Jiří Kolář Vršovický Ezop (In: Kolář, Jiří: Dílo, svazek třetí. Ed. Karfík, Vladimír. Odeon. Praha 1993. Elektronická verze – Borovička, Lukáš. Praha 2008.) 1 I. Nechá se ožrat od molů a mámo dři, až ti upadnou ruce. Nekoupím si na sukni, barák po mně div neukazuje prstem a slečna krmí hlavu zlatem. Nevadí jí táta bez kříže! Kdybys mu jednou v neděli donesla kytku, aby pod tím drnem ucítil, že má dceru. Jak můžeš s takovou ostudou před lidi? Moderní je také krást a nemít svědomí, vystavovat podolek nebo chodit s outěžkem v kalhotách; to už mi rovnou upleť oprátku! Nechci znova chlapa, aby nepřišla pod komando cizímu, ale zasloužíš číslo pod loket a vši, vidět koláč v shnilém bramboru... a Karel nenechá přejít jednoho hamleta bez otočení - bože netrestej mě... Když na sebe nebudu držet nezavadí o mě noha Nechat ukazovat prsty každým krokem nastavovat záda je jedno peklo tak co? Kdybych mohla lehnout a spát vyzkoušet všechno ve snu nebo žít a vidět se v tom kolotoči ale kdo by tady potom chtěl ještě žabařit s duší druhému sotva za drátěnku v ohrnutých rtech s nadějí jenom na zoufalství vědět že už nikdo neřekne: Má spanilá... Čtyřicet let a myslet břichem vedle chlapa to by byl ráj Z Dovětku autora (prosinec 65): "Vršovický Ezop nepřekračuje hranici, kterou se stále snažím překročit, hranici tíhy lidského osudu, tíhy věty: být tam, kde je život nejtěžší, být s těmi, kdo jsou odsouzeni platit tím nejtěžším." 1
nebo si umět vrátit dvacet mít lebku jenom pro účesy nenechat umdlít ruku s hřebenem nešílet proč ustřižený chroun nenaroste přes noc a být navrch blaha z pošklebku otočené hlavy Cizímu dřít nebudeš mám z toho džbány z nohou a ruce hýn Okoukáš doma vaření praní i jak sednout k šití Probít život mezi regály uhnít pod stolem s lejstry pro nic nebo strkat kus železa do stroje k tomu je dost mužských V každém krámu pochytáš jen zlodějnu v kanceláři když nenastrčíš skončíš jako pohunek a v žádné továrně nevíš komu dřeš jednou bys nedovedla utřít dítěti zobák Když dokážeš zastat služku udržet jehlu postát u kamen pořádně nakoupit chodit čistá můžeš mít kopu dětí a knihy ani film ti neutečou počítat dokážeš prvního kdy ti muž odměří tvoje na dlaň Vyplácet se budeš sama z toho co zbytečně nerozházíš klepouch nejsi ani zlá tak ušetříš dost To jsou mámy? V bytě děvečku a haranty vidí jednou týdně není divu že takový kluk zapře tátu copak ví kdo to je? Knížepán pro tebe nepřijede! Chodím sto let za opicemi a jiné holky si kupují prvního jak prvního něco nového Zavadit slovem o hory nebo taneční znamená vidět tě bradou vzhůru dřeš a táta myslí že ležíš nenechám se nikdy uvázat k plotně k pračce ani ke stroji jsou miliony provdaných a žádná nekoukla pod pokličku
Zašívat drhnout loupat brambory nemusím umět zestarat s holýma rukama dokáže i chodník Ela byla ve škole ošlapek šla mydlit a teď sedí v pokladně já vzor záplatuju u mámy montérky smrad z jídel prádla lina není mor a troška čoudu trhá plíce Koho úženu když nepřijdu mezi živou duši? Je lepší prosedět život u telefonu prostát ho u hřebenů a procourat v tramvaji než galeje v kuchyni Chci slušně bydlet ne v kouzni ve střeše s koupelnou z lavoru mám strach někoho přivést na výbavu seženu za rok u párků K filmu jdou jen děvky a v čem žijí to nevidíš moje děti nesmějí prosit o šesták Přijdu o chviličku déle a někdo mě zkazil kdybych uměla tak ondulovat kontovat a bruslit jako růženec! Budu poctivá čistotná červené poupátko do padesáti a první kdo se chytne uteče druhý den tropím smích plachostí bázní tančit pít kouřit nemuselas mě mít když nechceš abych žila po svém! Proč mu to trpíš? můj se mnou div neprotahoval fajfku, kdepak vyluxovat, uložit šaty, utřít botu, stoupnout k pračce nebo vysypat popelník, kouřil, sotva otevřel oči, spal s lahví, káva nezmizela ze stolu, neuměla jsem nakoupit, ustlat, uvařit, kluk vyrůstal špinavý a stačily dvě díry, vyhrožoval rozvodem, skákal z okna, hrál chcípáka, šílel, já byla otrok; jak ho necháš zvyknout, dostane rohy a udělá z tebe popelářku, pak si začne s jinou! Teď nekouří, nepije, kávu podávám sama. Ukázala bych mu nebe, kdyby neřekl, kam jde, kdy přijde, rodina není kurník! Chtít na procházku, když hrála Sparta?
