Lidová tvorba: Oficiální hesla: Naší vesnicí americký agent neprojde! Nemluv o tom, co děláš!

A Aeroflot 28.3.1969 po vítězství hokejistů ČSSR na SSSR 4:3 na mistrovství světa uspořádali lidé oslavné noční pochody, které následně vedly k protestům proti okupaci. V Praze došlo k útoku na kancelář zastoupení sovětského leteckého dopravce Aeroflotu na Václavském náměstí. Tyto události se staly záminkou sovětského stranického vedení k dokončení čistek ve vedení strany a státu. 17. dubna 1969 byl A. Dubček ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ nahrazen G. Husákem. Zda bylo zničení kanceláře Aeroflotu výsledkem spontánní akce rozjařených lidí nebo vyprovokovanou akcí StB není zcela jasné. Agent Za agenta mohl být označen každý jednotlivec, který se z nějakého důvodu nehodil centrální moci. Za agenty bylo postupně označeno i množství soudruhů zakládajících v ČSR komunistickou moc a na základě těchto označení pak byli buď na dlouhá léta uvězněni, nebo někteří dokonce popraveni. Podle potřeby mohl být člověk označen za následující typy agenta nebo někdy i více typů najednou: „agent CIA“,“ protikomunistický agent“, „buržoazní agent“, „agent sil nepřátelských socialismu“, „americký agent“ atd. Lidová tvorba: Americká CIA vyslala do Československa speciálního agenta s úkolem rozvrátit čs. hospodářství. Po měsíci od něj přijde do Washingtonu šifrovaná zpráva: "Pracuje zde mnohem výkonnější organizace pod kódovým označením KSC. Moje práce zbytečná. Žádám návrat.“ Oficiální hesla: • Naší vesnicí americký agent neprojde! • Nemluv o tom, co děláš! Agitační dvojice V počátcích socialistického zřízení chodily agitační dvojice přesvědčovat voliče, aby dali svůj hlas KSČ a Národní frontě. Později již agitační dvojice nebyly třeba, protože každý byl náležitě poučen o tom, že volit musí a volit může z nabídky jedné možnosti. Agitprop Zkratka vytvořená ze slov „agitace“ a „propaganda“. Vznikla ve dvacátých letech v SSSR a označovala činnost sloužící propagaci marxismu-leninismu, komunismu atd. pomocí různých forem – film, tisk, masové akce apod. Agitační středisko Obvykle prostory znárodněných obchůdků, které sloužily v určité oblasti jako místo pro schůze a další činnosti místních funkcionářů různých organizací Národní fronty. Agitovat 1

Pozitivní výraz pro činnost spojenou se získáváním podpory pro KSČ a její politiku. Vykonávali ji agitátoři, kteří se někdy sdružovali do agitačních dvojic. Také v socialistické armádě existovala funkce agitátora jednotky, jehož úkolem bylo získávání podpory ostatních vojáků pro daná politická rozhodnutí, politické akce, brigády atd. Lidová tvorba Komunistům více práce ať nechají agitace. Agrese Za agresi byly vydávány vojenské nebo jiné ozbrojené akce realizované kýmkoliv jiným než SSSR, případně jinými zeměmi socialistického tábora (ZST). Režimní heslo: Americký agresoři utopíme v Černým moři. ADK – Absolvent dělnických kurzů Ve snaze vytvořit co nejrychleji socialistickou inteligenci, byly již koncem čtyřicátých let vytvořeny speciální kurzy, ve kterých získávaly dělnické kádry maturitní vysvědčení během 6-8 měsíců. Tito lidé pak nahrazovali místa uvolněná studenty, kteří nebyli z kádrových důvodů na vysoké školy přijati nebo z nich byli z kádrových důvodů vyloučeni. Akce Akce bylo poměrně oblíbené označení pro různé likvidační činnosti prováděné bezpečnostními složkami v době reálného socialismu. Různé fáze likvidace církve, náboženských řádů atd. měly například označení Akce K (likvidace klášterů), Akce B (boj proti Ukrajinské povstalecké armádě), Akce P atd. Násilné vystěhovávání samostatných zemědělců bylo pak například označeno jako Akce Kulak. Jak se režim postupně vypořádával s různými skupinami obyvatel, které mu nevyhovovaly nebo s ním nesouhlasily, bylo zaváděno mnoho dalších krycích názvů pro potírání i těchto skupin. Akce Z Takto byla označována dobrovolně povinná brigádnická činnost, které se mělo zúčastnit co nejvíce občanů. Název Akce Z údajně vzniknul ze slova „zvelebování.“ Jednalo se o brigádnické hnutí, kdy například obyvatelé jedné vesnice, městečka nebo čtvrti museli dobrovolně odpracovat nějaký počet hodin na veřejně prospěšných stavbách. Často bylo účastí v Akci Z podmiňováno získání nějakých nedostatkových služeb – například zařazení dětí do školky atd. Aktivity v rámci Akcí Z měly prioritu v přídělech stavebního materiálu a čehokoliv potřebného. Díla dokončená v rámci Akcí Z byla pak z propagandistických důvodů také náležitě označena jako výsledek tohoto dobrovolného hnutí. Později se staly Akce Z součástí státního plánování a občané se museli dobrovolně povinně účastnit. Akce Z byly organizovány od roku 1959 až do listopadu 1989 a ve městech i vesnicích jsou stále vidět některé jejich výsledky. Mezi tradiční činnosti v rámci Akcí Z patřil například úklid sídlišť a veřejné zeleně, stavba kanalizace na menších městech, stavba prodejen a mateřských školek a podobně. Příklad oficiálních hesel na podporu Akce Z: • Občané, budujte nové, krásnější, socialistické Karlovy Vary. • Ať i Ty můžeš hrdě říci svému synovi, že jsi budoval Karlovy Vary.

2

Akční jednota Jednota k akci byla propagována především pro stranu a lid a byla obvykle nutná k budování socialistické vlasti. Výraz se objevoval častěji v období normalizace. Akční program strany V dnešním jazyce by se tento výraz dal vyjádřit jako „programové prohlášení“ KSČ. Akční program, reagující na společenské změny spojené se začínajícím Pražským jarem, byl prezentován v dubnu 1968. Tento akční program zahrnoval požadavky osobních svobod, odstranění kádrování na základě třídního původu a mnoho dalších liberalizačních principů. Zachovával však vedoucí úlohu KSČ. Akční výbor (Národní fronty) Akční výbory Národní fronty, zkratka AV NF, byly zvláštní orgány Národní fronty vytvořené především ze členů strany, které vznikly během Února 1948 na Gottwaldovu výzvu. Ústředním řídícím orgánem byl Ústřední akční výbor Národní fronty. I když existence akčních výborů neměla žádný legální základ, vydávaly rozhodnutí a výzvy, kterými zbavovaly zaměstnání a funkcí politické odpůrce KSČ. Aktiv Nejvyspělejší a nejčinnější část příslušníků strany. Aktiv strany tvořili politicky neuvědomělejší na všech stupních stranické hierarchie. Často takto bylo označováno také shromáždění nejaktivnějších členů strany. Aktivita Sledovaný stupeň režimní loajality jednotlivce a někdy též kolektivu. Být politicky aktivní znamenalo aktivně (samostatně) podporovat aktuální vedení strany a vlády nějakou politicky pozitivní činností (účast na brigádách, účast v manifestacích, sběr surovin, vedení pracovních kolektivů k vyšším výkonům atd.). Tato skutečnost se pak pozitivně odrážela v hodnocení a posudku hodnoceného. Naopak být hodnocený jako pasivní přinášelo problémy. V systému reálného socialismu bylo běžné, že aktivita, podobně jako i třeba plnění plánů se vykazovala především papírově. Šlo tedy hlavně o to, aby lidé měli dostatek „čárek“ za účast na režimem podporovaných akcích. Skutečnou aktivitu vykazovalo minimum členů společnosti. Aktivizovat Výraz označující proces nebo snahu o zvyšování aktivní podpory režimu. Byl používán například ve spojení „aktivizovat masy“, „aktivizovat pracující lid“, „aktivizovat členy strany“. Aktivizace mas byla trvalým úkolem médií, strany i všech organizací Národní fronty, protože bylo zřetelné, že přes často deklarovanou „aktivní podporu“ lidu a mas, byla skutečná podpora režimu malá. Aktivní V posudcích na jednotlivce se bylo třeba zhodnotit jejich aktivitu ve vztahu k režimu, jeho politice a institucím. Pokud jednotlivec cokoliv potřeboval (práce, studium, doporučení i souhlas s čímkoliv) bylo žádoucí, aby byl v posudku označen jako „aktivní“. Za aktivitu bylo považováno například – členství v různých organizacích Národní fronty včetně KSČ, účast na brigádách, účast na oslavách státních svátků, účast v závazkovém hnutí atd. Ve většině případů byli lidé v posudcích označováni jako „aktivní“, protože byli jednak hodnoceni svými kolegy, nadřízenými, sousedy atd., kteří si nechtěli kazit své vztahy s hodnocenými. Samozřejmě se však také našli tvrdší hodnotitelé, kteří se v posudcích vyjadřovali kriticky a tím mohli pak hodnoceným poměrně dost uškodit. 3

Aktivní podpora Tento výraz označoval režimem kýžený stav, kdy každý jednotlivec měl prokazovat aktivní podporu socialistickému zřízení. Viz též Aktivní, Angažovanost. Tento výraz byl používán především v médiích, když se hovořilo o masách poskytujících „aktivní podporu vedení strany a vlády“, než o aktivitě jednotlivců. Americký brouk Viz též mandelinka bramborová. Oficiální označení „americký brouk“ vycházelo z toho, že mandelinku bramborovou na naše území údajně shazovala americká letadla. Začátkem padesátých let byly na sběr mandelinky organizované brigády. Agitace proti mandelince se zúčastnil například i oblíbený autor Ferdy Mravence – Ondřej Sekora, který napsal příběh „O zlém brouku bramborouku – o mandelince americké, která chce loupit z našich talířů“. Oficiální heslo: Americký brouk – posel amerického imperialismu! Angažovanost Být „angažovaný“ bylo mírně vyšším stupněm podpory režimu než být „aktivní“. Pokud bylo v posudku nebo jiné formě hodnocení jednotlivce zmíněno, že je angažovaný, znamenalo to, že se aktivně účastní (diskutuje, organizuje, vede, atd.) činnosti různých režimních organizací a struktur a reálný socialismus veřejně podporuje. Angažovanost znamenala „vyšší stupeň“ aktivnosti. Antagonistický Za antagonistické síly byly režimem označovány ty části společnosti, u kterých se dal očekávat odpor k socialistickému zřízení. Výraz se používal také ve spojení „antagonistické třídy“, což bylo jiné označení pro „nesmiřitelný rozpor“ mezi kapitalistickou a dělnickou třídou. AntichartaRudé právo uveřejnilo 12. ledna 1977 článek pod názvem Ztroskotanci a samozvanci. 28. ledna 1977 http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ztroskotanci_a_samozvanci&action=edit&redlink=1byli pak do Národního divadla pozváni umělci a další osobnosti. Na shromáždění přečetla herečka Jiřina Švorcová provolání „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru,“ které vyjadřovalo loajalitu režimu. Podobné shromáždění bylo uspořádáno 4. února 1977 v Divadle hudby, kde prohlášení přečetl zpěvák Karel Gott. Cílem bylo „legitimizoval“ pronásledování signatářů Charty 77, tyto signatáře izolovat od většinové společnosti a odradit potenciální další signatáře od podpisu prohlášení Charty 77. Antiimportní komise Ve snaze snížit celkový dovoz z kapitalistických států, kde bylo nutné platit ve volně směnitelných měnách, byly v jednotlivých podnicích ustanoveny antiimportní komise, které každou potřebu zakoupit cokoliv v zahraničí měly prozkoumávat, hledat alternativní možnosti nákupu náhrady v rámci republiky nebo alespoň v rámci RVHP. Jednalo se tedy o ultraochranářský mechanismus omezování importu.

4

V praxi se často odsouhlasily nákupy věcí, které si přáli různí členové vedení podniku nebo stranické organizace a naopak nákupy některých potřebných strojů a zařízení z dovozu či jiného zboží potřebného pro chod podniku byly omezovány a byly hledány méně kvalitní nebo nevyhovující alternativy. To, současně s dalšími ekonomickými problémy reálného socialismu vedlo celkově ke snižování kvality výroby v ČSSR. Antikomunista Označení osoby s protirežimním smýšlením. Bylo to velmi vážné nařčení, které pokud se objevilo někde oficiálně (například v posudku) obvykle mělo zásadní dopady na život hodnocené osoby i jeho příbuzných. Přestože si lidé dělali z režimu a celé marx-leninské ideologie často legraci a vyprávěli vtipy, prakticky nikdo by se býval sám neoznačil za antikomunistu. Lidová tvorba: Rozdíl mezi komunistou a antikomunistou je ten, že komunista díla Marxe a Lenina četl, antikomunista těmto dílům porozuměl. Antikomunistické síly Označení jakési části společnosti vyjadřující nesouhlas s politikou KSČ nebo snažící se o „změnu socialistického zřízení v ČSSR.“ . Tento výraz se častěji objevoval často během normalizace při hodnocení situace v roce 1968. Přestože bylo Pražské jaro především výsledkem frakčních bojů v KSČ, byly z jeho vzniku obviňovány jakési temné „antikomunistické síly“. Antisocialistický Výraz používaný ve spojení „antisocialistické síly“, „antisocialistické postoje“, „antisocialistické živly“. Používal se v médiích v případech kritiky jednotlivců nebo skupin s názory odlišnými od aktuální politiky prosazované v té době vedením strany a vlády. Byl často užíván v období normalizace a konsolidace, kdy bylo třeba dokazovat, že invaze armád Varšavské smlouvy (bratrská pomoc) byla nezbytná k zachování socialismu vzhledem k aktivitě antisocialistických, antikomunistických a kontrarevolučních sil. Rozlišení výrazů antisocialistický a antikomunistický nebylo zcela jednoznačné. Antikomunistický postoj byl zřejmě závažnější, protože znamenal odpor k celé marxisticko-leninské teorii. Antisovětské živly Výraz používaný po roce 1968 označující část společnosti, která vyjadřovala nesouhlas s okupací ze strany SSSR a přílišným vlivem SSSR na politickou situaci a život v ČSSR. Alternativně se objevoval také výraz „antisovětské síly“, který měl podobný obsah. V srpnu 1968 byl veřejně antisovětský prakticky celý národ včetně většiny představitelů tehdejší strany a vlády. S postupem času se však oficiální názory měnily a tak ti, kteří dosud dávali veřejně najevo nesouhlas s bratrskou pomocí, byli postupně označováni za antisovětské živly. Aurora Vojenský křižník, který sloužil jako symbol bolševické revoluce – VŘSR. Lenin dal 7. listopadu 1917 příkaz k vystřelení salvy slepých nábojů z Aurory jako signál k útoku na Zimní (carský) palác 5

v Petrohradě. Tento útok a související demonstrace pak přerostly v převzetí moci stranou bolševiků v čele s Leninem. Lidová tvorba: Jaké byly tři největší námořní katastrofy? Potopení Titanicu, požár na Queen Mary a nepotopení Aurory. Soudruh Lenin říká ostatním soudruhům:“ Soudruzi, revoluci musíme odložit, soudruh Džerdžinský jel na ryby.“ Jeden soudruh se Lenina zeptá: „A bez něho by to nešlo?“ „Bez Džerdžinského ano, ale ne bez Aurory.“ Autocenzura Novináři, spisovatelé a jiní tvůrci již napřed počítali s tím, že jejich tvorba bude cenzurována a tak často tvořili tak, aby výsledky jejich činnosti prošly oficielním schvalovacím procesem. Avantgarda Kulturní a umělecké hnutí dvacátých let dvacátého století. Hlavní znaky avantgardy bylo odmítání sociální nespravedlnosti a z toho plynoucí příklon k extrémistickým politickým hnutím jako komunismus, anarchismus a po určitou dobu i fašismus.

6

B Babice V červenci 1951 došlo k vraždě tří funkcionářů MNV v Babicích na Třebíčsku. Podle StB byla provedena protistátní skupinou organizovanou ze zahraničí. Zatčeny byly desítky osob, které byly odsouzeny k vysokým trestům, včetně trestů smrti a to i pro tři katolické kněží. Dnešní historický názor je, že celá akce od začátku do konce byla zinscenovaná Státní bezpečností a vlastní vraždu funkcionářů provedl agent StB – provokatér Malý. BBC Jedna ze zahraničních rozhlasových stanic, které byly zdrojem nezávislých informací vysílaných v češtině. Viz též Svobodná Evropa, Hlas Ameriky. Viz též Rušička. Většina informací o dění ve světě a často i o dění v ČSR/ČSSR přicházela prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic a dále se šířila šuškandou a šeptandou. Československo na tom bylo z toho ohledu vzhledem ke své geografické poloze docela dobře, protože bylo možné zachytit jak vysílání různých stanic v němčině, francouzštině nebo angličtině, tak také speciální vysílání v češtině/slovenštině. Velká část obyvatel v příhraničních oblastech měla dokonce možnost sledovat západní televizní kanály. Režim se tomu snažil bránit například tím, že vysílání a tím i všechny televizní přijímače v ČSSR prodávané, využívaly jinou vysílací normu, než na jaké se dalo přijímat západní televizní vysílání. Chytří čeští lidé si s tím však uměli také poradit. Bdělost a ostražitost Režimem propagovaný stav mysli jednotlivce či mas, při kterém jsou jimi ostatní stále prověřováni z pohledu ideologické čistoty svých myšlenek a chování. Bdělí a ostražití měli být všichni občané a to jak proti nepřátelům socialismu, tak také proti všem agentům imperialismu a dalším, režimu nepříznivým, kategoriím osob a organizací. V realitě se bdělost a ostražitost projevovala jako udavačství nebo špiclování provozované z různých důvodů některými jednotlivci. Berlínská krize Berlínská krize vznikla jako následek výstavby Berlínské zdi v noci z 12. na 13. srpna 1961. Spojenci si nebyli jisti, jaké přesně jsou záměry NDR a SSSR. Američané do Západního Berlína vyslali vojenské posily, aby byly schopné čelit případné snaze SSSR a NDR obsadit i Západní Berlín. Několik dní proto byla vojenskopolitická situace velmi napjatá a tak jako i jindy v případech, kdy bylo nebezpečí přímé konfrontace mezi SSSR a USA, svět se obával třetí světové války. Berlínská zeď Přestože ještě v červenci 1961 tehdejší šéf východoněmeckého režimu Walter Ulbricht mluvil o tom, že NDR plánuje lepší využití svých stavebních kapacit než stavbu „nesmyslné zdi“, v noci ze soboty na neděli 12/13. Srpna 1961 začaly jednotky tajné policie a armády NDR natahovat ostnaté dráty mezi sovětskou a spojeneckými zónami obsazeného Berlína. Jako důvod byla uváděna nutnost „zabránit vykupování“ východoberlínských obchodů západoberlínskými občany. Pravda je, že východoněmecké vládě mnoho alternativ nezbývalo, protože každým rokem ztrácela NDR desetitisíce občanů, kteří využívali ještě přežívající možnosti dostat se do Západního Německa přes Západní Berlín. Berlínská zeď byla pak stále zdokonalována, aby nebylo možné se přes ni z Východního Berlína dostat. Při 7

pokusech o její překonání bylo podle dostupných zdrojů zabito za dobu jejího trvání 238 lidí. Stavba Berlínské zdi vyvolala také Berlínskou krizi. Berlínské povstání Jednalo se po nepokojích v Československu spojených s měnovou reformou o další vzdor samotných dělníků proti komunistické vládě v zemích socialistického tábora. Došlo k němu 17. června 1953, zúčastnilo se jej kolem 150 000 pracujících, z nichž 17-19 „lidová policie“ a další ozbrojené režimní složky zastřelily. Povstání bylo vyvoláno zvýšením pracovních norem a celkovým zhoršováním pracovních podmínek dělníků v NDR. Potlačení povstání se účastnily i tanky Rudé armády. Citát – Bertold Brecht (levicový spisovatel) Vyměňte ten lid! – jako reakce na potlačení lidového berlínského povstání lidovou vládou Bezpečnost (složka represivního systému) Socialistická bezpečnostní organizace měla dvě základní profesionální složky Veřejná bezpečnost (VB) a Státní bezpečnost (StB) spravované Ministerstvem vnitra. VB byla uniformovaná složka a věnovala se běžným policejním činnostem a ochraně zájmů režimu ve vztahu k veřejnosti. StB byla neuniformovaná a zajišťovala zájmy režimu způsoby, které byly často neetické, neústavní či nezákonné. StB odposlouchávala, provokovala, vydírala, vytvářela si sítě agentů, špiclů, provokatérů a dalších kategorií spolupracovníků, kteří pak donášeli informace na své kolegy, přátele, rodinné příslušníky atd. V případě potřeby byly k ochraně zájmů režimu povolávány i armádní jednotky (např. v srpnu 1969). Být příslušníkem VB nebo profesionálním vojákem mělo mezi lidmi velmi nízkou prestiž. Zejména na profesi příslušníků VB kolovalo hodně vtipů. O tom, že je někdo u StB se jen šuškalo a lidé se takového člověka prostě báli a pokud to bylo možné, tak se jej stranili. Mimo tyto profesionální složky existovaly ještě „dobrovolné“ organizace – Lidové milice a Pomocná stráž VB. K tomu pak mezi lidmi pracovali ještě různými způsoby získaní agenti StB z řad občanů. Lidová tvorba: Víte, že se budou zvyšovat platy? Ano, ale podle abecedního pořádku: Armáda, Bezpečnost, Cenzoři a Dost. Stěžuje si manželka jednoho příslušníka druhé: "Představ si, včera jsme jeli autem do divadla a jeli jsme později, spěcháme, když v tom manžel přejede křižovatku na červenou. Zastaví, štípne si kupón a jede dál. Na další křižovatce nedal přednost, div že jsme se nesrazili s jiným vozem, vystoupí, vezme si řidičák a do divadla jsem s ním musela pěšky." Druhá říká: "To není to nejhorší. Já byla s manželem nakupovat v Tuzexu. Čekáme ve frontě, až obslouží před námi západní Němce, v tom manžel přeskočí pult a požádal o azyl!" Tři muži se ve vězení baví o tom, proč je zavřeli. První říká: "Vždycky jsem chodil do práce o deset minut později, tak mě zavřeli za sabotáž." "To já jsem chodil o deset minut dřív," říká druhý, "tak jsem tu za 8

špionáž." Třetí povzdechne: "Chodil jsem vždycky včas, tak mě odsoudili za to, že mám hodinky ze Západu." Bezpracný zisk Jako bezpracný zisk byl v době reálného socialismu označován především zisk z podnikání – tzv. kapitalistický zisk, proti kterému byla principielně zaměřená celá marxisticko-leninská teorie. Paradoxně však reálný socialismus svými vlastními problémy vytvářel výborné příležitosti k možnosti získávat bezpracný zisk. Vzhledem k nedostatku mnoha druhů zboží a služeb, zahraniční měny i vzhledem k potřebě různý doporučení a „protekcí“, bylo běžné získávat i dávat úplatky a všimné, vydělávat na vekslu, rozkrádat atd. Viz též Směnný kurz, Vekslák, Bony. Citát z filmu Slunce, seno a pár facek: Jednoho dne v parku, našel jsem tam marku, ležela tam mnoho dní, byla totiž východní.... Beztřídní společnost Představa společnosti v komunistickém systému, která neměla být již rozdělena na jednotlivé třídy, protože se očekávalo, že do té doby bude celá společnost plně sjednocená a vztah každého k výrobním prostředkům a způsob získávání prostředků pro život, bude u každého stejný. Peníze měly zmizet. Otázka kritérií a způsob organizačního zajištění pro rozdělování kolik a čeho kdo potřebuje, nebyla řešena. Už socialismus, jako „nižší stádium komunismu“ však ukázal, že tam, kde byly peníze nahrazované čímsi rozhodováním, posuzováním atd., se otevíral prostor pro korupci a vytvářely se privilegované vrstvy občanů, kteří měli známé, styky nebo jiným způsobem získali exkluzivní přístup k nějakým možnostem uzavřeným ostatním občanům. Lidová tvorba: Existuje v socialismu třídní nerovnost ? Ne! Třídní členění jak jej známe z kapitalistické společnosti bylo zlikvidováno socialistickou revoluci. V socialistické společnosti existuje naprostá a všeobecná rovnoprávnost s tou výjimkou, ze někteří jsou si rovnější než druzí. Bělogvardějec Označení člověka bojujícího se zbraní v ruce proti bolševikům v občanské válce v Rusku po VŘSR. Po skončení VŘSR uteklo hodně bělogvardějců do předválečné ČSR podobně jako sem emigrovala i řada dalších ruských občanů, kteří se báli vlády komunistického režimu. Po příjezdu Rudé armády a pracovníků NKVD do Prahy v květnu 1945 jich bylo mnoho zajato a deportováno do SSSR přímo do gulagů. Přesto, že měli v té době již československé občanství, Benešova vláda se jich nijak nezastala. To byl jeden z mnoha znaků československé faktické podřízenosti SSSR již hned po válce. Bitva o zrno Akční výraz pro socialistické žně. Byl používán periodicky v červencových číslech Rudého práva například – Bitva o zrno začíná, Bitva o zrno se dobře vyvíjí, Bitvu o zrno komplikuje déšť apod. 9

Bílá kniha Dokument publikovaný a rozšiřovaný armádami Varšavské smlouvy po začátku bratrské pomoci ČSSR v srpnu 1968. V dokumentu bylo vysvětlováno jak a proč byl socialismus v ČSSR v roce 1968 smrtelně ohrožen a proč byla bratrská pomoc 21.8. 1968 tím nejlepším a jediným správným řešením. Důvěryhodnost tohoto materiálu byla nízká a celkově Bílá kniha mezi lidmi sklízela opovržení, mj. i proto, že byla distribuována ještě v době, kdy se prakticky celý národ semknul proti invazi armád Varšavské smlouvy. Bílé zlato Bílým zlatem byl nazýván cukr. Jednalo se o oslavný název, který se používal v médiích při vyzdvihování předností socialistického zemědělství. Cukr byl jedním z mála druhů zboží, které se exportovalo do kapitalistických zemí a tak se za něj získávaly volně směnitelné měny. Blaho lidu Mediálně často proklamovaný cíl veškerého snažení strany a vlády i KSČ jakožto předvoje dělnické třídy. Viz též Uspokojování hmotný a kulturních potřeb obyvatelstva. Režim měl problém vysvětlovat masám, proč za své platy dostanou dělníci v kapitalistických zemích více a kvalitního zboží než v zemích reálného socialismu. Západní kultura se proto označovala opovržlivě jako materialistická, spotřební atd. a hovořilo s o vyšších morálních hodnotách a principech socialistické společnosti. To vše pak bylo doplňováno tím, že pracujeme pro zítřky, pro budoucí generace tzn., že není třeba si lámat hlavu s dnešními problémy. Přesto se však životní úroveň v socialismu měřila v jednotkách spotřeby na hlavu. Lidová tvorba: Jaký je rozdíl mezi českým a kanadským dřevorubcem? Žádný, oba si mohou za svoji měsíční výplatu zajet na výlet do Prahy. Blahobyt Kýžený stav především materiální spotřeby v socialistické společnosti. Blahobyt bylo mediálně často využívané slovo popisující současný nebo budoucí stav uspokojení materiálních potřeb jednotlivců i lidu v socialistické společnosti. Lidová tvorba: Proč se bojí brát komunisty do pekla? Protože by tam mohli chtít budovat ráj. V SSSR se ptá zahraniční novinář stařečka: "Dědo, co budete dělat, až v Rusku nastane blahobyt?" "Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!" 10

Tři stádia blahobytu v socialistickém Československu: 1. Mít vlastní auto 2. Mít vlastní chatu 3. Mít vlastní názor. Bohužel třetí stádium vylučuje ta první dvě. Blíže k masám Jeden z principů proklamovaných čas od času vedením strany. Měl prokázat „sepětí strany a lidu“. Sám tento výraz ale naznačuje, že strana (nebo alespoň její vedení byla jiná část společnosti než masy – tedy lid). Viz též Čelem k masám. Boj V reálném socialismu se věci neřešily, ale podle médií a v souladu s oficiální propagandou bylo třeba neustále „bojovat, budovat, soutěžit, dosahovat“ atd. Boj a bojovat byla tak slova, která se v médiích často objevovala. Šlo například o boj o krmnou základnu, proti absenci, za práva pracujících, o uhlí, o bílé zlato, boj za další rozvoj výroby a blahobytu lidu, o splnění plánu atd. „Bojovalo“ se však pouze v médiích a ve schůzovních proslovech. Pracovní morálka byla celkově velmi nízká a i režim hodnotil často lépe, když se lidé věnovali schůzím, sběru papíru, brigádám atd., než své práci. „Vymlouvat se“ například na to, že má člověk hodně své práce ve svém zaměstnání, když se hledali lidé na brigádu v zemědělství, se mohlo vymstít ve špatném posudku. Viz též Bitva o zrno. Oficiální heslo: Každý pytel obilí republiku posílí. Bojuj o zrno. Bojůvky Výraz používaný v médiích při označování demonstrujících mladých lidí, kteří se sešli na Václavském náměstí 21. srpna 1969 k prvnímu výročí invaze armád Varšavské smlouvy. Viz též Neprošli. Bolševik Výraz vznikl na sjezdu ruské strany sociální demokracie v roce 1903, kde V.I. Lenin prosazoval zavedení vojenské discipliny. Jeho straničtí oponenti tuto koncepci odmítali vzhledem k tomu, že evidentně likvidovala jakékoliv vlastní myšlení, uvažování a vnitrostranickou demokracii. Před hlasováním o této otázce Lenin své oponenty urážel hrubými výpady a ti se na protest vzdálili ze schůze. V té chvíli dal Lenin hlasovat a jeho koncepce zvítězila podporou takto vzniklé většiny (bolšinstva). Ti sociální demokraté, kteří koncepci železné kázně a nekritického přijímání příkazů centra podpořili, se začali nazývat bolševiky. Později se tento název stal synonymem pro označení členů komunistické strany, která z bolševické frakce strany sociálně demokratické později vznikla. Podobně jako v SSSR pak na stejných základech (železné kázně a discipliny, podřízenosti Moskvě) vznikaly komunistické strany i v jiných zemích včetně ČSR, kde KSČ vznikla v roce 1921. Bolševický postoj Znamenal přistup k životu a problémům z pohledu marxismu-leninismu a jeho principů jako například – třídní hledisko, nadřazenost zájmu kolektivu nad zájmy jednotlivce, plánovitost atd. 11

Bony Bon, bony bylo označení pro paralelní měnu, která obíhala v socialistickém obchodním systému v ČSSR a byla platidlem přijímaným v prodejnách podniku TUZEX. Bony bylo možné získat několika způsoby – výměnou za volně směnitelné měny (americký dolar, západoněmecká marka, francouzský frank atd.), výměnou za část diet přidělených pro služební cesty do socialistických zemí (aby se služební cestovatelé do ZST necítili znevýhodněni) nebo pak nákupem za kurz 4-7 Kčs (dle momentální poptávky na trhu) za 1 bon na černém trhu. Prodejci bonů představovali kategorii tzv. veksláků, kteří obvykle nakupovali valuty (proti tehdejším zákonům) od kapitalistických cizinců – devizových cizinců, tyto valuty vyměnili za bony a tyto pak nabízeli před obchody organizace TUZEX. Výdělky z tohoto prodeje byly obvykle mezi 20-50 procenty v závislosti na dosažené nákupní ceně valut a momentálnímu kurzu bonů na černém trhu. Kurz bonů se řídil situací na vnitřním trhu, politickou situací atd. Nejvyšší ceny kolem 7.- Kčs bylo proto například dosahováno v letech 1969-70, kdy se lidé velmi obávali další měnové reformy, kdy v obchodech nebylo zboží a kdy velké množství lidí emigrujících na západ volně směnitelné valuty shánělo. Cena jednoho bonu vyjadřovala vlastně momentální násobek oficiálního a reálného kurzu západních měn, kdy kurz koruny byl tedy 5-7 krát nadhodnocen. Za 1 USD se například dostalo v bance 7.20 bonu, protože oficiální kurz 1 USD byl 7,20 Kčs. Na černém-volném trhu se však neoficielní kurz 1 USD dostal při kurzu 5.- Kčs za 1 bon na výši 36.- Kč (5x7,20). Botasky Botasky představovaly vysoce populární a moderní obuv, se kterou přišel na trh začátkem šedesátých let národní podnik Botas. V současné době jsou na trhu opět dostání ve verzi retro. Bramborová brigáda Jedna z forem pomoci socialistickému zemědělství. V průběhu měsíce října jezdilo mnoho škol na týden na bramborové brigády. Studenti dostávali určitou finanční odměnu v závislosti na množství jimi posbíraných brambor a vzhledem k tomu, že se tak vyhnuli na týden školnímu vyučování, byly tyto brigády celkem populární. Branné hry Branné hry se obvykle hrály ve škole v rámci tělocviku nebo schůzek Pionýra (pionýrské organizace). Úkolem bylo zvýšit tělesnou zdatnost a také bdělost mladých lidí a dětí a hrou je připravovat na obranu socialistické vlasti. Discipliny v rámci branných her obvykle zahrnovaly i hod granátem a některé další polovojenské aktivity. Bratr Bratry byli nazýváni občané dalších socialistických zemí, ale hlavními bratry byli občané SSSR. Největším Bratrem pak byl celý SSSR. Lidová tvorba: „Jaký je rozdíl mezi bratrem a přítelem?“ odpověď: „Přítele si člověk může vybrat“. Chceš se rozdělit „bratrsky“ nebo „půl na půl?“ (u Bratra se vědělo, že chce mnohem více než polovinu)

12

Bratrská pomoc Výraz představoval především vlastní akt okupace ČSSR v srpnu roku 1968. Dal se však použít k označení jakékoliv snahy o ovlivnění vnitřních věcí jiného socialistického státu. Viz též Internacionální pomoc. Lidová tvorba: V pětačtyřicátém jsme okupanty vyhnali na Západ a teď přišli z Východu. Američan, Angličan, Rus se dohadují, kde je lépe. Američan říká: „My máme 3 auta – jedno na nákupy a do práce, druhé na reprezentaci a k cestám do divadla a třetí k cestám do zahraničí. Angličan říká: „My máme dvě auta – jedním jezdím po Anglii druhým do zahraničí. Rus se usměje a říká: „To my máme jedno auto na celou gubernii a do zahraničí jezdíme v tancích.“ Proč se do ČSSR nedá vůbec dovolat? No protože je pořád obsazeno. Bratrská spolupráce Výraz používaný pro spolupráci socialistických zemí v různých oblastech – vojenské, hospodářské, vědecké, politické atd. V případě ČSSR, která byla z těchto zemí ve většině oblastí nejvyspělejší, představovala bratrská spolupráce obvykle způsob pro ostatní ZST, jak získat od ČSSR cosi za podmínek lepších než standardních. V médiích se často objevovaly články, hesla a fotografie propagující a oslavující „bratrskou spolupráci, příklad našich sovětských soudruhů“ atd. Bratrské armády Výraz se začal používat po bratrské pomoci ČSSR v srpnu 1968. Všechny armády, které v noci z 20. na 21. srpna „vstoupily“ do ČSSR (armády SSSR Svazu Sovětských Socialistických Republik, PLR – Polské lidové republiky, NDR – Německé demokratické republiky, MLR – Maďarské lidové republiky, BLR – Bulharské lidové republiky) byly později v období konsolidace a normalizace označovány za bratrské. Do této kategorie ale nepatřila například armáda Rumunské lidové republiky, jejíž vláda pod vedením vůdce Čaucesca do ČSSR odmítla přijít. Lidová tvorba: To, že bratrské armády zakročily v Maďarsku a později i v Československu bylo velmi dobře. Jinak by je totiž západní imperialisti zotročili a začali vykořisťovat. Sovětský svaz je ale předběhl. Bratrské země, bratrské národy Toto označení bylo mediálně a propagandisticky používáno v případech, kdy se jednalo o spřátelené a ideově přijatelné Země Socialistického Tábora. Například tímto termínem nebyla od šedesátých let označována Čínská lidová republika, přestože do té doby byla také bratrskou zemí. Stačila však roztržka mezi šéfy čínské a sovětské strany a celý čínský národ a země přestaly být bratrské. Lidová tvorba: 13

Myslíte, že to svoji existenci má jednodušší Izrael nebo ČSSR? No samozřejmě Izrael, ten se musí bránit jen nepřátelům. Brežněv, Leonid Žil 1906-1982. Byl Chruščovův chráněnec, ale to mu nezabránilo v tom, aby v roce 1964 Chruščova společně se svou klikou odstranil a posadil se na jeho místo. Uvnitř komunistického světa se začal vracet ke stalinismu, tzn. netolerantnímu režimu a je proto spojován s tzv. neostalinismem. Prosazoval teorii společné odpovědnosti armád Varšavské smlouvy za udržení systému reálného socialismu ve všech ZST zemí. Tato politika vyvrcholila v invazi armád Varšavské smlouvy do ČSSR 21. srpna 1968. Zároveň ale zahájil politiku mezinárodního uvolňování (détente), v rámci které se setkal s americkými prezidenty Nixonem a Fordem a podepsal různé odzbrojovací dokumenty, které snižovaly mezinárodní napětí. V rámci vedení strany a vlády v SSSR podporoval, na rozdíl od Chruščova, politiku stability, tzn. prakticky zastavení výměn na špičkových stranických a vládních funkcích a zachovávání systému bez jakýchkoliv reforem. Zajistil si tím loajalitu svých lidí, kteří jej nechtěli vyměnit ani, když ve druhé polovině sedmdesátých let mu již začalo ochabovat zdraví a odcházet hlava. Největší ránou pro SSSR a budoucnost jeho přežití znamenal vpád SSSR do Afganistánu v roce 1979, který celou společnost demoralizoval a ekonomicky vysával. Po smrti Brežněva zůstávalo socialistickému táboru již jen 7 let života a samému SSSR 9 let. Brežněv byl pak nahrazen Andropovem, který zemřel asi po dvou letech, a ten pak Černěnkem, který zemřel asi po roce. Stáří členů politbyra KSSS a rychlá úmrtí hlavních šéfů přinesla také hodně veselých vtipů a průpovídek. Lidová tvorba: Bača volá přes údolí na druhého baču – „Fero, Brežněv zemřel!“ „Cóóó?“ „Brežněv zemřel“ křičí ten první znovu. „Opakuj to ještě!“ křičí ten druhý zase „Sakra si hluchý?“ „Ne to nejsú, ale pekne sa to poslúchá!! Kanadský velvyslanec je na recepci v Moskvě. Dochází k přípitku, velvyslanec uchopí křišťálovou číši a obdivně říká Brežněvovi: „No, to je nádhera, odkud to máte?” „Ale, to máme tady od těch vedle, jak se jen jmenujou. Jo, Češi, nějaké Československo.” Konečně si připíjejí a jak velvyslanec při přípitku zvedne hlavu, všimne si nádherného křišťálového lustru. Je opět úplně nadšený. „A to máte odkud?” ptá se znovu. „Ale, to jsme taky dostali od těch Čechoslováků,” odpoví Brežněv. Velvyslanec se podiví: „Ti vás ale musejí mít rádi, když vám dávají takové dary.” „Jo, to je pravda,” přisvědčí Brežněv. „Musejí, musejí!” Brežněv sežere chlapíka, ten prochází jeho žaludkem a ve střevech pak potká Husáka. „Vás taky snědl soudruhu tajemníku?“ „Ne, já jsem přišel druhou stranou“.

14

Při zahajovacím ceremoniálu olympijských her v roce 1980 v Moskvě má Brežněv projev. Začíná slovy O, O, O … ale v tu chvíli k němu přiběhne jeho tajemník a šeptá mu do ucha: „To nečtěte soudruhu generální tajemníku, to jsou olympijské kruhy.“ Filmové představení je v nejlepším a najednou se film vypne, rozsvítí se světla a před plátno přiběhne ředitel biografu. „Dnes nehrajeme, soudruh Brežněv zemřel“. Babička ve čtvrté řadě si stoupne a zklamaně vykřikne: „A to nemáte jiného promítače?“ Brežněv na schůzi politbyra: „Soudruzi, roznesla se fáma, že místo mě vozí v autě figurínu. Není to samozřejmě pravda, místo figuríny vozí mě.!“ Brežněv přijde do pekla, Lucifer se ptá, jestli chce být ve Východním nebo v Západním sektoru pekla. „Samozřejmě ve Východním odpoví Brežněv.“ „No dobrá, ale na snídaně, obědy a večeře budeš chodit do západního,“ říká Lucifer. „A proč?“ „Přece nebudeme kvůli jednomu člověku roztápět celou kuchyni.“ V posledních letech se u nás mnoho lidí modlilo za Brežněva, Andropova, Černěnka atd. , dříve se ale modlili za Stalina. Není to důkaz, že jsou modlitby zbytečné? Ani ne. Nezemřel snad Stalin? Brežněv se chlubí: „Mám nového koníčka, sbírám politické vtipy o sobě.” „A kolik jich už máte?” „Zatím jen dva a půl lágru!” V letadle do Moskvy se narodila dvojčata. Jedno nad Slovenskem, druhé nad SSSR. Uvědomělá matka je pojmenovala Gustáv a Leonid. Novináři se při návštěvě ptali jak je pozná. "To je jednoduché, když Leonid začne řvát, Gustáv se hned podělá..." Jak populární byla postava Brežněva v ČSSR, ukazuje například tato sbírka „informací TASS, které dementují dezinformační zprávy šířené buržoazními médii:“ Není pravda, že soudruh Brežněv zemřel už v r. 1975, a od té doby místo něho vystupoval jeho dvojník. Pravda je, že tyto metody jsou Sovětskému svazu bytostně cizí. Kromě toho, roku 1975 dvojník soudruha Brežněva zemřel. Není pravda, že rakev s tělesnými pozůstatky soudruha Brežněva měly původně vézt na lafetě děla všemi tábory GULAGŮ, aby se s ním mohli rozloučit i občané, kteří se nemohou vzdálit z místa bydliště. Pravda je, že za prvé v Sovětském svazu žádný GULAG neexistuje a za druhé, že by taková cesta trvala několik 15

měsíců. Není pravda, že sovětští občané, kteří se přišli rozloučit se zesnulým, obdrželi kilogram chleba bez potravinových lístků za normální cenu. Pravda je, že luxusními potravinami je třeba i nadále přísně šetřit. Není pravda, že TASS uveřejnil zprávu o úmrtí soudruha Brežněva se 24hodinovým zpožděním. Pravda je, že Leonid Brežněv zemřel o den dříve, než to strana a vláda očekávaly. Není pravda, že představitelé bratrských stran se pohřbu soudruha Brežněva nezúčastnili z obavy, aby je nepostihl osud Klementa Gottwalda, který se na Stalinově pohřbu nachladil a o pár dní později sám zemřel. Pravda je, že představitelé bratrských stran se sice báli, ale přijet museli.

Není pravda, že mercedes soudruha Brežněva vydražili na tajné dražbě mezi členy prezídia. Pravda je, že tento mercedes už šest let stojí na stálé výstavě 'Úspěchy Sovětského svazu' ve strojírenském pavilónu v expozici továrny na automobily 'Čajka'. Není pravda, že k úmrtí soudruha Brežněva došlo zastavením činnosti srdce. Pravda je, že - jak ukázala pitva - soudruh Brežněv srdce neměl. Není pravda, že při loučení se sovětských pracujících se zesnulým soudruhem Brežněvem nebožtíkovi ukradli náramkové hodinky. Pravda je, že soudruhu Brežněvovi náramkové hodinky zmizet nemohly, protože byly přibité. Není pravda, že pracující tábora míru přijali zprávu o smrti soudruha Brežněva lhostejně, nebo dokonce s radostí. Pravda je, že mnozí měli v očích slzy, zvláště při demonstracích slavnostně ukončovaných slzným plynem. Není pravda, že soudruh Brežněv nezanechal politický testament. Pravda je, že testament zanechal, jenomže soudruzi z předsednictva ÚV KSSS se zatím nemohou dohodnout na jeho definitivním znění.

16

Není pravda, že náhlou smrt soudruha Brežněva zavinily Spojené státy. Pravda je, že americké embargo se na náhradní součástky pro soudruha Brežněva nevztahovalo. Brigáda Výraz označující dobrovolně povinné, obvykle bezplatné pracovní činnosti s většinou velmi nízkými praktickými výsledky. Na brigády se chodilo jak ve volném, tak v pracovním či studijním čase. Ve volném čase se chodilo na brigády obvykle v bydlišti (viz například Akce Z). V pracovním čase se pak jezdilo na brigády na výpomoc do zemědělství či nějaké manuální výroby. Ve studijním čase se pak obvykle jezdilo na sezónní práce v zemědělství - zejména chmelové a bramborové brigády. Tyto brigády pak trvaly jeden až dva týdny a byly mezi studenty často oblíbené. Studenti za ně byli také relativně rozumně placeni. Známé byly také například žňové, zemědělské, lesní, uhelné brigády Brigáda socialistické práce (BSP) Název hnutí organizovaného obvykle v podnicích, jehož propagovaným cílem bylo zvýšit kvalitu práce, výkonnost, pracovní prostředí, odpracovat brigádnické hodiny, odevzdat určité množství sběru (starý papír, železo atd.), snížit náklady na něco podřadného (toaletní papír apod.) Označení pracovišť, obchodů, kanceláří atd. jako „Kolektiv BSP“ nebo prostě „Brigáda socialistické práce“ bylo hodně. Jednalo se však o formalitu, která měla na skutečné pracovní výsledky a kvalitu práce takových kolektivů malý nebo nulový vliv. Brigádnické hodiny Čas věnovaný brigádám. Byl sledován, vyhodnocován a byl jedním z podkladů pro hodnocení politické aktivity nebo alespoň loajality jednotlivců nebo celých pracovních či školních kolektivů režimu reálného socialismu. Brzko Výraz, který použil v některém ze svých proslovů soudruh prezident Novotný k označení blízké budoucnosti, ve které podle jeho slibu mělo být v hojném množství k dostání maso. Mezi lidmi se pak začalo říkat: „jdeme nakoupit do Brzka, tam mají všechno“. Později se podobné rčení objevilo, když soudruh generální tajemník ÚV KSČ a prezident republiky soudruh Husák v jednom ze svých projevů řekl, že se „v zásobování objevují čas od času nedostatky, ale v globálu je všechno“. Lidé tedy začali chodit nakupovat také do „Globálu“. Lidová tvorba Dotaz na Rádio Jerevan: „Jaký je rozdíl mezi americkou a sovětskou pohádkou?“ Odpověď: „Americká pohádka začíná: „Bylo jednou … a sovětská: Jednou bude …“ BSP Viz Brigáda socialistické práce. Budoucí generace Těžko uchopitelný subjekt, jehož blahobyt měl být cílem snažení současné generace budující socialistickou společnost. 17

Používaná mediální vazba vypadala například takto: „Budováním vyspělé socialistické vlasti pro blahobyt a dobro budoucích generací“. Budoucnost Období, ve kterém mělo být vše krásné, vyřešené, radostné a skvělé. Viz též Brzko. Základní propagovanou myšlenkou celého socialistického systému bylo právě to, že v budoucnu bude vše výborné a že svou skvělou socialistickou vlast budují pro své děti a budoucí generace obecně. Lidová tvorba: Moskvan kupuje auto. Konečně na něj dojde řada. Když podepisuje kupní smlouvu, ptá se, kdy si může auto vyzvednout. Prodavač nakoukne do papírů a povídá: "Auto tu budete mít za 11 let 3 měsíce a 17 dní a 23 hodiny, to znamená devátého září v deset hodin dopoledne... roku 1997. Chlápek se okamžitě rozčílil, ale prodavač mu povídá: "Pane, uvědomte si, že čekat v Moskvě na takové auto jen něco přes jedenáct let, není zas tak moc!" Ale zákazník odpovídá: "Ten rok 1997 je v pořádku, ale to deváté září 1997 dopoledne! Na tu dobu mám už objednaného instalatéra!" Budoucnost národa Budoucnost národa byla dle různých prohlášení to nejdůležitější na srdcích vládních a stranických představitelů ČSSR i představitelů všech bratrských komunistických stran a vlád. Bylo logicky snazší slibovat a budovat cosi pro budoucnost, protože to lze činit bez skutečné zodpovědnosti a viditelných momentálních výsledků. Budovat Tento výraz se používal především ve spojeních „budovat socialismus“ „budovat lepší zítřky“ „budovat novou společnost“ atd. Myšlena tím byla podpora změnám souvisejícím se zavedením reálného socialismu. Některá spojení také spojovala budování či výstavbu socialismu s všeobecnou touhou po míru. Lidová tvorba: Otázka: pracovat.“

„Proč mám budovat socialismus?“ Odpověď: „Je to snadnější než

„Kdy skončí budování socialismu?“ „ Až budou mít všichni všeho dost.“ Existují nějaké státy, kde nelze budovat socialismus? Ano, například Andorra nebo Lucembursko, jsou totiž příliš malé na tak velký bordel.

18

Kdy bude u nás vybudován komunismus? - Až bude všechno rozkradený a budeme si to půjčovat! Oficiální heslo: Buduj socialistickou vlast, posílíš mír. Budovatel Existovali „budovatelé míru“, „budovatelé komunismu“, „budovatelé světlých zítřků“ atd. Tento výraz byl mediálně velmi používaný a populární. Obecně se mělo jednat asi o člověka, který pracoval na něčem ne zcela jasném, ale pro rozvoj naší socialistické vlasti, socialismu nebo světového míru velmi důležitém. Budovatelská hesla Budovatelská hesla se objevovala na plakátech, transparentech, tribunách, na oficiálních budovách, podnicích, školách, stranických budovách, veřejných prostranstvích atd. Největší žeň hesel bylo pak vždy možné spatřit i slyšet na prvomájových oslavách. Hesla byla jednak obecně nadčasová a jednak se věnovala specifickým úkolům a problémům. Hlavními tématy byla práce, mír, produktivita, přátelství mezi národy, přátelství se SSSR, socialistická společnost, plnění plánů a pětiletek, odpor ke kapitalismu atd. Příklady budovatelských hesel z doby reálného socialismu v ČSR/ČSSR: Je čas soudruzi skoncovat s alkoholem! Republiku si rozvracet nedáme! Úkoly splníme! Republice více práce to je naše agitace. Vysokou kvalitou práce každého pracovníka k efektivní práci celého kolektivu. • Poručíme větru dešti! • Soudruzi a soudružky, tužme se! • Česká ženo - voláme Tě. • • • • •

Budovatelská práce Obecně tento výraz označoval práci přispívající budování reálného socialismu. Média tento výraz používala pro označení práce v socialistickém průmyslu, dolech, socialistickém zemědělství a zejména pokud byly plněny závazky, plán nebo úkoly různých sjezdů strany či jiných organizací Národní fronty. Budovatelské nadšení Tušený radostný ševel a optimistická netrpělivost v hlavách budovatelů. Výraz používaný často v médiích. Budovatelské písně 19

Budovatelské písně měly dodávat radostného ducha a energii masám při budování socialistické společnosti. Hrály se při brigádách, prvomájových oslavách, o režimních svátcích atd. i běžně v rámci rozhlasového vysílání jak v běžném rozhlasovém vysílání, tak v rozhlase po drátě. Často byly hrány také v místním rozhlase. Texty se věnovaly především budovatelským tématům a byly také často ve jménu „budoucnosti“ nebo něčeho jiného často oslavovaly i agresivní a násilné chování ve jménu nového řádu. Příklady názvů budovatelských písní:

Brigádnický pochod, Budujeme, Hymna demokratické mládeže, Komsomolská, Kupředu, zpátky ni krok, Májová, Moskva, My, Nadešel čas, Na stráži míru, Píseň brigády, Píseň brigád mládeže, Píseň práce, Pochod Klementa Gottwalda, Pochod rudých námořníků, Proletářský pochod, Radost zemědělce, Rozkvetlý den, Rudý traktorista, Rudá armáda, Se zpěvem a smíchem, Sláva Stalinu, Slunečný den, Svatá válka, Traktoristka, Údernická, Váhavý sedlák, Věřte nám, Vpřed směle soudruzi spějme, Vzhůru pionýři, Za hvězdou jitřní, Za mír, Zítra. Budovatelský pochod Optimisticky laděná melodie s textem nalévajícím radost do práce, obraně vlasti a podobně. Budovatelské pochody se hrály běžně v rádiu, během režimních svátků (1. Máj atd.), při brigádách atd. Jednou z nejznámějších skladeb tohoto typu byla píseň „Kupředu levá“, která pak byla lidmi také různě parodována. Známou parodií byla například slova „Kupředu levá, dejte nám chleba, my máme hlad“. Základní melodie písně Kupředu levá byla také po mnoho let znělkou rozhlasové stanice Praha Československého rozhlasu. Budování socialismu Budování socialismu byl nepřetržitý proces a bylo tomu tak zřejmě proto, že základní principy socialismu vytvářely množství problémů, které bylo třeba neustále řešit, vysvětlovat a omlouvat a proti kterým bylo třeba „bojovat“. Někdy se objevoval také výraz „dovršit výstavbu socialismu“, který jakoby naznačoval určitou časovou omezenost procesu budování. Novinové články Rudého práva však byly po celých 41 let trvání reálného socialismu plné výzev k budování socialismu, aniž by bylo někde zmíněno, že společnost je dobudování či dovršení výstavby socialismu nějak blíže. Lze si tedy dovodit, že proces budování socialismu má ve skutečnosti stejné trvání jako socialismus sám. Lidová tvorba: Po dobudování socialismu v Praze, bude jen pět čtvrtí: Strašnice, Pankrác, Hrdlořezy, Bohnice a Olšany. Buržoazie Kapitalistická společnost byla v socialistické teorii světa rozdělována na třídy - na dělníky, rolníky a buržoazii (kapitalisty). Buržoazie byla třída parazitující na dělnících a rolnících, a proto historicky odsouzená k zániku. Buržoazie se ještě někdy dělila podle velikosti majetku na velkou a malou. Buržoazní ideologie Byla prezentovaná jako opak ideologie marxismu-leninismu, protože stranila vykořisťovatelské třídě kapitalistů. 20

Buržoazní nacionalismus Myšlenka komunismu si stavěla za cíl přeměnu společenského systému na komunistický v celém světě. Třídní příslušnost a soudržnost byla stavěna nad pocity národní sounáležitosti (vlastenectví) – viz např. známé heslo Proletáři všech zemí, spojte se! Ode všech komunistických stran ve všech zemích se proto také očekávala bezmezná poslušnost při realizaci společné strategie stanovené v Moskvě. V období reálného socialismu byly odchylky od prosazované koncepce internacionalismu, které podporovaly myšlenku národních zájmů či národních odlišností byly odmítány mj. jako buržoazní nacionalismus a potírány. Stupeň potírání závisel na stupni znelíbení se protagonistů těchto myšlenek. Z buržoazního nacionalismu byl v padesátých letech obviněn a asi na 10 let uvězněn např. pozdější (posrpnový) generální tajemník ÚV KSČ a od roku 1976 také prezident ČSSR soudruh Gustáv Husák. Buržoazní názory Zastávání názorů odlišných od ideologie marxismu-leninismu. Vzhledem k tomu, že marxismusleninismus byl prezentován jako „stranická ideologie“, tzn. ideologie „stranící dělnické třídě“, byly za „buržoazní“ považovány i představy o osobních svobodách pro všechny, rovný přístup ke vzdělání atd. atd. Buržoazní pavěda Označení použité poprvé v roce 1948 sovětským „vědcem“ T.D. Lysenkem k označení vědního oboru genetika. V ČSSR bylo toto označení používáno začátkem padesátých let k označení tehdy začínajícího oboru „kybernetika“. Buržoazní přežitky Označení používané pro chování neodpovídající představám o vzorovém chování lidí v komunistické (socialistické) společnosti. Takto bylo možné označit cokoliv – např. chození do kavárny, poslouchání režimem nepodporovaných hudebních žánrů (Rock and roll, jazz atd.) Buržoazní původ Jedna ze dvou hlavních škatulek rozdělení obyvatelstva na základě třídního přístupu. Druhou škatulku představoval „dělnický původ“. Lidé, kteří měli „buržoazní původ“ a byli takto ve svých posudcích označeni, měli znemožněný nebo podstatně zkomplikovaný přístup ke vzdělání, k jiné než manuální práci atd. Buržoazní původ se identifikoval na podkladě skutečnosti, že někdo z rodičů daného člověka byl podnikatel. Buržoazní svody Za buržoazní svody bylo obvykle označováno atraktivní západní zboží normálně nedostupné na trhu v ČSSR, západní hudba, tanec atd. Lidé byly těmito „svody“ svádění k obdivu kapitalistické společnosti, což byl samozřejmě velmi nežádoucí jev. Šiřitele takových myšlenek a svodů bylo proto třeba po zásluze trestat. Snaha zabránit tomu, aby lidé byli buržoazními svody sváděni z „jediné správné cesty“, byl také jedním z více důvodů, proč se prakticky nesmělo jezdit do západních zemí. Lidová tvorba: "My máme barevnou televizi! Vysílá sice černobíle, ale má rudý program! 21

Buržoazní živel Všeobecné označení nepřátel socialistického systému. Předpokládalo se samozřejmě, že nepřátelé systému se rekrutují výhradně z řad potlačené buržoazie, která přišla o své bohatství a výrobní prostředky. Pokud se ukázalo, že daný jedinec nebo skupina měla dělnický původ, pak se taková situace popsala jako odcizení se dělnické třídě. Buržoazní žvanírna Leninova definice parlamentu v zemích nevedených komunistickou stranou. Lenin se vlivu parlamentu či podobného shromáždění volených představitelů zbavil a nahradil jej exekutivním rozhodování ústředního výboru komunistické strany. „Parlamentní žvanění“ se mu tak opravdu podařilo odstranit a celý proces vládnutí zjednodušit, zrychlit a z jeho pohledu i zefektivnit.

22

C Celiny Technicky se jedná o stepi. V SSSR se celiny nacházely zejména ve střední Asii. Vůdce KSSS N.S. Chruščov měl jako jeden ze svých cílů umožnit využívání celin pro zemědělskou výrobu tím, že se rozorají a osejí zemědělskými plodinami – především kukuřicí. Pro tento cíl se organizovalo mnoho brigád, obracely se toky řek a využívala voda z Kaspického moře k zavlažování. Jednalo se koncem padesátých a začátkem šedesátých let o velmi propagované dobrovolné hnutí. Celní prohlášení Formulář, který bylo třeba vyplnit a příslušně okolkovat před každou cestou do zahraničí. Kolky na případnou cestu do kapitalistické země stály 300.- Kčs (cca týdenní mzda) a do socialistických zemí obvykle 50.- Kč. Formulář zahrnoval informace o cestovateli, vyvážených a dovážených penězích i vyváženém a dováženém zboží a cestovních potřebách. Limit na dovoz bezcelního dovozu ze zahraničí byl 300.- Kčs na jednoho dospělého a polovina na děti. V té době to představovalo reálně asi 8 -10 respektive 4 - 5 amerických dolarů. Celospolečenská krize Viz Krize ve společnosti Celospolečenský zájem Cokoliv, o čem rozhodla strana a vláda (rozuměj Ústřední výbor KSČ), že je z pohledu „zachování a rozvoje“ socialistického systému důležité. Cena Socialismus se chlubil stabilitou maloobchodních cen. Ceny některých druhů zboží tak vydržely na stejné úrovni po mnoho let a byly proto vytištěny i na obalech zboží. Takovéto zmrazování cen však vedlo k pnutím v ekonomickém systému a dále snižovalo možnost získání správných informací o fungování tohoto systému. Zvyšování cen se obvykle dělo ve skocích, a to například od 1. ledna či jiného významnějšího data a bylo obvykle spojeno se snížením cen něčeho jiného, aby se mohlo lépe vysvětlit pracujícím masám a aby nevznikala inflace. Problém byl ale v tom, že ceny se obvykle zvyšovaly u žádaného zboží, zatímco se snižovaly u zboží, které nikdo nežádal. Ve snaze udržet pracující lid ve spokojenosti a loajalitě byly některé ceny – například pivo, chleba a mléko – považovány za politicky citlivé a tím pádem prakticky neměnné. Zvyšování cen se vždy drželo v tajnosti až do data jeho zavedení. Šuškanda a šeptanda o něm obvykle informovaly již s předstihem a docházelo tak k vykupování zboží určeného ke zdražení. Centrální plánování bylo páteří celé ekonomiky reálného socialismu a mělo nahradit kapitalistický trh. Centrální plánování bylo realizováno Státní Plánovací Komisí (SPK), která si však nedokázala poradit se změnami ve světových podmínkách obchodu, výkyvech poptávky a vlastně ani s celou komplexností hospodářských vztahů v rámci národního hospodářství a vznikaly tak disproporce a problémy. Tyto byly také výsledkem nereálných cílů řízených zejména politickou snahou představit výhody socialistického zřízení a jeho „ohromný potenciál růstu.“ 23

Základními problémy centrálního plánování byla nemožnost stanovit reálné ceny surovin i výrobků a služeb a také potřebný objem výroby tisíců různých druhů zboží a výrobků. Dokonce i oficiální politická ekonomie se, v částech věnujícím se principům tvorby ceny za socialismu, odvolávala na „světové ceny dosahované na kapitalistických trzích avšak očištěné od konjunkturálních výkyvů“. Centrálně plánovaný ekonomický systém produkoval současně nedostatkové zboží a zároveň výrobky nepotřebné a přebytečné. Viz též: Plán, Pětiletka. Lidová tvorba: • Plánování je nepřetržité narušování normálního vývoje. • Co nelze splnit, lze vždy alespoň naplánovat. • Plánování je soustavná cílevědomá činnost zaměřená k dosažení alespoň náhodných výsledků. • Před válkou jsme nevěděli, co bude za pět let. Teď to víme, ale netušíme, co bude zítra odpoledne.

Cenzura Oficiálně neexistovala. Ve skutečnosti však byla na mnoha úrovních – autocenzura, politická cenzura, náboženská cenzura, vojenská cenzura atd. Základní myšlenkou bylo, že masy se nesmějí zatěžovat informacemi, názory nebo fakty, které nebyly v souladu s momentální politikou. Protože se ale průběžně měnila i celková situace, politika i lidé v politice, bylo často, podobně jako v Orwellově knize „1984“, potřeba upravovat i minulost retušováním fotografií, přepisováním fakt a přehodnocováním různých činů, historických událostí nebo osobností. Praktické případy jsou dodnes dochovány. Dotaz na Rádio Jerevan: „Cenzurují se v SSSR dopisy?“ Odpověď: „V principu ne, ale dopisy s protistátním obsahem se vylučují z přepravy.“ Dotaz na Rádio Jereven: „Je v SSSR cenzura médií?“ Odpověď: „V principu ne. Bohužel se ale této otázce nemůžeme blíže věnovat“ Otázka na Rádio Jerevan: „Kde vlastně sedí ten, co vymýšlí vtipy na Rádiu Jerevan?” Odpověď: „To bohužel nevíme, ale sedí zcela určitě!” Zprávy se za socialismu dělí na pravdivé, pravděpodobné, ostatní. (sportovní výsledky a počasí) Céčka V osmdesátých letech mezi dětmi ohromně populární výlisky z umělé hmoty ve tvaru písmene „C“, které se spojovaly v různé řetízky a také se mezi dětmi vyměňovaly. 24

Céčka byla původně vyráběná jako součásti závěsů do oken a dveří, v první polovině 80. letech se stala u československých dětí (viz též Husákovy děti) velmi žádaným sběratelským artiklem. Sběr céček byl tehdejší kultovní záležitostí a velikost sbírky definovala status jejího vlastníka. Díky vysoké poptávce a obvyklé, nedostatečné nabídce, se céčka rychle zařadila mezi podpultové zboží. Slova písně Michala Davida: ...Céčka, sbírá céčka, v tom je ta léčka a já jsem o tom neměl ani zdání, céčka, že sbírá céčka, tak co mi brání, jen abych sehnal je a běžel za ní. Po městě bloudím od krámu krám, někde i loudím, jinde se jen ptám, korunou cinkám, že na to mám, nikoho vůbec nedojímám... Cesta k socialismu Společně s budováním socialismu se oficiální zdroje často zmiňovaly o „cestě k socialismu“. Tento pojem nebyl nikde přesně definován, ale pravděpodobně jím byl myšleno zavádění základních principů reálného socialismu, jako – kolektivizace, vedoucí úloha KSČ, členství ve Varšavské smlouvě, zákaz soukromého podnikání, znárodnění výrobních prostředků, konfiskace větších majetků atd. V ideologických teoriích se za použití tohoto výrazu řešila otázka „národní cesty k socialismu“ což znamenalo „odlišnosti při budování socialismu v různých zemích“. V principu ale odlišnosti od sovětského modelu nebyly žádoucí. Lidová tvorba: Že bude cesta k socialismu radostná, to předpokládali již klasikově. Že to bude taková sranda, to nikdo nečekal. Cvrček Lidové označení pro „vnitřní reprodukční cenové vyrovnání“ - VRCV. Čachrovat Výraz používaný v padesátých letech k obecnému označení činnosti tvrdě potlačovaných soukromých obchodníků. Častuška Oficiálně podporovaný hudební žánr. Jednalo se o ruské melodie s texty na různá témata, často ne politická. Lidé se při této hudbě měli bavit, radovat a dostat se do romanticko-melancholicko-šťastných budovatelských nálad. Čeka

25

První ze série tajných policíí v SSSR. Čeka byla jako první založená ještě Leninem už 20. prosince 1917. Různé zdroje hovoří o tom, že za její pětiletou existenci (v roce 1922 byla přeměněna na organizaci GPU) stály životy 200 – 500 tisíc lidí. Viz též KGB, NKVD, GPU. Lidová tvorba: Sovětská policie, Rudá armáda a KGB mají za úkol od Stalina prokázat, která z těchto organizací je výkonnější v chytání imperialistických agentů. Jejich úkolem je vypátrat králíka v lese. Sovětská policie rozmístila po lese zvířecí informátory. Ti vyslýchají rostlinné a minerální svědky. Po tříměsíčním pátrání vydá sovětská policie prohlášení, že králíci neexistují. Rudá armáda po dvou týdnech bez jediné stopy nakonec spálí celý les a zabije tak všechno živé, včetně králíka. Nikomu se, samozřejmě, neomluví. Ten imperialistický králík si to přeci zasloužil. KGB jde bleskurychle na věc. O půl hodiny později táhnou z lesa příšerně domláceného medvěda, který řve: "Přiznávám se, přiznávám se, jsem králík. Jsem králík!! Čelem k masám Podobně jako výraz blíže lidu, i výraz „čelem k masám“ měl ukázat blízkost „strany a lidu“ a podpořit myšlenku vedoucí úlohy strany, jako předvoje dělnické třídy. Černé zlato Kromě bílého zlata bylo i zlato černé – toto oslavné označení umožňující procítěněji oslavovat práci horníků, bylo používáno pro černé uhlí dolované v socialistickém Československu. Černobyl V noci z 25. na 26. dubna 1986 se přehřál atomový reaktor jaderné elektrárny v Černobylu a způsobil výbuch. V SSSR bylo zvykem neúspěchy (socialismu, SSSR) zatajovat, protože by byly „zneužity nepřáteli socialismu“. V tomto případě problém ale během velmi krátkého času překonal hranice SSSR a radioaktivní spad začal ohrožovat velkou část Evropy. V Kievě, ale také v Praze, představitelé strany a vlády stále tvrdili, že o nic nejde a z toho důvodu také prvomájové oslavy v těchto městech probíhaly jako by se nic nestalo. Teprve později se ukázala celá velikost černobylské katastrofy a i to, jaký hazard s životy a zdravím lidí znamenaly radostné prvomájové průvody, na které z nebe padal radioaktivní prach. V ČSSR se však celý problém vlastně vůbec nikdy nepřiznal. Na Ukrajině a v sousedním Bělorusku muselo být mnoho vesnic navždy opuštěno a mnoho dětí se narodilo s různými defekty. V ukrajinských a běloruských lesích začaly růst nadměrně velké houby a na polích rekordně velké okurky i jiné druhy zeleniny. Lidová tvorba: V ČSSR jsou prý nejpřísnější celníci – v celé Evropě je jaderný spad z Černobylu a u nás nic – celníci jej prý nepustili. 26

Při havárii v Černobylu zařvali prej jen dva lidi – první zařval „Vypni to!“ a druhý „Nejde to!“ Je to pravda, že pracovníci v jaderné elektrárně v Černobylu se přestali oslovovat „Soudruhu“? Ano, od konce dubna 1986 se oslovují „Vaše jasnosti“. Je pravda, že mezi USA a SSSR došlo k nové dohodě o jaderných zbraních? Ano, samozřejmě, prezident Reagan se jménem USA zavázal, že USA nepoužijí jadernou elektrárnu jako první. Dotaz na rádio Jerevan: „Jsou jablka v okolí Černobylu poživatelná?” Odpověď rádia Jerevan: „Ano, jablka jsou jedlá, jen ohryzky je pak nutno zakopat minimálně sedm metrů pod zem!” Oficiální vysvětlení pro nehodu v Černobylu: „Nešlo o nehodu, byl to řízený proces rentgenování obyvatelstva v Černobylském regionu.“ Černý trh Černý trh byl v době reálného socialismu normální součástí oběhu peněz a zboží. Na černém trhu se prodávaly cizí valuty, bony, různé druhy zboží z dovozu, zakázané nebo nedostatkové zboží. Označení je to však velmi široké a měl by se do něj zřejmě zahrnout i velmi rozšířený podpultový prodej (maso, ovoce, zelenina, elektronika atd. atd.) známým či za úplatek. Černý trh neměl fyzické sídlo a fungoval spíše na bázi informací předávaných si mezi lidmi cosi shánějícími a cosi nabízejícími, často s využitím jejich známých či kolegů z práce jako prostředníků. Mlčenlivým tolerováním černého trhu si režim vypomáhal k řešení problémů, které byly oficiálně pouze těžko řešitelné (především deficit mezi nabídkou a poptávkou u řady druhů zboží a služeb). Čas od času byl však někdo odhalen a odsouzen za nedovolené podnikání či poškozování devizového monopolu státu apod. Červený Hrádek Část města Plzně , kde v místním kulturním domě přednesl Milouš Jakeš 17. července 1989 svůj legendární projev, kterým se bavila většina populace ČSSR a který, zřejmě jako historicky jediný projev aktuálního nejvyššího představitele KSČ, byl čten a šířen mnoha lidmi, jimž za to hrozilo stíhání ze strany Stb i VB. Československá měna Československá koruna (Kčs), jako všechny měny socialistických zemí, byla nesměnitelná a nesměla se ani vyvážet ani dovážet do/ze zahraničí. Část papírových platidel byla vydávána jako „státovky“ a nikoliv jako „bankovky“. Platidla připravovaná pro měnovou reformu v roce 1953 byla ve snaze strany a vlády měnovou reformu zatajit, vyrobena v SSSR. Existovaly v zásadě tři možnosti výměny Československé měny za volně směnitelné měny – na černém trhu při použití černého směnného kurzu; v některých zahraničních bankách (při úspěšném porušení zákazu vývozu čs. korun), kde byl kurz ještě mírně horší než na černém trhu; oficiálně při velmi 27

nepravděpodobném získání ho přídělu v rámci tzv. devizového příslibu za kurz velmi blízký kurzu černého trhu. Čs. měna měla stanovený pevný obsah zlata za jednotku, avšak za žádných okolností nebylo možné bankovní zlato za koruny zakoupit. Na bankovkách bylo uvedeno, že jsou“kryté zlatem a všemi aktivy Státní banky československé.“ Viz též Bony, Vnitřní reprodukční cenové vyrovnání, Směnný kurz. Lidová tvorba: Československý ministr financí a jeho poradci přemýšlejí, jak zhodnotit korunu. Jeden poradce navrhuje navrtat dírku do koruny a nalít do ní zlato, druhý poradce říká, že zlata je málo a tak navrhuje vyvrtat dvě dírky a nalít do nich stříbro, ministr financí o tom chvíli přemýšlí a pak rozhoduje, že mince budou raději prodávat se dvěma prázdnými dírkami za dvě koruny jako knoflík. Československá republika Viz ČSR Československá socialistická republika Viz ČSSR Československo Československo byl stát, který existoval (mimo období 2. světové války) od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po první světové válce jako jeden z nástupnických států rozpadlého Rakouska-Uherska. Zahrnovalo území Čech, Moravy, Českého Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. V roce 1945 byla Podkarpatská Rus bezplatně postoupena Sovětskému svazu proti přání mnoha jejích obyvatel. Do roku 1960 bylo používáno označení ČSR – Československá republika a od roku 1960 pak se zavedením socialistické ústavy a nových státních znaků se označení změnilo na ČSSR – Československá socialistická republika. Celé Československo pak zaniklo rozdělením na Českou republiku a Slovenskou republiku 1. ledna 1993. Lidová tvroba: Jsi-li dobrým Čechem, utírej si zadek mechem. S každým kouskem papíru, spěchej rychle do sběru. Československo-sovětské přátelství Vysoce propagovaný a oslavovaný vztah mezi ČSSR a SSSR a mezi jejich lidem. Zůstával však jen na oficiální bázi. Přátelství přímo mezi lidmi nebylo ani příliš možné rozvíjet, protože cestování do SSSR bylo velmi složité a občané SSSR do ČSSR nemohli soukromě cestovat prakticky vůbec. Ve školách bylo proto v hodinách ruského jazyka silně propagováno dopisování si se sovětskými pionýry. Viz též Svaz československo-sovětského přátelství. Lidová tvorba: Víte, proč emigroval pan Roubíček do Izraele? Arabsko-izraelská válka mu byla přeci jen nějak milejší než Československo-sovětské přátelství.

