UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury
Hana Přivřelová III. ročník – prezenční studium Obor: český jazyk – společenské vědy
Lidové pojetí zimy v jazyce českém, polském a slovenském Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Milena Krobotová, CSc.
Olomouc 2011
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne 31. března 2011
…..……………………
Děkuji doc. PhDr. Mileně Krobotové, CSc., za odborné vedení bakalářské práce, udílení cenných rad a trpělivou pomoc.
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................ 6 TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................. 8 1 . LIDOVÁ SLOVESNOST .................................................................... 8 1.1 Lidová próza .................................................................................................. 8 1.1.1 Pohádky .................................................................................................... 8 1.1.2 Pověsti ...................................................................................................... 9 1.1.3 Pověrečné povídky .................................................................................. 10 1.1.4 Humorky .................................................................................................. 11 1.1.5 Povídky ze života .................................................................................... 11 1.1.6 Hádanky ................................................................................................... 11 1.1.7 Pořekadla ................................................................................................. 12 1.1.8 Přísloví .................................................................................................... 12 1.1.9 Pranostiky ............................................................................................... 13 1.1.10 Frazeologický obrat ................................................................................ 14 1.1.11 Rčení ....................................................................................................... 15 1.2 Lidové písně................................................................................................... 15 1.3 Lidové hry ..................................................................................................... 15 1.4 Dětský folklór ................................................................................................ 16
2 ZIMNÍ OBDOBÍ V LIDOVÉM PROŽÍVÁNÍ ................................. 17 2.1 Čtvrté roční období – zima .......................................................................... 17 2.2 Zimní období podle slavností a kalendáře.................................................. 17 2.3 Zimní období podle liturgického kalendáře ............................................... 17 2.3.1 Advent ..................................................................................................... 18 2.3.2 Vánoce .................................................................................................... 19 2.3.3 Liturgické mezidobí, masopust ............................................................... 21
3 OBDOBÍ ZIMY V LIDOVÉ SLOVESNOSTI ČESKÉ, POLSKÉ A SLOVENSKÉ .................................................................................. 23 3.1 3.2 3.3 3.4
Listopad / listopad / november ................................................................... 23 Prosinec / grudzień / dezember.................................................................... 28 Leden / styczeń / január ............................................................................... 38 Únor / luty / februar ..................................................................................... 41
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................... 45 4 OBLAST A METODA PRŮZKUMU ............................................... 45 4.1 4.2 4.3
Oblast průzkumu .......................................................................................... 45 Skupina respondentů .................................................................................... 45 Metoda průzkumu ........................................................................................ 46
5 VÝSLEDKY PRŮZKUMU ................................................................ 47 5.1
Komentář k položce číslo 1: Rozumíte slovenskému jazyku?..................... 47 4
5.2 5.3
Komentář k položce číslo 2: Rozumíte polskému jazyku? .......................... 47 Komentář k položce číslo 3: Doplňte známé české pranostiky ................... 48 Na Tři krále ..................................................................................................... 48 Na Hromnice................................................................................................... 49 Svatá Lucie ..................................................................................................... 50 5.4 Komentář k položce číslo 4: Velké množství pranostik se váže ke svátkům světců katolické církve. Doplňte data, kdy se tyto svátky slaví ...... 50 Svatá Barbora ................................................................................................. 51 Svatý Fabián a Šebestián ................................................................................ 51 Svatá Lucie ..................................................................................................... 52 Svatý Martin ................................................................................................... 53 Svatý Mikuláš ................................................................................................. 53 Svatý Štěpán ................................................................................................... 54 Svatá Kateřina................................................................................................. 55 Svátek sv. Mláďátek ....................................................................................... 55 5.5 Komentář k položce číslo 4: Vysvětlete, co znamená následující pranostika ....................................................................................................... 56 Na Nový rok o slepičí krok............................................................................. 56 Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna ................... 57 Svatá Kateřina pověsila dudy do komína ....................................................... 58 Radšej vidí bača na Hromnice vlka v košiari ako sedliaka v košeli ............... 59 W święto Trzech Króli człek się w kożuch tuli .............................................. 59 5.6 Komentář k položce číslo 6: Zakroužkujte pranostiku, která je významově nejbližší české: „Jaký listopad – takový březen“ ....................... 60 5.7 Komentář k položce číslo 7: Zakroužkuje autora a dílo, ze kterého následující úryvek pochází ............................................................................ 61 5.8 Komentář k položce číslo 8: Napište název vaší nejoblíbenější vánoční koledya pokuste se zdůvodnit, proč se vám líbí ............................................. 62 5.9 Komentář k položce číslo 9: Jaké české, polské nebo slovenské literární dílo se vám vybaví, když se řekne zima?........................................................ 63 5.10 Komentář k položce číslo 10: Vymyslete české varianty pro tyto pranostiky tak, aby význam byl zachován a nově vzniklé pranostiky se (pokud možno) rýmovaly ............................................................................... 63 Gdy Andrzej z wichrami, złe czasy przed nami ............................................. 63 Na svatu Katarinu aj posledne sťahovave vtačiky opušťaju domovinu ......... 64 5.11 Komentář k BONUSOVÉ položce: Pokuste se nakreslit následující pranostiku. Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva ............ 65
6 NÁMĚTY PRO PEDAGOGICKOU PRAXI ................................... 66 ZÁVĚR ..................................................................................................... 67 POUŽITÁ LITERATURA ..................................................................... 69 INTERNETOVÉ ZDROJE .................................................................... 70 PŘÍLOHY ................................................................................................ 72 5
ÚVOD V prvních letech svého života si osvojujeme mateřský jazyk. Stáváme se součástí společnosti. Najednou máme prostředek, jak se s ostatními jedinci svého druhu snadno dorozumět. Nejde však jen o každodenní komunikaci týkající se základních potřeb. Máme také potřeby vyšší, duchovní. Znovu je tu jazyk, kterým můžeme tyto potřeby uspokojit. Znalost mateřského jazyka umožňovala jedinci odpradávna získávat zkušenosti celého společenství. V dobách, kdy zachycování mluveného projevu nebylo takovou samozřejmostí, se mnoho zkušeností předávalo ústně. Vznikala tak ústní lidová slovesnost, bohatství společenství lidí, které poskytovalo (a dodnes poskytuje) jedincům moudrá ponaučení vycházející ze zkušeností mnoha generací. Lidé si sdělené skutečnosti pamatovali a předávali je svým příbuzným, svému okolí a potomkům. Každým předáváním se obsah sdělení proměňoval v závislosti na paměťových a jazykových schopnostech vypravěče. Postupem času došlo k uzákonění povinné školní docházky. Triviální znalosti tak načerpalo větší množství lidí. Docházelo k častějším zápisům lidové slovesnosti, které vyvrcholilo v 19. století snahami etnologů a sběratelů lidové slovesnosti. Tematická přitažlivost lidového vyprávění i formální stránka, díky níž bylo snadné si dílo zapamatovat, přispěly k tomu, aby se poklady lidové slovesnosti šířily dále. Jen státní hranice vždy rozdělovaly představitele Slovanů ve střední Evropě. Národy Čechů a Slováků nerozdělovaly vždy hranice, jak je tomu dnes. Naopak, tyto dva národy v historii tvořily jeden stát. Nejen český a slovenský jazyk, ale i jazyk polský však patří k západoslovanským jazykům, kterými se budeme zabývat. Chceme se v této bakalářské práci soustředit na oblast lidové slovesnosti slovanských národů, národa českého, polského a slovenského. Pokusíme se vysledovat a uvést příklady pronikání lidové slovesnosti za hranice států, ke slovanským sousedům. Budeme se snažit předložit obraz prožívání zimního období tvořený pranostikami a jinými žánry lidové slovesnosti v kontextu kalendářního a liturgického roku, ale i v kontextu zvyků a tradic různých oblastí České republiky. Poznatky načerpané při tvorbě teoretické části bakalářské práce se dále pokusíme aplikovat do pedagogické praxe.
6
Průzkum na základní škole má v této práci za cíl zjistit současnou situaci na základních školách. Budeme v něm zkoumat znalost českých pranostik, schopnost porozumění pranostikám polským a slovenským, ale i kreativitu žáků při tvorbě vlastních pranostik.
7
TEORETICKÁ ČÁST 1 LIDOVÁ SLOVESNOST Při hledání lidového zachycení zimního období se věnujeme žánrům lidové slovesnosti. Jedná se o tvorbu, která vznikla bez písemné fixace na vesnici nebo ve městě a byla tradována ústním podáním. Je součástí lidové duchovní kultury, folklóru. Na počátku každého díla lidové slovesnosti stojí vypravěč, který byl dřív známý, dnes už však upadl v zapomenutí. Autor ve své tvorbě srostl se způsobem života svého prostředí. Díla prošla cestou přirozené cenzury a úprav při ústním šíření.1 Útvary lidové slovesnosti dělíme na lyrické i epické, dramatické, prozaické i veršované. Podle žánrů je můžeme rozdělit do těchto skupin: •
lidová próza,
•
lidové písně,
•
lidové hry,
•
dětský folklór.
1.1 Lidová próza Zahrnuje pohádky, pověsti, pověrečné povídky, humorky a povídky ze života. Dále do lidové prózy řadíme i drobné slovesné útvary, které se od již jmenovaných žánrů výrazně liší. Postrádají výpravnost epických žánrů a často směřují k veršovanému členění. Patří k nim hádanky, pořekadla přísloví a pranostiky.2
1.1.1 Pohádky Patří mezi nejstarší žáry lidové slovesnosti. Ovlivňuje umělou tvorbu. Protože je pohádka starý žánr, který byl předáván ústním šířením, setkáváme se s více variantami stejné pohádkové látky. Stejně jako pověst poukazuje na mravní řád, etická pravidla, spravedlnost a vítězství dobra nad zlem. Na rozdíl od pověsti se nevztahuje ke konkrétní historické skutečnosti.3 Místo, čas, charaktery postav i sociální situace jsou určovány rámcově. Typické jsou vstupní a závěrečné
1
Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977. s. 202. Slovník literární teorie, 1977, s. 202. 3 Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984. s. 281. 2
8
formule (př. Bylo nebylo…, Byl jednou jeden…, a jestli nezemřeli, tak tam žijí podnes), ale i magická čísla 3 a 7 (př. tři oříšky, tři synové, tři cesty, tři úkoly). Hlavní hrdina je kladnou postavou. Poté, co hrdina překoná zkoušky a splní úkoly, pohádka vrcholí šťastným koncem.4 Lederbuchová5 dělí pohádky do těchto skupin: •
pohádka zvířecí – odehrává se ve světě zvířat, zvířata ztělesňují základní lidské vlastnosti a jednají jako lidé, pohádka v sobě nese mravní ponaučení a je podobná bajce, která je na rozdíl od zvířecí pohádky žánrem umělé literatury,
•
pohádka kouzelná (fantastická) – vystupují zde pohádkové bytosti, personifikované nadosobní síly (př. obři, draci, víly, skřítci), postavy mající kouzelnou moc (př. čarodějnice, liška Ryška) a kouzelné věci (př. ubrousek Prostři se),
•
pohádka legendární – hlavními hrdiny jsou biblické postavy (př. Pán Ježíš, svatý Petr),
•
novelistická
pohádka
–
vzniká
v 19. století,
dochází
ke
změně
pohádkového prostředí, děj se přesouvá do města. Novelistické pohádky mají blíže k reálnému životu. Místo kouzelných sil musí hlavní hrdina spoléhat na svůj důvtip a své síly (př. Chytrá horákyně), •
moderní autorská pohádka – na rozdíl od starších typů pohádek, je autorská pohádka psaná přímo pro děti, má blízko k příběhům s dětským hrdinou, pohádkové postavy vystupující v těchto pohádkách jsou polidštěny. Jsou založeny na nonsensu či tematické inverzi. Příznačná je i jazyková komika.
1.1.2
Pověsti
Tento žánr ústní lidové slovesnosti mívá převážně prozaický charakter. Známé je však i básnické ztvárnění v autorských adaptacích (př. Erbenova Kytice z pověstí národních). Pověst je smyšlený příběh, který významově odkazuje
4
LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: H & H, 2002, s. 237. ISBN 80-731-9020-6. 5 Lederbuchová, 2002, s. 238.
9
k historicky doloženým skutečnostem.6 Podle těchto reálií můžeme pověsti řadit do těchto skupin7: •
pověsti legendární - vztahují se k historickým osobnostem (př. Karel IV., Jan Žižka),
•
pověsti erbovní – vážou se k šlechtickým rodům a jejich erbům,
•
pověsti lokální – námětem jsou historické události vztahující se k určitému místu (př. o válkách, založení hradů a měst),
•
pověsti etymologické – pověst vysvětluje, jak vznikla pojmenování různých lokalit, většinou měst.
Dále rozděluje Lederbuchová8 pověsti podle kulturní důležitosti námětu na dvě skupiny: •
pověsti národní (př. o Libuši, o praotci Čechovi, o Krokovi),
•
pověsti regionální (př. o Faustově domě v Praze, o víle Egerce z řeky Ohře).
Pověst má jednoduchý děj a jedinou zápletku. Příznačná je pro ni vypravěčská střídmost. Někdy má dokonce podobu stručné věcné zprávy. Pro pověst je typická víra v mravní světový řád, proto často ústí v moralitu. Na rozdíl od pohádky nekončí vždy šťastně. Zájem o lidové pověsti projevili hlavně spisovatelé a sběratelé v první polovině 19. století (př. B. Němcová, K. J. Erben, J. Malý, J. Polívka aj.) a vydávali soubory s lidovou tvorbou.9
1.1.3
Pověrečné povídky
Tento prozaický žánr se nachází na pomezí mezi pověstí a povídkou ze života. Ústředním tématem je strašidelný zážitek z události způsobené nadpřirozenými silami. Hlavním hrdinou je nejčastěji samotný vypravěč. Setkává se s neobvyklou postavou (př. obrem, umrlecem apod.) nebo je vystrašený nezvyklým přírodním úkazem (př. vodníkem, bludička). V závěru hrdina většinou zemře nebo utrpí úraz.
