Letní škola experimentální chirurgie

číslo

150

6 / 2 0 1 5

Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni

Slavnostní otevření PET/MRI ve FN Plzeň str.: 2

Foto V. Dlouhý

Pražské povstání 5. - 9. 5. 1945

Letní škola experimentální chirurgie

55. Studentská vědecká konference

str.: 41

str.: 15

str.: 10

indikací PET/CT hledání původu horečnatých onemocnění a sepse,“ upřesnil prof. Kreuzberg. (Převzato z Med. Rev. 2015-RED) Fotogalerie na str.: 47 Foto V. Dlouhý

Redakční úvodník

Slavnostní otevření PET/MRI ve FN Plzeň 12. 5. 2015 Plánování protinádorové léčby a posouzení jejího účinku, ale i neurologické indikace, zejména včasná diagnostika Alzheimerovy nemoci či vyhledávání epileptogenních ložisek, a dále například diagnostika onemocnění srdečného svalu, mj. hodnocení životaschopnosti tkáně u nemocných s ischemickou chorobou srdeční – tam všude se nabízí využití hybridního zobrazení PET/MRI. Jako první zdravotnické pracoviště v ČR ho uvedlo do provozu Centrum molekulárního zobrazování Kliniky zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň.

2

Novinka v  sobě „kříží“ velmi přesné zobrazení struktury tkání magnetickou rezonancí (MRI) s  metabolickým obrazem zprostředkovaným pozitronovou emisní tomografií (PET). „Uvnitř tunelu magnetické rezonance je uložen ještě detektorový prstenec pro pozitronovou emisní tomografii. Tato nová technika v  sobě skrývá velice složité vyřešení problémů nového způsobu zpracování obrazu, protože v  extrémně silném magnetickém poli již neplatí běžné principy částicové fyziky ani elektrotechniky,“ popsal primář Kliniky zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D. Indikace: Kdy PET/MRI a kdy PET/CT? Rozhodování, kdy využít PET/MRI a  kdy PET/ CT, se dá připodobnit rozhodování mezi MRI a  CT. Prof.  Ferda upozornil, že nejvýznamnější

výhodou PET/MRI je podstatné snížení radiační zátěže u  některých skupin onkologických pacientů podstupujících opakovaná vyšetření při stanovení diagnózy, rozsahu onemocnění a  pak při kontrole účinku léčby či během sledování po  jejím ukončení. „Jsou to především nemocní s  lymfomy nebo s  nádory varlete. Významné je ovlivnění nastřádané dávky také u dětských nemocných. Úzce spolupracujeme nejen s  pracovišti Fakultní nemocnice v  Plzni, ale i  s  Klinikou dětské onkologie FN Motol – právě u  dětských onkologických nemocných jde o podstatnou výhodu,“ upřesnil prof. Ferda. Upozornil, že PET/MRI zjednoduší předoperační zobrazení rozsahu a chování nádorů mozku nebo dutiny ústní, ale i rozsahu postižení tkáně u karcinomu prsu spolu s možností posouzení, zda nejsou přítomny metastázy. Tam všude nahradí dosud často používanou kombinaci PET/ CT a  MRI. „Nesmíme opomenout ani výhody v zobrazování pánevních nádorových onemocnění – nádorů dělohy nebo konečníku a zejména karcinomu prostaty,“ doplnil prof. Ferda.

Indikace PET/CT shrnul přednosta kliniky prof.  MUDr.  Boris Kreuzberg, CSc. „CT zůstává suverénní metodou pro hodnocení plicní tkáně a některých dalších orgánů, jako je slinivka břišní, nebo cévního zásobení jater či ledvin. V onkologických indikacích, jako jsou posuzování plic postižených nádorovým procesem, hodnocení nádorů slinivky břišní, plánování moderních technik operace nádorů ledvin, ale i třeba u hodnocení účinků léčby nádorů vaječníku zůstane PET/CT základní metodou volby. Z nenádorových indikací bude stále výhodnou

Vážení čtenáři, když v dubnu roku 1995 vyšlo prvé číslo Facultas nostra, nikdo z členů tehdejší redakční rady netušil, jaký bude další osud časopisu v příštích letech. Redakční radu tvořilo tehdy jen několik dobrovolníků – členů akademické obce plzeňské Lékařské fakulty, kteří chtěli na  stránkách časopisu zachytit alespoň hlavní události ze života fakulty. Měli již tehdy významnou podporu vedení fakulty v  čele s  děkanem prof. Valentou, neměli však prakticky žádné zkušenosti s  vydáváním časopisu. Chtěli, aby časopis byl jakousi fakultní kronikou, obsahově zaměřenou převážně na život fakulty, její historii, na události z oblasti zdravotnictví. Byli si vědomi, že se neobejdou bez spolupráce akademické veřejnosti; její pomoc však byla zpočátku nevelká a rozpačitá. Čtenáři sami musí posoudit, zda a  jak se práce redakce dařila a  daří. Za  dvacet roků vyšlo na  150 čísel časopisu, na  kterých se autorsky podílela řada pracovníků fakulty. V  redakční radě se vystřídala řada osobností, z nichž některé už nejsou mezi námi. S úctou vzpomínáme na na první šéfredaktorku doc. MUDr. Sylvii Vožehovou, CSc., jejího nástupce doc.  MUDr.  Josefa Kohouta, CSc. i na významného člena redakční rady prof. MUDr. RNDr. Jaroslava Slípku, DrSc., kteří patřili i  mezi zakladatele Facultas nostra; v  redakční radě v  minulosti pracovali nebo stále pracují doc.  MUDr.  Jiří Beran, CSc., MUDr. Lada Eberlová, Ph.D., prof. MUDr. Jan Kilian, DrSc., MUDr. Věra Křížková, Ph.D., student Petr Machold, vedoucí redaktor MUDr. Jaroslav Novák, Ph.D., student Václav Pavelec, MUDr. Barbora Petrlová-Nussbaumerová, Ph.D., MUDr. Jiří Podlipný, doc. MUDr. Sylvie Vožehová, CSc. O výtvarnou úpravu se řadu let starala paní Jarmila Jetlebová, o jazykovou úpravu PhDr. Dagmar Kozlíková, řadu fotografií pořídili Václav Dlouhý a Tomáš Ťupa. Spoustu administrativní práce, zejména při kompletování každého čísla před odevzdáním do tiskárny odvádí od vzniku časopisu paní Věra Bukvová. Do roku 2002 vycházela studentská část časopisu „Retraktor“, na  jehož obsahu se autorsky podíleli Jan Beneš, Jan Böhm, Grichtos Georgiades, Jan Lejsek, Petr Machold, Jindřich Maršík, Lukáš Nalos a Radek Vlk. Facultas nostra zprvu tiskl Inova Press, poté d-Press, s.r.o. a od roku 2012 Euroverlag, s.r.o. Sté číslo vyšlo v roce 2011. Časopis postupem času také měnil svůj rozsah a podobu. Trvalou snahou redakce je zachytit co nejvíce událostí zejména ze života fakulty, což vyžaduje dobrou spolupráci se všemi jejími součástmi, zejména se všemi členy akademické obce. Od většiny z nich získáváme informace o dění na  jejich pracovišti bez problémů. Někdy se však nenajde v nabitém programu na poskytnutí takových informací čas, a  tak se redakční

radě i  přes opakovanou snahu zprávu získat nepodaří. Není pak chybou redakce, že některé zajímavosti – zejména z odborných akcí – pak na našich stránkách chybějí. Redakce proto uvítá jakoukoliv formu Vaší spolupráce, v optimálním případě další nové členy redakce z kterékoliv součásti naší fakulty. Chceme, aby obsah čísel Facultas nostra byl pestrý a zajímavý, a k tomu můžete přispět i Vy osobně. Předem Vám proto děkujeme za jakoukoliv spolupráci nebo pomoc. Redakce Facultas nostra

22. březen – Světový den vody V roce 1993 Valné shromáždění OSN vyhlásilo 22. březen jako Světový den vody. OSN a jeho členské státy uskutečnily a doporučily konkrétní kroky k ochraně vodních zdrojů na planetě Země. Na  aktivitách podporujících ochranu vodních zdrojů země a  Světový den vody se podílí mnoho organizací jako FAO, UNESCO, WHO, UNICEF a další.

V  České republice jsou povrchové i  podzemní zdroje vody stále velice kvalitní. Pravidelný monitoring surové vody má nastavena velice přísná pravidla. Veškeré zdroje pitné vody mají ochranná pásma. V  těchto ochranných pásmech musí být dodržovány podmínky obecné ochrany dle vodního zákona. Ve smyslu tohoto zákona je stanovení ochranných pásem veřejným zájmem. V  ochranných pásmech jsou omezeny nebo zakázány činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Činnosti stanoví vodoprávní úřad. Rozhodnutí o  stanovení ochranného pásma vydává vodoprávní úřad, a  to vždy ve  veřejném zájmu. Jednotlivé stupně ochrany jasně stanovují, jaké aktivity jsou v  daném pásmu omezeny a  jaká opatření se zde na  základě vodního zákona naopak realizovat musejí. Tato ochranná pásma stanovuje tzv. vodní zákon (zákon č. 254/2001 Sb., o  vodách). Cílem ochranných pásem je ochrana vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů, které zásobují ČR pitnou vodou a mají průměrný roční odběr více než 10 000 m3. Obyvatelé ČR jsou zásobováni ze 42  % z  podzemních zdrojů vody, 32 % dostává vodu z povrchových zdrojů a 26 % je pokryto smíšenými zdroji. Ochranné pásmo I. stupně zajišťuje ochranu vodního zdroje v bezprostředním okolí jímací-

ho či odběrného zařízení. V terénu se na viditelných místech vyznačují hranice ochranného pásma tabulemi s nápisem „Ochranné pásmo I. stupně vodního zdroje“. U vodárenských nádrží, které zajišťují zásobování pitnou vodou, platí ochranné pásmo po celé ploše hladiny, u ostatních nádrží s  vodárenským využitím se jedná o souvislá území s minimální vzdáleností 100 m od  odběrného zařízení. U  vodních toků bývá ochranné pásmo zpravidla 15 m široké. U zdrojů podzemní vody bývá vyčleněno souvislé území v  minimální vzdálenosti 10 m od  místa odběru. Ochranné pásmo II. stupně zajišťuje ochranu vodního zdroje vždy vně ochranného pásma I. stupně. Uvnitř vodních pásem mohou být zakázány rozličné aktivity, jež by mohly ohrozit kvalitu, příp. vydatnost vodního zdroje – např. používání a skladování závadných látek, aplikace chemických prostředků, stavební činnost, terénní úpravy, táboření, vodní sporty, či v některých případech i celkový vstup do pásma. Hlavní činností Vodárny Plzeň a.s. je úprava a  dodávka pitné vody a  odkanalizování a  čištění odpadních vod. Společnost zajišťuje na  základě dlouhodobých smluv provozování vodohospodářské infrastruktury v městě Plzeň. Správcem infrastrukturního majetku je Statutární město Plzeň zastoupené Odborem správy infrastruktury Magistrátu města Plzně. Plzeň dokončila rozsáhlou rekonstrukci a  modernizaci úpravny vody, která přišla na 1,09 miliardy korun. Stavbu podpořila evropská dotace 623 milionů korun a  37 miliony korun Státní fond životního prostředí. Zajistí občanům Plzně kvalitní pitnou vodu zbavenou pesticidů a léčiv. Maximální výkon zařízení je 1 000 litrů za  sekundu, což bez problémů umožní další rozvoj města. Provozní ředitel Jan Kretek pro ČTK uvedl: „Byl zahájen zkušební provoz zařízení, které už může pracovat na plnou kapacitu. Kolaudace je v plánu v březnu 2016“. Technologie v nové úpravně vody, kterou vodárna odebírá z  řeky Úhlavy, zachycuje všechny nežádoucí organické látky, tedy obecné látky s obsahem uhlíku, ale také specifické jako stále účinnější a nevyzpytatelnější pesticidy, na něž měla firma do září 2017 výjimku.

Radbuza – zdroj pitné vody pro Plzeň „Máme jednu z  nejmodernějších úpraven vody a  jednu z  nejlepších pitných vod v  Česku,“ řekl primátor Martin Zrzavecký. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce bude muset ČR v  příštích letech investovat desítky miliard korun na  udržení vody na  našem teritoriu. „Všechna voda v Česku je v podstatě srážková. Nic

nepřiteče a naopak vše od nás odtéká. V Plzni se podařilo realizovat řadu akcí, které směřují k lepšímu hospodaření s vodou,“ prohlásil ministr. Při stavbě úpravny byl opraven vtokový objekt na břehu Úhlavy a venkovní nádrž. V ní se může surová voda zdržet až čtyři hodiny, což pomůže kvalitě vody. Veškerá voda se po  modernizaci filtruje přes granulované aktivní uhlí, což zcela eliminujeme problémy s  pesticidy a  s  vysokou účinností zachycuje drogy a  hormony. Rekonstrukce dále omezila obsah manganu a vylepšila dezinfekci vody. Byly instalovány ultrafialové zářiče, velmi účinné na odstranění bakterií a virů. Poslední zásadní technologická modernizace úpravny vody byla dokončena v roce 1996. Pro ČR je typický úbytek vodních srážek ve směru východ - západ. Nejnižší roční úhrny srážek jsou registrovány v  Žatecké pánvi, kde činí pouhých 410 mm. Nejvíce vodních srážek se pak objevuje v Jizerských horách, Jeseníkách a Beskydech, kde může činit roční úhrn až 1 700 mm. V průměru se roční úhrn vodních srážek pohybuje na území ČR v rozmezí 600 - 800 mm. Že voda pravděpodobně i  u  nás bude brzy vzácnou surovinou dosvědčují např. údaje za letošní červenec. Průměrná teplota za celý červenec letos činila 20,2 °C, což je o 3,3 °C více než odpovídá normálu (průměr z  červenců 1961 – 1990). Tato hodnota stačila na  to, aby se červenec 2015 zapsal jako třetí nejteplejší červenec od roku 1961! Srážek během letošního července napadlo průměrně 36 mm. To je pouhých 46 % normálu a celý měsíc se tak zařadil na páté místo odspodu co do množství srážek. Zatím nejnižší srážkové úhrny byly pozorovány v  červenci 1983, kdy průměrně napadlo jen 23 mm. Nejsušším měsícem roku 2015 ale červenec nebyl. V únoru napršelo v  průměru 12 mm, což odpovídá pouhým 32 % standardu. V srpnu bylo zaznamenáno téměř tolik tropických dnů (13) jako v červenci. Tyto dny vytvořily třetí a nejintenzivnější horkou vlnu trvající 13 dnů od  4. do  16. srpna, ve  které šest dnů teplotní maxima překračovala 34 °C. Sucho v  krajině bylo v  povrchových tocích patrné na jejich snížené hladině a průtocích, některé vodní toky v ČR vykazovaly historická minima či zcela vyschly. Výraznější srážky byly zaznamenány jen ve dvou srpnových dnech – 17. a 18. 8. Na zeměkouli je 1,4 miliardy km² vodní plochy, ale 97,5 % této vody je příliš slané nato, aby se dala použít jako pitná nebo na  zavlažování. Jen 0,26  % připadá na  jezera a  řeky, z  kterých bereme vodu na  zavlažování a  pro naši potřebu. Na  světě je 1,1 miliardy lidí, 18 % světové populace, kteří mají obtížný přístup k pitné vodě. 2,6 miliardy lidí nemá kanalizaci. Každý týden umírá podle odhadů 42 000 lidí na nemoci způsobené nedostatkem pitné vody.

3

Abychom uspokojili své potřeby, potřebujeme denně 120 litrů čisté vody. Ale, jak již bylo zmíněno, jedna šestina světového obyvatelstva nemá tuto možnost. V  rozvojových zemích ženy a děti tráví podstatnou část každého dne sháněním vody. Musíme se přičinit o  to, aby něco podobného u  nás nepostihlo budoucí generace.  (JN)

28. duben Mezinárodní den pro

bezpečnost a zdraví při práci na Klinice pracovního lékařství

Ochranné pracovní pomůcky 28. duben patří mezi dny WHO a  OSN – jde o  World Day for Safety and Health at Work. Klinika pracovního lékařství v tento den uskutečnila den otevřených dveří, kde se návštěvníci mohli dozvědět nejen o  možnostech ochrany zdraví při práci, ale také o  některých rizicích z  hlediska možného poškození zdraví na pracovišti. Zároveň si návštěvníci vyzkoušeli některé vyšetřovací metody a  to nejen metody medicínské – jako je např. spirometrie či chladový vodní test a  prstová pletysmografie, ale i  metody psychologické, užívané např. při posuzování psychologické způsobilosti k  řízení motorových vozidel. Lékaři i sestry kliniky se věnovali návštěvníkům i  z  hlediska konzultací zdravotních potíží a možnostech jejich ovlivnění například správnou pohybovou rehabilitací.

https://www.youtube.com/watch?v=wJVUToIOJq0.

Chemické látky na pracovišti i v domácnosti

Mezinárodní den pro bezpečnost a  zdraví při práci se setkal s  velkým zájmem veřejnosti, vždyť každý z nás tráví podstatnou část svého života v  práci. Potěšující je, že ochrana zdraví nezajímá veřejnost pouze v souvislosti s redukcí hmotnosti či sledováním hladiny cholesterolu, či sledováním krevního tlaku, ale objevuje se i zájem pracujících znát rizika při práci a snažit se omezit působení rizikových faktorů při práci. A na závěr - otázka k zamyšlení pro čtenáře: Jak používáte svůj osobní počítač? Máte správně nastavenou výšku pracovní židle a  výšku pracovního stolu? Problematice užívání počítačů, ale nejen ji se chceme věnovat při organizování této akce v  r. 2016. Přijďte se podívat 28. dubna 2016 na Kliniku pracovního lékařství LF UK a FN Plzeň – jsme ve Fakultní nemocnici na Lochotíně, vchod F, 8. patro. MUDr. Vendulka Machartová, Ph.D. přednosta Kliniky pracovního lékařství

Postgraduální lékařské dny 12. - 14. 2. 2015 (II)

 Dr. Čechová a Dr. Machartová na semináři pro zástupce zaměstnavatelů

4

Pro zástupce zaměstnavatelů byl připraven seminář o rizicích na pracovištích a organizaci prohlídek pracovně lékařské péče, při kterých se posuzuje zdravotní způsobilost k práci. Studenti oboru Asistent ochrany veřejného zdraví Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity výrazně pomohli při organizaci této akce. Lékařské fakultě patří dík za  zapůjčení panelů, kde byly umístěny informace k jednotlivým rizikům. Akci také navštívila televize ZAK, krátký šot z  této akce je možno shlédnou na:

Ve středu 13. 2. 2015 pokračovaly Postgraduální dny paralelně ve  dvou posluchárnách. Ve Velké posluchárně byly na  programu dva bloky přednášek. Bloku přednášek III předsedali MUDr. Jehlička Petr, Ph.D. a MUDr. Lhotský Jan. Přinášíme opět zkrácené souhrny přednesených sdělení. MUDr.  Lhotský Jan (Kardiologické oddělení, KKC FN Plzeň): Současné možnosti v  léčbě aortální stenózy. Aortální stenóza je nejčastěji operovaná chlopenní vada ve  vyspělých zemích. Jde o onemocnění starší populace, které nejčastěji vzniká

na  podkladě kalcifikace aortální chlopně. V  současné době neexistuje léčba, která by zpomalovala progresi onemocnění či dokonce umožňovala jeho prevenci. Většina nemocných se proto po  různě dlouhé periodě dostává do stádia těžké symptomatické aortální stenózy, které má velmi špatnou prognózu (přežívání od  začátku symptomů 1-5 let). Jediná léčba, která významně zlepšuje prognózu i  potíže těchto nemocných, je náhrada aortální chlopně. Ve většině případů jde o kardiochirurgický výkon, při kterém je zúžená chlopeň z aortotomie odstraněna a  nahrazena mechanickou či biologickou protézou. Pro neoperovatelné nemocné či pacienty s  vysokým rizikem kardiochirurgické operace má v  posledních letech zásadní význam rozvoj katetrizačních náhrad aortální chlopně (TAVI). Další terapeutické možnosti (medikamentózní léčba či prostá balónková valvuloplastika) nepříznivou prognózu prakticky neovlivňují a  využívají se zejména u nemocných nevhodných k operačnímu i katetrizačnímu řešení či u nemocných čekajících na některý z těchto výkonů. MUDr.  Skalová Martina1, MUDr.  Huml Pavel1, doc.  MUDr.  Dort Jiří, Ph.D.1, MUDr. Jehlička Petr, Ph.D.2, MUDr. Matějka Tomáš 3 (Neonatologické oddělení LF UK v  Plzni a FN Plzeň1, Dětská klinika LF UK v  Plzni a  FN Plzeň2, Dětské Kardiocentrum 2. LF UK a FN Motol3): Otevřená tepenná dučej u  nedonošeného novorozence. Tepenná dučej je součástí fetálního oběhu krve, představuje zkrat, kterým krev z  plicnice teče do sestupné aorty. Po porodu dochází k rozdílné dynamice v uzávěru tepenné dučeje v závislosti na gestačním věku novorozence. Dynamika uzávěru dučeje je ovlivněna jednak rozdílnou stavbou stěny dučeje, ale působí také postnatální rozvoj funkce plic, oxemie, hladina prostaglandinů PGI2, PGE2 a intraluminální tlak. U novorozenců s nízkou porodní hmotností se dučej uzavírá mnohem pomaleji než u donošených novorozenců. Ve  stáří 1 týden zůstává dučej otevřená asi u  50 % dětí narozených do 32 týdnů gestačního věku, u dětí do 28 týdnů je to dokonce 75 %. V 1. měsíci věku je dučej stále ještě otevřená asi u 50 % nejmenších dětí. Perzistující tepenná dučej (PDA) může způsobovat klinické známky – zvýšenou srdeční frekvenci, typický kontinuální šelest, pulzaci prekordia, patologickou pulzaci na  femorálních tepnách, zvětšování jater. Může se taktéž projevit apnoickými pauzami, nutností zvýšení ventilačního režimu, nárůstem potřeby oxygenoterapie, zhoršením tolerance stravy, ale i oligurií. Tyto klinické příznaky souvisí s významností levopravého zkratu. Diagnostika PDA vychází jednak z klinických známek a echokardiografického potvrzení tohoto nálezu. ECHO vyšetřením určíme hemodynamickou významnost zkratu. V  léčbě hemodynamicky významné PDA máme dvě možnosti, a to farmakologický uzávěr otevřené dučeje a kardiochirurgické řešení. Upřednostňujeme konzervativní postup podáváním inhibitorů cyklooxygenázy (ibupro-

fen). Při opakovaném neúspěchu s farmakologickým uzávěrem a při přetrvávání hemodynamické významnosti dučeje je nutný kardiochirugický výkon, který je prováděn v  rámci JIRP. Během let 2005 - 2014 bylo provedeno na JIRP neonatologického oddělení ve  spolupráci s Kardiocentrem v Praze Motole 69 operací novorozenců s  průměrnou porodní hmotností 905 g, průměrného gestačního stáří 26,5 týdne. Výkon byl prováděn v průměru ve stáří 3 týdnů. Během 10 let jsme zaznamenali 5 pooperačních komplikací (1 x reziduální zkrat přes PDA, 1 x hematom v  operační ráně, 2 x nutné přechodné dietní opatření pro poranění lymfatických cév a 1 x ventilační pneumonii). Uzávěrem PDA jsme na  našich pacientech zaznamenali výrazný efekt v  možnosti snížení či ukončení ventilační podpory a snížení výskytu bronchopulmonální dysplazie. MUDr.  Pešková Markéta, MUDr.  Lhotský Jan, prof.  MUDr.  Rokyta Richard, Ph.D. (Kardiologické oddělení, KKC FN Plzeň): Nálezy jícnové echokardiografie u  nemocných s  ischemickou cévní mozkovou příhodou a tranzitorní ischemickou atakou. Cévní mozková příhoda (CMP) patří mezi hlavní příčiny morbidity a mortality v České republice i celosvětově. Péče o nemocného s ischemickou CMP zahrnuje nejen léčbu stávající příhody, ale i co nejčasnější stanovení její etiologie. Ta je zhruba v  15 – 30 % kardioembolická. Byly zhodnoceny nálezy z  jícnové echokardiografie u 95 pacientů s CMP či tranzitorní ischemickou atakou (která je považována za  stejnou klinickou jednotku) suspektní z kardioembolické etiologie, kteří byli vyšetřeni od  července 2009 do  března 2013 v  echokardiografické laboratoři. Vyšetření bylo 10 x provedeno pro podezření na infekční endokarditidu, ta byla potvrzena ve  třech případech. Pět nemocných bylo nositelem chlopenní protézy, ani v jednom případě nebyla zjištěna její dysfunkce. U  ostatních nemocných bylo nejčastějším nálezem foramen ovale patens (30 nemocných, tj. 37 %). Ve třech případech se vyskytovalo současně s  aneurysmatem septa síní. U  třech nemocných byl přítomen hemodynamicky málo významný defekt septa síní, u dvou nitrosrdeční trombus. Dilatace levé síně a  porušená systolická funkce ouška levé síně může souviset s  výskytem fibrilace síní, proto jsme sledovali i  objem levé síně. Ten byl stanoven v  86 případech, pouze 35 pacientů (tj. 40,7 %) mělo objem levé síně normální. Jícnová echokardiografie je suverénní metodou k  vyšetření případných zdrojů kardioembolizace. V  našem souboru byla u  56 % nemocných, tj. u  nadpoloviční většiny nemocných nalezena patologie, která mohla souviset s  proběhlou mozkovou ischemií a v 17 případech z celkového počtu 95 nemocných (tj. v 18 %) vedl nález ke změně strategie léčby. MUDr.  Čech Jakub, MUDr.  Pechman Vratislav, prof. MUDr. Rokyta Richard, Ph.D. (Kardiologické oddělení, KKC FN Plzeň): Generalizovaný epileptický paroxysmus jako příčina

TakoTsubo kardiomyopatie. Relativně novou klinickou jednotkou v  kardiologii je stresem indukovaná, nebo také TakoTsubo, kardiomyopatie. Její patofyziologie není doposud detailně prozkoumána, avšak je zřejmě, že na jejím rozvoji se rozhodujícím způsobem podílí toxický účinek zvýšené hladiny katecholaminů na myokard levé srdeční komory při výrazné aktivaci sympatického nervového systému v důsledku psychického nebo fyzického stresu. Je popisován rozvoj onemocnění například ve vazbě na ztrátu blízkého člověka, na požár domu, na úraz nebo velkou operaci, je dokonce znám hromadný výskyt onemocnění po živelné katastrofě. Průběh choroby v  úvodu napodobuje infarkt myokardu – jsou přítomny bolesti na hrudi, změny ST úseků, echokardiograficky je nalézána porucha kinetiky LKS nejčastěji v hrotové oblasti, ale i jinde. Bývá zvýšená kardiospecifická laboratoř, ale méně, než by odpovídalo infarktu, při koronarografii pak není nalezeno odpovídající postižení některé z věnčitých tepen. V léčbě se uplatňují především betablokátory, dále i ACE inhibitory, symptomaticky v případě potřeby diuretika. Porucha funkce LKS při této léčbě většinou kompletně odezní, prognóza nemocných je obecně dobrá – krátkodobá mortalita je 0 – 8 %, dlouhodobá prognóza není negativně ovlivněna. Byla uvedena kazuistika nemocné, u  které se TakoTsubo kardiomyopatie rozvinula ve  vazbě na epileptický záchvat. Onemocnění vedlo k těžké systolické dysfunkci LKS, stav se komplikoval kardiogenním šokem, který se podařilo zvládnout až použitím mechanické podpory oběhu – intraaortální balonkové kontrapulsace. MUDr. Dragounová Eva1, MUDr. Hromádka Milan, Ph.D.1, MUDr. Bernat Ivo, Ph.D.1, doc. MUDr. Mlíková-Seidlerová Jitka, Ph.D.2, prof. MUDr. Rokyta Richard, Ph.D.1 (1Kardiologické oddělení, KKC FN Plzeň, 2II. interní klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň): Systolická funkce levé komory srdeční nemocných ve  studii STEMI-RADIAL koreluje s  hodnotou ionizovaného vápníku. Cílem práce bylo posoudit možnou prediktivní hodnotu hladiny ionizovaného vápníku a  fosforu u  nemocných s  akutním infarktem myokardu s elevacemi ST úseku (STEMI). U souboru 256 nemocných s  akutním infarktem myokardu s elevacemi ST úseku zařazených do studie STEMI-RADIAL byla stanovena koncentrace ionizovaného vápníku (iCa) a  fosforu při přijetí a s odstupem 6 a 12 hodin. Tyto hodnoty byly korelovány s  laboratorními a  klinickými parametry. Koncentrace iCa a  fosforu během prvních 12 hodin od přijetí statisticky významně stoupaly bez jejich substituce. Vstupní hypokalcémie byla přítomna u 14 % nemocných a byla spojena se zvýšenou hodnotou troponinu I  (p < 0,0018). Po  adjustaci na  confoundery byla ejekční frakce LK pozitivně asociována s koncentrací ionizovaného vápníku za 12 ho-

din (p = 0,010), zatímco negativně s hodnotou vrcholového troponinu I  (p < 0,0001) a  CRP (p < 0,006). Mortalita souboru za jeden měsíc a jeden rok byla 1,32 a 3,08 %. Ze sledovaných biochemických parametrů byla pouze hodnota CRP spojena s vyšší jednoměsíční mortalitou (ods ratio [OR] 4,01; 95 % confidence interval [CI] 1.16-13.9; p = 0.029). 12 měsíční mortalita byla asociována s hodnotou CRP (OR 2.21, 95 % CI 1,00-4,89; p = 0,049) a věkem pacientů (OR 1.08, 95 % CI 1,00-1.17; p = 0,045). Závěr: Tíže systolické dysfunkce LK po prodělaném infarktu myokardu je nezávisle asociována s  hladinou ionizovaného kalcia a rozsahem ischémie posuzované dle vrcholové hodnoty troponinu I  a  kreatinkinázy. Vstupní hypofosfatémie  korelovala s délkou bolesti na hrudi a hodnotou CRP za 24 hodin.  MUDr.  Pospíšil Jan (Kardiologické oddělení, KKC FN Plzeň): Využití ECMO při kombinovaném septickém a kardiogenním šoku – kasuistika. 63 letý muž, dosud zdráv, byl 28. 6. 2014 přijat na koronární JIP pro respirační selhání s hypotenzí. Čtyři týdny před přijetím prodělal virózu, od  té doby zhoršování celkového stavu, bolesti svalů, kloubů, febrilie, následně synkopa. Poté pacient transportován na K JIP, zde pro respirační selhání I. typu nutná OTI + UPV, pro hypotenzi navyšována dávka noradrenalinu. Odebrány kultivace, empiricky podána ATB + antivirotika. Pro progresi septického šoku s  multiorgánovou dysfunkcí včetně nově i  těžké dysfunkce L a PKS nemocný připojen 29. 6. 2014 k AV ECMO. Pro ischemii PDK zavedena spojka s perfuzí pravé končetiny. V  laboratoři trombocytopenie, těžká leukopenie, vysoké CRP, pozitivní prokalcitonin. Kontrolní TTE s  těžkou dysfunkcí, EF 30 % pravé i levé komory, hemodynamicky nevýznamný perikardiální výpotek. Fluidothorax bilat. vyřešen hrudním sáním, renální selhání ledvin s anurií si vyžádalo CVVH. Dne 2. 7. 2014 pro kompartment syndrom v bérci PDK nutná fasciotomie. Po poklesu zánětlivých parametrů a podání levosimendanu postupná normalizace kinetiky LK i  PK, zlepšena i  funkce plic s umožněním snížení ECMO podpory (oběhová i oxygenace) a 7. 7. 2014 úspěšně nemocný odpojen od ECMO přístroje. V následujícím období již oběhově stabilní s ukončením invazivní ventilace cestou PDTS 22. 7. 2014, obnoven perorální příjem. V  laboratoři normalizace zánětlivých markerů. Pacient po  absolvování rehabilitace v MN Privamed odešel na konci srpna domů. Následoval Blok přednášek IV., jemuž předsedali doc.  MUDr.  Přibáň Vladimír, Ph.D. a prof. MUDr. Sýkora Josef, Ph.D. MUDr. Přibáň Vladimír1, MUDr. Mraček Jan, Ph.D.1, MUDr. Mork Jan1, MUDr. Ševčík Petr, Ph.D., MUDr.  Rohan Vladimír, Ph.D.2 (1Neurochirurgické oddělení LFUK v  Plzni a FN Plzeň, 2 Neurologická klinika LFUK v Plzni u a FN Plzeň): Časná karotická (tromb)endarterektomie po  intravenózní trombolýze pro ischemickou cévní mozkovou příhodu. Rizika prove-

5

6

dení časné karotické (tromb)endarterektomie (CEA) po  intravenózní trombolýze (IVT) pro ischemický iktus nejsou dosud definována a literatura na toto téma je vcelku chudá. Byly prezentovány vlastní zkušenosti se souborem 42 pacientů s  časnou CEA po  IVT. V  období 1/2006 - 6/2014 bylo na  neurochirurgickém oddělení FN Plzeň operováno 42 pacientů časně po IVT. 31 pacientů mělo kritickou stenózu karotidy ipsilaterálně k straně iktu, 11 pacientů mělo uzávěr vnitřní karotidy (ACI). Mužů bylo 34, žen 8. Průměrný věk činil 64,2 roku (38 - 84). Operace proběhla v celkové anestézii ve 40 případech, ve dvou v regionální anestézii. Vedlejší onemocnění: hypertense 34, hyperlipidemie 35, diabetes mellitus 9, nikotinismus 24, fibrilace síní 2, anamnesa cévní mozkové příhody 13, anamnesa ICHS 12 pacientů. Latence mezi IVT a CEA byla 5 dní (0 - 12), interval u uzávěru ACI pak činil 1 den (0 - 10). Trombektomie + endarterektomie při uzávěru ACI byla úspěšná v 8 z 11 případů, revaskularizace u kritické stenózy ACI byla stoprocentní. Iniciální NIHSS byl 7,9 bodu, po IVT 3,4 bodu a po CEA 2,2 bodu. Modifikované Rankinovo skóre po  3 měsících bylo u všech pacientů příznivé: 0 u 20 pacientů, 1 u 12 pacientů a 2 u 10 pacientů. Závěr: Časný rekanalizační výkon na karotidě (CEA, trombektomie uzávěru) po  IVT pro  ischemický iktus představuje efektivní zákrok s velmi dobrým klinickým výsledkem v našem souboru. Zároveň neznamenal vyšší riziko proti plánovaným CEA. MUDr.  Hommerová Jolana1, MUDr.  Ševčík Petr, Ph.D.1, MUDr.  Rohan Vladimír, Ph.D.1, MUDr.  Šlauf František 2, MUDr.  Duras Petr2, Ing. et Ing. Polívka Jiří1 (1Neurologická klinika LFUK v  Plzni a  FN Plzeň, 2Klinika zobrazovacích metod LFUK v Plzni a FN Plzeň): Mechanická endovaskulární rekanalizace v terapii akutního ischemického iktu. Byla popsána specifika mechanické trombektomie mozkových tepen a  její význam v  terapii akutních ischemických iktů. Oproti standardně indikované intravenózní trombolytické terapii je mechanická rekanalizace mozkových tepen zatím léčebnou metodou méně využívanou, ať už samostatně, či v  kombinaci s  bridging terapií intravenózní trombolýzou. V  období leden - červen 2014 bylo v Komplexním cerebrovaskulárním centru Fakultní nemocnice Plzeň ošetřeno 515 pacientů s  ischemickým iktem, 90 pacientů podstoupilo intravenózní trombolýzu, mechanická trombektomie byla provedena u  10 pacientů. Jedním z  důvodů je fakt, že až v  posledním roce se objevují studie jednoznačně prokazující efekt mechanické trombektomie. Vzhledem k těmto novým poznatkům je i v Komplexním cerebrovaskulárním centru Fakultní nemocnice Plzeň kladen důraz na zavedení trombektomie coby rutinní metody léčby ischemického iktu, což s  sebou nese nejen náklady finanční, ale především potřebu změny managementu cévních mozkových příhod jak v péči přednemocniční, tak nemocniční. MUDr. Opatrný Václav, MUDr. Šulc Richard, prof.  MUDr.  Třeška Vladislav, DrSc. (Chirurgická klinika LF UK v  Plzni a  FN Plzeň): Aneurysma vena poplitea. Aneurysma podkolenní žíly je vzácným, často náhodným nálezem při zobrazení cévního systému dolní končetiny.

Žilní aneurysmata na dolních končetinách patří mezi méně časté aneurysmatické postižení žilního systému, častěji jsou postiženy žíly krční, hrudní či viscerální. Morfologicky se jedná častěji o sakulární rozšíření podkolenní žíly, méně často fusiformní. Symptomatologie je chudá, subjektivně se může jednat o  neurčitý tlak v podkolení, objektivním fyzikálním vyšetřením lze výduť obtížně diagnostikovat, nepřímou známkou může být žilní insuficience na postižené končetině. Velmi závažným a potenciálně letálním projevem je plicní embolizace trombotických hmot vyplňujících výduť. Suverénní zobrazovací metodou je ultrasonografie, případně zobrazení pomocí počítačové tomografie s využitím kontrastní látky. Konzervativní terapie ve formě trvalé antikoagulační léčby je až v 50 % případů nedostatečná a vede k opakovaným embolizacím. Jediným kauzálním řešením je chirurgická resekce aneurysmatu, nejčastěji v podobě laterální venorafie. Kasuistika: 49 letá pacientka bez interních onemocnění byla vyšetřována po proběhlé plicní embolizaci. Při ultrasonografickém vyšetření žil dolních končetin byla jako příčina odhalena výduť podkolenní žíly. Po  zavedení kaválního filtru byla provedena laterální venorafie s vyřazením aneurysmatu. Pooperační průběh byl bez komplikací. Pacientka byla dimitována šestý pooperační den. Nyní je 11 měsíců po operaci zcela bez potíží, sonografická kontrola prokazuje volně průchodnou podkolenní žílu. MUDr. Klaboch Jan, Ph.D.  (Interní klinika LF UK v  Plzni a  FN Plzeň): ANCA asociované vaskulitidy - současné možnosti léčby. ANCA asociované vaskulitidy (AAV) představují skupinu poměrně vzácných autoimunitních onemocnění. Do této skupiny patří tři nosologické jednotky – podle současné nomenklatury jsou to: granulomatóza s  polyangiitidou, mikroskopická polyangiitida a  eosinofilní granulomatóza s  polyangiitidou. Bez léčby jde o  onemocnění s  vysokou mortalitou. Jednou z jejich charakteristických vlastností je střídání období remisí a relapsů. Klíčem k úspěšné léčbě a  dobrému výstupu je rychlá diagnostika. Vzhledem k povaze onemocnění je nutná imunosupresní léčba - v úvodu ve formě kombinované indukční léčby, následně pak dlouhodobá léčba udržovací. Indukční léčba má za cíl rychlým navozením remise minimalizovat poškození postižených orgánů. Zavedení kombinace cyklofosfamidu a steroidů změnilo v minulosti zcela zásadně prognózu nemocných. Pětileté přežití u  AAV vzrostlo na  80 % ve  srovnání s  90 % pětiletou mortalitou před zavedením imunosupresní léčby. Udržovací imunosuprese má za  cenu přijatelné dlouhodobé toxicity zabránit jinak častým relapsům. Pozornost se v posledních letech obrací k využití biologické léčby. Efektivita monoklonální chimerické protilátky antiCD20 (rituximabu) v léčbě AAV byla potvrzena randomizovanými studiemi pro indukční i udržovací léčbu. MUDr. Voříšek Jan (Oddělení klinické farmakologie LFUK v Plzni a FN Plzeň): Časná diagnostika sklerodermie pomocí kapilaroskopie. Systémová sklerodermie (SSc) je generalizované onemocnění pojivové tkáně postihující fibrózou kůži a  vnitřní orgány. Patogenetické

mechanismy zahrnují postižení cév, především pak mikrocirkulární části řečiště, dochází k aktivaci imunitního systému, zánětlivým změnám v cílových orgánech s následnou konečnou fibrózou. Etiologie systémové sklerodermie není zatím přesně známa. Onemocnění je klasifikováno do  dvou typů, a  to na  difuzní kožní SSc (dcSSc) a limitovanou kožní SSc (lcSSc). Při systémové sklerodermii dochází k postižení kůže, plic, gastrointestinálnímu postižení, poškození ledvin, poruchám srdečního rytmu a  vedení, poměrně časté jsou také artralgie, charakteristický je Raynaudův syndrom. Laboratorně nacházíme při této chorobě anémii, typická je pak přítomnost antinukleárních protilátek, nejčastější a  specifické pro diagnózu SSc jsou anti-Scl-70 a  anti-centromérové protilátky. Ze zobrazovacích metod lze v  diagnostice využít HRCT a RTG plic, ECHO vyšetření či RTG vyšetření rukou, k  časné diagnostice pak kapilaroskopii. V  diferenciální diagnostice je důležité především odlišení jiných příčin Raynaudova syndromu. Prognóza je značně variabilní, těžší formy SSc jsou zatíženy 5 letou mortalitou až v  50 %. Terapie je  především symptomatická, bohužel zatím žádný lék nedokáže ovlivnit progresi onemocnění a  zvrátit fibrotický proces. Nejčastější indikací kapilaroskopie jsou pacienti s Raynaudovým syndromem, nemocní s nálezem imunologických abnormalit v  laboratorním obraze a  jedinci s  difuzními otoky prstů trvalejšího charakteru. Tato metoda nám napomáhá především v odlišení primárního a sekundárního Raynaudova fenoménu a  zároveň tak i  v  diagnostice časných fází systémových onemocnění pojiva (především pak systémové sklerodermie), díky čemuž můžeme zahájit i časnou terapii a zlepšit tak alespoň částečně prognózu nemocných. MUDr.  Pomahačová Renata, Ph.D., prof.  MUDr.  Sýkora Josef, Ph.D., MUDr.  Paterová Petra, MUDr.  Fiklík Karel, MUDr.  Schwarz Jan, MUDr.  Lád Václav, MUDr.  Skalická Eva, MUDr.  Černá Zdeňka, MUDr.  Zamboryová Jana (Dětská klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Sdružená autoimunitní onemocnění v  dětském věku. Existuje koincidence systémových, orgánově specifických a  orgánově lokalizovaných autoimunitních onemocnění, která se mohou sdružovat do autoimunitního polyglandulárního syndromu (APS). Vývoj APS-2 může začít v dětském věku. Nejčastější sled vývoje endokrinopatií u APS-2 je diabetes mellitus 1. typu, autoimunitní tyreoiditida a  Addisonova choroba. Vývoji těchto endokrinopatií u APS-2 mohou předcházet autoimunitní neendokrinní onemocnění jako je například vitiligo nebo alopecie. Mezi nejčastější autoimunitní endokrinopatie patří autoimunitní tyreopatie a diabetes mellitus 1. typu. Z  celkového počtu 231 pacientů s  juvenilní lymfocytární tyreoiditidou (JLT) mělo 15 % přidružené autoimunitní onemocnění systémové, orgánově specifické nebo orgánově lokalizované. Šest procent těchto pacientů mělo nejprve stanovenou diagnózu jiného autoimunitního onemocnění a  diagnóza JLT byla stanovena v odstupu několika let. Druhou nejčastější autoimunitní endokrinopatií v  dětském věku je diabetes mellitus 1. typu. U pacientů s DM pro-

vádíme screening JLT a celiakie při prvozáchytu DM a dále jednou ročně. JLT se u pacientů s DM 1. typu vyskytuje v 15 – 30 %. V našem souboru 147 dětských pacientů s DM 1. typu byl výskyt JLT v 17 % s převahou postižení ženského pohlaví. V 54 % byla JLT zachycena při prvozáchytu DM. Celiakie se u pacientů s DM 1. typu vyskytuje v 1 – 15 %. V našem souboru byl výskyt celiakie v 11 % s převahou postižení mužského pohlaví. Ve 41 % byl záchyt celiakie při prvozáchytu DM. Ve čtyřech případech měli pacienti s DM další autoimunitní chorobu (Addisonova choroba, Graves-Basedowova choroba, Sjögrenův syndrom, colitis ulcerosa). Kromě screeningu JLT a  celiakie se u  pacientů s  DM provádí vyšetřování specifických protilátek proti enzymu 21-hydroxyláze k  podchycení vývoje život ohrožující autoimunitní adrenalitidy. Rutinně se tento screening neprovádí. Autoimunitní adrenalitida se u  pacientů s  DM 1. typu vyskytuje v 1 %. V našem souboru pacientů s DM byl výskyt autoimunitní adrenalitidy 0,7 %. 5 pacientů (3,4  %) má potenciální Addisonovu chorobu. Tito pacienti mají pozitivní protilátky proti enzymu 21-hydroxyláze, ale zatím normální adrenální funkci. MUDr. Masopustová Aneta1, MUDr. Jehlička Petr, Ph.D.1, prof. MUDr. Sýkora Josef, Ph.D.1, MUDr. Huml Michal, Ph.D.1, MUDr. Ing. Votava Tomáš, Ph.D.1, prof.  MUDr.  Kobr Jiří, Ph.D.1, Ing.  Trefil Ladislav2 (1Dětská klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň, 2Ústav klinické biochemie a  hematologie LFUK v  Plzni a  FN Plzeň): Endoteliální dysfunkce u dětí s akutní lymfoblastickou leukémií. Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) je nejčastější maligní onemocnění diagnostikované u dětí, léčba je založena především na chemoterapii. Cílem prospektivní studie byla detekce endoteliální dysfunkce pomocí reaktivního hyperemického indexu a  biochemických markerů u  rizikové skupiny dětí s ALL. Do výzkumné studie bylo zařazeno celkem 26 pacientů s  ALL a  19 zdravých jedinců kontrolní skupiny. Diagnóza ALL byla stanovena vyšetřením kostní dřeně. Pacienti byli léčeni pomocí cytostatických protokolů (BFM ALL 95, ALL IC-BFM 2002). Endoteliální dysfunkce byla hodnocena pomocí pletyzmografického měření reaktivního hyperemického indexu (RHI) a  vybraných biochemických parametrů. ALL a  její léčba mohou být spojeny s  endoteliální dysfunkcí a  tedy vyšším rizikem rozvoje předčasné aterosklerózy. Je vhodné využít kombinace měření RHI a  biochemických markerů pro detekci ED a následné hodnocení kardiovaskulárního rizika pacientů v dlouhodobém časovém horizontu. MUDr. Houdek Karel, Ph.D., prof. MUDr. Třeška Vladislav, DrSc. (Chirurgická klinika LFUK v  Plzni a  FN Plzeň): Ischemická choroba dolních končetin a  diabetická noha. Bolesti dolních končetin svou intenzitou či  délkou trvání mohou významně omezovat kvalitu života a v případě těžké ischémie nebo při rozvoji trofických defektů mohou hrozit ztrátou končetiny a  ohrožovat život pacienta. Etiologie bolestí končetin je široká. U řady pacientů velmi často kombinovaná a  o  to těžší může být rozhodnutí o správné diagnostice a léčbě. V případě ischemického postižení (ischemická

choroba dolních končetin – ICHDK, diabetická noha) máme k dispozici několik diagnostických i terapeutických možností. Byl uveden přehled současných diagnostických a  terapeutických možností ICHDK a diabetické nohy ve Fakultní nemocnici v Plzni. Další dva bloky středečního programu Postgraduálních dnů probíhaly v  učebně 1. Bloku přednášek V. předsedali prim. MUDr. Chudáček Zdeněk, Ph.D. a MUDr. Koželuhová Jana. MUDr. Ürge Tomáš, Ph.D.1, prof. MUDr. Hora Milan, Ph.D., MBA1, MUDr.  Chudáček Zdeněk, Ph.D.2, MUDr.  Stránský Petr1, prof. MUDr. Hes Ondřej, Ph.D.3, MUDr. Eret Viktor, Ph.D.1, MUDr.  Trávníček Ivan1, MUDr.  Mgr.  Kalusová Kristýna1, MUDr.  Pitra Tomáš1 (1Urologická klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň, 2Radiodiagnostické oddělení FN Plzeň, 3Šiklův ústav patologie LFUK v  Plzni a  FN Plzeň): Možnosti léčby angiomyolipomu ledviny. Strategie léčby angiomyolipomu ledviny (AML) není stále jednoznačně definována. S  cílem stanovení optimálního postupu byla provedena retrospektivní studie čítající 42 pacientů. Průměrná doba sledování byla 89 ± 30 měsíců. AML byly klasifikovány jako malé (< 4 cm), střední (4 - 8 cm) nebo velké (> 8 cm). Zaměřili jsme se na vztah mezi velikostí, příznaky a terapií. AML menší než 4 cm byl diagnostikován u  60 % nemocných (25/42). Vždy se jednalo o  náhodný nález. U  40 % těchto pacientů nebylo možné na  základě zobrazovacích metod rozlišit mezi maligním či benigním nálezem a  byla provedena resekce. Progresi velikosti jsme během dispenzarizace zaznamenali u  5 pacientů (20 %) po  49 ± 42 měsících. Resekci jsme provedli ve  4 případech a  u  jednoho radiofrekvenční ablaci. AML střední velikosti (23 %; 10/42) vyžadovaly intervenci. Provedli jsme 3 krát nefrektomii. Resekci podstoupili 4 pacienti (40 %). Selektivní embolizace byla provedena u 3 nemocných (30 %). 18 letá pacientka s TS, podstoupila re-embolizaci po 5 letech, u  ostatních pacientů proběhla embolizace s dobrým efektem. Velké AML (17 %; 7/42) byly vždy symptomatické. Výkon byl u  6 případů plánovaný před vývojem možných komplikací. Jeden pacient podstoupil nefrektomii pro rupturu 150 mm velkého tumoru. Závěry: Malé AML jsou nalezeny incidentálně a  intervence se obecně nedoporučuje. Asymptomatické léze mají tendenci zůstat stabilní. Předoperační odlišení malého AML od renálního karcinomu je obtížné. Střední AML mají variabilní chování, proto se doporučuje pečlivé sledování. Při změnách velikosti je indikována intervence. Velké AML by měly být léčeny elektivně před vývojem možných komplikací. MUDr.  Mgr.  Kalusová Kristýna1, prof.  MUDr.  Hora Milan, Ph.D., MBA1, MUDr. Ürge Tomáš, Ph.D.1, MUDr. Trávníček Ivan1, MUDr. Eret Viktor, Ph.D.1, MUDr. Chudáček Zdeněk, Ph.D.3, prof. MUDr. Ferda Jiří, Ph.D.3, prof.  MUDr.  Hes Ondřej, Ph.D.2(1Urologická klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň, 2Šiklův ústav patologie LFUK v Plzni a FN Plzeň, 3Klinika zobrazovacích metod LFUK v Plzni a FN Plzeň a Radiodiagnostické oddělení FN Plzeň): Typické znaky papilárního renálního karcinomu typu 1 – kulovitý tvar, exofytický růst a níz-

ký histologický grade. Cílem studie bylo určit typické znaky chirurgicky řešených papilárních renálních karcinomů typu 1 (PRK 1). PRK 1 byl potvrzen v  63 z  1260 případů (5,0 %) tumorů ledvin chirurgicky léčených v  období 2007 – 2013. Pro klasifikaci PRK 1 byl použit R.E.N.A.L. nefrometrický skórovací systém. Hodnoceny byly klinické a  radiologické charakteristiky tumoru, typ operace a histopatologie. Průměrná velikost nádoru byla 59 (11 – 180) mm, 98,4 % tumorů vykazovalo kulovitý tvar. Ve 41,3 % (26 případech) byla zaznamenána klinická kategorie cT1a, cT1b 25,4 % (16), cT2a 15,9 % (10), cT2b 7,9 % (5), cT3a 9,5 % (6), histologicky pT1a pak v  50,8  % (32), pT3a pouze v  jednom případě (1,6  %). Exofytický růst byl zaznamenán v 81,0 % (51). Při využití R.E.N.A.L. skórovacího systému vykazovalo nízkou komplexitu (nefrometrický součet 4 - 6) - 19,0  % (12 případů), mírnou komplexitu (7 – 9) 50,8 % (32), vysokou (10 – 12) pak 30,2 % (19). V 8 případech (12,7 %) byl tumor v kontaktu s hlavními cévami (přípona „h“) - 3 z těchto případů byly řešeny resekcí. Parciální resekce byla provedena v  74,6  % (47 případů – 31 otevřeně, 16 laparoskopicky). Z celkového množství 1260 odoperovaných tumorů ledvin ve sledovaném období bylo resekcí řešeno pouze 45,6 % (575). V době diagnózy se ve  všech případech jednalo o  lokalizované onemocnění, kromě jednoho pacienta, který podstoupil adrenalektomii pro suspektní metastázu. Histologicky však nebyla nepotvrzena. Závěr: Typické znaky papilárního renálního karcinomu typu 1 jsou kulovitý tvar, exofytický růst a nízký histologický grade. Všichni, až na jeden případ, byli hodnoceni ≤ pT2N0M0. Téměř ¾ PRK 1 mohou být řešeny resekcí. MUDr.  Trávníček Ivan¹, MUDr.  Branžovský Jindřich², MUDr.  Mgr.  Kalusová Kristýna¹, MUDr. Pitra Tomáš¹, prof. MUDr. Hes Ondřej, Ph.D.², doc.  MUDr.  Holubec Luboš, Ph.D., MBA, Ing. et Ing. Polívka Jiří 4, MUDr. Bauleth Pele Kevin2, prof.  MUDr.  Hora Milan, Ph.D., MBA¹ (1Urologická klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň, 2 Šiklův ústav patologie LFUK v Plzni a FN Plzeň, 3 Onkologická a  radioterapeutická klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň, 4Ústav histologie a embryologie a  Biomedicínské centrum LFUK v  Plzni a FN Plzeň): Tkáňové biomarkery v predikci efektu léčby sunitinibem u metastatického karcinomu ledviny. Ze 119 pacientů léčených ve FN Plzeň biologickou léčbou pro metastatický karcinom ledviny od r. 2005 do 12/2012 bylo 45 vhodných k další analýze, 42 z nich (93,3 %) bylo CRCC, 1 PRCC, 1 CHRCC, 1  neklasifikovaný RCC. Ze skupiny světlobuněčných karcinomů bylo 40 léčeno sunitinibem, 14 pacientů (32,6  %) bylo předléčeno ICHT, u  4 pacientů (10 %) byl sunitinib druhou volbou po sorafenibu. Při  operačním výkonu pro primární tumor byly odebrány histologické vzorky tumoru a zdravé tkáně ledviny a byly vyšetřeny imunohistochemicky na přítomnost sledovaných biomarkerů: mTOR, p53, VEGF, HIF1, HIF2, CANH. Průměrná míra exprese tkáňových markerů byla hodnocena ve vztahu k odpovědi tumoru na  podávanou léčbu, ve  skupinách pacientů bez odpovědi na  léčbu (progrese) a  pacientů s  odpovědí na  léčbu (stabilní onemocnění či regrese tumoru), hodnocení při první kontrole

