Křížovka / Sudoku Filozofický 3. díl tajenky směr
Připravuje © Zdenka Reisenauerová
Jenž (knižně)
Jehličnatý strom
Žesťový hudební nástroj
Knižní spojka
Starořecká oběť po pohřbu
Primát
Tělocvičná poloha
Na jiné Omyl místo 1. díl tajenky v programu (slovensky)
Rozvlákňovač Proud vody
Kód Islandu
Lovecký pes
Těžké kladivo
Prkenné stropy
Útok
Korálový ostrov
Služby pro střední odběratele a velkoodběratele Pražská plynárenská, a. s., oddělení velkoodběru U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle, budova č. 37 Tel.: 267 174 404–422 • Fax: 267 174 414
Evropan (slovensky)
Druh lososa
Kříženec osla a klisny
Řecký bůh války
Oblouk Slovenský národ. park Silnější tkanina
Majíc velké uši Pracoviště v dole Starověká sekyra
Solmizační slabika Část střechy
A sice Povídka B. Němcové Šesterečný nerost
Napsaná nahoru
Anglicky »jeden«
Nekovový prvek
Typ fiatu
Opálení
Bůh lásky
Dceřiné společnosti
Vyzdívka pecí
Úbytek na váze zboží vysycháním
Větší 2. díl tajenky hospodářská usedlost
Srůst (řídce)
Název tuků do mastí
Domácky Tomáš
Iniciály herečky Stašové
4. díl tajenky
Kopnutí
Náměstí (zastarale) Druh svetru
Informační služby – energetika, a. s. U Plynárny 500/44, 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 903 • Fax: 267 174 903 e-mail:
[email protected] • www.ise.cz
Setnina
Vojenský útvar
Kam (knižně) Klouzavý pohyb
Citoslovce tišení
Prometheus, energetické služby, s. r. o. U Plynárny 500, 140 00 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 935, 267 172 255 Tel./fax: 267 174 300 e-mail:
[email protected] www.prometheusgas.cz
Základní číslovka Ukazovací zájmeno
Stovky Být nemocen
Spojka
Římská čtyřka
Předložka
Jednotka standardního penicilinu
Druh měkkýše
Aromatický nápoj
Pravoslavný obraz
Pražská plynárenská Správa majetku, s. r. o., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle Tel.: 267 172 397 • Fax: 267 173 438 www.ppsm.cz
Pomůcka: dinas, enata, opener, pelekus řemeník, Skyt, unit
6
4 7
4
3 9
1
3 2
3 5
1 6
9
2 3
6
5 1
7
1 8
2
7
9
2
9 3
4
6
8 4
5
5 2
6
8 1
9
Redakce časopisu
Adresa redakce: Národní 37, 110 00 Praha 1. Šéfredaktor: Ing. Jan Žákovec. Redakční rada: předseda – Ing. Milan Jadlovský, 1. místopředseda Ing. Dagmar Hartmanová, 2. místopředseda Mgr. Štěpán Švenda.
8
2 3
1
Správce kolektorů v Praze začal využívat první vozy na zemní plyn Na návštěvě u zákazníka: V oranžérii na Pražském hradě Zbyňka Šolcová: Nelením uvařit k obědu i tři různá jídla
Pragoplyn, a. s. Jungmannova 36/31 110 00 Praha 1-Nové Město Tel.: 221 092 253 • Fax: 267 174 253
7
7
4 8
6
Pražská plynárenská Distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 500, 145 08 Praha 4 Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030 www.ppdistribuce.cz Pražská plynárenská Servis distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s. U Plynárny 1450/2a, 140 00 Praha 4-Michle Tel.: 267 171 245, 267 172 451 Fax: 267 174 245 e-mail:
[email protected] • www.ppsd.cz
Část ruky
Malé americké prase
Solmizační slabika
Spojení do Michle: Tramvaj č. 11 z Bělehradské ulice (u metra C – I. P. Pavlova), autobus číslo 188 z Pankráce (u metra C – Pankrác). Parkoviště přímo před vchodem do hlavní budovy nebo v areálu U Plynárny – vjezd motorovou vrátnicí (asi 200 m před hlavním vchodem směrem od centra města).
Íránský kočovník Součást éter. olejů
Český prozaik
M Ě S Í Č N Í K K O N C E R N U P R A Ž S K Á P LY N Á R E N S K Á , a . s . w w w. p p a s . c z
Zákaznická linka Pracovní doba: Pondělí až pátek: 7.00–19.00 hodin Tel.: 840 555 333 • Fax: 267 174 222 www.ppas.cz • www.spoluproprahu.cz
Citoslovce rozpaků Mohamedův druh
Chůva
Direkt (zastarale)
4/2008
Sídlo společnosti Pražská plynárenská, a. s. Praha 1-Nové Město, Národní 37, 110 00 Tel.: 267 171 111 • Fax: 267 171 030 www.ppas.cz Služby pro domácnosti a maloodběratele • Jungmannova 31, Palác Adria, 110 00 Praha 1 • U Plynárny 500, 145 08 Praha 4-Michle, budova č. 37 Pracovní doba: Pondělí až čtvrtek: 9.00–18.00 hodin Pátek od 9.00 do 12.00 hodin
Střetnutí
Součást tříslovin
Kontakty společnosti
Členové redakční rady: Miroslav Vránek, Ing. Jana Hnízdilová, Ing. Oldřich Nechanický, Ing. Jiří Šach, Ing. Jana Frýdecká, Ing. Marek Sukup, Ing. Tomáš Svatoň, František Erben, Jiřina Nováková, Ivo Kult, Ing. Zuzana Brožová, Ing. Hana Schusterová, Rudolf Novák, Zuzana Floriánová, Jefim Fištejn, Renáta Váňová. Sekretariát: Renáta Váňová, tel.: 221 092 718, e-mail:
[email protected]. • www.ppas.cz. Vydavatel: Gallery, s. r. o., Legerova 70, 120 00 Praha 2.
Arnošt Lustig: Píši o tom, co mám pod kůží
Aktuality
Text a foto Jan Žákovec
Pražská plynárenská, a. s., upravuje od dubna 2008 ceny zemního plynu
P
ražská plynárenská, a. s., která zásobuje zemním plynem hlavní město Prahu a příměstské části okresů Praha-východ, Praha-západ a Kladno, upravuje od 1. dubna 2008 své prodejní ceny zemního plynu. Důvodem mírného vzrůstu prodejních cen zemního plynu je pokračující růst jeho nákupních cen, a to v důsledku rostoucích světových cen ropy. Dopad této skutečnosti na většinu průměrných pražských domácností nebude nijak dramatický, protože cena zemního plynu od 1. dubna jim vzroste vprůměru jen o 3,2 %. Pro zákazníky z kategorií domácnosti a maloodběratelé jsou tyto ceny stanoveny na druhé čtvrtletí 2008. Kompletní ceník prodejních cen zemního plynu platných od 1. dubna 2008 bude k dispozici na internetových stránkách www.ppas.cz.
