ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
10/08
SMĚLE HŘEŠ – SMĚLE VĚŘ Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. (Ř 3,28)
L
idé nesčetněkrát překroutili význam biblických slov, vytrhli je z kontextu, užili ke svému prospěchu, nebo dokonce jako zbraň použili proti svým bližním. Nemůžeme se proto co divit, že dějinami prochází nepochopený a odsuzovaný Lutherův výrok o smělém hřešení a ještě smělejším věření, aniž by lidé věděli, v jakých souvislostech byl napsán, a proč. Pravdou je, že Luther za život pověděl leccos, za co by se měl dodatečně stydět (zvláště na adresu Židů), ale v žádném případě ne za to, když svého věrného a milovaného přítele povzbuzoval v jeho slabostech, pochybnostech a nervových zhrouceních. Oním přítelem nebyl nikdo jiný nežli Philip Melanchton, vynikající teolog, který se významnou měrou zasloužil o zlomové Augsburské vyznání a celou reformaci. Jenomže i když je někdo skvělým teologem držícím pravověří, reformátorem a zbožným člověkem, neznamená to, že bude ušetřen krutých duchovních a duševních zápasů. Citlivý Melanchton trpěl výčitkami svědomí, které Martin Luther v jeho případě spatřoval jako zbytečné a zhoubné. Moc dobře věděl, čím Melanchton procházel. Jemu samotnému trvalo mnohá léta, než nalezl v Kristu a ve víře v Ukřižovaného svobodu a klid duše. Dne 1. srpna 1521 napsal Luther svému příteli dopis: „Jestliže jsi kazatel milosti, pak nekaž vybájenou, nýbrž pravou milost; je-li to pravá milost, pak má snímat pravé, a ne vybájené hříchy. Vybájení hříšníci nebudou Bohem vykoupeni. Buď tedy hříšník a hřeš statečně, ale ještě statečněji věř a raduj se v Kristu, kterýž jest vítězem nad hříchem, smrtí a světem. Bude se stále hřešit, dokud žijeme na tomto světě; tento život není příbytkem spravedlnosti, nýbrž, jak píše Petr, očekáváme novou zemi a nové nebe, ve kterých spravedlnost bydlí. Stačí, když skrze bohatství Boží slávy známe beránka, který snímá hříchy světa; od něho nás hřích neodtrhne, i kdybychom tisíckrát za den zcizoložili a zavraždili. Myslíš si, že cena našeho vykoupení z hříchů je tak malá, když je dána v podobě takového beránka? Modli se tedy silně, také coby nadmíru silný hříšník…“ ∗ V církvi bývají lidé svobodomyslní i úzkostliví. K těm druhým patřil Melanchton. Měl citlivé svědomí. Děsil se hříchu tak moc, že každé selhání jej strhávalo do propasti pekla výčitek, takže přestával vidět moc evangelia a Kristovo vítězství nad hříchem, smrtí a světem. Přes
2 všechnu nejupřímnější snahu žít posvěcený život znovu a znovu hřešil (skutečně i domněle), což ho nesmírně trápilo. Co s tím, jak z toho ven? Směle hřeš – směle věř! A nebo přesněji: „…hřeš statečně, ale ještě statečněji věř a raduj se v Kristu…“ Protože, jak Luther správně poznamenal, bude se stále hřešit, ale známe beránka, který snímá hříchy světa; od něho nás nic neodtrhne. A to dokonce, i kdybychom za den tisíckrát zcizoložili a zavraždili! Mohl to Luther říci důrazněji? Asi ne. A mohl to vůbec Luther takto povědět? Ano, dokonce musel. Protože známe ďábla, jehož prvořadou snahou je zatemnit lidem Krista a moc jeho oběti. Usiluje o to, abychom se už tady na zemi smažili ve svých hříších, aby si pak na nás v pekle smlsnul. Luther příteli Melanchtonovi jasně postavil před oči Krista. Vedle Ježíše i ten nejtěžší hřích bledne! Neexistuje provinění, které by nemohla očistit krev Kristova! Buď bude Melanchton více věřit moci svých