LISTOAD PROSINEC 2009

LISTOAD – PROSINEC 2009

"...Prostě jim to navrhnu. Havel bude prezident...."

hm… no když myslíš…

Akce na prosinec a leden! Datum

Den

Třída

Akce, místo

11.12. 14. – 15.12. 16.12. 18.12. 21.12. 22.12.

Pá Po – Út St Pá Po Út

Q–O O P–O P–O

Evropská unie, setkání s V. Špidlou Prezentace ZMP Besídka v kině od 16,30 Sportovní den Ředitelské volno Ředitelské volno

2.1. 2010

Sobota všichni běžkaři

novoroční přechod Jizerek

Už je to tady zase ! Blíţí se začátek nového roku 2010 a všichni milovníci Jizerských hor se těší na tradiční novoroční přechod Jizerek. Tentokrát půjdeme opačným směrem. Nejprve se svezeme vlakem do Harachova a pak se svezeme na běţkách aţ na Smědavu nebo aţ do Nového Města  podrobnosti budou na nástěnce školy. Těšte se 

Stále je vypsán „konkurz“ na místa v časopise GF BOD. Záleţí jen na Vás, co byste chtěli pro časopis dělat. (sportovního redaktora, grafiku, psát články, starat se o webovou podobu stránek, tvořit kříţovky, psát kritiku, básničky, písničky, psát o tom co se vám líbí nebo naopak nelíbí, napsat kam se poděli absolventi naší školy, atd. moţností je mnoho a záleţí jen na vás na studentech, jak bude časopis vypadat teď a jak v budoucnu) Všichni zájemci se hlaste u šéfredaktorky Luisy Pavlíkové (kvinta)

2

Turnaj (nejen)PEDAGOGICKÝCH pracovníků ve VOLEJBALE. I letos pořádala Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlnat turnaj pedagogických pracovníků, přátel školy a přátel volejbalu v odbíjené, tedy ve VOLEJBALU. A na to, ţe se turnaj hrál 13. v pátek, nikdo ohledy nebral. Nám (profesorům) toto datum pomohlo v losu do skupiny B, která byla pro nás poněkud výhodnější. Za GF startovala hned tři druţstva: GF A - Absolventi GF (Mates Drechsler a spol.)

Krošlíci - Současní studenti GF (Petr Melka, Jan Harcuba, Jarda Ullmann, Martin Čuba a student SŠHaL Martin Krošlák)

3

GF B - Profesoři GF (Lucie Šímová, Petra Lţičařová, Zuzana Likavcová (absolventka), Jan Drechsler (absolvent), Dušan Šoltys, Pavel Čumpelík, Pavel Štryncl, Nikolaj Kirakosjan, Milan Schleider)

Všichni hráli dobře a nebýt toho, ţe GF studenti si vlastně sami prohráli souboj s GF profesory, dopadlo vše jinak. Profesoři ovšem prestiţní zápas zvládli a tím si zadělali na vítězství ve skupině B. Nutno říci, ţe skupina A byla mnohem silnější a zápasy byly o to dramatičtější. Nakonec však tuto skupinu vyhráli favorité – absolventi GF. Vítězové obou skupin se utkali o celkové vítězství v turnaji. A vy uţ jistě tušíte, kdo to byl! Ano opět Gymnázium Frýdlant . Samozřejmě absolventi. Profesoři gymnázia, podpořeni také dvěma skvělými absolventy, skončili na druhém místě. Druzí ze skupin se utkali o třetí a čtvrté místo. Na všechny pak čekaly krásné ceny – velké koláče, které hladoví volejbalisté hned snědli.