Příklady porovnání celkových ročních plateb za zemní plyn u typických zákazníků Pražské plynárenské, a. s., v kategorii domácnost podle cen platných od začátku letošního roku a od 1. dubna 2008. Domácnosti žijící v bytě se spotřebou zemního plynu na vaření, ohřev vody a topení: odpovídající roční odběr: 18,9 MWh náklady při cenách od 1. 1. 2008: 17 214,20 Kč náklady při nových cenách od 1. 4. 2008: 17 760 Kč změna ročních nákladů + 545,80 Kč (+ 3,17 %), tj. 45,40 Kč měsíčně Domácnosti žijící v rodinném domku se spotřebou zemního plynu na vaření, ohřev vody a topení: odpovídající roční odběr: 31,5 MWh náklady při cenách od 1. 1. 2008: 27 954,50 Kč náklady při nových cenách od 1. 4. 2008: 28 838,70 Kč změna ročních nákladů + 884,20 Kč (+ 3,16 %), tj. 73,70 Kč měsíčně
Správce kolektorů v Praze začal využívat první vozy na zemní plyn
Na návštěvě u zákazníka
Text Jan Žákovec • Foto Petr Hejna
Oranžérie, přesněji Nová oranžérie, v Královské zahradě Pražského hradu je reprezentační skleník postavený v letech 1997–1999 na místě původně renesančního skleníku. Architektkou unikátní stavby ve stylu high-tech byla česko-britská architektka Eva Jiřičná. Oranžérie je využívána jak k pěstovávání pokojových květin, určených pro výzdobu reprezentačních místností Pražského hradu, tak k regeneraci a přezimování dekorativních, stále zelených rostlin a velkých palem, které zdobí venkovní prostory. Z historie oranžérií Oranžérie jsou umělecky ztvárněné typy skleníků, kde přezimují rostliny citlivé na chlad. Původně se oranžérie používaly pro celoroční pěstování citrusovitých rostlin, zejména pomerančovníků (odtud název budovy) a citroníků, které rostly v nádobách. Postupně byl pěstovaný sortiment citrusovitých rozšířen o granátová jablka, myrty, ibišky, vavříny, kdouloně, cypřiše, růže, oleandry aj. Tyto rostliny se pěstovaly pro krásu a vůni. Někdy sloužily jako palmový skleník, určený pro vysoké vzrostlé palmy a jiné tropické dekorační rostliny. Jindy byly přizpůsobeny pěstování vodních rostlin. Pěstování citrusů byla velice nákladná investice, kterou si tehdy mohl dovolit pouze panovník a vysoká šlechta. V italské Padově byla postavena oranžérie již v roce 1545. Ze začátku byly v oranžériích dřevěné okenice. Posléze se začal používal naolejovaný papír. Tak se do oranžérie dostávala světlo, ovšem bo-
Oranžérie na Pražském hradě
Pánové Čapek, Klega a Baum při slavnostním předání vozidel
P
ražská plynárenská, a. s., zahájila spolupráci s akciovou společností Kolektory Praha v oblasti alternativního využití zemního plynu v dopravě a zapůjčila jí od března 2008 tři automobily FIAT s pohonem na zemní plyn. Tyto vozy budou sloužit jako zásahová a provozně-technická v centru Prahy. Technici firmy jezdí těmito vozidly na kontroly kolektorů a k zásahům při mimořádných událostech. Vozy na zemní plyn budou jezdit převážně v centru metropole, kde je asi 20 z celkových 90 kilometrů kolektorů. Tuto iniciativu vítá
2
U PLYN ÁRNY 4 /2 0 0 8
i hlavní město a podobnou spolupráci firem řízených městem hodlá Praha v budoucnu rozvíjet. »Každoročně bychom rádi řady pronajatých vozidel městských společností s pohonem na zemní plyn rozšířili. Rychlost a rozsah bude samozřejmě záležet na ekonomické analýze provozu stávajících automobilů a dalších zkušenostech s jejich využíváním. Úspory ročních nákladů na provoz jednoho automobilu se pohybují okolo třiceti procent. To se samozřejmě pozitivně projeví v hospodaření městské společnosti. Plynové automobily
šetří nejen náklady, ale i životní prostředí metropole. Zásahové vozidlo Kolektorů najezdí každoročně okolo dvaceti tisíc kilometrů. Hlavní předností provozu vozidel na zemní plyn je snížení emisí, což příznivě ovlivňuje hladinu smogu a snižuje skleníkový efekt,« řekl náměstek primátora hl. m. Prahy Pavel Klega při slavnostním předání vozidel. »Ačkoli má firma automobily v pronájmu, ekonomicky se to vyplatí. Roční úspora na provoz jednoho vozidla se předpokládá asi 18 000 korun. Nájemní smlouvu jsme podepsali zatím na jeden rok. Na podzim výhody provozu pronajatých automobilů vyhodnotíme a na základě výsledků na konci roku rozhodneme, zda prodloužíme smlouvu na stávající vozidla a přidáme k nim další,« uvedl generální ředitel společnosti Kolektory Praha, a. s., Otakar Čapek. Za Pražskou plynárenskou se předání zúčastnil místopředseda představenstva Eckart Baum. Kolektory Praha nejsou v hlavním městě v provozování vozidel na zemní plyn osamoceny. Od poloviny ledna jezdí v Praze tři automobily Pražských služeb, a. s., na svoz odpadků. Společnost ještě letos plánuje uvést do provozu dvě unikátní čisticí vozidla a dalších pět svozových vozidel na zemní plyn. Nákup autobusů na zemní plyn zvažuje také Dopravní podnik hlavního města Prahy. Na konci loňského roku vypsal výběrové řízení na nákup 620 autobusů. Jednou z variant je převod vybrané autobusové garáže na zemní plyn. První půjčovnu aut na zemní plyn zprovoznila Pražská plynárenská, a. s., v prosinci minulého roku. Záměry jsou zlepšit životní prostředí v Praze a umožnit zájemcům vyzkoušet si vozidla na zemní plyn v praktickém provozu a tím odstranit nedůvěru veřejnosti v plynové automobily. Podrobné informace o půjčovně vozidel na zemní plyn najdete na: www.ppas.cz/cng-pujcovna.html.
hužel i voda. Později pak přišly na řadu skleněné tabule. Díky posuvným a střešním oknům měly rostliny dostatek čerstvého vzduchu a slunečního světla. Již od dob renesance bývaly oranžérie součástí mnohých zámeckých zahrad i ozdobou panských sídel, mnohdy i klášterů a představovaly touhu majitele pro zdůraznění moci a především pro reprezentaci. Staly se přirozenou součástí zahrady a sídla, někdy byly i bohatě zdobené freskami, jindy byly vybaveny umělými jeskyněmi, ozdobnými bazény s rybkami, voliérami, zahradním nábytkem, osázeny exotickými rostlinami. Hodovní stůl majitele při každé příležitosti zdobily nejen květiny, ale i mísy bohaté jižním ovocem, vypěstovaných v jejich vlastní oranžérii. 3
Zákaznická karta Pražské plynárenské, a. s.
Cestovní kancelář Tipatour žařským sportům, myslí i na odpočinek a regeneraci těla, upřednostňovány jsou hotely s bazény či v blízkosti aquaparků, s možností masáží a dalších relaxačních služeb. Velmi populární jsou v posledních letech znovu lázeňské pobyty, které v dnešní době už využívají i mladí lidé, kteří dávají přednost hlavně víkendovým pobytům a zároveň hlavně mladí lidé využívají možnost věnovat pobyt v některých z našich vyhlášených lázní svým rodičům jako dárek, ať už k Vánocům, k narozeninám či výročí svatby.
Oranžérie sloužily nezřídka i jako společenská místnost budovy, zejména v letním období, kdy rostliny byly ve venkovní zahradě. Ozdobné interiéry oranžérií v létě sloužily jako krytá terasa, kde se lidé často scházeli nad šálkem čaje. K významnému rozvoji oranžérií došlo v baroku zejména v období vzniku francouzských zahrad v Evropě. S nastalým rozvojem techniky a rozvíjejícího se obchodu s exotickým ovocem oranžérie postupně ztrácely svůj význam. K úpadku oranžérií dochází v 19. století. Bylo zrušeno mnoho reprezentačních staveb, některé byly přebudovány a v lepším případě nebyly zničeny a některé z nich dodnes slouží jiným účelům.
