Mimořádný úspěch v soutěži o EU
Letos podvanácté
V průběhu měsíce března se pět dvoučlenných týmů z našeho gymnázia zúčastnilo soutěže Eurotour, pořádané Nadací Tomáše Bati pod záštitou europoslance Tomáše Zatloukala. Utkali se v počítačovém klání ve znalostech o zemích EU nejprve v předkole na Gymnáziu na Lesní čtvrti a pak také ve finále v Baťově vile. V předkole 22. 3. se na prvních pěti místech, nutných k postupu, umístily hned dvě naše dvojice: na 3. místě Kateřina Hýlová a David Kolumber (3. ročník) a na 4. místě Jan Procházka a Vítězslav Vylíčil (1. ročník). Zabodovali jsme však i ve finále! 29. 3. v Baťově vile skončila dvojice Kateřina Hýlová a David Kolumber na třetím místě, a tedy pojedou na podzim na poznávací pobyt do Bruselu!!! To je skvělý úspěch. Blahopřejeme a děkujeme za reprezentaci školy také druhé dvojici, která v těžké konkurenci obsadila 12. místo. -pš-
Objednat se ke kadeřnici, na kosmetiku, koupit nové šaty, podrobit nohy těžké zkoušce nepohodlných bot... a důvod? Školní ples! Dámy mi dají za pravdu, pánové nevěřícně kroutí hlavou. Aby taky ne, uvázat kravatu, oprášit sako a najít v koupelně hřeben (jestli vůbec) tolik času nezabere... Dlouho diskutované a očekávané se proměnilo ve skutečnost v pátek 10. března, kdy byl na půl osmé nahlášen oficiální začátek 12. reprezentačního plesu školy. Na malou účast studentů, nebo snad dokonce nudu, si nikdo stěžovat nemůže, přesto nechám na každém, ať si obrázek udělá sám. Vy, kterým chtě či nechtě jeden z nezvykle rychle rozebraných lístků unikl, nezoufejte, příští rok čeká ples jen a jen na vás a z toho letošního jsme pro vás připravili alespoň pár fotek. -ppl-
3 20. dubna 2006, náklad 200 výtisků redakční rada: Alena Adamíková (-aa-), Lukáš Buřič (-káš-), Aleš Filip (-alf-), Petra Hubáčková (-ph-), Zuzana Jandásková(-zuj-), Gabriela Píková (-gap-), Petra Plevová (-ppl-), Kristina Románková (-kia-), Regina Strachotová (-gin-), Klára Surovcová (-klas-), Pavlína Svobodová (-pss-), Jana Viktorová (-vik-), Lukáš Vyoral (-luv-), Barbora Zapletalová (-fif-), fotografie a sazba: Michaela Nášelová, původní comix: Zuzana Jandásková, grafická úprava: akad. mal. Petr Faron, redakční úprava: Mgr. Přemysl Šil (-pš-) Tisk zajišťuje sponzor novin: firma HP Tronic.
strana 1
20. dubna 2006
Kulturní tržiště MRTVÁ NEVĚSTA TIMA BURTONA Černá animovaná komedie v režii Tima Burtona, není jeho první film, kde bylo použito loutkové animace (vzpomeňme třeba Nightmare before Christmas). Film, který vás upoutá a nespustíte z plátna oči, dokud neuvidíte závěrečné titulky. Vše se odehrává v pochmurném až nápadně „neživém“ městečku. Rodiče jednoho nesmělého mladíka Viktora (mluví Johny Depp) se rozhodnou, že nastal čas, aby jejich synáčkovi bylo odhaleno tajemství manželství. Samozřejmě, že jim jde nejen o štěstí jejich potomka, ale hlavně o finanční zajištění, které by tímto sňatkem získali. Ovšem to jim ještě není známo, že rodina Viktorovy nastávající žádným bohatstvím neoplývá. Když se Viktor seznamuje se svou budoucí manželkou Viktorií (mluví Helena Bonham Carter), je až roztomile
nesvůj, avšak zdá se, že mezi budoucími manželi přeskočila jiskra. Nervozita, kterou Viktor trpí, se mu stane osudnou, když si večer před svatbou jde nacvičit manželský slib - kam jinam než do temného lesa. Vše je jinak, když náhle oživne větvička, na kterou Viktor symbolicky nasune prsten: oživlá mrtvola mrtvé nevěsty, jíž právě v této chvíli dal Viktor manželský slib, a které se jen tak nezbaví. Viktor se ocitá na prahu beznaděje. Neboť si časem oblíbí nevěstu zombii. Hlavně neumlčitelný červík, který se umístil v její rozkládající se hlavě, je opravdu neodolatelný. Viktor je tedy donucen jít do veselého a barevného světa zábavou hýřících mrtvol, kde se má konat svatba. Jenže je i nadále nerozhodný má zůstat tady s trouchnivějící krasavicí, nebo se vrátit k nesmělé a jemu tak podobné Viktorii? To už vám samozřejmě neprozradím, ale věřte, že vyvrcholení stojí za to. -klas-
strana 2
20. dubna 2006
