Libor Schröpfer. Husova 302, CZ Holýšov;

SYLVIA 41 / 2005

Velkoplošná hustota slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), cvrčilky zelené (Locustella naevia) a cvrčilky říční (L. fluviatilis) v jihozápadních Čechách v letech 2002–2004 Regional-scale density of the Nightingale (Luscinia megarhychos), Grasshopper Warbler (Locustella naevia) and River Warbler (L. fluviatilis) in southwestern Bohemia in 2002–2004 Libor Schröpfer Husova 302, CZ-345 62 Holýšov; e-mail: [email protected]

Schröpfer L. 2005: Velkoplošná hustota slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), cvrčilky zelené (Locustella naevia) a cvrčilky říční (L. fluviatilis) v jihozápadních Čechách v letech 2002-2004. Sylvia 41: 103–111. V letech 2002 až 2004 byla zkoumána velkoplošná hustota slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), cvrčilky zelené (Locustella naevia) a cvrčilky říční (Locustella fluviatilis) v jihozápadních Čechách. Hustota byla sledována na studijní ploše o rozloze 67 km2 v okolí měst Holýšov a Staňkov na Domažlicku. Průzkum byl prováděn zejména v podvečerních, nočních a časných ranních hodinách. Byla použita zjednodušená mapovací metoda, při které byli teritoriální samci kontrolováni s odstupem jednoho týdne. Celkem bylo v letech sledování stráveno v terénu cca 70 h. U sledovaných druhů byly zjištěny tyto hustoty: slavík obecný 0,24-0,31 páru/km2, cvrčilka zelená 0,5–0,54 p./km2, cvrčilka říční 0,18-0,22 p./km2. Práce upozorňuje na možnost zjišťování velkoplošných hustot, podle kterých by se daly lépe stanovovat odhady velikosti hnízdních populací dalších druhů ptáků, zejména pěvců. Regional-scale density of the Nightingale (Luscinia megarhychos), Grasshopper Warbler (Locustella naevia) and River Warbler (L. fluviatilis) was studied in southwestern Bohemia, Czech Republic in 2002–2004. The density was censused in a study area of 67 km2 near the towns of Holýšov and Staňkov. The survey was conducted mainly during evening, night, and early morning hours. I applied a simplified mapping method when territorial males were controlled after one week. I spent c. 70 h in the field during mapping over the study period. Density of the Nightingale ranged between 0.24 and 0.31 pairs/km2, density of the Grasshopper Warbler 0.51–0.54 p./km2, and that of the River Warbler 0.18–0.22 p./km2. The paper points out a possibility of regional-scale density assessment which might serve as a basis for estimates of breeding population size of other bird species, especially passerines. Keywords: Luscinia megarhynchos, Locustella naevia, Locustella fluviatilis, density, regional population size estimates, southwestern Bohemia

103

Schröpfer L. / Velkoplošná hustota slavíka a cvrčilek

ÚVOD Při studiu základní české ornitologické literatury (Hudec 1983, 1994, Šťastný et al. 1997 a Hudec & Šťastný 2005) je nápadná absence dat o velkoplošné hustotě různých ptačích druhů. Drtivá většina studijních ploch v České republice, kde je studována populační hustota ptáků, dosahuje svojí velikostí v lepším případě desítek hektarů. Takto zjištěné populační hustoty jsou pro stanovení odhadů velikosti populací na velkých plochách nezřídka nepoužitelné. V předkládané práci jsem se pokusil u tří druhů pěvců zvolit velkou studijní plochu a na ní zjistit skutečnou početnost. Slavík obecný (Luscinia megarhynchos), cvrčilka zelená (Locustella naevia) a cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) jsou ptačí druhy, které plošně osidlují velkou část České republiky. Jsou to migranti na dlouhé vzdálenosti (Hudec 1983), zimoviště všech tří druhů leží v tropické Africe, jižně od Sahary (Formánek in Hudec 1983). Slavík obecný patří k ptačím druhům, které v současné době zvyšují své stavy v celé České republice (Šťastný et al. 1997, Fuchs et al. 2002). O jeho hustotě, zejména velkoplošné (studijní plochy větší než 10 km2), je v české ornitologické literatuře známo velmi málo (Šťastný et al. 1997). Jedná se o druh, který je po příletu ze zimoviště hlasově aktivní i v noci. Díky této vlastnosti se nabízí možnost sledovat jeho početnost i na relativně velkých plochách. Zpívající samci jsou v noci dobře slyšitelní, ostatní druhy ptáků zpívají v této době výjimečně. Za jednu noc se tak dá zkontrolovat území několika čtverečních kilometrů. Stejná možnost se nabízí i pro další dva studované druhy – cvrčilku zelenou a cvrčilku říční. MATERIÁL A METODIKA Díky své hlasové nápadnosti jsou slavík obecný, cvrčilka zelená a cvrčilka říční

