeme spolu telefonovat až do rána! Já ti ukážu, ty pilná včeličko! Já ti dám telefonní ústřednu! Budeš vrčet jako transformátor, zmydlím tě, že tě tvá vlastní matka pozná, ty jedna užovko..."

- 66 -


Pavel Šimík

Doslov: To je vše, přátelé. Víc toho není a autor slavnostně přísahá, že další Jednohubky nebudou, stejně tak Kreslené vtipy, které jsou vloženy do textu této publikace. Dosti bylo humoru a srandy. Přestože život tropí hlouposti, je povětšinou velmi vážný a snad Vám jej tento text alespoň na malou chvíli trochu okořenil a Vy jste zapomněli na běžný životní stereotyp a trápení. Přeji Vám hezký den a úsměv na tváři... autor

- 67 -


Pavel Šimík

Obsah: Namísto úvodu: …........................................................................................................... 3 Anketa …......................................................................................................................... B-á-r-b-í …....................................................................................................................... Dopis Ježíškovi …........................................................................................................... Hladový spisovatel …...................................................................................................... Hospodská anabáze ….................................................................................................... Hospodská romance …................................................................................................... Interview …...................................................................................................................... Jak český člověk ….......................................................................................................... Kuzmičovo …................................................................................................................... Láska …............................................................................................................................ Ledovec …........................................................................................................................ Mimořádné zasedání ….................................................................................................. Novoroční petardy …...................................................................................................... Novoroční přání ….......................................................................................................... Novoroční projev …........................................................................................................ On a ona po 20-ti letech …............................................................................................. Pivní strana …................................................................................................................. Pohádka – nepohádka …................................................................................................ Pohádka z mechu a kapradí …...................................................................................... Práce …............................................................................................................................ Předvolební agitace ….................................................................................................... Seznamka ….................................................................................................................... Smrtka a intelektuál …................................................................................................... Tak jde čas …................................................................................................................... Výčep ............................................................................................................................ Zlatá ryba …..................................................................................................................... Žhavý drát …...................................................................................................................

4 7 8 9 13 16 18 20 22 24 26 27 30 31 32 33 36 38 44 46 49 51 55 57 58 62 64

Doslov …........................................................................................................................... 67

- 68 -

Literární jednohubky Pavel Šimík

Recommend Documents