Listopad číslo. Autor názvu časopisu: Martin Pekár. Autorka fotografie: Taurus

Listopad 2010

2. číslo

Autor názvu časopisu: Martin Pekár Autorka fotografie: Taurus

Slovo úvodem Milé čtenářky a čtenáři, potěšilo mě, ţe vychází i druhé číslo časopisu Portál. Byly tu menší problémy – hlavně s tím, ţe se blíţilo čtvrtletí, a tak jsme všichni doháněli, co se dalo, proto se vydání druhého čísla mírně opozdilo. Protoţe nejsme profesionálové, tak nás snad omluvíte. Dobrá práce se podařila, snaha se změnila ve skutek a my Vám můţeme nabídnout několik stran zajímavých článků, fotografií, nějakou vlastní tvorbu a taky soutěţní fotografii. Chtěla bych Vám za své autory popřát mnoho zábavy a příjemného počtení. Své redakční radě děkuji za příspěvky a za snahu. Také bych v tomto čísle velmi ráda poděkovala Martinu Pekárovi ze třídy ND4 za vytvoření nápisu pro název našeho časopisu, Dominiku Hessovi ze třídy ND4 za článek a fotky z Ameriky a Pavlu Jančíkovi ze třídy ME3 za článek o Pitbikeu. Příští číslo vyjde aţ v lednu 2011, ale nebojte se, bude to novoroční dvojčíslo, takţe se budeme snaţit Vám přinést dvojnásobek čtení. Pokud byste Vy sami chtěli přispět, můţete mě kontaktovat na e-mailové adrese: [email protected], popř. mi své příspěvky předejte osobně. V tomto čísla bych Vám chtěla navrhnout, abyste si vy sami řekli, co Vás zajímá, v současné chvíli mám šikovné autory, kteří se snaţí vyhovět, takţe pokud máte nějaké téma, které by Vás zaujalo, rovněţ pište. Budu se těšit i na případné ohlasy. Zatím se mi doneslo, ţe se časopis líbí – ohlasy byly jak přímo od ţáků, tak od vnější veřejnosti, za coţ děkuji.

L:-)

2

Obsah Světová náboženství .............................................................................................................. 4 Židovská víra ............................................................................................................... 4 Křesťanství .................................................................................................................. 6 Islám ............................................................................................................................. 7 Buddhismus ................................................................................................................ 8 Hinduismus................................................................................................................. 9 Evropská unie .........................................................................................................................11 Egypt ........................................................................................................................................ 13 USA ...........................................................................................................................................19 USA ..............................................................................................................................19 Florida ........................................................................................................................ 20 Vynálezy ................................................................................................................................. 23 Rozhovor s Ondřejem Samkem ......................................................................................... 28 Airsoft ..................................................................................................................................... 35 Pitbike .................................................................................................................................... 38 The Residents........................................................................................................................ 39 Vlastní tvorba ........................................................................................................................ 45 Básně a povídky ..................................................................................................... 45 Narae – internetové stránky ................................................................................ 48 Narae – kresba ........................................................................................................ 49 Fotosoutěž ............................................................................................................................. 50

Redakční rada: Taurus – fotografka, autorka článků, kvízů (zkrátka všestranná) Cantam – autorka článků Lukáš – autor fantazy románu „Narae“, autor kreseb xfull – autor povídek a básní Лукаш Ридл – autor článků o sportu Ondra – autor kreseb Anič – autorka článků Sherlock – autor článků o kapelách a zpěvácích L:-) – korektorka textů, autorka úvodníků k článkům a toho, co je třeba

3

Světová náboženství Pojem náboţenství v sobě skrývá různé soustavy symbolů, představ a modliteb (či obětin), které vyjadřují nějaký vztah k různým boţstvům. Kaţdé náboţenství má svá pravidla, rituály a představu o tom, jak daný bůh (či bohové) vypadá, kde sídlí a jaké lidské chování vyţaduje. S náboţenstvím je spjat určitý rituál či bohosluţba, obojí je vázáno na konkrétní místo, kde probíhá, na osoby, které tento rituál či bohosluţbu provádějí, a na určitý čas – tj. na období svátků, které se v daném náboţenství slaví. Naše kultura vesměs vnímá náboţenství jako vztah člověka k bohu či bohům, v minulosti tomu tak ale nebylo. Lidé často věřili v bytosti přírodní, popř. uctívali zvířata, přírodní jevy a úkazy. První projevy náboţenství se objevují jiţ v pravěku, kdy lidé věřili v posmrtný ţivot, uctívali své mrtvé a pohřbívali je. Pravěcí lidé se smrti obávali a zároveň věřili, ţe mrtvý člověk se můţe navrátit mezi ţivé – tj. můţe je přijít „strašit“, a tak své mrtvé pohřbívali do jeskyní, kde pak vytvořili zával, aby mrtví nemohli ven – ale to je jen jeden ze způsobů. Později společnost uznávala tzv. kmenové náboţenství, šlo o kulturní a společenskou záleţitost, z níţ se později vydělují sloţky kulturní: tanec, vyprávění, malby, sošky bohů apod. Kmenová náboţenství byla uzavřená v daném kolektivu, lidé se uţ rodili do dané víry. Náboţenství, která známe dnes, se označují jako náboţenství historická – a to podle toho, ţe byla zaloţena, nevznikla přirozeně – patří sem křesťanství, islám buddhismus, hinduismus a mnohá další. Náboţenství lze také dělit na monoteistická (vyznávají jednoho boha) a polyteistická (vyznávají více bohů). Mezi monoteistická patří právě např. křesťanství. K polyteistickým řadíme např. hinduismus. Rozhodla jsem se Vám ukázat pět – dle mého – nejznámějších a v historii nejvýznamnějších náboţenství.

1. Ţidovská víra a Ţidé Ţidé obývali oblast Izraele a Palestiny, jsou také označováni jako Synové Izraele nebo Izraelité, ale pouţívá se pro ně také označení Hebrejové (podle jejich jazyka). Nejstarší zmínky o Ţidech spadají cca do 2. tis. př. n. l., jedná se nejen o etnickou, ale také o náboţenskou skupinu. Pokud píšeme slovo Ţid (tedy s velkým Ţ), pak je tímto označen příslušník ţidovského národa, slovem ţid (tedy s malým ţ) je

4

Davidova hvězda

označen ten, kdo vyznává dané náboţenství, ale nutně nemusí být příslušník tohoto národa. V minulosti byli Ţidé často osočováni z různých zlých věcí – např. ve středověku, kdyţ vypukl mor, stávali se častými oběťmi útoků, protoţe lidé je obviňovali, ţe za mor mohou oni (např. tím, ţe údajně otrávili vodu ve studni). Ačkoli vynikali svými lékařskými a obchodnickými schopnostmi, nebyli oblíbení – zejména proto, ţe tehdejší (v Evropě převáţně křesťanské) obyvatelstvo je vinilo z ukřiţování Jeţíše Krista, také nebyla oblíbena lichva, kterou křesťané odmítali. Panovníci často pořádali „hony“ na Ţidy, kterým se říká pogrom – jde o celkové rabování ţidovských čtvrtí. Známé je také zacházení se Ţidy během fašismu – Ţidé byli od běţného obyvatelstva odlišování tzv. Davidovou hvězdou (ţlutá, šesticípá), kterou museli mít přišitu viditelně na oděvu, nesměli zastávat významné pozice apod., mnoho Ţidů pak skončilo v koncentračních a vyhlazovacích táborech. První definice Ţidů na základě jejich rasy byla stanovena právě v nacistickém Německu v tzv. norimberských zákonech, tyto zákony jako Ţida označovaly kaţdého, kdo měl oba rodiče Ţidy. Ten, kdo měl pouze jednoho rodiče Ţida, byl povaţován za míšence prvního stupně a člověk, který měl ţidovského jednoho prarodiče, pak za míšence druhého stupně. Významnými ţidovskými stavbami jsou synagogy, coţ jsou modlitebny, které však mohou mít také funkci školy. Ţidovská víra je označována jako judaismus. Učenci, kteří se starají o náboţenské obřady, vzdělání, dodrţování tradic apod. se nazývají rabíni. Za posvátné spisy judaismu jsou označovány Tanach (křesťany nazývaná jako Starý zákon) a Tóra (hebrejsky znamená zákon), jejímţ základem je Pentateuch (= Pět knih Mojţíšových). Ţidé vycházejí ze Starého zákona, ale Nový zákon neuznávají.

V Hranicích máme také synagogu – na obrázku je vyfocen průchod u synagogy (synagoga stojí z tohoto pohledu vpravo). Autorka fota: Taurus

Ţidovská víra je monoteistická. Boţí jméno v judaismu je povaţováno za jednu z nejposvátnějších věcí, nemělo by se tedy „vyslovovati nadarmo“ (tj. říkat je v hněvu nebo nevhodné situaci).

5

2. Křesťanství Křesťanství je stejně jako judaismus náboţenství monoteistické, soustřeďuje se kolem osoby Jeţíše Krista, který je označován jako Mesiáš, tj. Spasitel světa, Boţí syn. Toto náboţenství se rozšířilo i v antickém Římě – nejprve u chudiny (hledala naději alespoň v posmrtném ţivotě), pak také u bohatších vrstev. Křesťané byli pronásledování – známými pronásledovateli jsou např. římští císaři Nero a Dioklecián. V Římě toto náboţenství povolil aţ císař Konstantin Veliký, který r. 313 n. l. vydal tzv. edikt milánský, v němţ zrovnoprávňuje křesťanství s římským polyteismem. Ve středověku se však úloha tohoto náboţenství obrátila – a to především kvůli církvi, která bohatla. Nechvalně známé jsou kříţové výpravy proti nevěřícím či čarodějnické procesy a inkviziční soudy. O nápravu církve se pokoušel např. John Wicliffe, Jan Hus, Martin Luther. Základní knihou křesťanství je Bible, která je rozdělena na Starý a Nový zákon. Označuje se také jako Písmo svaté, Slovo Boţí apod. Základ Starého zákona tvoří (stejně jako

Katolický kostel v Ludgeřovicích u Ostravy. Foto: Jiří Volejník

u judaismu) Pentateuch, Nový zákon se opírá o čtyři evangelia (Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo). Bible končí tzv. Apokalypsou (známá rovněţ jako Zjevení Janovo), která popisuje konec světa a Poslední soud. Základním „zákonem“ je Desatero, lidé jej získali na hoře Sinaj, kdy ho Bůh nadiktoval Mojţíšovi. Křesťanem se člověk nerodí, je za něj označen aţ po křtu, coţ je vnímáno jako osobní přijetí víry, jeho cílem je očištění od prvotního hříchu (ten spáchali Adam a Eva). Po křtu člověk přijímá Boha. Bůh je chápán jako tzv. trojjediný, tj. existuje ve třech osobách: jako Bůh Otec, Syn a Duch svatý – ti sdílejí jediné boţství. Symbolem křesťanů je kříţ – představuje ukřiţování Jeţíše Krista, který se pro nás obětoval, aby vykoupil naše hříchy. Starým symbolem je ryba – to proto, ţe řecké slovo 6

ichthys (= ryba) tvoří spojení Iésús Christos Theú hyios Sótér = Jeţíš Kristus, Syn Boţí, Spasitel. Méně známým symbolem jsou řecká písmena alfa a omega, tj. začátek i konec – je k nim přirovnáván Kristus. Existují však také další symboly: beránek, kalich apod. Hlavní postavou je Jeţíš Kristus pocházející z Nazaretu. Jeho přívrţencům se říká apoštolové, jádro tvoří dvanáct učedníků. Po Jeţíšově smrti hlásají víru a tvoří základ pro křesťanské hnutí. Křesťanství má několik odnoţí, nejsilnější skupinu tvoří víra katolická, je nejstarší, uznává jako zástupce Boha na zemi papeţe, který sídlí ve Vatikánu. Za další odnoţe se pak povaţují pravoslavná církev, husitská církev, jednota bratrská apod.