7

8

po zahájení léčby po 3 až 6 měsících. Statisticky významný rozdíl v  expresi markeru v  tkáni tumoru oproti zdravé tkáni u skupiny bez progrese byl nalezen u mTOR, p53, VEGF a CANH. Významný rozdíl byl v expresi p53 a CANH také ve skupině s progresí onemocnění. Významný rozdíl byl i v porovnání četnosti vysoké exprese znaku mezi tkání tumoru a zdravou tkání (více než 60 %) u VEGF a CANH ve skupině bez progrese. CANH je významně více exprimována ve  tkáni tumoru oproti zdravé tkáni ve  všech skupinách. Závěr: Významně vyšší exprese VEGF ve tkáni tumoru oproti zdravé tkáni ledviny může predikovat lepší odpověď na podávání sunitinibu a naopak vysoká exprese VEGF ve zdravé tkáni ledviny může být prediktorem horší odpovědi na léčbu. MUDr.  Šmíd David1, RNDr.  Pešta Martin, Ph.D.2, doc.  MUDr.  Skalický Tomáš, Ph.D1, MUDr.  Doležal Jan1, MUDr.  Kubačková Dáša1, MUDr.  Kulda Vlastimil3, MUDr.  Svoboda Tomáš4, PharmDr.  Kučera Radek, Ph.D.5, doc.  MUDr.  Daum Ondřej, Ph.D.6 (1Chirurgická klinika LF UK v  Plzni a  FN Plzeň, 2 Ústav biologie LF UK v Plzni, 3Ústav chemie LF UK v Plzni, 4Onkologická a radioterapeutická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 5Oddělení nukleární medicíny FN Plzeň, 6Šiklův ústav patologie LFUK v Plzni a FN Plzeň): Personifikovaná léčba nemocných s  karcinomem žaludku. Karcinom žaludku patří dlouhodobě mezi nádory s  nejhorší prognózou. Rozhodujícím předpokladem pro úspěch léčby je radikální chirurgický zákrok s dosažením R0 resekce. Nemocní se stejným typem nádoru a  ve  stejném stádium onemocnění a  stejnou podanou chemoterapií mají různé přežití. Důvodem může být různá exprese vybraných genů, které zasahují do mechanismu účinku cytostatika. Retrospektivně jsme zhodnotili soubor 1 278 nemocných s  karcinomem žaludku, léčených během 14 let. Byl vybrán soubor 56 nemocných, kteří nepodstoupili resekční výkon a  byla jim podána chemoterapie (podmínky predikce). U  těchto nemocných byla stanovena genová exprese vybraných genů a získaná data porovnána s délkou přežití nemocných. Podle předběžných výsledků se dá předpokládat, že vysoká exprese vybraných, námi stanovovaných genů v nádorové tkáni, ukazuje na chemorezistenci nádoru vůči podané chemoterapii, nemocní mají kratší dobu přežití. Závěr: Využití genové exprese vybraných genů přímo v nádorové tkáni může sloužit jako prediktivní faktor pro předpovězení léčebného efektu podané chemoterapie. Díky předpovědi efektu podané chemoterapie můžeme dopředu odlišit nemocné, kteří budou profitovat z podání chemoterapie. Ostatní nemocné ušetříme zbytečného podání nefunkční chemoterapie, čím by došlo ke zhoršení kvality života nemocných a  současně k  navýšení celkových nákladů na léčbu. MUDr.  Korčáková Eva1, MUDr.  Mírka Hynek, Ph.D.1, MUDr.  Vondráková Renata1, MUDr.  Štajdlová Kristýna, Ph.D.1, MUDr.  Skála Václav1, MUDr.  Baxa Jan, Ph.D.1, doc.  MUDr.  Skalický Tomáš, Ph.D.2, prof.  MUDr.  Třeška Vladimír, DrSc.2, MUDr.  Liška Václav, Ph.D.2, MUDr.  Sutnar Alan, Ph.D.3 (1Klinika zobrazovacích metod LFUK

v Plzni a FN Plzeň, 2Chirurgická klinika LFUK v Plzni a  FN Plzeň, 3Nemocnice Stod): Přínos peroperační ultrasonografie k  léčbě primárních jaterních nádorů. Peroperační ultrasonografie (IOUS) je v současnosti považována za nezbytnou součást chirurgického zákroku u pacientů s  plánovanou jaterní resekcí či ablací primárních nádorů v  játrech. Cílem IOUS je zhodnocení rozsahu primárního jaterního nádoru, posouzení jeho resekability a vyloučení prorůstání do segmentů, které jsou plánované ponechat. Sledován je rovněž vztah k  velkým cévám a eventuální prorůstání do nich. Výsledky IOUS v některých případech ovlivní průběh operace, obvykle ve smyslu rozšíření operačního zákroku či odstoupení od resekčního výkonu z důvodu nedostatečné reziduální kapacity jaterního parenchymu. IOUS se rovněž podílí na  ablačních výkonech (radiofrekvenční ablace), kdy se pod ultrazvukovou kontrolou zavádí elektroda do  tumoru. IOUS byla provedena u  45  pacientů s  primárním jaterním nádorem. Celkem bylo zjištěno 136 ložisek, z toho 22 ložisek bylo na  IOUS zjištěno nově oproti předcházejícím grafickým metodám (CT, MR, PETCT), tedy prokázali jsme 16 % nově zjištěných ložisek. Na základě IOUS a palpačního nálezu byla změněna strategie operačního výkonu v  13 případech, tedy v 28 %. Důvodem změny operační strategie byla ve všech případech progrese velikosti tumoru a  počtu satelitních ložisek, či výskyt dalších lézí v segmentech, které bylo původně plánováno ponechat. MUDr. Koželuhová Jana (I. Interní klinika LFUK v  Plzni a  FN Plzeň): Cholelitiáza. Cholelitiáza znamená přítomnost konkrementů (kamenů) ve  žlučníku nebo ve  žlučových cestách. Jde o  nejčastější získanou abnormalitu žlučového systému. Výskyt žlučových kamenů je 2 - 5 x častější u žen než u mužů. Incidence v populaci je podle pitevních údajů 10 - 35 %, přičemž s  věkem stoupá. Ve  věkové skupině 75 letých je pak incidence žlučových kamenů 35 - 50 %. Žlučové kameny se dělí na  cholesterolové a  pigmentové. Vznik cholelitiázy je multifaktoriální, přičemž v  patofyziologii má hlavní význam tzv. litogenní žluč, to je žluč přesycená cholesterolem a  s  nedostatkem žlučových kyselin. Nejčastější komplikaci cholecystolitiázy představují záněty. Může jít o akutní cholecystitidu, která vznikne bakteriálním osídlením nejčastěji při obstrukci cystického vývodu. Dále jde o  cholecystitidu chronickou, která je charakterizovaná chronickým zánětem stěny žlučníku. Další komplikací je vycestování kamenů ze žlučníku do žlučových cest. Asymptomatická forma cholecystolitiázy léčbu nevyžaduje, neboť u více než poloviny pacientů s konkrementy ve  žlučníku nedojde během života ke vzniku biliárních obtíží. U dyspeptické formy a při opakovaných biliárních kolikách je vhodná plánovaná chirurgická cholecystektomie. Akutní cholecystitida patří mezi náhlé příhody břišní a měla by být léčena na chirurgickém či gastroenterologickém pracovišti, neboť některé její komplikace mohou být i fatální. V době akutní ataky je možná léčba jak konzervativní tak i  chirurgická – cholecystektomie. Při litiáze vývodných žlučových cest je nutné tyto konkrementy odstranit. Pokud jsou přítomné

známky cholangitidy, je jejich odstranění urgentní. V  současnosti je metodou volby ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie), které je nejen diagnostickým, ale i terapeutickým výkonem. Při selhání ERCP při odstraňování kamenů ze  žlučovodů je nutná chirurgická revize. Pokud pacient nemá známky cholangitidy, není stav urgentní, a při neúspěšném odstranění cestou ERCP přichází do úvahy také extrakorporální litotrypse (zvláště u  chirurgicky rizikových pacientů) nebo chirurgická revize. U asymptomatické cholecystolitiázy není žádná léčba nutná, preventivní cholecystektomie se nedoporučuje. Bloku přednášek VI předsedali prof. MUDr. Zeman Václav, CSc. a MUDr. Machartová Vendulka, Ph.D. Zaznělo šest sdělení. Prof.  MUDr.  Zeman Václav, CSc. (Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v  Plzni): Projevy adaptace na  tělesnou zátěž u  sportovců. Adaptace se týká především kardiovaskulárního systému a  projevuje se v  následujících ukazatelích: známky hypertrofie levé komory srdeční na EKG křivce, které je nutno odlišit od hypertrofické kardiomyopatie pomocí echokardiografie. Dále se objevuje prodloužení PQ  intervalu, RBBB inkompletní, vysoké T z levého prekordia. Mohou být SVES a  KES v  klidu, které mizí při zatížení nebo při atropinovém testu. K  dalším patří změny v  průběhu diving reflexu, myogenní erytrocytóza a leukocytóza a vliv pohybové aktivity na funkci ledvin. MUDr.  Machartová Vendulka, Ph.D.  (Klinika pracovního lékařství LF UK v Plzni a FN Plzeň): Posuzování způsobilosti k práci dle platné legislativy - zaměřené na  posuzování kardiovaskulárních onemocnění. Posuzování zdravotní způsobilosti k práci je v současné době ošetřeno legislativními předpisy. Zákon o  zdravotních službách (Zákon 372/2011 Sb.) a  Zákon o  specifických zdravotních službách (Zákon 373/2011 Sb.) nám říkají, kdo může danou činnost vykonávat, provádějící předpisy nám určují náplň těchto prohlídek. Z provádějících předpisů je potřeba zmínit především vyhlášku 79/2013 Sb., ale nadále platí další předpisy – Řád pro odbornou a zdravotní způsobilost osob pro provozování dráhy a drážní dopravy (Vyhláška 101/1995 Sb. v platném znění), Vyhláška o zdravotní způsobilosti k  řízení motorových vozidel (Vyhláška 277/2004 Sb. v platném znění), Vyhláška o zdravotní způsobilosti uchazeče o  zaměstnání strážníka, čekatele a  strážníka obecní policie (Vyhláška 444/2008 Sb.), Vyhláška o posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců jednotek hasičských záchranných sborů podniků, dobrovolných hasičů obcí nebo podniků (Vyhláška 353/2003 Sb.). U některých pracovních zařazení, profesí a onemocnění je nutno mít vyjádření

odborníka z  oboru kardiologie či angiologie před uzavřením prohlídky. Noční práci mohou vykonávat osoby se závažným onemocněním kardiovaskulárního aparátu pouze se souhlasem ošetřujícího kardiologa. MUDr. Malkusová Ivana, Ing. Bc. Vlas Tomáš (Ústav imunologie a alergologie LFUK v Plzni a FN Plzeň): Komplexní přístup k  obézním astmatikům. S  obezitou souvisí celá řada onemocnění vedoucích k akceleraci aterosklerózy a následně k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění. Obezita je i jedním z faktorů ovlivňujících vznik a tíži astmatu. 25 obézních pacientů (BMI ≥ 30) léčených pro perzistující astma absolvovalo po vstupním pohovoru s alergologem funkční vyšetření plic, bronchoprovokační test a indukci sputa. Následně po vyšetření dietologem jim byla doporučena léčba obezity. Pět pacientek na  dietní režim nepřistoupilo, dalších pět léčebný režim dočasně přerušilo kvůli závažným zdravotním či psychickým problémům. Zbývajícím se během osm měsíců podařil kombinací diety se snížením celkového energetického příjmu, zvýšené fyzické aktivity a  soustavné psychologické podpory hmotnostní pokles až 27 kg. Analýza pomocí průtokové cytometrie umožnila rychlé a  přesné zhodnocení zastoupení jednotlivých populací v  IS přínosné pro fenotypizaci a monitorování astmatu. Při komplexním přístupu k  obézním astmatikům se nejen zlepšily dechové parametry, ale současně se podařilo podchytit osoby s vysokým rizikem kardiovaskulárních onemocnění a  zahájit u nich včasnou intervenci. MUDr.  Slach Ondřej (Neurologická klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň): Progresivní supranukleární obrna. Progresivní supranukleární obrna (dále jen PSP) je sporadicky se vyskytující neurodegenerativní onemocnění mozku, které se obecně projevuje kombinací parkinsonského syndromu, časných pádů, supranukleární okohybné poruchy, kognitivních a  behaviorálních poruch, dysartrie a dysfagie. Patří do skupiny tzv. atypických parkinsonských syndromů, neboli též Parkinson-plus syndromů. Jedná se o vzácné onemocnění, nicméně se zdá být poddiagnostikováno. Některé klinické varianty PSP totiž nemusejí mít vyjádřeny všechny charakteristické příznaky a je také nemálo atypických případů. Onemocnění se vyskytuje typicky u  starších pacientů. Podkladem rozvoje patologických změn je abnormální agregace hyperfosforylovaného tau proteinu, proto PSP v užším rámci neurodegenerativních onemocnění řadíme mezi tzv. tauopatie. Diagnóza je postavena především na  klinickém obraze a  jeho vývoji, a  to jako možná nebo pravděpodobná, podpůrný význam má zobrazovací vyšetření mozku MR. Definitivní diagnóza pak může být stanovena až na  základě histopatologického nálezu. K  cha-

rakteristickým neuropatologickým změnám patří neuronální ztráta, gliosa a tzv. neurofibrilární klubka. Nejvíce postiženými oblastmi jsou basální ganglia, střední mozek a mozeček. PSP je onemocnění s obvykle rychlou progresí zatím bez možnosti ovlivnění léčbou, pacienti umírají v průměru za sedm let od prvních projevů. Sdělení bylo doplněno krátkou kasuistikou pacienta s  neuropatologicky ověřenou diagnózou PSP, ovšem s překvapivým diagnostickým závěrem přítomnosti dalšího neurodegenerativního onemocnění, na něž nebylo pomýšleno. MUDr.  Lejčko Jan, MUDr.  Machart Stanislav, MUDr. Bejvančický Štěpán, MUDr. Ircingová Libuše, MUDr. Novák Petr (Centrum bolesti, KARIM LFUK v Plzni a  FN Plzeň): Spinální pumpa s  konstantním průtokem – je tato léčba dlouhodobě efektivní? Léčba refrakterní formy chronické bolesti (CHB) představuje velký problém. Při převaze nociceptivního typu bolesti je v  některých případech indikovaná implantace dávkovacích systémů. Nejvíce používaným lékem je morfin p.f., klonidin a někdy i bupivacain. Typickou diagnózou jsou neztišitelné bolesti zad při FBSS nebo na  podkladě spondylodegenerativní etiologie. Osvědčila se spinální pumpa s konstantním průtokem, která pro  indikaci neztišitelné CHB postačuje a  má proti mnohem nákladnější variantě (programovatelný systém) i  některé nezanedbatelné výhody. Náležitým způsobem vedená morfinová intratékální analgezie může zajistit dlouhodobě dostatečnou analgezii při přijatelném výskytu vedlejších účinků (VÚ). Závažným problémem, který může unikat pozornosti, pokud se na  něj nemyslí, je výskyt dlouhodobých VÚ – abnormální percepce, hormonální dysfunkce a imunoalterace. Specifické opioidní VÚ jako je rozvoj tolerance a fyzické závislosti lze ovlivnit léčebnou strategii (zařazení jiné terapie – intervenční algeziologie, adjuvantní farmaka, psychologické intervence). Velmi vítaný a pro zdravotnická zařízení přínosný je výrazný farmakoekonomický efekt, již dříve publikovaný. V retrospektivní analýze byly demonstrovány výsledky dlouhodobé léčby. MUDr. Hudec Adam, MUDr. Lošan Petr (Genetika Plzeň, s.r.o.): Screening preeklampsie. Preeklampsie představuje závažnou komplikaci těhotenství a  porodu, která je zatížena výraznou morbiditou jak neonatální, tak mateřskou. Toto onemocnění je bohužel možné diagnostikovat až v období rozvinutí choroby. V posledních letech je snaha identifikovat rizikové těhotné, které mají vyšší pravděpodobnost rozvoje preeklampsie a  těmto těhotným nabídnout možnost prevence, což představuje podávání nízkých dávek kyseliny acetylsalicylové od pozitivity screeningu až do 36. týdne gravidity. Byl představen screeningový test proveditelný v I. trimestru gravidity, jehož sensitivita činí 90 %, resp. 45 % na stanovení rizika časné, resp. pozdní preeklampsie. (Pokračování) J. Novák, J. Motáň

III. Symposium sportovní medicíny 2.- 4. 4. 2015, Dříteč Ve  dnech 2. – 4. dubna 2015 se v Multifunkčním centru Dříteč uskutečnilo III. Symposium sportovní medicíny a  dalších věd ve vrcholovém sportu. Záštitu převzal stejně jako při předchozích sympoziích Český olympijský výbor. Sympozia se věnují lékařské problematice a  ostatním příbuzným oblastem týkajícím se sportovní reprezentace. Tématické okruhy zahrnovaly širokou škálu oblastí, které přítomným lékařům, trenérům a  sportovním pedagogům, fyzioterapeutům psychologům i  dalším odborníkům poskytly užitečné informace z  oblasti závodního i  vrcholového sportu. Byly to zejména zdravotní a fyziologické aspekty účasti českých sportovců na  OH 2016 v  Riu de Janeiro (klimatické podmínky, časový posun, podmínky v  místě Her, atp.), sportovní ortopedie a traumatologie, sportovní výživa a pitný režim, léčebná rehabilitace při sportovních poraněních, fyzioterapie ve  vrcholovém sportu, fyziologie a  patologie ve sportu, lékařské sportovní prohlídky, antidoping, rozbor zajímavých kasuistik, psychologie ve sportu, a nové metody a postupy v praxi vrcholového sportu. Zazněla následující témata: Prof.  PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D.: Syndrom bolestivého ramene ve sportu. Doc.  MUDr.  Luboš Hrazdira, CSc., MUDr.  Jana Řezaninová: Možnosti léčby sportovních postižení extraartikulární aplikací hyaluronové kyseliny. Doc.  MUDr.  Luboš Hrazdira, CSc., Mgr.  Jana Řezaninová, MUDr.  Lukáš Pazourek: Poranění hlezna ve  sportu – stálý problém. MUDr. Jana Martinková, MUDr. Jaroslav Větvička: Komplexní přístup k  epikondylitidám humeru. MUDr.  Jana Martinková: Efekt hilterapie při léčbě skokanského kolene – kasuistiky. Kalina R., Holibka R., Neoral P., Obhlídal M., Béreš M.: Artroskopický tým: Možnosti artroskopického ošetření poúrazových stavů hlezenního kloubu u sportovců. Bc.  Petr Strnad: Přímá aplikace oxidu dusnatého na  svalová poranění. MUDr.  Miloš Barna: Příčiny a problémy nehojících se svalů - pohled z praxe. Mgr. Iva Hnátová: Klasifikace svalových zranění a jejich diagnostika. MUDr. Daniel Bělík: Lokální léčba bolesti NSA, aneb „old whisky in a new bottle“. MUDr. Robert Frei: Omalgia sportovců – indikační kritéria operačního ošetření. Dr Med. Marek Krochmalski: Stem cells in the ankle joint treatment Dr Med. Marek Krochmalski, Polish Olympic Committee: Arthroscopic treatment of the partial

9

rupture syndesmosis tibio-fibularis. MUDr.  Michal Říha, Mgr.  David Vrbický: Bolesti zad ve  sportu - racionální přístup k  prevenci, diagnostice a léčbě. MUDr. Jiří Jenšovský: Stresové zlomeniny – přehled problematiky a možnosti osteologického pracoviště v prevenci, diagnostice a léčbě. Mgr. Zuzana Biborová: Fyzioterapie ve freestyle snowboardingu. PharmDr.  Zdeněk Procházka: Vliv imunomodulace na  zdraví sportovce. PharmDr.  Lucie Kotlářová: Hypofosfatémie jako možná příčina svalové slabosti. Ing. Ivan Mach: Terapeuticko-podpůrná a  preventivní role výživy ve  sportovním lékařství. MUDr.  Pavel Homolka: The 2nd Summer Youth Olympic Games 2014 NANJING očima lékaře. MUDr.  Jana Martinková: Roční zkušenosti s  použitím bioterapie. Prof. MUDr. Milan Macek, prof. MUDr. Josef Veselka, RNDr.  Ptáčková: Riziko kardiomyopatie u  sportovců a  její záchyt metodami lékařské genetiky. MUDr.  Miloš Matouš: Komplexní přístup k  zdravotní diagnostice ve  vrcholovém sportu - případ České biatlonové reprezentace. MUDr. Jiří Dostal, ISL: Kritický pohled na funkční diagnostiku. Mgr.  Květa Benediktová, ISL: Dechová rehabilitace jako nástroj komplexní přípravy vrcholového sportovce. Prof.  Ing. Václav Bunc, CSc.: Tělesné složení jako determinant pohybového – sportovního výkonu. PhDr. Michal Botek, Ph.D.: Vliv rychlého přesunu přes časová pásma na variabilitu srdeční frekvence u elitních sportovců. PhDr. Michal Botek, Ph.D.: Individuální odpověď saturace kyslíku a  variability srdeční frekvence na  krátkodobou expozici extrémní simulované nadmořské výšce. Mgr. Lenka Kovářová, Ph.D., MBA: Analýza kvality spánku a  cirkadiánního rytmu pomocí akcelerometru MotionWatch 8 u triatlonistů v rámci závodu Akademického MS v  Brazílii 2014. PhDr.  Martin Doktor: Podmínky pro vystoupení českých sportovců na  I. Evropských Hrách Baku 2015. PaedDr.  Olga Charvátová - Křížová: Vrcholové alpské lyžování – pohled za  oponu včera a dnes. PhDr. Jiří Šlédr: Psychologické mi(y)lníky sportovní výkonnosti (OH 2016). Doc.  PaedDr. Marie Blahutková: Motiv výkonu před startem a  regulace negativního předstartovního stavu nejen ve  sportu. Mgr.  Veronika Baláková: Význam psychologické přípravy u  plavců a běžců - vybrané kazuistiky.

10

Mgr. Michal Šafář, Ph.D: Den D - 489; Možnosti a  limity psychologické přípravy (OH 2016). MUDr.  Jaroslav Novák, prof.  MUDr.  Jaroslav Racek, CSc., prof.  MUDr.  Ondřej Topolčan, CSc., prof.  MUDr. Václav Zeman, CSc., MUDr.  J. Šmejkal: Plasmatické hodnoty myoglobinu a NGAL jako markery možných zdravotních rizik u  ultramaratónců. MUDr.  Martin Matoulek, Ph.D., III. int. Klinika VFN, ČSTL: Vývoj hmotnosti

u  sportovců po zanechání sportovní kariéry. Doc.  PaedDr.  Bronislav Kračmar, FTVS: Noha při chůzi a běhu v kontextu s typem podrážky či s  její absencí. MUDr.  Miroslav Havrda: Nový strap při přetížení plosky u sportovce. Bc. Martin Janoušek: Záznam fyzioterapeutického vyšetření sportovce. MUDr. Kryštof Slabý: Aktuální problematika lékařských prohlídek ve sportu. Mgr.  Michal Polák: Změny nového Světového antidopingového kodexu. MUDr. Pavel Hronek, Ing. Luboš Endrle: Sdílení zdravotních informací jako efektivní nástroj ke  zlepšení zdravotní péče u vrcholových sportovců.

MUDr. J. Větvička a B. Špotáková V  rámci sympozia účastníci vyslechli několik firemních sdělení. S  velkým zájmem se setkalo neformální setkání a  následná diskuse s  naší úspěšnou reprezentantkou olympioničkou Barborou Špotákovou. Řada účastníků se i v chladném počasí vydala na prohlídku nedaleké Kunětické Hory. Příští IV. symposium sportovní medicíny se uskuteční opět v Multifunkčním centru Dříteč ve dnech 14. – 16. 4. 2016. Text a foto JN

55. Studentská vědecká konference 22. 4. 2015

Účastníky 55. studentské vědecké konference přivítal ve  velké posluchárně Šafránkova pavilonu 22. dubna 2015 proděkan pro vědu a  výzkum plzeňské LF UK prof.  MUDr.  Třeška Vladislav, DrSc. Řekl mj.: „Letošní ročník je rekordní co do počtu přihlášených prací, jejichž počet se oproti minulým létům zdvojnásobil. Kromě našich studentů je mou milou povinností uvítat i studenty Západočeské Univerzity. Vzhledem k  velkému množství prací budou přednášky probíhat ve  3 sálech paralelně. Jsem velice potěšen velkým množstvím kvalitních prací pre- i  postgraduálního studia, které jsou jasným dokladem správné cesty Vaší vědeckovýzkumné práce. Oceňuji rovněž práci Vašich školitelů a  konzultantů, pod jejichž vedením Vaše práce vznikly. Velice se proto těším na Vaše vystoupení v rámci SVK.

Vyvrcholením konference bude vyhodnocení nejlepších prací magisterského a  doktorandského studia, které obdrží finanční odměnu. Vážené studentky, vážení studenti, kolegyně a  kolegové, dovolte mi, abych Vám vyjádřil velký dík za  odvedenou práci, a věřím, že Vaše prezentace bude patřit k těm nejlepším.“ Uvádíme souhrny prací, vyhodnocených porotou jako nejlepší z celkového počtu 86 sdělení, která na konferenci zazněla. Pregraduální sekce: 1. místo: Pálek R., Skála M., Glanc D., Rosendorf J., Emingr M., Troup O., Brůha J., Vyčítal O. Školitelé: MUDr. Liška V., Ph.D.1, prof. MUDr. Třeška V., DrSc.2 (1Chirurgická klinika LF UK a  FN Plzeň, 2Biomedicínské centrum LF UK v  Plzni): Příprava experimentálního modelu Hemipankreatoduodenektomie s  náhradou portálního řečiště alogenním žilním štěpem. Maligní onemocnění pankreatu bývají často zastižena až v  pokročilé fázi s  infiltrací portálního řečiště. V  současné době je tento stav považován za  kontraindikaci radikálního chirurgického výkonu. V  případě nepřítomnosti vzdálených metastáz lze však uvažovat o  resekci postiženého úseku portálního řečiště a náhradě alogenním žilním štěpem. Cílem této práce bylo připravit experimentální model hemipankreatoduodenektomie s resekcí horní mezenterické žíly a  její náhradou alogenním žilním štěpem (portální žíla vs. dolní dutá žíla), který by byl vhodný pro další ověření kvality uvedených štěpů v  humánní chirurgii. Jako experimentální zvíře bylo zvoleno prase domácí. Do  experimentu bylo zařazeno 12 zvířat (4 dárci, 8 příjemců). Z dárce byly vypreparovány vhodné žilní štěpy v  podobě portální žíly či dolní duté žíly. Následovala rekonstrukční fáze s náhradou resektovaného úseku horní mezentrické žíly jedním ze žilních štěpů a provedení pankreato- (ETS), choledocho- (ETS), gastro(ETS) a entero-enteroanastomózy (STS). Zvířata byla sledována minimálně 4 týdny po operaci. Navržený experiment byl vyhodnocen jako proveditelný. 2. místo: Vojtíšek J., Šorejs O., Vyčítal O., Brůha J., Seladas M., Ostašov P.. Školitelé: Mgr.  Pitule P., Ph.D.1,2, MUDr. Liška V., Ph.D.2,3, doc. MUDr. Králíčková M., Ph.D.1,2 (1Biomedicínské centrum a  2Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni, 3Chirurgická klinika LF UK Plzeň): Expresní hladina genů tetraspaninové rodiny u kolorektálního karcinomu. Kolorektální karcinom je na předních příčkách v incidenci a mortalitě spojené s  nádorovým onemocněním v  celosvětovém měřítku i  v  rámci České republiky. V současné době je léčba založená na kombinaci chirurgického zákroku a v případě pokročilého či metastatického kolorektálního karcinomu následuje použití onkologické léčby. Pro výběr optimálního léčebného schématu jsou potřebné vhodné prognostické a  prediktivní znaky. Změření expresní hladiny genů tetraspaninové rodiny u  pacientů s  kolorektálním karcinomem a využití expresní hladiny pro prognózu a predikci léčby. Z 33 genů zařazených do studie bylo možné využít oligonukleotidové primery pro 28 genů, u kterých byly parametry reakcí dostatečně kvalitní pro validní analýzu.

Expresní hladina a její změna mezi nádorovou a zdravou tkání byla stanovena. Soukup P.1, Tůma J.1,2, Cendelín J.1,2, Jelínková D.1, Králíčková M.3 Školitel: Mgr.  Kolínko Yaroslav, Ph.D.2,3 (1Ústav patofyziologie LF UK v  Plzni, 2Laboratoř neurodegenerativních chorob, Biomedicínské centrum LF UK v Plzni, 3 Ústav histologie a embryologie LF UK v Plzni): Aktivace amygdaly a  paraventrikulárních jader hypothalamu stresem u  myšího modelu cerebelární degenerace. Myši Lurcher jsou modelem hereditární olivocerebelární degenerace. Kromě ataxie se v  nich projevují rozmanité behaviorální poruchy včetně abnormálního chování v anxiogenních situacích. Charakteristickým projevem je behaviorální disinhibice, která je zároveň rysem poruch autistického spektra. Tříměsíční samci myší Lurcher a  zdravých zvířat typu wild byly vystaveny 18 dennímu testu v  Morisově vodním bludišti. Jako ukazatel míry stresu byla použita hladina kortikosteronu v moči. Zatímco bazální hladina kortikosteronu byla u  obou typů myší stejná, po  expozici vodnímu bludišti došlo k  k  výraznějšímu vzestupu u  myší Lurcher. Učení v bludišti bylo patrné pouze u myší wild. Rozdílná reakce hladiny kortikosteronu na expozici anxiogennímu podnětu nebyla u myší Lurcher provázena signifikantně odlišnou intenzitou aktivace basolaterální amygdaly a  paraventrikulárních jader. 3. místo: Preislerová M., Sokolová K.. Školitelé: prof.  MUDr.  Ulčová-Gallová Zdenka, DrSc.1,2, PharmDr.  Kučera Radek, Ph.D.3 (1Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a  FN Plzeň, 2Genetika-Plzeň, s.r.o., 3Imunoanalytická laboratoř, Oddělení nukleární medicíny FN Plzeň): Hladiny anti-mülleriánského hormonu (AMH) v séru a ovulačním sekretu u žen se sníženou plodností. AMH je glykoproteinový dimer patřící do  skupiny růstových faktorů TGF-8. Je tvořen dvěma monomery o  molekulové hmotnosti 72 kDa. AMH je u  žen produkován granulózovými buňkami folikulů. Koncentrace AMH v séru je přímo úměrná počtu antrálních folikulů a díky tomu je AMH možné použít jako indikátor ovariální rezervy.

pacientek jsme zjistili velmi nízké, stopové koncentrace na  hranici detekovatelnosti. Stopová množství AMH se dostala do  sekretu zřejmě transudací z  krve. Bromelain, který jsme použili ke zkapalnění vzorků, nenarušuje molekulu AMH ani průběh chemiluminiscenční reakce. Pedro Joao. Supervisor: prof.  Skálová A., MD, Ph.D.  (Šikl Department of Pathology, Charles University in Prague, Faculty of Medicine in Pilsen): Molecular classification of salivary duct carcinoma and its correlation with histopathological findings and prognosis. Salivary duct carcinoma (SDC) is one of the most aggressive salivary gland malignancies with most patients presenting with cervical lymph mode or distant metastases. The study aims to correlate molecular classification of SDC based on surrogate immunohistochemical markers, such as human epidermal growth factor receptor 2 (HER-2/neu), androgen receptor (AR), and cytokeratin CK5/6 with histopathological findings and prognosis. The Registry of salivary gland tumors, comprising more than 1700 salivary carcinomas revealed 113 SDCs. Twenty one SDCs were retrieved for which data of patients were available. All the tumors were reviewed and stained with antibodies to MIB-1, CK5/6 and HER2/neu, as well as tested by fluorescence in situ hybridization (FISH) for HER2 gene aplificication. SDCs can be subdivided into distinct molecular subtypes and preclinical studies assessing the sensitivity of these tumors to specific target therapies are therefore warranted. However, the prognostic impact of this molecular classification was not confirmed. Postgraduální sekce: 1. místo: Sauerová P.1, Verdanová M.2,3, Suchý T.4, Šupová M.4, Rýglová Š.4, Žaloudková M.4, Sucharda Z.4, Hubálek Kalbáčová M.1,3,5. Školitelé: doc.  RNDr.  Hubálek Kalbáčová M., Ph.D.1,3,5 (1Biomedicínské centrum LF UK v Plzni, 2 Katedra genetiky a  mikrobiologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, 3Ústav dědičných metabolických poruch, 1. Lékařská fakulta Univerzita Karlova v  Praze, 4Oddělení kompozitních a  uhlíkových materiálů, Ústav struktury a  mechaniky hornin, AVČR, 5Ústav

Náhodně jsme vybrali 133 pacientek s pravidelnými ovulačními cykly, ale s diagnózou snížené plodnosti. Hladiny AMH v sérech jsou v rozmezí od 0,12 – 22,12 ng/ml. V ovulačních sekretech jsme naměřili nulové koncentrace. Pouze u  5

histologie a embryologie LF UK v Plzni): Interakce mezenchymálních kmenových buněk s kolagenovými nosiči síťovanými různými síťovaly. Kolagenové nosiče jsou velmi atraktivní materiály pro výzkum v oblasti tkáňového

inženýrství a  regenerativní medicíny. Byly vytvořeny kompozitní nosiče složené z přírodního kolagenu, poly(DL)-laktidových nanovláken, kalcium fosfátových částic a  hyaluronátu sodného. Připravené nosiče imitují extracelulární kostní matrix a mají indukovat adhezi, proliferaci a  diferenciaci lidských mezenchymálních kmenových buněk do  kostní tkáně. Buňky s  výluhy nosiče síťovaného genipinem si jako jediné zachovaly vysokou úroveň metabolické aktivity během inkubace. Genipinen síťovaný nosič byl vyhodnocen jako nejideálnější pro následné in vitro analýzy za podmínek 3D kultivace a budoucí in vivo experimenty. 2. místo: Kubíková T.1, Rampichová M.2. Školitel: doc.  MUDr.  Mgr.  Tonar Zbyněk, Ph.D.1 (1Ústav histologie a embryologie a Biomedicínské centrum LF UK v Plzni, 2Ústav experimentální medicíny AV ČR v.v.i., Praha): Histologické hodnocení biomateriálů na podporu hojení kostí. I přes velký regenerační potenciál kostní tkáně je hojení rozsáhlých kostních defektů omezeno. Slibným novým přístupem pro podporu hojení kostních defektů je kombinace vhodných materiálů pro tkáňový nosič (scaffold) a  autologních mezenchymálních kmenových buněk diferencovaných do  osteoblastů. Kolagen (Coll) a  hydroxyapatit (HA) se používají k přípravě kostních scaffoldů pro svoji vynikající biokompatibilitu s tvrdými tkáněmi. 60 vzorků králičích distálních femorálních epifýz bylo rozděleno do 4 skupin podle typu nosiče, který byl implantován. Největší celkový objem kosti byl ve  skupině s  nosičem typu Coll/HA/PCL/PVA/ TRS, kde jsme také prokázali téměř rovnoměrné vyplnění defektu novotvořenou kostí. Šmíd D.1, Doležal J.1, Kubačková D.1, Peště M.2, Daum O.3 Školitel: doc.  MUDr.  Skalický Tomáš, Ph.D.1 (1Chirurgická klinika LF UK a  FN Plzeň, 2Ústav biologie LF UK v Plzni, 3Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK a FN Plzeň): Možnosti využití personifikované onkologické léčby u  nemocných s  karcinomem žaludku. Karcinom žaludku patří dlouhodobě mezi nádory s nejhorší prognózou. Rozhodujícím předpokladem pro úspěch léčby je radikální chirurgický zákrok, který je možný jen u malého procenta nemocných, většina nemocných je léčena paliativně. Retrospektivně jsme zhodnotili soubor 1 278 nemocných s karcinomem žaludku, kteří prošli naším pracovištěm během 14 let. Vybrali jsme soubor 56 nemocných, kteří nepodstoupili resekční výkon a byla jim podána chemoterapie (podmínky predikce). U těchto nemocných jsme stanovili genovou expresi vybraných genů. Vysoká exprese genů TS, DPD a BRCA1 v nádorové tkáni ukazuje na chemorezistenci nádoru vůči 5–fluorouracilu a epirubicinu. Tito nemocní mají kratší dobu přežití. Využití genové exprese vybraných genů přímo v  nádorové tkáni může sloužit jako prediktivní faktor pro předpovězení léčebného efektu, případně podané chemoterapie. Můžeme dopředu odlišit nemocné, kteří budou profitovat z podání chemoterapie. Marešová B. Školitelé: doc. Ing. Vimmr J., Ph.D., Ing.  Jonášová A., Ph.D.  (Katedra mechaniky, Fakulta aplikovaných věd ZČU v  Plzni): Matematické modelování proudění krve v  mo-

11

delech aneurysmat břišní aorty. Aneurysma břišní aorty (AAA) představuje závažné onemocnění tepenného systému postihující převážně muže-kuřáky vyššího věku a  vykazující 80 až 90 % mortalitu v  důsledku náhlé ruptury oslabené cévní stěny. Na základě získaných numerických výsledků byl pozorován výrazně vliv geometrie AAA na  podobu rychlostního a tlakového pole v oblasti cévní výdutě včetně rozložení smykového napětí na  stěně (WSS). Klíčový význam geometrie AAA byl rovněž zaznamenán v  případě deformačně-napěťové analýzy. Provedené numerické simulace proudění krve v  reálných modelech aneurysmat břišní aorty umožnily nahlédnout do  složité problematiky cévních výdutí, u nichž se z pohledu biomechaniky jeví jako zásadní především jejich mnohdy velice složitý tvar vyžadující individuální přístup při predikci případné ruptury. 3. místo: Rušavý Z., Karbanová J. Školitel: doc. MUDr.  Kališ Vladimír, Ph.D.  (Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a  FN Plzeň): Anální inkontinence po  mediolaterální a  laterální episiotomii. Anální inkontinence (AI) patří k  nejzávažnějším následkům porodu. Prevalence AI po  mediální episiotomii je vyšší než po mediolaterální episotomii (MLE). Prevalence AI po laterální episiotomii (LE) zatím nebyla publikována. Z  790 (390 MLE a  400 LE) primipar zařazených do studie jich bylo 666 dostupných k  analýze primárního cíle (300 MLE, 366 LE). Skupiny se nelišily v  základních charakteristikách ani četností poranění análního sfinkteru. AI po  MLE a  LE byla ekvivalentní tří (7,00 vs. 7,38 %, p < 0,01) i šest (3,00 vs. 5,46 %, p < 0,01) měsíců po  porodu. Nebyly nalezeny žádné statisticky významné rozdíly. Hypotéza ekvivalence mezi MLE a  LE s  ohledem na  AI byla potvrzena. Brůha J.1,3, Glanc D.1,3, Liška V.1,3, Hošek P.3, Mírka H.2,3, Fichtl J.1, Skalický T.1 Školitel: Prof.  MUDr.  Třeška V., DrSc.1 (1Chirurgická klinika LF UK a  FN Plzeň, 2Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň, 3Biomedicínské centrum LF UK a  FN Plzeň): Faktory prognózy radiofrekvenční ablace jaterních metastáz kolorektálního karcinomu. Radiofrekvenční ablace (RFA) je paliativní destrukce nádorové tkáně teplem indukovanou koagulační nekrózou. Ve FN Plzeň je RFA prováděna u pacientů s  neresekabilními maligními ložiskovými procesy jater. Výkon lze provést operační nebo transkutánní cestou za  použití tzv. single či cluster sond. V souboru bylo zařazeno 237 pacientů s věkovým průměrem 65 let. Průměrná doba hospitalizace byla 8 dní a  byla statisticky významně nižší u  pacientů podstupujících RFA transkutánní cestou. Transkutánní přístup je však zatížen významně vyšším rizikem non-ablace. I u využití tzv. single sond oproti sondám clusterovým. Významným faktorem pro úspěšné provedení RFA je výkon otevřenou cestou s použitím cluster sondy. NED je ovlivněno především velikostí ložiska než jejich počtem.(r) Fotogalerie na str.: 47 Foto V. Dlouhý