RAFŤÁCI Obehraný příběh beznadějného panice a jeho přítele, který se ho z této prekérní situace snaží dostat, ovšem ne zrovna šikovným způsobem, je tu zase. Pro tento žánr je více než přirozené, že se hlavním hrdinům smůla lepí na pindíky, jak bylo trefně podotknuto. Proto o pády, zranění různého druhu, řádění živlů a trapné situace není nouze. Je až neuvěřitelné, co se všechno může stát dvěma pubescentům po dobu několika málo dní. O ději se v této chvíli nedá mluvit. Avšak příjemně překvapí aspoň několika slušnými fórky a hereckými výkony. Jiří Mádl (Kaštan) a Vojta Kotek (Deny) se se svými rolemi vypořádali velice slušně. Rodiče Denyho v podání Veroniky Freimanové a Milana Šteindlera jsou pouhopouhým lákadlem pro diváky nad třicet let. No pokud tedy mám zabrousit do dívčího obsazení, tak spoře oděné krasavice nenechají pány chladnými. Dámy se možná spokojí s hlavními představiteli či Antonínem Duchoslavem. (Jenž je znám jako Viky z filmu Sněženky a machři.) Důležitou součástí teenagerské komedie je romantika a erotika. Žádný strach: ani zde nebudete o nic připraveni. Už jen půlnoční koupání dívčího kurzu, jak jinak než „na Evu“, je toho důkazem. Milostná scéna, jako vystřižená ze Snowborďáků, už pak jistě nepřekvapí nikoho. Příjemné je, že si kameraman opět dal záležet a nenechal nic náhodě. Proto linie ženských těl budete znát jako svoje boty. Závěrem dodám, že pro jisté obecenstvo vydařená rodinná komedie, sršící vtipem a překypujícíma „hustejma hláškama“, avšak pro jiné běžné odpočinkové béčko, které neurazí, avšak ani nenadchne. Tak, do které skupinky patříte Vy? -klasJAK POCHOPIT BULGAKOVA (Mistr a Markétka ve zlínském divadle) Divadelní terapie - tak nazývá divadlo ve Zlíně velmi rozsáhlou divadelní hru Mistr a Markétka. Autorem původního románu je kyjevský rodák Michail Bulgakov, který přes své původní povolání lékaře, nachází útěchu v psaní divadelních her a prózy.
Inscenace Mistra a Markétky se poprvé objevila u nás v roce 1978 v podání moderního pražského Divadla Na okraji. Vy ji můžete zhlédnout v městském divadle ve Zlíně. Hlavními představiteli jsou Rostislav Marek jako Mistr, Ješua HaNocri, a Petra Hřebíčková jako Markétka. Autor románu hledal inspiraci v Goethově Faustovi, o čemž svědčí i přítomnost postavy vyjadřující ďábla Wolanda a jeho čtyři pomocníky Korovjeva, kocoura Kňoura, Azazela a Helu. Děj románu je natolik složitý, že to činilo jisté problémy i režisérovi. Jak lze také nenáročně, ale především zábavně, jak by se mělo divadlo hrát, vyprávět román o člověku, kterého přivedly představy o životě a smrti do ústavu pro duševně choré. Avšak ani zdi ústavu a léčba nezabrání pokračování příběhu v jeho mysli. První polovina hry se odehrává na starém ruském hřbitově, kde ďáblovi pomocníci probouzejí jednotlivé obyvatele hřbitova, aby povyprávěli své životní příběhy. Woland, jakožto ďábel, přitom vystupuje v každém z nich, aby lidem dokázal, že lidské životy mají své osudy, které on určí a v plynulém chodu událostí jsou téměř nezměnitelné. Druhou část režisér pojal poněkud netradičně. Zřejmě ve snaze přiblížit příběh současné době se všichni herci sejdou na čtené zkoušce pod vedením Luďka Randára v roli režiséra. Režisér se snaží vnucovat hercům svoji vizi příběhu, ale ti jsou natolik vžití do svých postav, že odmítají jeho kritiku a pokračují ve vyprávění románu po svém. Tak jakoby nabourávají určení osudem a ďáblovy snahy. Mistr se nakonec shledá se svojí milovanou Markétkou a společně nalézají klid - nebo možná smrt. Umírají bok po boku i se svými představami: „Slyšíš, jak je všude kolem ticho?“ upozorňovala Markétka Mistra a pod jejíma bosýma nohama zaskřípal písek. „Zaposlouchej se do něho a vychutnej do sytosti to, co ti v životě bylo odepřeno - klid.“ Ale vraťme se k otázce z nadpisu: „Jak pochopit Bulgakova?“ Snad jen tak, že se seznámíte s jeho životopisem. Michail Afanasjevič Bulgakov žil v Rusku v letech 1891 - 1940 . Původně lékař , pak
strana 3
20. dubna 2006
spisovatel a autor divadelních her. Řada jeho her byla stažena z repertoáru divadel a zakázána. Rovněž román Mistr a Markétka, který vyšel až v roce 1967. Do příběhu komponuje prostředí Moskvy 20. 