4

Týden vědy a techniky Akademie věd (skupina paní prof. Šímové) Ve čtvrtý listopadový den několik studentů kvinty a sexty vyrazilo do hlavního města. Počasí jim moc nepřálo, z Černého mostu jeli metrem a neţ stihli projít Národní třídu a dojít aţ k Akademii věd České republiky, byli jiţ značně promočení. K hezkému výletu nám moc nepřispívalo ani to, ţe někteří z nás byli pověřeni zodpovědným úkolem dopravit se na místo sami, a navíc, být tam na čas. Tuším, ţe bylo udáno čtvrt na jedenáct a pět minut, nicméně ne úplně zdraví jedinci ještě ve čtvrt s beznadějí v očích obcházeli Národní divadlo a matně tápali v paměti, kudy, ţe se to minule dalo obejít. Znáte to, výlet jako kaţdý jiný. Prostě burani z vesnice v Praze! Focení a návštěvy luxusních a zrovna tak luxusně předraţených kaváren, nákupy oblečení (nutno podotknout, ţe výletu se účastnily především dívky). Při čekání na opozdilce jsme si v AV prošli výstavu o Charlesu Darwinovi, známé osobnosti lidských dějin, o které ví snad kaţdý. Vsadím se ale, ţe o něm nikdo neví tolik, jako tvůrce výstavy. Čtrnáct obrovských pláten popsaných textem. Postupovali jsme od desky k desce a pečlivě pročítali Darwinův ţivotopis. Prošli jsme si několik dalších výstav, mimo jiné výstavu o osvětlení, která znázorňovala hlavní důvody toho, proč uţ hvězdy nikdy neuvidíme tak krásné jako naši předkové. Nejvíce z exponátů nás, gympláky, zaujala skleněná vitrína s modelem města. Strávili jsme u ní snad hodinu. Hlavní program nás čekal v jednu hodinu. Přednáška Mgr. Lukáše Číţka, doktora filosofie z biologického centra Akademie věd s názvem „Les krásných zombií: kolaps biologické rozmanitosti jihomoravské Amazonie.“ Povídal nám o ohroţených druzích motýlů. A my se těšili na „zombíky“ . Domů se vracíme kolem sedmé. Kateřina Mauerová

9. Týden vědy a techniky Akademie věd České republiky Ve středu 4.listopadu se několik studentů Gymnázia Frýdlant v doprovodu paní profesorky Flecknové vydalo do Prahy. Cílem cesty byla návštěva ústavů Akademie věd České republiky (AV ČR) a Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT).

První naše zastávka byla na Mikrobiologickém ústavu AV v Krči. Ukázali nám různé druhy elektronových mikroskopů např. rastrující, který zobrazuje morfologii nebo přístroj na molekulární spektrometrii. Ten se pouţívá k identifikaci látek a obsahuje 200dm3 dusíku a 5

300dm3 helia. Pokud by došlo k úniku těchto látek z přístroje, byla by laboratoř do několika sekund plná těchto plynů a obsluha by se mohla maximálně 2x nadýchnout, neţ by zmrzla. Pak jsme si vyslechli krátkou přednášku o činnosti ústavu a jeho úspěších.

Druhou zastávkou byla exkurze na VŠCHT v Dejvicích. Ještě před školou se k nám připojili bývalí studenti našeho gymnázia, Monika Hubková a Standa Staněk, kteří nyní studují na VŠCHT. Paní profesorka nám dohodla návštěvu ústavu Kvasné chemie a malého pivovaru. Všemi místnostmi nás provedl Dr. Štrba, ukázal vše zajímavé a zodpověděl naše dotazy. V analytické laboratoři nám ukázali chromatografy potřebné k rozboru piv. Mě osobně zaujalo, ţe škola spolupracuje s budějovickým pivovarem Budvar, pro který kaţdý měsíc analyzuje piva a zjišťuje, zda mají správný obsah i chuť. Návštěva malého školního pivovaru byla opravdu velmi zajímavá. Ujal se nás sládek, který nejdříve hovořil o třicetileté historii pivovaru. Pivovárek patří k unikátům v Evropě především kvůli své malé velikosti. Dále pak jsme si vyslechli, z jakých surovin se pivo vyrábí a co ovlivňuje jeho

6

chuť, barvu, hořkost a procento alkoholu. Ukázal nám vzorky sladu. Popsal, jak dlouho pivo musí zrát, aby bylo opravdu dobré, a které pivovary zkracují proces kvašení. Piva pak chutnají podobně a rozdíl mezi nimi dokáţe rozpoznat jen opravdový znalec. Zajímavé byly i informace o zbytcích z výroby piva jako je např.: mláto. Poslední místnost byla spilka, kde pivo kvasí a dozrává. Jen pro zajímavost, kaţdý student 5. ročníku oboru kvasná chemie musí při závěrečné zkoušce vyrobit své pivo (asi 70 dm3). Poslední zastávka byla na Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Poprvé jsme zavítali do místnosti, kde se zabývají obranou rostlin. Jak vůbec vysvětlit obranu rostlin? Kaţdá rostlina, pokud ji napadne ať uţ houba nebo třeba plíseň, se začne proti nim bránit a trvá i několik týdnů neţ vůbec poznáme, ţe s rostlinkou něco není v pořádku, ale to uţ je většinou pozdě a rostlinka zahyne. Proto vědci zjišťují, jak předejít tomu, aby rostlinka nezahynula. A jak to vůbec zjišťují? Nechají rostlinky napadnout různými houbami a sledují její chování. Měří třeba mnoţství chlorofylu v listech. Velice zajímavé bylo místo, kde se zabývají stresy rostlin. Na rostlinu působí několik nepříznivých vlivů (sucho, nedostatek světla, zvířata, která ji poţírají, vlivy působení člověka…) rostlina má také velkou nevýhodu, ţe je zakořeněna do půdy. Rostlina se nemůţe aktivně pohybovat, a tak se vědci zajímají o to, jak problém vyřeší. Také nám ukázali své skleníky, kde si pěstují modelové rostlinky a předvedli nám, jak se o takové rostliny musejí starat. V těchto sklenících uţ nenajdeme půdu, ale pouze počítače, které vše řídí (intenzitu světla, teplotu apod.). Na památku kaţdý z nás dostal semínka tabáku připravená na vyklíčení ve skleněné nádobě. Akce v Praze se povedla a uţ se těšíme na další exkurze na odborná pracoviště AV ČR. Jan Ramzer (septima