104

poměrně snadno zjistitelní. Nejvýznamnější metodou bylo akustické zjišťování zpívajících samců v podvečerních, nočních a časných ranních hodinách. Takto bylo kontrolováno území podél řeky Radbuzy (Křenovy – Holýšov) a dále oblasti ve větší vzdálenosti od Holýšova jako okolí Bukovce, Malého Malahova a Puclic, dále okolí Hlohové, Čermné, Poděvous a Krchleb (obr. 1–3). Lokality jsem kontroloval díky poměrně husté síti silnic a polních cest. Ještě před začátkem kontrol jsem si stanovil několik pevných tras, které jsem s odstupem několika dnů projížděl autem a zjišťoval přítomnost sledovaných druhů. Na těchto trasách jsem zhruba po 300–400 m vždy zastavil. V průběhu těchto zastávek, které trvaly asi 5 min, jsem okolí bodu pečlivě akusticky kontroloval. Ve sporných případech jsem využíval nahrávky příslušného druhu (Pelz 1996). Obtížně kontrolovatelné oblasti jsem procházel pěšky v časných ranních hodinách se začátkem pokud možno za rozednění. Největší pozornost jsem věnoval vodotečím (i těm nejmenším). Prokázané zpívající samce jsem v terénu zaznamenával do mapky. Všechny tři zvolené druhy zpívají zhruba do 20. 5. velmi spontánně. U cvrčilky říční, jejíž vrchol hlasové aktivity je vzhledem k pozdějšímu příletu posunut o několik dnů oproti zbývajícím druhům (Glutz von Blotzheim 1991) a vrcholí koncem května až začátkem června (Deunert 1992, Mackowicz 1989, Reichholf 2004), jsem v kontrolách pokračoval ještě do 10. 6. Za příznivého počasí (jasno, bezvětří, beze srážek) je zjišťování relativně snadné a akustickou provokaci jsem nepoužíval. V případě zaznamenání zpívajícího samce jsem s odstupem minimálně jednoho týdne lokalitu znovu kontroloval, abych prokázal obsazené teritorium (metodika mapování hnízdního rozšíře-

SYLVIA 41 / 2005

ní ptáků v České republice – Šťastný et al. 1997). Tento postup odpovídá mezinárodním standardům pro prokázání pravděpodobného hnízdního páru a jedná se v podstatě o zjednodušenou mapovací metodu (Janda & Řepa 1986). Nejvíce kontrol jsem prováděl ve všech třech letech v rozmezí 10.–20.5. V tomto intervalu jsem každý rok provedl čtyři noční výjezdy, které trvaly cca 4 h. Zde jsem se snažil zkontrolovat plošně celou vymezenou oblast, a to i v místech, kde jsem výskyt sledovaných druhů nepředpokládal. Druhá kontrola obsazených lokalit probíhala v třetí dekádě května, u cvrčilky říční ještě v první dekádě června. Celkem jsem přímým vyhledáváním sledovaných druhů strávil cca 70 h. Další náhodné kontroly jsem vykonával prakticky nepřetržitě. V roce 2003 jsem kontroly kvůli nemoci koncem května neprováděl v celém sledovaném území, což se projevilo zejména u početnosti cvrčilky zelené. V tomto roce jsem kontroloval přednostně plochy v blízkosti vodotečí a na další plochy v celém sledovaném území jsem se dostával jen sporadicky. Největším metodickým nedostatkem se jeví ta skutečnost, že ne všichni zpívající a teritoriální samci vytvářejí v průběhu hnízdního období hnízdní páry (např. Deunert & Reitz 1988, Mackowicz 1989). Proto jsou v dalším textu uváděny počty obhajovaných teritorií. Přepočet hnízdní hustoty je uváděn pro zjednodušení jako počet hnízdících párů na 1 km2. Díky nízkému počtu údajů nebylo prováděno statistické vyhodnocení výsledků. I když byla sledovanému území věnována maximální pozornost, předpokládám, že některá teritoria nemusela být zjištěna. Uváděné hodnoty je proto třeba brát jako minimální.