3. Islám Islám je rovněţ monoteistické náboţenství. Je zaloţeno na učení proroka Muhammada (či Mohameda), který vystupoval v 7. století. Slovo „islám“ bychom mohli přeloţit jako „odevzdání se Bohu“. Stoupenci islámu se označují jako muslimové, bůh se nazývá Alláh. Islám je po křesťanství druhé nejpočetněji zastoupené náboţenství.

Mešita. Foto: Jiří Volejník

Svatou knihou je Korán. Muslimové věří, ţe Korán je přímo od Boha, ten jej přes archanděla Gabriela (zároveň křesťanská postava) vyjevil právě Muhammadovi. Neví se přesně, zda Muhammad Korán zapsal, a tak se předpokládá, ţe se zpočátku šířil ústně. Oficiální písemná verze vzniká zřejmě aţ r. 656 n. l., tj. aţ po Muhammadově smrti. Muhammad není pokládán za zakladatele nového náboţenství, ale za jakéhosi reformátora původní víry Abraháma a Mojţíše (oba se objevují zároveň i v judaismu a křesťanství).

7

Islám obsahuje mnoho praktik, ale za základ je povaţováno tzv. pět pilířů islámu, coţ jsou povinnosti kaţdého muslima, kam patří např. pravidla ohledně modliteb či dţihád, tj. povinnost muslimů usilovat o šíření islámu a jeho obranu. Dţihád je také znám pod názvem svatá válka. Významným městem je Mekka, kam by měl kaţdý muslim alespoň jednou za ţivot vykonat pouť. V rámci této víry je povoleno mnohoţenství, ale pozor: kaţdý muţ by měl mít jen tolik manţelek, kolik je schopen uţivit. Chrámům se říká mešity, u nich stojí vysoké věţe – tzv. minarety. Muslimové se modlí pětkrát denně.

Mešita. Foto: Jiří Volejník

Největším svátkem pro všechny muslimy je ramadán, coţ je devátý měsíc v muslimském kalendáři. Během tohoto měsíce podle legend obdrţel Muhammad první boţí zjevení. Muslimové v tomto měsíce drţí půst, aby se více přiblíţili duchovní podstatě islámu. Během ramadánu musí kaţdý dospělý muslim od úsvitu do západu slunce dodrţovat přísný půst, tj. nejí, nepije (toleruje se ale čistá voda, tu pít mohou), nekouří, neţvýká a nemá sex. Během ramadánu mohou v průběhu dne jíst malé děti, těhotné i kojící ţeny a staří či nemocní lidé.

4. Buddhismus Buddhismus není jen náboţenství, můţeme jej chápat také jako filozofický směr. Objevuje se zřejmě v 5. stol. př. n. l. v Indii. V Indii vzniká i hinduismus, který je starší neţ buddhismus. Zakladatelem je Gautama Buddha, z jehoţ ţivota neexistují písemné záznamy, byly sepsány aţ po jeho smrti, ale můţeme předpokládat, ţe jsou velmi blízké původnímu Buddhovu učení. Základem jeho učení je přemýšlení o koloběhu zrození a smrti a snaha vykoupit lidi z utrpení. Za základ filozofie buddhismu chápeme tzv. čtyři 8

vznešené pravdy: 1. existuje utrpení, 2. existuje příčina utrpení, 3. utrpení je moţné ukončit, 4. existuje cesta vedoucí k zániku utrpení. Stoupenci buddhismu nesmí zabít či zranit ţivou bytost, nesmějí krást a nesprávně se sexuálně chovat, nesmějí lhát či pomlouvat a rovněţ nesmějí uţívat omamné prostředky. Buddhismus je náboţenství zaloţené na postoji k duši člověka – tvrdí totiţ, ţe s tělem se rodí i jeho duše, která po smrti neodchází, přetrvává. Základní filozofickou myšlenkou je ta, kdy Buddha tvrdí, ţe veškeré problémy světa jsou dány pouze tím, ţe člověk své potřeby mění na chtíče – a to proto, ţe své potřeby nepřekonává, ale uspokojuje je. V tomto bodě vzniká zlo. Za chtíče se povaţuje např. touha po majetku. Důleţité je vytvořit si pocit blaţenosti – tzv. nirvánu. Člověk můţe nirvány dosáhnout tím, ţe potlačí své chtíče a bude se chovat zdrţenlivě. V důsledku muslimského vpádu do Indie byla ztracena většina textů tohoto náboţenství. Buddhismus proto vykonával pouti do různých oblastí (např. i Číny, Tibetu). V současnosti buddhismus po světě šíří dalajlama, tj. skutečný duchovní činitel. Dosud jich bylo čtrnáct. Dalajláma je funkce, ale člověk se jím nerodí a není jim ani volen, hledá se podle převtělení (pomocí různých přírodních úkazů). Místním kněţím se říká pančasalanové. Buddhismus není jednotný, dělí se na několik duchovních principů: hínajána – Buddhovo učení je chápáno jako systém mravních pravidel; mahájána – Buddhovo učení je chápáno mravně i náboţensky; lámaismus – hlavně na území Tibetu, hlavní myšlenkou je nezabít nic ţivého.

5. Hinduismus V Evropě uţívaným pojmem hinduismus označujeme tradiční indický filozofický a náboţenský směr. Název pochází ze jména řeky Indus. Slovem hindu označovali totiţ Peršané (muslimové) nemuslimské obyvatelstvo, ţijící za řekou Indus. My chápeme slovo hindu asi jako slovo pohan v předkřesťanských zemích. V pravém slova smyslu hinduismus není náboţenství, přesněji bychom řekli, ţe jde o sociální systém s prvky náboţenství, který zahrnuje normy společenské i právní. Hinduismus vzniká okolo 1. tis. př. n. l. a rozvíjel se údajně z tzv. védského náboţenství, jeţ se zaměřovalo na přírodní síly (oheň aj.). Později (asi v 8. stol. př. n. l.) se hinduismus inspiruje v rituálech, které prováděli bráhmani. Kolem r. 800 – 400 př. n. l. vznikají tzv. upanišady, to jsou staroindická náboţensko-filozofická díla. Původně jich bylo asi 1130, dodnes se jich dochovalo přibliţně 220 a jejich hlavním tématem je spojení člověka s nejvyšším principem – toho lze dosáhnout pomocí meditace či skutků. Základním textem je Píseň o stvoření světa – tj. na počátku nebylo nic, pak vznikla voda (zde je voda chápána jako chaos). Důvod proč svět vznikl, byla dle hinduismu touha, ale samotný proces vzniku my pochopit nemůţeme. Důleţitou myšlenkou je reinkarnace (objevuje se v upanišadách) – tj. lidská duše se po smrti těla opět narodí a to do těla jiného, to v jakém těle bude, určuje tzv. karmanový zákon, tj. zákon hodnotící činy člověka. Pokud člověk v minulém ţivotě jednal dobře, 9

narodí se v dobrém těle. Člověk se z koloběhu reinkarnace vysvobodí jen dosaţením mókši, coţ není v hinduismu smrt, ale jakési spasení. Společnost je uspořádána do varen, ty jsou čtyři (1. kněţí, 2. válečníci a panovníci, 3. obchodníci, řemeslníci a zemědělci, 4. sluţebníci, resp. my je chápeme jako otroky), člověk se do své varny rodí a v průběhu ţivota nemůţe přestoupit do kasty jiné (dědí se po rodičích). Často bývá pojem varna zaměňován s pojmem kasta – kasty jsou podskupiny jednotlivých varen (např. kasta řezbářů, tkalců). Hinduismus je polyteistický směr, i kdyţ ani to není příliš přesné (tuto „fámu“ vytvořili křesťanští jezuité). Většina hinduistů uctívá stejného boha (či bohy) jako jeho rodiče. Většina bohů je spojena s přírodou a jejími jevy. Nejznámějšími bohy jsou asi Višnu a Šiva. Toto náboţenství se vyznačuje vysokou tolerancí.

Město Hranice a náboţenství – významné památky -

Synagoga – nyní slouţí jako galerie, byla postavena na počátku 17. století spolu s ţidovskými domy a radnicí. Původní stavba byla dřevěná. Současná synagoga byla postavena roku 1864 mistrem Macherem z Vídně. Za zmínku stojí i fakt, ţe synagoga není orientována k Jeruzalému – kvůli velmi stísněným prostorům i okolním stavbám. Směřuje k východu. Bohosluţby v ní byly slouţeny aţ do 2. světové války. Od roku 1943 je aţ dodnes vyuţívána jako muzeum. Příleţitostně se zde konají také koncerty.

-

Ţidovský hřbitov – byl zaloţen v 17. století, neboť v Hranicích ţila početná ţidovská komunita. Nejstarší dochovaný náhrobní kámen pochází cca z roku 1684. Během 19. a 20. století sem bylo pohřbeno kolem 1000 ţidů z Hranic, Potštátu, Oder, Nového Jičína, Vsetína či Valašského Meziříčí.

-

Kostel Stětí sv. Jan Křtitele – barokní stavba s červenou fasádou stojí na Masarykově náměstí. Kostel vznikal podle návrhu architekta Grimma z roku 1752. Výzdoba pochází především ze 60. a 70. let 18. století. Hlavní oltář zdobí obraz znázorňující stětí sv. Jana Křtitele. Autorem tohoto obrazu je Josef Stern. Kostelní varhany byly zhotoveny Janem Výmolou roku 1767.

Autorka textu: L:-)

10

Evropská unie Je politická a ekonomická unie. VZNIK: v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známější jako Maastrichtská smlouva, která navazovala na evropský integrační proces od padesátých let.

ZÁKLADNÍ PRINCIP EU: sdílení některých pravomocí států.

CÍL EU: vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a zlepšování ţivotní úrovně a kvality ţivotního prostředí. Evropská unie má od roku 2007 27 členských států a přibliţně 500 miliónů obyvatel.

Členské státy EU jsou: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Švédsko, Španělsko.

Evropský parlament: je legislativním a kontrolním orgánem Evropské unie.

11

Schvaluje sloţení Evropské komise a má právo kontrolovat její činnost, podílí se na tvorbě zákonů, vyslovuje souhlas s mezinárodními smlouvami a přijímáním nových členských států. Má také značné pravomoci v oblasti společného rozpočtu EU. Evropská rada: Evropská rada se skládá z hlav států a předsedů vlád členských států EU a předsedy Evropské komise.