6
Lederbuchová, 2002, s. 250. Tamtéž. 8 Tamtéž. 9 Slovník literární teorie, 1984, s. 287. 7
10
Strašidelné jádro je ústředním dramatickým motivem, posluchač však nemusí věřit v pravdivost vyprávění.10
1.1.4
Humorky
Z latinského slova humor pochází pojmenování humorka, což znamená vlhkost, vláha. Název přejal J. Š. Kubín z kladského folklóru. Tato lidová povídka vystihuje komické jevy v životě. Objevují se zde motivy sedmilhářské, kocourkovské, „klepy“ aj. Je složena z většího množství námětů a nekončí vždy pointou.11
1.1.5
Povídky ze života
Autorem sousloví povídka ze života je J. Polívka. Uvedený folkloristický pojem bývá často nahrazován také pojmenováními „vyprávění ze života“ nebo „vzpomínkové vyprávění“. Tento živý žánr lidové prózy je vyprávěním příhody ze života, která se skutečně stala. Vypravěč situaci skutečně prožil nebo o ní od někoho slyšel. Povídky ze života můžeme dělit podle tématu na vyprávění s náměty z každodenního života, vyprávění s náměty historickými a vyprávění žertovná. Povídky ze života často inspirují umělce pro umělou literární tvorbu (př. Svatopluk Čech – Ve stínu lípy).12
1.1.6
Hádanky
Dalším žánrem lidové slovesnosti je hádanka. Má formu prozaickou nebo formu veršovaného říkadla. Naznačuje neobvyklými způsoby odpověď tak, aby zároveň zůstala utajena a vybízela k rozluštění. Hádanky můžou být založeny na slovní hříčce (př. Kdy se husa dojí? Když už je jí v pekáči poslední kousek.) nebo na hře s myšlenkovou aktivitou posluchače (př. Kolik udělá za rok vrabec kroků? Ani jeden, protože skáče.). Slouží pro pobavení a bystření intelektu.13 Hádanka je jedním z nejstarších slovesných projevů ve všech světových literaturách. Často se objevuje v pohádkovém kontextu. Možná právě proto
10
Slovník literární teorie, 1984, s. 287. Slovník literární teorie, 1984, s. 141. 12 Slovník literární teorie, 1984, s. 228. 13 Slovník literární teorie, 1984, s. 131. 11
11
definuje hádanku starší český termín „pohádka“. V Anglii má hádanka souvislost s rozvojem detektivního žánru.14 V současné době je hádanka stále živým žánrem, který je možné řadit k dětskému folklóru. Děti spontánně tvoří hádanky založené na opisu nebo popisu (př. Je to malé, létá to a dělá to čim, čim. Co je to?).15
1.1.7
Pořekadla
Ve většině případů jsou veršovaná. „Mají neměnnou podobu, jde o průpovídky situační nebo charakterizující osoby.“16 Ve Slovníku spisovného jazyka českého se uvádí, že jde o „krátké, někdy rýmované, lidovou tradicí udržované vyjádření životní moudrosti bez mravoučného soudu“.17 J. V. Bečka zdůrazňuje blízkost pořekadel a přísloví, ale i expresivitu repliky vyjadřující odmítnutí (př. Povídali, že mu hráli.) a překvapení (př. Světe zboř se, ty už jsi tady.).18
1.1.8
Přísloví
Jsou to „krátké průpovědi s mravním, etickým poučením, které mají smysl samy o sobě a nepotřebují kontext (Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe).“19 Lotko dále zdůrazňuje didaktickou funkci přísloví poukazováním na tradovanou skutečnost.20 Ve 4. dílu Slovníku spisovného jazyka českého (1989) se dodává, že k vyjádření tradované skutečnosti dochází pomocí přirovnání či metafor. Užívají se k dotvrzení nebo k vystižení situace. „Přísloví jsou plně ustálené pointované výroky lidové moudrosti.“21
14
Lederbuchová, 2002, s. 103. Slovník literární teorie, 1984, s. 131. 16 KROBOTOVÁ, M. Úvod do české stylistiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. s. 36. ISBN 80-244-0315-3. 17 Slovník spisovného jazyka českého. IV, P-Q. Praha: Academia, 1989. s. 300. 18 BEČKA, J. V. Česká stylistika. Praha: Academia, 1992. s. 390. ISBN 80-200-0020-8. 19 Krobotová, 2004, s. 36. 20 LOTKO, E. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. s. 95. ISBN 80-706-7965-4. 21 Bečka, 1992. s. 390. 15
12
1.1.9
Pranostiky
Předávají dalším generacím zkušenosti s přírodními jevy. Jedná se hlavně o předpověď počasí (ale obecně i věcí budoucích) založenou na životních zkušenostech.22 Pranostiky popisují souvislost určitých meteorologických jevů s roční dobou. Podle Jungamanna (r. 1837) jsou pranostiky „předpovídání budoucích počasů a hvězdnatosti nebeské“23 Pranostika má někdy blízko k pověře, která znázorňuje „falešnou nepodloženou víru v neskutečnou souvislost mezi různými jevy.“24 Pranostiky se vztahují k jevům, které si lidé dříve nedokázali vysvětlit. Souvisejí s nimi různé magické obřady a zvyky, jejichž původ mnohdy už ani není znám. Dochovaly se předáváním z generace na generaci bez toho, že by byl vysvětlován jejich smysl. S příchodem křesťanství začali lidé různé jevy přisuzovat nejen antropomorfizovaným postavám, ale také světcům, jejichž svátky se během roku slavily. Při zkoumat a aplikovat pranostiky na dnešní dobu není v současné době snadné. „Různé předpovědi počasí se spojují se svátky určitých světců, z mnohých pak vznikají pořekadla či přísloví. Vyvstává tím i určitý problém – svátky světců se občas mění, některé vznikají, jiné zanikají nebo se přesunují na jiná data. Orientace se tak stává velice složitou.“25 Dalším problémem může být i vázanost pranostiky na místo vzniku. „Je však také dobré vědět, že v pranostikách jsou patrné rozdíly nejen mezi kraji (jiný vliv podnebí), ale také v tom, jde-li o zemědělce závislého na pěstování obilí nebo zemědělce závislého na chovu dobytka.“26 Pranostiky je možné dělit do těchto skupin: •
pranostiky vztahující se k předvídání počasí,
•
pranostiky zaměřené na působení počasí,
•
pranostiky k zajištění úrody před počasím.
22
Slovník spisovného jazyka českého. IV. díl, P-Q, 1989, s. 390. PROKEŠOVÁ, M. Pranostiky a pořekadla aneb na sv. Simforosa řinčí v žitě ostrá kosa. Ostrava: Repronis, 2006, s. 3. ISBN 80-7329-135-5. 24 Prokešová, 2006. s. 3. 25 Tamtéž. 26 Tamtéž. 23
13
Prokešová27 kromě zmiňovaného dělení uvádí i další. Pranostiky podle něj tvoří dvě skupiny: •
pranostiky „na doma“ – bývají spojené s ochranou již sklizené úrody,
•
pranostiky spojené s ochranou jednotlivé plodiny na poli.
V současné době hůře chápeme, proč byly pro lidi pranostiky tak důležité. Byly to určité předpovědi počasí, které umožnily hospodářům připravit se na budoucnost a zajistit tak úrodu, ochránit hospodářství, aby uživilo rodinu i další měsíc, další rok. „Pranostiky nevznikaly za účelem kratochvíle, ale právě naopak – jejich znalost byla součástí hospodaření, životní nutností i moudrostí, jak přežít v tíživých dobách, kdy počasí není stálé a podléhá svým „vrtochům“ ničícím úrodu jako jediný zdroj obživy.“28 Každý správný hospodář měl totiž na paměti, že „bez lidského potu, předvídání a přízně počasí vyroste i na nejlepším poli jen svízel a lebeda.“ 29 Mezi pořekadly, přísloví a pranostikami není ostrá hranice, často splývají a není možné jednoznačně určit, zda se jedná o přísloví či pořekadlo nebo pranostiku. Drobné slovesné útvary bývají řazeny i do frazeologie. Podle Krobotové30 ve frazeologii dále rozlišujeme frazeologický obrat, idiomy a rčení.
1.1.10
Frazeologický obrat
Skládá se ze dvou částí: obrazné a druhé s původním významem (př. lví podíl). Stejnou skutečnost vyjadřují také pojmenování úsloví, frazeologismus, fráze, frazeologické spojení aj.
27
Tamtéž. Prokešová, 2006. s. 3. 29 ZEMANOVÁ, M. Na Hromnice o hodinu více: české pranostiky a přísloví. Brno: Computer Press, 2009, s. 111. ISBN 978-80-251-2576-2. 30 Krobotová, 2004, s. 36. 28
14
1.1.11
Rčení
Na rozdíl od frazeologického obratu je rčení obrazné celé (př. mít za ušima). Většina rčení je lidového původu, některá však vznikla uměle. (př. Z. Winter – otevírat stříbrným klíčkem – dosáhnout něčeho uplacením). J. V. Bečka popisuje ve Slovníku synonym a frazeologismů, kdy a proč se rčení
užívá:
„Rčení
vyniká
nad
přímé
pojmenování
větší
názorností
a konkrétností… Užívá se jich zřejmě pro jejich bohatší význam a větší nápadnost… Některá lidová rčení mají silnou expresivitu citovou… jsou namnoze schopna vyjádřit jemnější odstíny významové, pojmenovávat touž skutečnost různě, podle různého pohledu na věc.“31 Pro česká rčení je podle Bečky příznačné, že mezi nimi převládají rčení z venkovského života a rčení těsně spjata s přírodou (př. mít druhou mízu, je do práce jako lev, šít horkou jehlou, zůstane na ocet…).32
1.2 Lidové písně I lidové písně jsou součástí lidové slovesnosti. Jsou to veršované žánry spojené s melodií. Můžeme rozlišovat písně duchovní, společenské, historické, taneční, koledy, ukolébavky, lidové balady. Řadí se k nim i žánry pololidového charakteru, například kramářské písně, kuplety a šlágry33 (př. My tři králové,34 Dú, Valaši, dú35, Beskyde, Beskyde36, Mám já milučkého, mám37).
1.3 Lidové hry Bývají např. obřadní, dětské, obchůzkové, loutkové aj.38 (př. Hra tříkrálová: Tři králi.).39
31
BEČKA, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. Praha: Novinář, 1979. s. 369-370. Bečka, 1979. s. 370. 33 Slovník literární teorie. 1977. s. 202. 34 ŠIMANOVSKÝ, Z., TICHÁ, A. Lidové písničky a hry s nimi. Praha: Portál, 1999. s. 89. ISBN 80-717-8323-4. 35 Šimanovský, Tichá, 1999, s. 48. 36 Šimanovský, Tichá, 1999, s. 38. 37 ŠTĚPÁN, V. Slovenské lidové písně. Praha: Hudební matice, 1927. s. 10. 38 Slovník literární teorie. 1977. s. 202. 39 PERNICA, B. Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně: Moravské Horácko a Podhorácko I. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství – Havlíčkův Brod, 1952, s 223. 32
15
1.4 Dětský folklór K dětskému folklóru patří obyčeje, které často ztratily funkci v životě dospělých, ale přežívají v dětském prostředí. Známá jsou rozpočítadla, říkadla, dětské hry aj.40 (př. Na „Podli okýnka“41, Hra na slepou bábu42, Hra na lišku43).
40
Slovník literární teorie. 1977. s. 202. PLICKA, K. VOLF, F. Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách. 4. svazek: zima. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. s. 274. (viz Příloha č. 19). 42 Plicka, Volf, 1960, s. 132. 43 Plicka, Volf, 1960, s. 330. (viz Příloha č. 17) 41
16
2 ZIMNÍ OBDOBÍ V LIDOVÉM PROŽÍVÁNÍ 2.1
Čtvrté roční období - zima
Zima je jedním ze čtyř ročních období. Její astronomický počátek je spojen se dnem zimního slunovratu, který zpravidla připadá na 21. prosince.44 Mezi zimní měsíce řadíme prosinec, leden a únor. V přírodě, se kterou je život na vesnicích velmi úzce spjat, ale začíná zimní období mnohem dříve. Pranostiky vycházející z lidových zkušeností dokazují, že už začátkem listopadu dochází k výrazné změně počasí. Vlivem této změny ustanou práce na polích a lidé se začínají věnovat spíš domácím činnostem.
2.2
Zimní období podle slavností a kalendáře
V dobách předkřesťanských již po 9. století, kdy se k nám začalo šířit křesťanství, byly měřítkem času kromě počasí i slavnosti. S příchodem křesťanství měla nastat velká změna, prožívání roku spjaté s přírodou a pověrami mělo nahradit nové neznámé učení, a proto došlo k tomu, že některé křesťanské svátky byly postaveny na předkřesťanských tradicích a jejich význam se posunul nebo byl nahrazen významem jiným. Křesťanství však přineslo kromě rozvoje kultury a vědy přesné rozdělení roku a zavedení kalendáře, který se začal prosazovat koncem 15. století. Vznikl kalendář Juliánský a od roku 1582 ho vystřídal upravený kalendář Gregoriánský zavedený papežem Řehořem XIII. U nás se tento kalendář začal používat roku 1584 a užívá se dodnes. Byl postupně doplňován o patrony a světce, a tím vznikly další svátky spojené s těmito jmény. Ne každý si v dobách středověku mohl dovolit vlastnit kalendář či měřit čas, proto bylo pro obyčejný lid velmi důležité zvonění zvonů či troubení.45 Obyčeje a zvyky z dob předkřesťanských, ale i tradice, zvyky a svátky křesťanské tvoří dodnes lidové prožívání roku.
2.3
Zimní období podle liturgického kalendáře
Útvary lidové slovesnosti se však častěji než ke Gregoriánskému kalendáři váží ke svátkům a památkám liturgického roku. I liturgický kalendář prošel řadou změn, proto je někdy obtížné zařadit pranostiky ke konkrétnímu dni. Existuje navíc rozdíl mezi
44 45
URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Zima > [cit. 2010-12-29]. JELÍNEK,K., ŘÍMOVSKÝ, K.,SMOLÍK, Z. Lidové pranostiky, přísloví a zvyky v zemědělství. Brno: Mendelova zemědělská univerzita v Brně, 2004. s. 5-7. ISBN 80-7157-827-4.
17
římsko-katolickým liturgickým kalendářem, který je nejznámější, a kalendáři protestantských církví, v nichž je složení patronů i slavení jejich památky často jiné. Pro zjednodušení se proto budeme v této práci zabývat jen lidovou slovesností v souvislosti s liturgickým kalendářem římsko-katolické církve.46 Během zimy se vystřídají tato období liturgického roku: advent, Vánoce, mezidobí (masopust).
2.3.1 Advent Liturgický rok začíná adventem. Slovo advent je odvozeno od latinského „adventus“, což znamená příchod. Advent tvoří první čtyři neděle liturgického roku. Je obdobím přípravy na narození Páně, dobou očekávání narození spasitele Ježíše Krista. Začíná čtvrtou neděli před Božím hodem vánočním (25. prosince) a může trvat 22 až 28 dní. První a druhou neděli je připomínána kromě radostných událostí narození Krista také konečnost existence. Připomíná se totiž poslední soud a Ježíšův druhý příchod. Třetí a čtvrtá neděle se pak věnuje očekávání Kristova narození.47 Liturgickou barvou adventu je barva fialová. Příznačné je ztišení se, duchovní příprava i půst. Lidé si dobrovolně odpírají veřejné radovánky, zábavy a slavnosti. Ve středověku to bylo dokonce období manželské zdrženlivosti a byly zakázány svatby. Výjimku mohl povolit jen biskup. V římskokatolické církvi k adventu patří tzv. roráty. Jsou to zpívané mše konané každý všední den před úsvitem. Na úvod zní zpěv: „Rorate, coeli, desuper et nebes pluant justum… (Rosu dejte, nebesa, shůry a oblakové dštěte Spravedlivého.)48 Příprava na příchod Ježíše je provázena pokorou a lítostí nad hříchy, ale také radostným očekáváním plným naděje. Výrazem radosti je také růžová barva liturgického roucha kněze při třetí neděli adventní. Půst byl dříve v adventu dodržován v tzv. „suchých dnech“, tedy ve středu, v pátek a v sobotu. Advent vrcholí a končí Štědrým dnem, kdy Panna
46
Jelínek, Římovský, Smolík, 2004. s. 5-7. VAVŘINOVÁ, V. Průvodce svátečním časem. Praha: Albra, 2010. s. 8. ISBN 978-80-7361-074-6. 48 BUKAČOVÁ, I. A KOL. Od Adventu do Hromnic: křesťanské tradice a lidové zimní obyčeje na severním Plzeňsku. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska: Nadační fond Mariánská Týnice, 2009, s. 6. ISBN 978-80-87185-07-0. 47
18
Maria porodí Krista. Narozením Spasitele je tak naplněn Boží příslib a tuto událost prorokuje ve Starém zákoně už porok Izaijáš.49 Tradičním symbolem adventu je adventní věnec. Jeho kruhový tvar představuje jednotu lidí a Boha. Zelené jehličí, z něhož je věnec zhotoven, symbolizuje věčný život, který Kristus přislíbil všem věřícím, plameny svíček pak představují lásku Ježíše Krista ke každému člověku. Na věnci se nacházejí čtyři svíčky. Tři by měly být fialové a jedna růžová. Představují totiž čtyři adventní neděle a v adventní době se používá fialová barva pro liturgická roucha a výzdobu s výjimkou třetí neděle adventní, kdy je liturgickou barvou růžová. Adventní věnec se k nám dostal ze severního Německa a začal se vyrábět v polovině 19. století. „Podle nejstarší dochované písemné zprávy pověsil první adventní věnec roku 1838 Johann Heindrich Wichern na dveře sirotčince v Hamburku. Byl ozdobně vyřezávaný ze dřeva. Na tento věnec každý den připevnil zapálenou svíci a pod ním byla pokladnička na milodary pro sirotky.“50 Počátkem 20. století se začal užívat také adventní kalendář. Vymyslel jej Gerhard Lang, majitel tiskárny. První adventní kalendář se skládal z dvou listů papíru. Na horním listu bylo 24 básniček, které se vystřihovaly, až na konci adventu spatřil majitel kalendáře krajinku, která byla na listu spodním. Sladkosti se do adventních kalendářů dostaly až v druhé polovině 20. století.51 V adventu se nekonaly žádné taneční zábavy. Přesto se však lidé po večerech scházeli po staveních a dralo se peří nebo se společně předlo. Při těchto příležitostech se často vyprávěly různé skutečné i smyšlené historky.