Muchomůrka svítí na počest Edisona Aneta Čabová a Zdeňka Javůrková, obě ze sexty, se zúčastnily, se svým svítidlem “Muchomůrka”, projektu pro děti a mládeţ nazvaného "Budiţ světlo ", který se konal v Liberci u příleţitosti odhalení lampy Edison od Jaroslava Róny Muchomůrka bude ještě v prosinci vystavena v Oblastní galerii a bude tak přispívat k vánoční atmosféře Zdena Hrdinová

7

Harmonizační kurz. – DIKTÁT (Kvinta 2009/2010) Nedaleko Josefova Dolu v Jizerských horách leţí malá osada, jeţ se nazývá Mariánskohorské boudy. Jedna z dřevěných bud nabídla útočiště 25studentům Gymnázia Frýdlant a jejich učitelům. Luxusní ubytování čítalo nejen pohodlná lůţka ve třech pokojích, ale i vlastní vytápění, hygienický záchod, výkonné osvětlení a, zejména po vydatnějším dešti, tekoucí vodu. Zájemci si mohli téţ připlatit za výtečnou polopenzi v podobě uzeninového guláše, dej mu pánbů věčnou slávu, Hanuše. Kromě různých her a aktivit hrála nejvýznamnější roli ergoterapie, jeţ nenápadnou formou rozvíjí průřezové téma osobnostní a sociální výchova. Šli jsme tedy s dobou a zcela vyhověli nejpřísnějším poţadavkům Ministerstva školství a tělovýchovy České republiky. Zlatým hřebem měl být orientační závod po jizerských kopcích. Záhy se však pro většinu účastníků změnil v závod desorientační. Snad navţdy mi v paměti uvízla legendární věta: „Špidla říkal, ţe máme jít po lesní cestě.“ Je milé, ţe mi mí studenti věří více neţ mapě.

A cíl? Jestli bylo cílem kurzu zharmonizovat kolektiv, nemůţu říci, ţe by se vše vydařilo tak, jak jsem si představoval. Myslím, ţe cíl byl z větší části splněn, ale na druhou stranu ještě bude třeba s vámi pracovat. Dobře vám tak.

8

Zdravotnický kurz pedagogických pracovníků GF. Listopadové ředitelské volno pro studenty a ještě další dva dny navíc jsme vyuţili k proškolení učitelů gymnázia ve zdravovědě. Kurz byl odborně veden pracovníky Červeného kříţe (manţely Němcovými), kteří kladli důraz zejména na praktické dovednosti, coţ se nám všem líbilo. Ovšem ani v teorii jsme nemohli zaostat a tak jsme na konci školení byli otestování z obého, teorie i praxe. O testování jsme věděli uţ dopředu, přesto test nebyl tou hlavní motivací k učení a získávání základních zdravotnických dovedností. Hlavním motorem byla skutečnost, ţe si všichni uvědomujeme důleţitost zdravotnické osvěty mezi lidmi, zejména mezi pracovníky ve školství. Vţdyť různá zranění jsou bohuţel nedílnou součástí sportovních aktivit, školních výletů, ale i obyčejných přestávek. Ráno v pondělí 16. 11. jsme učebnu č. 24 proměnili v polní lazaret a učili se mnoho uţitečných věcí: Jak zabezpečit místo dopravní nehody, jak správně telefonovat na tísňovou linku (lépe volat 155), jak diagnostikovat poranění, jak zastavit krvácení, jak uloţit člověka do zotavovací polohy, jak provádět protišoková opatření, jak provádět oţivování, co dělat při poranění hrudníku, pánve, hlavy, jak ošetřit popáleniny, ale také neúrazové stavy jako jsou angina pectoris, astmatický či epileptický záchvat. Prostě paráda! Určitě byste si uţili všichni. Uţ jen sledovat učitele, jak se snaţí poradit si se zadaným úkolem .