hříchů nebo moci obětovaného a vzkříšeného beránka. Rada „směle hřeš – směle věř“ není ale určena pro každého. Jednak ji Luther napsal v osobním dopise jednomu jedinému člověku a především napsal ji muži, který bral hřích smrtelně vážně. Výzva k odvážnému hřešení a ještě odvážnějšímu věření nepatří žádnému člověku (křesťanu), který si arogantně hřeší, hříchu se nebojí a dělá si bez pokání, co chce. Takovému by totiž nepomohlo ani apoštolské slovo z epištoly Římanům, které na počátku 16. století vysvobodilo ze spárů hříchu, z nepokoje duše a ze záslužnicky pojaté spásy Martina Luthera: „Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona.“ Bronislav Matulík *(Podle ADAM, A., Lehrbuch der Dogmengeschichte II,236n. – překlad David Beňa)
PŘEDSTAVENÍ PAVLA PALUCHNÍKA Praha-Smíchov, Černošice, stavba nové modlitebny, stěhování, nové výzvy, noví lidé, obavy… To jsou jen některá slova, která mě provázela před tímto létem. Blížil se začátek mé služby v Černošicích po poměrně krátkém (roční) působení v karlovarském sboru a cosi ve mně se ptalo, co tímto Pán Bůh vlastně zamýšlí. Těch změn mě potkalo v tomto roce více – tou nejkrásnější byla svatba se Štěpánkou. Získal jsem v ní statečnou ženu, která byla ochotna se mnou jít kamkoliv. Nyní je září roku 2008 a já sedím u svého počítače v prvním patře sborového domku v Černošicích a poslouchám šumění větru ve stromech na zdejší velké zahradě. Boží cesty jsou někdy opravdu zajímavé a nepředvídatelné. Ale cosi mi říká, že bez života pro Krista bych byl ušetřen mnoha krásných dobrodružství. Narodil jsem se před 27 lety v Teplicích, tedy v místě, kde můj tatínek začínal sloužit jako kazatel Církve bratrské. Od té doby jsem se svými rodiči a sourozenci poznal další tři sbory Církve bratrské, kam jsme se postupně stěhovali. Jako děti jsme vyrůstali v prostředí víry v Pána Ježíše, uprostřed zápasů o Boží dílo, ale také ve velké sborové rodině, kde jsme nalezli mnoho přátel. Rodiče nás od malinka vedli k praktickému následování Pána Ježíše, a já si nepamatuji, že bych kdy pochyboval o Boží existenci. Přesto přišly mnohé pochybnosti a vnitřní zápasy v období mé puberty. Miluje mě Bůh? Nejsem úplně k ničemu? Jsem pro někoho dost dobrý? Táhlo mě to do party kluků ze třídy. Bylo to s nimi někdy hodně vzrušující, a taky
3 nebezpečné. Sbor a rodiče jsem ale nechtěl opustit. Bylo to v Hradci Králové, kde mě Bůh začal poprvé významněji zastavovat na mé cestě životem. Živě si vzpomínám na večerní biblickou hodinu, která skončila jako obvykle, ale mládežníci (o mnoho starší než já) domů neodcházeli, utvořili skupinky a začali se modlit. Podvědomě jsem chtěl zůstat, něco mě tam táhlo mezi ně. Jejich víra v Pána Ježíše byla jiná, než jsem měl já. Byla osobní, byla živá, byla magnetizující. Netrvalo dlouho a začal jsem chodit do mládeže a Bůh se mě dále dotýkal, uzdravoval moje zranění a odpovídal na mé pochybnosti. Po krátké době jsem mohl upřímně v plné jistotě vyznávat Pána Ježíše jako svého osobního Spasitele a Pána. Bylo to období mnoha proměn. Ve svých sedmnácti jsem prožil nečekaně silné povolání do duchovní služby druhým lidem. Bylo to na jednom hudebně-misijním víkendu, kde jsme se více modlili, více četli Boží slovo a Duch Boží jednal mezi námi. Výsledek byl, že se někteří rozhodli pro následování Ježíše. A já prožil, že mám být tím, kdo bude tyto mé krátce věřící sourozence duchovně vést, ač jsem byl stejně