LesnÌ hospod sk pl n. s platnostì od do pro lesnì hospod sk celek. N rodnì park PodyjÌ. - lesy ve vlastnictvì st tu

LesnÌ hospod·¯sk˝ pl·n s platnostÌ od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2012

pro

lesnÌ hospod·¯sk˝ celek

N·rodnÌ park PodyjÌ - lesy ve vlastnictvÌ st·tu

TEXTOV¡

»¡ST



⁄stav pro v˝zkum lesnÌch ekosystÈm˘, s.r.o.

⁄nor 2003

Lesní hospodářský plán pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu s platností od 1.1.2003 do 31.12.2012 -

Textová část

OBSAH 1.

Charakteristika lesního hospodářského celku................................................................................4 1.1 Všeobecné údaje..........................................................................................................................4 1.1.1 Identifikace vlastníka ..........................................................................................................4 1.1.2 Základní údaje o zadavateli .................................................................................................4 1.1.3 Základní údaje o zpracovateli..............................................................................................4 1.1.4 Návaznost nového LHC na předchozí LHC ........................................................................4 1.1.5 Platnost a návaznost nového LHP na předchozí LHP .........................................................4 1.1.6 Administrativně správní příslušnost LHC a jeho vnitřní členění ........................................4 1.1.7 Stručný popis hranic LHC ...................................................................................................5 1.1.8 Katastrální vymezení LHC ..................................................................................................6 1.1.9 Národní park Podyjí ............................................................................................................7

2.

Nové pojetí LHP ..............................................................................................................................10 2.1 2.2

3.

Přehled přírodních poměrů ............................................................................................................15 3.1 3.2 3.3 3.4

3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10

3.11 4.

4.3

5.5

5.6 5.7

Poměry pracovní........................................................................................................................42 Dopravní síť ..............................................................................................................................43 Zvláště chráněná území .............................................................................................................44 Územní systém ekologické stability ..........................................................................................44 Myslivecké hospodaření............................................................................................................45 Výzkumné a pokusné plochy ....................................................................................................46 Jiné aktivity ovlivňující péči o les.............................................................................................47

Rozbor péče o les za dobu platnosti minulého LHP .....................................................................48 6.1 6.2

7.

Poměry fytocenologické............................................................................................................33 Přehled a charakteristiky typologických jednotek.....................................................................33 Původní lesní společenstva LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu...................................40

Přehled hospodářských poměrů.....................................................................................................42 5.1 5.2 5.3 5.4

6.

Přírodní podmínky.....................................................................................................................15 Přírodní lesní oblast...................................................................................................................16 Poměry orografické a hydrografické .........................................................................................16 Poměry klimatické.....................................................................................................................17 Poměry geologické ....................................................................................................................18 Poměry geomorfologické ..........................................................................................................19 Poměry pedologické ..................................................................................................................20 Flora ..........................................................................................................................................21 Fauna .........................................................................................................................................24 Jiné přírodní faktory ovlivňující podmínky péče o les..............................................................29 Sídla...........................................................................................................................................30

Růstové podmínky...........................................................................................................................33 4.1 4.2

5.

Slovo úvodem............................................................................................................................10 Nové metodické postupy tvorby LHP na bázi provozní inventarizace .....................................12

Zastoupení dřevin ......................................................................................................................48 Péče o les v uplynulém decenniu...............................................................................................50

Východiska a zásady budoucí péče o les........................................................................................53 7.1 Rozdělení lesa............................................................................................................................53 7.1.1 Prostorová úprava lesa.......................................................................................................53 7.2 Kategorizace lesa.......................................................................................................................59 7.2.1 Podmínky pro zařazení porostů do kategorií lesa..............................................................59 7.2.2 Lesy ochranné dle § 7, odst. 1, písm. a) lesního zákona ...................................................60 7.2.3 Lesy zvláštního určení dle § 8, odst.1, 2 lesního zákona ..................................................60 7.3 Typy vývoje lesa .......................................................................................................................60 2


Textová část

7.3.1 Přehled a charakteristiky typů vývoje lesa ........................................................................62 Genetická klasifikace porostů....................................................................................................64 7.5 Cíle péče o les............................................................................................................................68 7.5.1 Dlouhodobé cíle - koncepce péče o les .............................................................................68 7.6 Obecné zásady péče o les ..........................................................................................................70 7.6.1 Zásady lesnické činnosti v typech porostů ........................................................................70 7.7 Introdukované dřeviny ..............................................................................................................71 7.8 Opatření ochrany lesa................................................................................................................71 7.8.1 Opatření proti abiotickým škodlivým činitelům................................................................71 7.8.2 Opatření proti biotickým škodlivým činitelům .................................................................71 7.9 Opatření na podporu ostatních účelových funkcí lesa...............................................................71 7.9.1 Ochrana biotopů ................................................................................................................71 7.9.2 Turistika.............................................................................................................................72 7.9.3 Styk s veřejností ................................................................................................................72 7.10 Směrnice péče o les ...................................................................................................................73 7.4

8.

Zhodnocení porostních poměrů .....................................................................................................83 8.1 Zastoupení typů vývoje lesa ......................................................................................................83 8.1.1 Typy porostů ....................................................................................................................87 8.2 Údaje o stavu lesa......................................................................................................................90 8.2.1 Výsledky provozní inventarizace ......................................................................................90 8.2.1.1 Zastoupení dřevin ..........................................................................................................90 8.2.1.2 Zásoba hroubí................................................................................................................96 8.2.2 Údaje o stavu lesa šetřené mimo rámec provozní inventarizace (TVL 013)...................107

9.

Plán provozních úkolů ..................................................................................................................108 9.1 Závazná ustanovení plánu .......................................................................................................108 9.1.1 Maximální celková výše těžeb ........................................................................................108 9.1.2 Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku .....................108 9.1.3 Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin......................................................108 9.1.4 Odvození výše těžby .......................................................................................................109 9.2 Opatření odchylná od ustanovení zákona 289/1995 Sb. (§36 odst.1) .....................................115 9.2.1 Holiny vzniklé v porostech ponechaných samovolnému vývoji .....................................115 9.2.2 Prostor pro sekundární sukcesi........................................................................................115 9.2.3 Nezalesňování ředin nad vybranými společenstvy xerotermofytů..................................115 9.2.4 Ponechání, respektive vytvoření a udržení sníženého zakmenění nad vybranými společenstvy xerotermofytů ............................................................................................................116 9.2.5 Rozšíření seznamu melioračních a zpevňujících dřevin..................................................116 9.3 Výjimky ze zákona o lesích č. 289/95 Sb................................................................................117 9.3.1 Výjimka dle § 33, odst. 4 – mýtní úmyslné těžby v porostech mladších 80 let ..............117 9.3.1.1 Mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let ..................................................................117 9.3.1.2 Mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let – společenstva xerotermofytů ..................117 9.3.2 Výjimka dle § 31, odst. 6 – obnova a výchova lesních porostů ......................................117 9.3.2.1 Lhůty zajištění kultur ...................................................................................................117 9.3.2.2 Lhůty pro zalesnění .....................................................................................................118

10.

Odchylky od základního protokolu .........................................................................................119

11.

Technická zpráva ......................................................................................................................122

12.

Přílohy ........................................................................................................................................124

13.

Samostatné přílohy....................................................................................................................124

3


Textová část

1. Charakteristika lesnÌho hospod·¯skÈho celku 1.1 1.1.1

VöeobecnÈ ˙daje Identifikace vlastnÌka

Lesní hospodářský plán (LHP) pro lesní hospodářský celek (LHC) Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je vyhotoven na pozemcích určených k plnění funkcí lesa ve vlastnictví státu, které jsou zapsány na listu vlastnictví Správy národního parku Podyjí, Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo k 31.7.2002.

1.1.2 Z·kladnÌ ˙daje o zadavateli Správa Národního parku Podyjí Na Vyhlídce 5, Znojmo, PSČ 669 01 IČO: 00837971

1.1.3 Z·kladnÌ ˙daje o zpracovateli Ústav pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. Strašice 299, 338 45, okres Rokycany Provozovna: Jílové u Prahy 1544, 254 01 Jílové u Prahy IČO: 00883921 Statutární zástupce: Ing. Martin Černý, CSc. Licence ke zpracování LHP a lesních hospodářských osnov byla udělena Odborem regionálního rozvoje a zemědělství Plzeňského kraje v Plzni dne 20.2.2001 pod č.j. ŽPZ/313/01-les. Řízením a koordinací prací na vyhotovení LHP je pověřen Ing. Jaroslav Ponikelský.

1.1.4 N·vaznost novÈho LHC na p¯edchozÌ LHC Předchozí lesní hospodářský celek Národní park Podyjí byl vyhlášen rozhodnutím MZe ČR č. 256/SSLH z 25.6.1991. Tímto rozhodnutím byly zároveň lesy v tomto LHC převedeny do kategorie "lesy zvláštního určení". Vlastní Národní park byl vyhlášen ke dni 20.3.1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa ve vlastnictví státu na území Národního parku Podyjí se v průběhu platnosti minulého plánu podstatně změnila. Důvodem změny výměry je vydání některých lesních pozemků na základě restitučních nároků fyzickým osobám, obcím a městu Znojmu. Soubor pozemků, pro který se vyhotovuje nový LHP se nazývá LESNÍ HOSPODÁŘSKÝ CELEK NÁRODNÍ PARK PODYJÍ - LESY VE VLASTNICTVÍ STÁTU (číslo 617000).

1.1.5 Platnost a n·vaznost novÈho LHP na p¯edchozÌ LHP LHP pro LHC NP Podyjí s platností od 1.1.1992 do 31.12.2001 byl schválen Správou NP Podyjí dne 30.11.1992 č.j. 1436/1992. Platnost LHP byla rozhodnutím MŽP ČR č.j. OOL/353/01 ze dne 2.3.2001 prodloužena do 31.12.2002. Navazující nový lesní hospodářský plán je vyhotoven s platností od 1.1.2003 do 31.12.2012.