2.3.2 Vánoce „Vznik oslav vánočních svátků souvisí s raným křesťanstvím. Poprvé se slavily Vánoce v Římě 25. prosince 336. Historicky zavedení tohoto svátku souviselo s reakcí římské křesťanské obce na pohanský svátek „Natele Solis invicti“ – narozeniny nepřemožitelného boha Slunce, který zavedl císař Augustin roku 274, aby tímto kultem sjednotil obrovskou říši. Římská církev zavedla slavnost narození Krista jako „Slunce spravedlnosti“ či „Světlo světa“… Nový vánoční 49
Bukačová, 2009, s. 6. Vavřinová, 2009, s. 9. 51 Vavřinová, 2010, s .9 50
19
svátek se rozšířil v tehdy málo centralizované církvi již ve 4. století a od té doby se stal opakovanou připomínkou křesťanského biblického novozákonního příběhu narození Ježíše Krista jako Syna Božího a Spasitele lidstva.“52 Vánoce jsou svátky s pevným datem a doprovází je tzv. oktáv, jehož poslední den se shoduje se začátkem nového roku dle kalendáře, který zavedl Julius Caesar. Doba vánoční trvá od Božího hodu vánočního (25. prosince) do slavnosti Zjevení Páně (6. ledna). Společenství věřících projevuje radost nad narozením Ježíše Krista i užitím sváteční liturgické barvy, bílé. Na počátku Božího hodu se lidé scházejí na slavnostní mši, tzv. půlnoční. (Dříve po ní následovala ještě jedna mše - jitřní.) V současné době jsou vánoční svátky pro mnohé rodiny jen svátky dárků, dobrého jídla, posezení s přáteli a rodinou. Lidé zapomínají, že pravý význam tkví v po generace opakované události, která vede lidi ke spáse. Pro věřící mají Vánoce hlubší smysl. Nejsou jen komerčními svátky s prvky historie a starodávnými zvyky. Od roku 1223 je zvykem stavět jesličky a malý betlém. Poprvé jej postavil v tomto roce František z Assisi a sloužil u nich mši svatou. Vážou se k němu pověsti o tom, že se v jesličkách zjevilo Božské dítko a sláma, na níž leželo, měla pak léčivou moc. Od té doby se staví jesličky na připomínku betlémských událostí. Jesličky se šířily františkánskými řeholemi jako vánoční výzdoba kostelů. To však bylo Josefem II. zakázáno jako nedůstojné, a proto pronikly betlémy i do domácností. Dalším vánočním zvykem, který je dokonce pojmenovaný po zmiňovaném světci, je „františek“, malý jehlánek hořícího uhlíku, který příjemně vánočně provoní domácnosti.53 Od 2. poloviny 19. století se u nás vyskytuje i vánoční strom. S jeho zdobením začal údajně už v 6. století řádový reformátor Kolumbán z Luxeuilu. Na pohanskou jedli zavěsil hořící kříže a pod tímto stromem kázal pohanským národům radostnou zvěst o narození Krista. U nás se zdobení vánočního stromu objevuje až v 2. polovině 19. století. Věčně zelený strom se stal symbolem Ježíše
52 53
Bukačová a kol., 2009., s. 5. Bukačová a kol., 2009. s. 9.
20
Krista. V domácnostech se zavěšoval nad stůl, kde nahradil holubici, symbol Ducha svatého, který nad stůl věšeli lidé v dřívějších dobách.54
2.3.3 Liturgické mezidobí, masopust Masopust je lidovým označením pro první mezidobí. Začíná prvním pondělím po Křtu Páně a končí podle toho, na který den toho roku připadají Velikonoce (většinou v průběhu února nebo začátkem března). Je vystřídán dobou postní. Masopust je shodný se slovem karneval. To vzniklo z latinského „carne“, což je maso, a „vale“, to znamená sbohem. V tomto období si mohli lidé ještě dopřát maso před nadcházející dobou postní. Na našem území známe pro tohle období i pojmenování fašank nebo fašanky. První zprávy o masopustním veselí pocházejí ze 13. století. Tradiční zábavou byl průvod masek a divadelní představení. Mezi oblíbená témata patřilo hádání se masopustu s půstem či léta se zimou. Převleky a masky znázorňovaly roční období. Masky často také připomínaly pohanské zvyky. Tři dny před popeleční středou lidé nazývali „ostatky“. Slovo „ostatek“ je odvozeno od slova „ostati“55 dříve hojněji užívaného slova ve významu zůstat. „Ostatky“ tedy byly tři poslední dny, kdy mohli lidé užívat veselí, než začal půst. Poslední čtvrtek před masopustní nedělí se zabíjelo prase. Hospodyně vařily, pekly, smažily koblihy s nádivkou z řeřichy, povidel či máku. Z nudlového těsta se dělaly „boží milosti“ různých tvarů, z vaječného těsta pak „chrásty“, které připomínaly tvarem slunečnice. Oblíbené byly tzv. „mužovské bály“, na které chodily pouze manželské páry. Svobodní tam nesměli. Při masopustních průvodech se často hrála falešná svatba.56 Z Německa pocházejícím masopustním zvykem, který se u nás prováděl, bylo stínání kohouta. Před celou vesnicí popravil kat kohouta nebo byl kohout ubit cepem mládenci se zavázanýma očima. Popeleční středa znamenala definitivní konec masopustu. Začínala doba postní, která trvala 40 dní. Popeleční středa byla prvním dnem velikého půstu. Od 54
Vavřinová, 2010, s. 20. REJZEK, J. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001, s. 434. ISBN 80-859-2785-3. 56 Vavřinová, 2010, s. 30. 55
21
11. století se v tento den provádí církevní obřad tzv. „popelec“. Kněz popelem z rozkvetlých kočiček svěcených na loňskou květnou neděli označuje křížem věřící se slovy „Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se navrátíš!“57
57
Vavřinová, 2010, s. 34.
22
3 OBDOBÍ ZIMY V LIDOVÉ SLOVESNOSTI ČESKÉ, POLSKÉ A SLOVENSKÉ V této kapitole se budeme soustředit na lidovou slovesnost se vztahem k jednotlivým měsícům roku. Pokusíme se poukázat na společné i odlišné rysy pranostik a zasadit je do kontextu zvyků v závislosti na svátcích slavených v jednotlivé dny.
3.1 Listopad / listopad / november Název jedenáctého měsíce v roce je odvozen od úkazu typického pro tuto roční dobu, od padání listí.58 Shoda se s polským pojmenováním pro tento měsíc mezi slovanskými jazyky není výjimkou. Slovo listopad má původ ve staroslovanštině a v různých obměnách se vyskytuje například v bulharštině nebo makedonštině.59 Měsíc listopad doprovázejí citelné teplotní změny. Zkracuje se den, vyskytuje se větší množství srážek a krajinu často zakrývá mlha.60 Pranostiky odrážejí tyto velmi podstatné změny, což je bylo vždy důležité pro lidi s hospodářstvím. Spjatost s přírodou dokládají české listopadové pranostiky, ve kterých se často objevují zvířata (př. Když v listopadu krtek ryje, budou na Vánoce létat komáři.61), ale hlavně zemědělské poznatky (př. Napadne-li sníh do bláta, úroda nebude bohatá.62) I v polských listopadových pranostikách se objevují zvířata, proměny počasí a změny v hospodářství (př. Listopad drzewa obnaża, zgania z pola gospodarza. Już listopad listki zrywa, ptaszek w polu już nie śpiewa.63). Některé pranostiky popisují také činnosti typické pro dané roční období (W listopadzie kobieciny przędą swe kądziele, a co święto, co niedzielę, brzęczy gdzieś wesele.64). Ve všech třech slovanských jazycích se vyskytuje pranostika, která popisuje podobnost listopadového počasí s počasím v měsíci březnu: Jaký listopad – takový březen.65 Aký november, taký budúci marec.66
58
URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Kalendářní_měsíc > [cit. 2011-03-16]. Etymologický slovník jazyka staroslověnského 7. Praha: Academia, 1997, s. 425 ISBN 80-200-0530-7. 60 JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K.,SMOLÍK, Z. Lidové pranostiky, přísloví a zvyky v zemědělství. Brno: Mendelova zemědělská univerzita v Brně, 2004, s. 96 ISBN 80-7157-827-4. 61 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 96. 62 VAŠKŮ, Z. Velký pranostikon: 3000 pranostik. Praha: Academia, 1998, s. 283. ISBN 80-200-0650-8. 63 URL: < http://jesienny-pan.w.interia.pl/przyslowia/przyslowia.htm> [cit. 2011-03-17]. 64 URL: < http://jesienny-pan.w.interia.pl/przyslowia/przyslowia.htm> [cit. 2011-03-17]. 65 MUNZAR, J. Medardova kápě aneb pranostiky očima meteorologa. Praha: Horizont, 1986, s. 180. 59
23
Jaka pogoda listopadowa, taka i marcowa.67
Naopak rozdílné počasí v lednu slibuje tato pranostika: Studený listopad – zelený leden.68 Studený november - zelený január.69
Další uvedená pranostika se vyskytuje v českém i polském jazyce: V listopadu hřmí – sedlák vesnou sní.70 Gdy w listopadzie grzmi, rolnik dobrze śni.71 Všimněme si zde výrazného slovesa hřměti, které pochází ze staročeštiny (hřmieti). Jak je patrno z polské verze této pranostiky, vyskytuje se zmiňované sloveso i v jiných slovanských jazycích. Kromě polštiny (grzmieć) také ve slovinštině (grimaty) nebo v ukrajinštině (hrýmatý). Je možné, že právě podobnost těchto sloves způsobila oblibu této pranostiky u obou národů.72
1. listopadu Na tento den připadá Slavnost Všech svatých. Připomínáme si všechny svaté, kteří jsou v nebi. Slavnost upozorňuje mimo jiné na to, že mezi svaté nepatří pouze kalendářní světci, ale že je jich mnohem víc. Tato slavnost má původ ve východní církvi. Byla ustanovena 13. května 609, kdy papež Bonifác V. přeměnil starobylý Pantheon, věnovaný antickým bohům, v chrám zasvěcený Panně Marii a všem svatým.73 Počátkem listopadu se znatelně ochladí. Pokud nezačne padat sníh hned 1. listopadu, očekává se obecně kolem 11. listopadu, o čemž vypovídá pranostika užívaná v České republice, ale i na Slovensku: 66
URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. URL: < http://jesienny-pan.w.interia.pl/przyslowia/przyslowia.htm> [cit. 2011-03-17]. 68 Munzar, 1986, s. 180. 69 URL: < http://www.priestor.estranky.sk/clanky/priroda-okolo-nas/november-v-zahrade> [cit. 2011-03-18]. 70 Munzar, 1986, s. 180. 71 URL: < http://jesienny-pan.w.interia.pl/przyslowia/przyslowia.htm> [cit. 2011-03-17]. 72 MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, s. 149. 73 Vrána, 2009, s. 470. 67
24
Když o Všech svatých zima nemá moci, tak o svatém Martině o půlnoci.74 Keď nie na Všechsvätých nocou, na Martina všetkou mocou.75
2. listopadu V občanském kalendáři si u data 2. listopadu můžeme přečíst poznámku Památka zesnulých, v liturgickém kalendáři je uvedeno Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, lidově tento den nazýváme Dušičky. Podstata je stejná. Připomínáme si naše předky, přátelé, známé, všechny, kteří již nejsou mezi živými. Dušičky byly slaveny už v dobách keltských jako den úcty k zemřelým. Křesťanství tuto památku převzalo. Dodnes je zvykem chodit k hrobům svých příbuzných, známých a přátel a zapalovat zde svíce. Dříve lidé věřili, že na Dušičky duše zemřelých vystupují z očistce, aby si odpočinuly od muk, které musí po zbytek roku snášet.76 V domácnostech se v tento den pekly bulky a „kosti svatých“, které se před kostelem rozdávaly chudým lidem a žebrákům.77 Znovu nám i pranostiky připomínají změnu počasí, ochlazení a příchod zimy. Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje.78 Keď na Dušičky jasné počasie panuje, príchod zimy to oznamuje.79 Z následujících pranostik však vyplývá, že pokles teplot nenastane vždy. Často nemrzne, nýbrž prší a tvoří se mlhy. Na Dušičky duše zemřelých oplakávají své hříchy, proto pršívá nebo padá mlha.80 Na Dušičky duše zosnulych oplakavaju svoje hriechy, preto pršieva alebo pada hmla.81 Na těchto pranostikách je vidět podobnost českého a slovenského jazyka. Pranostiky jsou přesně přeložené z jednoho jazyka do druhého. Zajímavé je zde slovo mlha, jehož různé tvary ve slovanských jazycích a dialektech vznikly přesmyky. Například slovenské hmla se používá nejen na území Slovenska, ale je typické i pro jihočeské
74
Munzar, 1986, s. 182. URL: < http://irelax.sk/index.php?go=kalendar-pranostiky&time=1289343600> [cit. 2010-11-12]. 76 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 98. 77 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 98. 78 Munzar, 1986, s. 184. 79 URL: < http://pranostiky.naschat.sk/abeceda/k.php> [cit. 2011-03-18]. 80 Vašků, 1998, s. 292. 81 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 75
25
nářečí. Dále původně staročeské mhla se dnes užívá ve Slovinsku, ale patří také k chodskému a lašskému dialektu.82
11. listopadu V tento den si katolická církev připomíná svatého Martina. Žil ve 4. století a byl biskupem v Tours. Bývá znázorňován na koni jako mladý voják. Sochy a obrazy připomínají příběh z mládí sv. Martina, kdy jako mladý voják jel na koni a viděl žebráka, který se třese zimou. Jelikož s sebou neměl dva pláště, rozřízl svůj plášť na dvě poloviny a jednu daroval žebrákovi. I lidové pranostiky připomínají Martinova koně, který se stal symbolem pro přicházející zimu.83 Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.84 Ak príde Martin na bielom koni, metelica metelicu honí.85
Následující pranostika se vyskytuje v lidové slovesnosti české i polské. Když svatý Martin se sněhem přiběžel, bude v něm celý měsíc ležet.86 Gdy Marcin w śniegu przybieżał, całą zimę będzie w nim leżał.87 Podle užití nespisovného slovesa přiběžet se můžeme domnívat, že uvedená pranostika byla původně polská, byla přeložena jako mnoho jiných do češtiny a užívá se dodnes.
16. listopadu I česká pranostika Na svatého Otomara neuvidět komára. vztahující se k 16. listopadu pochází z jazyka polského. Byla přeložena z původní: Na świetego Otmara juź nie widać komara.88
82
Machek, 1957, s. 301. VRÁNA, K. a kol. V jednom společenství: životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009, s. 482. ISBN 978-80-7021-990-4. 84 Munzar, 1986, s. 185. 85 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 86 Munzar, 1986, s. 185. 87 URL: < http://jesienny-pan.w.interia.pl/przyslowia/przyslowia.htm> [cit. 2011-03-17]. 88 Urban, 1997, s. 214. 83
26
25. listopadu O světici připomínané v tento den existují legendy připomínající spíše románové vyprávění. Egyptská princezna, svatá Kateřina Alexandrijská, se stala symbolem obdivuhodné krásy a Boží milosti. Legenda vypráví o její výmluvnosti kárající císařovo uctívání falešných bohů a úspěšném vzdorování padesáti filosofům, o Boží milosti chránící Kateřinu před mučením i o jejím odhodlání zachovat čistotu a stát se nevěstou božského ženicha.89 Na svatou Kateřinu na Plzeňsku pastýři troubením vyháněli čarodějnice na rozcestí. Konaly se také poslední taneční zábavy, než začala adventní doba.90 Ve všech zkoumaných slovanských jazycích se vyskytuje pranostika: Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu.91 Na Katarzynę schowaj się pod pierzynę.92 Na svätú Katarínu schovajme sa pod perinu.93 Jejímu rozšíření napomohla podobnost užitých sloves i výrazu peřina (pierzyna, perina).