starý jako oni. Myšlenku jsem se snažil ihned zahnat. Ale přišel bratr, který zde sloužil a řekl mi nezávisle totéž. A ještě mnohem srozumitelněji – takže jsem měl pocit, že toto Boží povolání se nebude týkat jen následujícího roku, ale asi celého mého života. Rozklepali se mi z toho kolena. Po gymnáziu jsem nevěděl, co jít studovat. Lákala mě teologie, ale rodiče mě vedli k tomu nejdříve vystudovat „civilní“ vysokou školu (jak si toho od nich vážím!). Přijímačky ale nevyšly a já jsem se vnitřně rád přihlásil ke studiu na vyšší odborné škole – ETS. Bylo to pro mě krásné období a já pochopil, že mě Pán Bůh dovedl tam, kde mě chtěl mít. Po absolutoriu na ETS v roce 2002 proto pro mě nebylo těžké rozhodování, co budu dělat dál. Přihlásil jsem se bez váhání k magisterskému studiu na Evangelické teologické fakultě UK, kde jsem po 4 letech složil státnice. Během té doby jsem strávil pro mě zlomový rok v severoirském Belfastu. Zlomový nejen v načerpání mnoha teologických, praktických a kulturních inspirací, ale zlomový také v mém rozhodnutí vstoupit do služby kazatele. Necítil jsem se sice na tento
4 úkol úplně nejvhodnější – určitě nejsem příliš sebevědomý, rozhodný, extrovertní a vizionářský – ale dveře pastýřské práce byly otevřené a Bůh je přede mnou nezavřel. V současné době, kromě práce vikáře, učím také každý týden předmět Úvod do Nového zákona na ETS (stále je to pro mě zvláštní pocit být tam znovu po těch letech) a sám pokračuji v dalším studiu na ETF UK. Již několik let jsem zapojený i v nadsborové práci s mládeží jako člen Odboru mládeže CB. MilujI divoké hory, výzvy a dobrodružství, rád sportuji – především mě táhnou kolektivní sporty, i když občas rád běhám středně-dlouhé tratě a jezdím na kole. Většinou mnou hodně zavibruje pozvání vyrazit do daleké země nebo na nějakou akční výpravu. Asi i proto, že když můj osobní komfort a síla je omezena, tak se na Pána Boha musím učit plně spoléhat. Moje osobní touha je, abych nikdy neztratil odvahu se dávat Pánu Bohu k dispozici k proměně mého srdce a ke službě Jemu. Pavel Paluchník
MÁME ZA CO DĚKOVAT Sborové dny bývají plné pohody, prostorem pro velká slova, nebo alespoň větší nežli ve dnech všednějších, časem zvýšené tolerance, odpouštění, připomenutí výjimečné sounáležitosti, kterou si v tento den ještě více uvědomujeme. Nebo jde o den, který je bohatý svým programem, přítomností vzácných hostů či nevšední, mimořádnou událostí, která se s Boží blízkostí všech zúčastněných zásadně dotýká. Právě takový byl sborový den v Mokropsech. Letošní neděle s datem 14. září. Když jsem byl malý, připomínali mi tatínek s maminkou, že jde o den, kdy v roce 1937 zemřel pan prezident Masaryk. Cestou do shromáždění jsem si to stačil připomenout, i to, že jsem před několika dny četl Masarykovu úvahu, která se týkala lásky k bližním. Ani mne proto nepřekvapilo, že
5
náš vzácný host, bratr tajemník CB Karel Fojtík kázal o „Lásce praktické“ nebo lépe „Praktické lásce“. U mne se tyto souvislosti často objevují, a vím, že nejsou náhodné. Rozhodnutí, kde se uskuteční společný oběd, nebylo jednoduché. Předpověď počasí naznačovala, že krásné zářijové dny ustoupily blížícímu se podzimu příliš brzy, možná jen na zkoušku. Bylo zvoleno oblíbené grilování, a proto zahrada. Kdo byl někdy účasten grilovacího oběda mokropeského sboru v režii trojice Tomáš Hejzlar, Radko Šťastný a František Šimek a štědrých a obětavých sester (jmenoval bych všechny), dá mi za pravdu, že tvrzení o prohýbajících se stolech, plných kulinářských „prostopášností“, není příliš přehnané. Dorazila smíchovská delegace: bratři Chráska a Matulík s manželkami. Starší sestry přece jen vyhledávaly sezení na neduživém slunci, z mladších se staly „choulivky“ a dětem bylo, jako vždy, radostno. Nadešla chvíle toho dne nejočekávanější, nejslavnostnější, a to představení Štěpánky a Pavla Paluchníkových a uvedení bratra Paluchníka do služby vikáře pro mokropeský sbor. Bratr Fojtík vysvětlil a přečetl z Řádu CB formulace, které tento akt podmiňují. Zmínil i jisté „řádové“ nedokonalosti k domyšlení a dopracování. Bratr kazatel Beňa popřál za všechny přítomné bratru vikáři požehnanou službu, která bude mít, jak tomu vždy bývá, své příznivce, možná i kritiky. A vzpomněl případnou básničku svého dětství: „Oře, oře Jan. Přiletělo hejno vran. První praví: Dobře oře, druhá praví: Nedobře oře, třetí praví…“ Přeji i já, a myslím za všechny mokropeské, požehnaný čas a sílu pro Boží službu. Otakar Štanc st.; foto Radko Šťastný
6
MOUNT BLANC Období letních prázdnin je za námi a každému z nás asi zůstalo v hlavě různě velké množství vzpomínek na příhody, které jsme zažili, na situace, do kterých jsme se dostali, a některým také možná zůstalo pár šrámů na jejich tělesné schránce, pokud na sebe nedávali dostatečný pozor. Na prázdniny se asi jinak dívají pracující a jinak studenti. Pro rodiče to je často spíš období, kdy mají více starostí, kdežto děti bývají ve svém živlu. Pro mě byly letošní prázdniny v mnohém neobvyklé a zvláštní. Bylo to poprvé, kdy jsem větší část léta strávil v práci. V myšlenkách jsem spoustu času také věnoval našemu právě očekávanému dítěti. Nepředstavoval jsem si tedy, že bych si z tohoto července a srpna odnesl nějaké neobvykle silné zážitky a dojmy. Ovšem, že si člověk něco nedokáže představit, ještě neznamená, že se to nemůže stát. V lednu za mnou přišel Slávek Ranš s nabídkou: „Jedu letos na Mount Blanc, nechtěl bys taky?“ Tak jsem řekl: „Jo, chtěl. Ale nevím, jestli na to budu mít a jestli to zvládnu.“ Do té doby jsem o něčem takovém neměl reálnou představu, přímo jsem si myslel, že to není nic pro obyčejného člověka, že na to bych musel být horolezec. O Mount Blancu jsem si jen pamatoval ze školy, že to je nejvyšší hora Evropy (později jsem zjistil, že to není tak úplně pravda). Tím začalo moje shánění věcí a informací. Když konečně přišla ona chvíle (sledovali jsme počasí a vyrazili na konci července), dokončili jsme poslední přípravy a nabalili věci do auta. S trochou nervozity, velkým nadšením a prosbou o ochranu i požehnání začala naše cestu. Zvolili jsme trasu přechodu přes vrchol „z Itálie do Itálie“. Bylo by toho spousta, o čem bych mohl vypravovat, ale shrnu to jen v krátkosti. Vyšli jsme ve středu v podvečer. Cestou nahoru jsme měli pouze jednu větší komplikaci a tou byl uzavřený úsek turistické trasy. Ten jsme tedy museli „přemostit“ lanovkou. Jinak vše probíhalo podle představ a krásné počasí v prvních dnech nás povzbuzovalo k dobré náladě a velké vděčnosti za takovou příležitost. Po dvoudenní cestě, při které jsem si sáhl na dno svých psychických sil a prošel si několika krizemi, jsme v sobotu odpoledne dorazili na