28

Československý svaz mládeže (ČSM) Komunistickou stranou podporovaná mládežnická organizace existující v letech 1949 – 1968. Během Pražského jara pak ČSM zanikl. Součástí ČSM byla také organizace Pionýr. V roce 1970 byl pak ČSM nahrazen normalizační organizací Socialistický svaz mládeže (SSM). Členy ČSM se mladí lidé ve školách stávali téměř automaticky. Odmítnout mohlo znamenat problémy a v tvrdších dobách padesátých let i vyloučení ze studia. Oficiální hesla: • Za tisíce nových členů ČSM! • Přijď mezi nás! Čest práci Pozdrav mezi členy KSČ. Tímto pozdravem se zdravilo spíše jen schůzích a při oficiálních příležitostech, protože soukromě, mezi přáteli tento pozdrav použít by se bývalo nesetkalo s pozitivní reakcí. Čestné pionýrské Čestné slovo pionýra mělo být důkazem pravdy toho, co ten který mladý člověk tvrdí. Pokud tedy své tvrzení stvrdil slovy „čestné pionýrské (slovo)“, mělo to být potvrzení, že mluví pravdu. Čierná nad Tisou V tomto nejvýchodnějším městečku bývalého Československa se ve dnech 29.7. - 1.8.1968 konalo společné zasedání politbyra ÚV KSSS (vedeného L.I.Brežněvem) a předsednictva ÚV KSČ (vedeného A. Dubčekem). Sovětské vedení se zde naposledy pokusilo přesvědčit své československé soudruhy o kontrarevolučním nebezpečí v ČSSR. Zvláštností byl způsob nocování. Vagony se sovětskou delegací se vždy po jednání přesunuly na sovětské území – zřejmě v obavě, aby se jejím členům v kontrarevolučním Československu něco nepřihodilo. Činorodé úsilí, činorodá práce Optimistické označení práce a činnosti podporované režimem. U lidí projevujících „činorodé úsilí“ se předpokládalo, že danou činnost vyvíjejí s příkladným nadšením a s úsměvem. Člen společnosti Výraz, který v médiích často nahrazoval méně ideologické označení občanů Československa jako „občanů“. Člen strany Člen KSČ. Členská základna Členové určité organizace (KSČ, SSM, ČSM, SČSP atd.) V ČSSR šlo především o to, mít co největší členskou základnu, takže kritéria vstupu nebyla buď žádná, nebo relativně jednoduchá. V jiných zemích socialistického tábora (ZST) tomu mohlo být jinak a například členství v národní komunistické straně mohlo být podstatně výběrovější záležitostí, než tomu bylo v socialistickém Československu, kde hlavním cílem byla masovost. 29

ČSLA – Československá lidová armáda ČSLA byla členem Varšavské smlouvy, strategickým a oficiálním nepřítelem bylo NATO. V reálném socialismu existovala všeobecná branná povinnost pro všechny mladé muže od 18ti let věku. Základní prezenční služba trvala 24 měsíců. Pro absolventy vojenských kateder na vysokých školách byla prezenční služba zkrácena na 12 měsíců. Zásadní rozdíl proti klasickým armádám byl ten, že ČSLA byla zpolitizovaná a vyšší velitelé museli být členy strany a že velká část výcviku vojáků byla věnována PŠM (politickému školení mužstva), které propagovalo pouze komunistickou ideologii. V průběhu srpnových událostí dostala ČSLA rozkaz se okupačním armádám (bratrským armádám) nebránit, čímž si dále zhoršila svou prestiž mezi lidmi. Několik málo velitelů přikázalo alespoň zničit nebo znehodnotit zařízení předávaném v srpnu 1968 bratrským armádám a byli za to později po zásluze potrestání. ČSR – Československá republika Oficiální název Československa do roku 1960, kdy byl přijat název ČSSR – Československá socialistická republika. ČSSR – Československá socialistická republika Název ČSSR – Československá socialistická republika byl zaveden k 18. červenci 1960 za prezidenta soudruha Antonína Novotného, který rozhodl, že ČSR již dosáhla „socialistického stupně rozvoje“. Současně se změnou názvu se vydala nová platidla a změnily se i státní znaky. Československý lev tak například místo korunky dostal nad svou hlavu pěticípou hvězdu. Byla také vyhlášena nová socialistická ústava, která mj. zakotvovala vedoucí úlohu KSČ ve společnosti . Lidová tvorba: Jaký význam mají barvy na čs. Vlajce? – bílí dřou na červené, až jsou z toho modrý. Jaký rozdíl je mezi Národním divadlem a ČSSR? Národní divadlo má nouzové východy a ČSSR nouzi z východu. Sedm divů socialismu v ČSSR: 1. Přesto, že to nikoho nezajímá, stále se mluví o práci. 2. Přesto, že se stále mluví o práci, nikdo nic nedělá. 3. Přesto, že nikdo nic nedělá, plán se plní. 4. Přesto, že plán se plní, nikde nic není. 5. Přesto, že nikde nic není, všichni všechno mají. 6. Přesto, že všichni všechno mají, všichni jsou nespokojení. 7. Přesto, že jsou všichni nespokojení, volí jednomyslně kandidáty Národní fronty.

30

D Darex Předchůdce organizace Tuzex. Darex byl založený v roce 1949 s cílem stáhnout od lidí západní (volně směnitelnou) měnu. Začalo tak rozdělování společnosti na ty, kteří si mohli koupit nedostatkové zboží a na „ty ostatní“. Výraz Darex je zkratkou slov „dárkový export“. V Darexu bylo možné koupit nedostatkové a zboží z dovozu. Platilo se poukazy, které bylo možné získat pouze za volně směnitelné měny. Paradoxem samozřejmě bylo, že běžní dělníci a rolníci, jejichž zájmy nová diktatura proletariátu údajně hájila, neměli jinou možnost než nakupovat za vydělané koruny druhořadé zboží a na nedostatkové zboží jen myslet nebo v lepším případě stát fronty. Dederoni Mírně zesměšňující označení občanů NDR - Německé Demokratické Republiky. Vycházel ze skutečnosti, že označení státu na jejich autech (především Trabanty a Wartburgy) bylo DDR (Deutsche Demokratische Republik). Dederon byla zároveň jedna z prvních umělých tkanin používaných pro výrobu pánských košil a symbolizující úspěchy socialistického hospodářství. Viz též Východní Německo. Bylo zajímavé, že občané NDR byli oficiálně našimi bratry, přáteli a soudruhy, zatímco občané Západního Německa (NSR) byli oficiálně vesměs špatní, socialismu a míru nepřátelští lidé, mající na mysli především zkázu socialismu a rozpoutání další světové války. A to přesto, že rozdělení Německa proběhlo na základě čistě vojenského rozhodnutí o dobytém území a nikoliv na základě dobrovolné politické volby jejich obyvatel. Deformace Deformace viz Přehmaty Demokracie V reálném socialismu byla demokracie prezentována jako socialistická demokracie. V praxi to znamenalo, že demokracie byla nahrazena diktaturou proletariátu. Lidová tvorba: Víš, jaký je rozdíl mezi demokracií a socialistickou demokracií? ??? Asi jako mezi křeslem a elektrickým křeslem. Demokratický centralismus Princip demokratického centralismu byl jedním ze základních pilířů teorie vnitřního fungování komunistických stran leninského typu. Myšlenka byla v tom, že je žádoucí, aby k důležitým tématům probíhala diskuse, avšak tato diskuse pak musí být ukončena závazným centrálním rozhodnutím. Tento princip odpovídal Leninově představě politické strany s vojenskou kázní. Demokratizace společnosti Proces spojený obvykle se střídáním vedoucích osob ve straně a vládě. Předchozí vývoj byl při takových příležitostech prezentován jako nedostatečně demokratický a nový vývoj pak jako 31

demokratizace společnosti. Faktem bylo, že kromě snad roku 1968 takovéto procesy uvnitř společnosti k demokracii nikdy ani nesměřovaly. Hlavní příčinou nestability a neexistence demokracie byla vedoucí úloha KSČ a princip diktatury proletariátu. Demonstrace V dobách reálného socialismu nebyly prakticky jiné, než prorežimní oficiálně organizované demonstrace podpory straně a vládě, případně režimem organizované protestní demonstrace proti nějakým krokům západních vlád. Demonstrace proti vykořisťování, proti systému atd., byly zmiňovány jako jev normální v kapitalistické společnosti. Ve společnosti socialistické/komunistické jich však nebylo zapotřebí, protože celá společnost byla vedená stranou a vládou, jejímiž jedinými cíli bylo blaho lidu a zájmy dělnické třídy. Desítkový důvěrník Nebo-li také „desítkář“ měl na starost deset lidí, o kterých musel podávat hlášení, např. co čtou, jak pracují. O svých poznatcích pak pravidelně informoval příslušného stranického funkcionáře. Devizový cizozemec Označení zahraničních občanů pocházejících z kapitalistických zemí, tzn. držitelů volně směnitelné měny. Pro definici devizového postavení cizinců ze Zemí Socialistického Tábora - ZST bylo používáno více kritérií v závislosti na charakteru plateb a služeb či zboží které se mělo hradit. Devizoví cizozemci podléhali různým pravidlům, jejichž cílem bylo dostat z nich co nejvíce volně směnitelné měny, zabránit jim v možnosti využívat relativně nízkých tuzemských cen vyvolaných případnou aplikací černého kurzu koruny při prodeji valut vekslákům. Devizoví cizozemci tak podléhali pravidlům povinné směny a hotelové služby i služby leteckých společností museli navíc vždy platit ve volně směnitelných měnách. Devizový monopol Pojem vyjadřující skutečnost, že obchodování s devizami a valutami včetně jejich vlastnictví mohl realizovat pouze stát a jeho instituce. Z tohoto principu pak byly odvozeny různé povinnosti občanů jako např. nabídková povinnost, podle které musel každý občan nabídnout k odprodeji státu veškeré valuty do 10 dnů od jejich získání. Samozřejmě nebylo dovoleno vlastnit jakékoliv prostředky či účty v zahraničí a do druhé poloviny osmdesátých let nebylo možné mít účet v cizí měně ani u žádné z čs. bank. V praxi tedy docházelo k tomu, že si lidé případné cizí bankovky ukládali na různá tajná místa a buď je postupně měnili na bony, nebo si je nechávali jako trvalé úspory, nebo, v případě že se jim podařilo vycestovat do kapitalistické země, je vyváželi tajně přes hranice. Způsoby jakými se takové bankovky uschovávaly před bystrými zraky celníků, bylo více, ale žádný zaručený, protože prohlídky byly někdy opravdu drasticky důkladné. V případě nalezení pašovaných valut byly tyto automaticky zkonfiskované a podle jejich množství pak ještě hrozila možnost zákazu cesty nebo případně i trestního postihu. Viz též Devizový přestupek, Volně směnitelné valuty, Černý trh, Kurz, VRCV, Devizový příslib, Nabídková povinnost. Devizový přestupek Do této kategorie spadal například nákup/prodej valut, „nelegální“ vývoz/dovoz valut a korun, nesplnění nabídkové povinnosti – v podstatě porušení zákonů vytvářejících devizový monopol státu. Existovala však automatická amnestie, kdy od chvíle kdy tak učinili, nebyli stíháni lidé, kteří volně směnitelné měny nabídli k odkoupení bankou. Devizové přestupky patřily mezi nejtvrději stíhané a při větším objemu pak přecházely do kategorie trestných činů.

32

Devizový příslib Systém přidělování velmi omezeného množství zahraniční měny (obvykle stanovený v USD na jeden den pobytu) na cesty do zahraničí. Mezi lidmi se hovořilo o „devizáku“. Systém devizových příslibů vznikl v rámci určitého uvolňování v šedesátých letech a pak přetrvával až do Listopadu 1989. Žádat o devizový příslib bylo možné jednou ročně ve stanovených termínech (obvykle do konce února) a celý systém přidělování se stal vysoce prestižní a současně korupční záležitostí. Žádost musela být podpořena souhlasem zaměstnavatele, u studujících musely souhlas vydat školy a u žen v domácnosti nebo důchodců pak příslušný Národní výbore. V osmdesátých letech získání souhlasu zaměstnavatele mohlo znamenat až 4-6 vnitřních podnikových podpisů než byl vydán ten potřebný (vedoucí, nadvedoucí, ROH, KSČ atd.). Pravděpodobnost získání devizového příslibu byla bez potřebných kontaktů i tak ale velmi nízká až téměř nulová. Viz též Žádost o žádost. Devizový únik Výraz používaný při nákupu služeb či zboží, které oficiálně bylo možné zakoupit za koruny nebo za omezeně směnitelné měny (měny zemí skupiny Zemí socialistického tábora - ZST) avšak byly státem nebo jeho organizacemi nakoupeny za měny volně směnitelné. Složitými výpočty se pak ohodnocovala výše „ztráty“ a příslušný pracovník musel svá rozhodnutí pečlivě zdůvodnit, aby podnik dostal souhlas antiimportní komise a posléze banky. Děda Mráz Sovětská alternativa Ježíška. Děda Mráz naděluje zřejmě na Nový rok a není nepodobný americkému Santa Clausovi. V socialistickém Československu byl Děda Mráz propagován bez velkého ohlasu. Se zajímavou teorií vysvětlující nahrazování Ježíška Dědou Mrázem, přišel Antonín Zápotocký. V rozhlasovém pořadu pro děti přišel před Vánocemi 1952 s příběhem stárnoucího Ježíška který se prý postupně přeměnil v Dědu Mráze. Viz též Jolka, Vánoční besídka. Dělba práce – mezinárodní socialistická V rámci RVHP byla prosazována myšlenka dělby práce mezi jednotlivými zeměmi socialistického tábora (ZST). Jednalo se o prosazování specializace jednotlivých zemí společně s prohlubováním jejich vzájemné závislosti. Pro Československo, které mělo všestranně rozvinutý vlastní průmysl, tato politika znamenala zásadní zaostávání zejména výroby spotřebních předmětů a lehkého průmyslu. Dělnická třída (DT) Velmi často používaný výraz pro označení části společnosti, jejímž jménem režim fungoval, aniž se však opravdu kdy zeptal, zda si to dělnická třída přeje. DT byla označována také jako nejprogresivnější a nejlepší silou společnosti. Jedná se také o souhrnné označení všech dělníků. Viz též Dělnické hnutí Dělnické hnutí (DH) Souhrnný název zahrnující politické aktivity odborové, socialistické i komunistické. Komunistická strana byla prezentována jako vůdkyně a organizátorka všech takovýchto aktivit dělníků o zlepšení jejich životních podmínek. Vznik dělnického hnutí se datuje do počátků průmyslové revoluce tzn. od konce 18. století. Zpočátku mělo za cíl jen zlepšit tehdy opravdu špatné sociální podmínky dělnické třídy. Teprve Marx, Engels a později Lenin vytvořili filosofii, jež dostala i politický rozměr tím, že si jako cíl stanovila získání moci a diktaturu proletariátu.

33

Dělnicko-rolnická vláda Lidé podepsaní pod Zvacím dopisem a jejich političtí soukmenovci se chystali na převzetí moc okamžitě po invazi armád Varšavské smlouvy. Vysočanský sjezd je však nezvolil do žádných funkcí a ani prezident Svoboda nereagoval na jejich návrh vytvořit dělnicko-rolnickou vládu. Myšlenka okamžitého vytvoření takovéto kolaborantské vlády byla tedy eliminována a konzervativní křídlo KSČ muselo za podpory ÚV KSSS zahájit pomalejší proces normalizace, který měnil mocenskou strukturu a celkovou situaci v ČSSR postupně. Dá se říci, že v dubnu roku 1969 mělo konzervativní křídlo KSČ celou situaci v ČSSR již pevně v rukou. Tehdy byl také zvolen generálním tajemníkem ÚV KSČ Gustáv Husák. Dělnický kádr Označení lidí vybraných např. na středoškolská nebo vysokoškolská studia, případně k řízení pracovních kolektivů na podkladě jejich dělnického původu a nikoliv znalostí či schopností. Prosazování dělnických kádrů bylo zvláště silné v padesátých letech, kdy systém měl potřebu rychlé obměny vedoucích kádrů ve všech oblastech života společnosti. Řediteli továren, podniků a institucí se tak stávali lidé bez praxe či vzdělání, ale se zázemím v KSČ. Drastické dopady do hospodářství přišly velmi záhy. K novému zubaři přijde první pacient. Sestra ho usadí do křesla, zubař se na něj podívá, vezme majzlík a kladivo a hned mu vyseká zub. Když pacient celý vystrašený opouští ordinaci se zkrvavenou pusou a bez několika zubů, říká sestře: „No něco takového jsem ještě nezažil“. „No bodejť byste zažil, dyť náš doktor než udělal Večerní Univerzitu Marxismu Leninismu, byl elektrikářem“. Dělnický prezident Za dělnické prezidenty byli označováni všichni prezidenti zvolení po Únoru 1948 do konce reálného socialismu v ČSSR, tzn. od Gottwalda po Husáka. Dělnická přípravka Plným jménem „Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy“. Jednalo se o součást režimní snahy o co nejrychlejší vytvoření socialistické inteligence. Posluchači byli vybíraní z řad dělnických kádrů a učivo středních škol jim bylo prezentováno ve velmi zrychlené formě – během 6-8 měsíců. Mezi lidmi se jím říkalo „rychlokvašky“. Viz též Absolvent dělnických kurzů – ADK. Dělnický původ Dělnickým původem se mohli pochlubit lidé, jejichž rodiče (nebo alespoň otec) pracovali jako dělníci. Otázka původu každého jednotlivce byla kladena prakticky ve všech dotaznících – pro zaměstnání, studia atd. – a byla zmiňována v hodnoceních a posudcích. Pokud člověk chtěl studovat nebo získat nějaký souhlas, snažil se obvykle ve své rodině objevit někoho, od koho by mohl odvozovat svůj „dělnický původ“. Postupně se situace stávala nepřehlednou, protože dělnický původ získávaly například i děti politicky nepohodlných jedinců, kteří byli odsouzeni k manuální práci a vlastně se tak za trest stali členy „nejprogresivnější složky společnosti“ – dělnické třídy a svým dětem tak zajistili pozitivní dotazníkové hodnocení. Dělník

34

Člověk pracující manuálně v nějakém výrobním procesu. V reálném socialismu měl tento výraz silně ideologický podtext. Dělníci byli hlavní součástí proletariátu, jehož jménem nebo jménem dělnické třídy byla celá země a společnost řízena. Jediná známější kritika dělníků vůbec přišla z úst prezidenta Zápotockého, který plzeňské dělníky za jejich bouřlivé demonstrace proti měnové reformě v červnu 1953. Tehdy řekl, že „nelze vytvářet kult dělníka, kterému je vše dovoleno.“ Jeho reakce byla logická – dělníci měli jiný názor než strana a vláda, které je reprezentovaly. Paradoxně byla dělnická profese sice hodnocena jako v celé hierarchii nejvýše, avšak do dělnických profesí byli zároveň odesíláni lidé pro politické či jiné prohřešky za trest. Viz též Dělnický původ. Dělník, rolník, příslušník inteligence Od konce šedesátých let tři základní složky socialistické společnosti. Mezi přijatelné příslušníky inteligence byli ale bráni jen lidé, kteří vystudovali již ve školách socialistického typu, tzn., že byli na tyto školy vybráni již podle kriterií uplatňovaných v reálném socialismu a studovali podle nových osnov, které také vždy zahrnovaly předměty jako Dějiny mezinárodního dělnického hnutí, Politická ekonomie kapitalismu a socialismu atd. Výraz „příslušník inteligence“ naznačuje, že inteligence nebyla brána jako celek. Zároveň je ale zřetelný posun v přístupu k inteligenci od konce čtyřicátých a začátku padesátých let, kdy inteligence byla potlačována jako socialismu nepřátelská vrstva společnosti. Lidová tvorba: Dotaz na Rádio Jerevan: „Nebylo by nejlepší zavřít všechny nepřátele našeho státu dělníků a rolníků do vězení?“ Odpověď: „V principu ano, ale kdo by potom pracoval na polích a v továrnách?“ Víte, jak se oslovují zametači ulic a popeláři za socialismu? "Brý jitro, pane inženýre!" "Dobrý, dobrý, pane doktore..." Dialektický materialismus Filozofický princip, z něhož vychází marxismus-leninismus. Podle něj je základem všeho hmota a k obecnému vývoji dochází na základě soupeření protikladných sil. Do marxistické politické ideologie byla pak hmota přeložena jako materiální výroba a protikladné síly jako protikladné (antagonistické) třídy. Zajímavé je, přes uznávání úlohy soutěže jako hnací síly pokroku, reálný socialismus konkurenci zcela zlikvidoval a tím z velké míry zapříčinil hospodářskou stagnaci a ztrátu konkurenceschopnosti našeho průmyslu. Diktatura proletariátu Základ Leninova přístupu k třídnímu rozdělení lidské společnosti, který ospravedlňoval zrušení demokracie a základních demokratických pravidel ve společnosti reálného socialismu. Proletariát byl představován nejasně definovanou masou lidí, především dělníků a rolníků, kteří radostně a vděčně podporují komunistickou stranu, jako svůj předvoj. Diktaturou proletariátu se ospravedlňovalo zavedení socialistické demokracie, protože tato demokracie měla sloužit právě údajným zájmům proletariátu. Podle tohoto principu má dělnická třída a logicky tak

35

také její předvoj – Komunistická strana – právo ignorovat a potlačovat zájmy všech ostatních tříd společnosti a tím i obecné principy demokracie.

Oficiální heslo: • Socialistický stát – nástroj diktatury proletariátu Disident Ve východní Evropě se v druhé polovině 20. století snažili disidenti odporovat režimu socialistického realismu vydáváním tzv. samizdatové literatury, organizováním akcí apod. Příklady disidentských skupin: Charta 77, Solidarita (Polsko). Známí disidenti: Václav Havel, Alexander Solženicyn, Lech Walesa. Diskreditace strany Zveřejňování či zmiňování zločinů, chyb, přehmatů a negativních jevů způsobených stranou nebo jejími představiteli. U koho se přišlo na to, že stranu takto „diskreditoval“, byl nějakým způsobem spravedlivě potrestán. Disproporce Mírně eufemistický výraz pro vyjádření problémů v ekonomice. Obvykle šlo o zásadní rozdíly mezi poptávkou a nabídkou. Tento výraz měl podobné využití jako termín strukturální problémy. Diverzant Označení člověka, o němž se předpokládalo, že má za úkol poškodit zájmy socialistického systému. Do velké míry se překrývá s výrazem sabotér. Výraz diverzant však naznačoval, že daný škůdce je placený a vedený zahraničními tajnými službami zatímco sabotér mohl škodit na základě vlastního rozhodnutí, zájmů a možností. O diverzantech a sabotérech se média šířila především v padesátých letech. Tito se měli rekrutovat z emigrantských kruhů, agentů CIA, osob nepřátelských socialistickému zřízení atd. Dlouhý, neutuchající potlesk Toto hodnocení atmosféry po projevech předních představitelů strany a vlády nebo „vrcholných představitelů bratrských stran“, se objevovalo pravidelně na stránkách Rudého práva, ve zprávách Československé televize i v dalších dobových médiích. Obvyklé znění bylo toto: „Po projevu soudruha toho a toho následoval dlouhý, neutuchající potlesk“. Do švestek Po Únoru 48 se mnoho lidí utěšovalo tím, že komunismus velmi brzo padne. „Do švestek“ byl jeden z používaných termínů, který v podstatě znamenal, že by režim měl padnout do podzimu. Ve skutečnosti těch podzimů proběhlo 41. Lidová tvorba: V Moskvě stojí dlouhá fronta lidí na maso. Jeden z čekajících mužů to nevydrží a začne nahlas kritizovat systém. Člověk v kožené bundě, který postával nedaleko, k němu přistoupí a povídá: „Soudruhu, podívej, za starých časů, kdyby si někdo 36

takhle nahlas stěžoval jako ty, tak bych ho … a rukou naznačí pistoli namířenou na mužovu hlavu. Když muž přijde domů s prázdnou, ptá se jeho žena: „Co se děje, došlo maso?“ „Je to ještě horší, už jim došly i náboje!“ Moskva 70. let. Je strašná zima. Příští den mají dovézt do masny zboží. V předvečer té události už stojí před obchodem několikatisícová fronta lidí. Mají na sobě kožichy, s sebou stoličky, vodku a šachy. Ve tři odpoledne vychází řezník a oznamuje: "Soudruzi, právě mi volali z ústředního výboru strany, maso nestačí pro všechny, Židé mají jít domů." Židé poslušně opustí frontu, ostatní čekají dál. V sedm večer znovu vyjde řezník: "Soudruzi, právě mi zase volali z ÚV, vypadá to, že maso nebude vůbec, musíte jít domů všichni." Dav se neochotně rozchází a bručí: "Ty zatracený Židi zas měli štěstí." Dobrovolná účast Ostře sledovaná a vyhodnocovaná účast na režimem sponzorovaných akcích. Ať už na prvomájových oslavách, jakýchkoliv schůzích, demonstracích apod., byl vždy někdo, kdo zapisoval účast a jemuž se bylo třeba nahlásit, aby účast měla pro daného jednotlivce kýžený smysl. Mezi lidmi se zažilo označení dobrovolně povinné. Dobrovolná účast byla pak jedním z kritérií při posuzování aktivity a vypracovávání posudků. V případě, že se určitý člověk neúčastnil „dobrovolných“ akcí, mohlo to v závislosti na jeho životních plánech a očekáváních znamenat nepříjemnosti. „Dobrovolných“ akci se lidé zúčastňovali zejména proto, aby „měli čárku“, což znamenalo, aby byli na této akci viděni, jejich přítomnost zaznamenána čárkou do jmenného seznamu (studentů, pracovníků, členů nějaké organizace atd.) a odtud se pak tato jejich aktivita mohla pozitivně projevit v jejich posudku. Dobrovolně povinné Lidový výraz označující skutečnost, že účast jednotlivců na určité dobrovolné režimní akci je zaznamenávaná a kdo se jí nezúčastnil, je hodnocen negativně. Viz též Posudek. Dočasné rozmístění vojsk Výraz vzniklý po návratu Alexandra Dubčeka a dalších představitelů strany a vlády z nedobrovolné cesty do Moskvy koncem srpna 1968. Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk zahrnovala sice termín „dočasný“, avšak bez jakéhokoliv časového omezení. Vznikaly proto také vtipy srovnávající význam výrazů „dočasný“ a „na věčné časy“ apod. Pobyt cizích vojsk na území ČSSR/ČSFR skončil až v roce 1991. Viz též Dočasnost. Lidová tvořivost: „Byl jsi přivítat sovětská vojska?“ „Ne, nebyl, ale těším se, že je půjdu vyprovodit“. „Copak to tady děláš synku?“ „Ale tatínku, vyhlížím odchod sovětských vojsk“ „To mi děláš radost synku, že sis našel trvalé povolání“. Dočasnost

37

Výraz, který se začal používat po roce 1968, kdy byla podepsána „Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR“. Tato smlouva poprvé použila výraz – dočasný pobyt. Viz též dočasné rozmístění vojsk.

Lidová tvorba: Co je jednotkou dočasnosti? A odpověď - Jeden Furt. Jak se stupňuje slovo „dlouhé“? „Dlouhé, delší, nejdelší, dočasné“. Dočasný pobyt Výraz používaný ve „Smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR“. Viz též Dočasnost. Lidová tvorba: V době svého dočasného pobytu u nás přijde komandant do prodejny obuvi. Říká: „Mám dovolenku a jedu domů. Rád bych koupil synovi hezké boty.” „Kolik je mu let a jak velké to má být číslo?” „Já nevím, já nebyl sedm let doma.“ Dodavatelsko-odběratelské vztahy Výraz vyjadřující socialistické tržní vztahy. V reálném socialismu nebyli zákazníci, ale byli „odběratelé“. Například cestující v letecké i železniční dopravě byli v souhrnu s nákladem označováni jako přepravní substrát. Dogmatismus Odpor ke kritice vlastních názorů. Za dogmatismus lze označit neochotu a neschopnost komunistické teorie přijmout nutnost změn marxismu-leninismu v závislosti na společenském i technologickém pokroku. Za dogmatiky označoval Lenin občas i ty své souputníky, kteří nebyli ochotni akceptovat nějakou jeho myšlenku. Dohnat a předehnat Cíl v soutěžení s kapitalistickým systémem. Výraz byl používán hlavně v padesátých letech, kdy ještě rozdíly mezi úrovní v ČSR a v sousedních západních zemích nebyly tak velké. V pozdější době už by při srovnání realit působil nevěrohodně a začaly se spíše hledat objektivní důvody, proč socialistická ekonomika zaostává. Jako jeden z takových důvodů bylo uváděno, že Západ mocně zbrojí, a proto socialistické státy musí věnovat velkou část svých zdrojů právě na obranu proti západnímu nepříteli. Lidová tvorba: Jaké hlavní cíle si vytyčily jednotlivé sjezdy KSČ? XV. sjezd: Dohnat a předehnat kapitalistické státy. XVI. sjezd: Udržet s nimi krok. XVII. sjezd: Neztratit stopu.

38

Otázka na Rádio Jerevan: „Naši politici tvrdí, že v blízké budoucnosti předeženeme USA. Zároveň se v novinách ale stále píše, že USA míří mílovými kroky do propasti. Můžete se vyjádřit k této protiřeči? Odpověď: „Děkujeme za otázku, ale náš vysílací čas je bohužel již u konce.“ Kapitalismus musíme dohnat, ale nepředhánět, aby neviděli naše holé zadky Dojnice Výraz často mediálně používaný při zdůrazňování úspěchů kolektivního zemědělství. Produktivita dojnic se tak stávala obecně známým a mediálně často prezentovaným ukazatelem, jehož hodnoty byly měřeny v počtu litrů na den a případně na rok a široce mediálně publikované. Socialistické dojnice podle médií dosahovaly lepší produktivity než dojnice v systému kapitalistickém. Problémy o kterých se nehovořilo, byly životní podmínky skotu (obvykle bez výběhu v kravínech) a používání agresivních dojících zařízení, která byla nebezpečná zdraví dojnic i kvalitě mléka. Domovní důvěrník Člověk, jenž byl pověřen správou určitého domu, ve kterém současně bydlel. Obyvatelé domu, kteří k různým žádostem potřebovali souhlas nebo doporučení domovního důvěrníka se pak obvykle snažili s domovním důvěrníkem dobře vycházet. Dosáhnout vítězství v boji za splnění plánu Jednoduše - splnit plán. Dovršení socialistické výstavby Blíže nedefinovaný časový bod, kdy měla být výstavba socialismu dokončena. Vzhledem k tomu, že se za dovršení socialistické výstavby stále bojovalo a nebyla určena jasná kritéria, kdy tento boj skončí nebo bude „dovršen“, lze předpokládat, že „dovršení socialistické výstavby“ bylo trvalým, ale průběžně se vzdalujícím cílem režimu reálného socialismu. Družba Výraz označující nadšenou mezinárodní spolupráci a přátelství mezi různými kolektivy pracujících, sportovců, politiků, či jiných kategorií obyvatelstva. Družba byla oficiálně velmi podporovaná a v jejím rámci se cestovalo do družebních zemí, podniků, měst, továren, vesnic atd. Pod tuto činnost bylo tedy možné za státní peníze zahrnout při dodržení správného názvosloví vlastně cokoliv – jako cesty za pitím, nákupy a podobně. Družební oblasti Země, oblasti, regiony, města či vesnice, mezi nimiž existovaly družební vztahy. Viz též Družba. Družební podniky Podniky mezi nimiž existovaly družební vztahy. Viz též Družba. Družstevní vlastnictví Jedna ze dvou forem vlastnictví výrobních prostředků ideologicky přijatelných pro systém reálného socialismu. Družstevní a státní vlastnictví výrobních prostředků byla jeho socialistickým zákonodárstvím jedině povolená. 39

Dubček, Alexander Žil 1921 – 1992. Před válkou pobýval s rodiči v SSSR. Po návratu vystudoval stranickou politickou školu a začal stoupat po kariérním žebříčku KSČ. V lednu 1968, po roztržce mezi konzervativním a reformním křídlem KSČ a po odvolání Antonína Novotného byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ, čímž začal v ČSSR obrodný proces. Dubček trochu naivně věřil, že bude možné zavést a udržet socialismus s lidskou tváří současně s demokracií a osobními svobodami. Byla zrušena cenzura, uvolňovány hranice, umožněna svoboda shromažďování atd. V dubnu 1968 byl prezident Antonín Novotný donucen abdikovat i z funkce prezidenta. SSSR a ostatní ZST měly ze situace v ČSSR obavy a tak při mnoha příležitostech byl vývoj v ČSSR kritizován a Dubček dostal několik varování – poslední v Čierné nad Tisou. Jeho osobní naivita však způsobila, že si neuvědomoval reálné nebezpečí vpádu SSSR do ČSSR a tak jím byl 21. srpna 1968 velmi zaskočen a překvapen. Následně byl proti své vůli společně s dalšími představiteli strany a vlády odvezen do Moskvy a zde donucen podepsat Moskevský protokol., jehož principy se staly základem Smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR. Při rozhlasovém projevu k národu po svém návratu se v rozhlasovém studiu do mikrofonu rozvzlykal a svěřil se lidem, že nečekal „že mu tohle sovětští soudruzi udělají“. V dubnu 1969 byl jako 1. tajemník ÚV KSČ vystřídán Gustávem Husákem a stal se předsedou Federálního shromáždění. V této funkci podepsal pendrekové zákony a ztratil tím zásadní část, do té doby ohromné, podpory obyvatel ČSSR. Po nějaké době byl odstraněn i z této funkce a byl jmenován velvyslancem v Turecku. Po roce byl pak z politiky zcela odejit a začal pracovat jako mechanizátor v lesním podniku. Na výsluní se vrátil až v roce 1989, kdy působil ve funkci předsedy Federálního shromáždění. Zemřel na následky zranění při autohavárii. Lidová tvorba: „Soudruzi, buďme k sobě stateční a přiznejme si, že za všechno může Antonín Novotný.“ Duch marxismu leninismu Popis skutečnosti, že veškeré konání a jevy v socialistické společnosti musí být v souladu s principy marxismu leninismu – musí být v „duchu marxismu leninismu“. U tohoto výrazu, používaném v dobových učebnicích i v médiích, působí trochu zvláštně fakt, že ryze materialistická a ateistická filosofie marxismu-leninismu používá tak nadpřirozených a nematerialistických výrazů jako „duch“. Důchodky Lidový výraz pro filcové černé vysoké boty se zipem uprostřed, které stály kolem 60 Kč a byly tak přístupné i nižším příjmovým skupinám obyvatel. Důvěra strany a dělnické třídy Bylo něco, o co se měl každý snažit. V realitě denního života to znamenalo, že člověk, který takovouto důvěru dostal, byl přijat do KSČ nebo mu bylo odsouhlaseno cosi, čeho chtěl dosáhnout a k čemu potřeboval souhlas nějakého stranického orgánu. Explicitní prohlášení, že určitý člověk „nemá důvěru strany a dělnické třídy“ mělo velmi negativní důsledky pro jeho pracovní, studijní či jiné ambice. Viz též Posudek, Hodnocení, Kádrové materiály. Důvěřuj, ale prověřuj 40

Heslo propagované v rámci KSČ, které v podstatě nabádalo k totální nedůvěřivosti mezi členy KSČ i mezi lidmi vůbec. Soudruhovi nebylo samozřejmě možné říci, že nevěříte jeho slovům, ale bylo naprosto správné nějakým způsobem si jeho tvrzení prověřovat (špehováním, donášením, slíděním či jiným sběrem informací). Dva tisíce slov Dokument o délce 2000 slov vypracovaný spisovatelem Ladislavem Vaculíkem na jaře 1968. Dokument hodnotil kriticky situaci ve společnosti i roli, kterou sehrála při vytvoření této situace KSČ. Dokument byl podepisován politiky, umělci a dalšími veřejně známými osobnostmi i normálními občany. Kdokoliv byl později (po srpnové invazi) identifikován jako signatář tohoto dokumentu, ztratil práci i část svých občanských svobod a byl označován některým z názvů pro nepřátele socialistického zřízení. Lidová tvorba: Dohadují se americký, německý a český ministr obrany, kolik platí za jeden tank. Německý ministr říká, „My kupujeme tanky za 2000 marek za kus“. Američan říká, „To my je máme lepší, ale taky trochu dražší. Nás jeden tank stojí 2000 dolarů“. A český říká: „To nám stačí 2000 slov a máme tanků plnou republiku“. Dvouletka První dlouhodobý centrální plán uvedený po převzetí moci komunistickou stranou v Únoru. Po dvouletce 1948/49 pak už přicházely pětiletky. Základní cíle byly – mohutnou propagandou aktivizovat masy k podpoře hospodářské politiky KSČ, zvýšit produkci v základních odvětvích (v padesátých letech zejména těžké strojírenství, doly atd. a teprve v šedesátých letech se určitá pozornost věnovala i spotřebnímu průmyslu) ukázat Západu, že socialistické země mají rychlejší dynamiku růstu a dále pak nahradit fungování trhu centrálním dlouhodobým plánováním. Dým (z továrních komínů) Opěvované znamení úspěšného budování socialismu. V dobách reálného socialismu byly dým, tovární hluk, komíny atd. považovány za symboly úspěšného socialistického rozvoje a industrializace společnosti.

41

E Ekonomická reforma Občasná snaha vedení strany a vlády o nápravu některých problémů vytvořených aplikací socialistických principů. Vzhledem k tomu, že problémy se směly řešit pouze v rámci socialistického systému a při respektování vedoucí úlohy KSČ, neměla žádná z reforem praktickou naději na úspěch. Lidová tvorba: Lidé mají dobrou náladu, co to znamená? „To znamená, že ekonomická reforma ještě neskončila.“ Letenskou plání na vojenské přehlídce projíždí bojová technika a pochodují vojáci. Na samotném konci jde za raketovými nosiči mužík v ošuntělém tesilovém obleku. Brežněv stojící na tribuně s Husákem se jej s překvapením ptá: „Co to má znamenat? Kdo to je na tom konci?“ „To je naše nejlepší tajná zbraň proti americkým imperialistům – český ekonom!“ odpovídá Husák. Baví se spolu dva psi: "Tak co, jak ta ekonomická reforma působí na tvůj život a životní úroveň?" "Ani se neptej, nestojí to za nic. Už mi zkrátili řetěz." "To není špatné, alespoň nemusíš běhat tak okolo." "No, ale žrádlo nechali na původním místě." Elektrifikace Lenin vytyčil elektrifikaci Ruska jako jeden z hlavních cílů revoluce. Na základě své úvahy také vytvořil rovnici Elektrifikace plus Sovětská moc rovná se Komunismus. Tyto Leninovy ideje ukazují, jak rozdílné byly podmínky, za nichž myšlenky komunismu vypracovával a podmínky, za nichž byl do ČSR komunismus importován. Přesto byl Sovětský Svaz propagován jako náš vzor. Lidová tvorba: Lenin měl pravdu, že socialismus je éra elektřiny. Do práce chodíš s odporem, na plat se čeká s napětím a vedení se dotknout nemůžeš. Elitářství Výraz nedůvěry KSČ ke vzdělání a příslušníkům inteligence, kteří byli považování za elitáře, tzn. lidí, u kterých se předpokládalo, že se povyšují nad dělníky i rolníky a že jsou potenciálními rozvraceči socialismu. Embéčko Automobil původně označený 1000MB, který se továrně Škoda Mladá Boleslav začal vyrábět v roce 1964. Embéčko se pak v různých verzích stalo národním automobilem a znakem úspěchu socialistického hospodářství. Lidově byl vůz nazýván také „tisíc malých bolestí“.

42

Emgeton Československý výrobce magnetofonových pásků a kazet. Emigrace, Emigranti V době reálného socialismu pejorativní označení pro odchod do zahraničí a všechny ty, kteří tak učinili. Obvykle bylo toto označení ještě používáno ve vazbě „nelegální emigrace“. Nelegálním emigrantem se však stával prakticky každý emigrant, neboť legální emigrace nebyla od počátku padesátých let prakticky možná. Systém zaznamenal dvě základní vlny emigrace – poúnorovou a posrpnovou. Do první patřili lidé, kteří odešli do zahraničí po převratu v Únoru 1948 a do druhé pak ti, kteří odešli po okupaci v srpnu 1968. Po roce 1948 nějakou dobu trvalo, než byly hranice neprodyšně uzavřeny (viz též kopečkáři) a po okupaci v roce 1968 bylo možné až do podzimu roku 1969 relativně jednoduše cestovat na Západ. Emigrovalo se však vždy, jakmile k tomu lidé dostali nebo si vytvořili příležitost. Počet emigrantů v poúnorové vlně je odhadován na 50 – 60 000 osob, v posrpnové vlně to pak podle různých údajů bylo až 200-250 000. Problém byl zesílen tím, že emigrovala ta část populace, která měla šanci se v zahraničí lépe uchytit, tzn. různí odborníci, lékaři atd. Proto byl počátkem sedmdesátých let v ČSSR nedostatek lékařů a dalších odborníků. Lidová tvorba: Husák plave v rybníku a ze shora se mu směje sluníčko: „Dělej co dělej, ale večer budu na západě.“ Dotaz na Rádio Jerevan: „Je návrat z Měsíce opravdu tak obtížný?“ Odpověď: „V principu není. Technicky je problém již vyřešen, nyní ale zbývá dořešit otázku jak naše kosmonauty donutit k návratu zpět do SSSR.!“ Stojí chlápek na Václavském náměstí a vykřikuje: „Za pět tisíc letenky do New Yorku! Za pět tisíc letenky do New Yorku!“ Zastaví se u něho pán a ptá se: „To je i zpáteční, prosím vás?“ Chlápek se na něj ani nepodívá a pokračuje: „Za pět tisíc do New Yorku, blbce neberem, za pět tisíc do New Yorku“! Všude dobře, tak co tady? Jaký je rozdíl mezi Českou filharmonií a Pražským kvartetem? Česká filharmonie se stává Pražským kvartetem vždy po turné v západních zemích. Mezinárodní rychlík vjíždí do jedné ruské vesnice, průvodčí naběhnou, odeženou všechny cestující od oken a okna zatemní černými závěsy. Po průjezdu vesnicí okna zase odtemní. Nikomu to nepřipadá divné, jen jeden cizinec se ptá průvodčího, co to jako mělo znamenat. „No víte, asi před deseti roky tento rychlík pro poruchu musel zastavit v této vesničce. V té době šlo jedno místní 43

děvče vykonat potřebu do kukuřice a z vlaku ji při tom uviděl jeden Američan. Okamžitě se do ní zamiloval, z vlaku vystoupil, oženil se s ní a vzal si ji do Ameriky.” „To je teda opravdu romantický příběh, ale jak to souvisí se zatemňováním oken?” „No, od té doby každý den, kdy projíždí tento rychlík, v té kukuřici vykonává potřebu celá vesnice!” Leonida Brežněva na státní návštěvě ve Francii provázejí po Paříži. Krásy Elysejského paláce si prohlíží s kamennou tváří, na poklady Louvru nereaguje. Vedou ho k Vítěznému oblouku a nic, ani špetka zájmu. Nakonec přijíždí průvod k Eiffelovce. A Brežněv se se zájmem diví: "Poslyšte, vždyť Paříž má 9 miliónů obyvatel, to vám opravdu stačí jedna strážní věž?"

Engels, Fridrich (Bedřích) Žil 1820-1895. Byl filantropistickým kapitalistou, který své zisky z textilní továrny věnoval na tvorbu a propagaci marxistické filosofie. S Karlem Marxem byl osobní přítel. Společně vytvořili základní dokument marxistické filosofie – Komunistický manifest. Engels také založil Svaz Komunistů a napsal řadu teoretických knih podporujících myšlenku socialismu a komunismu.

44

F Federace / Federativní uspořádání ČSSR / ČSFR mělo v letech 1968 – 1992 zajistit rovnoprávné postavení Slovenska v rámci Československa. Jednalo se o výrazný politický krok podporovaný zejména G. Husákem. Federace skončila 31.12.1992 vyhlášením dvou samostatných republik ČR a SR k 1.1.1993. Viz též ČSR. Festival mládeže a studentstva Oficiální festivaly (levicové) mládeže a studentstva byly organizovány od roku 1947, kdy proběhl první takový festival v Praze. Celkem jich pak do roku 1990 bylo zorganizováno 13. Jednalo se o režimně podporované mezinárodní akce, kde se od mladých lidí očekávala podpora boje proti imperialismu, kapitalismu a různým negativním jevům s těmito pojmy spojenými. Filmový týdeník Asi desetiminutový filmový průřez událostmi předchozího týdne promítaný vždy před hlavním filmem ve všech biografech. Filmové týdeníky byly silně využívané k politické propagandě. Lidová tvorba: Novotného proslov na sjezdu KSČ byl zaznamenán na filmu pro filmový týdeník. Novotnému někdo donese, že v kině Svět lidé hned po jeho projevu vstávají a tleskají. Chce si to užít a tak se už po začátku filmového týdeníku vplíží do druhé řady, se zalíbením se dívá na svůj projev a pak ještě radostněji poslouchá, jak mu všichni tleskají. Najednou dostane pohlavek a člověk vedle něj mu říká: „Tleskej ty vole, nebo nám to kino zavřou!“. Fluktuant V médiích pejorativní označení lidí s vlažným přístupem k pracovní morálce v reálném socialismu nebo též někdy lidí systému nepohodlných. Viz též pracovní povinnost. Fronta V socialistickém obchodě trvalý fenomén vznikající jako výsledek kvantitativních i strukturálních rozdílů mezi nabídkou a poptávkou. Řada druhů zboží byla nedostatková trvale (zejména dovážené zboží) a jiné druhy pak často (vejce, máslo, tuky, oleje, knihy, dámské hygienické potřeby, náhradní díly do automobilů atd. atd.). Fronty byly normální před masnami, mlékárnami, ve čtvrtek (dodací den) před knihkupectvími a vůbec všude, kde se zrovna prodávalo nedostatkové zboží. Lidová tvorba: V době již vybudovaného komunismu se vnučka ptá babičky: „A babi, co to prosím Tě, co byly ty fronty?“ „To ještě za socialismu bylo nějakého zboží jen málo a tak třeba na maso lidé čekali před obchodem v zástupu, kterému se říkalo fronta, už je ti to jasné?“ „Ano babi, už tomu rozumím. Jen prosím tě, co to je to maso?“.

45

Ve vlaku z Brna do Prahy jedou dva chlapíci a ten jeden se druhého ptá, kam jede. „Jedu do Prahy koupit maso.“ „ A proč vystupujete už teď v Kolíně?“ „Tady končí fronta.“ Odpovídá mu ten druhý a vystupuje z vlaku. Polská vláda dala příkaz, aby v každém uzenářství byl za výlohou vystaven jeden buřt. Víte proč? No aby lidé nestáli před těmito obchody frontu na kachlíčky. Fučík Julius Rozporuplná postava komunistického novináře, který byl dáván jako vzor čestného hrdiny. Jeho integrita byla však mezi lidmi zpochybňována s tím, že měl údajně nadstandardně dobré vztahy se svým vyšetřovatelem z gestapa a i jeho role v podzemním komunistickém hnutí za 2. světové války se zdála mít trhliny. Fučík se ve dvacátých letech vypravil také do SSSR a z této cesty pak vznikla jeho knížka s názvem „V zemi, kde zítra znamená včera“.

46

G Gagarin Jurij První kosmonaut světa, kterého vyslal na oběžnou dráhu dne 12.4. 1961 SSSR. Zahynul později jako zkušební letec sovětského vojenského letectva. Kolovala řada pověstí o tom, že ve skutečnosti zahynul ve vesmíru, protože se jeho kosmická stanice nebyla schopna vrátit zpět na zem. Tyto pověsti se však nepotvrdily. Lidová tvorba: Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, že kosmonaut Gagarin vyhrál v loterii automobil?“ Odpověď: „Ano, máte naprosto pravdu. Nebyl to ale kosmonaut Gagarin, nýbrž učitel Afanasij Krivošejov a nevyhrál automobil, ale ukradli mu kolo.“ Generální linie Tento výraz by v současné době bylo možné vyjádřit jako „programové prohlášení“ strany. Generální linie výstavby socialismu, budování socialismu atd. „v období po x-tém sjezdu KSČ“ byla obvykle jedním z výsledků „sjezdových jednání“ zpracovaných v tištěné formě i pro veřejnost. Generální (první) tajemník KSČ Původně „první tajemník“, od roku 1971 pak generální tajemník KSČ byl nejvyšším funkcionářem KSČ a většinou též také prezidentem republiky. Je zajímavé se podívat na tuto funkci trochu historicky: 1945 – 51: Rudolf Slánský – generální tajemník KSČ, 51 – 53: Gottwald – předseda KSČ, 53 – 68: Novotný – první tajemník, 68 – 69: Dubček – první tajemník, 69 – 71: Husák – první tajemník, 71 – 87: Husák – generální tajemník, 87 - 89 :Jakeš, 89: Urbánek: oba generální tajemníci. Pak krátce Adamec: předseda. Glasnost Politika otevřenosti, větší informovanosti, svobody slova, větší demokracie v rámci systému reálného socialismu v SSSR zaváděná do života od poloviny osmdesátých letech Gorbačevem. Vzhledem k roli, jakou SSSR hrál, se však logicky glasnost začala rozšiřovat i do ostatních zemí socialistického tábora. Glasnost byla propagována společně s Perestrojkou. Vedení strany a vlády v ČSSR se zejména Glasnosti obávalo a ve druhé polovině osmdesátých let se snažilo najít svou, „československou cestu k socialismu“. To ale nemělo naději na dlouhodobější úspěch, protože socialismus byl v ČSSR udržován do té doby při životě represivním systémem s vydatnou pomocí SSSR. Jakmile SSSR svou podporu zrušil, byl konec socialistického realismu v ČSSR už spíše jen otázkou času. Viz též Cesta k socialismu. Gorbačov, Michal Sergejevič Narodil se v roce 1931. Jeho politická kariéra byla velmi strmá a tak se v roce 1980 dostal do vybrané skupinky členů politbyra ÚV KSSS. Podařilo se mu zúčastnit se hodně zahraničních cest, což mu umožnilo udělat si do velké míry nezávislé politické a ekonomické názory. Po smrti Černěnka v roce 1985 byl zvolen generálním tajemníkem ÚV KSSS. Jeho první velkou výzvou byla havárie Černobylu, 47

kdy silně kritizoval zodpovědné hodnostáře za to, že o havárii včas a plně nikoho neinformovali. Postupně pak zaváděl reformy podobné Leninově Nové ekonomické politice (NEP), kdy byla podporovaná osobní iniciativa a soukromé hospodaření. Spolu s tím šla politika „Glasnosti“ (otevřenosti) a Perestrojky (ekonomické reformy). Při jednáních s americkým prezidentem Reaganem (Ženeva, Reykjavík, Malta) se podařilo prakticky ukončit studenou válku. Gorbačov také odmítl podporovat jednotlivé komunistické vlády v satelitních zemích (Země Socialistického Tábora - ZST) a v podstatě je nechal jejich osudu, což vedlo v roce 1989 ke kolapsu celé Socialistické světové soustavy, zboření Berlínské zdi a následně spojení Německé demokratické a Německé spolkové republiky ve Spolkovou republiku Německo v roce 1990. Jeho odsouzení invaze armád Varšavské smlouvy do ČSSR , bylo pro československou stranu a vládu vražedné, neboť její „legalita“ se opírala především právě o invazi z roku 1968. Změny, ke kterým došlo za Gorbačova vedly k rozpadu SSSR v prosinci 1991 i když on sám tak velké změny rozhodně neplánoval. Vývoj prostě opět (stejně jako v ČSSR v roce 1968) ukázal, že v době reálného socialismu nebylo možné demokracii jen trochu zvětšovat nebo jen částečně uvolňovat svobodu. Jakmile se skulina v systému objevila, nebylo možné další vývoj zadržet. To zpětně potvrdilo, že i Pražské jaro by bývalo pravděpodobně vedlo ke konci reálného socialismu v ČSSR. Invaze vojsk Varšavské smlouvy měla proto z pohledu SSSR a Brežněva svou logiku, protože jinak bylo ohroženo přežití reálného socialismu ve všech zemích ZST. Citáty: • V nebezpečí je ten, kdo nereaguje na běh událostí • Polopravda je horší než lež. • Demokracie bez veřejné informovanosti neexistuje a existovat nemůže. Gottwald, Klement Žil v letech 1896-1953. Vyučil se jako truhlář, dezertoval z rakousko-uherské armády, se svými politickými souvěrci (z nichž většinu nechal později popravit) se dostal do vedení KSČ a tuto podřídil Moskvě. Byl poslancem v parlamentu ČSR, v roce 1939 utekl do Moskvy a zde podporoval až do června 1941 (útok Německa na SSSR) pakt Hitlera a Stalina, pak začal vytvářet protiněmeckou frontu a získal pro ni i Beneše. Po válce byl mimo šéfování KSČ i předsedou vlády a od června 1948 pak prezidentem. Beneše a jeho vládu chytře přelstil a dosáhl tak v únoru 1948 poměrně klidného převzetí moci. Beneše pak ještě použil k podepsání nové ústavy a zákonů umožňujících plné převzetí moci komunistickou stranou. Zahájil politické procesy a stal tak zodpovědný za smrt a věznění mnoha lidí včetně svých nejbližších spolupracovníků. Za jeho vlády byly také na návrh jeho zetě, ministra národní obrany Alexeje Čepičky, zavedeny Pomocné technické prapory (PTP), jimiž prošly desítky tisíc lidí. Zemřel v březnu 1953 po návratu z pohřbu Stalina. Jeho smrt byla údajně způsobena jeho progresivní paralýzou (syfilis) a závislostí na alkoholu, o těchto jeho nemocech se ale nesmělo mluvit. Kolovaly i pověsti, že byl v Moskvě otráven. Lidová tvorba: Klement Gottwald umře a přijde do pekla. Lucifer mu dá trest stát 1000 let po kolena ve vařícím oleji. Gottwald se smutně šourá ke svému přidělenému místu v nádrži s horkým olejem a v tu chvíli zahlédne Hitlera, že tam stojí jen po kotníky. Zeptá se tedy Lucifera, proč Hitler dostal tak málo, když zabil mnohem

48

víc lidí než on. Lucifer se otočí a rozkřikne se na Hitlera – „Ty zrůdo, že sis zase vylezl Leninovi na ramena!“ „Pošta prý musela stáhnout z oběhu známky s Gottwaldem.“ „A prosím tě, proč?“ „Protože lidi prej nevěděli, na kterou stranu mají plivnout.“ Citáty: • Do Moskvy se jezdíme radit, jak vám, kapitalistům zakroutit krky. (třicátá léta) • Právě jsem se vrátil z Hradu ….. pan prezident demisi přijal. (únor 1948) • Kdo bude strašit tím, že chceme budovat kolchozy, patří k rozvratníkům a záškodníkům (28. února 1948). • Říkal jsem Stalinovi výslovně, že o kolchozech nebudeme mluvit, že je budeme dělat (23. února 1949) • Kdo nejde s námi, jde proti nám • Církev je nutné neutralizovat a dostat ji do svých rukou tak, aby sloužila našemu režimu Gottwaldov Název města Zlín v letech 1949 – 1989. Gottwaldova stanice Název stanice metra Vyšehrad až do roku 1990. GPU Označení sovětské tajné policie následující po názvu Čeka – tzn. od roku 1923. Viz též také NKVD, KGB. Gulagy Pracovní „nápravné“ tábory v odlehlých částech SSSR, zejména na Sibiři. Prošlo jimi kolem 10-20 milionů lidí. První Gulagy byly vytvořeny již za vlády Lenina v roce 1919. Masově se jejich počet i počet jejich obyvatel zvyšoval za vlády Stalina. Největší počet vězňů Gulagy pak zaznamenaly na přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy v nich mimo sovětské občany byli vězněni i občané některých poražených zemí (Maďarsko, Německo atd.). Lidová tvorba : "V této cele sedí naše pýcha," říká ředitel věznice parlamentní komisi pro lidská práva. Když k nám přišel poprvé, učil se číst a psát. Předtím byl úplně negramotný. A nyní tady sedí za falšování celních dokladů a bankovních převodů. Co nevidět se u nás vyučí na presidenta!" Gustapo 49

Lidové označení pro StB (Státní bezpečnost), případně i pro VB (Veřejná bezpečnost) v období vlády Gustáva Husáka.

50

H Havíř Často používané budovatelské označení horníka. V médiích byla práce havířů často oslavována, představitelé strany a vlády si občas nasazovali havířské helmy s kahany a nechávali se fotit obklopeni černým prachem zaprášenými, ale usměvavými havíři. Obvykle bylo pod obrázky ještě zmíněno, že tito havíři splnili plán nad 100 procent. Havel, Václav Hesla Míněna byla obvykle radostné a optimistické myšlenky pracujících mas. Hesla byla prezentovaná skandováním nebo nošením potištěných transparentů v průvodech. Hesla se také „provolávala“. Viz též budovatelská hesla. Hudba a zvuk Časopis věnující se nově se rozvíjejícímu oboru hi-fi reprodukované hudby, vycházející od roku 1967, jehož činnost byla v roce 1971 režimem ukončena. Hlasování Hlasovalo se o něčem prakticky na každé schůzi. Hlasování bylo vždy veřejné, takže by bylo vidět, kdyby někdo hlasoval jinak, než se očekávalo. Hlasování obvykle vedlo k jednomyslné podpoře předloženého návrhu. Viz též Volby a Jednomyslnost. Hlas Ameriky Jeden z hlavních zdrojů svobodných informací vysílaných rádiem v českém jazyce na naše území z Německé Spolkové Republiky (Západní Německo). Hlas Ameriky byl také konzervativnější než Svobodná Evropa a nerozebíral tak kriticky aktuální politickou a ekonomickou situaci v ČSSR. Jednalo se o vysílání vlády USA a tak nebylo obvykle rušené jako např. Svobodná Evropa. Viz též BBC a šuškanda a šeptanda. Hmotná a kulturní spotřeba společnosti Zvyšování „hmotné a kulturní spotřeby“ společnosti bylo označováno za hlavní cíl socialistické společnosti, strany a vlády i tvůrčí činnosti všeho lidu. Viz též Základní potřeby, Nadstavba. Lidová tvorba: Do SSSR má přijet na návštěvu prezident USA. Četa uklízečů pod dohledem druhého tajemníka ÚV KSSS gruntuje přistávací dráhu na letišti Šeremetěvo. Tajemník se zastaví u Váni zametajícího spadané listí a říká mu: „Váňo, budeš zastupovat pracující inteligenci při setkání s americkým prezidentem. Když se tě bude ptát, co máš za zaměstnání, řekneš, že jsi bezpečnostní technik přistávací dráhy. Pak se tě asi bude ptát, kolik za to bereš a ty mu řekneš, že deset tisíc 51

rublů. Asi ho bude ještě zajímat, co si za svůj plat můžeš koupit. Odpovíš, že nejnovější model českého motocyklu Jawa. Je to jasné?“ Americký prezident přiletí, vystoupí a hned po uvítání si všimne Váni, jde k němu a ptá se ho: „Hello, a jaké tvůj džob?“ „Já jsem bezpečnostní technik přistávací dráhy!“ Very well! A co za takovou důležitou práce bereš měsíčně? „Deset tisíc rublů“! „Oh, good! A co si tak za to můžeš třeba koupit? „Třeba nejnovější model českého motocyklu Jawa. No, ale nejsem pitomej a tak když si ještě sto rublíků přidám, tak si můžu koupit ušanku a flašku vodky!“ Hněv lidu Hněv lidu se projevoval prostřednictvím různých prohlášení, výzev, odsouzení a kritiky publikovaných v médiích a podepsaných neznámými jednotlivci nebo pracovními kolektivy. Představitelé strany a vlády pak, v deklarované snaze reagovat na hněv lidu, přijímalo různá nepopulární opatření nebo odsuzovalo jednotlivce a své činy legalizovalo právě odvolávkami na „hněv lidu“. Při neexistenci svobodných médií, veřejných průzkumů, internetu atd., nebylo samozřejmě možné nikdy ověřit, kolik lidí a zda dobrovolně vůbec nějací lidé cosi odsuzují nebo si přejí či nepřejí. Hnutí Pozitivní výraz obvykle používaný pro aktivity podporující boj dělnické třídy. Byly používány například následující vazby: mládežnické hnutí, dělnické hnutí, „pokrokové hnutí“ atd. Hodnocení V době reálného socialismu byl každý jednotlivec průběžně hodnocen a posuzován. Hodnocení bylo obvykle obsahem posudků, které se psaly na členy i nečleny strany, na zaměstnance, na studenty, na školáky, na každého v pravidelných (obvykle ročních) intervalech nebo když tito něco závažnějšího potřebovali. Hodnocení pak byla vkládána do kádrových materiálů, na jejichž základě byli lidé povyšováni či ponižováni, přijímání či propouštěni, chválení či hanobeni atd. Velkým pomocníkem pro vypracování hodnocení byly jednak „dotazníky“, které bylo třeba často vyplňovat a pak názory hodnotitelů. Holubice míru Často zmiňovaný, vystřihovaný, nalepovaný, kreslený a jinak umělecky ztvárňovaný a adorovaný symbol míru. Během „májových svátků“ (1., 5., a 9. květen), byly holubice míru dobrovolně povinně vylepovány do oken bytů. Tento zvyk byl zvláště populární v padesátých a šedesátých letech. Horník Povolání, které bylo zcela na vrcholu hierarchie pojmu dělnická třída. Být horníkem prezentoval socialistický režim jako nejvyšší metu. Tato byla podporována různými hesly jako např. „Jsem horník a kdo je víc?“ Ideologicky populárnější byl z nějakého důvodu pro tuto profesi ale název havíř. Oficiální heslo: • Já jsem horník a kdo je víc? 52

Hospodářská politika KSČ Termín používaný pro soubor ekonomických principů socialismu promíšený s přáními a sliby, kam by se měla socialistická společnost v budoucnosti dostat. Hospodářská politika KSČ se většinu času soustředila na řešení problémů vzniklých fungováním systému reálného socialismu. Houpačka Byl v letech 1964 až 1969 velmi populární hudební pořad, ve kterém mohli posluchači prostřednictvím hlasů zasílaných korespondenčními lístky hlasovat pro skladby, které se jim líbily, což byla v té době naprosto revoluční myšlenka . Soutěžily samostatně české a zahraniční skladby. Pořad byl mocensky ukončen v roce 1969, mimo jiné i proto, že na něm zazněla také proti-okupační skladba „Běž domů Ivane“ a skladby Karla Kryla. Hraniční průvodka Malý růžový papírek, který musel až do roku 1968 vyplnit každý cestovatel před překročením hranic – prý pro statistické účely. Po zavedení papírových výjezdních doložek v roce 1969 nebyly již hraniční průvodky vyžadovány. Hráz socialismu Hrází socialismu bylo více. Jednalo se o cosi, co mělo ochránit socialismus před útokem nepřátelských sil zvenčí. Za hráz socialismu byly tak v médiích podle potřeby označovány například Západočeský kraj nebo také ČSLA (Československá Lidová Armáda) či Varšavská smlouva. Hrdina socialistické práce Jednalo se o vysoké státní vyznamenání udělované zvláště výkonným nebo zvláště dobře politicky zapsaným pracovníkům a funkcionářům, zejména z kategorie dělnických kádrů. Mezi lidmi však takováto vyznamenání neměla žádný respekt a uznání. Lidová tvorba: Po té, co jsem dostal titul „Hrdina socialistické práce“, jsem začal pochybovat o svých schopnostech. Hromadné zbrojení Označení „zbraně hromadného ničení“ pak zahrnoval jaderné, vodíkové a další podobné zbraně v tomto případě prakticky bez ideologického zabarvení. Hromadně však podle médií zbrojily výlučně kapitalistické, imperialistické země. Země socialistické soustavy musely jen odpovídající měrou „reagovat“, aby se mohly ubránit případné kapitalistické agresi. Husák, Gustáv Žil 1913-1991. Do KSČ vstoupil v roce 1933 a od té doby byl jejím aktivním členem. Na konci čtyřicátých let se pak dostal do stranické a vládní špičky na Slovensku. V roce 1951 byl však ve zinscenovaném procesu obviněn z buržoazního nacionalismu a v roce 1954 odsouzen na doživotí. Před trestem smrti jej zachránila úmrtí Stalina a Gottwalda v roce1953. Antonín Novotný jej pak rehabilitoval a Husák se vrátil zpět do politiky, kde v roce 1968 dostal příležitost tím, že se jako člen československé „delegace“ (unesená část vedení strany a vlády) v Moskvě choval „pragmaticky“ (zrádně) a zalíbil se Brežněvovi, který si jej vybral jako svého oblíbence (loutku). To mu v dubnu 1969 vyneslo místo na špici KSČ, v roce 1975 pak ještě navíc funkci prezidenta. Husák byl dirigentem normalizace a konsolidace v ČSSR a tak i hlavním kolaborantem s okupačními mocnostmi. Na rozdíl od bývalého protektorátního prezidenta Háchy svou funkci plnil mnohem aktivněji a k podstatně větší spokojenosti okupantů než tak 53

činil Hácha. V roce 1987 byl Husák pro zhoršující se zdraví nahrazen ve vedení strany Miloušem Jakešem, avšak prezidentem zůstal až do sametové revoluce v roce 1989, kdy byl vystřídán Václavem Havlem. Lidová tvorba: Husák jde kolem hezké vilky a neodolá a Pepíčkovi, který stojí u branky a říká mu: „Já jsem ten, komu vděčíš za to, že žiješ v tak hezkém domku se zahradou a že jezdíš v tak hezkém autě, co vám stojí v garáži“. „Maminko, maminko, strýc Kurt z Mnichova je tady.“ Křičí Pepíček celý šťastný.

Husák je prý hrozně veselý člověk, sbírá anekdoty o sobě – i s těmi, kdo je vykládají.

Husák s Husákovou jdou po Václaváku a kolem jde slečna v minisukni. Gustáv se po ní se zájmem podívá, Husáková to vidí a tak mu hned dá facku. V tu chvíli přiskočí slečna a vrazí mu facku taky. Husáková se na ní oboří a ona: „Promiňte, já myslela, že už to začalo“.

Jaký byl rozdíl mezi Husákem v padesátých letech a v osmdesátých letech? „Velmi malý – jen jeden háček, v padesátých letech byl v cele a v osmdesátých v čele.“

Setká se Husák s Brežněvem a ten se ho ptá: "Gusto, jak jste na tom s obilím?" "Překročili jsme plán o 8 procent." "Výborně, tak pošlete do Rumunska 50 vagónů. A co brambory?" "Taky překročený plán." "To je dobře, Polákům dáte 100 vagónů. A co houby?" "Joj, letos velká bída," přiznává Husák. "Neboj se, hned zítra Ti posílám 100 000 kozáků i s rodinami."

Tři význačné osobnosti slovenského života? . Ĺudovít Štúr - vytvořil spisovný jazyk, Jozef Tiso - založil Slovenský štát, Gustáv Husák - připojil k němu Čechy a Moravu. 54

Jednoho dne Gustáv Husák vyjde ven z pražského hradu, začne se toulat po okolí a sbírá přitom kameny, zkoumá je a pak je ukládá do brašny. Dělá to několik hodin, až jeho asistent začne mít obavy o jeho duševní stav a zavolá do Moskvy, aby se zeptal, co by se v takovém případě mělo dělat. "Ó ne, už zase," povzdychne si Brežněv, "už zase se nám prohodily linky do Prahy a na měsíční Lunochod. Soudruh generální tajemník Gustáv Husák napsal za svůj život rozsáhlé souvislé literární dílo. Jedná se o pětidílný životopisný celek: 1. O hudbě: "Z basy do čela" 2. O sportu: "Jak jsem doběhl dělnickou třídu" 3. O lásce: "Tři polibky od Brežněva" 4. O zemědělství: "Jak jsem zvoral republiku" 5. O medicíně: "Jak jsem voperoval srdce Evropy do zadku Sovětskému Svazu

Největší prezident byl Gustáv Husák. Zadek měl na Hradě, ruce s měšcem na Slovensku a nohy připoutané v Kremlu.

Brežněv se dívá dalekohledem z Kremlu po spřátelených zemích. Při pohledu na Prahu zbledne, a vyzve k pohledu Kosygina. Ten řekne: „Co ma byt, vždyť tam sněží!.“ - To jsem se lekl, myslel jsem, ze ho škubaj!

Přijde králíček do zeleniny a chce mrkev. Králíčku, mrkev nemáme. Přijde druhý den a chce mrkev. Králíčku, mrkev není. A jestli tady budeš otravovat, tak tě pověsím na zeď! Králíček příjde třetí den a chce mrkev. Prodavač se naštve a králíčka pověsí za ouška na zeď. Králíček se rozhlídne a vidí vedle sebe obraz Husáka. A ptá se Tys chtěl taky mrkvičku?? Husákovo ticho Lidový název pro Těšnovský tunel před bývalým ÚVKSČ, nyní Ministerstvem dopravy. Generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustavu Husákovi údajně vadil hluk ze silnice před budovou sídla strany a tak byl na jeho přání vybudován tunel, který hluk v něm projíždějících vozidel zcela utlumil.

55

Husákovy děti Husák prosadil na počátku sedmdesátých let podstatné zvýšení dětských přídavků. Důvodem byl klesající počet obyvatel způsobený nízkou porodností a vysokou emigrací v letech 1968-69. Politika přídavků a dalších zvýhodnění (mateřská dovolená atd.) vedla k ohromnému nárůstu porodnosti, na kterou však nebyla připravená infrastruktura (školky, školy, lékaři, bydlení atd.). V té době bylo tedy složité děti do školek a škol umístit. Pro děti narozené během sedmdesátých let se tak někdy používalo označení Husákovy děti.