9

Rozhovor – Martin Mejstřík V roce 1989 jste byl zdánlivě obyčejný sedmadvacetiletý student, osvětlete nám tedy, co Vás vedlo k významné účasti v demonstracích? Byla nějaká událost poslední kapkou? Za prvé nás komunisti hodně štvali a určitě mně pomohl osobní střet s mocí. Jedna z věcí, o kterých jsem tady mluvil, je, ţe jsem se nedostal na gymnázium do Liberce a musel jsem jít na učiliště. To mně sice svým způsobem nevadilo, protoţe si myslím, ţe ne všichni lidi musí být študovaní, prostě máme dvě ruce, i já se uţivím. Ale na druhou stranu to člověka mrzelo, chtěl jsem studovat. Druhá věc byla, kdyţ mě vyhodili z pedagogické fakulty. Já chtěl opravdu moc učit. Člověk se rozhodne pro nějakou profesi, sní o tom, ţe se stane tím, co si zvolí a ono to nejde kvůli komunistům. Vyhodili mě a strašně mně tím zkomplikovali ţivot. Pak to byly kaţdodenní absurdity. Nemohli jsme cestovat na západ, nebyly tady kloudné noviny, chyběly nám informace, byly zakázané kníţky, filmy, určití autoři. Nebyl zde vůbec kontakt se svobodným světem, ţili jsme opravdu za ţeleznou zadrátovanou oponou nabitou proudem, který vţdy, kdyţ jsme se pokusili prorazit, nás spálil nebo seţehl. Také nás rovnou mohli zastřelit na hranicích. Čili kdo ţil v tom systému, touţil po něčem jiném. K naší nespokojenosti přispívala i reakce komunistické moci v době, kdy uţ všude ve světě, tedy v tom východním bloku, probíhaly změny po vzoru tehdejšího Sovětského svazu, nastartované Gorbačovem. Tady se pořád nic nehýbalo a my jsme se snaţili s mocí vést nějaký dialog, ale vţdycky to končilo pendreky a rozbitými hlavami. A posledním impulzem byl samozřejmě zásah na Národní třídě. Tam jsme pochopili, ţe uţ tu moc musíme porazit, ţe uţ s ní ţádný dialog vést nechceme. Působil jste v Občanském fóru, můžete nám jmenovat vaše politické požadavky? Bylo jich sedm, já si je všechny nepamatuji, ale určitě tam bylo vyšetření masakru na Národní třídě. Chtěli jsme vědět podrobnosti o těch zraněných a případně zabitých lidech a chtěli jsme potrestání viníků. Důleţité bylo, ţe jsme poţadovali, aby to byla parlamentní vyšetřovací komise, nicméně aby tam byli zástupci studentů i Občanského fóra. Dále tam byly ryze politické poţadavky: odstoupení tehdejšího politbyra, které bylo vedené Milošem Jakešem, zrušení čtvrtého ústavního článku o vedoucí úloze KSČ, vyhlášení svobodných voleb a zároveň jsme svolávali generální stávku na 27. listopad, coţ bylo podstatné, protoţe jsme potřebovali získat podporu dělníků. Co jste si od svých zásahů, tedy všech stávek a demonstrací, slibovali? Čeho jste chtěli docílit a jak si myslíte, že to bylo úspěšné? Účastníci těch prvních demonstrací určitě nepřemýšleli o tom, ţe změní reţim. Dokonce si myslím, ţe ani na Albertov, jsme 17. listopadu nešli s tím, ţe ho změníme. My jsme chtěli jenom tu domluvu, chtěli jsme se bavit o tom, kudy tato země půjde dál, protoţe všechny okolní země uţ nastoupily na cestu k demokracii. Tato země byla neuvěřitelně ekonomicky, morálně a ekologicky zhuntovaná. Ekologie tam hrála obrovskou roli. Chtěli jsme se s těmi, kteří vládnou bavit o tom, jak chtějí zemi z krize vyvést. Chtěli jsme, aby odešli staří. Ti, kteří nastoupili po roce 68. Všichni jsme věděli, ţe byli dosazeni ruskými tanky, které převálcovaly Praţské jaro. Ţádali jsme, aby byli nahrazeni mladší generací, byť jsme věděli, ţe to budou komunisti. Mladší byli přece jenom více nakloněni reformám. Moţná s tímto jsme šli na ten Albertov, ale nikdo z nás netušil, ţe 17. listopadu zahájíme proces, který skončí rozbitím komunistické moci. I kdyţ v pondělí 20. listopadu uţ jsme věděli, ţe ano. Jak lidé vnímali, když se začalo veřejně diskutovat o autorech jako Václav Havel, kteří byli předtím zakázáni, nebo třeba o Chartě 77? Já jsem byl šéfem stávkového výboru, který se scházel jednou denně v našem fakultním divadle Disk. Bylo to, co se týče Prahy, asi čtyřicet, padesát lidí. Pak se ještě jednou nebo dvakrát za týden scházel celostátní výbor, zástupci všech vysokých škol z Československa. Ale byli jsme mladí a revolučně naladění. Avšak kdyţ jsem tam přišel s poţadavkem, aby byl Václav Havel prezident, rozpoutala se debata, která trvala asi deset hodin. Ani ti mladí lidé nebyli schopni to připustit, protoţe všichni měli Václava Havla za

