Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze K.Roubalová Vidia spol.s r.o.
Zařazení, genetika
HHV6B vs. HHV6A: 75% shoda genů, 62% shoda proteinů
Epidemiologie Dospělá populace promořena z > 95% Primární infekce - 6-13 měsíců: exanthema subitum ( 6. dětská nemoc – horečka +/- vyrážka, pharyngitis, gastroenteritis, HHV6B) Přesnos slinami Koinfekce s jinými agens ( HHV7, CMV, EBV…) Oportunní patogen
Hostitelské buňky In vitro:
V organismu: leukocyty: T lymfocyty (CD4+ i CD8+), NK-buňky, monocytymakrofágy, kmenové hematopoietické buňky epiteliální buňky: slinné žlázy, ledvinné kanálky, plíce , cervix CNS: oligodendrocyty, neurony, astrocyty, mikroglie endotelie HHV6 Typ A x B
T-lymfoblastoidní buněčné linie embryonální fibroblasty fetální astrocyty neuroblastomové linie hepatocelulární linie aktivované primární T- lymfocyty hematopoietické kmenové buňky
Receptor: CD46 ( regulátor aktivity komplementu, signalizační molekula, také receptor pro splaničky) Koreceptory: glykosamino-glykany, další???
Latence:
Latence a reaktivace
Integrace do telomerových oblastí buněčných chromozómů pomocí homologní rekombinace (TRS v koncových DR ) Latentní protein: U94/rep Latentní RNA ( IE-oblast)
Reaktivace: Vystřižení integrovaného genomu → epizóm Replikační cyklus: IE1,IE2 → časné geny (E) → replikace virové DNA → pozdní geny → maturace virových částic
Cytopatický efekt
Vertikální přenos - CI-HHV6 Integrace HHV6 do zárodečné linie → dědičný přenos integrovaného viru 0,7-2% populace Vysoká nálož viru ve všech buňkách i tělních tekutinách ( ≈ 106 ge/ ml krve) Příčinou 90% případů kongenitálního přenosu infekce Možnost reaktivace Klinický dopad ??? (tolerance, chronické infekce..)
Interakce s imunitním systémem Imunosupresivní účinek: Potlačuje aktivaci TL Indukuje Treg ( IL-10) Potlačuje prezentaci antigenů ( ↓MHC-I) Potlačuje produkci INFβ Indukuje apoptozu
Prozánětlivý účinek: Chemotaktický účinek (produkce virových a stimulace buněčných chemokinů a chemokinových receptorů)
Stimulace prozánětlivých cytokínů ( TNFα, 6,IL-8)
IL-1β, IL-
Komplikace u imunokompetentních pacientů infekční mononukleoza hepatitis Neurologické příznaky: mírná meningitis , febrilní křeče, encefalopatie (epilepsie), encefalitis Myokarditis Infekce očí ( keratokonjunktivitis, retinits, uveitis) Hematologické komplikace: anemie, neutropenie, hemofagocytární sy. DISH ( syndrom opožděné přecitlivělosti na chemické látky)
Infekce u imunodeficientních pacientů ( transplantace HSC ) Reaktivace 2-4 týden po Tx: 40-70%, HHV6B > A Klinika: bezpříznakové > horečka+ vyrážka + průjem > neurologické příznaky: akutní limbická encefalitis > pneumonitis, hepatitis. Nepřímé účinky: zvýšené riziko infekcí ( CMV, mykózy), akutní GVHD, opožděné přijetí/selhání štěpu Rizikové faktory: transplantace pupečníkových HSC, nepříbuzenské transplantace, hematologická malignita
Infekce u imunodeficientních pacientů ( transplantace solidních orgánů) Reaktivace 2-4 týden po Tx: TxK: 20% TxJ 4060%, TxL až 90%, HHV6B > HHV6A Klinika podobná jako u HSCT Nepřímé účinky: zvýšené riziko infekcí (bakteriální, mykózy, CMV), akutní rejekce štěpu Rizikové faktory: Imunosupresivní režim, infekce orgánu před transplantací
HHV6 a RS Celoživotní persistentní infekce CNS Aktivní infekce v astrocytech a mikrogliích, destrukce oligodendrocytů Zvýšená nálož virové DNA a přítomnost antigenů a mRNA v demyelin. placích vs. ve zdravé tkáňi Virémie 2x častější než u pacientů s jiným neurologickým onemocněním a 3x častější než u zdravých. Časová souvislost s aktivitou nemoci Imunomodulační účinky viru – infekce endotelií, chemotaxe leukocytů,porušení HEB Molekulární mimikry ( U24 x myelin)
Chybí epidemiologické důkazy SPOUŠTĚČ ? FAKTOR PROGRESE ? VEDLEJŠÍ PROJEV?