POPIS SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ V okolí Holýšova byla zvolena studijní plocha o velikosti 67 km2 (49°32’ –49°35’N 13°00’–13°07’E), která odpovídá svojí velikostí jedné polovině kvadrátu pro mapování organismů v ČR (obr. 1–3). Plocha je vymezena obcemi Holýšov (kvadrát 6444), rybníkem Terný mezi Holýšovem a Střelicemi (6344), obcemi Neuměř (6444), Všekary (6344, 6444), Bukovec (6443), Malý Malahov (6443, 6444), Puclice (6444), Křenovy (6444), Hlohová (6444), Čermná (6444), Poděvousy (6444), Horní a Dolní Kamenice (6444). Zhruba ve středu sledovaného území leží obec Staňkov (6444). Jedná se o intenzivně zemědělsky obhospodařovanou krajinu bez významnějších vodních nádrží i velkých řek. Na polích se v posledních letech pěstuje hlavně řepka olejka a různé druhy obilnin (především kukuřice). Ve sledované oblasti prakticky chybí pastviny. Rozloha lesních porostů, které většinou nebyly zahrnuty do sledované oblasti a s územím sousedí, je asi 3 500 ha. Největší vodotečí je řeka Radbuza, která protéká sledovanou plochou ve směru od jihozápadu k severovýchodu. Tato řeka a její přítoky patří k hlavním centrům rozšíření sledovaných druhů ptáků. Je zde také několik nepříliš významných rybníků mezi které patří např. ryb. Terný u Holýšova (6344), soustava rybníků mezi obcemi Puclice a Staňkov (6444), rybník Víšek mezi obcemi Krchleby a Staňkov (6444). Oblast leží v rozmezí nadmořských výšek 345 m (řeka Radbuza u Hradecké skály) až 476 m (vrch Boušov u Všekar). VÝSLEDKY Výsledky zjišťování početnosti sledovaných druhů na sledovaném území v letech 2002–2004 jsou uvedeny v tab. 1.

105

Schröpfer L. / Velkoplošná hustota slavíka a cvrčilek

Tab. 1. Počty obhajovaných teritorií sledovaných druhů v letech 2002–2004. Table 1. Number of territories of study species in 2002–2004. druh / species slavík obecný Luscinia megarhynchos cvrčilka zelená Locustella naevia cvrčilka říční Locustella fluviatilis

2002 2003

2004

17

16

21

36

(12)

34

15

12

14

Krátký komentář k jednotlivým druhům: Slavík obecný V jednotlivých letech bylo prokázáno 16–21 teritorií (obr. 1). Přesnost těchto údajů je relativně vysoká, protože zpívající slavíci jsou hlasově velmi nápadní. Jeden zpívající samec byl v roce 2002 v nočních hodinách slyšitelný na vzdálenost 1,5 km. Drtivá většina teritorií ležela v nadmořských výškách <400 m (98 %). Centrem rozšíření byla niva řeky

Radbuzy, kde bylo v jednotlivých letech prokázáno 71–77 % obsazených teritorií. Výsledná hnízdní hustota se pohybovala v jednotlivých letech mezi 0,24–0,31 páru/1 km2. Cvrčilka zelená V jednotlivých letech bylo prokázáno 34–36 teritorií (obr. 2). Druh není tak úzce vázán na blízkost vodotečí jako zbývající dva druhy, a proto je také nejvíce rozptýlen po studijní ploše. Druh je vázán na porosty kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), kdy např. v roce 2002 bylo 69 % teritorií zjištěno v porostech této rostliny. Zjištěná hnízdní hustota se pohybovala mezi 0,51–0,54 páru/1 km2. Cvrčilka říční Nejméně početný druh, u kterého bylo v letech 2002 až 2004 prokázáno 12–15 teritorií (obr. 3). Centrem rozšíření je, podobně jako u slavíka obecného, niva řeky Radbuzy. Zde bylo v jednotlivých

2002 2003 2004 Study area

km Obr. 1. Obsazená teritoria slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) na sledovaném území v letech 2002–2004. Fig. 1. Territories of the Nightingale (Luscinia megarhynchos) in the study area in 2002–2004.