Nová oranžérie na Pražském hradě Ze severních zahrad Hradu je historicky nejcennější Královská zahrada. Založil ji Ferdinand I. Habsburský roku 1534. Kdysi na tomto místě bývaly vinice stejně jako v širokém okolí a na Petříně. Od počátku byla zahrada doplňována stavbami sloužícími zábavě dvorské společnosti, vznikla Míčovna, Královský letohrádek, Lví dvůr, Fíkovna a také Oranžérie. První oranžérii nechal postavit v roce 1590 císař Rudolf II. na jižní straně Královské zahrady při kamenné zdi oddělující Královskou zahradu od Jeleního příkopu. Byla určena k pěstování citrusů, mandlí a jiné středozemní flóry. Oranžérie byla zničena za třicetileté války, kdy byla Královská zahrada zpustošena saskými a švédskými vojsky. Po druhé světové válce zde byl vybudován jednoduchý skleník, který se však v roce 1996 rozpadl. Zadáním bylo nahradit zchátralý, devastovaný skleník novým objektem podobných rozměrů, který by respektoval historickou funkci
místa a který by byl v souladu s architekturou 20. století. Architektonickým řešením oranžérie byla pověřena světoznámá britská architektka českého původu, nositelka Řádu Britského impéria Eva Jiřičná. Nová oranžérie, postavená na místě té původní, byla realizována v letech 1997–1999. Do stavby je začleněn zbytek původní renesanční zdi, Plečnikova kašna a Rothmayerova fontánka. Nová oranžérie získala několik domácích i zahraničních architektonických ocenění.
Stavba Na ploše přes 700 metrů čtverečních postavila Eva Jiřičná téměř 100 metrů dlouhý tubus, jehož konstrukci tvoří čtyři příčné oblouky, které nesou po vnější straně síť trubek z nerezové oceli, spojených ve svých styčných bodech šroubem. Výplň tvoří kalené laminované sklo. Prostor je záměrně navržen bez vnitřních podpor, aby bylo možno snadněji manipulovat s rostlinami. Subtilní, sofistikovaná novodobá konstrukce působí velmi bezprostředně a zapadá do historického kontextu zahrady s lehce nostalgickou atmosférou. Z hlediska funkčnosti je oranžérie příčnými příhradovými nosníky rozdělena na tři části, přičemž v každé z nich jsou jiné klimatické podmínky – pro klíčení, růst a regeneraci rostlin.
Vytápění oranžérií Pro pěstování tropických rostlin ve sklenících je klíčovou otázkou zdroj tepla a způsob otopu. V prvních oranžériích v 16. století ještě nebylo topení. Jen za velkých zim se zde rozdělával oheň. Později byla v oranžériích kachlová kamna, která prostor vyhřívala. O ně-
co později, v 19. století, se stavěly i oranžérie, které měly takové vytápění, jež udržovalo podlahu teplou. Otop býval zajištěn kanálovým topením. Tyto oranžérie měly i stropní otvírací okna. Tak bylo možné dopřát rostlinám čerstvý vzduch. Oranžérie na Pražském hradě je zajímavá nejen svým architektonickým řešením, ale i technickým vybavením. Ke stínění v letním a tepelné izolaci v zimním období slouží žaluzie a rolety, jejichž ovládání, jakož i osvětlení, větrání, vyhřívání a zavlažování skleníku je automatické a řídí je počítač. Ideální energií pro účely vytápění moderních oranžerií je v současnosti zemní plyn. Objekty v areálu Pražského hradu byly v minulosti vytápěny pevnými palivy, mazutem nebo centrálním teplem. V roce 1999 byla nedaleko Jízdárny Pražského hradu vybudována nová centrální kotelna na zemní plyn. Tři plynové kotle – dva po 4 MW a jeden 2 MW slouží pro výrobu teplé vody jako zdroje tepla. Plynová kotelna vytápí i novou oranžérii, vzdálenou cca 400 m. Teplá voda o teplotě 90 °C je přiváděna izolovanými ocelovými rourami. Potrubí je vedeno průchozími nebo průleznými kolektory a štolami . Kolektory a štoly jsou protipožárně zabezpečeny a elektronicky hlídány systémem EPS. V oranžérii je předávací stanice, která teplotu topné vody upravuje podle účelu jednotlivých sekcí (klíčení, růst, regenerace rostlin) a v závislosti na venkovní teplotě. Upravená teplá voda je rozváděna klasickým podlahovým topením, prostřednictvím trubkových topných registrů podél stěn a zavěšenými plastovými trubkami pod stropní klenbou (ochrana proti sněhu a námraze). Požadovaný příkon oranžérie cca 300 kW představuje 5–8 % celkového výkonu centrální plynové kotelny.
Můžete našim čtenářům doporučit něco konkrétního či upozornit na novinky? Z Chorvatska bych určitě upozornila na nově zrekonstruovaný hotel Dubravka v Bašce Vodě, hotel se nachází jen 50 metrů od jedné z nejkrásnějších a nejdelších oblázkových pláží. Na Slovensku bych doporučila návštěvu některých termálních lázní, v Piešťanech ho-
Naši nejnovější novinkou je aktivní dovolená na koních, kdy se malá skupina lidí vydává na koních po vybraných »koňostezkách« po České republice. Nabízíme jak trasy pro pokročilejší jezdce, tak i víkendové pobyty pro začátečníky. Zmínila jste se o Slovensku, proč jste se zaměřili i na naše sousedy? V posledních pěti letech investovalo Slovensko do cestovního ruchu nemalé finanční prostředky. Největší investice souvisely s otevřením nových termálních vodních parků a lázní anebo s modernizací a zatraktivněním už existujících. Různé tobogany, skluzavky, termální parky propojené se Spa&Wellness, vodní masáže, kdy se teplota vody pohybuje okolo 36 °C, se staly velice populárními a vyhledávanými místy. Lákavá jsou střediska, kde mohou hosté odpočívat na vodních terasách s výhledem na panoráma Tater. I proto jsme se stali jedním z největších specialistů na pobyty na Slovensku. Kde mohou CK Tipatour naši čtenáři najít? Naše pobočka sídlí v Praze 2, Rubešova 5, kousek za Českých rozhlasem, otevřeno je pondělí–pátek od 8.30–17.00 hodin. O naše katalogy si mohou napsat na email:
[email protected], nebo volat na tel.: 222 246 063, naši nabídku samozřejmě najdou na www.tipatour.cz.
Do dubnového vydání časopisu jsme zařadili rozhovor s ředitelkou cestovní kanceláře Tipatour paní Šnoblovou. Vzhledem k tomu, že je tady jaro, nabídka cestování by mohla být pro čtenáře aktuální a inspirující. Paní ředitelko, můžete nám krátce vaši cestovní kancelář představit? Naše cestovní kancelář Tipatour na trhu působí již od roku 1990 a od začátku se specializuje na pobyty v Chorvatsku, Česku, Slovensku a Rakousku. Během 18 let působení jsme se stali jedním z největších touroperátorů právě pro Chorvatsko, Česko a Slovensko. Máme celkem šest vlastních poboček a 600 provizních prodejců po celé České republice. Jsme členem Asociace cestovních kanceláří a jako cestovní kancelář máme samozřejmě sjednáno Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře u Generali pojišťovny, a. s.
tel Slňava, ve Velkém Mederu hotel Royal Diamond nebo v Dunajské Stredě hotel Thermalpark. V Čechách bych doporučila osvědčené lázeňské pobyty v Luhačovicích, kde nabízíme několik hotelů a penzionů.
Paní Šnoblová, děkuji vám za čas věnovaný našemu rozhovoru a přeji mnoho spokojených zákazníků. Ivana Kocmanová
Nezapomeňte se zúčastnit čtenářské soutěže s cestovní kanceláří Tipatour na straně 11. Na 3 vylosované výherce čeká dárkový balíček od CK Tipatour. Naše čtenáře upozorňujeme na to, že se Zákaznicou kartou PP, a. s., mají slevu: 8 % z katalogové nabídky při zakoupení zájezdu v pobočce Tipatour nebo přes internet a 4 % z nabídky last minute a poznávacích zájezdů.