Zasedací sál rady EU

Rozhoduje politických otázkách.

o a

nejzávaţnějších ekonomických

OSOBNOSTI:

Předseda Evropské komise José Barroso

Předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek

Jean Monnet (1888 – 1979) – jeden ze zakladatelů evropské integrace

Robert Schuman (1886 – 1963) – zakladatel evropské integrace

Autorka textu: Taurus

Zdroj: wikipedia 12

Egypt Připravila jsem si pro Vás článek o Egyptu, doufám, ţe se Vám bude líbit. Egypt vznikl přibliţně kolem roku 3500 př. n. l., ale egyptologové a archeologové se stále dohadují, zda je to pravda. Podle některých egyptologů byl kolem roku 3000 př. n. l. Dolní Egypt a Horní Egypt sjednocen králem Menim. Meni byl povaţován za zakladatele I. dynastie a stal se i prvním vládcem obou zemí, Horního a Dolního Egypta. Egypt můţeme tudíţ rozdělit na vlády celkem třiceti dynastií a těchto třicet dynastií můţeme zařadit do 4 říší. Zde Vám uvádím krátký přehled panovníků podle P. Vandenberga (r. 1973): Říše, dynastie: Stará říše 1. a 2. dynastie 3. dynastie 4. dynastie 5. dynastie 6. dynastie 7. aţ 10. dynastie Střední říše 11. dynastie 12. dynastie 13. dynastie 14. aţ 16. dynastie 17. dynastie Nová říše 18. dynastie 19. a20. dynastie 21. aţ 24. dynastie Pozdní doba 25. dynastie 26. dynastie

27. dynastie 28. aţ 30. dynastie

Vznik:

V letech:

Královské hroby v Abydu Džoserova stupňovitá pyramida v Sakkáře Pyramidy v Gíze Pyramidy v Abúsíru Pyramidy v Sakkáře

2800 – 2700 př. n. l.

Rozpad říše Vpád Hyksosů Vyhnání Hyksosů

2700 – 2600 př. n. l. 2600 – 2500 př. n. l. 2500 – 2350 př. n. l. 2350 – 2200 př. n. l. 2200 – 2050 př. n. l. 2050 – 1991 př. n. l. 1991 – 1792 př. n. l. 1778 – 1700 př. n. l. 1700 – 1610 př. n. l. 1610 – 1570 př. n. l. 1570 – 1345 př. n. l. 1345 – 1082 př. n. l. 1082 – 712 př. n. l.

Etiopská nadvláda 712 – 663 př. n. l. Dobytí Egypta 663 – 525 př. n. l. perským králem Kámbýsém Perská nadvláda 525 – 332 př. n. l. 332 př. n. l. – ? 13

Podívejme se na pár nejznámějších panovníků starého Egypta. Určitě jsme všichni slyšeli o Kleopatře, ale připomeňme si ji aspoň krátce… Příběh o Kleopatře Kleopatra byla dcerou řeckého krále Ptolemaia XII. Přestože byla původem Řekyně, vládla Egyptu společně se svým bratrem Ptolemaiem.

Sběr obilí. Fotoarchiv Lucie Štrajtové

Nějakou dobu se v Egypě zdržoval Gaius Julius Caesar. Podle některých pramenů Kleopatra poprosila služebného, aby ji zabalil do koberce a odnesl za Caesarem. Brzy se do sebe Kleopatra a Caesar zamilovali a měli spolu syna Ptolemaia – Caesara, taky nazvaného jako Caesarion. Gaius Julius Caesar se na jaře roku 44 př. n. l. chystal do války s Partýskou říší, ale cestou byl zavražděn svými senátory. Později se Kleopatra zamilovala do Marka Antonia a porodila mu dvojčata. Jednoho dne přijel do Alexandrie Octavius, nepřítel Marca Antonia. Antonius si myslel, že Kleopatra se spikla s Octaviem a chtěl ji zabít. Kleopatra byla ale chytrá a poslala mu dopis o své sebevraždě. Když to Antonius uslyšel, probodl se. Přežil, a tak ho Kleopatra nechala dovést k sobě do památníku. Antonius však zemřel dřív, než k památníku dorazil Octavius. Kleopatra se chtěla také probodnout, ale vojáci ji v tom zabránili a odvedli ji pryč. Kleopatra slíbila, co mohla, ale pod podmínkou, že se smí podívat naposledy do památníku. Mezitím nechala napsat zelináři o košík fíků, propustila všechny své služebné až na dva nejvěrnější. To už ale Octavianovi všechno došlo a vydal se s vojáky za Kleopatrou. Bylo už pozdě. Kleopatra byla mrtvá i se svými dvěma služebnými. Pravděpodobně se nechaly uštknout hadem…

14

Tutanchamon a nalezení jeho hrobu Dalším známým panovníkem je Tutanchamon. Tutanchamona můžeme zařadit do 18. dynastie a je podle některých zdrojů synem Amenhotepa IV. a jeho vedlejší ženy. Tutanchamon vládl Egyptu pouhých devět let a stal se nejznámějším panovníkem starého Egypta. Nechal si vystavět hrob v Údolí králů. Jeho ženou byla Anchesenamon. Tutanchamon však zemřel dřív, než byl jeho hrob dokončen. Údajně podle nejnovějších pramenů byla nalezeno v jeho hrobce i mumie jeho ženy a ještě nenarozeného dítěte… Za nalezení Tutanchamonova hrobu vděčíme Howardu Carterovi. Samotný nález a otevření hrobky (26. listopad 1922) trval bez dvou dnů měsíc. „ Za prvními kamennými dveřmi se objevily druhé dveře. Zkusil jsem pokus se svíčkou. Zvětšoval jsem díru ve dveřích, zatímco mí vrstevníci: lord Carnarvon, lady Evelyn a Callender, můj asistent, stáli vedle mě. Viděl jsem úţasné věci – socha krále, převrţené vozy, zlatý trůn… To byla pouze předsíň,“ popisuje Howard Carter. Faraon a jeho žena. Fotoarchiv Lucie Štrajtové

Při oficiálním otevření hrobky bylo dvacet lidí, z toho třináct lidí brzy zemřelo. Byla to tzv. kletba faraonů? Jistě by se našla spousta dalších známých panovníků, ale nebudeme se jimi zabývat. Raději si povězme něco o bozích starého Egypta. Znáte některé egyptské bohy?

15

Egyptské boje. Fotoarchiv Lucie Štrajtové

Abychom pochopili báje a pověsti starého Egypta, zde je několik nejznámějších bohů: AMON – bůh Slunce, Théb a král bohů SOBEK – bůh vod a úrodnosti země ESET – bohyně nebe, manţelka boha Usira HATHOR – bohyně nebe, lásky, radosti, ochránkyně ţen a zemřelých HOR – bůh nebe a světla SACHMET – bohyně války SUTEH – bůh pouště, moří a bouří THOVT – bůh moudrosti, učenosti, písma, lékařství,… USIR – bůh zemřelých, vládce podsvětí Oběť bohu Slunce. Fotoarchiv Lucie Štrajtové

Teď si povíme nějakou báji (pověst) : Zaloţení města krokodýlů V dávných dobách, kdy bohové pobývali mezi lidmi, byla země Ta-meri rozdělena na To Mehu a To Šema (Dolní a Horní Egypt). Bůh Hor převzal od boha Sutecha vládu nad Egyptem, a sám se ho vzdal, aby Egyptu mohl vládnout člověk, král Meni. 16

Meni musel nejdříve bojovat se spoustou nepřátel… Jednou král Meni lovil se svými psy poblíž Fajjúmské oázy. Toho dne neměl štěstí a usedl do stínu palem. Tehdy Sutechův duch vstoupil do srdcí královských psů, kteří začali na krále vztekle vrčet. Meni jim nevěnoval pozornost. Po chvíli se zvedl a šel je uklidnit, ale vůdce smečky se na krále vrhl a po něm i zbytek psů. Meni utíkal do vody. Uviděl krokodýla a začal se modlit k bohu, aby se nic nestalo. Krokodýl ho nakonec dovezl na druhý břeh. Meni vzdal v zámku velikou oběť bohu Sobekovi a v okolí oázy nechal kopat základy nového města krokodýlů – Šedet, taky označováno jako Krokodilopolis. Králův sen Dávno je tomu, co žil a vládl faraon Thutmose, pán Egypta a nositel dvojí koruny. Jako mladík lovil divokou zvěř na poušti, štval gazely a pronásledoval lvy. Dokázal pravou rukou řídit vůz a zároveň střílet šípy. Za denního světla přicházel Thutmose ke Sfinze a schoulil se do stínu mezi tlapy sochy. Jednoho dne bylo nesnesitelné vedro. Mladý Thutmose se uchýlil na kámen do stínu a usnul. Ve spánku se mu zdál sen. Zdálo se mu, že Sfinga ožívá a mluvila k němu. „Můj synu, jsem tvůj otec. Jsem Slunce, jemuţ jsou podrobeny všechny země a skrze mne přijde egyptské království i k tobě. Ty, můj synu, usedneš na trůn. Má tvář a srdce bude při tobě, pokud vykonáš to, co od tebe ţádám. Vidíš, ţe písek, ve kterém zůstávám, mne pohřbívá. Pomoz mi!“ Thutmose chtěl odpovědět, jenže v tu chvíli se probudil. Nevěděl, jestli to byla skutečnost, ale prosba pronikla hluboko k srdci. Thutmose shromáždil otroky a začali odhazovat tuny písku, pod nimiž byla Sfinga pohřbená. Přišel den, kdy byla Sfinga vyproštěna z písku a bůh svůj slib splnil. Z Thutmoseho se stal faraon Egypta, který vládl pod jménem Mencheprure.

Pyramidy Určitě jsme všichni slyšeli o pyramidách v Gíze, kousek od Káhiry. Na Vítské plošině stojí tři významné pyramidy i s vedlejšími pyramidami. Nejvyšší z nich je Chufuova (Cheopsova) pyramida, která v současnosti měří asi 137,5m. Další pyramidou v Gíze je Rachefova a poslední se nazývá Menkaureova.

17

Podle nejnovějších poznatků ze dne 14. 8. 2009 byl nalezen rozsáhlý jeskynní komplex pod pyramidami v Gíze. Andrew Collins (archeolog a historik) sdělil, ţe v podzemí našli kolonie netopýrů a jedovatých pavouků – tzv. „bílá vdova“. Kdyţ uţ jsem u těch pyramid, tak si povíme něco o pohřbívání mrtvých ve starém Egyptě a to podle Hérodota.

Pyramidy (nahoře pyramida v Sakkáře, dole Cheopsova pyramida). Fotoarchiv Lucie Štrajtové

Podle Hérodota byly tři druhy mumifikace: 1. nejdraţší mumifikace: byla nejtěţší. Musel se odstranit mozek a všechny orgány. Tělo pak bylo vyplněno pryskyřicí a naloţeno na sedmdesát dnů do natronu1.