106

SYLVIA 41 / 2005

2002 2004 Study area

km Obr. 2. Obsazená teritoria cvrčilky zelené (Locustella naevia) na sledovaném území v letech 2002 a 2004, rok 2003 nezaznamenán. Fig. 3. Territories of the Grasshopper Warbler (Locustella naevia) in the study area in 2002 and 2004. Data from 2003 not plotted.

2002 2003 2004 Study area

km Obr. 3. Obsazená teritoria cvrčilky říční (Locustella fluviatilis) na sledovaném území v letech 2002–2004. Fig. 3. Territories of the River Warbler (Locustella fluviatilis) in the study area in 2002–2004.

107

Schröpfer L. / Velkoplošná hustota slavíka a cvrčilek

letech prokázáno 50–67 % obhajovaných teritorií. Podobná je také situace u nadmořské výšky zjištěných teritorií. V nadmořských výškách <400 m jich bylo prokázáno 97 %. V letech 2002 až 2004 se hnízdní hustota pohybovala mezi 0,18–0,22 páru/1 km2. Pouze na jediném místě u řeky Radbuzy v roce 2002 byly zjištěny oba druhy cvrčilek prakticky na stejném místě. Oba samci zpívali ve vzdálenosti několika metrů od sebe. Neudržovaná louka byla zarostlá kopřivami a rostl zde nálet olše lepkavé (Alnus glutinosa), který byl vysoký cca 1,5 m. Cvrčilka zelená se zdržovala v porostu kopřiv, cvrčilka říční zpívala z porostu olší. DISKUSE Velkoplošné hustoty všech tří druhů jsou v evropské ornitologické literatuře vzácné, zejména u obou druhů cvrčilek (Glutz von Blotzheim 1988, 1991). Česká literatura není výjimkou (shrnutí viz Šťastný et al. 1997). U slavíka obecného jsou v našem stěžejním ornitologickém díle (Šťastný et al. 1997) udávány pouze maloplošné odhady v rozpětí 29–190 párů/1 km2. V zahraniční literatuře je údajů více, zejména údaje z městských biotopů jsou hojné. Na ploše 104 ha bylo v roce 1994 v departementu Haut-Rhin ve Francii prokázáno celkem 51 hnízdních párů. V tomto ideálním prostředí (klimaticky příhodné, vysoký podíl křovinatých komplexů) tak dosahovala hustota velmi vysoké hodnoty téměř 50 párů/1 km2 (Durrer et al. 1995). Na rozmezí Německa, Francie a Švýcarska byla na ploše 17,9 km2 zjištěna velmi vysoká populační hustota 4,6 zpívajícího samce/1 km2 (Amrhein & Zwygart 2004). Velkoplošné sčítání ve městě Braunschweigu v roce 1953 prokázalo na ploše 74,6 km2 hustotu 1,56 zpívajícího

108

samce /1 km2, v následujících letech došlo ale k silnému poklesu stavů (Berndt & Dancker 1962). V roce 1960 byla v okolí Halle (SRN) zjištěna velkoplošná hustota 2 páry/1 km2 (Gnielka 1967). V roce 1977 bylo v okolí Magdeburku na ploše 163 km2 zjištěno 477 zpívajících samců, což představuje hustotu 2,9 samce/1 km2. Pravděpodobně však nebyly prováděny opakované kontroly a mohlo se tak v některých případech jednat ještě o táhnoucí jedince (Briesemeister 1979). V tomto případě je hustota zřejmě nadhodnocená. V Hannoveru v roce 1995 bylo na ploše 204 km2 zjištěno podobnou metodou, jakou jsem použil i já ve své práci, celkem 202 obsazených teritorií. To odpovídá 1 obsazenému teritoriu/1 km2 (Thye 1995). V Erfurtu (SRN) bylo v roce 1995 na ploše 269 km2 prokázáno celkem 256 hnízdících párů, to odpovídá hustotě 0,95 páru/1 km2 (Grimm 1995). Ve městě Hildesheim (SRN) bylo v roce 1990 na ploše 45 km2 prokázáno 40 zpívajících samců, v roce 1999 pak 52 a v roce 2000 celkem 55 zpívajících samců. To odpovídá hustotě 0,9 až 1,2 zpívajícího samce/1 km2 (Kaczmareck 1995, 2001). Pravděpodobně nejpodrobněji bylo sčítání slavíků organizováno v Berlíně. V roce 1983 bylo v bývalém Západním Berlíně (480 km2) zjištěno 630 ± 70 teritorií, což odpovídalo populační hustotě 1,3 obsazeného teritoria/1 km2 (Witt & Ratzke 1984). V letech 1993–95 bylo pak na ploše celého Berlína (celkem 889 km2, ale plocha byla zmenšena o největší vodní plochy a lesní komplexy) prokázáno 1470 ± 150 obsazených teritorií, což odpovídá hustotě 2,1 teritoria/1 km2 (Witt 1996). Z uvedených výsledků vyplývá, že populační hustota zjištěná v jihozápadních Čechách v letech 2002–2004 byla ve srovnání s výše uvedenými literárními údaji 3–10x nižší. Výsledky této práce potvrzují u slavíka