30. listopadu Koncem listopadu slaví svátek všichni Ondřejové. Také v liturgickém kalendáři stojí, že si katolická církev připomíná mučedníka Ondřeje. Poláci nazývají tohoto světce Andrzej, Slováci Ondrej nebo Andrej. „Svatému Ondřeji se říká klíčník adventu, protože otevírá – odemyká advent.“94 V Sulislavi na Plzeňsku bylo zvykem v tento den přivést do místnosti housera se zavázanýma očima. Ke které dívce se tento houser rozběhl, ta se do roka měla provdat. Dívky taky vybíraly z pěti překlopených hrníčků. Pokud dívka zvolila hrníček, pod nímž se ukrývalo uhlí, věštilo to smutek, pokud peníze, bohatství, kousek chleba sliboval dostatek, chuchvalec koudele zase vdavky „napolo“, tedy to, že bude mít dítě
89
Vrána, 2009, s. 502 - 503. BUKAČOVÁ, I. a kol. Od Adventu do Hromnic: křesťanské tradice a lidové zimní obyčeje na severním Plzeňsku. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska: Nadační fond Mariánská Týnice, 2009, s. 36. ISBN 978-80-87185-07-0. 91 Munzar, 1986, s. 192. 92 URL: < http://jesienny-pan.w.interia.pl/przyslowia/przyslowia.htm> [cit. 2011-03-17]. 93 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 94 Bukačová, 2009, s. 36. 90
27
před svatbou. Pokud však tam děvče objevilo hřeben, říkalo se, že počká ještě rok a bude se česati.95 Úrodnost nadcházejícího roku ve svátek svatého Ondřeje předpovídají na Slovensku i v Česku včely: Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.96 Ak na Ondreja lietajú včely, bude neúrodný rok. 97
3.2
Prosinec / grudzień / dezember
Původ českého názvu posledního měsíce v roce není dosud úplně objasněn. Vyskytuje se ve slovinštině i srbochorvatštině. „Ze všech pokusů o výklad se nejvíce zamlouvá ten, že prosinec souvisí se siný, protože dny jsou „šedivé“, bledé, polojasné, často mlhavé, slunce svítí nejslaběji.“98 Prosincové počasí popisuje i pranostika: Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží., která pochází z polského jazyka. Její českou podobu vytvořil Ladislav Čelakovský překladem z polské pranostiky s rýmem „śniegu - w biegu“. Pokud bude chladný prosinec, pranostika užívaná v Česku i na Slovensku předpovídá teplý červen. Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu.99 Aká zima v decembri, také teplo v júni.100
4. prosince Svatá Barbora je u nás známá jako patronka horníků. Tato legendární postava byla připomínána také jako ochránkyně před bleskem a nenadálou smrtí. Patronát se jí přičítal kvůli legendě, která se o ní tradovala. Protože se přihlásila ke křesťanství, byla podle legendy sťata vlastním otcem, pohanem, kterého po vykonání popravy na místě spálil blesk. Později vynález střelného prachu nápadně připomínal blesk. Proto byla svatá Barbora nazývána i patronkou dělostřelců a ohňostrůjců.101
95
Bukačová, 2009, s. 66. Munzar, 1986, s. 196. 97 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 98 Machek, 1957, 394. 99 Munzar, 1986, s. 198. 100 URL: < http://najmama.aktuality.sk/clanok/223865/pranostiky- > [cit. 2011-03-18]. 101 Vrána, 2009, s. 515. 96
28
Na svatou Barborku se u nás trhají višňové větvičky a dávají do vázy. Pokud do Vánoc rozkvetou, děvče v tom domě se do roka vdá. Ze snu by mělo poznat, koho si vezme. V Chříči a Kralovicích bývalo zvykem, že po vesnici chodily Barborky. Byli to převlečení chlapci, kteří rozdávali dětem ořechy, jablíčka a jiné dobroty. V České Bříze se také děti odívaly do „larev“, což bylo pojmenování pro masky a hráli ve světnici, kde bydlela nějaká barborka, tzv. štandrle (=hudební vystoupení).102 V podvečer tohoto dne chodívaly ve středověku „Barborky“. Byly to dospělé ženy, které měly na hlavě věneček a závoj přes tvář. Nosily u sebe různé dobroty – oříšky, jablíčka nebo cukroví, které nadělovaly hodným dětem, které se uměly pěkně pomodlit. Těm zlobivým naplácaly větvičkou. Později byla tato zvyklost přenesena na svátek sv. Mikuláše.103 Na svátek svaté Barbory chodily po rorátech také mladé dívky a rozdávaly cukrová srdíčka. Jejich oděv se lišil podle toho, ve které oblasti žily, většinou ale měly na sobě nějaký symbol panenství (věneček, závoj, bílý šátek kolem pasu apod.)protože Barbora byla křesťanská panna mučednice.104 Z polštiny byla přeložena do češtiny Ladislavem Čelakovským105 následující pranostika, která se dnes užívá také na Slovensku: Na svatou Barboru saně na (do) dvoru.106 Svätá Barbora ťahá sane do dvora.107
Následující pranostika připomíná, že zima sílí a lidé se musí více oblékat, pokud nechtějí nachladnout. Po svaté Baruši střez nosu i uší!108 Po svätej Baruši daj pozor na uši.109
102
Bukačová, 2009, s. 48. Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 104. 104 VAVŘINOVÁ, V. Průvodce svátečním časem. Praha: Albra, 2010, s. 10. ISBN 978-80-7361-074-6. 105 Urban, 1997, s. 223. 106 Munzar, 1986, s. 201. 107 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 108 Munzar, 1986, s. 201. 109 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 103
29
6. prosince Svatý Mikuláš byl katolickým biskupem v Myře, městě na území dnešního Turecka. Tento biskup daroval věno třem sestrám, jejichž otec byl velmi chudý a nemohl je takto zajistit.110 Dodnes je ctěn jako patron školáků. Dřív se v tento den pořádaly tzv. biskupské žákovské hry. Jednalo se o představení s Mikulášskou tématikou, ze které se vyvinuly průvody známé dodnes.111 Žáci přestrojení za Mikuláše, anděla a čerta obcházeli domy a obdarovávali děti. Vykoledovali si za to jídlo nebo peníze.112 Zajímavé je, že tento svátek byl roku 1969 pro světcův nejistý původ a nepodloženost zázraků na chvíli zrušen. Dnes si však advent bez Mikulášské nadílky snad ani neumíme představit. V předvečer svátku sv. Mikuláše chodí skupinky Mikuláše, anděla a čerta po domech a předhání se ve věrohodnosti postav.113 Slováci a Češi užívají v souvislosti s tímto dnem tuto pranostiku: Na svatého Mikuláše už je zima celá naše.114 Na svätého Mikuláša už je všetka zima naša.115
13. prosince Lucie ochraňovala před očními nemocemi a byla patronkou švadlenek.116 Na Lucii chodily v bílém oděvu tzv. Lucky. Se zahalenou tváří nebo špičatým nosem a ostrým nožem, obcházely ves a zlobivým dětem hrozily, že jim rozpářou břicha a vycpou je hrachovinou. Stejně tak vyhrožovaly potrestáním, kde uviděly hospodyně příst len, neboť to bylo na Lucii zakázáno. Podobně vyhrožovaly v domácnostech, kde neměli uklizeno.117 Kostýmy se krajově různily. Často se jednalo o postavu v bílém, která měla na tváři strašidelnou masku (došlo k propojení světice s obrazem předkřesťanské zimní bohyně).
110
Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 104. Vavřinová, 2010, s. 11. 112 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 104. 113 Vavřinová, 2010, s. 12. 114 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 103. 115 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 116 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 104. 117 Bukačová, 2009, s. 61, Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 104. 111
30
Vlasy měly nejčastěji rozcuchané. Výjimkou nebyl ani věnec a součástí kostýmu bývala i hrachovina. Lucky dělaly na dveře křídou tři křížky. V mnoha zemích na svátek sv. Lucie chodily průvody masek. V čele osoba představující sv. Lucii a za ní šel průvod různých povolání. Podle lidové pověry se v tento den scházely čarodějnice. Dobytku dávali lidé kousek těsta s bylinkami natrhanými na svatojánskou noc. Mělo to zvířata chránit před nemocemi a uhranutím.118 Na lidové zvyky navazuje následující pranostika užívaná v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Bílé šaty postavy představující „Lucku“ byly jistě nejednou umazány od bláta. Tvůrce pranostiky dal velmi trefně do souvislosti přepírání zabláceného oblečení a deštivou zimu, která bude podle pranostiky následovat, pokud do 13. prosince ještě nemrzne. Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý leden přepírat.119 Keď si Lucia na mena háby zablatí, v januári si ich prať bude.120 Nejznámější pranostikou vztahující se k tomuto datu je jistě: Lucie noci upije (a dne nepřidá).121 Tato pranostika je od 18. století rozšířena po celé Evropě kromě pravoslavných oblastí. Uvádíme alespoň ještě slovenskou variantu: Lucia noci upíja, ale dňa nepridá.122
24. prosince Štědrým dnem nazýváme tento den pro připomínku toho, jak byl Bůh štědrý k lidstvu. Stejně tak by měli být i lidé v tento den štědří k sobě navzájem. Služebnictvo dostávalo dříve dárky na přilepšenou, žebráci před kostelem byli podarováni almužnou. Koledníci také obcházeli stavení s prázdnými jesličkami, ptali se po Ježíškovi převlečeni za pastýře. Na vesnicích na koledu chodil nejčastěji ponocný a pastýř s bičem. V některých krajinách chodila i děvčata v bílých plachetkách s noži. Ptala se, jak byl ve stavení dodržován půst.123
118
Vavřinová, 2010, s. 12. Vašků, 1998, s. 318. 120 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 121 Munzar, 1986, s. 204. 122 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 123 Vavřinová, 2010, s. 13. 119
31
V dobách předkřesťanských byl 21. prosince slaven zimní slunovrat, tedy vítězství boha Slunce nad Zimou. Zapalovaly se tehdy posvátné ohně, nad stůl se rozvěšovalo jmelí, které mělo zajistit plodnost, přinést štěstí, odvahu a lásku tomu, kdo jej dostane. Pálily se vonné byliny a obecně se věřilo, že je to den zázraků. Např. že rozkvétá jabloň, zrodí plody, které zase opadají a zmiznou. Přání šeptaná do svíčky či do ohně mělo jmelí v ten den vyplnit. Zdobení stromečku se k nám dostalo z Německa v 18. století. Byl to za dávných dob projev radosti nad návratem Slunce. Bujaré veselice a obcházení domů v maskách z dob dřívějších vystřídalo s křesťanským prožíváním Vánoc spojené vyvrcholení adventních příprav. Celý Štědrý den se uklízelo, pekla se vánočka, stavěl se betlém, lidé zdobili svůj dům chvojím a větvičkami a drželi půst až do východu první hvězdy, kdy celá rodina zasedla k večeři. Vánoční pokrmy se různí. Na Plzeňsku to byla například polévka, „kuba“ s houbami, vánočka a jablkový závin. Nudlová polévka měla dodat lidem sílu. Vánočním jídlem byla taky tzv. muzika. Byla to sladká kaše ze sušeného ovoce. Lidé ji jedli, aby byli celý rok veselí. Aby měli celý rok peníze, jedli lidé na Štědrý den čočku, a aby neměli celý rok zimnici, pojídali kysané zelí. Na stole se také objevovala houbová omáčka nebo pleskané vdolky plněné povidly prý proto, aby se lidé nebáli v lese. Vdolečky polévané máslem, medem nebo sirupem se jedly, aby včely snesly hodně medu, koláče s mákem, tvarohem či s povidly měly zaručit dobrou úrodu. Později pak přišla na stůl ryba „na černo“ a bramborový salát z uvařených, posolených a opepřených brambor s nakrájenou cibulí zakapaných kapkami octa. Dalším vánočním jídlem byla mléčná polévka s rozkvedlanými vejci a sušenými švestkami a hruškami. Nakonec se pila káva, prý pro novou krev. Na štědrovečerní večeři bylo zvykem prostírat navíc pro jednoho člověka náhodně příchozího. Hospodář volával z okna: „Svatí dědové, zveme vás, svatí dědové, přijďte mezi nás.“124 a nevytřepával ubrus od štědrovečerní večeře od drobků, nýbrž jej schovával a při jarní setbě z něj sypal zrní. Věřilo se totiž, že u takové setby nebude problém se škůdci a hmyzem. Rostlinkám by nemělo ublížit ani ptactvo ani letní bouřky. Kolik měsíců bude v příštím roce suchých, se předpovídalo podle toho, že se do sklenice 124
Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 105.
32
s vodou vhodilo 12 jadérek a počet těch, která vyplavala, měl být shodný s počtem oněch suchých měsíců.125 Ze zvyků a pověr je známé pouštění ořechových skořápek po vodě (člověk, jehož skořápka doplave nejdál, ten bude žít nejdéle) a krájení jablíčka, podle kterého se usuzovalo, jak se bude dařit příští rok. Hvězdička uprostřed jablíčka symbolizovala zdraví, křížek pak nemoc. V některých rodinách však rozkrajoval jablíčko otec na tolik dílů, kolik měla rodina členů. Každý svůj dílek snědl pro případ, kdyby zabloudil ve světě, aby si vzpomněl, s kým jídal na Štědrý večer jablko, a aby našel cestu domů. Největší množství zvyků se týkalo děvčat. Dodnes se někde provádí hod střevícem za záda. Pokud špička směřovala ke dveřím, dívka se do roka měla vdát, pokud se střevíc převrátil, říkalo se, že se rozjedou námluvy. Oblíbené bylo také předpovídání vdavek pomocí psa a vánočky. Všechna děvčata v domě dala na židli svůj kousek vánočky, pak zavolaly psa a ta, jejíž kousek pes snědl, jako první se měla do roka vdát. Psa využívá i další zvyk: „Děvčata vybíhala na dvůr a poslouchala, odkud se ozve pes – odtud přijde ženich. Tahala obrácené polínko z hranice dříví, aby věděla, bude-li chlapec štíhlý či hrbatý. Házela pantofel přes hlavu a směřovala-li špička ke dveřím, odešlo děvče do roka z domu. V Druztové děvčata klepala na chlívek prasnice. Ozvala-li se, tak se říkalo, že děvče „zlomí koleno“, ztratí panenství. Děvčata také ve 12 hodin metla kolem stolu uprostřed světnice, aby se zjevil ženich. K tomu nesměl nikdo cizí přihlížet.“126 Dívky také třásly bez se slovy: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes.“127 Podle slévání olova do vody se předpovídal osud člověka či jméno vyvoleného. Ze štědrovečerní večeře se dávaly zbytky zvířatům i stromoví, jak to známe ze známé Erbenovy balady.128 Zvířata prý tu noc mohla mluvit lidskou řečí, tak aby hospodáře nepomlouvala. Nejčastěji dárky u nás nosí Ježíšek, ale např. na Manětínsku chodil v dobách po první světové válce po domech „Štědrák“. Byl to muž oblečený v dlouhém kožichu s beranicí s dlouhými stříbrnými vousy po pás a brýlemi na očích. V jedné ruce měl vánoční stromeček a v druhé dárky. Na zápraží jeho příchod oznamovalo cinkání
125
Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 105. Bukačová, 2009, s. 37. 127 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 106. 128 Příloha č. 1 – Položka č. 7. 126
33
zvonečku. Večer pak lidé poslouchali troubení pastýřů, kteří chodili po vesnici, troubili a zpívali vánoční koledy. Ve Vysoké Libyně hospodyně neprodávala vejce, mléko ani máslo, aby dobytek nebyl očarován. Nesměla také při štědrovečerní večeři vstát od stolu, jinak by jí v příštím roce špatně seděly husy. Spousta zvyků se také pojí s předpovídáním života a smrti. V obci Brdo se například louskávaly ořechy a kdo rozlouskl prázdný, ten měl zemřít. Stejně tak komu první zhasla svíčka nebo našel v rozkrojeném jablíčku místo hvězdičky křížek. Smrt nebo nemoc člověku prorokovalo i to, pokud na Štědrý dne odklopil talíř a pod ním objevil hlínu a ne peníze, což by znamenalo bohatý rok nebo chléb, který značil to, že dotyčný nebude mít celý rok hlad. V Druztové, ale i na jihu Moravy se zase na Štědrý den vázal k noži z jedné strany chléb, z druhé strany houska či vánočka. Která část nože byla na Boží hod (na jihu Moravy na Tři krále) shledána rezivější, podle té se usuzovalo, že se urodí pšenice nebo žito. Na straně vánočky pšenice, na straně chleba žito. Půst na Štědrý den často rodiče svým dětem vysvětlovali tím, že uvidí zlaté prasátko. Děti je pak z nudy dělaly odlesky zrcátka, aby uspíšily vánoční večeři a starším se říkalo, ať se na sebe podívají do zrcadla. V noci pak celá rodina odcházela do kostela na půlnoční mši, aby oslavila narození Ježíše Krista.129 Zvykem je zdobit domy větvičky jehličnanů, cesmíny a jmelí. Symbolizují věčnost v Kristu. Děti kontrolovala vánoční bytost „svatý šprech“, který by prý neváhal dětem provrtat břicha, aby se přesvědčil, zda v něm nemají nějaké laskominy. Při vánoční večeři se jedlo potichu, protože slova by vyplašila duše předků a připravilo by tak dům o požehnání. Jedlo se až devět chodů. Říkalo se, že čím rozmanitější bude hostina, tím více bude na poli snopů. Nejprve se jedly oplatky s medem, aby se všichni ve zdraví dočkali dalších Vánoc. Poté následovala horká polévka, rozpeky, což byly vdolky z kynutého těsta bez omastku. Následovalo pojídání hrachu nemastného neslaného, prý proto, že Ježíšův kalich byl trpký. Proto se jídal na sladko, např. s perníkem. V Čechách to byla jáhlová kaše s mlékem a medem. Oblíbený byl černý Kuba. Černý se mu říkalo proto, že kroupy vařením zmodraly, užité hřiby modráky a vyuzené maso dodaly černou barvu. V chudých oblastech se jedl hubník. 129
Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 106.