Diagnostika Primoinfekce: Sérokonverze (30% séronegativních v akutní fázi) nebo dinamika protilátek DNA v plasmě ( zvýšená nálož v PBMC) neuroinfekce: virová DNA v CSF – nízké hladiny
Reaktivace/ reinfekce u imunodeficientů: DNA v plasmě ( zvýšená nálož nebo antigen v PBMC) Zvýšená nálož DNA nebo antigeny v postiženém orgánu Neuroinfekce: virová DNA v CSF – vysoká nálož
ÚSKALÍ: Reaktivace u imunokompetentních pacientů: DNA v plasmě ( zvýšená nálož v PBMC) - DISH IgM protilátky nebo významný vzestup IgG
neuroinfekce: virová DNA v CSF – nízké hladiny, intrathekální protilátky
Dědičně získaný HHV6 – nálož DNA v krvi > 106 /ml Nízké hladiny DNA v PBMC nerozlišují mezi latencí a aktivní infekcí IgM protilátky nerozlišují mezi primoinfekcí a reaktivací Křížová reaktivita s HHV7, CMV, spalničkami (IgM).
Diagnostický význam intrahekálních protilátek proti HHV6
Metodika ELISA VIDITEST anti-HHV6 IgG: kvantitativní nepřímá ELISA, IVD validována pro stanovení protilátek v séru ( n= 291) citlivost 99%, specifita 95%) mozkomíšním moku ( n= 111, citlivost 92%, specifita 100%) Párové vzroky sér od pacientů se zánětlivým onemocněním CNS (RS, neuroborelioza) vs. kontroly (neuritidy, psychopatie, nepotvrzené neuroinfekce) Reiberův index protilátek, AI > 2 = pozitivní
Průkaz intrathekální syntézy IgG protilátek proti HHV6 u vybraných skupin pacientů Intrathekální syntéza prokázána Diagnoza pacienta
n= n=
%
index protilátek Průměr ( min- max)
Intrathekální syntéza neprokázána
n=
%
index protilátek Průměr ( min- max)
Hraniční nález
n=
%
index protilátek Průměr ( min- max)
Intrahekální syntéza protilátek nehodnotitelná**
n=
%
Demyelinizační onemocnění CNS ( Dg G35, G379)
51
14 27,5
3,51 (2,04 -6,91)
30
58,8
0,86 ( 0,51-1,44)
6
11,8
1,65 3 (1,57-1,77)
Neuroborelioza ( A692)
11
5
45,5
4,56 (2,78-10,58)
3
27,3
0,91 (0,75-1,06)
2
18,2
1,53 (1,51-1,55)
1
9,1
Jiné diagnozy*
26
0
0,0
12
41,2
1,08 (0,59-1,45)
8
41,2
1,73 (1,6-1,94)
7
17,6
5,9
Závěr: HHV6 se reaktivuje při chronickém zánětu CNS různého původu Tento fakt je nutno zohlednit při interpretaci nálezu intrathekálních protilátek proti HHV6 v mozkomíšním moku Stanovení intrathekálních protilátek proti HHV6 může přispět k prognóze onemocnění
Děkuji za pozornost