SYLVIA 41 / 2005

upřednostňování nižších nadmořských výšek i vyhledávání vlhčích stanovišť, tak jak je popisováno prakticky pro celou Českou republiku (Šťastný et al. 1997). Pro Českou republiku udávají Šťastný et al. (1997) u cvrčilky zelené rozpětí hustot 1–60 párů/1 km2, opět ovšem pro velmi malé studijní plochy. Údajů o velkoplošné hustotě je poskrovnu. Pouze Glutz von Blotzheim (1991) uvádí, že velkoplošné hustoty nepřesahují hodnotu 2–5 párů/1 km2, v okolí Bodamského jezera pak 1,8 páru/1 km2. Ve východním Skotsku na severní hranici areálu rozšíření pak maximálně 1 teritorium/1 km2. V Berlíně byla zjištěna hustota pro celou plochu města (cca 670 km2) 0,11 až 0,15 páru/1 km2 (Otto & Witt 2002). Ve východním Bavorsku bylo na převážně rumištní ploše o rozloze cca 120 ha zaznamenáno celkem 58 teritorií cvrčilky zelené, což odpovídá velmi vysoké hustotě 48 párů/1 km2 (Brandl & Walberer 1982). Cvrčilky zde obsazovaly právě rumištní plochy, protože upřednostňují hustý pokryv v nízkých výškách vegetace (Leisler 1975). To odpovídá také výsledkům zjištěných na sledované ploše, kde cvrčilky upřednostňovaly porosty kopřiv. Hustoty zjištěné v průběhu mého výzkumu jsou opět ve srovnání s literárními údaji nízké, s výjimkou Berlína. Pro cvrčilku říční je opět relativní dostatek maloplošných hustot. V České republice se pohybují mezi 2 až 120 páry/1 km2 (Šťastný et al. 1997). V některých částech svého areálu podléhá její populace silným výkyvům, např. v Bavorsku (Reichholf 1985, 2004). Velkoplošné údaje prakticky chybějí. Pouze Deunert & Reitz (1988) udávají z okolí Budyšína (SRN) z let 1981–1987 z plochy o velikosti 10 km2 hustotu maximálně 0,1 teritoriálního samce/1 km2. To v zásadě odpovídá i prezentovaným výsled-

kům této práce. Oba autoři také upozorňují na to, že ze 17 zpívajících samců pouze 7 zůstalo na studijní ploše a pokusilo se o reprodukci. Na rozdíl od údajů v práci Šťastného et al. (1997) nebylo na sledované ploše prokázáno hnízdění tohoto druhu v nadmořských výškách >415 m. Bylo prokázáno pouze jediné společné teritorium obou druhů cvrčilek na lokalitě se specifickými podmínkami (společný porost kopřiv a náletu olše lepkavé). Společně obsazené hnízdní okrsky s cvrčilkou zelenou jsou popsány i z literatury (Deunert 1993). Tomuto fenoménu nebyla bohužel věnována v průběhu výzkumu větší pozornost. Získání velkoplošných odhadů hustot pro jiné druhy ptáků, zejména pěvců, by velmi usnadnilo stanovování reálných odhadů velikostí populací ptačích druhů na území České republiky. Při kontrole posledního českého atlasu (Šťastný et al. 1997) je absence těchto dat očividná. PODĚKOVÁNÍ Projekt byl po všechny tři roky finančně podpořen díky programu „Ochrana biodiverzity“ Českého svazu ochránců přírody (projekt č. 250102 „Velkoplošná hustota slavíka obecného a dvou druhů cvrčilek v intenzivně obhospodařované krajině“ v r. 2002, projekt č. 250103 „Hustota slavíka obecného, cvrčilky zelené a cvrčilky říční v intenzivně obhospodařované krajině“ v roce 2003 a projekt č. 250804 „Populační hustota slavíka obecného, cvrčilky zelené a cvrčilky říční v zemědělské krajině“ v r. 2004). Kromě autora tohoto sdělení bylo využito i údajů dalších dvou členů Holýšovského ornitologického klubu, O. Haise a R. Vacíka. Při grafickém zpracování byli nápomocni Mgr. Eva Chvojková a Ing. Jan Bureš. Cenné poznámky

