LIKO-NOE - 1. týden výstavby Mnozí z vás (hlavně ti pracující ve Slavkově) zaznamenali určitou stavební aktivitu před okny naší centrály. Stavíme zde unikátní projekt nazvaný LIKO-NOE, který je unikátní stavbou celosvětového měřítka. Rád bych vám přiblížil náš první týden výstavby. Začínám psát tuto zprávu a hodiny ukazují, že stavíme již 6 dnů, 12 hodin, 12 minut a 48 sekund a jsme tedy v ¼ výstavby. Výstavbu jsme zahájili v pondělí slavnostním výkopem, kde začaly stroje (bagry) pracovat na plné obrátky a proběhla i tisková konference v sídle naší firmy o našem projektu LIKO-NOE. První den probíhaly výkopové práce, kopali jsme výkop pro základy hlavního objektu a zapuštěných sklepních komor (akustická a klima-komora). Pod hlavním objektem jsme narazili na nejeden unikát (pozůstatek našich předků), jako byly požární hadice, staré kabeláže a vše co, se dalo ukrýt pod zem.
Jelikož pokladů bylo opravdu hodně a na takových věcech se objekt založit nedá, byli jsme nuceni jít níže se založením objektu místy - o hloubky více jak 80 cm oproti původnímu plánu. Tímto prohlubováním na únosný podklad naše realizace nabrala zpoždění kolem 4 hodin. Následně jsme kopali výkop sklepních komor. Zde jsme museli výkop zvětšit oproti původnímu plánu, protože zemina se ukázala jako málo soudržná a bylo nutné provést svahování stěn výkopu a tím se nám výkop podstatně zvětšil. Překvapením bylo také, že na dně výkopu (2,7 m pod terénem) začala stoupat spodní voda do výkopu, oproti provedenému hydrogeologickému průzkumu, který ukazoval spodní vodu až v hloubce 3,5 m. Toto vše nám mírně zkomplikovalo situaci a k pondělnímu večeru se k tomu přidala ještě prasklá vzduchová hadice na jedné z tater, které vozily výkop na skládku. Tímto jsme nabrali zpoždění kolem 8 hodin. V úterý dopoledne se podařilo opravit tatru a výkop sklepních komor rychle dokončit. Neohrozilo to tak náš harmonogram, neboť v souběhu probíhaly práce na hlavním objektu, kde jsme začali tahat speciální hadice, které se v budoucnu budou starat o to, že budeme získávat teplo a chlad přímo do domu ze zeminy pod domem. Toto řešení zatím nebylo nikde použito pod objektem a množství smyček na obrázku zamotalo hlavu i nám.
Vznikl totiž problém, jak na plastové smyčky udělat únosné podloží pod základovou desku objektu. Abyste mohli navést potřebný počet materiálu (štěrku) pod takový objekt, musíte využívat nakladače, které jsou těžké a mohou trubky poškodit. Museli jsme tedy postupně od kraje na trubky vrstvit ochranný písek, pak textilii, která zpevňuje vrstvy, na to jemný štěrk a pak až pojezdové hrubé kamenivo, které by jinak trubky poškodilo. Postupovali jsme tedy systematicky a vrstvili a vrstvili jednu vrstvu na druhou.
Vše se podařilo s mírným zpožděním oproti původnímu plánu. Ve středu jsme dokončovali vrstvy a začali připravovat tepelnou izolaci pod objekt. Tepelná izolace je pod objekty provedena také z násypu z pěnoskla, které má podobnou pevnost jako kamenivo, ale dokáže dokonale tepelně izolovat. Materiál má tedy výborné vlastnosti, ovšem obtížně se rovnal do roviny pod betonovou desku, kde musela být přesnost +-2 cm. Zabralo to velké množství času a práce se protáhly až do čtvrteční noci, kdy se podařilo podloží srovnat, a ve čtvrteční noc na stavbu nastoupili izolatéři, kteří položili hydroizolační pásy pod hlavní objekt. Ve čtvrtek jsme také zřídili ve sklepní části hlubší jámu – studnu, do které jsme dali čerpadlo, a tím si uměle snížili hladinu spodní vody, tak aby bylo možno v zavodněném výkopu založit stavbu.
V pátek nám počasí mírně nepřálo (občasný déšť), oproti ostatním dnům, kdy bylo krásné počasí. Pátek byl pro nás ovšem velmi úspěšný den, a to díky perfektní a rychlé práci železářů, kteří měli původně vázat výztuže základové desky hlavního objektu již ve čtvrtek, ale vzhledem k základovým poměrům a z toho následným vícepracím se příprava podkladu zdržela o 12 hodin. Železáři dokázali tuto desku vyvázat za den a večer proběhla betonáž dle plánu.
V pátek se nám také povedlo odvodnit zavodněný výkop sklepů a udělat nosné štěrkové vrstvy. Pro posílení únosnosti podloží jsme ještě operativně prolili kamenné podloží cementovým mlékem a tím jsme vytvořili ještě únosnější desku. Oproti původnímu plánu jsme také přistoupili k vytvoření podkladního betonu pro hydroizolaci. Vše se povedlo v pátek v noci dokončit a my jsme tak nakonec dohnali ztrátu během týdne a ještě v sobotu započali betonáže podlah zkušebních komor, které byly původně plánovány až na pondělí. V sobotu ráno tak izolatéři zaizolovali spodní desku betonových komor a hned se začala vyvazovat deska výztuží a betonovat.
Ještě bylo třeba nachystat podloží pod schody, které bylo trochu komplikované. Kluci, kteří dělali zemní práce, byli unavení a již nechtěli v neděli pracovat. Nedalo mi to a v sobotu jsem obvolal pár kontaktů a sehnal tedy jinou pracovní skupinu a v neděli ráno jsme nachystali podloží pod schodiště do komor, betonáři v poledne na to udělali podkladní beton a odpoledne izolatéři izolace a zítra se tak může i zde chystat výztuž a betonovat. Izolatéři také nachystali odpoledne izolaci pod dřevostavbu. Jedna perlička z dneška, kdy si zahrál hlavní roli i náš divizní vozík, který posloužil operativně na převoz pěnoskla pod základ schodiště. Nakladač totiž v pátek píchl pneumatiku
a odvoz pěnoskla na kolečkách by trval hodiny. Naložili jsme vozík a čtyři jsme jej odtáhli nad výkop a vysypávali.
Zítra již nás čeká kotvení základových prahů pod dřevostavbu a v týdnu stavění hlavního objektu. Následně budeme montovat prosklenou fasádu, střechu, závlahy na zelené stěny, které půjdou v podlaze a pak systém větrání a chlazení, abychom v dalším týdnu zabetonovali již finální podlahu v hlavním objektu. Týden byl náročný, mákli jsme si, ale stálo to za to. Mnohdy (často) jsem musel pracovníky motivovat vlastní fyzickou prací, burcovat je, aby se vše stihlo. Zavzpomínal jsem tak na své začátky na stavbách, v gumácích po kolena v bahně (doporučuji každému technikovi a manažerům). Poměrně jsem se v tomto reportu rozepsal, abych vám přiblížil výstavbu našeho unikátu, ale objem prací, který se povedl odvést, běžně dělají firmy celý měsíc, a proto i tak dlouhá zpráva. Držte nám nadále palce, dobrodružství pokračuje. Ing. Lukáš Kovařík, technický ředitel divize Energy a stavbyvedoucí projektu LIKO-NOE