12

XLI. Mezikrajské dny pneumologie a ftizeologie Darovanský dvůr, 5. – 6. 6. 2015 Odborná a vzdělávací setkání pracovníků oboru pneumologie a ftizeologie krajů Plzeňského, Českobudějovického, Karlovarského, Ústeckého a Libereckého má tradici, která dosahuje až do první poloviny sedmdesátých let minulého století. Pořadatelství je každoročně předáváno na principu rotace dalším představitelům zmíněných krajských pracovišť oboru pneumologie a ftizeologie. Pořadatelé letošních mezikrajských dnů byli lékaři a sestry Kliniky pneumologie a ftizeologie v Plzni, XLI. Mezikrajské dny lékařů a sester oboru pneumologie a ftizeologie byly uspořádány pod záštitou ředitele FN MUDr. Václava Šimánka, Ph.D., který se zúčastnil jejího slavnostního zahájení, a  prof.  MUDr.  Borise Kreuzberga, CSc., děkana LF UK v Plzni. Koordinátory konference byli prof.  MUDr.  Miloš Pešek, CSc., a prim. MUDr. Gabriela Krákorová, Ph.D., organizací konference byla pověřena společnost Euroverlag, spol. s r.o. Odborný program pokrýval prakticky všechny významné podobory, kterými se obor pneumologie a  ftizeologie zabývá. Celkem zaznělo na  tomto fóru 26 lékařských přednášek, proběhla 4 sympozia farmaceutických firem, kde zaznělo dalších 11 lékařských přednášek. V prvních sekcích nelékařů, které probíhaly paralelně s lékařskými sekcemi, zaznělo celkem 14 sdělení. Z  bohatého odborného programu vybíráme abstrakta několika sdělení a fotografie přednášejících lékařů a sestřiček. Krákorová G., Járová B.: Empirická antibiotická léčba u  pneumonií a příčiny jejího selhání. Pneumonie je celosvětově třetí nejčastější příčinou smrti a vede k 3 - 5 milionům úmrtí každý rok. Je definována jako zánět oblasti respiračních bronchiolů, alveolárních struktur a  plicního intersticia. Incidence pneumonií se v České republice pohybuje mezi 80 000 až 150 000 případů ročně. 20 000 nemocných za rok bývá s pneumonií hospitalizováno. Zásadními faktory pro iniciální volbu antibiotika je epidemiologické hledisko vzniku pneumonie (CAP, HAP, VAP, HCAP), dále její tíže a komplikace, a v neposlední řadě charakteristiky pacienta. Zásadní je rovněž znalost lokálních rezistencí u daných etiologických agens. Pro určení tíže pneumonie a  rizika mortality se pro svou jednoduchost užívá nejčastěji skórovací systém CURB-65 či zjednodušená kritéria CRB-65. Lze použít i složitější PSI index. Podle tíže pneumonie zvažujeme, zda je možné nemocného léčit ambulantně či jej hospitalizovat, eventuelně na JIP. V literatuře se udává cca 12 % výskyt selhání antibiotické léčby u  infekcí dolních cest dýchacích. Jako častá příčina selhání antibiotické léčby bývá uváděna rezistence. Problémem je

rezistence pneumokoků vůči penicilinu a makrolidům. Vysoce rezistentních pneumokoků u  invazivních pneumokokových onemocnění máme v ČR méně než 1 %. Necitlivých (součet vysoce rezistentních a  intermediálně citlivých) pak méně než 5 %. U intermediálně citlivých lze jejich rezistenci překonat vysokými dávkami penicilinů. U  vysoce rezistentních musíme zvolit jiné antibiotikum, např. cefalosporin III. generace. Necitlivost pneumokoků vůči makrolidům pak bývá přítomna ve vyšší míře, mezi 5 - 10 %. Kromě rezistence mohou být příčinou selhání antibiotické léčby i další faktory: antibiotická léčba jako taková byla nevhodná (jde o neinfekční příčinu procesu či jde o infekci nebakteriálního původu), použila se monoterapie tam, kde měla být použita kombinace, antibiotikum dosahovalo ve  tkáních nízkých koncentrací (špatné perorální vstřebávání), zvolila se nízká dávka či nedostatečný dávkovací interval, došlo k nežádoucím reakcím či interakcím během antibiotické léčby, je nepříznivý stav v místě infekce (absces, bronchiektázie), vyvinula se superinfekce (včetně Cl. difficile), je celkově špatný stav nemocného, především imunitní a  výživový. Další častou chybou je příliš časné vyhodnocení léčby jako selhávající tam, kde nebyl ponechán dostatek času k průkazu efektu antibiotické léčby. Základem kvalitní empirické léčby je empirii mít – správně diagnostikovat, znát nejčastější původce, poznat charakteristiky pacienta a indikovat správné antibiotikum v dostatečné dávce. Pokud empirická antibiotická léčba selže, je největší chybou změnit antibiotikum či přidat další, aniž bylo pátráno po důvodu selhání léčby. Následná antibiotická léčba pak může být nepotřebná, drahá a potenciálně nebezpečná. Havel D.: Poruchy imunity v  klinické praxi pneumologa. Plicní infekce jsou nejčastějšími infekčními komplikacemi pacientů s poruchou imunity. Samotný termín „imunokompromitovaný nemocný“ je ale velmi široký a  nekonkrétní. V  pneumologii se setkáváme se značně heterogenním souborem imunokompromitovaných pacientů s  heterogenními projevy imunodeficitu. V práci přinášíme stručný přehled možných poruch imunity a uvádíme příklady očekávaných i nečekaných imunodeficitů a atypických infekcí z naší klinické praxe. Havel D.: Možnost využití neinvazivní ventilace v  případech její relativní kontraindikace a nejednoznačné indikace. Neinvazivní ventilace (NIV) je definována jako jakákoliv forma ventilační podpory poskytnutá bez endotracheální intubace. V porovnání s „konvenční“ umělou plicní ventilací je u vybraných nemocných spojena s  řadou výhod vycházejících především z  faktu, že pacienti jsou během ventilační podpory při plném vědomí. Existují diagnózy, u kterých je přínos NIV jednoznačně prokázán a tato léčebná modalita by měla být volena vždy, je-li k dispozici a nejsou-li přítomny kontraindikace. Byly uvedeny případy, týkající se situací, kdy bylo nasazení NIV sporné: při nejednoznačné indikaci (diagnózy, u  kterých

není prokázán jasný benefit metodiky) či z důvodu přítomnosti relativních kontraindikací (například porucha vědomí, omezená spolupráce, neschopnost účinně odkašlat a jiné). Brůha F.: Diagnostické a  terapeutické bronchoskopie. Byly uvedeny technické předpoklady, základní a speciální indikace a kontraindikace diagnostické a  terapeutické bronchoskopie a komplikace těchto výkonů. Autor rozebral doporučené postupy při přípravě pacienta včetně prevence krvácení při užívání antikoagulační a antiagregační léčby. Přehledně uvedl jednotlivé metody diagnostické bronchoskopie (AFI, PDD, NBI, EBUS, EMNB, BAL) a nejčastěji používané metody terapeutické bronchoskopie, pomocí kterých je řešena obstrukce tracheobronchiálního stromu včetně zkušeností s laserovou koagulací a endobronchiální kryoterapií. Růžičková Kirchnerová O., Teřl M.: Terapie astmatu, inhalační systémy, praktické zkušenosti. Při rozhodování o  terapii astmatu je vhodné léčbu individualizovat dle konkrétního pacienta. Je vhodné vybrat vhodný lék i inhalační systém. Z medicínského hlediska jsou pro většinu klinických situací jednotlivé inhalační systémy zaměnitelné. Doporučuje se zohlednit především pacientovy preference a  možnosti. Při výběru hraje roli tíže astmatu, ale i věk nemocného, těhotenství a laktace, překryvný syndrom s CHOPN. Nelze zapomínat i na manuální zručnost, zrak, inteligenci a  socioekonomické situace. V  prvé řadě je třeba inhalační systém řádně demonstrovat a  s  pacientem nacvičit, pravidelně kontrolovat. V případě, že nemocný používá více léků, pak je dobré inhalační systémy sjednotit, abychom předešli chybovosti. Teřl M., Růžičková Kirchnerová O.: SAFS – pneumologický problém větší než SARS. SAFS (Severe Asthma with Fungal Senzitization – těžké astma s  mykotickou senzibilizací) představuje zvláštní formu těžkého alergického astmatu. Povědomí o  této nedávno zavedené nozologické jednotce (poprvé definována v r. 2006) je v pneumologické obci poměrně malé - důsledkem je skutečnost, že tato forma astmatu je v  klinické praxi výrazně poddiagnostikována. To kontrastuje se závažností problematiky, protože včas nepoznané a  neadekvátně léčené případy vedou do nejtěžších obrazů astmatu. Těžké astma s mykotickou senzibilizací (SAFS) je spolu s ABPA v plzeňském centru pro léčbu těžkého astmatu nejčastější příčinou skutečně těžkého, na  obvyklou léčbu rezistentního astmatu (TRA, těžké refrakterní astma). Každý astmatik, jehož astma se z nejasných příčin nedaří dostat pod kontrolu, by měl být vyšetřen alergologicky a toto vyšet-

ření by mělo zahrnovat cílenou diagnostiku senzibilizace na plísně, konkrétně (resp. minimálně) rodů Alternaria a  Aspergillus. Základem léčby SAFS je důsledná protizánětlivá léčba. Alternativami často nezbytné systémové kortikoterapie jsou u  individuálně vybraných nemocných se SAFS léčba anti-IgE protilátkou, bronchiální termoplastika a léčba antimykotiky. Šafránek P., Teřl M., Brůha F.: Fenotypy CHOPN. Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) představuje léčitelný a  preventabilní klinicky heterogenní syndrom s  dominujícími plicními projevy a s různě vyjádřenými asociovanými komorbiditami. Plicní komponenta je asociována s  obligátní přítomností ne zcela reverzibilní bronchiální obstrukce. Pro nemocné s CHOPN je typická interindividuálně značně variabilní tendence k progresívnímu zhoršování plicních funkcí. Nejdůležitějším rizikovým faktorem je kouření cigaret. Chronická obstrukční plicní nemoc je fenomén postihující milióny nemocných a zaměstnávající tisíce zdravotníků. Představuje častou příčinu mortality, morbidity a  snížené kvality života. V  současné době ve světě paralelně existuje několik, bohužel ne zcela kompatibilních, léčebných návodů a iniciativ. Základem českého národního doporučení jsou mezinárodně akceptované dokumenty Evropské respirační společnosti. Ve smyslu definice CHOPN je nutné toto onemocnění kategorizovat jednak podle závažnosti a jednak podle fenotypů, které spoluurčují léčbu. Nutnost správné diagnostiky CHOPN a z toho vyplývající účinné léčby vysvětluje a  zdůvodňuje potřebu soustavné péče o tyto nemocné u pneumologů. Pešek M.: Cílená léčba karcinomů plic, centra vysoce specializované pneumoonkologické péče a  možnosti predikce léčebné odpovědi. Histologií orientovaná a molekulárně cílená léčba pro­kazatelně zlepšují výsledky léčby především u  plicních adenokarcinomů a u nemalobuněčných karcinomů plic neskvamózního typu. Pacienty, kteří z  této léčby mohou profitovat, lze identifikovat podle prediktivních faktorů účinnosti této léčby, která je molekulárně cílená podle typu řídících mutací prokazovaných v  genomu nádorových buněk, i podle některých faktorů prognostických. V práci referujeme o současných doporučených postupech, výsledcích klinických studií, o  některých prognostických faktorech, které mohou být příčinou rozdílů v  efektu této léčby, a  o  vlastních zkušenostech v  této oblasti. Přibližně 20  % adenokarcinomů u  nemocných kazašské populace obsahuje řídící mutace ovlivnitelné léky. K těmto mutacím patří mutace genu EGFR, translokace genu EML-4 ALK a  translokace genu ROS1. Indikace cílených léků, kdy lze předpovědět účinnost podle genetických biomarkerů se v současné době týká inhibitorů tyrozinkinázy genů EGFR a EML-ALK. K dispozici v rámci centrové léčby jsou již inhi-

bitory TKI I. generace - erlotinib a  gefitinib a inhibitor II. generace - afatinib. Mezi inhibitory TKI EML-4 ALK máme již zkušenosti s inhibitorem I. generace centrovým preparátem krizotinibem a  v  rámci programu časného přístupu i první zkušenost i s inhibitorem II. generace ceritinibem (Zykadia). Translokace genu EML-4 ALK jsou další významnou molekulárně geneticky definovanou kategorii a jejich přítomnost je prediktorem účinnosti preparátů krizotinibu a ceritinibu. Indikace krizotinibu je možná v EU na  podkladě pozitivního výsledku vyšetření FISH, se schválenou úhradou ve druhé a v dalších léčebných liniích. Ceritinib (Zykadia) je v současnosti dostupný v rámci programu časného přístupu pro nemocné s ALK + karcinomy, u kterých došlo k selhání terapie krizotinibem. Srovnatelně příznivé výsledky, jaké přineslo podávání krizotinibu u ALK + karcinomů, jsou referovány u nemocných s karcinomy nesoucími translokace genu ROS1. Tito nemocní byli již i v ČR opakovaně diagnostikováni, indikace krizotinibu je však v současnosti možná pouze po schválení revizními lékaři podle § 16. Molekulárně cílená léčba výrazně zlepšuje léčebné výsledky pokročilých neskvamozních NSCLC, převážně adenokarcinomů, u  některých geneticky definovaných podskupin tohoto onemocnění. Indikace této léčby se opírá o výsledky histologických a molekulárně genetických vyšetření prováděných v  akreditovaných laboratořích a je vázána na specializovaná centra pneumoonkologické péče. Krákorová G.: Pacient vhodný k  centrové léčbě v  PneumoKOCu. Centrová léčba přináší nemocnému možnost inovativní léčby, léčby šité na  míru, s  možností delšího přežití, s  dobrou kvalitou života. Nemocný vhodný k centrové léčbě je především nemocný s prokázanou řídící mutací, vůči které je k dispozici cílena léčba. Centrová léčba však může být nabízena i nemocným s NSCLC, kteří pozitivní mutace nemají. Nemocný zvažovaný do  Centra by měl být ideálně aktivní, spolupracující, s  dobrou kvalitou života a  ochotou dojíždět. U  všech nemocných s  primárně nedlaždicobuněčným NSCLC karcinomem plic by měl být iniciálně vyšetřen mutační status EGFR. Průkaz pozitivní řídící mutace EGFR je jednoznačnou indikací odeslání nemocného k léčbě do Centra. Pokud nemocní splní indikační a úhradová kritéria, mohou dostat léčbu EGFR-tyrosinkinázovými inhibitory (TKI) - afatinib, erlotinib, gefitinib. U  nemocných vhodných k  léčbě 2. linie je zásadní, aby byla vyšetřena přítomnost anaplastické lymfomové kinázy (ALK) v tumoru. V  případě pozitivity je nemocný vhodným kandidátem léčby ALK-TKI - crizotinib. Centrová léčba však může být nabízena i nemocným s NSCLC, kteří pozitivní mutace nemají – u nedlaždicového karcinomu lze indikovat multi-targeted antifolat pemetrexed či protilátku proti VEGF – bevacizumab. Pemetrexed lze indikovat, pokud nebyl použit v linii 1., i do 2. linie. V 2. linii léčby lze použít rovněž erlotinib, a to i pro nemocné, kteří pozitivní mutaci nemají, a  dokonce i pro epidermoidní NSCLC. Pemetrexed v  kombinaci s  cisplatinou je indikován rovněž u  nemocných s  neresekabilním mezoteliomem. Mutovaný karcinom je „jiný“ karcinom.

13

14

Pneumolog by měl vytvářet trvalý tlak na patologa, nejen na vyšetřování přítomnosti mutací EGFR, ale i na vyšetřování přítomnosti ALK. 10 15 % nemocných, ne-asiatů, s NSCLC jsou nositeli aktivační mutace EGFR. Nemocní s pozitivní mutací EGFR, léčení EGFR-TKI v 1. linii, dosahují signifikantně delší doby do  progrese (9 - 15 měsíců), než při léčbě chemoterapií. Fúzní gen ALK se vyskytuje v 1 – 4 % (3 – 8 %; pozn. publikovány jsou často rozdílné údaje), převážně u  adenokarcinomů. V  případě ALK-pozitivních karcinomů byla doba do  progrese ve  2. linii léčby výrazně delší v  rameni s TKI-ALK crizotinibem, ve srovnání s chemoterapií (7,7 versus 3,0 měsíce). Nemocní, vhodní k centrové léčbě, by měli být do příslušného PneumoKOCu odesláni vždy. Pokud se takový kandidát k centrové léčbě nedostane, přichází o jednoznačnou šanci na delší přežiti s dobrou kvalitou života. Bittenglová R.: Kdy léčit idiopatickou plicní fibrózu? Nejlépe hned! Idiopatická plicní fibróza typu UIP je chronická progredující intersticiální pneumonie nejasné etiologie, vyskytující se primárně u  dospělých jedinců, postihující pouze plíce, spojená s histopatologickým a/nebo radiologickým obrazem obvykle intersticiální pneumonie (UIP). Při diagnostice je nutno vyloučit jiné formy intersticiální pneumonie, sekundární postižení intersticia – postpneumonické, kardiální, PPH, systémové nemoci pojiva, intersticiální procesy v důsledku expozičních vlivů (chronickou exogenní alergickou alveolitidu), polékovou toxicitu. Prevalence onemocnění je 16 - 20/100 000 obyvatel celosvětově. Vzhledem k obtížné diagnostice se předpokládá značná poddiagnostikovanost. Podkladem onemocnění je nekontrolovatelná fibroproliferace na podkladě neznámé noxy, která vlivem opakovaného poškození alveolární výstelky vede k progredujícímu a nezvratnému jizvení tkáně se ztrátou její funkce. Idiopatická plicní fibróza je smrtící onemocnění s  průměrnou délkou přežiti 2 - 3 roky. Je třeba aktivně vyhledávat pacienty s podezřením na  IPF, aby měli šanci dostat adekvátní léčbu co nejdříve, případně byli co nejdříve zařazeni do transplantačního programu. Pro diagnostiku IPF je typická přítomnost suchého, většinou dráždivého kašle, námahová dušnost, únava, typicky poslechový nález krepitu, u řady pacientů paličkovité prsty. Rozhodujícím vyšetřením je pak HRCT hrudníku a BAL, funkční vyšetření plic včetně vyšetření difuzní kapacity plic. Lékem volby je na  prvním místě PIRFENIDON (pokud pacient splňuje kritéria léčby). Jedná se o blokátor TGFs. Preparát prokazatelně snižuje pokles plicních funkcí a redukuje všechny příčiny mortality, 49 % pacientů na pirfenidonu přežívá 5 let. Nesmírně důležitá je i dechová a pohybová rehabilitace alespoň 30 minut 3 x týdně. Pešek M., Fremundová l., Turková Sedláčková T., Bittenglová R.: Mimojícnový reflux – diagnostika a  terapie u  respiračních onemocnění. Mimojícnový reflux (MJR) se často podílí na vzniku či zhoršování řady respiračních onemocnění. Podezření na  jeho přítomnost posiluje průkaz pepsinu v  respiračních sekretech. Diagnostika

přítomnosti a závažnosti refluxní choroby jícnu se opírá o 24 hodinovou pH metrii s impedancí jícnu, na přítomnost MJR je možné usuzovat i z frekvence výskytu proximálních refluxních příhod. V souboru 29 mužů a 49 žen ve věkovém rozmezí 20 – 80 let bylo 33 nemocných s  intersticiálními plicními procesy, 11 nemocných s  bronchiálním astmatem, 11 se sarkoidózou plic a  10 s  chronickým kašlem, 5 nemocných mělo CHOPN, 3 nemocní obstrukční syndrom spánkové apnoe a  dále zde byli ojedinělí nemocní (5) s různými respiračními problémy. Kyselý reflux byl prokázán u  53 pacientů, z  toho nemělo léčbu PPI vůbec 42, dávku 1 x denně 4, dávku 2 x denně 6 nemocných a kombinaci PPI a prokinetika měl 1 nemocný. V našem současně prezentovaném souboru u nemocných neléčených PPI byl kyselý reflux prokázán u  79 % nemocných, frekvence proximálních refluxů byla zjištěna u  94 % nemocných. Závěr: Nemocní s respiračními chorobami a pozitivním nálezem pepsinu v respiračních sekretech mají často současně přítomný kyselý jícnový reflux a zvýšenou frekvenci refluxů proximálních. Zvýšená frekvence proximálních refluxů významně koreluje s pozitivním nálezem pepsinu v respiračních sekretech zejména u PPI neléčených nemocných. Léčba PPI vede u části tohoto souboru k ústupu těchto změn i  ke  zmírnění obtíží nemocných. Tam, kde kyselý reflux a zvýšena frekvence proximálních refluxů zůstávají přítomny i při léčbě, je třeba akcentovat požadavky na správnou aplikaci léčby a na úpravu životního stylu nemocných. Aubrecht J.: Interaktivní kasuistiky. V  první kazuistice popisujeme případ 50 letého nemocného hospitalizovaného pro susp. levostrannou pneumonii. Pro neustupující radiologický nález byla provedena biopsie plicního infiltrátu, histologicky byl prokázán granulomatózní proces. Výsledkem dalšího pátrání bylo objasnění poměrně neobvyklé příčiny tohoto procesu. V další kazuistice byl prezentován případ 65 leté pacientky přijaté pro masivní pravostranný fluidothorax. Po hrudní drenáži následoval obsáhlý diagnostický proces, který nevedl k objasnění stále se doplňujícího pleurálního výpotku. Etiologii fluidothoraxu odhalilo až pátrání po  příčině hraniční nitrohrudní a  nadklíčkové lymfadenopatie. V poslední kazuistice šlo o případ 38 letého nemocného vyšetřovaného pro oboustranné plicní infiltráty s  nitrohrudní lymfadenopatií. Stav byl uzavřen jako sarkoidóza II. st. se susp. sarkoidózou srdce, byla zahájena kortikoterapie. Výsledek vyšetření, které bylo provedeno v  rámci diagnostického procesu zaměřeného na  sarkoidózu, objasnil pravou příčinu nitrohrudní patologie. Trhlíková Š., Břízová Š., Marešová J.: Centrum pro závislé na  tabáku Plzeň. Centrum pro závislé na  tabáku při FN Plzeň obnovilo svou činnost v  roce 2010. V současné době nabízí

nejen komplexní poradenství při odvykání kouření, ale i  preventivní akce formou přednášek pro žáky základních škol, informační školení pro firmy, stáže pro lékárníky a v neposlední řadě se účastní akcí v  rámci Světového dne zdraví a Dne bez tabáku. Autorky referovaly o organizaci provozu centra a o možnostech farmakologické léčby (nikotinové náhrady, vareniklin), okrajově také o  nefarmakologických postupech jako jsou hypnóza, akupunktura nebo biorezonance. Odborný program nelékaři: Červinka A., Staňková V.: Využití Safetac technologie u  pacientů na PNE – JIP. Technologie Safetac razantně minimalizuje bolest a  poškození tkáně při výměně krytí. Krytí s vrstvou Safetac se nepřilepí k  vlhké ráně. Přilne k  okraji rány, čímž zabrání maceraci, přitom nestrhává kůži ani nezpůsobuje puchýře a udržuje v ráně optimální mikroklima. Znamená to méně bolesti, méně stresující výměnu krytí, potažmo i rychlejší proces hojení. Použití krycího materiálu se Safetac technologií se ukázalo jako velmi přínosné nejen při ošetřování ran, ale i jako prevence vzniku macerací kůže s následkem dekubitů. Valtrová M.: Chronická obstrukční plicní nemoc. Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je v  současnosti závažným sociálním a  ekonomickým problémem nejen u nás, ale po celém světě. Podle posledních výzkumů je z  hlediska úmrtnosti na čtvrtém až pátém místě a v roce 2020 bude na místě třetím. CHOPN trpí na světě přibližně 600 milionů lidí a v České republice jde zhruba o  700  000 až 800  000 dospělých. Nemocnost na CHOPN stále stoupá a zároveň toto onemocnění výrazně zkracuje život. Ročně na světě zemře asi 3 miliony lidí, u nás je to v současné době 1 700 lidí za rok. Léčba CHOPN je komplexní a dlouhotrvající. Vyžaduje změnu životního stylu a  dobrou spolupráci pacienta při dodržování všech lékařských doporučení. Zcela nezbytné je zanechat kouření. Léčba zahrnuje farmakoterapii, vakcinaci, plicní rehabilitaci, kyslíkovou léčbu, chirurgickou léčbu a léčbu komplikací. Jejím cílem je zmírnění příznaků, zabránění postupu nemoci do  vyšších stádií a zlepšení kvality života. Včasná diagnostika, individuální přístup a komplexní léčba s pozitivním přístupem pacienta mohou nemocnému umožnit žít aktivněji a déle. Černá E.: Cílená léčba nádorů na  plicní onkologické ambulanci. Více než polovina nemocných má pokročilou formu nemoci, kterou již nelze operovat. U  těchto nemocných preferujeme léčbu cytostatiky - tzv. chemoterapii, další možností je

léčba ozařováním. Jedním z nových léčebných postupů je biologická léčba. Nejvíce používaným preparátem je Tarceva-Erlotinib, která je indikována u  nemalobuněčného karcinomu plic. Tarceva je pro pacienta výhodná pro způsob podání, nevyžaduje tak časté návštěvy u lékaře. Pro úspěšnou léčbu je důležitá spolupráce sestry a  nemocného: sestra opakovaně kontroluje, jak nemocný Tarcevu užívá, jak zvládá nežádoucí účinky, aby léčba nemusela být předčasně ukončena. Především rash je nejen indikátorem profitu léčby, ale také psychickou zátěží pacienta. Citlivým přístupem můžeme tuto zátěž minimalizovat. Významnou roli hraje správná edukace pacienta. Zvardoňová Maříková V., Hrubá V.: Využití respirační fyzioterapie a  plicní rehabilitace na PNE – JIP. Respirační fyzioterapie (RFT) je moderní a  zároveň léčebný systém dechové rehabilitace, který má specifický význam. RFT je indikována u pacientů s CHOPN, s respiračním selháním a zejména u pacientů s CF. Pro indikaci dechové rehabilitace je rozhodující aktuální stav pacienta. Volba RFT probíhá vždy dle indikace lékaře. Záznam výkonu, včetně reakcí pacienta provádí fyzioterapeut do  RHC karty. Spolupráce se sestrou hraje také svoji roli, fyzioterapeut vždy konzultuje jednotlivé pacienty a dle jejich aktuálního stavu provádí trénink. Dechová rehabilitace hraje jednu z důležitých rolí v komplexní péči o pacienty s dýchacími potížemi. XLI. Mezikrajské dny lékařů a  sester oboru pneumologie a ftizeologie byly slavnostně zakončeny po  poledni dne 6. června 2015, kdy uspořádáním dalšího ročníku této konference byli pověřeni zástupci Libereckého kraje. Prim. MUDr. Vytiska Jiří, primář oddělení pneumologie a  ftizeologie v  Liberci, přijal pořadatelství příští konference a převzal i putovní předmět, který je s  pořadatelstvím spojen – lidovým umělcem vytvořený hudební nástroj – vozembouch. Prof. MUDr. Pešek Miloš, CSc. Přednosta PNE kliniky FN Plzeň

Morphology 2015 Olomouc 6.–8. 9. 2015 Ve  dnech 6.−8. 9. 2015 se v  prostorách Univerzity Palackého v  Olomouci (UP) konal 49. mezinárodní kongres České anatomické společnosti Morphology 2015, spojený již tradičně s  52. Lojdovým sympoziem histochemie. Univerzita Palackého v  Olomouci byla založena v  16. století a  je tak nejstarší vysokou školou na Moravě a druhou nejstarší v  České republice. Od  roku 2013 se teoretické ústavy Lékařské fakulty UP mohou vskutku pyšnit novou budovou, která byla postavena za  podpory EU v  blízkosti olomoucké Fakultní nemocnice. Architektonicky nápaditá, moderní stavba vkusně navazuje a  je propojena s původní budovou Teoretických ústavů LF UP (obrázky 1 a 2).

Naše morfologické ústavy měly na  konferenci již tradičně silné zastoupení. V  přednášce Segmental differences in the orientation of smooth muscle cells in the tunica media of porcine aortae autorů Tonar Zbyněk, Kochová Petra, Cimrman Robert, Perktold Josef a Witter Kirsti představil doc. MUDr. et Mgr. Tonar Zbyněk, Ph.D. výsledky rozsáhlé stereologické studie zkoumající orientaci buněk hladké svaloviny v  různých částech prasečí aorty. Bylo zkoumáno celkem 82 vzorků z  pěti různých částí hrudní i  břišní aorty 17 zvířat ve věku 5 až 210 dnů. Výsledky v  podobě polohy a  disperze distribuce orientací číselně upřesňují obecně rozšířenou představu uspořádání hladké svaloviny v  tunica media do  dvou až tří vzájemně promísených šroubovic. MUDr.  Eberlová Lada, Ph.D.  v  přednášce Porcine liver vascular corrosion casts – our up to now experience autorů Eberlová Lada, Liška Václav, Mírka Hynek, Gregor Tomáš, Tonar Zbyněk, Pálek Richard, Skála Martin, Eminger Michael, Troup Ondřej, Rosendorf Jáchym, Králíčková Milena a Lametschwandtner Alois zhodnotila výsledky čtyřleté práce v zavádění metodiky korozivních preparátů mikrořečiště jater prasete domácího a zkušenosti s pryskyřicí Biodur E20. V  posterové sekci byl diskutován příspěvek histologů a  farmakologů Pleuranem (beta-glucan, Pleurotusostreatus) potencovaný hepatotoxický efekt šestimocného chromu u  potkana. Autorky Bludovská Monika, Křížková Věra, Kotyzová Dana a  Kubíková Tereza zkoumaly vliv pleuranu z hlívy ústřičné perorálně podávaného skupině potkanů (n = 6) po  dobu 10 dnů. Na  konci experimentu byl této skupině a  další skupině bez aplikace pleuranu (n = 6) injekčně aplikován dichroman draselný. Kontrolní skupina (n = 6) nebyla ovlivněna. Polovina zvířat ze všech skupin byla usmrcena po  24 h a  zbytek po  48 hodinách po  aplikaci. Byly sledovány parametry oxidačního stresu: hladina peroxidace lipidů, obsah redukovaného glutathionu v  játrech, aktivity antioxidačních enzymů v  játrech (GPx, GR, CAT), obsah chromu v játrech a aktivita ALT, AST a GLDH v séru. Histologicky byly souběžně sledovány změny v jaterním parenchymu. Chrom významně snížil obsah GSH, zvýšil LP a také aktivitu ALT, AST and GLDH. Namísto očekávaného hepatoprotektivního účinku pleuranu došlo ke zvýšení obsahu Cr v játrech, zvýšení LP (24 a  48 h po  aplikaci Cr) a  zvýšení ALT, AST and GLDH (24 h po  aplikaci Cr). Podání pleuranu také potencovalo chromem indukované histopatologické změny v jaterní tkáni. Kolinko Yaroslav, Cendelín Jan, Kralíčková Milena a Tonar Zbyněk se ve studii nazvané Stereological assessment of cerebellum microcirculation in the Lurcher mice zaměřili na kvantitativní hodnocení mikrocév v jednotlivých vrstvách kůry mozečku myší zdravých a myší se zděděnou degenerací kůry mozečku. Poprvé byly prokázány rozdíly mezi mikrokapilaritou jednotlivých vrstev mozečku. Zmenšení objemu mozečku u  myší se zděděnou degenerací bylo doprovázené snížením prokrvení v  jednotlivých mozečkových vrstvách, a  to

převážně v kůře. Studie také prokázala, že stav mikrocirkulace mozečku ovlivňuje i mikrocévy středního mozku. Eberlová Lada

Obr. 1: Mgr. Kolinko Yaroslav, Ph.D. a Mgr. Kubíková Tereza před starou částí Teoretických ústavů Univerzity Palackého v Olomouci

Obr. 2: Nová budova Teoretických ústavů Univerzity Palackého v Olomouci (A), pohled z jídelny (B)

Doc. MUDr. et Mgr. Tonar Zbyněk, Ph.D.

Letní škola experimentální chirurgie (6. - 17. 7. 2015) Letos podruhé pořádala Lékařská fakulta UK v Plzni ve dnech 6. až 17. července 2015 dvoutýdenní letní vzdělávací kurz „Summer School of Experimental Surgery“ (SSES). Kurz je zaměřen na  seznámení s  metodikami vědecké a výzkumné práce a nácvik chirurgických technik. Naznačuje také možnosti a  hranice tohoto oboru. Značný prostor je v  něm věnován metodám, které mohou experimentální práci nahradit nebo jí dodat nový rozměr, například softwarovému modelování a práci s tkáňovými kulturami. Specifikem SSES je práce formou workshopu na  velkých zvířatech, která slouží k  nácviku chirurgických technik používaných v humánní medicíně. Vyučuje se perioperační péče o zvířecí modely, experimentální radiologie, vyhodnocování experimentů (histologické, biochemické a statistické metody). Velký důraz je kladen na  etický aspekt experimentálních chirurgických procesů s  ohledem na  zásadu „3R“ (Replacement, Reduction, Refinement). Studenti se seznamují s  modelovacím soft-

15

warem, který v některých případech umožňuje nahrazení experimentálních modelů. Výuka kurzu probíhá v angličtině, kurz je nabízen pregraduálním studentům medicíny od 3. ročníku zejména ze zahraničních univerzit. Mohou se ho však zúčastnit i  studenti z  naší univerzity, což umožňuje navazovat další kontakty tolik potřebné pro další profesionální rozvoj a současně tím i posílit vazby naší fakulty na zahraniční vzdělávací instituce.

Tak jako v minulém roce byl součástí SSES i doplňkový program, který poskytl příležitost k aktivnímu odpočinku – například vodácký výlet na Berounku a návštěva Prahy. Kurz byl zakončen slavnostním předáním certifikátů v  historické budově plzeňské radnice. Poslední tečkou pak byla párty na rozloučenou na zahradě Procháskova pavilonu.

Více informací o Letní škole experimentální chirurgie lze nalézt na našich webových stránkách – www.sses.eu nebo i na Facebooku pod jménem „Summer School of Experimental Surgery“. MUDr. Liška Václav, Ph.D.

Summer School of Experimental Surgery

models, experimental radiology, evaluation of the experiment (histological, biochemical, statistical methods, etc). It also put great emphasis on the ethical aspects of experimental surgical procedures with regard to the principle of the 3R’s (Replacement, Reduction, Refinement). Finally, students were familiar with the modeling software, which allows in certain situations the replacement of experimental models.

The course was taught in English language and has been open to students from all over the world. Students of our university could also attended the course, so they had a chance to establish contacts and improve their professional skills and to strengthen the international cooperation.

Social programme  of Summer School provided wide range of activities to suit all tastes. Let’s name at least two highly evaluated leisure activities – canoeing on the Berounka River or visit to Prague. The course was concluded with Certificate Presentation Ceremony at historic building of Pilsen town hall. The last evening the Farewell party took place in the garden of Procháska Pavilion.

July 6th to 17th, 2015

16

The second Summer School of Experimental Surgery was organized under the auspices of the Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University in Prague. The course lasted two weeks from 6th of July to 17th of July 2015 and aimed not only to demonstrate experimental surgery in practical exercises, but also introduced students to the possibilities, limits and boundaries of the field. Considerable time and space was devoted to methods that experimental work could partially replace or enhance an extra dimension, such as software modeling, working with cell cultures, etc. The course was designed for 25 undergraduate students who were divided into 4 groups. The course contained a syllabus that included perioperative care of experimental animals, anesthesia, surgical techniques of training and preparation of animal

Participants of the Summer School 2015: Gevorg Manucharyan Yerevan State Medical University, Armenia Jelena Heirbaut University of Antwerp, Belgium Bernard Veekmans KU Leuven, Belgium Nikita Hanning

University of Antwerp, Belgium Ken Ossenblok University of Antwerp, Belgium Charlotte Loos University of Antwerp, Belgium Kevin Gijs University of Antwerp, Belgium Václav Tégl Charles University, Czech Republic Ladislav Henlín Charles University, Czech Republic Ladislav Petr Charles University, Czech Republic Basma Abdelhamid Cairo university, Egypt David Benedikt Osche Universität Saarlandes, Germany Yannik Morscheid Universität Saarlandes, Germany Felix Julius Krendl LMU Munich, Germany Panagiotis Christidis Aristotle University of Thessaloniky, Greece Lisa De Leonibus Universita di Chieti, Italy Camilla Satragno University of Genoa, Italy Elina Misane University of Latvia, Latvia Gerben Lassche Radboud University Nijmegen, Netherlands Sarah van der Lely University of Amsterdam, Netherlands Belle van Rosmalen University of Amsterdam, Netherland Dorinne de Kleer Leiden University, Netherlands Gianmarco M. T. Gamarra San Martin de Porres University, Peru Wojciech Pawlak N. Copernicus University, Poland Raluca-Alina Mocanu University of Medicine and Pharmacy, Romania Team of the lecturers and organizers: MUDr.  Liška Václav, Ph.D., Prof.  MUDr.  Třeška Vladislav, DrSc., MUDr.  Brůha Jan, MUDr.  Vyčítal Ondřej, MUDr.  Křečková Jana, MUDr.  Beneš Jan, Ph.D., MUDr.  Haidingerová Lenka, doc.  MUDr.  Mgr.  Tonar Zbyněk, Ph.D., doc.  MUDr.  Králíčková Milena, Ph.D., prof.  Ing.  Rosenberg Josef, DrSc., Ing.  Hošek Petr, Ph.D., MUDr. Mírka Hynek, Ph.D., Palek Richard, Skála Martin, Rosendorf Jáchym, Troup Ondřej, Emingr Michal, Ing.  Svobodová Miroslava, PhD., Ing.  Jiřík Miroslav, Mgr.  Mlejnková Vlaďka, Mgr. Pitule Pavel, MUDr. Rohan Vladimír, Ph.D., Mgr. Maurer Markéta and Mgr. Rybnerová Blanka.

More information about Summer School of Experimental Surgery can be found on web page www.sses.eu or on Facebook page.

 Students’ letters of appreciation “It exceeded all my expectations, especially because there were many hours in operating theatre. Also without any surgical experience ‘like me’ it was possible to participate in every practice.” (Gerben Lassche, Radboud University Nijmegen) “I would rate it as excellent. I really liked the practical sessions.” (Felix Juliu Krendl, LMU Mnichov) “I really enjoyed the atmosphere that was created to study here. Especially the practical courses were really good! I  expected it to be good but it was even better!” (David Benedikt Osche, Univerität Saarlandes, Hamburg)

“SSES has exceeded my expectations. There is a  good balance between ‘work-study’ and free time. The quality of the course is really high compared by the fee paid for SSES course.” (Ken Ossenblok, University of Antwerp) “It was really good. A  lot of experience, teachers and students were very patient and give a lot of clear explanation. I did and practise things which I could never do in the Netherlands as a medical student. Also the social program was amazing.” (Dorinne de Kleer, Leiden University) MUDr. Václav Liška, Ph.D. Foto V. Dlouhý Summer School of Experimental Surgery Pilsen 2016

4 July to 15 July 2016 in Pilsen, Czech Republic

www.sses.eu

1100 EUR incl. tuition accommodation lunches scheduled excursions extracurricular activities practical exercises & theoretical lectures

surgery, anesthesia, imaging, statistics, biomechanics, software models, stem cells, tissue cultures, transplantations, experimental methods and more...

Charles University in Prague, Faculty of Medicine in Pilsen e-mail: [email protected] | phone: +420377593464 | fax: +420377593469

Přednáškový večer Ústavu lékařské genetiky 15. 4. 2015 Letošní Večer Ústavu lékařské genetiky se konal dne 15. dubna 2015, jako tradičně se uskutečnil v  přednáškovém sále Šafránkova pavilonu. Předsedajícím byl doc.  MUDr.  Sedláček D., CSc. Pracovníci našeho ústavu připravili čtyři příspěvky na různá témata.

Jako první zazněl příspěvek Syndrom Treacher Collins (mandibulofaciální dysostóza) autorů Polendová D., Jaklová R., Zavoral T., Šubrt I., Křepelová A. Tento vzácný syndrom poprvé popsal britský oftalmolog Edward Treacher Collins již v  roce 1900. Typ dědičnosti je autozomálně dominantní s  variabilní penetrancí a variabilitou příznaků. U 40 % případů je prokázán familiární výskyt s průkazem mutace v  genu TCOF1. Mezi klinické příznaky patří faciální dysmorfie na  podkladě hypoplasie lícní kosti a  mandibuly. Dále mohou být přítomny abnormality zevního ucha, atrézie zvukovodu či převodní porucha sluchu. Jindy jsou přítomny oční abnormality (kolobom víčka, absence dolních řas), velofaryngeální insuficience, opožděný vývoj řeči, orofaciální rozštěp nebo porucha dentice. Porucha inteligence však většinou přítomna nebývá. Celkově lze říct, že klinické projevy jsou velmi variabilní. Autoři prezentovali kazuistiku s  výskytem tohoto syndromu ve  třech generacích. Fenotyp probandky odpovídal kompletní formě syndromu Treacher Collins. Syndrom byl potvrzen molekulárně genetickým vyšetřením nálezem mutace c. 1974delT p.(Val659Cysfs*52) v  exonu 12 genu TCOF1. U  otce probandky odpovídal fenotyp nekompletní formě, byla přítomna převodní porucha sluchu a mírná obličejová dysmorfie. Vyšetřena byla i paternální babička, u které nebyla přítomna obličejová dysmorfie, ale jen porucha sluchu. U  obou příbuzných probandky byla prokázána stejná mutace. V této rodině je dobře patrna variabilita fenotypových projevů. Tématem druhého příspěvku autorů Štěnová M., Vohradská P., Kovářová K., Tesařová K., Šubrt I. bylo Cytogenetické vyšetření u double hit lymfomu – kazuistika. Double hit lymfom (DHL) je specifický typ B lymfomů s méně častým výskytem, jedná se o lymfomy s tzv. dvěma zásahy. Morfologicky nesou často znaky jak Burkittova lymfomu, tak difúzního velkobuněčného B lymfomu. U „klasických“ DHL se jedná o přestavbu genů MYC (8q24) a BCL2 (18q21). Důsledkem aktivace genu MYC je výrazná stimulace buněčného cyklu, vysoká aktivita genu BCL2 vede k  výrazné rezistenci k  apoptóze. Může se ale jednat i  o  přestavbu genu MYC v kombinaci s přestavbami jiných genů typických pro lymfomy, např. BCL6 (3q27), BCL3 (19q13) nebo CCND1 (11q13), dokonce je popsán triple hit lymfom, kde se jedná o přestavbu tří genů - MYC/BCL2/BCL6. V  prezentaci byla popsána kazuistika 54 leté pacientky se záchytem onemocnění v  květnu 2014, kdy byla provedena extirpace uzliny. Histologicky byl popsán folikulární lymfom grade IIIa a II. Cytologické vyšetření prokázalo 50 % infiltraci KD lymfoblastickými elementy (Burkittův/Burkitt-like lymfom), byla provedena též flowcytometrie, která detegovala populaci nezralých B lymfocytů (až 53 % leukocytů), imunofenotypicky se jednalo o  nerozlišitelný typ lymfomu (FCL? Burkitt?). Na našem pracovišti bylo provedeno cytogenetické vyšetření, kdy po  24 hodinové kultivaci byla provedena metoda G pruhování a  metoda FISH. G pruhováním byly nalezeny dva patologické klony s  komplexním karyotypem zahrnující strukturní i  početní změny chromosomů. Vyšetření karyotypu bylo dopl-

něno podrobnějším vyšetřením FISH, kdy byla potvrzena translokace genů MYC a BCL2. Závěrem můžeme konstatovat, že pomocí metody FISH jsme potvrdili lymfom se dvěma zásahy, kdy jsme prokázali přestavbu antiapoptického genu BCL2 a genu MYC, který kóduje induktor proliferace. Double hit lymfomy jsou velmi agresivní lymfomy, rezistentní ke standardní terapii, s  vysokým rizikem brzkého relapsu a  krátkým celkovým přežitím. V  jejich diagnostice je metoda FISH či jiná cytogenetická analýza nezastupitelná. Třetí příspěvek autorů Hejnalová M., Pomahačová R., Cvalínová D., Černá M., Komrsková P., Zavoral T., Šubrt I. měl téma Molekulární diagnostika mutací genu ALPL. Gen ALPL kóduje tkáňově nespecifickou alkalickou fosfatázu (TNAP). TNAP je přítomná ve všech tkáních, četnější je v  játrech, kostech, ledvinách a  CNS. Enzym je funkční pouze v  dimerech ukotvených v membráně pomocí glykosylfosfatidylinositolu. Mutace v  ALPL genu vedou ke  snížené funkci TNAP - hypofosfatázémii (tj. snížené aktivitě enzymu při zpravidla normální hladině fosforu i  vápníku). Klinické problémy zahrnují poruchu mineralizace kostí/zubů, špatnou funkci ledvin a neurologické poruchy. Zatím neexistuje terapie. Závažné formy mívají autozomálně recesivní dědičnost, mírnější formy AR i AD dědičnost. U některých mutací je prokázán jejich dominantní negativní efekt (tzv. antimorfní mutace) – zejména u  mutací v katalytické doméně a v místě spojení dimerů. Frekvence závažných forem se uvádí v  Evropě 1/300 000, u  mírných forem se odhaduje 1/6370. Na  hypofosfatázémii by se mělo pomýšlet mj. u pacientů s vysokou kazivostí zubů a frakturami metatarzálních či stehenních kostí bez zjevné příčiny. Byla prezentována kazuistika tříletého pacienta s  předčasným vypadáváním mléčné dentice a  biochemicky nízkou aktivitou alkalické fosfatázy, u  něhož jsme metodou přímé sekvenace analyzovali všech 12 exonů ALPL genu. Zjistili jsme přítomnost 8 polymorfismů a patogenní záměnu v exonu 10: c.1001G>A (p.G334D, dříve G317D) v heterozygotním stavu. Mutace způsobuje záměnu aminokyselin v aktivním místě proteinu a vede ke  snížené enzymatické aktivitě. Po  nálezu kauzální mutace jsme analyzovali DNA rodičů pacienta - matka nese stejnou mutaci. Matka pacienta i  její otec a  jeho matka mají vleklé zubní problémy (vč. předčasného vypadávání mléčných řezáků u matky), což podporuje naši hypotézu, že v této rodině se jedná o autozomálně dominantní dědičnost. V případě zájmu je možné na našem pracovišti vyšetřit též další pacienty s hypofosfatázémií. Závěrečný příspěvek Genetické testování mutací genů BRCA1 a BRCA2 u karcinomu prsu a ovaria – současná situace a  indikační kritéria autorů Šubrt I., Černá M., Hejnalová M., Komrsková P., Zavoral T. rozebíral současnou situaci a možnosti genetického testování tohoto závažného a  bohužel velmi častého onemocnění. Hereditární nádorové sydromy tvoří 5 až 10 % všech karcinomů prsu a  ovaria. BRCA1 a  BRCA2 geny jsou tumor-supresorové geny, uplatňují se zejména při opravách dvouvláknových zlomů DNA homologní rekombinací.

17

BRCA1 gen je uložen na chromosomu 17 v lokusu 17q21, má 23 exonů a  velikost kódující sekvence je 5-592 bp. BRCA2 gen se nachází na  chromosomu 13 v  lokusu 13q12-13, velikost jeho kódující sekvence je 11-385 bp ve 27 exonech. Na  našem ústavu provádíme kompletní analýzu obou genů. Od roku 2012 provádíme sekvenační analýzu, kdy jsou kódující úseky obou genů rozděleny do 79 amplikonů. Od  roku 2014 jsme zařadili též MLPA analýzu k detekci rozsáhlých delecí genu BRCA1, které nelze zjistit sekvenací. U genu BRCA2 jsou velké genové přestavby vzácné, nicméně i u tohoto genu plánujeme zahájení MLPA analýzy (v souladu s aktuálními doporučeními). Od roku 2016 pak plánujeme zavedení vyšetření pomocí sekvenace nové generace (NGS). V letech 2012 – 2014 bylo vyšetřeno 177 osob, pozitivní výsledek byl zjištěn u 32 z nich, t.j. záchytnost 18 %. U těchto 32 nalezených mutací šlo v 15 případech o nové záchyty, 17 případů tvořily familiární mutace. Indikační kritéria pro genetickou konzultaci jsou méně restriktivní než kritéria pro genetické testování a  ošetřující lékaři se proto nemusí obávat zaslat pacienty ke genetické konzultaci, neboť ne každý pacient zaslaný ke genetické konzultaci je nakonec testován. Genetické testování genů BRCA1 a  BRCA2 by mělo být vždy prováděno pouze po genetické konsultaci a s plným písemným informovaným souhlasem testované osoby (zákon 373/2011 o  specifických zdravotních službách). Nález mutace je kromě možnosti prediktivního testování v rodině důležitý i pro možnost léčby inhibitory PARP-1 u pacientek s karcinomem ovaria. Lze předpokládat další rozšiřování indikačních kritérií v  souvislosti s  možnostmi cílené léčby, což povede ke zvýšeným nárokům na kapacitu genetických laboratoří a na potřebu finančních prostředků k úhradě testování. MUDr. Černá Monika

Přednáškový večer Kliniky pracovního lékařství 22. 4. 2015

18

Dne 22. 4. 2015 se konal další z pravidelných večerů Spolku lékařů v Plzni – tentokrát program zajistila Klinika pracovního lékařství. Ve  stejný den probíhala Studentská vědecká konference naší lékařské fakulty, její program kolidoval s plánovanou akcí Spolku lékařů v Plzni ČLS JEP a tak se organizačně příliš nepovedlo zajistit náhradní termín či jiné prostory pro Večer kliniky pracovního lékařství. Ve stísněných prostorách učebny Šafránkova pavilonu byly předneseny 4 příspěvky, které se týkaly především problematiky nemocí z povolání. Jednání předsedala MUDr. Pohořalá Eva. V  prvním sdělení přednostka kliniky MUDr. Machartová Vendulka, Ph.D.  posluchače seznámila s  nově zjištěnými nemocemi z  povolání v  r. 2014. Celkem bylo v bývalém západočeském regionu

(tj. v  Plzeňském a  Karlovarském kraji) zjištěno 138 nových nemocí z povolání, nejčastější klinickou dg. byl syndrom karpálního tunelu, který vznikl celkem 17 x a  to 11 x bylo příčinou vzniku působení stereotypních pohybů a  6 x působení vibrací. Z plicních onemocnění bylo nejčastěji zjištěno astma bronchiale, a to u 17 nemocných, škodlivinou na  pracovišti, která onemocnění způsobila byly izokyanáty používané jako montážní lepidla v  automobilovém průmyslu. Exogenní alergická alveolitida byla nově zjištěna u  9 nemocných, zde byly opět převažující noxou z  pracoviště izokyanáty. Chronický ekzém z  působení epoxidových pryskyřic v  montážním závodě na  výrobu kuchyněk a toalet letadel a expresních vlaků byl zjištěn 13 x, celkem bylo zjištěno 32 nových kožních alergických onemocnění. Infekční onemocnění v r. 2014 nebyly významně zastoupeny, bylo zjištěno pouze 1 onemocnění svrabem. Intoxikace vzniklé na pracovišti nebyly v r. 2014 zjištěny. Přehled nově zjištěných nemocí z povolání, ale i starší přehledy od r. 1995 za celou Českou republiku jsou k dispozici na stránkách http://www.szu.cz/publikace/data/nemoci-z-povolani-a-ohrozeni-nemoci-z-povolani-v-ceske-republice. V  následujícím sdělení vystoupila MUDr. Bajerová Světlana (spoluautorka Bittenglová R.) s  prací Exogenní alergická alveolitida typu sladovnické plíce. V  úvodu své práce posluchače seznámila s klinickým obrazem a diagnostikou onemocnění, v další části uvedla kazuistiku pivovarského pracovníka ve sladovně. MUDr.  Šebová Irena seznámila posluchače s  kazuistikami některých nemocí z povolání, kterým navázala na své sdělení v r. 2013, tentokrát zaměřené na  kožní nemoci z  povolání. V práci „Obyčejné nebo zvláštní případy nemocí z povolání – díl 2.“ popsala případ kuchaře v  hotelové kuchyni s kontaktní dermatitidou na rybí maso a případ prodavačky s  kontaktní alergickou dermatitidou s  přecitlivělostí na  sesquiterpenlakton v rostlinách při práci v květinářství. MUDr. Bejčková Hana upozornila na  změny v  poskytování lázeňské péče od 1. 1. 2015. U  některých nemocných s  prokázanou nemocí z povolání je plně hrazená lázeňská léčba možná i opakovaně (silikóza, uhlokopská pneumokonióza, astma bronchiale), u některých diagnóz je možno indikovat lázeňskou léčbu z  důvodu nemoci z povolání pouze v 1 x po akutním onemocnění (např. st. po  akutní hepatitidě typu B či C). Kompletní indikační kritéria nejen pro nemoci z povolání jsou uvedena v Zákoně 1/2015 Sb. Večer proběhl v příjemné atmosféře, ale je nut-

no připomenout, že nezajištění odpovídajících prostor pro plánovaný večer kliniky není dobrou vizitkou pro organizátory. Pro přednášející není příjemné narušení přednášky pozdějšími příchody účastníků, kteří se dodatečně dostavili z  ukončeného jednání Studentské vědecké konference. Věřím, že v r. 2016 již bude vše po stránce organizační zajištěno bezchybně. MUDr. Machartová Vendulka, Ph.D. Přednosta kliniky pracovního lékařství Foto: Vodička Zbyněk Dis.