Čím si vysvětlujete stálý zájem českých turistů právě o Chorvatsko? Je mnoho destinací, které člověk chce vidět, zažít, ale do většiny se již nikdy nevrátí. To neplatí o Chorvatsku, které je pro Čechy přesně tou zemí, kam se budou vždy rádi vracet. Má to několik důvodů. Jedním z nich je určitě poloha nejbližšího moře, navíc Chorvaté vybudovali v posledních letech několik nových dálnic a skutečně již není problém být za pár hodin z domova na mořském břehu. Dalším důvodem je zcela určitě nádherné chorvatské moře, které právě díky vysokému obsahu soli má tu dobře známou průzračně modrou barvu. A jistě nelze opomenout, že Češi se v Chorvatsku domluví i bez znalosti místního jazyka. Dá se říct, že i při výběru dovolené se lidé řídí trendy? Nepochybně, v posledních letech klienti nechtějí jet »pouze« na dovolenou, chtějí aktivně využívat svůj čas během dovolené. Všichni daleko více myslíme na své zdraví, u zimní dovolené se klienti nevěnují jenom ly4
U PLYN ÁRNY 4 /2 0 0 8
Se Zákaznickou kartou a cestovní kanceláří Blue Style v Egyptě
N
a podzim loňského roku proběhla již tradiční soutěž se Zákaznickou kartou Pražské plynárenské, a. s. Hlavní výhru – zájezd do Egypta pro dvě osoby, věnovanou cestovní kanceláří Blue Style, vyhrála slečna Veronika. S přítelem si dovolenou krásně užili a již se těší, že se opět zúčastní soutěže, která proběhne letos tentokrát na jaře a nabídne soutěžícím jako vždy mnoho zajímavých výher. 5
Rozhovor s Arnoštem Lustigem
Text Jefim Fištejn • Foto archiv MČ Praha 1
Celý svůj život píšete o válce, o koncentračních táborech, o lidech vystavených nepředstavitelnému strádání. Čím to asi bude: umanutostí způsobenou hlubokým emocionálním prožitkem, nebo snahou předat potomkům vlastní nesdělitelnou zkušenost? Je v tom určitě obojí. Chce-li spisovatel psát dobře, musí psát o tom, co má pod kůží. Jen takové psaní je věrohodné. Pro mne je to 2. světová válka – měřítko veškeré správnosti a nesprávnosti, spravedlnosti a nespravedlnosti. Ale co mají dělat ti z mladších spisovatelů, kteří za sebou ten zážitek nemají? Není to příčinou toho, že jejich témata jsou přece jen mělčí a dojmy povrchnější než u předchozí generace? Proto se vyžívají spíše v drobnokresbě a každodenní kolize jim nahrazují existenciální témata? Já si myslím, že to není otázka námětu. Odjakživa to byla otázka talentu a schopnosti spisovatele ponořit se dost hluboko do existenciálních projevů života, které ho obklopují. Opravdu podstatných námětů není mnoho, maximálně pět: moc a manipulace, láska, zločin a trest, a ty se pořád donekonečna opakují. Jedna generace po druhé svádí ten stejný souboj mezi Dobrem a Zlem. Spisovatel, když píše, vždy řeší ten dávný konflikt mezi opakovatelností námětu a neopakovatelností svého psaní. Záleží jen na schopnostech spisovatele, jak napíše o tom, co vidí. Samozřejmě, když někdo žije v hlubokém míru, tak jen o něm může přesvědčivě psát – leda, že by měl představivost jak Lev Tolstoj, který napsal vůbec nejlepší román o napoleonských válkách, i když se jich nikdy nezúčastnil, protože roku 1812 ještě nebyl na světě. Nebo jako William Shakespeare, který nikdy neopustil Britské ostrovy, ale zasadil děj do Dánska nebo Itálie anebo do bájného království Bohemia, kolem kterého se rozprostírá moře. Ty podstatné otázky života jsou stále stejné: Je to dobro a zlo, láska a nenávist. Náměty jsou věčné a záleží jen na spisovateli, jak je zpracuje. Tolstoj, Shakespeare a další měli výjimečnou představivost. Ale vedle nich jsou tvůrci, kteří neoplývali tolik fantazií, jako spíš schopností proniknout pod povrchem věci, do velké hloubky. Jako třeba Thomas Mann.
Píši o tom, co mám pod kůží k nule. Teprve když se trochu nasytí a dojde relativního klidu, tak jeho erotično, jako nějaká kouzelná víla, se v něm probudí. Erotika mívá také velmi rozdílnou kvalitu a na tom hodně záleží. Je strašlivý rozdíl mezi tím, když snoubenec v hlubokém míru vezme svou milovanou na Tahitské ostrovy a tam stráví krásné prázdniny,
no neuvěřitelně zrychluje, včetně věcí, kterým říkáme láska, důvěrnost, intimita. Všechny city a prožitky se stávají neuvěřitelně intenzivní, protože na jejich rozvinutí není čas – za jednu jedinou hodinu se může ve válce stát to, co by za normálních podmínek probíhalo celý den a celou noc.
Protože člověk zůstává člověkem, i když může občas klesnout do zvířecí podoby. Všichni jsme se vyvinuli z nižších živočichů a to zvířecí v nás není tak hluboko, jak jsme si mysleli. V koncentračních táborech, které byly ďábelským výmyslem nacistů, byl člověk v přímém i přeneseném slova smyslu svlečen donaha. Zůstalo z něj jenom to, čím doopravdy je. Obnažilo se všechno, i ten charakter. A to, co v něm zůstalo, co nelze zabít, leda spolu s člověkem samotným, tak to je lidská touha. V každé lidské bytosti je touha několikerého druhu: touha po svobodě, po volnosti, po samostatnosti, po sebevědomí a také touha po erotice, protože erotika znamená blízkost, propojenost, krásu. Nacisté se snažili vymazat smysl existence Židů, Slovanů, Romů a jiných lidí, které pokládali za nepřátele, tím, že je hubili. Záhy zjistili, že nemohou zabít třeba židovskou morálku, že ji mohou vymítit jedině a současně s jejími nositeli. Takové koncentrační tábory vlastně byly zkušebnou lidského v člověku, odhalily zákony, které jsme v takové úplnosti neznali. Poprvé neslýchaně prolomily a zrušily hranice Zla do takové míry, kterou jsme v dějinách nikdy nepoznali. Podmínky koncentračního tábora umožnily druhým pochopit, jaký jsi člověk, ale i každý sám dostal možnost poznat, co v něm je. Člověk, který by v dobách míru třeba nikdy nezradil, protože by nebyl podroben tak drtivé zkoušce, teprve v koncentračním táboře se projevil jako zrádce, a stejně tak se projevil statečný a kurážný člověk. Ten zápas Dobra a Zla se odehrával kolem nás, i v nás samých, byla to »reality show« neslýchaného druhu. Dokonce bych řekl, že pro mne to byla i užitečná škola – kdybychom za ni nemuseli platit takovou cenu, kdybychom nemuseli dostat to ponaučení za takových obětí. Solženicyn tvrdí, že skutečně svobodným člověk může být jedině ve vězení, že duševní pouta spadnou, když mu nasadí ta pouta železná. Já bych s tím tak docela nesouhlasil. Je to každopádně otázka viny a neviny, otázka mimořádně složitá a na to, abych na ni dokázal odpovědět, musel bych být Sokrates, Platón a Aristoteles v jednom. Vy, pane Lustigu, patříte k té poválečné generaci českých spisovatelů, v níž se skví spousta skvělých jmen. Nezdá se vám, že se nyní zásobárna zajímavých spiso-
vatelských talentů poněkud ztenčila a pokud ano, čím to vysvětlujete? Čím to je, to nevím, ba ani neznám všechny dnešní spisovatele české země. Nemohu se proměnit ani v trychtýř, kterým to protéká k mému poznání, ani v cedník, kterým se cedí dobří spisovatelé, zatímco ti špatní bývají zachyceni a vyhozeni. To se ukáže patrně až za jednu či dvě generace. Ani Vančura, ani Čapek ve svých začátcích nepatřili k zářícím hvězdám. A naopak ti, kteří byli pokládáni za žhavé hvězdy, pomalu vyhasínali a nakonec vyhasli a nezůstala po nich ani černá díra. Takže k tomu bych se nerad vyjadřoval, abych nebyl tím namyšleným a nespravedlivým soudcem. Vy jste byl několikrát navržen na Nobelovu cenu. Nemrzí vás, že jste ji nedostal? Byl jsem navržen celkem dvakrát, přesněji dvakrát jsem se dostal do užšího výběru. O té první nominaci jsem se dozvěděl, když jsme spolu s Václavem Havlem dostávali Čestný doktorát Michiganské univerzity. Podruhé mě oficiálně navrhl jako svého kandidáta Svaz českých spisovatelů. Přiznám se, že tomu nevěnuji tak velkou pozornost, protože by mě to odvádělo od psaní. Mám za to, že, až na finanční odměnu, na té ceně není nic až tak hodnotného. Možná že to trochu napomůže prodejnosti knih, nebo že člověku na deset vteřin stoupne sebevědomí. Jinak správný spisovatel by neměl přikládat oceněním velkou důležitost, protože zatím žádnému autorovi žádná cena ještě nepomohla napsat lepší knihu. A čím je pro vás ta finanční odměna? Finanční odměna je okamžitý bezpracný zisk, který autor může lehkomyslně utratit, ať již pro sebe, nebo pro charitu, nebo v kombinaci obou. Hemingway říkal, že spisovatel by neměl být chudý jak kostelní myš, ale neměl by mít ani peněz jako smetí. Měl by být tak někde maličko nad průměrem, aby si mohl dopřát, co potřebuje anebo i o málo více, než potřebuje. Existuje také na toto téma krásné židovské pořekadlo: S penězi to není tak dobrý jako bez peněz špatný. V naší době, kdy peníze hrají svou neodmyslitelnou roli, snažme se držet prosté zásady: Peníze jsou dobré jako prostředek, ale nejsou dobré jako cíl.