1.1.6 AdministrativnÏ spr·vnÌ p¯Ìsluönost LHC a jeho vnit¯nÌ ËlenÏnÌ V záležitostech lesního hospodářství na území Národního parku Podyjí je orgánem státní správy lesů prvního stupně Městský úřad Znojmo, Odbor životního prostředí, Náměstí armády 1213/8. Orgánem 4


Textová část

státní správy lesů druhého stupně, resp. ústředním orgánem státní správy lesů je Ministerstvo životního prostřední ČR, Vršovická 65, 110 10 Praha, kterému také přísluší schvalovat lesní hospodářské plány na území národních parků a v jejich ochranných pásmech. Území Národního parku Podyjí se nachází v Jihomoravském kraji. Sídlo Krajského úřadu: Brno, Žerotínovo náměstí 3/5. Vedoucím Sekce péče o les Správy NP Podyjí je Ing. Petr Vančura. Organizační složkou lesního provozu Správy Národního parku Podyjí je lesní správa se sídlem v Čížově, která je členěna na osm lesnických úseků. Vedoucím lesní správy je Ing. Milan Pořízka. Tab. 1-1 Organizační členění LS Čížov

Číslo lesnického úseku 01

Název lesnického úseku Braitava

02

Lesná

03

Větrník

04

Lukov

05

Nový Hrádek Šobes

06 07

Oddělení

Lesní

Plocha (ha)

01-11

Petr Bartoš

641

12 – 16, č. 17, 18, 31-33, 91 +1 (Obec H. Břečkov) č.17, 19 - 26, 29 – 30 +3 A, B, C, D, E, G, H (Obec H.Břečkov) 27, 28, 35 – 41 + 2, 3F (Obec H. Břečkov) 42-53

Josef Solař

526 46 574 41 540 31 753

Miro Ryšánek Vladimír Auer Karel Traxler st.

Karel Traxler ml. 54 - 62 + 1 – 4 (Obec Mašovice) Jiří Kučera Vinohrady 70 – 72, 76 - 81 + č.63, č.64, 65 - 68, č.69 – úsporný režim (Řád Křížovníků)

08

Devět 82-90 Mlýnů Poznámka: Kurzívou psané údaje se týkají odborné správy

Lubomír Horák

525 +74 360 + 426 571

1.1.7 StruËn˝ popis hranic LHC Pro přesné vymezení hranic lesního hospodářského celku je určující to, že lesní pozemky leží na území národního parku a současně jsou zapsány na listu vlastnictví Správy Národního parku Podyjí, Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo. Pozemky jiných vlastníků ležící na území Národního parku Podyjí nejsou zařazeny do LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a nejsou předmětem tohoto lesního hospodářského plánu. Uplatněním oprávněných restitučních nároků a vydáním pozemků původním majitelům došlo ke zmenšení výměry LHC oproti původnímu LHC Národní park Podyjí, pro který byl zpracován minulý LHP. Současně hranice LHC není v řadě míst spojitá jak tomu bylo u předchozího LHC, poněvadž je striktně vázána na vlastnickou hranici. Orientačně lze rámec LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu popsat takto: Západní okraj LHC je vymezen spojnicí státní hranice s Rakouskem po cestě Felling – Podmyče s křižovatkou silnic Podmyče – Šafov – Vranov nad Dyjí, následně je hranice vedena po silnici Vranov nad Dyjí – Lesná – Horní Břečkov – Lukov – Podmolí – Mašovice – Znojmo Hradiště do údolí Gránického potoka. Odtud po okraji městské zástavby Znojma k železničnímu mostu a pokračuje po železnici Znojmo – Šatov po přejezd silnice Nový Šaldorf – Havraníky. Hranice pokračuje po silnici Havraníky – Hnanice – hraniční přechod, odkud se již vrací po státní hranici s Rakouskem do údolí Dyje, jejímž středem se vrací k Vranovu nad Dyjí, kde v oblasti Braitavy státní hranice opouští údolí řeky a vrací se k výchozímu bodu v k.ú. Podmyče. 5


Textová část

1.1.8 Katastr·lnÌ vymezenÌ LHC Pozemky určené k plnění funkcí lesa, zapsané na listu vlastnictví Správy národního parku Podyjí, Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo, které tvoří lesní hospodářský celek Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu se nacházejí v 16 katastrálních územích a jsou zapsány na listech vlastnictví, jejichž výčet udává následující tabulka. Podrobné parcelní vymezení LHC včetně jeho vztahu k jednotkám rozdělení lesa je v tabulce plochové, která je přílohou této textové části LHP. Tab. 1-2 Katastrální území v nichž leží LHC

Kód kat. území

Název kat. území

List vlastnictví NP

List vl.: 10002 - Pozemk. fondu 3456 - Povodí Moravy 10001 - Okresní úřad

Plocha určená k zařízení dle katastrů

10002

1116,5

371303702

Čížov

130

371303201

Havraniky

154

371303501

Hnanice

108

10002

307,6

371303701

Horní Břečkov

170

10002

2,0

371300112

Konice u Znojma

40

10002

7,4

371306401

Lesná u Znojma

181

371306901

Lukov nad Dyjí

203

371307101

Mašovice u Znojma

325

108,4

371308801

Onšov na Moravě

205

22,1

371309401

Podmolí

173

371309501

Podmyče

121

371300114

Popice u Znojma

203

10001

303,8

371307101

Sedlešovice

740

10002

46,1

371313901

Vranov nad Dyjí

700

710,2

371300101

Znojmo Město

5456

1,50

371300103

Znojmo_Hradiště

3442

274,5

5,6 10002

10001, 10002

694,2

1015,3 2,8

3456

403,2

6


Textová část

1.1.9 N·rodnÌ park PodyjÌ Zdroj: www.nppodyji.cz

Rozloha NP: 63 km² Ochranné pásmo: 29 km² Délka toku Dyje v NP: 40 km Nejvyšší bod: 536 m.n.m. Nejnižší bod: 207 m.n.m. Lesnatost: 84 % Zemědělská plocha: 9 % Ostatní plochy: 7 % Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem 1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické veřejnosti nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park. V roce 1991 byly vyhlášeny dva nové národní parky - Šumava a Podyjí. NP Podyjí je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63 km², plocha jeho ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K 1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu. Národní park Podyjí reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina obdobných říčních údolí byla u nás pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou expozicí svahů v údolí Dyje. Přirozenou osou území je řeka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestě z Vranova do Znojma vytvořila v horninách českého masivu kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m. Celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části se najdou zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se lze setkat i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský. V celém území se výrazně projevuje tzv. údolní fenomén, v jehož důsledku pronikají západním směrem do údolí teplomilné živočišné a rostlinné druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti. Naproti tomu ze západu migrují údolím druhy podhorské, s kterými se pak lze setkat na chladnějších a stinných severních svazích údolí. Unikátní plochy vřesoviť a stepních lad v jihovýchodní části parku vznikly ve středověku vykácením původních doubrav a následnou pastvou dobytka. Vřesoviště jsou významná zejména výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin a hmyzu. V řece přežívá několik druhů ryb parmového pásma, které zde přirozeně žily před vystavěním Vranovské přehrady - ostroretka stěhovavá či parma obecná.

7


Textová část

Obr. 1-1 Situační mapka území NP Podyjí

Území NP je rozděleno do 3 zón se zvláštním ochranným režimem: I. zóna (přísná přírodní) - zahrnuje zejména jádrové území NP tvořené údolním zářezem řeky Dyje a přítoky. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen málo ovlivněném. Jedná se především o přirozené lesní porosty na svazích údolí, zahrnující skalní stepi, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských pralesů. Příroda v této zóně je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu jsou veškeré lidské činnosti vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný jen po vyznačených turistických cestách. V rámci arondace hranic byly do I. zóny zařazeny některé lesní porosty, nesplňující potřebná kritéria – zejména v přístupnějších částech údolí, kde bylo v minulosti možno provádět těžby s větší lesnickou mechanizací. Plocha pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu v I. zóně je 1988 ha. II. zóna (řízená přírodní) - zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější plochy bezlesí (vřesoviště a louky). Cílem péče v této zóně je dosažení přírodě blízkého stavu lesních společenstev. Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště je nezbytné udržovat v žádoucím stavu odborně podloženým managementem (pastva, kosení a jiné biotechnické zásahy). Pravidla pro pohyb návštěvníků v této zóně jsou totožná jako v zóně I. Lesní společenstva jsou člověkem ovlivněna, ovšem převládá stanovištně příznivější dřevinná skladba s účastí cílových dřevin. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu ve II. zóně je 1911 ha. III. zóna (okrajová) - lemuje většinou druhou zónu ve vnější části národního parku. Je nejvíce poznamenána lidskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky využívané plochy především v okolí Čížova a Lukova a okrajové partie lesního komplexu. Je zde umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, lesnictví a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody. Lesní porosty jsou často člověkem velmi pozměněné. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu ve III. zóně je 964 ha. Ochranné pásmo - obklopuje celé území národního parku. Jeho hlavní funkcí je chránit území parku před civilizačními vlivy z okolí. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu v ochranném pásmu je 52 ha. Tab. 1-3 Plocha PUPFL a porostní půdy v jednotlivých zónách NP v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu Zóny

I. zóna (ha)

II. zóna (ha)

III. zóna (ha)

OP (ha)

Celkem (ha)

PUPFL (ha) :

1987,53

1910,57

964,39

52,12

4914,61

Por. půda (ha):

