LIŠKA A KOHOUT EZOP SCÉNÁŘ NA MOTIVY BAJKY
1. OBRAZ Připravte si scénu podle obrázku:
Vypravěč:
Jednoho dne se hladová liška toulala lesem. Jako obvykle hledala něco k snědku a zatoulala se až k vesnici. (Přichází liška.)
Liška:
Zdalipak by se tu nenašlo něco dobrého na zub? Za vesnicí na kraji lesa někdy bývají slepičky. (potěšeně) Podívejme, podívejme. Zrovna tamhle si vykračuje hezký kohoutek. Jakpak bych ho jenom chytila? Musím vymyslet nějakou lest, aby se nevyplašil a neklovl mě do čenichu. (Přichází kohout.)
Kohout:
(hlasitě volá) Kykyryký! Kykyryký! Dnes je krásný den! Vydal jsem se na výlet! Nechci se stále jen popelit u kurníku na dvorku. Tam již každého znám. Chci vidět svět! Proto jsem se vydal na výlet! Kykyryký! 1
(Kohout si všimne lišky.) Kohout:
(překvapeně) Jejda, liška! Kde se tu vzala? Musím být opatrný. Kdyby mě liška chtěla chytit, rychle vyletím na strom. (Liška jde ke kohoutovi.)
Liška:
(úlisně) Dobrý den, pane kohoute. Jsem ráda, že vás vidím.
Kohout:
Dobrý den, paní liško. Také vás rád vidím. Ale lepší bude, když zůstanete kousek dál.
Liška:
Ale copak, snad se mě nebojíte? Žádný strach. Již s vaším tatínkem jsme byli dobří přátelé. Často jsme spolu hovořili. Uměl krásně zpívat. Když začal, všichni zmlkli a poslouchali, dokud nepřestal. Jeho zpěv byl tak okouzlující, že všichni ptáci v okolí zbledli závistí. Jeho hlas se nesl přes celou ves, paseku i les. Přísahám na svůj liščí ohon, že je to pravda.
Kohout:
(se zájmem) To je zajímavé, paní liško. Ani jsem netušil, že mám tak slavného otce. Bohužel jsem ho nikdy nepoznal.
Liška:
Opravdu ne? Velká škoda. Nicméně si myslím, že váš hlas je stejně krásný. Možná i krásnější. Kdybyste mi zazpíval, mohla bych porovnat váš zpěv se zpěvem vašeho otce.
Kohout:
(pro sebe polohlasem) Možná bych mohl zkusit zazpívat. Třeba má liška pravdu a můj hlas zní krásně, krásněji, než jakémukoliv ptáku či dokonce mému otci.
Liška:
(povzbuzuje) Jen do toho, pane kohoute. Pořádně se nadechněte, aby vás každý slyšel a poznal, že zpívá velký zpěvák, král všech zpěváků.
Vypravěč:
Liška kohoutovi lichotila víc a víc a ten se celý nadouval pýchou. Nakonec se nechal přemluvit. Nadechl, zavřel oči, otevřel zobák a začal hlasitě kokrhat.
Kohout:
(velmi nahlas) Kykyryký! Kykyryký! Kykyryký!
Vypravěč:
Jenže na to lstivá liška čekala. Ve chvíli, kdy nedával pozor, chňapla kohouta a odnášela ho k lesu. Kohout ze všech sil mával křídly, bránil se a hlasitě kokrhal. (Liška čapne kohouta a drží.)
Kohout:
Kykyryký! Pomóóc! Kykyryký! Pomóóc!
2
Vypravěč:
S kohoutem by to dopadlo špatně, nebýt sedláka, který pracoval nedaleko na poli. Uslyšel kohouta, jak křičí o pomoc. Okamžitě se rozběhl za liškou. (Přibíhá sedlák.)
Sedlák:
(křičí) Necháš mého kohouta! Ty drzá zlodějko. Já ti ukážu! Já ti vypráším kožich! Kde mám ten klacek? Pošlu na tebe psy!
Vypravěč:
Kohout uslyšel sedláka a velmi se zaradoval. Bylo mu však jasné, že dokud ho liška drží v tlamě, ani sedlák mu nepomůže. Přemýšlel, jak přinutit lišku, aby tlamu otevřela. Napadla ho lest.
Kohout:
(na oko rozhořčeně) Slyšíte to, paní liško? To je nehoráznost. Co ten člověk říká? Vždyť já ho vůbec neznám. Jsem váš kohout, a proto si mě nesete. Řekněte mu, že nejsem jeho kohout, ale váš.
Vypravěč:
Liška si pomyslela, že kohout má pravdu. Nechtěla, aby na ni sedlák poštval psy. Proto se zastavila, otevřela tlamu a promluvila k sedlákovi.
Liška:
(hlasitě) Kohout patří mně, sedláku, sám mi to právě řekl, proto si ho odnáším!
Vypravěč:
Než stačila liška dopovědět, kohout využil příležitosti a okamžitě vylétl na nejbližší strom. (Kohout letí na strom.) (Liška běží pryč.)