2. prostřední způsob: byl o něco lehčí. Tělo se nerozřezávalo, ale naplnilo se klystýrem z cedrového oleje a mrtvý byl poté naloţen na sedmdesát dní do natronu. Po několika dnech se olej vypustil z těla a mrtvola byla připravena. 3. nejjednodušší způsob: byl pro nemajetné, kdy byla mrtvola vyčištěna projímadlem, byla nasolena a nakonec uloţena na sedmdesát dní do natronu. Poté se odevzdala příbuzným. U vyšších vrstev se pak mrtvola naloţila na loď, která plula po Nilu aţ k hrobu. Zde nastal pohřební rituál, kde se dávalo mrtvému do hrobu jídlo, sochy a jiné věci, které by mohl v příštím ţivotě potřebovat… Egypťané totiţ věřili na posmrtný ţivot. Autorka článku: Cantam 1

Natron je směs uhličitanu sodného, asi 17 % zaţívací sody spolu s malým mnoţstvím NaCl a sodíkového sulfátu. Natron je bílý, pokud je čistý, je-li smíchán s nečistotami, mění barvu na šedou nebo ţlutou. – pozn. redakce (překlad z angličtiny) 18

USA a Florida

International drive – turistické ulice s mnoha obchody a atrakcemi

USA USA jsou tvořeny 52 státy a zabírají rozlohu 9 631 214 km². Jsou třetím největším státem a zároveň nejlidnatější zemí na světě s počtem 310 232 863 obyvatel. USA je prezidentská federativní republika. Na prezidentském postu se vystřídalo mnoţství osob, celkový počet je 44 prezidentů. Mezi nejznámější patří například Abraham Lincoln, Franklin D. Roosevelt, John Fitzgerald Kennedy, Bill Clinton, George W. Bush a současný prezident Barack Obama. Oficiální měna je americky dollar, který za posledních pár let cenově značně kles.

19

Florida Nyní bych chtěl mluvit o státu Florida, která je nazývána také jako „Sluneční země“. Florida leţí na jihu Spojených států. Rozloha tohoto státu je 170 304 km² s počtem obyvatel 15 982 378. V USA má kaţdý stát v čele svého guvernéra. Floridu zastupuje Charlie Crist, jehoţ hlavním úkolem je dohlíţet na rozvoj státu. Hlavním městem je Tallahassee, avšak neznámějším je bezpochyby Miami, coţ je vyhledávané turistické centrum. Tomuto městu dominují především obrovské mrakodrapy, dále můţeme spatřit nemodernější hotely, noční bary a mnoho dalších zajímavých budov a míst. Ţivot je tady velmi rozmanitý, ulice jsou plné nadšených turistů i místních občanů. Bohuţel je tento poloostrov často suţovaný hurikány, které tu působí velké škody a ztráty na lidských ţivotech. Sezona tu bývá od března do prosince, kdy je teplota kolem 30 stupňů. V létě přesahují teploměry 35 stupňů, tím pádem i teplota moře je značně vysoká. Tento krásný stát se můţe pochlubit vesmírným střediskem NASA, kde startují raketoplány i menší rakety. Pokud mají návštěvníci štěstí, mohou vidět, jak raketa startuje do vesmíru a následně si projít řadu muzeí a atrakcí.

Krokodýlí rezervace

20

Nechybí tu oceánské pláţe, ani několik zábavních parků poblíţ Orlanda, například Seeworld, kde můţeme vidět kosatky, delfíny, tučňáky i jiná zvířata. Za zmínku stojí také Universal Orlando Resort, který se chlubí jízdními dráhami vysokými aţ 70 m s maximální rychlosti 100km/h. Nalézá se tu i Walt Disney World, je tvořen ze 4 různých měst: 1. 2. 3. 4.

Magic Kingdom Epcot MGM Studios Animal Kingdom Park

Pohádkový hrad z Disney Worldu (měto Magic Kingdom)

Rodiny s dětmi sem jezdí na týdny, aby si prošli krásu tohoto pohádkového světa.

Universal Orlando Resort - zábavní park 21

Já jsem měl moţnost tyto zábavní parky, střediska a pláţe navštívit za účelem odborné stáţe, abych si zdokonalil anglický jazyk. Je to velmi nádherný stát. Přál bych kaţdému se podívat do tohoto zcela jiného světa.

Park Gatorland – žije zde mnoho zvířat, zejména aligátorů

Autor článku i fotografií: Dominik Hess, ND4

22

Vynálezy

Foto: Taurus

Kdyby se měl kaţdý z nás kaţdý z nás zamyslet, který vynález je pro něj skutečně důleţitý, asi bychom se shodli na základních: zubním kartáčku, toaletním papíru, oblečení apod. My jsme si dovolili vybrat několik vynálezů, posuďte sami, jak jsou pro Vás nezbytné. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, co nejlepšího nám páni vynálezci přenechali. Jasně – televize, mobily! Kdo by si dnes uměl představit dobu poštovních holubů a dopisů. Někdy i celé týdny lidé čekali na odpověď, kdeţto dnes stačí poslat SMSku a za pár vteřin pípá zpráva v něčí kapse na druhém konci republiky. Já se na to podívám z trochu jiného úhlu a vypíšu své vlastní favority. Ţárovka Opravdu by se Vám chtělo sedět jenom při svíčce, když můžete mít ,,světlo v lahvi“? Moţná proto pan Thomas Alva Edison v roce 1879 vynalezl ţárovku (uvedl na trh ţárovky s bambusovým vláknem a se standardní šroubovací paticí E27 – doufám, ţe si to pan učitel Lon přečte a pochválí mě). Teď už se nemusíme starat o to, ţe by nám mohly začít hořet vlasy, kdybychom usnuli při učení. 23

Pračka Hloupost! Může si říct většina, ale jaké by to asi bylo, kdyby si člověk musel prát oblečení kaţdý týden na valše. První pračka byla sestrojena Angličanem Stenderem okolo roku 1750 (Pokud vypadala podobně jako první počítač tak bych si ji domů asi nepořídila.). Teď už Vám nemusí jít o to, jak asi vydrhnete ten neidentifikovatelný flek na kalhotech! Dţíny Občas mám dojem, ţe by někteří mí spoluţáci byli radši, kdyby Němce Leviho Strausse jednoho dne nenapadlo, ţe si ušije kalhoty ze stanové látky. Dţíny byly nejdříve pouţívány jako pracovní kalhoty. Později se ale do tohoto druhu kalhot zamiloval celý svět. A jak vznikla dţínovina? Podle historiků byla dţínovina vlastně velká chyba při nedodrţení běţného technologického postupu. Gustav Marburg tímto dosáhl velmi hrubé látky, ale s tou si nevěděl rady... Tak ji prodal v roce 1876 ve Vídni, kde ji koupil jistý Američan a odvezl ji na místo, kde zrovna Strausse chytl amok a začal šít kalhoty. Tolik tedy k dţínům... Kartáček na zuby Kolem roku 1500 uţ Číňany nebavilo hrabat se v puse jenom obyčejným klacíkem a seškrabávat nečistoty, proto někdo vloţil do kostěné rukojeti štětiny z divokého kance. A jenom díky tomuto nás teď rodiče denně ţenou do koupelny.

Foto Taurus

Hodinky Nevím jak Vy, ale já osobně tedy nesnáším nedochvilnost. Jak je vidět, nejsem jediná, zřejmě tohle vadilo i Peterovi Henleinovi. Ten kolem roku 1500 sestavil první kapesní hodinky. A díky němu se už nemůžeme vymluvit, ţe jsme nevěděli, kolik je, kdyţ po nás začnou naši partneři a přítelkyně řvát, že jdeme (uţ ZASE) pozdě na rande!

Díky za přečtení, snad se Vám článek líbil. Autorka textu: Anič

24

Kopírovací papír Uhlový papír, lidově zvaný kopírák, je tenký papír potaţený směsí vosku a černých pigmentů, pouţívaný mezi dvěma nebo více archy papíru k vytvoření kopie textu. Má výhodu v tom, ţe nevyţaduje ţádné investice a i kopie vycházejí velmi levně. Nevýhoda je v tom, ţe kopie se vytváří přímo při psaní, nelze ji tedy zhotovit dodatečně a navíc je nutno psát buď ručně propiskou, nebo na psacím stroji. Jak vznikl? Jeho začátky jsou nejisté. Poprvé však bylo pouţito termínu „uhlový papír”. V roce 1806, Angličan Raplh Wedgwood dostal patent na svůj „stylografický papír” a také Ital Pellegrino Turri vyrobil „černý papír”. Tyto mastné papíry potaţené sazemi byly určeny ke psaní slepým. Teprve později přišel Raplh Wedgwood na myšlenku pouţít uhlový papír ke zhotovování kopií obchodních dopisů. Na rozdíl od dnešního způsobu se však tehdy začaly kopie vytvářet tak, ţe se psalo kovovým hrotem na papír, pod kterým byl oboustranný kopírovací papír. Kopie se vytvořila na dalším papíru pod kopírákem a zároveň se „zviditelnil” originál na rubové straně. Text byl sice zrcadlově převrácen, ale protoţe papír byl slabý, dal se text číst z přední strany, tedy normálně.

Kráječ chleba Otto Frederick Rohwedder na začátku minulého století začal přemýšlet, zda by ruční krájení chleba nešlo nahradit nějakým strojním kráječem. Na kráječi začal pracovat od roku 1912. Podařilo se mu krájet chleba, ale ten po nakrájení brzy okoral. A tak v roce 1928 Rohwedder navrhl stroj, který chleba nejen krájel, ale zároveň také balil. Obal jednak drţel nakrájený chléb pohromadě a jednak zabránil jeho vysychání. 25

Whisky Počátky whisky se ztrácejí v historii. Přesto je však obecně přijímáno, ţe Keltové uměli vyrábět destilát z obilí uţ nějakých 800 let př. n. l. – vzhledem k nepříznivému klimatu. Tito Keltové viděli svůj ohnivý nápoj jako dar od bohů, který probouzel mrtvé k ţivotu a rozehříval i ty nejstudenější duše. A tak není divu, ţe Keltové whisky nazývali „uisge beatha” – voda ţivota, ţivá voda. Během 15. stol. se „ohnivá voda” dostala na území Ameriky a jak rostla její popularita, postupně dobývala zbytek světa. Whisky se vyrábí několika způsoby a je známo jiţ několik druhů. K těm hlavním patří sladová whisky vyráběná z ječného sladu. Kvalitní whisky vzniká dlouhodobým zráním v dřevěných sudech. Velmi často kvalita a pouţívání sudů ovlivní výslednou chuť a vůni whisky. Od roku 1915 bylo stanoveno, ţe pravá whisky musí zrát v sudech nejméně 3 roky. Whisky vycházející z destilačních kotlů obsahuje okolo 70 % alkoholu, a proto se před stáčením do sudů mírně zředí vodou na 63 %. Při stáčení do lahví se ředí znovu na cca 40 %.

Autobus První autobus byl známý pod názvem „Carrosse“. Měl osm míst pro cestující, byl taţen koňmi a Blaise Pascal ho představil v Paříţi roku 1662. „Carrosse“ jezdil v pravidelných několikaminutových intervalech bez ohledu na počet cestujících.