56

Ch Charta 77 Neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala politickou a státní moc za nedodržování lidských a občanských práv. Svou činnost oficiálně ukončila v roce 1992. Významní představitelé Charty 77: Jan Patočka, Václav Havel, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Jiří Hájek. Zakládající dokument Charty 77 byl připraven a podepsán v lednu 1977 a měl být předložen Federálnímu shromáždění 7. ledna 1977. Tomu režim zabránil zatčením hlavních představitelů včetně Václava Havla. Celé provolání Charty 77 však bylo zveřejněno v médiích v Západním Německu. Režim rozpoutal proti Chartě nepřátelskou kampaň, která byla charakteristická tím, že média agresivně kritizovala a odsuzovala něco, co z veřejnosti prakticky nikdo neměl možnost vidět a číst. Režim tak pravděpodobně udělal Chartě 77 dobrou propagaci. Vrcholem režimní kampaně proti Chartě pak byla tzv. Anticharta. Chmelová brigáda Brigády, kterých se obvykle zúčastnili středoškolští studenti. Chmelové brigády byly jednak jarní, kdy se háčkovaly výhonky chmele na dráty a pozdně letní (srpen-září), kdy se do věrtelů sklízely chmelové květy. Letní chmelové brigády byly opravdu masovou záležitostí a mnoho studentů na ně jezdilo rádo, protože to byla určitá příležitost si vydělat peníze, částečně se ulít ze školy a často se i dobře bavit. Chmelová brigáda byla také ústředním motivem filmu Starci na chmelu režiséra Miloše Formana. Chodit do pionýra Účastnit se akcí pořádaných dětskou organizací Pionýr. Děti měly obvykle schůzky pionýra jednou nebo dvakrát týdně po škole a hrály při nich různé hry. Vedení pionýra se věnovala obvykle jedna nebo více z maminek dětí ve třídě. Každá škola pak měla jednu profesionální šéfku nebo šéfa pionýra, kteří práci pionýra na škole koordinovali a přenášeli rituály a úkoly „z ústředí“. Kvalita činnosti pionýra tedy záležela hodně na kvalitě těch, kteří se jeho vedení profesionálně nebo dobrovolně věnovali. Chozraščot Výraz převzatý z ruštiny (zkrácené „chozjajstvennyj rozčot“) označující princip fungování socialistických podniků na bázi tržeb a nákladů. Princip chozraščotu se stal velmi progresivním v druhé polovině šedesátých let a i v hospodářské reformě chystané ekonomem Otou Šikem v roce 1968. Jednalo se o jednoduchý princip činnosti na bázi tržeb a nákladů a zavedení určité zodpovědnosti za výsledky. Bylo však nutné přicházet s novými názvy, které by ukázaly svébytnost socialismu a nemusely například používat výraz „zisk“ nebo „konkurence“, které byly znakem systému kapitalistického. Chozraščot byl do systému socialistické ekonomiky zaváděn prakticky neustále avšak s malými praktickými výsledky, protože vlastně spojoval neslučitelné – ekonomické principy kapitalismu s ideologicko-ekonomickými teoriemi socialismu. Chruščov, Nikita Sergejevič Žil 1894 – 1971. Původem chudý kovodělník, který se zapojil do dělnického hnutí. Ve dvacátých a třicátých letech velmi strmě stoupal po žebříčku politických funkcí v KSSS a účastnil se aktivně také Stalinových čistek během třicátých let. V roce 1939 vedl ukrajinskou KSSS, což znamenalo, že byl na Ukrajině neomezeným pánem. Během války byl politrukem Rudé armády zprostředkovávajícím kontakt 57

mezi Stalinem a nejvyššími generály. Účastnil se také obrany Stalingradu. Po smrti Stalina v roce 1953 se mu podařilo odstranit všechny konkurenty v boji o moc a získal tak nástupnictví. Na XX. sjezdu KSSS v roce 1956 Stalina odsoudil a kritizoval také jeho kult osobnosti. Za jeho vlády došlo k mírnému uvolnění tvrdého režimu, skončilo se s nejtvrdšími politickými procesy nebo se alespoň zmírnily tresty při nich udílené. Období jeho vlády zaznamenalo hodně úspěchů – první družice země, pes Lajka ve vesmíru, první člověk (Gagarin) ve vesmíru, relativně dobrá životní úroveň v SSSR, řada úspěchů ve vědě i ekonomice atd. Chruščov také zaměnil Stalinovu teorii o nevyhnutelnosti války mezi socialismem a kapitalismem za novou teorii „mírového soutěžení mezi oběma světovými soustavami – kapitalistickou a socialistickou“, což znamenalo podstatné snížení nebezpečí propuknutí třetí světové války. Za jeho vlády však vznikly také dvě potenciálně velmi nebezpečné krize – Berlínská krize vyvolaná stavbou berlínské zdi v srpnu 1961 a Kubánská (karibská) krize v září 1962, kdy byl svět na pokraji válečného konfliktu. Chruščov měl velmi obhroublé chování a jeho vystupování přineslo čas od času velké pozdvižení. Světový ohlas měla například scénka z roku 1960, kdy se při jednání Valného shromáždění OSN v New Yorku natolik rozčílil, že si sundal botu a mlátil s ní o stůl. Chruščov byl odstraněn Brežněvem v roce 1964. Byl obviňován z nestability vedení, náhodného rozhodování, neodbornosti atd. Zastal se jej jediný Antonín Novotný, který napsal Brežněvovi dopis, ve kterém nesouhlasil se způsobem, jakým byl Chruščov odstraněn. Novotný tak upadl v nemilost a v roce 1968 mu to Brežněv oplatil tím, že se jej nezastal během vnitrostranických bojů v KSČ a Novotný tak ztratil ve straně vedoucí místo, které mu vzal Dubček. Chruščov sám byl první komunista ve špičkové funkci v KSSS, který nebyl po svém odstranění zlikvidován nebo alespoň zavřen či odeslán do Gulagu. Celkově je obvykle hodnocen pozitivně za svou roli při odstraňování následků stalinismu. Citáty: Politik je člověk, který slíbí, že postaví most i tam kde není řeka. Lidová tvorba: „Co by se stalo, kdyby místo Kennedyho bývali zastřelili Chruščova?“ „To není docela jasné, ale jisté je, že by si Onasis nevzal paní Chruščovovou“.

Komsomoskaja Pravda uveřejnila fotografii z návštěvy soudruha Chruščova na prasečí farmu a pod ní byl nápis „Soudruh Chruščov mezi vepříky (třetí zleva)“.

Předseda Chruščov s prezidentem Kennedym se rozhodli svoje politické rozpory vyřešit v závodě v běhu. Po dlouhém, urputném běhu zvítězil Kennedy. Československá média to komentovala takto: „Soudruh Chruščov doběhl na překrásném druhém místě a prezident Kennedy skončil předposlední.“

58

Jde Nikita Chruščov po poli a uvidí poctivého sovětského rolníka. Udělá si tu chvíli, aby se u něj zastavil a žoviálním tónem se zeptá: „Tak co zelenina?” „Zalenina?” znechuceně se odvrátí zemědělec. „Za Lenina vám nedám ani rubla!”

59

I Ideologická čistota Ideologickou čistotou se rozuměla skutečnost, že určitý názor, dokument, dílo či jiný výsledek lidské činnosti byl v souladu se základními principy marxismu-leninismu. Ideologická diverze Rozšiřování názorů odlišných od názorů nejvyšších představitelů strany a vlády a ideologické linie strany. Výraz byl používán v období normalizace a konsolidace, kdy byly potírány názory představitelů strany a vlády z období Pražského jara. Právě reformní a demokratizační plány a představy Pražského jara byly označovány za ideologickou diverzi poškozující jedinou správnou a původní marxisticko-leninskou teorii diktatury proletariátu. Ideologická linie strany Aktuální politická doktrína KSČ. Přestože se tato v průběhu času měnila, byla médii vždy prezentována jako jediná správná a trvalá ideologická hodnota vedoucí socialistickou společnost ke „šťastným zítřkům“. Lidová tvorba: „Prosím tě, jak vlastně funguje ta socialistická ekonomika?“ „To je jednoduché, já ti to rád vysvětlím“ „To mě ale nezajímá, vysvětlit to umím taky“. Ideologická náplň Od všech uměleckých děl vytvořených v rámci socialistického realismu se očekávalo, že budou mít jasnou „ideologickou náplň“, tzn., že budou jednoznačně prosazovat myšlenky budování socialismu, třídního přístupu k dějinám, vedoucí úlohu KSĆ atd. Díla, která tyto myšlenky neobsahovala, nedostávala podporu oficiálních míst a v horších (častých) případech nebylo jejich provozování nebo jiné zveřejňování povoleno. Ideologická úchylka Interpretace marxismu-leninismu jiným způsobem, než byl aktuálně propagovaný KSSS a KSČ. Viz též Revizionista, Oportunista. Ideologický boj Tímto výrazem bylo míněno nejčastěji mezi teoriemi „socialistické a kapitalistické cesty vývoje společnosti.“ Ideový zápas Obvykle tento výraz označoval trvalý boj mezi dvěma světovými soustavami. Často však také znamenal souboj komunistických názorů s názory pluralitní společnosti nebo i mezi různými názorovými frakcemi v rámci komunistického hnutí. Zápas bylo nutné vyhrát potlačením jiných než těch „správných“ názorů jakýmikoliv prostředky.

60

Klasickým příkladem vnitřního ideového zápasu ve straně bylo Pražské jaro a následná normalizace. Během Pražského jara vítězili s podporu občanů reformní komunisté a během normalizace pak s bratrskou pomocí zvítězila konzervativní frakce KSČ. Imperialismus Snaha o mocenské ovládnutí jiných území. Imperialismus byl Leninem definován jako „nejvyšší, zahnívající stadium kapitalismu“. V období reálného socialismu byl tento výraz používán ve vztahu k USA či jiným západním státům (američtí imperialisté, západní imperialisté apod.). Imperialistický charakter SSSR nebyl v této souvislosti v té době samozřejmě zmiňován. Cílem imperialismu mělo být zotročení nejen svých vlastních mas pracujících, ale také celých jiných národů. Viz též Základní zákon kapitalismu. Imperialisté Jako imperialisté byly obecně nazývání představitelé „imperialistických zemí“ nebo ještě obecněji nepřátelé socialismu. Index Být na indexu znamenalo nesmět být veřejně činný. Výraz se používal především ve vztahu k zakázaným hercům, spisovatelům, skladatelům atd. Na index se dostávali lidé, kteří se režimu nějakým způsobem znelíbili. Důvody ke znelíbení byly různé, avšak zásadním milníkem v hodnocení loajality režimu bylo vystupování daného jednotlivce v letech 1968/69. Veřejné podporování Pražského jara, podepsání a neodvolání podpisu na některých dokumentech jako například Dva tisíce slov atd., znamenalo být na indexu po velmi dlouhou dobu, pro některé umělce až do sametové revoluce v roce 1989. Industrializace Oslavovaný proces využívání moderních technologií a rychlého rozvoje průmyslu i růstu objemu materiální výroby. Původní úroveň industrializace v ČSR byla i v celosvětovém srovnání velmi vysoká. Přes neustálé industrializační snahy v období reálného socialismu však ČSR/ČSSR svou pozici ztrácela. Industrializace ale opravdu postupovala v SSSR a jiných státech ZST, jejichž počáteční úroveň bylo mnohem nižší. Inflace za socialismu Inflace za socialismu oficiálně neexistovala a byla považována za jev typický pouze pro kapitalismus. Jakákoliv zmínka o inflaci byla považována za nepřátelskou socialistickému zřízení. Ceny se za socialismu zvedaly skokově v centrálně řízených celostátních zvyšování cen obvykle k 1. lednu daného roku. Statisticky zachytitelné inflaci bylo zabraňováno současnými sníženími cen nepotřebného zboží, které však bylo zahrnuto do koše pro výpočet kupní síly koruny a ta tak zůstávala opticky stejná. Stejný zůstával i směnný kurz, jen se občas přidal nějaký příplatek a zdání pevné socialistické měny tak bylo dokonalé. Lidová tvorba: Jaké jsou dva základní zákony socialistického maloobchodního trhu?

61

• Člověk musí zakoupit to, co zrovna je a sám sebe přesvědčit, že to potřebuje nebo potřebovat bude. • Úpravy cen se provádějí promyšleně s ohledem na spotřebitele - zdražení toaletního papíru je kompensováno zlevněním lokomotiv. Informbyro Mezinárodní organizace komunistických stran založená v roce 1947 jako následník Kominterny, kterou v roce 1943 Stalin rozpustil jako gesto dobré vůle vůči západním spojencům. Informbyro, podobně jako Kominterna sloužily Moskvě jako fórum zajišťující ji mocenský vliv v mezinárodním komunistickém hnutí a možnost exportu komunismu do ostatních zemí. Informbyro bylo rozpuštěno v roce 1956 v souvislosti s „odstraňováním pozůstatků“ stalinismu. Inteligence V období reálného socialismu mírně pejorativně označení vzdělanější části společnosti, která nepatřila mezi dělnickou či rolnickou třídu. Určité vylepšení pozice vzdělaných vrstev nastalo v době, kdy již byla vychována nová inteligence, které se pak také říkalo socialistická inteligence. Plnou důvěru ale vzdělanější část společnosti nezískala nikdy. Bylo to asi proto, že u ní bylo větší nebezpečí, že bude politickou situaci kriticky rozebírat a hodnotit. Po Únoru 48 byla „buržoazní inteligence“ považována většinou za politicky nespolehlivou a tak bylo velké množství vzdělaných lidí převáděno na manuální práci. Jednou z více památek na toto období je tzv. „Most inteligence“, což byl název pro Bránický železniční most. Tento most se začal narychlo stavět v roce 1949, zřejmě aby se našla práce právě pro příslušníky „buržoazní inteligence“. Bohužel, most byl špatně naplánován a tak na něj nebylo možné položit dvě kolejiště, ale pouze jedno a vede také do úzkého, jednokolejného tunelu. Zůstává tedy dodnes vzpomínkou na plýtvání lidmi, materiálem i úsilím v době nastupujícího reálného socialismu. Lidová tvorba: Jde Novotný ráno ulicí na Hrad a vidí nějakého elektrikáře, jak pracuje u lampy a tak se ho ptá, co dělá. Elektrikář odpoví: „Ale soudruhu prezidente, přidělávám lampu k elektrickému vedení“. Novotný s mírným úsměvem pokývne a odejde do svého úřadu. Večer se vrací z Hradu stejnou ulicí a vidí, že stejný muž klečí u stejné lampy a pořád se tam o něco snaží. Novotnému se to moc nelíbí a tak tomu elektrikáři říká: „To máš teda nízkou produktivitu práce soudruhu, celý den na jednu lampu. To já bych to měl hotové za dvacet minut.“ „No jo, vy ano soudruhu prezidente, ale já jsem vystudoval na advokáta“. Intenzifikace Hospodářství v počátku reálného socialismu rostlo především v objemu avšak využití zdrojů (energie, suroviny, pracovní síla, investiční prostředky, provozní náklady atd.) klesalo. Když se tento problém ukázal jako brzda dalšího rozvoje a překážka efektivnímu exportu, začal se propagovat proces intenzifikace, který měl dosáhnout právě lepšího využívání zdrojů. Až do konce reálného socialismu však byl však podíl přidané hodnoty nízký, podíl zdrojů vysoký a kvalita výroby i technologická vyspělost malé. Internacionalismus 62

Teorie internacionalismu v komunistickém hnutí vycházela z toho, že socialismus a posléze komunismus postupně zvítězí a musí zvítězit ve všech zemích světa. Země reálného socialismu měly tedy za úkol pomáhat prosazovat zájmy pracujících žijících zatím v „méně šťastných“ zemích, kde reálný socialismus dosud zaveden nebyl. Současně s teorií internacionalismu platila zásada vedoucí role ÚV KSSS, která znamenala, že komunistické hnutí a celý komunistický svět se měl podřizovat představám moskevského vedení, k čemuž byla využívána organizace se sídlem v Moskvě nazvaná Internacionála. V praxi se jednalo o expanzivní ideologii, kdy vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí a podřízenost Moskvě byly v podstatě programem a cílem. Tato ideologie zaváděla komunistické hnutí také často do složitě vysvětlitelných situací, jako například v roce 1939, kdy byl podepsán pakt mezi Stalinem a Hitlerem a kdy Moskva samozřejmě očekávala, že tento její krok bude automaticky podpořen všemi komunistickými stranami. Je zřetelné, že lidé v zemích obsazených Hitlerem včetně ČSR mohli jen těžko něco takového vítat a podporovat. KSČ, která představu Moskvy respektovala, se tak dostala na několik let do izolace. Dotaz na Rádio Jerevan: „A mohl by být komunismus opravdu v celém světě?“ Odpověď: „Samozřejmě, že mohl, ale kam by se pak utíkalo?“. Internacionála 1) Mezinárodní hymna dělnického či komunistického hnutí. Učily se jí děti ve škole, zpívala se při politických oslavách. Jejím tématem byl třídní boj a dělnická třída, považované v písni i v ideologii za předvoj lidské společnosti. 2) Mezinárodní organizace sdružující jednotlivé národní komunistické strany. Internacionála měla sídlo v Moskvě, předsedal jí předseda ÚV KSSS (Lenin a později Stalin). Byl to nástroj prosazování teorie rozšiřování reálného socialismu a posléze komunismu v celém světě a vycházela z principu komunistického internacionalismu. Byla zrušena v roce 1943 Stalinem jako gesto dobré vůle v rámci spojenecké spolupráce s USA a Velkou Británií. Internacionální Komunistické hnutí mělo za cíl „přechod na beztřídní společnost“ (změnu společenského řádu, vybudování komunistické společnosti apod.) na celém světě. Výraz „internacionální“ byl tedy součástí této ideologie a byl používán v pozitivním smyslu, kdy jednotlivé socialistické země poskytovaly nezištnou pomoc jiným zemím a jejich proletariátu. Skutečnost, že se jednalo o vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí nebyl uznáván, protože se jednalo o objektivně potřebnou internacionální pomoc, která sloužila osvobození dělnické střídy. Viz též Internacionalismus. Lidová tvorba: Proč se cítí SSSR tak těsně spojen s Africkými zeměmi? Pojí je to, že jak v Africe, tak v SSSR velmi dobře kvete černý obchod. Internacionální akce Akt internacionální pomoci. Prostě jiný mediální dobový výraz pro využití armád Varšavské smlouvy k udržení zájmů Moskvy v zemích reálného socialismu – zemích socialistického tábora (ZST) nebo zemích, které bylo možné destabilizovat směrem doleva.

63

Lidová tvorba: Co je to USA? USA je imperialistická supervelmoc, která se hrubě vměšuje do vnitřních záležitostí Sovětského svazu na celém světě. Internacionální odpovědnost Označení povinnosti či práva přijít na pomoc soudruhům v jiných socialistických zemích, kteří by se dostali do většího konfliktu s vlastními občany a nebyli schopni svou moc udržet sami nebo s pomocí svých vlastních bezpečnostních složek a armády. Výraz odrážel také základní myšlenku internacionalizace komunistického hnutí a jeho export do všech zemí světa. Viz též Internacionalismus, Internacionála, Internacionální. Internacionální pomoc Podpora levicové opozici v jiných zemích získat moc nebo alespoň narušit pořádek v dané zemi případně vojenské potlačení snah o rozmělnění nebo odstranění reálného socialismu v jiné zemi. Internacionální pomoc byla poskytovaná běžně v různých formách – ideologická podpora, mezinárodněpolitická podpora, vojenská, peněžní, výcviková, technologická, zpravodajská atd. Cílem bylo získat v daných zemích vliv, informace atd. a případně zorganizovat převzetí moci prosocialistickými skupinami. Nejvyšší formou internacionální pomoci pak byla bratrská pomoc tak jak byla realizovaná v Maďarsku v roce 1956 a v ČSSR v srpnu 1968. Viz též Internacionalismus, Internacionála, Internacionální, Pražské jaro, Maďarské události. Lidová tvorba: Dva kolegové sedí v hospodě a jeden se ptá toho druhého: „Tak Vláďo, na co se tě dneska ptali na těch přijímačkách na Večerní univerzitu Marxismu Leninismu?“ „No ptali se mě, jaký je rozdíl mezi okupací a internacionální pomocí“. „Tak tos měl jednoduché, cos odpověděl?“ „No raději sem odpověděl, že nevím“ „Jo, a proč prosím tě?“ „No jeden kamarád na to loni vodpověděl správně a dostal vosum roků“. Internacionální solidarita viz Internacionální odpovědnost Lidová tvorba: Řekl opravdu sovětský stranický ideolog soudruh Suslov, že v roce 1994 bude vládnout v USA komunistická strana? „Soudruh Suslov to opravdu řekl, jenom ještě nevysvětlil, kde pak bude SSSR nakupovat obilí.“ Invaze

64

Tento výraz byl lidmi a médii používán k popsání aktu bratrské pomoci v době od 21. srpna 1968 přibližně do konce srpna 1968, kdy se vrátila stranická a vládní delegace z jednání v Moskvě. Média pak postupně přecházela na méně transparentní výrazy (vstup armád Varšavské smlouvy, vstup spřátelených armád, vstup bratrských armád atd.), až v roce 1969 začala používat od reality zcela odtržený výraz bratrská pomoc. I mezi lidmi výraz invaze postupně mizel tak, jak se obávali represí či udání a současně jak byli ovlivněni všude přítomnou propagandou. Lidová tvořivost: S kým sousedí Sovětský Svaz? S kým se mu zachce. Proč vši nesvětélkují jako světlušky? Aby imperialisté nemohli pozorovat noční přesuny Rudé armády na našem území. Otázka na Rádio Jerevan: „Je pravda, ze Československo požádalo Sovětský svaz o osvobození?“ Odpověď Rádia Jerevan: „Ano, je to pravda, tato žádost z roku 1939 byla kladně vyřízena roku 1968.“

Pár příkladů hesel z pražských ulic - srpen 1968 Běž domů Ivane, čeká tě Nataša.Nezakopávejte se! Brzo vás vykopeme! Civilizaci už jste poznali, tak táhněte domů. Vyměním vázaného Lenina za svázaného Brežněva Ignorujte okupanty - obracejte se k nim zády - nechte je přemýšlet Ani sousto Rusům - zamykejte popelnice!´ Ivane, vrať se, Nataša ti chodí s Koljou! Se Sovětským svazem do věčné basy. Stojíme za Dubčekem, Svobodou, Smrkovským, Černíkem Lenine, vzbuď se! Brežněv se zbláznil!

65

J Jakeš, Milouš Narodil se v roce 1922. Svou politickou kariéru začal v ČSM, pak v aparátu KSČ. Během normalizace se angažoval jako Husákův spojenec. V roce 1987 byl pak v rámci vnitrostranického boje v KSČ zvolen jejím generálním tajemníkem přijatelným svou neschopností pro všechny frakce. Chaoticky se snažil o ekonomické reformy, ale zůstal spíše u slov než jakýchkoliv reálných kroků. Z funkce generálního tajemníka byl velmi rychle odstraněn v listopadu 1989 jako přímá oběť lidových demonstrací. V prosinci byl pak vyloučen z KSČ. Byl vlastně posledním šéfem KSĆ s rozsáhlými pravomocemi nad celou společností v ČSSR vyplývající z vedoucí úlohy KSČ ve společnosti. Veřejností byl považován za málo inteligentního, spíše směšného člověka. Jeho politické postavení bylo ovlivněno celkovým rozkladem socialistické společnosti ke konci osmdesátých let a také rozhodnutím Gorbačova nechat jednotlivé komunistické strany v zemích socialistického tábora (ZST) svému osudu. Velmi známé jsou dosud citáty z jeho legendárního proslovu v Červeném hrádku 17. července 1989, kterými se zesměšnil a které kolovaly mezi lidmi tajně, protože jejich rozšiřování bylo stíháno socialistickou bezpečností. Režim měl totiž poměrně oprávněné obavy z diskreditace strany. Jakeš tak byl paradoxně zřejmě jediný představitel strany a vlády, jehož proslovy byly natolik populární, že si je masy (nebo spíše lidé) mezi sebou radostně předávaly, poslouchaly je a diskutovaly o nich... A to i přes hrozící nebezpečí ze strany VB a StB, jejichž příslušníci se snažili šiřitele Jakešových proslovů najít a potrestat. Citáty: • Musíte nám pomoci Vy řadoví komunisté, protože jinak jsme my na ÚV KSČ jako kůly v plotě. • Paní Zagorová, je to milá holka, ale bere každý rok 600 tisíc korun. • To jsme v minulosti trochu přešvihli s tou, jak bych řekl, s tou socializací. Lidová tvorba: Jakeše prý ranila mrtvice. „A proč?“ „Ale, u holiče se ho zeptali, jestli to chce na havla.“ Jaký je rozdíl mezi Jakešem a kocourem Mikešem? Kocour Mikeš uměl mluvit!. Proč musel Jakeš vyjít ze šesté třídy? Protože musel na vojnu. Jak se řekne "přestavba" japonsky? Šibetijakeši.

66

Největší lež: „Jakeš se zamyslel“ Čtyři nohy stojící, dvě nohy sedící, jedna hlava myslící - co je to? Jakeš na oslu. Jásající dav Spontánní podpora lidu politice nebo určité akci strany a vlády. Tento výraz se médiích objevoval pravidelně pod obrázky z prvomájových manifestací, kdy měly masy možnost projevit svou radost a podporu představitelům strany a vlády stojícím na tribuně, masám mávajícím a obklopeným při tom pionýry v kroji. Jednota dělníků, rolníků a pracující inteligence Po vstupu socialistické inteligence do praktického života byly masy pracujících rozšířeny také o „pracující inteligenci.“ Jednota strany Princip akceptování a prosazování názoru členů vedení strany všemi členy. Je v souladu s Leninovou teorií komunistické discipliny, avšak je složité si jej představit bok boku s principem skutečné společenské nebo alespoň opravdové vnitrostranické demokracie. Principy „jednoty strany“ se zdůrazňoval především v období normalizace, která následovala po zásadním rozštěpení ve straně během Pražského jara. Jednomyslnost Kýžený výsledek voleb nebo hlasování o jakémkoliv návrhu sponzorovaném kteroukoliv součástí systému. Objevovaly se vazby jako „jednomyslné přijetí návrhu“, „jednomyslně schválit“, „jednomyslná podpora návrhu“ atd. Ve veřejných volbách, kdy existovala určitá marginální možnost s někým z kandidátů nesouhlasit, se obvykle dosahovalo výsledků mezi 99.5 procenta až 99.9 procenta, neboť se vždy našel někdo, kdo to zkazil a možnost nesouhlasit využil. Na schůzích, kde probíhalo hlasování zcela otevřeně, bylo obvyklé dosahovat 100 procentní podporu jakýchkoliv návrhů, rezolucí a rozhodnutí členstvu té které organizace předložených. Viz též Volby a Hlasování. Jednotná kandidátka Do „voleb“ mohli být navrhováni pouze kandidáti Národní fronty. Tato organizace sdružující pod vedením KSČ všechny politické organizace i naprostou většinu společenských organizací připravila do voleb vždy svou kandidátku. Voliči pak vlastně jen potvrzovali svůj souhlas s návrhem uvedeným na „jednotné kandidátce“. Jednotné zemědělské družstvo (JZD) JZD byla zakládána od konce čtyřicátých let jako součást procesu kolektivizace zemědělské výroby a podle vzoru sovětských kolchozů velmi násilně zaváděných od dvacátých let v SSSR Stalinem. Samostatně hospodařící zemědělci byli do družstev dohnáni s použitím různých prostředků i faktickým znemožněním činnosti (nevykupování produkce, nemožnost nákupu hnojiv a mechanizace atd.). JZD byla často vedena dřívějšími bezzemky, kteří vzhledem ke změně svého statutu byli nejspolehlivějšími zastánci nových pořádků. Problém byl ale samozřejmě často s jejich nedostatečnými znalostmi jak principů zemědělské výroby, tak vedení lidí a organizace práce. Viz též Kolchozy, Gottwald, Kulak.

67

Lidová tvorba: Kohout, pes a vůl přijdou k předsedovi JZD s výpovědí. Ten se diví, proč chtějí odejít a zvířátka vysvětlují. Kohout povídá: „Kokrhám už ve tři hodiny a lidi přijdou do práce stejně až v jedenáct. Koho by taková práce bavila?” Pes praví: „Já tady přes noc hlídám a lidi si klidně kradou ve dne. Koho by taková práce bavila?” „Podívej, předsedo,” říká nakonec vůl, „když jsi tady ty, já už tu přece být nemusím!” Soudní zápis: "Prosil, aby bylo založeno v obci JZD - aby nemusel nic dělat." Oficiální verš: U nás už se nehádáme kdo má větší pole lán, všichni máme ruce k práci, nikdo není jenom pán Jednota strany a lidu Princip hlásaný ze strany KSČ a mediálně prezentovaný fotografiemi jásajících davů, „radostných pracujících“, „veselých pionýrů“, umouněných havířů atd., v družných rozhovorech s představiteli strany a vlády nebo od nich přebírajících různá vyznamenání. Cílem bylo demonstrovat legalitu systému jedné strany, která vládne v zájmu všeho lidu. Jasně však vystupuje konflikt tohoto principu s principem diktatury proletariátu. Tento konflikt se řešil tím, že jako lid byla v některých případech mlčky chápána pouze ta část společnosti, která stranu aktivně podporovala nebo proti ní alespoň nijak nevystupovala. Jezeďáci Mírně zesměšňující označení pro lidi pracující v zemědělství. Označení mlčky předpokládalo, že všichni zemědělci vlastně byli členy Jednotných zemědělských družstev (JZD). Zcela pravda to ale nebyla, protože existovaly ještě Státní statky a určitá, ale prakticky zanedbatelná část zemědělců (zejména v horských oblastech a jiných těžko dostupných místech nevyužitelných pro kolektivní hospodaření) hospodařila i v době reálného socialismu nezávisle. Jiskra Označení pro nejmladší členy systému mládežnických organizací sponzorovaných KSČ. Děti skládaly slib Jisker někdy ve věku 9-10 let. Jít na policajty Dostavit se osobně na stanici SNB/VB buď po předvolání nebo například pro výjezdní doložku apod. 68

Jolka Název pro školní prosincovou oslavu. Jednalo o náhražku oslavy Vánoc, které měly příliš církevní nádech. Jolka v ruštině znamená smrček nebo vánoční stromeček. V určité době se pro tyto školní prosincové oslavy zažil také méně ideologicky přijatelnější název Vánoční besídka. Viz též Děda Mráz, Zápotocký.

69

K K dostání Výraz „k dostání“ byl používán ve vztahu k velkému rozsahu zboží včetně nedostatkového a znamenal oznámení nebo dotaz o/na možnost koupě daného zboží. Pokud někdo u někoho viděl něco, co si přál nebo chtěl koupit či alespoň obdivoval nebo chtěl pochválit, zeptal se, kde to je/bylo „k dostání“. Myšleno tím bylo, kde se dané zboží dalo sehnat. Častá odpověď byla, že přes „známé“, „náhodou“ nebo, že na to byla „velká fronta.“ K 231 Organizace K(lub) 231 vznikla na jaře 1968 jako sdružení politických vězňů, kteří byli odsouzeni na základě zákona číslo 231 – Zákon na ochranu lidově-demokratické republiky. K231 byl režimem rozpuštěn několik týdnů po vstupu armád Varšavské smlouvy do ČSSR jakožto organizace „nepřátelská socialistickému zřízení. KAN – klub angažovaných nestraníků Klub angažovaných nestraníků – podobně jako K 231 vznikl na jaře 1968 a sdružoval členy, kteří chtěli aktivně publikovat svůj alternativní názor na společenské uspořádání. Také KAN byl během dvou týdnů po invazi v srpnu 1968 rozhodnutím československých vládních orgánů zrušen jakožto organizace režimu nepřátelská. Kandidát Čekatel na členství ve straně nebo do některých orgánů stranického vedení (např. ÚV KSČ). Po uplynutí stanovené zkušební lhůty pak byl takovýto člověk do příslušné funkce či jako člen KSČ potvrzen. Kandidátství mělo prověřit oddanost režimu, straně, věci socialismu, marxismu leninismu atd., a také zajistit dlouhodobou loajalitu. Podobně jako lidem zařazeným do kádrovým rezerv, byly v rámci kandidátské lhůty čekatelům ukládány různé úkoly a méně populární funkce. Kapitalismus Souhrnný název pro ekonomický systém prakticky všech zemí, které nebyly součástí světové socialistické soustavy. Kapitál byl v rámci marxisticko-leninské teorie považován za zdroj všeho bezpráví a vykořisťování dělnické třídy. Název nerozlišoval mezi faktickým ekonomicko-politickým uspořádáním jednotlivých zemí a tak byly do jedné skupiny dávány země jako Švédsko, Francie i USA nebo Jihoafrická republika. Je tedy možné vnímat, že za kapitalistický byl označen každý stát, který nebyl postaven na principech reálného socialismu sovětského typu. Určitou výjimkou byly pouze ty rozvojové země, které se se zeměmi reálného socialismu alespoň přátelily. Oficiální heslo: Kapitalismus je metla lidstva Lidová tvořivost: Kapitalismus je zahnívající společenské zřízení, které se maskuje demokracií a rostoucí životní úrovní. 70

V jakém stadiu se nyní nachází kapitalismus? „Už je na pokraji propasti.“ A socialismus? „Ten je vždy před kapitalismem.“ Kapitalismu je vlastní jedna vada – nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní jedna ctnost – rovnoměrné rozdělení bídy. Kapitalistická, -ý, -é V principu záporná vlastnost nebo záporné hodnocení určitého jevu nebo skutečnosti. Cokoliv bylo označeno za kapitalistické, bylo špatné. Nejběžněji používané vazby: kapitalistický zisk, kapitalistické hospodářství, kapitalistické vykořisťování (vykořisťování člověka člověkem), kapitalistický stát, kapitalistický štváč, kapitalistická agrese atd. Lidová tvorba: Chlap umře a přijde do pekla. Před samotnými mučícími komorami stojí Satan a ptá se ho: „Tak co, ty smrade. Chceš do socialistickýho nebo do kapitalistickýho pekla?“ Chlap se zeptá: „A co mě čeká v socialistickým?" Satan: „No, tam tě každý den přibijou velkýma hřebíkama za ruce a nohy na zem, a pak přes tebe bude celý den jezdit takový ten buldozer na urovnávání asfaltu.“ Chlap: „Uf, to je teda maso. A co kapitalistický peklo?“ Satan: „No, tam tě každý den přibijou velkýma hřebíkama za ruce a nohy na zem, a pak přes tebe bude celý den jezdit takový ten buldozer na urovnávání asfaltu.“ Chlap: „Ale vždyť to je to samý! Jakej je v tom rozdíl?“ Satan: „No, žádnej… Ale přesto bych ti radši doporučoval to socialistický.“ Chlap: „A to jako proč?“ Satan: „No, protože v socialistickým pekle jednou chybí hřebíky, jindy kladivo, potřetí není nafta pro buldozer … Co jsem tady, tak například nepamatuju, že by někdy válcovali…“ Kapitalistická agrese Mediální označení akcí nepřátel socialismu. Tento výraz byl častější v padesátých letech, kdy se „nastupující“ socialistický systém musel „vypořádat“ se zbytky kapitalismu. Systém potřeboval mít vnějšího nepřítele, na kterého bylo možné svádět ekonomické a jakékoliv další problémy a se kterým bylo možné strašit lid. Za takového nepřítele byl označován především kapitalismus, kapitalistické země, imperialismus atd. Ve vojenské oblasti bylo za úhlavního nepřítele považováno vojenské sdružení NATO, které bylo nazýváno mj. nástrojem kapitalistické agrese. Za kapitalistickou agresi byl někdy označován předpokládaný vojenský útok zemí NATO a především německého Bundeswehru. Skutečnost, že německá ústava zakazovala vstup německých vojáků na cizí území, nebyla této teorii nijak na překážku. V nevojenských oblastech měla pak mít kapitalistická agrese

71

různé další podoby – ideologická diverze, kontrarevoluce atd., protože za všechny projevy nesouhlasu s režimem byly viněny kapitalistické státy, které je údajně osnovaly. Kapitalistická soustava Všechny země s vyspělou ekonomikou nepatřící do světové socialistické soustavy (především země EHS (předchůdce EU) a USA, Austrálie, Kanada, Japonsko, Nový Zéland. Méně vyspělé, nesocialistické země byly pak zařazovány do skupiny zemí „třetího světa“ nebo do tzv. HMVZ – „hospodářsky méně vyspělých zemí“ či „rozvojových zemí“. O HMVZ byl pak mezi zeměmi socialistické a kapitalistické soustavy sváděn ideologický i ozbrojený boj zejména v období rozpadu koloniálních systémů Británie, Francie, Holandska, Belgie či Portugalska v Africe a Asii. Viz též Mírové soužití. Kapitalistické státy - KS Souhrnný název pro země, které si „nezvolily“ socialistickou cestu rozvoje. Ty kapitalistické země, které byly hospodářsky úspěšné, pak byly zařazovány do podmnožiny Vyspělé kapitalistické státy (VKS). Paradoxně a jak to bývalo - pokrytecky - to byly právě tyto země, jejichž národní měna byla komunistickými režimy vyhledávána pro svou volnou směnitelnost (dolary, marky, franky, libry atd.). Viz též Kapitalistická soustava, Volně směnitelné měny. Lidová tvorba: Jak si vysvětlujete, že Kanada dodává do SSSR tolik pšenice. To je celkem jasné. Jako všechny ostatní kapitalistické země trpí Kanada krizí z nadprodukce. Kapitalistické zřízení Systém uspořádání státu umožňující soukromé podnikání – tzn. v marxisticko-leninské teorii vykořisťování člověka člověkem. Kapitalistický štváč Možné označení kohokoliv, kdo nesouhlasil s komunistickou ideologií a svůj názor jakýmkoliv způsobem veřejně projevoval nebo projevil, tzn. nepřítele socialismu. Viz též např. Nepřítel lidu. Kapitál Hlavní bible marxismu kriticky hodnotící kapitalismus, avšak nenabízející praktická řešení. Autory Kapitálu byli Karel Marx a Fridrich Engels. Kapitál byl hlavním zdrojem učení politické ekonomie kapitalismu intenzivně přednášené a zkoušené v prvních ročnících vysokých škol. Byly zde popsány také základní kategorie jako třídy, třídní boj, zisk, výrobní síly, pracovní síly, mzda, nadhodnota atd. Kazeťák Nahrávací a přehrávací zařízení využívající záznamu na magnetofonovém pásku navinutém v tzv. kazetách. Začátkem sedmdesátých let u nás zcela revoluční zařízení, které umožnilo poslouchat hudbu i na cestách a na místech bez přímého přístupu k elektrickému proudu. První československý kazetový magnetofon, který se široce prodával, měl název Tesla A3. Viz též Emgeton. Každému podle jeho potřeb

72

Princip rozdělování výrobků a služeb slibovaný obyvatelstvu po vybudování komunismu. V té době mělo již dojít k takovému rozmachu produkce, že by nebylo třeba spotřebu nijak omezovat a všichni by mohli spotřebovávat tak, jak to odpovídá jejich potřebám. Každému podle jeho zásluh Princip rozdělování výrobků a služeb, na jehož základě bylo údajně organizováno rozdělování výrobků a služeb během přechodné etapy cesty ke komunismu – tzn. v období socialismu. V této době byla produkce ještě omezená a tak bylo třeba „brát v úvahu zásluhy na její tvorbě“. Kádrová práce (práce s lidmi) Do kádrové práce mělo patřit vzdělávání, rozmisťování, doplňkové vzdělávání atd. Ve skutečnosti se obvykle jednalo o politické zpracovávání lidí k vyšší podpoře režimu a využívání různých nástrojů k tomu, aby loajální byli nebo aby loajalitu alespoň předstírali. Základním nástrojem kádrové práce byla proto hodnocení a posudky na lidi a rozhodování o jejich pracovním zařazení. Viz též Kádrování a Kádrové materiály. Kádrová rezerva Čekatel na určitou vyšší nebo nějakým způsobem zajímavou funkci. Do výběru „kádrových rezerv“ byly obvykle jmenovány dělnické kádry. S kádrovými rezervami se také „pracovalo“, což znamenalo, že se jim zadávaly různé úkoly, které museli lidé zařazení v kádrových rezervách plnit – šlo například o vstup do té či oné organizace, určité množství brigád, vystudování předepsaných škol nebo účast ve stanovených politických školeních apod. Lidová tvorba: Jak udělat kariéru za socialismu: 1. 2. 3. 4.

Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Kdo nic nepokazí, toho si všimnou. Koho si všimnou, toho povýší. Koho povýší, ten nic nedělá, atd.

Kádrový profil Souhrn informací uvedených v posudku daného jednotlivce (třídní původ, vztah ke kolektivu, vztah k socialistickému zřízení, aktivita zapojení do brigádnické činnosti, účast na režimních akcích, pracovní nasazení, chování v únoru 1948, v srpnu 1968, příbuzní v zahraničí atd.). Kádrový referent Pracovník kádrového oddělení v určitém závodě, podniku nebo úřadě, zodpovědný za vedení kádrových materiálů jednotlivých zaměstnanců. Kádrovák Označení obávaných lidí, obvykle vedoucí kádrových oddělení nebo vlivných kádrových referentů, kteří rozhodovali o osudech ostatních ať v rámci jednotlivých socialistických podniků, státních úřadů, škol, ČSLA, bezpečnosti, organizací komunistické strany atd.

73

Obvykle se jednalo o lidi plně oddané straně, kteří zajišťovali, aby se na žádná vedoucí místa v ekonomice ani politice nedostali lidé neloajální KSČ a obvykle si také samozřejmě hráli svou osobní hru, která jim byla umožňována jejich výsadním postavením vůči ostatním. Kádrové materiály Soubor osobních materiálů jednotlivých zaměstnanců podniku, studentů, členů nějaké organizace atd. V kádrových materiálech byly zejména posudky a hodnocení každého jednotlivce. Kádrové materiály putovaly s každým jednotlivcem a jejich hlavní složka byla uložena u aktuálního zaměstnavatele nebo v aktuálně navštěvované škole. Kádrové materiály sloužily jako podklady pro povyšování, přeřazování, vysílání na studia, vydávání souhlasů a doporučení atd. Kádrování Kádrování byl proces, kdy byla prověřována politická vhodnost jednotlivců vykonávat politické funkce, na nástup do pracovního místa, k přijetí na střední nebo vysokou školu, povyšování v armádě atd. Hlavní podklady používané v kádrování byly kádrové materiály, členství a aktivita ve straně, členství a aktivita v organizacích Národní fronty, postoje v únoru 1948 a později též v srpnu 1968, emigranti a příbuzní v zahraničí, vztah k náboženství, vztah k socialistickému zřízení, dřívější politické aktivity daného člověka a jeho příbuzných, vztah ke kolektivu, po roce 1968 také názor na bratrskou pomoc atd. Lidé vykonávající kádrování – tzv. kádrováci, měli tak nad jednotlivci ohromnou moc, kterou samozřejmě využívali a zneužívali k upevňování své pozice. Lidová tvorba: V Moskvě byl v zájmu rozvoje turistického ruchu otevřen první striptýzový podnik. V prvních dnech byl zahraničními hosty zcela přeplněn. Nyní zeje prázdnotou. Nápoje jsou dobré, jídlo je dobré, obsluha je výborná. V čem vězí problém? Situaci řeší ÚV KSSS. „Nezavinily to striptýzové tanečnice?“ ptá se generální tajemní. „Soudruhu generální, můžete se spolehnout. Všechny tanečnice jsou již 40 let věrnými a prověřenými členkami strany, mají ty nejlepší kádrové předpoklady odevzdávat kvalitní práci.“ Kdo nepracuje, ať nejí Heslo vyjadřující odpor zejména ke kapitalistické (a tedy „nepracující“) třídě v době přechodu od kapitalismu k socialismu (padesátá léta). Když se kácí les, létají třísky Heslo, jímž KSČ odmítala odpovědnost za problémy, ztráty či utrpení způsobené „potíráním nepřátel socialismu“. Byly tak vysvětlovány jinak těžko obhajitelné politické procesy a další tzv. přehmaty. Za kácení lesa byl považován přechod od kapitalismu k socialismu a za třísky byli považováni političtí vězni a veškeré přehmaty na nich spáchané. Poprvé toto heslo propagoval Lenin, který zároveň považoval popravování nepřátel včetně možných nepřátel socialismu za legitimní právo „velké revoluce“. Keťas 74

Výraz používaný především na konci čtyřicátých a během první poloviny let padesátých. Označoval jednotlivce, kteří prý skrývali zásoby určitého zboží, aby je pak mohli se ziskem prodat na černém trhu. V rámci třídního boje proti vykořisťovatelům pak bylo téměř oficielně předpokládáno, že keťasem je prakticky každý soukromý podnikatel. Bylo ale celkem logické, že si živnostníci schovávali zásoby svého zboží, když jim jinak hrozila jejich konfiskace (znárodnění) bez náhrady. KGB Sovětská tajná policie – označení používané v letech 1954-1991. Viz též NKVD a Lenin. Podobně jako tajné složky bezpečnosti ve všech ZST, byla i KGB používána především k potírání vnitřního nepřítele. Vzhledem k ambicím SSSR být světovou mocností vládnoucí nad komunistickými zeměmi, byla však KGB také velmi aktivní i v organizaci různých akcí zaměřených na získávání informací, podporu levých hnutí, teroristických akcí atd. Lidová tvorba: Víte, jaká byla poslední Majakovského slova před sebevraždou? "Ne! Soudruzi, Nee!" Ve stepní chatrči umírá stařec. Náhle někdo buší na dveře. "Kdo je tam?" ptá se umírající. "Smrt," zní odpověď. "Sláva bohu, já už myslel, že KGB."

Proč jsou bývalí příslušníci KGB nejlepší taxikáři v Moskvě? Protože jim stačí říct, jak se jmenujete. Kde bydlíte, už vědí sami.

Důstojník KGB přijde do parku a vidí starého Žida s knihou. Kágébák se ptá: "Co čteš, dědo?" "Učím se jidiš pro samouky." "A na co ti je jidiš? Na izraelské vízum se čeká celé roky. To zatím umřeš, než ti ho vystaví." "Učím se jidiš, abych si v ráji mohl popovídat s Abrahámem a Mojžíšem. V ráji se mluví jidiš:" "A co když se dostaneš do pekla?" ptá se kágébák. "Tak rusky už umím."

Dotaz na Rádio Jerevan: „Kde vlastně sedí ten, co vymýšlí vtipy na Rádiu Jerevan?“ Odpověď: „To bohužel nevíme, ale sedí zcela určitě!“ 75

Rus, Angličan a Francouz sedí a sdělují si, co je největší slast. Angličan: " No největší slast je jen tak se posadit v klubu do koženýho křesla, dát si trochu whisky se sodou a číst si nové Times." Francouz: "Kdepak, největší slast je mladá ohnivá milenka a staré víno." Rus: "Vy o tom nic nevíte. Pravá slast je, když večer koukám na televizi, někdo zazvoní, já jdu otevřít, tam stojí dva pánové v kloboucích a dlouhých kabátech a ptají se: "Voloďa Sergejevič?" A já můžu říct: „O patro vejš!"

Sovětská policie, Rudá armáda a KGB mají od Stalina za úkol prokázat, která z těchto organizací je výkonnější v chytání imperialistických agentů. Jejich úkolem je vypátrat králíka v lese. Sovětská policie rozmístila po lese zvířecí informátory. Ti vyslýchají rostlinné a minerální svědky. Po tříměsíčním pátrání vydá sovětská policie prohlášení, že králíci neexistují. Rudá armáda po dvou týdnech bez jediné stopy nakonec spálí celý les a zabije tak všechno živé, včetně králíka. Nikomu se, samozřejmě, neomluví. Ten imperialistický králík si to přeci zasloužil.

KGB jde bleskurychle na věc. O půl hodiny později táhnou z lesa příšerně domláceného medvěda, který řve: "Přiznávám se, přiznávám se, jsem králík. Jsem králík!!!“

Důstojník KGB přijde do parku a vidí starého Žida s knihou. Kágébák se ptá: "Co to čteš, dědo?" "Učím se jidiš pro samouky." "A na co ti je jidiš? Na izraelské vízum se čeká celé roky. To zatím umřeš, než ti ho vystaví." "Učím se jidiš, abych si v ráji mohl popovídat s Abrahámem a Mojžíšem. V ráji se mluví jidiš" "A co když se dostaneš do pekla?" ptá se kágébák. "Tak rusky už umím."

76

Ve stepní chatrči umírá stařec. Náhle někdo buší na dveře. "Kdo je tam?" ptá se umírající. "Smrt," zní odpověď. "Sláva bohu, já už myslel, že KGB." Víte, co je to socialistický humanismus? To je, když jde soudruh Dzeržinskij po nábřeží a usměje se na holčičku. - Prosím vás, co je na tom humanistického? Mohl ji přece zastřelit! Kladný vztah Slovní vazba používaná především u jednotlivců v posudcích a při kádrování a hodnotící jejich „vztah“ k režimu reálného socialismu. Pokud jednotlivce kladný vztah podle posudku neměl, podobně jako i u jiných posudkových kritérií, to znamenalo zásadní problém. Používaná byla i alternativní vazba s podobným obsahem – „kladný postoj.“ Opakem kladného vztahu k socialistickému zřízení byl „nepřátelský postoj/vztah“, „záporný postoj/vztah“. KNV Krajský národní výbor – ČSSR měla 10 krajů a KNV byly nejvyššími správními orgány v těchto krajích. Byl nadřízený ONV – Okresním národním výborům a řídilo je Ministerstvo vnitra. Kniha přání a stížností Sešit visící viditelně ve všech prodejnách a provozovnách služeb, do něhož mohli zákazníci dělat zápisy v případě své nespokojenosti. Jak bylo se zápisy v knihách přání a stížností v praxi zacházeno, není přesně známo. Lidová tvorba: Stěžuje si pán v restauraci: "Paní servírko, polévka byla studená, maso je skoro neviditelné a přitom tuhé, kdežto pán proti mě si pochutnává na š ťavnatém řízečku. Zavolejte mi vedoucího." "Tak to je, prosím pěkně, ten pán naproti."

Kofola Nealkoholický nápoj, který byl uveden na trh v roce 1960 jako protiváha nápojů Coca-Cola a Pepsi Cola. Získal postupně velkou oblibu, i když oba zahraniční nápoje byly v dobách reálného socialismu sice podstatně dražší, ale mezi lidmi atraktivnější. Dnešní vývoj prodeje zmíněných nápojů ukazuje na atraktivitu kofoly. Kolektiv Všeobecné pozitivní označení pro jakékoliv skupiny lidí sdružené dohromady pod určitou, systémem uznávanou, činností. Označení bylo pak obvykle kvalifikováno například takto: pracovní kolektiv, třídní kolektiv, školní kolektiv, stranický kolektiv apod.

77

„Vztah ke kolektivu“ bylo také jedním ze základních kriterií používaných v hodnocení jednotlivců. Pokud tedy v posudku určitého jednotlivce chybělo zaklínadlo „v kolektivu oblíben“, znamenalo to pro něj problémy. Kolektivizace Proces nahánění samostatně hospodařících zemědělců do JZD. Proces kolektivizace probíhal nejbouřlivěji mezi roky 1949-1953, pak zvolnil a opět se začal prosazovat koncem padesátých let. Zemědělci, kteří se vstupu do JZD bránili, byli nejrůznějšími způsoby ke vstupu „vedení“. Nemohli si například koupit hnojiva, osiva, nemohli si půjčovat různou mechanizaci ve Strojních traktorových stanicích nebo nemohli svou produkci prodávat. Často byli také vystěhováváni ze svých obcí nebo jim jejich pozemky byly prostě zkonfiskovány. V roce 1968 byl na toto téma vyroben zajímavý a v té době odvážný film „Všichni dobří rodáci“, jehož promítání bylo však v začátcích normalizace zakázáno. Viz též Akce. Kolektivní hospodaření Jedna ze dvou povolených podnikatelských forem v období reálného socialismu. Druhou formou bylo státní vlastnictví. Viz též Jednotné zemědělské družstvo, Přidružená výroba. Kolektivní zodpovědnost Princip, jehož aplikace znamenala faktickou nezodpovědnost za příslušná rozhodnutí přijatá společně určitou skupinou lidí, funkcionářů atd. na stranické, podnikové či vládní platformě. Tato, lidově nazývaná „kolektivní nezodpovědnost“ byla v reálném socialismu ještě podporována objektivními problémy, což byly v podstatě výmluvy, proč se něco nedařilo a dále různými systémovými chybami a problémy reálného socialismu. V raných dobách rozvoje socialismu bylo také hodně problémů sváděno na sabotážní akce nepřátel socialismu. Kolchoz V SSSR obdoba Jednotného zemědělského družstva (z výrazu „kolektivnoe chozjajstvo). Výraz často používaný i v československých v médiích při vyzdvihování úspěchů sovětského zemědělství. Kolochozy začaly v SSSR vznikat ve dvacátých letech za vlády Stalina a to především násilnou formou. Pro JZD byly kolchozy vzorem, když je v roce 1949 začal režim v čele s Gottwaldem prosazovat. Viz též JZD, Jezeďáci. Lidová tvorba: Když chodil Nikita Chruščov po kolchozech, často se ztrácel svému doprovodu a procházel se na vlastní pěst. Jednou takhle spadl do silážní jámy. Všiml si ho však kolchoznik Ivanov a vytáhl ho ven. "Ne abys někomu řekl, že sem tam spadl, slibuješ?" říká Chruščev Ivanovovi. "Dobře, pokud vy nikomu neřeknete, že sem vás vytáhl." Otázka na rádio Jereven: „Četli jsme, že jistý farmář z Texasu měl tak velké pastviny, že je nedokázal za celý den automobilem objet. Je něco podobného možné i u nás?“ Odpověď: „Ano, s kterýmkoliv z našich automobilů“. 78

Kolchozník Člen kolchozu – vzor socialistického venkovského člověka. Lidová tvorba: „Tak jakpak se Vám soudruzi daří?“ žertuje Chruščov, „Výborně“, žertují kolchozníci. Kominterna Též Komunistická internacionála nebo Třetí internacionála. Mezinárodní komunistická organizace založená v Moskvě roku 1919. Sloužila jako platforma pro prosazování hegemonie Moskvy v mezinárodním komunistickém hnutí. Byla zrušena v roce 1943 Stalinem. V roce 1947 byla pak obnovena jako Informbyro. Kombajn Název zemědělského stroje, který byl často s ideologickým podtextem používán v socialistických médiích. Kombajn a částečně také traktor byly označovány za pomocníky kolektivního zemědělství, kteří pomáhali dosahovat „skvělých výsledků“ a dokazovat tak jeho „nadřazenost nad zemědělstvím soukromým“, protože využití kombajnů a traktorů nebylo ekonomické na malých pozemcích a také si je nemohli soukromí zemědělci pro vysokou cenu dovolit. V novinách se proto v období žní objevovaly například následující slovní vazby: „kombajny vyjely do polí“, „kombajny zahájily sklizeň“, „kombajny úspěšně sklízí kolektivní“ lány apod.. Kombajnéři byli pak často prezentováni jako atraktivní mladí, svalnatí, opálení muži s neodolatelným úsměvem a obvykle také s placatou čepicí. Oficiální heslo: Kombajn – tank míru Komsomol Sovětská mládežnická organizace. Velmi často citovaná v československých médiích. Oficiální hesla: Komsomol – náš vzor. Komsomolskou cestou k budování socialismu v naší vlasti. Komunismus Politicko-ekonomický systém vycházející z představy, že největší lidskou potřebou a motivací je práce pro blaho kolektivu, že pouze určitá menší část společnosti (kapitalisté) chce využívat ostatní k tomu, aby se na jejich úkor „obohatila“ a že nejlepší formou vlastnictví je vlastnictví společenské. Třída dělníků a rolníků (proletariát) má podle této představy právo třídu kapitalistů „potlačit a zlikvidovat“ a vytvořit tak beztřídní společnost, ve které bude každý pracovat „dobrovolně a na základě svých schopností“. Jako hlavní nástroj likvidace pak má sloužit systém diktatury proletariátu. 79

Výroba v komunistické společnosti nemá být řízena trhem ale plánem a rozdělování má probíhat podle potřeb jednotlivých členů komunistické společnosti a bez potřeby peněz. Základní teoretikové komunistické filosofie (Marx, Engels, Lenin) předpokládali, že komunistická společnost bude mít takovou ekonomickou výkonnost, že každý bude mít všeho opravdu tolik, kolik bude potřebovat (chtít). Ani vědecký komunismus vypracovaný Leninem však neřešil otázku kritérií a nástrojů pro rozdělování a omezenosti zdrojů. Komunismus byl v systému reálného socialismu sovětského typu používán jako šidítko pro masy, které jej měly slepě a odhodlaně budovat pro „šťastné zítřky svých dětí“. Vzhledem k podobnosti některých principů používaných v komunistické a náboženské ideologii by bylo možné nejasnou představu komunismu přirovnat k přibližně stejně nejasné představě posmrtného života. Souboj o oddanost jedinců náboženství nebo „věci komunismu“ byl proto také důvodem agresivního potírání náboženství ze strany mocenských struktur reálného socialismu. Lidová tvorba: Komunismus je vítězství marxismu-leninismu nad zdravým rozumem. V rozvinutém komunismu nebudou lidé potřebovat postele. A proč? Sportovci usnou na vavřínech. Umělci budou mít na růžích ustláno. Komunisti budou bdít a ostatní budou sedět. Jak se pozná pravej komunismus? Každý má už všeho dost. Čtyři etapy přechodu od socialismu ke komunismu: 1/ Kult osobnosti - jeden sere na všechny 2/ Potírání kultu - všichni serou na jednoho 3/ Socialismus s lidskou tváří - všichni serou na všechno 4/ Komunismus - už se nesere, není z čeho. Komunista Označení pro členy komunistické strany. Lidově též „komouš“. Členství ve straně bylo předpokladem pro získání vyšších ekonomických funkcí nebo prostě zajímavých pracovních míst. Po válce do KSČ ještě mnoho lidí vstupovalo z opravdového přesvědčení o možnosti vybudovat „lepší, komunistickou budoucnost“. Po Únoru 48 však toto nadšení začalo ustupovat pochopení reality, která byla velmi jasně patrná z jednotlivých vysoce nepopulárních opatření KSČ okamžitě po převzetí moci včetně pozdějších politických procesů, kolektivizace, naprosté likvidace soukromého hospodaření, vyvlastňování, měnové reformy atd.. Do strany se tedy začalo vstupovat spíše z praktických důvodů a někteří ze starších členů dokonce ve zklamání z reality ze strany vystupovali. Po Pražském jaru proběhly prověrky, kdy strana ztratila velkou část své členské základny na základě záporného hodnocení chování některých členů během tohoto období reformních snah. Strana se pak soustředila na nábor nových, mladých členů mezi mladými schopnými lidmi. Do svých řad tedy mimo jiné lákala nejlepší studenty a další kategorie mládeže. Nabídka vstupu do strany byla obvykle prezentována jako „příležitost, která se neodmítá“ a kdo to případně nepochopil a nabídku odmítl, obvykle novou nedostal a byl případně odsunut z možného kariérního postupu. 80

V závislosti na prostředí, ve kterém se lidé pohybovali, měli členové strany do větší či menší míry zkomplikovanou komunikaci se svým okolím, které se jich mohlo obávat. Lidová tvořivost: Víte, kdo byli první komunisté? Adam a Eva – chodili s holým zadkem, živili se kořínky a věřili, že jsou v ráji.

„Zdržel jsem se ve frontě na salám“, říká socialista. „Co je to fronta?“ ptá se kapitalista. „Co je to salám?“ ptá se komunista.

„Jak vypadá magický trojúhelník?“ Například takto: Tři vrcholy, které nelze vtěsnat do jediné lidské bytosti: chytrý, slušný a komunista. Buď je někdo chytrý a komunista, pročež nemůže být slušný; nebo byl slušný a komunista, a tudíž nemůže být chytrý; nebo může být slušný a chytrý, a proto nemůže být komunistou.

Umírá starý chlápek a místo faráře si pozve předsedu KSČ, že chce vstoupit do strany. "A proč, prosím tě? Celý život jsi volný jak vítr a teď tohle." "Když už má někdo umřít, ať je to komunista."

„Víte, jak se zachraňuje topící se komunista?“ „Ne? To je dobře.“

Komunista je člověk, který se vzdal naděje, že by mohl být kapitalistou.

Otázka na Rádio Jerevan: „Může být dobrý komunista také dobrým křesťanem?” Odpověď: „V principu ano, ale proč si dělat život dvakrát tak těžký?”

Komunistická disciplina Stranická disciplina komunistických stran vycházela z bolševického principu vojenské kázně, kdy každý člen strany se musí podřídit stranickým rozhodnutím a stanovené ideologii. Všechna zásadní rozhodnutí jsou vytvářena „shora“ a podporována „zdola“. 81

V praxi to znamenalo, že rozhodování mělo v ruce pár nejvyšších funkcionářů strany. Vzhledem k propagovanému principu internacionálního propojení komunistických stran pak komunistická disciplina vedla k tomu, že národní komunistické strany musely akceptovat rozhodnutí a aktuální ideologii vedoucí strany komunistického světa – KSSS. Komunistická ideologie Soubor principů vědeckého komunismu zahrnující též diktaturu proletariátu, vnitrostranickou disciplinu atd. Komunistická ideologie byla vštěpována masám mnoha různými prostředky a od nejútlejšího mládí. Osnovy mateřských, základních, středních a samozřejmě vysokých škol, všechny obsahovaly využívání příkladů, informací, historických interpretací a poznatků komunistické ideologie. Pro pracující byla pak organizována různá politická školení a později byla zřízena tzv. Večerní univerzita marxismu leninismu VUML. Účast v různých školeních byla povinná a závisel na ní další kariérní a platových postup jednotlivců. Lidová tvorba: Jaký je rozdíl mezi komunisty a obilím? Žádný. Oboje se musí vymlátit, jinak umřeme hlady. Komunisticka Internacionála Viz Kominterna Komunistická moc Vláda KSČ, jakožto „vedoucí síly společnosti“, tzn. ničím neomezovaná vláda jedné strany. Komunistická moc byla spojená zejména s principy Diktatury proletariátu, Společenského vlastnictví, Vyvlastňování soukromého majetku, Plánovitého hospodářství, Přátelstvím se SSSR, omezenými osobními svobodami, Kolektivizací, Procesy atd. Lidová tvořivost: Co by se stalo, kdyby Sahara byla komunistická? Nejdříve nic a pak by došel písek. Komunistická strana Ultralevicová politická strana, která přijala tzv. 21 podmínek stanovených v roce 1919 Leninem. Důraz byl kladen na principy diktatury proletariátu, tvrdé vnitrostranické discipliny, třídního boje, likvidaci parlamentní demokracie atd. Komunistické strany byly nadnárodně koordinovány zprvu prostřednictvím Komunistické internacionály – organizace se sídlem v Moskvě a řízené Moskvou a po druhé světové válce pak prostřednictvím jiných více-méně nástupnických organizací ovládaných Moskvou. Lidová tvorba: Snaživá žačka vymyslela básničku a recituje: „U nás doma máme tři malinké kočky, trochu vyrostly a do Strany chtějí všechny.” 82

Učitelka ji pochválila, později přišli hosté z okresu a děvčátko recituje: „U nás doma máme tři malinké kočky, trochu vyrostly a do Strany chtějí dvě z nich.” „Ale vždyť jsi říkala, že máte tři kočky!” „Ano, ale jedné z nich se už otevřely oči!” Ze Strany jen do vězení nebo na hřbitov. Komunistický systém Viz Komunistická moc. Konsolidační proces Proces zpětného uvádění společnosti do stavu před Pražským jarem a výměny kádrů. Tento proces byl charakteristický pro období začátku sedmdesátých let a byla za něj schovávána všechna restriktivní opatření a politické čistky (prověrky), jejichž cílem bylo odstranit z KSČ a z jakýchkoliv vedoucích funkcí lidi, kteří byli nějakým způsobem spojeni s Pražským jarem nebo byli prostě nové vládnoucí garnituře nějakým způsobem nepohodlní. Viz též Normalizační proces. Kontrarevoluce Výraz, který se začal objevovat v médiích jiných zemí socialistického tábora (ZST) v průběhu Pražského jara (leden – srpen 1968), když byl hodnocen politický vývoj v ČSSR. Výraz označoval existenci sil „nepřátelských socialismu“, které chtěly „zvrátit kolo dějin návratem ke kapitalismu“. V ČSSR byl tento výraz velmi populární mezi posrpnovými politiky, kteří byli do svých postů vyneseni právě srpnovou invazí v roce 1968. Důkazem existence kontrarevoluce měly být vysoce medializované „nálezy“ tajných skladišť zbraní, ilegálních (nerežimních) tiskovin, propagace názorů odlišných od momentální ideologie. atd. Zajímavý byl pak také výraz plíživá kontrarevoluce, který měl postihnout méně viditelné projevy nesouhlasu s návratem plně totalitního systému po srpnu 1968. Konzervativní křídlo KSČ Jednalo se v principu o členy strany, kteří neviděli a necítili potřebu změn a zůstávali „věrni pozicím marxismu-leninismu“. Byli to obvykle zastánci tvrdého režimu z padesátých let, kteří v něm viděli nejlepší způsob udržení moci pro KSČ. Proti nim se v šedesátých letech postupně tvořilo reformní křídlo KSČ. S invazí v srpnu 1968 konzervativní křídlo KSČ zvítězilo a do politického života přivedlo konsolidaci, normalizaci a stagnaci až do roku 1989 a reformní komunisty začalo s odporem nazývat „revizionisty“, tzn. někým, kdo chtěl revidovat marxismus-leninismus, přestože nic takového není potřeba, protože „marxismus-leninismus byl vytvořen jako obecně platná, trvalá filosofie, na které není třeba nic měnit“. Kopečkáři Lidé opouštějící „ilegálně“ republiku (emigranti) po Únoru 1948 do doby než se hranice neprodyšně uzavřely. K odchodům se obvykle používaly lesní cesty přes „kopečky“, tzn. hlavně Šumavu. Odtud tedy tento výraz. Viz též Emigranti. Lidová tvorba: Chytili takhle jednou Kohna pohraničníci a ptají se ho: „Hele, Kohn, co tady dělají?“ 83

„Utíkám do Sovětského svazu!“ „Ale, Kohn, tady jsou na západoněmecké hranici.“ Na to Kohn odpoví: „To je možný, moje láska k Sovětskému svazu přece nezná hranic!“ Kosmonaut Člověk letící do kosmu s použitím sovětské techniky. Chodící důkaz technologické vyspělosti sovětské společnosti, který byl velmi silně využíván v ideologické propagandě. Prvotních úspěchů sovětské kosmonautiky, která byla koncem padesátých let zřejmě opravdu dále než americká, bylo využíváno jako důkaz toho, že komunismus/socialismus je celkově úspěšnější než systém kapitalistický. Lidová tvořivost: Volá bača přes údolí na baču – „Janóóó, Rusové, letí na měsíc!“ A Jano křičí přes údolí zpět: „Ááá všichnííí?“

Po přistání Američanů na Měsíci si zavolá Brežněv své vědce do Hvězdného městečka a říká: „Ty Amíci nás doběhli, ale já vím, jak na ně. Oni přistáli na Měsíci, a proto vy soudruzi, přistanete na Slunci.“ Ale soudruhu generální tajemníku, na Slunci je přece hrozně vysoká teplota a oslepující světlo“. „Na to jsem samozřejmě myslel, poletíte přece v noci“!

Sovětský raketoplán havaroval. V troskách byli nalezeni všichni členové posádky: palubní tesař, kapitán a nástěnkář... Dotaz na rádio Jerevan: „Proč posíláme kosmonauty v drahých korábech do vesmíru, když nemohu dostat koupit ani zvonek k jízdnímu kolu?“ „Pošlete nám prosím hned informaci, kde jste dostal jízdní kolo!“ Dotaz na rádio Jerevan: „Je člověk na měsíce blíže nebi?“ „V principu není, ale je dále od pekla“.

Kovaný (komunista) Výraz označující obvykle dlouholetého člena KSČ, který měl dobré kontakty a postavení ve straně a lidé se obávali, že ani soukromě nebylo bezpečné s ním mluvit otevřeně, protože by je mohl udat. Košický vládní program Vládní program vyhlášený po příjezdu československé koaliční vlády pod vedením Beneše z Moskvy do Košic osvobozených od Němců v roce 1945. 84

Tento program již obsahoval závazky, že ČSR bude lidově-demokratickou republikou a bude mít přátelský vztah k SSSR. Program také formuloval koncepci Národní fronty, která později zcela neutralizovala samostatné fungování všech politických stran jiných než KSČ. Po Smlouvě o přátelství a pomoci mezi ČSR a SSSR podepsané mezi Benešem a Stalinem v roce 1943 byl Košický vládní program druhým zásadním dokumentem likvidujícím demokratickou a nezávislou ČSR a začleňující ji mezi země podřízené SSSR a přijímající systém reálného socialismu. Krajní dogmatismus Jiný výraz pro ultralevičátství, tzn. takové lpění na principech nebo taková interpretace marxismuleninismu, které bylo složité obhájit i z pozic komunistické strany. Za krajního levičáka byl označen Stalinem například Trockij a řada dalších komunistických politiků, kteří nebyli pohodlní Leninovi nebo později Stalinovi. Kritika Kritika a sebekritika byly propagovány jako základní projevy socialistické a vnitrostranické demokracie. Reálná možnost kritizovat však byla zásadně omezená stranickou disciplinou, vedoucí úlohou komunistické strany, mocí hierarchicky vyšších jednotlivců nad ostatními atd. K sebekritice pak docházelo spíše jen z donucení a především jen na „stranické půdě“. Lidová tvorba: Kritizovat můžeš, ale bude tě škoda. Krize Krize byl jev, ke kterému mohlo podle oficiálních teorií docházet pouze v kapitalistických zemích. Vysvětlení krizí v kapitalismu bylo takové, že pracující nedostávají dostatek prostředků, aby si mohli zboží koupit a kapitalisté jej raději vyhazují a ničí. To pak vede ke snižování výroby – krizi z nadvýroby, během které se pozice dělnické třídy dále zhoršuje. V plánovitém hospodaření zemí reálného socialismu k takovým situacím prý nemohlo docházet. Krize ve společnosti Výraz označoval situaci, do které společnost v ČSSR dospěla pod vedením KSČ na konci šedesátých let. KSČ sice prosazovala vždy svou vedoucí úlohu i za použití násilí avšak posléze nebyla ochotna převzít za negativní důsledky své vedoucí úlohy zodpovědnost. Tzn., že i problémy vzniklé jejím přičiněním byly „krizí celé společnosti“, která se do nich dostala jaksi sama, a na vedoucí úlohu KSČ bylo v té chvíli zapomenuto. Viz též Společenská krize. Krizové období Za krizové období ve vývoji československé socialistické společnosti bylo oficiálními místo označováno období let 1968-69. Faktem ale bylo, že období Pražského jara – tzn. leden – srpen 1968 bylo poslední příležitostí obrody a reformace reálného socialismu u nás. Dnes se dá asi říci, že krizové období jak československé společnosti tak systému reálného socialismu přišlo až s invazí armád Varšavského paktu a skončilo Sametovou revolucí. Krvavý pes Jedno z označení zřejmě prvně použité režimními médii na osobu J.B. Tita, jugoslávského komunistického vůdce, který v roce 1948 sice opatrně, ale přesto odmítl plně respektovat vedoucí roli Moskvy v rámci komunistického hnutí a vedl Jugoslávii po vlastní cestě komunistického vývoje. 85

Jugoslávie pak byla po celou dobu od ostatních zemí socialistického tábora (ZST) dosti odlišná zejména tím, že bylo možné volně cestovat, každý občan měl nárok na zakoupení určitého objemu valut apod. Jiným označením použitým v dobovém Rudém právu bylo například „krvavý vrah Tito“. Kryl Karel Skladatel a zpěvák, který se proslavil především svým prvním albem Bratříčku zavírej vrátka, které složil v reakci na invazi armád Varšavské smlouvy. Deska se prodávala jen začátkem roku 1969 a pak byl zbytek nákladu normalizačním režimem rozřezán na cirkulárce. Karel Kryl emigroval v září 1969 do Západního Německa, kde pokračoval ve vydávání svých desek, které se do Československa čas od času propašovaly v jednotlivých kusech. Karel Kryl žil v letech 1944-1994. KSČ Strana založená v roce 1921. Vstoupila do Stalinovy Komunistické internacionály. V roce 1929 na svém 5. sjezdu přezvala vedení strany marxisticko-leninská frakce v čele s Klementem Gottwaldem, která si dala za cíl socialistickou revoluci. Od roku 1938 do roku 1945 byla KSČ zakázána. V roce 1946 získala KSČ ve volbách největší počet hlasů a Gottwald se stal premiérem. Mocenský vliv SSSR a dosud přežívající poměrně silná podpora voličů získávaných například i přidělováním půdy a majetku po vyhnaných Němcích umožnila KSČ převzít 25. 2. 1948 (Vítězný únor) politickou most ve státě. Po Únoru vybudovala KSČ politický systém, kterým byla veškerá moc soustředěna mezi nejvyšší funkcionáře KSČ. Opozice byla zlikvidována nebo neutralizována v Národní frontě. Zákonodárné orgány, vládní instituce a organizace v Národní frontě (mimo KSČ) se staly vykonavateli příkazů KSČ a zástěrkou totality. KSČ znárodnila průmyslové podniky, zlikvidovala soukromý sektor, soukromá řemesla, maloobchod, živnosti a zkolektivizovala vesnice. K zakrytí katastrofických výsledků v ekonomice republiky provedla v roce 1953 měnovou reformu. Ani ta, ani žádná z následných ekonomických reforem, které měly zlepšit fungování socialistického hospodářství, neuspěla. Největší krize v KSČ přišla v roce 1968 a byla vyřešena až invazí vojsk varšavské smlouvy. Po té následovala konsolidace, normalizace a nakonec „sametová revoluce“ v roce 1989. Viz též Komunistická strana, Gottwald. Lidová tvorba: Co znamená zkratka KSČ? Konec Srandy Čecháčkové. Pytlák soudruh Novák chytil do pasti živého zajíce. Dá ho do pytle, přinese domů a říká ženě: „Mařko, udělej ho na smetaně“ „Ty ses zbláznil, kde bych sehnala smetanu?“ „No tak dobře, tak ho udělej na špeku“ „Ty nejsi dnešní, špek jsem neviděla už pár let.“ „Aha, tak ho udělej na česneku“ „Ten měli naposled loni na Vánoce“. „To se na to …. Vykřikne vztekle Novák, otevře pytel a nechá zajíce utéct. „Ať žije KSČ, Ať žije KSČ, Ať žije KSČ křičí zajíc a utíká radostně pryč. KSSS – Komunistická strana Sovětského svazu Název Komunistická Strana Sovětského Svazu byl oficiálně zaveden v roce 1952. Do té doby se používalo několik jiných názvů, ale princip byl stejný: jednalo se o komunistickou stranu s působností ve všech zemích Sovětského svazu. Původně šlo o bolševickou část Sociálně demokratické strany Ruska, která vznikla v roce 1903, kde V.I. Lenin prosazoval zavedení vojenské discipliny. Jeho straničtí oponenti tuto koncepci odmítali vzhledem k tomu, že evidentně likvidovala jakékoliv vlastní myšlení, 86

uvažování a vnitrostranickou demokracii. Před hlasováním o této otázce Lenin své oponenty urážel hrubými výpady a ti se na protest vzdálili ze schůze. V té chvíli dal Lenin hlasovat a jeho koncepce zvítězila podporou takto vzniklé většiny (bolšinstva). Viz též Bolševik. Lidová tvorba: Na sjezdu komunistické strany Sovětského svazu povídá Alexandr Kozirjev: "Nyní bych chtěl připomenout zásluhy ruského hrdiny Ivana Ivanoviče Ivankieva,který za války ověšen municí utíkal z kopce proti rozjetému tanku a křičel:Za stranu, za lidi! Skočil pod tank a tímto činem ho zničil." Poté má projev Vladivostok Šimánečko a ten povídá: "Soudruzi a soudružky, chtěl bych jen připomenout, že to nebyl Ivan Ivanovič Ivankiev, ale Georgij Vasiljev,a když běžel z toho kopce, tak nekřičel „za stranu, za lidi“, ale „Zasraný náledí“, spadl pod tank a tank vybouchnul. Kukuřice Zemědělská plodina, kterou si oblíbil generální tajemník KSSS Chruščov a jejíž pěstování bylo tudíž politicky silně podporováno.