Tos měla vidět! Do lázní jezdila jen banda, služebná pro tři byl přepych, kadeřnici do domu si braly jen coury, kdepak společnost, koncert, auto nebo prsten, nedej slůvkem na dobu a pitomosti charakteru, my jsme to zavinily? Nosils květiny, nos peníze! Mohlas být jinde než nájemnicí v činžáku. Máš nový svetr, ne? Půjdeš s tátou! ale ne abys přišel zas jako tatar když chceš, neujde ti myš, pamatuj, s kým zastavíte, koho zdravil, proč se otáčel. Nikam nezevluj, doved zatáhnout rodinu na mizinu, dokáže i lhát, nejsi už kluk, abys nepoznal, komu telefonuje, probendil sto zlatých hokejek! Nesundám ruce z práce ve dne v noci a nesmím dát ani na vlastní dítě, dávej pozor, kdyby tě lákal do divadla, nikam nechoď, slíbil ti vyprávět olympiádu, tak ať vypravuje. Nepřekračuj mi práh s čokoládou a němý jak hrob, nenech si nabulíkovat, co máš mluvit, víš sám, že si nevidí do huby, tu chviličku to vydržíš, nebo mě chceš taky vidět pod zemí? Beztoho mi pomalu nic už nezbývá, bože, s vámi se všemi. Jez už, prosím tě, kam koukáš? Nedloubej se v nose, vystydne ti to, jeden se s tím vaří, a ty lovíš, kde co letí, neslyšelas? Jsem ti snad pro blázny? Budeš to mít jak led, nerochněj se v tom jako rochně a jez pořádně, stojí to takové krvavé peníze, a ty děláš, jako by to byl utrejch. Mám snad kleknout na kolena? Naber si pořádně, nepřevaluj každé sousto tisíckrát
z jedné strany na druhou a jez jako člověk. Probohaživého jez, na co jsem to vařila, vždyť je to jako psí čumák! Nemáš zuby? Já tě budu muset nechat prohlédnout, jiné dítě by spolklo i lžíci, kdyby mu máma něco takového předložila, že ti to vezmu a nedostaneš nic! Napij se, když nemůžeš, a necachtej se v tom jako kachna. Jak držíš tu vidličku? Vždyť si vypíchneš oko. Copak je to tvrdé? Zlítám všechny krámy, abych dostala to nejlepší, a ona dělá, jako bych jí předložila podešev. Ukaž, já ti to rozkrájím. Je to na samém másle, čekám, než přijde, aby to nestálo ani minutku, a ona se v tom potom šťourá dvě hodiny. Dělej, nemůžu na tebe čekat jako na milence. Že se nepůjdem koupat! Co kdybych zemřela, myslíš, že by tě někdo prosil jíst? Dostala bys flák bůhvíčeho na talíř, a kdybys nechtěla, nikdo by tě nenutil. Mrtvý by se dřív naobědval než ty. Nedloubej se nožem v nose, jez pořádně. Má už to jako žábu...