První autobus

26

Dalším modelem byl parní autobus. Parní autobusové linky se kolem roku 1830 zavedly v Londýně, Paříţi, Bruselu aj. Parní vozy uţ tehdy dosahovaly rychlosti aţ 50 km/h. Tato doprava byla významná především v Anglii, kde bylo postaveno přes 50 parních vozů, často velmi dokonalých a zařízených pro dopravu 5 – 20 osob. Největší zásluhu o hromadnou dopravu parními vozy má však Angličan Walter Hancock, který postavil v letech 1827 – 1838 9 vozů. Hancock zřídil veřejnou meziměstskou dopravu mezi Londýnem a Paddingtonem. Jeho parní vozy byly velmi bezpečné a měly elegantní tvar v mnohém připomínající dnešní autobusy. U zákazníků byly velmi oblíbeny, avšak překáţky zejména ze strany podnikatelů ţeleznice způsobily, ţe za půl roku musel dopravu zastavit. První autobus s benzinovým spalovacím motorem se objevil v Německu mezi kolem roku 1895. Byl pro 8 pasaţérů. Později jezdily benzinové autobusy mezi Nantes a Velheuil. Váţily šest tun a měly místo pro osmnáct pasaţérů. Kolem roku 1915 se autobusová doprava objevovala ve všech větších městech. Z počátku bylo šasi autobusů a nákladních automobilů stejné. Teprve asi od roku 1922 začínaly mít autobusy celou vlastní konstrukci. V polovině 80. let se na světě vyrobilo kolem 3,5 milionu autobusů. Autorka textu: Taurus

27

Rozhovor s... Dnes jsem si k rozhovoru zvolila Ondřeje Samka, není to náš absolvent, neboť ti bohuţel neměli čas – někteří se učí na zápočty a zkoušky na vysokých školách, jiní mají spoustu práce a další třeba přemýšlejí o tom, co koupit na Vánoce. Ondřej Samek je velmi zajímavá osobnost (nezajímavé bych nevolila). Je všestranně zaměřený technik se zájmem o kulturu. Sem jsem rozhovor zařadila proto, ţe Ondřej je tak trochu vynálezce, tedy on sám se necítí jím být, ovšem co není dnes, můţe být v budoucnu. Ačkoli byste si mohli myslet, ţe kdyţ je Ondřej technik, nebude mít smysl pro humor, nenechte se mýlit, opak je pravda. Přemýšlela jsem, co bych Vám o něm na úvod ještě prozradila, ale myslím, ţe on se Vám představí sám... Kdyby ses měl představit, co bys nám o sobě prozradil? Jmenuji se Ondřej Samek. Je mi 27 let, pocházím z Holešova u Zlína. Pracuji jako ďas (smích), resp. jako elektro-konstruktér. Měla bych prozradit, ţe uţ máš titul Ing., kde jsi ho získal? Vysokoškolské vzdělání jsem získal Ondřej Samek. Fotoarchiv Ondřeje Samka na VŠB-TU v Ostravě. Celý název oboru je Elektrické stroje, přístroje a pohony. Mé zaměření bylo na pohony. Název oboru je v současnosti jiný. Bavilo Tě studovat? Na prvním stupni ZŠ jsem nepatřil k ţáčkům, kteří rádi chodili do školy. Přestávky jsem měl nejraději. Ale to asi nechcete slyšet. To by ses divil, kolik ţáků zrovna tohle chtělo slyšet, protoţe to je i jejich oblíbený „předmět“. Ale určitě Tě bavily nějaké předměty, ne? Bavilo mě počítání, prvouka, kreslení, tělocvik, hudební výchova, vlastivěda a zahrádky. Předně mě bavily předměty, kde se mohlo dovádět. Jakoţto hlavní strůjce přestávkových aktivit, kdy se ochotně přidávali i druzí, jsem byl vyznamenán a aktivita se zakázala. Byla to doba her a dovádění. Dováděl jsi i na druhém stupni ZŠ? Druhý stupeň ZŠ byl přísnější. Zajímaly mě předměty přírodovědní a tělocvik. Nenechte se zmást, to, ţe mě nějaký předmět zajímal, neznamená, ţe jsem v něm vynikal nebo jsem 28

v něm měl jedničky nebo dvojky. Domácí úkoly jsem, jako správný ţáček nechával aţ na poslední chvíli a kdyţ se nestihly, tak se opsaly. Ty mi kazíš ţáky (smích). Přejděme raději ke střední škole. Na střední školu jsem byl přijat v Kroměříţi do oboru slaboproudá elektrotechnika. Zde jiţ převaţovaly technické a přírodovědní předměty. V těchto předmětech nás učili letití praktici, kteří nasadili laťku hodně vysoko. Nešetřili nás a při ohlédnutím zpět mohu jenom pokývat hlavou a povědět, udělali dobře. Kdyţ se zmiňuji o technických předmětech a přírodovědných, tak musím zmínit nejen je, ale i předmět český jazyk. Měli jsme na tento předmět úţasného vyučujícího. Jmenoval se Jiří Svoboda. Měl výjimečné vlastnosti. Předně vypadal jako Jean Reno z filmu LEON – rozházejte si to u takového chlápka. Byl neuvěřitelně přísný, ale spravedlivý. Vyučování ho bavilo a taky to tak vypadalo. Zajímal se o dění ve třídě a o věci, které nás zajímaly. Bravurně zacházel s češtinou jak intonačně, tak jazykově. Bylo to, Detail struktury LED. Fotoarchiv jako kdybyste poslouchali Wericha a Horníčka. Na Ondřej Samek češtinu jsem se těšil. Nebylo radno pokoušet štěstí a nepřipravovat se. A kdyţ jsem byl připraven, tak zase nebylo čeho se bát. To jsem ráda, ţe aspoň někdo má dobré mínění o českém jazyce přesto, ţe je technik. Co Ty a praxe? Hlavně nám, prosím, přibliţ vysokou školu, protoţe se blíţí období, kdy se naši čtvrťáci budou rozhodovat, kam jít dále. Díky praxím a brigádám jsem se ledasčemu přiučil. Po maturitě přišla vysoká škola v Ostravě. Tam uţ to byla jenom technika. Na začátku byly předměty, které slouţily jako síto. Matematiky – ano, měli jsme dva různé předměty matematiky a fyziky. Měli jsme trochu historie, psychologie a angličtiny. Studium bylo ještě mnohem přísnější neţ na střední škole. Tady se uţ vůbec nehrálo na to, ţe neumím, neznám, nevím, nerozumím, to nikoho nezajímalo. I kdyţ studium bylo přísné a nesmlouvavé, tak mě bavilo. Znalosti do sebe zapadaly jako skládačka. Musím se přiznat, ţe ţasnu, jak dobře umíš pravopis (Ondřej mi totiţ na otázky odpovídal písemně), skoro to nemusím opravovat a kdyţ, tak jde jen o drobnosti. Co Ti podle Tebe – kromě toho, jak zvládáš pravopis – škola dala? Kdyţ se ohlédnu zpět a zamyslím se, tak mě naučila dostát svým závazkům a přitom mít nutnost se něco nového naučit. Podle mě nemá smysl tvrdit, ţe jsem se ve škole naučil číst, psát a počítat. To uţ se od školní docházky očekává. Pokud mám popsat, co jsem řekl, musel jsem dostát svým závazkům v různých situacích. Například – na střední školu jsem dojíţděl, a tak jsem byl časově omezen. Musel jsem lépe vyuţívat čas. Téţ bych poznamenal, ţe internet a mobilní telefony nebyly samozřejmostí, spíše podnikovými nástroji. Takţe být s někým v kontaktu znamenalo s ním fyzicky být. Jestli jsem na něco zapomněl, nepřipravil se, nebo se zapomněl zeptat, tak mě takové opomenutí stálo jeden den, abych mohl sjednat nápravu. Z dnešního pohledu jsou to situace těţko pochopitelné. Jestli se někomu nemůţeme během deseti minut dovolat, tak uţ je zle. A co na vysoké škole? Na VŠ se nakládání s časem ještě zpřísnilo. Opět jsem dojíţděl a k tomu jsem bydlel v privátu. Pro vysvětlenou: kdyţ jsem nastupoval na VŠ, mobilní telefon si mohl dovolit 29

kaţdý. Rychlost internetu v domácnostech byla 56 kb/s, nejlevnější notebook stál 50 000 Kč. Výpočetní výkon nejlepšího počítače, který jste si mohli poskládat, nedosahoval výkonu dnešních procesorů Intel Atom. Z tohoto důvodu jsem nemohl mít jeden počítač s tiskárnou na koleji (v prvním ročníku) a druhý doma. Tato situace kladla vyšší nároky na hospodaření s časem a na zvládnuté dovednosti s obsluhou programů. Přes týden se nakupily projekty, protokoly a programy. A pouze přes víkend jsem mohl všechny úkoly zpracovat na počítači. Něco jako zapomenutí nemohlo existovat – neodevzdáš včas, předmět nedokončíš. Pro jistotu si všichni studenti z domu brali trochu více materiálů ke studiu, kdyby se náhodou hodily. Postupem času, jak cena výpočetní techniky klesala, jsem si na privát pořídil počítač, tiskárnu a internet, coţ jiţ bylo nezbytností, protoţe studijní nároky stoupaly. Posléze jsem si pořídil digitální fotoaparát a skener. Tato zařízení jsem hojně vyuţíval při studiu. Mám-li vše, co jsem řekl shrnout, tak mě škola naučila cíleně vyuţívat technické prostředky2, abych mohl vykonávat svou práci. Na závěr bych řekl, ţe to nejdůleţitější, co mi škola dala, jsou přátelé a spolupráce v kolektivu. Já o Tobě vím, ţe jsi technický typ. Mohl bys našim čtenářům říci, čemu se vlastně věnuješ? Tím myslím, kde pracuješ, co Tě ţiví? Pracuji, jako elektronický konstruktér ve strojní konstrukční kanceláři, která konstruuje a montuje jednoúčelové stroje. Mám na starosti vývoj a realizaci výroby elektroniky. Vývoj výrobku je všestranná činnost, u které se zúročí vše, co jsem se naučil přes důvtip, jak tyto znalosti vyuţít a zase se novému naučit. Vývoj je plný předpokladů a očekávání, potom následuje realizační vystřízlivění. Od této chvíle uţ jsou známy hranice moţností daného řešení. Následně se vyřeší detaily výroby. Před produkční vzorky se předají na zkušebnu a podle zkoušek se doladí výrobek. Pak uţ se můţe začít s výrobou. Úspěšnost výroby je také dána povedeným návrhem. Byl bych sám proto sobě, kdybych si sám navrhoval pracnou a drahou výrobu. Nejsem příliš technický typ, mohl bys mi popsat ten proces výroby? Proces výroby se dá popsat jako dobře promazaný stroj. Takový výrobní proces vypadá následovně: na DPS (deska plošného spoje) se nanese pájecí pasta přes planţetu. Tato DPS se vloţí do osazovacího automatu, který osadí SMD součástky. Po osazení se DPS vloţí do pícky (reflow), kde se osazené součástky zapájí. Potom uţ zbývá zapájet vývodové součástky, otestovat a expedovat. Popsal jsem tu část práce, kde se věci pohybují a vydávají