Nedávno jste prodělal velice závažnou nemoc. Co pro vás ta zkušenost znamenala ve věku, když už vám není patnáct? Kdybych se uměl modlit, tak bych se modlil za lékaře, kteří byli skvělí a kterým vděčím za to, že jsem tady. Nechtěl bych přitom vynechat ani jednoho doktora, ani jednu sestru, kteří mi pomáhali tak, že mě museli třeba sbírat z váhy. Postavili mě na váhu a já jsem se tam složil, protože jsem měl dvojnásobný bypass a přitom jsem měl lymfom. Každý z nich by si zasloužil sochu. A kdybych byl papež, tak je prohlásím za svaté už za jejich života, což se nedělá. A přesto se vyznačujete neuvěřitelnou, skoro živočišnou chutí k životu – po všech těch peripetiích. Čím to asi bude? Nevím, jestli to mám brát jako lichotku nebo kritiku, ale člověk nemůže za to, s jakou povahou se narodil. Myslím, že za mnohé z toho, co je v nás, může genetika, vklad, který jsme dostali po předcích. Doufám, že nějakým podílem k tomu přispívá také vůle a možná i snaha po správné totožnosti. Po vašich zkušenostech, spojujete si něco pozitivního se slovem plyn? První, co mě napadne, když se řekne plyn, tak je to Cyklon B – plyn, který v dobách předhitlerovského Německa vynalezl židovský drogista jako prostředek na hubení drobné havětí, štěnic, komárů, atd., ze kterého se pak v rukou nacistů stal smrtící nástroj. Jinak se s plynem setkávám doslova každý den, protože když si chci po ránu uvařit kafe, tak musím škrtnout sirkou a podpálit hořák na mém plynovém sporáku. Vždycky u toho lituji, že to nemám jak v Americe, kde se hořák zapaluje automatickým škrtadlem. To je plyn kamarádský a vždycky mám radost, když ten modravý plamínek naskočí, protože se těším, že si na pánvi udělám vajíčka nebo uvařím vodu na kafe. Tento plyn je užitečný a přátelský. A třetí myšlenka, která mě u toho napadne, je spojena s Pražskou plynárenskou, kterou vedou mimořádně sympatičtí manažeři, spolehliví, schopní a přátelští ke kultuře. Kdybych byl pobožný, tak bych řekl – Ať jim Bůh žehná!
Galerie Smečky
N
adační fond Galerie Smečky uspořádal 28. února v Galerii Smečky posezení s legendou české literatury Arnoštem Lustigem. Provázel a z připravované knihy Arnošta Lustiga četl Tomáš Töpfer, hudební doprovod zajistil Kapralova quartet. Následovala beseda a autogramiáda spisovatelových knih za účasti jeho dcery Evy Lustigové. Příjemná pohodová atmosféra, to byl literární večer v Galerii Smečky. Kdo přišel, určitě nelitoval. Do 10. května 2008 v Galerii Smečky probíhá výstava koláží malíře a grafika Josky Skalníka »Sny/situace /hry.« Galerie tak pokračuje v prezentaci umělců, kteří jsou svými díly zastoupeni ve sbírce české koláže Pražské plynárenské. Plán dalších výstav v roce 2008: • »Básníci – kolážisté«: 21. 5.–12. 7. 2008 • Pocta Štreitovi: 22. 7.–30. 8. 2008
Ve vašich příbězích, i když jsou z prostředí koncentráku, se prolínají dva základní motivy. Tím jedním je rozhraní života a smrti a tím druhým je síla lidské touhy. Není to jen touha zůstat naživu stůj co stůj, jsou to i erotické touhy, neodolatelné dokonce v tak nevlídném prostředí, jako je prostředí vyhlazovacích táborů. Jak to tedy vidíte? Určitě jsem tím nechtěl říct, že by erotickým choutkám nějak svědčil koncentrák. Když člověk má hlad, trpí zimou, každou vteřinu prožívá hrůzy a strachuje se o holý život, je jeho pohlavní pud utlumen až téměř 6
U PLYN ÁRNY 4 /2 0 0 8
a tím, když někdo u ostnatých drátů nabitých desetitisíci volty potká svou ženu, svou milou z doby svobody nebo prostě jen někoho, kdo se cítí stejně osamělý jako on sám. Na podmínkách záleží. Podle vás ta druhá popsaná situace – to letmé setkání u ostnatých drátů způsobuje ostřejší, nebo naopak tlumenější zážitek? Odpověď na to není nikdy jednoduchá, každý by měl mluvit za sebe. Špatně sdělitelný problém je v tom, že ve válce, v situaci na rozhraní života a smrti, se všech-
Ve vašich dílech se dá vystopovat ještě jedno důležité téma – je to snaha pochopit, proč a jak ztrácí člověk za těchto extrémních podmínek velmi rychle tu slupku kulturnosti. Mnozí z těch, kdo přežili vyhlazovací tábor, tvrdí: Tam jsme nebyli lidmi, ztratili jsme veškerou lidskost. Ale paradoxem je, že nikdo z těch, kdo tím peklem prošel, nezůstal pak tím zbídačeným zvířetem, které z něho podmínky udělaly. Znamená to, že se ta lidská podstata dá rychle obnovit v naprosté úplnosti? Proč se člověk znovu začíná chovat v souladu se standardy slušnosti?