Přednáškový večer Komplexního kardiovaskulárního centra 29. 4. 2015 29. dubna 2015 se v Šafránkově pavilónu konal historicky již čtvrtý večer Komplexního kardiovaskulárního centra (KKC) FN Plzeň. Večeru předsedal doc. MUDr. Motáň J., CSc. Úvodní slovo měl koordinátor KKC prof. MUDr. Rokyta R., Ph.D. Připomněl datum 29. 12. 2009, kdy KKC FN Plzeň oficiálně vzniklo. Základními složkami KKC jsou Kardiologické oddělení (jako samostatné pracoviště vzniklo 1. 5. 2011), Kardiochirurgické oddělení a kardiologická část II. interní kliniky. KKC poskytuje superspecializovanou péči dospělým pacientům s kardiovaskulárními chorobami pro Plzeňský a  Karlovarský kraj. Prof. Rokyta stručně shrnul počty provedených výkonů v  r. 2014 (mj. více než 160 implantací kardioverterů - defibrilátorů, téměř 200 katetrizačně provedených radiofrekvenčních ablací, 981 perkutánních koronárních intervencí). Připomněl, že 29. 9. 2014 se uskutečnil Den srdce (organizovaný II. Interní klinikou) a 6. 11. 2014 přednáškový Kardioden (organizovaný Kardiologickým oddělením). Kromě zdravotnické činnosti se KKC zabývá také pedagogickou a  vědeckovýzkumnou činností. Prof.  Rokyta dále také posluchače seznámil s tím, že na jaře roku 2016 proběhnou v  Plzni historicky první atestace z kardiologie včetně předatestačního kursu. Přednosta II. interní kliniky prof. MUDr. Filipovský Jan, CSc. přednášel na  téma Tuhost centrálního tepenného řečiště, metody měření, prognostický význam a  použití v  klinické praxi. Měření rychlosti pulzové vlny (RPV) je zlatým standardem měření tepenné tuhosti. Využívá se zejména k  měření tuhosti centrálního řečiště (aorty). Je to poměrně jednoduché, neinvazivní a  pro nemocného nenáročné vyšetření s  dobrou reprodukovatelností. Jde o silný prognostický faktor, prokázaný mnoha studiemi (nedávná metaanalýza shrnula data o více než 17 000 probandech sledovaných

v  průměru pět let). Je sumárním ukazatelem dlouhodobých změn cévní stěny, k nimž dochází především pod vlivem vysokého krevního tlaku, věku a řady jiných faktorů. Vysokou hodnotu RPV můžeme naměřit již před vznikem aterosklerózy, která se pak rozvíjí v difúzně tuhém tepenném systému. Protože tepenná tuhost předchází ateroskleróze, umožňuje toto vyšetření časnou prevenci kardiovaskulárních onemocnění. V  současné době neexistuje specifická léčba k ovlivnění tuhosti. Je však dostatek dat o tom, že antihypertenziva, zejména ACE inhibitory, snižují tepennou tuhost. Proto zavedení nebo posílení antihypertenzní léčby u  nemocných s  neadekvátně vysokou tuhostí vede ke  snížení rizika kardiovaskulárních příhod; tento přístup lze zvolit u  nemocných s  hypertenzí a  u  nemocných s  hraničními stavy, jako jsou hypertenze bílého pláště nebo maskovaná hypertenze, a  dále u  nemocných s  diabetem a chronickým onemocněním ledvin, kde vysoká tepenná tuhost je nepochybným patogenetickým faktorem přispívajícím k  vysokému riziku aterotrombotických kardiovaskulárních příhod. Pokud zjistíme vysokou tuhost tepenného systému u takového jedince, kde antihypertenzní léčbu nebudeme podávat, zajistíme na  základě tohoto nálezu pravidelné kontroly za  účelem sledování dalšího vývoje jeho kardiovaskulárního profilu. Rizikový stav je tak odhalen dříve, než pokud jsou brány v  úvahu pouze klasické faktory. MUDr. Mikulenka Vladimír (Kardiochirurgické odd. FN Plzeň, spoluautoři Hájek T., Škorpil J., Široký J., Loskot P. a Kohut M.) přednesl sdělení týkající se akutní disekce aorty typu A. Připomněl úskalí a  záludnosti diagnostiky akutní disekce aorty a  současnou strategii přístupu k  léčbě tohoto život ohrožujícího onemocnění. Prezentoval vlastní soubor pacientů operovaných pro tuto diagnózu ve FN Plzeň od r. 2002 do r. 2014 včetně komplikací a mortality. MUDr.  Široký Jiří (Kardiochirurgické odd. FN Plzeň, spoluautoři Hájek T., Mikulenka V., Roučka P., Zárybnická M.) ve  sdělení Dvanáct let kardiochirurgie v  Plzni aneb od  kardiochirurgického oddělení ke komplexnímu kardiovaskulárnímu centru shrnul a zmapoval rozvoj Kardiochirurgického oddělení FN Plzeň od jeho založení v lednu 2002 až do současnosti. MUDr. Široký poukázal zejména na významné rozšíření spektra výkonů na srdci a hrudní aortě a s tím související rozvoj technického vybavení oddělení, což odráží požadavky pacientů s  kardiovaskulárními chorobami, kteří vyžadují komplexní léčbu ve  stále vyšším věku a s výrazně narůstající nemocností. Zmíněn byl také význam založení Komplexního kardiovaskulárního centra FN Plzeň, což umožňuje poskytovat našim dospělým pacientům

veškerou dostupnou léčbu kardiovaskulárních chorob s výjimkou transplantace srdce. MUDr.  Pešek Jan (Kardiologické odd. FN Plzeň, spoluautoři Bernat I., Lhotský J., Škorpil J., Zlocha V., Frdlík J., Hájek T. a  Rokyta R.) zvolil téma Katetrizační implantace aortální chlopně ve FN Plzeň. Katetrizační implantace aortální chlopně (TAVI, Transaortic Valve Implantation) je nová metoda používaná při léčbě aortální stenózy. Jejím principem je implantace biochlopně do aortálního ústí bez nutnosti srdeční operace a  bez nutnosti mimotělního oběhu. Z menší invazivity tohoto výkonu vyplývá i snížení četnosti případných komplikací výkonu v porovnání s klasickou kardiochirurgickou operací u  vysoce rizikových pacientů. TAVI je proto indikována u polymorbidních pacientů, např. při závažném snížení plicních funkcí, u pacientů se sníženou mobilitou či u pacientů vyššího věku. Ze stejného důvodu je tato metoda používána u pacientů, kteří již v minulosti podstoupili kardiochirurgický výkon, nejčastěji aorto-koronární by-pass. Ve FN Plzeň byly první 2 TAVI výkony provedeny na podzim roku 2012 a v době konání tohoto večera bylo provedeno již 35 implantací, které jsou prováděny na sále intervenční kardiologie. Zavedení a rozvoj této léčebné metody dokumentuje nezbytnost a  důležitost těsné mezioborové spolupráce v  rámci plzeňského KKC. Členy TAVI týmu jsou intervenční kardiolog, kardiochirurg, echokardiografista a kardioanesteziolog. V r. 2014 byla v prestižním časopise Journal of the American College of Cardiology publikována multicentrická česká studie „STEMI-RADIAL“. MUDr.  Hromádka Milan, Ph. D. a  kolektiv (Kardiologické odd. FN Plzeň, spoluautoři Dragounová E., Mlíková-Seidlerová J., Bernat I. a Rokyta R.) prezentovali výsledky studie  „Vztah ionizovaného vápníku a  fosforu k  systolické funkci LKS u nemocných s akutním infarktem myokardu s ST elevacemi“. Tato práce byla podstudií „STEMI-RADIAL a autoři zhodnotili 256 pacientů z plzeňského centra. V předchozí studii autorů byl prokázána častější vstupní hypofosfatémie u  pacientů s  akutními koronárními syndromy ve srovnání s ostatními pacienty přijímanými s  akutním srdečním onemocněním. V prezentované studii byla prokázána asociace mezi hladinou ionizovaného vápníku 12 hodin po  přijetí a  systolickou funkcí levé komory srdeční (p = 0,01). Nemocní s delší dobou bolesti na hrudníku měli nižší vstupní hladinu fosforu. Během prvních 12 hodin došlo k vzestupu ionizovaného vápníku a fosforu bez jejich substituce. Příjmová hypokalcémie byla přítomna u 14 % nemocných a byla asociována se zvýšenou hodnotou troponinu I (p < 0,005). Rokyta R. Foto JN

Přednáškový večer Ústavu imunologie a alergologie 6. 5. 2015 Letošní květnový večer ÚIA byl hlavně alergologický. Autoři v  něm seznamovali auditorium s výsledky výzkumu senzibilizace na různé alergenové komponenty – složky. Každý alergen, potravinový, hmyzí nebo vzdušný má řadu proteinů, některé z nich jsou velmi významné a je na ně senzibilizována většina alergiků, na některé je senzibilizace vzácnější. Možnost vyšetřovat hladiny specifických IgE protilátek na jednotlivé složky otevírá nové pole v diagnostice alergií. Večeru předsedal prof. MUDr. Pizinger K., CSc. První přednáška autorů – Vlas T., Vachová M., Gorčíková J., Panzner P. – Sledování primárně senzibilizačních složek k panalergenům, se týkala právě metodiky vyšetřování alergenových složek a  zkoumání senzibilizace našich pacientů na  tzv. „panalergeny“ (fylogeneticky velmi staré proteinové struktury) – profilíny a  polkalcíny u  pacientů senzibilizovaných na  alergeny břízy a  bojínku. Výsledek studie ukázal, že senzibilizace našich pacientů je hlavně na hlavní alergeny břízy a bojínku, ale velmi často i na tyto „panalergeny“, což může přinášet různé zkřížené reakce. Další přednáška - Hodnocení klinické významnosti senzibilizací na  pyly cypřišovitých, platanu a  olivovníkovitých stromů u našich pacientů – autorů Galanská R., Hanzlíková J., Vachová M., Gutová V., Liška M., Panzner P., byla výsledkem studie klinické významnosti senzibilizace na  méně časté alergeny způsobující jarní pylové potíže, nejčastěji alergickou rýmu. Bylo zjištěno, že alergeny cypřišovitých stromů, olivovníkovitých (v našich podmínkách hlavně jasan) a  platanu přispívají významně ke klinickým projevům jarní alergické rýmy. Třetí přednáška se týkala provokačních testů se vzdušnými alergeny - Naše zkušenosti s nosními provokačními testy - indikace, provedení. Jejími autory byli – Vachová M., Vítovcová P., Hanzlíková J., Malkusová I., Gutová V., Liška M. a Panzner P. Nazální provokační testy byly prováděny s alergeny roztočů, pylu trav a pylu břízy standardizovaným postupem. Indikací k provokačním testům je snaha prokázat, zda alergen, na  který je pacient senzibilizován je skutečně příčinným alergenem jeho potíží. Alergen byl do  nosu aplikován ve  formě spreje. Symptomové skóre a míra nosní obstrukce po aplikaci alergenu byly stanoveny pomocí vrcholového průtoku vzduchu nosem při inspiraci pomocí speciálního průtokoměru. Zatím bylo v pilotní studii vyšetřeno 20 pacientů, z nichž pozitivní byl test u 19. Test je dalším přínosem v diagnostice alergické rýmy. Čtvrtá přednáška - Sledování změn parametrů buněčné imunity u pacientů po aplikaci mezenchymálních kmenových buněk - se týkala spíše imunologické problematiky. Autoři Vlas T., Holubová M., Lysák D., Panzner P. se zabývali měřením vybraných parametrů buněčné imunity – Th1, Th2, Th17, populace T lymfocytů

19

po léčebné aplikaci mesenchymálních buněk. Byl zjištěn přínos této metody pro sledování pacientů po podání MSC s dobrou reprodukovatelností. Pátá přednáška se týkala profilů senzibilizace dětí - Profil IgE - senzibilizace u dětí ve věku 3 a 6 let kolektivu autorů Liška M., Panzner P., Gutová V. a Vlas T. Byla zpracována data získaná vyšetřením alergenových komponent. Ve  skupině tříletých dětí převažovala senzibilizace na  alergeny zvířat, roztočů a  pylů některých jarních stromů. Ve  skupině šestiletých velmi významně narostla míra senzibilizace na  pyly trav, ale i břízovitých. Na potravinové alergeny, zejména vaječnou bílkovinu senzibilizace mezi 3. a 6. rokem významně poklesla. Poslední přednáška autorů Vachová M., Hanzlíková J., Malkusová I., Liška M., Gutová V. a Panzner P. Senzibilizace na neobvyklé molekuly pylů trav - je v  našich podmínkách klinicky relevantní? se týkala senzibilizace na  méně obvyklé složky alergenů pylu trav – Phl p 4 – jeden z alergenů pylu bojínku a Cyn d1 – alergen troskutu. Na studii vyšetřující senzibilizaci na alergenové složky byla zjištěna klinicky významná senzibilizace na složku bojínku u  5 % pacientů, zatímco senzibilizace na  alergen troskutu je klinicky nevýznamná. Večer ÚIA přinesl informaci o nových diagnostických laboratorních postupech, které mohou zlepšit přístup k terapii našich pacientů. Gutová V.

Přednáškový večer Chirurgické kliniky 13. 5. 2014

20

13. května 2015 se konal Večer Chirurgické kliniky před zaplněným auditoriem Šafránkova pavilonu Lékařské fakulty UK v  Plzni. Večeru předsedal doc. MUDr. Chytra Ivan, CSc. z KARIM. V  úvodním slově prof.  MUDr.  Třeška Vladislav, DrSc. uvedl jednotlivé práce, kdy Chirurgická klinika poprvé zvolila přednášky, které přednesli nadějní mladí lékaři Chirurgické kliniky pod vedením svých učitelů. Jednalo se vesměs o doktorandy Chirurgické kliniky, kteří studují témata buď v  prezenční nebo kombinované formě doktorandského studia. Jako první vystoupil MUDr.  Opatrný Václav (spoluautoři Třeška V., Moláček J., Čertík B., Čechura M., Šulc R., Houdek K.) s  přednáškou Akutní končetinová ischemie, algoritmus diagnostiky a  léčby. Zde pod vedením doc. MUDr. Moláčka J., Ph.D. seznámil přítomné se současnými trendy klinické a radiodiagnostické diagnostiky a vlastní léčbou akutní končetinové ischémie s důrazem na algoritmus léčebného postupu zejména v přednemocniční fázi. V další přednášce MUDr. Fichtl Jakub (spoluautoři Třeška V., Skalický T., Liška V.,  Duras P., Ferda J.) prezentoval spolupráci s Radiodiagnostikou klinikou v  léčbě chirurgicky neřešitelných metastáz primárních a  sekundárních nádorů jater s využitím metod transarteriální chemoembolizace a  transarteriální radioembolizace. MUDr.  Fichtl přednesl toto sdělení pod vedením prof.  MUDr.  Třešky V., DrSc.

a poukázal na využití této metody u neoperabilních nemocných, kterým tyto metody výrazně prodlužují život. V  další přednášce MUDr.  Šmíd David (spoluautoři Skalický T., Doležal J., Kubačková D., Pešta M., Daum O.) pod vedením doc.  MUDr.  Skalického T., Ph.D.  přednesl novinky z  oblasti diagnostiky a  léčby karcinomu žaludku se zaměřením především na pooperační chemoterapii na bázi genotypu. V následující přednášce MUDr. Brůha Jan (spoluautoři Liška V., Glanc D., Mírka H., Fichtl J., Skalický T., Třeška V.) pod vedením prof. MUDr. Třešky V., DrSc. přednesl sdělení týkající se využití radiofrekvenční ablace u metastáz kolorektálního karcinomu s důrazem na dlouhodobé přežití těchto nemocných. MUDr. Brůha v přednášce uvedl jasná indikační kritéria využití této metody především u nemocných, u nichž nelze provést radikální chirurgický výkon. MUDr. Doležal Jan (spoluautoři Vejvodová Š., Vodička J., Šafránek J., Špidlen V., Třeška V.) se pod vedením doc.  MUDr.  Šafránka J., Ph.D.  se ve  svém sdělení zaměřil na  hrudní operace u polytraumatizovaných nemocných s uvedením nejčastějších příčin, diagnostiky a  především léčby těchto závažných poranění. V posledním sdělení pak MUDr. Vyčítal Ondřej (spoluautoři Liška V., Geiger J.) pod vedením as. MUDr. Lišky V., Ph.D. přednesl několik kazuistik týkajících se biliárního ileu z hlediska současné diagnostiky a léčby. Večer Chirurgické kliniky byl hodnocen přítomnými velmi pozitivně především z důvodu vystoupení mladých lékařů této kliniky, kteří přednesli velmi zajímavá témata nejen z  hlediska svého výzkumu, ale především témata týkající se každodenní chirurgické praxe.

Přednáškový večer KARIM 20. 5. 2015 Dne 20. května 2015 se konal v  posluchárně Šafránkova pavilonu večer Kliniky anesteziologie, resuscitace a  intenzivní medicíny (KARIM), kterému předsedal Doc.  MUDr.  Skalický Tomáš, Ph.D. V průběhu večera bylo předneseno sedm odborných sdělení. Přednáška „Point of care - ultrazvuk a  diferenciální diagnostika šokových stavů“ kolektivu autorů Štěpán M., Zatloukal J., Beneš J. a  Kletečka J. byla věnována využití ultrazvuku při léčbě nemocných s  oběhovým selháním. Uplatnění ultrazvuku v  intenzivní péči roste díky dostupnosti přístrojů a  erudici lékařů. Při léčbě kriticky nemocných v šoku je nutné časně odhalit a léčit příčiny selhání cirkulace. Pomocí ultrazvuku můžeme rychle zhodnotit funkce srdečních oddílů, chlopní i  srdce jako pumpy, změřit tepový objem, odhalit embolizaci plicnice a tamponádu perikardu. Umíme odhadnout stav přetížení srdce a  intravaskulární náplň. Ultrazvuk též spolehlivě odhalí pneumothorax, pleurální výpotek, krev v  dutině břišní či trombózu žil dolních končetin. V  prezentaci autoři demonstrovali diferenciální diagnostiku šokových stavů pouze za  pomoci ultrazvuku

a  přesvědčivě dokumentovali, jak rychlé a  cílené ultrazvukové vyšetření zásadně ovlivňuje neodkladnou léčbu kriticky nemocných. Sdělení „Těžká intoxikace metoprololem a  její management na  Urgentním příjmu FN v Plzni“ prezentoval Svoboda V. Na přípravě přednášky se podíleli též Bosman R., Krištof J. a Tupá M. z KARIM, Škorpil J. z Kardiochirurgického oddělení a  Šmíd J. z  Kardiologického oddělení FN v Plzni. Prezentace seznámila auditorium s doporučenými postupy v diferenciální diagnostice a léčbě intoxikace beta-blokátory, včetně využití mimotělního oběhu. Nedávná data ukazují, že jeho užití je u závažných otrav beta-blokátory racionální a vysoce efektivní. Kasuistika těžké intoxikace metoprololem dokumentovala, že úspěch v řešení takto komplikovaných stavů závisí na  fungující multioborové spolupráci lékařů urgentního příjmu, kardiologického a kardiochirurgického oddělení. Prezentace „Kanylace centrální žíly pod USG kontrolou“ autorů Štengla M. a  Zatloukala J. seznámila posluchače se způsoby zavádění centrálních žilních katétrů, jejichž užití je v podmínkách intenzivní péče rutinní metodou užívanou k zajištění vstupu do žilního řečiště. Standardně jsou ke kanylaci využívány podklíčková, jugulární a femorální žíla. Místo a směr vpichu jehly vychází z predikce anatomického průběhu kanylované žíly. Vlastní kanylace je obvykle prováděna naslepo, bez možnosti vizualizace žíly. S tím souvisí riziko poranění okolních struktur, které může v krajním případě vést k závažným komplikacím (pneumotorax, krvácení). Využití ultrazvuku toto riziko eliminuje vizualizací vlastní žíly, přilehlých struktur a  jehly. Následně je možné sledování průběhu vodiče i uložení katétru v luminu žíly, včetně diagnostiky případných pozdních komplikací (trombóza). Výhody ultrazvuku jsou nejlépe využitelné při kanylaci žíly jugulární a femorální. V  podklíčkové oblasti je využití obtížnější pro akustický stín klíční kosti, nicméně i  zde je použití ultrazvuku s  určitými zkušenostmi přínosné. Metoda kanylace centrální žíly s pomocí ultrazvuku je na  osvojení nenáročná, nemá prakticky žádné nevýhody a naopak celou řadu výhod, a proto doznává stále většího využití v klinické praxi. V  přednášce autorů Sviták R., Bosman R., Svoboda V. „EuReCa ONE (European Registry of Cardiac Arrest)“ byla představena mezinárodní, prospektivní, multicentrická studie, která se zabývala epidemiologií, léčbou a  výsledným stavem nemocných, kteří přežili zástavu oběhu, ke které došlo mimo nemocnici. Studie proběhla ve 27 evropských zemích v období 1. 10. - 31. 10. 2014, vstupním kritériem pro zařazení byla zástava oběhu u  nemocného, u  něhož byla zahájena kardiopulmonální resuscitace mimo prostředí nemocnice. Organizací sběru dat v  jednotlivých zemích byly pověřeny vybrané zdravotnické záchranné služby. Do  studie vstoupilo celkem 12 356 nemocných, bylo hodnoceno 34 parametrů (např. etiologie náhlé zástavy oběhu, poskytnutí laické kardiopulmonální resuscitace, dosažení obnovení spontánního oběhu, 30 denní přežití po  propuštění z nemocnice aj.). V Plzeňském kraji bylo do studie zařazeno 42 nemocných. Prezentace souhrnných výsledků studie EuReCa ONE bude

představena na Evropském kongresu resuscitace 29. – 31. 10. 2015 v Praze. Problematice hemokoagulace byla věnována přednáška „Faktory ovlivňující vznik traumatem indukované koagulopatie“ autorů Beneše J., Kletečky J. a Židkové A. Užití viskoelastických metod analýzy krevní srážlivosti může při život ohrožujícím traumatickém krvácení významně zkrátit čas potřebný k adekvátnímu léčebnému zásahu a zlepšit tak péči o ohrožené pacienty. Sdělení demonstrovalo nejčastější patologické nálezy související s  novou nosologickou jednotkou - „traumatem indukované koagulopatie“. Na  podkladě dosud získaných výsledků autoři sledují predikční schopnost časných parametrů viskoelastického vyšetření k  případnému dalšímu zrychlení algoritmů péče o krvácejícího nemocného. Přednáška autorů Štěpáníka J., Haidingerové L. a  Havla P.  „Twinstream – vysokofrekvenční trysková ventilace v  anestezii“ prezentovala možnosti využití vysokofrekvenční ventilace při operačních výkonech v  ORL. Vysokofrekvenční ventilace je druh nekonvenční ventilace, která umožňuje ventilovat nemocného malými dechovými objemy, bez významného kolísání tlaku v dýchacích cestách. Supraglotické zajištění průchodnosti dýchacích cest speciálním tubusem při tryskové ventilaci zajišťuje výměnu plynů bez nutnosti intubace trachey a  operatérovi tak poskytuje volné a přehledné operační pole, především pro výkony v laryngální mikrochirurgii. Refrakterní chronickou bolestí se zabývala skupina autorů Lejčko J., Machart S., Ircingová L., Bejvančický Š. a Novák P. v přednášce „Dlouhodobá spinální analgezie - je tato léčba dlouhodobě efektivní?“. Autoři prezentovali možnosti využití neuromodulačních technik, jejichž užitím lze v  některých případech dosáhnout dostatečné kontroly bolesti. U pacientů s převahou nociceptivní bolesti může být přínosná dlouhodobá spinální analgezie intratékálním morfinem. Na centru léčby bolesti ve FN byla implantována spinální pumpa s  konstantním průtokem u  22 pacientů. U  většiny pacientů bylo dosaženo dlouhodobě výrazné analgezie s přijatelnou mírou vedlejších účinků. Významný je masivní farmakoekonomický efekt. Doc. MUDr. Chytra Ivan, CSc. zástupce přednosty ARK pro vědeckou a výchovnou činnost

Přednáškový večer Urologické kliniky 27. 5. 2015 Dne 27. května 2015 proběhl pod záštitou Spolku lékařů v  Plzni Přednáškový večer Urologické kliniky LF UK v Plzni. Večeru předsedal prim. MUDr. Šebor J. Prezentováno bylo těchto šest sdělení: Hora M., Kouba J., Stránský P.: Laparoskopická reimplantace ureteru. Večer zahájil prof.  MUDr.  Hora Milan, Ph.D.  formou komentovaného videa, ve  kterém představil kazuistiku, na  které demonstroval provedení laparoskopické reimplantace močovodu, provedené na Urologické klinice FN Plzeň.

Janda V., Kovářová D., Vavřík T.: Intravesikální aplikace botulotoxinu v léčbě OAB. V dalším sdělení se věnoval MUDr. Janda Václav ročním zkušenostem s  intravesikálním podáním botulotoxinu u pacientů s diagnózou OAB (dráždivý m. měchýř) nereagujících na perorální léčbu. Při podání botulotoxinu (100 IU do detruzoru m. měchýře) dochází k několikaměsíčnímu útlumu urgencí i urgentní inkontinence. Ze 7 pacientů léčených na  urologické klinice hodnotilo léčbu jako účinnou 6 pacientů. V jednom případě došlo po dobu dvou měsíců ke zhoršení vyprazdňování moče s nutností autokatetrizace, poté návrat k  normální mikci. Tato léčba je bezpečná a  účinná u  pacientů, u  kterých nedošlo ke  zlepšení symptomů při perorální léčbě. Dolejšová O., Eret V., Mrkos D., Hora M.: Možnosti diagnostiky karcinomu prostaty na  Urologické klinice v  Plzni. V  přednášce byly prezentovány možnosti vyšetření při diagnostice karcinomu prostaty. Byly uvedeny výsledky a  využití nového markeru – PHI (index zdraví prostaty). Dále byl prezentován význam zobrazení karcinomu prostaty při vyšetření magnetickou rezonancí silou pole 3T a využití tohoto vyšetření v cílené biopsii prostaty. Byly prezentovány i  první výsledky nejmodernějšího fúzního vyšetření 3T MRI /PET s 18F - fluorocholinem. Eret V., Dolejšová O., Šobrová A., Tupý R., Kastner J., Ferda J., Hes O., Hora M.: Detekce lokálně pokročilého karcinomu prostaty (T3 staging) pomocí 3-T multiparametrické MRI. V  období od  9/2013 do  01/2015 podstoupilo 114 pacientů 3T MRI prostaty, kteří podstoupili laparoskopickou radikální prostatektomii. Vyšetření bylo hodnoceno s ohledem na  extrakapsulární šíření a  postižení semenných váčků nádorem (stadium T3). Histopatologické vyšetření bylo provedeno pomocí celoplošných řezů. Detekce stádia pT3 dle mpMRI dosahovala senzitivity 58 % [95 % CI = 38 - 75 %]; specificity 89 % [95 % CI = 80 - 95 %]; PPV 69 % [95 % CI = 48 - 86 %]; NVP 83 % [95 % CI = 74 - 91 %] a celkové přesnosti 80,2 % (správně pozitivní + správně negativní). Předoperační 3T mpMRI prostaty je přínosnou zobrazovací metodou s dobrou přesností (cca 80 %) při detekci lokálně pokročilého KP (stádium T3). Pacienti, kteří preferují operační řešení v.s. lokálně pokročilém KP dle mpMRI, je třeba informovat o  v.s. nutnosti multimodální léčby (operace + pooperační radioterapie).  Kalusová K., Trávníček I., Eberlová L., Pivovarčíková K., Hes O., Eret V., Pitra T., Hora M.: Komplikace po  lokální aplikaci cizorodého materiálu do podkoží penisu. MUDr. Mgr. Kalusová Kristýna prezentovala ve své přednášce kazuistiky tří pacientů aplikujících si borovou mast do  podkoží penisu. Ve  všech třech případech se jednalo o mladší muže (21 - 41 let, průměrný věk 31 let). Dva z  těchto pacientů byli v  době vyšetření ve  výkonu trestu. Po  injekční aplikaci tohoto anorganického materiálu dochází k těžkým zánětlivým změnám v místě aplikace, induraci a s latencí několika měsíců až let k rozpadu ložiska v nehojící se ulcerózní lézi. Vždy je indikováno chirurgické řešení. Trávníček I., Kastner J., Hora M.: Magne-

tická rezonance jako stagingová metoda u  karcinomu penisu. Nové možnosti stagingu karcinomu penisu, konkrétně využití 3 Teslové magnetické rezonance, ve  svém sdělení  shrnul MUDr.  Trávníček Ivan. Na  souboru vlastních pacientů léčených na  urologické klinice v  posledních dvou letech, kdy 3T MR využíváme,  prezentoval výhody i  nedostatky magnetické rezonance v  diagnostice tohoto vzácného onemocnění. Magnetická rezonance s vysokou specificitou zobrazuje rozsah primárního tumoru a díky komplexnímu vyšetření genitálu i  pánve má operatér dobrou představu i  o  stavu lokoregionálních lymfatických uzlin a vztahu k okolním strukturám. Nicméně, právě nedostatečná senzitivita i specificita v diagnostice tumorózního postižení lymfatických uzlin je největším nedostatkem tohoto vyšetření. Pitra Tomáš

Přednáškový večer Nemocnice Rokycany 3. 6. 2015 Ve  středu 3. června se v  Šafránkově pavilonu konal přednáškový večer Nemocnice Rokycany. Na  programu večera bylo osm sdělení, předsedal prim. MUDr. Kos S., CSc. Přinášíme přehled sdělení spolu s  uvedením stručných souhrnů, pokud jsme je od autorů obdrželi. Vrabcová I., Plecitý J. (chirurgické oddělení): Biliární ileus jako komplikace cholecystolitiázy - kasuistika. Syslová M. (ARO): ,,Operaci chci, transfuzi nikoli“ - svědci Jehovovi, přístup k nim, principy bezkrevní medicíny. Autorka se pokusila představit  důvody odmítavého postoje těchto pacientů ke krevní transfuzi, dále které přípravky jsou pro ně povolené a tolerované, jak k této skupině lidí máme přistupovat jako zdravotníci, jaké je právní pozadí problematiky u dospělých jehovistů a jaké u jejich dětí. Závěrem shrnula perioperační management vedoucí k minimalizaci potřeby krevních derivátů a principy bezkrevní medicíny. V diskusi byl vznesen i očekávaný dotaz: „Podat krev - zachránit život nebo nepodat krev - splnit přání - ztratit pacienta“. Odpověď a vlastně „take home message“ byla druhá varianta. Tedy to, že i  v  ohrožení života dospělého pacienta nám právní řád ukládá povinnost respektovat dříve vyslovené přání (za  splnění právně definovaných podmínek), nikoliv však u dětských pacientů. V diskusi byly uvedeny také příklady z praxe s doporučením, že je třeba s každým svědkem Jehovovým individuálně a trpělivě komunikovat a doufat, že s  postupem času dojde k  uvolnění a  reformě této kontroverzní nauky. Palánová  K., Plecitý J. (chirurgické oddělení): Strategie léčby časných kolorektálních neoplasií. Nekl R.,  Katrušinová A., Trčka (dětské oddělení): Torticolis u dětí – diferenciální diagnostika  Švehlová M. (Odd. rehabilitace a  fyzikální medicíny): Vliv rehabilitace na  kvalitu života u plicních onemocnění. Východský K. (chirurgické oddělení): 10 let zkušeností s laparoskopickou operací třísel-

21

né kýly v Rokycanské  nemocnici, a.s. Suková A. (Odd. rehabilitace a fyzikální medicíny): Diferenciální diagnostika bolestí. Honzík J. (chirurgické oddělení): Ze života chirurgické ambulance. (MS – R)

Seminář výzkumného centra BIOCEV 17. 6. 2015 Dne 17. června 2015 ve  velké posluchárně Šafránkova pavilonu proběhl seminář a workshop Biotechnologického a biomedicínského centra Akademie věd a  Univerzity Karlovy ve Vestci (BIOCEV) v rámci projektu OPVK „Rozvoj týmu BIOCEV, klíčová podmínka excelence“. Po  úvodním slovu proděkana doc.  RNDr.  Fialy P., CSc. následovalo představení Biomedicínského centra Lékařské fakulty v Plzni jeho vědeckým ředitelem doc. MUDr. Štenglem M., Ph.D.  včetně výhledu do  blízké budoucnosti. Prof.  MUDr.  Martásek P., DrSc., ředitel BIOCEV a doc. Ing. Kmoch S., CSc. pak představili 5 výzkumných programů BIOCEV (Výzkumný program 1 – Funkční genomika, Výzkumný program 2 – Buněčná biologie a virologie, Výzkumný program 3 – Strukturní biologie a proteinové inženýrství, Výzkumný program 4  – Biomateriály a  tkáňové inženýrství, Výzkumný program 5 – Vývoj léčebných a diagnostických postupů) se zaměřením na oblasti potenciální spolupráce centra BIOCEV a  Biomedicínského centra LF Plzeň. V  další části byly diskutovány zkušenosti ze zahraničních  benchmarkových center excelence v  oblasti biomedicínského a  biotechnologického výzkumu. Pracovníci BIOCEV (RNDr.  Hubálek Kalbáčová Marie, Ph.D., RNDr. Morávková Alena, Ph.D., Mgr. Horák Martin, Ph.D., doc.  MUDr.  Šeda Ondřej, Ph.D., Šindelka Radek, Ph.D., RNDr. Vaněk Ondřej, Ph.D.) seznámili auditorium se svými zkušenostmi z  návštěvy vybraných zahraničních center se zaměřením odpovídající oblastem zájmu obou našich center. Postupně tak byly představeny Max Planck Institute of Molecular Cell Biology and Genetics, Drážďany, Institute Jacques Monod – Université Diderot, Paříž, Weizmann Institute of Science, Tel Aviv, Ben Gurion University of Negev, Tel Aviv University, Erasmus University Rotterdam a Leiden University. Seminář byl zakončen diskusí zkušeností z  realizace obou projektů OP VaVpI a  způsobů posílení spolupráce obou center. Štegl M.

Mimořádná přednáška profesora G. Dayanithi 24. 6. 2015

22

V přednáškovém sálu Šafránkova pavilonu se 24. června 2015 uskutečnila mimořádná přednáška prof.  Govindana Dayanithiho na  téma „Phys-

iology of calcium signalling in the central nervous system vasopressin and oxytocin neurons“. Přednášku pořádal Ústav farmakologie a  toxikologie a  BiomeGovindan Dayanithi dicínské centrum. Profesor G. Dayanithi je vědeckým ředitelem Centre National de la Recherche Scientifique (CNRS) ve  Francii. Pracuje v  Institut national de la santé et de la recherche médicale (INSERM), Laboratoire de Neurobiologie Endocrinologique, Université Montpellier a na Oddělení molekulární neurofyziologie Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR v Praze. Je světově známým odborníkem v problematice intracelulární vápníkové signalizace a neuropeptidů (h index - 34). V přednášce auditoriu vysvětlil mechanismy TRPV1 (Transient Receptor Potential Vanilloid 1 channels) – zprostředkované Ca2+ odpovědi ve vasopresinových neuronech supraoptického jádra krys. Full-length TRPV1 zprostředkovávají kalciové signály a snad přispívají k osmorecepci v těchto neuronech.  (r)

skandovala dlouhé sekundy ve  stoje – přišlo líto, že jsou některé věci tak pomíjivé. Naší alma mater zasvětil profesor MUDr. Jiří Valenta, DrSc., celý svůj profesní život. Jako medik pracoval na anatomickém ústavu jako demonstrátor a později jako odborný asistent. Po promoci v  roce 1957 nastoupil na  Chirurgickou kliniku v Plzni, kde od roku 1964 pracoval jako její odborný asistent. Jeho vynikající jazykové znalosti spolu s  cílevědomou touhou po  chirurgickém poznání se plně rozvinuly po dobu stáží na  chirurgických pracovištích ve  Švédsku, kde měl možnost poznat moderní trendy v cévní a transplantační chirurgii, a v roce 1968 pak na  ročním stipendijním pobytu v  Johns Hopkins Univerzitě v Baltimoru. V letech 1976 – 1977 byl zástupcem vedoucího Transplantačního centra ve švédské Uppsale. V roce 1968 obhájil kandidátskou dizertační práci. V roce 1970 byla připravena k  obhajobě jeho habilitační práce, kterou však mohl obhájit až v roce 1978. V roce 1987 pak obhájil doktorskou dizertační práci a v roce 1990 byl jmenován profesorem pro obor chirurgie. Téhož roku byl jednomyslně zvolen děkanem Lékařské fakulty UK v Plzni. Tuto funkci pak zastával až do  roku 1997. V roce 1990 byl na základě konkurzního řízení jmenován přednostou plzeňské chirurgické kliniky, kde pracoval do roku 1999. Od roku 2000 až do prosince 2014 pracoval jako pedagog – profesor na  Ústavu anatomie naší fakulty. Pan profesor přednášel v českém i anglickém jazyce, byl školitelem několika doktorandů, je autorem celé řady studenty i učiteli vyhledávaných skript. Do  důchodu odešel v  červnu tohoto roku v plné tvůrčí síle ve věku 82 let.

Chirurgie nejen romantická aneb rozhovor s prof. MUDr.  Jiřím Valentou, DrSc. V  květnu tohoto roku proběhlo v  rámci cyklu Pozor, vizita! ve  velké posluchárně Pavlovova ústavu neformální setkání studentů s  prof.  MUDr.  Jiřím Valentou, DrSc. S  ohledem na  dlouholeté působení pana profesora jako přednášejícího i zkoušejícího předmětů chirurgie a anatomie na naší fakultě nebyl ve zcela zaplněném sále z přítomných snad nikdo, kdo by se s panem profesorem osobně nesetkal. Vedle pregraduálních posluchačů tu v  přeplněných ochozech seděli i studenti dávno bývalí, z nichž jsou dnes již uznávaní specialisté. „To si nemůžu nechat ujít!“, volal na mě cestou na přednášku nejmenovaný kolega, chirurg, pro něhož je pan profesor velikým vzorem. Ano, mohla bych pokračovat výčtem jistě oprávněných superlativ, slov uznání i  obdivu a  myslím, že se jim snad ani nelze vyhnout. Když ale procházím životopis pana profesora a porovnávám sepsaná fakta s jeho vyprávěním právě z tohoto večera, dostávají ta psaná slova docela jiné zbarvení. Ten večer byl mimořádný a mně už při závěrečném potlesku – celá aula

Prof. MUDr. Jiří Valenta, DrSc. Pane profesore, začíná nový semestr, přicházejí noví studenti. Jak jste se dostal k medicíně a proč jste si vybral právě chirurgii? Můj zájem o  přírodní vědy na  gymnáziu mne vedl k tomu, abych si po maturitě podal přihlášku na plzeňskou lékařskou fakultu. Když jsem byl po určitých peripetiích v r. 1951 přijat, strávil jsem

poslední měsíc prázdnin tzv. fiškusováním na klatovské chirurgii, kde jsem měl známého lékaře a  kde byl vynikající primář dr.  Dobruský. A  tam také začal můj zájem o  chirurgii. Během studií jsem pak byl asistentem na anatomii, což jen prohloubilo můj vztah k  anatomické preparaci, jakémusi základu chirurgické techniky. Přitahovalo mě i to, že chirurg si velice rychle ověří, že postupoval správně, a jakékoliv chyby se téměř vzápětí projeví v podobě komplikací. Jak pokračoval Váš chirurgický vývoj? Od  r. 1957 jsem pracoval na  chirurgické klinice v Plzni, kde jsem samozřejmě musel zvládat celou škálu všeobecné chirurgie, ale v šedesátých letech jsem se podílel na rozvoji cévní chirurgie a v sedmdesátých letech pak transplantační chirurgie. Pracoval jste i v zahraničí – jak Vás to ovlivnilo? Můj první zahraniční pobyt byl v letech 1961–1963 v Ghaně, kam ministerstvo zdravotnictví mělo vyslat několik expertů. V té době se do tropické Afriky nikomu moc nechtělo, ale pro nás jako nestraníky to byla jediná možnost, jak se na zahraniční pobyt dostat. Bylo to velice šťastné rozhodnutí. Byli jsme s  manželkou nadšeni nejen krásnou přírodou, flórou a faunou, ale i výbornými vztahy s experty z dalších zemí – USA, Anglie, Indie, Izraele, zejména však s  Ghanci – nesmírně srdečnými a  milými lidmi. Po  medicínské stránce to byl rovněž velký přínos. Převážnou část svého pobytu jsem vedl  krajskou nemocnici v  Koforidue, manželka vyučovala angličtinu a  domácí nauky na  učitelském ústavu v blízkém Asokore. V nemocnici byl kromě mne jeden další lékař, Ind, se kterým jsme společně ošetřovali nejen nemocné na 70 lůžkách, ale hlavně velké množství ambulantních pacientů s  celou škálou běžných i  tropických onemocnění. Diagnostika byla založena na  fyzikálním vyšetření (s  anamnézou to bylo horší, v  Ghaně bylo na  60 různých jazyků a  anamnéza se odebírala i přes několik tlumočníků), neměli jsme ani RTG ani laboratoř. Operovalo se jen v  inhalační narkóze přes masku, neměli jsme antibiotika ani možnost transfúze, jen náhradní roztoky. Nejkomplikovanější případy byly gynekologické a porodnické, ale o tom jsem mluvil na Vámi zmíněném Večeru. V každém případě byly nároky na nutnou improvizaci značné. Vy jste ale měl možnost pracovat i v jiných zemích… Ano, protože jsme se v r. 1963 vrátili domů a nevyužili jsme zahraniční expertízu k emigraci jako řada dalších lékařů, získali jsme jakési odpustky. Tak jsem se dostal na  stipendium do  Švédska vzhledem k tomu, že tam manželka, švédštinářka, opakovaně působila jako tlumočnice a  lektorka na univerzitách v Uppsale a ve Stockholmu. Tam jsem měl možnost se blíže seznámit s  novými metodami cévní chirurgie a  později i  se základy transplantační chirurgie. V  období politického tání, na  jaře v  r. 1968, jsem dostal povolení vycestovat s manželkou do USA, kde na mne již rok čekalo stipendium na  místo Surgical Research Fellow na  Johns Hopkins University v  Baltimoru. Tam samozřejmě byly vynikající podmínky pro výzkum – publikovali jsme s  prof.  Rutherfordem několik prací v  prestižních časopisech, ale také jsme tam našli další přátele – Švéda, Japonce, Holanďana. Vrátili jste se domů. Jaké to bylo? Vrátili jsme se v lednu 1970 do období normalizace

(naši známí nás označovali za poslední vlastence a při prvním setkání s námi si ťukali na čelo). Bylo to období velice smutné, ale mohl jsem pokračovat v práci na chirurgické klinice. Svoji habilitační práci, založenou na  velice kvalitním výzkumu ze Spojených států, jsem však mohl obhajovat až po dalším zmírnění politického ovzduší, po osmi letech. Co pro Vás znamenal rok 1989? Listopad 1989 znamenal velký obrat. Naši studenti prokázali obrovské odhodlání při okupační stávce na fakultě, podíleli se na šíření zpráv a mobilizaci občanů v celém kraji. V té době bylo třeba především obnovit akademické svobody a odstranit politické vlivy. Díky aktivitě studentů a akademického senátu se nám také podařilo získat pro fakultu budovu Krajské politické školy KSČ, nynější Šafránkův pavilon. Účastnil jsem se zakládání Občanského fóra, byl jsem zvolen předsedou nově ustaveného akademického senátu a v r. 1990 pak jsem byl zvolen děkanem fakulty. Bylo to hektické období, kdy kromě zavádění akademických svobod a nového uspořádání fakulty bylo nutno napravit i  některé křivdy minulosti. Zavedli jsme proto konkurzní řízení na všechna vedoucí místa a  akademické pozice tak, aby byla obsazena ne podle politických, ale podle odborných a  morálních kritérií. V témže roce jsem byl jmenován přednostou chirurgické kliniky a  tuto funkci jsem zastával až do r. 2000, kdy jsem odešel do důchodu.