2

Vyrobená hydraulická nýtovačka (připravená k expedici). Fotoarchiv Ondřej Samek

Svítící LED. Fotoarchiv Ondřej Samek

Poznámka – technický prostředek není chápán pouze jako fyzická věc ale i různé softwarové nástroje 30

zvuky. Bylo by neúčelné popisovat, jak se pokouším navrhnout jednovrstvou DPS bez propojek. Děkuji za technickou vsuvku, klidně bys mohl jít ke státní maturitě, mohl by sis jako téma slohové práce vybrat popis pracovního postupu a já si jsem jistá, ţe bys doadl dobře. Dokonce jsem to od Tebe i pochopila. Rozhovor s Tebou jsem si vybrala, protoţe v tomto čísle se objevuje i článek o vynálezech a já vím, ţe Ty jsi vynálezce – i kdyţ moţná ne v pravém smyslu toho slova. Je něco, co bys chtěl vynalézt? Jako vynálezce se necítím. Vyuţívám toho, co jiţ bylo vynalezeno a pouhou kombinací vynálezů vytvořím novou věc. Stačí se podívat do obchodů se spotřební elektronikou, kolik máme uvnitř vynálezů, a kdyţ tuto situaci srovnám s pohledem do toho samého Zařízení před generálkou. Fotoarchiv Ondřej Samek obchodu před 10 lety, tak si řeknu, jak to ţe mi tyto věci nechyběly. Jeden příklad za všechny: výpočetní technika pro domácnosti před 10 lety a dnešní chytré telefony. Tato zařízení mají aspoň 256 MB RAM a počítače před 10 lety měly běţně 64 MB RAM. A to nemluvím o monitorech CRT, LCD, kdyţ v chytrých telefonech jsou běţné displeje OLED. Je toho prostě hodně, co se za poslední roky přeneslo z nákladných technologií do komerční sféry. Vynálezy, které nás budou doprovázet i nadále, jsou podle mě oheň (teplo), písmo a vynález kulatých věcí (pro ilustraci kuličkové loţisko). Nejvíce mě fascinují přístroje v medicíně. Pomysleme na zobrazovací metody. Za poslední roky se zde urazil velký kus cesty a ještě velký kus cesty je potřeba urazit. Tady se musí skloubit ohromné znalosti na straně tvůrců těchto přístrojů a lékařů, ale i těch, kteří rozumí informacím poskytovaných přístrojem. Opravdu si nedokáţu představit, co bych chtěl vynaleznout, protoţe to, co jsem chtěl, je jiţ dávno vynalezeno. Například před pár měsíci vědci z IBM zprovoznili neurální procesor, který přesáhl moţnosti kočky (tím padla část sci-fi). Nebo se stačí podívat na vývoj jaderných reaktorů pro elektrárny.

Ondřej je mj. také amatérský fotograf. Fotoarchiv Ondřej Samek 31

Ondřej rád fotí přírodu. Fotoarchiv Ondřej Samek

Abych se Tě neptala jen na práci a studium, musím říci, ţe Tě znám jako člověka, který má spoustu koníčků. Za všechny mluví asi to, ţe Tě baví focení. Máš nějaké oblíbené téma, které fotíš? Kdy jsi naposledy něco vyfotil? Co to bylo? Hned na začátku musím podotknout, ţe nejsem profesionální fotograf a ani se nesnaţím jím být. Rád fotím krásy běţného ţivota i makrofotografie drobných tvorečků. Naposledy jsem fotil a porovnával fotografie pořízené z fotoaparátu a telefonu. Foto z telefonu je o něco horší, ale není vůbec špatné. Nejraději fotím přírodu. Hru světelných paprsků a stínů zapadajícího slunce v mracích. Takový sluncem osvětlený pařez mezi vysokými stromy v zámecké oboře je také pěkná podívaná. Kromě focení – co Tě ještě baví? Hodně koníčků souvisí s prací. Tady bych vynechal práci, protoţe bych se opakoval. Zajímám se o výpočetní techniku, ale na úrovni podnikové sféry. Takţe ode mě neočekávejte počet bodů mého PC ve Futuremarku. Abych nevypadl z dění, tak odebírám tři časopisy, které se touto problematikou zabývají. Dalším klasickým koníčkem jsou automobily. Mám je rád od malička. Rád se v nich vozím a rád je řídím. Také rád navštěvuji

Fotoarchiv Ondřej Samek

32

výstavy aut. Výstavy aut? Přibliţ nám nějakou, prosím. V loňském roce jsem byl na autolanu v Ţenevě a tam se mi stala taková milá příhoda. Usadím se do auta, přijde ke mně paní a začne mi vysvětlovat různé funkce ve francouzštině. Milé paní jsem s politováním sdělil, ţe neumím francouzsky (řekl jsem jí to anglicky). Na to odpověděla, ţe to nevadí a vysvětlila mi funkce v angličtině, tak jsem jí poděkoval za představení auta. Co Ty a pohyb? Člověk by řekl, ţe kdyţ jsi tak často u počítače, nemáš na něj čas. Samozřejmě mám i pohybové koníčky. V okolí svého bydliště mám k dispozici rozsáhlé cyklostezky. Vznikly z polních cest, tak jsou převáţně daleko od silnic, pěkně v přírodě. Pokud počasí dá, tak je brázdím pěšky, na bruslích či na kole. Ze sportů mi zbyl badminton. Ty máš rád zvířata – které preferuješ? Samozřejmě, ţe mám rád zvířátka, vepřové, kuřecí, hovězí. Tys mi psal, ţe to mám vymazat, ale mně to nedalo, nechala jsem Ti tam Tvé oblíbené maso. Ale teď nám tedy řekni, Fotoarchiv Ondřej Samek jaká zvířátka (nejen na talíři) máš opravdu rád. Setkal jsem se s pejsky, andulkami, kočičkami, králíčky a činčilami. Všechna zvířátka byla roztomiloučká. Ale doma jsme měli jenom kočky. Pejska jsme nemohli mít, protoţe jsme ještě měli drůbeţ. V současnosti nemám ţádné domácí zvířátko, ale kamarád má pět kočiček a to mi postačuje. Mimo toho, ţe jsi technik, tak jsi známý i tím, ţe máš rád kulturu. Je nějaký oblíbený seriál, film, knihu nebo autor, kterého by Ondřej Samek četl? Samozřejmě. Technik přece není ekvivalent bedny s nářadím, kterou po práci zavřu a dám do rohu dílny. Kultura je tu pro všechny – stvořena lidmi pro lidi. Zrovna nedávno jsem byl na představení hry divadla Járy Cimrmana s názvem „České nebe“. Byť jsem spoustu her divadla Járy Cimrmana viděl v televizi, slyšel zvukový záznam, tak záţitek z ţivého vystoupení je úplně jiný. Stejné je to s koncerty váţné hudby. Vltavu od Bedřicha Smetany zná kaţdý a můţe si ji poslechnout doma, ale slyšet na ţivo hrát hudební nástroje je úplně jiný záţitek, který ţádný audio záznam nezprostředkuje. Z filmů mám nejraději české klasiky, například „Hoří, má panenko“, „Jáchyme, hoď ho do stroje“, „Marečku, podejte mi pero“. Jen namátkou vyberu oblíbené autory, jsou to Bohumil Hrabal a Jaroslav Hašek. Je toho opravdu hodně a kaţdý si určitě vybere podle svého, co je mu milé. Seriály mám rád „úletové“ a pohodové, například Simonovi, Červený trpaslík, Futurama. 33

Fotoarchiv Ondřej Samek

Máš nějaké ţivotní moudro nebo nějaký vzor? Mohu akorát zopakovat, co říká můj otec a otec mého kamaráda. Všechno jde, kdyţ se chce. Mými vzory jsou všichni moji přátelé. Přátelé mě inspirují, ví, co nevím, a umí, co neumím. Co bys popřál našim čtenářům? Mnoho zdaru ve studiu a v ţivotě.

Fotoarchiv Ondřej Samek

Ondro, mockrát děkuji za rozhovor, bylo to (myslím, ţe nejen pro mě) zábavné. Přeji Ti pohodu, hodně zdaru v práci a taky zdraví.

Autorka textu: L:-)

34

Váţení čtenáři, tímto článkem bych Vám chtěl přiblíţit sport, který jiţ šestým rokem provozuji pod jednotkou s názvem „Sabotage-team“, jsem jeden ze zakládajících členů. Co je to airsoft? Snad kaţdý kluk (a někdy i holka) běhal jako malý s ostatními „spolubojovníky“ po sídlišti nebo po vesnici a s klackem v ruce mohutně ječel: „Pahahahaha! Seš mrtvej!“. Jak šla léta dál, klacky se měnily za stříkací pistole a později za „kuličkovky“ z hračkárny… A pak přišel airsoft. Původ airsoftu: Airsoft vznikl v Japonsku jako odpověď na americký Paintball. Původně Japonci vyráběli makety reálných zbraní v měřítku 1:1, které si kaţdý mohl pověsit na zeď jako dekoraci (počátky cca 80. léta 20. stol.) Postupem času zbraně zdokonalily a „naučily se“ střílet kuličky. Nejprve po jedné střele a později i dávkou. Kvůli zvýšení dostřelu byl vynalezen systém hop-up, bez kterého si jiţ dnes nikdo zbraň nedokáţe představit.

35

Pravidla hry: Stejně jako v paintballu, jsou i v airsoftu dvě druţstva stojící proti sobě, jejichţ úkolem je se navzájem eliminovat. Airsoft je HRA jako kaţdá jiná. Má pravidla a přesný průběh. Ačkoliv po sobě hráči střílí plastikové projektily o průměru 6 nebo 8 mm, jejichţ rychlost se pohybuje okolo 120 m/s, nedochází tu prakticky k ţádným zraněním, kdyţ neberu vystřelený zub, modřiny, lehké krvácení, zvrtnutý kotník, naraţené koleno a jiná „malá“ zranění , je na tom něco pravdy. Důleţitým faktorem kvalitní airsoftové hry je pojem „Fair-Play“, kaţdý hráč, který je zasaţen protihráčem, je povinen oznámit, ţe byl zasaţen jednoduchým gestem: „Mám“, „Dostal jsem“, „Jsem mrtvej“ a následně zvednout ruce, přičemţ musí jít nejkratší cestou na tzv. respawn („mrtvoliště“), kde hráč počká předem smluvenou dobu (většinou 10-15 min., někdy aţ do konce jedné hry). Kde hra probíhá? Jako kaţdý sport, tak i airsoft má omezenou hrací plochu, povětšinou se doporučuje pronájem či propůjčení nějakého volného prostranství, objektu nebo kombinace budov a prostranství (např. bývalé JZD, lesy, pole v kombinaci s lesními porosty aj.). Ideální hrací plocha je ta, kde pořadatel (většinou nějaký team, např. my) vykope zákopy, okopy, nebo sestaví nějaké „bunkry“ . Jakmile se rozdělí hráči na dvě druţstva, je připravená hrací plocha, jsou domluvena pravidla (povětšinou všude stejná, aţ na několik drobností jako jsou odraţené zásahy atd.) můţe hra začít. A teď kaţdého napadne: „No, jistě, a teď jen střílet, střílet a střílet“, ale není to pouhé běhání a kropení všeho, co se hýbe. V airsoftu nevyhrává hrubá síla, ale chytrost a lest. Schopnost přelstít protivníka a napadnout ho ze zálohy se cení nejvíce. Není výjimkou, ţe tým 10 zkušenějších hráčů je schopen se ubránit dvojnásobné přesile a to bez jediné ztráty ve vlastních řadách. Airsoft se tedy dosti blíţí úrovni opravdové bitvy, jenomţe se doopravdy neumírá, ale jen jako… A teď to nejpodstatnější! Ano, většinu z Vás napadly zbraně a je tomu opravdu tak. Budu se Vám snaţit co nejvíce, ale i co nejstručněji přiblíţit základní informace o airsoftových zbraních, jak fungují a jak se „chovají“.