II. Doktor Seger Jednou jsem viděl ve varieté bezrukého hrát na trubku To jsem se měl začít učit jak mě vzali poprvé pod nůž Stejně mi je pomalu okrouhají až k ramenům Ale to je psí život když se člověk nemůže ani utřít a musí smrdět To žádný básník nenapsal a nenapíše Dva tisíce let ze sebe kdekdo dojí slzy že mu holka vypálila rybník škoda mluvit - umění dělají zbabělci a když se někdo najde s odvahou je to zázrak věků a přece tahle odvaha leží na ulici kam všichni plivají
Vtělení I. Potkával jsem ji každé ráno hříběcí chůze rozzařovala okna Na deset kroků od ní mi vynechávalo srdce poklesaly nohy žaludek chytal plamenem To ráno po první noci s Martou padl můj pohled na její život Když duhu bříška nezatajil ani hubertus... Hnali mě do Říše a nikdy jsem ji už nespatřil II. Potkávala jsem ho každé ráno a měřila podle něho čas Nikdo ve mně nevzbuzoval tak strašlivou úzkost Praská mi v hlavě kdykoli na něj vzpomenu Když jsme čekali jen Mařenku raději jsem přecházela ulici Vejral mi na život jako uhranutý A jak je nebe nade mnou Jeníček-andělíček budiž mu země pápěrková - div mu z oka nevypadl Sibyl Do dílny nesmí šlápnout, nemít v životě čisté ruce, jíst, pít, kouřit olej, v horku mrazu skákat s železem, raděj ať rozparuje dobytek. Krev umyješ. Nikdo nepřijde s vykuchaným prasetem, aby běhalo, tloustlo dál. Porazíš, rozčtvrtíš a víš, že se někdo nají, ale kdo zažene hlad, když přitáhnou harmoniku s trojitou nádivkou třeba z vlastní mámy? Poznal jsem ji podle bradavice, ruku náhodou oheň ušetřil. Pak tomu div nepůjčíš duši, a když nezprovodí za rohem sebe, rozmandluje na rovince pět živých. Sakra zlaté černé řemeslo, raději vozit hnůj, táta
mezek nechá syna tahat, všivit v hodinkách ho nenechám ani vyhýbat břitvou nežidum, rukulíbat kozám, světit dřevo, dělat důležitou bídu v úřadě nebo vycpávat kriplům ramena, na to je dost chcípáků, ne můj syn! Zoufalství Ikarovo Lítání pust z hlavy, stačí mi do smrti škvarek z táty, a o jatkách taky nezačínej, copak teče málo krve? Zedník neví, kdy ho seberou na nosítka, žádný truhlář neumře s celýma rukama a co holič, to drbna. Fabriky dělají z lidí divochy, pulty zloděje a hodináři slepnou. Když ti kuchařina nevoní, proč nechceš na malířinu? Dostane zaplaceno, všude k tomu najíst, a heleď Šimon, když vybílí, prodá ještě obrázek. Tvoje krajinky každý div nevykouká. Auto hřeje, dokud sebe nebo jinýho nepomlátíš, nebo si chceš vzít na svědomí něčí bídu a mě nechat modlit? Chceš závodit, Frantík říkal, že štafle jsou nejlepší trénink, aby ti je, nedej bože, hned tak někdo nezpřerážel, táta by mě musel za zdí proklít. Óda Noe - Ten má dělovky, viděls? Střílí i z rohlíku, to bude Pád Berlína! - Abych domluvil, s tou archou začal, jak zahlíd první černou můru. Neudělal krok, neodpliv, aby nešel blíž, nepomáhal potopě. Řek si: ten se žení, zemřel, marodí, má krtiny - potopa, ptáci zpívali, muzika hrála, děti brečely, řev aut, letadel... mluvila potopa. Pak začal shánět vercajk, matrijál, sesmolil na dvorku boudu
a stavěl; nepřijít válka, snad tu psinu stlouk: Móda Noe! Pak začal dales. Prokouřil prkna, hřebíky, nářadí, kůlnu, teď loví cement a kope ve sklepě... atom! "Když to neuhodí přímo, budu v suchu," lil do mě, když jsem chodil s Marií, jeho brácha vzpíral, skočil pod vlak kvůli holce, její táta byl vegetarián a nechtěl do rodiny řezníka, sám chodí o dušičky s klarinetem kocourovi na hrob. - Gól! hadráři hadrářský do útoku necpou kanóny a v zadku nedovedou vybafnout, slibovali nálet, takhle vyhrajem kouzelnou obálku... Padok Chodil jsem ho stříhat, ani nad rakev nepřišli promluvit, kdyby slovo, a udělal pro