Eva a Jiří Valentovi, USA 1969 Pamatuji si, když jste k nám na Ústav anatomie nastoupil. Měla jsem „výhodu“, že jste mě neučil, tedy jsem jen pozorovala šum a  vzrušení mezi mými tehdejšími kolegy, kteří Vás potkali u státnic z chirurgie. Po odchodu z Chirurgické kliniky jsem dostal nabídku, abych pomohl s  výukou anatomie, a  tak jsem se vrátil tam, kde jsem před téměř 50 lety začínal (říkal jsem, že jsem opsal circulus vitiosus). Na  anatomii jsem pak strávil dalších 15 let až do letošního června. Já jsem vždy rád učil a byl v kontaktu s mladými lidmi, a tak jsem tuto možnost uvítal. Teď ovšem se již definitivně naplnil čas a bylo třeba odejít. Co byste poradil těm studentům, kteří si s výběrem oboru nevědí rady? Myslím, že je třeba mít během celého studia otevřenou mysl, protože je možné setkat se s oborem, o kterém studenti mnoho nevědí a který se může ukázat být přitažlivým. Ale obecně si myslím, že v každém oboru, který se dělá se zaujetím, je možno získat plné uspokojení a  není třeba si zoufat, jestli předem vytoužená volba nevyjde. Když jsem byl krátce na chirurgii, byl jsem vyslán zastupovat půl roku závodního lékaře v Kaznějově a docela se

mi ta práce líbila a byl bych schopen ji dělat. S  odchodem do  důchodu, s  nadhledem zkušeností a prožitých let, bilancujete? Měnil byste něco, kdyby to bylo možné? Samozřejmě je mi líto, že jsem valnou část svého života prožil v nesvobodném světě. Na druhé straně jsem měl velké štěstí, že jsem přes všechny peripetie měl možnost se trochu porozhlédnout po světě, rozšířit si obzory a získat určitý nadhled nad často frustrujícím každodenním životem. Svůj život chirurga i anatoma považuji za naplněný, zejména díky možnostem, které mi byly dány po r. 1989, a též díky mnoha kolegům, se kterými jsem měl tu čest pracovat. Nejvíce však vděčím stálé podpoře mé manželky. Pane profesore, mnohokrát děkuji, děkujeme. Přejeme ještě mnoho dnů v  plnosti, všechno dobré Vám i Vašim blízkým. Eberlová Lada

Třetí MR ve FN Plzeň Radiodiagnostické oddělení FN Plzeň - Bory otevřelo začátkem června nové pracoviště s magnetickou rezonancí (MR). FN Plzeň vlastní již třetí přístroj MR a lze proto předpokládat, že se čekací doby na  MR vyšetření pro pacienty FN zkrátí. Pracoviště magnetické rezonance ve  FN zajišťuje plánovaná vyšetření a  zároveň diagnostiku akutních stavů. Primář MUDr. Zdeněk Chudáček, Ph.D. dodává: „MR je nedílnou součástí moderního zobrazování a je dalším velkým krokem ke zlepšení diagnostiky a následné léčby našich pacientů. Magnetická rezonance v borské části FN Plzeň je špičkou mezi přístroji. V plzeňském regionu jsme jediným zdravotnickým zařízením, které vlastní takto dokonalou techniku ve střední kategorii MR přístrojů.“ MC

Dobrá zpráva: Neurochirurgická klinika Dne 11. února 2015 navštívili Neurochirurgické oddělení děkan Lékařské Fakulty prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. a ředitel Fakultní nemocnice MUDr.  Václav Šimánek, PhD. a  oznámili shromážděnému kolektivu zřízení Neurochirurgické kliniky k  1. březnu 2015 (děkuji panu řediteli, že jako stařešina plzeňské neurochirurgie jsem byl pozván k tomuto slavnostnímu aktu). Přednostou kliniky je doc.  MUDr.  Vladimír Přibáň, PhD., zástupcem přednosty pro léčebnou péči MUDr. Václav Runt a zástupcem přednosty pro vědeckou a výchovnou činnost doc. MUDr. Jan Mraček, PhD. Vyhlášení kliniky je vyvrcholením dlouhého vývoje neurochirurgického oboru v  plzeňské Fakultní nemocnici, v jehož čele stála postupně jména Ledinský, Mraček, Choc a nyní Přibáň. Pro nezasvěcené uvádím obsah neurochirurgovy práce: diagnostika a terapie chirurgických onemocnění a  poranění nervové soustavy (mozek, mícha, periferní nervy) a  jejich obalů, páteře a lebky. Dovolím si k této mimořádné příležitosti připojit pár osobních vzpomínek. Roku 1956 mne

23

– zájemce o  neurologii, přemluvil přednosta Neurologické kliniky prof. Piťha, abych se šel věnovat neurochirurgii, kterou v Plzni právě začal na Chirurgické klinice budovat doktor Ledinský. Zdůrazňoval mi tehdy, kromě jiného, i nadějné perspektivy nově se rozvíjejícího oboru s předpokladem brzkého vzniku samostatného oddělení a později i kliniky. Skutečně, předpovědi profesora Piťhy se splnily: po mimořádně aktivní činnosti se roku 1983 (tj. po 27 letech!) stalo naše pracoviště organizačně samostatným Neurochirurgickým oddělením a roku 2015 (tj. po 32 letech!) Neurochirurgickou klinikou. Potvrdil se tak známý sarkasmus o výměně dvou až tří generací než nový impulz dojde ke svému cíli. K  šedesátému výročí existence neurochirurgického pracoviště v  Plzni připravuje Neurochirurgická klinika Výroční kongres České neurochirurgické společnosti, který proběhne v listopadu 2016. Prof. MUDr. Zdeněk Mraček

Výroční zpráva o činnosti 2014

VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI 2014

Sto dvacet stran obsahuje výroční zpráva o činnosti Lékařské fakulty UK v Plzni za rok 2014. Zpráva obsahuje všechny nejdůležitější údaje o dění na  naší fakultě v  uplynulém roce. Jsou členěny do  přehledných kapitol, takže každý ze zaměstnanců fakulty se může seznámit s těmi, které jej bezprostředně zajímají. Zprávu schválil Akademický senát LF UK v Plzni (dále LFP) dne 3. 6. 2015. Lékařská fakulta v Plzni Univerzity Karlovy v Praze

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI

2014

LÉKAŘSKÁ FAKULTA V PLZNI UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

Lékařská fakulta v Plzni



Výroční zpráva o hospodaření 2014 1

Po úvodním slovu děkana LFP prof. MUDr. Borise Kreuzberga, CSc. následují jednotlivé kapitoly: Základní údaje o  fakultě. Studium. Akademičtí pracovníci, zaměstnanci. Infrastruktura. Věda a  výzkum. Zahraniční vztahy. Národní a mezinárodní excelence fakulty. Rozvoj fakulty. Hospodaření fakulty. Kulturní, sportovní a jiné akce. Studentské aktivity. Výroční zprávu o  činnosti doplňuje samostatná podrobná Výroční zpráva o hospodaření 2014. Obě zprávy jsou k  nahlédnutí na  webových stránkách LFP.  (r)

Promoce absolventů Lékařské fakulty UK v Plzni

24

Ve dnech 28. a 29. července 2015 se v pražském Karolinu uskutečnily letní promoce absolventů plzeňské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V  úterý 28. 7. 2015 se promocí absolventů programu „všeobecné lékařství“ zúčastnila prorektorka UK doc.  MUDr.  Milena Králíčko-

vá, Ph.D.  a  děkan plzeňské Lékařské fakulty prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. Ve  velké aule Karolina převzali v  9:00 z  rukou promotora doc. MUDr. Jaroslava Slípky, CSc. následující absolventi: Cendelínová Petra, Čechová Jitka, Černovická Vendula, Finková Klára, Flíglová Ladislava, Illichová Monika, Jandovský Vít, Kasík Petr, Kepková Marie, Kocinec Vojtěch, Kordová Monika, Kubíková Veronika, Magátová Klára, Novotná Eva, Pícha Miroslav, Pivovarníková Kristýna, Rufferová Jana, Rusnák Jan, Růžičková Alena, Sochovská Markéta, Šimurda Jan, Špilerová Barbora, Šubrtová Kateřina, Šulcová Eliška, Táborský Jiří, Tesařová Jana, Vnenčáková Pavlína a Zemanová Petra. Promotorem druhé skupiny absolventů byl prof.  MUDr.  Jan Filipovský, CSc.; lékařské diplomy od něho v 10:30 převzali: Křiklán Vít, Bajcurová Kristýna, Benešová Iva, Benková Eva, Bidrmanová Eliška, Drašar Tomáš, Filipovská Tereza, Hanousek Ivo, Hirmarová Lucie, Hlinková Aneta, Hyrátová Soňa, Janouškovcová Eva – prospěla s vyznamenáním, Kadlecová Markéta roz. Šlechtová, Kalvoda Ondřej, Koptíková Adéla, Kostlivý Tomáš, Kovandová Marie, Kupf Mikoláš, Levorová Světlana, Mládková Adéla, Nevařilová Pavlína, Pavlíková Barbora, Petkovová Veronika, Ptáček Michal, Purkartová Magdaléna, Reindl Josef, Šlehoferová Jitka, Vojtko Vojtěch. Ve 12:00 obdrželi své lékařské diplomy z rukou promotora prof.  MUDr.  Václava Zemana, CSc. tito absolventi: Veselá Markéta, Bejček Jiří, Čurillová Magda, Drahokoupilová Veronika, Fenclová Jana, Fišerová Šárka, Fořtová Lucie, Götzová Kristýna, Hendrychová Tereza, Hodačová Klára, Horák Jan, Jirkalová Magdalena, Kostka Jakub, Kovářová Petra, Křivanová Markéta, Nováček Jan, Plecháčková Kateřina, Pondělíková Anna, Pořádek Patrik, Pozděnová Eva, Světlíková Radka, Szalay Michal, Šustová Helena, Šustr Jan, Tihlařík Josef, Váňa Miroslav. Promotorkou poslední skupiny absolventů byla doc. MUDr. Dana Müllerová, Ph.D., z jejíž rukou převzali ve  13:00 své diplomy: Klinovská Barbora, Blažek Jiří, Cudráková Barbora, Ernest Adam, Forys Štěpán, Hovorková Anna, Kalkus Roman, Kalousová Michaela, Králová Alžběta, Lejčko Jan, Mainzerová Petra, Majcherová Patricie, Mašková Barbora, Miesbauerová Markéta, Mikolášek Petr, Mudruňka Jiří, Nováková Alžběta, Prokopcová Kateřina – prospěla s vyznamenáním, Skála Martin, Stráník Petr, Šlemendová Monika, Šuldová Kateřina, Těťálová Julie, Václav Martin, Vlnieška Jan a Weber Roman. Ve středu 29. 7. 2015 za účasti rektora Univerzity Karlovy prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA, a děkana LF UK v Plzni prof. MUDr. Borise Kreuzberga, CSc. obdrželi v  9:00 své diplomy z  rukou promotora prof.  MUDr.  Jana Kiliana, DrSc., absolventi programu „zubní lékařství“: Leška Martin, Brožová Barbora, Čermáková Dominika, Čirčová Katarína, Dvořáková Dana, Eisenhammerová Veronika, Horák Petr, Hosnedl Jakub, Houba Robert, Hrušáková Kristýna, Hudský Marek, Kotasová Kateřina, Květoň Jiří, Lojdová Lenka, Lukáčová Viera, Michaličová Martina, Moravčík Martin – prospěl s  vyznamenáním, Pavlovčíková Vlasta, Pěnkava Adam, Piskáčková Radka, Šafránková Martina, Šmíd Jan a Todorov Marek.

Za  účasti prorektorky UK doc.  MUDr.  Mileny Králíčkové, Ph.D.  a  děkana LF UK v  Plzni prof.  MUDr.  Borise Kreuzberga, CSc. předal druhé skupině doktorandů její promotor doc. MUDr. Antonín Zicha, CSc. Lékařské diplomy převzali následující absolventi programu „zubní lékařství“: Novotný Marek – prospěl s  vyznamenáním, Hlinková Lenka, Chalupová Miroslava, Javůrková Linda, Podsosonnaja Viktorie, Posekaná Veronika, Přibková Jitka, Řezáčová Jana, Stýblová Sabina, Šimlingerová Petra, Tuťálková Klára a absolventům programu „všeobecné lékařství: Boháčová Aneta – prospěla s  vyznamenáním, Brychta Josef, Fedurčák Pavol, Lískovcová Markéta, Pešek Jakub, Pospíšilová Markéta, Šosová Hana, Vondrášková Nina – prospěla s vyznamenáním, Voženílek Daniel. Ve  12:00 převzali z  rukou promotora doc.  RNDr.  Pavla Fialy, CSc. své lékařské diplomy následující zahraniční studenti: General Medicine: Cardoso Filipa Botelho de Viveiros, Duarta Sara Aleixo Cabrita Pestana, Fernandes Maria Ines Domingos Del-Negro – prospěla s vyznamenáním, Kafi Mallak Farhad, Lachanas Grigorios, Liapis Ilias, Marques Ana Rita dos Santos, Melanis Konstantinos, Monteiro Marta de Jesus Fernandes, Nascimento Joana Marisa António, Neves Ana Catarina Correia, Palma Carolina Carrilho Soares Coelho da, Pantelakis Georgios, Pappa Georgia, Preto Soraia Daniela Dias, Ribeiro Joana Isabel Moreira, Santos Ana Rita Lima Goucha, Seidl Tamara Lea, Serrano António Filipe Tavares Junqueira Moreira, Schneider Marleen Roxane, Tserlikakis Nikolaos Michail, Zenetos Damianos, Zervos Emmanouil. Dental Medicine: Douganiotis Georgios, Glynos Georgios, Chatzigeorgiou Dimitrios Karimimanjili Homan. V  poslední skupině absolventů programu „všeobecné lékařství“, kteří převzali ve  13:30 své lékařské diplomy od  promotorky prof. MUDr. Aleny Skálové, CSc. byli: Slivka Tomáš, Albrecht Václav, Gubišová Lucie, Hoidekrová Jitka, Jarý Jakub, Jedličková Eva, Jeriová Jana, Kadlečková Adéla, Kohoutová Martina, Langer František, Němeček Michal, Nová Věra, Rezek Jiří, Roubík Václav, Říha Jan, Říhová Věra, Sadílková Pavla, Šorejs Ondřej, Švehláková Petra a Žůrek Martin. Promocí se zúčastnili četní rodinní příslušníci a  přátelé promujících absolventů. Bezchybný průběh promočních aktů zajistili pracovníci děkanátu Lékařské fakulty UK v Plzni za pomoci několika pracovníků rektorátu UK v Praze. -jak-

Promoční projev MUDr. Maria Inês Fernandesové Graduation Speech by Maria Inês Fernandes, M. D. Your magnificence vice chancellor, spectabilis dean, honorable promotor, honorable professors, dear parents and dear friends, It is an honour and a privilege for me to stand here today, addressing you all. It has been

a long, and winding road. There have been ups. There have been some downs. Endless hours of trying to force page after page of notes into our saturated brains, wishing that osmosis worked for the transfer of information – after all, if a  book has a  high knowledge concentration gradient, and our brains a decidedly low concentration gradient, falling asleep on the pages should allow for the transmission of information. But alas, this is not the case. So we worked hard, and dedicated the past years to studying those never-ending volumes of textbooks and lecture notes, of scribbled words jotted down during practicals and of detailed notes prepared for us by sympathetic past students. And whether it took us 6 or 7 years, to get to this day, one thing is true: we did it! We come from different backgrounds, and we came to study in the Czech Republic for a  multitude of different reasons. But whether you landed in your seat, in that first anatomy class, because you planned to study abroad or whether through some happy twist of fate, the same words by the American poet, Robert Frost apply: ‘Two roads diverged in a  yellow wood’ Allow me, if you will, to use these words as the starting point for my analogy. As our younger selves left high-school and embarked on the next phase of our lives, two roads were presented to us. One was clearly lit, bright and well-travelled, the other – darker, bumpy and with an unpredictable path. The former, of course, represented the safety of staying home; the latter, we all chose. We have travelled a rather unique road, in our studies here in the Czech Republic. I know no one who has gone through a  similar journey. For while it is true that every young medical student begins their first year by being thrown into the shock of what is, essentially, a  new world, complete with its own language of strange-sounding words, our shock was two-fold: we travelled two journeys simultaneously – one as medical students, navigating the choppy seas of medicine, the other, as foreigners, discovering a new land, a new culture, and a new language. And as we struggled to communicate, both in class and in our everyday lives in this new country, we learnt to rely on those around us, for help with our studies, for assistance with our broken Czech, or simply for a friendly hand to support us when we need it, and we discovered that we could not do this alone. So the initial worry and distance between us, which stemmed from the unfamiliar environment we found ourselves in, gave way to friendships, many of which have lasted to this day and will, surely, persist for years to come. So, by the end of the first year, with our friends at our sides, and a better understanding of the languages we needed to speak (finally knowing what a foramen was, where the ductus arteriosus was found and a little more than just ‘dobry den’) we forged on down that foggy road and into the next years of our studies. Along the way, we discovered doctors, teachers, and professors on whom we could count. Men and Women who were willing to

go that extra mile to help us, and who were happy to see our understanding of their subjects grow and to witness our maturation from scared high-school kids to mature people who could actually one day become doctors. At different turns in the road, we interacted with Czech people. Whether it be at the university, working with them in laboratories, sharing anxious glances across hallways before exams, or in pubs, and at parties, we began to get to know each other, and our circles of friends grew from those we’d made among our own nationalities, through getting to know the other foreigners, Portuguese, Greek, Swedish, German, and English alike, to include those of our host country and, later, even Erasmus students from far and wide. So, yes, that road we chose was uncertain, but it has lead us to a place where we feel at home. At home in this country that has so generously taken us in, at home in the friendships we have formed, at home in the profession we have chosen and, most importantly, at home in the people we have become. But the road does not end here! Today is not an ending. It is a beginning. Whether you choose to continue down the unknown, bumpy path, or choose a new one, perhaps brighter, perhaps darker one, medicine is a never ending journey. Today we receive our diplomas. Today, we become doctors. Yet, tomorrow, we start working towards our specialties, someday, perhaps, PhDs. We will continue to read those never-ending texts, and we will continue to lament that osmosis does not work for knowledge. We will continue to grow; we will never stop learning. And someday, perhaps, we will sit back there, looking upon those we have taught, those we have helped to become physicians. When that day comes, we will welcome their thanks. But that day is not today. Today, we may accept congratulations, and good wishes for the future, but first and foremost, we must give thanks. We must thank our teachers, those present here today as well as those back in Pilsen. Those who still teach younger students in our faculty, and those who have left us. From those teachers, who welcomed us in our first year as we took our first steps in medical school, all the way to those who helped us climb those final steps in the ladder and prepared us for our State Exams, never forgetting, of course, people like Professor Slipka, and Professor Ambler, who sadly are no longer with us, but whose teaching we will always remember. We must thank them all. We owe them all these diplomas we receive today. Every single person who has taught us during our time at university deserves our utmost gratitude and respect. So, allow me to say now, simply but with meaning: Thank You. We would be remiss, of course, if we did not also thank our families. Our parents, grandparents, sisters, brothers, aunts and uncles, even those very distant cousins we rarely see but who are very proud of our achievements. For without them, without their sacrifices to get us through medical school, their comfort when we believed we would never make it, and their patient support as we unsteadily navigated the more com-

plicated bends of that metaphorical road, we would not be here today. To them, I again say: Thank You, we are forever in your debt. But there is one last thanks that we must collectively give. Not to a  person. Not even to a group. But to this country. We may have been scared, at the beginning, of what a  life here would mean. But now, I  believe we all hold a  special place in our hearts for this country we have called home for so many years; for this country which gave us the opportunity to fulfill our dream – to become doctors. So, in conclusion, allow me to take us back to that poem by Robert Frost – ‘two roads diverged in a yellow wood’ As we look back upon our time at Charles University, as we recall our adventures in this wonderful country, and as we huddle around photo albums or, who are we kidding, it’ll probably be facebook, years from now with the wonderful friends we have made here, I hope we will all remember the final words of that poem: “Two roads diverged in a wood, and I— I took the one less traveled by, And that has made all the difference.” Congratulations to you all and good luck! Maria Inês Fernandes, Class of 2015

Promoce absolventů doktorského studijního programu Ve  čtvrtek 28. 5. 2015 proběhla ve Velké aule Karolina slavnostní promoce absolventů doktorského studijního programu.

Diplom z  rukou promotora pana profesora MUDr. Vladislava Třešky, DrSc. převzali: MUDr.  Ladislav Bernát, Ph.D.  ve  studijním programu Stomatologie, název disertační práce: Poruchy funkcí štítné žlázy po radioterapii nádorů hlavy a krku MUDr.  Petr Novák, Ph.D.  ve  studijním programu Chirurgie, název disertační práce: Tumor infiltrující lymfocyty jako prognostický faktor prognózy kolorektálního karcinomu po radikální chirurgické léčbě MUDr. Petr Stránský, Ph.D. ve studijním programu Chirurgie, název disertační práce: Vliv ischémie na funkci ledviny - klinický model resekce tumoru solitární ledviny MUDr.  Petr Zeman, Ph.D.  ve  studijním programu Ortopedie, název disertační práce: Anatomická rekonstrukce předního zkříženého vazu single-bundle versus double-bundle technikou

25

Všem absolventům blahopřejeme a  přejeme mnoho dalších úspěchů ve vědecké práci. (r)

Prohlášení rektora Univerzity Karlovy v Praze Dnešního dne mě ministr školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Marcel Chládek informoval o tom, že mu prezident republiky Ing. Miloš Zeman, CSc. sdělil, že nehodlá podepsat dekrety tří docentů navržených ke  jmenování profesorem: PhDr.  Jiřího Fajta, Ph.D., předního historika umění, vědce a pedagoga Filozofické fakulty UK a  ředitele Národní galerie v  Praze, RNDr.  Ivana Ošťádala, CSc., renomovaného vědce a pedagoga z Katedry fyziky a povrchu plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty UK a doc. PhDr. Jana Eichlera, CSc. z Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze, jejichž jmenování projednaly a schválily na svých zasedáních vědecké rady UK a VŠE. Kandidáti z  řad akademické obce Univerzity Karlovy v  Praze, docent Fajt i  docent Ošťádal, prošli náročným jmenovacím řízením před Vědeckou radou FF UK, respektive MFF UK a poté před Vědeckou radou UK, která jejich jmenování doporučila jednoznačným poměrem hlasů. Jsem si jist, že oba docenti, jejichž odborná reputace v České republice i v zahraničí je nezpochybnitelná, splnili všechna kritéria potřebná podle zákonů a předpisů Univerzity Karlovy ke jmenování profesorem. Prezident republiky jmenovací dekrety výše zmíněných docentů nepodepsal, třebaže má ke  jmenování dojít již 7. května 2015; navíc do této chvíle svůj krok nijak nezdůvodnil. Tuto skutečnost pokládám za  nepřijatelný zásah do principů akademických svobod a za znevážení akademické obce Univerzity Karlovy. Obracím se proto na Vědeckou radu UK, Akademický senát UK a  akademickou obec UK i dalších vysokých škol v České republice i v zahraničí, aby se k tomuto rovněž vyjádřily. Smíříme-li se s tím, že prezident republiky nebude respektovat samosprávu vysokých škol, jež neoddělitelně patří ke  svobodné, demokratické společnosti, nebudeme si moci vážit nejen jeho, ale ani sami sebe. V Praze, 5. května 2015, 18 hodin Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. rektor Univerzity Karlovy v Praze

Medicamp 2015

26

Dne 6. května 2015 se na Ranči Šídlovák konal letos již 5. ročník dobročinného open air festivalu Medicamp. Veškerý výtěžek z akce jsme se rozhodli věnovat stejně jako v minulých letech Nadaci pro transplantace kostní dřeně. Nebyl by to Medicamp, kdyby nespadlo aspoň pár dešťových kapek a tentokrát tomu obzvláště v dopoledních hodinách nebylo jinak. Letos nám ale štěstí přálo a festival jsme odstartovali v 15:00 v suchu. Jako první se nám představili kluci z kapely Amores Perros, kteří nám dokázali, že i se sádrou se to dá na podiu pořádně roztočit. Následovala kapela Yoko Phono, se

kterými vystupuje dokonce jeden z  našich spolužáků, což byl jistě jeden z  mnoha důvodů, proč se pod podiem do rytmu pohupovala skupinka studentů převážně 4. ročníku. Po  prvních dvou vystoupeních jsme si dali krátkou pauzu a  přivítali jsme mezi námi doc.  MUDr.  Samuela Vokurku, Ph.D., předsedu správní rady Nadace pro transplantace kostní dřeně, který se zhostil slova a poděkoval všem za podporu nadace.

Doufáme, že nám zachováte přízeň i v budoucnu a společně se potkáme zase příští rok. Za pořadatele s pozdravem Kristýna Domovská 4. ročník všeobecného lékařství LFP

Naši medici se aktivně zapojili

do projektu Mini-Plzeň Mini-Plzeň je prázdninový projekt, kde děti přebírají  ve  svém městě roli dospělých, mají svůj městský úřad, banku, restauraci, noviny, obchodní dům, který prodává jejich vlastní výrobky. Ve  středu 15. července 2015 si vyzkoušely pod vedením studentů naší fakulty i  role záchranářů.  

Poté už jsme mohli pokračovat a jako třetí nám zahrála kapela Rambanbám a jak to už u ska-punk skupin bývá, rozjeli to ve  velkém stylu. Než nastala chvíle vystoupení poslední kapely, byli vyhlášeni vítězové naší tomboly o hodnotné ceny, např. knihy, poukazy na  Laser game či na  motokáry. Na  závěr vystoupili již známí a oblíbení Ocho Rios, kteří byli opět jednoduše skvělí. Taneční kreace všeho druhu a  skoky některých návštěvníků z  podia do  davu jasně ukázalo, že na Medicampu mají všichni dobrou náladu a pro nudu zde není místo. Během celého odpoledne a  večera si návštěvníci mohli pochutnat na grilovaném masu a dobrém pivu, které teklo proudem. Rádi bychom uvedli, že konečný výtěžek z  celé akce činil neuvěřitelných 38  266 Kč, což letošní ročník řadí mezi nejúspěšnější od jejího vzniku. Tímto bychom rádi poděkovali naší fakultě, která akci podpořila, spolku Medicus Pilsensis za spolupráci, majiteli Ranče Šídlovák a  všem dalším pomocníkům, bez kterých by jen stěží Medicamp byl tak úspěšný. Dále chceme poděkovat Vám všem, kteří jste se letošního ročníku zúčastnili, podpořili dobrou věc a bavili se až do konce.

Dopoledne proběhla na  miniplzeňské Univerzitě  beseda o  první pomoci s  MUDr.  Miklíkovou, následně si devět dětí mohlo zvolit profesi záchranáře a  zúčastnit se záchranářského výcviku. Odpoledne se pak odehrála fingovaná dopravní nehoda tramvaje a autobusu, při níž se zranily desítky lidí. Vše vypadalo velmi rea-

listicky. I  to byla práce našich studentů, členů spolku Life Saving Support o.s., kteří věrohodně namaskovali účastníky nehody. Mladí záchranáři spolu se svými staršími kolegy situaci perfektně zvládli a nejen oni, ale i všichni přihlížející, si jistě odnesli ponaučení, jak se v podobných situacích chovat. Zpráva na iDnes.cz

Nemocnice pro medvídky Nemocnice pro medvídky je projekt IFMSA CZ, kdy se studenty místní Lékařské fakulty v Plzni navštěvujeme školky v  Plzni a  přilehlém okolí a  přinášíme úsměvy na  dětské tváře. A že v tom máme praxi. Už několikátý ročník slýcháme od učitelek a ředitelek mateřských škol samou chválu a jsme velice hrdí na to, že můžeme se školkami spolupracovat a  radovat se s těmi nejmenšími. Naším cílem je totiž předškolním dětem ukázat, že doktorů se není třeba bát a  že jsme jejich kamarádi. S naším medvídkem Otíkem si spolu v kroužku povídáme o  doktorech, očkování, čištění zoubků, zdravé stravě a sportu. Posloucháme si srdíčka stetoskopem, říkáme si, k  čemu slouží dřívka, zrcátka, teploměry, skládáme lidské tělo a  oblékáme je do  doktorských

plášťů, vše jak jinak než zábavnou formou. Za  období 2014/2015 jsme navštívili 6 mateřských školek (jednalo se o  24. MŠ, 57. MŠ, 44. MŠ, 50. MŠ a  60. MŠ), z  toho 60. MŠ dvakrát po sobě. Jsem přesvědčen, že další budou následovat a  pokusíme se rozšířit naše pole působnosti i mimo hranice města Plzně, neboť si myslíme, že je škoda o tuto možnost připravit děti z jiných blízkých či dalekých měst a pokusíme se i  jim zprostředkovávat to, čeho docilujeme v Plzni. Osobně bych rád, aby se tento projekt rozšířil i do mého rodného Karlovarského kraje, neboť zde se nenachází žádná místní pobočka IFMSA CZ (i kvůli absenci lékařské fakulty) s  cílem vytvoření takového místního bočního křídla, které by obstarávalo to samé, co my v Plzni. Myšlenka je stále ve stádiu zrodu a uvidíme, jak se vše vyvine. Doufejme, že vše dopadne dobře a  budeme moci úsměvy rozdávat v obou krajích.

Navštívili jsme i  Den světového zdraví, který se konal 7. dubna 2015, kde jsme se s  naším stanovištěm snažili dostat do  povědomí okolních spoluobčanů a  mnoho z  nich nám svůj čas ochotně věnovalo. Každý nezbeda od nás obdržel omalovánky, pexeso či balónek na cestu a byl to příjemně strávený den. Navštívil nás také známý fotbalista Pavel Horváth, který nám taktéž vyjádřil svou podporu, byli jsme velice pyšní na  to, jak nás chválil a  potvrdil nám, že děláme tu správnou věc. Jsem velice hrdý na to, čeho jsme v posledních letech dosáhli. Máme vytyčené cíle, skvělé ambice a  plno členů, kteří jsou ochotní v  našem spolku působit, neboť víme, že dětský úsměv je jako balzám na duši a mnohým z nás děti pomáhají vzpomínat a vracet se do našeho bezstarostného mládí. Chtěl bych moc poděkovat mé kolegyni Markétě Veselé, po  které tento projekt přebírám za  to, co dokázala a  samozřejmě i všem ostatním studentům – kolegům, kteří jsou nedílnou součástí tohoto projektu. V neposlední řadě patří dík i organizaci IFMSA CZ, ve  které tento projekt běží a  samozřejmě i naši plzeňské pobočce. Doufám, že se nám toho ještě mnoho povede, že naše vize nezůstanou vizemi, ale stanou se skutečností a  že budeme rozzařovat čím dál tím více dětských úsměvů, neb o to hlavně jde – vytvářet úsměv a  předávat jej dál. A  kdo ví. Možná si takto získáme i nové doktory a doktorky, kteří budou chtít provozovat toto jistě šlechetné řemeslo a poslání s bohatou historií stejně, jako dnes, my. Jiří Rott, Koordinátor projektu Nemocnice pro medvídky, LF Plzeň

Představujeme nové docenty Doc. MUDr. Jiří Moláček, Ph.D. Doc.  MUDr.  Jiří Moláček, Ph.D. byl jmenován docentem v  oboru cévní chirurgie v lednu tohoto roku. Narodil se 23. září 1975 v Plzni. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v  Plzni, promoval v roce 2000, od té doby pracuje na Chirurgické klinice FN Plzeň. Dizertační práci na téma Etiologie aneuryzmatu břišní aorty – experimentální model obhájil v roce 2005. Habilitoval v roce 2015, tématem jeho habilitační práce jsou poranění cévního systému. Je ženatý, má dvě děti. Koníčky: historie, fotbal. S doc. MUDr. Jiřím Moláčkem, Ph.D. jsem měla možnost spolupracovat na  výzkumu aneuryzmatu břišní aorty v  projektu Fighting aneurysmal disease. Známe se tedy i  tak trochu osobně. Jiří, vím, že jsi chirurgii vždycky chtěl dělat. Co Tě k tomuto oboru přivedlo a čím je pro Tebe po patnácti letech praxe? Skutečně jsem od svých studií na LF chtěl chirurgii dělat, těžko se to vysvětluje, z  rodiny jsem žádný vzor neměl, rodiče lékaři nejsou. Přišel mi ten obor jako krásný, přímočarý, atraktivní… Pravdou ale je, že dokud chirurgii člověk nezačne dělat, neví o ní vůbec nic. Už na škole jsem měl obrovské vzory ve  svých učitelích. Tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval, moje práce mě skutečně naplňuje. Stačí, když mám dva týdny dovolenou, a operování mně neskutečně chybí. Asi to není úplně normální, ale je to tak. Moje manželka by Ti o tom řekla své… Spolupracovali jsme spolu ve  výzkumu aneuryzmatu břišní aorty (AAA). Jaká jsou Tvoje aktuální témata? O čem je Tvá habilitační práce? V tématu etiologie AAA v našem týmu pokračujeme, navázali jsme díky profesoru Třeškovi kontakty se zahraničními experty a řešíme nyní grantový projekt s  mezinárodní účastí. V  mojí habilitační práci jsem se věnoval poranění cévního systému. To je velmi vzrušující část práce cévního chirurga. Díky tomu, že FN je traumacentrem s velikým spádem máme s těmito traumaty bohaté zkušenosti. Někdy zachraňujete „jen“ končetinu, někdy život nemocného. Se svým doktorandem se také věnuji vývoji přístroje a algoritmu na prezervaci ledviny odebrané pro transplantační účely. Kdysi jsme spolu rozebírali téma ženy a chirurgie. Nechceš se s  námi podělit se o  své názory na toto téma? Nějak tuším, že naše milé potencionální chirurgyně nebudou úplně potěšené. Nebo jsi změnil názor? No asi Tě překvapím, ale podle mého názoru může být žena skvělým chirurgem (promiň, vzhledem k  mé konzervativnosti nepoužívám výraz chirurgyně). Rozhodne-li se pro tuto práci, musí ale počítat s  tím, že to bude mít ve  svém životě neskutečně těžké, mnohem těžší než muž. Proto bych to své dceři asi rozmluvil…

27

Že jsi rozhodčí a pískáš ve fotbalové lize je informace, která mě kdysi upoutala jako první. Tedy nejspíš tuším, jakou metodu používáš v rámci duševní hygieny. Jak ses k fotbalu a rozhodcovství dostal? Hrál jsem fotbal od  dětství a  přestal vlastně až na vysoké škole, když už jsem pochopil, že skutečně nejsem žádný talent… Ale ten sport jsem měl a pořád mám rád. A domnívám se, že snad pro něj mám i určitý cit, proto se později ze mě stal rozhodčí. Postupně jsem stoupal jednotlivými soutěžemi, až jsem se dostal před 9 lety do první fotbalové ligy (dnes Synot ligy) a před 4 lety na listinu UEFA a FIFA. Je pravda, že to je výborná relaxace od mé práce, jedná se o jiný druh stresu (někdy ne malého), ale i  vzhledem k  mému povolání to již beru trochu s nadhledem. Jsi sice Plzeňák, zajímalo by mě − líbí se Ti seriál Okresní přebor? Mně připadá geniální a ze života… To je geniální seriál a Jirka Luňák je pro mě největší sportovní hvězdou. Chtěl bych ho někdy potkat… i když nemá licenci. Vím, že se mentalita sportovců různých sportovních odvětví liší. Ale zdá se mi, že je mnoho vlastností, které se ve sportu dají tužit a  používat s  úspěchem i  v  civilním životě, v  profesi. Mám na  mysli například houževnatost, odvahu, rozhodnost nebo cílevědomost. Souhlasíš? Případně, čím je sport pro pracovní kariéru přínosný Tobě? Souhlasím, ty vlastnosti, které jsi vyjmenovala, jsou určitě důležité jak ve  sportu, tak v  osobním a pracovním životě. Ale i když se to bude zdát jako strašlivé klišé, mě sport, resp. rozhodcovská kariéra, naučila nejvíc pracovat v týmu. My jsme na hřišti většinou čtyři, a když jeden udělá chybu, je to chyba celého týmu. A takhle to je i v chirurgii, to mi věř. Takže spolehnutí se na kolegy a vzájemná důvěra, to je ten benefit. A  na  závěr, pro potřeby případného bilancování – jaké jsou Tvoje další pracovní cíle, plány, vize? Tato otázka se dávala na závěr v „Křesle pro hosta“ (tento pořad už naši studenti asi nepamatují). Ne, vážně. Čeká mě nyní stáž na prestižním pracovišti v Paříži, na což se opravdu těším. Plánů a přání mám spoustu. Jako chirurg si přeji, aby se mi vyhýbaly komplikace a  abych měl stále schopnost učit se od kolegů. Jako učitel bych si přál více studentů, které se mi podaří zaujmout a nadchnout pro chirurgii. Jako Plzeňák bych si přál, aby Viktorka vyhrála Evropskou ligu… A jako rodič bych si přál zdraví celé mé rodiny. Jiří, díky moc za vzácný čas. Přeju hodně štěstí a dalších úspěchů, jak se dozvídám díky našemu rozhovoru, i k Tvým úžasným čtyřicátinám. Lada Eberlová

Z jednání AS LF UK v Plzni 3. 6. 2015

28

Jednání zahájil předseda AS prof.  MUDr.  Filipovský, CSc., který uvítal přítomné členy AS a hosty. K zápisu z minulého jednání AS nebyly vzneseny žádné připomínky. Výroční zpráva o činnosti LF Plzeň (Ing.  Kleč-

ková, tajemnice LFP): Výroční zpráva o  činnosti vysoké školy je předkládána povinně podle zákona 111/1998 Sb. dle § 21 odst. 1, písm. a) a § 42 odst. a, písm. a). Je v ní vyjádřeno naplnění dlouhodobých vzdělávacích, vědeckých, výzkumných a vývojových záměrů fakulty a z různých hledisek je hodnoceno působení fakulty v minulém roce. Podle § 27 písm. d) schvaluje Výroční zprávu o  činnosti fakulty předkládanou děkanem Akademický senát. Předkládaná zpráva má 138 stran, je sestavena podle předepsané osnovy MŠMT a údaje jsou vztaženy k 31. 12. 2014. Členové AS obdrželi zprávu ve  formě prostého textu k  prostudování předem, na jednání AS byla předložena ve finální úpravě včetně grafiky. AS schválil Výroční zprávu o  činnosti LFP za rok 2014. Ing.  Klečková upozornila, že již v  současné době je možnost dodávat podklady pro Výroční zprávu 2015 na adresy: barbora.cernikova@ lfp.cuni.cz; [email protected]. Rozdělení prostředků z Fondu rozvoje majetku (Ing.  Klečková, Ekonomická komise AS): Na  jednání AS 5. 5. 2015 bylo schváleno, že do  investičních aktivit fakulty v  letošním roce je plánováno investovat 12 300 tis. Kč. Požadavky ústavů a klinik na rozpočet investic pro rok 2015 představovaly 22  644  899 Kč (investiční: 17 193 528 Kč; neinvestiční: 1 196 371 Kč; fakultní stavby: 770  000 Kč; fakultní společné investiční: 3 485 000 Kč). Jednotlivé požadavky byly hodnoceny Kolegiem děkana a  Ekonomickou komisí AS vzhledem k  pedagogickému a  vědeckému potenciálu, finální posouzení provedl prof. MUDr. Kreuzberg, CSc., děkan LFP. Některé požadavky předložené jako investiční jsou však charakterem neinvestice a tak byly z požadavků financování z FRM vyjmuty (budou podle možnosti hrazeny z provozního rozpočtu fakulty podle pořadí hodnocení). Z prostředků FRM bylo na investiční požadavky ústavů a klinik uvolněno 8 116 000 Kč. Realizace vybraných 32 požadavků bude probíhat od června do listopadu 2015. Všem žadatelům bude zasláno oznámení, zda jejich požadavek byl doporučen k financování. Vyjádření Ekonomické komise, zastoupené doc. MUDr. Tomášem Skalickým, Ph.D.: EK si vzhledem k množství požadavků vyžádala delší časové období k pečlivému posouzení požadavků. Jednotliví členové komise provedli bodové hodnocení jednotlivých žádostí. Vyjádření prof. MUDr. Kreuzberga, CSc., děkana LFP: S hodnocením požadavků souhlasí. Členům AS prezentovala ing. Klečková přehled všech investičních požadavků (do limitu schváleného rozpočtu i přes limit) ve formě tabulky, která bude rozeslána všem členům AS, všem přednostům klinik a  ústavů a  jejich školským zástupcům. AS schválil rozdělení prostředků z  FRM 2015. Výzva 3.2 OP VaVpI – doc. MUDr. Štengl, Ph.D. Před 2 týdny byla vyhlášena nová Výzva 3.2 OP VaVpI „Rozvoj výzkumných kapacit podpořených VaV center“, díky které by bylo umožněno doplnit a  rozšířit přístrojové vybavení vybudovaných výzkumných center (Biomedicínského centra). Žádost musí být podána do  30. 6. 2015, přístroje musí být zakoupeny

a  instalovány do  31. 12. 2015. Její financování MŠMT však proběhne ex post (pravděpodobně v  březnu 2016). Bylo by proto žádoucí použít zatím formou půjčky finance z FRM v objemu cca 20 mil. Kč, přičemž navrácení půjčky po vyúčtování dotace předpokládáme v  březnu až červnu 2016. Zda žádost uspěla, bude známo v září; v případě neúspěchu žádosti nákup nebude realizován. AS schválil možnost půjčky z FRM pro podání žádosti - Výzva 3.2 OP VaVpI. Úprava pravidel magisterského studia, podmínky přijetí k  magisterskému studiu na  LF pro rok 2016/17 (prof.  MUDr.  Skálová, CSc., Mgr.  Buriánková) Mgr.  Buriánková seznámila členy AS s  informacemi k  přijímacímu řízení v příštím akademickém roce. V pravidlech magisterského studia dochází ke  třem změnám: • manipulační poplatek stanovuje rektorát, je stejný pro všechny fakulty a činí 530 Kč (v loňském roce 510 Kč), • návrh na snížení počtu studentů zubního lékařství přijatých bez přijímací zkoušky z 20 na 15 (celkem přijatých kolem 50), • den otevřených dveří byl letos poprvé uspořádán ve spolupráci se studentskými spolky, posunutí termínu na první týden v únoru. Po diskusi AS schválil podmínky přijetí k magisterskému studiu na LFP pro rok 2016/17 Úprava pravidel doktorandského studia, podmínky přijetí k doktorandskému studiu na  LF pro rok 2016/17 (prof.  MUDr.  Třeška, DrSc., Bc. Vyzrálová) Prof.  MUDr. Třeška, DrSc. seznámil členy AS se změnami v  pravidlech doktorandského studia a podmínkách přijetí ke studiu: • poplatek se zvyšuje ze 460 Kč na 480 Kč, • pravidla pro organizaci studia připravena v  souladu ze zákonem o  vysokých školách č. 111/1998 Sb. a  se Studijním a  zkušebním řádem. Změny nejsou zásadní (např. dříve Odd. vědy a vzdělávání, dnes Odd. vědy a výzkumu). Podstatná je nová role konzultanta. • změna ve  stipendiích doktorandů: navržen motivující systém – paušální částka stipendia snížena na  9  000 Kč, každé další navýšení dle schválených kritérií, např. za publikování (musí být v afiliaci LF Plzeň), po vykonání státní zkoušky se stipendium zvyšuje o 2 000 Kč. Po  diskusi AS schválil podmínky přijetí k  doktorandskému studiu na  LF pro rok 2016/17 a úpravy stipendií doktorandů. Doplnění Disciplinární komise (Mgr. Mičan) Vzhledem k  tomu, že zahraniční studenti neprojevili zájem doplnit Disciplinární komisi svým zástupcem, zůstává komise ve  složení, předloženém na  minulém zasedání AS: předsedkyně: doc.  MUDr.  Kuncová J., Ph.D. Vědecko-pedagogická část - členové: MUDr. Hecová H., doc.  MUDr.  Šafránek J., Ph.D., náhradníci: MUDr. Mírka H., Ph.D., MUDr. Žourek M., Ph.D. studentská část - členové: MUDr. Mgr. Kalousová, Třebová A., Černá M., náhradníci: Mgr. Doležalová V., Razima J. AS schválil složení Disciplinární komise LFP. Průběžné informace o  přípravě přestavby pracovišť (ing. Kočí, ing. Vais) Ing.  Kočí: Po  dostavbě budovy teoretických ústavů UniMeC a Biomedicínského centra došlo

k navýšení celkové užitné plochy o  9  599 m2 (z původních 15 912 na 25 512). Pokud by došlo na výstavbu nového kampusu, plocha by se zvětšila o dalších 15 000 m2 užitné plochy. Varianta rekonstrukce stávajících budov i varianta výstavby nových budov má řadu výhod i nevýhod. Možnosti financování: z  OP Výzkum, vývoj a  vzdělávání - PO1, SC3 budou podporovány investice do  infrastruktury pro výzkumně zaměřené studijní programy (s některými omezeními – nebudou financovány např. rekonstrukce vnějších plášťů budov, technickoprovozního zázemí, podpůrných provozů (technické oddělení, CIT), prostor nesouvisejících se vzděláním, výměny oken atd.). U  financování z  OP VVV bude výše spolufinancování pravděpodobně 15 % (zatím není známo, zda bude kryto ze státního rozpočtu nebo o  ně bude snižován příspěvek na vzdělávání). Dotačním titulem ze státního rozpočtu je Rozvoj materiálně technické základy VVŠ (resp. Univerzity Karlovy), z něhož bude financována výstavba posluchárny UniMeC. Doplňkové financování je plánováno z  FRM. Při realizaci rozvoje infrastruktury je nutno počítat s  výdaji vlastních prostředků ve výši desítek milionů Kč. Provozní výdaje: Náklady na energie činí v současné době 13  729  294 Kč/rok. V  případě dostavby kampusu je celková spotřeba energie budov odhadována na 11 000 000 Kč, tedy cca 85 % současné spotřeby. Možné varianty dalšího postupu: 1. Připravit stavebně technickou dokumentaci pro kompletní kampus v areálu UniMeC se všemi náležitostmi a podle konkrétních možností postupně realizovat jednotlivé etapy 2. Zvolit jednu konkrétní variantu se všemi náležitostmi (výběrové řízení, zpracování dokumentace, vydání stavebního povolení) 3. Vyčkat na konkrétní podmínky výzvy OP VVV Ing. Vais: Stavebně technický stav budov Technický stav většiny budov LFP je v současné době uspokojivý, některé prostory jsou však vzhledem ke svému stáří nevyhovující k účelu výukovému a výzkumnému a rekonstrukci vyžadují některé inženýrské sítě. Hlavní budovy považuje LF za prodejné. V  nejlepším technickém stavu je budova děkanátu, která prošla rekonstrukcí. Procháskův a  Pavlovův ústav – navyšuje se rozpočet na  předpokládané rekonstrukce vzhledem k požadavkům Národního památkového ústavu (výměna jednoho okna = 40 - 50 tis. Kč). Nelze realizovat zateplení budov. Šafránkův pavilon – bude nutná rekonstrukce rozvodů vody a odpadů a výměna oken vč. zateplení. Budovy Ústavu hygieny a  Ústavu tělovýchovného lékařství prošly v minulých letech rekonstrukcí. V  letošním roce není plánována rozsáhlejší investice do  generální rekonstrukce stávající infrastruktury. Na  běžný provoz je z  rozpočtu LF uvolněno 3,5 mil. Kč a  3 mil. Kč na  úpravy a vybavení uvolněných prostor v Procháskově ústavu (ústav histologie 1 mil. Kč, ústav anatomie 0,5 mil. Kč, ústav lékařské chemie 1 mil. Kč) a Pavlovově ústavu (celkem 1 mil. Kč). Uvedená problematika byla projednána v  diskusi s  prozatímním závěrem (prof.  MUDr.  Kreuzberg, CSc.): situace není zcela jasná z hlediska řídicích orgánů, před definitivním rozhodnutím

je třeba některé otázky vyjasnit. Zájmem rektorátu UK je stavba a redukování stávajících prostor. Zprávy ze zasedání AS UK a Rady vysokých škol (členové AS UK za LF Plzeň, MUDr. Barcal, Ph.D.) • vystoupení pana rektora v kauze „profesoři“, AS UK přijal prohlášení (MUDr. Beneš, Ph.D. prohlášení přečetl) • AS schválil komplexní změnu Volebního a Jednacího řádu AS UK. Vyplynou některé změny, např. možnost elektronického hlasování ve volbách. MUDr. Beneš, Ph.D. navrhuje uvážit možnost volby do  našeho AS elektronickou formou (po  doplnění vnitřního předpisu) • návrh svěření nemovitostí do  správy jednotlivých fakult Volby do  AS UK – první informace (prof. MUDr. Filipovský, CSc.) Na  podzim se na  LFP uskuteční volby našich zástupců do AS UK v části zaměstnanecké i studentské. Na  příštím zasedání AS bude nutno určit termín voleb. Předběžný termín jednání AS je 21. 10. 2015. (r – dle zápisu J. Novákové a prof. MUDr. J. Filipovského, CSc.)

K jubileu doc. MUDr.  Jiřího Berana, CSc. Doc.  MUDr.  Jiří Beran, CSc., přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v  Plzni oslavil 6. května 2015 v  plném zdraví své 65. narozeniny. Narodil se v  Praze, vyrůstal v Březnici u Příbrami, maturoval v roce 1968 na  gymnasiu v  Příbrami. V  dětství doma poznal práci venkovského lékaře, neboť jeho matka byla praktickou a  zubní lékařkou. Stát se lékařem bylo pro něj atraktivnější než stát se středoškolským učitelem, jímž byl jeho otec, který vyučoval na  březnické Střední zemědělské technické škole zejména biologii a  další předměty. Ve školních letech spíše než ke sportům tíhnul k  výtvarnému umění, v  němž se vzdělával pod vedením akademického sochaře Miloše Hrušky, za  kterým pravidelně dojížděl do Příbrami. Po  maturitě studoval na  Univerzitě Karlově v  Praze na  tehdejší Fakultě dětského lékařství a svá studia zde dokončil v roce 1974. Během nich se rozhodl pro obor psychiatrie, protože duševní život a jeho poruchy ho zaujaly víc než poruchy procesů tělesných. Na  jeho rozhodnutí měla mimo jiné nemalý vliv i četba článků a knih profesora Vladimíra Vondráčka. Jeho prvním pracovištěm po  promoci byla v  roce 1974 Dětská psychiatrická léčebna v  Opařanech nedaleko Tábora. U  dětské psychiatrie však nezůstal dlouho a  v  roce 1975 odešel do Sadské u Nymburka, kde tehdy bylo neveliké psychiatrické oddělení, spadající pod Krajský ústav národního zdraví Středočeského

kraje. Od té doby se pak věnoval psychiatrii dospělých. V Sadské jej zaujala léčba neurotických poruch psychoterapií. Začal se tudíž vzdělávat vedle psychiatrie též v této odborné disciplíně. Vstoupil do  cvičné analýzy u  psychoanalytika MUDr. Theodora Dosužkova. Ze Sadské přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického v Praze – Bohnicích, vedeného tehdy profesorem Hanzlíčkem. Zde vedle klinické práce začal jako externí aspirant s přípravou na vědeckou práci. Aspirantské studium ukončil v  roce 1985, kdy získal titul CSc. V té době již působil jako odborný asistent na  katedře psychiatrie tehdejšího Institutu lékařů a farmaceutů v Praze (nyní Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) , kterou vedl prof. MUDr. Alojz Janík, DrSc. Zde se podílel na  přípravě lékařů k  atestacím (tehdy byla I. a  II. atestace) z  psychiatrie. Doc.  MUDr.  Jaroslav Baštecký, CSc., jej přivedl k zájmu o psychosomatickou medicínu. V roce 1994 byl přijat na  Univerzitu Karlovu – Lékařskou fakultu v  Plzni na  místo přednosty psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice. Zde se věnuje vzdělávání studentů nejen v předmětu psychiatrie, ale také v předmětu  lékařská psychologie a etika. Přednáší také lékařskou sexuologii, vede řadu let sexuologickou ambulanci ve  FN a  přednáší i  právní otázky v  medicíně: zde zúročuje své zkušenosti z praxe soudního znalce v  oboru psychiatrie a  sexuologie. Je školitelem postgraduálních studentů, přednáší soustavně na  Západočeské univerzitě v  Plzni. Od roku 2008 vede katedru psychiatrie IPVZ. Vedle odborných zájmů se doc.Beran věnuje výtvarné činnosti. Od malby přešel k asamblážím, skulpturám a fotografii. Svá díla pravidelně vystavuje na samostatných i kolektivních výstavách. Je členem Sdružení výtvarných umělců ČR. Doc.Beran je také dlouholetým aktivním členem redakční rady našeho časopisu. K jeho současnému jubileu i do všech dalších let mu upřímně přejeme především pevné zdraví, hodně dobré pohody, radostí a  úspěchů! Za redakční radu Facultas nostra Prof. MUDr.Jan Kilian, DrSc.