10

nepřítele lidu. Tou komunistickou propagandou byli opravdu tak infiltrovaní, ţe ani ta mladá generace si to nedokázala připustit. Nakonec se mi podařilo je zlomit, ale byl to opravdu obrovský boj. Třeba naše divadelní škola, nebo AMU - film a hudba, jsme s Václavem Havlem jako autorem přišli do styku častěji a znali jsme ho jako dramatika, spisovatele, ne jako disidenta. I přes to, ţe jej ti lidé takto neznali, poměrně rychle ho přijali jako vůdce, osobnost, které si váţili. Přesvědčil lidi, vyzařovala z něj upřímnost a důvěryhodnost. Postupem doby k němu lidé získali důvěru. I kdyţ moţná potom národ vkládal přílišné naděje do těch lidí, včetně mě, a byli pak bohuţel zklamáni.

Vy jste se od roku 1988 účastnil protikomunistických demonstrací, které jste také fotografoval a potkával jste se tam s lidmi jako Tomki Němec nebo Jan Šibík. Vídáte se s nimi i dnes? S Honzou Šibíkem ne. Honza Šibík je trošku starší a odjinud. Pracoval pro Mladý svět, byl takový přirozeně zdrţenlivý. Potom začal létat po celém světě a fotit masakry. Kde se co semele, tak tam je Šibík. Fotí války a tak. S Tomki Němcem se stýkám, jsme přátelé. Jak vzpomínáte na společné okamžiky? Tomki Němec studoval FAMU, ale studoval ji dálkově, je taky starší. Ale byl mně blíţ, protoţe dělal FAMU a Šibík uţ byl pryč, v novém světě, jako pracující člověk. Kdeţto Tomki dělal naši školu, taky je takový trošku otevřenější. Vzpomínám si na jeden zajímavý moment. Šli jsme z Albertova průvodem po nábřeţí a zahýbali jsme na Národní třídu. Byli jsme plní euforie a já mu říkal: „Hele, Tomki, končej prostě, komáči uţ prostě nemaj šanci se udrţet, protoţe těch lidí je tolik. Třicet, padesát tisíc...“ A Tomki mi tenkrát říkal: „Hele, já cejtim v kostech nějakej průser.“ Stáli jsme na rohu Národního divadla, tam, kde průvod zahýbal do Národní. Já ho přesvědčoval: „Tomki, neblbni, maluješ čerta na zeď, tohle uţ nezastavěj, prostě těch lidí je tolik.“ Trvalo to deset minut, neţ nás tam pak zavřeli. Měl pravdu. Co třeba společně výstavy fotografií, neproběhly, neplánujete? Já jsem nebyl profík, já fotil jako fotograf amatér. Jen jsem chtěl dokumentovat dobu. Já nejsem člověk do davu, nejsem vlastně ţádný vůdce, to ze mě udělali oni. Jsem poměrně plachý člověk a nemám rád dav. Necítím se v něm dobře. Taky nejsem ţádný táborový řečník. Musím říct, ţe jsem tím docela trpěl. Bylo v podstatě shodou náhod, ţe jsem musel stanout v čele tolika lidí a mít takovou zodpovědnost.