7 vrchol. Zde jsme strávili asi půlhodinu s krásnými výhledy a také pocity spokojenosti, než následoval sestup. Během soboty už se počasí zhoršilo a museli jsme proto zvolit jinou trasu pro cestu dolů – zamířili jsme do Francie. Nikdy jsem si nepředstavoval, že chůze z kopce může být tak namáhavá. Večer jsme se však nakonec dostali k autu (pořádně unavení, ale radostní, že vše probíhalo takto dobře) a hned vyrazili na cestu zpátky. Zůstala mi spousta vzpomínek, pohledů na krásnou přírodu, získal jsem nové zkušenosti. Přesto však možná nejcennější bylo odkrytí toho, jaký opravdu jsem. Když člověk má co dělat, aby šel, nemá už sílu na to, aby se přetvařoval. Právě v takovém prostředí je také dost prostoru pro přemýšlení, k mluvení mi totiž nestačil dech. Rád bych svůj příspěvek ukončil tím, že jsem moc vděčný Bohu za tuto možnost i za ochranu před nebezpečím a potom Slávkovi, že mě vzal s sebou a také to se mnou vydržel. Tomáš Stebel
SLAVNOST VE CHVALECH PO STU LETECH V neděli 5. října 2008 ve 14 hodin se koná vzpomínkové shromáždění k 100. výročí založení práce ve Chvalech. Shromáždění proběhne v jídelně domova Bethesda a v přilehlých prostorech. RCB
8
SBOROVÁ DOVOLENÁ 2009 Staršovstvo našeho sboru již odsouhlasilo místo sborové dovolené v r. 2009. Podáváme vám o tom informaci již nyní ve velkém předstihu, abyste mohli svůj časový plán pro příští rok přizpůsobit schválenému termínu a mohli se tak bez časových problémů zúčastnit a eventuelně začít šetřit, aby nenastaly ani problémy finanční, naopak, aby vaše očekávání a jeho naplnění nebylo ničím zkaleno. Příští sborová dovolená se tedy bude konat v době od soboty 18. července do soboty 25. července 2009 v rekreačním středisku Poslův mlýn. Vše o tomto středisku včetně obrázků si můžete prohlédnout na internetu na adrese http.//web.quick.cz/jaroslav.kulich/. Rekreační středisko leží na břehu rybníka, který má velice pěknou plážičku a letos v srpnu, kdy jsme tam byli a naše děti (vnoučata) se tam i koupaly, byla voda naprosto čistá. Areál je oplocený, velký a vybavený všemi zařízeními, na která jsme zvyklí, pro malé děti i mládež. Stromy jsou i uvnitř areálu, les je v sousedství a přitom na hlavní náměstí Doks je to 1600 m. Areál je tak velký, že i při plném obsazení v sezóně, kdy jsme jej navštívili, je soukromí bezproblémové. Máme objednáno 130 míst (letos nás bylo celkem 142) v pěti přízemních bungalovech po osmi čtyřlůžkových pokojích a v jednom čtyřpokojovém s dvoulůžkovými pokoji. Velké bungalovy mají vždy dva pokoje sdruženy do jedné buňky, ve které je společná předsíň, velká krytá veranda, příslušenství se sprchou, dva záchody a dvě umývadla, takže fronta na použití nehrozí. Dvoulůžkové pokoje mají příslušenství vlastní. Pro větší rodiny bude do pokojů nastěhováno další lůžko, což je vzhledem k velikosti pokojů bezproblémové. Větší rodina může obsadit celou buňku. Protože máme možnost téměř 40 lůžek neobsadit, budou manželské páry ve čtyřlůžkových pokojích. Máme celkem k dispozici 44 pokojů, což je o dva více, než v Poustkách. Cena bude cca o 10% nižší, než v letošním roce, děti do tří let zdarma, plná penze dětí do šesti let 220 Kč, 7 - 15 let 250 Kč ostatní 310 Kč. Doufáme, že vás tato informace bude inspirovat k rozhodnutí se sborové dovolené zúčastnit a přihlásíte se v hojném počtu, což nám umožní získat výhodné podmínky pro pobyt při jednání s provozovateli Rekreačního střediska. Ubytování a stravování nebude samozřejmě na úrovni čtyřhvězdičkového hotelu, jak by někdo mohl očekávat, ale za cenu, která je přístupná všem našim členům, budou služby korektní. Signál mobilních telefonů je tam bezproblémový. Myslím, že rekreační oblast Doks a Máchova jezera s jejími turistickými a rekreačními možnostmi nepotřebuje žádné další doporučení. Zdeněk Bartošek