30. let minulého století, s byrokracií a těžkým psychickým útlakem ruské inteligence, utápěním problémů v alkoholu, všeobjímacím strachem a depresí. Svět, ve kterém žijí Mistr a Markétka, je právě tou říší „zla a útlaku“. Jestli vás láká román Michaila Bulgakova svou fantazií a imaginací, tak neváhejte a poctěte svou návštěvou zlínské divadelní hlediště. -aaRoger Zelazny: Podvrženec Ve vesmíru existuje mnoho dimenzí, mnoho světů a mnoho cest, po kterých k nim můžete dojít. Dva světy, ve kterých se příběh Podvrženec odehrává, jsou naprosto odlišné, i když byly kdysi stejné. Jeden svět prosycený tajemnou magií, druhý vyspělou technikou. Kvůli zlu, které se odedávna drželo rodokmenu hlavní postavy Pola Detsona, museli lidé ze světa magie ihned po Polově narození učinit něco, aby zlo ukončili. V domění, že se tak stane, vyměnili Pola hned po narození za chlapce ze světa techniky. Jenže netuší, že tím způsobí ještě větší zlo, než kdyby vše nechali tak, jak bylo. Vyměněný chlapec Mark Markson totiž děsí lid svými stroji, a tak se mu vesničané postaví. Mark si ale nedá říct – stále stroje vyrábí, až nakonec dojde k bojům a zastavit ho můžou jedině tak, že přivedou zpět Pola Detsona, který by se mu jediný mohl se svými magickými schopnostmi postavit. Příběh podvržence je velmi zajímavou kombinací sci-fi a fantasy. Když se k tomu přidá Zelaznyho styl psaní: nezdržovat se zbytečnými popisy a jít rovnou k věci, čte se kniha jedním dechem. Stále se v ní něco děje, což vás drží u čtení a nepustí, dokud knihu nepřečtete. Na Podvržence navazuje kniha Divomág a další. Pokud vás Podvrženec bavil, máte co číst. -káš-
IMORTELA: Dream Theater jsou naším nedosažitelným snem Skupinu Imortela tvoří zpívající Katka Bartoňová, Marek Bartoň za kytarou, Miroslav Kostelecký za bicími a případný zpěvák, Jirka Jandák za brumlavou basou, druhý kytarista Jakub Němec a klávesák Tomáš Vydržal. 27. prosince hráli v malenovickém klubu „U Tetoura“. Koncert to byl výborný, plný energie a chuti k hraní. Nechyběla ani potřebná dávka chemie mezi hráči – až taková byla atmosféra v sálku. Navíc byla možnost popovídat si s kytaristou Markem Bartoněm. Vy jste všichni, ještě než vznikla Imortela, hráli ve skupině s názvem Zahrada pro Tomáše. Ano, Zahrada existovala asi 4 roky. Proč jste se rozpadli? Měnil se repertoár a tak začali odcházet lidi. Styl přešel pomalu z rocku do metalu a to se všem nelíbilo. Posledním přilitím oleje do ohně bylo natočení CD. A to je právě to CD, které vyšlo pod štítkem Imortely. Dá se říct, že to je poslední tvorba Zahrady pro Tomáše. Po odchodu kytaristy chtěli všichni změnu; uvažovalo se jak o změně názvu, tak o změně stylu - o tom se uvažovalo už dřív. Pak, co kytarista odešel, jsme se rozhodli, že změny provedeme. Máte někdo nějaké hudební vzdělání? Ne, nikdo moc nemá. Takže skládáte, jak hlas dá a rozum určí? Je to spíš sluchová záležitost. Noty ani hudební teorie nejsou podmínkou. Pokud člověk noty zná, pomůže to, ale není to nic platné, když je nezná zbytek kapely. Znám spousty vynikajících muzikantů, kteří mají hudební vzdělání, ale zatím nevymysleli za svou kariéru jedinou písničku. Když máš hudební vzdělání, tak víš něco o akordických postupech. Ale vědomí tohoto tě může i svazovat. Nakonec totiž zjistíš, že vše můžeš hrát všude, všechno jde. Nezkoušeli jste skládat v angličtině? Říká se, že v tom teď tkví i trocha úspěchu…
strana 4
20. dubna 2006
Dnes právě zazní jedna anglická skladba. Ten anglický text je sice trošku zpřelámaný, ale jsme sami zvědaví. Skládat v angličtině bychom chtěli, i když nepočítáme s nějakým monstrózně velkým úspěchem. Když třeba na albu bude jedna nebo dvě skladby anglické, bude to tak akorát. Kam až daleko byste se chtěli se svou tvorbou dostat, nemluvě o místním undergroundu? Nejlépe tak, abychom se tím mohli živit, ačkoliv víme, že i naše české kapely patřící k těm nejlepším se tím živí jen tehdy, až ten úspěch je opravdu veliký. To byste měli prorazit alespoň do okolních zemí střední Evropy… Tady v Česku uspěje jen opravdu málo. Ideální by pro nás bylo, kdybychom si my sami nemuseli zajišťovat koncerty. Abychom byli pod nějakou agenturou, která by nám dala na výběr z termínů a zároveň řekla, kolik brát za vystoupení a tak. Takže vy jste manažeři sami sobě? Ano. A zkoušeli jste se nabídnout nějaké agentuře? Jak to dopadlo? No, většinou se neozvou nazpět. Je to těžké. Je pravda, že kapel je moc. Zkoušeli jsme i Pragokoncert, tam nějaký náznak dokonce i byl. Jenže dneska se platí i za to, že kapela může hrát před lidmi, nebo je to za nějakou protislužbu (plakáty, nošení aparatury atd..) Pojďme ještě zpět k sestavě. Co vaše vokalistka, ta je původní? Katka je druhý služebně nejstarší člen. Udály se od přeformování Zahrady k Imortele nějaké zásadní personální změny? Hodně jsme mívali problémy s baskytaristy. Původní jednou odešel, pak se vrátil a podruhé zase odešel a to už natrvalo. V podstatě jsme zůstali takové zdravé jádro a přečkali jsme i tu dobu, kdy žádný baskytarista nebyl. Dokonce jsme bez basy odehráli i živé akce. Prostě jsme byli tak semknutí a byla v nás taková chuť hrát, že jsme vydrželi. Dokonce jsem i já hrával na basu. Tak moc jsme chtěli hrát. Co jsem se dívala na vaše profily, u každého z vás tam nepřímo padla zmínka o Dream Theater. Zpěvačka má