36

Základní rozdělení zbraní Zbraně se rozdělují na tři základní typy: => manuální (nabíjí se ručně), => plynové (jsou poháněné stlačeným plynem), => elektrické (jsou poháněné elektrickým motorem, většinou se setkáte se zkratkou AEG (Automatic Electric Gun - automatická elektrická zbraň). Já osobně vlastním dvě manuální zbraně a dvě elektrické. Preferuji zbraně typu AK (kalašnikov), jelikoţ mám s nimi dlouhodobé zkušenosti a vím, ţe vydrţí „takřka“ vše  (dokonce se jedna z nich i vykoupala v potoce).

Jedna z mých zbraní typu AK-74s (dřevo-kov)

Parametry této zbraně: Výrobce: D-Boys / Kalash Délka: 710/ 940mm Hmotnost: 3 kg Materiál těla: kov + dřevo Dostřel: 65-70m (účinný dostřel), max. dostřel cca 100 m Střelba: automatická – poloautomatická Kompletní Upgrade (vylepšení) Pořizovací cena: 4200 Kč (cena k říjnu 2010) !POZOR! cena je základní, po upgradu se můţe vyšplhat aţ na dvojnásobek, tady uţ záleţí na tom, kdo je jak náročný (lze sehnat i levnější zbraně od 500 Kč aţ po 50.000Kč). Pořizovací cena střeliva: 250 Kč (4.000 kuliček) – váha 0,25g (lze puţít i 0,23g) Závěrem: nakonec bych Vám chtěl popřát hodně štestí ať uţ v ţivotě tak i v Airsoftu. Pro případné dotazy nebo rady pište na email: ([email protected]) Autor článku: Лукаш Ридл

37

Pitbike Pitbike se dělí na motocross a supermoto. Vybavení: V první řadě musí jezdec mít helmu s brýlemi, bez toho nemůţe jít ani ke startu. Dále je důleţitý krunýř, rukavic a boty – to uţ mají v dnešní době téměř všichni, protoţe pády na motorce nejsou ţádná legrace. Motocross: Největší charakteristikou motocrossu jsou pneumatiky, musí to být tzv. drapák, aby zabíraly na hlíně nebo v bahně. Po kaţdém závodě se pneumatiky buď vyhazují, nebo prodávají za podstatně niţší cenu, neţ je cena pořizovací – protoţe na pouţité pneumatice je záběrová hrana úplně někde jinde, neţ má být. U závodu je velmi důleţité mít hranu správně. Supermoto: U tzv. supermota také záleţí na pneumatikách, ale zde je naopak zapotřebí tzv. slicky. To jsou pneumatiky s velmi malým či dokonce ţádným vzorkem, a to proto, aby se to dalo v zatáčkách „klopit“ a by to neujíţdělo. Záleţí však i na převodovce, především na tom, jestli je udělaná na krátké či dlouhé tratě. Autor článku a fotografie: Pavel Jančík, ME3

38

The Residents/Už jsme doma

The Residents – foto: The Residents

Tentokrát bude hudební rubrika na pokračování. V tomto a příštím čísle se dočtete o dvou hudebních tělesech, která k sobě mají velmi blízko, přestoţe jedno začínalo v USA 60. let jako umělecké uskupení bez ambicí stát se hudební skupinou a druhé v 80. letech jako punková skupina v severočeských Teplicích. 39

Koncert v Olomouci – promo koncertu

Hudba kapely The Residents je na první poslech na hony vzdálená tvorbě českých Uţ jsme doma (UJD), ale obě kapely jiţ spolupracovaly v 90. letech na projektu Freakshow (Obludárium). Letos proběhla v olomoucké Galerii Caesar výstava fotografií a předmětů spojených s The Residents (masky, obaly desek apod.), součástí doprovodného programu výstavy byl i koncert UJD se zpěvákem The Residents Randym. Koncert proběhl dne 20. 10. 2010 v Moravském divadle a posluchači se dočkali skladeb americké skupiny v podání českých muzikantů.

Už jsme doma a Randy. Foto Jiří Volejník 40

V následujících dvou článcích se budu věnovat historii obou kapel, zde se můţete se podívat na výběr fotografií z výstavy: http://www.youtube.com/watch?v=gCVaYUf1P0M&feature=related. Zde se můţete podívat na úryvek z olomouckého koncertu: http://www.youtube.com/watch?v=uXyEZoaUglI&feature=related

Už jsme doma a Randy. Foto Jiří Volejník

The Residents Psát článek o uskupení The Residents je chůze po velmi tenkém ledě, protoţe kapela se snaţí po celou svou kariéru pečlivě tajit své soukromí a to včetně identity svých členů. Na všech fotografiích i ţivých vystoupeních vystupují jednotliví členové v přestrojení (typická je maska ve tvaru oční bulvy doplněná smokingem a cylindrem), neposkytují rozhovory a jediné informace o jejich činnosti zprostředkovává management skupiny souhrnně nazývaný „The Cryptic Corporation“. V dnešní době není pokus o anonymitu umělců tak vzácný – stačí vzpomenout jména kapel Lordi, Slipnkot, či české Kilhets z konce 70. let, je však třeba si uvědomit, ţe The Residents se daří udrţet si soukromí jiţ zhruba čtyřicet let. Celá jejich tvorba se totiţ odvíjí od vlastní filozofie nazývané Theory of Obscurity (teorie neznáma či nesrozumitelnosti); ta ve stručnosti říká, ţe pokud chce někdo tvořit skutečné umění, neměl by brát v potaz názory okolního světa, a měl by se tudíţ od něj maximálně odloučit. V případě The Residents tedy nejde o prostou image či vytváření pocitu senzace, ale o způsob hledání umělecké pravdy.

Vlivy a raná tvorba Pokud tedy budeme věřit informacím, které jsou dostupné, nabudeme přesvědčení, ţe členové kapely se potkali na škole ve Shreveportu ve státě Louisiana někdy v 60. letech. V roce 1966 chtěli přesídlit do San Franciska, cestou se jim však pokazilo auto v kalifornském městě San Mateo, kde se nakonec rozhodli zůstat. Uţ od počátku se neomezovali pouze na obyčejné skládání a hraní hudby (údajně především proto, ţe neuměli hrát na ţádné hudební nástroje), ale experimentovali s propojením různých 41

forem umění – stříhání a míchání magnetofonových pásek, práce s fotografiemi, obrazy apod. Pro skupinu je příznačné, ţe nikdy nepřistupovali k tvorbě způsobem, který je pro kapely běţný: hudba jako hlavní část tvorby a ostatní záleţitosti (videa, kostýmy, obaly desek apod.) jako doplňky. Pro Residents bylo vţdy důleţité, aby všechny součásti jejich tvorby byly v rovnováze a aby dohromady tvořily jeden celek. V jejich raném období je silně ovlivnili dva Evropané: multiinstrumentalista Phil Lithman (pro svou zvláštní techniku hry známý jako Snakefinger (= „hadí prst“ – ten s nimi spolupracoval velmi dlouho a byl v podezření, ţe je přímo jedním z členů; toto podezření bylo vyvráceno aţ jeho smrtí v r. 1987) a záhadný skladatel N. Senada údajně bavorského původu – zde mohlo jít o pseudonym amerického skladatele Harryho Partche známého vynálezy vlastních hudebních nástrojů a tzv. mikrotonickými skladbami (s uţitím tónů, které nezapadají do naší osmitónové škály), další teorie uvádí hudebníka Cpt. Beefhearta (vzor, k němuţ se Residents hlásí a který v té době bydlel na ulici Ensenada Drive), taky je moţné, ţe tento člověk je pouhý výmysl (španělsky znamená spojení „en se nada“ doslova „sám o sobě nikdo“). Pod vlivem těchto osobností začali pracovat především s magnetofonovými pásky. Z období do r. 1970 existuje podle Cryptic Corporation řada nahrávek, protoţe však kapela začala pouţívat název The Residents aţ na konci roku 1969, nepovaţují tyto nahrávky za svou tvorbu. Jen několikrát se objevil „starší materiál“ na některých albech či v koncertních programech, opět ovšem nevíme, nakolik si autoři s pravdou pohráli. Jméno The Residents (= obyvatelé) údajně vzniklo tak, ţe kapela poslala své demo společnosti Warner Bros., která album odmítla, ale vzhledem k tomu, ţe demo nebylo nikým podepsané, poslali dopis s odmítnutím prostě „obyvatelům“ zpáteční adresy.

Éra alb Za oficiální začátek souvislé tvorby je povaţováno album Santa Dog z roku 1972, po jehoţ vydání kapela konečně dorazila do San Franciska. Toto album se podařilo dostat do rádia přes jeho omezený komerční potenciál a příslušný moderátor byl kapelou obdarován padesáti kopiemi alba Meet the Residents, aby je rozeslal přátelům a hudebním kritikům. Kapela upoutala širší pozornost projektem Third Reich’n’Roll, který vznikl tak, ţe umělci nejdříve poslepovali slavné rock’n’rollové písně 60. let, doplnili je o různé nehudební zvuky a další nástroje, a nakonec původní stopy opět vymazali, čímţ vznikla podivná hudební koláţ, v níţ můţe pozorný posluchač najít stopy původních písní: http://www.youtube.com/watch?v=NRweyGHJ3bc (video bylo natočeno v kulisách určených pro plánovaný kultovní film Vileness Fats, který nikdy nevyšel – přestoţe bylo natočeno 14 hodin materiálu, zatím světlo světa spatřily pouze útrţky, které dají dohromady ani ne tři čtvrtě hodiny). Mezi další zajímavé počiny rané tvorby patří např. album Eskimo (údajně inspirované lahví polárního vzduchu, kterou přinesl N. Senada ze své výpravy mezi Eskymáky) sloţené převáţně z nehudebních zvuků beze slov, takţe připomíná zvukový doprovod filmu bez dialogů (později upravili Residents jednotlivé „písně“ do disko podoby na albu Diskomo), či The Commercial Album (= komerční nebo reklamní album). Druhé zmíněné album obsahuje čtyřicet přibliţně minutových stop, z nichţ kaţdá puštěná třikrát dokola má fungovat jako běţná popová píseň. Po nahrání tohoto alba si The Residents koupili 40 minutových reklamních pauz na jedné tehdy oblíbené rozhlasové stanici a pouštěli v nich dané melodie po tři dny. Zůstává otázka, zda šlo spíš o umění či reklamu na album. Právě podobné počiny, které se pohybují na hranici umění či vkusu, jsou pro The Residents typické. 42