9
ROMANTICKÝ VÝLET PARNÍM VLAKEM Výlet berounské besídky v neděli 21. 9. 2008 byl tentokrát tématicky zaměřený, protože Kladensko-nučické dráze je letos 150 let. K tomuto výročí jel historický parní vlak z Nučic do lomu Mořina, kde navazovala prohlídka starých štol. A to jsme si nemohli nechat ujít. Zájemci, nejen z řad besídky, se hned po dopoledním shromáždění dobře naobědvali, za což děkujeme Wichterlům. Po obědě jsme spořádaně, v koloně aut, vyjeli směr Nučice. Nikdo netušil, že Nučice mají dvě nádraží, takže jsme se naučili v konvoji otáčet i couvat. Ale naštěstí jsme přijeli včas. Cesta parním vlakem byla romantická a pro některé i upomínkou na staré časy. Po delší frontě jsme se dostali do starých štol. Zvláště pro děti to byl velký zážitek, o čemž svědčí i věta pronesená šestiletou holčičkou v jedné neosvětlené chodbě: „Myslíš, že tu zhyneme?“ Naštěstí nikdo nezhynul ani při zpáteční cestě, opět parním vlakem. Jsme rádi, že jsme mohli společně strávit hezké odpoledne. Jiří Pína
10
VLIV REFORMACE NA CÍRKEV A DNEŠEK Konferenci pořádá Česká evangelikální aliance ve spolupráci se Sdružením evangelikálních teologů. Uskuteční se ve dnech 10. až 11. listopadu ve sboru CB na Vinohradech. Přednášet budou: ThDr. Ladislav Beneš, UK ETF, ThDr. Pavel Hanes, PhD., KETM UMB, Mgr. Robert Hart, ETS, Marshall Brown, PhD., ETS, ThDr. Pavel Černý, Th.D., ETS, Doc. Pavel Hošek, Th.D., ETS a UK ETF, prof. Ing. Lubomír Mlčoch, Csc., UK FSV, Prof. ThDr. Ján Liguš, PhD., UK HTF. Těšit se můžeme na témata: Všeobecné kněžství věřících. Církev hierarchická či demokratická? Prostředník mezi Bohem a člověkem? Písmo sv. nejvyšší autorita? Sola Scriptura. Magisterium. Norma normans. Co znamená tělo a krev Páně? Eucharistie a zápas o jednotu církve. Jsou kořeny kapitalismu v Kalvínově učení? Duch kapitalismu a reformace. Vztah české reformace k reformaci světové. Bohoslužba k památce reformace se uskuteční v pondělí 10. 11. v 18.30 v kostele sv. Martina ve Zdi, kde kázáním poslouží Mgr. Pavel Smetana, emeritní synodní senior ČCE. Reformačními písněmi poslouží smíchovský pěvecký sbor. Cena registračního poplatku: 270 Kč přihlášky do 20. října 2008 300 Kč u přihlášek po 21. říjnu nebo na místě 150 Kč pro studenty theologických škol (po předložení indexu) 150 Kč při účasti pouze jeden den 50 Kč při účasti na jedné přednášce/semináři Registrační poplatek zahrnuje účast na přednáškách a seminářích, materiály přednášejících rozdávané na konferenci. Nezahrnuje občerstvení v průběhu konference. Na pondělní slavnostní bohoslužbu je vstup volný. http://www.etspraha.cz/public/konference
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Noví učitelé besídky – staršovstvo schválilo nové učitele besídky, kteří se ujali své služby na začátku září. Jedná se o sestry Miriam Bartošovou a Martu Kaštánkovou. V Berouně začal dorost – Jiří Pína informoval o zahájení činnosti dorostu v Berouně, kde si děti spolu s vedoucími postavili klubovnu a začali se pravidelně scházet. Stavba modlitebny v Černošicích – probíhají přípravy, je naděje, že do konce října by mělo být vydáno stavební povolení. S prodejem staré modlitebny čeká mokropeské staršovstvo, až bude stavební povolení vydáno.