34
Vánočky měly vydržet až do Nového roku. V Orlických horách je namáčeli do suchého rozvařeného ovoce se skořicí. Často se jedlo svařené sušené ovoce. Mělo zaručovat v rodinách svornost. Neprovdaní mládenci a dívky po večeři se zavázanýma očima napichovali na vidličky ovoce. Pokud napíchli švestku, stane se jejich partnerem nezadaný mládenec či panna, pokud hrušku, tak vdovec či vdova. Nesmělo chybět zelí, které chránilo před zimnicí. Lahůdky v bohatších rodinách byli hlemýždi, raci, lívanečky s marmeládou, tvarohem, placičky s kaviárem, ústřice, uzený losos s koprem. Na jídelníček se navrátily ryby až v 2. pol. 19. stol, kvůli cenové dostupnosti. Dárky nosí Ježíšek až od dob reformace. Údajně tuto zvyklost zavedl až Martin Luther, který se tím snažil zbavit uctívání svatých. Dříve totiž dárky nosil spíš svatý Mikuláš. Toho nahradilo Christkind. Nohy stolu obepínal řetěz, což zaručovalo soudržnost rodiny. Stůl se obtočil provazem, aby do stavení nemohli celí rok zloději. Centrem štědrovečerního věštění byla pec. Pokud by v ní děvče večer uvidělo jiskřičku, znamená to příští rok ohrožení požárem. Pokud by z ní byla slyšet modlitba Otče náš, prorokovalo to smrt v rodině. Pokud by z ní zněla hudba, předvídalo to svatební veselí. Budoucnost také mohla odhalit vodní hladina. Na ní se měl zjevit osud jednotlivci, který vysekal za zvuku půlnočních zvonů v ledu díru a zahleděl se do vodní hladiny. Smrt měla do roka překvapit toho, kdo mezi štědrovečerní večeří a půlnoční mší svatou přešel přes pole. Pro člověka navíc se prostíralo tehdy, když měla rodina lichý počet členů. Smrt prý chodila přepočítávat příbory a lichého by si odvedla.130 Pranostika užívaná na Slovensku i v Česku předpovídá na Štědrý den tání ledů a sněhů. Na Adama Evu čekejte oblevu.131 Na Adama a Evu čakajme oblevu.132
130
Vavřinová, 2010, s. 14-18. Munzar, 1986, s. 206. 132 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 131
35
26. prosince V den druhého svátku vánočního si připomínáme prvního křesťanského mučedníka, jáhna Štěpána. Každý rok v tento den chodili dřív po vesnici koledníci, kteří hlásali radostnou zvěst o narození Spasitele, vinšovali vše dobré a zpívali koledy či říkali básničky o narození Ježíška. Obvykle automaticky dostávali drobné dárky nebo finanční příspěvky. Nejen koledníci však chodili po domech. Tento den byl totiž dnem, kdy se navštěvovalo příbuzenstvo a známí. Svatý Štěpán byl také ctěn jako patron koní, proto si sedláci nechávali v tento den svěsit oves, ale jezdili také s koňmi do vody, protože věřili, že koně tak dostanou „zlaté obroučky“. S 26. prosincem se pojí i rčení „Na Štěpána není pána.“ Byl to totiž den, kdy měla chasa právo vystoupit ze služby.133 Žebráci dostávali v tento den tzv. svatoštěpánský chléb. Vinaři žehnali révu a podle pranostik se obávali větru. Žehnal se kámen z vinice a červené víno. Víno připomínalo barvou krev mučedníka a kámen jeho usmrcení. V tento den také chodili koledníci. Ve středověku zpívali tzv. makarónské koledy, později vznikly koledy národní. Koledníci dostávali almužnu a drobné dárky.134 Z polského Na święty Szczepan – każdy sobie pan.135 pochází i pranostika Na svatého Štěpána každý se má za pána.136 Tato pranostika vznikla na základě zvyku dávat od 26. prosince do 6. ledna volno. Čeleď nemusela v tuto dobu sloužit.
28. prosince Na tento den připadá Svátek sv. Mláďátek, mučedníků. Připomínají se v tento den nevinné děti zabité na příkaz krále Heroda po Kristově narození.137 „Na tento den bylo zvykem děti budit a švihat je čerstvými pruty. Počasí jaké bylo tento den, bylo důležité pro zdraví malých dětí – pršelo-li, znamenalo to, že děti budou mít osypky, někde se věřilo, že déšť znamená smrt dospělých.“138
133
Bukačová, 2009, s. 39, Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 106. Vavřinová, 2010, s. 22. 135 URL: < http://www.portel.pl/artykul.php3?i=40307> [cit. 2011-03-18]. 136 Vašků, 1998, s. 321. 137 Vrána, 2009, s. 546. 138 Bukačová, 2009, s. 39. 134
36
Připravovalo se také předení na druhý den se slovy: „Dnes je Mláďátek, ale zejtra Přadátek.“139 Zněly také zpěvy náboženských písní na uctění mláďátek hlavně v podání malých chlapců. Ti byli potom odměněni jídlem i oblečením. Populární byly i divadelní hry s liturgickými náměty.140 Koncem prosince se začíná pomalu prodlužovat den. O tom vypovídá i následující pranostika: O Mláďátkách den se omlazuje.141 O Mláďatkách i deň sa omladzuje.142
31. prosince Poslední den v roce je spojen s řadou rituálů a zvyků symbolizující loučení se starým rokem. Je určitým mezníkem v životě člověka. Mění se číslo roku a kalendář a starý rok v podobě stařečka odchází, aby uvolnil místo roku novému. Zachovaly se modlitby našich prababiček, které reflektovaly uplynulý rok a sloužily k meditaci. Tento den se mělo smazat vše minulé a lidé se připravovali na nový začátek. Lidé pálili staré věci a umývali se, aby byli celý následující rok čistí a zdraví. Hodně se tancovalo, aby se urodily brambory a chodily také babky s březovými větvičkami, kterými ometaly plotny, a přály zdraví. Bylo zvykem čekat do půlnoci a vítat pak nový rok. Říkalo se, že kdo to nevydrží nebo nebude brzo vstávat, ten bude celý rok líný.143 Magická moc se této noci připisuje od 16. století, kdy byl ustanoven gregoriánský kalendář a s ním konec starého a začátek nového roku.144 Se Silvestrem spojená česká a polská pranostika připomíná, že i konec roku je jen obyčejným dnem v kalendáři. Kdo by čekal zázraky, mohl by být zklamán. Jak byl celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.145 Czy rok był suchy, czy było błoto, nigdy w Sylwestra nie będzie padało złoto.146
139
Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 108. Vavřinová, 2010, s. 23. 141 Munzar, 1986, s. 217. 142 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 143 Bukačová, 2009, s. 39. 144 Vavřinová, 2010, s. 23. 145 Munzar, 1986, s. 217. 146 URL: < http://www.rodrynia.pl/index.php/przysowia-o-pogodzie?start=11> [cit. 2011-03-18]. 140
37
3.3
Leden / styczeń / január
Slovenské pojmenování pro první měsíc v roce vychází z latinského Ianuarius – Január. Byl spojen s bohem dvou tváří, který byl bohem počátku i konce a byl zobrazován na branách (ianua=brána).147 Původ českého pojmenování pro první měsíc v roce je snadno odvoditelné. Pochází ze slova led.148 Leden je totiž vrcholem zimy, jeho dny jsou krátké, postupně však dochází k jejich prodlužování. Panují silné mrazy, proto většinou vodní plochy pokrývá vrstva ledu.149 Původ polského názvu pro tento měsíc není jednoznačný. Jedna z verzí výkladu tvrdí, že původ slova styczeń můžeme hledat ve „styku starego i nowego roku“. Jiná verze zase tvrdí, že název připomíná činnost hojně v tento měsíc praktikovanou, sbírání „tyczek“.150 Následující pranostiky společné Čechům, Slovákům i Polákům poukazují na nebezpečí příliš teplého ledna. Pokud počasí vyžene i včely z úlů, je pravděpodobné, že je zahubí mráz, který se ještě jistě dostaví. Pokud nebude včel, které by opylovaly stromy, nebude úrody. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují.151 Jeśli pszczoła w styczniu z ula wylatuje, rzadko pomyślny rok nam obiecuje.152 Keď včely v januári vyletujú, to nedobrý rok ohlasujú.153 V lednu roste-li tráva, neúroda se očekává.154 Kiedy w styczniu rośnie trawa, licha w lecie jest potrawa.155 Keď rastie v januári tráva, bude v júni hladovať krava.156
147
Bukačová, 2009, s. 10. Machek, 1957, s. 261. 149 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 108. 150 URL: < http://www.agape.com.pl/custom_publishing/art262.php> [cit. 2011-03-18]. 151 Munzar, 1986, s. 33. 152 URL: < http://pl.wiktionary.org/wiki/Aneks:Przysłowia_polskie_-_czas> [cit. 2011-03-18]. 153 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 154 Munzar, 1986, s. 34. 155 URL: < http://pl.wiktionary.org/wiki/Aneks:Przysłowia_polskie_-_czas> [cit. 2011-03-18]. 156 URL: < http://referaty.atlas.sk/slovencina-a-cestina/literatura/19953/prislovia-porekadla-pranostiky> [cit. 2011-03-18]. 148
38
1. ledna Začátek nového kalendářního roku slavíme 1. ledna, ale ne vždy tomu tak bylo. Až Julius Caesar zavedl tuto zvyklost roku 45 př. Kr., dříve rok začínal 1. března. První den v roce byl provázen bujarými pověrečnými oslavami, které však měly být v křesťanském duchu vystřídány kajícími pobožnostmi, jelikož to je osmý den po narození Páně. Každý židovský chlapec měl být osmého dne obřezán a u Ježíše Krista tomu nebylo jinak, proto na tento den připadá připomínka Obřezání Páně. Při obřízce dítě dostávalo také jméno, proto si připomínáme i udělení jména Ježíš. Křesťanské tradice však prožívání tohoto dne tolik neovlivnily, takže dodnes převažuje spíše bujaré a veselé slavení. Zvyky praktikované v tyto dny měly zajistit úrodnost a bohatství nového roku. Jedla se nejčastěji čočka, která připomínala peníze. Neměl se jíst pokrm ze zvířete majícího ploutve či křídla, aby peníze v dalším roce neuletěly nebo neuplavaly. Na Nový rok je také zvykem přát přátelům vše nejlepší, zasílat pohlednice s různými motivy pro štěstí (čtyřlístek, podkova, kominík, prasátko, malé dítě). Tato přání či malé dárky, které se v tento den také dávali, doručovali často kominíci, kteří 1. ledna chodili vybírat poplatky za své služby. Jelikož lidé věřili, že saze nosí štěstí, byli všude vítáni. Stejně jako silvestrovské jsou také dochovány staré modlitby novoroční, které vyprošují požehnání do nadcházejícího roku. K pohanským zvykům, které jsou udržovány více, než křesťanský duch těchto svátků, samozřejmě patří masky, barevné konfety a šampaňské. Lidé chodívali ráno do kostela ve svých nejlepších šatech a slavnostně upravení. Kdo chtěl získat „novou krev“, měl na Nový rok celý den pít pivo.157 Jedna z nejznámějších pranostik vztahující se k 1. lednu je znovu společná všem zkoumaným jazykům. Lidé tuto pranostiku chápali jako varování. Snažili se tedy začít rok dobře, aby jim dobré smýšlení vydrželo celý rok. Jak na Nový rok, tak po celý rok. 158 Nowy Rok jaki, cały rok taki.159 Aký je deň Nového roka, taký bude celý rok. 160
157
Bukačová, 2009, s. 12–13. Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 13. 159 URL: < http://pl.wiktionary.org/wiki/Aneks:Przysłowia_polskie_-_czas> [cit. 2011-03-17]. 160 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 158
39
6. ledna V tento den si připomínáme putování tří králů z východu, kteří se přišli poklonit Kristu Králi do chléva v malém městě Betlémě. Na památku tohoto putování za hvězdou i dnes tři králové obcházejí domy, tentokrát však za účelem charitativní sbírky. Nad dveře kostelů, kaplí, far i domů píšou K+M+B, která celoročně připomínají jejich svátek. Mohou být vykládány jako zkratky jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, ale také jako zkratka latinského názvu: „Christus mansionem beneficat.“, což znamená „Ať žehná Kristus tomuto domu.“ (známe to z „legendy aurea“ z roku 1275.) Křída, kterou jsou tyto nápisy psány, je toho dne posvěcená, stejně tak je zvykem světit i vodu a sůl, která udržuje vodu zdravou. Současně se 6. ledna slaví slavnost Zjevení Páně, která je latinsky a řecky nazvána Epifania. Postupně se tento den stal hlavním svátkem pravoslavných Vánoc, zatímco na západě převažovalo slavení Tří králů. V Bibli příběh tří králů nenajdeme, první zmínky o třech králích se objevují v alexandrijském spisu roku 550 po Kr., kde jsou uvedena jména Caspar, Melichoir a Balthasar. I postavy tří králů mají svůj symbolický význam. Melichar by měl být mladík, Baltazar zralý muž a Kašpar starý muž, tmavá barva na jeho tváři není barvou pleti či opálením od slunce, ale stínem smrti. Tato trojice symbolizuje, že Kristus je pánem celého lidského života od jeho počátku až do smrti.161 V kostele byla žehnána voda, sůl, křída a kadidlo. Zvykem bylo pořádat představení s tříkrálovou tématikou. Krátké scénky byly původně součástí liturgie, později se však osamostatnily.162 Tři králové přinesli Ježíškovi různé dary, snad proto na Tři krále podle hvězdnaté oblohy lidé usuzovali, jak budou obdarováni plodinami, jako jsou brambory. Na Tři krále mnoho hvězd - urodí se hodně bramborů.163 Na Tri krále mnoho hviezd - mnoho zemiakov.164
161
Bukačová, 2009, s. 14 – 16., Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 108. Vavřinová, 2010, s. 24. 163 Munzar, 1986, s. 42. 164 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 162
40
21. ledna Jméno v tento den připomínané světice, sv. Anežky Římské, pochází z řečtiny a znamená „čistá, cudná“. I legenda o jejím životě a smrti vypráví o cudnosti této mučednice, která odmítla obětovat pohanským bohům a když byla poslána mezi městské prostitutky, kdo se k ní přiblížil, padl mrtev k zemi. Anežka pak prosila Boha, aby nešťastníkovi vrátil život a dokázala tak moc křesťanského Boha prefektovi, který poté uvěřil. Anežka však byla údajně davem nařčena z čarodějnictví a popravena.165 V české a polské pranostice však figuruje tato světice jako laskavá paní, která přináší první předzvěst jara, vypouští skřivana z rukávu. Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva.166 Agnieszka łaskawa puszcza skowronka z rękawa.167
25. ledna Následující pranostika užívaná v Česku i na Slovensku ohlašuje, že polovina zimy je již za námi. Medvěd na svatého Pavla obrácení obrací se na druhý bok.168 Na Obrátenie sv. Pavla sa medveď na druhý bok obráti.169
3.4
Únor/ luty/ februar
Český název druhého měsíce v roce, únor, existuje pouze v jazyce českém. „Souvisí patrně s nořiti, podle běžného Pelclova výkladu že prý „led v tomto měsíci se noří, láme a puká.“170 V únoru pokračuje výrazné prodlužování dne, slunce vystupuje nad obzor a přílivy chladnějšího vzduchu jsou méně časté. Dojde většinou ke krátké oblevě (okolo Hromnic), která nemá dlouhého trvání. Období zimy je podle pranostik ukončeno až sv. Matějem, po němž nastupuje předjaří.171
165
Vrána, 2009, s. 49–50. Munzar, 1986, s. 45. 167 URL: < .http://pl.wikiquote.org/wiki/Przysłowia_polskie > [cit. 2011-03-17]. 168 Munzar, 1986, s. 47. 169 URL: < http://www.global.php5.sk/pranostiky-vyroky/?stranka=45> [cit. 2011-03-18]. 170 Machek, 1957, s. 549. 171 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 20. 166
41
Luty, jméno užívané pro tento měsíc v Polsku, pochází ze staropolštiny. Znamenalo to „surový“, „ledový“ či „mrazivý“. Tento název se užívá pouze v Polsku. Na Slovensku jmenují tento měsíc Februar z latinského Februarius.172
České i polské pranostiky varují před neúrodou, pokud bude únor teplý. Únorová voda - pro pole škoda.173 W lutym wody wiele, w lecie głodne nawet ciele.174
2. února Hromnice jsou původně pohanským svátkem, který měl spojitost s Perunem, který prvním jarním hromem pomáhal nedávno narozenému bohu svrhnout vládu zimy. V Římě se obvykle činili lidé pokání před zahájením jarní setby. Keltové slavili svátek zvaný Imbolc. Byl to svátek ochranných ohňů, které se zapalovaly před domy ohně, které měly chránit před blesky a krupobitím. Ohně se naopak tento den zhášely v kovárnách, kde se v ten den čistily ohniště. Křesťané v ten den od 5. století slaví Svátek uvedení Páně do chrámu, kdy Maria s Josefem nesou podle židovských zvyklostí zasvětit Bohu svého prvorozeného syna. Zde se setkávají se starým Simeonem a Annou, kteří čekají na to, že se setkají se Spasitelem. Součástí náboženských obřadů toho dne je také žehnání svíček-hromniček, které se zapalovaly při bouřce, aby tak chránily stavení. Lidé pak s hromničkami obcházeli třikrát úly, aby bylo dost medu. Nemělo se klít, tancovat, ale také šít, aby špička jehly nepřitáhla blesk.175 Kromě svíček se na Hromnice v kostele světívají také kočičky.176 Svíce mají původ v zápalné oběti na očištění rodičky. Plamínky svící byly i symbolem přicházejícího Krista k pohanům.177
Následující pranostiky připomínají hospodářům, že je potřeba ještě počítat se zásobami na druhou polovinu zimy.