ně tolik. Nevynechal, tady vám přísahám, jediný zápas, když netrénovali, chodil pozorovat kluky. Znal jste jeho archiv? Měl osmdesát tisíc fotek, být sportovní muzeum, byl boháč, teď tahá ročník Sportu nebo Startu za ročníkem holka do sběru, takovou vzácnost! no nechci mluvit, ale kdoví, kterému Francímu to živil. Přejel ho vlastní táta a do meruny byl divej. Kopávali jsme hadrákem, jako všichni naši velcí. Dneska ženská vyklopí kluka a mičudu táta. Znal hráče i posledního klubu, jiní s tím, co měl v malíčku, dělají bohy. Nešťastná válka, sám z postele neslez, jak ho zrychtovali. Každé stříhání jsem říkal: Vem pero a piš, co víš ty, neví už nikdo! Takových lidí se rodí málo, pro toho nebyla rodina nic, život nic, ani máma, měl sbírku kopaček, triček a odznaků na auto. Tuhle jubilejní Slávku mi dal, než zavřel oči. Všechno střelil, když přišla holka, nechci strašit, ale padokovskou krev nemá. Račte pudr? Zasloužil uložit v dresu. Trochu krému? Další prosím...
Kulhavého Šmitmajera jste znal?
III. Beránek pil dole a vlk daleko nahoře - Jak ho některá uloví, je konec, nenajde na tobě dobrý chlup. Škudli, zapři život, utrhni si poslední, řekne, že chodíš jako pomyjářka. Zajdi k švadleně nebo promluv o náramku a proflundrovala bys mu duši. Vař, per, uklízej sama, budeš hovado dobré jen k neckám. Zamhouříš-li oči nad tisícem jeho špinavostí, udělá z tebe zabedněnou hokyni dobrou pro ostudu. Zavaď slovem, kam nosí peníze, a slízneš pijavici lačnou krve. Měj hrdost, buď tichá, dus touhu, užírej se, a do roka ji máš v bytě. Vydupej, vypros, vymodli pořádek v rodině, když nic, nedá ti halíř, začne tě bít a poštve proti tobě děti! Jednou zatoužila jedna myš - Když se rozved kvůli ní, to bylo z lásky, a sotva uhnala jiného, žila najednou s netvorem. Myslíš, že Evičku měla s ním? Chodila s Coufalem, tomu jich živí jiných zástup. Znala jsem Alenu od malička, táta jí zůstal v koncentráku, mamku ubili Němci v revoluci, vzít si ji a vědět, že nemůže mít potom toho využít u soudu, pro to není slov, ale schnu sama pětatřicet let, duše mi zebe, v hlavě praská, děvku dělat neumím a k červům čistá nechci... Jak můžeš tak nestydatě lhát? - Dělá, nemá kravály v továrně a neškudlí na jídlo? Holka zlatá, buď ráda, že jenom nadává!
Který chlap nehraje karty, nechlastá nebo nehoní sukně? Přitáhne kumpány a budeš kolem nich tancovat, pak tě začne bít a přivede jinou, ale všechno sneseš líp než samotu, Drž dítě jako klíště, dokud se v něm bude vidět, máš vyhráno. Mně bys chtěla něco povídat o pekle? A co jiné? Jdi a ptej se! uslyšíš kalvárie. Zpěvák jako metař, kolikrát já vázala provaz, držela nůž a pouštěla plyn, ještě otvíral okno, když jsem hrozila vyskočit. Jednou nepromluvil půl roku, musil mu zemřít bratr, aby šel kousek cesty vedle mě. Ukážu vám vaši radost v pravém světle
- Můžeš rodit nebo být v posledním tažení, když bude na Letné fotbal, doma nevydrží, a ještě oblízni všech deset, že nemá psa. Takhle přijde rozzuřený jenom někdy, zvíře doma živá oprátka. Nemusíš daleko, jdi o dveře dál, k Vydrové: "Div s kočkou nespal," povídá, "tak jsem vzala jed. Opatřil rybičky a pak začal s kanárem. Ten pošel sám. Potom dělal půl roku beránka, a proč myslíte? Chodil k papouščí bábě. Ta mu s nimi servírovala dceru." Ukusoval z padesátky, jí bylo dvacet; spustila randál, ale nepovolil. Poštvala syna, ani ten nic nesvedl, tak na něm vybrečela, aby si holku namluvil sám. Vlku uvázla v krku kost - Sotva vystrčí nos, jde na rajt. Každá jiná by takového muže nosila v staniolu. Vyzkouší pět kravat, poslední desetkrát převáže, než odejde od zrcadla, a ona snad nezvedne hřeben.