1970,95

1846,42

936,42

42,56

4796,35 8


Textová část

Dlouhodobé trvalé neobhospodařování lučních porostů přivodilo současný stav, kdy několik desítek hektarů bylo sukcesními pochody změněno na mladý les. Další plochy z přírodovědeckého hlediska velmi cenné jsou sukcesí ohroženy. Jsou to vřesovištní a stepní plochy, které jsou ohroženy expanzí šípku, borovice, akátu atd. Jde například o Havranické vřesoviště a Kraví horu. Sukcesí velmi ohrožené jsou rovněž plochy vlhkých a slatinných luk, které zarůstají olší (údolí Klaperova potoka). Nesmírné škody byly způsobeny likvidací velkých rozloh těchto luk v nedávné minulosti v ochranném pásmu, ale i na ploše samotného národního parku (Čížovsko). Negativní změny v hydropedologickém režimu těchto lokalit se projevují např. letním vysycháním přítoků Dyje (Mašovický potok, Gránický potok). Ničení posledních zbytků slatinných stanovišť vedlo k vymizení a silnému ohrožení mnohých unikátních druhů rostlin. Na mnohých plochách v ochranném pásmu v západní části národního parku byly v minulosti zřízeny drenážní sítě. Z větší části jsou dnes již nefunkční. Celý komplex negativních vlivů na přírodu v národním parku představuje intenzívní rostlinná i živočišná výroba v ochranném pásmu a částečně i v národním parku (Čížovsko). Tento způsob využití půdy s sebou přinesl likvidaci krajinných struktur (cestní síť, protierozní zábrany, mozaikovitost kultur, rozptýlená zeleň, trvalé travní porosty atd.). Následkem užívání agrochemikálií a používání těžké mechanizace je útlum edafonu, utužování půdy, zhoršování fyzikálně - chemických vlastností půdy a následně i její malá retenční a sorpční schopnost. Důsledkem zvýšeného povrchového odtoku a horších vlastností půd jsou potom erozní jevy a splavování agrochemikálií do Dyje. V Národním parku Podyjí tak na rozdíl od horských chráněných území jsou chemikálie transportovány směrem do centra území, do jeho nejcennějších částí. Silniční síť je v území zastoupena minimálně. Ve správě OSS jsou pouze dvě silnice III. třídy. Silnice Horní Břečkov - Čížov - státní hranice (Hardegg) byla zbudována kolem roku 1873 přes jednu z přírodně nejcennějších částí národního parku. Její trasování je výrazně odlišné od staré hardeggské cesty, která vedla menší údolnicí přibližně 1 kilometr proti proudu Dyje od dnešní trasy. Další silnicí v národním parku je komunikace III. třídy Hnanice - státní hranice (Niederfladnitz). Jde o starou, historickou cestu, pravděpodobně v původní trase. Obě tyto komunikace jsou dnes k provozu motorových vozidel využívány jen účelově, veřejný provoz je zakázán. Obecně lze konstatovat, že ovzduší v pohraničním regionu západně od Znojma je jedno z nejčistších v ČR. Tato situace vyplývá z faktu, že západním a severozápadním směrem od znojemského regionu neexistují žádné významnější zdroje znečištění. Převládající severozápadní a západní proudění tedy nepřináší (ve všech sledovaných hlavních škodlivinách) výraznější znečištění (životní prostředí ČR Ročenka 1990). Tento stav je lokálně porušován zejména v zimních měsících v sídlech, která jsou situována v inverzní poloze. Nejhorší situace bývá ve Vranově nad Dyjí a v Hardeggu, někdy i na starém městě ve Znojmě.

9


Textová část

2. NovÈ pojetÌ LHP 2.1 Slovo ˙vodem Za účelem zdůraznění účelového poslání lesů v národních parcích, ale i všeobecné podpory přechodu k přírodě blízkým formám hospodaření, byla pod odbornou garancí odboru ochrany lesa Ministerstva životního prostředí ČR vyvinuta nová metodika hospodářské úpravy lesa určená zejména pro lesy národních parků, kde současný systém hospodářské úpravy lesa, založený na principu lesa věkových tříd, přestává vzhledem k naplňování přijatých plánů péče plně vyhovovat. K prvnímu provoznímu uplatnění nové metody hospodářské úpravy lesů dochází právě nyní při obnově lesního hospodářského plánu pro lesní hospodářský celek Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu. Vypracování lesního hospodářského plánu pro tento lesní hospodářský celek novým netradičním přístupem je plně v souladu se strategií plánu péče o lesní ekosystém Národního parku Podyjí; umožňuje ho i současná lesnická legislativa (§ 36 zák. č.289/1995 Sb.). Konečným cílem Ministerstva životního prostředí v oblasti hospodářské úpravy lesa, resp. v oblasti péče o lesní ekosystémy jako základní složky životního prostředí, je prosadit vyvinutou metodiku jako alternativu k současnému systému hospodářské úpravy lesů včetně jejího zakotvení do nové lesnické legislativy. Ing. Tomáš Staněk, CSc. ředitel odboru ochrany lesa MŽP ČR Přírodě blízká lesní společenstva na území NP Podyjí, charakteristická velikou druhovou pestrostí dřevin a prostorovou i věkovou diferenciací, jsou v relativním měřítku v NP Podyjí na největší ploše ve srovnání s ostatními českými národními parky. Realizace konkrétních zásahů (tzv. obnovní management) a také zjišťování změn ve stavu lesních porostů přinášely v průběhu minulého decennia řadu komplikací, spojených se standardním způsobem zařízení lesů metodou věkových tříd. Dvou- a víceetážové porosty s větším počtem druhů dřevin, ve kterých nižší etáže nejsou dosud nositeli hmotové produkce, jsou hůře uchopitelné při použití metody věkových tříd – ať z hlediska výpočtu tzv. středního kmene, středního věku či z hlediska zaznamenání všech (i hospodářsky nevýznamných) druhů dřevin. V průběhu decennia a s postupně se zvyšující plochou přírodě blízkých lesních společenstev docházelo k diskusím jak provést příští zařízení lesů. Bylo třeba vyřešit otázku přesnějšího zjištění stavu lesa v plošně rozsáhlejších, zpravidla bezzásahových porostech na svazích údolí Dyje (v I. zóně NP), ale také zařízení postupně prostorově členitějších porostů ve II. a III. zóně. Současně však nemohly být opomenuty dosud existující, původně hospodářské, téměř monokulturní a stejnověké porosty borovice, smrku a modřínu, které se nacházejí zejména na dobře přístupných částech plošiny nad kaňonem řeky. Díky aktivitě odboru ochrany lesa MŽP mohl být vývoj nové metodiky zařízení strukturálně bohatých lesů prakticky ověřen na relativně malém LHC, disponujícím ovšem řadou kombinací (velká stanovištní proměnlivost, desítky druhů dřevin, velká škála typů porostů, dvě odlišné cílové koncepce péče o les v cílových zónách I a II), na kterých bylo možno nejen ověřit, ale i „odladit“ praktickou aplikaci nové metody. Je téměř jisté, že pokud bude metoda využita i mimo národní parky, bude vždy v dohledné době muset řešit tzv. „přechodné období“ přeměny lesů ke strukturálně a druhově bohatším, tzn. bude se muset vypořádat s postupně mizejícím údajem o věku, který nelze vypustit najednou. Podstatné ovšem je, že při zjišťování údajů pro výpočet závazných ustanovení již není věk používán a tento základní princip časové úpravy lesů je vyloučen. Věk figuruje pouze jako pomocná veličina u dosud nediferencovaných porostů pro jejich postupnou přeměnu. Podobně porostní mapa v novém pojetí vypouští informaci o věku a naopak lesníkovi sděluje na jakém stanovišti pracuje a jak daleko je od svého (vlastníkem stanoveného) cíle. Do budoucna bude nutno řešit standardizaci typů vývoje lesa, standardizaci mapových výstupů a řadu dalších koncepčních materiálů, souvisejících s celým složitým systémem hospodářské úpravy lesů.

10


Textová část

Stejně jako se NP Podyjí stal prvním pokusným objektem při vývoji zpracování digitálních map v roce 1991 (a tudíž před dokončením plánu disponoval skutečně pouze „pravěkou“ a překonanou verzí tohoto výstupu), stal se nyní prvním pokusným objektem, který již nemá zpracovanou alternativu v podobě standardního LHP. Doufejme, že za deset let bude NP Podyjí disponovat opět překonanou verzí. Přehršel problémů, které se kupily při tvorbě LHP, vyžadovala jak od zařizovatelů, tak od pracovní skupiny, zabývající se obecně vývojem nové metody, často hektické nasazení. Touto cestou bych chtěl za Správu NP Podyjí poděkovat za odvedenou práci jak pracovníkům dodavatelské firmy Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o.(IFER), tak ostatním členům pracovní skupiny. Byli to: Martin Černý, Vladislav Ferkl, Jaromír Macků, Jan Pařez, Jaroslav Ponikelský, Ladislav Řežab, Tomáš Staněk, Jiří Zahradníček, Vladimír Zatloukal. I přes řadu legislativních problémů (které při vývoji nové metody logicky vznikají) a přes další výtky, které lze na předloženém díle uplatnit, bychom se v našem konzervativním lesnickém prostředí měli pokusit o pozitivní kritiku, která povede k dalšímu zlepšování předloženého díla a neměli bychom upadnout do strnulého odmítání čehokoliv nového. Tomáš Vrška Správa NP Podyjí