172
URL: < http://www.agape.com.pl/custom_publishing/art262.php> [cit. 2011-03-18]. Munzar, 1986, s. 50. 174 URL: < http://www.kalendarzswiat.pl/przyslowia_luty> [cit. 2011-03-18]. 175 Bukačová, 2009, s. 39. 176 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 23. 177 Vavřinová, 2010, s. 31. 173
42
Na Hromnice - půl zimnice - půl píce.178 Na Gromnicę - masz zimy połowicę.179
5. února Svatá Agáta a svatá Háta je tatáž světice, kterou si připomínáme 5. února. „Sv. Agáta (Háta) byla ochránkyní proti hladu, ohni a moru.“180 V tento den chodíval hospodář po poli, kropil pole svěcenou vodou a takto zaříkával škůdce: „Dnes je svaté Háty den, běžte myši, žáby, štíři z pole ven!“181 K tomuto dni se váže i pranostika, na které můžeme demonstrovat, že pranostiky nejsou pouze žánrem zastaralým, nýbrž vznikají i v dnešní době (př. Na svätú Agátu, daj poľu superfosfátu.182). Tradiční česká a slovenská pranostika však zdůrazňuje, že ještě nasněží. Svatá Agáta bývá na sníh bohatá.183 Svätá Agáta na sneh býva bohatá.184
14. února Svátkem zamilovaných je tento den v anglosaských zemích již dlouhou dobu. K nám pronikl až v poslední době. Tato tradice vznikla na památku křesťanského biskupa ze 3. století, sv. Valentina, uznávaného jako patrona mladých lidí a zamilovaných. Valentin podle legendy tajně oddával mladé páry v době, kdy to panovník svým vojákům zakazoval.185 Téměř přesvědčil o víře císaře Klaudia. Dvořané však neuznávali Valentinovu víru a nechali jej proto hlídat jedním urozeným Římanem, který měl slepou dceru. Valentin ji uzdravil a přivedl celou rodinu ke křesťanství stejně jako žalářníka, jenž jej hlídal noc před vykonáním rozsudku smrti, který byl nad ním vynesen.186 Zima se objevuje v Česku a na Slovensku v pranostikách i na svátek zamilovaných.
178
Munzar, 1986, s. 54. URL: < http://www.rodrynia.pl/index.php/przysowia-o-pogodzie?start=1> [cit. 2011-03-18]. 180 Jelínek, Římovský, Smolík, 2004, s. 26. 181 PROKEŠOVÁ, M. Pranostiky a pořekadla aneb na sv. Simforosa řinčí v žitě ostrá kosa. Ostrava: Repronis, 2006, s. 9. ISBN 80-7329-135-5. 182 URL: < http://pranostiky.naschat.sk/mesiac/februar_pranostika.php> [cit. 2011-03-18]. 183 Munzar, 1986, s. 61. 184 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 185 URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Den_svatého_Valentýna> [cit. 2011-03-19]. 186 Vrána, 2009, s. 84. 179
43
Na svatého Valentýna zima sílit počíná.187 Na svätého Valentína zima siliť sa počína.188
24. února Připomínka sv. Matěje, mučedníka z 1. století n. l., je v novém liturgickém kalendáři bohužel přesunuta na 14. května.189 S tímto dnem jsou spojeny různé zvyklosti, např. „Na den svatého Mateje dávají hospodáři na noc ven mokrý ručník; chytí-li, přijde ještě čtyřicet mrazíků, zmrzne-li na kost, bude velmi chladné jaro s četnými mrazy. Zůstane-li noc svatého Matěje bez mrazu, bude jaro teplé a příhodné.“190 Při příležitosti tohoto svátku se taky mnohdy konaly první jarní trhy. Svatomatějská noc byla chápána jako konec zimy. Hospodáři chodili do sadů a svolávali požehnání na své hospodářství. Děti musely jít s nimi bosé.191 Přesunutím připomínky sv. Matěje možná bohužel vejdou tyto historické skutečnosti a zvyklosti v zapomenutí. Stejně tak bude obtížné porozumět pranostikám. Lidé v Česku, v Polsku i na Slovensku si pravděpodobně nebudou dále předávat pranostiku, která přináší naději na konec zimy. Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.192 Święty Maciej zimę traci, albo ją bogaci.193 Svätý Matej zimu tratí, alebo bohatí.194
187
URL: < http://www.rceni.cz/pranostiky> [cit. 2011-03-18]. URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 189 Vrána, 2009, s. 208. 190 Velká kniha českých pranostik. Praha: PLOT, 2010. s. 53. ISBN 978-80-7428-032-0. 191 Vavřinová, 2010, s. 32. 192 Munzar, 1986, s. 65. 193 URL: < http://wrzesnia.w.interia.pl/przyslowia/1.htm> [cit. 2011-03-18]. 194 URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. 188
44
PRAKTICKÁ ČÁST 4
OBLAST A METODA PRŮZKUMU
4.1
Oblast průzkumu
Průzkum jsme provedli na Základní škole T. G. Masaryka v Bystřici pod Hostýnem. Město Bystřice pod Hostýnem se nachází ve Zlínském kraji, 22 km od Kroměříže. Počet 9 000 obyvatel, který se pro přiblížení udává, zahrnuje také obyvatele z bývalých obcí (př. Rychlov, Sovadina, Bílavsko), které jsou v současnosti již pod správou Bystřice pod Hostýnem.195 Základní škola T. G. Masaryka je jednou ze dvou základních škol v tomto městě. Navštěvuje ji 439 žáků.196 Žáci nepochází jen z Bystřice pod Hostýnem, dojíždějí i z okolních vesnic (př. Rusava, Blazice, Vítonice, Mrlínek).
4.2
Skupina respondentů
Průzkum byl proveden u žáků 6.–9. tříd Základní školy T. G. Masaryka v rámci vánočních hodin197. Zúčastnilo se ho 168 respondentů ve věku od 11 do 15 let, 80 chlapců a 88 dívek. Atmosféra jednotlivých tříd je rozdílná. Ovlivňuje ji jednak věk žáků, ale také klima třídy, které odráží vztahy mezi žáky a učiteli i žáky navzájem. Starší respondenti již procházejí obdobím puberty. Hledají svou identitu, ale i své budoucí povolání. Vývoj žáků významně ovlivňuje rodina, ze které pocházejí, školní prostředí, přátelé, zájmové kroužky a média.
195
URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Bystřice_pod_Hostýnem > [cit. 2011-01-20]. URL: < http://www.zsmasa.cz/index.php?menu=oskole&action=oskole> [cit. 2011-01-20]. 197 Příloha č. 21. 196
45
Graf č. 1: Pohlaví respondentů
Graf č. 2: Věk respondentů
4.3 Metoda průzkumu Průzkum proběhl během hodiny tematicky zaměřené na období adventu a Vánoc formou dotazníku. Užili jsme k průzkumu dotazník, protože je nejrozšířenější metodou výzkumu, při němž získáváme informace od většího počtu respondentů.198 Pomocí dotazníku s položkami uzavřenými i otevřenými jsme zjišťovali úroveň porozumění žáků slovenskému a polskému jazyku, znalost lidové tvorby, schopnost přiřazení pranostiky ke konkrétnímu datu i vlastní tvorbu. Dotazník se skládá z deseti položek. Čtyři položky vyplní respondenti výběrem z uvedených možností, zbývajících šest položek doplněním vlastních odpovědí. Poslední a bonusový úkol zkoumají dětskou fantazii a tvořivost (viz Příloha č. 1).
198
SKALKOVÁ, J. a kol. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985, s. 86.
46
5
VÝSLEDKY PRŮZKUMU 5.1
Komentář k položce číslo 1: Rozumíte slovenskému jazyku?
Respondenti měli zhodnotit své znalosti slovenského jazyka a zvolit odpověď: a)
nerozumím,
b)
trochu rozumím,
c)
téměř vždy rozumím, užívám i některá slovenská slova,
d)
rozumím i mluvím dobře slovensky.
Rozumí a mluví dobře slovensky 3 % dotázaných (5 respondentů), téměř vždy rozumí a užívá některá slovenská slova 35 % dotázaných (58 respondentů). Většina dotázaných (61 %, 103 respondentů) rozumí jen trochu a pouze 1 % nerozumí vůbec (viz Graf č. 3). Graf č. 3: Rozumíte slovenskému jazyku?
5.2
Komentář k položce číslo 2: Rozumíte polskému jazyku?
Žáci se měli stejně jako v položce číslo 1 zamyslet nad svými znalostmi polského jazyka a zvolit odpověď: a)
nerozumím,
b)
trochu rozumím,
c)
téměř vždy rozumím, užívám i některá slovenská slova,
d
rozumím i mluvím dobře polsky.
47
Rozumí a mluví dobře polsky (na rozdíl od položky číslo jedna) jen jeden z dotázaných, téměř vždy rozumí a užívá některá polská slova ze 168 dotázaných také pouze jeden. Dále můžeme zbývající respondenty rozdělit na přibližně stejné části: 49 % nerozumí vůbec a 50 % rozumí trochu (viz Graf č. 4). Graf č. 4: Rozumíte polskému jazyku?
5.3
Komentář k položce číslo 3: Doplňte známé české pranostiky.
V zadání byly úryvky třech známých českých pranostik. Úkolem respondentů bylo pranostiky doplnit.
Na Tři krále… Tato pranostika je mezi lidmi dosud rozšířená, což dokazuje 55 % správných odpovědí (o krok dále). O častém komolení pranostik vznikající ústním předáváním svědčí špatná doplnění (př. o skok dále, o dům dále, pozvi je dále, skáču dále aj.) Chybné odpovědi tedy celkem tvoří 20 % (o skok dále 3 %, o dům dále 3 %, jiná špatná doplnění 14 %). Pranostiku nedoplnilo 25 % respondentů (viz Graf č. 5).
48
Graf č. 5: Na tři krále…
Na Hromnice… Pranostiku Na Hromnice o hodinu více. správně doplnilo více 61 % dotazovaných, tedy vyšší počet než u položky číslo 1. Neodpovědělo pouze 17 % respondentů. Stejně jako u předchozí pranostiky se vyskytly chybné odpovědi, které svědčí o zkomolení původní lidové pranostiky. Například 4 % z celkového počtu respondentů odpovědělo o krok více, 6 % o den více. Jiné chybné odpovědi tvoří dalších 12 %. Celkem chybně odpovědělo 22 % ze 168 dotázaných (viz Graf č. 6). Graf č. 6: Na Hromnice…
49
Svatá Lucie… Pranostika Svatá Lucie noci upije je stále užívaná. Svědčí o tom i výsledek průzkumu. Neodpovědělo 9 % respondentů, chybně odpovědělo pouze 15 % dotazovaných a správné odpovědi tvoří celkem 76 %. Nejznámější variantu Svatá Lucie noci upije zvolilo 55 % žáků, jinou formu téže pranostiky (Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá) zvolilo 11 % zúčastněných a zbývajících 10 % doplnilo pranostiku slovy noci upije, ale dne nepřidá (viz Graf č. 7). Graf č. 7: Svatá Lucie…
5.4
Komentář k položce číslo 4: Velké množství pranostik se váže ke svátkům světců katolické církve. Doplňte data, kdy se tyto svátky slaví.
Předpokládali jsme, že znalost svátků katolické církve, která byla v dřívějších dobách samozřejmostí, dnes již není běžná. Některé svátky svatých se však slaví v den, kdy slaví svátek podle občanského kalendáře jejich jmenovci. Respondenti měli v položce číslo 4 doplnit data, kdy se každý rok slaví svátky světců katolické církve, na jejíchž základech stojí naše současná kultura.
50
Svatá Barbora Svátek svaté Barbory, známé jako patronky horníků, se slaví podle liturgického kalendáře 4. prosince. V tomtéž dni slaví podle občanského kalendáře svátek všechny Barbory. Kdy se tento svátek slaví, doplnilo správně 23 % žáků, chybně odpovědělo 35 % a vůbec neodpovědělo 42 % respondentů (viz Graf č. 8). Graf č. 8: Svatá Barbora
Svatý Fabián a Šebestián Svátek svatých Fabiána a Šebestiána připadá na 20. ledna, kdy podle občanského kalendáře slaví svátek všechny Ilony. K zařazení tohoto svátku pomáhá také známé sousloví Fabiánská zima nebo pranostiky: O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu. Na svatého Fabiána a Šebestiána stromům opět míza dána. Na svatého Fabiána cesta zvoní pod nohama.
O neznalosti církevních svátků a tudíž nemožnosti zpětně přiřadit tyto pranostiky ke konkrétnímu datu svědčí i průzkum. Nikdo z žáků neodpověděl správně, chybně odpovědělo 14 % a vůbec neodpovědělo 86 % respondentů (viz Graf č. 9).
51
Graf č. 9: Svatý Fabián a Šebestián
Svatá Lucie Pranostiku Svatá Lucie noci upije by dokázalo správně přiřadit k 13. prosinci 52 % respondentů, jiná data doplnilo 12 % a vůbec neodpovědělo 36 % dotázaných (viz Graf č. 10). Graf č. 10: Svatá Lucie
52
Svatý Martin To, že svátek svatého Martina se slaví 11. listopadu, vědělo 38 % dotázaných. 25 % uvedlo chybnou odpověď a 37 % dotázaných neodpovědělo vůbec (viz Graf č. 11). Graf č. 11: Svatý Martin
Svatý Mikuláš Svatý Mikuláš byl biskup, který údajně donesl dary chudým sestrám. V předvečer jeho svátku chodí mládež v maskách Mikuláše, andělů a čertů po domech a obdarovává děti. Možná právě kvůli dodržování této tradice 74 % žáků odpovědělo správně. 12 % odpovědí bylo chybných a 14 % respondentů neodpovědělo vůbec (viz Graf č. 11).
53
Graf č. 12: Svatý Mikuláš
Svatý Štěpán Prvomučedník svatý Štěpán byl pro svou víru ukamenován. Jeho svátek následuje v liturgickém kalendáři hned po Božím hodu vánočním, tedy 26. prosince. Podle občanského kalendáře slaví svátek i všichni Štěpáni. Jen 33 % respondentů však doplnilo datum 26. 12., 31 % dotázaných odpovědělo chybně a 36 % respondentů neodpovědělo vůbec (viz Graf č. 12). Graf č. 12: Svatý Štěpán
54
Svatá Kateřina Podle občanského kalendáře slaví svátek všechny Kateřiny 25. listopadu, katolická církev v tentýž den také slaví svátek svaté Kateřiny. Správně odpovědělo 36 % respondentů, 19 % odpovědělo chybně a 45 % respondentů neodpovědělo vůbec (viz Graf č. 13). Graf č. 13: Svatá Kateřina
Svátek sv. Mláďátek Svátek svatých Mláďátek se slaví na památku malých dětí zabitých na příkaz krále Heroda v dobách narození Ježíše Krista. V tento den slaví podle občanského kalendáře svátek Bohumila. Není proto divu, že většina dotázaných neodpověděla (77 %) nebo odpověděla chybně (15 %). Správnou odpověď 28. prosince uvedlo 8 % (viz Graf č. 14).
55
Graf č. 14: Svátek svatých Mláďátek
5.5
Komentář k položce číslo 4: Vysvětlete, co znamená následující pranostika.
Další úkol zkoumá schopnost porozumění českým, slovenským i polským pranostikám. Žáci měli za úkol vlastními slovy napsat, co znamenají jednotlivé pranostiky.
Na Nový rok o slepičí krok. Pranostice Na Nový rok o slepičí krok. porozumělo podle průzkumu 16 % dotazovaných. Odpovídali například: Na Nový rok se začíná prodlužovat den, Prodlouží se den a zkracuje noc., O trochu víc dne a méně noci. Celkem 50 % respondentů odpovědělo chybně. Odpovědi byly různé, například: Že už je zase další rok za námi. Že na nový rok jdem dál, máme něco nového před sebou. Na Nový rok jsme všeci o rok starší. Bude se nám lépe vést. Svůj názor neuvedlo 34 % žáků (viz Graf č. 15).
56
Graf č. 15: Na Nový rok o slepičí krok.
Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Následující české pranostice porozumělo 61 % zúčastněných. Pranostiku vysvětlovali takto: Když bude v únoru teplo, tak v březnu bude zima. V únoru je teplo, v březnu se ochladí. Celkem 17 % respondentů vysvětlovalo pranostiku chybným způsobem, například: Je rozmazlená. Se zachladila. V zimě je kočka na zimě a v létě v teplu – je líná. K této položce žádné vysvětlení nenapsalo 22 % zúčastněných žáků (viz Graf č. 15).
57
Graf č. 15: Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.
Svatá Kateřina pověsila dudy do komína. K porozumění třetí české pranostice je třeba znát kontext roční doby. Popisuje změnu prožívání roku, která nastává s příchodem adventu, odříkání se tancovaček a zábav. Správně odpověděli jen 2 žáci, tedy 1 % dotázaných. Chybnou odpověď (př. Jedná se o kvílení meluzíny, Na sv. Kateřinu je hodně větrno, Na svatou Kateřinu se začne topit.) doplnilo 47 % a neodpovědělo 52 % žáků (viz Graf č. 16). Graf č. 16: Svatá Kateřina pověsila dudy do komína.
58
Radšej vidí bača na Hromnice vlka v košiari ako sedliaka v košeli. Tato pranostika předává zkušenosti zemědělců s počasím. Sděluje, že i když je na Hromnice krásně, přijde ještě krutá zima, která může zničit vše, co sedlák naseje. Jeho práce i osivo by přišly nazmar, nebyla by žádná úroda a rodina by hladověla. Bylo by to mnohem větší neštěstí, než kdyby bačovi roztrhal všechny ovce vlk. Jako v předchozí položce, správně odpověděli jen 2 žáci (1 %). 32 % respondentů odpovědělo chybně a 67 % nenapsalo žádnou odpověď (viz Graf č. 17). Graf č. 17: Radšej vidí bača na Hromnice vlka v košiari ako sedliaka v košeli.
W święto Trzech Króli człek się w kożuch tuli. Polská pranostika na názorném příkladu člověka tulícího se do kožichu ukazuje, že na Tři krále bývá velká zima. Správně pranostice porozumělo 20 % respondentů, 17 % respondentů pranostiku vyložilo chybně a 63 % neodpovědělo vůbec (viz Graf č. 18).
59
Graf č. 18: W święto Trzech Króli człek się w kożuch tuli
5.6
Komentář k položce číslo 6: Zakroužkujte pranostiku, která je významově nejbližší české: „Jaký listopad – takový březen.“
Položka číslo 6 zkoumá porozumění významu pranostik českých, polských i slovenských a schopnost přiřadit k sobě pranostiky podobného významu. Respondenti měli vybrat jednu z těchto možností: a) Aký je november, taký bude nasledujúci máj. b) Snehy novembrové, decembrové, januárové zostanú. c) Jaka pogoda w listopadzie służy, taka na marzec się wróży. d) Jak listopad ciepły - marzec mrozem przewlekły. Správnou možnost (c) zvolilo 18 % respondentů, chybné odpovědi a (60 %), b (3 %) a d (15 %) zatrhlo celkem 78 % žáků (viz Graf č. 18).
60
Graf č. 18: Zakroužkujte pranostiku, která je významově nejbližší české: „Jaký listopad – takový březen.“
5.7
Komentář k položce číslo 7: Zakroužkuje autora a dílo, ze kterého následující úryvek pochází
Žáci si měli přečíst úryvek199 textu a zvolit správného autora a dílo, z něhož úryvek pochází, z těchto možností: a) Božena Němcová – Babička b) Karel Jaromír Erben – Kytice c) František Sušil – Moravské národní písně s nápěvy. Správnou odpovědí byla Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Úryvky z balad se objevují v čítankách a žáci se je často učí zpaměti. Celkem 62 % ze 168 respondentů odpovědělo správně, dále žáci zvolili možnost c (29 %) nebo možnost a (6 %) - viz Graf č. 19.
199
viz Příloha č. 1 – Položka č. 7, balada Štědrý den.
61
Graf č. 19: Zakroužkuje autora a dílo, ze kterého následující úryvek pochází.
5.8
Komentář k položce číslo 8: Napište název vaší nejoblíbenější vánoční koledy a pokuste se zdůvodnit, proč se vám líbí.
Žáci měli za úkol napsat svou oblíbenou koledu. Odpovědi byly různé. 24 % respondentů odpovědělo Rolničky, rolničky, 19 % napsalo Štědrý večer nastal, 14 % Vánoce, Vánoce přicházejí. Mezi další oblíbené koledy patří Tichá noc, Nesem vám noviny, Narodil se Kristus pán, Pásli ovce valaši, Koleda, koleda Štěpáne, Purpura, ale i Last Chrismas (viz Graf č. 20). Oblibu vánoční písně Rolničky, rolničky děti zdůvodňovaly tím, že je veselá, rychlá, dobře naučitelná a dá se zpívat i v angličtině. Respondentům, kteří mají rádi koledy Štědrý večer nastal, Narodil se Kristus pán a Nesem vám noviny, jsou koledy vzpomínkou na příjemné strávení vánočních svátků v rodinném kruhu.
62
Graf č. 20: Nejoblíbenější vánoční koleda
5.9
Komentář k položce číslo 9: Jaké české, polské nebo slovenské literární dílo se vám vybaví, když se řekne zima?
Žákům se vybavila tato literární díla: Štuclinka a Zachumlánek od Františka Nepila, Bílý tesák od Jacka Londona, Kubula a Kuba Kubikula od Vančury, Bubáci a hastrmani od Josefa Lady, Kocour Mikeš od Josefa Lady, Romance štědrovečerní od Jana Nerudy, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Ladovy pohádky, Tři oříšky pro Popelku a Mrazík.
5.10 Komentář k položce číslo 10: Vymyslete české varianty pro tyto pranostiky tak, aby význam byl zachován a nově vzniklé pranostiky se (pokud možno) rýmovaly. Tento úkol měl podpořit dětskou fantazii k vlastní tvorbě pranostiky založené na stejném významu jako uvedená pranostika polská nebo slovenská.
Gdy Andrzej z wichrami, złe czasy przed nami. Respondentů nečinilo potíže pranostiku z větší části přeložit. Málokdo však uvedl klasické české pojmenování světce, ke kterému se vztahuje. Většina dotazovaných uvedla jednu z variant jména Ondřej, která je polskému tvaru tohoto jména bližší – Andrej. Ve většině případů napsali žáci pouze pranostiku přepsanou z polského do českého jazyka. Neužili při
63
tom správných tvarů slov (př. Když na Andreje z vichrami, zlé časy před námi. Když Ondřej s větrami, zlé časy před námi.) nebo užili správných tvarů, ale pranostika se nerýmovala (př. Když Andrzej s větrem, zlé časy před námi. Na Andreje s větry, zle časy s námi. Když Ondřej s větry, zlé časy před námi.). Děti vytvořily i krásné pranostiky, které jsou formálně i obsahově správné (př. Když přijde vichr na Andreje, nikdo už se neohřeje. Když jsme na Ondřeje obklopeni vichry, zlé časy přišly. Když na Ondřeje fouká, zlý čas na nás kouká. Když jsou vichry na Andreje, zlý čas k nám spěje. Kdy Andrej za dveřmi, zlé časy před námi. Vítr na sv. Andreje zlé časy nám přivěje. Když Ondřej s větrem, lidi jedou metrem. Když Ondřej s větry přichází, zlé časy před námi vychází. Když na Andreje větry foukaj, zle časy se na nás koukaj. Když na svatého Andreje vítr duje, zlé časy to předurčuje. Když přijde Ondřej s vichry, dobré časy ztichly. Když na Andrzeja fouká, zlý čas na nás kouká.).
Na svatu Katarinu aj posledne sťahovave vtačiky opušťaju domovinu. Podobná situace nastala i u následující pranostiky. Žákům se povedlo pranostiku přeložit, jediné problémy činilo slovní spojení „sťahovave vtáčiky“. Někteří respondenti se domnívali, že se jedná o „sněhové vločky“ nebo „šťávové větvičky“. Velký počet respondentů zachoval formální stránku pranostiky, jen ji přeložil do češtiny. Respondenti přitom zachovali slovo „domovina“, které je v českém jazyce užíváno zřídka (př. Na svatou Kateřinu poslední ptáčci opouštějí domovinu. Na svatou Kateřinu i poslední stěhovaví ptáčci opouštějí domovinu.) nebo jej nahradili slovy „dům či domov“. Tyto pranostiky se nerýmují (př. Na svatou Kateřinu opouštějí stěhovaví ptáci domov. Na svatou Kateřinu i poslední stěhovaví ptáci opouštějí dům.). Dotazovaní vytvořili i formálně a obsahově správné pranostiky, které se rýmují (př. Na Kateřinu se stěhovaví ptáci na jih stěhují, kde se poté radují. Na svatou Katku, pták přeletí Svratku. Na sv. Kateřinu i poslední stěhovavý ptáček opouští rodnou krajinu. Ptáci nás opustí, když Kateřinu propustí.).
64
5.11 Komentář k BONUSOVÉ položce: Pokuste se nakreslit následující pranostiku. Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva. Bonusový úkol měli vyplnit žáci základní školy tak, že nakreslí obrázky nadepsané pranostiky. Kreslili tužkami, pastelkami i propiskami. Málokdo však zachytil na obrázku prostředí, které by odpovídalo měsíci lednu, kdy se svátek svaté Anežky slaví. Zajímavé jsou představy o podobě svaté Anežky, které v některých případech odpovídají výtvarným vyobrazením světic, postav s křesťanskými symboly nebo obyčejným dlouhovlasým ženám (viz Přílohy č. 2 - 16).
65
6
NÁMĚTY PRO PEDAGOGICKOU PRAXI Lidová slovesnost je nejen bohatým zdrojem zkušeností minulých generací, ale hlavně nedílnou součástí naší kultury. Pro mnohé umělce je dodnes inspirací. Vztah k ústní lidové slovesnosti je třeba předávat dalším generacím. Mohou to být rodiče nebo jiní rodinní příslušníci, kteří dítěti zprostředkují setkání s různými žánry lidové slovesnosti, ale nejčastěji zprostředkování této zkušenosti závisí na iniciativě pedagogů na základních školách. Lidová slovesnost poskytuje širokou škálu uplatnění v hodinách českého jazyka a literatury. Pranostiky se vztahují ke konkrétním datům, měsícům či ročním obdobím. Můžeme je používat k uvedení hodiny a učit žáky tímto způsobem vnímat širší souvislosti výuky, význam načerpaných znalostí pro život. Kultura slovanských zemí, Česka, Polska a Slovenska, stojí na základech křesťanské víry. Je proto důležité mít alespoň základní přehled o pilířích křesťanství a jeho vlivech na naši historii a kulturu. Při křesťanských svátcích, jako jsou Vánoce či Velikonoce, které jsou neodmyslitelnou součástí roku, je proto třeba předat žákům informace o jejich historii a vzniku. Znalost lidové slovesnosti rozšiřuje všeobecný přehled a zlepšuje stylistické schopnosti žáků. V rámci slohu je možné užít úryvek některého díla lidové slovesnosti jako inspiraci pro vlastní tvorbu žáků. Na základě přísloví, pořekadel či pranostik mohou vznikat např. krásné úvahy či fejetony. Je vhodné poukázat na lidovou slovesnost i v hodinách literární výchovy při probírání etnografů a sběratelů lidové slovesnosti, jako byl např. Karel Jaromír Erben, Božena Němcová a Tereza Nováková aj. Literární díla200, která na základě lidové slovesnosti vznikla, mohou vzbudit u žáků zájem o bližší zkoumání této oblasti. Lidová slovesnost je téma, které podporuje mezipředmětové vztahy. Příklady lidové slovesnosti je možné užít v občanské výchově, v dějepise, přírodopise, v rodinné i výtvarné výchově.
200
Příloha č. 20.
66
ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo shromáždit informace o lidové slovesnosti vztahující se k zimnímu období a srovnat je s příklady lidové slovesnosti slovenské a polské. V praktické části práce jsme se chtěli seznámit se současnou úrovní znalostí žáků na základních školách a navrhnout možnosti užití informací z teoretické části v praxi. V 3. kapitole jsme se pokusili uvést příklady českých, polských a slovenských pranostik, které se vyskytují alespoň ve dvou uvedených jazycích. Dohledat přesnou etymologii pranostik často nebylo možné. K tomuto tématu existuje totiž málo historických zdrojů. Můžeme se často jen domýšlet, odkud jednotlivé pranostiky pocházejí. Výsledky praktické části dokazují, že žáci základních škol v mnoha případech ani nejznámější české pranostiky neznají. Ještě méně žáků by dokázalo pranostiky přiřadit ke konkrétním datům. Správná interpretace pranostik často není možná, chybí totiž znalost historicko-kulturního kontextu vzniku. Jako nejoblíbenější koledu zvolili žáci píseň Rolničky, rolničky, českou verzi původně americké vánoční písně Jingle bells. V některých případech dokonce uváděli i jiné americké vánoční písně. „Rolničky, rolničky“ hodnotili respondenti jako veselé, snadno zapamatovatelné a naučitelné. Vyskytli se však i žáci, kteří uváděli klasické vánoční koledy. Ti zdůvodňovali svůj výběr nejčastěji tím, že koledy popisují, co se o Vánocích děje (př. Štědrý večer nastal). Z odpovědí žáků je dále patrno, že mizí křesťanský význam Vánoc, který je nahrazen v lepším případě významem rodinným. Pro mnoho dalších žáků jsou to však jen svátky dárků a prázdnin, jiný rozměr si neuvědomují. Když měli žáci napsat své oblíbené literární dílo, uváděli nejčastěji zfilmované pohádky (př. Tři oříšky pro Popelku, Mrazík). I tento výsledek poukazuje na to, že žáci stále méně čtou. Mnohem více ovlivňují jejich znalosti média. Mezi žáky základních škol se vyskytují ti, kteří jsou kreativní. Dokazují to vlastní pranostiky, jež měli žáci na základě slovenských či polských pranostik vytvořit, ale i pokus o výtvarné zobrazení pranostiky. Tuto schopnost kreativity je třeba v hodinách dále rozvíjet a vytvářet příležitosti pro vlastní tvorbu žáků.
67
Obecně je důležité na základní škole seznámit žáky s příklady lidové slovesnosti, jelikož v rodinách se s ní seznámí dnes už jen zřídka. Příčina je možná v méně častém kontaktu s prarodiči a staršími generacemi, které tyto pranostiky znají od svých předků.
68
POUŽITÁ LITERATURA BEČKA, J. V. Česká stylistika. Praha: Academia, 1992. 467 s. ISBN 80-200-0020-8. BEČKA, J. V. Slovník synonym a frazeologismů. Praha: Novinář, 1979. 431 s. Bez ISBN. BUKAČOVÁ, I. A KOL Od Adventu do Hromnic. Křesťanské tradice a lidové zimní obyčeje na severním Plzeňsku. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska: Nadační fond Mariánská Týnice, 2009, 78 s. ISBN 978-80-87185-07-0. Etymologický slovník jazyka staroslověnského 7. Praha: Academia, 1997. 381 - 444 s. ISBN 80-200-0530-7. ERBEN, K. J. Kytice. Praha: Rebcovo nakladatelství, 1946. 201 s. Bez ISBN. JELÍNEK,K., ŘÍMOVSKÝ, K.,SMOLÍK, Z. Lidové pranostiky, přísloví a zvyky v zemědělství. Brno: Mendelova zemědělská univerzita v Brně, 2004, 138 s. ISBN 80-7157-827-4. KROBOTOVÁ, M. Úvod do české stylistiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 126 s.. ISBN 80-244-0315-3. LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: H & H, 2002. 355 s. ISBN 80-731-9020-6. LOTKO, E. Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 112 s. ISBN 80-706-7965-4. MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého a slovenského. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 627 s. Bez ISBN. MUNZAR, J. Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa. Praha: Horizont, 1985. 238 s. Bez ISBN. PERNICA, B. Říkadla, škádlivky, lidové hry a písně: Moravské Horácko a Podhorácko I. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství – Havlíčkův Brod, 1952. 324 s. Bez ISBN. PLICKA, K. VOLF, F. Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách. 4. svazek: zima. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 429 s. Bez ISBN. PROKEŠOVÁ, M. Pranostiky a pořekadla aneb na sv. Simforosa řinčí v žitě ostrá kosa. Ostrava: Repronis, 2006. 48 s. ISBN 80-7329-135-5. REJZEK, J. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-859-2785-3. SKALKOVÁ, J. A KOL. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 209 s. Bez ISBN. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977. 471 s. Bez ISBN. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984. 465 s. Bez ISBN. Slovník spisovného jazyka českého. IV, P-Q. Praha: Academia, 1989. 716 s. Bez ISBN.