Vypravěč:
Překvapená liška poznala, že ji kohout přelstil. Na nic nečekala a pádila ze všech sil k lesu. Sedlák na ni poštval psy a liška byla ráda, že si zachránila holý život. Kohout sletěl ze stromu a vydal se společně se sedlákem zpátky ke svému kurníku. (Kohout slétne ze stromu a odchází se sedlákem.) Řekl si, že na výlety do neznáma se vydávat nebude. Zůstane v bezpečí, na dvorku mezi ostatními zvířaty. Poznal, že po světě chodí mnoho potměšilých a lstivých zvířat, která krásně hovoří, ale kterým se nesmí věřit. Přesto byl kohout spokojený, protože se mu nakonec podařilo lišku oklamat. I ten nejchytřejší se může nachytat a spadnout do své vlastní lsti.
„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“
3
TEMATICKÁ PŘÍLOHA K BAJCE S PRACOVNÍMI LISTY
LIŠKA A KOHOUT
„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ ROZBOR PŘÍSLOVÍ Jak můžeme těmto slovům rozumět? Třeba tak, že někdo zlý chce chytit do pasti někoho jiného. Říkejme jim třeba pan Zlý a Bertík. Pan Zlý vyhrabe velkou jámu v zemi a chce, aby do té jámy spadl Bertík. Uchystá na něj zkrátka past. Časem však pan Zlý na jámu zapomene a jednoho dne, když je krásně a svítí slunce, vydá se na procházku. Nedívá se napravo ani nalevo a přímo spadne do své jámy. Natluče si při tom třeba koleno. Spadl zkrátka do jámy, kterou sám vyhrabal. To se netýká pouze jámy v zemi. Zlí lidé mohou nachystat jakékoliv jiné lsti a pasti. Například: Pan Zlý položí slupku od banánu na zem a chce, aby třeba Honzík po ní uklouzl. Nakonec na ni zapomene a sám po ní sklouzne. Přitom se moc a moc uhodí. Nebo pan Zlý rozhází po zemi kostičky a žaluje paní učitelce, že to udělal třeba Davídek. Naštěstí paní učitelka ho viděla, takže pan Zlý musel sám všechny kostičky posbírat a kromě toho ještě za trest uklidit všechny hračky po ostatních dětech. Aby si zapamatoval, že se to nedělá. Tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Vzpomenete si na nějaký příklad, kdy „někdo někomu kopal jámu“? Kdy někdo chystal lest nebo past a sám se do ní chytil? Vymýšlejte různé situace.
ÚKOL: Přehrajte si bajku a poté vymýšlejte i jiné varianty Liška může kohouta lákat na cokoliv jiného. Například mu nabízí velký dort anebo jinou laskominu, o které však ví, že je zkažená. Sama na to později zapomene, sní ji a moc ji bolí břicho.
4
ZVÍŘATA NA DVORKU Kohout prohlašoval, že všechna zvířata na dvorku již zná. Která zvířata na dvorku bydlí? A která naopak na dvorek nepatří? slepice, kohout, pes, kočka, nosorožec, koza, kráva, kachna, žirafa, lev, prase, zajíc, had, papoušek Říkáme, že zvířata, která lidé chovají na dvorku, jsou domácí zvířata. Nemyslíme tím, že by bydlela s námi uvnitř doma, v pokoji nebo v ložnici. Myslíme, že bydlí venku u domu. Lidé jim staví zvláštní domečky – chlévy, kurníky, stáje či maštale. Víš, které zvíře bydlí v chlévě? prase, kráva, koza, ovce Kde by mohl bydlet kůň? ve stáji neboli v maštali Pro koho stavíme kurník? Kurníky stavíme pro slepičky a kohouta. Na dvorku musí být dobrý psí hlídač. Do kurníku se totiž někdy vplíží lstivá liška. Chodí tam na slepičky a kohoutky. Pokud ji pes nezažene, slepičku nebo kohouta odnese. Člověk chová domácí zvířata, protože mu dávají užitek. Co nám dává slepička? (vajíčka) A co nám dává kravička? Především mléko. Z mléka se vyrábí spousta dobrot, například smetanová zmrzlina, tvarůžek, jogurty a také sýr. Kravička nám dává i maso a kůži. Z kůže člověk vyrábí třeba boty nebo oblečení.
ZVUKY Jestlipak víš, jak se zvířátka na dvorku ozývají? Předváděj. slepička, kohoutek, husička, koza, ovce, kráva, pejsek, kočička, kůň, osel, prasátko
HRA Vybere se jeden hráč. Má za úkol předvést nějaké domácí zvíře. Ostatní musí uhodnout, o jaké zvíře jde. Hráč může předvádět zvíře se zvukem nebo bez zvuku, jako pantomimu. Ten, kdo uhodne, o jaké zvíře se jedná, je na řadě a předvádí on. MALOVÁNÍ Malujte různá zvířata žijící na dvorku.
5
ÚKOL č. 1: Jak dobře znáš domácí zvířata? Pojmenuj je a vybarvi různými barvami.
6
ÚKOL č. 2: Vymaluj kohoutka, slepičku i kuřátka.
7