Kulak Negativní výraz sloužící k označení úspěšných, samostatně hospodařících zemědělců. Výraz byl nejdříve užívaný po VŘSR v SSSR. V ČSSR byl pak do oficiálního režimního žargonu v padesátých letech také přijat. Kulaci představovali pro režim nebezpečí v tom, že ukazovali možnost úspěšného hospodaření i mimo družstva. Kulaci byli proto likvidováni vyvlastňováním majetku, nevykupováním produkce, veřejným zostouzením a v krajních případech i vězněním. Viz též Kolektivizace, Akce, Stalin, JZD. Kult osobnosti Zveličování zásluh a neúměrná popularizace veřejně činné osoby, která se současně nesmí žádným způsobem kritizovat. Do velké míry jimi byli ve své éře všichni hlavní vůdcové komunistických stran a hnutí, ale mezi hlavní představitele kultu osobnosti patřil například J.V. Stalin či Klement Gottwald. Jako příklady lze použít také Fidela Castra na Kubě nebo korejského Kim Ir Sena a jeho syna i vnuka v Severní Koreji. Lidová tvorba: Stalin chce uctít Puškina památníkem. První návrh – Puškin čte dílo Byrona – rozhodnutí komise : Ideologicky nepřípustné. Druhý návrh – Puškin čte dílo Stalina – rozhodnutí komise: Historicky nesouhlasí. Třetí návrh – vítězný – Stalin čte díla Stalina Kulturní dům 87

Centrum kulturního a ideologického vyžití obyvatel menších měst nebo městských částí. Kulturní dům nebo-li „kulturák“, obvykle zahrnoval větší sál pro organizaci schůzí, plesů či představení, dále pak výčep s restaurací s umakartovými stoly a několik kanceláří. Řada kulturních domů byla postavena v rámci Akce Z. Kulturní revoluce Proces likvidace všech vzdělanějších osob včetně učitelů v Čínské lidové republice začátkem 60. let. Kulturní vyžití Tento výraz byl v médiích používán ve spojení například „kulturní vyžití lidu“, „kulturní vyžití pracujících“, „kulturních vyžití mas“, „kulturní vyžití obyvatelstva" atd. Bylo tím míněno především poskytování a konzumace masové zábavy a kultury v duchu socialistického realismu prostřednictvím masových médií, představení v kulturních domech atd. Kytice Obvykle ve spojení „kytice růží“ nebo „kytice šeříků“, případně „kytice rudých karafiátů“. Tyto výrazy se objevovaly v informacích o „vzdání pocty“ hrdinům komunistického hnutí či jiným loajálním osobám a osobnostem, které byly v dané době režimem uznávány. Kytice byly „kladeny“ u příslušných pomníků a památníků nebo je představitelům strany a vlády předávaly děti s rudými šátky.

88

L Lajka Jméno prvního psa vyslaného do kosmu s pomocí sovětské rakety a družice. Jméno Lajka se díky ohromné propagandě stalo světoznámé a socialistické země tohoto psa oslavovaly jako důkaz technologické převahy SSSR v kosmu. Lajka byl zaběhlý pes, kterého prostě posadili do družice, a on tam během jedné hodiny zemřel přehřátím. O tom se však nemluvilo. Pravdou ale také je, že vláda USA byla kosmickými úspěchy SSSR koncem padesátých let velmi zaskočena. Lampión Skládací papírové těleso různých tvarů (válec, slunce, hvězda atd.) vyrobené z barevného papíru, na jehož dně hořela svíčka a který byl přidělán na delší prut. Děti nosily zapálené lampióny v lampiónových průvodech. Lampiónový průvod Byl do roku 1968 organizován dvakrát ročně – jednou na oslavu VŘSR 7. listopadu a jednou na oslavu vítězství nad Německem 9. května. Děti se obvykle sešly před školou po setmění a pak procházely ulicemi své části Prahy se svíčkami zapálenými ve svých lampiónech. Lampionový průvod k oslavě VŘSR tak začínal obvykle v 18.00 hodin a průvod k oslavě „osvobození Rudou Armádou“ pak ve 20 hodin. Lenin, Vladimír Iljič Žil 1870 – 1924. Původně dobrý student právnické fakulty, kterého zradikalizovala poprava jeho bratra za účast na přípravě atentátu na cara. Prostudoval spisy Marxe a Engelse a stal se aktivním v ruské sociálně-demokratické straně, kterou na kongresu v roce 1903 rozdělil na menševiky a bolševiky. Byl velmi nesmiřitelný k jakýmkoliv politickým odpůrcům a v bolševické frakci prosazoval naprostou poslušnost a disciplinu, kterou nazýval demokratickým centralismem. Vytvářel stranu „vojenského typu“. Marxismus doplňoval a přetvářel na Leninismus, ve kterém vypracovával teorii fungování kapitalismu v období imperialismu a současně se věnoval teorii vědeckého komunismu. Velkou část života mezi rokem 1900 a 1917 strávil v emigraci, zejména ve Švýcarsku. Velmi temně působí pak jeho dohoda s německou vládou (válečný nepřítel 1914-1918 jeho rodného Ruska), že jej nechá navrátit se přes Německo do Ruska ve speciálním vlaku a dostane také finanční podporu k organizaci revoluce v Rusku. To se také nakonec v říjnu 1917 stalo (viz Velká říjnová socialistická revoluce –VŘSR a Aurora). Německu tato akce pomohla tím, že Lenin začátkem roku 1918 podepsal s Německem Brest-litevský mír a vyvedl Rusko z války proti němu. Dá se tedy říci, že Lenin spáchal velezradu tím, že ve válečné situaci kolaboroval s nepřítelem. Německá vláda očekávala, že se komunistický systém v Rusku rychle zhroutí a nebude pro ni představovat další nebezpečí. Historie ale ukázala, že v tomto ohledu Lenin německou vládu přelstil… Ihned po uchopení moci začal Lenin používat násilí k prosazování svých revolučních cílů. Založil tajnou policii (zvaná v té době Čeka, pak GPU, později NKVD a ještě později KGB), začal zakládat koncentrační a pracovní tábory (Gulagy), znovuzavedl trest smrti, nechal popravit carskou rodinu, umožnil popravy bez soudu atd. atd.. V duchu plánů na rozšíření socialistické revoluce do celého světa pak chystal na její export do dalších zemí včetně Polska, Německa, Československa, Maďarska, Itálie a vyslal k tomu západním směrem v roce 1919 svou Rudou armádu. Tu však v roce 1920 zastavila polská armáda v bitvě u Varšavy. Lenin z toho byl sice rozčílený, ale věřil, že „co se nepodařilo teď, podaří se později“. V Sovětském Rusku zahájil kolektivizaci, pak Novou ekonomickou politiku (NEP), krvavě potlačil povstání námořníků v Krondštadtu a pokračoval v likvidaci svých nepřátel. V roce 1922 jej stihla 89

mozková mrtvice a od té doby až do smrti v lednu 1924 jeho vliv postupně upadal a přebíral jej Stalin. Lenin ve svém slavném Dopise sjezdu varoval proti Stalinovi, ale tomu se podařilo svou moc po Leninově smrti přesto uchopit, udržet a zvětšit. Pár citátů V.I.Lenina: • Co by to bylo za velkou revoluci, kdybychom nemohli střílet svoje zajaté nepřátele? • Učit se, učit se, učit se • Teror je nutný pracovní prostředek revoluce • Ať psíčci buržoazní společnosti poplakávají a kňourají nad utracením každého svého nežádoucího štěněte. My kácíme starý prales. • Buržoazní parlament je jen velká žvanírna. • Kdo chce zapalovat, musí hořet. • Čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoasie bude v této věci zastřeleno, tím lépe. • Chceme-li získat národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a on nám pak padne do klína jako zralé ovoce. • Marxismus je všemocný, protože je pravdivý. • Každý řetěz je jen tak silný jak silný je jeho nejslabší článek. • Jsme antivlastenci (odkaz na třídní nikoliv národnostní dělení lidské společnosti – pozn. autora). • Ochraňovat naši mladou republiku zavedením a prováděním tvrdých potlačení, odstranit všechny viníky a podezřelé, nebo ty, kteří by mohli být podezřelí, dát do koncentračních táborů, vytvořit rudý teror, potrestat smrtí všechny osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do koncentračních táborů k tomu zřízených. • Užiteční idioti se poperou, aby nám dodali i provaz, na kterém je pověsíme. Lidová tvorba: Umírající Lenin se svěřuje Stalinovi: „Bojím se soudruhu Staline, že Tě lidé nebudou následovat“. Stalin se chvílí zamyslí, pokyvuje hlavou a pak odpoví: „Ale budou, soudruhu Lenine, budou“. „A co kdyby ne?“ ještě šeptá Lenin. „To nevadí, tak budou následovat Tebe“, odvětí Stalin. Otázka u maturity – „Jaká je Vaše nejoblíbenější historická osobnost a proč právě Lenin?“ Lenin se pře se dvěma svými souputníky, jestli je lepší mít manželku nebo milenku. Jeden říká, že manželku a druhý že milenku. Lenin se usměje a říká: „Nejlepší je mít manželku i milenku. Manželce řeknete, že jste u milenky a milence, že jste u manželky a přitom se někde můžete v klidu učit, učit a učit.“ 90

Leninismus Leninismus je založen na myšlence diktatury proletariátu. Požadoval (spíše teoreticky) dobré sociální podmínky obyvatelstva. Leninismus také ostře útočí proti imperialismu. Z leninismu pocházel princip rozhodující úlohy těžkého průmyslu, jehož uvádění do praxe velmi negativně ovlivnilo hospodářství Československa. Uvedení leninismu do praxe mělo za následek Leninovu, a později Stalinovu osobní diktaturu. Leninovo mausoleum Leninova hrobka na Rudém náměstí v Moskvě, kde je umístěné Leninovo nabalzamované tělo. Mausoleum bylo místem, kde se stávaly za dob SSSR mnohahodinové fronty, protože se sem sjížděli lidé z celého SSSR. Mauzoleum tak bylo zřejmě nejdůležitější poutní místo komunistického světa. Leninská cesta Obecný termín, jímž média často označovala cestu vývoje socialistické společnosti stojící na principech leninismu a marxismu-leninismu. Další podobné výrazy byly například: Leninská linie, Leninská norma, Leninský přístup apod. Lidová tvorba: Slyšel jsem, že se u nás nebudou stavět dálnice." "Proč?" "Protože musíme jít leninskou cestou." Lid Režimní název pro obyvatelstvo socialistických zemí, jehož jménem vládla komunistická strana. Viz též KSČ. Ze způsobu používání vyplývalo, že členem šedé skupiny „lid“, byl vlastně každý občan bez ohledu na své politické přesvědčení nebo zájmy. Podobný obsah měl také výraz masy. Lidová armáda Armády zemí reálného socialismu. V těchto armádách měla, stejně jako v celé společnosti, vedoucí úloha komunistická strana. Lidové armády tak nebyly nepolitické, jak je tomu zvykem ve v demokratických zemích. Více viz ČSLA - Československá lidová armáda. Lidová demokracie (1) Označení zemí reálného socialismu. Viz též Lidově-demokratický. Lidová demokracie (2) Deník Československé strany lidové (složka Národní fronty), který byl žádanou alternativou Rudého práva. Zprávy v něm pocházely ze stejných zdrojů jako u Rudého práva, avšak bylo v něm méně propagandy. Lidová demokracie směla vycházet jen v limitovaném počtu výtisků a tak ze stánků vždy hned ráno zmizela. Lidová tvorba: „Jaký je rozdíl mezi lidmi a lidem v socialismu?“ – „Lid buduje socialismus, překonává překážky, bojuje s kontrarevolucí, nenávidí třídní nepřátele, optimisticky hledí do budoucnosti a lidi na to všechno kašlou.“ 91

„Co to je recepce?“ „Recepce je hostina, na které lid ústy svých představitelů ochutnává plody své práce“. Mediální příklad: Lid se semkl ještě pevněji kolem strany a vlády (informace v Rudém právu po měnové reformě 1.6. 1953) Lid žádá …………………..(často používaný úvod pro informaci o tom, co strana a vláda chystá. Používané zejména při vyvolávání zdání lidové podpory pro tvrdé rozsudky při politických procesech) Oficiální heslo: • S lidem pro lid! Lidové milice - LM „Ozbrojená pěst“ KSČ založená ještě před rokem 1948, která byla velmi aktivní při únorovém převzetí moci KSČ. Vlastně až do konce existence komunistického režimu se jednalo o neústavní, avšak silnou organizaci, která velmi viditelně vystupovala tam, kde bylo třeba představit ideologickou podporu a tvrdou ruku režimu. Členství bylo, podobně jako v řadě jiných organizací, často dobrovolně povinné, dané stranickým příkazem, případně do nich byli přihlašování i lidé, kteří o svém členství zpočátku ani nevěděli. Bylo prostě nutné plnit určité kvóty členů této velmi nepopulární organizace. Lidové povstání Za lidové povstání byla označována jakákoliv revolta, která byla v souladu s cíli a přáním Moskvy a vedení zemí světové socialistické soustavy. Na druhé straně, jakékoliv veřejné snahy ukázat nesouhlas proti režimu reálného socialismu byla nazývány různými hanlivými a negativními názvy jako například: ulice, kontrarevoluce, nedovolená demonstrace různých živlů, atd., ale hlavně se o nich média zmiňovala co nejúsporněji nebo vůbec. Například o demonstracích v Plzni i jiných městech ČSR v červnu 1953, kdy dělníci protestovali proti měnové reformě a ČSLA, Bezpečnost i Lidové milice do demonstrantů střílely, nebyla v tehdejším Rudém Právu ani jedna zmínka. Žádné informace se v Rudém Právu neobjevily ani ve vztahu k Berlínskému povstání 17. června 1953, kdy bylo zastřeleno 40 demonstrujících dělníků a několik stovek jich bylo zraněno. Velmi úsporně a výrazně nepravdivě byly v Rudém Právu zmíněné informace o „maďarských událostech“ v roce 1956. Zásadně tendenčně byla veřejnost informována i o aktivitách odborářského hnutí Solidarita v Polsku v osmdesátých letech. Lidově demokratický Označení “lidově demokratický“ používaný pro země reálného socialismu ve skutečnosti naznačovalo, že stát je velmi vzdálený demokracii. Dosud přežívajícím příkladem je Korejská lidově demokratická republika (Severní Korea), která je zřejmě nejtotalitnějším státem v historii světa. Literární listy Liberální týdeník, který začal vycházet v únoru 1968. Po invazi armád Varšavské smlouvy pak změnil název na Listy a v roce 1969 pak byl v rámci normalizace zakázán.

92

LM Viz Lidové milice Lysenko, Trofim Denisovič Sovětský politik-vědec-biolog. Byl oblíbencem Stalina. Bojoval mj. proti genetice, která byla v SSSR následně označována za buržoazní pavědu a její rozvoj tím tak byl na mnoho let zastaven. Jeho přístup k vědě byl jasně ideologicky podmíněný a motivovaný. Vědecká hodnota jeho poznatků byla nulová.

93

M Maďarské události Jako „maďarské události“ bylo označováno lidové povstání proti komunistické moci v Maďarsku v říjnu a listopadu 1956. Toto povstání bylo krvavě a brutálně potlačeno Rudou armádou. Při bojích v Budapešti zahynulo kolem 3000 lidí. Po jeho ukončení přišla k moci pro-sovětská vláda Jánoše Kádára, který u moci vydržel až do roku 1988. Předseda vlády z období bojů proti Rudé armádě, Imre Nagy byl vylákán pod falešnými sliby ze své úkrytu na velvyslanectví Jugoslávie a následně byl zatčen a popraven. Československá dobová média o tomto lidovém povstání informovala jako o „Maďarských událostech“ informovala omezeně a jen jako o kontrarevoluci, jejím úspěšném potlačení a následném vděku a radosti „maďarského lidu“. Májová veselice Radostné označení formálně neformální poprůvodové části oslav prvního máje. Májové veselice byly součástí májových oslav především na venkově a menších městech. Makarenko, Anton Semjonovič Sovětský člověk, tvůrce výchovného systému, který pokládal kolektiv za hlavní nástroj výchovy jednotlivce. Podobně jako spisovatel Gorkij, Makarenko věřil, že každého jednotlivce lze působením kolektivu převychovat. Jeho teorie byla využívána až do konce padesátých let, avšak mnoho jejích prvků přežilo až do pádu komunismu a často i déle. Mandelinka bramborová Bramborám škodící brouk, který byl údajně shazován „americkými imperialisty“ z letadel na bramborová pole začátkem padesátých let, aby poškodil úrodu brambor v ČSSR. Na sběr tohoto brouka byly organizovány také brigády. Mediální název pro mandelinku bramborovou byl také americký brouk. Lidová tvorba: Co je to sedm mandelinek bramborových a jeden Zápotocký? Osm škůdců. Manifestace pracujícího lidu Spontánní demonstrace lidu vyjadřující podporu politice vlády pod vedením KSČ obvykle realizovaná u příležitosti různých oficiálních svátků (především První máj). Maoismus Čínská varianta marxismu-leninismu. Od nastolení komunistické moci až do počátku šedesátých let byla Čínská lidová republika (ČLR), SSSR a další země socialistického tábora v přátelském a družebním vztahu. Začátkem šedesátých let ale vystoupila na povrch ideologická rozepře mezi vedením SSSR a ČLR, protože ČLR v čele s předsedou Mao Tse Tungem nechtěla dostatečně respektovat „vedoucí roli“ SSSR v komunistickém světě. Jednalo se tedy o klasický boj o moc. Následovala roztržka, kdy se k ČLR přidala také Albánská lidová republika. Od té doby byl vztah těchto dvou zemí a všech dalších zemí socialistického tábora napjatý a maoismus byl jakožto „nesprávný“ v těchto zemích (včetně ČSSR) odsuzován. Mao Tse Tung 94

Zvaný též „předseda Mao“ nebo „Velký kormidelník“. Byl tajemníkem a později předsedou Komunistické strany Číny a posléze Čínské lidové republiky. Po vítězství v občanské válce a od roku 1949, kdy byla vyhlášena Čínská lidová republika, byl až do své smrti v roce 1976 nejvýznamnější osobností ČLR. Spolu se Stalinem a Hitlerem je dnes řazen ke třem nejkrutějším diktátorům 20. Století, kterému se přiřazuje několik desítek milionů obětí. Známé byly Maovy rudé knížky, což byly sborníky jeho citátů, které byly čínskými institucemi v překladech do všech světových jazyků distribuovány po celém světě. V ČSSR bylo jejich čtení a rozšiřování zakázáno, protože v té době (šedesátá léta) jsme s Čínskou lidovou republikou již nebyli přátelé. Viz též Maoismus. Citáty: • Sytý člověk nemůže být revolucionář. • Dělnická třída socialistických zemí změšťáčtěla a ztratila svůj revoluční charakter." • Mládež je čistý papír, na který lze napsat cokoliv. • Politická moc vychází především z pušky. • Chudoba je dobrá věc.

Marx, Karel Žil 1818 – 1883. Teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Viděl v kapitalismu trvalý konflikt vyvolaný rozpory třídní společnosti neřešitelné v rámci tohoto společenského řádu. Jediné řešení viděl v nastolení beztřídní společnosti. Hlavní díla – Komunistický manifest a Kapitál. Přišel s myšlenkami základny a nadstavby, kdy za základnu považoval ekonomiku a za nadstavbu pak především kulturu. Celé dějiny lidské společnosti viděl jako dějiny třídního boje. Finančně i jinak jej podporoval Engels, který s ním také úzce spolupracoval. V mnoha zemích byl díky svým revolučním myšlenkám a snahám prohlášen za nežádoucí osobu a během života se tak musel i s rodinou mnohokrát stěhovat. Zemřel v Londýně. Marxismus Politická praxe i filosofický a ideologický směr, jehož základy položil Marx a následně jej rozvinul Fridrich Engels. Základním dílem politické ekonomie marxismu byl Kapitál, ve kterém byla rozebírána ekonomická podstata kapitalismu. Marxismus byl ale především kritickou filosofií, která nacházela problémy v tehdejším kapitalistickém společenském zřízení, avšak nedávala prakticky návod na to, jak věci dělat lépe. Marxismus – leninismus (ML) Leninem rozvinutý marxismus. Lenin se rozhodl, že odstranit nebo změnit kapitalismus smírnou cestou není možné a tak propagoval myšlenku ozbrojené revoluce dělnické třídy, která podle Lenina měla kapitalismus smést nejdříve v nejchudších zemích a pak postupně i ve všech ostatních zemích světa. Přišel také s teorií diktatury proletariátu. Současně rozvíjel myšlenku „vědeckého komunismu“, který měl být cílovým a nejspravedlivějším systémem ve vývoji lidské společnosti na celém světě. Tato filosofie, rozpracovaná do různých předmětů se v době reálného socialismu vyučovala ve školách, večerních kurzech a různých formách politického vzdělávání. Alespoň některé principy ML pak bylo nutné pozitivně zmiňovat nebo propagovat v literárních dílech, divadelních hrách a dalších dílech socialistického realismu. Viz též Politické školení, Večerní univerzita marxismu leninismu. 95

Marxisticky světový názor Názor na historii, vývoj, zákonitosti světa a lidské společnosti postavený na principech marxismuleninismu. Tyto principy zahrnovaly třídní chápání společnosti, materialismus, diktaturu proletariátu atd.. Pokud se o někom v době reálného socialismu oficiálně zmínilo, že „nezastává marxistický světový názor“, mělo to pro něj pravděpodobně velmi neblahé důsledky. Marxisticky vyklad dějin Výklad dějin postavený na principech marxismu-leninismu. Především se jednalo o přijetí třídního boje jako hlavního hybného momentu vývoje společnosti, odsuzování role náboženství atd. Masová organizace Jako masové organizace se prezentovala většina součásti Národní fronty, které nebyly politickými stranami a měly dostatečně široké členstvo – byly to proto například ROH (Revoluční odborové hnutí, Československý (Socialistický) svaz mládeže, Československý svaz tělesné výchovy a sportu, Československý svaz červeného kříže, Československý svaz zahrádkářů apod. Masové organizace byly v rámci Národní fronty využívány pro vytváření zdání masové podpory politice KSČ. Masové hnutí Jako masová hnutí byly označovány různé sjednocující názory a činnosti, které si měly získávat podporu mas. Výraz byl používán zásadně v pozitivním smyslu, tzn., že pokud bylo cokoliv označeno jako masové hnutí, automaticky se předpokládal levicový, prorežimní charakter. Do úvahy se nebrala možnost, že by masy mohly chtít něco jiného než strana a vláda, která byla jejich předvojem. Viz též Masová organizace. Masové písně Pochodové rytmy s hymnickými melodiemi zpívané unisono ženskými a mužskými sbory. Opěvovaly se traktory, frézy, kombajny, zítřky, budoucnost, dělníci, mír atd. Viz též budovatelské písně. Masová činnost Prorežimní, obvykle dobrovolně-povinná činnost v rámci některé z organizací Národní fronty nebo Akce Z či pod jinými „hlavičkami“. Masovost Pro stálé potvrzování legality vlády jedné strany byla ve všech hnutích a aktivitách propagována a požadována „masovost“, což znamenalo účast mas – radostnou účast velkého počtu lidí. Valná většina masových akcí a činností byla masová především na základě principu dobrovolné povinnosti. Masový souhlas Masová podpora určitému rozhodnutí nebo kroku strany a vlády. Masový souhlas získával režim prostřednictvím rezolucí pracujících, shromáždění pracujících, dopisů pracujících atd. Byly to režimem organizované akce a účast na nich byla povinná (pokud byly v pracovní době) nebo dobrovolně povinná (mimo pracovní dobu). Masy Podobný výraz jako Lid. Oba tyto výrazy byly v době reálného socialismu mediálně velmi populární. Spojením s masami legalizovala strana svou vedoucí úlohu ve společnosti. Materialismus

96

Marxismus-leninismus se profiloval jako materialistická filosofie, což byl protiklad filosofie idealistické. Zároveň však byl v době reálného socialismu kritizován kapitalismus jako společnost, která je zaměřená pouze na materiální spotřebu a zisk. To vše ale nijak nebránilo tomu, aby se úroveň blahobytu obyvatelstva za socialismu neměřila prakticky výhradně v množství spotřebovaného zboží na jednoho obyvatele (počet televizí na obyvatele, počet ledniček nebo automobilů na domácnost atd.) a výkonnost podniků výší dosaženého socialistického zisku. Na principech materialismu byl pak vysvětlován i vývoj lidstva, dějiny lidské společnosti i uspořádání lidské společnosti. Materiální výroba Výroba hmotných statků, které se v teorii marxismu-leninismu dělily na dvě hlavní podskupiny – výrobní prostředky a spotřební zboží. Viz též Materialismus. Materiálně-technická základna socialismu Výrobní prostředky (stroje, stavby, zařízení továren atd.) sloužící ekonomickému systému socialismu. Jelikož v ČSSR jiná možnost (soukromé hospodaření) nebyla možná, tak veškeré výrobní prostředky atd., byly vlastně materiálně-technickou základnou socialismu. Skutečnost, že prakticky celá tato základna byla vytvořena z vlastnictví bezúplatně zkonfiskovaného jeho původním majitelům, teorii materiálně-technické základny nijak nerušila. Neschopnost reálného socialismu udržet krok s technologickým rozvojem a potřebou neustálé modernizace výrobních prostředků se začala projevovat koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let, kdy výrobní prostředky původního kapitalistického systému zastarávaly jak fyzicky tak morálně. Lidová tvorba: Soudruzi, vidíte, jak kapitalisté byli prohnaní a kapitalismus odporný. Jsme dnes teprve 30 let od konce kapitalismu a už docházejí zásoby, dosluhují továrny i stroje, které jsme od kapitalistů převzali a zásadně se nám tak zpomaluje další rozvoj socialismu. Maximální podpora Maximální podpora různým projektům a plánům na rozvoj socialistického hospodářství, socialistických výrobních vztahů, atd. Maximální podpora byla režimem od mas prakticky stále vyžadována. Masy měly být současně požadavkem maximální podpory burcovány ke stále vyšším pracovním výkonům a politické loajalitě. Mauzoleum Klementa Gottwalda Podobně jako byl pro „budoucí generace“ uchován v mauzoleu na Rudém náměstí Lenin, také Gottwald byl po své smrti nabalzamován a vystaven v prosklené rakvi. Mauzoleum Klementa Gottwald bylo umístěné v památníku v Praze na Vítkově. O mumifikované tělo se staraly desítky lidí a složité zařízení. Prosklená rakev vyjížděla z podzemí tak, aby si tělo prvního dělnického prezidenta mohly prohlížet pracující ,čekající na tento okamžik dlouhé fronty. Gottwaldovo tělo však začalo po několika letech jevit známky rozkladu a tak bylo v roce 1962 zpopelněno. Viz též Leninovo mauzoleum. Mávátko Jeden z nástrojů používaných k vyjadřování radosti ze života v socialistické vlasti. Obvykle byl rozdáván dětem, ale často i dospělým při prvomájových průvodech, aby mohli při defilé před nejvyššími představiteli strany a vlády dát najevo svou radost a podporu jak jim osobně, tak jejich politice. 97

Melouch Lidový výraz pro práci mimo normální pracovní poměr. Meloucháři byli často jedinými lidmi, které bylo možné k vykonání určité práce najít, neboť státní systém služeb nebyl zdaleka dostačující. K výkonu svých služeb používali stroje, nástroje, díly a jiný materiál, k nimž měli přístup v rámci svého oficiálního zaměstnání. Melouchy byly sice kritizovaným jevem, ale zároveň byly režimem trpěny, neboť ten sám potřebné řešení při zákazu veškeré soukromě-podnikatelské činnosti neměl. Meloucháři, známí, veksláci, černý trh atd. tak byly projevem volného trhu v rámci socialistického hospodářství. Vzhledem k tomu, že se jednalo o činnosti nelegální, nebyly zdaňovány. Lidová tvorba: „Není u nás výstavba socialismu poněkud opožděna?“ „Ano je, socialismus u nás mohl být už dávno vybudován, kdyby to pracující bývali dostali jako melouch.“ Menševik Viz též bolševik, jehož byl menševik opakem. Jednalo se členy Ruské Sociálně-demokratické strany, kteří obhajovali vnitřní demokracii, avšak byli Leninovým křídlem (tzv. bolševici) manipulativně přehlasováni. Meze Nezorané části oddělující jednotlivá pole. Za socialismu byly meze ideologicky nepřijatelné, protože symbolizovaly starý systém malorolníků a kulaků hospodařících na svých malých soukromých polích. Za socialismu byly meze v rámci kolektivizace a spojování polí rozorávány. Současně tak byla ničena přirozená hnízda a úkryty pro polní zvěř, jejíž množství v procesu kolektivizace rapidně pokleslo. Mezinárodní den žen (MDŽ) Den oslav žen a jejich práce, který se slavil 8. března. Jednalo se o svátek slavený u nás především v práci a pracovních kolektivech, nikoliv doma. Během tohoto svátku se velké množství mužů na pracovištích na počest žen opilo a v tomto stavu se jim později večer dvořilo. Mezinárodní den dětí (MDD) MDD byl slaven 1. června obvykle ve školách. Dětmi byl tento svátek celkem oblíben, neboť se ten den učilo méně, byly rozdávány různé dárky a hrály se hry. Mezinárodní velkokapitál Byl dle dobových médií často zodpovědný za projevy kontrarevoluce, různé protirežimní akce, snahy o odstranění režimu reálného socialismu atd. Bližší specifikace tohoto pojmu nebyla nabízena. Mezník 98

Režim čas od času označoval různé své kroky za mezník v životě lidu, v životě socialistické společnosti, v životě strany atd. Tyto mezníky byly pak s postupem času rychle zapomínány a nahrazovány novými. Za mezníky v životě socialistické společnosti byly označovány například jednotlivé sjezdy KSČ nebo i KSSS, případně významnější zasedání ÚV KSČ nebo ÚV KSSS. Měnová reforma Výraz použitý pro označení procesu konfiskace finančních úspor celého národa (včetně celé dělnické třídy) v roce 1953. Ne informace o reformě byly prezidentem Zápotockým v květnu 1953 odmítnuty a zesměšněny jako výplod kapitalistické propagandy. V červnu 1953 pak byla měnová reforma realizována a prezentována jako velký úspěch socialistického zřízení v čele s KSČ. Vzhledem k tomu, že část dělnické třídy přinos reformy „nepochopila“, bylo nutno do ní střílet (a tím „potlačit jejich odpor“) a označit zúčastněné dělníky označit za agenty kapitalismu, aby se proces chápání u ostatních zrychlil. V rámci měnové reformy měli lidé možnost vyměnit velmi omezené množství hotových peněz za reálný kurz 1:5 a asi 95 procent úspor pak za konfiskační kurz 1:50. V některých západních zdrojích je měnová reforma z června 1953 označována jako „největší loupež“ v historii světa. Viz též Zápotocký a Lidové povstání. Měsíc československo-sovětského přátelství Od roku 1949 byl každoroční součástí listopadových oslav Velké říjnové socialistické revoluce. Byl zahajován 7. listopadu, v den VŘSR a Státního svátku SSSR. Končil 12. prosince, kdy se slavilo výročí podepsání Smlouvy o přátelství a pomoci mezi SSSR a ČSR Benešem v roce 1943. V tomto období byl Sovětský svaz v Československu adorován v ještě větším rozsahu než po zbytek roku. Režim demonstroval ještě hlubší a vřelejší vděk a oddanost Sovětskému svazu. Lidově se mu proto říkalo "měsíc zostřeného přátelství". Lidová tvorba: „Víte co bude vrcholem kosmonautiky?“ „Až se podaří vyfotografovat odvrácenou stranu měsíce Československo-sovětského přátelství.“ Mičurin Ruský a posléze sovětský šlechtitel a ovocnář, který křížením různých odrůd posunoval severní geografickou hranici, za kterou bylo možné pěstovat různé druhy ovoce a zeleniny. Jeho snahy byly v souladu se snahou komunistické ideologie „poručit větru dešti“. V souladu s touto ideologií pracoval také například „akademik“ Lysenko, který zadal sovětské vědě úkol „odhalit a pochopit vznik života nejpozději do deseti let“ nebo N.S. Chruščov, který v rámci jeho projektu zúrodňování celin obracel tok některých řek. Vzhledem k doktríně, že komunistický systém „poručí větru dešti“ i potřebě režimu zvýšit produkci zemědělských plodin, byly jeho pokusy a výsledky podporovány i J.V. Stalinem a Mičurin se tak stal v SSSR i dalších socialistických zemích včetně ČSSR hrdinou s mnoha následovateli i řadách mladých nadšenců (Mičurinci). Milicionář Člen Lidových milicí. Mír Podobně jako pojmy „budoucnost, děti, spolupráce, přátelství mezi národy“ atd., byl i „mír“ jedním z obecně definovaných cílů reálného socialismu. 99

Tyto těžko měřitelné cíle byly masám prezentovány jako cíle vlastní pouze reálnému socialismu a komunismu s tím, že kapitalistické a imperialistické země a vlády mají hlavní zájem válčit. Hesla: • • • • • • • • • •

Všechny síly pro zachování míru! Sportem k míru! Buď připraven k práci a obraně socialistické vlasti! Prací posílíš mír! Sovětský svaz – mírová hráz! Budovat a bránit socialistickou vlast, buď připraven. Buduj vlast, posílíš mír! Národy světa nechtějí opakování hrůz války! Pěstuj včely, posílíš mír! Ruský jazyk, jazyk pokroku a míru!

Mírové hnutí Mediální výraz vytvářející pocit jednoty levicově a mírově orientovaných lidí. Výraz vycházel z jednoduchého principu, že všichni propagátoři marxismu-leninismu, občané zemí s reálným socialismem a vůbec všichni levicově orientovaní lidé mají na mysli zachování světového míru, zatímco kdokoliv kdo má jiné smýšlení (zejména kapitalisté), přeje si válku. Mírová koexistence S teorií mírové koexistence (soužití) kapitalismu a socialismu přišel sovětský vůdce Chruščov. Oproti teoriím propagovaným Leninem a zvláště Stalinem, to byl pokrok k udržení míru v Evropě i ve světě vůbec. Myšlenkou bylo, že kapitalistické a socialistické země budou mezi sebou žít v míru, avšak soutěžit. Byla tak potlačena myšlenka násilného rozšiřování komunismu či reálného socialismu do dalších zemí ve světě. Mírová výstavba Stavba socialistických továren, přehrad, sídlišť atd. byla mediálně často označována souhrnně jako „mírová výstavba“. Mírové soužití a ekonomické soutěžení dvou světových soustav Doktrína propagovaná na přelomu padesátých a šedesátých let sovětským vůdcem N.S. Chruščovem. Byla to v té době poměrně progresivní alternativa ke dříve stále hrozícímu vojenskému konfliktu (třetí světové válce) mezi kapitalistickými a socialistickými zeměmi (nebo mezi NATO a Varšavskou smlouvou či mezi Západem a Východem). Oficiálně bylo v našich krajích samozřejmě stále předpokládáno vítězství světové socialistické soustavy,. Na rozdíl od Stalina ale, který byl vítězství připraven dobít i válečnými prostředky, byla nová Chruščovova doktrína pro svět velkým ulehčením. Místní rozhlas Na menších městech a ve vesnicích byl zaveden „místní rozhlas“, což byly tlampače zavěšené na sloupech osvětlení, telefonních nebo elektrických rozvodů atd.

100

Místní rozhlas byl využíván k vysílání budovatelských a masových písní, politických informací, na svolávání do brigád a informací o politickém a společenském dění v dané komunitě. Místní rozhlas byl jedním z hlavních nástrojů agitace a politické propagandy v padesátých a šedesátých letech. Lidová tvorba: Hlášení místního rozhlasu MNV v obci: „Soudružky a soudruzi, vážení občané! Zítra, tj. v sobotu je brigáda pro místní JZD. Sraz je v sedm hodin ráno u budovy MNV. Hrábě a vidle vezměte s sebou. Vy mně taky. Konec hlášení.” Mladá fronta Od roku 1953 deník mládežnické organizace ČSM a později SSM. V tomto deníku bylo o něco méně propagandy než v Rudém právu a soustředil se na problematiku a budovatelský svět mladých lidí. Po sametové revoluci byl přetvořen na deník MF Dnes. Stejný název mělo i nakladatelství, které tento deník vydávalo. Mladá generace Obecný výraz používaný k označení mladých lidí. Viz též Mládežník, Mládežnické hnutí. Od mladé generace se očekávalo radostné nadšení pro budování socialistické společnosti. Pro mladou generaci se zároveň chystaly radostné a šťastné zítřky. Lidová tvorba: Proč budujeme pro naše děti socialismus? Protože ty pacholci si nic jiného nezaslouží! Mládežnická brigáda Brigáda, které se účastnili mladí lidé. Tyto brigády byly organizované obvykle ve spolupráci s Československým (Socialistickým) svazem mládeže. Mládežnické hnutí Masová činnost, které se nejdříve snad s nadšením, později spíše dobrovolně povinně zúčastňovali mladí lidé. Organizátorem byl obvykle Československý (Socialistický) svaz mládeže. Mládežnické organizace Hlavní mládežnická organizace byl Československý svaz mládeže - ČSM a po roce 1968 pak Socialistický svaz mládeže - SSM. V jejich rámci pak byla sekce Pionýr, ve které byly organizovány děti ve věku asi 10 – 15 let a Jiskry pro děti 7 – 10 let. Mládežník Všeobecné označení mladých lidí s předpokládaným kladným postojem k socialistickému zřízení. Někdy byl tento výraz používán specificky na členy ČSM nebo SSM. Od mládežníků se očekávalo, že budou radostně pomáhat při budování socialistické vlasti a že budou všem ostatním lidem sloužit jako zářný příklad. Mládežníci byli portrétováni jako veselí, krásní, optimističtí a odhodlaní mladí lidé s úsměvem na rtech a často v modrých košilích – uniformě svazáků. Oficiální hesla: 101

• Mladí brání republiku! • My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova Mládežnické hnutí Mladí lidé organizování v režimních mládežnických organizacích jako ČSM, SSM eventuelně Pionýr. Výraz „hnutí“ dával pocit, že se jedná o vlastní aktivitu mladých lidí. Modrá knížka Lidový název pro potvrzení osvobozující mladého muže od vojenské povinnosti. Vydávala se na základě důkladných lékařských prohlídek a údajně též za úplatek. O její získání se snažilo velké množství mužů v odvodovém věku. Získat ji ale nebylo jednoduché. Lidová tvořivost: • Modrá knížka – základ knihovny mladého muže. Monopol zahraničního obchodu (PZO) Princip zakazující jakémukoliv podniku či jednotlivci kromě velice úzce vymezenému okruhu PZO, vyvíjet obchodní činnost se zahraničím. PZO byly obvykle velmi ziskové podniky, protože realizovaly rozdíl mezi cenami vnitřního trhu (nízké vzhledem k nesrovnatelně nižším mzdám v ČSR/ČSSR) a cenami na mezinárodních trzích, které odpovídaly nákladovým podmínkám kapitalistických zemí. Monopol zahraničního obchodu zavedl v SSSR již V.I. Lenin a tento koncept byl po Únoru zaveden i v ČSR/ČSSR. Moskevské vedení Jako „moskevské vedení" byl v oficiálních zdrojích označován ÚV KSSS. Viz též Moskevští soudruzi, Moskva. Moskevský protokol Dokument podepsaný v Moskvě 26. srpna 1968, tedy po invazi Varšavského paktu v srpnu 1968. Za ČSSR byl podepsán představiteli strany a vlády včetně Alexandra Dubčeka, z nichž celá řada byla do SSSR odvlečena. Protokol měl za cíl zlegitimizovat invazi do ČSSR. Zde se také poprvé objevil výraz dočasné rozmístění vojsk. Podle mezinárodního práva byl dokument samozřejmě neplatný, protože byl vynucen násilím nebo pohrůžkou násilí. Tato drobnost však jeho reálnou důležitost a faktickou platnost nijak neovlivnila. Viz též Dočasnost, Invaze, Bratrská pomoc. V návaznosti na Moskevský protokol byla pak 16. října 1968 podepsána Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk v ČSSR. Moskevští soudruzi Nejasně definovaná skupina sovětských komunistů. Zřejmě se jednalo o členy Politbyra komunistické strany Sovětského svazu. Viz též Moskevské vedení. Výraz měl slavnostní nádech a byl používán výlučně v politických proslovech a v médiích. Moskva

102

Mlčky byl tento výraz chápan jako odvolávka na komunistické centrum moci. Takže v mluveném méně formálním, ale prorežimním hovoru bylo možné zaslechnout výrazy jako: Moskva rozhodla, Moskva si přeje, v Moskvě se dohodlo … atd.

103

Muži ledna Nejvyšší politici, kteří vedli politické reformy během Pražského jara. Leden byl měsíc, kdy byl do čela strany v roce 1968 vybrán Alexander Dubček. Řada Mužů ledna se po invazi svým idejím zpronevěřila ve snaze udržet si moc a s ní i příslušné výhody. Mezi ně bohužel patřil i Alexander Dubček, který jako předseda Federálního shromáždění podepisoval (tzv. pendrekové) zákony, podle kterých byly perzekuováni mladí lidé demonstrující na jeho vlastní podporu k 1. výročí invaze v srpnu 1969. Viz též Neprošli, Bojůvky. Mzda Reálný socialismus kritizoval mzdu za kapitalismu, protože tato nezahrnovala zisk, který si „ponechávali kapitalisté“. Reálné mzdy v reálném socialismu byly však postupem času ve srovnání se západními zeměmi stále nižší. To bylo způsobeno neefektivností socialistické ekonomiky, nekonkurenceschopností výrobků socialistického hospodářství, vysokou byrokratičností celého systému řízení socialistické ekonomiky, vysokými náklady plánovitého hospodářství atd. atd. Lidová tvorba: Víte proč si Gustav Husák dvě funkce? „No, protože i on poznal, že z jednoho platu se u nás nedá vyjít.“

V době reálného socialismu vypadá v ČSSR základní platová tabulka následovně: Brigádník socialismu 2000 Kčs Budovatel socialismu 5000 Kčs Uživatel socialismu 10000 Kčs Majitel socialismu 15000 Kčs

Základní vztah mezi mzdou a prací za socialismu: Lidé se tváří, že pracují a stát se tváří, že je za to platí.

Vztah mezi prací a mzdou za socialismu – pracující jsou prostřednictvím mzdy trestáni za svou práci.

104

N Na věky „Na věky“ mělo podle proklamací a hesel trvat především nerozborné přátelství mezi ČSSR a SSSR. Režim se tímto a podobnými hesly snažil (celkem úspěšně) vyvolat pocit permanentnosti reálného socialismu i podřízenosti Sovětskému svazu, aby potlačil myšlenky na případné alternativy. Objevovala se také varianta „na věčné časy“. Oficiální hesla: • Se Sovětským svazem časem na věčné časy! • Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! • Na věky věrni nerozbornému přátelství SSSR a ČSSR! Nabídková povinnost Povinnost občanů zemí reálného socialismu nabídnout státu k odkupu veškeré valuty, které jakýmkoliv způsobem získali. Ponechání si a držení valut bylo trestným činem, avšak lidé se jej často dopouštěli, jakmile měli k valutám přístup. Náboženské předsudky Zevšeobecňující název pro náboženskou víru jakéhokoliv směru. Náboženství vůbec bylo považováno za komunismu nepřátelské. Zřejmě proto, že bylo v konkurenci s komunismem při získávání lidských duší. Zvláštní ale bylo, že řada komunistických předáků včetně Stalina (jen v mládí), Gottwalda i Husáka byli (i když později neveřejně) praktikující věřící. Oficiální heslo: • Náboženství je opium lidstva Lidová tvorba: Stařenka se snaží nastoupit do rozjíždějící se tramvaje. Nakonec se jí to přece jenom podaří a oddechuje si: "Chvála Bohu!" Otočí se k ní jeden chlápek a povídá: "Ale babi, ne chvála Bohu, chvála Stalinovi, to se dneska musí říkat." "No jo," říká babka, když se jí to rozleží v mysli, "ale co až Stalin umře, co budem říkat potom?" "Pak budem, babi, říkat chvála Bohu!" Naděje zítřka Ideologický podbarvené označení dětí a mladé generace vůbec. Nadhodnota Dnes bychom mohli tento výraz přeložit jako „přidaná hodnota“. Nadhodnotu představoval rozdíl ceny nákladů na výrobu určitého zboží a konečnou cenou tohoto zboží. Marxismus-leninismus zdůrazňoval rozdíl mezi nadhodnotou za kapitalismu, kdy si nadhodnotu ponechává ke své spotřebě kapitalista a 105

nadhodnotou za socialismu, kdy tato zůstává dělníkům prostřednictvím společenského vlastnictví výrobních prostředků a výsledků jejich práce. Nadstavba Za nadstavbu označoval marxismus-leninismus vše, co přesahovalo úroveň základních životních potřeb (základna). Tzn. jakékoliv potřeby, zájmy nebo činnosti mimo stravu, ošacení a bydlení. V praktickém životě socialistické společnosti byla proto přednost dávána rozvoji a budování základny, protože nadstavba nebyla nepostradatelná. Najít cestu z krize Po srpnové invazi byl hlavním problém představitelů strany a vlády udržet socialismus, zvládnout vášně a zajistit lidu rozumnou životní úroveň, aby se společnost nerozložila zcela. Odvolávky na potřebu „najít cestu z krize“ byly v té době proto časté jak v proslovech normalizačních politiků, tak v novinových článcích. Viz též Krize ve společnosti, Společenská krize. Národní fronta (NF) Organizace sdružující všechny politické strany, spolky a organizace pod vedením KSČ. Založením Národní Fronty již ke konci války, se KSČ vyhnula nutnosti „nedemokratické likvidace“ ostatních politických stran a zároveň si zajistila podporu těchto stran, jejichž funkcionáři se snažili alespoň tímto způsobem politicky přežít a zachovat si své funkce, i když bez faktické moci. Tím však zároveň legalizovali monopol moci KSČ. Národní fronta pak při volbách předkládala jednotnou kandidátku, do které dle uvážení vedení KSČ byli také na méně významné funkci navrhováni členové ostatních stran NF, případně dalších společenských organizací – členů NF. Z původních samostatných politických stran jako Československá strana lidová a Československá strana socialistická se staly jen smutné parodie, v jejichž čele stáli lidé připravení pro udržení svých funkcí spolupracovat s KSČ. Československá sociálně-demokratická strana mezi nimi nebyla proto, že se s KSČ pod vedením Zdeňka Fierlingera sloučila. Fierlinger za to dostal odměnou funkci v ÚV KSČ. Viz též Lidová demokracie, Svobodné slovo. Národní správce Jedinci jmenovaní ke správě znárodněného, vyvlastněného či jinak zkonfiskovaného majetku – továrny, obchody, podniky, dílny atd. Národní správce míval velmi široké možnosti nakládání s tímto majetkem. Z toho pak pramenilo rozšířené zneužívání pravomocí národních správců. Národní umělec Státní vyznamenání udělované skladatelům, hercům, spisovatelům nebo malířům. Pro získání titulu Národní umělec musel takový člověk tvořit v souladu s očekáváním a potřebami strany a vlády. Národní výbor Úřad státní správy – existovaly Městské národní výbory (MěNV), Okresní národní výbory (ONV), Krajské národní výbory (KNV). Tyto úřady odpovídaly přibližně dnešnímu pojmu Obecní úřad, Magistrát, okresní hejtmanství, krajské hejtmanství. Lidová tvorba: Příjde babka po letech na národní výbor a vztyčí ruku a pozdraví: "Heil Hitler!"

106

Starosta se podiví a povídá: "Babi to jste si trochu spletla dobu,ne?" Babka na to: "Dobu možná, ale Vás ne!“ Naslouchat masám Pro realizaci své vedoucí úlohy, potřebovala strana alespoň trochu porozumět, jaké jsou nálady mezi lidmi, co se kritizuje, jaké jsou problémy atd. Vzhledem k neexistenci průzkumů veřejného mínění, nulové vypovídací hodnotě výsledků voleb, neexistenci svobody slova atd., měla strana jen omezené možnosti, jak zůstávat v kontaktu s „masami“. O to více byl v médiích a stranických dokumentech propagován tajemný proces „naslouchání masám“, což mělo ukázat, že strana má své cestičky, jak zjistit, co si masy přejí a podle toho se řídí. Nástěnka Informační tabule na pracovištích a ve školách, kde vedení závodu (instituce, školy) ve spolupráci se stranickou a odborovou organizaci, prezentovalo své úspěchy při budování socialismu v ČSR a ČSSR. Na nástěnkách se též připomínala významná výročí té doby jako VŘSR, Velký Únor, narození V.I.Lenina, májové svátky. Nástěnkář Nejnižší „funkce“, která se ještě dala zapsat do posudku a vyjadřovala aktivní angažovanost hodnoceného. Nástroj kapitalistické agrese Režim reálného socialismu měl vzhledem k vratké legalitě svého panování i k tiché resistenci lidí stálé obavy o svou existenci. Mezi medializovanými úhlavními nepřáteli byl logicky také kapitalismus, který byl socialismem v Únoru 1948 u nás vůlí lidu nahrazen. Ať jednotliví lidé nebo určité, režimu nepříznivé, akce byly proto mj. nazývány nástroji kapitalistické agrese. Viz též Bezpečnost, Agresor. Náš milovaný Klement Gotwald Označení Klementa Gottwalda používané v médiích a především v Rudém právu v padesátých letech. Velmi zřetelný příklad adorace kultu osobnosti. Náš vzor Heslo „SSSR náš vzor“ bylo používáno všeobecně i při prosazování jakýchkoliv nových principů, postupů a nařízení, o kterých nebylo vhodné diskutovat. To, že cosi bylo „úspěšně prověřeno praxí v SSSR“ bylo prezentováno jako záruka, že je správné a vhodné k aplikaci v jiných socialistických zemích. Chytřejší jednotlivci pak při návrzích čehokoliv udávali, že vychází ze zkušeností aplikovaných v SSSR k tomu, aby se jejich návrhu či projektu dostalo potřebné politické podpory. Nedělní směna V době, kdy všechny soboty byly ještě pracovní (především padesátá léta) byly organizovány „nedělní směny“ s cílem podpory nějakému režimnímu projektu. Nedostatkové zboží Tímto názvem bylo označováno zboží, které se v obchodech objevovalo pouze zřídka nebo v nedostatečném množství. Při shánění nedostatkového zboží lidé trávili často část pracovní doby ve frontách nebo na cestách do obchodů, když se dověděli, že určité zboží tam je, nebo bude k dostání. Z dnešního pohledu by při 107

tehdejší nabídce bylo nedostatkového zboží mnohem více, avšak tehdejší očekávání a přání byla již přizpůsobena „možnému“ a tak lidé měli obvykle přání relativně velmi skromná a nedostatkového zboží tak bylo méně, než kdyby jejich očekávání byla větší. Zejména technologicky vyspělé a jinak moderní zboží patřilo do skupiny nedostatkového nebo v běžných obchodech neexistujícího zboží. Zásadně nedostatkovým pak bylo také zboží z dovozu. Lidová tvorba: „Prosím tě, kdes sehnal ten toaletní papír?“ „Ten sem nesehnal, nesu si ho z čistírny“. Dříve bylo na krámě s masem vždycky nápis Řezník a uvnitř bylo maso. Dneska je na krámě napsáno Maso a uvnitř je řezník.

Dotaz na Rádio Jerevan: „Proč v obchodech není mouka?“ „Protože naše moudrá strana rozhodla, že je v zájmu dělnické třídy, aby se mouka přidávala do chleba“.

Dotaz na Rádio Jerevan: „Je to pravda, že v Moskvě bylo maso?“ „Ano!“ „A je pravda, že v Kyjevě bylo maso?“ „Ano!“ A je pravda, že i ve Volgogradě bylo maso?“ „Ano“, přisvědčí komentátor „výstava je putovní“.

Do řeznického krámu přijde člověk, hrne se k hákům a pověsí si na jeden kabát. „Dovolte, co to děláte, tady jste v řeznictví“ křičí na něj prodavač. „Aha, promiňte, já jsem myslel, že jsem v šatně.“

"Včera jsem vyhrál druhou cenu v loterii!" "Neříkej, a cos vyhrál?" "Trabanta" "A co byla první cena?" "Košík tropického ovoce." Jede Chruščov na Sibiř a po cestě vidí mužika s jednou botou, na druhé noze má omotané hadry. Zastaví a ptá se: "Copak, soudruhu, ztratil jsi botu?" Mužik udiveně: "Ne, našel!" Nedostatek pracovních sil 108

Vzhledem k celkově nízké produktivitě socialistického hospodářství a byrokratické státní i hospodářské administrativě, byl v celém socialistickém hospodářství nedostatek pracovních sil. Ten se také stal často prezentovaným objektivním důvodem různých problémů reálného socialismu včetně rozšířené a trvalé existence nedostatkového zboží. Nízká produktivita a vysoká byrokratičnost celého státního a hospodářského aparátu byla tak zdrojem dnes některými lidmi nostalgicky vzpomínané plné zaměstnanosti. Nedostatek pracovních sil se od šedesátých let také stal často používaným objektivním důvodem, na který se sváděly různé problémy a nedostatky. Viz též Krize, Plánování. Nedovolené Nedovolené bylo vlastně vše, co nebylo vysloveně dovolené a dovoleného bylo velmi málo. Byly používány například tyto slovní vazby nedovolené podnikání, nedovolené shromáždění, „nedovolené obohacování (jiný název pro podnikání),“ „nedovolený přechod hranic“ (emigrace), nedovolená emigrace atd. „Povolené“ alternativy však neexistovaly. Nedovolené podnikání Soukromé podnikání bylo v komunistickém režimu v ČSSR zakázáno v jakékoliv formě. Hlavním cílem bylo učinit každého jednotlivce plně závislým na režimu. Každý tedy musel být do menší či větší míry režimu loajální, aby si udržel možnost obživy. Neloajální lidé museli, bez ohledu na vzdělání a schopnosti, pracovat manuálně. Režimu aktivně nepřátelští lidé (disidenti atd.) mohli mít problém najít jakoukoliv práci. Nedovoleným podnikáním bylo vše od šití šatů po soukromé taxi. Přesto však, podobně jako černý trh, bylo „nedovolené podnikání“, v některých činnostech nazývané též melouch, potřebné pro fungování systému, který nemohl zajistit uspokojivé poskytování některých služeb (instalatérství, stavební práce, auto-doprava, šití, atd.). Čas od času byl někdo examplárně potrestán a v novinách pranýřován, ale malé melouchářství bylo v principu režimem tolerováno. Otázka placení daní nebyla za socialismu nijak zvlášť řešena, protože oficiálně neměl nikdo jinou než závislou práci (zaměstnanecký poměr) a z nelegální činnosti (např. melouchy) daně ani nelze platit. Hlavní příjem (kolem 90%) státního rozpočtu byly zisky z národních podniků. Nedovolené shromáždění Režimem neodsouhlasené shromáždění lidí. Žádná shromáždění, která nebyla samotným režimem organizována a tento nějakým způsobem nepodporovala, však dovolená nebyla. Veřejná bezpečnost proti jakýmkoliv nedovoleným shromážděním tvrdě zakročovala, i když se nemuselo vždy jednat o demonstrace názorů přímo proti režimu. Nedůsledné řešení problémů Ignorování společenských, politických či ekonomických problémů stranou. . Čas od času pak se v rámci dalších reforem systému toto ignorování v médiích označovalo jako „nedůsledné řešení problémů“. Bylo tak možné danou situaci svést na jednotlivce, avšak režim zůstával čístý. Neostalinismus Označení období, kdy se vrátily některé praktiky z období vlády Stalina. Jednalo se zejména o tvrdší cenzuru a celkový tvrdší přístup k osobním svobodám i systému řízení hospodářství. S neostalinismem je obvykle spojován Brežněv, který přišel k moci po odstranění Chruščova v roce 1964. Za projev neostalinismu se dá také označit invaze vojsk Varšavské smlouvy. Nejvyšší představitelé strany a vlády 109

Označení pro stranické a vládní šéfy. Vládní struktury a všechny státně správní instituce byly prostoupené funkcionáři KSČ a tak bylo velmi těžké rozlišit mezi vládou, parlamentem, nejvyšším ekonomickým managementem atd. Jednalo se vlastně o jednu vzájemně prorostlou a propojenou skupinu lidí. Nejširší masy Nejmenovité rozšíření mas dělníků a rolníků také o další třídy a vrstvy společnosti. Smyslem bylo vytvořit dojem maximální podpory režimu avšak bez viditelné akceptace „nevhodných“ částí společnosti. Nelegální opuštění republiky Jiný výraz pro emigraci z ČSSR.. Protože legální možnosti byly velmi, velmi omezené, využívali lidé jakýchkoliv „nelegálních“ možností, které se jim eventuelně mohly naskytnout, nebo které si mohli nějak vytvořit. Možnosti nelegálních (nedovolených) odchodů přes střežené hranice postupně ale zcela vymizely a kdo se o ně od padesátých let až do Listopadu pokoušel, obvykle riskoval nebo ztratil život. Viz též emigrant, emigrace. Jinou, sice také „nelegální“, ale ne tak nebezpečnou možností byla emigrace při případné cestě do zemí, které to umožňovaly (země mimo ZST). Povolené cesty mimo ZST byly však velmi řídké a tak tato možnost byla velmi omezená. Viz též Nedovolené. Nemakačenko Bodrý prorežimní, soudružský výraz pro lidi s vlažným vztahem k práci. Nenávist Slovo používané především ve vazbě třídní nenávist, což byl výraz propagovaný teoretiky socialismu/komunismu. Předpokládala se nenávist mezi pracujícími a kapitalisty, mezi dělníky a inteligencí atd. Šlo ale spíše o podporování a rozdmychávání závisti a negativních emocí vůbec. Neomylný Označení, které se používalo pro nejvyšší vůdce komunistického hnutí, jakým byli především Lenin a Stalin a Gottwald. Viz též Náš milovaný Klement Gottwald a Velký génius lidstva.. Neprošli Zvláštní příloha Rudého práva, která vyšla v září 1969. Oslavovala a „dokumentovala“ skutečnost, že bylo bezpečností, vojáky a lidovými milicemi rozprášeno několik stovek zklamaných mladých lidí (byli v médiích označování za „kontrarevoluční bojůvky“) kteří protestovali na Václavském náměstí dne 21.8.1969, na upomínku prvního výročí invaze do ČSSR. Při této akci bylo také zastřeleno veřejnou bezpečností (VB) v ČSSR kolem 20 lidí (přesné statistiky nejsou). Za tyto vraždy nebyl nikdo potrestán. Viz též Muži ledna. Nepřítel (vnitřní, vnější) Oficiálně a i ve skutečnosti měl socialismus řadu nepřátel. Režim existenci nepřátel také zveličoval, aby bylo možné na ně svalovat viny za problémy systému a chyby vedení strany a vlády. Viz též Obrana socialistické vlasti. V zásadě byly dvě kategorie – „vnější nepřítel“ a „vnitřní nepřítel“. Za vnitřními nepřátele byli označováni kapitalisté, živnostníci, vykořisťovatelé, političtí zkrachovalci, kulaci, agenti kapitalismu atd. Vnějším nepřítelem pak byly dle potřeby například USA, Západní Německo, Imperialisté, zahraniční kapitalisté, velkokapitál atd.

110

Nepřítel lidu Za nepřítele lidu byl označen každý, kdo z nějakého důvodu byl nepohodlný režimu. Řada prorežimních, politicky aktivních lidí se tak také jednou až dvakrát během svého politického života dostala z kategorie oslavovaných funkcionářů do kategorie „nepřátel lidu“ a z nich pak část absolvovala zase cestu zpět na výsluní (např. prezident ČSSR Gustáv Husák). Nepřítel socialismu Viz Nepřítel lidu Nerozborný „Nerozborná“ byla například jednota strany a lidu. I toto spojení ale ukazuje, že strana a lid byly v reálném socialismu dvě různé entity. „Nerozborné“ bylo pak např. také „přátelství mezi pracujícím lidem ČSSR a SSSR“, „jednota strany a lidu“ atd.. Toto zvláštní slovo chtělo neznačit permanentní trvání a nezměnitelnost daného vztahu. Nestraník Člověk, který nebyl členem politické strany. Prakticky výlučně se jednalo člověka, který nebyl členem KSČ. Bylo paradoxní, že v posrpnovém období bylo z pohledu hodnocení a posudku méně škodlivé být nestraníkem než být vyloučeným nebo vyškrtnutým straníkem. Například děti vyloučených straníků neměly téměř šanci se dostat na vysoké školy a pro vyloučené samotné bylo velmi složité najít jinou než manuální práci bez ohledu na jejich schopnosti, zkušenosti či vzdělání. Lidová tvorba (osmdesátá léta): Pozdrav mezi členy KSČ: "Každý den dobrý" Odměna za získání nových členů KSČ: Kdo sežene nového člena KSČ, bude na rok osvobozen od příspěvků. Kdo sežene dva, smí ze Strany vystoupit. Kdo sežene tři, dostane potvrzení, že ve Straně nikdy nebyl. Neutralita Těsně po invazi v srpnu 1968 začali lidé požadovat neutralitu v naivní představě či spíše přání, že pak by musela okupační vojska ČSSR opustit. Neutralita země však nebyla možná bez souhlasu velmocí (včetně SSSR a USA), z nichž od SSSR v žádném případě souhlas s neutralitou pro ČSSR možný v dané situaci samozřejmě nebyl. Nezaměstnanost Jev přisuzovaný pouze kapitalismu. Socialismus skutečně sám nezaměstnanost neměl. Problémem byl spíše nedostatek pracovních sil vyvolaný vysokou byrokratičností i celkovou nízkou produktivitou centrálně řízeného systému, velkým rozsahem administrativních, bezpečnostních a branných sil i současně nízká produktivita všech odvětví hospodářství. Viz též Zaměstnanost. Nezištná pomoc 111

Za nezištnou pomoc byla někdy také označována invaze nebo-li bratrská pomoc zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a obvykle i jiné formy vměšování ze strany SSSR a jiných ZST. Německá demokratická republika – NDR Viz Východní Německo. Několik vět Dokument vypracovaný Chartou 77 na jaře 1989 a zveřejněný 29.6.1989. Bylo v něm vzneseno 7 požadavků (např. propuštění poltických vězňů, svoboda shromažďovací, odstranění cenzury), neobsahoval však ještě požadavek na svržení vlády. Několik vět podepsala řada významných kulturních pracovníků. KSČ vedla pro petici antikampaň. Nikdy jinak V padesátých letech bylo toto dvojsloví součástí hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.“ Cíle byl logický – zdůraznit permanentnost spojenectví se SSSR. NKVD Označení pro sovětskou tajnou policii. Používané v letech 1934-1946. (viz též Lenin, NKVD, Čeka, GPU a KGB) Lidová tvorba: Na pohřbu tří vysokých funkcionářů v Moskvě se zúčastnil i náš představitel. Během pohřbu se ptá jednoho tamního sovětského přítele: "Na co zemřeli tito tři soudruzi?" "Na otravu houbami" zní odpověď. "Ale vždyť jeden z nich má uprostřed čela díru." "Nechtěl jíst houby." Nomenklatura Souhrnný výraz pro stranické, vládní a podnikové špičky. Viz též Nejvyšší kádry. Normalizace Proces zklidňování a paralyzace společnosti v ČSSR po invazi vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Proces normalizace pak volně přešel v proces konsolidační. Oba tyto procesy vyústily v totální umrtvení jakéhokoliv zájmu o veřejný život a k rezignaci na možnost jakékoliv pozitivní změny, zrušení svobody slova, zastavení mnoha časopisů a periodik, zákazu práce mnoha umělců, odstranění liberálních politiků, vyloučení reformních členů strany, propuštění mnoha učitelů, atd. Zpočátku (do jara 1969) se objevovaly různé formy vyjadřování nesouhlasu s normalizačním vývojem – studentské stávky, petice, publikování alternativních názorů v některých dosud nezávislých médiích, různé extrémní akce (viz Palach Jan). Tyto poslední snahy o udržení alespoň zbytků svobody slibované v roce 1968 zmizely velmi rychle po dubnu 1969, kdy byl do čela strany zvolen Gustáv Husák. Lidé v této době začali „utíkat na chaty“, kde si vytvářeli svou iluzi spokojeného života. Teprve od roku 1985 se začala probouzet určitá naděje na změny po nástupu nového předsedy ÚV KSSS Gorbačova. 112

Nová ekonomická politika (NEP) Po říjnové revoluci byly v Sovětském Rusku vypáleny statky, půda zabrána bezzemky a byl zaveden tzv. „válečný komunismus“, kdy si zemědělci nesměli ponechat nic ze své úrody a různí malovýrobci nic ze svých výrobků. Vše muselo být odevzdáno a vytváření si zásob nebo zatajování produkce se trestalo až smrtí. Výsledkem bylo, že v Rusku, dříve „obilnici Evropy“ umřelo na hladomor způsobený drastickým poklesem zemědělské produkce, v roce 1920/21 kolem tří milionů lidí. Většina zemědělců a malovýrobců prostě ztratila zájem a motivaci pracovat za podmínek, které znamenaly otroctví. Lenin proto přišel ještě koncem roku 1920 myšlenkou NEPu, který znamenal zavedení možnosti omezeného soukromého podnikání, a tím se mu do určité míry podařilo situaci v následujících letech zlepšovat. NEP byl však později zrušen Stalinem, který prostřednictvím násilné kolektivizace postupně prosadil „socializaci zemědělství“ i konečné potlačení jakékoliv soukromé výroby a soukromého podnikání vůbec. Pracovitější lidé, kteří během období NEPu vybudovali nějaké soukromé vlastnictví, byli pak o něj opět připraveni, ostouzeni jako kulaci nebo nepřátelé lidu. Důvěra obyvatelstva v socialistický systém a jeho vládu tak byla zásadně otřesena. Nové pořádky Za nové pořádky bylo někdy označováno budování socialismu a socialistická společnost. Viz též Nový řád. Dotaz na Rádio Jerevan: „Co bylo dříve – slepice nebo vajíčko?“ Odpověď: „Dříve bylo všechno.“ Co je maximální paradox? Že tahle podělaná doba se bude za pár let nazývat "staré dobré časy"... Novotný, Antonín Žil 1904-1975. Vyučil se zámečníkem, ve třicátých letech pracoval jako nižší funkcionář v KSČ. V roce 1940 byl zatčen Němci pro účast v ilegální práci KSČ a do konce války zůstal v koncentračním táboře. Po válce byl v nejužším vedení KSČ a v roce 1957 byl zvolen prezidentem ČSR. Za jeho vlády docházelo k uvolňování tuhého režimu, ukončení politických procesů, zmírnění trestů nebo ukončení vězení obětí procesů i k rozvoji svobodnější kultury a vyjadřování. Rozhodl, že ČSR je již vyspělou socialistickou zemí a tak v roce 1960 nechal odhlasovat novou „socialistickou“ ústavu, zavedl nové státní symboly a změnil název republiky na Československá socialistická republika – ČSSR. V jednáních se šéfy Moskvy se mu dařilo odvracet nebezpečí umístění sovětských vojsk na našem území. Měl zřejmě zajímavý charakter, protože po převzetí moci v Moskvě Brežněvem v roce 1964 napsal dopis do Moskvy, kde se ke způsobu odstranění Chruščova vyjádřil kriticky. To pak bylo jedním z důvodů, proč jej Brežněv nechal v roce 1968 při vnitrostranickém boji v KSČ padnout a nahradit Dubčekem ve funkci šéfa KSČ a pak ještě generálem Svobodou ve funkci prezidenta. Po odchodu z těchto funkcí odešel zcela do ústraní. Citáty: • Vbrzku bude masa dost! Lidová tvorba: 113

Novotný kouká do výlohy a vidí košile, svetry, kalhoty. Usmívá se, je spokojený s nízkými cenami, výběrem a tak pokukuje po ostatních lidech, jestli mají také radost. Vedle něj stojí chuligán, dívá se na něj trochu posměšně a říká: „Ty vole dyť tohle je čistírna!. Co dělá mráz, když teď sesadili Chruščova? Běhá Novotnému po zádech. Nový řád viz Nové pořádky Nucené práce Političtí vězňové, různé režimem potírané kategorie osob (kulaci, duchovní, aristokracie, kapitalisté, živnostníci, členové jiných politických stran, vojáci ze západní fronty, atd.) byli na základě rozsudků nebo jen negativních posudků (u nás zejména v padesátých letech) posílání na nucené práce. Ty měly formu koncentračních táborů (např. gulagů), speciálních vojenských jednotek (např. PTP) atd. Proklamovaným cílem byla jejich „převýchova“. Řada těchto lidí ztratila, mimo mnoha let života, také zdraví, schopnost pracovat ve svém oboru, rodiny atd.