v oblibě Jamese LaBrieho, Vy Johna Petrucciho... Došli jsme na to, že je to oblíbená kapela nás všech. Je to náročnější hudba a sen všech muzikantů. Je to takový náš nedosažitelný vzor. Děkuji Vám za čas a za rozhovor.
-ph-
Jak přeložit píseň Jak přeložit píseň. Toť téma k zamyšlení. Je to více spletité, než se může na první pohled – či poslech – zdát. Je totiž důležité umět se vcítit do mentality země, národa či prostředí, odkud dané dílo pochází. Navíc každý chápe pod vlivem svého myšlení a prostředí dané dílo trochu jinak. Pro příklad – četl jsem dva překlady ruského básníka Vladimíra Vysockého. Ač byla základní myšlenka zachována, přece se v některých aspektech obě provedení dosti lišila. Přeložit knihu není vůbec lehké. Četl jsem rozhovor s Pavlem Medkem, překladatelem Harryho Pottera, a nestačil jsem zírat. Má neustále po ruce asi pět velkých slovníků a navíc velký index překladů jmen, aby je správně použil při překladu dalšího dílu. Práce vskutku nezáviděníhodná. Avšak přeložit píseň je úkol více než nelehký. Musíte zachovat základní myšlenku písně, navíc se musíte „vlézt“ do určitého počtu slabik, daných melodií, které jdou rozdělit pouze zhuštěným notovým zápisem nebo přírazy. A tato „taktika“ jde použít jednou, dvakrát, ale základ písně musí zůstat melodický, tak, jak byl napsán v původním jazyce. Vím, o čem mluvím, protože jsem se o něco podobného pokusil. Přeložil jsem jistou píseň z češtiny do angličtiny a
strana 5
20. dubna 2006
chorvatštiny. Chorvatština je jazyk slovanský, na rozdíl od češtiny mnohem více zvukomalebný a tvárný. Takže s ním šlo pracovat celkem dobře. Potíž byla ovšem s angličtinou. Angličtina neskloňuje, slova se zdají přesně a neměnně umístěná jako osivo v řádku. Přesto jsou spirituály, gospely a podobná hudební dílka důkazem, že i s tímto jazykem lze velmi dobře pracovat bez vraždy na původním záměru či na posluchačích. Přesto – stojí za to něco podobného zkusit. Opište si text nějaké písně a přeložte jej slovo od slova. Poté se snažte použít koncová slova v řádcích tak, aby alespoň trochu ladila. Pak si běžte uvařit čaj či zasedněte k učivu. Po chvíli na překlad zaměřte nezúčastněný pohled. Najdete jistě nějaké mouchy, které ještě dotvoříte. Přichází finální fáze. Nyní si přeloženou píseň zkuste ve „výstupním“ jazyce zazpívat. Nejlépe s tužkou v ruce, popřípadě u počítače. Pamatujte si místa, kde se vám zpívalo špatně, která byla kostrbatá. Snažte se je nahradit kratšími synonymy. Zazpívejte si podruhé. Je to lepší, ale … Upravte další kostrbatá místa. Zazpívali jste bez přestávky a melodicky? Pak je vaše práce ukončena. Nyní stačí na vrch stránky připsat © se svým jménem a vytisknout. V rukou držíte své dílo. Je to zvláštní, nepopsatelný pocit: Stal jsem se překladatelem písní… -luvČESKY: Z Tvé ruky, Pane můj Claude Fraysse, in: Evangelický zpěvník /dodatek/, vyd. Synodní rada Českobratrské církve evangelické, Praha 2000 Z Tvé ruky, Pane můj, co dáváš, chci vzít. Ty líp nežli já víš, co mi prospívá, co přebývá a schází /ó Pane/ Z Tvé ruky, Pane můj, co dáváš, chci vzít. Ty líp než já víš, co vede k Tobě blíž. Haleluja. Stůj při mně, když se zdá,
že krátí se den, a půjdu-li tmou, ty uchop ruku mou. Haleluja. ANGLICKY: From Your Hand, My Lord Lukáš Vyoral From your hand, oh my Lord, what you give, I want to take. You know better than me all what is good for me, what is much and what is less /oh my Lord/ From your hand, oh my Lord, what you give, I want to take. You know better than me which way to You is near. Halelujah. Stay near me in last days when I shadow of death. You know better than me, when shall start a new day, when is time to start of sunshine. Stay near me when I go towards the Heaven' s gate. When I would go through the dark, please hold sure my hand. Halelujah.