Výtvarné vyznání docenta Berana V  předmluvě ke  svazečku průvodních textů k výstavám v letech 2006 až 2013 doc. MUDr. Jiří Beran, CSc. uvádí: Umění nemusí zrovna proti něčemu bojovat a někoho burcovat. Od toho jsou jiní a jsou k tomu jiné cesty. Každé umělecké dílo si najde svého posluchače, čtenáře či diváka, kterého citově obohatí. Rozhodující podle mne je to, že tomu, kdo si takové dílo najde, bude v  jeho přítomnosti, když to dílo bude třeba viset na stěně v jeho pokoji, dobře… Ocitujme průvodní text k výstavě z roku 2012, uspořádanou v  srpnu 2012 ve  výstavní baště zámku v  Březnici. Vystavoval tehdy své asambláže spolu s plzeňskou medailérkou a sochařkou Miroslavou Novou. Paměť kamene a dřeva (*) Kámen a dřevo jsou prastaré. Přišly na svět mno-

29

hem dřív než lidé. Paměť kamene a dřeva je obrovská, tato výstava z ní může odkrýt jen malou část … Kámen i  dřevo má pro člověka nejen význam praktický, ale také spirituální. Posvátná místa jsou u  nás spjata s  kameny, stromy a  prameny. Zejména kámen člověka fascinuje svojí trvanlivostí, která je s  délkou lidského života nesrovnatelná. Tím, že jeho trvání je z lidského pohledu téměř nekonečné, odpovídá lidské touze po nesmrtelnosti. Nejen člověk, ale i kámen má svoji duši. Miroslava Nová rozumí duši kamene a respektuje ji. Duše se jen tak neukazuje, je schována. Paní Miroslava Nová usiluje o to, aby nám kámen v jejich rukou kousek své duše poodhalil … Dřevo slouží člověku odedávna, a to jak za svého života, kdy je stromem, tak i potom. Tato dlouhá služba člověku je v  něm vepsána a  představuje naprosto autentický dokument minulých časů, je svědectvím lidských rukou a možná i osudů … Dřevo i  člověk končí nejednou v  plamenech. Přikládaje do  ohně rozpoznal jsem na  poslední chvíli v jakémsi prozření, že v těch kouscích dřeva je obsaženo něco zvláštního … každý má nejen svoji historii spjatou s místem, časem a lidmi, ale i krásu! Proto jsem ten a onen kousek dřeva ještě na chvíli odložil stranou, a tak vznikl základ této výstavy. Věřím, že to není jen můj zážitek, ale že jej sdílím s více lidmi … Březnice, zámecká bašta, srpen 2012. (r) (*) Beran J.: Můj život ve výtvarném umění. Listopad 2013.

90 let MUDr. Jiřiny Křížkové Jiřina Křížková se narodila 21. srpna 1925 v Plzni. Pochází z katolické rodiny, rodiče Ludvík a Pavla Křížkovi vychovávali celkem čtyři děti. „Vždycky jsme světili neděli, byl to svátek. Během mého mládí s  námi žily obě babičky. Jedna si vzala vdovce s deseti dětmi a ještě měla další dvě děti, druhá měla sedm dětí. Tyto obě babičky u nás žily deset let. My jsme byli tři děti. Obě babičky, jak přišly za sebou – po deseti letech, zemřely, a pak se ještě narodil mladší bratr, takže jsme byli čtyři děti. Tatínek vydělával na sedm lidí, takže to bylo všelijaký.“ V  septimě v  období Protektorátu Čechy a Morava musela přerušit studia na dívčím reálném gymnáziu v Plzni a byla nuceně nasazena na práci. „Měla jsem jezdit tramvají. A potom, protože jsem měla brýle, tak to nějak odmítli a byla jsem u potravinových lístků. Takže jsem dva a půl roku vydávala potravinové lístky.“ Po osvobození Československa dokončila gymnázium a  rozhodla se pro studium medicíny. Během prvního roku studií v  Praze jako terciářka františkánského řádu (od  roku 1944) se dostala do  kontaktu s  prostředím kolem Jana Evangelisty Urbana (Studium catholicum), kde postupně poznávala významné osobnosti řím-

30

skokatolické církve (např. O. Mádr, J. Zvěřina), se kterými později spolupracovala při rozšiřování samizdatových textů. „U  Panny Marie Sněžné, jak se přišlo do  prvního bloku, po  pravé straně, tak tam byla v poschodí učebna sloužící pro Studium catholicum. No, potom začali komunisti likvidovat všechno, co se dalo.“ V roce 1946 přešla na  lékařskou fakultu v  Plzni, kde pokračovala v  činnosti a  inicializovala mše svaté pro věřící studenty medicíny a lékaře. Kolem roku 1950 převezla z Plzně a v Praze předala P. Janu Baptistu Bártovi, který ilegálně utekl z internace v Želivi, pak krátce pobýval v Plzni a v Praze, padělanou legitimaci, kterou obstarala Eliška Chudáčková.

Ačkoli měla paní Křížková studia medicíny již několik měsíců ukončena, stále se nemohla dočkat pozvání na promoci, které pravděpodobně díky přímluvě profesora P. Josefa Limpoucha přišlo až na  8. prosince 1950. Stačila tak alespoň v  Plzni zorganizovat setkání katolických lékařů. V  lednu 1951 konečně nastoupila jako lékařka v  Sušici. Už tam se o  ni začala zajímat StB (Státní Bezpečnost), na což ji přátelsky upozornila původně věřící katolička a v té době již aktivní členka KSČ Jarka Charvátová z  Plzně. O jejím vnitřním přerodu svědčí krátká historka, kdy Jiřině Křížkové vysvětlovala, že Velká říjnová revoluce byla něčím daleko významnějším nežli narození Ježíše Krista. Při jednom z výslechů byla MUDr. Křížková vtažena do podobné debaty samotnými příslušníky StB: „Oni na mě, abych jim dokázala, že existuje Bůh. Já jsem říkala: ‚To nemůžu, ale dokažte vy, že neexistuje.‘ Taky to nemůžete. No, tak jsme si kvit.“  Po  zvážení nabídky, zda by nechtěla pracovat jako dětská lékařka, si paní Křížková doplnila potřebnou kvalifikaci a začala se stále ještě v Sušici a později i v Horažďovicích věnovat pediatrii. Za podpory krajského pediatra, a to i přes svůj vírou pošramocený „kádrový profil“, nastoupila do  funkce primářky pro nové oddělení Dětské psychiatrie pro děti předškolního věku Psychiatrické léčebny v Dobřanech. „Byla to velmi pěkná práce a já jsem tam byla velmi šťastná. Měla jsem tam sekundární lékařku, měla jsem tam psycholožku, sociální pracovnici, učitelku mateřské školky i  logopedku. A  k  tomu dvanáct sester. Takže to byla práce rozsáhlá. Jednak mi pediatři posílali děti, jednak jsem sama začala jezdit po dětských domovech. Tam jsem viděla a našla plno dětí, které měly třeba jídlo, měly oblečení, ale neměly tu opravdovou rodinu.“ Doktorka Křížková tak začala s umísťováním dětí do adoptivní péče. Během let se jí podařilo do  rodin umístit na  200 dětí. Přesto si o  všech nadále vedla podrobnou evidenci a  nespouštěla je takzvaně z  očí, i  když to vedení léčebny zakazovalo, a  pokračovala v  tom i  po  vynuceném odchodu z funkce primářky. Děti, které nemohly být adoptovány ani vráceny do rodiny, byly umisťovány do  nově zřízeného azylového domu v Bystřici u Nýrska. O děti tam pečovaly řádové sestry de Notre Dame. Na příkaz StB byla doktorka Křížková odvolána z funkce primářky. MUDr. Benda jí nabídl místo

obvodní dětské lékařky na okrese Plzeň-sever, kde si vynutila jeden den v týdnu na dětskou psychiatrii, s touto kvalifikací byla od roku 1964 jediná v  kraji. O  jejím hlubokém zájmu o  dětskou psychiatrii svědčí i to, že v té době dálkově studovala psychologii pro lékaře a psychoterapii. Dohled StB byl tak důkladný, že rok po odchodu doktorky Křížkové do  důchodu jí byla další lékařská činnost v  oboru psychoterapie zakázána (nesměla uskutečňovat hovory mezi čtyřma očima). V polovině šedesátých let se podařilo MUDr. Jiřině Křížkové pracovně vycestovat do Itálie, kde se mimo jiné setkala i s arcibiskupem Beranem. Šlo v krátké době o již druhé setkání, když předtím arcibiskupa navštívila ještě v jeho internaci v  Radvanově. Na  památku ze setkání si tehdy přivezla podepsanou fotografii s  věnováním, kterou má uschovanou dodnes. Dalším jejím přáním bylo získat doposud téměř neznámé dokumenty z  2. vatikánského koncilu.  Nakonec ji přátelé nasměrovali při zpáteční cestě do Vídně, kde vytoužené materiály získala. „Tak jsem je vezla. Když jsme přejížděli hranice, bylo mi ouvej. Když nám řekli, abychom jeli dál, tak mi spadl obrovský kámen ze srdce. Pro nás šlo totiž o  opravdové drahocennosti.“ Navázané kontakty v zahraničí paní Křížková využívala i nadále. Náboženská literatura přicházela například od dr. Karla Vrány či dr. Karla Skalického.

Hluboká a živá víra ve spojení s četnými kontakty v křesťanském prostředí doma i za hranicemi Československa a  s  probouzejícím se Dílem koncilové obnovy (DKO) přivedly doktorku Křížkovou k  četným samizdatovým aktivitám. Nejenže byla jednou z prvních osob, které do Československa přivezly a rozšiřovaly zde doposud neznámé texty 2. vatikánského koncilu, ale současně se začala věnovat i rozšiřování domácí náboženské literatury. Neúnavné snahy o  dosažení práva svobodně hlásat svoji víru v komunistickém Československu vynesly v roce 1968 doktorce Křížkové jako jediné ženě zvolení do  Arcidiecézní pastorační rady. Přestože DKO nemělo dlouhého trvání, doktorka Křížková využila režimem nabízený čas beze zbytku. „Já jsem šla pracovat na sociální odbor a začala jsem jim nabízet manželskou poradnu, výchovu dětí atd. Poradnu jsem v Praze dělala společně s otcem Václava Vaška, který byl právník.“ Aktivity v sociální oblasti přenesla doktorka Křížková následně i do prostředí Plzně. „Šla jsem na-

bídnout takovou práci sociálnímu odboru a zřídila jsem sociální poradnu v Dominikánské ulici.“ Na  konci šedesátých let se doktorka Křížková za pomoci řady svých přátel pustila do stavby domu, při které se seznámila i se svým budoucím manželem Vladimírem Kódlem, který byl od roku 1968 také sledován StB, když v rozhlase Plzeň po celou dobu obléhání budovy rozhlasu sovětskými tanky působil jako hlasatel. V polovině sedmdesátých let zkolaudovaný dům se okamžitě stal útočištěm pro řadu neoficiálních křesťanských setkání i tajně sloužených mší. S manželem se zúčastnila i „legendárního“ církevního pohřbu Jaroslava Seiferta v  břevnovském kostele sv. Markéty.   Pro své křesťanské aktivity – např. ekumenické biblické hodiny, na jejichž vzniku se v Plzni podílela – zůstávala MUDr.  Jiřina Křížková stále v hledáčku StB. Na začátku osmdesátých let na ni byl v rámci akce „Prolexa“ zaveden signální svazek, byla jí kontrolována pošta, odposloucháván telefon atd. Entuziasmus (enthúsios = naplněný božským) si doktorka Křížková zachovala i v devadesátých letech. Podílela se na založení Křesťanské akademie v  Plzni, dodnes se účastní setkání Ekumenického fóra křesťanských žen a ESBU. Její život se zkrátka nese v  duchu následujících slov: „Život je Boží dar a smrt je Boží láska“. *M. Jindra: MUDr. Marie Křížková. Paměť Národa 22. 3. 2012

Životní jubileum Táni Benešové PhDr.  Taťána Benešová-Ulmonová se narodila 19. prosince 1934 v Mladé Boleslavi. Po  maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi v  roce 1953 nastoupila na osmiletku v Úštěku u  Litoměřic, kde učila mj. i  tělocvik. V  roce 1954 byla přijata na Institut tělesné výchovy a sportu (ITVS, později FTVS) UK Praha, který v r. 1958 absolvovala se specializací Sportovní hry. Získala místo odborné asistentky na Oddělení tělesné výchovy Lékařské fakulty UK v Plzni. V Plzni našla životního partnera – provdala se za JUDr. Miloše Beneše, aktivního tenistu a volejbalistu VPK Radbuza Plzeň. Syn Martin se věnoval lednímu hokeji, několik sezón hrál za Škodu Plzeň. Táňa se sportem začala v  roce 1946 v  Sokole Debř nad Jizerou, byla to klasická sokolská gymnastika. Při studiu gymnázia v  Mladé Boleslavi pokračovala v  gymnastickém a  lehkoatletickém kroužku pod vedením prof. Vondry. Školu reprezentovala na středoškolských hrách ve sportovní gymnastice a lehké atletice a získala několik vítězství v  krajském i  celostátním finále Sportovních her mládeže SHM (dálka, výška, disk, štafeta na  100 m, trojboj). V  roce 1953 startovala v rámci učitelské praxe za lehkoatletický oddíl v  Ústí nad Labem. Volejbal začala hrát závodně až při studiu na ITVS pod

vedením odborného asistenta KTV Antonína Kyndra. Díky předchozí všestranné sportovní přípravě se brzy vypracovala natolik, že již v roce 1955 se stala se členkou ligového družstva žen Slavie VŠ Praha. V letech 1956 až 1958 hrála za pražský tým 1. ligu. Po  příchodu do  Plzně se stala hráčkou Slavoje Plzeň MP (Masný průmysl), v jehož barvách nastupovala převážně v naší nejvyšší soutěži až do r. 1969. Největším úspěchem byl zisk mistrovského titulu nejlepšího československého volejbalového družstva v  r. 1960. Zažila tak start Slavoje Plzeň MP v  I. ročníku Poháru mistryň evropských zemí v  r. 1961. Spolu se svými spoluhráčkami a  trenérem Stanislavem Šnebergerem se radovala z  vítězství nad věhlasným Stade France 3:0 jak na domácí antuce na  stadiónku u  železniční zastávky Plzeň-Jižní předměstí, tak i na půdě soupeřek v Paříži.

Díky výborným výkonům byla nominována i  do  čs. reprezentačního týmu. Premiéru se lvíčkem na prsou si odbyla v roce 1957 na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, s  reprezentací se rozloučila v  roce 1963 na  předolympijských hrách v  Tokiu. Z  tohoto slavného období našeho ženského volejbalu má doma medaile za  2. místo na  Světových akademických letních hrách v  Paříži v  r. 1957, za  2. místo na  mistrovství Evropy v  Praze v  r. 1958 a  za  3. místo na  mistrovství světa v  Rio de Janeiru v  r. 1960. Na  ME 1963 v  Bukurešti ještě pomohla čs. reprezentaci k  6. místu. V  Plzni věnovala po  skončení závodní kariéry dlouhá léta tréninkové práci především s  mládeží. Ve  Slávii VŠ Plzeň vedla nejdříve krajskou dívčí základnu volejbalu a  od  roku 1976 tréninkové středisko mládeže, které se stalo líhní výborných hráček. Ve  své trenérské kariéře to dotáhla na  místo trenérky akademiček ČSSR, byla dlouholetou vedoucí české oblasti Vysokoškolského volejbalového svazu při ÚV ČSTV a  orgánů volejbalového svazu od  krajské až po  celostátní úroveň. Celý svůj profesní život spojila s prací odborné asistentky tělesné výchovy na  naší Lékařské fakultě. V  rámci předmětu tělesná výchova se vždy snažila své bohaté zkušenosti předat všem těm, kdo si volejbal vybrali jako svoji zájmovou aktivitu, i když bez nějakých výkonnostních ambicí. Nechyběla na žádných letních ani zimních výcvikových kurzech, byla zdatnou lyžařkou. Za  sportovní výkony i  za  další trenérské působení byla oceněna Českým svazem tělesné výchovy několika vyznamenáními – je nositelkou titulu Zasloužilé mistryně sportu, Zasloužilé trenérky, je držitelkou řady uznání za obětavou práci ve volejbalovém hnutí, držitelkou ceny „Tibi Gratias“ Českého volejbalového svazu, je Čest-

nou členkou ČVS a  byla jako významná osobnost vybrána do Síně slávy českého volejbalu. Dodnes je jednou z organizátorek pravidelného setkání účastnic tzv. „zlaté éry“ českého volejbalu. U příležitosti jejích osmdesátých narozenin přijala pozvání radního Michala Dvořáka a na plzeňské radnici se setkala také s primátorem Martinem Zrzaveckým a jeho náměstkem Pavlem Kotasem. Také redakční rada Facultas nostra se připojuje k četným blahopřáním s tradičním „Ad maltos annos“. (r)

Zemřel prof. MUDr. Václav Karlíček, DrSc. Po dlouhé nemoci zemřel dne 20. května 2015 ve  věku necelých 84 let Pan profesor Václav Karlíček. Celý jeho profesní život byl spjat s Lékařskou fakultou v Plzni, kde nastoupil na interní klinice hned po promoci v 50. letech minulého století. Jeho prvním přednostou byl prof. Karel Bobek, který ho nasměroval na  problematiku metabolizmu a  diabetologie. Z  podnětu prof.  Bobka pak prof.  Karlíček založil při klinice vlastní biochemickou laboratoř, v  níž vyvíjel některé metody, které dosud nebyly rutinně k  dispozici. Zabýval se např. stanovením steroidních hormonů, zejména aldosteronu, a  jako druhý v  tehdejším Československu (po  akademiku Charvátovi – v  roce 1965) úspěšně diagnostikoval Connův syndrom, a  to pouhý rok poté, co tento syndrom byl popsán. Věnoval se také metabolizmu katecholaminů, zvláště v kontextu s hypertenzí. Jeho žákem se stal prof. Topolčan a od r. 1969 zavedli metody imunoanalýzy, na  něž dodnes navazuje dnes již nezávislá laboratoř, vedená prof. Topolčanem. Rozvoj laboratoře byl podporován tehdejším přednostou interní kliniky prof.  Sovou, který měl zájem především o  stanovení související s  kardiovaskulární medicínou – byla studována např. reninová aktivita u hypertenze a u ledvinných onemocnění. Za  klinicky nejcennější ze své práce právem považoval prof. Karlíček desetiletou studii o významu nadměrné sekrece inzulínu pro rozvoj a  prognózu ischemické choroby srdeční. Prof. Karlíček začal se stanovováním plazmatického inzulínu již v 60. letech minulého století, čímž se zařadil celosvětově mezi průkopníky této metody a  spolutvůrce koncepce inzulínové rezistence jako hlavní příčiny cukrovky 2. typu a příčiny diabetických makrovaskulárních komplikací. Po  rozdělení jednotné interní kliniky v  roce 1985, kdy byla otevřena I. interní klinika v novém areálu Fakultní nemocnice na  Lochotíně, se pan prof. Karlíček stal přednostou II. interní kliniky na Borech a tuto funkci vykonával do r. 1990. I  poté zůstal aktivním členem kolektivu kliniky. Věnoval se zejména výuce – byl vždy soustavným a pečlivým pedagogem – a aktivně se ujal tehdy založené výuky zahraničních studentů, při níž využil své dobré znalosti an-

31

gličtiny. Byl také autorem několika textů pro zahraniční studenty, které jsou dodnes využívány. Jako pedagog působil až do roku 2009, kdy mu již zdravotní stav nedovoloval pokračovat v práci, jíž se věnoval celý svůj život. Čest jeho památce! Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.

Nedožité osmdesátiny Bengta Saltina (1935 - 2014)

32

V září loňského roku odešla jedna z  největších osobností v  oboru zátěžové fyziologie. Švédský olympijský výbor tehdy stručně oznámil světové vědecké veřejnosti, že 12. září 2014 zemřel po dlouhé nemoci profesor Bengt Saltin. Plným právem je ve vzpomínkách svých spolupracovníků a  žáků označován jako „one of exercise physiology’s giants“. Během své dlouhé vědecké kariéry publikoval 446 prací. Svůj výzkumný zájem zaměřoval na oblast metabolismu a adaptace oběhového systému při pohybové činnosti, na  adaptační změny v  souvislosti se sportovním tréninkem a  na  význam pohybové aktivity pro zdraví člověka. Bengt Saltin vystudoval medicínu na Karolinska Institute ve Stockholmu, kde promoval v r. 1962. Pod vedením prof. Hohwü-Christensena obhájil o dva roky později svoji doktorandskou práci na téma „Aerobic work capacity and circulation at exercise in man”. Na Karolinska Institute byl v r. 1968 jmenován profesorem. Spolu s Jonasem Hultmanem, který propracoval metodu svalových biopsií, publikovali v  r. 1966 jednu z  nejčastěji citovaných prací (1 – 1116 citací), v níž publikovali poznatky o maximální perfuzi kosterního svalu u člověka. K této problematice se později ještě několikrát vrátil (11). Často citovanou je i studie, zabývající se vlivem složení potravy na obsah svalového glykogenu a  následně významem obsahu svalového glykogenu pro vytrvalostní výkon (2). Následovala série experimentů, zaměřených na využití glykogenu při různé intenzitě zátěže, na zapojení různých typů svalových vláken a  na  svalový metabolismus při různých sportovních zátěžích a za různých klimatických podmínek (6 - 8). Během své profesní kariéry prof. Saltin údajně provedl přes tři tisíce svalových biopsií. Téměř před půlstoletím spolu s  Karlssonem prokázali u vytrvalců významný vztah mezi jejich maximální aerobní kapacitou a  výkonem, za  předpokladu, že jsou na  optimální úrovni i další výkonové faktory (3). Společně se zabývali i problematikou anaerobních mechanismů krytí metabolických nároků při vyčerpávající zátěži (4, 5). Jednou z  jeho nejznámějších prací byla „Dallas Bed Rest and Training Study“ (9), v níž v r.

1966 Saltin spolu s  Mitchellem podrobili pět zdravých dvacetiletých mužů třítýdennímu pobytu na  lůžku a  následně osmitýdennímu vytrvalostnímu tréninku. Jako první tehdy popsali hluboký pokles kardiorespirační kapacity v souvislosti s několikatýdenní nečinností, kterou pomohl kompenzovat až soustavný cílený vytrvalostní trénink. Kontrolní vyšetření týchž pěti mužů s odstupem 30 a 40 let pak ukázalo pokles kardiorespirační kapacity (ve  srovnání s úrovní v mládí) srovnatelný s poklesem, k němuž došlo po  třítýdenní nečinnosti ve  věku 20 let. Jinými slovy – pokles funkční kapacity po třítýdenním nicnedělání v mládí byl stejný, jako pokles, k  němuž došlo po  dalších třiceti letech. Ačkoliv byl Bengt Saltin rodilým Švédem, většinu své profesní dráhy strávil v Dánsku. V roce 1973 se stal profesorem v  Institutu Augusta Krogha a pokračovatelem „tří mušketýrů“, profesorů Erlinga Asmussena, Erika Hohwü-Christensena and Mariuse Nielsena. Přestože nadále hovořil švédsky a nikdy se dánsky správně nenaučil, jeho švédština byla studentům natolik srozumitelná, že díky Saltinovým přednáškám pochytili spíše oni něco ze švédštiny než naopak. Bylo to období, kdy Saltin se svými spolupracovníky provedl řadu originálních výzkumných projektů, na  které si dosud nikdo před ním netroufnul. Testoval běžce v  Keni, zkoumal bioptické vzorky svalové tkáně, odebrané fotbalistům o poločase a na konci utkání, zkoumal odezvu organismu na  vysokohorské prostředí v Himalájích a v Andách atd. Vrcholem Saltinovy vědecké kariéry bylo jmenování ředitelem Copenhagen Muscle Research Center (1994 - 2004). Zde koordinoval výzkumnou práci několika výzkumných skupin, využívajících ke studiu svalového metabolismu a  adaptačních změn specializovaných metod, jako např. mikrodialýzu, buněčné kultury, izotopy a metodiky molekulární biologie. Ve  své výzkumné práci neopomíjel problematiku významu pohybové aktivity pro zdraví. Jako jeden z  prvních upozornil na  příznivý vliv pohybové aktivity na  zdravotní stav nemocných diabetem 2. typu (10). Studoval také problematiku adaptace oběhového systému u  chronických srdečních onemocnění, účinek pohybové aktivity u hypertoniků atd. Jeho spolupracovníci charakterizují svého kolegu a učitele jako „always active, always engaged in science and always willing to help others progress in science; we have lost an outstanding scientist, good friend and inspirational leader. His influence has been paramount not only in Scandinavia but in the global scientific community.“ 3. června t.r. by se Bengt Saltin dožil 80 let. Jeho nedávní spolupracovníci uctili jeho památku ve dnech 2. - 4. 6. 2015 uspořádáním „The Saltin Symposium. Exercise and Integrative Physiolo-

gy“. Prof. Bengt Saltin po sobě zanechal takové množství původních vědeckých poznatků, že z nich ještě řadu desetiletí budou čerpat všichni, kdo se zabývají problematikou zátěžové fyziologie.  J. Novák 1. Andersen P., Saltin B.: Maximal perfusion of skeletal muscle in man. J. Physiol. 366: 233-249, 1985. 2. Bergstrom J., Hermansen L., Hultman E., Saltin B.: Diet, muscle glycogen and physical performance. Acta Physiol. Scand. 71: 140-150, 1967 3. Karlsson J., Saltin B.: Diet, muscle glycogen and endurance performance. J. Appl. Physiol. 31, 203-206, 1971 4. Karlsson J., Saltin B.: Lactate, ATP, and CP in working muscle during exhaustive exercise in man. J. Appl. Physiol. 29, 1970: 598-602 5. Karlsson J., Saltin B.: Oxygen deficit and muscle metabolites in intermittent exercise. Acta Physiol. Scand. 82: 115-122, 1971 6. Kiens B., Essen-Gustavsson B., Christensen N. J., Saltin B.: Skeletal muscle substrate utilization during submaximal exercise in man: Effect of endurance training. J. Physiol. 469: 459-478, 1993 7. Lundby C., Saltin B., van H. G.: The ‘lactate paradox’, evidence for a  transient change in the course of acclimatization to severe hypoxia in lowlanders. Acta Physiol. Scand. 170: 265-269, 2000. 8. Rowell L., Saltin B., Kiens B., Christensen N.: Is peak quadriceps blood flow in humans even higher during exercise with hypoxemia? Am. J. Physiol. 251: H1038-H1044, 1986. 9. Saltin B., Blomqvist G., Mitchell J. H., Johnson R. L. Jr., Wildenthal K., Chapman C. B.: Response to exercise after bed rest and after training. Circulation 38: VII1-78, 1968. 10. Saltin B., Lindgarde F., Houston M., Horlin R., Nygaard E., Gad P.: Physical training and glucose tolerance in middle-aged men with chemical diabetes. Diabetes 28 Suppl. 1: 30-32, 1979. 11. Saltin B., Radegran G., Koskolou M. D., Roach R. C.: Skeletal muscle blood flow in humans and its regulation during exercise. Acta Physiol. Scand. 162: 421-436, 1998.

Sté výročí narození Jana Opletala (1915 - 1939) Jan Opletal se narodil 1. ledna 1915 ve  Lhotě nad Moravou v  rodině Štěpána a Anny Opletalových jako osmé dítě. Do  obecné školy chodil poblíž svého rodiště v  Nákle u  Olomouce. Poté studoval gymnázium v Litovli, kde složil maturitu v roce 1934 a které dnes nese jeho jméno. Původně chtěl studovat leteckou školu v Prostějově. Kvůli vadě zraku se však rozhodl pro školu pro záložní důstojníky v Hranicích, později byl přeložen na vojenskou prezenční službu u jezdectva v  ruzyňských kasárnách. Medicínu na  Lékařské

fakultě Karlovy univerzity začal studovat až v zimním semestru školního roku 1936 – 1937. 28. října 1939, v den výročí založení samostatného československého státu, proběhly v  Praze protinacistické demonstrace a  nepokoje, kterých se Jan Opletal zúčastnil. Demonstrace byly nacisty tvrdě potlačeny. Jan Opletal byl v Žitné ulici v Praze zraněn střelou do  břicha pravděpodobně civilním revolverem. Byl okamžitě operován doktorem Arnoldem Jiráskem v nemocnici na Karlově náměstí. Na  následky zranění (zánět pobřišnice) však 11. listopadu 1939 zemřel. Během demonstrace byl zastřelen i pekařský pomocník Václav Sedláček, který skonal již během převozu do nemocnice. Pohřbu Opletala se 15. listopadu zúčastnily tisíce studentů a  jejich setkání přerostlo v  další protinacistickou demonstraci. Jejím důsledkem bylo zavření všech českých univerzit a  kolejí říšským protektorem Konstantinem von Neurathem. Více než 1 200 studentů bylo posláno do  koncentračního tábora Sachsenhausen a  devět studentů a  funkcionářů studentských organizací bylo 17. listopadu popraveno. Pro trvalou připomínku této události byl 17. listopad vyhlášen Mezinárodní unií studentů Mezinárodním dnem studentstva. Opletalovy ostatky byly převezeny do rodného Nákla, kde mu byl později vztyčen také pomník. V řadě českých měst (např. v Praze, Olomouci, Brně či Poděbradech) byly po  Opletalovi pojmenovány ulice. Pražská Opletalova ulice sousedí s Václavským náměstím. Roku 1996 byl Janu Opletalovi in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka I. třídy. (J. Novák)

Stavba roku Plzeňského kraje čestné uznání pro novostavby Lékařské fakulty 14. února 2015 byl v Měšťanské besedě vyhlášen 12. ročníku soutěže Stavba roku Plzeňského kraje. Vyhlašovateli soutěže jsou Plzeňský kraj a město Plzeň, jejichž hlavní představitelé převzali nad soutěží záštitu. „Loňský rok byl pro město Plzeň v  oblasti rozvoje, investic a  budování nových staveb poměrně úspěšný. Do provozu byly uvedeny například budova Nového divadla či depo dopravních podniků, rekonstruoval se Wilsonův most, řidičům jistě udělala radost nová silnice a most na Jateční ulici. Vznikly nové univerzitní stavby NTIS a Biomedicínské centrum, zoologická zahrada má dva nové pavilony, Techmania Science Center rozšířila své působiště a je toho ještě mnohem víc. Věřím, že se některé z těchto staveb objeví v soutěži a že budou úspěšné,“ uvedl při vyhlášení soutěže plzeňský primátor Martin Zrzavecký.

Realizace projektu Biomedicínské centrum LFP

byla úspěšně ukončena

Interiér Staré synagogy Slavnostní vyhlášení výsledků soutěže se konalo 26. května 2015 v  Měšťanské besedě. Stará synagoga v Plzni získala titul Stavba roku v kategorii rekonstrukce budov. V kategorii novostavby zvítězila administrativní budova společnosti Brusivo Rokycany. Kategorii  dopravní a  inženýrské stavby ovládla  nová komunikace a most na Jateční třídě v Plzni a mezi sportovními a volnočasovými stavbami porota nejvíce ocenila Pavilon skla v Klatovech. Do letošního ročníku soutěže se přihlásilo 39 staveb, z nichž 22 nominovala odborná porota do hlavní části klání. Z  nich pak vybrala vítěze uvedených čtyř kategorií. V  páté kategorii, veřejná prostranství,  tentokrát žádná stavba titul nezískala. Novinkou byla šestá kategorie  - stavby pro bydlení. Letos se do ní ještě žádné objekty nepřihlásily.

Kromě hlavních ocenění udělila odborná porota i  čtyři čestná uznání. Získalo ho Biomedicínské centrum a  univerzitní medicínské centrum Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, Zdravotní středisko a Penny market v  Dobřanech, Wellness objekt v  zámeckém areálu v Hrádku u Sušice a zatraktivnění areálu letního kina v Klatovech. Letos potřetí svého favorita mezi přihlášenými stavbami vybrala veřejnost. Na  základě hlasování prostřednictvím hlasovacích kuponů a na webových stránkách soutěže zvítězila Rozhledna Tachov Vysoká. Součástí soutěže je i udělení takzvaných nestatutárních cen. Hejtman Plzeňského kraje Václav Šlajs ocenil areál firmy RSF Elektronik ve Stříbře, primátor města Plzně Martin Zrzavecký nový objekt NTIS a  CTPVV Západočeské univerzity v Plzni. Cena Okresní hospodářské komory Plzeňsko míří do  Techmanie za  druhou etapu rekonstrukce haly, Svaz podnikatelů ve  stavebnictví ocenil část Městského okruhu Domažlická - Křimická v Plzni. Současně  se Stavbou roku se koná i  samostatná soutěž o Cenu České komory autorizovaných inženýrů a  techniků. Její členové letos ocenili železniční uzel v Plzni.  (r)

Na konci června ukončila Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni realizaci projektu „Biomedicínské centrum Lékařské fakulty v Plzni“. Díky tomuto projektu, spolufinancovanému z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), získala fakulta podporu pro výstavbu jedné části zamýšleného nového fakultního kampusu. Díky dotaci získané z tohoto operačního programu vybudovala fakulta sídlo pro svůj nový ústav – Biomedicínské centrum – a  vybavila ho moderními přístroji. Na  rozdíl od  jiných ústavů fakulty se bude věnovat převážně výzkumu a  vývoji, a  to v  oblasti náhrady a  regenerace orgánů. Navazuje tak na  úspěšné výzkumné programy fakulty z předchozích let. Výzkumné týmy centra pracovaly již po dobu jeho výstavby ve stávajících prostorách fakulty, po kolaudaci nových budov začaly využívat zázemí vysoce specializovaných laboratoří, experimentálních operačních sálů a  dalších pracovišť. Výzkum prováděný v  Biomedicínském centru je v  souladu s  celkovým zaměřením centra orientován tak, aby jeho výsledky mohly mimo jiné přispět ke  zvýšení úspěšnosti a  rozšíření možností transplantace ledvin, k  optimalizaci dialyzační léčby nebo k  identifikaci biomarkerů orgánových poškození. Pracuje se zde také na  zdokonalení techniky umělého oplodnění nebo na  vývoji a  zdokonalení metod pro práci s  kmenovými buňkami a  jejich využití pro regeneraci srdce nebo jater. Celkové náklady na  projekt činily zhruba 447 milionů korun, z toho 408 milionů korun bylo kryto dotací. 85 % z  dotace financuje EU prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF), zbylých 15 % financuje státní rozpočet ČR. Ing. Barbora Černíková Administrátor projektů OP VaVpI

Zlatý radiační onkolog

Čeští lékaři mistry světa! Zlatí lékaři. Na přelomu června a července letošního roku se v Long Beach nedaleko Los Angeles konalo fotbalové mistrovství světa lékařských týmů, kterého se letos zúčastnilo 18 zemí z celého světa. Po předchozích dvou ročnících, ve kterých čeští lékaři získali stříbrné medaile, byl letošní cíl zcela jasný - přivézt zlato. Atmosféru sedmidenního mistrovství popisuje lékař FN Plzeň, radiační on-

33

kolog Radovan Vojtíšek: „Neměli jsme na žádném postu slabinu a za tu dobu, co spolu hrajeme, jsme již dostatečně sehraní. A  to byl také základ našeho úspěchu. Ve  skupině jsme postupně porazili Španělsko, Švédsko a  Mexiko, ve  čtvrtfinále Irsko, v semifinále USA a ve finále, po penaltovém rozstřelu, Maďarsko. Musím opakovat svá loňská slova – byli a stále jsme skvělá parta kluků z různých koutů republiky a  různých specializací.“ (r)

Klára Paďourová je mistryní ČR Studium medicíny je hodně náročné. Málokterému sportovci, který začne medicínu studovat, se podaří udržet si i během studia svoji sportovní výkonnost na  takové úrovni, aby mohl startovat ve  vrcholových sportovních soutěžích na  úrovni národních šampionátů. Ještě méně je takových, kterým se podaří vybojovat mistrovský titul. V neděli 17. května 2015 se na umělém vodním kanále v Roudnici nad Labem konalo mistrovství České republiky ve sprintu na divoké vodě. Klára Paďourová, studentka prvního ročníku všeobecného lékařství, obsadila v  tomto závodě 1. místo. Kromě titulu mistryně České republiky si vybojovala účast na  mistrovství světa, které bylo plánováno na poslední víkend v  červnu ve  Vídni. Tam se pokusila navázat na  svoje výsledky z  let předchozích. Jak tam dopadla nám úspěšná sportovkyně prozradila v připojeném rozhovoru. (r)

K těm nejcennějším patří zisk stříbrné medaile v  závodě světového poháru z  loňského roku a titul vicemistryně světa z juniorské kategorie.

Mistryně ČR se představuje

34

I když na naší lékařské fakultě vystudovala řada vynikajících sportovců, nestávalo se moc často, aby některý během studia sbíral tituly českého šampióna. To se nedávno podařilo Kláře Paďourové, dnes již posluchačce 2. ročníku Lékařské fakulty UK v Plzni. Klára při tom pochází z malé vesničky Lukavice v  Pardubickém kraji (pozor – neplést si s Dolní a Horní Lukavicí u Přeštic nedaleko Plzně). Na  gymnázium chodila do Žamberka, kde také maturovala. A tady už jsme naší posluchačce položili několik otázek: Co vlastně rozhodlo o  tom, že na  medicínu, a  o  tom, že zrovna do  Plzně? Už odmalička chci být lékařkou, ačkoliv žádného

zdravotníka v  rodině nemáme. Měla jsem dvě možnosti. Buď jít na medicínu do Hradce Králové, což je nedaleko mého bydliště, anebo do  Plzně, kde mi nabízeli lepší podmínky pro trénování. Nakonec zvítězil sport a svojí volby nelituji. K  jakému sportu jste se dostala nejdříve, kdo Vás k němu přivedl? Už jako malá holka jsem běhala kolem vody. Táta dřív závodil a  já jsem ho moc ráda pozorovala a  povzbuzovala. Byl vlastně mým sportovním vzorem. Obdivovala jsem, do jakých peřejí se pustí bez strachu a nechápala jsem to. Když jsem trochu povyrostla, začala jsem také jezdit na kajaku.

Jak jste se dostala ke kanoistice, resp. k Vaší současné úspěšné disciplíně? Jak jste trénovala resp. v  posledním roce při studiu trénujete? Dříve jsem všechno podřizovala sportu. Na gymnáziu to nebyl problém, byli tam velice vstřícní učitelé, a tak jsem mohla i v maturitním ročníku odcestovat na jaře na měsíční tréninkové soustředění. Věděla jsem ale, že když se mi podaří dostat se na medicínu, bude se závoděním konec. Během dvou týdnů tady v Plzni jsem ale zjistila, že by to možná nějak skloubit šlo a nechala jsem si přivézt loď. Byla jsem zvyklá trénovat minimálně šestkrát týdně, to už se mi teď nedaří. Škola mi zabere pochopitelně hodně času a energie, o to víc mě ale těší, že jsem nakonec dokázala na letošním mistrovství ČR zvítězit. Za který klub jezdíte? Byla jste někdy v nějakém Středisku vrcholového sportu? Závodím za  oddíl SKK Vysoké Mýto, ale od  listopadu přestupuji do Loko Plzeň. V reprezentaci ČR jsem nepřetržitě od roku 2010 a doufám, že se mi podaří reprezentační místo uhájit i do dalších let. Uvidím, jaké nástrahy s sebou přinese druhý ročník na fakultě, všechno chci podřídit škole. Přibližte nám trochu, v  čem spočívá „sjezd na  divoké vodě“. Laicky by si člověk mohl představit, že sednete do  lodi, zajedete do proudu a snažíte se nevypadnout až někam do cíle. Občas zaberete pádlem – je to jinak? V podstatě je to přesně tak. Od startu se snažím držet loď špičkou po proudu a dnem dolů, pádlovat co nejrychleji a vést kajak ideální stopou. Když se vyklopíte – umíte „eskymáka“? I v divokém proudu? Už jste to někdy potřebovala – v tréninku, v závodě? V zimě chodíme do plaveckého bazénu, abychom se eskymáka naučili a  zdokonalovali se v  něm. V  bazénu ho sice umím, ale když se převrátím na řece, občas loď opustím.

Sjíždět divoký proud není bez rizika. Přírodní koryta jsou obvykle kamenitá, došlo i  k  případům utonutí závodníka, který při nárazu do skály hlavou ztratil vědomí a záchranáři jej nestihli včas vytáhnout. Jak je jištěno, aby se takové riziko snížilo na minimum? Samozřejmě se občas něco stane. Někdo si vybije zuby, nebo si vykloubí rameno, ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se někdo utopil. Musíme mít kvalitní záchrannou vestu, přilbu a speciální neoprenové boty. Na závodech jsou navíc záchranáři. Na všech řekách, na kterých jsem zatím jela, jsem se cítila bezpečně, ale kdybych viděla, že je nějaká trať přes moje síly, zůstala bych na břehu. Poznat technické chyby při sjezdu, má-li být výkon co nejlepší, je třeba bystrého a zkušeného pozorovatele na  břehu. Bývá jím obvykle trenér. Mate takového? Na mezinárodní závody s námi jezdí reprezentační trenér Robert Knebel. Na  domácích soutěžích mi radí hlavně táta, i  když už několik let nezávodí, vodu má pořád „v  oku“ a  umí ji skvěle číst. Mám svoji hlavu a často chci jet něco jinak, než jak mi radí on. Většinou mu ale stejně musím dát za pravdu. Jak se vyvíjela Vaše závodnická kariéra? Kdy prvně jste závodně „sjížděla divokou vodu“? Do  svých deseti let jsem jezdila jenom na  klidné vodě u  nás na  přehradě v  Pastvinách. Jednoho dne se rodiče rozhodli, že mě vezmou na řeku. Asi si mysleli, že na to už mám. Ale mýlili se. Hned, jak jsem nasedla do  lodi, rozklepala jsem se a  chtěla vysednout. Nakonec jsem úsek, který měřil asi jeden kilometr, na němž byly asi dvě malé vlnky, sjela. Když jsem vylezla na břeh, rozbrečela jsem se a řekla jsem, že už na kajak nikdy v životě nesednu….to jsem se mýlila zase já. O rok později jsem již startovala na svém prvním mistrovství ČR. Jakými mezinárodními úspěchy se můžete pochlubit? Jak dopadl letošní start? Doma mám pět medailí z  mistrovství světa. Tři jsou z  let, kdy jsem závodila ještě za  juniorky. Mým životním snem je přidat ke dvěma bronzům a třem stříbrům ještě zlato. V  Plzni moc divoké vody není (kromě povodňových situací). Jak trénujete během semestru? Trénuji na Radbuze, v Doudlevcích máme loděnici. Je pravda, že zdejší voda není divoká, ale v tréninku se snažím rozvíjet fyzičku, jezdím na  vodě úseky a  k  tomu nepotřebuji peřeje. Technickou jízdu na  divoké vodě nacvičujeme na  reprezentačních soustředěních, zejména v zahraničí. Tenhle rok jsem se ve  vlnách necítila tak dobře jako v  předešlých letech. Nemohla jsem kvůli absenci v hodinách odcestovat na žádné soustředění. To člověku hrozně chybí. Jak se Vám na plzeňské LF líbí? Máte 1. ročník úspěšně za sebou? Jsem tady velice spokojená. V  našem kruhu se sešli lidé, se kterými si rozumím, a na všech hodinách panuje přátelská atmosféra. Medicína mě baví, nedovedu si představit, že bych studovala něco jiného, i  když toho mám občas plné zuby. První ročník jsem uzavřela už v  polovině června. Udělala jsem všechny zkoušky co nejdříve, abych se mohla soustředit na Mistrovství světa ve sprintu, které se letos konalo na konci června ve Vídni.

Chtěla jsem jet závod s čistou hlavou. Asi by se mi nejelo úplně nejlíp s vědomím, že mě po návratu domů čeká ještě zkouška z anatomie. Ke  splnění obou v  současnosti hlavních cílů naší sportovkyně – titulu nejen českému, ale i  světovému a  úspěšnému dovršení studia na naší fakultě budou držet palce nejen její nejbližší, sportovní kamarádi, sportovní fanoušci, ale i celá redakční rada. A dodatečně ještě jedno blahopřání – Klára byla na letošním červnovém mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě ve Vídni členkou českého týmu kajakářek (spolu Anežkou Paloudovou a Martinou Šátkovou), který obsadil druhé místo za  vítěznou Francií. I letos se tedy sbírka medailí z „velkých“ šampionátů rozrostla. Otázky kladl -JN-

MediCafé: úspěšné besedy s posluchači LFP

práva preventivní prohlídky prsu“. Přednášku vedla paní Jitka Pálková, která s tímto onemocněním má osobní zkušenosti a  stala se koordinátorkou sdružení Mamma HELP, sdružení pacientek s  nádorovým onemocněním prsu, o.s. Posluchači se dozvěděli bližší informace o  rakovině prsu, zhlédli zajímavé video o samovyšetření prsu a nakonec si vyšetření sami vyzkoušeli na  fantomovém modelu. Na  naše druhé setkání přijal pozvání specialista z  hematologicko-onkologického oddělení v  Plzni pan doc.  MUDr.  Samuel Vokurka, Ph.D. Toto druhé MediCafé se uskutečnilo 12. května 2015 v  Literární kavárně Íčko na  téma „Dárcovství a  transplantace kostní dřeně“. Pan docent Vokurka je mezi studenty lékařské fakulty velice oblíbený a toto setkání to jedině potvrdilo. Atmosféra byla velice příjemná a odlehčená. Byla nám sdělena jak fakta o dárcovství a  transplantaci kostní dřeně, tak i  zajímavosti z kliniky a bližší informace o registru dárců a jeho průběhu.

MediCafé alias lékařská vědecká kavárna jsou neobyčejná setkání laiků, mediků a všech přátel medicíny s odborníky. Neobyčejná proto, protože místem jejich střetnutí nejsou nemocnice, posluchárny, polikliniky ani učebny, ale pohodlné kavárny či jiná podobná zařízení. Jenom tam si mohou všichni sednout k jednomu stolu a společně si vychutnávat svůj šálek kávy. V příjemnější neformální atmosféře se dotazy kladou samy a odpovědi hledají snáz. 

Myšlenka se zrodila na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v  Praze. V  roce 2010 se konalo první (tehdy ještě) Medical caffe scientifique jako projekt Motoláku, studentského spolku této fakulty. Nápad si rychle našel své fanoušky a stal se pevnou součástí univerzitního života. Úspěch vedl k  větší otevřenosti pro veřejnost. V  dalším akademickém roce se lékařská vědecká kavárna stala akreditovaným národním projektem IFMSA CZ (spolek všech lékařských fakult v  ČR) a  v  roce 2015 vzniklo MediCafé i na naší fakultě v Plzni.