Kdybys k nim vešla, najdeš ho s manikurou, leštit boty nebo žehlit kalhoty. Nedělá ostudu, jen když jde s ním, jakpak nemá držet s jinou? Takový potřebuje dámu! Místo aby čekala jako ze škatulky, až přijde manžel z úřadu, ale škoda mluvit. Pořádnou ženskou štěstí nezná, hleďte moje dcera, rozdala by duši, a ten její vidí jen putyku, karty a hokej. V krutých mrazech se jeden člověk - Narvaných tisíc stran, že člověk je červ, předzvěst, které chybí polovina mozku. Právě letos v zimě čekal zjevení první bytosti. Má mít větší hlavu, tři oči, střední poruší perspektivu, dva nosy, dvoje ústa, k jídlu a k mluvení, jen herci vystihují jejich rysy. Zatím nebyl a není nikdo schopen myslit v rozměrech reality, vyrvat bližního strachu před smrtí nebo z nesmyslu umění a mystiky; než se oženil, měl doma Marlenku z Modrého anděla v životní velikosti. Líza jí vypadla z oka, pravda, ale Jaroušek vyšel po něm s rozumem mámy, i Lojzička. Až Standa vypad filmově. Bude dělat maturitu, plave jako ryba, málem ho poslali na Olympiádu. Dobrý den, bratře! - Koupil skládací stupínek a v neděli ho nikdo v městě nespatřil. Kázal stromům, trávě, mravencům, obilí, spadanému listí, ovoci, vodě, v zimě krám a závějím. - To všechno budem jednou my, věříš? Vás Hamletů je za šesták nůše, nadarmo Hitler neřek: Na mou duši, nevěděl jsem, že to půjde tak snadno. - A proč kafráš židlím, když můžeš tomu, kdo na ni sedá?
- Židle si neudělá právo tě zamordovat, když s tebou nesouhlasí... co neseš? hlásil jsem betla! Nikoho k sobě nepouštěj - Ale zlatíčko moje, musíš papat, co bych si tady počala, kdybys umřela? Víš, že nás táta opustil, musila bych do hrobečku rovnou za tebou, to přece mamince neuděláš. A strejcovsky se ptal - Kam se strojíš? - Ven, bolí mě hlava. - Půjdu s tebou, taky mi není dobře. - Jdi si sama. - Vím, jaká hlava tě bolí. - Už zas reješ? - Dělej si tedy couru z jiné. - Neřvi, holka spí, ještě té znič život! - Kdo jí ho ničí? Mám snad flundru já? - Člověk se nesmí ani nalokat vzduchu. - Najednou o půlnoci, bože, a ráno by svět pohřbil, že musí vstávat. Pojď se mnou na vrchol této hory - Drž hubu nebo ti ji zaklapnu navždycky. Vystačím s krajícem chleba, nevypiju žejdlík piva navíc, bože, netrestej mě, jen abych jí dopřál, co mají druhé, a ona se tam peleší. Maminka mě varovala. Neškleb se, nesměla bys jí utřít střevíc, proč jsi to neudělala dřív? Neotočím hlavu za jejími zády, žiju jako pavouk a za všecko umí odštěknout: "Nemusels mě tam posílat, kdo se tě o to prosil?" Cožpak člověk ví, že žije deset let s lavičníkem? To mám za dobrotu, saň na tebe! Kdyby nebylo to dítě,
nasadit mu od malička myš do srdce, myslil jsem, že ho ušetřím pomyjí, a teď je hodí do žumpy vlastní máma. Vzít hůl, přešel by tě smích, ale ani tu nemám, jaký jsem ubožák. Než odjela, div mě nesežrala láskou a vrátí se z ní štěnice lačná krve... - Už ses vykrafal? Tak to koukej dojíst, byl tady Hrubý, máš být v šest na schůzi.