Arnošt Lustig v Galerii Smečky
Galerii Smečky najdete v ulici Ve Smečkách 24, 110 00 Praha 1. Otevřeno je od úterý do soboty od 11 do 18.30 hodin. Děti, studenti, důchodci a zdravotně postižení mají vstup zdarma, stejně jako držitelé Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s. Ostatní zaplatí 10 korun. Tel.: +420 222 210 268 • Tel./fax: +420 222 210 272, e-mail:
[email protected], www.galeriesmecky.cz
7
Historické výročí / Stalo se před 180 lety
Text Rudolf Novák
Pražské plynárenství začalo
v Drážďanech
Vaříme na zemním plynu Harfenistka a básnířka Zbyňka Šolcová. Jako sólová hráčka na harfu spolupracuje s dalšími sólisty, komorními soubory, divadelními i symfonickými orchestry (Virtuosi di Praga s Oldřichem Vlčkem, Státní opera Praha aj.). Vlastní nahrávky pro Českou televizi, Český rozhlas, Deutsche Rundfunk aj. Vystupujete jako sólistka Dua per la gioia společně s 1. flétnistou SOČRu Mariem Mesanym. Příležitostně působí i jako členka doprovodné skupiny Gospel Time Zuzany Stirské. V roce 2005 vydala sbírku básní City a pocity. Paní Šolcová, proč jste si zvolila právě harfu, kdy jste se pro ni rozhodla? Odmala jsem byla vedená k hudbě, hrála jsem na klavír, zpívala v Kühnově sboru. Pak jsem jednou uviděla a uslyšela hrát v televizi harfenistku a bylo rozhodnuto. Podotýkám, že mi bylo asi 6 nebo 7 let. Sama si to ani nepamatuji. Místo koncertní harfy jste hrávala v Rožmberské kapele na řadu historických nástrojů, včetně gotické a háčkové harfy. Dá se říci, kdy měla harfa své nejprestižnější období? V gotice i renesanci byla maličká, takže se dala snadno přenášet. Sloužila nejčastěji jako doprovod ke zpěvu, kdy muzikant zpíval a sám si hrál. Jako sólový nástroj se začala uplatňovat nejdříve v pozdním baroku, ale spíše v klasicismu a největší rozkvět, zároveň i vývoj samotného nástroje, nastal až v období romantismu, v 19. století. V souboru Musica dolce vita vystupujete se špičkovou flétnistkou Žofií Vokálkovou a mezzosopranistkou Danielou Demuthovou. Velké oblibě se těší váš komponovaný program hudby a poezie, v němž zazní vedle poezie Emmy Destinnové i ta vaše. Posluchači si skutečně tento program oblíbili. V letošním roce máme domluveno mnoho koncer-
Obr. 2 – Vlastnoruční plánek R. S. Blochmanna první plynárny v Drážďanech
Obr. 1 – Rudolf Sigismund Blochmann
L
etos v dubnu je tomu právě 180 let od postavení plynárny v Drážďanech. Plynárnu postavila Vratislavská společnost pro výrobu plynu a osvětlování (Breslauer Gasbeleuchtungsgesellschaft) a dne 27. dubna 1828 uvedla do provozu. Tato plynárna byla pak několikrát modernizována a rozšiřována a v r. 1833 se stala první obecní plynárnou v Evropě. Výročí připomínáme proto, že má určitou souvislost se vznikem plynárenství v českých zemích. Plynárnu projektoval totiž Rudolf Sigismund Blochmann (obr. 1 a 2), rytíř Albrechtova saského královského řádu a nositel Královského pruského řádu rudého orla, který později vyprojektoval a s Vratislavskou společností také postavil první plynárnu v českých zemích – plynárnu Karlín, která byla uvedena do provozu v r. 1847 a provozována pak postupně různými soukromými společnostmi. Další zajímavostí, která spojuje stavbu drážďanské plynárny s plynárnou karlínskou je to, že Blochmann zvítězil již v r. 1825 nad konkurenční nabídkou známé plynárenské londýnské společnosti Imperial Continental Gas Company a z rozkazu krále byla na něj převe8
U PLYN ÁRNY 4 /2 0 0 8
dena realizace projektu plynového osvětlení královského zámku v Drážďanech. Tato londýnská společnost totiž v r. 1828 učinila také pražskému magistrátu nabídku na zřízení a provozování pouličního plynového osvětlení. Nabídka byla však tehdy odmítnuta. Pražský magistrát svěřil později postavení plynárny Vratislavské společnosti s výslovným přáním, aby stavbu řídil právě projektant, stavitel a první ředitel drážďanské plynárny R. S. Blochmann. V § 5 smlouvy o zavedení a provozování plynového osvětlení v Praze Vratislavskou společností, kterou 8. ledna 1845 magistrát s touto společností uzavřel, se praví: »Magistrát uděluje tímto společnosti výlučné právo a společnost přebírá povinnost zajistiti, aby nad technickým zabezpečením plynového osvětlování převzal vrchní vedení a hlavní dozor technik společnosti pan Rudolf Blochmann, královský odborný komisní rada, čímž magistrát a zastupitelstvo vkládají v tohoto a ne jiného technika svoji důvěru.« Událost stará 180 let – postavení plynárny v Drážďanech – tedy vlastně do značné míry předurčila vznik a budoucnost českého plynárenství, zvlášť když si připomeneme, že také první obecní plynárnu v českých zemích – plynárnu na Žižkově – postavil další ředitel drážďanské plynárny, Kristian Friedrich August Jahn, který byl navíc zetěm Blochmannovým.
Text Blanka Dražanová • Foto archiv Zbyňky Šolcové od Josefa Loudy
Zbyňka Šolcová: Nelením uvařit k obědu i tři různá jídla tů po celých Čechách. Kromě »Poetických zastavení« však máme v plánu další hudební programy. Ve své sbírce básní píšete o intimním světě ženy toužící po harmonii duše a těla a po lepším světě. Můžeme se těšit na další knížku s obdobnou tematikou? Ano, píšu dál, i když teď už možná malinko jinak. Asi jsem sama na sebe přísnější. Své poslední básničky jsem konzultovala s panem Jiřím Žáčkem, který mi byl ochoten v lecčem poradit. Ale musím říct, že mi dodal odvahu začít v letošním roce plánovat další sbírku. Teď mě tedy čeká méně »poetická« práce – sehnat alespoň na část nákladů sponzora. Dnes se obecně poezii moc nepřeje a vydavatelé jsou opatrní. To je, myslím, škoda. Na konci loňského roku vás vyfotografovalo 32 žen, včetně Sáry Saudkové a Evy Pilarové, a vznikl soubor Múza očima múz, který byl vystaven v pražské Státní opeře. Stala jste se asi nejfotografovanější harfenistkou na světě. »Múza očima múz« je projektem pana dr. Josefa Loudy, který kromě výše jmenovaných žen-fotografek, chtěl dát šanci mladým, neznámým fotografkám – múzám, a zároveň »oslavit« ženu, která se zabývá uměním, čili také jakousi múzu. Měla jsem to štěstí, že si jako hlavní objekt vybral právě mne. Výstava měla úspěch a poputuje zřejmě na další místa, možná i dost vzdálená, ale teď ještě nechci nic zakřiknout. Ke svým uměleckým závazkům jste ještě stihla navrhnout vlastní dům, ve které dnes bydlíte se svou šestičlennou rodinou. Tak početná rodina musí dát zabrat. Nejspíš pro vaše čtyři děti také vaříte. Ráda, či z nutnosti? Vařím moc ráda! Vařila jsem už za svobodna jako holka, také jsme byli větší rodina, bavilo mě to vždycky. Děti mají asi různé chutě a požadavky. Velká děvčata budou chtít jíst nejspíš něco jiného než malí školáci kluci. Respektujete jejich přání? Respektuji je možná až příliš. O volných víkendech nelením uvařit i tři různá jídla, aby si každý vybral, na co má chuť. Dopracovala jsem to tak daleko, že se už děti neptají, co bude k obědu, ale co je na výběr. Vaří se u vás jinak ve všední den a o víkendu? Kdy se rodina schází u vašeho velkého jídelního stolu? Je samozřejmé, že ve všední dny jsme různě rozlítaní a nesejdeme se denně, už proto, že já pracuji převážně po večerech. Ale když jsme doma, rozhodně u stolu povečeříme. Pokud zrovna nevaříme teplé jídlo, máme rádi takové to »co dům dal«, takže nanosíme na stůl pečivo, sýry, zeleninu, uzeniny téměř nejíme, maximálně šunku, ale máme rádi pomazánky, saláty. Já také denně obědvám s nejmladším synem, který ve škole nechodí na obědy, protože bývám doma a vyzvedávám ho hned po vyučování. Pěstujete si na zahradě zeleninu a ovoce? Jak ji upravujete? Na počátku našeho »zahradničení« jsem měla o něco víc elánu a pěstovala několik druhů zeleniny, včetně celeru, česneku. Postupem času jsme zůstali hlavně u rajčat. Bez těch si už vůbec neumíme letní sezonu představit. Jíme je na všechny způsoby. Nejraději z nich vařím rajskou polévku a asi bezkonkurenčně nejoblíbenější jídlo mého manžela – plněné papriky s rajskou omáčkou. Na jaké příčce v žebříčku oblíbenosti jsou u vás polévky? Které máte nejraději? Teď zrovna děti mají období, že polévky moc nechtě-
jí, ale já je mám moc ráda, manžel také, dokonce jich umím spoustu, myslím, že dobře uvařit. Mám ráda různé zeleninové, ale i vývary, to máme rodinnou »vychytávku« od mé maminky, že na masový vývar používáme dva druhy masa, kuřecí a hovězí. Ve spojení s kořenovou petrželí, mrkví a kořením vznikne lahodná polévka. Pak už jen játrové knedlíčky. Ale přiznávám, že na tu maminčinu zatím nemám.