11

Je pravda, ţe pár fotek jsem poslal přes kamaráda, který ţil v Paříţi. Tak pár mých fotek vyšlo v nějakých francouzských novinách. Ale to byla spíš náhoda. Dělal jsem to pro lidi, protoţe jsem jim to chtěl ukázat, co se děje v Praze, aby pochopili, ţe komunisté lţou. Jak jste spokojen s tím dvacetiletým demokratickým vývojem? Kam myslíte, že to dospělo a jaký je v tom rozdíl v porovnání s minulostí? Bezesporu je to lepší. Ať je demokracie, jaká je. Myslím, ţe jsme taková poloviční, nebo dvoutřetinová demokracie. Určitě nefunguje dobře, ale pořád je to samozřejmě lepší neţ ta diktatura. Já jsem velký kritik toho, co se tady děje. Jsem hodně zklamaný tím, co se stalo v devadesátých letech a děje teď. Na druhou stranu, to, ţe jsme svrhli komunismus a vstoupili do Evropské unie, je naše obrovská šance, v tom jsem obrovský optimista. Naše generace uţ toho moc dobrého nebo lepšího neudělá. Nyní začíná vládnout a určitě není lepší neţ generace osmašedesátníků, kteří vládli v devadesátých letech. Co mě naplňuje optimismem je vaše generace, těším se na to, ţe se toho doţiji, ţe vy to konečně dotáhnete do správného konce a začne to fungovat. Jak myslíte, že by se na vaši situaci dívali dnešní středoškolští a vysokoškolští studenti? Máte pocit, že kdyby byli na vašem místě, udělali by to, co vy, možná by byli ještě odvážnější, šli by do toho s větší vervou, nebo by naopak zašli do ústraní a raději by se od té věci distancovali a přenechali ji jiným? To je zajímavá otázka. Nedávno jsem měl povídání na mojí škole, na AMU, s vysokoškolskými studenty. Hodně jsme se bavili o tom, jak stávka probíhala, co jsme chtěli, proč jsme byli tak naštvaní a tvrdí a musím říct, ţe tím byli trošku zaskočeni. Pojem Sametová revoluce totiţ všechno překryl. Zejména v těch prvních dnech jsme opravdu nevěděli, jestli nás nezabijí, jestli fakulty nerozstřílí jako v Číně. A byli takoví šílenci, kteří to chtěli udělat. Z tohoto byli studenti trochu vyděšení a sami pro sebe si řešili, jestli by byli schopni do toho jít. Já si myslím, ţe ano. Protoţe studenti jsou vţdy revoltující. A jenom v české historii, kdyţ se podíváte do roku 1848, tak to byli studenti, kteří začali revoluční kvas. Sice byl potlačený, ale v roce 1939 se studenti pokusili postavit nacistům a v roce 1948, to byli opět studenti, kteří vyšli do ulic a které zmlátili cestou za Edvardem Benešem těsně před tím, neţ se komunisté chopili moci. Chtěli Beneše varovat a dostali nařezáno od jednotek Ministerstva vnitra, protoţe vnitro uţ měli v nadvládě komunisti. Katka reaguje: „Nedovedu si představit, že bychom něco takového udělali, ale to je dáno patrně tím, v jaké společnosti žijeme.“ Pokud byste ţila v tom reţimu, tak to dokáţete. Autoritativní reţimy jdou proti lidské přirozenosti. Jsou to reţimy, které svobodu potlačují, a kaţdý mladý člověk je toho plný. Má plno ideálů a první je, ţe chce mít křídla, chovat se svobodně a ne být pod nějakou botou zadupaný do země. Já si myslím, ţe mladí lidé se vţdy vzepřou nebo se o to pokusí. Proto mám pocit, ţe i Charta byla zaskočená, protoţe tady dvacet let vytvářela odboj, jediná skupina mající několik set, moţná tisíc lidí, kterých však kaţdopádně bylo dosti málo. Vydrţeli

12

dvacet let stát v opozici vůči reţimu je obdivuhodné, ale byli to mladí lidé, kteří nakonec udělali změnu, převrat. Starší se před mladé potom přehoupli a zasedli do ministerských křesel, coţ je však přirozené, starší mají zkušenosti. Ale zkrátka mladí lidé budou vţdy potencionální rozbuškou.

Na jakého z profesorů, na frýdlantském gymnáziu, nejraději vzpomínáte?