11


Textová část

2.2 NovÈ metodickÈ postupy tvorby LHP na b·zi provoznÌ inventarizace Lesní hospodářský plán pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je prvním lesním hospodářským plánem zpracovaným podle nové „Metodiky hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace“, která byla vyvinuta Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. (IFER) pro zařízení přírodě blízkých lesů s bohatou strukturou. Netradiční pojetí plánování, postavené na zjišťování stavu lesa pomocí statistické provozní inventarizace, staví lesní hospodářský plán spíše do polohy kontroly trvalosti lesa jako takového a s tím spojené trvalosti jeho produkce než do polohy direktivního regulátora lesního provozu. Domníváme se, že tuto funkci musí plnit legislativa a kontrolní mechanismy státní správy lesů. Těžiště tohoto vcelku liberálního přístupu k plánování spočívá ve spolehlivém stanovení maximální nepřekročitelné výše těžeb. V blízké budoucnosti lze očekávat větší příklon lesních hospodářů k přírodě blízkému lesnímu hospodaření využívajícímu v maximální míře biologické automatizace, který je vyvolán změnou chápání lesa v širším společenském kontextu a v neposlední řadě pak i silnými ekonomickými tlaky na efektivitu provozu. Toto povede ke změnám způsobů hospodaření, ba dokonce v některých případech i k opuštění ekonomického využívání částí lesa a v konečném důsledku k lesům s bohatou či alespoň bohatší strukturou, u nichž je jedinou efektivní cestou ke spolehlivému stanovení etátu statistická provozní inventarizace. Nová metodika hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace určená pro zařízení lesů s bohatou strukturou, zvláště pak lesů národních parků v České republice, vychází jednak ze dvou základních prací, tj. z “Anweisung zur Betriebsinventur” (Böckmann, 1999) a z “ Forsteinrichtung in strukturreichen Wäldern” (kolektiv autorů, 1997), jednak z celé řady dalších odborných prací, které se touto problematikou v posledních letech zabývaly. Metodický postup hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace zjišťuje stav lesa pomocí statistické provozní inventarizace a opouští klasifikaci nejnižších jednotek rozdělení lesa podle věku. Zjednodušeně řečeno, statistická metoda zjišťování stavu lesa a odklon od časové úpravy lesa jsou hlavní odlišnosti oproti stávajícímu postupu zařízení lesů. Je samozřejmé, že zejména v přirozených a přírodě blízkých lesích národních parků, není věk porostů rozhodujícím kriteriem pro klasifikaci lesa, na které by měla stát jak prostorová úprava lesa, tak plánování péče či těžební úprava. V přírodě blízkých lesích nelze věk porostů ani spolehlivě stanovit. Veličiny jako průměrný věk porostů, střední porostní výška a střední výčetní tloušťka dřeviny i dřevinná skladba sama nabývají už v rámci nejnižších jednotek rozdělení lesa tak značného rozptylu, že jejich určení je obtížné a zjištěné hodnoty obtížně uchopitelné pro další úvahy. Zvoleným východiskem z této situace je použití statistické provozní inventarizace, která na síti trvalých inventarizačních ploch zjišťuje dendrometrické veličiny jednotlivých stromů a statistickým výpočtem je vztahuje na širší územní jednotky, t.j. na LHC, lesnické úseky, soubory porostů o stejných stanovištních podmínkách (typy vývoje lesa) a pokud je to možné i na soubory porostních skupin se stejným současným typem porostu. S postupujícím procesem přeměn porostů na porosty přírodě blízké dochází k paradoxní situaci, že s narůstající rozrůzněností struktury uvnitř jednotlivých porostů dochází k strukturální integraci celku. Tento proces vede k postupnému zániku hranic jednotlivých porostních skupin a jedinými zřetelnými hranicemi zůstanou oddělení a dílce. Pro diferenciaci růstových podmínek v rámci těchto administrativních hranic je zavedena nižší jednotka rozdělení lesa – porost, který je úzce vázaný na stanovištní podmínky (typ vývoje lesa). Porosty budou směřovat k tomu, aby se staly trvalými jednotkami rozdělení lesa se stejnými, nebo alespoň podobnými růstovými podmínkami. Pro přechodnou fázi přeměn

12


Textová část

současných lesních porostů na lesní porosty s bohatou strukturou je zavedena dočasná, proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa – porostní skupina, která slouží ke klasifikaci současných porostů podle typů porostů (s přihlédnutím ke stupni přirozenosti). Porostní skupina se využívá také k diferenciaci pěstebních opatření v rámci jednotlivých porostů. Plánování pěstebních opatření se odehrává v zásadě na třech úrovních. V porostních skupinách se podle jejich stavu plánuje péče o kultury (v ploše), výchovná těžba do 40 let věku porostů, (tzn. v porostech, které dosud nejsou strukturálně diferencované a svým charakterem se blíží spíše stejnověkým porostům) - závazné ustanovení plánu, doporučená výchova (nenaléhavá), zalesnění, umístěné těžby (v ploše a v objemu) a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů (závazné ustanovení plánu). Na střední plánovací úrovni, t.j. na úrovni typů vývoje lesa a na úrovni typů porostů se agregují hospodářská opatření plánovaná v jednotlivých porostních skupinách a plánuje se na základě numerických údajů získaných z provozní inventarizace za tyto jednotky. Pomocí údajů o zásobách se provádí výpočet přírůstu a následně i etátu. Na úrovni LHC je vedle sumarizace plánovacích ukazatelů z nižších jednotek nejdůležitějším ukazatelem stanovení nepřekročitelné výše těžeb. V podmínkách NP je toto závazné ustanovení plánu sestaveno jako suma jednotlivých časově diferencovaných etátů za jednotlivé typy vývoje lesa při zohlednění kategorizace a zonace s respektováním režimu péče o porosty v souladu s Koncepcí péče o les NPP. Základní pojmy: Typem vývoje lesa se rozumí soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu. Jednotka trvalá. Konstrukce pomocí agregace příbuzných typologických jednotek (obdobně jako u cílových hospodářských souborů). Současné typy porostů jsou tvořeny aktuálními porosty s podobným typem hospodaření. Cílový typ porostů – dlouhodobý cíl pěstování lesa charakterizovaný cílovou dřevinnou skladbou, strukturou a pod. V podmínkách NP je cílem péče o les dosažení přirozeného typu porostu (modelový – potenciální přirozená vegetace). V lesích mimo NP metodika rozlišuje další cílové typy porostů (přírodě blízký, kulturní, degradační ). Segment typu porostu – společenství dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů. (Např. konkrétní růstové stádium typu porostu). Jednotky rozdělení lesa: Oddělení - základní jednotka rozdělení lesa s funkcí orientační 55 Dílec - provozně a technicky samostatná jednotka v rámci oddělení 55 B Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené vegetaci a určující velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa 55 B c Porostní skupina - nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Porostní skupiny se zvláště vylišují i v případě diferenciace plánovaného pěstebního opatření, v tom případě se porostní skupina označí indexem vyjadřujícím druh plánovaného zásahu. 55 B c1 nebo 55 B c1v

13


Textová část

Obr. 2-1 Pojetí typu vývoje lesa

14


Textová část

3. P¯ehled p¯ÌrodnÌch pomÏr˘ 3.1 P¯ÌrodnÌ podmÌnky Národní park Podyjí má lesnatost 83%, včetně ochranného pásma pak 58%. Celkový ráz je dán morfologií oblasti s klesající nadmořskou výškou k úvalu, klimatickým rozhraním i převahou kyselých hornin. V detailu je charakter lesních porostů dále ovlivňován členitostí území, expozicí a existencí inverzních poloh. Poloha území NP Podyjí na rozhraní dvou významných fytogeografických oblastí spolu s reliéfem terénu vytváří podmínky pro existenci pestrých lesních společenstev. Na údolní nivu jsou podle staršího oborového dokumentu CHKO Podyjí vázány lesní geobiocenózy a geobiocenoidy těchto skupin: vrbiny vrby bílé a křehké, jasanové olšiny, habrovo-jilmové jaseniny. Na bezodtoké úpady a půdy charakteru slatinného gleje jsou vázány březové doubravy a březové olšiny. Na bazálních částech svahů se většinou vyskytují lipovo-habrové javořiny, dubovo-babykové javořiny a lipové javořiny. V široké škále ekologických podmínek, se nejhojněji vyskytují doubravy osmi skupin doubravy s dubem zimním, bukodoubravy, habrodoubravy, borodoubravy, mahalebkové doubravy, doubravy s ptačím zobem, babykové doubravy, šípákové doubravy. Na střední a horní části stinných svahů s chudším substrátem jsou vázány dubobučiny, na živnějších substrátech svahů a plošin pak bukové doubravy, dále dubové bučiny. Ve fragmentech se vyskytují typické bučiny. Lidskou činností došlo ke změně původní dřevinné skladby. Se středověkým osídlením je spojeno odlesnění v blízkosti hradů a vsí a tvoření polí a vinohradů. Široký pás světlých acidofilních doubrav, táhnoucí se jihozápadním směrem od Znojma, byl v té době přeměněn na pastviny. V éře pálení dřevěného uhlí došlo ke snížení zastoupení buků. Drobní vlastníci lesa převedli dubové lesy na lesy výmladkové, časem byl vnesen akát. Po opuštění vinohradů asi před 200 lety započalo opětovné šíření lesa. Ve 30. - 60. letech devatenáctého století byly zalesněny některé enklávy, po 2. světové válce se les náletem a cílenou výsadbou šířil na další rozsáhlé plochy, zejména v jihovýchodní části území. Podíl lesa nízkého, který dosáhl největšího rozsahu v polovině 19. století, se do poloviny 20. století vyrovnal se zastoupením lesa vysokého. V důsledku různých druhů převodů v 60. letech 20. století dochází k jeho dalšímu poklesu. Podle LHP pro LHC NP Podyjí platného k 1. 1. 1992 byly hlavními dřevinami dub (34%), borovice (27%), habr (12%) a smrk (8%). Významné zastoupení měl modřín (6%), lípa (3,5%) a akát (přes 3%). Nižší, ale podstatné zastoupení měl buk a bříza (téměř 2%) a olše (přes 1%). Smrk se vyskytuje převážně v západní, výše položené části NP spolu s modřínem a se zbytky původních bukových porostů. Dub s borovicí jsou zastoupeny po celé ploše. Habr tvoří podúroveň borových porostů, je zastoupen na celém území, často převládá v porostech charakteru pařezin. Akát je soustředěn převážně na pravém břehu Dyje na Konicku, Popicku a Havranicku. Ze škodlivých činitelů je rozhodující sucho, které se značně podílí na nezdaru umělé obnovy. V minulosti byly při výchovných zásazích ve smíšených porostech preferovány jehličnany, nevěnovala se pozornost buku. Vysoké stavy zvěře znemožňovaly přirozenou obnovu. Několik desetiletí byly vysazovány dřeviny ekologicky problematické - dub červený, borovice černá, dále pak akát, který našel na lesostepních lokalitách vhodné podmínky pro šíření a v současné době snižuje přírodovědnou hodnotu rozsáhlých ploch zejména ve východní části národního parku. Hospodaření Lesního závodu Znojmo vedlo bohužel i k likvidaci přírodovědecky cenných lokalit (např. bučiny na Braitavě). Řada cenných lokalit zůstala zachována díky odložení a nesplnění plánovaných úkolů minulého LHP vlivem zpracování kalamity v jiných částech LZ Znojmo, kam lesy národního parku organizačně patřily (jednalo se především o tzv. přestárlé porosty).

15


Textová část

3.2 P¯ÌrodnÌ lesnÌ oblast Celé území národního parku leží v lesní oblasti 33 - Předhůří Českomoravské vrchoviny. Úpatnicová hranice, která ho na spojnici Hnanice - Znojmo dělí od lesní oblasti Dyjskosvrateckého úvalu, tvoří i východní hranici jeho lesů.