CHORVATSKY: Iz Tvoj ruci, Gospodi moj Lukáš Vyoral Iz Tvoj ruci, Gospodi moj, što Ti davaš, ja ću brati. Ti lepšije od mene znaš sve dobro za život naš, što je mnogo i što malo. Iz Tvoj ruci, Gospodi, što Ti davaš, ja ću brati. Ti lepšije od mene znaš u nama sveh što nama daš. Haleluja. Stoj u meni, Gospodi moj, kad sjećam završak svoj. Ty lepšije znaš, što ja znam kad poćeta novi dan, kada poćeta jutro. Stoj u meni, Gospodi, kad moj dan završi, Kada idem preko tme, drž molim moje ruke. Aleluja.
strana 6
20. dubna 2006
Hlavně to nikomu neříkej
HLÁŠKY Tentokrát to nebudou veselé průpovídky pocházející z naší školy, ale úplně od cizích studentů a žáků, které byli sepsány a posbírány jedním učitelem, který chtěl dokázat, že jím zvolené povolání je jedno z nejkrásnějších (či alespoň z nejveselejších). Věřím, že Vás to pobaví přinejhorším zrovna tak, jako by to bylo z našich řad. Život kolem nás očima dětí: ☻Když jsem se narodil, byl jsem tak překvapený, že jsem dva roky nepromluvil ☻Jestli neumřu, tak to bude moje smrt. ☻Když se nám utrhne podrážka, chodíme plouživě plazivým krokem, těsně při zemi, čímž tento malý nedostatek zamaskujeme. ☻Výměna názorů je, když si třeba povídám s maminkou a mám napřed svůj názor a pak mám názor její. ☻Moje maminka nikdy nepokazí legraci, ale ví také, kdy smí přestat. Její dosti drobná postava a krátké nohy okolí nepřevyšují. Její obličej je kulatý, za kterým se ukrývá veselá načervenalá tvář. ☻Prskavky mám velice rád, a kdyby to šlo, prskal bych celé Vánoce. ☻Jedovaté houby ochutnáváme výhradně v blízkosti zdravotního střediska nebo márnice. ☻Ježíšek - to jsou rodiče s penězi. ☻Legrace se užijeme habaděj. Včera třeba paní kuchařka uklouzla po knedlíku, ale dala mi jiný. ☻O prázdninách jsme byli u moře. Zastihl nás tam uragán. Čtyři osoby zahubil. Byl to krásný zážitek. ☻Při nehodě je třeba zachovávat duchapřítomnost nebo nepřítomnost.