109

Schröpfer L. / Velkoplošná hustota slavíka a cvrčilek

k rukopisu práce poskytli dva anonymní recenzenti. Všem jmenovaným osobám a ČSOP patří mé upřímné poděkování. SUMMARY There is a lack of data on regional-scale density of individual bird species in the Czech Republic (Šťastný et al. 1997). In this paper I attempt to assess population density of three bird species vocally active also in evening and night hours using a simple technique. The Nightingale (Luscinia megarhynchos), Grasshopper Warbler (Locustella naevia) and River Warbler (Locustella fluviatilis) are widely distributed in the Czech Republic (Hudec 1983, Šťastný et al. 1997). I chose a study plot near the towns of Holýšov and Staňkov, district of Domažlice, southwestern Bohemia, Czech Republic (49°32’–49°35’N 13°00’–13°07’E, Figs. 1–3) comprising 67 km2 of mainly intensively agriculturally managed habitats (cereals and oilseed rape are the main crop) with almost no grasslands. No larger water bodies occur in the study plot, the Radbuza river crosses the area. The study site is situated 345–476 m a.s.l. Simplified mapping method was applied (Janda & Řepa 1986). In 2002–2004 I surveyed the whole area, mainly during early morning, evening and night, and registered all singing males of the study species focusing on the surroundings of streams and water bodies. The mapping was conducted during favourable weather conditions (no rain, no strong wind) from the beginning of May till the end of May, in the case of the River Warbler until June 10 (Mackowicz 1989, Reichholf 2004). The fieldwork totalled 70 h. Recorded males were controlled after one week. In case the male was recorded again, the

110

territory was regarded as occupied. In late May 2003 the study area was covered less due to health problems, which might have influenced the total number of Grasshopper Warbler territories. Results are summarised in Table 1. In total, 16–21 Nightingale territories were recorded, representing breeding density of 0.24–0.31 pairs/1 km2. Great majority (98%) of territories were situated <400 m a.s.l., 71–77% in the Radbuza floodplain. In the Grasshopper Warbler, 34–36 territories were recorded (2003 excluded), i.e., density of 0.51–0.54 p./1 km2. Most (69%) territories were confined to the Stinging Nettle (Urtica dioica). In the River Warbler, 12–15 territories were recorded, i.e., density of 0.18–0.22 p./1 km2, 97% territories in the Radbuza floodplain. At one site males of the two Locustella species sang close to each other. Densities of the study species are low compared to other studies from central Europe.

LITERATURA Amrhein V. & Zwygart D. 2004: Bestand und Verpaarungsstatus von Nachtigallen Luscinia megarhynchos im elsässischen Rheintal bei Basel. Orn. Beob. 101: 19–24. Berndt R. & Dancker P. 1962: Eine Bestandsaufnahme der Braunschweiger Nachtigallen (Luscinia megarhynchos). Beitr. Naturk. Niedersachs. 15: 74–75. Brandl R. & Walberer E. 1982: Zur ornithologischen Bedeutung von Brachflächen. Anz. orn. Ges. Bayern 21: 21–41. Briesemeister E. 1979: Nachtigallenzählung im Stadtkreis Magdeburg 1977. Apus 4: 113–120. Deunert J. 1992: Der Schlagschwirl, Locustella fluviatilis (Wolf), in der Oberlausitz. Abh. Ber. Naturkundemus. Görlitz 66(2): 1–4. Deunert J. 1993: Feldschwirl, Locustella naevia (Boddaert), und Schlagschwirl,