3.3 PomÏry orografickÈ a hydrografickÈ Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Pro širší území je charakteristický v podstatě mírně zvlněný reliéf, do kterého jsou ostře zařezány vodní toky s častým výskytem skalnatých svahů. Hlavní výškové body: Býčí hora 536 m.n.m., Větrník 510 m.n.m., Mufloní kopec 427 m.n.m., Gáliš 404 m.n.m., Lipina 439 m.n.m. a Kraví hora 344 m.n.m. Hlavním vodním tokem je řeka Dyje, do jejíhož povodí celé území patří. Levé přítoky jsou vesměs krátké a převážně pramení na území národního parku. Nejvýznamnější jsou Klaperův potok, potok od Lukova, Žlébský potok, Hajský potok, Mašovický potok a příhraniční Gránický potok. Zprava přitékají do Dyje dva lesní potoky na Braitavě. Potok Daníž odvodňuje jihovýchodní cíp území, ale vlévá se do Dyje mimo území národního parku. Ve východní části je na řece Dyji postavena Znojemská vodní nádrž, která slouží jako zdroj pitné vody pro Znojmo. Průtok Dyje výrazně ovlivňuje Vranovská přehrada. Podle ČSN 830602 odpovídá kvalita vody v Dyji stupni IA až IB. Chemické, fyzikální i biologické vlastnosti vody jsou v rozhodující míře určovány existencí Vranovské údolní nádrže. Protékající voda je chladnější, s menším množstvím rozpuštěných chemických látek a živin. Rovněž unášených nerozpustných látek je méně než před výstavbou přehrady. Špičková výroba elektrické energie ve vranovské vodní elektrárně způsobuje denní periodické výkyvy průtoku v Dyji v podstatě z nulových průtočných hodnot až na průtok 52 m3. s-1. K tomuto nárazovému zvýšení průtoku dochází přibližně během deseti minut, to působí působí velmi negativně na vodní ekosystém a na vytváření abrazních reliéfů a nátrží břehů. Pro potřebu závlah byla postavena kolem 70. let čerpací stanice u Devíti mlýnů. Jde o nežádoucí provoz v první zóně národního parku, který navíc nevyhovuje pro svou hlučnost a možnost úniku ropných produktů do Dyje. Potenciální zdroje bodového znečištění vod Dyje představují především provozy živočišné výroby, odtok splaškových vod z obcí a provoz lomu v Mašovicích. Cesta takto kontaminované vody do Dyje není většinou delší než 3 kilometry a malé vodní nádrže schopné částečně eliminovat vliv znečištění pod jeho zdroji jsou vybudovány pouze na Klaperově a Mašovickém potoce. Není možné vyloučit ani havarijní situaci. Například v roce 1989 došlo při údržbě rybníka v Mašovicích k poškození vypouštěcího zařízení a splachu kontaminovaných sedimentů do Mašovického potoka. Značná zranitelnost území havarijním bodovým znečištěním i znečištěním plošným z rostlinné výroby je dána směrem odtoku vody do centra území a jeho protáhlým tvarem. Dalším výrazným zásahem do přírodního prostředí národního parku je údolní nádrž Znojmo, která byla dokončena v roce 1966. Bylo tak zatopeno údolí v délce 5,2 km. Nádrž vyrovnává energetické průtoky z vranovské elektrárny a slouží i jako zdroj odběru pitné vody pro Znojmo. Touto stavbou byla likvidována údolní niva, přirozený úsek řeky a části svahů s lesostepní vegetací.

16


Textová část

3.4 PomÏry klimatickÈ Základní klimatické charakteristiky se na území národního parku mění od západu k východu, a to především v závislosti na klesající nadmořské výšce. Dochází tak ke zvyšování teplot a snižování srážek. Podle klimatické regionalizace (Quitt 1971) zasahují na území NP Podyjí čtyři klimatické oblasti: Západní část území (až k údolí Klaperova potoka)tvoří mírně teplá oblast MT 9. Střední část leží v mírně teplé oblasti MT 11. Na ni navazuje teplá oblast T 2 (k okrajům údolí Dyje mezi Znojmem a státní hranicí)a do nejvýchodnějšího okraje národního parku zasahuje teplá oblast T 4. Oblast MT 9 charakterizuje dlouhé, teplé, suché až mírně suché léto, přechodné období je krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká mírná a suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky. Oblast MT 11 má léto dlouhé teplé a suché, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Teplá oblast T 2 má dlouhé teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, zima je zde krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Oblast T 4 je charakteristická velmi dlouhým, velmi teplým, velmi suchým létem, přechodné období je velmi krátké s teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt 1971). Charakteristika teplotních poměrů Průměrná roční teplota v západní části NP se pohybuje podle nadmořské výšky kolem 7 oC. Ve východní části, (v okolí Znojma), je již průměrná roční teplota 8,8 oC. Nejchladnějším měsícem je zde obvykle leden, naopak nejteplejším je červenec. V lednu bývá průměrná teplota západní části NP -3,4 oC, v okolí Znojma - 1,9 oC. V červenci stoupá teplota v západní části v průměru na 16,9 oC, východní část má pak průměrnou teplotu 19,0 oC. Nejvyšší teplota naměřená na území NP byla 37,2 oC, a to ve Znojmě. Letní období (charakteristické průměrnou denní teplotou 15 oC a více)začíná v západní části 14. června a trvá v průměru 72 dnů. Ve Znojmě začíná 25. května a trvá 109 dnů (Quitt 1984). Charakteristika srážkových poměrů Celý okres Znojmo, a tedy i území NP, patří mezi extrémně suché oblasti naší republiky. V chladném půlroce zde spadne 219 - 268 mm srážek, což je 33,9 - 35,5 % ročního úhrnu, v létě je pak srážkový úhrn 329 - 397 mm (66,1 - 64,5 %). Nejvíce srážek obvykle spadne v letním období (v červnu), minimum připadá na březen. Průměrný roční úhrn srážek se v okolí Vranova nad Dyjí pohybuje kolem 620 mm, v okolí Znojma pak 564 mm. Průměrný nástup sněhové pokrývky připadá na počátek prosince a její ukončení na první dekádu března. Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou se na západě pohybuje kolem 46, na východě 40. Charakteristika trvání slunečního svitu Počet jasných dnů se zvyšuje s rostoucí nadmořskou výškou. Jejich průměrný počet je v okolí Znojma 39,5 ročně, v západní části NP už 54,2. Rozdíl vzniká především v létě a na počátku podzimu. Zamračených dnů je na západě v průměru 123,8, ve východní části 137,5 ročně. Průměrné trvání slunečního svitu je v červenci kolem 270 hodin a v prosinci 36 hodin (Quitt 1984).

17


Textová část

Mezoklimatická charakteristika Mezoklimatické podmínky jsou ovlivněny tvarem, členitostí terénu a složením aktivního povrchu. Nejvýrazněji se uplatňuje hluboko zaříznuté údolí Dyje (tzv. říční fenomén)a jejích přítoků, kde dochází ke vzniku inverzních jevů, projevují se rozdíly mezi svahy s jižní resp. severní expozicí, rozdíly mezi klimatem lesních porostů a orných půd bez zastoupení vegetace apod. Tyto místní rozdíly spolu s dalšími ekologickými faktory mají vliv na velikou pestrost biotopů a druhovou diverzitu bioty. Znalost rozsahu inverzních poloh má značný význam. Jezera studeného vzduchu (inverzní polohy)se vyznačují slabou výměnou vzduchu jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru. V území NP se slabší inverze objevují v oblasti Vranova nad Dyjí a táhnou se údolím Dyje až pod Býčí horu a Větrník. NP jako celek je charakterizován převládajícím směrem proudění ze ZSZ kvadrantu (38 %). Druhý význačný směr větru je JV (11 %). V okolí Vranova bylo zjištěno nedostatečné až velmi slabé provětrávání.

3.5 PomÏry geologickÈ Území NP Podyjí je z regionálně geologického hlediska situováno na jihovýchodních svazích Českého masívu, na něž ve východní části transgreduje neogen karpatské čelní hlubiny. Nejstarším a svým rozsahem i nejdůležitějším souborem hornin jsou metamorfity moravika dyjské klenby, s kterými jsou metamorfně spjaty magmatity dyjského masívu. Metamorfované horniny dyjské klenby jsou zastoupeny třemi jednotkami: od západu k východu je to vranovská jednotka (na území parku vystupuje velmi omezeně), dále bítešská ortorula a jednotka lukovská. Jsou od sebe odděleny tektonickými liniemi SV-JZ směru, ukloněnými k SZ. Vranovskou jednotku tvoří především masívní či břidličnatá biotitická pararula. Pararula obsahuje také vložky dvojslídného svoru s granáty a četné polohy granátického amfibolitu (horniny se střídají v centimetrových až metrových polohách), krystalického vápence, erlanu a kvarcitu (Jenček 1984). Na JV se vranovská jednotka stýká s bítešskou ortorulou. Ta vznikla metamorfozou porfyrických vyvřelin nebo, podle novějších údajů, metamorfozou vulkanosedimentárních komplexů. Bítešská ortorula vystupuje především jako masivní okatá dvojslídná leukokratní ortorula světlešedé barvy. Na styku s vranovskou jednotkou se ortorula střídá po několika milimetrech až decimetrech s biotitickým amfibolitem nebo muskovit-biotitickou pararulou (okrajový typ)(Jenček 1984). Lukovská jednotka je tvořena dvojslídnými pararulami, které se střídají s biotit-chloritickými fylity. Uprostřed jednotky vystupuje těleso weitersfeldské (pleissingské) ortoruly, která má granodioritové až tonalitové složení. Pararula obsahuje též polohy krystalických vápenců, kvarcitických fylitů a kvarcitů. Na styku s bítešskou ortorulou je vyvinut erlánový horizont (Mísař 1983). Vyvřelé horniny jsou v moraviku dyjské klenby zastoupeny ojediněle drobnými žilami křemene, lamprofyru, aplitu a aplopegmatitu. Pravděpodobně se jedná o paleozoické horniny spjaté se závěrečnými fázemi variské orogeneze. Do lukovské jednotky intrudoval (a vyvolal v ní kontaktní metamorfozu)dyjský masiv, který tvoří přibližně 1/3 podloží území NP. Z velké části je překryt sedimenty terciéru a kvartéru. Nejvíce zastoupený bitotitický granit v jeho západní části (na styku s lukovskou jednotkou je silněji usměrněn)postupně přechází do biotitického granodioritu. Ve střední části masivu vystupuje těleso biotitamfibolického dioritu až tonalitu. Východní část masívu tvoří jemnozrnný granodiorit s růžovými živci (tasovický typ)(Batík et al., 1982). Stáří jednotek moravika nebylo dosud jednoznačně prokázáno, ale většina autorů je považuje za prekambrické, nejspíše proterozoické (svědčí o tom i stáří bítešské ortoruly zjištěné Scharbertovou v r. 18