Historia magistra vitae: ☻Opočlověk měl vypouklou čelist. Též mu chyběla brada. Měl také velké ochlupení. ☻Mumie je člověk mazaný všelijakými mastmi. ☻Kartágo proti Římanům vedl Kanibal. ☻Sparta a Antény. ☻Husitství je spjato s postavou Jana Husa, který se narodil v hostinci u Prachatic. Studoval na univerzitě v Praze, kde se stal dokonce kabelářem. Psal knihy o knihkupectví. Povoláním byl kacíř, kázal bludy, a proto ho nechal pražský arcibiskup uvrhnout do klenby. Všechny lidi kolem sebe převyšoval tím, že stál na kazatelně. Vynalezl háčkování. To znamenalo, že odstranil ze staré češtiny všechno, co se dalo, a ponechal jen tečky, čárky a háčky. Jeho stoupenci byli husaři. Byl upálen na Českomoravské hranici. ☻Žižka se narodil podle pověsti pod jabloní. Byl to muž postavy kosmaté a sporné. Poprvé Žižka vyhrál, když táhl na Tábor. Rytíři se rozhodli, že ho roznesou na koňských kopytech. Žižka jim to nedovolil a roznesl je cepy. Byl pravý český zemák a byl na to vždy hrdý. Jakmile křižáci uslyšeli zpívat Žižku, vždycky utekli. Onemocněl až v Přibyslavi, kde ulehl pod lípu a umřel. Jeho pozůstatky jsou nezvěstné, protože se neví, které jsou ty pravé. -klas-
A JEDEN BONUS: Z pedagogické rady Mgr. Ševelová: „V úterý jedeme na Labutí jezero...“ Mgr. Rambousková: „... i když je ptačí chřipka!“ -pš-
strana 7
20. dubna 2006
Školní šepot Z NIŽŠÍHO STUPNĚ LYŽÁKY 2006 očima sekundy Od 26. února do 3. března 2006 byla na lyžařském výcviku S.A v penzionu Polanský. Zároveň se sekundou byla v chatě také další škola, a to z Prakšic. Většinu z nás v pátek před odjezdem zaskočilo to, že jsme na pondělí, co jsme tu už neměli být, dostali suplování za učitele, kteří jeli s námi. Tento výcvikový kurz dopadl docela dobře, až na jeden utrhnutý závěs (který asi najdou pod oknem, až roztaje sníh), ztracený klíč, pár kusů rozbitého nádobí a pár drobných úrazů. Od 12. do 17. února 2006 byly třídy 1.A, 1.B, 1.C a Q.A na lyžáku v penzionu Kasárny. Také tento lyžák dopadl dobře... -pss-
Zuzana Francková: JÁ BETTY „Jsem Betty. Ve všech těch praštěných knihách se píše, jak vychovat psa. Já vám dám skvělé rady, jak vychovat svého pánička.“ Tak takhle se představuje střední kníračka jménem Betty. Nejen, že se vám dostane do ruky knížka u které se budete smíchy převalovat z boku na bok, ale také vám Betty ukáže, jak jsou knírači strašně paličatí, dělají si všechno po svém, ale i jak se k nim (podle nich) máte chovat. Tato knížka vás na 100% pobaví - a taky si z ní doufám vezmete ponaučení. -fif-
HUMOR SEKUNDÁRNÍ ☻Jde kráva po louce a potká králíčka, jak kouří marijánku, a povídá: „Tak malý, a už kouří?“ Králíček odpoví: „Tak velká, a bez podprsenky?“ ☻ Přijde králíček do obchodu a ptá se: „Máte mrkvovou zmrzlinu?“ Prodavačka odpoví: „Ne nemáme.“ Tak králíček odejde. O den pozdějí se vrátí a zase se ptá: „Máte mrkvovou zmrzlinu?“ Prodavačka odpoví: „Ne nemáme.“ Tak to šlo několik dnů, než si prodavačka řekla, že udělá králíčkovi radost a koupila mrkvovou zmrzlinu. Příští den přišel králíček do obchodu a ptá se: „Máte mrkvovou zmrzlinu?“ Prodavačka odpoví: „Ano králíčku, máme.“
- „Ta je ale hnusná, co?“ ☻Jde pán kolem obchodu a vidí, jak králíček tlačí do dveří od výlohy. Ptá se ho, co dělá. Králíček nasupeně odpoví: „Já s tou ledničkou nepohnu.“ ☻Přijde kostlivec do německé hospody a povídá: „Pivo a hadr, bitte.“ připravily -pss- a fif-
JÍDLO, ZÁKLAD ŽIVOTA Mám ráda jídlo, a všichni se mi diví, jak to dělám, že jsem tak malá a hubená. Já to samozřejmě nevím, takže vám neodpovím, ale docela dost mi vadí, když dojdu do jídelny, mám pořádný hlad, a dostanu pidiporci. To je k naštvání nemyslíte? A protože mi jde o moje bříško, tak jsem zaskočila za vedoucí jídelny, poptala se studentek (dámy mají přednost), studentů a nakonec i profesorů. Těšte se co vykoumám!!! ■ Dochází k vám nějaké stížnosti ohledně jídla? Ano, ale už hodně dlouho jsme žádnou nedostali. ■ Máte danou nějakou gramáž? A sledujete ji? To víte, že máme, a proto se ji snažíme také dodržovat! Při sestavování jídelníčku berete na vědomí také nejobjednávanější jídlo? Snažíme se ze všech sil, ale máme jen určitý počet peněz, a tak je někdy levnější jídlo a někdy dražší. (pozn. red. Snad