SYLVIA 41 / 2005

Locustella fluviatilis (Wolf), im gemeinsamen Brutrevier. Ber. Naturforsch. Ges. Oberlausitz 2: 41–43. Deunert J. & Reitz R. 1988: Zum Auftreten und zur Brutbiologie des Schlagschwirls (Locustella fluviatilis) bei Bautzen. Beitr. Vogelk. 34: 243–248. Durrer H., Buner F. & Rivera C. 1995: Bestand der Nachtigall Luscinia megarhynchos in der „Petite Camargue Alsacienne“ (OberElsass, F). Orn. Beob. 92: 484–487. Fuchs R., Škopek J., Formánek J. & Exnerová A. 2002: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy. ČSO, Praha. Glutz von Blotzheim U. N. (ed.) 1988: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 11/1, Passeriformes (2. Teil): Turdidae. AULA Verlag, Wiesbaden. Glutz von Blotzheim U. N. (ed.) 1991: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 12/1, Passeriformes (3. Teil): Sylviidae. AULA Verlag, Wiesbaden. Gnielka R. 1967: Bestandsaufnahme der Nachtigallen im Stadtkreis Halle. Apus 1: 113–117. Grimm H. 1995: Der Brutbestand der Nachtigall, Luscinia megarhynchos, 1995 im Stadtgebiet von Erfurt. Veröff. Naturkundemuseum Erfurt 14: 10–15. Hudec K. (ed.) 1983: Fauna ČSSR, sv. 23, PtáciAves III/1. Academia, Praha. Hudec K. (ed.) 1994: Fauna ČR a SR, Ptáci 1, sv. 27. Academia, Praha. Hudec K. & Šťastný K. (eds) 2005: Fauna ČR, Ptáci 2/I, sv. 29/1 a Ptáci 2/II, sv. 29/2. Academia, Praha. Janda J. & Řepa P. 1986: Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. SZN, Praha. Kaczmareck L. 1995: Bestandsaufnahme der Nachtigall (Luscinia megarhynchos) im Stadtgebiet Hildesheim 1990. Mitt. orn. Verein Hildesheim 16: 119–122. Kaczmareck L. 2001: Bestandsaufnahme der Nachtigall (Luscinia megarhynchos) im Stadtgebiet Hildesheim in den Jahren 1999 und 2000. Mitt. orn. Verein Hildesheim 19: 137–142.

Leisler B. 1975: Die Bedeutung der Fußmorphologie für die ökologische Sonderung mitteleuropäischer Rohrsänger (Acrocephalus) und Schwirle (Locustella). J. Ornithol. 116: 117–153. Mackowicz R. 1989: Breeding biology of the River Warbler Locustella fluviatilis (Wolf, 1810) in north-eastern Poland. Acta Zool. Cracov. 32: 331–437. Otto W. & Witt K. 2002: Verbreitung und Bestand Berliner Brutvögel. Berl. ornithol. Ber. 12, Sonderheft. Pelz P. 1996: Rukověť ornitologa 2. PelzBiophon, MC. Reichholf J. 1985: Starker Bestandsrückgang des Schlagschwirls Locustella fluviatilis am unteren Inn. Anz. orn. Ges. Bayern 24: 82–84. Reichholf J. 2004: Änderungen in der jahreszeitlichen Singaktivität und Bestandszusammenbruch beim Schlagschwirl Locustella fluviatilis in den Auen am unteren Inn. Orn. Anz. 43: 237–241. Šťastný K, Bejček V. & Hudec K. 1997: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. H & H, Jinočany. Thye K. 1995: Nachtigallen (Luscinia megarhynchos)-Zählung 1995 in Hannover. Vogelkdl. Ber. Niedersachs. 27: 51–55. Witt K. 1996: Bestand der Nachtigall (Luscinia megarhynchos) in Berlin in den Jahren 1993-95. Berl. ornithol. Ber. 6: 3–22. Witt K. & Ratzke B. 1984: Bestand der Nachtigall (Luscinia megarhynchos) 1983 in Berlin (West). Orn. Ber. f. Berlin (West) 9: 111–141.

Doručeno 12. září 2005, přijato 27. září 2005. Received September 12, 2005; accepted September 27, 2005.

111