Studentka LFP a Jitka Pálková První setkání proběhlo 8. dubna 2015 v Literární kavárně Íčko na  téma „Využijte svého

Program seminářů II. interní kliniky FN v Plzni v zimním semestru 2015/2016

Doc. MUDr. Samuel Vokurka a posluchači

Jitka Pálková

zovacích metod FN Plzeň): Akutní ischemická CMP - iktový program ve FN Plzeň 8. 12. MUDr.  K. Balihar (I. interní klinika FN Plzeň): Screening kolorektálního karcinomu včera, dnes a zítra 22. 12. MUDr.  O. Růžičková (Klinika pneumologie a  ftizeologie FN Plzeň): Inhalační léčba v pneumologii – současný stav a novinky 5. 1. Mgr.  L. Rumlena, Mgr.  M. Tesařová (Centrum dohody, Praha): Jak řešit náročné situace s pacienty Semináře se konají v posluchárně I. interní kliniky v I. podzemním podlaží FN Plzeň-Lochotín vždy v úterý od 15.00 hodin pokud není uvedeno jinak. Jsoui pořádány v rámci celoživotního vzdělávání lékařů dle stavovského předpisu České lékařské komory. Jsou zařazeny do centrálního registru ČLK a hodnoceny 2 kredity. Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D.. přednosta I. IK

Obě dvě MediCafé měla u posluchačů úspěch. Společně jsme si tak vychutnali kávu obohacenou o  zajímavé a  přínosné informace od  odborníků. Závěrem bych chtěla poděkovat celému sdružení Mamma HELP, především paní Jitce Pálkové, panu docentovi Vokurkovi a zároveň Vás pozvat na naše další setkání, která proběhnou i v následujícím akademickém roce. Klára Ryglová, koordinátorka MediCafé, IFMSA CZ Plzeň

Program seminářů I. interní kliniky FN v Plzni v zimním semestru 2015/2016 Uvádíme program seminářů I. interní kliniky FN v Plzni v zimním semestru akademického roku 2015/2016: 13. 10. MUDr. J. Klaboch, Ph.D. (I. interní klinika FN Plzeň): ANCA asociované vaskulitidy současné možnosti léčby 27. 10. Prof. MUDr. Z. Rušavý, Ph.D. (I. interní klinika FN Plzeň): Léčba diabetu 2. typu ve světle nových poznatků. Praktická doporučení. 10. 10. MUDr. M. Krčma, Ph.D. (I. interní klinika FN Plzeň): Incidentální patologie endokrinních orgánů – racionální vyšetřovací algoritmus 24. 11. . MUDr.  V. Rohan, Ph.D.  (Neurologická klinika FN Plzeň), MUDr. P. Duras (Klinika zobra-

Uvádíme program seminářů a  vzdělávacích akcí II. interní kliniky LF UK a FN Plzeň v zimním semestru Akademického roku 2015/2016: 1.-3.10. XXXII. Konference České společnosti pro hypertenzi, XXIV. Konference Pracovní skupiny preventivní kardiologie ČKS, XX. Konference Pracovní Skupiny srdečního selhání ČKS (Mikulov) 21. 10. J. Vyskočilová: Syndrom spánkové apnoe- diagnostika, léčba, kardiovaskulární komplikace 4. 11. V. Vyskočil: Mužská osteoporóza 18. 11. I. Flanderová, P. Šifalda: Novinky v léčbě diabetu 9. 12. Z. Vacková, Z. Novotná, H. Grégrová: Hyponatrémie 6. 1. T.Bergerová: Aktuality v antibiotické terapii a rezistenci 13. 1. J. Vaněk, P. Konig: Vzácná onemocnění ve vnitřním lékařství Semináře se konají v  posluchárně pavilonu 4, FN Plzeň-Bory, ve  středu od  14.00 hodin. Semináře odborně garantuje organizační složka ČLK. Akce má charakter postgraduálního vzdělávání a účastníci obdrží certifikát o účasti. MUDr. Zdeněk Kratochvíl primář II. interní kliniky Prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc. přednosta II. interní kliniky

Program seminářů Kardiologického oddělení FN a LFUK Plzeň v zimním semestru 2015/2016 Uvádíme přehled seminářů Kardiologického oddělení FN a LFUK Plzeň v zimním semestru školního roku 2015/2016. Semináře se konají vždy ve  čtvrtek v  15,00 v  seminární místnosti

35

Kardiologického odd., FN Lochotín (vchod B, -1PP), pokud není uvedeno jinak. Semináře jsou zařazeny do centrálního registru akcí ČLK a budou ohodnoceny 2 kredity. 8. 10. Lhotský J.: Význam echokardiografie u plicní embolie. 22. 10. Vančura V.: Uzávěry oušek levé síně v prevenci tromboembolických komplikací. 4. 11. KARDIODEN ( 9.00 – 14.30, aula chirurgických oborů FN Lochotín) 19. 11. Fiedler R.: Komorové arytmie a náhlá srdeční smrt – guidelines ESC. 3. 12. Rokyta R.: AKS bez ST elevací – guidelines ESC 2015. Jirouš S.: Strategie a  časování intervenční léčby AKS bez ST elevací. 14. 1. Pechman V.: Kardiopulmonální resuscitace z pohledu guidelines ERC. 28. 1. Dragounová E. Onemocnění perikardu - guidelines ESC 2015. Prof. MUDr. Richard Rokyta, Ph.D. primář Kardiologického oddělení

Program odborných webinářů

Ústavu klinické biochemie a hematologie FN Plzeň

v zimním semestru 2015/2016 Program odborných webinářů, které pořádá Ústav klinické biochemie a hematologie začíná ve  středu 21. 10. 2015 ve  14:00 tématem Diabetes mellitus. V  následujících týdnech (vždy ve středu od 14:00) se uskuteční dalších 6 zajímavých webinářů (viz program níže). Jsou zdarma  přístupné na  adrese  https://el.lf1.cuni.cz/ con  nebo prezenčně v  seminární místnosti ÚKBH, FN Plzeň Lochotín, vchod B, 2. patro. 21. 10. 2015  14:00 Diabetes mellitus. Téma:  Nová kritéria pro diagnostiku diabetu mellitu, diagnostika v  těhotenství, ukazatele kompenzace. Přednášející:  prof.  MUDr.  Jaroslav Racek, DrSc. 4. 11. 2015  14:00 Kazuistiky I. Téma:  Časté chyby, zajímavá onemocnění nebo nové diagnostické postupy demonstrované na  příkladech z klinické praxe. Přednášející:  MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D. 11. 11. 2015 Kazuistiky II. Téma: Časté chyby, zajímavá onemocnění nebo nové diagnostické postupy demonstrované na  příkladech z  klinické praxe. Přednášející: prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. 18. 11. 2015 Základní vyšetření moče. Téma: Chemické vyšetření moče a močového sedimentu – jak získat maximum využitelné v  klinické praxi. Přednášející:  MUDr.  Daniel Rajdl, Ph.D. 25. 11. 2015 Kalciofosfátový metabolismus. Téma: Metabolismus vápníku, fosforu a  hořčíku - patofyziologické souvislosti a klinické konsekvence. Přednášející: MUDr. Richard Pikner, Ph.D. 2. 12. 2015 Alternativní diagnostické metody. Téma:  Aktuální přehled a  rozbor různých

36

pseudovědeckých a  šarlatánských postupů v diagnostice a léčbě lidských chorob. Přednášející: prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. 9. 12. 2015 Principy kontroly kvality. Téma: Laboratoř bez funkční kontroly kvality je předem odsouzena k zániku stejně jako organismus, kterému selže imunitní systém. Přednášející: Ing. Miroslav Zábranský, Ph.D. Aktuální informace najdete vždy na  http:// w w w.ce va- edu.cz/mod/page/vie w.php?id=1994, kde je možné se na  jednotlivé termíny i  registrovat, což je vhodné zejména v  případě, že budete potřebovat certifikát o  účasti pro získání kreditů od  ČLK, KVVOPZ a ČAS. Prof. MUDr. Jaroslav Racek, DrSc. přednosta ÚKBH

Program seminářů

pro lékaře v tréninku a rezidenty Zimní semestr 2015/2016

20. 10. MUDr.  M. Harazim: Jak správně interpretovat srdeční troponiny, natriuretické peptidy a  d-dimery (Konzultant: MUDr.  H. Brůhová) 3. 11. MUDr. J. Ťěťálová: Kdy a jak neutralizovat warfarin a ostatní antikoagulancia (Konzultant: MUDr. L. Štěpánková) 1. 12. MUDr. A. Pöpperlová: Přístup k pacientovi s trombocytopenií (Konzultant: MUDr. M. Bouda) 15. 12. MUDr.  J. Baníková: Aktuality z  transfúzní medicíny – prevence nežádoucích událostí (Konzultant: doc. MUDr. A. Kroužecký, Ph.D.) 12. 1. MUDr.  J. Brožová: Hypokalemie, hyperkalemie - jak správně léčit. (Konzultant: MUDr. J. Klaboch, Ph.D.) Semináře se konají v seminární místnosti I. interní kliniky, vchod B, I. podzemní podlaží, FN Plzeň-Lochotín, vždy od  14.00 hodin. Délka semináře 30 minut (20 min sdělení + 10 min diskuze). Prof. MUDr. M. Matějovič, Ph.D. přednosta I. IK Doc. MUDr. J. Eiselt, Ph.D. zástupce přednosty pro výuku

Program Klubu aktivního stáří Zimní semestr 2015 – 2016 Přednášky se konají v úterý od 13 hodin ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na  Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, Alej Svobody 31. 3. 11. 2015: Ing. Josef Machlíček: Finanční gramotnost  10. 11. 2015: Středisko západočeských spisovatelů: Autorské čtení  1. 12. 2015: Ing.  Jaroslav Bultas: Cestování Kuba  12. 1. 2016: MUDr.  Jaroslav Kotrba: Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník 23. 2. 2016: Ing.  Arch. Jan Soukup: Historie Lázní Lochotín v Plzni (r)

Program A3V Zimní semestr 2015 – 2016 Přednášky Akademie 3. věku se konají vždy v úterý od 14:45 hodin ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na  Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, Alej Svobody 31. V zimním semestru jsou na programu tato témata: 3. 11. 2015: MUDr. Věra Vobořilová: Psychiatrie vyššího věku 1. 12. 2015: MUDr.  Martina Wirthová: Onemocnění štítné žlázy 15. 12. 2015: DiS. Jaroslava Kreuzbergová: Šťastná žena 12. 1. 2016: MUDr. Ilona Zedníková: Vyšetření prsů, diagnóza a léčba   26. 1. 2016: Mgr.  Petra Buňatová: Stáří jako společenský fenomén  23. 2. 2016: MUDr. Růžena Herynková: Transfúze krve Mrka

Zdařilé setkání k 50. výročí promoce Setkání absolventů fakulty, kteří promovali v roce 1965, se konalo v sobotu 20. června 2015 v  hotelu Central. Zúčastnilo se ho na  padesát absolventů včetně těch, kteří působí na  Slovensku, Rakousku a Švýcarsku. Po  zahájení drželi absolventi minutu ticha za  své vysokoškolské učitele a  kolegy, kteří se už nemohli setkání zúčastnit. MUDr.  Sůvová přečetla zdravici promotora v  roce 1965, prof.  MUDr.  Františka Machuly, DrSc. a zdravici prof. MUDr. Pavla Sobotky, DrSc. Čestným hostem byl současný děkan fakulty, prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., který ve svém projevu připomněl 70. výročí založení fakulty v Plzni a připravované oslavy na podzim 2015, na které absolventy pozval.

Letošní setkání bylo již dvanácté od promoce. První bylo rok po promoci, v roce 1966, na které absolventy svolalo studijní oddělení děkanátu, což bylo v  minulosti dobrým zvykem tohoto oddělení – zorganizovat první setkání. Další setkání si už organizovali absolventi sami. MUDr. Alena Lodrová

Co je „third-hand smoke“? Ve  výzkumu ohrožení nekuřáků nastal nový vývoj. Na  základě měření deposit škodlivin z  plynné fáze cigaretového kouře na  površích

interiérů se odhaduje, že osoba, která bydlí v bytě, kde někdo pravidelně kouří cca 4 hodiny denně, je více exponována nikotinu během 20 hodin, kdy v  interiéru nikdo nekouří, než během těch 4 hodin v  přítomnosti aktivního kuřáka. Tomuto jevu se říká „být exponován third-hand smoke“ (THS). V češtině odpovídající výraz nemáme, snad by byl vhodný název „zbytkový kouř“. Termín „pasivní“ nebo také „nedobrovolné“ kouření je všeobecně dobře známý. Jde o  situaci, kdy nekouřící osoby jsou nuceny dýchat – nejčastěji v  interiéru – vzduch kontaminovaný tabákovým kouřem. V  cizí literatuře jsou nejčastěji pro tuto expozici používány názvy „Environmental Tobacco Smoke“ (ETS) nebo též „Second-Hand Smoke“ (SHS). Hlavním zdrojem této kontaminace jsou emise ze zapálených konců cigaret, doutníků nebo z dýmek či vodních dýmek (tzv. „side stream“). Protože se uvolňují zejména během přestávek mezi jednotlivými popotaženími, vznikají z doutnání při nízké teplotě a zanedbatelném přívodu kyslíku. Dochází k  nedokonalému spalování, a  proto jsou koncentrace chemických látek ve  směsi side stream mnohonásobně (až 100 x) vyšší než ty, které vdechuje aktivní kuřák. Ten při potažení nasává do doutnajícího tabákového výrobku vzduch přivádějící kyslík a podporující zvýšení teploty hoření (až o 300 °C), čímž vyvolá dokonalejší spalování směsi („main stream“).

Do  ETS přispívá i  vzduch vydechovaný kuřákem, který kromě reziduí tabákového kouře, které se v plicích nevstřebaly do vnitřního prostředí, obsahuje i odloupané epitelie a mikroorganismy z kuřákova respiračního ústrojí. Kvalitativní složení ETS (výčet chemických látek a směsí) je obdobné jako kouř, který vdechuje aktivní kuřák. V  kouři bylo identifikováno více než 4000 chemických látek. U cigaret ovlivňuje složení dýmu i druh papírku a zejména přidávané ingredience. Zatímco před rokem 1970 bylo v  amerických cigaretách jen málo aditiv, v současné době tvoří příměs až 600 chemických látek kolem 10 procent hmotnosti cigarety. Většinou jde o cukry, kokos, lékořici, různé zvlhčovače a  amoniakální sloučeniny. Příměsi jsou přidávány za  účelem zvýšení smyslové atraktivity značky, ale zvyšují také koeficient vstřebávání či účinnost psychoaktivní drogy nikotinu (acetaldehyd, mentol), aby vznikla fyzická závislost co nejdříve. Koncentrace různých škodlivin v menších interiérech s více kuřáky (např. v osobních autech, v pohostinských zařízeních, hernách a barech) dosahují hodnot, které jsou biologicky významné a vysvětlují epidemiologicky zjišťovaná poškození zdraví pasivních kuřáků. Různé chemické látky emitované do ETS spolu reagují, často za vzniku biologicky aktivnějších

produktů, a tyto reakce probíhají desítky minut až hodin poté, co se v místnosti přestalo kouřit. Nitrosaminy se vyskytují specificky jen v tabákovém kouři a vznikají nejen při samotném spalování tabáku, ale následně i  při reakcích jeho jiných složek a látek přítomných v prostředí, především nikotinu, ozonů, kyseliny dusité a oxidů dusíků. Tyto nitrosaminy jsou pokládány za významné humánní karcinogeny. U tzv. „third-hand smoke“ je podstatou tvorba biologicky aktivních sloučenin z mateřských látek emitovaných do  ovzduší z  tabákového kouře, které perzistují v  prostředí, kde se kouřilo. V  THS byly identifikovány nikotin, 3-etenylpyridin, fenol, kresol, naftalen, formaldehyd, nanočástice a nitrosaminy. Uvedené produkty, součásti THS, ulpívají v prachu, na stěnách a dveřích, na povrchu zařízení interiérů (koberce, polštáře, záclony a  závěsy, čalounění, matrace) i  na  oděvech, vlasech a kůži aktivních či pasivních kuřáků. Mohou být přeměněny na plynnou fázi a znovu emitovány do ovzduší, případně dále chemicky reagují spolu navzájem a také s ostatními oxidanty přítomnými v prostředí. Kontaminace domácího prachu nikotinem v bytech kuřáků byla poprvé popsána v devadesátých letech 20. století. Zatímco kontaminanty v ovzduší je možné z větší části odstranit větráním, škodliviny v THS mohou v  prostředí perzistovat řadu dní, týdnů či dokonce měsíců poté, co se v místnosti kouřit přestalo. Na  základě jednoznačných důkazů o  zdravotních rizicích pasivního kouření, přijala postupně většina zemí legislativní opatření na ochranu nekuřáků proti jejich nedobrovolné expozici SHS, která omezuje kouření na veřejně přístupných místech. Tato opatření, bohužel, nechrání děti, pokládané za  nejvíce ohroženou populaci. Zejména ty nejmladší v kojeneckém a batolecím i předškolním věku tráví doma delší dobu než dospělí, jejich aktivity se často odehrávají na podlaze, kde je vyšší koncentrace prachu a látek těžších než vzduch. Vzhledem k rychlejší dechové frekvenci proventilují děti ve vztahu k tělesné hmotnosti více vzduchu než dospělí a  díky specifickému chování přijímají perorálně významně větší množství prachu obsahujícího i chemické kontaminanty. Zdravotní riziko u dětí zvyšuje kromě zvýšené zevní expozice i  nezralý systém metabolické transformace chemických xenobiotik, pomalejší vylučování a nedokonalá imunita. Poznatky o vlivu prenatální expozice plodů při kouření matek v těhotenství zahrnují zejména ovlivnění vývoje mozku, neurotoxické účinky, morfologické i funkční poškození plic, redukci hustoty krevních cév v  orgánech dýchacího systému; tyto prenatální změny významně ovlivňují nejen zdravotní stav v  novorozeneckém a kojeneckém věku, ale přetrvávají i v období dětství, případně dospělosti. Zkušenosti ze zemí, které přijaly komplexní legislativu zakazující kouření na všech veřejných místech včetně pohostinství a barů podle doporučení Článku 8 Rámcové úmluvy o  kontrole tabáku, shodně potvrzují, že tato opatření byla široce dodržována, ale také následována vyšším počtem pokusů o  zanechání kouření, zvýšením postojů netolerujících kouření i  roz-

šířením dobrovolných zákazů kouření v bytech a v autech. V  ochraně dětí před expozicí SHS a  THS mají nezastupitelnou úlohu lékaři: jednoznačné informace o riziku pobytu v zakouřeném prostředí by měly být rutinní součástí jejich každodenní práce. Ochrana dětí v kuřáckých rodinách je v současné době závislá na dobrovolných rozhodnutích rodičů vytvářet nekuřácké prostředí v domovech a osobních autech. Lze tedy shrnout, že zdravotní riziko pro nekuřáky nepředstavuje jen bezprostřední přítomnost v  blízkosti kouřící osoby, ale i  pobývání v prostředí, kde se dříve kuřáci zdržovali. Snahy Evropské komise o zákaz přidávání aditiv zmírňujících zápach tabáku a omezujících smyslové varování před nebezpečnou expozicí lze proto považovat za plně oprávněné. (jn) (*) Hrubá D., Šikolová V.: Co je „third-hand smoke“? Prakt. Lék. 94, 2014: 190-194

Smutný vtip: Lékař si na ranní procházce všimnul staré paní na připojeném obrázku. Seděla na schodku před domem a kouřila cigáro. Přistoupil k ní a řekl: „Nemohl jsem si nevšimnout, jak šťastně vypadáte. Jaké je vaše tajemství?“ „Kouřím deset cigár denně,“ řekla. „Před tím, než večer jdu do postele, vykouřím pěkný velký point. Kromě toho každý týden vypiju celou láhev Jacka Daniela, piva nepočítám. Jím na  co mám chuť, čerstvou zeleninu nebo ovoce zrovna nemusím. O víkendech si dávám prášky, mám sex a cvičení se vyhýbám.“ „To je úžasné, a kolik je vám roků?“ „Č t y ř i c e t ! Proč se ptáte?“

Nejen prázdninově aneb Uvolněte se, prosím! „Chci napsat do  fakultního časopisu fejeton o hajzlíkách“, psala jsem v prázdninové zdravici kamarádovi ležíc na  lehátku ve  spa rezortu v Les Saisies, zatímco slunce neúprosně pražilo a  na  obzoru se rýsovalo majestátné panorama Savojských Alp se stále bílou dominantou po  levici. Odpověď bývalého spolužáka, nyní právnické celebrity, mě hravou nápaditostí překvapila. Nenapadlo mě totiž, že slovo „hajzlík“ má více významů a rozhodně jsem se nechtěla pouštět do  veřejných analýz právníkovy duše. V té souvislosti jsem si ale vzpomněla na našeho češtináře, někdy milého, leč konstantně velmi prchlivého pana profesora, co na nás, gymnazisty i gymnazistky, tu a tam křičel gendrově nevyváženě „Hajzlíku!“, přičemž slovo bylo nejednou doprovázeno vrženým svazkem klíčů. Ano, měla jsem být méně naturální a pojmenovat hajzlíky toaletami nebo WC. Apropos, věděli jste, že v americké angličtině výraz „toilets“ vůbec není noblesní? Použijete-li ho v souvislosti

37

s hledáním onoho intimního místa, které mám na  mysli, rodilý Američan shovívavě zamrká, v případě naší lektorky opraví „toilets“ se zvláštně distinguovaným výrazem v obličeji na „rest room“. Ano! Pojďme si ještě chvilku prázdninově odpočinout, let´s have a rest! A přijměte prosím shovívavě pozvání na prezentaci výsledků metodicky vychýlené studie, výzkumu ryze aplikovaného a  až přízemně spotřebitelského, jehož monitorovací ukazatele se dotýkají těch NEJzákladnějších biologických potřeb. Necestuji příliš, ale jistě se shodneme, že zanikly-li celnice a jiné poutače upozorňující na překročení státní hranice, lze se zejména při pohybu směrem na západ orientovat i podle kvality přidružených hygienických zařízení. U německy mluvících sousedů nás omráčí dokonalá čistota spolu se sofistikovanými technologiemi za cca 1 euro. Všichni asi známe dospělé pasírující se ve snaze o snížení cestovních nákladů siluetou dítěte ve  vstupním turniketu. Ale ani na západě není všechno blyštivé nutně dokonalé. Zažila jsem kdysi jízdu německým vlakem (za německé jízdné), kdy se až cestou ukázalo, že záchod tu nefunguje ani jeden. Zejména rodičů s malými dětmi mi bylo líto. V Lipsku jsme si to pak ale vynahradili, nádraží je tam překrásné. K  plzeňskému Hlavnímu nádraží a  sociálnímu zázemí tohoto uzlového bodu aktuálně hlavního evropského města kultury bych měla mnoho připomínek. Jedna je ale zásadní a přijdete na  ni po  prozkoumání obrazové přílohy určitě i sami (obrázek 1). Co si má zoufalec počít po skončení otevírací doby?! K větší shovívavosti mě nepřivádí ani fakt, že jsem podobnou cedulku našla i na nádraží v Českých Budějovicích (obrázek 2).

výčet instrukcí a vysvětlivek: vstupuje se na zelenou, po opuštění prostoru se kabinka začne automaticky čistit, na  červenou nevstupovat! Běda těm, kdo jsou v ouzkých nebo jim k prostudování návodu nestačí jazykové znalosti. Zažila jsem paní, co po vykonání potřeby vykročila z kajuty. Když zjistila, že umyvadlo je vevnitř, protáhla se zpět škvírou zavírajících se dveří. Robotická místnost ale mezitím vyhodnotila, že může začít se samoočistou a  bezmocná turistka se dostala ven až po skončení mycího programu. Bylo jasné, že se té drobné nehodě bude muset program dne lehce přizpůsobit. Jsem si vědoma, že předkládám jen několik kazuistik, vyvozovat z  nich závěry by nebylo fér. Avšak rezervy jako národ máme, to je jisté. Mementem je pro mě cesta česko-polského přátelství lemovaná útržky toaletního papíru. Zoufalost situace švejkovsky podtrhuje rekvizita v  mezistanici lanovky na  Sněžku (obrázek 4). Však snad bychom mohli, jak to jen půjde, usilovat o kultivovanost v místech, kde jsme si v potřebách všichni tak nějak rovni. Sama začnu trámem z vlastního oka – běžím přibalit dítěti na tábor zapomenutý toaletní papír a cestou si dávám tajný závazek. Schválně, jestli se mi ho podaří splnit, a schválně, jestli si naši studenti/ tky změny všimnou. Dobré cesty nám všem! Lada Eberlová

40 let Rubikovy kostky

U  té nejčastěji používané kostky 3x3 vystřídal letos Holanďana Matse Valka (zvládnul složení kostky za  5,55 s) Američan Collin Burns, který to dokázal za 5,25 s. Pochopitelně složit kostku o více polích trvá déle, když si však představíme ty neuvěřitelné počty kombinací, které mohou na  kostce nastat, jsou to výkony ohromující: kostku 4x4 složil S. Weyer (Německo) za 21,97 s, na  kostku 5x5 potřeboval Feliks Zendegs (Austrálie) 48,42 s, na kostku 6x6 Američan Kevin Hays 1:33,53 min a  rekordmanem ve  skládání kostky 7x7 je opět F. Zendegs za 2:23,55. Rekordy se vedou dokonce při skládání kostky jednou rukou, nohama, poslepu, v  průměru na  sérii pokusů apod. Existuje také celá další řada hlavolamů aplikujících princip Rubikovy kostky na jiné tvary než krychle. Ernő Rubik Ernő Rubik se narodil v Budapešti 13. července 1944 během 2. světové války. Jeho otec, Ernő Rubik byl letovým inženýrem u letadlové společnosti v Ostřihomi, a jeho matka byla básnířka. Ernő Rubik promoval na Technické univerzitě v Budapešti (Műszaki Egyetem) v roce 1967. V  letech 1971 až 1975 pracoval jako profesor na budapešťské univerzitě aplikovaného umění. První kostku sestrojil v roce 1974, 30. ledna 1975 podal patent, který byl potvrzen v r. 1977. Kostka získala oblibu nejdříve v  Maďarsku, v dalších letech se rozšířila po celém světě. Odhaduje se, že nejméně každý sedmý obyvatel Země měl Rubikovu kostku někdy v ruce. Sám tvůrce při svých prvních pokusech složit kostku nazpět moc úspěšný nebyl. Traduje se, že mu trvalo měsíc, než se mu podařilo dostat kostku do původní podoby. V současnosti nadále vyučuje na budapešťské univerzitě, vymýšlí další hry v  Rubikově studiu a  založil International Rubik Foundation, která pomáhá talentovaným mladým inženýrům a průmyslovým designerům.  (JN)

Jana Flanderová

Obrázek 1,2: Přehled otevírací doby Hlavní nádraží Plzeň (1) a České Budějovice (2)

Obrázek 3, 4: Savojské Alpy (3), lanovka na Sněžku (4)

38

Ve Francii jsem se veřejnými záchodky potěšila. Na exponovaných turistických trasách, a to i  ve  výškách nad 2000 m.n.m, byly miloučké, dřevěné srubíky (obrázek 3), ba dokonce jsem zahlídla i celonerezovou budku se vším potřebným vybavením. Na druhou stranu, i tady platí „všeho s mírou“. Nerezovou kabinu připomínající vesmírnou stanici mají i u infocentra v Les Saisies. U vstupních dveří najdete dlouhatánský

Rubikova kostka je mechanický hlavolam, který se stal hitem na přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy byl vyráběn v milionových sériích a stal se nejprodávanějším produktem na Zemi. Vynalezl ji maďarský sochař a architekt Ernő Rubik v  roce 1974. Nejběžnější typ kostky 3x3x3 má tři vrstvy a vypadá, jakoby byla složena z 27 menších kostiček. Celá soustava je propojena pohyblivým mechanismem, který umožňuje libovolnou vrstvu pootočit o  násobek 90°. Středy jsou jako jediné z částí nepohyblivé (tzn. zaujímají vůči sobě stále stejnou polohu). Barva středu tím pádem i určuje, jaká má být výsledná barva celé stěny tento střed obsahující. Ve složeném tvaru má každá stěna velké kostky jednu barvu. Úkolem je poskládat kostku, jejíž části byly náhodnými pootočeními promíchány, zpět do  složeného tvaru. Celkový počet kombinací je 43 252 003 274 489 856 000 pro kostku 3x3x3. Běžnému laikovi lze asi jen těžko vyjádřit slovy tento počet. Při tom je zajímavé, jak bylo údajně před pěti léty v červenci 2010 bylo dokázáno, že jakoukoliv kombinaci lze vyřešit do  20 tahů. Ty kombinace umí specialisté na skládáni kostky najít velmi rychle, takže v rychlosti skládání se dokonce vedou rekordy.

žena regionu Plzeňsko 2014 Plzeňačka Jana Flanderová je již osmnáct let členkou dámského klubu Lions Club Plzeň Bohemia. Za dobu svého působení v  klubu prošla všemi funkcemi včetně té nejvyšší. Lionské hnutí podporuje slabozraké, nevidomé i  jinak handicapované občany. Před čtyřmi lety představil klub plzeňské veřejnosti projekt Lví očko, jehož náplní je screening zraku dětí předškolního věku. „Zdarma měříme dětem v  mateřských školkách zrak speciální videokamerou, kterou jsme pořídili s finanční podporou Plzeňského kraje. Pokud jsou jakékoli vady zraku zachyceny včas, lze je v  pětadevadesáti procentech odstranit. Obvodní lékaři vady v tak nízkém věku u dětí nepoznají a odborná vyšetření jsou zpoplatněná, takže se jim řada rodičů vyhýbá. Našim cílem je zařadit prohlídky zraku do běžné prevence,“ přiblížila Jana Flanderová. Je garantem projektu a  úspěšně koordino-

vala náročnou činnost jedenáctičlenného týmu, jenž měřil zrak dětem nejen v Plzni, ale i na mnoha místech celého plzeňského regionu. V loňském roce členové zdarma změřili zrak téměř čtyřem tisícovkám dětí v jednasedmdesáti školkách. Pozitivní nález zjistili u 18 procent. Jana Flanderová je aktivní i ve všech dalších činnostech, které dámský klub zajišťuje. Za rozvoj hnutí již obdržela řadu ocenění. „Vítězství v soutěži si velmi vážím. Mile mě překvapila již samotná nominace. Všem, co mě podporovali, moc děkuji. Ocenění je pro mě důkazem, že má práce má skutečně smysl. I nadále udělám vše proto, aby děti v předškolním věku měly možnost podstoupit zdarma vyšetření zraku,“ uzavřela vítězka soutěže. Prestižní ocenění Žena regionu v letošním šestém ročníku v Plzni vítězce předávala senátorka Dagmar Terelmešová: „Je pro mě ctí zapojit se do  veřejně prospěšné soutěže Žena regionu, a pomoci tak vyjádřit uznání ženám, které dokáží svým aktivním přístupem pomáhat a motivovat ostatní. V Plzeňském kraji žije nepochybně mnoho mimořádných žen, které zaslouží uznání. Jednou z  nich je i  Jana Flanderová, které si za  její práci velmi vážím. Věřím, že jí ocenění pomůže v další nezištné práci,“ uvedla senátorka.

Jana Flanderová se senátorkou Dagmar Terelmešovou. Absolutní vítězkou 6. ročníku veřejně prospěšné soutěže Žena regionu je zakladatelka neziskové organizace Pro Matěje Andrea Kulová z  Brna. Tato ekonomka prostřednictvím své organizace pomáhá chlapci, který již pátým rokem bojuje o  život. Žena regionu se uskutečnila pod záštitou Senátu. Ohodnocení bylo slavnostně vyhlášeno za přítomnosti všech regionálních vítězek v dubnu v pražském hotelu Ambassador - Zlatá husa. (r)

Pozvánka na kardio­ logickou konferenci Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé, srdečně Vás zveme na 13. konferenci Akutní kardiologie, která se letos bude konat ve dnech 6. - 8. 12. 2015 v kongresových prostorách Grandhotelu Pupp v  Karlových Varech. Odborný program bude zahrnovat vyzvané přednášky a  původní sdělení uspořádané v  tematických odborných blocích týkající se přednemocniční a  nemocniční akutní a  intenzivní kardiologické péče. Součástí programu bude   posterová sekce a  sekce sesterská. Před zahájením kongresu (6. 12. od 10 do 14 hod.) se třetím rokem uskuteční echokurs Echokardiografie v  akutní kardiologii a  souběžně   workshop Kardiopul-

monální resuscitace. Na konferenci se lze registrovat na webových stránkách České kardiologické společnosti www.kardio-cz.cz Prof. MUDr. Richard Rokyta, PhD. FESC Prezident konference a předseda PS Akutní kardiologie ČKS

Postgraduální lékařské dny Plzeň 2016 Postgraduální lékařské dny – Plzeň 2016 se uskuteční opět v  Šafránkově pavilonu v  Plzni ve  dnech 9. 2., 10. 2. a  11. 2. 2016 v  odpoledních hodinách. Pořadateli budou Lékařská fakulty UK v Plzni, Spolek lékařů v Plzni a Fakultní nemocnice v Plzni ve spolupráci s OS ČLK Plzeň – město. Jako hlavní témata pro příští roky byla zvolena: Moderní  přístupy v diagnostice a terapii chorob plic a dýchacích cest. Miniinvazivní postupy v  současné medicíně. Varia – čím se může pochlubit naše pracoviště? Vedle ústních sdělení bude možno zvolit i posterové prezentace. Přihlášky k aktivní účasti i souhrny je nutno odeslat do 15. 12. 2015 písemně nebo v elektronické podobě ve formátu Word e-mailem event. na  CD na  Ústav sociálního lékařství LF UK v  Plzni, Alej Svobody 31, Plzeň, PSČ  323  18. Přednostně doporučujeme zaslat přihlášky i  souhrny e-mailem na  adresu [email protected]. Bližší informace lze získat e-mailem tamtéž nebo na telefonním čísle: 377 593 540. Je třeba dodržet termín, aby bylo možné včas sestavit program akce a zajistit distribuci pozvánek a  programů! Účastníci obdrží certifikát o účasti. Předpokládá se vytištění abstrakt nebo i plných textů v suplementu Plzeňského lékařského sborníku 2016. (JM)

180 let od narození Vítězslava Hálka (1835 - 1874) Vítězslav Hálek, vlastním jménem Vincenc Hálek, se narodil 5. dubna 1835 v  Dolínku u  Odolena Vody, poblíž Mělníka. Jeho otec byl hostinským. Otec chtěl mít ze syna kněze, Vincenc proto začal v  Praze studovat kněžský seminář. Proti přání rodičů však roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855, dále studoval na filosofické fakultě. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat. Živil se proto psaním básní a udělováním kondicí, tj. doučováním protožákům ze zámožných kruhů. Účastnil se příprav na  vydání almanachu Máj a další jeho ročníky sám redigova1. Od r. 1861 byl redaktorem Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Od  r. 1863 redigoval spolu

s  Janem Nerudou časopisy Lumír a  Květy. Poměrně hodně cestoval - navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest pak zpracovával ve fejetonech. Celých 10 let čekal, než dosáhl takového postavení, aby se mohl oženit s Dorotkou Horáčkovou, dcerou zámožného pražského advokáta; měl s ní syna Ivana. Díky šťastnému manželství a  tchánovu jmění byla jeho rodina finančně zajištěna, takže se mohl plně věnovat literární práci a  národně společenské činnosti, zejména jako člen výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života Prahy. Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy. Zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Z  Hálkovy epiky mají význam Pohádky z  naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je HáIkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí. Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově. V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V  duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s  náměty z  národních i  cizích dějin jsou stylizovány do  romantických postojů a  v  patetických monolozích pronášejí dobové národní a politické myšlenky. Vítězslav Hálek zemřel náhle na zápal plic v Praze 8. října 1874. Pochován je na Vyšehradském Slavíně. Jeho odchod komentoval Jan Neruda následovně: „Vítězslav Hálek je mrtev! Národ nesvorný a rozervaný jako snad nikdy ztratil nyní ještě jednoho z  nejlepších svých synů... Neštěstí skutečně nechodí samo!“ Spolu s  Janem Nerudou bývá Vítězslav Hálek označován za zakladatele moderní české poezie.(JN) V. Hálek: „A kdyby pravda bylo vše a láska jenom snění, já bych se k spánku položil a nechtěl probuzení...“

Karel Poláček (1882 - 1945) jedna z milionů obětí nacismu V  čísle 146 - 147 Facultas nostra jsme připomněli 27. leden jako Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Poprvé byl tento den jako připomínka milionů obětí nacistického vraždění za  2. světové války vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů v  r. 2005. Jednou z  obětí tohoto vraždění byl i český spisovatel Karel Poláček.

39

40

Narodil se 22.  března 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Jeho otec Jindřich Poláček byl židovský obchodník, matka se jmenovala Žofie a  byla rozená Kohnová. Karel Poláček měl čtyři bratry – Arnošta, Kamila, Ludvíka a Zdeňka, a dva nevlastní sourozence Bertu a  Milana z  otcova druhého manželství s Emílií Posilesovou. Poláček studoval v  Rychnově vyšší gymnázium, byl však vyloučen pro „vzdorovité chování“ a  špatný prospěch. Nakonec gymnázium přece jen opožděně dokončil maturitní zkouškou v Truhlářské ulici v  Praze roku 1912. Poté začal studovat na právnické fakultě Karlovy univerzity, studia však nedokončil. V Rychnově organizoval studentské loutkové divadlo, pro něž psal a překládal hry, hrál v něm a také je řídil. V Praze se Poláček při studiu pokoušel též o zaměstnání, podle svých slov však „neměl štěstí na trvalá místa“. Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl však nikdy výše než na hodnost četaře. O svých zkušenostech později napsal: „Za čtyřletého vojákování jsem ‚Švejka‘ vůbec nepotkal. Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla.“ Prošel ruskou a italskou frontou, koncem války dezertoval do srbského zajetí. Po návratu do ČSR nastoupil jako úředník ve vývozní a  dovozní komisi (pozdějším Úřadě pro zahraniční obchod). Zkušeností z  této práce zužitkoval v povídce Kolotoč, která se stala začátkem jeho spisovatelské dráhy. Od roku 1920 začal psát do satirických časopisů Štika venkova a Nebojsa. Zde se seznámil s bratry Karlem a  Josefem Čapkovými. Stal se také členem kruhu pátečníků. Od roku 1922 soustavně spolupracoval s  Lidovými novinami jako sloupkař a fejetonista a také soudní zpravodaj. V druhé polovině 20.  let působil jako redaktor Tvorby, od  roku 1928 pracoval v  listech vydavatelství Melantrich, především v  Českém slově jako sloupkař a soudničkář. V letech 1927 – 1930 redigoval humoristický časopis Dobrý den. V roce 1933 znovu nastoupil do Lidových novin; v roce 1939 byl pro svůj židovský původ propuštěn. Do  Lidových novin psal zejména sloupky a soudničky. 3. srpna 1920 se Poláček oženil s Adélou Herrmannovou (1895 – 1943). Podle vzpomínek dcery Jiřiny (1921 – 2001) manželství nebylo šťastné. 16. listopadu 1939 bylo Poláčkovo a Herrmannové manželství rozvedeno „od stolu a lože“. Německá okupace a  rasová perzekuce Poláčkovi znemožnily pracovat v  novinách; živil se jako knihovník v  Židovské náboženské obci. Dceru Jiřinu stačil především díky aktivitě své družky, právničky Dory Vaňákové, ještě poslat do  bezpečí do  Anglie. Dne 5. července 1943 byli Karel Poláček i Dora Vaňáková deportováni do  terezínského ghetta, 19. října 1944 pak nastoupili do  transportu do  koncentračního tábora Osvětim. Původně se předpokládalo, že Poláček zemřel v  Osvětimi v  plynové komoře. Až v  90. letech

se podařilo najít důležitého svědka, účastnici pochodu smrti Kláru Baumöhlovou z  východního Slovenska, která potvrdila, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde napsal krátkou divadelní hru, v níž svědkyně také hrála, a že se potom účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. 19. ledna jej paní Baumöhlová viděla naposled. Není známo, zda Poláček zahynul na  pochodu, při vstupní selekci nebo ještě později. Údaj 21. ledna 1945 odpovídá datu selekce v koncentračním táboře Gleiwitz (dnes Gliwice v Polsku). Z Poláčkova díla jsou asi dodnes nejznámější Muži v offsidu (1931). Byl to první Poláčkův román, který zaznamenal výrazný čtenářský úspěch. Děj se odehrává v prostředí fanoušků fotbalových klubů FK Viktoria Žižkov a SK Slavia Praha. Útlý román či delší povídku Bylo nás pět napsal Poláček krátce před transportem do  Terezína. Poprvé vyšel až v  roce 1946. Kniha zobrazuje dění na  maloměstě očima dítěte. Je pokládána za mistrovské dílo jazykové komiky. Příhody pěti chlapců jsou psány groteskní kombinací jazyka hovorového, obratů z dobrodružné četby a  slohu povinných školních prací. V r. 1994 byl režisérem Karlem Smyczkem natočen stejnojmenný film, v  němž v  hlavních rolích vystoupili Oldřich Nový a Dagmar Havlová jako rodiče Bajzovi a Adam Novák jako jejich syn Petr Bajza. Ve  spisovatelově rodném je renovovaná synagoga nazvána jeho jménem jako Památník Karla Poláčka. Připomíná jej i busta na náměstí. Asi málo je známo, že Karla Poláčka připomíná v Plzni keramické dílo na hradební zdi na konci ulice Nad ZOO na okraji Vinic. Roku 1995 byl Poláčkovi in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garriguea Masaryka II. třídy. (JN) P.S. Jeden z komentářů čtenářky „Bylo nás pět“: Já tuhle knížku vážně miluju! Vtipná, okouzlující, vynikající hlášky. Jenom jednu věc nechápu - jak se dokázal člověk, který kolem sebe vnímá tu hrůzu a strach ze smrti, kterého čeká transport do  koncentračního tábora v  Osvětimi, od toho všeho v myšlenkách „osvobodit“ a napsat tak báječnou knihu, ve  které je jediným stínem Péťovo onemocnění, ze kterého se stejně dostane, takže smutný konec se nekoná, a  tak to má být :-). Vážně, Pane Poláčku, klobouk dolů... Zůstalo po Vás dílo, ke kterému se vždycky budu moc ráda vracet a  u  kterého si vždycky na  Vás vzpomenu. (Luccy78)

200 let od bitvy u Waterloo 18. 6. 1815 Poté, co armády Prvního císařství kapitulovaly před brannou mocí VI.  koalice, byl Napoleon Bonaparte 6.  dubna 1814 přinucen podepsat abdikaci, jíž se vzdal francouzského trůnu jak za svou osobu, tak za své oprávněné dědice. Posléze byl i s doprovodem sedmi stovek vojáků

gardy internován na ostrově Elba. Na uvolněný panovnický stolec se mezitím opět vrátil král z dynastie Bourbonů Ludvík XVIII. Brzy po jeho návratu však začalo přibývat nespokojených hlasů, kterým se nelíbil návrat forem a institucí starého režimu. Předrevoluční šlechta, jež se vracela z  emigrace, zabrala výnosné úřady u dvora, císařská šlechta byla přehlížena a lidé i armáda se začali bouřit. Navíc Ludvík XVIII. odmítal Napoleonovi vyplácet slíbenou dvou milionovou roční apanáž a začalo se šeptat o jeho přemístění na jiný, vzdálenější ostrov. Kvůli těmto i dalším okolnostem dne 26. února 1815 nalodil excísař vojáky gardy na  předem připravené lodě a uprchl z téměř rok trvajícího vyhnanství. 1. března 1815 se jeho malá flotila shromáždila v  zálivu Juan u  Antibes. Vojáci se vylodili na pláž a kolem páté hodiny odpolední vyrazili směrem na Paříž skrze alpské stezky Horní Provence. V  přímořském kraji Napoleonova přítomnost mnoho radosti u obyvatel nevyvolávala, avšak čím více postupoval do vnitrozemí, tím srdečněji byl vítán.

Před Grenoblem zastoupily Napoleonovi cestu tři pluky královské armády. Císař přikázal svým vojákům zavěsit pušky na levé rámě hlavněmi dolů a v čele jednotky došel až před namířené zbraně nepřátel. Odhalil hruď a  vykřikl: „Vojáci! Poznáváte mne?“ Odpovědí bylo hromové „Ano!“ „Kdo z  vás chce střílet na  svého císaře? Střílejte tedy!“ Nikdo nevystřelil a vojáci se přidali k Napoleonovi. Kromě ozbrojených civilistů se k  němu brzy začaly připojovat první pluky, jež sebou strhly další jednotky z  celé Francie. Po  pádu Grenoblu a  Lyonu nakonec na  jeho stranu přešel i maršál Michel Ney, jenž měl se svou armádou shromážděnou v okolí Lons-le-Saulnier přetnout svému někdejšímu panovníkovi cestu k francouzské metropoli. 20. března pak Napoleon za všeobecného nadšení vstoupil do  Paříže a  ubytoval se v  paláci Tuileries. Opětovné vlády nad Francií se ujal bez jediného výstřelu! Jeho návrat však vyvolal vznik sedmé koalice, skládající se z  Velké Británie, německých a  italských států, Rakouska, Ruska, Nizozemí, Portugalska, Španělska a Švédska. I přes mírové signály, které Napoleon vysílal všemi směry, správně tušil, že válka je nevyhnutelná. Rozhodl se udeřit jako první, než koalice shromáždí dostatek sil k útoku na Francii. Prvním z cílů byla Belgie, kde se scházely dvě spojenecké armády, a to armáda tzv. Anglo-batavská, konglomerát britských, holandských a spojeneckých německých jednotek, a na armádu pruskou rozmístěnou rovněž na území dnešní Belgie. 15. června překročila francouzská vojska pohra-

niční řeku Sambru. V Belgii byly dvě spojenecké armády – pruská, vedená pruským polním maršálem Blücherem, a  anglo-batavská, vedená britským polním maršálem lordem Wellingtonem, jež měly nad ním dvojnásobnou početní převahu. Napoleon jim chtěl zabránit v tom, aby se spojily. 16. června v bitvě u Ligny porazil Blüchera, ale značné části protivníkova vojska se podařilo uniknout. Současně maršál Ney v bitvě u Quatre Brass porazil a  přinutil k  ústupu část spojenecké anglo-batavské armády. Bilance ztrát Prusů byla vysoká, celých 16  000 mužů (Wellingtonovy ztráty byly asi 4  700 mužů). Ani jedna z  armád však zdaleka nebyla zničená tak, jak si Napoleon představoval, přičemž opaku odmítal uvěřit. Sám ztratil mezi 8 500 – 11 000 vojáky a domníval se, že mu zbývá vypořádat se pouze s Angličany. Po bitvě u Ligny vyslal Napoleon sbor maršála Grouchyho o síle 30 tisíc mužů, aby pronásledoval podle jeho soudu poraženou pruskou armádu. Blücher však dokázal obratným manévrováním tento sbor obejít a nakonec rozhodným způsobem zasáhnout do  konečné fáze bitvy u  Waterloo. Napoleon s  rozhodujícím útokem na pozice svého protivníka čekal kvůli podmáčené půdě od  půlnoci 17. června až do ranních hodin následujícího dne. Britský velitel vévoda Wellington stačil zaujmout výhodnou obrannou pozici. Své oddíly ukryl za návrším nejen před zraky nepřítele, ale i před dělostřeleckou palbou. 18. června 1815 kolem poledne začal hlavní francouzský útok. Britské obranné postavení odolalo několika útočným vlnám. Dělostřelecká palba soustředěná na  střed britských jednotek se minula účinkem. Okolo 16 hodiny zaútočilo 5 tisíc francouzských jezdců na střed protivníkovy obrany. Útok však byl opět odražen, a to v první i druhé vlně. Ztráty na  obou stranách byly obrovské. Po 19. hodině poslal Napoleon do útoku svoji Starou gardu. Krátce poté se na kraji bitevního pole objevilo další vojsko. Fáma, že se jedná o Grouchyho sbor se brzy rozplynula. Na bojiště se vřítily pruské jednotky v čele s Blücherem přezdívaným maršál „Vpřed“. Napoleon nyní čelil velké početní převaze. Příchod dalšího pruského sboru způsobil rozvrat jeho armády. Do  pronásledování se zapojily i  jednotky Wellingtona. Čest francouzských zbraní bránila až do  konce bitvy pouze garda. Slavným se stal výrok barona Cambroneho, jednoho z velitelů císařské gardy, kdy na výzvu, aby se vzdal, odpověděl rázným vojáckým „merde“. Konečná bilance bitvy byla děsivá – na francouzské straně 26 000 až 30 000 mrtvých a raněných, na straně aliance okolo 20 000.

Lví pahorek ve Waterloo Napoleon se stal vězněm Angličanů a byl poslán nyní oficiálně jako vězeň na ostrov Svatá Helena. Ve  svém vyhnanství často rozebíral chyby, kte-

rých se dopustili jeho generálové a  přemýšlel, jak by se vše vyvíjelo kdyby bitvu vyhrál. Stejné úvahy napadají historiky dodnes. Co by se stalo kdyby… Nestalo by se pravděpodobně nic podstatného. V té době stály proti Napoleonovi britské, ruské, pruské a rakouské jednotky početně převyšující francouzské nejméně dvakrát. Měly lepší výzbroj a lepší zázemí. Napoleon mohl ještě vyhrát jednu, dvě nebo tři bitvy, ale celou válku už nikoliv. Pětadvacet let revolucí a válek znamenalo nejen stovky tisíc mrtvých a raněných, ale i rozvrácené hospodářství. V Evropě už nikdo válčit nechtěl. Geniální vojevůdce Napoleon Bonaparte tak prohrál svou rozhodující bitvu už když se rozhodl opustit Elbu. Ve vyhnanství na Svaté Heleně roku 1821 zemřel. Na  trůn se podruhé vrátil Ludvík XVIII. 18. června 2015 jsme si připomněli 200 let od poslední bitvy Napoleona Bonaparta. Slovo „waterloo“ je od té doby užíváno ve smyslu definitivní a jednoznačné porážky – totálního debaklu. Městečko Waterloo si celou bitvu letos patřičně připomnělo řadou ukázek bitevních střetů vyznavačů vojenské historie za  obrovského zájmu tisíců diváků. Dveře se netrhly v  místním muzeu, mnozí návštěvníci vyšlapali na  umělý bitvu připomínající Lví pahorek na místě, kde byl během bitvy kulí z muškety sražen z koně Vilém II. Nizozemský, pozdější král Nizozemí. Jde o umělý kopec vysoký 43 m s obvodem 520 m. Na jeho vrchol vede 226 schodů. Zde je pak na kamenném podstavci umístěna socha lva symbolizující vítězství spojeneckých vojsk. Socha váží 28 tun. Památník slouží jako vyhlídkové místo, odkud si návštěvník může prohlédnout místo bojiště. (J. Novák)

Květnové povstání 1945

začalo v Přerově Začátkem dubnu 1945 se k  českému území začaly přibližovat spojenecké pozemní armády a v půli dubna započaly i s jeho osvobozováním. Nastala tak situace, se kterou od  roku 1939 počítali všichni, kdo se podíleli na přípravě všenárodního povstání proti okupantům. Cílem povstání, který jako jediný měl naději na úspěch, bylo poskytnout pomoc spojeneckým armádám při osvobozování země. Jako první propukl otevřený boj v Přerově (*). V úterý 1. května brzy ráno se v Přerově a jeho okolí rozšířila mylná zpráva, že Německo kapitulovalo. Občané Přerova vyvěsili československé a spojenecké vlajky a začali nekoordinovaně odzbrojovat německé a  maďarské vojáky ve  městě. Z  ilegality vyšel den před tím ustavený Revoluční okresní národní výbor a ustavil se i  Revoluční místní národní výbor. Povstalci obsadili a  zničili telefonní ústřednu německé 1. tankové armády, obsadili nádraží a vypravili vlak s  československou vlajkou do  Olomouce s  cílem iniciovat povstání i  tam. Do  města se také přesunuli partyzáni z okolních obcí a připojili se k  povstání. K  povstalcům se připojili i uprchlí sovětští váleční zajatci. Přerov ovšem ležel na důležité křižovatce v týlu německé 1. tankové armády, které právě hrozilo obklíčení Rudou armádou ve  směru od  Opa-

vy a od Brna. Ty části německé posádky města, které se povstalcům nepodařilo 1. května dopoledne odzbrojit, pohotovostní policejní útvary a vojenské posily z Olomouce, Holešova a Bystřice pod Hostýnem, a bojové skupiny, vyčleněné z frontové armády, zahájily na přímý rozkaz Karla Hermanna Franka po poledni 1. května vojenské akce k opětovnému získání města. Nejtěžší boje probíhaly v Želátovské a Moštěnské ulici. Němci město z větší části ovládli do 16 hodiny. V prostoru nádraží se povstalci udrželi až do večerních hodin, ale i zde nakonec podlehli převaze nepřítele. Celkem padlo v  bojích s  okupanty v  Přerově na povstalecké straně 30 mužů a 20 bylo raněno. Přerovské povstání si vyžádalo jednačtyřicet lidských životů. Sedm lidí padlo při bojích ve městě, deset v přednádraží, tři byli umučeni a  nebo utýráni a  jednadvacet popraveno. Při boji v přednádraží padli i čtyři uprchlí sovětští zajatci. Dvacet osob utrpělo zranění. Německé ztráty nejsou vyčísleny, odhadují se na 40 až 70 zabitých. Nacisté v dobytém městě vyhlásili v 18:00 výjimečný stav. Podařilo se jim zajmout přibližně 100 povstalců, z nich 21 odvezli do Olomouce a ve střelnici v Lazcích popravili. S nimi zastřelili dva olomoucké vězně, kteří byli původně určeni pouze k vykopání hrobů. Německá 1. tanková armáda přes město ustoupila na  západ k  Olomouci a  Přerov byl více méně bez boje obsazen sovětskými vojsky 8. května 1945. (JN) (*) Jakl T.: Přerovské povstání z 1. května 1945 ještě neuspělo. VHÚ Praha 30. 4. 2014

Pražské povstání 5. - 9. 5. 1945 Boj o Staroměstské náměstí a o radniční budovy Připomíná-li v  Coventry hrůzy 2. světové války ruina katedrály svatého Michala a v Berlíně Gedächtniskirche, v  Praze je takovou trvalou připomínkou zbytek novogotického traktu Staroměstské radnice z  19. století, který býval obrácen do Staroměstského náměstí. Jako nejnovější část radnice sloužil svému účelu do začátku května roku 1945. Dubnové přípravy na účast pražské magistrátní správy v očekávaném ozbrojeném povstání zahrnovaly též obsazení komplexu budov Staroměstské radnice s  rozhlasovým vysílačem městského rozhlasu, rozsáhlými podzemními chodbami, kryty a  telefonní ústřednou. Mělo zde vzniknout při očekávaném povstání přirozené organizační, informační a bojové středisko. Této skutečnosti si byli vědomi i  Němci, a  proto o tyto budovy probíhaly od začátku do konce povstání urputné boje.