to přežiju!!!) Je možné si přidat alespoň přílohu? Bohužel ne, ale polévku ano ■ Jsi spokojený/á s porcemi v jídelně? Dotázaných: 20, ano: 11, ne: 9 A chutná ti jídlo? Dotázaných: 20, ano: 10, ne: 10 Co by podle tebe mohla nebo měla jídelna zlepšit? Dotázaných: 20 Vaše odpovědi: - mohli by dávat: - teplé nápoje v zimě a studené nápoje v létě (8) - větší porce (8) - víc strojků na objednávání oběda (1) - více stolů (3) ■ Jste spokojený/á s množstvím a kvalitou pokrmů? Někdy, ale převážně ano. Jak hodnotíte výběr jídla? Jen pozitivně, vždy se dá z něčeho vybrat. Myslíte si, že by „zákazníci“ jídelny měli mít možnost si přidat? Samozřejmě - každý je zvyklý na jiné porce, ale pod podmínkou že sní i polévku. Tak to vidíte (čtete), kam ten svět spěje. -fif-
strana 8
20. dubna 2006
MŮJ BONUS: T.A.T.U –ALL ABOUT US
Celkem málo o sportu
1.) They say: Don´t trust You, me, we, us So we´ll fall, we must Cause it´s you, me And it´s all about, it´s all about
Představujeme naše sportovce: PETR KLIMEK (2.D) - BASKETBAL
Refrén 1: It´s all about us (all about us) It´s all about, all about us (all about us) There´s a theme That they can´t touch Cause ya know (ah ah) It´s all about us (all about us) It´s all about us, all about us, all about us We´ll run away if must ´cause ya know Refrén 2: It´s all about us (it´s all about us) It´s all about love (it´s all about us) In you I can trust (it´s all about us) It´s all about us 2) If they hurt you, they hurt me, too So we´ll rise up, won´t stop And it´s all about s, itś all about us Refrén 1 3) They don´t know They can´t see who we are Fear is the enemy Hold on tight, hold on to me ´cause tonight Refrén 1 připravila –fif-
Je sám o sobě nepřehlédnutelný (již svými 195 cm vyčnívá nad ostatní), ale nepopíratelným faktem zůstává, že už od svých šestnácti let hrává i za muže – že bychom měli na škole novou vycházející hvězdu?! Podařilo se nám vměstnat do jeho nabitého denního programu a vytáhnout z něj pár informací dřív, než bychom museli bleskurychle zvedat ruce na oficiální tiskovce, popř. platit nedůvěryhodným informátorům: Jak jsi se dostal k basketbalu? Může za to Tomáš Macek z 2.C... Bylo to na základce – začali jsme chodit do všestranně sportovního kroužku spolu, ale on pak odešel a já se upsal k basketu. A jak dlouho ho děláš na profesionální úrovni? (smích) Profesionální? - Asi šest let. Trénuješ i za kategorii muži, že? Jak zvládáš školu?! (s úsměvem odpověděl) S úsměvem!
strana 9
20. dubna 2006
Chceš se i po maturitě nadále věnovat sportu? Momentálně jo, ale záleží na okolnostech... Kam chceš jít na VŠ? Na nějakou tělovýchovnou, ale tady ve Zlíně žádná není, takže zatím nevím. Co ty a reprezentace? Pro mě repre není vrchol kariéry! Ale kdybych dostal pozvánku, byl bych rád. Důležitější jsou pro mě spíš úspěchy mého týmu, než individuální výsledky.(pozn. redakce: nutno podotknout, že je kapitánem SKB kádru staršího dorostu) Tvůj oblíbený basketbalový tým? Víc než oblíbený tým mám rád jednotlivé hráče určitých klubů, ti ale pořád pendlujou, takže jednou mám rád Miami Heats, jindy Milwaukee Bucks nebo Philadelphia 76s. Co holky? Dá se skloubit osobní život, tréninky a škola? (s potutelným úsměvem) Všechno jde, když se chce! Rád si udělám čas na svou drahou polovičku, ale omezujou mě rodiče – nikam mě nechtějí moc pouštět a tak... Pro mě je ale prioritou škola, pak sport a na třetím místě jsou rodina a přítelkyně... (po krátké odmlce) ale přátelé taky!! A co doping v basketbalu?! V tomhle sportu je doping celkem na nic – je to kolektivní sport – nemůžu se spoléhat jen sám na sebe, jsou tam další čtyři lidi! No a kdy tě konečně uvidíme v NBA? (výbuch smíchu!) V NBA?! Tak chtěl bych co nejdřív, ale poslední dobou vím, že na to výkonostně nemám. Ale tak do třiceti bych chtěl - může se to změnit. Ještě mám čas. -alf-
Poznej svého profesora
Mgr. Přemysl Šil Léta jsem odmítal poskytnout školním novinám rozhovor (střet zájmů). Tvrdil jsem, že to udělám, jedině až bude nejhůř. Snad zatím není. Možná... Uvidíme! Každopádně jsem našim mladým a nadějným redaktorkám po chvíli předstírané skromnosti nakonec
písemně odpověděl na dost dlouhý seznam otázek. A toto je výsledek.