11 Noví členové – manželé Hamplovi byli přijati za plnoprávné členy v Mokropsech dne 7. 9. 2008 Nový vikář v Mokropsech – dne 9. 9. se přestěhovali manželé Pavel a Štěpánka Paluchníkovi z Karlových Varů do Mokropes. V neděli 14. 9. byl nový vikář za účasti tajemníka RCB uveden do služby. Sborová dovolená – ohlasy na sborovou dovolenou byly vesměs pozitivní. Staršovstvo má zato, že splnila svůj účel v prohloubení vzájemných vztahů. Staršovstvo diskutovalo způsob financování sborové dovolené letos i pro příští rok. Staršovstvo dále přivítalo informaci bratra Zdeňka Bartoška, který již vyhledal místo pro naši příští sborovou rekreaci v areálu „Poslův mlýn“ viz stránky na internetu http://web.quick.cz/jaroslav.kulich/ Dorostový tábor a pobyt mládeže – rovněž ohlasy na letní pobyty dětí a mládeže byly výborné. Podzim 2008 – staršovstvo na začátku září prodiskutovalo konečnou fázi přípravy podzimního programu pro sbor a stanice. Kazatelská pastorálka s manželkami – uskutečnila se v Milovech ve dnech 15.-17. 9. 2008. Téma „Správce Božího domu“ podle 1 Tm. Za náš sbor se zúčastnili manželé Matulíkovi a Paluchníkovi. Domovník na Smíchově – staršovstvo rozhodlo, že po Koldových nebude hledat nového správce budovy. Úklid zajišťuje najatá firma, sestra Hvězdoslava Přibová je zodpovědná za organizační a kontrolní činnosti, popelnice a úklid chodníku obstará Daniel Matulík. Byt na Smíchově – staršovstvo rozhodlo byt po Koldových pronajmout křesťanským studentům. V té věci byl poslán inzerát do všech sborů Církve bratrské v Čechách i na Slovensku. Staršovstvo dále rozhodlo upravit byt pro studenty. Byt poskytneme přihlášeným studentům do 30. 6. 2009. Adventní koncert – druhou neděli adventní (7. 12. 2008) se uskuteční koncert v našem sboru pod názvem Musica da chiesa. Účinkovat budou P. Jaroslav Konečný a Tomáš Najbrt. Jubilea na Smíchově – staršovstvo souhlasí s předáváním květin jubilantům od 75. narozenin každých 5 let. Nově narozené děti – v Berouně se manželům Veselým 9. 9. 2008 narodil syn Daniel, manželům Fišerovým syn Albert 21. 9. 2008 a v Mokropsech se narodil manželům T. a G. Steblovým 20. 9. 2008 syn Matěj. Volba Rady CB – staršovstvo obdrželo dopis předsedy volební komise Pavla Lukáše ve věci návrhu kandidátů do Rady CB. Staršovstvo se touto pro církev důležitou otázkou bude zabývat při dvou příštích jednáních. Svatba – staršovstvo hovořilo se snoubenci Petrem Böhmem a Lenkou Čtveráčkovou, kteří požádali o sňatek v našem sboru dne 29. 11. 2008. Staršovstvo souhlasí a přípravu na manželství povedou Bronislav a Jana Matulíkovi. Daniel Pokorný
12
NAROZENINY V ŘÍJNU A LISTOPADU
Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. (Př 24,16)
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ neděle
úterý
Smíchov
Mokropsy
Beroun
Hostomice
8 modlitební chvíle 930 shromáždění
9 shromáždění
9 shromáždění
1500 shromáždění každou 2. neděli v měsíci
45
30
30
1800 mládež 1830 rozhovory nad Biblí (ob týden)
středa
1900 biblická hod.
čtvrtek 1830 biblická hodina pátek
1615 dorost
1630 dorost
1700 biblická hodina
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