69
ŠIMANOVSKÝ, Z., TICHÁ, A. Lidové písničky a hry s nimi. Praha: Portál, 1999. 146 s. ISBN 80-717-8323-4. ŠTĚPÁN, V. Slovenské lidové písně. Praha: Hudební matice, 1927. 28 s. Bez ISBN. URBAN, Z. Svatý Petr seno seče, svatá Anna buchty peče aneb Česká pranostika. Třebíč: Arca JiMfa, 1997. 231 s. ISBN 80-85766-85-X. VAŠKŮ, Z. Velký pranostikon: 3000 pranostik. Praha: Academia, 1998. 375 s. ISBN 80-200-0650-8. VAVŘINOVÁ, V. Průvodce svátečním časem. Praha: Albra, 2010. 80 s. ISBN 978-80-7361-074-6. VRÁNA, K. A KOL V jednom společenství: životní příběhy světců. Praha: Vyšehrad, 2009. 550 s. ISBN 978-80-7021-990-4. ZEMANOVÁ, M. Na Hromnice o hodinu více. České pranostiky a přísloví. Brno: Computer Press, 2009, 111 s. ISBN 978-80-251-2576-2.
INTERNETOVÉ ZDROJE URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Bystřice_pod_Hostýnem > [cit. 2011-01-20]. URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Den_svatého_Valentýna> [cit. 2011-03-19]. URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Kalendářní_měsíc > [cit. 2011-03-16]. URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Zima > [cit. 2010-12-29]. URL: < http://irelax.sk/index.php?go=kalendar-pranostiky&time=1289343600> [cit. 2010-11-12]. URL: < http://jesienny-pan.w.interia.pl/przyslowia/przyslowia.htm> [cit. 2011-03-17]. URL: < http://najmama.aktuality.sk/clanok/223865/pranostiky- > [cit. 2011-03-18]. URL: < http://pl.wiktionary.org/wiki/Aneks:Przysłowia_polskie_-_czas> [cit. 2011-03-18]. URL: < http://pranostiky.host.sk/pranostiky.htm > [cit. 2011-03-17]. URL: < http://pranostiky.naschat.sk/abeceda/k.php> [cit. 2011-03-18]. URL:
[cit. 2011-03-18]. URL: < http://wrzesnia.w.interia.pl/przyslowia/1.htm> [cit. 2011-03-18]. URL: < http://www.agape.com.pl/custom_publishing/art262.php> [cit. 2011-03-18]. URL: < http://www.global.php5.sk/pranostiky-vyroky/?stranka=45> [cit. 2011-03-18] URL: < http://www.kalendarzswiat.pl/przyslowia_luty> [cit. 2011-03-18] URL: < http://www.portel.pl/artykul.php3?i=40307> [cit. 2011-03-18]. URL: < http://www.priestor.estranky.sk/clanky/priroda-okolo-nas/november-vzahrade> [cit. 2011-03-18]. URL: < http://www.rceni.cz/pranostiky> [cit. 2011-03-18]. 70
URL: < http://www.rodrynia.pl/index.php/przysowia-o-pogodzie?start=11> [cit. 2011-03-18]. URL: < http://www.zsmasa.cz/index.php?menu=oskole&action=oskole> [cit. 2011-01-20].
71
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník Příloha č. 2 – 16: Výtvarné znázornění pranostiky Příloha č. 17: Hra na lišku Příloha č. 18: Koleda z Podkrkonoší Příloha č. 19: Na „Podli okýnka“ Příloha č. 20: Štědrý den Příloha č. 21: Vánoční hodina
Příloha č. 1: Dotazník Jmenuji se Hana Přivřelová. Jsem studentkou 3. ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Chci Vás poprosit o vyplnění dotazníku, který bude sloužit jako podklad pro mou bakalářskou práci s názvem Lidové prožívání zimy v jazyce českém, polském a slovenském. Dotazník je anonymní. Zkoumá znalost lidových textů, které popisují zimní období, a porozumění pranostikám v jazyce českém, polském a slovenském. Zakroužkujte nebo vyplňte všechny položky dotazníku. Děkuji za spolupráci. Pohlaví: muž/ žena 1 Rozumíte slovenskému jazyku? a) nerozumím b) trochu rozumím c) téměř vždy rozumím, užívám i některá slovenská slova d) rozumím i mluvím dobře slovensky
věk: 2 Rozumíte polskému jazyku? a) nerozumím b) trochu rozumím c) téměř vždy rozumím, užívám i některá polská slova d) rozumím i mluvím dobře polsky
3 Doplňte známé české pranostiky: Na Tři krále Na Hromnice Svatá Lucie 4 Velké množství pranostik se váže ke svátkům světců katolické církve. Doplňte data, kdy se tyto svátky slaví. svatá Barbora svatý Fabián a Šebestián svatá Lucie svatý Martin
svatý Mikuláš svatý Štěpán svatá Kateřina svátek sv. Mláďátek
5 Vysvětlete, co znamená následující pranostika: Na Nový rok o slepičí krok.
Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna.
Svatá Kateřina pověsila dudy do komína.
Radšej vidí bača na Hromnice vlka v košiari ako sedliaka v košeli.
W święto Trzech Króli człek się w kożuch tuli.
6 Zakroužkujte pranostiku, která je významově nejbližší české: „Jaký listopad – takový březen.“ a) b) c) d)
Aký je november, taký bude nasledujúci máj. Snehy novembrové, decembrové, januárové zostanú. Jaka pogoda w listopadzie służy, taka na marzec się wróży. Jak listopad ciepły - marzec mrozem przewlekły.
7 Zakroužkuje autora a dílo, ze kterého následující úryvek pochází: Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku! Cože komu dobrého neseš na památku? Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce; kohoutovi česneku, hrachu jeho družce. Ovocnému stromoví od večeře kosti a zlatoušky na stěnu tomu, kdo se postí. a) Božena Němcová - Babička b) Karel Jaromír Erben – Kytice c) František Sušil - Moravské národní písně s nápěvy.
8 Napište název vaší nejoblíbenější vánoční koledy a pokuste se zdůvodnit, proč se vám líbí.
9 Jaké české, polské nebo slovenské literární dílo se vám vybaví, když se řekne zima?
10 Vymyslete české varianty pro tyto pranostiky tak, aby význam byl zachován a nově vzniklé pranostiky se (pokud možno) rýmovaly. př.: Sneh Ondrejový žitu nehoví. - Sníh na svatého Ondřeje veškerému žitu nepřeje. Gdy Andrzej z wichrami, złe czasy przed nami. Na svatu Katarinu aj posledne sťahovave vtačiky opušťaju domovinu. –
Jen pro školou povinné BONUS: Pokuste se nakreslit následující pranostiku: Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva. (nebo: Święta Agnieszka wypuszcza skowronka z mieszka.)
Příloha č. 2: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 3: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 4: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 5: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 6: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 7: Výtvarné z znázornění pranostiky
Příloha č. 8: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 9: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 10: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 11: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 12: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 13: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 14: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 15: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 16: Výtvarné znázornění pranostiky
Příloha č. 17: Hra na lišku201 Děti udělají kolo a drží se pevně za ruce. Uprostřed stojí liška. Z kola volají jeden po druhém na lišku: „Liško, liško, umej se!“ „Liško, liško, utři se!“ „Liško, liško, obuj se!“ „Liško, liško, ustroj se!“ „Liško, liško, modli se!“ Liška dělá všechno, co říkají. Naposledy volají: „Liško, liško, trhej zámky!“ Tu lišku hledí někde rozrazit kruh, aby utekla. Podaří-li se jí to, utíká a ostatní za ní. Kdo ji chytí, je liškou. Příloha č. 18: Koleda z Podkrkonoší Podejte mi tu koledu voknem ven, kerá leze po lopatě z pece ven; já ji vostře popadnu, jako dyž ji ukradnu, je amen. Příloha č. 19: Na „Podli okýnka“202 Této hře aj říkáme „Na pani Růžičkovou“. Je nás moc v řádku. Na jednom konci je pani Růžičková, z druhýho konca se jich začne davač ptat: „Kde bývá pani Růžičková?“ Každá řekne: „Vedle.“ Enom ta předposlední musí říct: „Podli okýnka.“ Potom se ptá pani Růžičkovej: „Kde se bývá pani Růžičková?“ „Já su to.“ „Poslali nás sem pán a pani, abyste nám dali nějakýho syna na ženění.“ „Vemte si jednoho.“
201 202
Plicka, Volf, 1960, s. 330. Plicka, Volf, 1960. s. 274.
Davač ho vede a říká: „Vedu, vedu andělíčka do zlatýho kostelíčka, andělíčku, poklekni!“ Ten klekne a davač se ptá: „Kady šels?“ „Huličků.“ „Kehos potkal?“ „Pána Boha.“ „Co nesl?“ „Košíček.“ „Co v něm?“ „Rohlíček.“ „Dal ti?“ „Dal.“ „Jaks řekl?“ „Pámbu zaplať.“ „A on tobě?“ „Pámbu požehnej míšeček koženej.“ „Třikrát se zatoč a nesměj se!“ Včil se všeci smějú, obskakujú okolo něho, a on se točí a zasmít se nesmí. Dyby se zasmíl, byl by čertem. Potom ho chytne davač za bradu a otvírá mu hubu. Otevře-li ju a esli ukáže zuby, je čertem a musí it na tú stranu k čertu. A tak davač chodí, až jich všeckých vybere, a potom se rozdělijú. Pani Růžičková je při andělech a davač při čertech a přetahujú se. Potom se skovajú za roh a davač ide k pani Růžičkovej: „Poslali nás pán a pani, abyste došli temu synovi na svatbu.“ „Máte moc psů?“ „Majú zavázané tlamy.“ „Kdo jim jich zavázal?“ „Já.“ „Dyž tebe neroztrhali, ani mne neroztrhajů.“ A ide s ním. Davač dá všeckým psom dřevka do huby místo škramuší. Aji dá každýmu psí meno, třeba Strakoš, Cigoš, Bombica, Flok, Sultán, Bundáš, to sú tí menší psi. Nejstarším dvom klukom dá meno velikýho psiska, Turek nebo Tygr. Potom řekne pani Růžičkovej: „Pojďte už na svadbu, už je všecko přichystaný.“ A včil ju vede a vykládá jí, kde ju posadí, co tam bude jest a pit, a najednú zavolá na tech velikých psů. Ti vyskočiujú, začnú ju trhat a kúsat, ti menší za něma enom blafkajú a už je po hře. (Ze Slovácka)
Příloha č. 20: Štědrý den Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará podřimuje, děvčata předou měkký len.
Ovocnému stromoví od večeře kosti a zlatoušky na stěnu tomu, kdo se postí.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku! Ejhle, adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den! Milo-tě děvčeti přísti, milo za smutných zimních večerů; neb nebude darmo její dílo; tu pevnou chová důvěru.
Hoj, já mladá dívčina, srdce nezadané: mně na mysli jiného, jiného cos tane. Pod lesem, ach, pod lesem, na tom panském stavě, stojí dvě vrby stařeny, sníh na šedé hlavě.
I přijde mládenec za pilnou pannou řekne: Pojď za mne, dívko má! Budiž ty mi ženkou milovanou, věrným ti mužem budu já!
Jedna vrba hrbatá tajně dolů kývá, kde se modré jezero pod ledem ukrývá.
Já tobě mužem, ty mně ženkou, dej ruku, děvče rozmilé! – A dívka, co předla přízi tenkou, svatební šije košile.
Tu prý dívce v půlnoci, při luně pochodni, souzený se zjeví hoch ve hladině vodní.
Toč se a vrč, můj kolovrátku! Však jest adventu již nakrátku a přede dveřmi Štědrý den!“
Hoj, mne půlnoc neleká ani liché Vědy: půjdu, vezmu sekeru, prosekám ty ledy.
Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku! Cože komu dobrého neseš na památku?
I nahlédnu v jezero hluboko – hluboko, milému se podívám pevně okem v oko.
Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce; kohoutovi česneku, hrachu jeho družce. (balada Štědrý den)203
203
ERBEN, K. J. Kytice. Praha: Rebcovo nakladatelství, 1946. s. 91-95.
Příloha č. 21: Vánoční hodina V prosinci 2010 proběhly na Základní škole T. G. Masaryka v Bystřici pod Hostýnem v 6. -9. třídách vánoční hodiny. V rámci těchto hodin byl žákům poskytnut prostor pro vyplnění dotazníků. Poté byl dotazník s žáky rozebrán. Pokusili jsme se uvést ke každé položce dotazníku správnou odpověď nebo příklad. Na základě znalostí načerpaných při práci na teoretické části jsme se snažili obohatit žáky o zajímavosti z historie i lidové slovesnosti v souvislosti s Vánocemi. Ke konci hodiny proběhla formou vědomostního kvízu soutěž mezi dvěma skupinami, do kterých byla vždy třída rozdělena. Vítězné skupiny většinou zodpověděly přes 70 % kvízových otázek správně a získaly tak sladkou odměnu. Kvíz: 1 Současně užívaný kalendář se nazývá a) Benediktýnský b) Gregoriánský c) Juliánský 2 Když šli tři králové do Betléma, vedl je úkaz na nebi. Byla to: a) luna b) venuše c) hvězda 3 Svatý Mikuláš byl údajně a) kardinál b) arcibiskup c) biskup 4 Která z možností není historickým štědrovečerní m jídlem: a) „muzika“ b) zeleninový salát c) „kuba“ 5 V domácnostech je zvykem strojit vánoční stromeček a) od 16. století b) od 17. století c) od 18. století 6 Co jsou to „roráty“? a) adventní mše b) vánoční slavnosti c) divadelní představení hrané před Vánocemi 7
Slovo advent pochází a) z italského addetto, což znamená přidělený b) z latinského adventus= příchod c) ze španělského advenir= přijít
8 S adventem je spojeno jméno světce, který připravoval cestu pro příchod Spasitele. Byl to a) svatý Petr b) svatý Antonín c) svatý Jan Křtitel 9 Adventní liturgickou barvou je a) fialová b) zelená c) červená 10 Co se mělo podle pověry stát člověku, který na Štědrý den přešel přes pole? a) měl se do roka oženit b) měl se mu narodit syn c) měl zemřít 11 Svatý Štěpán, jehož památku si připomínáme 26. prosince, položil pro víru život. Jak zemřel? a) byl ukřižován b) byl ukamenován c) byl sťat 12 Od zimního slunovratu se prodlužuje den. Na který den zimní slunovrat obvykle připadá? a) na 1. ledna b) na 24. prosince c) na 21. prosince 13 Jaké barvy by měly mít svíce na adventním věnci? a) všechny zlaté b) tři fialové a jedna bílá c) tři fialové a jedna růžová 14 V liturgickém roce po Vánocích následuje a) doba postní b) 1. mezidobí (masopust) c) Velikonoce 15 Který z uvedených symbolů není vánoční: a) jablko b) strom c) jmelí
ANOTACE Jméno a příjmení:
Hana Přivřelová
Katedra:
Katedra českého jazyka a literatury
Vedoucí práce:
doc. PhDr. Milena Krobotová, CSc.
Rok obhajoby:
2011
Název práce:
Lidové pojetí zimy v jazyce českém, polském a slovenském
Název v angličtině:
Folk conception of winter in Czech, Polish and Slovak language
Anotace práce:
Bakalářská práce srovnává lidovou slovesnost vztahující se k období zimy v Česku, v Polsku a na Slovensku. Práce zobrazuje lidovou slovesnost v kontextu liturgického roku, svátků, zvyků a tradic. Cílem bakalářské práce je zjistit znalostí žáků základních škol v oblasti lidové slovesnosti. Navrhuje možností uplatnění lidové slovesnosti v pedagogické praxi. Práce je doplněna 21 přílohami, které většinou obsahují ukázky prací žáků. základní škola, žák, lidová slovesnost, zima, pranostiky, český jazyk, polský jazyk, slovenský jazyk, zvyky, tradice, The Bachelor thesis compares folk literature related to winter season in the Czech Republic, Poland and Slovakia. Folk literature is displayed in the context of liturgical year, feasts, customs and traditions. The aim of this thesis is to determine pupils’ knowledge in the field of folk literature, and to offer several possibilities to use folk literature in teaching practice at lower secondary school. The Bachelor thesis is supplemented by 21 appendices with some examples of pupils’ work. lower secondary school, pupil, folk literature, winter, Czech language, Polish language, Slovak language, custom, tradition,
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
Přílohy vázané v práci:
Příloha č. 1 Dotazník Přílohy č. 2 - 16 Výtvarné znázornění pranostiky Příloha č. 17 Hra na lišku Příloha č. 18 Koleda z Podkrkonoší Příloha č. 19 Na „Podli okýnka“ Příloha č. 20 Štědrý den Příloha č. 21 Vánoční hodina
Rozsah práce:
71 stran
Jazyk práce:
čeština