ony: Měl jste dnes dobrý den? já: Myslím, že celkem dost dobrý. ony: Jak dlouho učíte na naší škole, jste tady spokojený? já: Už dlouho. Sedm let. Takže je jasné, že jsem tady spokojený. - Tož dobře tu je! ony: Myslíte, že patříte na škole k oblíbeným profesorům? já: K trpěným. Nejsem hvězda hitparád oblíbenosti, ale dosud se do mě nikdo ze studentů tvrdě nepustil. Jinak - jeden můj učitel na střední škole říkával: „Myslet je houby vědět!“ (Dobrá věta na větný rozbor v CJL, ne?) ony: Jaká je podle vás dnešní mládež – měla by se změnit? já: Začnu opět citátem. Je od mojí babičky: „Jaká matka, taká Katka.“ Myslím, že by se měla změnit nejen mládež. Vadí mi konkrétně tyto skutečnosti: 1. Lidi neuvolňují stopu, když jedete z kopce na běžkách (a vždycky se to tak dělalo). 2. Lidi bezohledně lezou plavcům v lázních do dráhy, poněvadž oni si přece taky zaplatili, tak se mohou plácat, kde chtějí a jak chtějí, ne?! Ne. 3. Kamkoli přijdu, všichni si myslí, že můžou řvát a obecně být hluční a agresívní, jak uznají za vhodné. Pokud je někdo napomene, považují to za zásah do osobní svobody. 4. Soudě podle množství odpadků, které musíme odklízet s poslední třídou na konci každého dne ve třídě, je určitě velké procento našich studentů přesvědčeno, že je normální všechno svinstvo, co po nich zbyde, hodit na zem nebo nacpat do
strana 10
20. dubna 2006
lavice, aby to uklidil někdo jiný. (A to už vůbec nemluvím o tom, jak každý den už během dopoledne vypadají pánské záchody, ráno ještě vzorně uklizené.) Můj názor: Kdo se takto chová, chová se jako prase. Tedy pardon – abych se někoho nedotkl: omlouvám se chudáku zvířeti. 5. Ale co mi nejvíc pije krev, je naprostá, až zoufalá nespolehlivost. Na čemkoliv se s někým dohodnete, to nesplní – až na opravdu vzácné výjimky. Zato naprosto každý umí bravurně vysvětlit, proč to nezvládl – tedy pokud se vůbec dostaví a uzná za vhodné se omlouvat. Nedávno jsem měl takový zajímavý zážitek: Byl jsem v šoku, když mi moji seminárníci v CSV přinesli v dohodnutý den závěrečné práce, položili je na stůl a na můj dotaz, kdo ještě neodevzdal, nikdo nezvedl ruku. ony: Jaký předmět vám na SŠ dělal problémy? já: Snad automatizace. Ne, spíš elektrické stroje a přístroje. To jsem byl dost mimo. Naštěstí pan inženýr Vaněček byl nesmírně chápavý člověk, a tak nějak tušil, že elektrikářem asi nakonec spíš nebudu. ony: Jak a kam se chodíte bavit? já: Moc nechodím. My si se známými vystačíme dost sami. Většinou si zábavu vyrábíme. Něco jako naše obligátní akademie v Domě umění, jenže víc pro dospělé a ne v Domě umění. Tam je dost drahý pronájem. ony: Jaké máte zájmy? Hudba, sport... já: No tak... Nějaká ta hudba, sport a tak... Poslouchám Horkýže slíže, Tornádo Lue, Švihadlo, Majerovy brzdové tabulky (propašoval jsem jejich klip i na konec poslední vánoční besídky), Priessnitz, ale moje BEST OF je skupina Vltava. Tu doslova žeru! Bohužel už zanikla, tak jen z CD-ček. (Můj nový objev: Pavla Milcová.) Chodím plavat, ale to dost studentů ví, neb se na bazénu potkáváme. V zimě trochu na
běžky, v létě hodně do lesa na houby. Prostě: hlavně aby tam, proboha, nebyli žádní lidi! A jinak čtu. Dost hodně. Už skoro nekoukám na televizi. Připadá mi, že i pitomá knížka je lepší, než legrace v zábavných programech a napětí v soutěžích, případně historky ze života „celebrit“. A taky mám rád filmy. Na vysoké škole jsem tři roky vedl dvakrát týdně filmový klub. Na svém předchozím působišti jsem založil videotéku. A teď už si jen doma dělám takový malý soukromý Národní filmový archiv. ony: Jakým jídlem určitě nepohrdnete? já: Můj žebříček: 1. pečená krůta na špeku a bramborový salát s majonézou 2. smažený sýr, USA brambory, tatarka 3. špagety, sýr, kečup A jiná jídla. Jím rád. Skoro vše. Nesnáším pouze ryby a vodové polívky se zakvedlaným vajíčkem. Fuj. ony: Jaké se vám líbí ženy? já: Hezké. ony: Čím vás okouzlila právě ta vaše? já: Vším. Proto jsem si ji taky vzal. ony: Co říkáte na reality show? já: Zaprvé dost pochybuji o tom „reality“. Zadruhé mi to nepřipadá ani jako „show“. Podle mě je to jen opravdu hodně slaboduchá zábava. Víc říct nemůžu – nikdy jsem se na to nedíval, ani nehodlám. (Znám to z novinových článků a úplně mi to stačí.) ony: Jak si užijete Velikonoce? já: Určitě náramně, protože během toho víkendu se žení můj nejmladší bratranec Zdeňa. ony: Něco na závěr, např. vaše motto... já: Nad psací stůl v kabinetě jsem si pověsil heslo: „Nevadí, že něco dělám pomalu, protože to možná dělám špatně.“ A za tím si stojím! ptaly se -vik- a -gin-
COMIX
strana 11
20. dubna 2006