114

O Občanský průkaz Za dob ČSSR knížečka s červenými deskami a asi 30 listy, která obsahovala veškeré informace o jeho nositeli. Mimo běžné identifikační údaje nositele zde byly informace o bydlišti, zaměstnání, dětech, rodičích, dosaženém vzdělání, zvláštních znameních a dokonce i o očkování. Občanský průkaz byl každý povinen mít stále u sebe a dodržování této povinnosti bylo kontrolováno náhodnými kontrolami ze strany VB. Pokud někdo u sebe občanský průkaz neměl, mohl být odveden na „Místní oddělení“ VB ke zjištění totožnosti a následně za svou liknavost pokutován. Objektivní důvod Obecné vysvětlení problémů, na které se obvykle odvolávali funkcionáři zodpovědní za nesplnění plánu nebo stanoveného objemu výroby. Za problémy tak bylo obvykle zodpovědné počasí (vlhké, suché, teplé, studené atd.), mezinárodní situace, nedostatek pracovních sil (v celém období reálného socialismu byl nedostatek pracovních sil), opožděné dodávky surovin apod. Objektivní důvody/příčiny vznikaly prostě bez konkrétní zodpovědnosti a byly uznávány jako důvod nesplnění plánu nebo jiných nedostatků v socialistickém hospodářství. Lidová tvorba: Základní problémy veškerých neúspěchů socialistického zemědělství: jaro, léto, podzim, zima a imperialisté. Obrana vlasti Týdeník vydávaný Ministerstvem obrany, který propagoval život v socialistické armádě, spolupráci v rámci Varšavské smlouvy, marxisticko-leninskou ideologii atd. Viz též Socialistická armáda, Obrana socialistické vlasti. Obrana socialistické vlasti V ideologii měl socialismus a budování komunismu mnoho nepřátel vnitřních i vnějších. Bylo třeba tedy socialismus a socialistickou vlast neustále před něčím a před někým bránit. Tomu sloužila především armáda - ČSLA, Veřejná bezpečnost - VB, Státní bezpečnost - StB, Lidové milice - LM dále to byly různé speciální útvary jako vojska ministerstva vnitra, pohraniční stráž, kontrarozvědka atd. a pak také organizace jako Svazarm, PS-VB a další. Viz též Bezpečnost. StB a VB měly pak své pomocníky také v řadách běžných občanů. StB mělo své donašeče, kteří byli známi jen svým kontaktním partnerům z řad profesionálů StB a VB měla tzv. pomocníky, kteří neměli uniformy, ale „ve službě“ nosili pásku s nápisem PS-VB (pomocná stráž veřejné bezpečnosti). Všichni na všechny dohlíželi a informovali o „podezřelých“ lidech či aktivitách. Obránce míru Obecný název zahrnující levicově smýšlející jednotlivce, vyvíjející nějakou činnost, která měla mít za výsledek budování míru. Obrodný proces 115

Výraz pro změny ve „straně a společnosti“, které probíhaly na jaře 1968 a které byly prezentovány jako „obroda KSČ a celé naší společnosti“. Viz též Pražské jaro, Muži ledna. Odboj Pozitivní označení pro bojovníky proti fašismu a Německu. Název byl ale používán téměř výlučně pro označení odboje východního (na východní frontě) nebo odporu organizovaného údajně nebo skutečně KSČ. O západním odboji (včetně letců ve Velké Británii) nebylo kromě roku 1968 prakticky slyšet a lidé, kteří se jej zúčastnili byli dokonce režimem silně perzekuováni (často i vězněni). Odcizení se dělnické třídě Za odcizeného dělnické třídě mohl být označen kdokoliv, kdo byl režimu momentálně nepohodlný nebo kdo měl názory odlišné od oficiální ideologie. Obvykle se toto označení používalo pro jednotlivce, kteří dříve režim podporovali, avšak z nějakého důvodu změnili názor nebo svůj názor naopak nezměnili podle režimních představ. Oddanost Režimem kýžený stav mysli jednotlivců ve vztahu k socialistickému zřízení. Slovo „oddanost“ bylo používáno například ve vazbách „oddanost věci socialismu“, „oddanost straně“ apod. Odhalit V médiích se intenzivně odhalovali především třídní nepřátelé, zaprodanci kapitalismu, škůdci socialismu, američtí agenti apod. Kritéria podle jakých se rozhodovalo, kdo je kdo a proč, nebyla stanovena a tak bylo vždy možné použít označení, které s v dané době, pro daný účel proti danému člověku nejlépe hodilo. Často byli odhalováni také nedávní prominentní funkcionáři KSČ, kteří byli následně pak souzeni a odsuzováni. I naše únorová revoluce tedy požírala své děti, podobně jako to činila revoluce francouzská o více než 150 let dříve. Odstranění zbytků antagonistických sil Likvidace částí společnosti (lidí), které v období před reálným socialismem (před Únorem 1948) byly „vykořisťovateli“, živnostníky nebo těch lidí, kteří prostě s režimem nesouhlasili. Odstraňování mohlo mít různé podoby v závislosti na celkové politické atmosféře v dané chvíli. Viz též Antagonistické síly. Ochrana hranic Trvalé bránění možnosti přechodu státních hranic do kapitalistického světa za využití jakýchkoliv prostředků včetně střelných zbraní, elektrických ostnatých drátů, psovodů atd. Ochrana hranic byla ale oficiálně prezentována především jako ochrana proti vnějšímu nepříteli. Viz též Pohraniční stráž, Pohraniční pásmo. Stačil však pohled na směr, kterým byly ohnuté horní části elektrických plotů a na které straně bylo pohraniční pásmo nebo zorané pásy a bylo celkem jasno. Takovýto pohled byl možný například prostřednictvím televizních záběrů při rozhovorech televize s udatnými pohraničníky chránícími svou socialistickou vlast. Okupace Výraz používaný pro obsazení ČSSR armádami Varšavské smlouvy. Přibližně po 14 dnech okupace tento výraz rychle mizel z médií a byl nahrazen výrazem srpnové události a s postupující konsolidací a normalizací pak výrazem bratrská pomoc. Lidová tvorba:

116

Co je to okupace? Když nějaká armáda obsadí nějaké území dříve, než mu stačí bratrsky pomoct SSSR. Jak dlouho trvá cesta okolo světa? “23 let. V roce 1945 jsme okupanty vyhnali zpět na západ a v roce 1968 přišli z východu.“ OPBH Obvodní podnik bytového hospodářství – byly organizace, které se staraly o domy ve státním vlastnictví. Ve státním vlastnictví byla (po znárodnění) naprostá většina činžovních a jiných větších budov. Oportunista Pejorativní mediální označení politicky aktivních osob vyjadřujících nějakým způsobem nesouhlas s aktuální politikou režimu. Obvykle ale nešlo o „otevřené nepřátele socialistického zřízení“, ale spíše o odpadlé nebo odvržené členy KSČ. Tento výraz byl často užíván v kombinaci s jinými politicky hanlivými výrazy bez toho, aby si tvořitel takového hanopisu lámal hlavu se skutečným významem tohoto označení a činností hanobeného. Zcela ignorována zůstávala skutečnost, že naprostá většina lidí režim mlčky podporovala také vlastně z oportunismu, tedy ze svých zájmů. Organizace strany KSČ byla organizována na „územním a podnikovém principu“. Znamenalo to, že stranické organizace (stranické skupiny, základní organizace, celopodnikové organizace, uliční organizace, městské organizace, okresní a krajské organizace) řídily život jak na pracovištích, tak v bydlištích a tak byl dosahován vysoký stupeň kontroly života jednotlivců. Orwell, George Pseudonym britského novináře, kterému světovou popularity získaly jeho antitotalitní romány „Farma zvířat“ a „1984“. Obě tato díla (publikovaná 1945 a 1948) vizionářsky popisovala společnost v totalitním systému včetně nového jazyka (newspeaku), který v takové společnosti vytlačí starý jazyk (old speak). V Československu byla jeho díla v době reálného socialismu na indexu a poprvé zde byla publikována počátkem devadesátých let. Oslavy Oficiálně se oslavovaly zejména politické svátky včetně ukončení Druhé světové války a osvobození Rudou armádou 9. Května, Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR) nebo Mezinárodní den žen (MDŽ) či Mezinárodní den studentstva atd.. Dále to byly různé hospodářské (byť často jen papírové) úspěchy nebo konvertované tradiční příležitosti jako například dožínky. Osmašedesátý Jeden z osudových„osmičkových roků“ v dějinách Československa, kdy proběhlo Pražské jaro, invaze a začala konsolidace a normalizace. Původně do Pražského jara vkládala naprostá většina obyvatel tehdejší ČSSR naději a víru v obrodu socialismu. Základním faktem, který vývoj v roce 1968 nastartoval, bylo Usnesení ÚV KSČ z 6. ledna 1968, kterým byl z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ odvolán A. Novotný a nahradil je A. Dubček. Liberalizační vývoj byl ukončen invazí armád Varšavské smlouvy 21. 8. 1968, po kterém následovala Normalizace. V rámci tohoto procesu byly zásadním způsobem omezeny osobní svobody a celé tehdejší Československo se ještě blíže „přimklo“ k SSSR. 117

Osmdesátá léta Osmdesátá léta byla z pohledu režimu obdobím úpadku, bezvýchodnosti, přešlapování a dalšího zaostávání socialistického hospodářství, které ztrácelo dech ve srovnání se světovým technologickým vývojem, zejména informačními technologiemi. V SSSR umřeli v první polovině osmdesátých let celkem tři generální tajemníci ÚV KSSS (Brežněv, Andropov, Černěnko) než nastoupil Gorbačov. Podpora režimu v ČSSR ze strany SSSR skončila s prohlášením Gorbačova, že respektuje národní odlišnosti a národní cesty jednotlivých zemí k socialismu. To v otevřené řeči znamenalo, že vedení československé strany a vlády se nemohlo od roku 1986 nadále spoléhat na podporu KSSS a Sovětské armády. V československé společnosti i v ostatních zemích ZST začala v osmdesátých letech růst netrpělivost a snahy o změnu systému. Málokdo si ale asi v té době ještě byl schopen představit, k jak velkým změnám vlastně dojde (rozpad SSSR, zmizení světové socialistické soustavy včetně jejich hlavních organizací - Varšavské smlouvy a RVHP, rozpad ČSSR, vstup obou nástupnických zemí do NATO a do EU atd.). Osobní svobody Pojem v reálném socialismu nerespektovaný a téměř neznámý, přestože některé základní osobní svobody byly obsažené v Ústavě. Nebylo však kam se dovolávat, protože veškeré státní instituce včetně soudů ctily vedoucí úlohu KSČ. Ostatní pracující Jak i z označení vyplývá, jednalo se spíše o druhou garnituru pracujících. V první řadě stáli totiž dělníci a rolníci a teprve za nimi všechny ostatní kategorie pracujících. Snižování hodnoty duševní práce a znalostí je celkem patrné. V médiích se objevovala například vazba „dělníci, rolníci a ostatní pracující se zúčastnili ….“ Osvobození V období reálného socialismu byl tento výraz téměř výhradně používán v souvislosti s „osvobozením Československa Rudou armádou. Americká armáda, která osvobodila západní Čechy, byla z osvobozovacího procesu režimem zcela vypuštěna a zásadně byla také potlačena role Pražského povstání. K tomu došlo proto, že pražské povstání nebylo dominantně organizováno KSČ a ani v harmonii s Moskvou, a také proto, že se jej zúčastnila vojska generála Vlasova, nepřátelská Rudé armádě. Hesla: • Novými tvůrčími činy vstříc výročí osvobození Československa Sovětskou armádou!

118

P Padesátá léta Odkazy na padesátá léta obvykle znamenají a znamenaly odkazy na politické procesy, kolektivizaci, kádrování a celkově nejtvrdší období reálného socialismu v Československu. Zcela nejtvrdší období však skončilo se smrtí Stalina a Gottwalda v březnu 1953, ale i po té bylo mnoho lidí ještě souzeno ve vykonstruovaných procesech. Kolektivizace se po určitém zvolnění po smrtí obou vůdců pak opět ve druhé polovině padesátých let ozproudila. Palach Jan Student FF UK, který se 16.1.1969 na protest proti potlačování svobod po okupaci ČSSR armádami Varšavské smlouvy v horní části Václavského náměstí upálil. Na následky zranění za 3 dny zemřel. Jeho pohřeb se stal široce navštívenou demonstrací proti okupaci. Palachovo jméno se stalo symbolem boje za politickou svobodu v ČSSR / ČSFR. Režim nechtěl dát lidem možnost chodit Janu Palachovi na hrob, jeho příbuzní byli různým způsobem perzekuováni. V rámci této snahy byly také Palachovy ostatky tajně převezeny z Olšanských hřbitovů v Praze do jeho rodných Všetat. Palachův příklad v té době následovalo několik dalších lidí, kteří se na protest proti okupaci ČSSR také upálili. Viz též Normalizace, Osmašedesátý. Tzv. Palachův týden začínající na výročí jeho úmrtí 16. ledna 1989, kdy se někteří disidenti a signatáři Charty 77 na Václavském náměstí položili květiny na místě Palachova upálení, byl první akcí revolučního roku 1989. Panelák Lidový název pro novou technologii používanou při výstavbě sídlišť – svařování železobetonových panelů. Paneláky nabízely v té době nejdostupnější možnost výstavby bytů pro pracující lid. V mnoha městech tak vznikala větší či menší sídliště vytvořená z paneláků. Byty v nich byly zcela standardizované a poskytovaly i málo prostoru pro individualitu. Původně byly plánovány na životnost 30-40 let, ale jak se ukazuje, mohou a musí sloužit podstatně déle. Parazitovat Jako úhlavní parazité byli médii označováni kapitalisté. Ti podle komunistické ideologie parazitovali na dělnické třídě, a proto je bylo třeba zlikvidovat jako třídu a touto historickou povinností bylo pak možné vysvětlovat nutnost existence diktatury proletariátu, která třídu kapitalistů „plným právem“ potlačovala. Parazitovali podle médií však čas o času také jednotlivci, především ti, kteří se z nějakého důvodu režimu znelíbili. Park oddechu a kultury Julia Fučíka Název používaný v době reálného socialismu pro dnešní Výstaviště Praha v Holešovicích. Lidově též „Fučíkárna“ nebo „Julda Fulda“. Parlament Poměrně nevýrazná a nedůležitá součást mocenského a legislativního systému v zemích reálného socialismu. V ČSSR se nejdříve používal název Národní shromáždění a po zavedení federace pak název – Federální shromáždění Československé socialistické republiky, které mělo dvě sněmovny – 119

Sněmovnu národů a Sněmovnu lidu. Obdobou parlamentu na republikové úrovni byla pak Česká národní rada a Slovenská národní rada. Všechny tyto názvy zněly méně „buržoazně“ než výraz Parlament. Od socialistického parlamentu se očekávalo, že schválí to, co mu nejvyšší představitelé strany a vlády ke schválení předloží. Viz též Buržoazní žvanírna. Lidová tvorba: „Víte co je to parlament?“ „Ale samozřejmě, to je tam to něco mezi Muzeem a Hlavním nádražím“. Partyzán Dle režimní propagandy se jednalo obvykle o charakterního bojovníka mimo řadové vojsko, který byl svým přesvědčením komunista. Bojoval za správnou věc a často při tom ještě stačil pomáhat vesničanům se sklízením úrody. Partyzánky Nejlevnější cigarety pro dělnickou třídu. Baleny byly po 10 kusech, které v padesátých letech stály 1,60 Kčs. Pas Zelená knížka se 32 stranami, která se však dala použít pouze k cestování do ZST (Země Socialistického Tábora). Do jiných zemí včetně Jugoslávie (a ZST, do nichž bylo nutné cestovat přes země mimo ZST, jako např. Kuba, Severní Korea, Vietnam atd.), musel mít cestovatel výjezdní doložku. Získání výjezdní doložky k cestě přes/do kapitalistických zemí bylo ve většině případů nepřekonatelným procesem, neboť vstupní požadavky nebyly pro většinu lidí splnitelné (devizový příslib, pozvání od legálně vystěhovaného nejbližšího – rodiče, sourozenci – příbuzného. Do roku 1969 byly výjezdní doložky vydávány jako razítko do pasu a celý proces byl méně standardizovaný a centralizovaný. Od podzimu 1969 pak výjezdní doložky měly formu oddělené, očíslované přílohy k pasu, která se tiskla v centrální výrobně a celý proces žádání měl naprosto rigidní pravidla. Při rozšíření počtu cest do Jugoslávie někdy v letech 1983-1985 byly vydávány také tzv. šedé pasy specielně určené jen pro Jugoslávii. Při jejich přebírání byla povinnost odevzdat na dobu cesty pas zelený. Cílem zavedení šedých pasů byla snaha zabránit lidem v emigraci útěkem přes Jugoslávii, neboť šedivý pas nebyl mezinárodně uznávaný dokument a emigrace tím byla komplikovanější. Lidová tvorba: „Tak co, nepojedete letos do Jugoslávie?“ „Ale ani se nám už neche, do Jugoslávie jsme totiž už nejeli loni, letos asi nepojedeme do Francie“. Pasivní Pokud byl člověk označen v nějakém posudku nebo hodnocení jako „pasivní“, znamenalo to, že je vlažný k socialistickému zřízení, což mohlo vyústit v problémy při posuzování jeho jakékoliv žádosti. Žádoucím označením v posudku bylo, že hodnocený je aktivní. Pedro Velmi populární žvýkačka, která se prodávala za 1 Kčs za kus.

120

Pendrekový zákon Zákon 99/1969 Sb. přijatý 23. srpna 1969 podepsaný Dubčekem, Svobodou, Černíkem – tzn. Muži ledna. Zákon umožňoval ostré trestání účastníků případných demonstrací a „kohokoliv kdo narušoval socialistický společenský řád.“ Byli podle něj posuzováni i mladí lidé, kteří 21. srpna 1969 na Václavském náměstí vyjadřovali podporu právě Dubčekovi a dalším členům vedení strany a státu z období Pražského jara 1968. Viz též Neprošli a Bojůvky. Peníze Jedním z hlásaných cílů budování komunismu bylo úplné odstranění peněz. Teorie „vědeckého komunismu“ předpokládala, že výroba všeho bude natolik mohutná, že rozdělování bude probíhat podle potřeb všech členů komunistické společnosti. Socialismus byl brán jen jako „přechodné období“, ve kterém tedy peníze ještě hrály svou roli při stanovování podílu jednotlivce na vytvořených hodnotách. Peníze však byly v období reálného socialismu jen jedním z nástrojů procesu rozdělování hodnot. Dalšími pak byly různé pořadníky, příděly, doporučení, poukazy, schvalovací procesy a také fronty, neboť socialistická měna nebyla schopna v situaci přebytku poptávky nad nabídkou normálně fungovat. Ideologicky to bylo možné obhájit právě tím, že peníze už za socialismu neplnily úlohu jediného kritéria při rozdělování společného koláče a bylo třeba je doplnit dalšími. Lidová tvorba: Budou za komunismu peníze? Dogmatikové tvrdí, že niko1iv, revizionisté, že ano, a opravdoví marxisté, že u někoho budou a u někoho nebudou. Perestrojka Ekonomická reforma, kterou navrhl a zaváděl v SSSR Gorbačov. Byla do velké míry podobná reformám navrhovaným v ČSSR v období Pražského jara. S perestrojkou byla současně podporována glasnost. Lidová tvorba: Dotaz: Jak funguje tržní ekonomika u vás v SSSR? Jednoduše, ukradneme co největší množství vodky, prodáme ji na černém trhu za trochu nižší cenu a za získané peníze koupíme láhev vodky a tu vypijeme. Pěticípá hvězda Rudá pěticípá hvězda byl společně se srpem a kladivem hlavním znakem reálného socialismu. Tato hvězda se umísťovala na továrny, úřady, budovy stranických organizací. V roce 1960 se dostala také do státního symbolu ČSSR, kde nahradila původní korunku nad hlavou lva. Pětiletka Pětiletý plán rozvoje národního hospodářství za komunismu. Základní principy jsou uvedeny pod heslem dvouletka. U pětiletek bylo s postupem času zajímavé sledovat, že pětiletý plán Státní plánovací komise dopracovávala až ve druhém nebo třetím roce pětiletky a do té doby se pracovalo podle provizorních ročních plánů. To bylo dáno jednak praktickými problémy se kterými se plánovači potýkali ve snaze se vypořádat se složitostí plánovacího procesu na tak dlouhé období jednak měnícími se podmínkami 121

vnějšího světa. Zároveň bylo třeba dosáhnout i opticky co nejpřesnějšího plnění pětiletého plánu, které by však při skutečném pětiletém plánování nebylo možné. Nebylo však přijatelné si takovéto problémy přiznat veřejně a tak se prostě doplánovávalo podle skutečnosti. Pětiletky byly zahájeny v roce 1950 a pak pokračovaly až do konce trvání systému v roce 1989, avšak jejich ideologický i praktický dopad od zkrachované třetí pětiletky 1960-1965 postupně upadal. Lidová tvorba: „Pětiletku splníme, i kdyby to mělo trvat dvacet let“. Pětiletý plán:

1. Rok úspěch 2. Rok spěch, 3. Rok pech, 4. Rok Ech, 5. Rok Ch!

Pionýr Druhý stupeň členství dětí v systému mládežnických organizací sponzorovaných KSČ. Děti skládaly slib pionýrů někdy ve věku 11-12 let. S tímto stupněm bylo již spojeno nošení velmi nepraktických uniforem – modré kalhoty nebo sukně, bílá košile a červený trojcípý šátek. Lidová tvořivost: Český pionýr si píše s ghanským pionýrem. Ghanský pionýr píše: „Máme prázdniny, celý den se koupeme, jíme banány a chodíme nahatí. Český mu odpovídá: „My máme taky prázdniny, a kdybysme jedli banány, tak taky chodíme nahatý.“ Pionýrský slib Ke vstupu do organizace Pionýr bylo třeba složit pionýrský slib, což měl být velmi významný den v životě každého dítěte. Slib se proto obvykle konal v nějaké ideologicky-historické budově (například Muzeum Klementa Gottwalda nebo Muzeum SNB atd.). Tak jako i v jiných slibech a přísahách, byl v pionýrském slibu obsažen závazek být dobrým občanem socialistické vlasti, sloužit jejímu socialistickému zřízení a zároveň podporovat přátelství se Sovětským svazem. Pionýrský tábor Letní tábory, na které jezdily děti od cca 7 do 15 let. Organizovaly je především podniky a družstva pro děti svých zaměstnanců. Někdy byly pro děti zajímavé, jindy méně. Kvalita záležela na vedoucích. Hodně byl prosazován princip nutnosti podřízení se kolektivu a poměrně tvrdá osobní disciplina (budíčky, nástupy, hlášení, bodování úklidu, rozvrhy hodin atd.) Placený funkcionář Člověk placený za výkon funkce ve straně nebo v jiné organizaci Národní fronty. Viz též Uvolněný funkcionář. Plán Celé hospodářství bylo řízeno plánem, který nahrazoval trh a jeho síly. Plán byl povýšen na zákon a plán pětiletý pak na „základní zákon“. Používaly se např. následující vazby: dlouhodobý plán, krátkodobý plán; individuální plán, kolektivní plán; nadplán, vstřícný plán; dvouletka, pětiletka. Bránění plnění nebo závažná „pochybení“ při plnění plánu bylo tak možné i právně trestat. V systému hospodářského života se pak stupeň plnění plánu (obvykle v produkčních jednotkách a nikoliv 122

finančních ukazatelích) stal základním ukazatelem hodnocení výkonů socialistických podniků. Skutečná a měnící se poptávka a reakce na ní nebyla tedy pro rozhodování o výrobě důležitá. Důležité bylo splnění stanovených plánů bez ohledu na cokoliv jiného. Ve vykazování dosažených výsledků pak docházelo k záměrnému zkreslování takového rozměru, že vlastně nebyla možnost zjistit, jak opravdová produkce vypadá. Plán se často plnil na více než sto procent, avšak žádané zboží či služby prostě nebyly. Otázka kvality a struktury výroby byla ještě samozřejmě dalším problémem, který vedl k vytváření skladů zboží, které nikdo nechtěl a naopak nedostatku či neexistenci potřebných jiných druhů zboží. Viz též Strukturální problémy, Úzký profil. Oficiální heslo: • •

Plán splníme a překročíme Všechny síly ke splnění 3. pětiletky!

Lidová tvorba: Jaký bude přínos ze splnění plánu na 125 procent? Hovno a čtvrt. Plánovité hospodářství Hospodářství v období reálného socialismu řízené plánem a nikoliv trhem. Viz též Plán, Pětiletka, Dvouletka, Centrální plánování. Plénum ÚV KSČ Sjezdy KSČ volily také plénum ÚV KSČ, které se scházelo na zasedáních třikrát až čtyřikrát do roka. Mělo obvykle 150 členů a 50 kandidátů. Svým způsobem mělo dohlížet na práci Ústředního výboru KSČ. V systému demokratického centralismu se však od pléna očekávalo potvrzení správnosti rozhodnutí a činnosti ÚV KSČ. Plnit Mimo to, že pracující „pracovali, budovali, radovali se, podporovali, přimykali se, skandovali„ atd. tak také „plnili“. Plnili například „úkoly sjezdu KSČ“, „úkoly pětiletky“ a další jim zadané úkoly. Plíživá kontrarevoluce Výraz, který se začal používat po srpnu 1968. Měl popsat paranoidní obavu systému, že kontrarevoluce je všudypřítomná a že je třeba s ní stále bojovat, i když zdánlivě nemusí být vidět. Pravdou bylo, že režim byl ve skutečnosti lidmi spíše trpěn než podporován (i když velká část národa z různých důvodů režim nějakým způsobem podporovala nebo musela podporovat) a tak obava z kontrarevoluce měla vlastně reálný základ. To se naplno projevilo v roce 1968,kdy mírná liberalizace režimu vedla k celonárodní snaze o zásadní změny režimu. Plnění náročných úkolů V době reálného socialismu se místo práce často „plnily náročné úkoly“, „budovala socialistická vlast“, „plnily budovatelské úkoly“ atd. Tyto cíle byly obvykle formulovány v plánech (pětiletých, ročních, měsíčních, týdenních atd.). Plodná spolupráce 123

Takto byla obvykle v médiích hodnocena jakákoliv „spolupráce“ mezi bratrskými zeměmi, soudružskými stranami, pracovními kolektivy atd. Za „plody“ takovéto spolupráce se obvykle považovala „společná prohlášení,“ „výměna zkušeností,“ „zahájení družebních vztahů,“ atd.. Po vzoru Vzhledem k tomu, že „jedinou správnou linii“ v dělnickém hnutí určovala KSSS a Sovětský svaz vůbec, bylo vhodné u jednotlivých rozhodnutí nebo činností deklarovat, že to není jen tak nápad někoho zde, ale že se vše vyvíjí „po vzoru SSSR“, „po vzoru KSSS“ atd. Oficiální heslo: •

SSSR náš vzor!

Po zásluze V médiích se tento výraz objevoval obvykle ve vazbách „po zásluze potrestán“ nebo „po zásluze odměněn“. Patronizující tón těchto vazeb potvrzuje způsob, jakým strana jednala s jednotlivci. „Po zásluze“ obvykle znamenalo „tak jak to vyhovovalo aktuálnímu vedení strany a vlády“. Pobyt sovětských vojsk na československém území Okupace ČSSR Rudou armádou po srpnu 1968. Základním smyslem pobytu Rudé armády v ČSSR bylo zajistit že, ČSSR zůstane i nadále „trvalým pilířem světové socialistické soustavy“. Pobyt nebyl přesně časově omezen (byl dočasný) a skončil v roce 1991 po změně politického režimu. Viz též Dočasnost, Pražské jaro, Invaze, Bratrské armády, Bratrská pomoc. Počáteční nedůvěra Blahovolné režimní označení skutečnosti, že určitá část populace se bránila zavádění nějakého z principů socialistické společnosti. Tento odpor byl však různými prostředky postupně zlomen a tak byla „počáteční nedůvěra odstraněna“. Jako jeden z příkladů lze uvést kolektivizaci, které se samostatně hospodařící zemědělci původně tvrdě bránili a do družstev začali vstupovat až tehdy, když byli různými prostředky donuceni se vzdát jejich „počáteční nedůvěry.“ Viz též JZD, Kulak, Rozkulačit. Pod vedením S ohledem na respektování principu demokratického centralismu bylo vždy nutné mít „vedení“. Pracující tedy žili a pracovali „Pod vedením KSČ“, ČSSR rozkvétala „Pod vedením Sovětského svazu“, Národní fronta pracovala „Pod vedením komunistické strany“ atd. Podnik zahraničního obchodu (PZO) Obchodní organizace se speciální licencí provozovat zahraniční obchod. PZO bylo v ČSSR celkem něco kolem deseti a jednotlivé z nich byly specializovány na určité obory, což někdy vysvítalo i z jejich názvu (Strojimport, Strojexport, Ligna, Omnipol, Motokov, atd.). Všechny tyto podniky byly relativně bohaté a v Praze si vybudovaly na tehdejší dobu velmi moderní administrativní budovy. Viz též monopol zahraničního obchodu. Podniková chata

124

Obvykle znárodněná rekreační chata vlastněná a provozovaná určitým národním podnikem jako zotavovna pro vlastní zaměstnance. Podniková rekreace Výraz označující společnou rekreaci pracovníků určitého národního podniku v podnikové chatě nebo jiném rekreačním zařízení či zotavovně. Touto formou měly být mimo zajištění zasloužené dovolené pro pracující utužovány také jejich vzájemné soudružské vztahy a udržován určitý stupeň vzájemné kontroly i během zasloužených dovolených. Podnikový autobus Jak ze samotného výrazu vyplývá, jednalo se o autobus patřící určitému národnímu podniku. Tento autobus byl pak často využíván pro dopravu dělníků, rolníků a ostatních pracujících do zotavoven, na podnikové chaty, podnikové zájezdy a obecně na podnikovou rekreaci. Podnikový zájezd Zájezdy pořádané pro zaměstnance jednotlivých národních podniků. Zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech byly pak pořádány jednodenní „zájezdy k přátelům“ za velmi nízké ceny (např. 20.- Kčs za osobu). Jednalo se o všeobecně populární zájezdy za nákupy a hlavními cíli byly Drážďany v NDR a Budapešť v Maďarské lidové republice. Podobně i koupěchtiví lidé z těchto zemí přijížděli zase do ČSSR, takže o sobotách a zejména v předvánočním období byly příslušné hraniční přechody zcela zaplněné frontami podnikových autobusů. Lidé „u přátel“ nakupovali cokoliv, co tam bylo levnější, lepší nebo v širší nabídce. Češi v Drážďanech nakupovali zejména běžné boty a lyžařské přezkové boty. Velká část nákupů však skončila v rukách nepříjemných a tvrdých celníků na obou stranách hranice. Podpultový prodej Prodej nedostatkového zboží známým, přátelům nebo výměnou za jiné nedostatkové zboží či za úplatek nebo protislužbu. Nedostatkové zboží bylo tedy možné sehnat obvykle jen „pod pultem“. Podpultovka Lidové označení nedostatkového zboží vycházející z toho, že takové zboží se nedostalo na pulty, ale bylo tak zvaně prodáváno „pod pultem“ tzn. například „přes známé“ nebo výměnou za jiné „nedostatkové zboží“, nějaké protislužby nebo úplatek. Pohraniční pásmo Přibližně 5 km široké území kolem hranic s kapitalistickými sousedními zeměmi, kam se nesmělo vstupovat bez speciálního povolení. Sám vstup do pohraničního pásma bez povolení byl již trestným činem. Na silnicích bylo pohraniční pásmo velmi zřetelně vyznačeno tím, že zde stály hlídky pohraniční stráže a silnice byla přerušena betonovými zátarasy. Uvnitř pohraničního pásma pak byly různé zátarasy a systémy střežení (strážní věže, elektrická signalizace, drátěné ploty nabité elektřinou, psovodi atd.). Pásmo sloužilo ke snadné a včasné identifikaci a zajištění kohokoliv, kdo by chtěl přejít hranici. Lidová tvořivost: Stojí tatínek se synkem u pohraničního plotu a klouček se ptá: „Tati, kdo žije za tím hraničním plotem?“ A tatínek odpovídá: „My synku, my“. 125

Pohraniční stráž Speciální ozbrojená složka řízená Ministerstvem vnitra, zodpovědná za ochranu hranic „před narušitelem“. Režim vysvětloval funkci pohraniční stráže jako obranu před vnějším nepřítelem, který by jinak na naše území posílal záškodníky s cílem zničit socialistické zřízení. Ve skutečnosti však celý systém hraničních zátarasů a střežení hranic byl vypracován a realizován tak, aby bylo zabráněno možnosti útěku ze socialistické republiky. Do pohraniční stráže byli rekrutováni mladí hoši, kteří tam sloužili dva roky jako vojenskou službu. Systém vzájemných kontrol, špehování, trestů, odměn a ideologického vymývání jejich nevyspělých hlav vedl k tomu, že za období trvání režimu bylo zastřeleno při útěku přes hranice něco kolem dvou set lidí a mnohem větší počet byl při jejich snaze přejít „zelenou hranici“ zraněn či uvězněn. Příslušníci československé pohraniční stráže zastřelili asi 200 osob při přechodu československé hranice s Německou spolkovou republikou a Rakouskem. Velký počet lidí, kteří se hranici snažili přejít skončil ve věznicích. Pochodové cvičení Svým způsobem oblíbené školní akce, kdy se místo školy šlo na „pochoďák“. Jejich cílem bylo zvýšení fyzické zdatnosti a odolnosti dětí a vypěstování jejich schopnosti se orientovat v terénu. V realitě československého socialistického školství se obvykle jednalo o delší í procházku, při které se všichni dobře a vesele bavili. Aby však procházka měla nádech speciální akce, dostávali žáci do svého batůžku často cihlu nebo jinou zátěž. Pokrok, pokrokový Za pokrok bylo považováno vše, co vedlo směrem ke komunismu nebo spíše směrem od kapitalismu. Jakýkoliv jiný systém nebo jiná filosofie než marxismus-leninismus byly naopak považovány za zpátečnické či reakční - tedy logicky nepokrokové a špatné. Pokrokové síly Výraz často používaný v médiích, který za „pokrokové síly“ považoval mlčky všechny organizace Národní fronty, masy pracujících, mládežníky, tzn. vlastně celou socialistickou společnost. Výjimkami mohli být pouze různí škůdci, záškodníci, agenti, sabotéři atd.. Politická aktivita Jedno z kritérií v hodnocení a v posudcích. Myšlena tím byla aktivita pro-režimní. Pokud by byl člověk politicky aktivní v zájmu jiné než režimní politiky, tak nebyl řešen posudkem, ale spíše v rámci soudního řízení. Viz též Kádrové materiály. Politická bezúhonnost Být politicky bezúhonným znamenalo, že člověk nejen musel s režimem nějakým způsobem spolupracovat, ale zároveň se nesměl projevit tak vyhraněně, aby to při změně směru politiky KSČ nebylo možné přehlédnout. Nejtvrdším příkladem bylo Pražské jaro a následná normalizace, během které byli nejaktivnější členové strany vystupující během Pražského jara ze strany v procesu normalizace vyloučeni a různým způsobem perzekuováni. Politická ekonomie socialismu Marx a Engels vypracovali základy politické ekonomie kapitalismu, Lenin pak vypracoval základy vědeckého komunismu. Nikdo si ale systematicky neuměl poradit s teorií socialismu. Byly proto používány obvyklé výrazy a ekonomické kategorie kapitalismu (zisk, podnik, trh atd.) a do socialistického systému implantovány za použití kvalifikace „socialistický“ (socialistický zisk, podnik, trh 126

atd.). Jednodušší bylo totiž popsat určitým způsobem pracující systém kapitalismu a i jen akademické úvahy o komunismu než existující realitu reálného socialismu, která byla postavena na základech kapitalismu, (existence peněz, zisku atd.), ale narážela na bariéru nedomyšlenosti vědeckého komunismu (zejména v oblasti rozdělování). Politická světnice Učebna ve vojenských kasárnách, ve které byly názorné pomůcky využívané při politickém školení mužstva (PŠM). Lidová tvorba: Zapálený politik hřímá: „Socialismus v současnosti ovládá jednu pětinu světa. Ale budou časy, kdy bude ovládat jednu šestinu, jednu sedminu, jednu osminu….“! Politická výchova Politická výchova byla spíše propagandou strany. Začínala již vlastně od mateřské školky a postupovala během celé školní docházky a studia, vojenské služby, pracovního poměru atd. Politická výchova se prosazovala prostřednictvím socialistického realismu v literatuře, hudbě i malířství. Formálně pak v politických školení, školních osnovách i zakomponováním vhodně tónovaných informací do prakticky všech vyučovaných předmětů. Politicky výchovné byly tak prakticky i všechny pořady, články, informace v médiích, knížkách, divadelní a filmová představení atd. Viz též Politické názory. Politické názory Politické názory lidu byly formovány režimními médii, politickými školeními na vojně, v práci a bydlišti, VUMLem (Večerní Univerzita Marxismu Leninismu), politickými předměty při studiu atd. Základním principem při formování politického názoru jednotlivců byla naprostá absence informací o jakýchkoliv jiných názorech nebo filosofiích než o filosofii marxisticko-leninské. Režim reálného socialismu také uznával politické názory pouze v případě jejich loajality socialistickému zřízení. Kdokoliv měl jiné než režimní politické názory, byl označen za nepřítele socialismu a podle stupně jeho „nebezpečnosti“ s ním bylo zacházeno. Lidová tvorba: Přiběhne pan Horák na stanici VB a celý udýchaný vystrašeně hlásí : „Ztratil se mi papoušek. Pokud ho chytíte, předem prohlašuje, že se s jeho politickými názory neztotožňuju!“ Politické školení Komplikovaný systém různých kurzů a školení pro straníky i nestraníky, jehož cílem bylo, aby každý ovládal principy marxismu-leninismu. Praktické výsledky neodpovídaly množství času a energie do školení vložených neboť široké masy pracujících měly obvykle jinou představu jak trávit čas školením věnovaný. Cílem politických školení bylo vytvořit v lidech politické názory podporující socialistické zřízení. Lidová tvorba: Zkouší profesor v Moskvě studenta: „Co se stalo v roce 1917?“ „Nevím“ krčí rameny student 127

Profesor se mu snaží pomoct: „Říká vám něco jméno Marx?“ „Ne“ „A Lenin? „Ne“ „A odkud jste prosím vás? Zajímá se profesor „Z Ulupinska“ oznámí mladík. Profesor se obrátí k oknu a povzdechne si: „Asi bych se měl odstěhovat do Ulupinska“

Politické školení a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz nebo nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá“. „Prosím, budou v komunismu k sehnání takový ty velký hřeby do trámů?“ „Samozřejmě, soudruhu, v komunismu bude plánovité hospodářství a velká produktivita práce, tak všeho bude dostatek!“ „A prosím vás, budou k sehnání i ty malinký sedlářský hřebíčky?“ „Samozřejmě, soudruhu, už jsem to přeci vysvětloval!“ „Tak to je skvělý, to bude jak za starýho Rakouska.“

Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.” „Prosím, je Marx obydlen? Politické školení mužstva (PŠM) PŠM bylo jedním z hlavních součástí výchovy socialistických vojáků v rámci jejich základní vojenské služby i vojáků profesionálních. Jeho obsahem byly základní principy marxismu–leninismu. V ČSLA (Československá lidová armáda) bylo členství v KSČ a znalosti marxismu-leninismu základními předpoklady hodnostního i funkčního postupu profesionálních vojáků. Tím se socialistická armáda odlišovala od armád jiných států včetně nynější ČR, kde není členství v politických stranách povolené. Politicky nespolehlivý Takto byl označen člověk, u kterého byly pochyby, zda podporuje režim reálného socialismu nebo ten kdo byl znám, že v určité době měl politické názory, které aktuálním oficiálním názorům neodpovídaly. Politicky nespolehliví byli proto například po roce 1968 i reformní členové KSČ, kteří svou dřívější pozici ztratili s příchodem bratrských armád. Politický vězeň Lidé, kteří byli uvězněni kvůli tomu, že projevili nesouhlas s režimem reálného socialismu, nějakým způsobem se ukázali jako tomuto režimu nebo některým jeho představitelům nepohodlní, šířili náboženské nebo režimu jinak nepohodlné myšlenky, režim je podezíral z přání emigrovat nebo podrývat nové pořádky atd. Doznání bývala v padesátých letech vynucována nejtvrdšími prostředky, provinění vykonstruována a někdy se také k zakrytí politického motivu rozsudku využívaly vykonstruované nepolitické přečiny. 128

Političtí vězni byli odsuzováni k těžkým trestům (obvykle 10 let, 20 let, doživotí, trest smrti) a byli vězněni za nejtěžších podmínek. Mimo přímé věznění bylo však mnoho, režimu nějak nepohodlných, lidí nebo také rodiny vězňů a emigrantů perzekuováno i jinak – ztrátou zaměstnání, vystěhováním, vyloučením ze školy, snížením nebo zrušením důchodu, veřejným či mediálním zesměšňováním atd. Hlavním, velmi pružným zákonem používaným proti politickým vězňům byl paragraf 231 – Zákon na ochranu lidově-demokratické republiky (viz též K231 a procesy). Lidová tvorba: Vyjmenovaná slova po Z“: Drzý/jazyk/brzy/Ruzyň Politický zápas Trvalý a neutuchající boj o moc, v němž bylo obvykle nutné jakýmikoliv prostředky „rozdrtit nepřátele socialismu“, zajistit vítězství marxisticko-leninské ideologie a dovršit socialistickou výstavbu. Politika KSČ Strana měla pro jednotlivá odvětví hospodářství i společenského a politického života socialistické společnosti stanovou svou politiku. Základním principem byl, že tyto jednotlivé politiky vycházely z principů marxismu-leninismu a za cíl měly budování vyspělé socialistické společnosti případně dovršení výstavby socialismu. Politruk Člověk zodpovědný za politickou výchovu a politickou bezúhonnost vojáků určité jednotky v socialistické armádě. Často měl větší reálné pravomoci než vlastní velitel jednotky. Výraz se později přenesl i do civilního života. Za politruky byli označováni též civilisté přednášející ideologii a principy marxismu-leninismu nebo dohlížející na ideologický rozvoj ostatních. Politruci byli často lidé bez velkého vzdělání, kteří prošli politickými rychlokurzy a byli režimu oddáni spíše slepě a často i proto, že jinak se uživit neuměli nebo nechtěli. Lidová tvořivost (údajně skutečná scénka): Dotaz k politrukovi: A soudruhu kapitáne, jsou naše hranice s Itálií dostatečně střeženy proti imperialistům? No to je samozřejmé, tam neproklouzne ani myš. Pomník Režim reálného socialismu si potrpěl na glorifikaci svých hrdinů a činů a tak při různých příležitostech byly stavěny pomníky. U těchto pomníků pak při různých příležitostech stávaly stráž pionýři. Další prostředky glorifikace byly například názvy ulic (Stalinova, Leninova, Kujbyševova atd.), měst (Gottwaldov, Stalingrad, Leningrad), písně, literární díla atd. Pomocné technické prapory (PTP) Vojenské útvary vytvářené pro politicky nespolehlivé osoby v letech 1950-1954. Jednalo se spíše o vojenské tábory nucených prací, kde byli mladí mužové vojenského věku i starší (nejstarším prý bylo 60 let) využíváni pro různé práce a současně různými způsoby perzekuováni. O odvedení do PTP rozhodovaly různé orgány – ÚV KSČ, StB, SNB, uliční výbory, nebo kádrováci. K odvedení do PTP stačilo nepodepsat přihlášku do JZD, být šlechticem, kulakem propuštěným politickým vězněm nebo vyhozeným studentem, cikánem, bývalým skautským vedoucím, neodsunutým Němcem nebo alkoholikem. 129

PTP nebyly postaveny na žádném zákonném podkladě ani domácím ani mezinárodním a tak pro zařazení do nich, délku přidělení, věk, důvody atd. neplatila žádná pravidla a vše záviselo pouze na libovůli jednotlivých mocných. PTP například vystavěly sídliště Petřiny v Praze, tehdy vojenský hotel Internacionál, mnoho kasárenských budov, dostavěly Ústřední vojenskou nemocnici, atd. PTP byly zrušeny po smrti Stalina a Gottwalda v roce 1953. Problematika PTP byla zábavným způsobem popsána zejména v kultovní knize Miloslava Švandrlíka – Černí baroni. Tato kniha byla v roce 1992 i velmi úspěšně zfilmována. Pomýlený Výraz „pomýlený“ byl používán v posrpnové ČSSR lidmi, kteří se snažili vyvinit ze své původní podpory obrodnému procesu v průběhu Pražského jara. Sami sebe pak proto u stranických prověrek nebo při kádrových pohovorech, pokud byly jejich původní názory nebo akce byly prověřujícím známé, označili za pomýlené. Pomýlený mohl člověk být „západní propagandou“ či čímkoliv nebo kýmkoliv jiným. Pomýlenost se tedy používala jako vysvětlení postojů, které byly v pořádku během Pražského jara, ale po aktu bratrské pomoci byly normalizačním režimem označovány za antisocialistické, antisovětské či jinak nebezpečné. Pokrok Mlhavý ale velmi často opakovaný cíl všeho snažení socialistické společnosti. Pokrok představoval ne zcela jasně definované vylepšování morálně-volních vlastností jednotlivců, politického systému i výkonnosti ekonomiky. Pokroku mělo být dosahováno především v budoucnosti, protože přítomnost ukazovala řadu problémů, které vývoj socialistické společnosti zpomalovaly. Lidová tvorba: Definice pokroku za socialismu: Dva kroky dopředu s velkým rámusem, tři kroky dozadu potichu. Politbyro Nejvyšší orgán některý komunistických stran včetně KSSS. Politbyro představovalo vlastně nejužší vedení dané strany (v ČSSR to byl Ústřední výbor KSČ). Pomocná stráž VB (PS-VB) Síť spolupracovníků oficiální policie (Veřejné Bezpečnosti), kteří pomáhali hlavně jako informátoři. Ve službě nosili pásku, chodili na pochůzky společně s příslušníky VB a chovali se obvykle velmi důležitě. Bezpečnostním složkám pomáhali získávat informace přímo v bydlištích a na pracovištích. Viz též Udávat. Lidová tvorba Žalobníček na čtyři? „PSVB“ Co znamená zkratka PSVB? Pitomec stojí vedle blbce.

130

Poručíme větru dešti Chrabrá slova budovatelské písně, která naznačovala přehnané sebevědomí režimu. Zároveň byla součástí ideologie měnící přírodu ke svým potřebám. Viz například Celiny, Chruščov, Lysenko, Mičurin. Pořadník Doplňkový nástroj procesu rozdělování za socialismu (v komunismu by se měl zřejmě stát jediným nástrojem). Byl využíván pro nedostatkové zboží větší hodnoty, jako například auta, byty atd.. V šedesátých letech bylo nutno na nákup auta (Škoda, Wartburg, Trabant apod.) čekat něco kolem 4-5 let. Oficiální pořadníky byly také vypracovávány pro získávání bytů v panelácích. Dílčích pořadníků zpracovávaných různými organizacemi či obchody pro okruh neuspokojovaných zájemců o jejich zboží či služby, bylo pak mnohem více. Viz též Nedostatkové zboží, Fronta. Posoudit Posuzovaly se žádosti jednotlivců o práci, studium, cestování, přidělení bytu, podnikovou rekreaci atd.. Žádost byla buď posuzovatelem posouzena kladně, nebo záporně a na tom záležel další osud žádosti daného jednotlivce. Posuzování bylo prováděno jednotlivci na příslušných funkcích (kádrovák, předseda ROH, nadřízený, předseda Základní organizace KSČ, ředitel podniku, stranická organizace v bydlišti atd.) nebo někdy také určitými skupinami – výbor KSČ, speciální komise atd. Posrpnový Výraz používaný ve vazbách „posrpnový vývoj“, „posrpnová politika“, „posrpnové změny“ atd. V principu se tímto výrazem popisovaly změny v ČSSR, ke kterým docházelo nebo došlo po aktu bratrské pomoci v srpnu 1968. Jednalo se prakticky výlučně o změny, které vedly k omezení samostatnosti ČSSR, omezení osobních svobod jednotlivců, plnému podřízení vnitřní i vnější politiky ČSSR zájmům SSSR a celkově zrušení všech nadějných změn a trendů Pražského jara 1968. Postoj Výraz používaný především ve vazbách „postoj k socialistickému zřízení“ a „postoj k lidovědemokratické republice“. Jednalo se o formulaci rutinně používanou v posudcích. Jednou ze základních otázek řešenou posudky byl právě „postoj“ k socialistickému zřízení. Pokud byl „kladný“ bylo možné se věnovat dalším otázkám, pokud nebyl označen jako „kladný“, měl hodnocený zásadní problém. Posudek Obávaný dokument používaný k hodnocení osobního, politického a pracovního chování každého jednotlivce. Hlavní kriteria byla: původ, vztah ke kolektivu, členství v režimních organizacích včetně KSČ, pracovní morálka, politická angažovanost, postoj k socialistickému zřízení a k SSSR, chování v únoru 1948, postoje během pražského jara 1968, názor na bratrskou pomoc atd.. Hodnotily se ale i příbuzenské vazby s lidmi, kteří měli nějaké kádrové problémy (vyloučení z KSČ, vyškrtnutí z KSČ, emigrace, vystěhování, činnost režimu nepohodlná atd.) Posudky byly zpracovávány a aktualizovány s velkou pravidelností. Viz též Posoudit, Hodnocení, Kádrovák. Lidová tvorba:

131

Byli tři bráchové. Jeden byl sotva vyučený povaleč, který za války kolaboroval s Němci. Další dva byli vzdělaní a za války byli u partyzánů. Po válce o sobě dlouho nevěděli, až se jim podařilo se asi za deset let sejít v restauraci. Ti dva přišli první, jeden vypadal ubožeji než druhý, stěžovali si, jak mají nízké platy, rodinu že sotva uživí, na dovolené nebyli ještě nikdy atd. atd.. Pak najednou zastaví velký bourák, číšník se klaní a veselým pružným krokem vejde jejich brácha s úsměvem, švýcarskými hodinkami a zlatými řetízky. Oba na něj vyjeveně koukají, až se ten starší osmělí a říká: „Seš to opravdu ty, Josefe? Tobě se teda vede asi skvěle, že jo?“ „To teda ano, jsem generální ředitel, peněz mám spoustu, jezdím i s rodinou k moři, nic mi nechybí“. „A prosím Tě, jak je to možný, my tady s Láďou makáme ve fabrice, jsme v odborech a dřeme bídu a přitom jsme byli za války i u partyzánů, když tys kolaboroval s Němci a chodili jsme do školy, když tys chlastal.“ „To není tak složitý, kluci. Zamyslete se, co máte v posudku vy: „pochází ze zrádcovské rodiny, i bratr kolaboroval.“ A co mám v posudku já?: „pochází z odborářské rodiny, i oba bratři se účastnili partyzánských bojů“. Poškozovat Byl jeden z výrazů používaných k popsání protirežimní činnosti. V médiích se objevovala například tato spojení: poškozovat zájmy dělnické třídy, poškozovat devizový monopol státu, poškozovat zájmy socialistické společnosti, atd.. Potvrzení o odevzdání vojenské knížky Nenápadný kousek papíru, který se při řídké možnosti cesty do kapitalistického zahraničí stával posledním testem na muže vojenského věku, zda prošli všemi byrokratickými a administrativními nástrahami spojenými s vycestováním. Po té, co pohraniční stráž na začátku pohraničního pásma prověřila pas a výjezdní doložku, pasová kontrola prověřila pas a výjezdní doložku na hranici znovu, celní kontrola prověřila celní prohlášení a prohledala často s asistencí psů automobil i cestující, přišel obvykle poslední příkaz – „předložte potvrzení o odevzdání vojenské knížky“. Tento nenápadný papírek pak alespoň polovina cestovatelů neměla a tak byli vráceni zpět. Jednalo se o potvrzení, že cestovatel odevzdal před příslušnou cestou do zahraničí na Vojenské správě svou vojenskou knížku. Kromě snahy zkomplikovat a co nejvíce otrávit cestu, bylo cílem tohoto procesu zajistit, aby i vojenská správa věděla, že příslušný člověk cestuje do zahraničí. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti Vyděšení z Pražského jara bylo ve stranických kruzích veliké a tak v rámci přijímání opatření k zábraně jeho opakování byl vydán knižní dokument s názvem „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti v letech 1968-69“, ve kterém bylo vysvětlováno, jak k Pražskému jaru z pohledu „normalizátorů“ došlo, kdo za to mohl a jak zabránit jeho opakování. Jednalo se samozřejmě o ideologicky tendenční dokument, kde fakta a jeho obsah byly od sebe vzdálené. Poúnorový Označení období po převzetí moci dělnickou třídou 25. února 1948. Povinná směna 132

Částka v USD na jeden den pobytu stanovená jako minimální směna do československých korun pro devizové cizozemce. Povinná směna byla prováděna za kurz podstatně (asi poloviční) horší než nabízel černý trh nebo než za kolik by valuty nakupovali čs. občané (pokud by k tomu dostali oficiální příležitost). Pozvání K vycestování do kapitalistických států bylo zapotřebí buď devizový příslib, nebo pozvání. Pozvání ale mohlo být posláno jen někým z přímých příbuzných v zahraničí, kteří však zároveň nesměli být v zahraničí ilegálně, tzn. ne na základě politického azylu, což ale většina emigrantů byla. Možnost vycestovat jednou ročně na pozvání se proto týkala jen malého počtu lidí a k mírnému rozšiřování možností začalo docházet až ve druhé polovině osmdesátých let. Hranice však zůstaly neproniknutelně uzavřené až do listopadu 1989. Viz též Pas, Výjezdní doložka. Pracovní morálka Byla také jedním z kriterií hodnocení používaných často v posudcích. Pracovní povinnost V době reálného socialismu existovala „pracovní povinnost“, což znamenalo, že každý jedinec měl v principu tyto možnosti: a) studovat a mít o tom potvrzení v občanskému průkazu, b) být zaměstnaný a mít o tom potvrzení v občanskému průkazu, c)ženy měly možnost být „v domácnosti“, pokud však byly vdané d)být v důchodu – starobním, invalidním apod. Pokud byl někdo přistižen mimo „pracovní poměr“, byl označen za příživníka a bylo s ním vedeno příslušné řízení s cílem nápravy nebo i trestu. Oficiální hesla: • Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb! • Kdo nepracuje, ať nejí! Pracovní síly Výraz používaný v marxisticko-leninské teorii pro všechny zaměstnance. Pracovní síla byla v realitě představována dělníky a podle marxisticko-leninské teorie to byla pouze pracovní síla, která vytvářela veškeré hodnoty i nadhodnotu a proto měla nárok na veškerý zisk, aniž by se o něj měla dělit s parazitujícími kapitalisty. Pracovní soboty V šedesátých letech byly zavedeny volné liché/sudé soboty – každá druhá sobota byla volná. V roce 1968 pak byly zavedeny všechny soboty volné s tím, že ročně se měl odpracovat určitý počet sobot během roku (obvykle 4). Ty byly nazývané „pracovní soboty“ a obvykle představovaly zcela promarněný čas a vyplýtvanou energii, protože pracovní morálka byla o pracovních sobotách ještě mnohem horší než v normální pracovní dny. Pracovní úspěchy Za pracovní úspěch bylo mediálně označováno například splnění nebo překročení plánu, dokončení určité stavby nebo projektu. Lidová tvorba:

133

Je lepší se zamlada uchlastat k smrti než pak v domově důchodců vzpomínat na svoje pracovní úspěchy. Pracující Nejasný výraz zahrnující všechny pracující občany, v jejichž zájmu režim údajně přijímal svá rozhodnutí a vedl socialistickou společnost ke šťastným zítřkům. Byl také používán ve spojení „pracující lid“. Oficiální heslo: • Prací posilujeme mír! Pracující inteligence O pracující inteligenci se začalo hovořit v době, kdy dorůstala již nová, socialistická inteligence. Výraz dělníci a rolníci se tak změnil na výraz „dělníci, rolníci a pracující inteligence“. Tento výraz popisoval část společnosti ve jménu které vládla KSČ a s jejímž dobrem na mysli se pod vedením KSČ celá společnost ubírala cestou socialistické výstavby. Pravda Tiskový orgán (noviny) Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), podobně jako bylo Rudé právo oficiálním deníkem KSČ. Pravda publikovala informace na bázi „socialistické pravdy“, což by se dalo interpretovat jako informace formulované a poskytované v zájmu režimu. Lidová tvorba: Říkáte vždy pravdu? „Jistě, protože se vše co víme, se dovídáme jen v Pravdě“. Redakce Pravdy oznámila, že vítá dopisy čtenářů. Od dopisovatelů vyžaduje celé jméno, adresu jejich i nejbližších příbuzných. Pravicový oportunismus Politický názor zvýrazňující pozitiva jiného uspořádání společnosti než hlásala komunistická ideologie. Za pravicové oportunisty byli obvykle označováni liberálnější politikové a ekonomové, kteří naráželi na omezení daná marxisticko-leninskou filosofií. Viz též Oportunista. Pravičák Jedno z označení používané pro politické nepřátele nebo soudruhy, kteří se čímsi stali straně nepohodlnými. Výraz je o něco ostřejší než označení pravicový oportunista. Pražské jaro Období reformní snahy o „vybudování socialismu s lidskou tváří“ a „demokratizaci společenského života“. Začalo 6. ledna 1968 výměnou prvního tajemníka KSČ Antonína Novotného (zároveň i prezidenta republiky, což však nebyla tak důležitá funkce) Alexandrem Dubčekem. Pražské jaro pak trvalo do 21. srpna 1968, kdy bylo ukončeno invazí (internacionální pomocí) armád Varšavské smlouvy (bratrských armád). Problém Pražského jara spočíval v tom, že více než reformním hnutím bylo hlavně momentální neschopností režimu společnost efektivně řídit. Postupně pak změny ve společnosti získávaly podporu reformního křídla KSČ, avšak počet vnitřních oponentů Pražského jara a zejména prudký odpor všech 134

stran a vlád ostatních zemí socialistického tábora (ZST) byl tak silný, že nebylo možné doufat v dlouhodobé přežití Pražského jara a politických změn v jeho rámci probíhajících. Lidová tvorba: "A jak to vlastně je, po tom Pražském jaru?" ptá se zahraniční dopisovatel. "Jsou Rusové teď vašimi bratry nebo přáteli?" "Bratry, samozřejmě. Přátele si člověk může vybrat!" Práva pracujících Nejasně definovaný mediální výraz. Protože základní práva (jako pohybu, vyjadřování, spolčování atd.) neexistovala, bylo obvykle jako hlavní právo pracujících označováno „právo na práci“. V systému, ve kterém existoval chronický nedostatek pracovních sil, to bylo poměrně jednoduše zabezpečitelné právo. Některým nepohodlným skupinám lidí, například aktivním disidentům bylo však právo na práci odpíráno tím, že nebyli přijímáni do žádné práce. Dostávali se pak logicky do rozporu s existující pracovní povinností a bylo možné je mj. i na tomto základě perzekuovat nebo označit jako fluktuanty či podobně. Práce s lidmi Byla nejasně definovaná oblast představující získávání lidu, mas a jednotlivců pro věc socialismu a její cíle. „Práci s lidmi“ se věnovala KSČ, odbory, vedoucí pracovníci, kádrováci atd. Prezident republiky Druhotná funkce vykonávaná po velkou část reálného socialismu prvním nebo generálním tajemníkem KSČ. Poúnorovými prezidenty byli v období reálného socialismu Beneš, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák. Procesy Výraz zažitý mezi lidmi a používaný oficiálně až po listopadu 1989 k označení politických procesů koncem čtyřicátých a v průběhu padesátých let. První zatýkání lidí, kteří nesouhlasili s novým režimem, začalo již v únoru 1948. Během těchto procesů trvajících až do roku 1962 bylo popraveno celkem 242 osob. Asi 100 tisíc bylo uvězněno a sta tisíce lidí bylo perzekuováno jiným způsobem (zabavení majetku, vystěhování, ztráta možnosti studovat, ztráta možnosti pracovat atd.). Média v období reálného socialismu používala spíše výrazy jako přehmat apod. Zajímavé a zřejmě typické pro jakoukoliv dogmatickou revoluci je, že oběťmi se stávali postupně také sami prominenti režimu – revoluce požírala své děti. Jedním z nejznámějších byl například soudruh Slánský, který sám původně politické procesy podporoval a byl po Gottwaldovi určitou dobu mužem číslo 2 a také jeho dlouholetý osobní přítel. Obětí procesů padesátých let byl i pozdější prezident Gustav Husák. Odsouzení se tak střídalo s glorifikací v závislosti na momentální situaci ve straně. Lidová tvorba: Ve vězení sedí tři vězni a baví se o tom, za co kdo sedí: „Já jsem nadával na Slánského“ říká první, „Já jsem se zastával Slánského“ říká druhý, „Ale hoši, já jsem Slánský“ uzavře diskusi třetí. Ve vládě je vášnivá diskuse o rozdělení státního rozpočtu. Místopředseda vlády prosazuje zdvojnásobit rozpočet na vybavení věznic a celkové zlepšení podmínek 135

pro vězně na úkor školství. Předseda vlády to chvíli poslouchá a pak říká: „Prosím Tě soudruhu místopředsedo, proč Ti záleží víc na vězních než na školácích?“ „Soudruhu předsedo, ale do školy už přeci nikdo z nás nepůjde.“

Prognostický ústav ČSAV Zčásti kontroverzní instituce, která měla připravit ekonomickou reformu socialismu, místo toho pomáhala svrhnout režim v roce 1989. Významnými představiteli mj. byli V. Komárek, V. Klaus, M. Zeman, V. Dlouhý. Projevit důvěru Za důvěru projevenou jednotlivci nějakou organizací, například tím, že jej přijala do svého členstva, bylo vždy třeba poděkovat. Součástí rituálu díků pak obvykle byl slib, že si „projevené důvěry bude daný člověk vždy vážit a bude se snažit ji nezklamat“. Proletariát Ideologicky nabité označení pro dělnickou třídu. Známé heslo „Proletáři všech zemí spojte se“ bylo pak každý den uváděno na titulní stránce deníku Rudé právo. Toto označení se začalo prvně objevovat v dílech Marxe a Engelse a bylo pak převzato Leninem a celou ideologií reálného socialismu. Proletář Příslušník proletariátu. Proletáři všech zemí, spojte se! Základní heslo reálného socialismu. Toto heslo bylo otištěno každý den na titulní straně Rudého práva, objevovalo se na transparentech v prvomájových průvodech i na plakátech a transparentech v podnicích a úřadech či na jejich budovách. Lidová tvorba: Proletáři všech zemí, odpusťte nám! Propaganda Mediální činnost s cílem získat masy pro podporu určitých politických cílů. Za socialismu zaplňovala prosocialistická, prosovětská atd. propaganda všechna média. Prakticky vše co se publikovalo, vysílalo, veřejně předvádělo, muselo mít určitý politický náboj. Propaganda vychvalovala systém, jeho představitele, Sovětský svaz, komunismus atd. a naopak nenávistně kritizovala kapitalismus, jeho představitele, každé jejich rozhodnutí atd. Socialistický systém byl dáván za vzor i do budoucnosti bez ohledu na dosahované výsledky a celkovou realitu života v socialismu. V období reálného socialismu byla propaganda podporující komunistické názory pozitivním jevem, zatímco jakákoliv podpora jinému politickému názoru zevnitř nebo zvenčí byla propagandou štvavou a tudíž nežádoucí či negativní. Lidová tvorba: Umřel Brežněv. Všude je smutno, povinné smutno. V jedné hospodě to nějaký mladík komentuje takto: „Koupím si noviny – Brežněv, pustím rádio – Brežněv, 136

pustím si televizi – Brežněv, jdu do kina – Brežněv, přijdu do práce – Brežněv, koupím si konzervu – a … bojím se ji otevřít.“ Příklady titulků v Rudém právu: (vybrané náhodně z výtisků RP vyšlých v letech 1950 – 1995) • • • • • • • • • • •

O funkcích diktatury proletariátu, které vykonává režim lidové demokracie Maďarsko odmítá nový pokus o americké vměšování Američtí špioni se školí ve Švýcarsku Na každé pracoviště, do každé vesnice vneseme usnesení sjezdu obránců míru Zrádci našeho lidu spojenci nacistických vrahů Dbát o dodržování zákonů republiky – úkol soudců z lidu Na počest Prvního máje uspoří materiál Satelité USA v OSN odsouhlasili pomlouvačnou kampaň proti lidové Číně Růst průmyslové výroby v zemích lidové demokracie Československá vláda podporuje mírové návrhy SSSR Mohutná manifestace věrnosti a lásky československého lidu k bratrskému Sovětskému svazu

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • 137

Jihočeská družstva vyzývají JZD z Plzeňska k soutěži 30 500 tun uhlí nad plán v prvním čtvrtletí Podněty pracujících pomohou výrobě SSSR předstihne všechny evropské mocnosti Síly naší armády násobí její družba s armádou SSSR Komunisté v čele úsilí za splnění závěrů XII. sjezdu KSČ Všechnu pozornost jarním pracím Dnes zahajuje jednání VII. sjezd JZD Začíná sklizen zeleného zlata Slovo delegáta sjezdu KSS Politická situace nebude trvale normální, dokud nevyřešíme ekonomiku (1968) Lenine, probuď se (25.8. 1968) Poctivá práce – odpověď rozvratníkům Severočeský kraj splnil Roste vliv a autorita strany Sklizeň brambor jde do finiše Zdroje stálých úspor Plánovitěji, koncepčněji Sázení stromků pro zdraví i okrasu Náš lid odsuzuje zkoušky protidružicových zbraní v USA Hrdost nad vykonaným dílem Směle a rázně

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • 138

Blahopřání do Havany Stavbaři nemají dosud potřebné tempo K.G. náš nejvěrnější a nejlepší žák Lenina Pracující přijímají nové závazky Zlepšujeme stranickou výchovu na vesnici Vysoké nároky na úroveň a kvalitu výroby Nyní se rozhoduje o vyšší výrobě masa a mléka Závěrečným hodnocením vrcholí rok stranického školení Přehlídka bohatého života našich pionýrů Strážci kvality elektrotechnického zařízení Spojení školy se životem se osvědčuje Jsme na správné cestě! O rok dál, o skok vpřed Jsou nás už miliony Nezastavovat se ani nevracet V politice strany je naše jistota Vším lidem milovaný Klement Gottwald Mít přítele znamená být přítelem Největší člověk naší doby Stalin V pevné Národní frontě, po boku Sovětského svazu vpřed za další rozkvět naší socialistické společnosti, za mír! Zůstat věrni Gottwaldovu odkazu a slavně zvítězit Velikou cestou výstavby socialismu Pod Stalinovým praporem proletářského internacionalismu Síla slov komunistů Dáme republice více uhlí Všechny tvůrčí schopnosti ve prospěch lidu Svátek naší socialistické vědy Pod rudou vlajkou Více péče o pracující ženy Dvojice si vyměňují zkušenosti v agitačním středisku Naučím slovenské soudružky pracovat Hodnotné závazky na počest lidového hlasování Úspěšné provedení prověrky norem přispěje k rozkvětu naší socialistické vlasti Sovětští kolchozníci a zemědělci v našich JZD a STS Dar čínského lidu soudruhu presidentovi Zbídačování drobných zemědělců v USA Albánie protestuje proti dalším titovským propagacím Předběžné výsledky voleb do velkého churalu v Mongolsku (99,6) Titovští zaprodanci kapitalismu

• • • •

Za další zlepšení marxisticko-leninské výchovy pracujících Usnesení stranického předsednictva KSČ o novém roce stranického školení Slavnostní představení korejských filmů na filmovém festivalu Všechny doly Ostravsko-karvinského revíru splnily plán

Lidová tvorba: Ve všech nemocnicích se zřizují oční-ušní oddělení, protože občané si stěžují, že něco jiného vidí, než slyší. Proslov Představitelé strany a vlády rádi a často hovořili k lidu. Proslovy vyšších představitelů pak přenášela i televize nebo rádio. Jednalo se obvykle o směs různých ideologických výrazů, zhodnocení dosažených úspěchů při budování socialismu, přísliby do budoucna a výzvy k „obraně socialistických vymožeností“. Lidová tvorba: Jaký je rozdíl mezi televizními diskusemi v USA a v SSSR? V USA diskutují na obrazovkách nejméně dva lidé, zatímco na obrazovce sovětské televize diskutuje vždy jen jeden člověk. Protisocialistické živly Souhrnné označení pro osoby a skupiny vyjadřující jiný názor než jaká byla aktuální politika vedení KSČ. Protisovětská činnost Jakákoliv snaha snížit či potlačit rozsah vlivu SSSR na dění a celkovou situaci v ČSSR nebo i jen názory zpochybňující vedoucí roli SSSR nebo naše nerozborné přátelství. Objevoval se často také výraz „protisovětská propaganda“. Jakákoliv „protisovětská činnost“ včetně protisovětské propagandy byly v ČSSR trestány. Protistranické názory Názory neslučující se s momentální stranickou politickou linií. Protisovětské síly Osoby či skupiny osob, které vyjadřovaly nesouhlas s přítomností sovětských vojsk na území ČSSR nebo jimž vadil suverenitu omezující vliv Sovětského svazu na vnitřní poměry v ČSSR či kdokoliv kdo mohl i náznakem zpochybnit roli SSSR jako našeho vzoru a naše nerozborné přátelství „na věky a nikdy jinak“. Protispolečenský živel Mediální označení jednotlivců i skupin lidí, které nějakým způsobem projevily nebo mohly projevit nesouhlas s momentální politikou režimu. Výraz byl hojně používán v období normalizace a konsolidace k označení lidí, kteří nepodpořili zásadní obrat ve stranické a vládní pookupační politice. Protispolečenská činnost Prakticky jakákoliv aktivita, která nebyla v souladu s představami momentálního vedení KSČ nebo porušovala běžný trestní řád (mezi lidmi s odlišnými politickými názory a běžnými kriminálníky tak 139

vlastně nebyl oficiálně žádný rozdíl). Mohla mít různé formy – psaní či distribuce nedovolených informací, rozkrádání majetku národních podniků, rozšiřování alternativních politických názorů ale také běžná kriminální činnost apod. Protispolečenský živel Kdokoliv, kdo se věnoval jakékoliv činnosti, která nebyla v souladu se zájmy a představami momentální politiky KSČ. Označení bylo používáno také na adresu osob, které byly rozhodnutím někoho u moci považovány za oponenty režimu. Viz též Nepřítel lidu, Štváč. Protistátní Za protistátní byla považována jakákoliv činnost, která nebyla v souladu s politikou či zájmy KSČ nebo systému, který představovala. Viz též Protistranická činnost. Lidová tvorba: Odsouzený dostane 15 let za protistátní propagandu, protože v hospodě říkal, že Jakeš je hloupej idiot. Brání se u soudu tím, že jiní také říkali protistátní řeči a dostali jen 5 let. „To je pravda odpovídá soudce, vy máte také 5 let za protistátní řeči, ale ještě 10 let navíc za vyzrazení státního tajemství.“ Prověrky Proces výměny stranických legitimací, který byl zahájen v lednu 1971 a jehož cílem bylo oddělit „správné a špatné“ členy strany. Základní otázkou při prověrkách bylo, zda dotyčný či dotyčná souhlasí s bratrskou pomocí armád Varšavské smlouvy. Pokud jeho odpověď byla „ne“, dalších otázek nebylo třeba a člen byl ze strany vyloučen. Mohl však být vyloučen i v dalších kolech při jiných otázkách, které byly zaměřeny na odhalení protistranických názorů a protisovětské činnosti během Pražského jara a během „aktu bratrské pomoci“. Dopad prověrkového procesu na morální kvalitu zbylého členstva je zjevný, ze strany bylo vyloučeno asi 30 000 jejích původních členů. Tito i jejich rodiny pak ztratili obvykle možnost vykonávat svou práci, studovat atd. Lidová tvořivost: „Proč se teď v Československu nezdraví Práci čest?“ „Protože ti prověření ztratili čest a ti neprověření práci.“ Dotaz na Rádio Jerevan: „Můžete mi poradit, co mám dělat, když hrozně těžce nesu, že jsem byl vyloučen ze strany?“ „Nesmutněte, od nynějška vám soudruzi budou říkat Pane“. Pružná cenová politika Po určitou dobu byla propagována teorie jednotných a stabilních cen. Koncem šedesátých let se pak ukázalo, že takové ceny nerespektují skutečné náklady na výrobu v různých podmínkách, dopravu na různé vzdálenosti, různé místní rozdíly atd. V rámci jedné z ekonomických reforem začala proto být propagována „pružná cenová politika“, což znamenalo snížení rigidní centrální regulace veškerých cen a poskytnutí určité cenové pružnosti zejména ve službách. 140

Průkopník Pozitivní výraz popisující člověka prosazujícího nové myšlenky podporující rozvoj socialismu v některé oblasti (výroba, zemědělství, politika, ekonomika atd.). O průkopnících bylo možné se mimo denní tisk také dočíst v čítankách pro děti, v knížkách pro mládež apod. Prvomájová hesla Hesla nesená nebo skandovaná při příležitostech prvomájových průvodů. Viz též budovatelská hesla. hesla z prvomájových průvodů mimo rok 1968: • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Ať žije naše vláda Ať žije Sovětský svaz Ať žije KSČ Ať žije Národní fronta Ať žije soudruh prezident Ať žije mír Ať žije socialismus Ať žije solidarita s africkým lidem Ať žije družba mezi národy Budoucnost světa je socialismus a komunismus Leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti Po boku Sovětského za budování socialistické vlasti Prací podporujeme politiku KSČ! Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak V čele s KSČ za splnění úkolů XIV. sjezdu! V pevné jednotě Národní fronty v čele s KSČ za nové úspěchy socialismu! V duchu Února kupředu, zpátky ni krok! Nestůjte tam na chodníku, pojďte s námi v jednom šiku Ten kdo stoji na chodníku, ten miluje Ameriku Ten kdo stoji na chodníku, nemiluje republiku

Příklady hesel z prvomájového průvodu v roce 1968 • • • • • • • • • • 141

Žádáme mimořádný sjezd KSČ; Žádáme okamžité rozpuštění politické složky StB; Pracovníci obchodu chtějí volnou sobotu; Rovnocenné pracovní podmínky pro pekaře; Spojaři žádají zastoupení ve vládě; Zastavte rušení zahraničního rozhlasu našimi výrobky Tesla; Zrušte zákonem cenzuru; Dejte nám mladým klubovny; Demokratizaci? Demokracii!; Svobodu i odlišným názorům! Lidé jako Novotný, ať se drží u plotny!