Textová část

1977 metodou Rb/Sr - 795 mil. let). Také stáří dyjského masivu je pravděpodobně proterozoické (K/Ar metoda - 630 mil. let). Metamorfoza moravika je nižšího stupně než je tomu u sousedního moldanubika. Od jihu a severu ke středu klenby můžeme pozorovat metamorfní zóny těchto minerálů: chlorit, biotit, granát, staurolit, někdy dokonce kyanit až sillimanit (Mísař 1983). Od mladšího paleozoika bylo území denudováno a postupně zarovnáváno na parovinu. Současně působilo až do hloubky 25m kaolinitické zvětrávání. Z období mezozoika nemáme pro geologický vývoj žádné konkrétní doklady. V mladším terciéru byla oblast zaplavena mořem, které transgredovalo z alpskokarpatské oblasti. Probíhala zde sedimentace klastického, převážně křemenného materiálu, který přecházel do písků, písčitých jílů a prachů. Koncem eggenburgu došlo ke spadu vulkanického popela, který dal vznik ryolitovým tufitům a montmorilonitovým jílům.Sedimentační prostor se v této době redukoval a vznikly samostatné pánvičky oddělené od moře. V průběhu ottnangu došlo zřejmě k postupnému zdvihu pánve, bazální sedimenty se tvořily přímo na krystaliniku. Nové poklesy v karpatu a na začátku spodního badenu způsobily další, i když méně rozsáhlé, mořské záplavy, jejich sedimenty však byly později vesměs denudovány (nepatrné relikty těchto sedimentů vystupují v okolí Šatova)(Čtyroký et al., 1983). Pro geologický vývoj mladšího miocénu a pliocénu neexistují žádné přímé doklady. Během kvartéru dochází k vyzvednutí a následné denudaci oblasti, takže byl obnažován starý předterciérní reliéf. Během pleistocénu a holocénu převažovala denudační činnost nad akumulací sedimentů, takže kvartérní pokryv je málo mocný a nesouvislý. Pouze v JV části NP, na okraji Dyjsko-svrateckého úvalu, se nahromadily větší mocnosti pleistocenních fluviálních, lakustrinních a eolických sedimentů. Zvláštní pozornost si zasluhují polohy spraší würmského stáří, které lemují horniny moravika a dyjského masívu při severní a východní hranici NP a nepravidelně se vyskytují prakticky po celém území NP. Společně s pruhy krystalických vápenců a erlánů (především lukovské jednotky) pozitivně ovlivňují diverzitu bioty.

3.6 PomÏry geomorfologickÈ Národní park Podyjí leží na JV okraji provincie České vysočiny, tvořené Česko-moravskou soustavou a podsoustavou Českomoravské vrchoviny, která se v této oblasti dělí na Znojemskou pahorkatinu (střední část území)a Bítovskou pahorkatinu (západní část území). Nejvýchodnější část patří k provincii Západních Karpat, soustavě Vněkarpatských sníženin a podsoustavě Západní vněkarpatské sníženiny, která je zde tvořena Dyjsko-svrateckým úvalem, a to jeho zvýšenou částí - Jaroslavickou pahorkatinou. Území národního parku má charakter členité pahorkatiny vráso-zlomových struktur a hlubinných vyvřelin České vysočiny s kernou a hrásťovou stavbou a s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů. Reliéf svojí výškovou členitostí odpovídá plochým až členitým vrchovinám. Tvary reliéfu jsou dány různou odolností hornin a stupněm jejich narušení. Rozdíly jsou mezi ostřejšími tvary vytvořenými v rulách proti zaobleným tvarům v žulách a plochým tvarům na neogenních sedimentech při východním okraji národního parku. Nejvýznamnějším tvarem reliéfu je údolí Dyje a její přítoky, které vytvářejí zaklesnuté meandry vzniklé jako důsledek snižování erozní báze především v neogénu. V údolí Dyje můžeme vidět významné periglaciální tvary reliéfu, jako jsou skalní mrazové sruby, balvanité sutě, balvanité proudy, kamenná moře (kol. 1985). Poslední období vývoje povrchu území je charakterizováno stupňujícími se vlivy a zásahy člověka. Jde zejména o různé druhy těžby surovin, skládek odpadů, opuštěné mlýny, jezy, náhony, v odlesněných oblastech velkoplošné zemědělství, v lesních porostech provádění holosečí, doprava dřeva a nadměrné stavy spárkaté zvěře. Růst devastace povrchu a zejména zvýšená eroze předpokládají urychlená ochranná opatření.

19


Textová část

3.7 PomÏry pedologickÈ Z celkové výměry národního parku 6 283 ha zaujímá lesní půda 5 270 ha. V lesních typech v 1. - 3. vegetačního stupně je zastoupeno 11 půdních typů a subtypů. Největší zastoupení zde mají oligotrofní a mezotrofní hnědé půdy (35,3, resp. 38,3 %). Jedná se o půdy vzniklé převážně na kyselých vyvřelých a metamorfovaných horninách (granity, granodiority, ruly, svory, fylity), převážně mělké - středně hluboké, zrnitostně písčité - hlinitopísčité, kamenité, se střední až malou zásobou živin (zvláště u oligotrofních hnědých půd na nezpevněných sedimentech - písky, štěrkopísky, slepence, droby). Dále následují s 6,4 % illimerizované půdy (sem patří i hnědozemě a parahnědozemě). Jsou to kvalitní hluboké půdy, hlinité až jílovitohlinité, s dobrými živinnými poměry. Vyvinuly se na spraších a sprašových hlínách. Ze skupiny hydromorfních půd se zde přibližně ve stejném plošném rozsahu (1,0 resp. 0,9 %)vyskytují pseudogleje a gleje na hlínách a aluviálních naplaveninách. Podzolové půdy (+ hnědé půdy podzolované) jsou vázány na štěrkopísky, slepence, ruly, a diority. Jde tedy o minerálně chudší, lehké a skeletovité, středně hluboké půdy (podíl z celkové výměry 5,9 %). K vývojově nejmladší skupině zde patří nevyvinuté půdy a rankery (12,2 %). Jsou vázány na ruly, granodiority, písky a jiné horniny. Mají převážně mělký profil, značnou skeletovitost a vysýchavost. V tabulce č. 3 jsou uvedeny charakteristiky nejvíce rozšířených lesních typů v NP Podyjí vzhledem k platnému „Morfogenetickému klasifikačnímu systému zemědělských půd“. Tab. 3-1 Celková výměra zemědělské a lesní půdy NPP a jednotlivých půdních skupin (zdroj Plán péče o NPP)

Skupina půd

výměra (ha)

% z celk. výměry NP

Hnědých (kambizemě) Ochrických (nevyvinutá půda, litozem) Melanických (ranker, rendzina, pararendzina) Illimerických (hnědozem, illimerizovaná půda) Podzolových (podzol) Hydromorfních (pseudoglej, glej, drnoglej) Nivních (nivní půda, tj. fluvizem)

4610,0 626,9 22,3 529,1 313,1 168,6 13,0

73,37 9,98 0,36 8,42 4,98 2,68 0,21

Zemědělská půda Lesní půda (včetně ostatních vlastníků)

1013,0 5270,0

16,12 83,88

Půda v NP celkem

6283,0

100,00

20


Textová část

3.8 Flora Jak z hlediska flóry, tak i vegetace, se Národní park Podyjí řadí k nejpozoruhodnějším územím ve střední Evropě. Důvodů je několik. Nejdůležitější z nich jsou fytogeografická poloha území, mikro a mezoklimatické poměry, geomorfologie území a geologické podmínky. Flóra Podyjí je určována především polohou území na hranici termofytika (oblasti teplomilné květeny) okrajových partií panonika a jeho přechodů do mezofytika (oblasti květeny vyšších pahorkatin a vrchovin), které již náleží k hercynské, tj. středoevropské lesní floře. Geomorfologie průlomového údolí umožňuje prolínání dvou základních vlivů; tzn. ostrožny a exponovaná výslunná místa hostí teplomilnou květenu, která izolovanými ostrůvky proniká hluboko do nitra mezofytika, naopak inverze v údolí dovoluje sestoupit podhorským druhům do velmi nízkých nadmořských výšek (Grulich 1985). Díky gradientu nadmořské výšky a anemoorografickým poměrům existuje výraznější západovýchodní gradient klimatických faktorů. V nejvýše položené západní části se setkáváme s vegetací podhorskou. Východní okraj národního parku se stepní a lesostepní teplomilnou vegetací leží ve srážkovém stínu (Grulich 1986). Území národního parku můžeme rozdělit, na dvě části s odlišným vegetačním vývojem (Vicherek et al. 1991): - plošinu s reliéfem mírně zvlněné pahorkatiny - kaňonovité údolí Dyje. Vegetace plošiny a) Přirozená vegetace Potenciální vegetací podstatné části plošiny jsou dubohabřiny. Ty jsou na značné části své původní rozlohy zachovány, místy jsou nahrazeny kulturními porosty s převahou borovice a modřínu, ve východní části pak zejména akátu. Významnou asociací plošiny je dubojedlina se svízelem okrouhlolistým (Galium rotundifolium), z ní jsou ale zachovány pouze roztroušené fragmenty a jedle samotná tvoří v současnosti méně než 1 % dřevin parku. Pahorkatina v JV části území nemá zachovány zbytky původní lesní vegetace, ale vedle dubohabřin lze předpokládat na jižních svazích pahorků dřívější výskyt teplomilné doubravy. Uvedené komplexy mezofilních a xerofilních lesů jsou místy přerušeny v mělkých údolích potoků údolními luhy; nejlépe jsou zachovány v úseku mezi Lesnou a Čížovem. V nich lze nalézt ostřici řídkoklasou (Carex remota), kakost bahenní (Geranium palustre), starček potoční (Senecio rivularis), škardu bahenní (Crepis paludosa) či bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Vzácně jsou na lokalitách se stagnující vodou vyvinuty slatinné olšiny s ostřicí prodlouženou (Carex elongata). b) Náhradní vegetace Na části plošin v NP jsou dnes lesy odstraněny a přeměněny na ornou půdu, louky a extenzivní pastviny. V jihovýchodní části území mají pastviny přirozený charakter. Vlivem vypalování a extenzivní pastvy získaly tyto plochy podobu zapojeného vřesoviště. V keříčkových společenstvech je dominantním druhem vřes obecný (Calluna vulgaris) a kručinka chlupatá (Genista pilosa). Méně časté jsou pak čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis) a kručinkovec (Corothamnus procumbens). Z dalších vzácnějších keřů zde rostou růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia) a višeň křovinná (Cerasus fruticosa). Z velkého počtu bylinných druhů jmenujme ostřici nízkou (Carex humilis), kavyl Ivanův (Stipa joannis), lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera) atd. V jarním aspektu rozkvétá koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), křivatec český (Gagea bohemica), rozrazil ladní (Veronica dilenii) a orchideje - vstavač kukačka (Orchis morio) a prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Dalšími nápadně kvetoucími druhy jsou například smil písečný (Helichrysum arenarium), trávnička prodloužená (Armeria vulgaris) a na sprašových překryvech hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) a hvězdnice chlumní (Aster amellus).