Určitě Dušan Šoltys a Antonín Sedláček, který uţ před deseti lety zemřel, učil českou literaturu a dějepis a Dušan zeměpis a tělocvik. Oni byli, jak dvojčata. Nerozlučná dvojice, která nám byla nejblíţe. Nebáli se komunistů a nebáli se s námi mluvit otevřeně, coţ v té době nikdo nedělal. Všichni říkali něco jiného navenek, oficiálně a něco jiného doma v soukromí. Kdyţto tito dva profesoři dokázali říct leccos, co nám otvíralo oči. A byl mezi nimi také rozhodně pan profesor Holas. Máte pocit, že pokud jsou ve vládě dvě hlavní a dvě menší politické strany, má vůbec nezávislý senátor šanci se prosadit? Má. Já jsem to na sobě vyzkoušel. Pokud máte dobrou motivaci, hodně energie, chuti, zkušeností, tak se dá mnoho. Myslím, ţe jsem za těch šest let udělal obrovský kus práce. Opravdu jsem se snaţil napravit to, co pokazily politické elity v roce 1990 a v letech následujících a to, co jim podle mě naprostá většina národa vyčítá, ţe se nevyrovnaly s komunismem, nepotrestaly ţádné komunistické špičky, které měly na svědomí devastaci země. Dokonce nedokázaly odsoudit ani vlastizrádce z roku 1968. Na nepodmíněné tresty bylo dosouzeno asi osm lidí za dvacet let. Já si zvolil jako klíč k uzdravení společnosti právě toto. Myslím, ţe to je základ, protoţe my jsme nikdy nedokázali pojmenovat zlo, odsoudit ho a postavit komunistickou ideologii mimo zákon. A kaţdý zločinec a zločinecká ideologie musí stanout mimo zákon, jinak se společnost nemá šanci uzdravit. Bohuţel Václav Havel, Václav Klaus toto neudělali. Myslím si, ţe zneuţili naše heslo “Nejsme jako oni.“ Na demonstraci jsme sice volali “Nejsme jako oni,“ ale nemysleli jsme tím, ţe nebudou potrestáni komunističtí zločinci. Jako nezávislý senátor, zastupitel nebo poslanec, máte obrovskou výhodu, ţe můţete říkat, co si myslíte, ţe je správné a pravda. Na druhou stranu to má obrovskou nevýhodu. Pokud chcete něco prosadit, tak za sebou nemáte tu partaj. Chybí vám finanční prostředky, experti, zázemí, které partaj poskytuje. Navzdory tomu, ač to nemohu generalizovat, si stále myslím, ţe jsou určité typy lidí jako já, kteří nemůţou vstoupit do ţádné politické strany. Asi bychom to nevydrţeli ani jeden. Ani ta strana, ani já. Jediným řešením zůstává být nezávislým. Já nejsem stádový člověk, svým způsobem jsem spíš vţdy byl solitér, i kdyţ dokáţu postavit tým a dokáţu lidi řídit a spolupracovat s nimi. Naopak jsou lidé, kteří potřebují to stádo, potřebují být obklopeni ostatními a ubezpečovat se, ţe jejich názor je správný, protoţe to Franta říká taky. Já jsem měl vţdycky svoji hlavu a co říká Franta, mě nikdy moc nezajímalo. Luisa Pavlíková & Kateřina Mauerová