• Chceme svobodné volby! Nechceme jednotnou kandidátku! • Ozývá se ze všech stran, kdy nám povolíte KAN! Je nás šest miliónů! • Ať žije KSČ! Ať žije Dubček! Ať žije Svoboda! Ať žije svoboda! Ať žije demokracie Titulky z Rudého Práva k Prvnímu máji z několika různých let mimo rok 1968 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Pochod statisíců pod prapory socialismu a míru Pochod jistoty a optimismu Dělníci v jednom šiku s družstevníky a vysokoškoláky Strhující proud radosti a odhodlání Pracující přijímají nové závazky Jásavá lidská řeka se pohnula Rok od roku slavíme stále mohutněji 1. Máj Ať žije 1. Máj svátek pracujících celého světa Do 1. května vyrobí 300 šatiček navíc Bohatý kulturní program na májové veselici Pochodujeme neochvějně revoluční cestou socialismu a míru Velkolepá manifestace Pražanů Nekonečné projevy lásky a oddanosti našemu osvoboditeli – Sovětskému svazu Strana má důvěru nejširších vrstev Více píce republice! Mladí jsou pro socialismus Nad celým světem zněla Internacionála Bohatá účast mládeže Májová mobilizace pracujících Přehlídka práce a činů pro republiku a socialismus V duchu revolučních tradic SNP Sovětský svaz přišel včas! (2.5. 1970)

Titulky Rudého práva k oslavám 1. Máje 1968 • • • • • •

Jednotně za plnění cílu akčního programu KSČ Májové manifestace ve znamení pokroku a věrnosti socialismu Máj našeho nového života Náš společný zájem – mír ve světě a úspěch vaší práci Jiný, ale úplně jiný první máj Vysoké pocty a ocenění tvůrcům nových hodnot

Prvomájový průvod Pravidelná příležitost pozdravit vedoucí představitele strany a vlády a vyjádřit loajalitu totalitnímu systému, kterou dostávaly „široké masy pracujících“ každý rok na 1. května. Ti, kteří tuto příležitost 142

nevyužili, byli často nějakým způsobem potrestáni nebo alespoň pokáráni a informace o jejich neúčasti se často dostala i do jejich posudku. Úspěšnost průvodu a stupeň podpory lidu se často měřil v čase, který průvod trval. V Praze to bylo obvykle 4-5 hodin, kromě roku 1968, kdy průvod trval přes 6 hodin a byl opravdu spontánní a kromě roku 1970 (v roce 1969 se oslavy nekonaly), kdy trval podstatně kratší dobu, což se svedlo na špatné počasí (Gustáv Husák nazval sněžení 1. května 1970 „přírodní kontrarevolucí). Viz též Dobrovolně povinné, Prvomájová hesla. Lidová tvorba Proč letos půjdeme do průvodu všichni nazí a v dřevácích? Aby agenti imperialimu viděli, že máme dost masa, mléka a že nám to klape! Prvorozenec komunismu Označení použité v Rudém právu pro vodní kanál Volha-Don. Přátelství a spolupráce Přátelství a spolupráce byl výraz oficiálně velmi využívaný a propagovaný. V rámci internacionalismu bylo užíváno zejména heslo „přátelství a spolupráce mezi národy“ a vše co mohlo takové přátelství a spolupráci s vybranými zeměmi nebo speciálně vybranými představiteli dělnické třídy i nepřátelských zemí ukázat a podpořit. Přátelství mezi národy Bylo režimem oficiálně podporováno. Mlčky se však předpokládalo přátelství jen mezi bratrskými zeměmi, rozvojovými zeměmi na „socialistické cestě rozvoje“ a případně prokomunisticky orientovanými občany kapitalistických zemí. Popularizační články byly často doplňovány fotografiemi veselých Afričanů radujících se společně s vybranými občany zemí socialistického tábora - ZST z nějakých budovatelských úspěchů. Čím tmavší pletí se mohli fotografovaní Afričané pochlubit, tím hodnotnější fotografie byla, protože tím zřetelnější byl mezinárodní aspekt přátelství a pomoci. Přebujelá administrativa Jeden z objektivních důvodů, který se začal používat v šedesátých letech pro vysvětlování nedostatečné efektivnosti ekonomiky. Skutečnost, že systém reálného socialismu tuto přebujelou administrativu sám plodil, však zmiňována nebyla. Předseda Vedoucí funkcionář politické nebo společenské organizace – předseda základní organizace KSČ, předseda podnikové organizace KSČ, předseda krajského výboru KSČ, předseda SČSP atd. Představitel Vysoce postavený funkcionář strany a vlády – dnes by se použil asi výraz „špičkový politik“. Lidová tvorba: Co je to automobil za socialismu? Dopravní prostředek, který dělnická třída používá téměř výlučně prostřednictvím svých představitelů. Vládní letadlo s Brežněvem, Honeckerem a Kádárem na palubě havaruje a všichni tři zahynou. Ve které zemi se drží nejdelší smutek? V ČSSR, protože Husák tam nebyl. 143

Předúnorový Období do „převzetí moci dělnickou třídou“ 25. února 1948. Toto období bylo vesměs hodnoceno kriticky, neboť to bylo období kapitalistické, nepřátelské zájmům pracujícího lidu. Moderní dějiny Československa jakoby začínaly 25. února 1948. Viz též Poúnorový, Gottwald, Velký únor.. Předvoj dělnické třídy Na předvoj dělnické třídy se pasovala KSČ, která si vzala za cíl vést dělnickou třídu a nacházet pro ní cestu směrem k lepším zítřkům. KSČ poskytovala ideologii a vedení a od dělnické třídy se očekávalo její důvěřivé následování. Přehmat Obvykle chyba s dalekosáhlými nebo tragickými následky způsobená politikou KSČ. Za přehmaty byly proto ve druhé polovině šedesátých letech označovány například politické procesy nebo různá katastrofická hospodářská opatření. Přehmat měl podobný význam jako deformace. Přechod od kapitalismu k socialismu Mělo se jednat o období „po převzetí moci dělnickou třídou“ až do doby, než byl vybudován rozvinutý socialismus. V této době se kácel les a létaly třísky, probíhaly čistky, procesy, kolektivizace, výměna kádrů, znárodňování atd. Překročení plánu Překračování stanovených plánů bylo nejvyšší metou každého vedoucího pracovníka. Problémem ale bylo, že překračování plánu bylo často administrativně fingované nebo byl plán překračován způsobem, který společnosti nic nepřinášel. Například vyšší výroba nepotřebných dílů nebo ležáků představovala také překročení plánu. Viz též Dvouletka, Pětiletka, Centrální plánování. Přerod společnosti Společnost se měla přerodit vždy, když ÚV KSČ dospěl k názoru, že na společnosti je třeba cosi měnit. Sama společnost zůstávala k těmto snahám (s výjimkou Pražského jara 1968) velmi chladná a tak se o přerodu společnosti mluvilo jen v oficiálních kruzích. Podporou, alespoň optickou danému přerodu byla pak měřena loajalita daného člověka současnému vedení strany a vlády. Přerozdělovat Podobně jako i v kapitalismu, tak také v socialismu bylo třeba přerozdělovat prostředky prostřednictvím státního rozpočtu. Za socialismu o tom co, kam a kolik se bude přerozdělovat, rozhodovala strana a vláda. Rozpočet pak podle stranických instrukcí schvaloval Parlament. Přestavba Vzhledem k trvalým a spíše se horšícím ekonomickým problémům reálného socialismu bylo čas od času třeba přijít s představami, jak systém vylepšit. Tyto korektivní procesy, které neměly velký úspěch, se nazývaly přestavby nebo též reformy. Obvykle se jednalo o zavádění některých principů používaných v kapitalistickém ekonomickém systému, ale bylo třeba najít jiné názvosloví a různé ochranné mechanismy, které by zajistily „socialistickou“ podobu změn. Viz též Chozrasčot, NEP. , Ekonomická reforma. Lidová tvorba: Jaký je rozdíl mezi přestavbou a psí boudou? Psí bouda je pro psa a přestavba pro kočku. 144

Přestavbový tanec: Krok vpřed, dva kroky vzad, mírná úklona na Západ, hluboká úklona na Východ a přešlapování na místě. Kde je hranice mezi přestavbou a blahobytem? V Rozvadově. Ptá se dělník kolegy, co to je ta přestavba. "Hned Ti to vysvětlím". Vezme kbelík šroubů, přesype je do druhého, a potom nazpět do původního. "Ale vždyť se nic nezměnilo!" "To vím, že ne, ale ten randál kolem toho!" Převzetí moci dělnickou třídou Akt, při kterém ztratil původní státní řád z nějakých důvodů svou sílu a vedení společnosti určité země přešlo do rukou komunistické strany. V ČSR tomu bylo v únoru 1948, v SSSR 7.listopadu 1917. V ostatních ZST tomu prakticky ve všech případech došlo během několika let po skončení 2. světové války. Bylo to také téměř výlučně v těch zemích, kam vstoupila v rámci osvobozování Rudá armáda. Přetavení Oficiální výraz pro přechod od „starého k novému“, tzn. od kapitalismu ke komunistické ideologii a pořádkům. Přetavení mělo zřejmě naznačit použití mírnějších nebo v případě potřeby i tvrdších donucovacích prostředků při takovémto přechodu. Přisluhovač kapitalismu Další označení pro osoby, mající alternativní politický názor nebo mající odvahu cokoliv na systému reálného socialismu kritizovat. Oficiální heslo: • Není místo pro přisluhovače! Příbuzní v zahraničí Jedna z obávaných otázek dotazníků při žádání o pracovní místo, hlášení se ke studiu, cestu do zahraničí apod.. V případě blízkých příbuzných odešlých „ilegálně“ na Západ, měl žadatel podstatně sníženou nebo spíše mizivou možnost získat jinou než manuelní nebo málo placenou práci. I v případech, kdy příbuzní byli v zahraničí „legálně“ měl žadatel o cokoliv problémy, neboť tím byla narušena jeho spolehlivost a důvěryhodnost. Oficiálně nebyla pravidla nikde stanovena a tak byla jen těmito nepsanými pravidly posilována role kádrováků v jednotlivých podnicích a závodech. Viz též Pozvání. Lidová tvořivost: Pan Novák přišel na místní oddělení VB s tím, že chce výjezdní doložku na tři dny do USA. Úředník se ptá: A jak to prosím Vás, že chcete do USA a jen na 3 dny?“ A pan Novák odpověděl: „No jeden den na cestu tam, druhý den zastřelím tetu a třetí cesta domů“. „Prosím Vás a Vám nějak vadí teta v USA?“ ptá se úředník. „Mně ne, ale Vám ano, když kvůli ní nemůžu dostat ani práci“.

145

"Soudruhu Kohne! Proč jste neuvedl v dotazníku, že máte v zahraničí bratra!?!" "Ale, soudruhu vedoucí, můj bratr žije v Izraeli." "Správně Kohn, tak proč jste to tam neuvedl!?!" "Ale v zahraničí žiju přeci já! On je doma!!! Příděl Na osobu nebo na rodinu stanovený objem určitého nedostatkového zboží. V roce 1953 po měnové reformě byl sice zrušen lístkový přídělový systém, avšak problémy s nedostatkem řady druhů zboží a potravin to nezměnilo. Obchody nebo podniky si tak v některých případech vytvářely vlastní kvóty na zboží a způsob jejich přidělování. Viz též Pořadník, Fronta. Přidružená výroba V období normalizace poměrně často využívaná náhrada za soukromé podnikání. Zemědělská družstva se tak začínala věnovat poskytování služeb nebo výrobě zboží, které nemělo s jejich hlavní činností nic společného. V rámci přidružené výroby se tak mohla tato družstva věnovat výrobě lukrativního zboží. Nejznámějším družstvem s přidruženou výrobou bylo JZD Slušovice. Přimknout se Emotivní mediální výraz naznačující jednotu ve složitých chvílích. Používal se ve vazbách jako například: Lid se přimknul ke straně a vládě, Masy se přimkly ke své vedoucí síle – KSČ atd. Příslušník VB Uniformovaný pracovník Veřejné Bezpečnosti. V dnešním jazyce by byl nazýván policajtem. Lidové označení bylo „esenbák“ (viz SNB). Příživník Obecně byli jako příživníci označováni kapitalisté. Jinak byl tento výraz používán také na osoby bez pracovního poměru – viz pracovní povinnost. Původ Otázka původu byla také jednou ze základních otázek uváděných v posudcích, hodnoceních, dotaznících a dalších kádrových materiálech. Nejlepší původ byl „dělnický“, protože zaručoval přednostní posuzování žádostí o studium, zajímavé pracovní příležitosti, vstup do KSČ atd. Naopak původ „buržoazní“ většinu cest uzavíral. Viz též Příbuzní.

146

R Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) Ekonomické uskupení socialistických zemí vytvořené v roce 1949. Sídlo mělo v Moskvě. Hlavním cílem byla koordinace výrobních plánů jednotlivých socialistických zemí, vytvoření jednotné socialistické výrobní základny všech ZST (zemí socialistického tábora), podpora hegemonie SSSR v ekonomickém životě ZST a omezení možnosti obchodování s kapitalistickými zeměmi. RVHP také zavedlo jednotnou zúčtovací měnu – clearingový rubl, která se používala k přepočtu cen, za které se v rámci RVHP obchodovalo. Byly stanovené pevné ceny surovin i některých výrobků s cílem usnadnit dlouhodobé plánování národních ekonomik ZST. V reálném životě pak ale umělé, pevné ceny, stanovené kvóty surovin a výrobků atd. představovaly ohromný problém a zdroje skrývaných konfliktů v rámci RVHP. Problémem také byly velké rozdíly ve vývoji ekonomik jednotlivých zemí ZST, o kterých se však nesmělo mluvit. Jednotlivé země měly stanovené své role, podle kterých se zaměřovalo jejich hospodářství. SSSR měl například dodávat členům RVHP především suroviny, ČSSR mělo pak dodávat strojírenské výrobky, technologie apod., NDR výrobky chemického průmyslu atd. Takto měla být zřejmě vytvořená závislost menších zemí na SSSR jak v importu, tak v exportu. Zahraniční obchod ČSSR v době reálného socialismu se realizoval z 80 procent se zeměmi RVHP, což bylo prezentováno jako velký úspěch. Ve skutečnosti tento fakt v sobě skrýval velké problémy: plnou závislost SSSR v dodávkách ropy a železné rudy, celkově vysokou závislost exportu i importu na RVHP, nedostatek konkurence a z toho plynoucí zastarávání a ztráta konkurenceschopnosti, omezené příjmy ve volně směnitelných valutách. Lidová tvorba: Co bychom měli, kdyby neexistovala RVHP? V podstatě všechno. Je pravda, že se do ČSSR bude dovážet holandský špenát? Ano, protože obsahuje více železa než sovětská ruda. Víte co znamená zkratka RVHP? Rozum Vyvezli, Hovno Přivezli. Nebo: Ráno Vyjedu, Hovno Přivezu Komu není vzájemné rady, tomu není hospodářské pomoci. Radost a podpora Radost a podporu podle dobových médií vyjadřovaly masy především během prvomájových průvodů. Radost měly masy z toho, že mohou oslavovat první máj a žít v socialismu a podporu vyjadřovaly svým vedoucím stranickým a vládním představitelům a jejich náročné práci. Používala se také vazba „Radostná podpora“. Viz též Prvomájová hesla, Prvomájové oslavy. Radostný život Jedním z proklamovaných cílů rozvoje socialistické společnosti byl také „radostný život pracujících mas“ či „radostný život obyvatel socialistické vlasti“. Radostný život byl dokládán fotografiemi rozesmátých a šťastných matek, dětí, rodin, vojáků, zemědělců, žen v šátcích, mužů na traktorech atd. 147

Lidová tvorba: Pět zásad života za socialismu: 1) Nemysli! 2) Když myslíš, tak nemluv! 3) Když myslíš a mluvíš, tak nepiš! 4) Když myslíš, mluvíš a píšeš, tak nepodepisuj! 5) Když myslíš, mluvíš, píšeš a podepisuješ, tak se nediv! Rádio Jerevan Byla smyšlená rozhlasová stanice, stvořená optimismem, nepravdivostí a vyhýbavostí socialistické propagandy, kterou karikovala. Rádio Jerevan vystupovalo v řadě vtipů, ve kterých odpovídalo stylem socialistické propagandy na různé „všetečné“ dotazy. Příklady: Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že sovětské hodinky chodí jako švýcarské?“ Odpověď: „Ano, dokonce ještě rychleji.“ Dotaz na Rádio Jerevan: „Dříve jsme měli vykořisťující carismus, potom životu nebezpečný stalinismus. A co máme nyní?” Odpověď: „Podívejte se přece na kalendář: Pondělí!” Dotaz na Rádio Jerevan: "Kdy bude líp?" Odpověď: "Líp už bylo!" Dotaz na rádio Jerevan: „Rád vaše rádio poslouchám, ale když jedu naším družstevním autem Volha v zatáčce, tak nehraje. Proč to je?“ Odpověď: „To je přeci jasné, muzikanti se musí držet.“ Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že SSSR sestřelil civilní letadlo?“ Odpověď: „Není, letadlo narazilo na vysokou životní úroveň SSSR.“ Raketa Často používaný symbol nadřazenosti komunistické ideologie vycházející z tehdy úspěšného kosmického programu SSSR, který byl koncem padesátých let zřejmě opravdu na vyšším stupni rozvoje než program americký. Rána Čas od času média označilo nějaké rozhodnutí strany a vlády nebo přitvrzení socialistické zákonnosti jako „ránu kapitalistickým štváčům“, případně „živlům“ nebo „spekulantům, kontrarevoluci“ atd. Reakce Za reakci (obvykle poraženou) byli označováni lidé, kteří nějakým způsobem vystupovali nebo mohli vystupovat proti aktuální politice socialistického zřízení a jeho strany a vlády nebo prostě byli režimu 148

nějak nepohodlní. Často bylo toto označení ale používáno i obecně, bez přesného označení o koho se vlastně jednalo. Reakcionář Člověk považující staré pořádky za lepší, režimem přidružený k reakci. Podobně jako i s jinými označeními, byly za reakcionáře bez konkrétního vysvětlení označovány vybrané osoby režimu z nějakého důvodu nepohodlné. Pokud se takovéto označení dostalo do osobního posudku, nemohl dotčený a ani členové jeho rodiny očekávat příznivé posouzení jakékoliv své případné žádosti. Reálný socialismus Režim používal pro svůj systém oficiálně označení „socialismus“, společnost nazýval komunistickou, komunismus dalším stadiem socialismu atd. atd. Zmatek v terminologii se ukazoval i ve zmatečné politicko-ekonomické teorii. Hlavním problémem bylo, že systém postavený na socialistických ekonomických principech (velký objem přerozdělování národního důchodu) potlačoval lidská práva, a byl udržován s velkou pomocí bezpečnostních složek a armády a při němž jedinec neměl žádnou volbu a společnost byla vedena jedinou politickou stranou bez jiné alternativy. Z dnešního pohledu by bylo možné reálný socialismus sovětského (československého atd.) typu charakterizovat přesněji jako státní kapitalismus (státní monopol na výrobu a distribuci výrobků a služeb, státní vlastnictví výrobních prostředků) s prvky nevolnictví (pracovní povinnost, nesvoboda pohybu, projevu, podnikání atd.). Existoval a existuje samozřejmě také reálný socialismus jiného, například skandinávského typu. Ten je charakterizován vysokým stupněm přerozdělování prostřednictvím velkých daní, ale maximálním rozsahem osobních svobod. Tento slovník používá termín „Reálný socialismus“ jako označení politického období vlády KSČ, které v Československu existovalo od 25. 2. 1948 do 19.11. 1989. Lidová tvorba: Co zdědil reálný socialismus po předcházejících společensko-ekonomických formacích? Z kapitalismu všeobecnou krizi, z feudalismu lichvu, z otrokářství systém odměňování a z prvobytné společnosti technickou revoluci.

Jaký je rozdíl mezi němým filmem a reálným socialismem? V němém filmu všechno vidíš a nic neslyšíš. V reálném socialismu je to naopak.

Socialismus je společenský řád, v němž se ani nedivíme, že je něco v nepořádku, ale žasneme, když něco klape.¨ Reed, Dean Zpěvák amerického původu, žijící od roku 1973 až do své nevyjasněné smrti v roce 1986 v NDR. Reed byl nazývaný lidově též „rudý Elvis“ nebo „rudý Dean“. Pro strany a vlády socialistických zemí byla

149

skutečnost, že se americký občan usadil v socialistické zemi a byl připraven vystupovat na podporu socialistického zřízení, propagandisticky skvělá a hojně využívaná. Referent (kulturní, sportovní, sběrový atd.) Obvykle člen ČSM, SSM nebo ROH, který měl ve škole či na pracovišti zodpovědnost za určitou aktivitu (chození na kulturní akce, pořádání akcí sportovních či organizaci a evidenci sběru odpadu). Reforma (socialismu) Vzhledem k tomu, že systém měl velmi mnoho vrozených a prakticky neřešitelných problémů, opakovaly se pravidelně pokusy o jeho reformu. V ekonomické oblasti se často jednalo o znovuobjevování objeveného, tzn. různě zakryté přijímání principů používaných v kapitalistickém systému – viz např. Chozrasčot. V politické oblasti se obvykle jednalo o proklamaci zvýšené demokracie, kritiky, sebekritiky atd. Principy vedoucí úlohy jedné strany a zákaz soukromého podnikání a z toho vyplývající neexistence trhu však musely vždy přetrvat a tak ani reformy nemohly přinést opravdová řešení. I bezzubé reformy byly však pro jejich propagátory nebezpečné, neboť nebylo těžké je nazvat revizionisty. Reformy bylo tedy možné prosazovat jen v politicky příznivém klimatu, což bylo zřídka kdy. Největší reformy byly plánovány během Pražského jara 1968. Všechny však skončily s okupací ČSSR. Reformní komunisté Komunisté, kteří viděli potřebu reformovat reálný socialismus tak, aby se stal pro lidi atraktivnější, populárnější a přijatelný. Věřili stále v možnost změny a fungování socialismu. Tato teorie se však postupně ukázala jako naivní, protože reálný socialismus v sobě obsahoval neřešitelná dilemata (diktatura proletariátu – demokracie, vedoucí úloha KSČ, plán – trh atd.) – viz Reforma. Po invazi v srpnu 1968 se titíž lidé začali označovat za revizionisty či ještě hůře za reakcionáře nebo antikomunisty. Po roce 1968 vliv reformních komunistů zcela zmizel a pouze po sametové revoluci se ještě objevily jejich snahy o reformu. To však již bylo pozdě, protože socialismus a KSČ se ve společnosti zdiskreditovaly natolik, že jedinou cestou žádanou lidmi bylo odstranění socialismu a zrušení vedoucí úlohy KSČ. Reformní křídlo KSČ Reformní křídlo se v KSČ formovalo v šedesátých letech. Reformní komunisté se snažili zavést takové změny, které by zajistily životaschopnost socialismu. Proti reformnímu křídlu stálo křídlo konzervativní. Reformní křídlo pak ztratilo veškerý vliv po srpnové invazi v roce 1968. Viz též Reformní komunisté. Rekordy Dosahování rekordů ve výrobě a zemědělství bylo režimem velmi propagováno a podporováno. S pomocí dosahovaných rekordů (množství vytěženého uhlí na den a horníka, denní dojivost krav, počet obrobených výrobků na soustružníka a den atd.) byla dokazována podpora jednotlivců socialistickému zřízení, radost z práce, kterou toto zřízení nabízí pracujícím a celková nadřazenost socialistického zřízení nad kapitalismem. Remoska Dosud u nás i v některých dalších zemích populární malá elektrická pečící nádoba navržená a vyrobená v Československu v polovině padesátých let. Revanšista

150

Výraz označující nepřítele „socialistické republiky“ používaný hlavně v padesátých a první polovině šedesátých let. Původně vznikl ze slova „revanš, revanšismus“ což byly výrazy používané pro případné snahy některých německých politiků zvrátit nějakým způsobem výsledky druhé světové války (zejména ze strany Německé Spolkové Republiky). Revizionismus Komunistická ideologie vycházela ze základního dokumentu Karla Marxe – filosofické knihy Kapitál. Vše co bylo předmětem této knihy a také cokoliv co řekl nebo napsal Lenin, bylo neměnné. S vývojem času se samozřejmě ukazovaly potřeby některé principy přizpůsobovat společenskému, technologickému, sociálnímu atd. vývoji, avšak jakékoliv takovéto změny byly označeny jako „revizionistické“ a jako takové odsouzeny. Komunistická ideologie se tak zcela uzavřela sama do sebe a zatvrzele pracovala s dogmaty vytvořenými již až před 120 lety ve zcela jiných podmínkách a zemích. Být označen jako „revizionista“ znamenalo být odsouzen jako nepřítel komunistické ideologie. Ve skutečnosti takový člověk byl zřejmě členem nebo alespoň bývalým členem KSČ, který cítil nutnost nějakou část této ideologie alespoň mírně přizpůsobit času a místu její aplikace. Viz též Reforma, Reformní komunisté. Revoluce Obvykle název pro převzetí moci některou z komunistických stran. Fakt, že historicky docházelo i k jiným revolucím nebyl nijak publikován. Nejoslavovanější byla Velká říjnová socialistická revoluce, která 7. listopadu 1917 (25. října 1917 ruského / juliánského kalendáře) zahájila období reálného socialismu v Rusku (Sovětském svazu). Ten se po druhé světové válce rozšířil do prakticky všech zemí, kam na konci druhé světové války vstoupila Rudá armáda. Revoluční odborové hnutí (ROH) Centrální odborová organizace, která se soustředila především na organizování závazkových hnutí, přidělování poukazů na dovolené a podobně. Jednalo se o byrokratický aparát živený z příspěvků pracujících, kteří museli odvádět na ROH jedno procento svých čistých příjmů. Co bylo na tomto hnutí revolučního, není zcela jasné. Již i v době reálného socialismu vznikaly otázky ohledně úlohy odborového hnutí v politické situaci, kdy veškeré zájmy dělnické třídy jsou hájeny jejím předvojem – KSČ a kdy se jedná od lidově-demokratické zřízení, ve kterém jsou zákony i pracovní vztahy řízeny vůlí pracujícího lidu. KSČ také měla nad ROH naprostou politickou moc a ROH by nikoho nikdy proti KSČ nehájilo, a to i proto, že ve vedení ROH mohli být jen členové KSČ. Revoluční píseň Skladba obsahující text se slovy oslavujícími revoluční činy mezinárodního dělnického hnutí, socialismu, komunismu, rozhodnosti dělnické třídy atd. Revoluční tradice strany Často rozporuplná minulost KSČ společně s nadhodnocovaným komunistickým odbojem za Druhé světové války. Vzhledem k nejasnostem v některých otázkách (zejména smlouva SSSR s Německem z roku 1939 o rozdělení Polska a Pobaltí a z toho vyplývající přátelský vztah k fašistickému Německu), množství funkcionářů, kteří byli nejdříve adorováni a posléze vězněni či popraveni i vzhledem k orwellovsky průběžně se měnícímu výkladu historie včetně vlastní politiky KSČ, nenašel nikdo odvahu ke zpracování oficiálních dějin KSČ. Revoluční úsilí

151

V reálném socialismu byla takto označována snaha o změnu politického systému s cílem nastolení socialismu a budování komunismu. Revoluční tradice Odvolávka na historické kořeny třídního boje. Nejčastěji se jako prvopočátky třídního boje u nás uváděly Husitské bouře. Bylo tedy možné prokázat, že „Revoluční tradice“ a dělnické hnutí vůbec u nás měly tedy již historii starou kolem 600 let. Rezoluce pracujícího lidu V případech, kdy bylo třeba prokázat „lidovou podporu“ nějakému stranickému rozhodnutí nebo proti nějakému „nepřátelskému aktu“ realizovanému „nepřáteli míru a socialismu“, byly organizovány schůze a „mítinky“ pracujících „v závodech a na pracovištích“. Výsledkem těchto mítinků byly pak rezoluce pracujícího lidu, které podporovaly oficiální politiku nebo určité rozhodnutí strany a vlády anebo naopak odsuzovaly „nepřátelské akce“. Rolník Člověk pracující v socialistickém zemědělství. Ropovod Družba Potrubí vedoucí ze Sovětského svazu do ČSSR, kterým proudilo prakticky 100 procent nafty (ropy) potřebné pro československé hospodářství a obyvatele. Plná energetická závislost z toho plynoucí je jasně zřetelná. Viz též RVHP. Lidová tvořivost: „Víte co je vrchol nedůvěry?“ „Ne“ „Vrchol nedůvěry je, když československý občan navrtá ropovod Družba, aby se podíval, kterým směrem ta ropa teče“. Rovnost V teoriích marxismu-leninismu si měli být všichni lidé rovni a každý měl být odměňován nejdříve podle jeho zásluh a v komunismu podle jeho potřeb. Ve skutečnosti se však vytvořila skupina představitelů strany a vlády (nomenklatura), která měla exkluzívní přístup k levnějším a lepším druhům zboží a služeb, zdravotní péči, bydlení, vzdělání atd. Rovnost tedy platila spíše jen pro pracující masy, lid, dělníky rolníky a pracující inteligenci. Lidová tvorba: „Vážení televizní diváci, dnes při příležitosti zahájení barevného vysílání Československé televize mezi námi poprvé vítáme i majitele barevných televizorů“: „Dobrý večer, soudruhu první tajemníku!“

„Soudruhu Lenine, nemám co jíst, za chvíli budeme hlady bučet jako krávy!“ „Ale soudruzi, nepřehánějte – já jsem před chvíli měl kachničku a také nekvákám!“

Za socialismu jsou si všichni lidé rovni, jen někteří jsou si rovnější. 152

Rozdělování podle potřeb, podle zásluh Od příchodu komunismu, který byl plánován do blízké budoucnosti, se očekávalo neomezené zvýšení produkce umožňující rozdělování zboží a služeb podle potřeb jednotlivců (jak budou tyto potřeby určovány, jak se vyrovnat s omezeností přírodních zdrojů a výroby vůbec, jaká bude motivace pro pracující atd., nebylo v teoriích „vědeckého komunismu“ řešeno). V přechodném období budování komunismu (socialismus), kdy „produkce ještě nedosahovala potřebných hodnot“, bylo nutno stále ještě rozdělovat „podle zásluh“ jednotlivců, tzn. i s využitím peněz a s určitou úrovní diferenciace. Rozdrtit nepřítele Nepřátel mělo socialistické zřízení velké množství. Ať reálných nebo režimem vykonstruovaných. Nepřátelé se měli rekrutovat zejména z „příslušníků potlačených a poražených tříd“ (mezi ně patřili i živnostníci a samostatně hospodařící zemědělci), kapitalistů, buržoazní inteligence, pomýlených příslušníků dělnické třídy, zahraničních agentů atd. Jejich mocenská porážka nebyla dostatečným řešením a tak bylo třeba je „rozdrtit“. Rozhlas po drátě Levnější alternativa k rozhlasovým přijímačům, které byly ještě relativně drahé. Rozhlas po drátě byl také využíván ve školách, podnicích atd. Režimu princip rozhlasu po drátě velmi vyhovoval, protože na něm nebylo možné naladit žádné jiné stanice než jen tu jednu, která jeho prostřednictvím vysílala. Rozkulačit Zlikvidovat úspěšně samostatně hospodařící zemědělce v rámci kolektivizačního procesu a z jejich pozemků je vyhnat nebo je alespoň zařadit do zemědělských družstev jako řadové družstevníky. Rozkvétající socialismus Kýžený a oslavovaný stav, ve kterém se socialismus podle médií přes „drobné problémy“ většinu času nacházel. Rozorávání mezí Proces kolektivizace zemědělství, při kterém byla sjednocována menší pole tím, že byly likvidovány meze, které je oddělovaly. Při tomto procesu docházelo k ničení přirozených úkrytů pro koroptve, bažanty, zajíce atd., kterých v padesátých letech právě následkem rozorávání mezí mnoho ubylo. Viz též JZD. Rozvědčík Hrdinsky znějící označení příslušníka vojenské nebo politické rozvědky, popularizované v řadě literárních děl socialistického realismu. Rozvíjet socialismus Jeden z výrazů používaných pro zajištění co nejdelší životnosti socialismu. Socialismus se buď rozvíjel, nebo se budoval, aby pak rozkvétal. Rozvinutý socialismus Rozvinutého socialismu bylo v ČSR podle prezident Novotného dosaženo po 12 letech budování socialismu, tzn. v roce 1960. V té době byla schválena socialistická ústava, změněny státní znaky, 153

vydány nové bankovky a změněn název státu na ČSSR – Československá socialistická republika. I rozvinutý socialismus bylo však třeba stále rozvíjet, budovat a bránit, aby se upevňoval a aby jej ani vnitřní ani vnější nepřítel nemohl poškodit. Lidová tvorba: Jaký je rozdíl mezi socialismem a kojencem? Kojenec se potentočkuje dřív, než se rozvine.

Na přání soudruha Brežněva má znormalizovaná ČSSR dostat nový státní znak. Soutěž vyhrál znaku obsahujícího kuře a židli s nápisem „Kdo pípne sedí.“ Rozkrádání Právní termín označující kradení výrobků, surovin či jiné druhy kradení ve státních a družstevních podnicích. Plným názvem šlo o „rozkrádání socialistického vlastnictví“. Rozkrádání se stalo velmi rozšířeným způsobem doplňování příjmů pracujících. Při výběru pracovních míst se tak řada lidí soustředila spíše na otázku, co lze v určitém pracovním místě ukrást nebo jak se lze dostat k úplatkům než jaký dostanou plat. Platy totiž byly rovnostářské, avšak možnost získat nějaká privilegia či příležitost ke kradení se velmi lišila podle podniků a jejich zaměření. Režim rozkrádání hlasitě potlačoval, ale ve skutečnosti také toleroval, neboť pomáhalo udržovat pracující lid ve vyšším stavu spokojenosti a též poslušnosti dané obavami z odhalení a odnětí privilegií. Lidová tvorba: Kdy bude v ČSSR komunismus? „Až lidi všechno rozkradou a budou si to vzájemně půjčovat“.

Americký, sovětský a český prezident jsou u Pána Boha. Americký se ho ptá: „Bože, bude někdy v Americe socialismus?” Pán Bůh odpoví: „Bude, ale ty se toho nedožiješ.” Sovětský se ptá: „Bože, bude někdy v SSSR kapitalismus?” Pán Bůh odpoví: „Bude, ale ty se toho nedožiješ.” Český se ptá: „Přestane se někdy u nás krást?” Pán Bůh odpoví: „Přestane, ale toho se já nedožiju.” Lidové heslo: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Rozmach hospodářství Pozitivní mediální označení vývoje socialistického hospodářství. Rozštěpení ve straně Oficiální výraz pro vnitřní boj, který se rozpoutal v KSČ během roku 1968.

154

Rozvojové země Země v Africe, Asii, Jižní Americe, které nebyly součástí skupiny VKS – vyspělých kapitalistických zemí. SSSR bojoval s USA o přízeň těchto zemí s cílem exportovat do nich svůj ideologický i ekonomický systém a připojit je do svého impéria. Tyto snahy vedly v období studené války často ke konfliktům, někdy i ozbrojeným a také k občanským válkám. Rozvraceč Výraz používaný zejména ve spojeních „rozvraceč republiky“, „rozvraceč socialismu“. Těmito výrazy byly v médiích také označovány osoby režimu v dané chvíli nepohodlné. Rozvratník Výraz používaný zejména v padesátých letech, který měl podobný výraz jako rozvraceč používaný později. Rozvratný proces Výraz vznikl v období normalizace a konsolidace při popisu situace, ke které došlo během Pražského jara v roce 1968. Původně byly takové změny rozvíjeny jako reformní a předchozím (reformním) vedením KSČ podporované. Ruce pryč od Emotivní heslo používané v dobách různých kampaní nebo mezinárodních krizí. Příklady zahrnují například: Ruce pryč od Koreje, Ruce pryč od Kuby atd.. Tato hesla byla použita v dobrovolně povinných demonstracích našich pracujících odsuzujících „americké vojenské akce v Koreji a na Kubě“. Rudý, -á, -é Rudá barva byla jakožto barva komunistického hnutí v dobách reálného socialismu velmi populární. Mimo Rudou armádu nebo Rudé vlajky byla tato barva zmiňována i v mnoha dalších variantách jako například Rudé karafiáty, Rudé růže, Rudá zástava míru, Rudý prapor míru a socialismu, Rudá záře atd. Rudá armáda Armáda Sovětského svazu. Tento název byl používán především, když se hovořilo o druhé světové válce. Pokud se o armádě SSSR hovořilo po roce 1968, tak se obvykle zmiňovala jako bratrská sovětská armáda. Lidová tvorba: Proč vši nesvětélkují? Aby imperialisté nemohli sledovat noční přesuny Rudé armády. Rudá hvězda Symbol komunistické moci. Často též součást názvu podniků nebo sportovních klubů (např. Rudá hvězda Praha). Rudá záře nad Kladnem Knížka napsaná prezidentem Antonínem Zápotockým, ve které je romanticky a nepravdivě popisován vývoj dělnického hnutí v našich zemích po 1. světové válce. Kniha byla v roce 1955 zfilmována. Rudé právo 155

deník KSČ. Na titulní straně mělo mimo znaku se srpem a kladivem také nápis: „Proletáři všech zemí spojte se“. Rudé právo mělo největší odběr ze všech deníků a bylo tak vydáváno za „nejčtenější“. Odběr byl zvyšován různými cestami, jako například tím, že členové KSČ dostávali odběr Rudého práva jako členskou povinnost (nebo kandidátský či stranický úkol), že se objednávalo ve velkém množství různými podniky a organizacemi atd. Obsahem Rudého práva byla téměř výlučně propaganda a všechny případné zprávy byly propagandisticky deformované. Mimo Rudé právo existovaly také další deníky – Lidová demokracie, Mladá fronta, Svobodné slovo, Práce a některé další. Měly menší formát a méně propagandy. Zprávy se v nich však objevovaly v podobných verzích jako v Rudém právu. Lidová tvorba: Stěžuje si v pekle Napoleon: „Kdybych já měl tenkrát Rudé právo, tak se dodnes o Waterloo nikdo nedověděl a všechno mohlo být úplně jinak.“

Je vůbec nějaký rozdíl mezi rozhlasem a Rudým právem? Ano, zásadní. Zkuste zabalit slanečka do rádia...

Rudé právo je sice nejčtenější, ale není jasné, zda je čtené.

Rudoarmějec Hrdinsky znějící označení příslušníka „Rudé armády – osvoboditelky“. Rudý šátek Obvykle byl míněn rudý pionýrský šátek. Ruku v ruce Společně a obvykle budovatelsky a s radostí. Např. „Dělníci ruku v ruce s rolníky a pracující inteligencí se sešli na Letenské pláni, aby společně oslavili Svátek práce“. Ruský jazyk Jeden z hlavních předmětů vyučovaných v socialistických školách. Žáci s ním začínali ve 4. třídě základních škol. Byl pak vyučován na středních i vysokých školách a byl i maturitním předmětem. Všichni se rusky učili, ale prakticky nikdo nebyl schopen a často ani ochoten rusky mluvit. Růst produktivity práce Po vyčerpání všech extenzivních možností růstů produkce začal reálný socialismus narážet na bariéry růstu (nedostatek pracovních sil, nedostatek surovin, nedostatek investičních prostředků, nedostatek ….). Postupně se proto jako jediný další zdroj možného rozvoje začal jevit růst výkonů na jednotku práce – „růst produktivity práce“. Z tohoto výrazu se pak v průběhu šedesátých a sedmdesátých let stalo zaklínadlo, jež mělo dát odpověď na řešení hlavních ekonomických problémů reálného socialismu. Rušička 156

Vysílač naladěný na stejné frekvenci, na které vysílala stanice Svobodná Evropa. Rušička vysílala zvuky a rušení zabraňující možnosti poslechu zpráv a informací Svobodné Evropy. Rušičky byly tak součástí režimního informačního systému, který se staral o to, aby masy dostávaly jen ideologicky čisté informace. Oficiálně se o rušičkách nikdy nemluvilo.

Řád práce Jedno z nejvyšších státních vyznamenání v době reálného socialismu. Řád práce se propůjčoval za významné pracovní výsledky na poli hospodářském, zejména v průmyslu, zemědělství, dopravě nebo obchodu, ve státní nebo jiné veřejné službě, za zvláštní úspěchy ve vědecké, výzkumné nebo jiné kulturní činnosti nebo za technická zlepšení a vynálezy velkého hospodářského významu anebo za zásluhy o zvýšení obranné schopnosti armády. Říjnová revoluce Viz Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR)

157

S Sabotáž Výraz používaný převážně v padesátých letech k označení činnosti potenciálně nebo skutečně vedoucí k narušení výroby v socialistickém Československu. Lidová tvorba: Stavěla se škola, ale po dostavbě se zřítila. Zvláštní komise začala vyšetřovat. Šla nejdříve za cihlou. Cihla říká: „Já cihla do ruda pálená, mě chcete obvinit?“ Pak šli za pískem: „Já, písek dělnickými rukama prosypaný, mě chcete obvinit?“ Nakonec šli za cementem a ten už z dálky volá: „Mě nemůžete obvinit, já tam vůbec nebyl!“ Sbor národní bezpečnosti (SNB) Bezpečnostní orgán, který měl dvě základní složky – Veřejnou bezpečnost (VB) a Státní bezpečnost (StB). Především příslušníkům VB se lidově říkalo „Esenbáci“. Lidová tvořivost: Po Praze jde Mrtvička a koho se dotkne, ten se mrtvý zhroutí. Dotkne se také esenbáka a ten jde klidně dál, jako by nic. Mrtvička se z toho vyděsí, chvíli přemýšlí a pak se plácne do čela, „no jo, dyť já sem mozková“… Lidová hesla: • S SNB a milicí vydláždíme ulici. SČSP Svaz Československo-Sovětského přátelství – po Srpnu 1968 vlastně kolaborantská organizace, do níž byli pracující v řadě případů přihlašováni zcela automaticky. Tato organizace propagovala „přátelství a spolupráci“ se Sovětským svazem, organizovala oslavy Měsíce československo-sovětského přátelství, pořádala různé soutěže o SSSR atd. Lidová tvorba: SČSP pořádá soutěž o znalostech SSSR. První cena je 1 týden, druhá 2 týdny, třetí 3 týdny pobytu v SSSR. Sebekritika Sebekritika byla očekávána od každého člena strany nebo nějakého kolektivu, když bylo rozhodnuto nebo odhaleno, že provedl něco, co bylo považováno za nesprávné. Sebekritika byla důležitou součástí socialistické a vnitrostranické demokracie. Viz též Kritika 158

Sedmdesátá léta Období po roce 1968, kdy proběhly prověrky, a celá československá společnost prošla ohromným šokem. Také období konsolidace a normalizace, které znamenaly určitý návrat ke stalinismu padesátých let i když bez politických monstrprocesů. Celkově byla sedmdesátá léta obdobím rezignace lidí na možnou změnu a zlepšení politické situace v ČSSR nebo reformu socialismu. V této době došlo také k návratu tvrdé cenzury a ztráty těch osobních svobod, které přineslo Pražské jaro. Sehnat V době reálného socialismu lidový výraz, který vyjadřoval skutečnost, že si někdo něco někde koupil nebo chtěl koupit. Výraz vyjadřoval skutečnost, že nestačilo mít peníze, ale bylo třeba vyvinout dodatečné úsilí potřebné zboží „sehnat“. Lidé se také vzájemně ptali „kde jsi to sehnal?“ pokud se jim něco u někoho jiného líbilo a neptali se prostě „kde jsi to koupil?“. Sektorový nábytek V šedesátých a sedmdesátých letech byl velmi propagován sektorový nábytek, který byl jednoduchý, masově produkovatelný, relativně levný a který umožňoval dokupování dalších částí. V panelákových bytech pak vytvářel zcela standardizované prostředí, které ideologicky vyhovovalo systému prosazujícímu kolektivismus nad jakoukoliv individualitou. Sepětí strany a lidu Výraz, který se snaží naznačit jednotu zájmů KSČ a lidu, kterému strana vládla. Součást legitimizace vlády KSČ. Setrvat Mediální výraz používaný často při málo říkajících popisech setkání či jednání stranických a vládních činitelů obvykle se zahraničními delegacemi bratrských stran. Výraz se používal především ve vazbě: „Setrvat v dlouhém a srdečném rozhovoru.“ Schůze Schůze byly hlavním projevem života KSČ i dalších „společenských a politických organizací“. Účast na schůzích byla přísně vyhodnocována a jedinci, kteří se nezúčastnili bez řádné a akceptovatelné omluvy, byli různým způsobem trestáni. Nejběžnějším způsobem bylo zhoršené hodnocení v posudku. Lidová tvorba: „Proč jsi nebyl na poslední schůzi?“ „Sakra, kdybych věděl, že byla poslední, tak bych bejval určitě přišel“.

Program 1. 2. 3.

159

zítřejší schůze: Kritika soudruha ředitele soudruhem Nováčkem. Odpověď soudruha ředitele na kritiku soudruha Nováčka. Rozloučení se soudruhem Nováčkem.

Signatář Výraz používaný obvykle ve vazbě „signatář Charty (77)“, označující osoby (disidenty), které podepsaly základní dokument Charty 77. Režim však tento věcný a mírný výraz nepoužíval a objevovaly se podstatně emotivnější výrazy jako například „zkrachovanci a zaprodanci“ apod. Sionista Země reálného socialismu byly trochu překvapivě v nepřátelském postoji vůči Izraeli. Kdokoliv tento názor nesdílel, byl označen za sionistu. Tato situace vytvářela zvláštní vakuum, protože oficiálně se po druhé světové válce vždy hovořilo o útrapách Źidů za války a zároveň se někdy od června 1948 také oficiálně brojilo proti novému státu Izrael a to i přesto, že zpočátku ČSR dodávala novému židovskému státu zbraně a letadla. Soudruh Stalin ale rozhodl jinak, a tak se i zahraniční politika ČSR musela ve vztahu k Izraeli v červnu 1948 změnit. Sídliště Shluk paneláků vystavěných většinou někde na okrají určitého města. Sídliště bývala stavěna bez ohledu na ráz města nebo vhodnost zachování určitého vzhledu atd. Jednalo se obvykle o agresivní stavební zásahy, které jsou a budou patrné ještě hodně dlouho ve většině českých měst. Sjezdy strany Nejvyšší orgán komunistické strany. Svolával je ÚV KSČ. Jednalo se spíše o ceremoniální záležitost, než o významný politicko-hospodářský počin. Období reálného socialismu pokrývají sjezdy od 9. v pořadí, který se konal v roce 1949 až po 18. (mimořádný) z prosince 1989. Za zmínku stojí ještě jeden „mimořádný sjezd“, konaný 27. srpna 1968, zvaný též Vysočanský. Uskutečnil se v době, kdy A. Dubček byl internován v Moskvě a do doby jeho návratu byl prvním tajemníkem zvolen Věnek Šilhan. Sjezdy KSČ se obvykle konaly jednou za pět let (mj. stanovovaly též cíle pro jednotlivé pětiletky). Jejich příprava i realizace byly vysoce formalistické. Přestože se oficiálně jednalo o nejvyšší orgán strany, na kterém bylo s „použitím principů vnitrostranické demokracie“ projednáváno vše důležité, šlo o příležitosti, kdy si vedoucí funkcionáři strany nechali své představy a teorie dalšího postupu v budování socialismu potvrdit delegáty sjezdu, kteří ani jinou možnost neměli ani (díky pečlivému výběru kandidátů) nehledali. Příklady oficiálních sjezdových hesel: • • • • • •

160

Kvalitní prací za splnění usnesení XIV. sjezdu! Všechny síly strany a lidu pro splnění programu XVI. sjezdu KSČ Závazky na počest XV. sjezdu splníme! Ať žije usnesení XVI. sjezdu KSČ! Leninskou cestou za další rozvoj naší socialistické vlasti! V pevné jednotě KSČ a lidu za další úspěchy při budování rozvinuté socialistické společnosti!

Lidová tvorba: Jaké hlavní cíle si vytyčily jednotlivé sjezdy KSČ? XV. sjezd: Doběhnout a předběhnout kapitalistické státy. XVI. sjezd: Udržet s nimi krok. XVII. sjezd: Neztratit stopu. Skandování Hlasité provolávání slávy, radosti či dobových hesel při příležitosti prvomájových oslav, významných stranických či státních oslav a akcí či po projevech nejvyšších představitelů strany a vlády. V SSSR údajně skandování a potlesk na stranických sjezdech byly nekonečné, protože se každý bál být prvním, kdo přestane. Zároveň se také prý sledovalo, kdo začal tleskat pozdě. Skládání slibu Nejběžněji se toto spojení používala ve vazbě „skládání/složení pionýrského slibu“, což měla být jedna z největších událostí v životě mladých lidí, zřejmě podobně jako bylo církevní „přijímání“. Skluz, být ve skluzu Neplnit plán či pozdě sklízet úrodu. Skrývat pravou tvář Zejména v padesátých letech a pak i po roce 1968 se režim paranoidně a asi i reálně obával vnitřního nepřítele. Poměrně často byly tak v médiích odhalovány různé nepřátelské kategorie lidí, třídních nepřátel atd., kteří „dosud skrývali svou pravou tvář.“ Tímto způsobem bylo také vysvětlováno, proč řada z takto odsuzovaných nebo trestaných mohla vůbec kdy být členy KSČ (do této doby skrývali svou pravou tvář). Skupovat V období reálného socialismu a tím také nedostatkového zboží panoval odpor vůči komukoliv, kdo kupoval více, než minimálně potřebné množství určitého zboží. Lidé poučení různými problémy z minulosti včetně měnové reformy atd. také často podléhali oprávněným obavám o své úspory nebo z drastických zvýšení cen a tak v různých panikách hromadně nakupovali určité zboží. Režim považoval „skupování“ za záporný a společensky nebezpečný jev. Někdy bylo skupování také sváděno na protisocialistické živly. Skupování se systém bránil tím, že byly čas od času stanovovány limity maximálního množství nedostatkového zboží, které si mohl jeden člověk koupit – například 1 kg banánů nebo 5 vajec či 1/8 kg másla. Také postavení Berlínské zdi bylo například sváděno na nutnost zamezit západním Berlíňanům skupovat zboží z obchodů ve Východním Berlíně. Slánského banda Mediální označení bývalého soudruha Slánského – generálního tajemníka KSČ a ministra zahraničí Gotwaldovy vlády (po Gottwaldovi druhý nejmocnější muž) a jeho spolupracovníků po té, co byli odsouzeni a popraveni na konci roku 1952. V roce 1963 byl Slánský rehabilitován soudně a v roce 1968 i stranicky. Osud Slánského byl klasickým příkladem toho, jak revoluce „požírá své děti.“ Sloužit lidu Obecné označení činnosti podporující reálný socialismus. Obvykle se tento výraz používal pro práci v bezpečnostních složkách (armáda, VB, pohraniční stráž atd.). Výraz „Sloužím lidu“ byl pak také po 161

určitou dobu oficiální odpovědí vojáků na pochvalu nebo při obdržení vyznamenání. Malíř Jan Čumpelík také vytvořil v duchu socialistického realismu obraz s názvem Sloužím lidu. Slušovice Režimem oslavované zemědělské družstvo, jehož předseda soudruh Čuba (ve volbách 2010 spojenec Miloše Zemana) měl dobré kontakty a hodně odvahy na to, aby rozšířil přidruženou výrobu, změnil mzdové principy, získal různá privilegia a nerespektoval jiná další omezení, která musely jiné podniky a družstva dodržovat. Tím tedy, že nebyla dodržována tehdy platná pravidla reálného socialismu, podařilo se z JZD Slušovice vytvořit výkladní skříň socialismu, kam byly přiváženy zahraniční delegace na exkurze. Lidová tvorba: Příslušníci VB dostanou za úkol střežit most. Vydá se tam první hlídka, ale když je jde po čase vystřídat další, nikde nikdo - prostě zmizeli. Ta druhá hlídka hlídá ještě pečlivěji, ale do příchodu další taky zmizí. To už je kapitánovi divný, tak se schová za nedaleký strom a pozoruje další hlídku. Za chvíli přiletí vrtulník, velká železná ruka chytne policajty pod krkem a naloží je. Když vrtulník odlétá, kapitán si všimne nápisu na jeho dveřích: „JZD Slušovice sbírá prázdný makovice.” Směnný kurz Směnný kurz koruny byl v reálném socialismu složitou záležitostí, která byla jedním ze zdrojů problémů stanovování cen a výpočtu cenových relací. Ekonomickou realitou u směnného kurzu byla snižující se produktivita socialistického hospodářství v porovnání s vyspělými kapitalistickými zeměmi a z toho důvodu logicky klesající hodnota československé koruny. Ideologicky však bylo nepřípustné, aby socialistická měna krytá prací dělnické třídy, ztrácela hodnotu vůči měnám kapitalistickým. Kurz vůči kapitalistickým měnám byl tedy stanoven poměrem teoretického obsahu zlata v jednotce čs. měny a zlatému obsahu srovnávaných měn – především USD. Tento kurz byl prakticky neměnný a čs. korunu velmi nadhodnocoval, neboť za 1 USD bylo dle oficiálního kurzu po dlouhou dobu jen 7.20 Kč a později kolem 5 Kčs. V praktickém životě však bylo nutné pracovat s reálnějšími kurzy a tak byl postupně zaveden systém příplatků ke kurzům. Vzniklo tak VRCV – vnitřní reprodukční cenové vyrovnání, což byl vlastně příplatek k základnímu kurzu ve výši 275 procent! Později pak byl zaveden ještě další příplatek ve výši asi 125 procent. Nejlepším vodítkem však bylo základní kurz násobit pěti, čímž bylo možné se dostat na reálný kurz koruny odpovídající aplikaci všech příplatků či kurzu na černém trhu. Volně směnitelné měny nebylo možné volně nakupovat ani za tyto prohibitivní směnné kurzy, které průměrnou výplatu v ČSSR srážely na nějakých 50.- USD měsíčně. Kurz vůči měnám ostatních socialistických zemí byl stanovován administrativně, dohodou mezi vládními orgány jednotlivých zemí a tak také nemohl vyjadřovat aktuální cenové relace v jednotlivých zemích. Měny jiných ZST bylo možné nakupovat relativně volně v limitech stanovených na jeden den pobytu cesty avšak bez nutnosti žádat o přidělení. Smlouva o přátelství a pomoci mezi ČSR a SSSR Tuto smlouvu podepsal v prosinci 1943 prezident exilové londýnské vlády Beneš v Moskvě. Jednalo se vlastně o první oficiální dokument, který posunoval Československo do poválečné podřízené pozice vůči SSSR. 162

Socialismus Ekonomicko-politický systém, který měl zahrnovat solidaritu mezi lidmi. V širším pojetí pak socialismus zahrnuje i komunismus. Obecně propaguje rovnostářskou společnost a centrální plánování. Podle marxistické teorie je socialismus nadřazený všem jiným systémům a lidská společnost k němu dospěje prostřednictvím třídního boje. Socialistická teorie měla řadu různých proudů, avšak nejagresivnějším byl marxismus-leninismus. Lenin nechtěl ani čekat na to, až se k socialismu dojde evolučním postupem, ale viděl potřebu, aby úzká, revoluční skupina (komunistická strana centrálně řízená skupinou „nejuvědomělejších kádrů“) získala moc revoluční cestou a masám ukázala cestu. Masy bylo v tomto procesu samozřejmě třeba převychovat a nepřevychovatelných jedinců bez ohledu na jejich počet bylo třeba se zbavit jejich internací, popravou či jakkoliv jinak. Viz též Reálný socialismus. Lidová tvorba: Paradoxy socialismu: Přestože mají všichni práci, nikdo nepracuje. Přestože nikdo nepracuje, plán se plní na 100 procent. Přestože se plán plní na 100 procent, není nic k dostání. Přestože není nic k dostání, všichni všechno mají. Přestože všichni všechno mají, všichni kradou. Přestože všichni kradou, nikde nic nechybí.

Co bylo před socialismem? Všechno.

Jaký je za socialismu vztah mezi prací a mzdou? Pracující předstírají, že pracují a stát předstírá, že je za to platí.

Jaký je rozdíl mezi socialismem a opiem? Žádný, oba pocházejí z nezralých makovic.

Socialismus je zřízení, které úspěšně překonává překážky, jež se v jiném systému neobjevují.

Socialismus – vítězství ideologie nad zdravým rozumem.

„Bačo, čo sa ti najviac páčí na socialisme?“ „Na socialisme sa mi najviac páčí, že ho maj aj Čehúni“.

Socialismus je trest Boží za Velkou říjnovou socialistickou revoluci. 163

Socialismus je společenský řád, který se dovede rozhodně a energicky vypořádat s omyly, které v jiném společenském řádu nikdy nenastaly.

Socialismus je naprosté vítězství ideologie nad zdravým rozumem.

Jaké jsou specifické znaky budováni socialismu u nás? Socialismus u nás lze budovat pouze za velmi příznivého počasí. Nesmí mrznout ani mrholit, musí být téměř bezvětří a teplo ale ne horko, chvílemi oblačno.

Socialismus s lidskou tváří Výraz používaný během Pražského jara popisující cílový stav obrodného procesu. Socialistická/ý Přídavné jméno „socialistická/ý“ se používalo k označení skutečnosti, že něco vzniklo či existovalo v rámci socialistického zřízení. Označovány takto byly i běžně používané ekonomické, politické a právní kategorie a to zejména proto, aby se odlišila skutečnost „stranickosti“ vyplývající z principu diktatury proletariátu (např. socialistická zákonnost, socialistické právo, atd.). Často byly výrazem „socialistický“ také označovány kapitalistické ekonomické kategorie (například socialistický zisk), u kterých bylo třeba odlišit jejich „socialistický charakter“. Problémem totiž bylo, že socialismus byl vlastně státním kapitalismem a tak pracoval v podstatě se stejnými principy a tím pádem i kategoriemi, jako kapitalismus. Socialistická armáda Socialistická armáda měla sloužit zájmům socialistické společnosti a tudíž především dělnické třídě reprezentované komunistickou stranou. Na rozdíl od armád v demokratických zemích bylo členství ve straně žádoucí, podporované a pro postup do vyšších funkcí povinné. Velká část výcviku byla věnována politické „výchově“ vojáků. Lidová tvorba: Před odvodní komisi přijde branec, kterému se na vojnu vůbec nechce: „Já mám tuberkulózu!” „To nic není. Soudruh Zápotocký měl také tuberkulózu, a co všechno dokázal! Schopen, odvést!” Druhý branec to také zkouší: „Mám ploché nohy!” „To nic není. Soudruh Gottwald měl také ploché nohy, a co všechno vykonal pro vlast! Schopen, odvést!” 164

Třetí mladík před komisí praví: „Já jsem blbý!” Vojenský lékař se do věci vloží: „Nepřirovnávat! Odvést“ Socialistická demokracie Eufemistický výraz popisující skutečnost, že demokracie byla s příchodem vedoucí úlohy KSČ zrušena. Alternativní politické názory byly zakázány, média i kulturní tvorba byly omezeny tuhou cenzurou a politická opozice znemožněna. Za socialistickou demokracii se tedy považovala situace, kdy pracující měli právo hovořit pozitivně o budování socialismu a komunismu. Lidová tvorba: „Jaký je rozdíl mezi demokracií a socialistickou demokracií?“ „Asi jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou.“

V socialismu je to jako v autobuse městské dopravy - polovina sedí a ta druhá půlka se třese... Socialistická cesta vývoje společnosti Existence režimu reálného socialismu v určité zemi. Socialistická ekonomika Národní ekonomika socialistického státu fungující na principu centrálního plánování, rovnostářských mezd, státního a družstevního vlastnictví atd. Lidová tvorba: Jaký je rozdíl mezi pohádkou a socialistickou ekonomikou? Pohádka začíná slovy „bylo, nebylo“ a socialistická ekonomika slovy „bylo, nebude“. Socialistická inteligence Vysokoškolsky vzdělaná část společnosti, která své vzdělání získala již ve školách socialistického typu. Viz též Inteligence. Socialistická nadhodnota Podle marxistické teorie dělník vytvářel v kapitalismu nadhodnotu, kterou mu kapitalista kradl tím, že mu dával menší mzdu, než odpovídala hodnotě jím vytvořené. V reálném socialismu byl princip stejný – ale nadhodnotu bylo třeba označit jako socialistickou, aby se odlišil její charakter. Socialistická nadhodnota pak měla sloužit pro rozvoj celé, socialistické společnosti. Ve skutečnosti se spíše proplýtvala v neefektivním socialistickém hospodaření. Socialistická obroda Snaha o vylepšení reálného socialismu. Termín používaný v době Pražského jara. Socialistická reklama Vzhledem k tomu, že za socialismu byla větší poptávka než nabídka mnoha druhu zboží a tím, že prakticky neexistovala konkurence, nebylo třeba věnovat pozornost reklamě. Socialistická reklama měla proto především informační roli, tzn., že měla lidi informovat, že se určité zboží či služby začaly nabízet 165

a prodávat. Pokud šlo o zajímavou nabídku, tak to ale ani nebylo potřeba, protože informace co zajímavého je kde k sehnání se šířily ještě rychleji šuškandou a šeptandou. Reklamní slogany, obrázky, televizní šoty atd. byly velmi naivní a jednoduché. V televizi byl jen asi 3 minutový blok reklam před hlavními večerními zprávami a žádná reklama během programu. Reklamní šoty byly oddělovány postavičkou ve tvaru vajíčka, které se lidově říkalo „pan Vajíčko“. V rozhlase nebyla reklama vůbec. V tištěných médiích byly reklamy spíše jen ve formě inzerátů. Socialistická rodina Mediální výraz zobrazující šťastnou, veselou, na budoucnost se těšící rodinu radostně žijící v systému reálného socialismu. Socialistická spravedlnost Výraz popisující systém spravedlnosti v prostředí diktatury proletariátu, tzn. systému otevřeně a oficiálně stranícímu třídám dělníků a rolníků. Skutečnost byla ještě tvrdší, protože socialistická spravedlnost stranila především režimu samotnému. Lidová tvorba: Přijde soudruh na ÚV KSČ a říká: „Soudruzi, rád bych se stal ministrem pro řešení problémů kosmu.“ „Ale vždyť žádného takového ministra nemáme“. „To ale přeci nevadí, ministra spravedlnosti také máme.“ Socialistická ústava V Československu byla takto pojmenována ústava z července 1960, prosazená prezidentem Antonínem Novotným. V této ústavě byla zakotvena vedoucí úloha KSČ, změněny státní znaky, změněn název z ČSR na ČSSR (Československá socialistická republika) a jen formálně zmíněny některé osobní svobody. Lidová tvorba: „Kdes byl tak dlouho, Pepo, že jsem Tě neviděl?“ „Ale, byl jsem 15 let v lochu.“ „ A za co?“ „Za nic.“ „Nekecej, za to je jen 10 let.“ „Jaký je rozdíl mezi normální ústavou a socialistickou ústavou?“ „Skoro žádný, obě zaručují všem svobodu projevu, ale ta normální i po projevu.“ Socialistická věda Podobně jako cokoliv jiného „socialistického“, měla být i socialistická věda nadřazená vědě za kapitalismu. K potvrzování této skutečnosti bylo používáno různých i pseudovědeckých způsobů a důkazů, což také obohatilo lidovou tvořivost na téma socialistické vědy. Viz též Lysenko, Mičurin. Lidová tvorba: Víte o pokusech jednoho sovětského vědce s blechou? Onen vědec zkoumal na stole příčinné souvislosti. Řekl bleše – skoč! Blecha skočila. Pak ji utrhl jednu nohu, druhou a třetí. A vždy opakoval: Blecho, skoč! A blecha skočila. Až po

166

utržení čtvrté nohy byly snahy i volání vědce marné. Blecha neskočila. Sovětská věda tak mohla objevit jednu úžasnou pravdu: i blechy mohou být hluché. Zpráva Rádia Jerevan: „Američtí vědci informovali, že našli 3 metry pod povrchem země dráty, což potvrzuje jejich domněnku, že američtí přistěhovalci používali již před pěti sty let telefon. Sovětští vědci však následně kopali na několika místech až do hloubky pěti metrů a nenašli žádné dráty, což dosvědčuje jejich dávnou domněnku, že lid na ruském území používal již před tisíci lety bezdrátovou komunikaci“. Soudruzi, nebudeme vyrábět polovodiče, počkáme si na celovodiče." (údajně citát z projevu ministra těžkého strojírenství ČSSR v šedesátých letech)

Socialistická vlast Samotný pojem „vlast“ nebyl příliš podporován, protože mohl být interpretován tak, že vlast je člověku bližší než socialismus, což by bylo proti internacionálnímu charakteru komunistické ideologie. Od lidu se proto očekávalo, že bude milovat svou „socialistickou vlast“ a pro ni bude ochoten udělat a obětovat vše. V médiích se také často objevovala vazba „naše socialistická vlast“. Lidová tvorba: Jde chlapík po Václaváku a řve: „Zkurvenej režim, zkurvenej režim!“ Uslyší ho dva příslušníci VB a hned ho berou mezi sebe: „Zatýkáme vás pro hanobení našeho socialistického zřízení“. „No dovolte“, ohradí se ten chlapík. „Já nadávám na kapitalistický režim“. A příslušníci na to „Kdepak, chlapče nás neoblafneš. My moc dobře víme, kterej režim je zkurvenej!“ Oficiální heslo: • Leninskou cestou k dalšímu rozvoji naší socialistické vlasti! Socialistická výstavba Výraz označující stavebnictví za socialismu. Do pojmu socialistická výstavba se zahrnovaly větší projekty jako například výstavba bytů, stavba metra, stavby elektráren atd. Nelze zaměňovat s výrazem „výstavba socialismu“. Lidová tvorba: Pepíček přichází první den ze školy. "Tak co," zajímá se otec, "jaké to bylo?" "Fajn," připouští dítě školou povinné, "všechno, co nám soudružka učitelka říkala, jsem pochopil, jen stále nechápu, co je to ten socialismus. Nemohl bys mi to, tati, vysvětlit?" 167

"Lidsky? Abys to pochopil? Tak se podívej: Byl jednou jeden velký muž, no, on vlastně nebyl moc velký, spíš malý, a ten se jmenoval Lenin. Původně se Lenin nejmenoval, ale Uljanov. A tenhle Uljanov měl kamaráda, on to vlastně žádný kamarád nebyl, ale pěkná sketa, a ten se jmenoval Stalin. Co říkám Stalin, on se vlastně jmenoval Džugašvili. A tihle dva kamarádi spolu udělali Říjnovou revoluci. Vlastně to nebyla revoluce, ale puč, a nebyla v říjnu, ale v listopadu..." Pepíček se chytá za hlavu a volá: "Ježíšimarjá, to je ale bordel!" "Výborně," na to otec, "tak jsi to přece jen pochopil Socialistická zákonnost Právní systém (tvorba zákonů i soudnictví) podléhal politickým zájmům strany a jeho velká část byla přímo podřízena prosazování zájmů a potřeb budování socialistické společnosti. Porušování „socialistické zákonnosti“ znělo pak také hrozivěji, než prosté porušování „zákonnosti" neboť z něho bylo cítit všudypřítomný politický represivní aparát, jehož tresty mohly být v případě politických trestných činů ještě tvrdší. Viz též socialistická spravedlnost. Dobový citát: „Socialistická zákonnost se vědomě hlásí k tomu, že poraženým buržoazním třídám bere občanská práva, aby jim znemožnila znovu převzít moc.“ Socialistické Československo Obecné mediální označení Československa v období po Únoru. Socialistické hospodářství Výraz označující systém státní ekonomiky v období reálného socialismu. Oficiální heslo: • Hubu utře, kdo se válí, - republika práce je, tomu čest kdo nezahálí, ten je její naděje. Socialistické manželství Mediálně používaný výraz pro harmonické, spokojené, radostné a šťastné manželství prožívané v reálném socialismu. Viz též socialistická rodina. Socialistické soudnictví Viz socialistická spravedlnost a socialistické zákonodárství. Socialistické společenství Jiný výraz pro Světovou socialistickou soustavu. Socialistické soutěžení Tento výraz mohl mít dvojí význam. Prvním bylo označení závazkového hnutí, kdy se pracující lid radostně zapojoval do různých forem soutěžení o lepší pracovní výsledky.