21


Textová část

I jinde na erozí vypreparovaných skalních výchozech, na spraších a na mělkých půdách v okolí skalních výchozů lze nalézt xerotermní rostlinná společenstva. Luční vegetace je zachována především v odlesněných údolích potoků v SZ části území. K nejvýznamnějším druhům zde patří ostřice trsnatá (Carex caespitosa), vrba rozmarýnolistá (Salix rozmarinifolia), upolín evropský (Trollius altissimus) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Několik malých rybníčků má většinou fragmentálně vyvinutou vodní a pobřežní vegetaci. Z vodních makrofyt jmenujme alespoň výskyt bublinatky (Utricularia australis) a haluchy vodní (Oenanthe aquatica) v rybníku „U Jejkala". Vegetace údolí Dyje a) Přirozená vegetace Kaňonovité údolí Dyje má velmi dobře zachovanou přirozenou vegetaci. Na hranách a horních konvexních částech svahů jižních expozic jsou doubravy, které proti proudu Dyje ustupují podél gradientů k chladnějšímu klimatu xerofilním borům. Stromové patro je tvořeno dubem letním (Quercus robur), na skalnatých místech je často střídán dubem žlutavým (Quercus daleschampii). Zde se vtroušeně objevuje i jeřáb muk a břek (Sorbus aria, Sorbus torminalis) a dřín (Cornus mas). Keřové patro je chudé a je místy tvořeno krušinou olšovou (Frangula alnus) a jalovcem (Juniperus communis). Z bylin se setkáme s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) a bikou hajní (Luzula luzuloides). Dosti častá jsou na otevřených místech keříčková společenstva tvořená především vřesem (Calluna vulgaris), kručinkou chlupatou a německou (Genista pilosa, Genista germanica), například na Liščí skále. Na několika místech se v těchto společenstvech vyskytuje i vzácný lýkovec vonný (Daphne cneorum), například v okolí Havraníků. Po celé délce údolí se na nejexponovanějších místech objevují reliktní bory (např. šíje Ostrohu, Hamerské vrásy atd.). Na extrémních skalních svazích se setkáváme se společenstvy skalních stepí s poměrně bohatou florou. Roste zde např.: skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sesel sivý (Seseli osseum), česnek žlutý (Allium flavum), mochna písečná (Potentilla arenaria) a reliktní tařice skalní (Alyssum saxatile). Tato společenstva lemují údolí Dyje v celém národním parku, například na těchto lokalitách: Pašerácká stezka, Hamerské vrásy, šíje Ostrohu, skály pod Novým Hrádkem atd. Na obdobných stanovištích na krystalických vápencích u Čížova jsou zastoupeny teplomilné doubravy s bohatým keřovým podrostem. Nápadnými druhy skalních svahů na bazických horninách jsou třemdava bílá (Dictamnus albus) a oměj jedhoj (Aconitum anthora). Na analogických stanovištích severních svahů, která jsou chladnější a vlhčí, jsou zastoupeny chudé acidofilní doubravy. Ve spodních konkávních částech svahů, které jsou chladnější vlivem teplotní inverze a mají hlubší půdu vzhledem k akumulaci svahovin, bývají zastoupeny dubohabřiny, s častými hájovými bylinami, jako je např. dymnivka plná (Corydalis solida), jaterník podléška (Hepatica nobilis), prvosenka jarní (Primula veris). Na stinných místech roste brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Na severních expozicích v SZ části území (Braitava) jsou submontánní bučiny a na prudkých svazích pod skalami s akumulací balvanitého materiálu suťové lesy. Vyskytuje se zde kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Protější břeh Ledovýchh slují je pozoruhodný reliktním výskytem ploštičníku evropského (Cimicifuga europaea) a četnou populací dealpinní růže převislé (Rosa pendulina). Na svahu Ledových slují je rovněž jeden z posledních zbytků životaschopných porostů jedle bělokoré (Abies alba) v národním parku. Ve svahové bučině na Braitavě roste přibližně dvacet autochtonních jedinců tisu (Taxus baccata). V suťových polohách je ještě poměrně častý jilm drsný (Ulmus glabra). Pro skalnaté svahy údolí Dyje je typický výskyt ostrůvků primárního bezlesí. Objevují se zde i některé orchideje, jako vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vstavač vojenský (Orchis militaris) a kruštík širolistý (Epipactis heleborine). Vedle skalních výchozů jsou druhým typem stanovišť primárního bezlesí v kaňonovitém údolí Dyje periglaciální balvanité žulové a rulové suti. Zatímco na jižních svazích jsou porostlé pouze společenstvy epilitických lišejníků, na vlhčích severních svazích se na nich zvláště na kontaktu s lesem vyskytují druhově chudé kapradinové porosty.

22


Textová část

Aluvium Dyje je porostlé olšinami a samotný tok je lemován říčními rákosinami, lokálně i fragmenty vrbových křovin. V korytě Dyje jsou časté porosty lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans). b) Náhradní vegetace Lužní porosty byly v minulosti ve značné části přeměněny na kosené aluviální louky, které jsou druhově velmi bohaté. Dnes na mnoha těchto místech les regeneruje. Vyvinutý lužní porost je zachován například při ústí Klaperova potoka. Rostou zde mohutní jedinci jilmu (Ulmus laevis) a vrby bílé (Salix alba). Bylinné patro je tvořeno prvosenkou vyšší (Primula elatior), sněženkou (Galanthus nivalis), řeřišnicí luční (Cardamine pratensis) atd. Na několika místech v nivě Dyje (Ledové sluje) i v údolích přítoků (Klaperův potok) dnes regenerují podmáčené olšiny. Význam flóry a vegetace NP Podyjí z hlediska ochrany přírody Značná přírodní rozmanitost tohoto území podmiňuje velkou koncentraci rostlinných druhů na malé ploše. Z území národního parku a jeho ochranného pásma je dosud známo téměř 1.300 druhů vyšších rostlin (Vicherek et al. 1991) a další jsou každoročně objevovány. To dokládá značný význam oblasti z hlediska ochrany fytogenofondu. Kromě prvků hercynské a ponticko - panonské květeny, pro něž území NP Podyjí představuje migrační hranici, se zde setkáváme i s několika druhy perialpinními, které sem pronikly od jihu a Podyjí je jejich jedinou recentní lokalitou v ČR. Jde například o volovec vrbolistý (Buphthalmum salicifolium), prorostlík prutnatý (Bupleurum affine), bělolist žlutavý (Filago lutescens) a diviznu nádhernou (Verbascum speciosum). Tyto druhy patří v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené. Do této kategorie patří rovněž svízelka piemontská (Cruciata pedemontana), křivatec český (Gagea bohemica), zápalička největší (Tordylium maximum) a kýchavice černá (Veratrum nigrum). V území i dnes dochází k významným floristickým objevům. V roce 1990 byl například nalezen řebříček (Achillea tanacetifolia), jenž je novým druhem pro Moravu. Zcela zvláštní problematikou je pronikání invazních druhů rostlin do NP. Celoplošně proniká do Podyjí netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), podél vodních toků se začíná šířit netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), americké hvězdnice (Aster sp.) a další druhy. Byl také již nalezen bolševník velký (Heracleum mantegazzianum) a opletka čínská (Fallopia aubertii); tyto rostliny byly okamžitě zničeny. Všem invazním druhům musí být věnována mimořádná pozornost.