Uděláte si čas na pečení sladkostí? Sladkosti peču opravdu často, možná až moc, ale máme je rádi a mě pečení moučníků moc baví a mám nastřádáno tolik receptů, že je ani nestihnu v životě všechny vyzkoušet. Také díky své profesi cestujete do zahraničí. Kde vám nejvíc chutnalo? Opravdu mi chutnalo např. v Maroku a možná se budete divit, ale velmi jsem si pochutnávala ve Švédsku, jejich kuchyně mi opravdu »sedla«. A víte, kde mi vždycky moc chutnalo? V bývalé NDR, ani nevím, čím to bylo, ale tam jsem kdysi jedla moc ráda. Jinak jsem měla možnost hojně ochutnávat thajskou kuchyni, protože jsem několik let chodívala hrát na ambasádu v Praze a vždy jsem byla pozvána k jídlu. Jejich kuchyně nemá podle mě vůbec konkurenci. Miluji ostrá jídla a tak jsem si vždy přišla na své. Akorát poprvé jsem šla nezkušeně ke stolu bez kapesníku a asi si umíte představit, jaké jsem měla starosti. Co považujete za vrchol své kulinářské dovednosti? Dejte nám prosím recept. Tak nevím, jestli zrovna »vrchol«, ale nabídnu vám recept na citronový koláč, který jsem převzala od maminky mého muže. Naučila jsem se ho krátce po svatbě a děláváme ho dodnes.Musím říct, že je opravdu lahodný a vždy každému chutnal.
Recept na citronový koláč od Zbyňky Šolcové
Foto Zdeněk Lhoták
Suroviny na těsto: 30 dkg hladké mouky, 20 dkg tuku, 4 lžíce vody, 2 lžičky prášku do pečiva, špetka soli. Postup: Těsto se rozválí, přenese na plech (je lepší je rovnou rozválet na papíru na pečení a pak přesunout na plech). Povrch propíchat vidličkou a upéct mírně dorůžova. Na upečené rozetřít krém. Suroviny na krém: 7 dl vody, 20 dkg cukru moučka, 10 dkg tuku, 4 žloutky. Postup: Vše přivést k varu, přidat 2 vanilkové pudinky a uvařit na hustý krém. Můžeme si pomoci mixérem, aby krém byl hladký.Odstavit z ohně a přidat přecezenou šťávu a kůru ze dvou citronů. Na vychladlý moučník s krémem potom rozetřeme sníh, který jsme ušlehali ve vodní lázni (4 bílky a 22 dkg cukru) a se sněhem ještě chvíli zapečeme v troubě, až povrch lehce zezlátne. 9
Historický seriál
Italové 1 V předchozích dílech tohoto seriálu jsme se seznámili s francouzskými vědci, kteří dali světu poznatky o vlastnostech plynů a jejich výrobě a o možnostech jejich praktického využití. Dnes si povíme o Evropanech, kteří svými objevy, učiněnými již částečně v 16. hlavně však v 17. století, umožnili měřit stavové veličiny, bez jejichž měření se výroba, doprava ani použití plynů neobejde. Jde o měření tlaku a teploty plynu o něž se zasloužili především Italové Galileo Galilei a Evangelista Torricelli. Měření tlaku a teploty hraje v plynárenství velmi podstatnou roli. Výši tlaku plynu je třeba znát pro výpočet přenosové kapacity plynovodů, pevnosti potrubí, objemu plynu ap. Teplotu plynu musíme znát především při měření objemu dodávaného odběratelům, ale i pro různé výpočty související s dopravou plynu potrubím a s regulací tlaku. Obr. 3 Galileův přístroj na měření odporu proti prázdnotě
Co přinesli Evropané světovému plynárenství – 14. část Na zdokonalení tlakoměrů a teploměrů se později podíleli další a další vědci a vynálezci, kteří tyto měřicí přístroje přivedli až do dnešní podoby, Galileo Galilei však stál na začátku této cesty. Galilei se narodil v Pise jako syn váženého obchodníka a hudebního znalce. Nejdříve studoval medicínu a pak se věnoval matematice a fyzice. Učil na univerzitách v Pise a Padově. Šikmosti věže ve své rodné Pise využil ke svým pokusům s volným pádem těles a dokázal, že gravitace působí na lehká i těžká tělesa stejně. Objevil zákon setrvačnosti, vliv tření na pohyb těles a zjistil nemožnost sestrojit perpetuum mobile. Dělal pokusy s kyvadlem, vynalezl dalekohled a učinil řadu astronomických objevů. Těmi značně předstihl svou dobu, a tak ho nakonec přivedly v r.1633 před soudní tribunál, ale to je všeobecně známo. Ke konci života oslepl a poslední chvíle na tomto světě strávil v Arcetri u Florencie. Zemřel v 78 letech.
Soutěže 4/2008
Dětská soutěž s časopisem Pražské plynárenství
na téma:
Soutěž s partnery Zákaznické karty Pražské plynárenské, a. s.
Nové způsoby použití plynu
První použití svítiplynu bylo, jak jeho název napovídá, výhradně pro svícení. Na začátku 20. století začala svítiplyn vytlačovat elektřina, nejdříve z interiérového a pak i z veřejného osvětlení. Plyn si našel nová uplatnění – pro různé účely v průmyslu, ...(tajenka doplňovačky), v živnostech a také v domácnostech. Plyn nebyl používán pouze pro přípravu pokrmů, ale domácnosti byly dnešní terminologií řečeno plně plynofikovány. Začaly být používány plynové ohřívače žehliček, ...(tajenka písmenkového labyrintu), pražičky kávy, chladničky, ...(tajenka spojovačky), sušičky prádla, ohřívače teplé vody a plynová kamna.
Posláním soutěží se Zákaznickou kartou je předsta- vovat vám zajímavé partnery, kteří jsou zapojeni do programu Pražské plynárenské, a. s. Úkolem čtenáře je správně odpovědět na otázku, která souvisí s jednotlivými partnery. Soutěž je otevřena pro všechny čtenáře našeho časopisu bez rozdílu, tedy i pro ty, kteří dosud Zákaznickou kartu nevlastní. Na vylosované čtenáře čekají zajímavé dárky od představeného partnera. Přejeme vám v soutěži hodně úspěchů!
Doplňovačka
1
2
Doplň pojmenování obrázků. Písmena v zabarvených políčkách tvoří tajenku.