Mr. Skull. Fotoalbum The Residents

Éra ţivých vystoupení V roce 1981 začala kapela vystupovat ţivě s projektem Mark of the Mole. Představení bylo záměrně chaotické a hudební pasáţe (v nichţ se členové skupiny poprvé objevili v typických „bulvách“ a smokinzích) byly prokládány čtením záměrně nesmyslných textů. Ty předčítal americký muzikant, iluzionista, bavič a později vynálezce masáţní vany pro ţeny Penn Juliette. Penn se během představení stával stále nevrlejším (stejně tak publikum), aţ musel být na konci připoután ke kolečkovému křeslu. Jednou byl při tomto úkonu napaden obzvláště nevrlým divákem. To však nic nezměnilo na faktu, ţe následující ţivá show se v New Yorku umístila v návštěvnosti na třetím místě za Ericem Claptonem a Jerrym Garciou. Jejich popularita se však projevila i negativně: při jednom koncertu byla ze zákulisí ukradena jedna z masek (Mr. Red Eye) a přestoţe ji později jeden fanoušek vrátil (údajně okradl zloděje), byla členy prohlášena za nečistou a nahrazena obří černou lebkou (Mr. Skull). Po úspěchu této show následovaly další koncertní programy a vlastně pokračují dodnes. Ţivá vystoupení The Residents se odpočátku velmi lišila od vystoupení jiných skupin a to hned v několika věcech. První a největší odlišností od běţných koncertů je fakt, ţe kapela samotná je zcela upozadněna – stojí či sedí obvykle v zadní části pódia a hlavní pozornost je upoutána na herce či zpěváky, kteří však nejsou členy tvůrčího jádra skupiny. 43

(http://www.youtube.com/watch?v=pWM47SCZ_zM&feature=related) To je i případ Randyho, který vystoupil v Olomouci. Dalším spojovacím prvkem je koncept programu. Kaţdé ţivé vystoupení a téměř kaţdá deska mají ústřední téma a koncept, jimţ odpovídají jednotlivé písně, obrazy či videa. Často jde o vyprávění příběhů, které vycházejí z různých inspiračních zdrojů: od příběhů Starého zákona přes podivný příběh-nepříběh migrujících krtků aţ po osobní zpovědi znetvořených lidí v obludáriu. Spojujícím prvkem je náročná interpretace vystoupení. Představení The Residents rozhodně nepatří k těm lehko stravitelným, odpočinkovým. Ústřední téma se většinou dotýká nejtemnějších stránek lidské duše, zpochybňuje věci, které bereme jako nezpochybnitelné, a pracuje se silnými podvědomými symboly. Spíše neţ odpočatí se po poslechu jejich hudby budete cítit vyčerpaní, zato očištění, čímţ oţivují princip katarze, kterou při sledování divadelních představení proţívali jiţ starověcí Řekové. Další aktivity Kromě tvorby, která je pro kapely běţná (alba, vystoupení, videoklipy), vytvořili The Residents řadu věcí, které tak typické nejsou. S koncertním programem Freakshow (1990) bylo spojeno vydání multimediálního CD, jeţ obsahovalo virtuální obludárium včetně přístupu do maringotek jednotlivých znetvořených lidí a písně z programu. Rovněţ vytvořili počítačovou hru Bad Dayon the Midway, interaktivní album Gingerbread Man, pětidílný projekt pro iPod Rivers of Crime, sérii filmů pro YouTube Timmy a spoustu dalších netradičních děl. The Residents bývají vţdy mezi prvními, kteří se chápou nových technologií Bad Day on the Midway. Fotoalbum The Residents a vyuţívají je ve svém umění; patřili mezi průkopníky vyuţívání magnetofonových smyček a samplerů, grafických počítačových programů a zejména jsou schopni opravdu maximálně vyuţít moţností internetu. Pokud Vás toto netradiční uskupení zaujalo, doporučuji podívat se na stránku http://residents.com, především na sekci „Research Career“, kde najdete knihovnu všech projektů skupiny. Můţete se pokusit pátrat po tom, kdo oni tajemní umělci jsou, moţná i uspět, ale to vůbec není důleţité. Nejde o záhadu, senzaci či detektivní příběh. Jde o umění, které vzniká pod jednou značkou bez vměšování vnějšího světa či touhy po vlastní osobní slávě, která se stala osudnou mnoha hudebním skupinám. A nakonec, jak pravil jeden z členů Cryptic Corporation: „We all are residents.“ (Všichni jsme obyvatelé.) Je docela moţné, ţe původní zakladatelé jiţ dávno se skupinou nespolupracují, či dokonce neţijí, ale díky své anonymitě existuje skupina dál a můţe klidně existovat dalších padesát nebo sto let. Díky své filozofii se The Residents stali prvními umělci, kteří mohou dosáhnout skutečné nesmrtelnosti. Autor textu: Sherlock 44

Vlastní tvorba Krvavá mlha Krvavá mlha, mlha přízraků, zhatí Tvou duši aţ ve spánku. Tvé sny, noční můry, nebude cesty zpět, uţ nikdy nevykvete ten přenádherný květ. Krvavá mlha, nosíc smůlu temnou, všichni zlí, přijďte hned za mnou. Nyní jen tma, strach a pach čpící v nás, nezbude nic z těch lidských krás. Krvavá mlha, temnota zrádná. Přistoupí k nám vţdy jen zrána. S vůní poutavou a vţdy krvavou Přes den nevinnou, v noci vraţednou. Autor básně: xfull

Poslední z rodu Jiţ nikdy, nikdy nespatřím hvězdy na nebi. Tak krásné, zářící. Nyní jsou jen krvavé a blednoucí. Srdce mé se jiţ v kámen proměnilo. Kámen chladný a černý. Oči zrudly jako nenávist sama a kůţe byla bílá jako měsíční svit. Má zloba přichází od neznáma. Jiţ dlouhou dobu se cítím prázdný a osamělý, nic mne neučiní šťastným. Skončil jsem v nemilém světě válek a nenávisti, kdy bratr bojoval proti bratrovi. Byly to časy smutku a zkázy. Vţdy jsem stával na kopci s vlajkou, kdyţ v krvavém údolí vypukla bitva. Býval jsem ve sluţbách mocného vládce, ale i jeho smetla vlna Temnoty. Mnoho let uběhlo, pochodoval jsem jako jediný z přeţivších. Neměl jsem domov, rodinu, nic. Náhle jsem spatřil bytost, ţenu. Byla vůdce. Vůdce klanu nemrtvých. Její velké, černé oči pohltily mou duši. Propadl jsem jejímu kouzlu. Kůţe se probrala k ţivotu a za nedlouho se objevil první odstín. Nyní jiţ se nemusím bát samoty, je tu i někdo další, celý klan těch, kteří kráčí se mnou. Avšak jen ona dokáţe svými tesáky proniknout do mého nitra. Uţ nejsem sám. Našel jsem sebe. A můj rod můţe pokračovat! Autor textu: xfull

45

Cizinec Mé tělo je lidské, podobné Vám, ale má duše, duše, jest jiná. Skrývá se v ní cizinec, monstrum, stvůra. Mnohými názvy vyjádřiti se dá. „Poznal jsem tvory, kterým se podobám, ale přesto je nechápu, neřadím se mezi ně.” Tato slova vyslovil ten neznámý, hledající své druhy. Autor textu: xfull

Láska Láska je pomíjivá jako samotná šavle či rozum korzára. Nikdy nelze přesně vědět, co nás v danou chvíli očekává. Nelze vědět, zda-li to bude dobré či špatné. Autor textu: xfull

Smrt Smrt si nevyhledává nás. To my vyhledáváme smrt k tomu, abychom mohli dále ţít a pokračovat v naší ţivotní pouti. Někdo ví nebo snad tuší, co lze očekávat od ţivota, ale nikdo neví, co lze očekávat od smrti. Toto tajemství objevili jen mrtví. Autor textu: xfull

Slzy Slzy smutku stékají po tváři onoho monstra, jeţ proţívá něco krásného. Avšak monstrum je zaslepeno starostmi a smutkem. Nevidí to, co by normální člověk vidět měl. Proto je tím, čím je, odsuzován pod nánosem nepříjemných slov a gest. Znemoţňován a drcen sám sebou. Toto se nedá nezvat ţivotem, slovo „muka” by to vystihlo přesněji. Autor textu: xfull

Válečník Jsem válečník původu, bez armády a hromadné síly. Má duše jest zjizvena a tělo taktéţ. Meč a zbroj jsou pokryty rzí, následek mnoha deštivých a krvavých dnů. Nemám tvář, jsem Nikdo. Kdo by však nahlédl pod přilbici, spatřil by odraz Smrti. Dlouhé a bolestivé, ano tak zemřel poslední protivník. Avšak válečník nikdy nedokázal porazit sám sebe. Nadlidský úkol čeká toto jiţ tak zchátralé tělo, ošlehané válkami. A neţ se tak stane, padne mu za oběť ještě mnoho ţivotů. Autor textu: xfull

46

Úryvek z Kronnova deníku Ţivot je pln pohrom, chaosu, nenávisti, zloby a temna. Někteří jsou zaslepeni jen tím špatným, ať to dělají schválně či je to jejich osud. Všichni tito lidé jsou si velice podobni. Avšak je zde i nádherná stránka ţivota, kterou jistě poznal kaţdý z nás. Já sám si nyní uvědomuji, jaké to je proţívat radost, i kdyţ je třeba bezdůvodná. Pomáhá mi hlavně v ţivotě jako takovém. Donedávna jsem se řadil mezi ty temné, nyní mohu podotknout, ţe ţivot na straně temna je mnohdy zbytečný. Autor textu: xfull

Bratrství Leţící v mazlavém blátě, hrubé zvuky a křik, které se linou ze všech stran, mně připadají mnohem horší neţ má zranění. A hle! Známá tvář! Rysy tak podobná mým, má tvář je však potřísněna krví nejen mou, ale i jiných. Hledící muţ zvedá ruku. Chce mne snad udeřit? Jeho plány však jiné jsou. Napřaţená ruka se zastavila nade mnou, já přijal její sílu a zvedl se. Ruce semknuté a slova znějící: „Má rodina, má krev!“ Bratři, jeţ se neměli moc v lásce, společně tasí meče a čekají zda-li se horda barbarských válečníků odhodlá k útoku. Autor textu: xfull

Slepec Kráčím světlem, kráčím tmou, válkou všudypřítomnou. Má cesta, má pouť. Slyším kroky stínů, udusávající hlínu a ty meče ostré jak břitvy hrající hlavní roli bitvy. Kráčím světlem, kráčím tmou přes kaluţ rudou. V dáli slyším osobu zbabělou, jeţ vede své druhy do tmy, kde zhynou. Autor básně: xfull

47

Autor: Lukáš

48

Narae. Autor kresby: Lukáš

49

FoTO Kaţdý měsíc zde můţete vidět SOUTĚŢNÍ fotografii. Vţdy si můţete (do 30. dne daného měsíce, tj. tentokrát do 30. prosince) tipnout, co je na dané fotografii. Nejlepší z Vás získá na konci roku cenu. Odpovědi můţete posílat na mail: [email protected]. Otázka: Poznejte, co je na fotografii a kde ta věc leţí.

Autorka fotografie: Taurus

V minulém čísle byl parlament – coţ uhodla Eliška Horáková z ND3, čímţ se zatím stává nejlepší luštitelkou.

50