168

Druhý význam pak byl výsledkem toho, že ve slovníku reálného socialismu nebylo místo pro výraz „konkurence“ avšak jev bylo třeba nějak popsat a také podporovat. Nejlépe proto vyhovoval výraz „socialistické soutěžení“. Socialistické tržní vztahy Kombinace neslučitelných slov „socialistické“ a „tržní“ ukazuje rozporuplnost systému reálného socialismu. Co tento výraz znamenal, je poměrně složité rozklíčovat. Je možné si představit, že šlo o odběratelsko-dodavatelské vztahy při absenci „špinavé kapitalistické konkurence“ avšak v prostředí „zdravého“ socialistického soutěžení. Socialistické vlastnictví Protipól soukromému vlastnictví. V rámci socialistického vlastnictví mělo vše patřit pracujícímu lidu. Existovaly dvě základní formy socialistického vlastnictví a to vlastnictví státní a družstevní. Při vytváření socialistické společnosti se základy socialistického vlastnictví budovaly především znárodňováním bez náhrady (kapitalistům a soukromě hospodařícím jednotlivcům) a konfiskací majetku vybraných kategorií osob (například emigranti či odsouzení pro politické „zločiny“). Socialistické zemědělství V mediálním a ideologickém pojetí se jednalo o kolektivizované zemědělství (Jednotná zemědělská družstva) a státní farmy (Státní statky). Hesla ukazující důležitost socialistického zemědělství: • • • •

Ani zrno nazmar! Do boje za vysokou sklizeň cukrovky! Plány imperialistů zhatí naši vepři boubelatí! Úkoly nákupu mléka v obvodě překročíme!

Socialistické zřízení Politický systém reálného socialismu, tzn. především vláda jedné strany (vedoucí role KSČ), zásadně omezené osobní svobody (shromažďování, pohybu, vyznání atd.), nesměnitelná měna, podřízení života společnosti i jedinců zájmům a představám vedení KSČ. Socialistický člověk Nový typ člověka, jehož hlavním zájmem je pracovat pro blaho socialistické společnosti, společenské zájmy staví stavět nad zájmy osobní, je fyzicky zdatný, ideologicky vyspělý, stále usměvavý, ztepilý, inteligentní a loajální režimu. Socialistický obchod Označení maloobchodní a velkoobchodní sítě v reálném socialismu. Samostatné obchody neexistovaly. Každý obchod byl zařazen do určitého podniku. Tyto podniky byly většinou organizované „na územním principu“. Např. Drogerie Praha, Drobné zboží Středočeský kraj atd. a zajišťovaly zásobování, nábor pracovníků, socialistickou propagaci atd. Lidová tvorba: Jak pozná socialistický občan, že je léto? Jsou k dostání teplé ponožky a rukavice. Není k dostání zmrzlina. 169

Socialistický podnik Sám výraz podnik měl trochu kapitalistický nádech (podnikání) a tak byl změkčen přídavným jménem „socialistický“. Mnohem přijatelnější a znějící více budovatelsky, byly však výrazy „továrna“ nebo „závod“, které ale nebylo vždy možné použít. Reálný socialismus také přinesl nové názvy podniků a typů obchodů. Zajímavé jsou tyto příklady: Masna, Chemodroga, Medika, Chronor, Technomat, Kovotechna, Narpa, Spofa, Jas, Zdar, Pramen, Drobné zboží. Socialistický průmysl Průmysl v zemi reálného socialismu. Socialistický realismus Směr umění podporujícího rozvoj reálného socialismu. Tvorba na základě principů socialistického realismu se očekávala jak od spisovatelů a malířů, tak i od hudebních skladatelů. Středem zájmu socialistického realismu byla radostná práce pro socialistickou společnost, socialistický člověk a potírání starých pořádků. Socialistický stát Tímto výrazem byly označovány výhradně státy se systémem reálného socialismu. Lidová tvorba: Proč je v socialistických zemích nedostatek masa? „To je jednoduché, volové jsou ve straně, prasata ve státní bezpečnosti a ovce jsou na práci.“ Socialistický trh Kombinace těžko slučitelných výrazů, protože trh byl spojován s kapitalismem. Viz též Socialistické tržní vztahy. Lidová tvorba: Základní zákony socialistického trhu: 1. Pracující musí nakoupit co je a sám sebe přesvědčit, že se mu to líbí a že to potřebuje. 2. Úpravy cen se vždy provádějí v zájmu spotřebitelů. Zdražení toaletního papíru bylo například při posledním zdražení kompenzováno snížením ceny některých náhradních dílů k traktorům Zetor. 3. Zdražení toaletního papíru je kompenzováno zlevněním lokomotiv.

170

Socialistický závazek Výraz zdůrazňuje politické zaměření závazkového hnutí. Socialistický zisk Zisk byl další ekonomická kategorie spojená s kapitalismem. I za socialismu však musely podniky generovat zisk, a tak jako v jiných případech, byl kapitalisticky znějící výraz „zisk“ doplněn o přídavné jméno „socialistický“ a tím se osvobodil od zatížení kapitalistickou špínou. Zdrojem socialistického zisku byla socialistická nadhodnota. Socialistický zisk socialistických podniků byl v období reálného socialismu hlavním zdrojem příjmu státního rozpočtu. Solidarita Solidarita se očekávala a propagovala například v těchto dimenzích: „s africkými národy, s dělníky a rolníky všech zemí světa, s utlačovanými v různých zemích, s černošským obyvatelstvem, s britskými horníky“ atd.. Co ve skutečnosti tato solidarita znamenala, nelze přesně určit. Často se jednalo o vojenskou pomoc levicovým bojovníkům proti tamnímu systému nebo proti koloniálním mocnostem, jindy jen o podporu politickou a morální. Za tento výraz bylo tedy možné skrýt především vměšování do situace v jiných zemí s cílem exportu marxismu-leninismu, ideologie reálného socialismu a především vlivu SSSR a zemí socialistického tábora. Soudruh, soudružka oslovení mezi členy KSČ, později rozšiřované do celé společnosti (soudružka učitelka, soudruh ředitel, soudruh Novák, soudruh předseda atd.). Vzorem soudruha a soudružky byli mladí, ztepilí, usměvaví lidé – viz též Socialistický člověk. Soudružská výpomoc Organizovaná, režimem podporovaná, zejména pracovní výpomoc mezi uvědomělými jednotlivci či kolektivy za socialismu. Mohlo se jednat například o pomoc družstevníkům v době žní nebo sklizně sezonních plodin. Soudružská zábava Družná, veselá zábava mezi soudruhy, družícími se občany, pracovníky družebních závodů atd., u níž se nepředpokládaly žádné excesy, avšak pouze radost z možnosti pobavit se vesele s jinými soudruhy. Soudružské vztahy Výraz používaný médii pro popis vztahů na pracovišti, které měly působit radostným, tvůrčím přátelským dojmem. Soudružské přivítání Režimem podporované, vřelé, přátelské, veselé, radostné přivítání mezi soudruhy. Vyšší představitelé strany a vlády si při soudružském přivítání také obvykle dávali soudružský polibek a někdo z jejich doprovodu nebo šátkované děti předávaly druhým soudruhům květiny. Soudružský polibek Aby bylo masám náležitě prezentováno přátelství a láska mezi bratrskými stranami a jejich představiteli, tak tito se při setkáních často vřele či spíše milenecky líbali. Z vítání a líbání nejvyšších představitelů strany a vlády různých ZST a hlavně s nejvyšším mužem Moskvy bylo mnoho poměrně odpuzujících fotografií. Na kolik upřímné jak polibky, tak úsměvy a 171

objímání bylo, je naprosto patrné z fotografií ze setkání Dubčeka a Brežněva v Čierné nad Tisou na konci července 1968. Za několik týdnů po tomto „vřelém“ setkání obou nejvyšších soudruhů přijely do ČSSR armády Varšavské smlouvy a tentýž Brežněv, který Dubčeka v Čierné soudružský líbal, jej nechal násilím společně s jeho kolegy naložit do letadla, přivézt do Moskvy a zde jim přikázal podepsat Smlouvu o dočasném pobytu Sovětských vojsk v ČSSR. Lidová tvořivost: Po setkání v Čierné mezi Dubčekem a Brežněvem si Brežněv posteskl – jo to Novotný, ten uměl jinak líbat … Když se Gustáv Husák loučil s Brežněvem na ruzyňském letišti, tak Brežněv šuškal ženě něco do ucha. Na dotaz novinářů paní Brežněvová stydlivě prozradila, co jí to manžel říkal: "Ty, jako politik je ten Husák úplná nula, ale líbat, to se musí nechat, líbat teda umí!" Synku, když neumíš dobře líbat a objímat, tak z Tebe nemůže být dobrej politik. Soudruzi (kubánští, němečtí atd.) Označení soudruhy pro osoby jiné národnosti vyjadřovalo radost z mezinárodních družebních vztahů nejen mezi členy komunistických stran, ale i kohokoliv, kdo se účastnil různých oficiálně podporovaných mezinárodních (rozuměj především v rámci socialistických zemí) kulturních, pracovních, politických, odborářských, družebních atd. výměn a setkání. Soudruhy byli tedy v médiích označováni všichni, kdo se takovýchto akcí zúčastnili. O něco vřelejší text pak obvykle patřil soudruhům ze SSSR. Souhlas O souhlas, případně o doporučení bylo třeba žádat, v případě, že člověk chtěl nějakým způsobem zlepšit své vzdělání, pozici nebo život. Bylo tedy třeba souhlasu s cestou do zahraničí, doporučení ke studiu, souhlas s žádostí o devizový příslib, doporučení k zavedení telefonu, souhlas s výměnou bytu atd., atd.. To, zda člověk dostane souhlas nebo doporučení záviselo na jeho hodnocení a vztahu s těmi, kteří doporučení nebo souhlas vydávali. Soutěž tvořivosti mládeže (STM) Každoročně vyhlašovaná soutěž pro různé věkové kategorie dětí a v různých disciplinách. STM bylo organizováno v postupných kolech – školské, okresní, krajské, republikové. Soutěžit i vyhrát bylo mezi dětmi v padesátých a šedesátých letech často prestižní záležitostí. Současně s STM byla vyhlašována ještě soutěž STTM – Soutěž technické tvořivosti mládeže zaměřená na technickou zdatnost. Soutěžení Byla náhražka výrazu „konkurence“, která měla ideologicky nepřijatelný nádech. Takže socialistické podniky mezi sebou mohly pouze soutěžit, podobně jako tomu bylo i v případech socialistických zemí atd. Další formou srovnávání byla soutěž mezi světovými soustavami – socialistické a kapitalistické. Viz též mírové soutěžení kapitalismu a socialismu. Soutěž o zlatou mříž ministerstva vnitra 172

Mezi lidmi kolovalo stále množství vtipů zesměšňující režim nebo politiky či obojí. Tyto vtipy se ale šířily tajně a jen mezi nejbližšími. V zaměstnání nebo na jiných veřejnějších platformách se takové vtipy nevyprávěly. Někdy je šiřitelé svým nejbližším uváděli jako další příspěvek do „soutěže o zlatou mříž ministerstva vnitra“. Lidová tvořivost: Nejlepší politický vtip je ten, na který si ještě po deseti letech vzpomenete s takovým smíchem, až se za mříže popadáte. Federální ministerstvo vnitra vyhlásilo soutěž o zlatou mříž – první cena 15 let. V tomto roce byla soutěž o zlatou mříž již uzavřena. Vyhrál ji ředitel pankrácké věznice, který nechal nad bránou vyvěsit nápis „Vítáme delegáty sjezdu KSČ“. Pán poslouchá v hospodě, jak si chlapi vyprávějí politické vtipy, a po chvíli povídá: „Tenhle je dobrej, to si musím zapsat! Jak se jmenujete?“ Chodbou justičního paláce jde prokurátor a směje se tak, až se popadá za břicho. „Čemu se prosím tě tak směješ?“ ptá se ho kolega. „Teď jsem slyšel tak fantastickej vtip, že se nemohu přestat chechtat.“ „Jo?, tak mi ho pověz?“ „Ale prosím tě, to nemůžu, teď jsem za něj jednomu chlápkovi napařil 5 let.“ Sověti Všeobecné mediálně prorežimní označení pro obyvatele SSSR. Sovětský Cokoliv co bylo vytvořené, vymyšlené atd. v SSSR, např. sovětské zkušenosti, sovětské zboží, sovětské území atd.. Lidová tvorba: Sovětské výsledky dosahované v zemědělství, průmyslu a vědě si vyžádaly zavedení čtyř stupňů v hodnocení 1. 2. 3. 4.

Dobrý Lepší Nejlepší Sovětský

Sovětská vojska Označení pro vojska SSSR po podepsání Smlouvy o dočasném pobytu vojsk SSSR v ČSSR. Po určitém čase bylo toto označení nahrazováno výrazem bratrská vojska. Sovětské zkušenosti Cokoliv označeného za sovětskou zkušenost mělo podstatně vyšší naději na oficiální podporu. 173

Sovětský svaz Viz SSSR. Zkrácená verze oficiálního názvu, který zněl Svaz Sovětských Socialistických Republik. Oficiální hesla: • • • • • • •

Sovětský svaz bašta světového míru Sovětský svaz náš vzor Sovětský svaz – záruka míru Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Sovětský svaz – náš přítel Prohlubujme věčné přátelství se Sovětským svazem! Úzce semknuti se Sovětským svazem kupředu za socialismus a mír!

Lidová tvorba: • • • •

Se Sovětským svazem přišla bída na zem. Se Sovětským svazem do věčné basy. Se Sovětským Svazem na věčné časy a ani o minutu déle! Se sovětským časem na věčné časy – to nám to uteklo (konec osmdesátých let)

Přátelství se Sovětským svazem jsme prohlubovali tak dlouho, až jsme na dně. „Pane doktore, budu moct po mé nemoci ještě milovat?“ „Svou ženu asi ne, ale Sovětský svaz určitě ano“. Proč jsou v Sovětském svazu oblíbené špičaté italské boty? Protože se jimi dá zašlápnout šváb i v koutě. Soutěžní otázka: "Máte rádi Sovětský svaz?" Ano, dva body. Ne, dva roky. Otázka na Rádio Jerevan: „Je v Sovětském svazu dovoleno číst výroky velkého čínského vůdce Mao-Tse-Tunga?” Odpověď: „V principu ano, ale pouze v originále.”

174

Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že Sovětský svaz přišel na nový způsob stavby lodí?” Odpověď: „Hrdě můžeme oznámit, že ano. Nové lodě typu Tajga budou mít boky seskládány z mohutných kmenů, které v případě ztroskotání poslouží jako záchranné čluny.”

Otázka na Rádio Jerevan: „Může Američan nazvat prvního muže státu potřeštěným dědkem?” Odpověď: „Ano!” Otázka na Rádio Jerevan: „A můžeme mi také?” Odpověď: „Ano, prvního muže USA může každý sovětský občan nazvat potřeštěným dědkem.

Americký turista spěchá v Moskvě na vlak. Z nádražní haly vychází rus se dvěma velkýmy kufry. Američan přistoupí k rusovi a slušně požádá o radu - " nevíte prosím kolik je hodin?" Rus se zarazí, odloží kufry, vyhrne rukáv. Dívá se na ohromný barevný displej a povídá " rád bych Vám pomohl, ale mám nové hodinky a ještě s nimi neumím zacházet, pořád se mi tu přepíná moskevský a tokijský čas se současnou tlakovou výší na úzamí USA a Mexika. Do toho se mě míchá teplota vzduchu v Londýně se stavem ovzduší v Sydney, podívejte se sám." Američan ztuhne, vytřeští oči a dlouho studuje hodinky.. vydechne. " to není možný, to jsem v životě neviděl, to je naprosto fantastický výrobek to je japonský ? - " Ale né, ruský, za dvacet rublů z GUMu" - Dal bych Vám za ně Dva tisíce dolarů" - "no když myslíte, tak jo" . Američan zaplatí připne hodinky a s úsměvem chce odejít. Rus se usmívá na dva tisíce dolarů, ukáže na ty svoje dva kufry a říká Američanovi " bez těch baterií nejdou pane

Sovětští odborníci Vždy, když se kdokoliv – politici či média – odvolával na „sovětské odborníky“, bylo to v obdivném či radostném tónu a s přesvědčením, že se jedná o naprostý vrchol možností, znalostí, schopností a dokonalosti a že je třeba jejich poznatků využít. Sovětští odborníci se také často žádali o rady a názory. Lidová tvorba: Při kopání tunelu pražského metra se najdou lidské kosti. Čeští archeologové jsou toho názoru, že může jít o kostry Cyrila nebo Metoději. Chtějí si však svůj názor ověřit u sovětských odborníků a tak jim svůj nález pošlou k přezkoumání a 175

dotazem. Za několik měsíců dostanou zpět krabici s kostmi, na které je napsáno: „Je to Cyril, přiznal se“. Z Moskvy na Sibiř poslali nový typ motorové pily, aby jí tam vyzkoušeli. V návodu bylo uvedeno, že by se s ní mělo dát pokácet 200 stromů denně. Ivan tedy vyrazil do lesa, kácel celý den a pokácel 150 stromů. "Ivane Ivanoviči, to je málo. Zítra se musíš víc snažit!" Ivan kácel druhý den 170 stromů. "Ivane Ivanoviči, opravdu se musíš více snažit." Třetí den tedy Ivan byl už brzo ráno v lese a do večera pokácel 190 stromů. Pozvali tedy odborníka z Moskvy, ten pilu rozebral, prohlédl, složil a vyrazili do lesa. Tam pilu nahodil a Ivan na to: "Jé, ono to vrčí!" Sovětští lidé Slavnostně pozitivní označení první kategorie sovětských občanů. Sovětští poradci Po únorovém vítězství pracujícího lidu začali do ČSR přijíždět sovětští poradci zběhlí především v otázkách organizace komunistické moci, státní bezpečnosti, politických procesů, kolektivizace atd.. Tito poradci měli obvykle skutečnou rozhodovací moc a čeští vysocí funkcionáři, kterým „radili“, prostě jen přijímali jejich „doporučení“ jako rozhodnutí, která realizovali. Lidová tvorba: Co udělá sovětský člověk, když nemá kam jít? Nic, oni si už pro něj přijdou. Sověty Označení pro kolektivní orgány moci v SSSR. Sovět – Rada. Spartakiáda Velká přehlídka sportovní mládeže, která nahradila (a samozřejmě „předčila“) sokolské slety. První byla v roce 1955, druhá 1960, třetí 1965, čtvrtá 1975, pátá v roce 1980, šestá v roce 1985 a na další v roce 1990 se už nedostalo. Příprava na spartakiádu trvající 2-3 roky obvykle snížila zájem dětí a mládež o tělocvik a sport vůbec. Pro realizaci spartakiád byl také vystaven údajně největší stadion na světě na Strahově v Praze s kapacitou téměř čtvrt milionu diváků. Splnění plánu Plán a stupeň jeho plnění byl měřítkem úspěšnosti podniků a jejich vedení. Při stanovování plánu se proto bojovalo o to, aby byl co nejnižší a tak bylo možné jej překračovat, protože za překračování plánu byly obvykle nějaké odměny a to bez ohledu na to, zda překročení mělo vlastně nějaký pozitivní dopad. Ten bylo při neexistenci trhu často velmi těžké identifikovat. Spojení strany s pracujícím lidem 176

Strana vystupovala jako „předvoj dělnické třídy, ve kterém měly být ty nejschopnější, nejaktivnější a nejzasloužilejší kádry. O jejich spojení s pracujícím lidem, které ze svého rozhodnutí reprezentovaly, se média často zmiňovala. Toto spojení se ale realizovalo především v médiích a při zorganizovaných setkáních, kde se přednášely projevy, předávaly kytice, děkovalo a slibovalo se. Společenská krize Krize ve straně, která díky vedoucí úloze strany vždy přerostla v krizi společenskou (celospolečenskou). Strana také raději hovořila o krizi společenské nebo celospolečenské, protože to odvádělo pozornost od problémů existujících ve straně případně od nedostatků vznikajících jako následek obecných problémů reálného socialismu. Největší „společenskou krizí“ prožívala ČSSR v období Pražského jara. Společenský řád Výrazu „společenský řád“ také v určitém ohledu odpovídal výraz „společnost“. Šlo o označení základních principů, na nichž byl určitý stát organizován. Především se rozlišovalo na „kapitalistický/třídní“ a „socialistický/komunistický/beztřídní“ řád nebo společnost. Společenský systém Společenský systém se rozlišoval na kapitalistický a socialistický. Viz též společenský řád. Spolupráce Spolupráce byla médii verbálně propagovaná na místní i mezinárodní politické, ekonomické i společenské úrovni. Za mezinárodní platformu v této souvislosti byly však považovány prakticky výhradně země ZST (Země socialistického tábora) a případně pro-sovětsky orientovaná hnutí, jednotlivci a režimy v jiných, zejména rozvojových (afrických, asijských, jihoamerických) zemích. Spontánní Označení pro „radostné projevy“ mas na dobrovolně povinných akcích organizovaných na podporu režimu při příležitosti různých svátků nebo jiných příležitostí. Spotřebitel Spotřebitelé byli v určité chvíli vlastně všichni. Jednalo se o náhražku za výraz „zákazník“. Vzhledem k ideologické nepřijatelnosti výrazů „trh, zisk“ a dalších, které připomínaly kapitalistický systém, bylo potřeba nahradit i další kategorie výrazů, které byly příliš spjaté s kapitalismem. Opakem spotřebitele byl pak výrobce. Vzhledem k chronickému nedostatku zboží v době reálného socialismu a služeb byl spotřebitel vůči výrobci vždy v nevýhodě. Sputnik Tento výraz zazněl poprvé ve druhé polovině padesátých let po té, co SSSR vypustil první družici obíhající kolem země – Sputnik. Podobně jako všechny další úspěchy na poli kosmického výzkumu, bylo i vypuštění prvního Sputniku prezentováno jako doklad nadřazenosti systému socialistického systému kapitalistickému. Rozhodně to tak i působilo, avšak problémem bylo, že do vojenství, kosmonautiky, vrcholového sportu atd. se v SSSR věnovalo nepřiměřené množství prostředků, které se obvykle braly z vývoje, výroby a prodeje spotřebního zboží a potravin. Specifika Výraz, který označoval určité odlišnosti. Specifika se používala často také jako vysvětlení objektivních problémů v nějaké oblasti ať geografické nebo věcné. Lidová tvorba:

177

Specifika budování socialismu v ČSSR – nesmí pršet ani být sucho, nesmí být ani zima ani teplo, nesmí svítit slunce ani být pod mrakem… Spekulant Toto slovo mělo označovat lidi využívající chaosu v socialistické nabídce zboží pro vlastní zisk. Ve větší míře se tento výraz objevoval do poloviny padesátých let a pak opět po invazi v roce 1968, kdy bylo hospodářství na pokraji kolapsu, a byl nedostatek většiny spotřebního zboží. Opravdové spekulanty však produkoval právě socialismus, protože socialističtí spekulanti mohli využít například svých známých k tomu, aby získali za běžné ceny nějaké nedostatkové zboží a toto pak za vyšší cenu nebo výměnou za jiné privilegované zboží či služby nabízeli. Podobnou možnost nabízela i organizace Tuzex, kde bylo některé zboží výrazně levnější než na tuzemském trhu. Tuzex také samozřejmě plodil kastu lidí nazývaných veksláky. Reálný socialismus tak na jednu stranu zakazoval soukromě podnikat a nezávisle pracovat, ale na druhou stranu vytvářel řadu příležitostí k bezpracnému obohacování (rozkrádání, veksláctví, úplatky atd.). Společně dokázat Zřejmě po vzoru J.V. Stalina, který se po napadení SSSR Německem obrátil k celému národu bez výjimky jako k bratrům a sestrám, se režim v ČSSR ve chvílích nouze snažil hrát na patriotické struny v srdcích obyvatelstva a propagoval myšlenu „společných“ snah a práce. „Společně“, tzn. bez ohledu na politické názory, úroveň vzdělání atd., měli všichni obyvatelé ČSSR radostně komusi (obvykle západním imperialistům) dokázat, že socialistický systém je úspěšnější než kapitalismus nebo že nějaké problémy budou překonány. Spravedlivě potrestat Viz Po zásluze Srazit na kolena S lidmi jiného politického názoru režim nediskutoval a prostě je musel „srazit na kolena“, což znamenalo dostat je do pozice plné bezmoci vůči režimu. Výraz se čas od času objevoval v médiích. Srp a kladivo Společně s pěticípou hvězdou hlavní symboly komunistického hnutí. V dobách reálného socialismu byly prezentovány na různých uměleckých dílech, socialistických stavbách, bankovkách atd.. Lidová tvořivost: Na olympiádě padly postupně tři světové rekordy v hodu kladivem. Když se reportér Pravdy ptal sovětského závodníka, který skončil třetí, tak ten poděkoval straně a vládě, že mu umožnila trénovat a zúčastnit se olympiády, Američan na druhém místě řekl pro New York Times, že děkuje trenérovi, rodičům, manželce, sestrám bratrovi atd., Čech který vyhrál, řekl reportérovi Rudého práva „to bylo jen kladivo, kdybyste mi dali i srp, tak to hodím ještě mnohem dál“. Srpen 1968 Odkaz na invazi vojsk Varšavské smlouvy 21.8. 1968. Viz též Bratrská pomoc. Srpnové události 178

Termín používaný v mezidobí po okupaci a před přijetím jejího označení jako bratrská pomoc. Lidová tvorba: 21. srpna 1968 budí žena manžela: „Vstávej Pepo, přišli okupanti“. A Pepa vrčí na ženu: „Ale spi prosím Tě, to je blbost, to by přeci Rusové nedovolili“. SSM Socialistický svaz mládeže – nástupce dřívějšího ČSM, Československého svazu mládeže. SSM byl založen po srpnové invazi, v roce 1970 jako součást normalizačního procesu. SSR Zkratka pro Slovenskou Socialistickou Republiku, která byla jednou ze dvou republik tvořících od října 1968 federativní ČSSR. SSSR Svaz Sovětských Socialistických Republik - ruské impérium vzniklé oficiálně v roce 1922 pod vedením Komunistické strany Ruska. Součástí SSSR byly tyto země: Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Arménie, Azerbajdžán, Gruzie, Turkmenistán, Kyrgyztán, Kazachstán, Uzbekistán a od roku 1939 také Estonsko, Litva a Lotyšsko. Po druhé světové válce se však do sféry SSSR v mnoha oblastech dostaly země, které byly očištěny od Němců Rudou armádou. Tyto země tak ztratily svou faktickou suverenitu. Viz též Sovětský svaz. Lidová tvorba: Jaké národnosti je Amor? Sovětské – má holý zadek, plnou pusu lásky a v ruce zbraň. Co znamená zkratka SSSR? „Stalinova Smrt Spasí Rusko“. Otázka v dotazníku: „Máte rádi SSSR? Odpověď „ano“ – 2 body, „ne“ - 2 roky. Dotaz na Rádio Jerevan: „Je pravda, že v SSSR roste kukuřice jako telegrafní sloupy?“ Odpověď: „Ano, je to pravda, někdy dokonce i hustší.“ „Ať žije SSSR!, ale za vlastní.“ Volají Američané Rusům, že vynalezli telefon do nebe. Rusové přijedou, vytočí dlouhé číslo a ozve se: "Svatý Petr, prosím?" Rusové řeknou, že to byl omyl a zavěsí. Ptají se, co budou dlužni. "100 dolarů." Druhý den volají Rusové Američanům, že vynalezli telefon do pekla. Američané přijedou, vytočí dvě nuly a ozve se: "Haló, tady Lucifer!" Oni se leknou a ptají se, co jsou dlužni za vyzkoušení. "Jednu kopějku." "A proč tak málo?" "Je to místní hovor." 179

180

Stachanovec Uvědomělý pracovník - člen strany - úderník, který láme pracovní normy a rekordy a to vše, aby ukázal radost z práce a oddanost věci socialismu. Slovo vzniklo podle jména ukrajinského horníka Stachanova, který překročil 14x normu v těžbě uhlí. Problémem údernických hnutí bylo, že dosahování rekordů v pracovních výkonech bylo obvykle dosahováno na úkor bezpečnosti práce, neúměrného opotřebovávání strojů a nástrojů a také, že následně byly zvyšovány běžné pracovní normy pro všechny dělníky. Stalin, Josef Vissarionovič Žil 1878-1953. Nejdříve student teologie, pak bankovní lupič, následně revolucionář a nakonec generální tajemník ÚV KSSS. Mnoha zdroji považovaný za největšího a nejsurovějšího diktátora v historii. Vyhrál mocenský boj po smrti Lenina (1924), zbavil se všech svých původních přátel, avšak potenciálních či skutečných politických konkurentů tak, že je připravil o život (Kameněv, Zinověv, Trockij, Bucharin atd.). Zavedl v SSSR teror NKVD, gulagů, procesů a čistek a ve dvacátých letech zavedl násilnou kolektivizaci, která stála životy přes 10 milionů lidí. V roce 1939 podepsal pakt s Hitlerem a napadl Polsko z východu jen o 14 dní později, než to udělal Hitler ze západu. Nechal popravit v Katyni více než 22 000 důstojníků polské armády. Hitlerovi věřil natolik, že nepřipravoval SSSR na válku s Německem, což pak stálo zbytečné životy miliony vojáků Rudé armády a pro SSSR se to stalo téměř osudné. Vytvořil spojenectví s Churchilem a Roosveltem. Podařilo se mu je celkem úspěšně oklamat a získat pod svou kontrolu země východní a střední Evropy. I Beneše získal k podpisu Smlouvy o přátelství v roce 1943, což byl jeden ze základních dokumentů umožňujících poválečnou dominanci SSSR v Československu. Po ukončení války v roce 1945 se připravoval na ozbrojený konflikt s „kapitalistickým světem“, aby „dovršil vítězství věci socialismu“. V roce 1953 v březnu zemřel po srdeční mrtvici. Jeho ministr vnitra Berija k němu však nepustil lékaře, protože tvrdil, že se o nic nejedná. Za dva dny už bylo pozdě. Spekuluje se, že Berija věděl, že on sám se dostal na seznam odsouzených k popravě a tak využil příležitosti a nechal Stalina umřít. Se Stalinem je spojen výraz „kult osobnosti“. Období jeho vlády poprvé kritizoval blízký spolupracovník, nyní již vládce SSSR, Chruščov v roce 1956 na sjezdu KSSS. Některé statistiky uvádějí, že Stalin připravil o život při svých čistkách, kolektivizaci a celkovém teroru celkem snad až 50 milionů občanů SSSR. Přesná čísla zřejmě nejsou k dispozici. V Praze byl Stalinovi postaven monumentální pomník na Letenské pláni, ale po 7 letech (1963) byl opět zbořen. Stalinova životní a politická filozofie je zřetelně patrná z některých jeho citátů: • • • • • • • • •

181

Smrt jednoho je tragédie, smrt milionů je statistika. Smrt řeší všechny problémy – není člověk, není problém. Vděčnost je nemoc, kterou trpí psi. Nezáleží na tom, jak se hlasovalo, záleží na tom, jak se to spočítalo. Ten, kdo prozradí informátora, musí jít sám ke zdi. Vše je otázkou výběru správných lidí. Papež si na mě stěžuje. A kolik vlastně má papež divizí? Spolu s Němci bychom byli bývali neporazitelní…. Není takových pevností, kterých by bolševici nedobyli

Lidová tvorba: Milovaný vůdce Stalin se prochází rozvinutou socialistickou vesnicí a vidí ženy, jak perou prádlo. Tak copak to děláte milé soudružky? „Pereme, pereme, drahý soudruhu Staline.“ Stalin se dobrotivě usmívá a brumlá si? „Jen perte, perte, zítra se bude věšet.“ Soudruh Stalin si pozve na kobereček jednoho ze svých nejvyšších generálů. Chvíli chodí kolem něj, prohlíží si ho a pak se nervózního generála zeptá: „Kolik Vám je let?“ Generál se postaví do pozoru a říká „Shodou okolností mi zítra bude 60 let, soudruhu Staline“. „Nebude, nebude“, usměje se Stalin. Soudruh Stalin ztratil fajfku. Jeho ministr vnitra, Berija okamžitě zatýká všechny lidi v okruhu 10 verst a všechny spolupracovníky kdekoliv. Stalin fajfku za pár dní našel a říká to Berijovi. Toho mrzí, že je to škoda, protože ze 750 zatčených se jich už 746 přiznalo. „To je v pořádku, pokračujte, pokračujte dokud se nepřiznají všichni“, rozhoduje moudře soudruh Stalin. Smí jiný soudruh kritizovat soudruha Stalina? Smí, ale je škoda každého člověka. Jaký je rozdíl mezi automatickou pračkou a Stalinem? „Stalin i věšel.“ Stalin se doslechl, že britská královna zveřejňuje každý rok zprávu o svém zdravotním stavu. Rozhodl se tedy k obdobnému kroku, ale s tím, ne jednou za rok, ani ne jednou za měsíc, ale hned každou hodinu bude informovat sovětský lid, jak na tom je. Zpráva v 06.00 moskevského času: „Náš velký Stalin se právě vymočil“ Zpráva v 07.00 moskevského času: „Náš velký Stalin měl právě stolici“ Zpráva v 08.00 moskevského času: „Náš velký Stalin se právě probudil“ „Jaký je rozdíl mezi tramvají a Stalinovou cestou k socialismu?“ „Žádný, pár lidí sedí a ostatní visí.“ Ke Stalinovi se přihlásí na audienci jeho nejvyšší vědec. Po chvíli se osmělí a říká: „Soudruhu generalissime, mám jednu skvělou a jednu špatnou zprávu, našli jsme v tundře zmrzlé ženské tělo, podařilo se nám jej obživnout a zjistili jsme, že je to samotná matka Vladimíra Iljiče Lenina“. „To je zajímavé, a co je ta špatná zpráva?“. „No taky jsme zjistili, že je těhotná“.

182

Stalinismus Výraz v období reálného socialismu používaný velmi nejistě a jen po omezenou dobu ke konci padesátých let. Výraz popisoval období vlády J.V. Stalina, kdy docházelo k největším přehmatům socialismu (gulagy, popravy bez soudu, celkové bezpráví atd.). V roce 1964 po příchodu k moci neostalinistů jako L.I. Brežněv byla kritika stalinismu zcela zastavena. Lidová tvořivost: Má matka je Rusko a otec Stalin. A kým chceš být, až vyrosteš? Sirotkem. Stalinův pomník (staliňák) Monumentální stavba věnovaná „československým lidem svému osvoboditeli“. Stavba pomníku začala v roce 1949 (tzn. ještě před Stalinovou smrtí) a pomník byl odhalen v roce 1955, tedy 2 roky po smrti J.V. Stalina a v době, kdy již v SSSR začínalo období odsuzování kultu osobnosti Stalina. Během výstavby pomníku nebyly v Praze prakticky žádné kapacity volné pro výstavbu, údržbu a opravy bytů a domů, což se později projevilo několika závažnými haváriemi a také chronickým nedostatkem bytů. Pomník byl zbořen v roce 1962. V lidové tvorbě byl pomník nazýván také „Fronta na maso“, zřejmě proto, že za sochou Stalina byl zástup jednotlivců. K pomníku patřily fontány, mramorové vodní nádrže, mramorová schodiště, park s mramorovanými cestami a obrubníky atd.. Dnes se mramorové části využívají asi účelněji pro trénink skatingu. Lidová tvorba: "Poslyšte, ta Stalinova socha, všude ty Leninovy obrazy - vy ten Sovětský svaz ale musíte mít rádi." "Jo. Musíme." Staré pořádky Všeobecné mediální označení období před Únorem. Viz též Nové pořádky. Stavba socialismu Stavby přehrad, elektráren nebo jiných větších komplexů sloužících budování socialistické výrobní základny byly často označovány jako stavba socialismu a dostávaly tak priority v systému zásobování potřebnými stavebními materiály, náboru pracovních síl, podmínkách pro zaměstnance atd.. Stavba mládeže Podobně jako stavby socialismu byly některé stavby označené jako stavba mládeže s podobnými výhodami jako u staveb socialismu. Rozdílem byl vyšší podíl mladých lidí dodávaných mládežnickými organizacemi jako pracovníků na těchto stavbách. Oficiální heslo: • Čestně splníme úkoly na stavbách mládeže! Stavební družstvo Začátkem šedesátých let se ukázalo, že státní možnosti investic do bytové výstavby jsou nedostačující (začátek tohoto problému přišel s výstavbou Stalinova pomníku na Letné, který zatížil rozpočet nad 183

únosnou míru). Stát znárodnil většinu činžovních domů avšak, ať z finančních nebo z organizačních důvodů, nebyl schopen zabezpečit ani jejich řádnou údržbu. Stavební družstva vznikla tedy jako alternativa státní výstavbě, kdy investice do nových bytů a později náklady s jejich údržbou nesli členové družstev. Ani tato forma výstavby však nebyla dostačující, neboť družstevní pořadníky na byty se během pár let prodloužily tak, že čekací doba na byt se dostala v Praze až na 15-20 let. Státní bezpečnost (StB) Vysoce obávaná tajná, neuniformovaná složka bezpečnostních sil řízená Ministerstvem vnitra. Jejím cílem byla především ochrana reálného socialismu proti vlastním lidem, boj proti odpůrcům systému a získávání informací o odpůrcích. K zajišťování informací o náladách, názorech, činech a postojích jednotlivců byla také vytvořena síť agentů StB. Ti pracovali pod kódovými jmény a donášeli informace i na své blízké a přátele. Lidová tvorba: Proč máme tolik tajnejch policajtů? Vláda šetří i na uniformách. Bouchání na dveře. Zevnitř se ozve hlas: "Kdo tam?" "STB." "A co chcete?""Popovídat si." "A kolik vás je?" "Dva." "Tak si popovídejte." Státní plánovací komise (SPK) Úkolem SPK bylo vypracování návrhů plánů rozvoje národního hospodářství – roční, pětileté (pětiletky) atd.. Jednalo se vlastně o nejdůležitější ministerstvo. Ministr - předseda SPK – byl současně místopředsedou vlády. Viz též Plán, Plánování. Státní vlastnictví Jedna ze dvou podporovaných forem vlastnictví v období reálného socialismu. Vlastnění výrobních prostředků bylo socialistickým právním systémem rezervováno výlučně pro státní a družstevní formu. Soukromé vlastnictví bylo tolerováno pouze pro spotřební předměty, rodinné domky, chaty atd. Viz též družstevní vlastnictví. Státní statek Státní zemědělské podniky hospodařící na kapitalistům, Němcům konfiskované nebo jiným způsobem státem nabyté zemědělské půdě. Stěna Označení části nábytku v bytě. V bytech na sídlištích dokonce zásadní součást obývacího pokoje. Stěna obvykle sloužila jako knihovna, vitrína, prostor pro televizní přijímač a její nejnižší část pak jako úložiště na prádlo nebo jiné věci. Sehnat stěnu byl obvykle základní cíl při vybavování bytu. Viz též Sektorový nábytek. Strana Tímto výrazem byla myšlena výlučně strana komunistická. Samostatné fungování jiných politických stran nebylo možné a strany organizované v Národní frontě neměly žádnou politickou subjektivitu.

184

Lidová tvorba: Jestlipak víte, proč chodí po domech chlapi v černých kabátech a přeměřují záchody? Aby zjistili, jestli náhodou lidi neserou na stranu! Letí letadlem Nixon, Brežněv a Husák. Jejich letadlo najednou přepadnou čerti. "Chceme ten kufřík Nixone! Jinak Tě vezmu do pekla! " Nixon jim dá kufřík a oni odletí. Za chvíli se vrátí a chtějí to samé po Brežněvovi. Opět se vrátí a chtějí kufřík po Husákovi. Jenže, když jim dá kufřík Husák, už se nevrátí. Bush a Brežněv se ho ptají: "Co bylo v tom kufříku ?" "Přihlášky do strany". Strana a vláda Termín používaný ve všech médiích reálného socialismu a označující skupinu osob, které na základě svých stranických funkcí získávaly funkce státní a vládní. Většině obyvatelstva splývaly výrazy jako parlament, vláda, strana atd., což lze jednoduše vysvětlit tím, že hlavní moc měl ÚV KSČ a ostatní orgány byly jeho názorům a rozhodnutím zcela podřízené. Stranická legitimace Legitimace potvrzující příslušnost ke KSČ. Stranická příslušnost Myšleno bylo zásadně jen členství v KSČ. Členství v KSČ bylo velmi důležitým kriteriem při hodnocení určitého jednotlivce ke studiu, výkonu zajímavé práce či pracovního nebo hodnostního postupu. Pro nečleny byl zcela jasný limit, kam až se mohou v pracovním postupu či jiných oblastech života dostat. Společnost tak byla rozdělena v zásadě na dvě úrovně občanů. V těchto však byly další podskupiny v závislosti na dalších kritériích (například nestraník vyloučený z KSČ měl mnohem menší šance na cokoliv než nestraník, který v KSČ nikdy nebyl, straník s příbuznými v zahraničí měl přes svou příslušnost ke straně černý bod ve svém hodnocení omezující jeho postup atd.). Stranické orgány a organizace Nejvyšší orgán strany byl Sjezd, obvykle se konal každých 5 let. Svolával jej Ústřední výbor KSČ, který byl nejvyšším orgánem v období mezi sjezdy. ÚV KSČ zasedal obvykle 4 – 5x do roka. Většinou s jedním hlavním tématem (ideologie, hospodářská situace, zahraniční politika). V období mezi zasedáními ÚV KSČ řídilo stranu Předsednictvo ÚV KSČ, zpravidla 7 až 9 nejvyšších stranických funkcionářů, kteří drželi praktickou moc ve straně i ve státě. Z územního hlediska pracovaly krajské, okresní (obvodní) výbory. Nejmenší jednotkou byla Místní organizace (MO) KSČ (v příslušném místě bydliště). Z pohledu profesního členění byla prvotním článkem na závodech, školách, institucích apod. Základní organizace (ZO). Ve velkých firmách a společnostech působily také Celozávodní výbory KSČ (CZV). Jedním z hlavních úkolů MO, ZO a CZV KSČ byla kádrová práce, včetně psaní posudků. Strana tak prostřednictvím svých orgánů a organizací ovlivňovala osudy většiny obyvatel ČSSR. 185

Stranické prověrky Čas od času bylo třeba prověřit, zda se do strany nedostali „prospěcháři, zakuklení nepřátelé socialismu, oportunisti, revizionisti“ nebo další „nežádoucí živly“. Strana v takových případech organizovala tzv. prověrky svých členů. Při prověrkách byla u každého člena strany zkoumána„věrnost principům marxismu-leninismu“ i straně. Nejznámější byly prověrky organizované po Pražském jaru, kdy základní otázkou při prověrkách pokládanou bylo, zda prověřovaný souhlasí či nesouhlasí s bratrskou pomocí armád Varšavské smlouvy. Viz též Vyloučený, Vyškrtnutý. Stranické školení Pravidelná školení kandidátů a členů strany, na nichž se probíraly především předměty postavené na principech a aplikaci marxismu-leninismu. Součástí školení byly obvykle také rozbory aktuálních domácích a zahraničních situací z marxisticko-leninského úhlu pohledu. Lidová tvorba

Bača musí mít státní zkoušku že tří předmětů. Vyháňanie, naháňanie a marxismusleninismus. Stranický Tento výraz byl používán zejména ve spojeních: stranická disciplína, stranická ideologie, stranické jednání, stranická buňka, stranická důtka, stranický trest, stranická hrdost atd. Výraz se v jakékoliv vazbě týkal výlučně jen strany komunistické. Stranický aparát Nejasný propletenec vedení strany a jeho administrativního zázemí. Vzhledem k tomu, že nebyl používán transparentní způsob výběru a volby funkcionářů, nebylo často jasné, kdo je voleným nebo jmenovaným funkcionářem a kdo je jen výše postaveným administrátorem. Aparát strany tak mohl na lidi působit podobně jako soud v Kafkově Procesu – rozhodnutí přicházela odkudsi a nikdo přesně nevěděl odkud a jak. Stranický tisk Hlavním titulem stranického tisku bylo celorepublikové úrovni Rudé právo. Řada dalších periodik, která se pod pojem stranický tisk řadila, vycházela na regionálních úrovních nebo se specializovala na určité problematiky. Faktem ale bylo, že kromě období Pražského jara se od veškerých médií. Stranický trest KSČ měla systém stranických trestů začínající důtkou a končící vyloučením. Stejný systém mají sice zřejmě i jiné strany, avšak v případě KSĆ v době reálného socialismu a vedoucí úlohy strany měly vyšší stranické tresty – zejména vyškrtnutí nebo vyloučení ze strany zásadní vliv na celý život potrestaného a často i na jeho rodinu. Například lidé vyloučení ze strany při prověrkách po roce 1968 nemohli doufat v nalezení pracovního místa odpovídajícímu jejich kvalifikaci a představám, jejich děti se prakticky nemohly dostat na střední či vysoké školy atd. Stranit se kolektivu

186

Velmi negativní hodnocení vztahu jednotlivce a kolektivu. Pokud se v posudku určitého člověka objevilo prohlášení „straní se kolektivu“, ukazovalo to na jeho nežádoucí odmítání společné práce, společných cílů socialistické společnosti. Stráž Vzhledem k tomu, že režim neustále odhaloval vnitřního i vnějšího nepřítele, bojoval s ním a ničil jej, bylo také třeba neustále „stát na stráži“, „držet stráž“ atd. proti nepřátelům socialismu. „Na stráži“ v režimních provoláních a médiích stáli především komunisté, případně pracující lid nebo dělnická třída. Strojní traktorová stanice (STS) Podniky, které vlastnily a půjčovaly zemědělské stroje jednotným zemědělským družstvům a státním statkům. Měly umožnit lepší využívání financí do zemědělských strojů a jejich dostupnost kolektivně pracujícím zemědělcům. Samostatně hospodařící zemědělci byli mimo jiné i tímto způsobem „vedeni“ ke vstupu do JZD. Strukturální nedostatky Důsledek plánovitého hospodářství, kdy nebylo prakticky možné naplánovat výrobu přesně tak, aby odpovídala měnící se poptávce a potřebám v množství, kvalitě nebo struktuře. Tohoto výrazu se začalo později i zneužívat v tom smyslu, že za strukturální nedostatky se vydával nedostatek čehokoliv a místo jasného oslovení tohoto problému se používalo přijatelnější označení jako „strukturální nedostatky“ nebo „strukturální problémy“. Studená válka V podstatě celé období od skončení druhé světové války až do začátku devadesátých let, kdy se rozpadl SSSR.. Tímto výrazem byla popisována skutečnost, že proti sobě stály dva znepřátelené světy, které byly čas od času na pokraji opravdové války. Spolupráce či dohoda byla velmi složitá a docházelo k ní jen zřídka. Tato situace měla vliv prakticky na celý svět, protože obě supervelmoci (bývalí váleční spojenci) – USA a SSSR se snažily získat do své sféry vlivu veškeré země, o které měly z nějakých důvodů zájem. Jednalo se jak o země v Evropě, Africe, tak na Středním Východě i o řadu asijských zemí a země ve střední i jižní Americe. Studená válka se projevovala i ozbrojenými konflikty, které byly podporovány buď USA nebo SSSR, případně oběma stranami (Korea, Vietnam, Kuba, Angola, Kambodža, Indonésie atd.). Obě supervelmoci se ale vyhýbaly jakémukoliv přímému vojenskému konfliktu mezi sebou, protože ten by s největší pravděpodobností býval přerostl ve třetí světovou válku. Nejblíže takovému stavu byl svět při Berlínské krizi (srpen 1961) a Karibské (Kubánské) krizi (září 1962). Viz též Chruščov. Stupeň uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva Výraz zavedený do používání v šedesátých letech, kdy se problémy nedostatečné výroby spotřebního zboží začínaly stávat brzdou dalšího rozvoje a podpory socialismu. Úroveň hmotné spotřeby obyvatelstva se měřila různými ukazateli (počet ledniček, aut, telefonů, TV přístrojů, rádií atd. na 1000 obyvatel) a vývoj tento ukazatelů mezi jednotlivými roky byl pak používán v médiích nebo zatajován podle toho, jak čísla vycházela. V případech ideologické nouze pak byla čísla upravována tak, aby je bylo možné použít. Subotniky Výraz subotnik pochází z ruštiny a znamenal radostnou a dobrovolně povinnou bezplatnou brigádu na zvelebení podniků, měst, továren, závodů apod. V ČSSR byly za subotniky lidmi označované pracovní soboty. 187

Svazarm Plným názvem Svaz pro spolupráci s armádou – organizace, která připravovala mladé chlapce i muže a děvčata i ženy v disciplinách, které bylo později možné využít v armádě (sportovní létání, parašutismus, autoškoly, potápění, elektrokroužky apod.). Vzhledem k tomu, že pro provozování těchto činností nebyla žádná jiná alternativa, měl Svazarm velké množství členů a byl svým způsobem celkem populární organizací, protože nabízel možnosti vyžití v populárních disciplinách. Svazarmovec Člen Svazarmu. Svazák, svazačka Člen nebo členka ČSM nebo SSM. Viz též Mládežník Lidová tvorba: Co to je ? – je to modré a plave to ve vodě. Kapr ve svazácké košili. Svobodná Evropa Jedna z rozhlasových stanic, vysílající od roku 1951 mj. také česky a slovensky necenzurované zprávy a také množství silně antikomunistických a antirežimních pořadů a informací. Svobodná Evropa byla v ČSSR rušena množstvím rušiček rozmístěných po celé republice. Oproti jiným zahraničním stanicím byla ale Svobodná Evropa silněji zaměřená na vyhledávání, publikování a případně i skandalizování různých problémů ČSSR. Lidová tvorba: Chodí dva příslušníci VB po Václaváku a počítají kanály. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest! Stop! Skloní se a do kanálu zařvou: „Húúú!“ A tak pokračují pořád dál a vše se opakuje. Vidí je děda a ptá se, co to vlastně dělají. „Ale, velitel nám nařídil, že máme rušit vysílání Svobodné Evropy na šestém kanále!“ Světové soustavy Svět byl v době reálného socialismu rozdělen na dvě základní světové soustavy – Světovou socialistickou soustavu a Soustavu kapitalistických zemí. Obě tyto soustavy soutěžily o získání co největšího počtu zemí do své sféry. Proto se tyto dvě soustavy soustředily mj. na snahu získávat tzv. rozvojové země. Dělo se tak především formou vojenské a hospodářské pomoci režimům těchto zemí. Světová socialistická soustava Soustava zemí socialistického tábora (SSSR – Svaz Sovětských Socialistických republik, PLR – Polská lidová republika, ČSSR – Československá socialistická republika, NDR – Německá demokratická republika, MLR – Maďarská lidová republika, BLR – Bulharská lidová republika, RSR – Rumunská socialistická republika, Kuba, KLDR – Korejská lidově demokratická republika, Vietnamská Socialistická Republika a po určitou dobu také ČLR – Čínská lidová republika a Albánská lidová republika). Tyto země byly provázány systémem různých multilaterálních smluv řešících politickou, hospodářskou, bezpečnostní, vojenskou, soudní atd. spolupráci. Hlavním vojenským uskupením světové socialistické 188

soustavy (bez Číny) byla tzv. Varšavská smlouva a hlavním ekonomickým uskupením byla tzv. RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci. V obou těchto organizacích měla rozhodující slovo Moskva. I Světová socialistická soustava měla své problémy a tak začátkem šedesátých let byla její jednota rozštěpena soubojem Čínské lidové republiky a SSSR o vedoucí roli mezi socialistickými zeměmi. Čína se odtrhla a později se k ní připojila také Albánie. Albánie pak v roce 1968 na protest (a zřejmě v obavě, aby se podobná invaze nemohla uskutečnit proti ní) proti invazi do ČSSR vystoupila z Varšavské smlouvy. Svoboda Ludvík Žil 1895-1979. Profesionální voják, který během 2. Světové války organizoval československé jednotky v SSSR a v jejich čele se pak vrátil přes Duklu do Československa. Během válečného pobytu v SSSR se prý stal tajně členem KSČ. Po válce se stal ministrem obrany. Dnes je mu vyčítáno, že v této své funkci nehájil žádné z vojáků, kteří byli odsouzeni k trestu smrti (např. Heliodor Píka) nebo k dlouhodobému věznění a všechny návrhy rozsudků odsouhlasil. V roce 1952 byl krátce zatčen, na zásah sovětských důstojníků pak propuštěn z vězení a odsunut k práci v zemědělském družstvu. Odsud jej dostal až Chruščov. V březnu 1968 byl zvolen prezidentem republiky a nahradil v této funkci Antonína Novotného. V srpnu 1968 byl společně s Dubčekem ve skupině politiků, kteří v Moskvě jednali s Brežněvem a jeho lidmi o řešení situace po invazi. V dubnu 1969 podpořil odstranění Dubčeka a volbu Husáka. V roce 1975 byl ve své funkci prezidenta Husákem nahrazen. Svobodné slovo Deník vydávaný Československou stranou socialistickou (též součást Národní fronty). Podobně jako Lidová demokracie, obsahoval tento deník méně propagandy, ale zdroje a kvalita jeho zpráv byly stejné jako u Rudého práva. Pod původním názvem vycházel tento deník až do roku 1996. Od roku 1997 pak jeho vydávání pokračuje pod názvem Slovo. Šátkování Slavnost předávání šátků dětem skládajícím pionýrský slib. Tento proces byl dětem předkládán jako „nejdůležitější“ den jejich života a odehrával se obvykle v nějakých „památných“ místech – muzeum V.I. Lenina, muzeum K. Gottwalda apod.. V Československu a zřejmě ve všech jiných ZST byly pionýrské šátky červené. Pouze v NDR, kde bylo třeba děti trochu potrestat za to, že jejich rodiče byli často fašisté, byly pionýrské šátky modré. Šedesátá léta Šedesátá léta představovala příchod relativní svobody a uvolňování po tvrdém režimu a hrůzách let padesátých. Uvolňování vedlo k posílení postavení reformního křídla KSČ a postupně k Pražskému jaru v roce 1968. To bylo pak brutálně přerušeno invazí armád Varšavské smlouvy a vývoj se vrátil zpět do rukou konzervativců. Široké vrstvy pracujících Výraz používaný ve chvílích, kdy bylo třeba vyjádřit masovou podporu něčemu nebo všeobecnou radost většiny národa. Širokorozchodná trať Vzhledem k tomu, že v SSSR měly železniční koleje větší rozchod než v naší části Evropy, bylo nutné všechno zboží na hranicích překládat. Aby se objem překládaného zboží snížil, byla s velkými

189

propagandistickými a mediálními oslavami postavena širokorozchodná trať z hranice se SSSR až do Košic, kam se přepravovala ze SSSR železná ruda. Školení Školení bylo velké množství, protože v teoriích vědeckého socialismu, komunismu, kolektivizace atd. bylo třeba neustále školit celý národ. Školení byla organizována v podnicích, školách, odborech, ve straně, v armádě, v SČSP, atd. Špionážní centrála V celém souboru nepřátel socialismu stály poměrně prominentně také tajemné špionážní centrály. Jednalo se samozřejmě o špionážní centrály západních, kapitalistických zemí v čele s americkou CIA. Objevovaly se též výrazy jako Špionážní síť, Špioni západních agentur, Špioni ze západu atd. Podle potřeby jim pak režimní média připisovala zodpovědnost za různé problémy. Není samozřejmě vyloučené, že v pozadí odporu k režimu, některých sabotážních akcí atd., skutečně podobné organizace stály. Vzhledem k systematickému svalování viny za problémy socialismu na vnějšího nepřítele, však veřejnost obvykle oficiálním informacím nevěřila. Štít socialismu Za štít socialismu byla obvykle považována ČSLA (Československá Lidová Armáda). Celkově byla za štít socialismu považována také ČSSR, protože měla dlouhou hranici s „nepřátelským Západem“ a hranice mezi ČSSR a NSR byla vlastně hranicí mezi NATO a Varšavskou smlouvou, kde proti sobě tyto dva vojenské bloky několik desítek let stály. Štvavá propaganda Režimní označení kritiky reálného socialismu, poukazování na jeho problémy, nedostatky a nesvobodu, kterou přinášel. Štvavá propaganda byla podle režimní teorie organizována zejména zahraničními nepřáteli socialismu. Štvavá vysílačka Za štvavé vysílačky byly označované zahraniční stanice vysílající v českém/slovenském jazyce. Takto označována byla především vysílačka Svobodná Evropa a také Rádio Svoboda, případně i Hlas Ameriky. Štváč Výraz štváč byl používán ve spojení – kapitalistický štváč, válečný štváč, imperialistický štváč – a byl vlastně jen jiným hanlivým názvem pro lidi nesouhlasící s režimem nebo s momentální stranickou linií. Šumák Dvě malé kostičky – bílá a červená, které když se rozpouštěly ve vodě, vytvářely šumivý nápoj. Později se šumák prodával také již jako směs obou hmot v prášku. Cena byla 0,20 Kčs za balení. Šuškanda – šeptanda Režimem kritizovaný, ale obvykle nejspolehlivější zdroj informací v době reálného socialismu. Řada rozhodnutí strany a vlády byla před lidem a masami tajena až do chvíle, kdy došlo ke změnám, které představovala. Lidé se o nich proto dovídali šuškandou, kterou se snažila média diskreditovat a zesměšnit až do té doby, než se ukázalo, že tato šuškanda byla pravdivá. Největší změny, které byly původně médii i představiteli strany a vlády odmítány jako nepravdivé, byla například měnová reforma v roce 1953, postavení Berlínské zdi v roce 1961, umístění atomových zbraní na půdě ČSSR začátkem 80. let, různé úpravy cen, uzavření hranic v roce 1969 atd.

190

191

T Tajemník Trochu zvláštní výraz používaný k označení funkcionářů KSČ na vedoucích funkcích. Tak jako prakticky všichni funkcionáři, nebyli ani tajemníci skutečně voleni, ale byli do svých pozic dosazováni vyšší složkou strany. Lidová tvořivost: Přiběhne Fero za předsedou KSČ a křičí: „Soudruhu předsedo, na záchodě se nám oběsil soudruh tajemník“. A předseda se ptá: „A sundali jste ho?“ „Ne, protože on se ještě hýbal“ odpoví Fero. Tábor míru Jiný název pro světovou socialistickou soustavu. Tábor lidu, socialismu, míru Televizní seriál Patří neodmyslitelně k době reálného socialismu. Zejména v druhé polovině 70. let vznikala řada seriálů z různých oborů života socialistické společnosti (zemědělství, lékařství, politika, strojírenství, zahraniční obchod apod.). Většina z nich měla větší či menší ideologické podbarvení a mnohdy líčila členy strany nebo stranické funkcionáře jako „dokonalé“ jedince, kteří obětavě řeší problémy svého okolí a nezištně pomáhají druhým a jsou jim příkladem. Často tak logicky docházelo ke zkreslování skutečných událostí (například Třicet případů majora Zemana, kde autoři sice čerpají příběhy z autentických spisů STB, ale tendenčně je upravují). Faktem je, že většina seriálů byla ve své době velice oblíbená a mnohé z nich se reprízují dodnes. Příklady některých TV seriálů: ‐

Nemocnice na kraji města. Premiéra prvních 13 dílů byla v roce 1978, v roce 1981 pro velký úspěch byla dotočena ještě druhá 7dílná série. Nemocnice vzbudila mimořádný zájem nejen v tehdejším Československu, ale i v zahraničí, zejména v Německu. V době vysílání seriálu byly prázdné nejen ulice ale i pivnice. Scénárista J. Dietl zasadil děj do prostředí oddělení Ortopedie jedné krajské nemocnice. Režisérem seriálu byl J. Dudek, z mnoha herců jmenujme aspoň dva protagonisty: L. Chudíka představitele primáře Sovy a M. Kopeckého v roli doktora Štrossmajera.

‐

Třicet případu majora Zemana. 30 dílný seriál se promítal v letech 1974 – 79 a byl věnován třicátému výročí vzniku SNB. Režisérem a současně autorem největšího počtu epizod byl Jiří Sequens. Na scénáři se m.j. podíl i tiskový odbor Ministerstva vnitra. Ideovým cílem bylo propagovat a obhajovat činnost bezpečnostního aparátu socialistického Československa. Řada skutečností byla uváděna do smyšlených souvislostí nebo některá fakta byla zcela změněna. Seriál 30 případů majora Zemana (V.Brabec) byl rozsahem největším projektem Československé televize a obsahem nejpropagandističtější dílo svého druhu u nás.

‐

Žena za pultem. Seriál byl natočen v roce 1977. Scénář J. Dietl a režie J. Dudek. Hlavní představitelka Jiřina Švorcová. Objevovaly se v něm zavádějící scény s plnými pulty potravin a

192

ochotnými prodavačkami, což neodpovídalo tehdejší realitě. V době vzniku však byl kritizován pro neuspořádaný osobní život hlavní hrdinky. ‐

Okres na severu. 13-dílný seriál natočený v roce 1980 jako příspěvek k 60. výročí založení KSČ. Autory je osvědčená dvojice J. Dietl (scénář) a E. Sokolovský (režie). Hlavním hrdinou je okresní tajemník KSČ (J. Moučka), který je ukázán jako vzor všech ctností a kterému nejde o vlastní zájmy ale o blaho lidu.

‐

Nejmladší z rodu Hamrů. Premiéra v roce 1975, scénář: J.Dietl, režie: E.Sokolovský. V roli hlavního představitele: J. Satoranský. 11dílný seriál o cestě české vesnice k socialismu. Odehrává se od září 1945 do září 1974.

‐

Plechová kavalérie. 7dílný seriál natočený v roce 1979 opět dvojicí J. Dietl (scénář) a J. Dudek (režie). Roli hlavního představitele hrál J. Hartl. Seriál z rolnického prostředí, kde skutečným hrdinou je kombajn a celý se nese v duchu hesla: „Ani zrno nazmar“.

‐

Inženýrská Odyssea. 13dílný seriál scénáristy J.Dietla a režiséra E. Sokolovského natočený v roce 1979 zobrazuje osudy tří mladých inženýrů (J.Satoranský, P.Kostka a M. Dočolomanský), kamarádů, kteří nastupují po promocích do svých prvních zaměstnání a hledají uplatnění v odvětvích strojírenského průmyslu. Silně propagandistický socialistický seriál se odehrával v prostředí tkalcovských stavů a poodhaloval zákulisí zahraničního obchodu.

‐

Muž na radnici. 11-dílný seriál z roku 1976, scénárista J. Dietl, režisér E. Sokolovský. Seriál se odehrává v prostředí pracovníků tehdejších Národních výborů a vypráví příběh předsedy jednoho Městského národního výboru (Z. Buchvaldek), který se rozhodne přestavět a zmodernizovat město.

Tesil Nemačkavá syntetická tkanina. Z tesilu se šily pánské šaty, dámské sukně atd. Jeho propagovanou předností byla nemačkavost. Tělovýchova V reálném socialismu byla věnována velká pozornost masové tělovýchově, která sice nepodporovala dřívější organizaci Sokol, ale hodně stavěla na jejich tradicích. Rozhlas vysílal ranní čtvrthodinové rozcvičky pro pracující, pětiminutové rozcvičky pro školáky, sportovní kluby pod označením Tělovýchovné jednoty vychovávaly adepty různých sportů, každých pět let se organizovaly spartakiády a mnoho prostředků se věnovalo výchově špičkových sportovců. Jejich úspěchy ve světovém měřítku byly pak využívány k propagaci socialistického zřízení. Těreškovová Valentina Velmi oslavovaná první kosmonautka světa (v roce 1963). Symbol kosmických úspěchů SSSR i emancipace žen za socialismu. Těžkosti Od prvních dnů se budování socialistické společnosti potýkalo s množstvím problémů. Tyto problémy byly svalovány především na třídní nepřátele. „Počáteční těžkosti“ bylo jedno z eufemistických mediálních označení problémů jakéhokoliv charakteru a v kterékoliv době.

193

Lidová tvorba: Co je absolutně věčné? Počáteční těžkosti při budování socializmu! Timur a jeho parta Mezi dětmi propagovaná a v padesátých letech zřejmě celkem populární dětská knížka, ve které hlavní hrdina chlapec Timur tajně pomáhá chudým rodinám. Tiskový dohled (dozor) Méně agresivní výraz pro cenzuru. Vzhledem k tomu, že se o cenzuře oficiálně obvykle nemluvilo, byl i tento výraz používán v médiích poměrně zřídka. Viz též Úřad pro tisk a informace. Titoismus Negativní výraz používaný v médiích na konci čtyřicátých a během první poloviny padesátých let, kdy byl odsuzován příliš samostatně jednající jugoslávský komunistický vůdce J.B.Tito. Obsah výrazu nebyl definován přesně, ale měl zřejmě představovat směs zrádcovství, špionáže, pokrytectví – vlastností, ze kterých byl Moskvou a následně i stranami a vládami zemí socialistického tábora obviňován Tito. Tmářství Neochota určitý jednotlivců akceptovat myšlenky socialismu a komunismu či vedoucí úlohu KSČ ve společnosti a z pohledu režimu nepochopitelné lpění některých lidí na tradičnějších koncepcích organizace společnosti než jakou představovalo socialistické zřízení. Trabant Dvoutaktní automobil z umělé tříštivé hmoty s obsahem dvouválcového motoru 600 cm3 vyráběný ve Zwickau v Německé demokratické republice. Koncepce motoru Trabant 600 byla vypracována ještě před válkou a bez velkých změn byl pak jako T601 tento automobil vyráběn ještě v osmdesátých letech. Byl charakteristický svou řadící pákou umístěnou pod volantem a především tmavě modravým karcinogenním kouřem vycházejícím z jeho výfuku a zaplňující města východní Evropy charakteristickým zápachem. T60i byl v období reálného socialismu pro mnoho rodin nedostižným snem. Čekací doba na T601 představovala v ČSSR asi 4 roky, v NDR pak asi 6 let, cena okolo 30 000 Kčs představovala cca 15 – 20 měsíčních platů. Lidová tvorba: Víte, co je součástí dokumentace ke každému trabantu? - Jízdní řád autobusů. Nový Trabant prý bude mít dva výfuky. To proto, aby se mohl používat jako trakař. Nový název pro Trabant – rozzuřený vysavač. Slyšel jsem, že jste si koupili trabanta." "No jo, ale počůrala nám ho doga." "To ti za deset korun umyjí v Pragokaru, soudruhu." "Když ona to za sebou aj zahrabala." 194

Kolik je potřeba lidí na postavení jednoho trabanta? Dva, jeden skládá a druhý lepí. Jak se dá zvýšit cena trabanta na čtyřnásobek? Natankujte plnou. Kdy dosáhne trabant svojí nejvyšší rychlost? Při odtahu. Bývalý obyvatel DDR se ptá jiného:"Proč sis přestříkal tvého žlutého trabanta na modro?" Ten druhý odpovídá: "Aby si ho Zápaďáci nepletli se schránkou na dopisy." Víte proč trabant nemá bezpečnostní pásy? Aby si ho lidé nepletli s batohem. Víte jaký je rozdíl mezi stíhačkou a trabantem? Stíhačku nejdřív vidíte, potom slyšíte. Jak se řekne trabant japonsky? "Harashito" Proč majitelé trabanta jdou po smrti rovnou do nebe? Protože si peklo prožili již na zemi. Na louce stojí trabant a přichází k němu řidič. Nasedne, nastartuje a rozjede. Opodál stojí zemědělec a celé to sleduje. Trabant začne zběsilou rychlostí jezdit dokola. Po chvíli to zemědělec nevydrží a jde se zeptat co se stalo. Řidič trabantu jenom stáhne okénko a odpovídá mu: “Přiskřípnul jsem si pampelišku do dveří a nejde utrhnout tak ji musím ukroutit.” Transparent Transparenty byly vyvěšovány na školách, továrnách, úřadech, kasárnách atd. Prostě kdekoliv byly nějaké kolektivy lidí. Velmi populární byly také prvomájové transparenty nesené „radostnými“ pracujícími při oslavách prvního máje. Obsahem transparentů byla obvykle nadšeně oslavná podpora režimu, sliby o zvýšené a zkvalitněné produkci, závazky a další sliby. Viz též Hesla. Trockista Označení osob, které v nějaké době byly členy KSČ, jehož vedení se znelíbily. Označení vycházelo ze jména Lva Trockého, prvního ministra obrany bolševického Ruska, který pak upadl u Stalina v nemilost a pro záchranu života emigroval do Mexika. I zde byl však dostižen a svými vrahy ubit krumpáčem. Třída Lenin rozděloval globální společnost nikoliv na národnostním avšak na třídním základě. Třídy definoval jako velké skupiny lidí, které se liší vlastnictvím výrobních prostředků a způsobem zajišťování své obživy.

195

Třídní boj Dle Lenina se jedná o neustálý boj o moc mezi různými třídami (např. dělnická třída versus třída kapitalistů) Lidová tvorba: Co je vlastně třídní boj? Když ti, co mají méně tříd, bojují proti těm, kdo jich mají víc. Třídní hledisko Pohled na určitý problém nebo situace z úhlu třídního zájmu - zájmu určité třídy. Třídní společnost Třídní společnost existuje podle teorie marxismu-leninismu pouze v kapitalistických zemích. Zájmy jednotlivých tříd (dělníci, rolníci, kapitalisté) jsou v kapitalismu protichůdné (antagonistické) a tak je nutné vést třídní boj s cílem dosažení diktatury proletariátu. V dobách reálného socialismu se původní třídy mění na pouhé vrstvy společnosti, které již nemají antagonistické zájmy, ale jen rozdílný způsob získávání prostředků na obživu. V komunismu se pak měla společnost stát zcela beztřídní. Do této fáze však žádný socialistický stát nikdy nedospěl. Třídní nepřítel Kdokoliv, kdo měl jiné zájmy než představitelé strany a vlády. Předpokládalo se samozřejmě, že takové zájmy může mít jen člen jiné třídy než dělnické/rolnické. Třídní nerovnost Rozdíly mezi jednotlivými třídami obyvatelstva. Tímto výrazem byl myšlen především rozdíl v přístupu k bohatství mezi třídou kapitalistů a dělnickou třídou. Lidová tvorba: Existuje v socialistické společnosti třídní nerovnost? Nikoliv, třídní dělení známé z kapitalistické společnosti bylo socialistickou revolucí zlikvidováno. V socialistické společnosti existuje naprostá a všeobecná rovnoprávnost. Je však pravda, že někteří lidé nebo skupiny lidí jsou rovnoprávnější než ostatní. Třídní rozdělení společnosti Rozdělení společnosti podle tříd. Toto dělení bylo ještě charakterizováno tím, zda bylo či nebylo „antagonistické“, tzn. nepřátelské. Antagonistické členění společnosti mělo existovat pouze v kapitalismu. V socialismu sice přežívalo třídní rozdělení společnosti, ale bylo již neantagonistické, protože třída dělníků a třída rolníků měly „podobné zájmy“. Společnost komunistická pak měla být zcela beztřídní. Viz též Třídní společnost.

196

Třídní zájmy V marxistické teorii třídní společnosti měla každá ze tříd společnosti své zájmy. Hlavním zájmem třídy kapitalistů měla být maximalizace zisku, hlavním zájmem dělnické třídy měla být sociální spravedlnost. třídní zájmy pak v období reálného socialismu strana a vláda prezentovala cokoliv, co bylo v zájmu udržení její vlády. Tuzex Všeobecně známý podnik zahraničního obchodu založený s cílem prodeje zahraničního a exportního zboží za valuty a tuzexové bony. V Tuzexu bylo možné získat bez pořadníku relativně velký výběr zboží jinak nedostatkového. Vlastnictví věcí či oblečení z Tuzexu se pak také stalo prestižní záležitostí. Viz též Darex, Vekslák, Devizový monopol. Tvrdá pěst V rámci neustálého boje za lepší zítřky, za budování socialistické vlasti, za mír a socialismus, za lepší společnost atd., bylo často nutné také ukázat odhodlanost k boji a sílu. V mediálním provedení se síla často vyjádřila jako „tvrdá pěst dělnické třídy“ nebo „tvrdá pěst pracujících“, což obvykle znamenalo zásah některé z bezpečnostních složek režimu. Název článku v dobovém Rudém právu: Tvrdá pěst pracujících dopadla na škůdce lidu. Tvůrčí činy Blíže nedefinované prorežimní aktivity.