››Cestovní kancelář Tipatour‹‹
Na trhu působí již od roku 1990 a od začátku se specializuje na pobyty v Chorvatsku, Česku, Slovensku a Rakousku. Má celkem šest vlastních poboček a 600 provizních prodejců po celé České republice. Je členem Asociace cestovních kanceláří a jako cestovní kancelář má samozřejmě sjednáno Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře u Generali pojišťovny, a. s. Adresa: Tipatour zájezdy, s. r. o. Rubešova 5, 120 00 Praha 2 Tel.: 222 246 063, 224 236 599 e-mail:
[email protected] • www.tipatour.cz
Obr. 4 – Torricellův pokus o změření atmosférického tlaku
Písmenkový labyrint
Tajenku získáš spojením písmen ve směru šipky
Spojovačka
Sleva pro držitele Zákaznické karty PP, a. s., je: při zakoupení zájezdu v naší pobočce nebo přes internet – 8% sleva z katalogové nabídky nebo 4% sleva z nabídky last minute a poznávacích zájezdů
Spoj slabiky z první a druhé řádky. Vznikne ti devět slov. To, které mezi ostatní významově nepatří, tvoří tajenku.
Evangelista Torricelli (1608–1647) – obr. 2
Galileo Galilei (1564–1642) – obr. 1
10
U PLYN ÁRNY 4 /2 0 0 8
Obr. 5 – Galileův termoskop
Na 3 vylosované výherce čeká dárkový balíček od CK Tipatour. Odpovědi prosíme zasílejte do 12. 5. 2008 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Renáta Váňová, Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected] Nezapomeňte uvést výrazné označení ››Cestovní kancelář Tipatour« a svoji zpáteční adresu a telefon.
Správná odpověď z čísla 2/2008: Číselná křížovka – 1882 Popletená antonyma – Karlova mostu
Správná odpověď z čísla 2/2008: »Optik centrum Siaren« – Myopie je krátkozrakost Výherci soutěže z čísla 2/2008: Ing. Vít Šponer, Praha 10
Výherci dětské soutěže z čísla 2/2008: Adélka Víšková, Zvole Martina Vaňková, Praha 9 Radka Novotná, Praha 9
Čtenářská soutěž s časopisem U PLYN Á R N Y Odpovědi prosíme zasílejte do 12. 5. 2008 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny Renáta Váňová, Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected] Nezapomeňte uvést výrazné označení ››Soutěž 4/2008« a svoji zpáteční adresu a telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s. Správná odpověď z čísla 2/2008: 1c) Tři nová svozová vozidla Pražských služeb, a. s., na zemní plyn jsou od firmy Mercedes 2b) V restauraci Lví dvůr se ke grilovanému selátku podávají bramborové lupínky 3a) Před 40 lety byla v plynárně Horní Měcholupy uvedena do provozu krakovací stanice na výrobu svítiplynu z benzinu Výherci soutěže z čísla 2/2008: Marcela Kočinová, Provodín Jana Ratajová, Říčany Ing. Luboš Franta, Praha 4
Dnešní otázky: 1. Novou oranžerii od architektky Evy Jiřičné najdete: a) v Lednici b) v Pražské botanické zahradě v Troji c) v areálu Pražského hradu 2. Na Nobelovu cenu byl Arnošt Lustig navržen: a) jednou b) dvakrát c) třikrát 3. Po italském vědci Evangelistu Torricellim byla pojmenována fyzikální jednotka: a) pascal b) torr c) bar
Co najdete v příštím čísle 5/2008: Na návštěvě u zákazníka: Danube House Nová výstava v Galerii Smečky Co přinesli Evropané světovému plynárenství – 15. část Řešení sudoku na straně 12:
Foto Petr Hejna
Tento geniální vědec s mnohostranným zaměřením se začal zabývat problematikou tlaku a podtlaku, když prováděl pokusy vedoucí k vyvrácení Aristotelova (384–322 př. n. l.) učení o »horror vacui« – hrůze z prázdnoty. Mínil, že příroda klade pouze odpor vzniku prázdného prostoru a že je možno tento odpor měřit. Na obr. 3 je Galileův přístroj na měření odporu proti prázdnotě. Na práce a poznatky Galileovy navázali jeho současníci Torricelli a Pascal, kteří změřili atmosférický tlak a sestrojili první tlakoměry. Kdo dal lidstvu teploměr není zcela jisté. Žák a životopisec Galileův Viviani však připisuje vynález teploměru svému mistrovi. Asi v r. 1603 využil Galileo k měření teploty poznatku, že vzduch se teplem roztahuje. Sestrojil přístroj nazývaný vzduchový termoskop (obr. 5). Skleněná kulatá baňka byla spojena s trubičkou asi půl lokte dlouhou a jako stéblo tlustou. Galilei zahřál baňku teplem dlaní a trubičku ponořil otevřeným koncem do nádobky s vodou. Když se vzduch ochladil stoupala do trubičky na místo smrštěného vzduchu obarvená voda. Trubici scházela ještě stupnice, kterou pozměněnému přístroji dodal v r. 1612 benátský lékař Sanctorius.
Byl spolupracovníkem a žákem Galileovým. V r. 1643 se mu podařilo změřit atmosférický tlak. Použil k tomu asi dva lokte dlouhou skleněnou trubici na jednom konci zatavenou, naplnil rtutí, uzavřel prstem, obrátil, ponořil částečně do nádobky se rtutí a poté prst uvolnil (obr. 4). Rtuť v trubici klesla na hodnotu asi 760 mm. Nad rtutí byl vzduchoprázdný prostor. Torricelli poznal, že sloupec rtuti je na této výši udržován tlakem vzduchu a poznal již také, že tlak vzduchu se mění s nadmořskou výškou. Torricelli se narodil v italském městečku Faenza. Studoval v jezuitské koleji ale brzy projevil sklony k matematice a fyzice. Po Galileově smrti působil na dvoře toskánského velkovévody ve Florencii, kde prováděl své fyzikální experimenty. Zasloužil se o poznání zákonů pohybu kapalin a hydrodynamiky. Dále rozvinul Galileiho práce o pohybu těles a stanovil základní zákony balistiky. Nejznámější jsou však jeho práce na poli měření tlaku. Torricelli se bohužel nedožil vyššího věku. Zemřel ve Florencii na tyfovou horečku v pouhých 39 letech. Na Torricelliho počest byla jednotka tlaku pojmenována torr. Torr je fyzikální jednotka tlaku rovná hydrostatickému tlaku 1 mm svislého sloupce čisté rtuti o hustotě 13,595 g/cm2 při teplotě 0 °C a normálním tíhovém zrychlení. Dlouhou dobu se měřil a udával v těchto jednotkách např. barometrický tlak. V platné měrové soustavě byla však později tato jednotka nahrazena jednotkou pascal (1 torr = 133,322 Pa). Dnes se proto používá jednotky torr již jen výjimečně (např. při měření krevního tlaku). Rudolf Novák
Odpovědi prosíme zasílejte do 12. 5. 2008 na adresu: Redakce časopisu U Plynárny, Renáta Váňová, Národní 37, 110 00 Praha 1-Nové Město nebo e-mail:
[email protected] Nezapomeňte uvést výrazné označení ››Makovice 4/2008« a svoji zpáteční adresu a telefon. Na výherce čekají pěkné dárky od Pražské plynárenské, a. s.
Dnešní otázka: Kde se například nacházejí na Slovensku termální lázně?
6 8 2 1 3 9 7 5 4
3 7 1 4 2 5 9 8 6
9 4 5 8 7 6 1 3 2
5 6 9 3 1 7 2 4 8
7 2 4 5 9 8 6 1 3
8 1 3 6 4 2 5 9 7
4 3 6 7 5 1 8 2 9
1 9 7 2 8 3 4 6 5
2 5 8 9 6 4 3 7 1
1 6 2 5 7 8 3 4 9
4 5 7 3 9 2 1 8 6
8 9 3 1 4 6 7 5 2
7 8 1 2 5 9 6 3 4
5 4 6 8 3 7 2 9 1
2 3 9 6 1 4 5 7 8
3 1 8 9 2 5 4 6 7
9 7 5 4 6 1 8 2 3
6 2 4 7 8 3 9 1 5
Tajenka křížovky na straně 12: Zemní plyn se těží na souši i v moři.
11