13

Workshop aneb Poláczek ve třídě kvinta 2008/2009 (letošní rok sexta) V pátek 5. 6. 2009 se třída sexta zúčastnila česko-polského příhraničního projektu Poláczek. Prvního Workshopu na naší škole, který předcházel i workshopu divadelního projektu Neissepiraten zveřejněného v minulém čísle školních novin. A jaké to bylo? „Takže, co se týká zítřka, zúčastníte se jako třída Workshopu. Jde o to, že přijdou Poláci a Češi, nějak si vás rozdělí, asi ve stylu Projektového dne. Mluvení bude více na vás, než na nich,“ odpověděla paní profesorka Flecknová na naše nechápavé dotazy, které před začátkem samotné hodiny šuměly ve třídě. „My budeme mluvit? Cože? No to zase bude. My jsme tak neuvěřitelně nekomunikativní třída, že když se někdo zeptá: „Nějaké dotazy?“ najednou je po celé hodině ve třídě konečně hrobový ticho. A ještě budeme rozdělený? Supeeer, takhle jsem měla šanci, že si mě třeba nevšimnou,“ ozvalo se nakvašeně v lavici za mnou. A skutečnost? Skvělé, zábavné a zajímavé. Nadšení všech z toho, ţe se nebudou učit, vzápětí vystřídalo nadšení ze samotného projektu. Po třetí vyučovací hodině se před dveřmi naší třídy objevila skupina mladých lidí a začaly přípravy učebny vedle nás. Se zvoněním došlo k rozdělení podle hodin IVT a my se se zvědavostí přemístili o učebnu dál. Přivítaly nás milé úsměvy dvou slečen součastně se záblesky fotoaparátu a samotný program začal. „Čeština a polština může být často matoucí, protože si jsou některá slova dosti podobná, aniž by byl podobný i význam. Například, když vám nějaký Polák řekne, že szukać <šukáš>, tak ve skutečnosti nesouloží, ale něco hledá, proto si zahrajeme takovou hru. Zatímco jedna z nás bude ukazovat polsky napsaná slova, vzadu budou slova českého významu. Vy se vždy postavíte k tomu slovu, u kterého myslíte, že daný význam znamená. Ale náš program pokračoval. Nebo jsem snad jen já nevěděla, ţe stolica znamená česky hlavní město, sklep znamená obchod či, ţe se cesta řekne droga? Pokračovali jsme přes povídání, s čím máme spjaté Polsko my samotní, kreslili jsme plakáty a hráli hry. Pověděli jsme si, proč se samotná polština od češtiny tak odlišila, kdyţ i my původně pouţívali místo háčků sz, cz a další. Na tabuli pomalu rostlo schéma vývoje jazyků ve světě a třídu plnil smích a přátelská atmosféra. „Crrrrrr,“ ozvalo se a nejeden člověk ve třídě s sebou nečekaně trhl. Uteklo to. „Pomalu se náš Workshop chýlí ke konci a my musíme všem poděkovat. Spolupracovalo se s vámi moc krásně a bylo vidět, že se nad danými otázkami zamýšlíte. O to nás to potěšilo víc a kdoví? Třeba se ještě uvidíme. Naše organizace pořádá pro mladé lidi mnoho takovýchto programů, stejně jako cesty a kurzy do zahraničí, různé dobrovolné akce a každý, kdo by měl zájem, se může přidat. Mějte se moc krásně a zase někdy příště,“ poslední úsměv, rozloučení a my, leč neradi, odcházeli domů. Jenţe já sama nemůţu mluvit za všechny, protoţe i po měsících, které jiţ od samotné akce uběhly, ze mě mluví nadšení. Pár názorů a připomínek ostatních se mi však nasbírat podařilo, ačkoli jsou vesměs podobné. Klára Bernatová Bylo to super, moc se mi to líbilo. Bála jsem se, ţe to bude nějaká hloupost, a ţe se budu nudit, ale bylo to fajn, vtipný a umím aspoň něco polsky. Klidně bych si dala repete

14

Marek Baborák Jo byl pěknej myslím si, ţe byl....pěknej....a bylo by pěkný, kdyby se uskutečnil znovu. Jitka Babcová Workshop předčil jak očekávání moje, tak si myslím, ţe i ostatních. Probíhal v přátelském duchu a zábavném stylu. Myslím, ţe jsme si to všichni patřičně uţili a rozhodně bych si ho dala znovu. Zajímavé informace a odkazy Tato akce na naší škole není ojedinělá a kaţdý, kdo má zájem se můţe připojit, zúčastnit a stát se samotnou součástí mnoha podobných programů. Společnost LOS – Liberecká občanská společnost je nevládní nezisková organizace, jejíţ hlavním cílem je netradiční vzdělání mladých lidí převáţně v oblasti interkulturního vzdělávání, výchovy k občanství a osobního rozvoje. Mezi hlavní cíle však patří i spolupráce mezi jednotlivými školami či národy. Jsou tu pro všechny mladé lidi ve věkové hranici 13 aţ 30 let, ale i pro pracovníky s mládeţí, školitele a učitele či celá vzdělávací zařízení a školy. Zprostředkovává různé výměnné pobyty a projekty, které napomáhají k rozvití osobnosti ve společnosti a veřejném ţivotě. Časté jsou i mezinárodní projekty neformálního vzdělávání podobně jako jiţ proběhlý workshop. Nabízí však mnoho dalšího od vzdělávacích kurzů interkulturního učení, výchovy k občanství či řízení projektů a komunikačních dovedností. Podívejte se sami. Nejenţe se dozvíte daleko více, ale moţnost je i aktivního zapojení: http://losonline.eu/ O samotném projektu PoláCzek se můţete dozvědět mnoho a ještě více zde: http://polaczek.meetneighbours.eu/ Kateřina Václavková

Přejeme všem hodně štěstí v novém roce 2010! 15

SUDOKU SNADNÉ

TĚŢKÉ

STŘEDNÍ OBTÍŢNOST

STŘEDNÍ OBTÍŢNOST

ŘEŠENÍ

16