41

Události nabraly rychlý spád, když 5. května 1945 poledne primátor Alois Říha slavnostně odevzdal vedení magistrátu do rukou zástupců Národního výboru Praha. Na budovách kolem radnice již visely československé a spojenecké vlajky, ze zasedacího sálu byla odstraněna busta Hitlera a na Staroměstském náměstí se shromažďovali jásající Češi.

42

V 11:49 hlásil městský pouliční rozhlas: „Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a  jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“ Po převzetí správy magistrátu Národním výborem byla ještě bez problémů na Staroměstské radnici vyvěšena vlajka Československé republiky. Když však chtěli zástupci národního výboru pozdravit občany z balkonu radnice, zahnala je zpátky do budovy střelba německých kulometů z bloků domů u Týnského chrámu. Na dlažbě Staroměstského náměstí zůstali ležet první ranění a okna primátorské kanceláře, obrácená do náměstí, byla roztříštěna. V  tuto chvíli všichni zúčastnění pochopili, že Prahu čeká velké krveprolití. Bylo potřeba uvést do chodu řadu obranných opatření, která byla českou rezistencí pro vypuknutí očekávaného povstání již delší dobu připravována. Také poměrně umírněný tón prvního rozhlasového provolání Národního výboru se již v 11:55, poté co zazněly první výstřely, změnil ve výzvy Pražanům k  ozbrojenému boji proti okupantům. Městský rozhlas převzal a vysílal i známé volání o pomoc československému rozhlasu: „Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu!“ Rozhlasové relace se z  městského rozhlasu v  17:35 dočkali také okupanti. Příslušníci německých ozbrojených sil byli v německém jazyce informováni o totálním rozvratu vrchního velitelství německé branné moci a byli vyzváni, aby složili zbraně a  zbytečně dále neprolévali krev. Této výzvy uposlechlo nemálo vojáků německé armády, kteří nepokračovali na mnoha místech skládali zbraně.

Také příslušníci Waffen-SS a  další fanatičtí nacisté mezi německými vojáky i  civilisty si však byli vědomi významu rozhlasového vysílání a  relacemi městského rozhlasu ve  prospěch povstání byli ještě více motivováni v úsilí dobýt radniční budovy a povstalecké vysílání umlčet. Výstřely velkorážního tankového děla byl poškozen hlavní vchod a první patro Nové úřední budovy. Na ulici byl těžce raněn hlasatel Karel Kučera, který četl první relace povstaleckého městského rozhlasu. Povstalci drželi tři radniční budovy, které byly vzájemně propojeny podzemními chodbami. Hlavní německé síly byly soustředěny v  budově Právnické fakulty na  konci Pařížské ulice u Čechova mostu, kde bylo velitelství zbraní SS (Waffen-SS) v Čechách a na Moravě. Po  čtrnácté hodině nabraly boje mezi Němci a povstalci v okolí Staroměstské radnice na intenzitě, v Celetné ulici se ozval štěkot kulometu, do Pařížské třídy vyjela před 15 hodinou tři německá obrněná vozidla. Od  15 hodiny, kdy se němečtí vojáci přivezení na  Staroměstské náměstí autem neúspěšně pokusili obsadit Staroměstskou radnici, ostřelovali Němci Staroměstské náměstí a budovu radnice z Celetné ulice a  z  Pařížské ulice tankovým dělostřelectvem. Večer 5. května zjistil poručík dělostřelectva Antonín Kozel, ustanovený téhož dne generálem Kutlvašrem do  funkce velitele radničních bloků v  Praze I, že k  obraně radnice má k dispozici přibližně 140 mužů s následující výzbrojí: 20 pušek, 40 pistolí, 2 automatické pistole, 2 lehké kulomety, 400 kusů puškových a kulometných nábojů, 400 pistolových nábojů a 12 pancéřových pěstí. Ze Štefánikových kasáren byly proto 6. května ráno přepraveny další zbraně: dvě bedny pancéřových pěstí, velký počet ručních granátů, kulometů, pušek a  značné množství munice. Díky tomu se dařilo obráncům radnice udržet své postavení přes stupňující se tlak Němců až do 8. května. Tehdy za časných ranních hodin zahájili Němci dosud nesilnější úder na  Staroměstské náměstí za  použití tanků a  pěchoty. Ničivému požáru postupně podlehla střecha věže, orloj, arkýř a  celé severovýchodní křídlo. Na  okamžité účinné hašení plamenů nebylo pro  nepřetržitou střelbu ani pomyšlení. Německá obrněná vozidla prorazila barikády a  kroužila po  Staroměstském náměstí, od  Husova pomníku střílelo na radniční budovy a celou jihozápadní stranu Staroměstského náměstí německé protiletadlové dělo zápalné granáty a propukaly další a další požáry na severní straně Staroměstského náměstí a v jeho okolí. Obránci radničního bloku budov za  této situace zvažovali ústup. V podzemních chodbách a  krytech radničních budov byl ovšem velmi vysoký počet raněných i čeští civilisté s dětmi, uprchlí z okolních domů. Po předchozích zprávách o  masovém vraždění českých civilních obyvatel Němci např. Na Zelené lišce a Na Pražačce se obránci rozhodli setrvat za  každou cenu a neponechat raněné a civilisty na pospas Němcům. Na  valící se obrněná vozidla povstalci útočili pancéřovými pěstmi. Podporučík M. Franc, V. Paplhám, R. Zezula, T. Feistauer a O.Widner (dva Rakušané skrývající se v Praze před gestapem)

a  uprchlý belgický zajatec C. Denis pronikli do  paláce Kinských, odkud Rakušan Feistauer výstřelem pancéřové pěsti zasáhl obrněné vozidlo na  rohu Dlouhé třídy a  Staroměstského náměstí. Hořovický partyzán F. Nádvorník ve 13 hodin zasáhl pancéřovou pěstí u  vjezdu z  Pařížské ulice na Staroměstské náměstí další německý tank a jeho prchající posádku hořovičtí partyzáni postříleli. Následně se další hořovičtí partyzáni H. Šlosar, K. Janeček, J. Vrba a B. Kůla pokusili zaútočit pancéřovými pěstmi na  další tanky projíždějící za husté palby po Staroměstském náměstí. Podařilo se jim poškodit obrněné protiletadlové dělo, ovšem všichni čtyři při této akci blízko Husova pomníku padli. Kolem 16 hodiny Staroměstská radnice stála již úplně v  plamenech, zřítila se střecha její věže a obránci se stáhli do podloubí na Malém náměstí. Tam se střetli s německým samohybným dělem, které ostřelovalo Novou úřední budovu. V boji s jeho posádkou padl četnický strážmistr J. Chaloupka. Nová úřední budova, kde sídlil městský rozhlas, byla zasažena 48 dělovými granáty. Bylo zasaženo elektrické vedení, transformátor začal hořet. Redaktor rozhlasu J. Kučera však dokázal zprovoznit náhradní energetické zdroje a uvést znovu do provozu rozhlasovou aparaturu i telefony. Exploze dělostřeleckých granátů přetrhly také vodovodní potrubí a budovu zaplavovala voda. Obránci uzavřeli hlavní uzávěr ve sklepě, ale voda jim pak chyběla, když v  některých místnostech budovy začalo hořet vnitřní zařízení a nábytek.

Zničená část Staroměstské radnice Střelba v  okolí Nové radnice a  Nové úřední budovy utichla až kolem 18 hodiny. Nedlouho předtím, v  situaci, která pro obránce hořících magistrátních budov byla kritická, dolehla k nim i k útočícím Němcům zpráva o podpisu protokolu mezi Českou národní radou a velitelem německé posádky v Praze gen. Rudolfem Toussaintem. Znamenal kapitulaci německých ozbrojených sil na  území Prahy. V  17:15 se k Husovu pomníku na Staroměstském náměstí dostavili němečtí důstojníci a dojednali s velitelem četnické roty Richtrem, štábním strážmistrem Haškem a podporučíkem Arnoštem zastavení bojových akcí. V té době již státní rozhlas ohlašoval kapitulaci Němců v Praze. Přes obětavé snahy o likvidaci požáru navečer 8. 5. a v noci na 9. 5. bylo severní a východní křídlo budovy radnice zničeno. Mnoho Pražanů pomáhalo při  záchraně cenných památek městského archivu, který zde byl umístěn. Archiválie se provizorně stěhovaly do kostela sv. Mikuláše,

ale jejich část nenávratně podlehla plamenům. Zatím se Němci dávali na spěšný ústup, neboť nechtěli padnout do  zajetí blížících se jednotek Rudé armády. Evakuace Němců probíhala po  trase dohodnuté s  Českou národní radou a  velitelstvím Bartoš při sjednání kapitulace. Vedla kolem Staroměstské radnice, Pařížskou ulicí, přes Čechův most na Letnou a odtud ven z  Prahy. Přes nedávné bojiště na  Staroměstském náměstí se vydala na ústup z Prahy kolona 27 tanků, 2 obrněných vozidel, 90 osobních a 32 nákladních aut. Pěšky odcházely přibližně 3 000 Němců, vojáků i civilistů.

Od  prvního dne povstání měli povstalci řadu mrtvých a raněných. Mrtvá těla byla ukládána do  blízkých kostelů, ranění obránci radnice a  bojovníci z  okolních barikád byli na  samém začátku bojů ošetřováni v  přízemí Staroměstské radnice zdravotními sestrami Věrou Novotnou a Annou Týrovou. Záhy se dostavil ortoped MUDr.  Jan Melichar, který měl svoji ordinaci v  Havelské ulici. Ještě 5. 5. mohli být těžce ranění obránci dokonce odvezeni sanitkou do nemocnice, ovšem další dny to již z pochopitelných důvodů nebylo možné. Provizorní ošetřovna raněných byla umístěna v radničním přízemí, v  narychlo vyklizených místnostech archivu. Tam byly umístěny slamníky, vařič a  nádoby na  ohřívání vody. Kolem půlnoci 5. 5. bylo rozhodnuto, že ranění budou přinášeni do  nouzového lazaretu v  sanitním protileteckém krytu v  budově Nové radnice. V  protileteckém radničním krytu pracoval MUDr.  Jan Melichar a  německý lékař (zběh z  německé armády) MUDr.  Vilibald Richter. Chirurgické zákroky prováděli v  improvisovaném operačním sálu, pro ukládání těžce raněných zde bylo k dispozici 16 lůžek a žíněnky. Lékařský materiál byl získán ze zásob protiletecké obrany, dále z  nedaleké Schnoblingovy lékárny a  kromě toho si MUDr.  Melichar přinesl svůj vlastní. 6. května přibyla lékařům Melicharovi a Richterovi posila v  osobě MUDr.  Miloše Sováka. Lékařům v jejich práci pomáhaly dobrovolné sestry a nosiči raněných. Strava pro těžce raněné byla připravována v  bytě MUDr.  Melichara, odkud pomocný ošetřovatel JUDr.  Oldřich Procházka přinášel krupičnou kaši, magistrátní komisař JUDr. Ivo Politzer opatřil pro ošetřovnu zásobu kondenzovaného mléka. V  pondělí 7. května se do  radničních budov

ukryli Češi, kteří museli uprchnout ze svých bytů v Josefské a Pařížské třídě; byly mezi nimi i děti mladší tří měsíců. Pro ně byl v radničním krytu otevřen další lazaretní sál a bylo postaráno i o jejich zásobování vodou a potravinami. Během bojů o  radnici lékaři Melichar, Sovák a Richter s pomocí desítek sester a ošetřovatelů poskytli pomoc 253 raněným, z  tohoto počtu 120 těžce raněných dopravili ještě v době trvání bojů do  nemocnice. Na  ošetřovně zemřelo 12 raněných a  v  okolí radnice lékaři ohledali celkem 70 mrtvých povstalců. Při odnášení raněných bojovníků byl 6. 5. 1945 Němci zastřelen magistrátní úředník J. Hlaváček. Pražské povstání skončilo, Němci uprchli z města, Pražané uhasili požáry, ošetřili své raněné a  pohřbili mrtvé. Čtyři dny bojů byly krvavé. Mezi více než patnácti sty zabitých Čechů byli vedle mužů a žen padlých v boji i malé děti a bezbranní staří lidé, kteří se stali obětí německé msty. Počet zabitých Němců, vojáků i civilistů, se odhaduje asi na jeden tisíc. Povstání proti německé okupaci v  květnu 1945 patří mezi nejvýznamnější akce domácího protinacistického odboje v  okupovaném Československu. Ozbrojené vystoupení proti nacistům v  Praze bylo jedním z  okamžiků našich dějin, kdy tisíce lidí zvolily čin namísto ustrašeného vyčkávání a  starosti o  pouhé fyzické přežití. Duch odboje, odvahy a  statečnosti, který se okupanti snažili za každou cenu udusit nevybíravým terorem znovu ožil v  boji na ulicích a barikádách. Povstání v Praze a dalších českých městech mělo také strategický význam: znamenalo zhroucení týlu německé armádní skupiny Střed, disponující milionem vojáků, a bylo posledním podnětem k bezpodmínečné kapitulaci německého vrchního velení. Udělalo tečku za iluzorními představami nacistů o možnostech obrany česko-moravského prostoru a znamenalo konec zcela nereálných úvah některých Hitlerových pohrobků o možném politickém manévrování a separátním vyjednávání se Spojenci. Uspíšilo přinejmenším o dny či týdny konec války v Evropě. Nemohlo však nic změnit na novém politickém rozdělení kontinentu, které bylo velmocemi domluveno již v Jaltě a potvrzeno postupně při jednáních v Remeši, Berlíně i Postupimi. Desítky pamětních desek po celé Praze připomínají padlé, kteří obětovali svůj život v  boji proti nenáviděné nacistické tyranii. Podle publikace „Padlí na barikádách“ obsahuje seznam padlých a zavražděných v Praze ve dnech 5. - 9. 5. 1945 2 898 jmen. Desky a pomníky po Praze tak budou navždy připomínat slavné Pražské povstání.  (JN)

zabiti v bitvě u Wakefieldu (30. prosince 1460), byl Richard, v  té době osmiletý hoch, dán do  ochrany jednoho z  nejzámožnějších anglických aristokratů Richarda Seville z Warwicku. S jeho dcerou Annou se Richard později oženil. Když se stal Richardův bratr Eduard anglickým králem, postavil se Warwick na stranu jeho odpůrců. V bitvě u Barnetu 14. dubna 1471 poté co boj byl ztracen, se pokusil Warwick z bojiště uniknout, ale byl dostižen a zabit. V  bitvě u  Tewkesbury 4. května 1471 porazil Eduard zbylé lancasterské jednotky. Krátce nato nechal svého předchůdce na  anglickém trůnu Jindřicha VI. v  Toweru zabít. Když takto zlikvidoval odpor Lancasterů vládl jako Eduard IV. až do smrti (9. dubna 1483) bez větších problémů. Warwickovy úřady byly rozděleny mezi Eduardovy bratry Jiřího a Richarda, vévodu z Gloucesteru (později krále Richarda III.). Jiří se stal komořím a  správcem Irska, zatímco Richard byl jmenován admirálem anglického loďstva a správcem západního pohraničí. V době vlády svého bratra Eduarda mu Richard projevoval loajalitu a vynikl jako vojenský velitel. Obdržel postupně rozsáhlá panství na severu země, byl jmenován vévodou z Gloucesteru, správcem severní části Anglie a stal se tak postupně nejbohatším a  nejmocnějším šlechticem. Naproti tomu, druhý Eduardův bratr, Jiří Plantagenet, vévoda z Clarence, byl na Eduardův příkaz po obvinění ze zrady 18. února 1478 popraven.

Ostatky anglického krále

uloženy po 430 letech (Richard III. 1452 - 1485) Richard se narodil 2. října 1452 na Fotheringhayském hradu, jako osmý a  nejmladší syn, ale čtvrtý, který se dožil dospělosti, Richarda Plantageneta (který byl vážným uchazečem v  nástupnictví na anglický trůn) a Cecílie Nevillové. Poté, co byli jeho otec a nejstarší bratr Edmund

Richard III. s manželkou Richard ovládal sever země až do smrti Eduarda IV. Byl v této oblasti, a zvláště v samotném Yorku, velmi oblíben. Roku 1482 dobyl zpět od  Skotska město Berwick-upon-Tweed. Jeho správa byla považována za  poctivou a  přiměřenou. Podporoval rozvoj univerzit a  věnoval četné dary církvi.

43

Po smrti Eduarda IV. byli jeho synové, Richardovi synovci, Eduard a Richard první v pořadí nástupnictví na  anglický trůn. Richard nechal nejdříve králova strážce a  jiné královy rádce uvěznit na hradě Pontefract a později je dal pro údajnou přípravu atentátu na Eduarda popravit. Z důvodu údajného zvýšení bezpečnosti nechal později oba synovce dopravit do Toweru. 22. června 1483 byl na prostranství před Katedrálou svatého Pavla přečteno Richardovo prohlášení, kde informoval o tom, že přebírá vládu. Jako důvod uvedl, že svatba Eduarda IV. byla nelegitimní, protože byl již dříve ženatý, a tím byli za  nelegitimní dědice trůnu prohlášeni i jeho synové Eduard a Richard. Toto prohlášení bylo později podpořeno i  zákonem vydaným parlamentem, jehož vydání bylo založeno na  svědectví biskupa, který uvedl, že když se Eduard IV. oženil s Alžbětou Woodvillovou, byl již ženat s Eleonorou Butlerovou, která v době druhého Eduardova sňatku ještě žila. 6. července 1483 byl Richard ve Westminsterském opatství korunován anglickým králem.

Zrekonstruovaný obličej britského krále Richarda III. (1452 - 1485) | foto: Reuters Za  svého panování vzdoroval dvěma velkým vzpourám. První byla již v  roce 1483 vedena Jindřichem Staffordem, vévodou z  Buckinghamu. Vzpoura byla potlačena a  Jindřich byl popraven. Druhou, Richardovi osudnou, vedl Jindřich Tudor (1457 – 1509) a jeho strýc Jasper, žijící v emigraci ve Francii. Jindřich se se svým vojskem vylodil v  Anglii a  s  vojskem Richarda III. se střetl 22. srpna 1485 v bitvě u Bosworthu. Richardovo vojsko bylo početné, asi ve dvojnásobné přesile. V průběhu bitvy se však v kritické chvíli nezapojily do  boje některé oddíly a  poměr sil se obrátil v Richardův neprospěch. K výsledku bitvy přispěla i smrt vévody z Norfolku, která demoralizovala jeho vojáky. Richard se proto rozhodl k riskantnímu útoku, kdy se svou osobní gardou zaútočil přímo na  Jindřicha. Uvádí se, že Richard bojoval statečně a se svými nejvěrnějšími se dokonce ocitl na dosah Jindřicha samého. Byl ale nakonec poražen a zabit. Richard byl posledním anglickým králem, který padl v bitvě. Jeho ostatky byly uloženy v leicesterském kostele. Jindřich Tudor nahradil Richarda na anglickém trůnu jako Jindřich VII. a svou pozici posílil tím, že se oženil s Alžbětou z Yor-

44

ku, dcerou krále Eduarda IV. a neteří Richarda III. Richardovou smrtí u Bosworthu skončila vláda rodu Plantagenetů na  anglickém trůnu, která trvala od nástupu Jindřicha II. roku 1154. Skončila také čtyřicetiletá válka dvou růží mezi rody Yorků (s bílou růží ve znaku) a Lancasterů (s červenou růží). Poslední mužský potomek rodu Plantagenetů Eduard, hrabě z  Warwicku (syn bratra Richarda III. Jiřího Clarence), byl na příkaz Jindřicha VII. roku 1499 popraven. Richard je často obviňován i ze smrti mladých princů Eduarda a  Richarda. Poté, co byli oba princové odvedeni do Toweru, nebyli již spatřeni. Co se událo, není jisté, ale všeobecně se má zato, že byli zavražděni a že za jejich smrt je zodpovědný buď jejich strýc Richard III., Jindřich Stafford, vévoda z  Buckinghamu, nebo Jindřich VII. Dne 4. února 2013 oznámili odborníci z  univerzity v  Leicesteru nález ostatků patřících Richardovi III. (*) Kosterní ostatky byly nalezeny během září roku 2012 pod jedním z parkovišť v Leicesteru na místě někdejšího františkánského kostela. Pravost ostatků potvrdila analýza DNA několika jeho přímých potomků po ženské linii. Nejnovější výzkum potvrdil královu drobnou kostru, těžkou skoliózu a  poměrně pohledný obličej. V sakrální oblasti ostatků byla identifikována četná vajíčka škrkavky dětské (Ascaris lumbricoides) svědčící o  infekci krále tímto parazitem. Ostatky středověkého anglického panovníka byly dne 26. března 2015 slavnostně uloženy v leicesterské katedrále. Podle analýz měl hodně zkažené zuby, nejspíše od přemíry sladkostí, kterých se mu jako aristokratovi dostávalo. Vědci také zjistili, že do svého posledního boje vyjel s  korunou na  hlavě. Lebka  i  čelisti krále Richarda III. byly silně poničeny. To potvrzuje dobové zprávy o tom, že Richarda zabil velšský bojovník úderem do hlavy, kterým mu vrazil do lebky helmu nebo korunu. „Z několika zjištěných údajů vyplývá, že když jel král do  boje, měl na  sobě korunu, přestože to z něj dělalo snadný cíl. Odpovídá to místům jeho zranění na  lebce,“ sdělil doktor Amit Rai, který výzkum vedl. „Richard byl pravděpodobně zabit jednou nebo dvěma ranami do  spodiny lebeční vojenskou zbraní z té doby,“ doplnil. Doktor Rai, jehož závěry otiskl časopis British Dental Journal. Na zubech objevil také pozůstatky zubního plaku. „Jeho analýzy nám umožní zjistit víc o jeho stravě a  hygienických návycích,“ řekl Rai. Ztráta zubní skloviny na mnoha zubech naznačuje, že král zřejmě často skřípal zuby. Richard III. podstoupil také primitivní zubařský zásah, při kterém mu možná nějaký holič nebo kovář (zubní lékaři tehdy ještě nebyli) vytrhl dva zuby (**). Angela Lambová a spolupracovníci (***) použili multiizotopové techniky umožňující pohlédnout do  života dávno zemřelého. V  případě Richarda III. tak zjistili, že podle hodnot izotopů zubní skloviny panovník přesídlil do  Londýna z východní Anglie ve věku sedmi let, podle vyššího obsahu δ15N v kostech byl na konci života zvyklý na  poměrně luxusní stravu a  obdobně vyšší kostní obsah hodnot δ18O svědčí o  vyšší konzumaci vína. Rekonstrukce hlavy Richarda III. byla vytvořena pomocí počítače, který na  scan lebky nanesl vrstvy svaloviny a  kůže. Podle počítačové po-

doby vědci vytvořili trojrozměrný plastový model. Někteří historici nesdílejí většinový názor, že by byl krutým tyranem. Podle rekonstrukce jeho podoby se zdá, že to byl vcelku pohledný a mile vypadající člověk. William Shakespeare zpopularizoval postavu Richarda III. ve  své renesanční historické hře s prvky tragédie napsané zhruba v roce 1591. Hra zdaleka není historicky přesná, už vzhledem k  dobově tendenčnímu pojetí hlavní postavy, nicméně Richard III. je jedna ze Shakespearových nejpropracovanějších záporných postav. V r. 1955 režíroval vynikající anglický herec Laurence Olivier filmové zpracování tohoto Shakespearova dramatu. Zahrál si v něm hlavní roli.  (JN) (*) brm: Richard III. zemřel v boji s korunou na hlavě, prorazila mu lebku. iDnes 2. května 2013. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/richard-iii-zemrel-po-uderu-do-lebky-a-mel-zkazene-zuby-ppr-/zahranicni. aspx?c=A130502_111235_zahranicni_brm (**) Gray R.: King Richard III‘s teeth and jaw reveal monarch‘s anxious life and violent death. Daily Telegraph 26 Nov 2013 (***) Lamb A. L. a spol.: Multi-isotope analysis demonstrates significant lifestyle changes in King Richard III. J. Archeol. Sci. 50, 2014: 559–565 Annou Nevillovou

Před 50 léty zemřel Sir Winston Churchill (1874 - 1965) Winston Leonardo Spencer-Churchill se narodil 30. listopadu 1874 na  zámku Blenheim ve Woodstocku v hrabství Oxfordshire jako vnuk 7. vévody z Marlborough. Jeho otec, lord Randolph Churchill, byl významným politikem, který vyvedl britské konzervativce z krize v  osmdesátých letech 19. století. Jeho matka, lady Jeanette Churchill (rozená Jeanette Jerome), byla dcerou amerického obchodníka Leonarda Jerome. Žádný z  rodičů neprokazoval Winstonovi zvláštní náklonnost nebo lásku, přestože Winston Churchill jako dítě svou matku zbožňoval. Mladý Winston nastoupil v  sedmi letech na  elitní školu St. James. Tam však vykazoval velice špatné výsledky. Onemocněl horečnatým zápalem plic, který jej nadlouho výrazně oslabil. Zápas s  nemocí nakonec vyhrál. Lékař mu doporučil přestup do  školy v  Brightonu u mořského pobřeží, tak teprve se Winston zotavil z  prodělané nemoci. Po  ukončení studia v  Brightonu složil přijímací zkoušky na  školu v Harrow u Londýna. V roce 1893 se mu podařilo na třetí pokus stát se vojenským kadetem na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Zde si vedl úspěšně. Po  dvou letech skončil osmý v pořadí mezi zhruba sto chlapci ve svém ročníku. Jako mladý podporučík v roce 1895 odcestoval na Kubu, kde působil jako válečný dopisovatel a vojenský pozorovatel u štábu generála Valde-

ze. Během svého dalšího působení v armádě se zúčastnil nejdříve v  roce 1897 bojů v  západní Indii proti kočovným kmenům Áfaridů a Orakzáíů pod velením generála Bindona Blooda. Z několika bitev vyšel nezraněn, ačkoliv podle svých nadřízených prováděl šílené věci. V roce 1898 se jako člen Kitchenerovy expedice účastnil bojů v Egyptě u Omdurmánu. I zde bojoval na  exponovaných úsecích, kde padlo několik jeho blízkých přátel, on sám však z boje s derviši vyšel nezraněn. V  těchto válečných událostech si přivydělával jako válečný dopisovatel. V roce 1899 se pokusil poprvé vstoupit do politiky, když neúspěšně za konzervativce do Dolní sněmovny ve  městě Oldham. V  říjnu 1899 vypukla v  jižní Africe búrská válka a  Winston Churchill zde začal působit jako dopisovatel listu Morning Post. Během búrského přepadu britského obrněného vlaku byl zajat a uvězněn. Z  vězení v  Pretorii se mu podařilo uprchnout a tajně přejet vlakem 500 km až do portugalského Mosambiku a z něj pak na území kontrolované Brity.

Čankajšek, Franklin D. Roosevelt, a Winston Churchill – konference v Káhiře, listopad 1943 Poté, co Británie dosáhla jistých úspěchů, konaly se v  říjnu roku 1900 nové volby, v  nichž Churchill znovu kandidoval a opět ve volebním obvodu Oldham. Využil své popularity válečného hrdiny a nakonec zasedl v Dolní sněmovně do lavice za konzervativce. V březnu následujícího roku přednesl svůj první projev. Tímto začala jeho úspěšná politická kariéra, během níž byl v  letech 1900–1922 a  1924–1964 členem Dolní sněmovny. V  roce 1904 přešel k  liberálům, protože nesouhlasil s konzervativní politikou týkající se ochranářských tarifů. V roce 1906 vyhráli liberálové všeobecné volby a  o  rok později nastoupil Churchill do  funkce zástupce ministra kolonií. V roce 1910 byl jmenován ministrem vnitra, v roce 1911 se stal prvním lordem admirality – ministrem námořnictví. Podílel se na  snahách zreformovat britské loďstvo. Tušil možnost konfliktu s  Německem a tak předložil vládě memorandum „Problémy kontinentálního vedení války“. Důrazně prosazoval, aby Británie měla převahu na moři. Na  začátku 1. světové války patřil k  hlavním tvůrcům koncepce vylodění v Gallipoli na Dardanelách, jejímž cílem byla porážka Turecka, spojence Německa a  Rakousko-Uherska. Britům a  Australanům se podařilo vytvořit předmostí, Turci však stačili zpevnit obranu a Britové se spojenci byli donuceni se stáhnout. Churchill byl 18. května 1915 z vlády odvolán. V listopadu 1915 odešel také z funkce kanclé-

ře lancasterského vévodství a  nastoupil jako reaktivovaný důstojník v hodnosti major do armády. Odcestoval do  Francie, kde byl později povýšen do  hodnosti podplukovníka. V  květnu roku 1916 se vrátil do  Dolní sněmovny. V  roce 1917 vstoupily Spojené státy do  války, zuřila nejtěžší ponorková válka, probíhaly boje ve Francii. V červenci 1917 byl Churchill povolán do vlády, vedl ministerstvo pro výrobu válečného materiálu. V  období po  říjnové revoluci v  Rusku prosazoval co největší zásah intervenčních vojsk. V  roce 1921 byl jmenován ministrem kolonií. V této funkci byl jedním ze signatářů Anglo-Irské smlouvy v roce 1921, která dala vzniknout Irské republice. V roce 1922 začala hospodářská krize a  vláda padla. Až do  začátku 2. světové války se Churchill do vlády nedostal. Stal se jakýmsi vůdcem opozice ve vládní straně. Úměrně s tím, jak rostla moc Německa rostl i Churchillův odpor vůči němu. Dne 1. září 1939 bylo Polsko napadeno Německem a 3. září vstoupila Británie do války. Následujícího dne se Winston Churchill stal opět prvním lordem admirality. V  květnu 1940 byl jmenován ministerským předsedou. 13. května pronesl ve  sněmovně známý projev „o krvi, dřině, potu a slzách“. Co se týče Churchillovy politické činnosti, lze 2. světovou válku rozdělit do tří etap. První trvala od května 1940 do prosince 1941, kdy Británie stála osamocena proti Německu a  Itálii. Spojené státy ještě do války nevstoupily, Sovětský svaz uzavřel Pakt o neútočení a ostatní státy již stály mimo hru. Druhá etapa zahrnuje období prosinec 1941 až listopad 1942 a  nebyla moc úspěšná. Japonci dobyli rychle Malajsko i Barmu, Rommel porazil nilskou armádu, padl Tobrúk, přetěžované loďstvo bylo decimováno v Pacifiku a Indie vypověděla Británii poslušnost. V roce 1941 vznikla aliance spojenců (USA, SSSR, Velká Británie), v  níž Británie představovala nejslabší článek. Třetí etapa (prosinec 1942 – červen 1945) však byla pro Velkou Británii obdobím velkých vítězství. Churchill se také zúčastnil konferencí, kde se rozhodovalo o  budoucích hranicích Evropy a  Asie. Týkalo se to především konferencí v Teheránu, Jaltě a Postupimi, kde se Churchill snažil „hrát partii” se Stalinem za slabé podpory Roosevelta. Spornou se stala hranice mezi Polskem a Sovětským Svazem a Polskem a Německem. Dohoda o posunutí hranic na západ byla po  válce vnímána jako zrada na  polské exilové vládě v Londýně, která s ní nikdy nesouhlasila. Churchill však byl přesvědčen, že jediný způsob, jak zmírnit napětí mezi těmito národy, bylo vytvoření hranic, které by respektovaly hranici národnostní. Přes svou důležitou úlohu během druhé světové války měl Churchill na britské politické scéně mnoho nepřátel. Těsně po  skončení války v  červnu 1945 jeho konzervativní strana prohrála všeobecné volby. Zdálo se, že sedmdesátiletý Churchill ve  vysoké politice skončil, ale on již od  roku 1946 pracoval na  svém návratu. Odmítl nabízený titul vévody (čímž by se dostal do Horní sněmovny) a zůstal vůdcem opozice v Dolní sněmovně. Přednášel a psal. Za šestidílnou historii

2. světové války dostal v roce 1953 Nobelovu cenu za  literaturu. Byl vřelým stoupencem evropské integrace a jedna ze tří hlavních budov Evropské unie v  Bruselu nese jeho jméno. Churchillovou nemalou zásluhou bylo, že Francie získala stálé místo v Radě bezpečnosti OSN. Do  velké politiky se Winston Churchill vrátil ještě jednou, a  to v  roce 1951 jako předseda konzervativní strany, která ve  volbách získala těsnou většinu v  parlamentu. Přes doléhající stáří a zdravotní problémy (v roce 1949 prodělal záchvat mrtvice) během tohoto volebního období obnovil přátelské vztahy s USA a zapojil se do vytváření „nové Evropy“. Jeho hlavním zájmem se stala zahraniční politika.

Socha W. Churchilla v Londýně Na  počátku 50. let musel řešit íránskou krizi vzniklou znárodněním Anglo-íránské ropné společnosti vládou Muhammada Mosaddeka. O rok později došlo kvůli pozemkové reformě v  Keni k  povstání Mau Mau, které přerostlo v  občanskou válku. Také v  Malajsii se vystupňovalo povstání proti britské nadvládě, které vypuklo již v roce 1948. Stejně jako v Keni Churchill preferoval vojenský zásah, ale i tak bylo jasné, že britské koloniální panství v Asii a v Africe se blíží svému konci. V červnu 1953 Churchill prodělal další záchvat mrtvice. V roce 1954 již bylo jasné, že Churchill na  svůj úřad fyzicky nestačí a  proto 5. dubna 1955 odstoupil z funkce premiéra. Na jeho místo nastoupil Anthony Eden. Na  sklonku života trávil Churchill velkou část svého času v Chartwellu ve svém venkovském domě, kam se po  celý život uchyloval k  odpočinku, a  na  jihu Francie. V  roce 1962 utrpěl zlomeninu stehenní kosti, po které se, přestože mu bylo již 88 let, ještě zotavil a vrátil domů. 15. ledna 1965 měl další záchvat mrtvice, o devět dní později 24. ledna 1965 v  Londýně zemřel. Jeho pohřeb byl prvním státním pohřbem, kterým byl vyznamenán nečlen královské rodiny od smrti polního maršála lorda Robertse z Kandaharu v roce 1914. Stal se zároveň přehlídkou světových politických osobností, překonanou až pohřbem papeže Jana Pavla II. v roce 2005. V roce 2014 byl W. Churchillovi udělen in memoriam Řád Bílého lva civilní skupiny I. třídy za jeho zásluhy pro republiku.Od úmrtí jedno-

45

ho z nejvýznamnějších státníků 20. století uplynulo nedávno 50 let.  (JN) Sir Winston Churchill - citáty: Účelem válčení není padnout za svou zemi, ale přinutit nepřátele, aby padli za tu svou.“ „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“ „Věřím pouze těm statistikám, které jsem sám zfalšoval.“ „Řečník má vyčerpat téma, ne posluchače.“ „Mladý muž to v  životě daleko nedotáhne, jestliže nedostal pár do nosu.“ „Stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí.“ „Mají-li dva lidé stále shodné názory, je jeden z nich zbytečný.“ „Chcete na  světě vyniknout? Musíte pracovat, zatímco ostatní se baví.“ „Lady Nancy Astorová: Kdybyste byl mým manželem, dala bych Vám do čaje jed! Winston Churchill: A kdybyste byla mojí manželkou, tak bych ten čaj vypil.“

Úspěšný Jarní pochod 28. 3. 2015 Turistickou akci pro veřejnost Jarní pochod organizuje Klub českých turistů Fakultní nemocnice v Plzni každoročně od roku 1985 jako zahájení jarní turistické sezóny pro pěší turisty i cykloturisty. Trasy jsou vedeny okresem Plzeň jih přes Radyni, okolím Starého Plzence, přes zámek Kozel, hrad Lopatu nebo okolím Nebílov, Čižic a  Štěnovic, převážně po  značených turistických cestách. Délka tras se pohybuje od  6 do  30 km, pro cyklisty 40 km, a  dává tak účastníkům možnost výběru trasy dle vlastních sil. Start a cíl je v Černicích. V roce 2005 a v roce 2014 (30. ročník) byla tato akce spojena s Jarním setkáním turistů Plzeňské oblasti, takže se do Plzně sjeli turisté z celého kraje.

70 let Českého rozhlasu Plzeň Žádná československá rozhlasová stanice nezahájila činnost tak dramatickým způsobem, jako tomu bylo v Plzni. Dne 5. května 1945 v  automobilu patřícímu plzeňskému oberlandrátu ujížděl budoucí ředitel rozhlasu Karel Šindler s odjištěným automatem zabrat německou vysílačku na  místě zvaném Obcizna. Němce se na  Obcizně podařilo odzbrojit bez konfliktu a  vysílačku obsadit. Ve 12.05 hodin se éterem rozlehlo první Šindlerovo hlášení: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří. Voláme vás, občané Plzně a  celých západních Čech. Oznamujeme vám, že jsme se zbavili nadvlády Němců a jsme svobodní.“ Těmito slovy začala historie Českého rozhlasu v Plzni. Plzeň usilovala o  zřízení vlastní vysílací stanice už ve  20tých letech minulého století. Ironií osudu se však svého vysílače dočkala až ve válečných letech. Německá Luftwafe tehdy zřídila v Plzni 500W středovlnný vysílač, aby vysílal zprávy o pohybu bombardovacích letadel a  na  jiné vlně pak rušil české vysílání britské BBC. Jeho obsazení českou odbojovou skupinou vedenou Karlem Šindlerem mělo pro potlačení posledního odporu ustupujících Němců velký význam. Již od prvních dnů vysílání bylo jasné, že rodící se stanice, která se v prvních letech vysílání stěhovala po různých provizorních prostorách, bude potřebovat vlastní prostory s  odpovídajícím technickým zázemím. Za staveniště bylo nakonec vybráno fotbalové hřiště SK Olympia Plzeň na náměstí Míru na plzeňském předměstí Bory. Jako jediná stavba v České republice byla tehdy projektována přímo pro potřeby rozhlasu. Při stavbě bylo použito nejmodernějších dobových technologií. Její zvuková izolace je řešena dvojitými stěnami a stropy. V roce 2002 byl objekt Českého rozhlasu Plzeň včetně celého pozemku prohlášen Ministerstvem kultury ČR kulturní památkou. Letos tedy Český rozhlas Plzeň spolu s koncem válečných hrůz slaví 70 let svého trvání.  (r)

46

Účastníci jsou asi z  poloviny organizovaní turisté, druhou polovinu tvoří široká veřejnost – děti, mládež dospělí i senioři. Těší nás, že mezi účastníky bývají i turisté ze vzdálenějších míst – z Prahy, Liberce, Chebu, Sokolova, Rakovníka aj. Účastníci mají možnost plnit podmínky IVV – Internationaler Volkssportverband  (Mezinárodní svaz pro lidový sport). Akce je zařazena mezi „200“ vybraných turistických akcí v  ČR. V posledních třech letech je Jarní pochod zařazen do seriálu akcí na podporu výstavby Bezručovy chaty na Lysé hoře Vystup na svůj vrchol sbíráním razítek do  záznamníku. Symbolický poplatek 10 Kč je poukázán na  dokončení výstavby této chaty, která bude slavnostně otevřena v září letošního roku. Pro sběratele vizitek je připravena turistická vizitka této akce.

V posledních dvou letech je k názvu pochodu přidáno Memoriál Růženy Harlassové na  památku zemřelé dlouholeté předsedkyně odboru KČT FN Růženy Harlassové (zemřela 2. 7. 2013). Více informací o  nás i  našich akcích je možno získat našich stránkách kctfn.sweb.cz.

Turistická aktivita zdravotníků Fakultní nemocnice v  Plzni má dlouholetou tradici. Odborová organizace FN pořádala pro zaměstnance každoroční pobyty na  Slovensku s  turistickým programem již v  šedesátých a  sedmdesátých letech. V  r. 1978 přišel doc.  MUDr.  Přemysl Paichl, CSc. s  návrhem na  založení turistického odboru ČSTV. Začátkem roku 1979 zahájila činnost Jednooborová tělovýchovná jednota při FN s  počtem 17 mužů a  35 žen, celkem tedy měla 52 členů. Na  ustavující schůzi byl předsedou zvolen doc.  MUDr.  Přemysl Paichl,  CSc., místopředsedkyní se stala Růžena Harlassová, která před tím úspěšně organizovala zájezdy odborové organizace. Od  samého začátku se turisté FN zapojili do soutěže o titul VZORNÝ oddíl a plnili nejen podmínky výkonnostní turistiky, ale i pracovali na  zvelebení okolí svého působiště. Jejich úsilí bylo oceněno diplomem ČSTV I., II. a  III. stupně. Řada členů turistického odboru splnila podmínky Oblastních odznaků a  získala bronzový odznak TURISTA. V posledních letech mnozí splnili podmínky oblastního odznaku PLZEŇSKO, ROKYCANSKO, ZLATONOSNÁ OTAVA a  pokračují v  plnění podmínek odznaků RADBUZA, ÚHLAVA a  ÚSLAVA pod vedením aktivní cvičitelky a členky výboru Evy Schusové. V  r. 1985 se poprvé realizovala myšlenka zorganizovat vlastní turistickou akcí pro veřejnost – 9. března 1985 byl uspořádán 1. ročník tehdy pochodu k Mezinárodnímu dni žen (MDŽ), později byl vtipně přejmenován na Pochod pro Muže, Děti, Ženy. Od r. 1992 podle prvního jarního dne se nazývá tato akce Jarní pochod. Počty účastníků se pohybují zpravidla mezi 200 až 300 osob, z toho cyklistů bývá jen okolo deseti. Rekordem je 526 účastníků v r. 1988. Mimo vlastních akcí byl ve spolupráci s odborem turistiky DJKT organizován Pochod pro starší a  pokročilé. Několik let turisté FN zajišťovali jednu etapu pochodu Od konečné ke konečné. Léta pomáhají při významné plzeňské novoroční turistické akci Z  BOLEVCE DO  BOLEVCE. Školení pro cvičitele absolvovalo 20 členů, v současnosti je aktivních 11. Podílejí se na vedení vycházek včetně jejich přípravy. Turistickou aktivitu doplňují poznávací autobusové zájezdy, zahraniční zájezdy a  cykloakce. Dva značkaři se podílejí na obnově značení turistických tras. V  současné době má klub přibližně 100 členů a  patří mezi nejpočetnější v  oblasti Plzeňského kraje. Letos se na čtyři trasy Jarního pochodu vydalo 28. března za ne právě ideálního počasí celkem 142 turistů. Příští Jarní pochod – 32. ročník - je plánován na  9. dubna 2016. Start a  cíl budou opět v Černicích v Lidovém domě stejně jako při  letošním ročníku. Rovněž vyznačené trasy budou stejné jako letos: 6 km Černice – Městský les a  zpět; 10 km Černice – Radyně – Andrejšky – Černice; 18 km Černice – Radyně – Starý Plzenec – Sedlec – Hůrka – Andrejšky – Černice; 30 km Černice – Radyně – Šťáhlavy – Lopata – Neslívský rybník -  Kozel – hájovna Svidná – Sedlec – Starý Plzenec – Andrejšky – Černice. Bližší informace lze získat od  paní Věry Melounové ([email protected], tel. 723 940 104).  (JN)

Životní moudra • Trpělivost je nejlepší prostředek proti všem potížím. (Titus Macchius Plautus) • Ideální žena zůstává svému muži věrná, ale jedná s ním tak něžně, jako by ho podváděla. (Sacha Guitry) • Kořenem všeho zla je nedostatek lásky. (Buddha) • Rozdíl mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná. (Albert Einstein) • Pravda vítězí, ale dá to fušku. (Tomáš Garrigue Masaryk) • Jsou jen dva druhy mužů: jedni mají peníze díky svým ženám, druzí mají ženy díky svým penězům. (Elizabeth Taylorová) • Jedině příroda dělá velké věci zadarmo. (René Descartes) • Když člověk nic nežádá, je ze všeho dárek. (Erich Maria Remarque) • Dříve bývali dramatikové buditeli národa, dnes jakoby usilovali spíše o opak. (Václav Dušek) • Někdy je lepší celý život po něčem toužit, než prožít velké zklamání ze splněného snu. (Zdenka Ortová) • Ten, kdo použil poprvé místo oštěpu nadávky, stal se zakladatelem civilizace. (Sigmund Freud). • Pravda je jenom jedna, kdo lže, má daleko větší výběr. (Vladimír Dvořák) • Ke zlu nejvíce ponouká naděje na beztrestnost. (Marcus Tullius Cicero) • Koho lebka svrbí, tomu se chce na vojnu. (F. L. Čelakovský: Z mudrosloví národu slovanského v příslovích) • Dnes už platí muž za gentlemana, když vyndá cigaretu z úst, než ženu políbí. (Barbra Streisandová) • K radostnému stáří patří vzpomínky na ženy, s nimiž jste se neoženili. (Geirge Bernard Shaw) • Věřím, že lidé by žili dodnes, kdyby se za smrt platila pokuta. (Nancy Reaganová) • Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí. (Johann Wolfgang Goethe) • Aforismus nechce učinit hlupáky moudrými, ale přimět bystré k přemýšlení. (Sigmund Graff ) • Štěstí je mozaika z nepatrných radostí. (André Maurois) • S lidskou hloupostí i bohové bojují marně. (Friedrich Schiller) • Neštěstí těch druhých nás přivádí do rozpaků svou banálností. (Oscar Cintal O´Flahertie Wills Wilde) • Ať se zdá život jakkoliv těžký, vždy existuje něco, co můžete dělat a uspět v tom. (Stephen Hawking) • Štěstí dá mnohým hodně, ale nikomu dost. (Martialis Gaius Valerije) • Hudba velmi prospívá zdraví, když ji náležitě užíváte. (Pythagoras) • Životem vládne štěstěna, nikoliv moudrost. (Lucius Annaeus Seneca) • Intuice je jako AIDS, neexistují žádné léky. (Kielů Anders Nordström)

• Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní. (Platón) • Poezie života je láska. (Svatopluk Čech) • Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane. (Mark Twain) • Nejhorší hloupostí je mínění, že jsem chytrý. (Otto František Babler) • Hřmí prázdná bečka, plná tiše stojí. (F. L. Čelakovský: z Mudrosloví ....) • Nejvíce se těší z bohatství ten, kdo po něm nejméně touží. (Lucius Annaeus Seneca) • Chválit a povzbuzovat dítě je je stokrát účinnější než hrozit trestem. (Orion Swett Marden) • Střední věk je, když se ženské vlasy ze šedivých mění na černé. • Peníze přicházejí a odcházejí a odcházejí a odcházejí… (Jan Ámos Komenský) • Místa, jež ti bylo dáno, napříště vždycky se drž. Qua positus fueris in statione, mane. (Ovidius) • Chudý není ten, kdo má málo, ale ten, kdo chce víc. Non dui parum habet, sed dui plus cupit, pauper est. (Seneca) • Nečinnost tělo oslabuje, práce posiluje; první urychluje stáří, druhá prodlužuje mládí. Ignavia corpus hebetat, labor firmat. Illa matúrám senectutem, hic longam adolescentiam rejdit. (Celsus)



55. Studentská vědecká konference Fotogalerie k článku na str. 10 Foto V. Dlouhý

Slavnostní otevření PET/MRI ve FN Plzeň Fotogalerie k článku na str. 2 Foto V. Dlouhý











47











48

FACULTAS NOSTRA - Zpravodaj LF UK v Plzni · Redakční rada: doc. MUDr. J. Beran, CSc., MUDr. L. Eberlová, Ph.D., prof. MUDr. J. Kilian, DrSc., MUDr. V. Křížková, Ph.D., MUDr. J. Novák, MUDr. B. Nussbaumerová, Ph.D., za AVC V. Dlouhý a T. Ťupa Grafická úprava: Euroverlag s.r.o. - Michal Vondryska · Vydává: LF UK v Plzni pro vnitřní potřebu. Adresa redakce: MUDr. J. Novák, Ústav tělovýchovného lékařství LF UK, Lidická 6, 301 66 Plzeň. ([email protected]). Náklad 1000 ks. Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou · http://www.lfp.cuni.cz/FacultasNostra/