197

U Udávat Poskytovat bezpečnostním složkám (StB, VB) informace o spoluobčanech a jejich skutečných, domnělých nebo smyšlených protirežimních aktivitách. Lidová tvorba: „A za co sedíš ty?“ ptá jeden mukl druhého. „Za lenost“ dostane odpověď. „Prosím Tě, co je to za výmluvu, za lenost se přece nezavírá ani v ČSSR“. „Ale ano, za lenost. Já jsem si v hospodě s Pepou Vocejtkem vyprávěl jeden večer politický vtipy. Cestou domu sem si pak říkal, že bych ho měl za ty, co mi vyprávěl udat, ale pak jsem se rozhodl, že to udělám až ráno. No a Pepa Vocejtko mě udal ještě ten večer.“ Smutná mladá paní si stěžuje svoji kamarádce, jaké má starosti s rozvodem, že manžel se rozvádět nechce a ona si neví rady. A kamarádka se na ní překvapeně dívá a říká: „A proč ztrácíš čas a peníze rozvodem? Stačí, když ho za něco udáš.“ Pán s mikrofonem se ptá muže na ulici: „Co byste udělal, kdybyste vyhrál pět tisíc korun“? „Vzal bych si dovolenou a jel bych na týden do Sovětského Svazu“. A kdybyste vyhrál deset tisíc korun? Domluvil bych se se ženou a jeli bysme spolu na dva týdny do Sovětského svazu. „A kdybyste vyhrál 100 tisíc?“ „Vzal bych ještě švagra, švagrovou a všechny děti a jeli bysme do Sovětského svazu“. „A to prosím Vás neznáte jinou zemi než Sovětský Svaz?“ „Ale jinou zemi znám, ale vás neznám!“ Váňa přijde navštívit Péťu. Povídají, vodku popíjejí a vyprávějí si politické vtipy. Péťa pak vstane a že uvaří kávu. Sedne si v kuchyni a mele kafe na ručním mlýnku. Váňa ho zahlédne a ihned jen tak bez kabátu vyrazí ze dveří na ulici a pádí co mu nohy stačí! Péťa běží za ním a volá: "Co blázníš?" Váňa se jen v běhu otočí: "Ty hajzle. Já myslel, že jsi kamarád a ty hned telefonuješ na KGB!!! Ulice Pejorativní výraz používaný režimními médii a funkcionáři KSČ zejména v roce 1989 k označení snah veřejnosti o změnu režimu v demonstracích. Pokud by se jednalo o podporu režimu stejným davem, byla by byla označována jako „projev vůle lidu“ či podobně.

198

Uliční výbor KSČ byla organizována na „podnikovém a územním principu“. To v realitě znamenalo, že byly stranické organizace jak na pracovišti, tak v bydlišti. Bylo tak dosahováno lepší kontroly a řízení života jak členů, tak i nečlenů strany. Viz Stranické orgány. Ultralevicový Výraz označující lidi či jejich názory jako více levicové než považoval Lenin za správné. Mezi ultralevicové byl zařazován i Trockij. Umakart Hmota z lisovaného a tvrzeného materiálu s umyvatelným povrchem, který se používal na výrobu vrchních desek stolů používaných ve veřejných prostorách jako restaurace, kulturní domy, taneční sály, schůzovní místnosti atd. Umístěnka Hlavně v padesátých letech dostávali absolventi některých vysokých škol umístěnky do práce. Jejich možnost volby zaměstnavatele i geografického místa výkonu práce tím byla vlastně zlikvidována. Hlavním cílem bylo zajistit dostatek socialistických kádrů i v méně populárních končinách republiky – zejména v pohraničí, na horách a na malých vesnicích. Usnesení strany a vlády Společnost i hospodářství bylo v reálnému socialismu řízeno především usneseními strany a vlády. Ta byla vydávána čas od času na různých zasedáních ÚV KSČ nebo sjezdech KSČ. Vláda se vždy přidala, protože všichni její členové byli také členy KSČ a většina z nich i členy ÚV KSČ. Utužení přátelských vztahů Přestože přátelské vztahy k SSSR, k ostatním ZST nebo bratrským stranám byly „tradičně úzké“, média často zmiňovala různé kroky vedoucí k „dalšímu utužení přátelských vztahů“. Stupeň úzkosti byl měřen i vřelostí polibků stranických představitelů. Uvědomělý Výraz pro člověka aktivně podporujícího socialistické zřízení a aktuální politiku strany a vlády. Uvědomělá pracovní kázeň Jeden z cílů „práce s lidmi“ bylo, aby rádi, dobře a oddaně pracovali a sloužili tak věci socialismu. Uvědomělá pracovní kázeň byl výraz, který tento cíl popisoval a který byl v médiích hojně propagován. Uranové doly Byly pracovištěm politických vězňů v padesátých letech. Ti zde museli pracovat obvykle bez ochranných pomůcek a za velmi tvrdých podmínek. Známé byly z tohoto pohledu zejména doly v Jáchymově a v Příbrami. Uvolněný funkcionář Na určité úrovni odborářských a stranických funkcí byli lidé pro politickou nebo odborovou práci zproštěni jiných pracovních povinností. Uvolněnými funkcionáři byli proto například předsedové celozávodních výborů KSČ nebo předsedové podnikových (závodních) odborových organizací.

199

Usnesení Každá stranická schůze přijímala své usnesení, kterým se ukládalo jejím různým výborům (např. kontrolní, revizní atd.) či jednotlivým soudruhům plnění úkolů do příští schůze. Většinou však usnesení byla velmi formální a vesměs se také schvalovala jednomyslně. Postupem času se lidé snažili číst v usneseních ÚV KSČ nebo Předsednictva ÚV KSČ „mezi řádky“, zda v nich nelze vyčíslit záblesk naděje. Uspokojování základních životních potřeb obyvatelstva Bylo mediálně i akademicky používané zaklínadlo, které by se dalo přeložit jako „spotřeba“. V ještě složitější jazykové vazbě „stupeň uspokojování základních životních potřeb obyvatelstva“ se pak jednalo o měření velikosti spotřeby. Čím vyšší byl „stupeň uspokojování ….“, tím to bylo lepší. Jak se potřeby stanovovaly, však nebylo objektivně definované. Uzavírat Výraz se používal ve spojení „uzavírat závazky“, „uzavřít závazek“. Znamenal přijetí určitého závazku, (například na počest Února, „sjezdu“ apod.). Úder Režim čas od času „uštědřil drtivý úder kapitalistickým živlům, buržoasii, nepřátelům socialismu atd.. Jednalo se často o nějaká nepopulární rozhodnutí strany a vlády, která bylo třeba prezentovat jako nutnost v boji proti kapitalistickým živlům, buržoasii atd. Údernické hnutí Režimem organizované hnutí za „dobrovolné“ zvyšování pracovních výkonů. Po vyhodnocení takovéhoto hnutí se pak často zvyšovaly výrobní normy, protože „hnutí prokázalo“, že pracující mají ještě rezervy. Úderník Obdivný výraz označující člověka s vysokými pracovními výkony v oblasti manuální práce. Znázorňován na obrázcích a plakátech obvykle jako mladý muž s rozhodným úsměvem a s vyhrnutými rukávy odkrývajícími jeho silné svaly na opálených pažích. Organizována byla také tzv. údernická hnutí, což byly vlastně soutěže o co nejvyšší překračování pracovním norem nebo prostě dosahování co nejvyšších pracovních výkonů. Viz též Stachanovec. Úkoly Před pracujícími, před KSČ, před socialistickou společností atd. stály vždy nějaké úkoly, které bylo třeba plnit, splnit, překročit. Úkoly zadávaly také stranické sjezdy, stranické orgány atd. Úkoly také vyplývaly z plánů a bylo třeba za jejich splnění bojovat, případně je usilovně plnit. Únorový Označení období „převzetí moci“ dělnickou třídou. Únor 1948 byl také označován jako Vítězný únor nebo jako Únorové vítězství dělnické třídy.

200

Úprava cen Celé hospodářství bylo řízeno centrálně, a proto i ceny základního zboží byly stanovovány centrálně a pro celou republiku. V době reálného socialismu se zásadně nezdražovalo, ale pouze „docházelo k úpravám cen“ s platností k určitému datu. Nové ceny byly publikovány vždy až v první den jejich platnosti. Cenové úpravy probíhaly skokově zvyšováním cen žádaného zboží při současném snižování cen „ležáků“, tzn. zboží, o které žádný zájem nebyl. Tímto způsobem byla udržována nulová nebo nízká statistická inflace avšak ceny spotřebního zboží rostly. Viz též Cena. Úroveň blahobytu Úroveň blahobytu se odvíjela od „stupně uspokojování životních potřeb obyvatelstva“ a byla měřena velikostí materiální spotřeby na obyvatele nebo domácnost (počet rádiových a televizních přijímačů na domácnost, stejně tak i ledniček, automobilů, vysavačů atd.). Lidová tvorba: Víte, jak vypadá polský sendvič? Dva lístky na chleba a mezi nimi vložený lístek na salám. Úplatek Naprosto běžná a očekávaná záležitost při snaze získat cokoliv nedostatkového nebo záležitostí, které vyžadovaly souhlas či doporučení. Úplatky v době reálného socialismu nemusely mít vždy peněžní formu. Často se jednalo o různé protislužby nebo nabídku jiného nedostatkového zboží. Dalším výrazem pro úplatek menšího rozměru bylo všimné. Úřad pro tisk a informace V dobách “reálného socialismu” bylo třeba prosté občany velmi často ochránit před “špatnými” myšlenkami a názory. Jednalo se o cenzuru, která se ale vznešeně schovávala za zkratkou ČUTI (Český úřad pro tisk a informace), resp. FUTI (Federální úřad pro tisk a informace). Úsilovné plnění úkolů O jeden stupeň nižší než výraz „boj za splnění úkolů“ avšak podobný význam. Úspory V padesátých letech se vyčerpaly možnosti extenzivního vývoje hospodářství a tak se důraz začal klást na zvyšování efektivnosti a úspory. „Dosahování úspor“ se tak stalo jedním z kýžených cílů socialistického podnikání. Lidová tvorba: Musí se šetřit ať, to stojí, co to stojí. ÚV KSČ Ústřední výbor KSČ. Nejvyšší orgán strany v době mezi dvěma sjezdy se sídlem v budově dnešního Ministerstva Dopravy. Členové ÚV KSČ byli nejmocnější lidé v tehdejší ČSSR, kteří rozhodovali o tom, co a jak se bude řešit v Parlamentu (Národní shromáždění) nebo ve vládě i všechny ostatní důležité záležitosti. ÚV KSČ Byl volen na sjezdech KSČ a řídil stranu v období mezi sjezdy. Ústřední výbor 201

ovládal centrální státní orgány a společenské instituce prostřednictvím stranických organizací v nich, ale také tím, že v předsednictvu ÚV KSČ byli rozhodující státní představitelé. Viz též Plénum ÚV KSČ. Lidová tvorba: Soudruh Biľak směl kouřit a pít již v páté třídě – dosáhl totiž plnoletosti. Poznámka:

Vasil Biľak byl člen ÚV KSČ zodpovědný za ideologii

ÚV KSSS Ústřední výbor Komunistické Strany Sovětského Svazu. Během vlády Brežněva docházelo jen výjimečně ke změnám složení ÚV KSSS a tak se tento orgán stal spolkem velmi starých pánů / soudruhů. To se pak projevilo i tím, že ve třech letech po sobě zemřeli 3 generální tajemníci ÚV KSSS (Brežněv, Andropov, Černěnko) a teprve po té nastoupil Gorbačov. Tato situace byla také terčem vtipů. Lidová tvorba: Víte, jak se vybírá další generální tajemník ÚV KSSS? Celý ÚV KSSS se sejde na Rudém náměstí a ten člen, který je schopen náměstí přejít bez hole se stane novým generálním tajemníkem. Brežněv v politbyru: „Navrhuji odvolat soudruha Gromyka z funkce, protože se už nepoznává. Včera jsem ho potkal a říkám mu: Dobrý den, soudruhu Gromyko a on my odpověděl: „Dobrý den, ale já nejsem Gromyko!“ Úzký profil Nedostatkový materiál, nedostatkové výrobky, nedostatkové zboží. Lidová tvorba: Dotaz na Rádio Jerevan: „A budou v komunismu peníze?“ Odpověď: „Ano, už budou jen peníze“.

202

V VB Viz Veřejná bezpečnost. V čele V teorii permanentního boje za cosi a za všechno, bylo potřeba vůdců. Jediným vůdcem byla strana, KSČ, komunisté apod. „V čele“ nebo jako předvoj „boje o zrno“, za splnění plánu, „za lepší zítřky“ nebo za cokoliv jiného, režimem podporovaného stáli v režimních heslech, prohlášeních, citátech aj. vždy buď „komunisté“ nebo „KSČ“ atd.. V souladu Výraz „v souladu“ byl poměrně často mediálně využíván při informaci, že nějaká činnost, něčí prohlášení atd odpovídalo centrálně danému směru nebo principu. Objevovaly se proto například vazby „v souladu se závěry zasedání ÚV KSČ, v souladu s rozhodnutím x-tého sjezdu KSČ, v souladu se zájmy dělnické třídy atd. . Varšavská smlouva Vojenské uskupení ZST (Zemí Socialistického Tábora) založené k 15.5.1955 na základě smlouvy podepsané ve Varšavě. Uskupení bylo protipólem NATO – vojenského paktu USA a jejich evropských spojenců. Soupeření těchto dvou vojenských organizací bylo také hlavní součástí Studené války. Válečný štváč Výraz používaný spíše v padesátých a první polovině šedesátých let k označení především zahraničních odpůrců socialistického systému nebo západních politiků nechvalně se vyjadřujících o socialistickém zřízení či zemích, v nichž existovalo. Vánoční besídka Školní slavnost organizovaná obvykle několik dní před vánočními prázdninami. Alternativní název byl také jolka. Vděčit Režim se zásadně prezentoval tak, že veškeré sociální vymoženosti, veškerá zlepšení čehokoliv nebo prostě vůbec vše pozitivní nebo jako pozitivní prezentované, zde bylo díky „straně a vládě“ nebo díky „KSČ“. V novinách se proto také objevovaly nadpisy jako například „za to a to vděčíme naší straně a vládě“ nebo „díky KSČ jsme dosáhli toho a toho“. V takovýchto chvílích se zapomínalo i na dělníky a rolníky, kteří v teorii marxismu-leninismu byli jinak „jedinými tvůrci všech materiálních hodnot“. Strana a vláda zde tedy nebyly, aby sloužily masám, ale byly zde masy, o které se strana a vláda starala, za což se očekávalo, že jim budou masy vděčné. Alternativně se v médiích také vděčilo Sovětskému svazu. Ve službách Kdokoliv byl „odhalen“, že jedná proti zájmu režimu reálného socialismu, byl obviněn z toho, že jedná ve službách někoho jiného. Nejobvyklejší formulace zahrnovaly například: „ve službách kapitalistů, ve službách CIA, ve službách západních rozvědek atd. Vedoucí (soudruh)

203

Za reálného socialismu se jen do určité míry používaly „buržoazně znějící“ názvy funkcí jako například „ředitel“. Místo nich se zažil například název „soudruh vedoucí“, použitelný pro různé úrovně hospodářské hierarchie. Příkladů dalších funkčních názvů lze najít podstatně více. Vedoucí kádry Za „vedoucí kádry“ byli vydáváni lidé režimu loajální, režimem podporovaní a jmenovaní do vyšších politických a ekonomických funkcí. Viz též Nomenklatura. Vedoucí úloha KSČ Základní princip, na němž byla postavená neomezená moc KSČ ve státě. Vedoucí úloha KSČ byla také zakotvena v socialistické ústavě z roku 1960 a ústavně tak zjišťovala trvalé vedení státu komunistickou stranou. Tím pádem ani pracující lid neměl prostřednictvím voleb praktickou možnost politickou situaci změnit. Veksl Proces nelegální směny české měny za měny volně směnitelné prováděný s turisty z těchto zemí, kteří dostávali od oficiálních směnáren přibližně 40 procent směnného kurzu nabízeného na černém trhu. Veksláci pak takto získané volně směnitelné valuty často měnili na tuzexové bony a prodávali s poměrně vysokým ziskem zájemcům o bony. Za veksl byl lidmi označován i samotný obchod s tuzexovými bony získanými i jiným způsobem. Vekslák Člověk, který se živil nákupem a prodejem valut, případně také jejich směnou za bony a prodejem bonů lidem, kteří chtěli, nebo potřebovali koupit nějaké zboží v prodejnách Tuzex. Využíval tak příležitosti k bezpracnému zisku, kterou mu nabízel reálný socialismus. Velký génius lidstva Označení pro Stalina používané v Rudém právu cca do roku 1956. Velký Říjen Viz Vítězný Říjen. Oba výrazy byly používány v médiích alternativně. Veřejná bezpečnost – VB Uniformovaná složka (policie) bezpečnostního aparátu ČSSR. Policisté byli v době reálného socialismu nazýváni příslušníky VB. Lidová tvorba: Proč příslušníci VB chodí ve třech? Jeden umí číst, druhý psát a třetí ty dva inteligenty hlídá. Příslušník VB prochází seznam otázek, které má klást a potom požádá svědka krádeže: „A můžete tu osobu popsat?“ „Byla prostřední postavy a měla plnovous.“ Zní odpověď. „ A byl to muž nebo žena?“ Kdo má u VB IQ 130? Sto třicet příslušníků.

204

Dva příslušníci našli při obchůzce před kinem mrtvolu. Když se chystali sepsat hlášení, nevěděli jestli se ve slově kino píše měkké –i nebo tvrdé –y. Řešení ale našli – „Víš co, vodtáhnem ho do parku.“

205

Vesnický boháč Negativní výraz používaný v médiích k označení nepřátel socialismu na venkově. Vesnický boháč byl obvykle vylíčen jako člověk, který své bohatství získal na úkor ostatních obyvatel obce, který má velkopanské zvyky a především je odpůrcem kolektivizace. Věc socialismu Odvolávka na cosi, co mělo být v zájmu socialistického zřízení, tzn. strany a vlády. Věčné časy Propagovaná délka trvání spojenectví se SSSR. Viz heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Vědecký komunismus Režimem propagovaná politická teorie, která údajně nejhlouběji a nejsprávněji propracovala organizaci ideální lidské společnosti – komunismu. Ve skutečnosti se jednalo spíše o utopické úvahy, které vycházely z nenávisti, závisti a nepochopení lidské motivace i lidské psychiky. Vědecký komunismus vycházel z principu centrálního plánování, z představy že práce je hlavní potřebou člověka, že kapitalistická společnost je zahnívající a parazitující a je třeba ji odstranit, materiální výroba bude natolik produktivní, že všichni budou dostávat všeho tolik, kolik budou potřebovat, peníze nebudou potřeba atd. atd.. Hlavním teoretikem vědeckého komunismu byl Lenin, který jej postavil především na učení Marxe a Engelse a na některých myšlenkách utopických socialistů. Lidová tvorba: „Prosím Vás vymysleli ten socialismus komunisti nebo vědci?“ „No samozřejmě, že komunisti. Vědci by ho přeci nejdříve vyzkoušeli na myších!“ Dotaz na Rádio Jerevan: „A budou v komunismu zloději?“ „Samozřejmě, že nebudou, vše bude rozkradeno už za socialismu“.

Odpověď:

Vítězný máj Mediální odvolávka na vítězné ukončení 2. světové války slavené u nás 9. května. Vítězný říjen Tímto výrazem byla myšlena Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR), která se, podle Juliánského kalendáře používaného v té době v Rusku však udála v říjnu 1917, ale byla pak podle Gregoriánského kalendáře oslavována každým rokem až 7. listopadu. Lidová tvorba: Jmenoval se Lenin skutečně Lenin? Ne, jmenoval se Uljanov. Jmenoval se Stalin skutečně Stalin? Ne, jmenoval se Džugašvili. Byla Říjnová revoluce skutečně v říjnu? Ne, byla v listopadu. 206

No, vidíte, a takhle je to se vším. Vítězný únor Takto byl nazýván 25. únor 1948, kdy prezident Beneš přijal demisi vlády a novou vládu sestavil pak Klement Gottwald již téměř výlučně ze svých lidí. Tímto datem začala v Československu vláda jedné strany. Víza Občané socialistických zemí potřebovali víza prakticky do všech zemí mimo ZST. Vzhledem k podezření zahraničních byrokratů z možného rozšiřování komunistických myšlenek našimi cestovateli, z obav ze špionáže i proto, že českoslovenští cestovatelé měli velmi, velmi omezené finanční zdroje a obvykle neměli ani zdravotní pojištění, byl proces získávání víz obvykle dost komplikovaný. Vlak družby Při různých výročích nebo jiných příležitostech byly v rámci „přátelství mezi národy“ organizovány vlaky družby. V těchto vlacích se pak vzájemně navštěvovaly stranické delegace promísené v určitém poměru s pionýry, pracujícími, družstevníky, ženami, bývalými partyzány či jinými složkami socialistické společnosti. Během těchto cest se pořádaly různé společné veselice, z nichž se pak natáčely zvukové a filmové záběry, které se promítaly pracujícím v biografech. Vlasovci Veteráni Vlasovových vojsk. Bylo na ně svalováno mnoho špatných věcí, jako banditismus, záškodnictví a násilí. Generál Vlasov, který jim původně velel, byl skutečně rozporuplná osobnost, protože se jednalo o sovětského generála, který v německém zajetí postavil vojska podporující německou armádu a na konci války se pak proti německé armádě postavil a zásadně podpořil Pražské povstání. Generál Vlasov byl v následně Rudou armádou zajat u Plzně a v Moskvě pak v roce 1946 popraven. Zbytky jeho vojáků se pak snažily nějak přežít a tak se pohybovaly po střední a východní Evropě v malých jednotkách ještě dlouho po válce. Vlastenecká povinnost Vlastenectví a loajalita režimu byly dva pojmy, které režim prolínal s cílem využít vlasteneckých pocitů mnoha lidí k podpoře socialistického vývoje vůbec. Podpora socialistickému státu byla proto tedy prezentována jako vlastenecká povinnost. Tato povinnost se pak prolínala i do vojenské přísahy, pionýrského slibu a dalších rituálních slibů věrnosti vlasti a socialismu. Vlastnictví výrobních prostředků Komunistická ideologie uznávala pouze jedno vlastnictví výrobních prostředků – společenské. Druhá alternativa (soukromé) představoval hrozbu vykořisťování dělnické třídy kapitalisty, kteří jakožto vlastníci výrobních prostředků mohli dělnickou třídu vykořisťovat. Vltava Název vysílačky, která začala špatnou češtinou vysílat prosovětskou propagandu hned ráno 21. srpna 1968 a pokračovala v tom až někdy do zimy 1968/69. Vměšování do vnitřních záležitostí Režim reálného socialismu byl velmi citlivý na „vměšování do vnitřních záležitostí“ ze strany kapitalistických zemí. Jakákoliv zmínka o problémech, lidských právech, nesvobodě, ekonomické situaci atd. v médiích západního světa nebo ve vyjádřeních západních politiků byla hlasitě označována za „vměšování do vnitřních záležitostí ČSSR“. Na druhou stranu invaze armád zemí Varšavské smlouvy, byla označována jako bratrská pomoc. 207

Vnější nepřítel Za vnějšího nepřítele byly považovány automaticky všechny kapitalistické státy, jejich představitelé, špionážní centrály, jejich politické strany, kapitalisté ale často i nekomunistické odborové svazy a celý výběr organizací a jednotlivců. Bylo tomu tak jednak proto, že režim potřeboval a skutečně měl v demokratických zemích nepřátele, jednak proto že režim všechny své problémy a potíže musel na někoho svalovat. Přes svou vedoucí úlohu ve společnosti nebyla totiž KSČ obvykle připravena převzít za problémy zodpovědnost. Vnitrostranická demokracie Princip, o kterém KSČ v médiích hovořila, ale který v praxi neměl žádný obsah, protože všechny komunistické strany byly organizovány na principu tvrdé stranické discipliny, která neumožňovala opravdovou diskusi a tím byla již v principu nedemokratická. Viz též Lenin. Lidová tvorba: Co je to vnitrostranická demokracie? Dělba práce mezi stranou a ministerstvem vnitra. Na schůzi KSČ se v diskusi přihlásil jeden soudruh a ptá se: „A je to pravda, že se soudruh Gottwald se rád napije?“ Nedostane odpověď a schůze se rychle ukončí. Na další schůzi v diskusi vystoupí nějaký jiný soudruh a říká, že má dva dotazy: „První dotaz mám, jestli se tedy soudruh Gottwald rád napije? A druhý dotaz mám, kde je ten soudruh, co se ptal minule?“ Vnitřní nepřítel Za vnitřního nepřítele v rámci strany byli označováni především ti členové, kteří z různých důvodů ztratili důvěru strany – důvodem byly především jejich jiné než aktuálně oficiální názory na budování socialismu. Vnitřním nepřítelem ve společnosti pak byli obvykle označováni bývalí kapitalisté, živnostníci, kulaci, vesničtí boháči, intelektuálové a další osoby, u nichž režim předpokládal (obvykle správně) nesouhlas se socialistickým vývojem společnosti. Vnitřní reprodukční cenové vyrovnání VRCV (lidově zvaný „cvrček“) byl nástrojem zreálnění směnného kurzu čs. měny vůči měnám volně směnitelným. Velikost VRCV ukazovala poměrně realisticky rozdíl mezi m kurzem československé koruny a její hodnotou vůči západním měnám. Jeho hodnota byla až plus 275 procent, což znamenalo, že kurz koruny byl několikanásobně vyšší než její reálná hodnota. Umělé držení vysokého kurzu koruny bylo jak ekonomickým, tak také ideologickým opatřením, protože nebylo žádoucí, aby kurz koruny oproti „západním“ měnám zásadně klesal. Kurz tedy zůstával téměř stabilní a rostlo VRCV či další příplatky ke kurzům západních měn. Vodní děla Od konce sedmdesátých let běžný prostředek rozhánění nepohodlných demonstrací. Jednalo se vždy o tzv. „nepovolená shromáždění“ (obvykle „antisocialistických sil“ nebo „provokatérů“). Podobně jako s emigrací nebo soukromým podnikáním byl ale problém v tom, že žádná povolená veřejná

208

shromáždění mimo režimních nebyla, stejně jako neexistovalo dovolené podnikání nebo legální emigrace. Lidová tvorba: Plazí se dva po poušti s vyplazenými jazyky. Jeden na toho druhého sípá: „Zakřič něco protistátního, třeba na nás pošlou vodní děla“. Vojenská přehlídka Vojenské přehlídky byly organizovány vždy 9. května na počest výročí ukončení druhé světové války. Devátý a nikoliv osmý květen byl v ZST oslavován jako den ukončení druhé světové války. Rozdíl vyplýval z rozhodnutí Stalina, který chtěl ukončení války vyhlásit až ve chvíli, kdy to ze strategickopolitických důvodů bude vyhovovat jemu. Volby V období reálného socialismu byly volby pouze dobrovolně povinnou demonstrací loajality režimu. Volební lístky dávaly jenom možnosti volby navrhovaných kandidátů Národní fronty. Existovala teoretická možnost škrtnutí kandidátů, ale ta byla obvykle zkomplikována tím, že pro škrtnutí museli jít voliči za speciální plentu, což již samo o sobě bylo podezřelé a škrtnutí pak muselo být provedeno speciálně předepsaným způsobem. Pokud škrtnutí nebylo předpisové, považoval se hlasovací lístek za řádně podaný a hlasující pro kandidáty na něm uvedené. Často, zejména v padesátých letech, byl v hlasovací komisi ve volební místnosti přítomen příslušník SNB, čímž bylo voličům dáno jasně na vědomí, jakou volbu mají. Viz též jednomyslnost. Lidová tvorba: Reagan a Husák se baví o nastávajících prezidentských volbách. Reagan říká: „Já vím, že nějakých 15 milionů lidí bude proti mně, ale budu nakonec stejně prezidentem.“ A Husák jen odvětí: „Hm, u nás je to úplně stejné.“ „Komunistické volby se prý inspirovaly v náboženství“ ´“Jak to myslíš?“ „No, když bůh přivedl Adamovi Evu, tak mu prý řekl: „Vyber si ženu“. Oficiální heslo: • Jednotně v práci, jednotně k volbám. Vrcholový sport V období reálného socialismu významná složka prezentace úspěchů budování socialistické společnosti. Stát vynakládal na přípravu sportovců a rozvoj sportu všeobecně vysoké finanční částky. Dosud není objektivně uzavřená kapitola pravděpodobného používání zakázaných prostředků povzbuzujících výkonnost některých sportovců s vědomím státu. Vstup Vstup armád Varšavské smlouvy, spřátelených armád, bratrských armád, internacionální pomoc atd. Tyto výrazy označovaly srpnovou invazi z roku 1968. VUML 209

VUML - Večerní univerzita marxismu leninismu byl dvouletý politický kurz, jímž v osmdesátých letech museli procházet všichni členové strany i kandidáti členství v KSČ a také vybraní nestraníci, se kterými se počítalo do nějakých vyšších nebo zajímavějších hospodářských funkcí. Jednalo se o nejvyšší formu stranického vzdělávání. Vůle lidu Z „vůle lidu“ přijímali představitelé strany a vlády zásadní rozhodnutí o fungování strany a státu. Se zjišťováním, co byla skutečná vůle lidu, se však nikdo nezabýval. Volby nedávaly možnost vyjádření opravdových názorů, průzkumy neexistovaly, shromáždění nebyla povolena, média byla podrobena cenzuře, veřejná vystoupení musela být v souladu s ideologií atd.. „Vůle lidu“ tedy bylo v podstatě prázdné heslo. Volně směnitelná měna Jednalo se výlučně o měny vyspělých kapitalistických zemí, které bylo možné volně měnit za měny jiných zemí. Žádná národní platidla zemí ZST nebyla volně směnitelná. Hlavním měřítkem exportu i snahou všech vlád ZST bylo však získání maximálního množství volně směnitelných měn. Přes ideologickou nenávist vůči kapitalismu tak vlastně byla mlčky uznávána ekonomická nadřazenost tohoto systému. Dovozové nebo nedostatkové zboží bylo i v rámci socialistických zemí často k dostání jen za volně směnitelnou měnu. Viz např. Tuzex, Darex, Veksláci, VRCV, Směnný kurz. Lidová tvorba: Když se vrátil Brežněv z cesty do USA, ptali se jej soudruzi v ÚV KSSS, jaký je rozdíl mezi SSSR a USA. Brežněv se chvílí zamyslel a po chvilce zdráhání odpověděl: „Vlastně, vlastně je to u nich stejné jako u nás. I tam se všechno dostane jen za dolary“. Vrstva společnosti Mimo třídy definoval marxismus-leninismus i vrstvy obyvatelstva. Jednou z vrstev byla například „pracující inteligence“, čímž byli míněni lidé se vzděláním, kteří byli zaměstnanci. V reálném socialismu v ČSSR však nebylo možné si na živobytí vydělávat jinak než v zaměstnaneckém poměru a tak nebylo jednoduché pojmy vrstva a třída jednoznačně definovat. VŘSR Velká říjnová socialistická revoluce, jak bylo převzetí moci bolševiky v roce 1917 nazýváno. VŘSR byla do roku 1988 oslavována každoročně 7. listopadu ohňostrojem a lampiónovým průvodem. K oslavě také patřily proslovy a oslavné články. Viz též Velký říjen, Lampionový průvod. Verš školní oslavné školní básně: „Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři“ Lidová tvorba: Co umožnilo Velkou říjnovou socialistickou revoluci? Hrubá nedbalost carské policie.

210

Prochází se Lenin v Kremlu a zjeví se mu duch posledního cara, lekne se ale duch mu řekne, ze žádne strachy, jen mu odpoví tri otázky a on odpluje. Tak dobře, první otázka: Mas Voloďo pořádnou tajnou policii, vše pod palcem? Ale jooo, jasně, dokonce to mam vice kontrolovaný než jsi to měl ty, žádný strachy! Tak dobře, teď druhá: stále je nevolnictví, mužíci poslouchají? Rozhodně! Dokonce víc, nesmí už ani jezdit sem tam nebo do ciziny. To by byly pořádky, všechno je teď po kontrolou, můžeš na věky spát v klidu a pokoji. A třetí otázka: „Máte ještě vodku??? Ale jasan! Stále 38%ni, Voloďo?Ale kdeže care! Dnes máme 40%ní vodku, daleko lepší a silnější!!! No tak to mi Voloďo vysvětli, za ty 2 procenta Vám ta revoluce stála za to?!?!? Vstup armád varšavské smlouvy Viz Bratrská pomoc, Invaze Všimné Výraz pro menší úplatek, jehož předání bylo často nutné při snaze získat nedostatkové zboží nebo služby. Vykořisťování člověka člověkem Hlavní charakteristika kapitalistické společnosti. Deklarovaným cílem socialismu i komunismu bylo odstranění „vykořisťování člověka člověkem“. Míněna tím byla skutečnost, že kapitalisté prostřednictvím svých pracovníků vytvářejí zisk, který zůstává jen jim, a tím pádem svoje pracovníky vykořisťují, což je třeba změnit. Viz též Socialistický zisk. Lidová tvorba: „Jaký je hlavní rozdíl mezi kapitalismem a socialismem?“ „Za kapitalismu je člověk vykořisťován člověkem a za socialismu je to naopak.“ Vykořisťovatel Soukromý zaměstnavatel (kapitalista) za kapitalismu. Více viz vykořisťování člověka člověkem. Vykořisťovatelská třída Třída zaměstnavatelů – kapitalistů. Více viz Vykořisťování člověka člověkem. Vyloučení Nejvyšší trest pro členy KSČ bylo vyloučení. Mělo pak také za následek diskriminaci bývalého člena i jeho rodiny v běžném životě a bylo aplikováno na členy, kteří se v nějaké době (zejména v roce 1968) „zpronevěřili jediné správné linii strany“ – ta se však průběžně měnila. Vymoženosti socialismu Bezplatné služby jako zdravotnictví a školství placené ze státního rozpočtu. KSČ to však prezentovala obvykle jako svůj dárek masám. Viz též Vděčit, Výdobytek socialismu..

211

Vypořádat se Reálný socialismus se „vypořádával“ se všemi různými kategoriemi nepřátel socialismu. „Vypořádat se“ znamenalo obvykle je nějakým mocenským způsobem zlikvidovat – tzn. připravit o práci, vystěhovat, zavřít nebo i popravit. Vysočanský sjezd KSČ Sjezd KSČ, který se konal 22. srpna 1968, v době kdy byl Dubček a další členové strany a vlády ČSSR internován v Moskvě. Během normalizačního období byl pak tento sjezd označován za nelegální, protože jej nesvolal ÚV KSČ. Vysočanský sjezd odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR a zřejmě zabránil nebo alespoň pomohl zabránit vytvoření tzv. dělnicko-rolnické vlády, která měla být výsledkem kolaborace některých představitelů strany s okupačními mocnostmi. Bylo proto nutné se od tohoto sjezdu později ideologicky distancovat. Viz též Stranické orgány. Vysoká škola politická ÚV KSČ Líheň profesionálních stranických kádrů. Tato vysoká škola byla umístěna v prostorné budově na dnešní Evropské ulici v Praze 6, Veleslavíně. Přijímáni na ni byli z pohledu KSČ nejperspektivnější studenti. Po úspěšném dokončení studia byli absolventi promováni s titulem RSDr. Mezi lidmi se této škole říkalo Sorbonna. Titul RSDr byl pak interpretován jako „Rozhodnutím Strany Doktor“. Vyškrtnutí Vyškrtnutí z KSČ představovalo přijatelnější formu nejvyššího trestu než vyloučení, kdy příslušný člověk přestal být členem strany, avšak bylo tomu tak spíše pro jeho pasivitu než aktivní prosazování momentálnímu vedení škodlivých názorů, které končívalo vyloučením. Lidová tvorba Plavou dvě sirky po Vltavě. "Tak co, taky na sjezd?" ""Kdepak, já jsem vyškrtnutá!" Vyvlastnit Podobný výraz jako Znárodnění. Vyvlastňování byl zejména v období kolem Února velmi častý proces. Vyvlastňovalo se zásadně bez náhrady. Vyvlastnění podléhal především jakýkoliv majetek, který mohl sloužit jako výrobní prostředek, tzn. k výrobě nebo k poskytování služeb. Veškerá produktivní činnost byla pak výlučnou doménou tzv. socialistických organizací (národních podniků, výrobních družstev, jednotných zemědělských družstev, státních statků apod.). Vyšší výkony Média se snažila podporovat a glorifikovat „dosahování vyšších výkonů“, aby bylo možné „překročit plán“. Často se vyšších výkonů dosahovalo na úkor kvality a často se tak vyrábělo i nepotřebné zboží, protože ideologický aspekt byl důležitější – vyšší výkony a překračování plánu bylo prezentováno jako žádaná loajalita režimu reálného socialismu. Vytyčit cíl

212

Cíle se v socialismu obvykle „vytyčovaly“ a následně se měly plnit. Vytyčovala strana a vláda a masy plnily. Zda to mělo již označit takové cíle za nesplnitelné, není možné definovat, ale výraz rozhodně evokoval více budovatelského nadšení než by evokoval skromnější výraz „stanovování cílů“. Výdobytek socialismu Režimní označení pro hmotná či finanční zlepšení života za socialismu. Za hlavní výdobytek socialismu byla tak vydávána bezplatná zdravotní péče či bezplatné školství. Viz též Vymoženosti socialismu. Východ Svět byl po 2. světové válce rozdělen na Východ (SSSR a ostatní země socialistické soustavy) a Západ. Označení nemělo často geografickou oporu, protože zařazovat Rakousko, Japonsko nebo Austrálii na západ nemá velkou logiku. Rozdělení ale vycházelo především z rozdělení Evropy na východní a západní část za tzv. železnou oponou, která se táhla podél západní hranice NDR, ČSSR, MLR a Jugoslávie. Východní blok Viz ZST – země socialistického tábora, případně Varšavská smlouva. Výraz Východní blok je s těmito názvy prakticky totožný, ale byl používán výhradně v západních médiích. Viz též Východ. Východní Německo (NDR) Východní část Německa dobytá především Rudou armádou, byla v roce 1949 přeměna na Německou demokratickou republiku (NDR) s hlavním městem Berlínem (východním). Velkým problémem NDR byla snaha jejich obyvatel utíkat do Západního Německa přes Západní Berlín. Proto byla v srpnu 1961 kolem Západního Berlína, který byl posledním možným místem útěku, vybudována tzv. Berlínská zeď. Při pokusech o útěk přes vnitroberlínskou hranici bylo zastřeleno kolem 200 lidí. Viz též Berlínská krize. Socialistická média hovořila o lidu NDR jako o mírumilovných Němcích, což bylo velmi zajímavé, protože rozdělení Německa (nikoliv Berlína) bylo provedeno geograficky podle toho, kam došla Rudá armáda a kam došly armády dalších spojenců (USA, Británie, Francie) a nikoliv podle politických či jiných názorů. Západní Němci byli tedy zlí a východní Němci byli hodní. Lidová tvorba: Víte proč vyhráli Rusové u Stalingradu? „Protože východní Němci stříleli do vzduchu“. Proč je jasné, že Východní Němci nepocházejí z opice? Protože to by nemohli vydržet o dvou banánech za rok. Výjezdní doložka Paralelně s nástupem KSČ k moci byla zavedena omezení v cestování do zahraničí. Vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra bylo v rukou KSČ již před Vítězným únorem, byly výjezdní doložky zavedené již 23. února 1948. Souhlas s cestou do zahraničí – výjezdní doložky – měly být vydávány „pouze v naléhavých a odůvodněných případech.“ Původně razítko, od podzimu 1969 pak papírová příloha k pasu opravňující k vycestování mimo evropské socialistické země. Získání výjezdní doložky bylo ve většině případů nepřekonatelným procesem, neboť vstupní požadavky nebyly pro většinu lidí splnitelné (devizový příslib, pozvání od legálně vystěhovaného nejbližšího – rodiče, sourozenci – příbuzného). 213

Žádost o výjezdní doložku musela být odsouhlasena zaměstnavatelem, školou nebo národním výborem. Vlastní získání souhlasu zaměstnavatele nebo školy však obvykle znamenalo složitý předběžný proces, kdy bylo třeba získat souhlas nadřízeného, předsedy ROH, předsedy KSČ, potvrzení o bezdlužnosti a konečný souhlas s žádostí pak vydávalo kádrové oddělení. K žádosti bylo třeba přiložit buď devizový příslib, nebo pozvání od legálně vystěhovaných nejbližších příbuzných. Jiná možnost vycestovat nebyla, pokud se neuvažuje velice omezená nabídka cestovních agentur Čedok, CKM, Sportturist, před níž bylo třeba pro získání místa v zájezdu na Západ stát nepřetržitě více než 48 hodin před dnem zahájení prodejů zájezdů – tato možnost však nebyla vůbec k dispozici v padesátých letech, kdy nebyla ani možnost získání devizového příslibu. Lidová tvorba: Tři profesoři se chystají na dovolenou. Vysokoškolský žádá o Jugoslávii, středoškolský chce do Řecka a profesor ze zvláštní školy chce na Floridu. Po dovolené se sejdou a první dva, kteří nedostali příslib, se ptají profesora ze zvláštní školy, jak to udělal, že se na Floridu dostal. „Já mám své bývalé žáky tady na kopci, U SNB. Přinesl jsem si potřebné papíry a povídám: „Hoši, tak uděláme berany berany duc - a měl jsem v tu ránu všechno oštemplované!“ Výměna zkušeností Zkušenosti z budování socialismu bylo stále třeba vyměňovat a tak se organizovaly různé družební akce, kde se oficiálně účastníci bavili o svých pracovních úspěších, používaných technologiích, pracovních problémech atd. Zdravý rozum mas však obvykle zvítězil a tak mimo program obvykle následoval mnohem lidštější program společenský. Výrobní praxe V šedesátých letech se chodilo ze škol na jeden den v týdnu do nějakého výrobního podniku na výrobní praxi. V sedmdesátých letech se jednalo obvykle o 14 dní před koncem školního roku. Žáci či studenti tento čas obvykle strávili hraním karet či posluhováním zaměstnancům podniku, ve kterém praxi vykonávali. Výrobní síly Jako výrobní síly byl v marxisticko-leninské ekonomické teorii označovány v souhrnu pracovní síly (pracující lid) a pracovní prostředky (nástroje a stroje potřebné k výrobě). Vzorný pracovník Název ocenění přidělovaného jednotlivcům (v podnicích, na závodech) za pozitivně hodnocené pracovní výsledky. Vztah k socialistickému zřízení Kritérium používané v hodnoceních a posudcích. Pokud měl žadatel o cokoliv svůj „vztah k socialistickému zřízení“ označen jako „záporný“ a nikoliv jako „kladný“, měl zásadní problém. Viz též Kádrové materiály. Vztah ke kolektivu

214

Podobně jako vztah k socialistickému zřízení byl hodnocen i vztah ke kolektivu. Vztah ke kolektivu byl obvykle charakterizován tak, že jedinec byl buď v kolektivu „oblíben“ nebo „neoblíben“. Viz též Posudek, Kádrové materiály, Hodnocení.

215

Wall Street V médiích se zejména v padesátých letech objevovali odkazy na Wall street s tím, že toto „hnízdo kapitalismu“ je zodpovědné za všechno utrpení a problémy světa. Objevovaly se proto odsuzující formulace jako: „s pomocí wall streetu“, „wallstreetská volební aritmetika“ atd.

216

Z Zahnívající Imperialismus byl Leninem označen za nejvyšší stádium kapitalismu, ve kterém kapitalismus již zahnívá a musí být nahrazen socialismem. Kapitalismus tedy zahníval a socialismus rozkvétal. Zakuklený Mediální označení člověka, který měl uvnitř jiné, než oficiální názory. Zakuklení byli samozřejmě všichni, kdo nesouhlasili s reálným socialismem. Ve skutečném životě byla ale zakuklená prakticky celá socialistická společnost, protože názory na režim vyjadřované veřejně a doma se zásadně lišily. Zaměstnanost Režim prezentoval plnou zaměstnanost jako svou zásluhu. To byla do velké míry pravda, protože vzhledem k neefektivnosti a vysoké administrativní náročnosti celého ekonomického a politickosprávního systému reálného socialismu, byl lidí nedostatek. Takže zatímco kapitalismus bojoval s problémem nezaměstnanosti, socialismus musel řešit problém nedostatku pracovních sil. Je to zřejmě i tato skutečnost, která v obdivovatelích minulé doby vyvolává nostalgii po „sociálních jistotách“, které v kapitalismu logicky nejsou tak vysoké jako bývaly v reálném socialismu. Oficiální heslo (padesátá léta): • Republice více práce to je naše agitace. Zapálený Obvykle mladý občan, který se na pracovišti či v místě bydliště velmi aktivně angažoval ve prospěch politiky KSČ. Pokud byl někdo oficiálně stranickými funkcionáři označen za „zapáleného soudruha“, jeho morální kredit v očích ostatních značně poklesl. Viz též kovaný. Zapojený Být „zapojený v …..“, znamenalo účastnit se činnosti určité organizace (Pionýr, SSM, KSČ atd.). Zaprodanec Výraz zaprodanec se objevil v médiích v sedmdesátých létech zřejmě i při odmítání Charty 77. Šlo v podstatě jen o nový výraz odsuzující lidi nějakým způsobem vystupující proti režimu reálného socialismu. Zarytý nepřítel Jedno z označení používaných pro lidi projevující jiný než souhlasný názor na režim reálného socialismu. Používalo se ve spojeních jako např. „zarytý nepřítel republiky, socialistického zřízení, republiky, míru, socialismu“. Lidová tvorba: Co mají společného UFO, Sněžný muž a Charta 77? Nikdo je neviděl, ale všichni o nich mluví.

217

Zasahování do vnitřních záležitostí Jakákoliv zmínka o událostech v některé socialistické zemi vznesená v médiích či v projevech politiků západních zemí. Do této kategorie však podle oficiálních hodnocení nepatřila bratrská pomoc Varšavské smlouvy či jiná aktivní účast SSSR na řízení společnosti v ČSSR. Zasloužená dovolená Pokud byla v médiích zmiňována dovolená pracujících, pak obvykle jen ve spojení s přívlastkem „zasloužená“. Pokud by totiž nebyla zasloužená, neměli by ji socialističtí pracující vůbec mít a média zmiňovat. Zasloužilý Mediálně oblíbený, pozitivní výraz používaný jednak k souhrnnému zhodnocení daného člověka v pozitivním světle – výraz naznačoval, že tento člověk pracoval již dlouhou dobu na čemsi, co podporovalo budování socialistické společnosti. Používané vazby – zasloužilý soudruh, zasloužilý pracovník, zasloužilý člen našeho kolektivu atd.. V době reálného socialismu byl výraz „zasloužilý“ používán také v čestných titulech jako: „Zasloužilý umělec“, „Zasloužilý mistr sportu“. Zavádění poznatků vědy a techniky do praxe Problémem, který se zejména v posrpnovém období stále řešil, byla propast mezi teoretickými poznatky studentů, které byly odborně poměrně daleko, ale v praxi hospodářství reálného socialismu pro ně bylo velmi málo místa a byl o ně celkově malý zájem. Otázka propojení hospodářské praxe a akademických znalostí byla proto častěji a častěji zmiňována a byla snaha najít pro ni řešení. Vzhledem k tomu, že ale celý systém žil především potřebou vyřešit problémy dneška a budoucnost plánovat jen v ideologických rovinách, byl opravdový zájem o nové poznatky, technologie, materiály atd. ve skutečnosti velmi nízký. Zájem lidu (zájem všeho lidu) Za zájem lidu bylo vydáváno cokoliv, co podporovala z jakýchkoliv důvodů strana a vláda. Co bylo zájem lidu, rozhodoval ÚV KSČ (představitelé strany a vlády). Základna Jako základna byly v teorii marxismu-leninismu označovány základní potřeby obyvatelstva, tzn. základní strava, ošacení, bydlení. Vše ostatní byla nadstavba, která nebyla pro život nezbytná. Základní ekonomický zákon kapitalismu Měl identifikovat základní cíle a zákonitosti kapitalismu a byl formulován J.V. Stalinem takto: „Základním cílem kapitalismu je zisk a zabezpečení maximálního kapitalistického zisku se dociluje vykořisťováním, zbídačováním a soustavným ožebračováním většiny obyvatelstva dané země, zotročováním a soustavným olupováním národů jiných zemí, zejména zaostalých zemí, a konečně válkami a militarizací národního hospodářství.“ Základní ekonomický zákon socialismu Měl identifikovat základní cíle a zákonitosti socialismu a byl formulován J.V. Stalinem takto: „Zabezpečení maximálního uspokojování neustále rostoucích hmotných a kulturních potřeb celé společnosti nepřetržitým růstem a zdokonalováním socialistické výroby na základě nejvyšší techniky.“

218

Základní organizace (ZO) Organizačně samostatné jednotky KSČ a případně dalších organizací Národní fronty. Samostatnost byla však jen zdánlivá, protože základní organizace podléhaly vyšším organizačním jednotkám (celozávodnímu vedení, krajskému vedení atd.) a ty pak podléhaly rozhodnutím ÚV KSČ, který bez reptání přijímal přání Moskvy. Toto byl projev železné stranické discipliny prosazované Leninem. Viz též Stranické orgány. Základní potřeby Viz Základna. Zánik, zanikat Podle marxisticko-leninské teorie zanikal kapitalismus a jeho zánik byl „nevyhnutelný“, protože se jako společenský řád již „přežil“. Viz též Zahnívající. Západ Všeobecné označení pro kapitalistické země. Viz též Východ. Západní Vesměs negativní označení používané například ve vazbách: západní rozvědka, západní škůdci, západní revanšismus, západní agenti, západní imperialisté, západní propaganda atd. Západní Berlín Část Berlína představovaná americkým, britským a francouzským vojenským sektorem. 13. srpna 1961 byla kolem Západního Berlína komunistickým režimem v NDR postavena zeď zabraňující východoněmeckým občanům v emigraci přes Západní Berlín. Zeď rozdělila město bez ohledu na jeho infrastrukturu (metro, tramvaje, autobusy, železnici, odpadní systém, vodovodní systém, plynová a elektrická potrubí atd.), ulice atd. a nezřídka se stalo, že část domu byla na Západní straně Berlína a druhá na Východní s tím, že průchozí dveře v domě byly zazděny. Berlínská zeď byla jedním z hlavních symbolů studené války. Západní hranice socialistického tábora Často tak byla nazývána západní hranice ČSSR, které byly nejzápadnější „výspou socialismu“. Oficiální hesla: • Střežíme hranice míru • Naše západní hranice – hranice socialismu a míru Západní Německo (Německá Spolková Republika) Západní část Německa dobytá a okupovaná západními spojenci – USA, Británie a Francie. V roce 1949 zde byla vyhlášena Německá Spolková Republika - NSR. K NSR se podle Západních interpretací počítal také Západní Berlín. V Sovětském bloku ale tato interpretace neplatila – Berlín byl považován za samostatnou okupační zónu. Důvodem byla snaha SSSR Západní Berlín sjednotit s Východním a získat tak celý Berlín pro Východní Německo a tím pro SSSR. Faktem bylo, že Berlín byl ve skutečnosti původně celý vybojován Rudou armádou a okupační zóny byly pouze výsledkem dohody mezi vítěznými mocnostmi. 219

Západní imperialisté Všechny vlády a státy na západ od socialistického tábora byly v principu považované za imperialisty, kterým nejde o nic jiného než přepadnout a zničit socialistické země a zvětšit tak své „impérium“. Výraz byl poměrně běžný ve všech režimních médiích. Proti západním imperialistům pak stál Sovětský svaz, jehož jediným cílem bylo „nastolit celosvětově vládu dělnické třídy“. Zápotocký, Antonín Žil 1884 – 1957. Vyučil se jako kameník a ve dvacátých letech se dostal do vedení KSČ a přežil zde i přes to, že byl kritizován Gottwaldem a jeho lidmi. Byl činný hlavně v odborech, organizoval stávky a byl za to také nějakou dobu vězněn. V roce 1939 byl zatčen Němci kvůli pokusu o emigraci do SSSR přes Polsko a byl pak až do roku 1945 vězněn v německých koncentračních táborech. V posledním Sachsenhausenu – pracoval jako kápo a podle holandských vyšetřovacích orgánů byl zodpovědný za smrt několika holandských vězňů. Do Holandska nebyl však přes žádosti holandské vlády nikdy vydán. Od června 1948 byl po Gottwaldovi (který se stal prezidentem), předsedou vlády ČSR. Po smrti Gottwalda byl pak v březnu 1953 zvolen prezidentem republiky. Byl mezi lidmi idealizován jako dobrý člověk z lidu, ale například jeho účast na politických procesech i lživé zakrývání připravované měnové reformy v roce 1953 a následné protidělnické represe, ukazují něco jiného. Po smrti byl v prezidentské funkci nahrazen Antonínem Novotným. Citáty A. Zápotockého: • Ježíšek vyrostl, zestárl, narostly mu vousy a stal se z něho Děda Mráz. (1952) • „Měnová reforma nebude, naše měna je pevná. Všechno jsou to jen fámy, které šíří naši třídní nepřátelé“. (30.5.1953, Měnová reforma byla vyhlášena 1.6.1953) Lidová tvorba: Kléma Gottwald si zavolá Tondu Zápotockého a ptá se ho, jak je na tom ČSR se zásobami zemědělských produktů. „Mouky máme na tři roky, cukru na 5 let, masa na tři neděle, rýže na rok….“ „To jsem příjemně překvapen, myslel jsem, že je to horší, když všichni lidi tolik reptaj“ říká Gottwald. „No počkej, já nemluvím o lidech, já mluvím o tom, na jak dlouho to všechno vydrží pro vládu!“ Zářný Positivní výraz používaný v médiích ve spojeních: „zářný příklad“, „zářná budoucnost“. Spojení „zářný příklad“ obvykle označovalo vzor vzniklý v SSSR, který bylo vhodné následovat. Zásluhy Oblíbené slovo používané v pozitivním smyslu například v těchto vazbách: mít zásluhy o budování socialismu, zasloužit se o dobré pracovní výsledky, zásluhy o budování socialismu atd. Od roku 1951 až do roku 1990 existovalo také vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“ (míněna byla zřejmě „výstavba socialismu“). Zásobovací potíže 220

Výraz pro skutečnost, že nějaké základní zboží nebylo k dostání (maso, vajíčka, atd.). Záškodník Jednotlivec, jehož cílem mělo být škodit socialistickému zřízení. Závazek Prohlášení splnit něco s cílem podpořit socialismus – mohlo se jednat o zvýšení produktivity vlastní práce, brigádnické hodiny, sběr starého papíru, překročení plánu, k úsporám nákladů, materiálu, brigádnickým hodinám, množství odevzdaného sběru (papír, železo, textil atd.), úsporám toaletního papíru na pracovišti atd. Kolektivní a také osobní závazky se pak zveřejňovaly, sestavovala se pořadí, vyhodnocovalo se atd. Závazky uzavírali jednotlivci i kolektivy. Závazkové hnutí Souhrnný název pro hromadné vytváření závazků. Zvláštní závazková hnutí byla také často vyhlašována u různých ideologicky důležitých příležitostí a svátků. Jednalo se o organizovaný systém vedoucí lidi k dobrovolně povinnému přijetí závazků. Závod Ideologicky vhodnější výraz než „podnik“, používaný k označení některých průmyslových podniků. Závodní dovolená Celopodniková dovolená – například během letních měsíců, kdy si všichni pracovníci museli vybrat většinu své dovolené. Podobný princip se praktikuje často i dnes například v Itálii či Francii. Závod míru Cyklistický závod mezi městy Praha, Berlín, Varšava, který získal mezinárodní renomé. Prvně byl organizován v roce 1948 pouze mezi Prahou a Varšavou. Závod míru přežil i sametovou revoluci a se střídavými úspěchy a na měnících se evropských trasách byl organizován až do roku 2007. Záškodnická činnost Jakási blíže nespecifikovaná činnost vyvíjena záškodníky nebo lidmi za záškodníky označenými. Záškodník Výraz používaný nejvíce v padesátých letech pro označení osob, u kterých se předpokládalo, že provádějí nebo chtějí provádět akce mající za cíl poškození výroby, zemědělství nebo infrastruktury socialistického Československa. Zbohatlíci Po válce tak byli označováni soukromě hospodařící lidé – živnostníci, a vůbec kdokoliv, kdo si vydělal nějaké peníze mimo státní sektor. Později se tento výraz nemohl již tolik používat, protože lidé nemohli být zaměstnáni jinak než ve státních nebo družstevních podnicích a úřadech, kde nebylo možné oficiálně zbohatnout. Zboží z dovozu Vzhledem k zaměření zahraničního obchodu socialistického Československa na země RVHP a současně nízkou exportní konkurenceschopnost československého zboží, trpěla celá společnost nedostatkem volně směnitelných měn, za které bylo možné kupovat „zboží z dovozu“, tzn. zboží vyráběné v kapitalistických zemích. Zboží z dovozu bylo tedy zásadně nedostatkové nebo bylo k dostání výhradně v Tuzexu a principiálně bylo mezi lidmi považováno za kvalitnější než zboží vyrobené v Československu. Viz též Nedostatkové zboží. 221

Zdravice Slavnostně pozdravný text, údajně připravovaný určitým kolektivem lidí a předčítaný jejich delegátem jinému kolektivu lidí (pracovníků, pionýrů, straníků, odborářů atd.) někde jinde. Ve zdravici se obvykle přálo hodně budovatelských úspěchů a ujišťovalo podporou v plnění náročných úkolů. Zdravice mohly i překonávat hranice, protože byly známé i zdravice sovětských pionýrů, zdravice pracujících polského automobilového závodu pracujícím mladoboleslavské automobilky atd. Zdravice se přednášely také na sjezdech KSČ a vyjadřovaly obvykle podporu jednání sjezdu a přání úspěchu v „náročných jednáních“ atd. Zdravý proud ve straně Za zdravý proud ve straně byli začátkem 70. let vydáváni ti soudruzi, kteří buď byli proti obrodnému procesu na jaře 1968, nebo pak po srpnové invazi stačili své názory obrátit tak rychle, že se ještě do zdravého proudu stačili zařadit a mohli soudit ty, kteří tak rychlý obrat nezvládli, zvládnout nechtěli nebo jejich jména byla s obrodným procesem příliš spjatá. Země socialistického tábora Viz ZST Země východního bloku Název používaný v západních zemích pro skupinu zemí ZST (země socialistického tábora). Zestátnit Zestátnění stejně jako znárodnění v období reálného socialismu byla forma zcizení soukromého majetku ve prospěch státu bez náhrady. Zítřky Viz též „budoucnost“. Výraz byl obvykle v souladu s celkovou filosofií budování socialismu a komunismu pro budoucí generace, používán ve vazbě „skvělé zítřky“. Viz též Brzko, Budoucnost. Lidová tvorba: Hlášení v letadle po přistání z New Yorku: „Vážení cestující, právě jsme přistáli v Praze, hlavním městě Československé socialistické republiky. Nařiďte si prosím svoje hodinky o šest hodin dopředu, a pokud na nich máte také letopočet, tak o čtyřicet let dozadu.“ Zkrachovanec Jeden z dalších výrazů použitých režimními médii při kritice Václava Havla a dalších členů Charty 77. Zlatá mříž Humorné lidové označení odměny za imaginární soutěž o nejlepší politický vtip. Celá soutěž se lidově nazývala „Soutěž o zlatou mříž ministerstva vnitra“. Zlaté snopy Hřejivě oslavný název pro obilní snopy používaný při chvále socialistického zemědělství a jeho úspěchů.

222

Zlepšovací návrhy Ve snaze o zvýšení aktivity pracujících byly podporovány jejich myšlenky, jak zefektivnit výrobu nebo různé vnitropodnikové postupy na jejich pracovištích – byl podporováno „zlepšovatelské hnutí“. Za realizované „zlepšovací návrhy“ pak navrhovatelé dostávali určitý podíl na přínosu/úsporách plynoucích z jejich zlepšovacích návrhů. K tomu bylo nutné vést poměrně složitou evidenci a administrativu. Řada schopnějších lidí tak své myšlenky „prodávala“ právě jako zlepšovací návrhy. Zmetek, zmetkovitost Zmetek se používal jako označení pro nekvalitní výrobek. Vzhledem k vysoké nekvalitnosti socialistické výroby, převahy poptávky nad nabídkou a neexistenci konkurence, musela tento problém řešit při dosažení jeho velkých proporcí i strana a vláda. Zmetkovitost byl ukazatel počtu zmetků na 100 určitých výrobků. Strana a vláda proto čas od času vyzývala k boji za „snižování zmetkovitosti“ nebo „proti zmetkovitosti.“ Známý Mít nějakého „známého“ bylo velmi důležité, protože často nebylo možné ani s pomocí úplatku nebo všimného určité zboží, služby, souhlas nebo doporučení získat aniž by byl člověk předem uveden svým „známým“. Čím více měl člověk „známých“, tím byl v lepším postavení, protože „známé“ bylo možné různým způsobem propojovat a řetězit a získávat tak potřebné zboží či výhody a možnosti v široké škále oblastí. Vytvářely se tak určité neformální sítě lidí, kteří měli přístup k určitým možnostem a měli tak co nabídnout jiným. Lidová tvorba: Dotaz na Rádio Jerevan: „Opravdu by mohl někdy nastat komunismus?“ Odpověď: „Ano, kdyby měli všichni všude známé“. Znárodnění V systému reálného socialismu výraz pro konfiskaci soukromého majetku. V ČSSR byly znárodněny především všechny výrobní prostředky a jakýkoliv majetek, který mohl umožňovat nezávislou obživu, tzn. i živnosti zaměstnávající pouze jednoho člověka nebo rodinu, takže ideologický cíl odstranit vykořisťovatelskou třídu kapitalistů zde vlastně nemohl být aplikován. Režimním cílem však bylo udělat každého občana závislým na centrálním mocenském systému. Viz též Vyvlastnění. Zostření mezinárodního napětí Zvýšení napětí mezi oběma světovými soustavami, ke kterému docházelo z různých důvodů. Velmi často bylo vyprovokováno právě snahou o export komunistické ideologie do rozvojových zemí v Jižní Americe, Asii, Africe a na Středním Východě v rámci internacionální teorie. V rámci napjaté situace studné války však i USA, Británie, Francie atd. podporovaly často zkorumpované a opresivní avšak antikomunistické režimy a tak bylo na mezinárodní scéně hodně prostoru pro lidi a hnutí, kteří by jej normálně mít neměli. Zotavovana Ubytovací a stravovací zařízení sloužící rekreaci pracovníků určitého závodu, národního podniku nebo odměněných členů ROH ve zotavovaných ROH. Viz též podniková chata, podniková rekreace. Zpátečník 223

Výraz používaný Gottwaldem a po něm i médii. Výraz označoval lidí, kteří neviděli totiž skutečnost, že socialismus je budoucností lidstva a jednalo se tak o označení jedinců nesouhlasících se socialistickou cestou vývoje nebo straně či režimu nepohodlných. Zpevnění norem Normy výroby se čas od času zvyšovaly, což mělo mimo jiné pomocí při hledání důkazů o rostoucí produktivitě socialistického hospodářství. Zvýšení výrobních norem bylo také poslední roznětkou při výbuchu Berlínského povstání. Zpívat do kroku Jednou z úloh budovatelských písní bylo dávat lidem budovatelské nadšení a pomáhat jim rychle, rozhodně a radostně pochodovat – vykračovat do práce pro socialistickou vlast. Řada propagandistických filmů či televizních záběrů ukazovala právě na skupiny pracujících, brigádníků či studentů, jak si zpívají do kroku cestou na pracoviště. Zprávy Název novin publikovaných okupačními vojsky po invazi v srpnu 1968. Zprávy obsahovaly řadu lživých informací o existenci kontrarevoluce v ČSSR, bratrské povaze invaze, dobrotě bratrských vojsk, zaprodanosti reformních politiků v ČSSR atd. Zprofanovaný politik Jeden z výrazů používaných v sedmdesátých a osmdesátých letech proti reformním komunistům šedesátých let, kteří neměli chuť nebo příležitost se ztotožnit s pookupační politikou. Tímto výrazem byli také někdy označováni i protirežimní disidenti. V principu se jednalo o pejorativní označení lidí, kteří nějakým způsobem někdy vystupovali nebo vystoupili s názory jinými, než byly propagované pookupačním (normalizačním) režimem. Zrádné pikle Kout zrádné pikle proti socialismu byla oblíbená činnost nepřátel socialismu, kapitalistických štváčů, agentů CIA, sabotérů, oportunistických zrádců a dalších odpadlíků. Zřízení Výraz „zřízení“ se obvykle v režimních materiálech, médiích a učebnicích používal ve vazbě „socialistické zřízení“, čímž byl myšlen politický, ekonomický a společenský systém reálného socialismu. ZST Zkrácené označení pro tzv. „země socialistického tábora,“ to znamená ty země, které byly vedené komunistickými stranami a podřídily se vedení Moskvy. Mezi tyto země nepatřila proto například Jugoslávie, která vedení Moskvy nepřijala. Patřily sem především: Svaz Sovětských Socialistických republik (SSSR), Bulharská lidová republika, Německá demokratická republika, Polská lidová republika, Maďarská lidová republika, Rumunská lidová republika, Mongolská lidová republika, Československá socialistická republika, Korejská lidově-demokratická republika a podle momentální situace také Čínská lidová republika, Albánská lidová republika, Vietnamská socialistická republika, Kuba. Lidová tvorba: Jedna ze zemí ZST žádá Moskvu o pomoc: „Celá země hladoví, pošlete obilí“, „Utáhněte si opasky“ odpoví Moskva, „Pošlete opasky“ říká další telegram do Moskvy.

224

Ztroskotanci a samozvanci Odsuzující označení pro signatáře dokumentu Charta 77, které se objevilo v Rudém právu jako název článku po zveřejnění základního dokumentu v lednu 1977. Takto nelichotivě byl tak v roce 1977 v Rudém právu označen i pozdější prezident Václav Havel. Zvyšování efektivnosti Snaha o přechod z extenzivního růstu národního hospodářství na růst intenzivní. Viz též úspory. Zvací dopis Jako „zvací dopis“ je označováno pozvání SSSR k akci na záchranu socialismu v ČSSR, který předalo začátkem srpna 1968 při jednání v Bratislavě přímo Brežněvovi několik členů ÚV KSČ, kteří nesouhlasili s obrodným procesem. Zvací dopis byl Sovětským svazem následně užíván pro podpoření „legality“ jejich bratrské pomoci avšak až do devadesátých let nebyl nikdy zveřejněn. Vstup armád samozřejmě ve skutečnosti nelegalizoval, protože podepsaní funkcionáři KSČ nepředstavovali ani vládu ČSSR ani nejvyšší vedení KSČ. Až do roku 1992 se o zvacím dopisu však pouze hovořilo. Nikdo jej neviděl a ani sami signatáři se k podpisu nikdy veřejně nepřiznali. Z dnešního pohledu by tento dokument mohl být hodnocen jako velezrádný, avšak nikdo z jeho signatářů za něj nebyl odsouzen. Jeho existence ukazuje na hloubku rozkolu ve straně, ke kterému došlo během Pražského jara 1968. Pro zajímavost je níže plné znění dopisu v překladu do češtiny tak, jak je publikováno na www.just.wz.cz . Vážený Leonide Iljiči, (Brežněve – pozn. autora) s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu. Náš kolektiv - vedení strany - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v naší zemi je ohrožena. Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat. V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce. Uvědomujeme si, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v ruštině. Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak 225

Žádost Jakmile jedinec chtěl cokoliv nad rámec základních potřeb nebo veřejně dostupných služeb, bylo třeba, aby podal žádost. Žádost pak obvykle obsahovala požadavek, aby ji někdo doporučil nebo schválil. Podle charakteru žádosti pak schvalování nebo doporučování mohl být jen formální nebo naopak velmi komplikovaný či nezvladatelný proces, během kterého byly zkoumány posudky, hodnocení, angažovanost atd. daného jednotlivce. Často pak záleželo také na tom, zda žadatel předal všimné, zda a kde měl známé nebo zda a jaké protislužby mohl nabídnout. Žádost k souhlasu s podáním žádosti o … Vnitropodniková žádost o získání souhlasu s podáním žádosti o devizový příslib nebo výjezdní doložku. Lidově nazývaná „Žádost o žádost“. Jednalo se o extrémní projev byrokracie nevolnické kontroly jednotlivců. Železná opona Výraz používaný již po VŘSR pro popsání skutečnosti, že SSSR byla velmi složitě dostupná část světa, nebylo jednoduché odsud získat spolehlivé informace, nebyla ostatnímu světu přátelská a vyvíjela se zcela podle jiných principů, než podle kterých pracoval ostatní svět. Masově se však začal tento výraz používat až po projevu Winstona Churchilla ve Fultonu, Missouri, USA v březnu 1946. V této řeči zmínil „spouštění železné opony přes celý kontinent od Štětína u Balitckého moře do Terstu u Adriatického moře“. Jednalo se vlastně ale jen o posunutí původní železné opony směrem na západ a zahrnutí tak prakticky všech zemí (kromě Rakouska), které byly plně nebo částečně „osvobozeny“ Rudou armádou. Živly Další hromadné označení osob, které měly názory jiné než prorežimní. Mezi „živly“ byli zařazováni také lidé, kteří se svou politickou minulostí režimu principiálně nelíbili. Výraz byl používán především v posrpnovém období normalizace a konsolidace. Život v socialismu Byl oficiálně označován jako největší blaho a štěstí, které může člověka potkat. Lidová tvorba: "Co je štěstí?" "Žít v socialismu." "Co je neštěstí?" "Mít to štěstí." Rádio Jerevan: Dotaz: "Je na Marsu možný život?" Odpověď: "Taky ne!" Životní úroveň obyvatelstva Rostoucí životní úroveň měla být jedním z ukazatelů předností socialismu nad kapitalismem. Přestože byla ideologie zaměřená proti „západnímu materiálnímu způsobu života“, je zajímavé, že životní úroveň a úspěchy socialismu se měřily téměř výlučně v jednotkách materiální spotřeby. Životní úroveň a její růst tak byly popisovány počtem praček, ledniček, televizí, radiových přijímačů atd. na osobu. Lidová tvorba:

226

Telefonický dotaz z Bílého domu ve Washingtonu do Kremlu: „Za jak dlouho si v SSSR průměrný dělník vydělá na auto?“ Sekretář generálního tajemníka se chvíli zamyslí a odpoví: „ ----A vy zase mlátíte černochy.“ Jaký je rozdíl mezi životní úrovní za socialismu a tryskovým letadlem? „Skoro žádný – i letadlo i životní úroveň za socialismu stále stoupají, stoupají … až úplně zmizí.“ Na křižovatce se srazí tři auta. Američan, Němec a Čech. Američan praví: "To je v háji, budu muset vzít pět platů a koupit si nového Buicka!" Němec: "Roční plat dám za nového volkswagena, stejně už jsem potřeboval nové auto." Čech pláče u svého rozbitého trabanta a není k utišení. Američan se ptá: "Člověče, proč tolik pláčete?" Čech říká: "Celej život jsem šetřil a teď mám trabanta na maděru." Američan: "Člověče, tak proč si kupujete tak drahý vůz?!" Opravdu je v socialismu vyšší životní úroveň než v kapitalismu? Ano, máme to nyní potvrzené. I soudruh Smirnov, který byl přesvědčen o opaku, nám nyní vlastnoručně napsal sebekritický dopis ze Sibiře, ve kterém svůj původní názor zcela vyvrátil. Život společnosti Strana a vláda od společnosti očekávala, že se bude radovat z dosažených výsledků, z budování socialismu, z toho že spěje ke komunismu, z toho, že ji vede KSČ atd. Souhrn těchto radostí a akce na jejich podporu pak měl vytvářet pocit soudržného, společného, radostného „života společnosti“.

227