23


Textová část

3.9 Fauna Díky přírodní unikátnosti území, jež je dána zejména jeho polohou, klimatem a geomorfologií, je i živočišná složka biocenóz v Národním parku Podyjí nesmírně zajímavá a rozmanitá. „Faunistická jedinečnost Podyjí, zejména úzkého pruhu údolí horní Dyje, je dána nejen jeho lokalizací na zlomu výběžků Českého masivu do úvalů při severozápadním okraji Panonské nížiny, ale i tím, že hluboký kaňon Dyje tu vytváří rozsáhlý soubor výhodně exponovaných stanovišť potřebných pro rozvoj a přežití ekologicky různorodých faunistických prvků. Teplomilné druhy mediteránního a pontického původu tu mohou pronikat hluboko do oblasti původního středoevropského lesa, a naopak lesní prvky zase daleko do klimaticky příznivější oblasti lesostepí jižní Moravy. Taková situace se projevuje u několika moravských řek, údolí Dyje však zůstává posledním z charakteristických moravských říčních průlomů, kde je tento fenomén dosud zachován prakticky v celém horním a středním toku. Malá narušenost dyjského údolí antropickými vlivy je pochopitelně dána i tím, že Dyje tu tvoří linii státní hranice prakticky již od přemyslovských dob, a tak toto území bylo ušetřeno nadměrných zásahů, jež provázejí intenzivní hospodaření a větší pohyb obyvatelstva, zejména v průběhu středověké kolonizace. To vše jsou výhodné aspekty, jež vedly i k zachování poměrné pestrosti a rozmanitosti současné podyjské fauny." (Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Savci Z území je potvrzen výskyt 56 druhů savců, což představuje 67 % všech druhů savců v ČR. Toto číslo však zdaleka není konečné. Byl zde zaznamenán výskyt devíti druhů hmyzožravců (90% fauny ČR). Z významných představitelů jmenujme: bělozubku šedou (Crocidura suaveolens) a bělozubku bělobřichou (Crocidura leucodon), jež je zde na hranici svého areálu. Územím rovněž probíhá hranice rozšíření ježka východního (Erinaceus concolor) a ježka západního (Erinaceus europaeus) (kol. 1985). Výčet teplomilných druhů doplňuje nález letounů: netopýra brvitého (Miotis emarginatus)a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Z většího počtu zjištěných druhů letounů převládá původní lesní fauna, například netopýr černý (Barbastella barbastellus). Z druhů se širokou ekologickou valencí je pozoruhodný například výskyt netopýra Brandtova (Miotis brandti), jež byl zjištěn v Ledových slujích (kol. 1985). Z bohatě zastoupené skupiny hlodavců jmenujme ochranářsky významného sysla obecného (Citellus citellus), který je i zde na ústupu. Dříve se pravidelně vyskytoval například na Havranickém vřesovišti a Kraví hoře. Zalesněné stráně v údolí Dyje jsou domovem plšíka lískového (Muscardinus avellanarius) a plcha velkého (Glis glis), který zde dosahuje neobvyklé populační hustoty. Z dalších lesních hlodavců jmenujme myšici lesní (Apodemus flavicollis) a norníka rudého (Clethrionomys glareolus). Stále vzácnějším druhem je i křeček polní (Cricetus cricetus), jenž byl v poslední době potvrzen z vývržků výra velkého (Bubo bubo) na Kozí stezce (Obuch 1991). Východním okrajem národního parku prochází i hranice rozšíření stepního druhu myšice malooké (Apodemus microps). V poslední době byl prokázán výskyt hraboše mokřadního (Microtus agrestis) a myšky drobné (Micromys minutus) (Obuch 1991). Jen občas je hlášena vydra říční (Lutra lutra). Je pravděpodobné, že přirozený a dobře zarybněný tok Dyje jí plně nevyhovuje pro každodenní nárazové průtoky způsobené provozem vranovské elektrárny. Představitelem stepní fauny je tchoř světlý (Putorius eversmanni), nebyl však již určitou dobu v území zjištěn (kol.1985). Za zmínku ještě stojí hojný výskyt běžně myslivecky vedených druhů, například zajíce polního (Lepus europaeus), prasete divokého (Sus scrofa), srnce (Capreolus capreolus), jelena evropského (Cervus elaphus)atd. Problematický je výskyt nepůvodního muflona (Ovis musimon), jenž má velmi nepříznivý vliv na xerotermní společenstva v údolí Dyje (např. Šobes, Ostroh). Nevhodný je rovněž výskyt nepůvodního daňka (Dama dama). Je nutno též upozornit na naprostou absenci velkých šelem.

24


Textová část

Ptáci Pro okres Znojmo uvádí Klejdus (1980)na 132 hnízdících druhů. Po kombinaci údajů z Oborového dokumentu CHKO Podyjí a pozorování Škorpíkové (ústní sdělení)je prokázaný počet hnízdících druhů na území národního parku a jeho ochranného pásma 99. Další zvýšení zjištěného počtu hnízdících druhů je ale velmi pravděpodobné, protože v území zatím nebyl prováděn systematický ornitologický výzkum. V minulosti se v jihovýchodní stepní části národního parku a jeho blízkém okolí vyskytovaly dnes již ustoupivší druhy: dytík úhorní (Burhinus oedicnemus), mandelík hajní (Coracias garrulus) a vlha pestrá (Merops apiaster) (Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Z pravidelně se vyskytujících srostloprstých v Podyjí hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis) a dudek chocholatý (Upupa epops). Poměrně hojně se v Podyjí setkáme s ťuhýkem obecným (Lanius collurio) a v posledních letech přibývá i ťuhýka šedého (Lanius excubitor). Početněji jsou zastoupeni šplhavci. Hojnější výskyt byl zjištěn u strakapouda velkého a malého (Dendrocopos major a Dendrocopos minor) a krutihlava (Jynx torquila). Vzácnější druhy zastupuje strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus). Velmi málo údajů je zatím známo o výskytu sov. Mimo běžné druhy jako například kalous ušatý (Asio otus) a puštík obecný (Strix aluco), hnízdí pravidelně ve skalních stěnách (Hardeggské skály, Papírna atd.) výr velký (Bubo bubo). V lesostepních enklávách a zanedbaných sadech (Popicko, Havranicko) byl několikrát v hnízdní době potvrzen výskyt výrečka malého (Otus scops) (Fiala, ústní sdělení). Na netypickém místě, v teplomilné doubravě u Havraníků, vyhnízdil v nedávné době sýc rousný (Aegolius funereus) (Tunka 1988). Oblast vřesovištních lad je pozoruhodná rovněž výskytem strnada lučního (Emberiza calandra), vázaného na nízkostébelné bylinné porosty. Na podobných stanovištích zde žil donedávna i strnad zahradní (Emberiza hortulana), jež byl v roce 1992 znovu pozorován (Hanák, ústní sdělení). Ve světlých acidofilních doubravách (Popice, Havraníky) poměrně často hnízdí i lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Z měkkozobých jsou v celém území běžné oba druhy hrdliček (Streptopelia turdus a Streptopelia decaocto) a holub hřivnáč (Columba palumbus). Holub doupňák (Columba oenas) se vyskytuje v pralesovitých partiích na Braitavě. Naši běžnější dravci, káně lesní (Buteo buteo), poštolka obecná (Falco tinunnculus), krahujec (Accipiter nisus) a jestřáb (Accipiter gentilis), jsou častí i v Podyjí. Pravidelný výskyt včelojeda (Pernis apivorus) je znám z východní části údolí od Znojma po Nový Hrádek a z Braitavy, kde hnízdí (Solař, ústní sdělení). Do 60. let v Podyjí tradičně hnízdil na několika místech i sokol stěhovavý (Falco peregrinus) (vranovský hradní vrch, Vraní skála, Nový Hrádek, v Rakousku u Hardeggu). Poslední hnízdění je hlášeno z roku 1970 (Fiala in kol. 1985). Dnes jsou tato hnízdiště vesměs obsazena výrem. V posledních letech bylo také několikrát potvrzeno hnízdění raroha velkého (Falco cherrug) (například Kratochvíl ústní sdělení). Předpokládá se i hnízdění ostříže lesního (Falco subbuteo). Významné bylo pozorování orla nejmenšího (Hieraaethus pennatus) (Hudec, Škorpík 1988), rok předtím podle zpráv amatérských ornitologů (Kratochvíl ústní sdělení) i neúspěšně zahnízdil. V zimě se občas v národním parku zdržuje orel mořský (Haliaeethus albicilla). Pozorovala jej např. Škorpíková 1990 a Staněk 1991. V roce 1992 byl u Lukova pozorován orlík krátkoprstý (Circetus gallicus) (Škorpík ústní sdělení). Vzhledem k nedostatku a malé rozloze vodních ploch nejsou v Podyjí příliš zastoupeny druhy, jež jsou na toto prostředí vázány. Celý rok se v Podyjí zdržují nehnízdící jedinci volavky popelavé (Ardea cinerea). Pozoruhodný je nález dvou mláďat v prachovém šatu v údolí pod Vranovem. Hnízdo však nebylo nalezeno (Solař ústní sdělení). V rybníku u Popic byl zaznamenán výskyt volavky červené (Ardea purpurea) (Pelz 1991). V Podyjí hnízdí na naší i rakouské straně čáp černý (Ciconia nigra). Nedaleko za hranicí NP bylo zaznamenáno skalní hnízdo tohoto druhu (Hanák ústní sdělení). V letním období se na Dyji zdržuje pravidelně několik čápů bílých. Vrubozobí jsou zastoupeni běžnými druhy kachen, jako je polák chocholačka (Aythya fuligula), čírka obecná (Anas crecca) a kachna divoká (Anas platyrhynchos). Běžná je rovněž labuť velká (Cygnus olor), jež hnízdí například ve Vranově a na Dyji u Devíti mlýnů. Díky přirozenému charakteru toku se na několika místech vyskytuje skorec vodní (Cinclus cinclus); např. úseky řeky Pod Lipinou, pod Novým Hrádkem, pod Braitavou. Běžní jsou i konipas bílý (Motacilla alba) a konipas horský (Motacilla cinerea). Hojně je zastoupen řád pěvců. Kromě již zmíněných a zcela běžných druhů žijí na území národního parku i druhy méně obvyklé. V lesostepních partiích (Konice až Hnanice) hnízdí bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). V blízkosti sídel (Znojmo, Havraníky) je častý chocholouš (Galerida cristata), v listnatých lesích východní části národního parku pak příbuzný skřivan lesní (Lullula arborea). Z Podyjí jsou známy

25


Textová část

všechny naše druhy pěnic, včetně pěnice vlašské (Sylvia nisoria). Na vhodných místech se vyskytuje linduška lesní (Anthus trivialis) a oba druhy šoupálků (Certhya familiaris a Certhya brachydactyla). Z cvrčilek byly prokázány cvrčilka zelená (Locustella naevia) a říční (Locustella fluviatilis). Z rákosníků zpěvný (Acrocephalus palustris) a obecný (Acrocephalus scirpaceus). Okraje lesů (Popice, Havraníky) jsou stanovištěm bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata). Na většině území NP je hojná žluva hajní (Oriolus oriolus). Občas je hlášen i bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). K typickým lesním druhům patří lejsci šedý, bělokrký a černohlavý (Muscicapa striata, Ficedula albicollos, Ficedula hypoleuca). Význačným horským prvkem je na Braitavě zjištěný lejsek malý (Ficedula parva) (Hanák, ústní sdělení). Podle nepotvrzených zpráv bylo Podyjí hnízdištěm skalníka zpěvného (Monticola saxatilis). K ornitologickým zvláštnostem patřila do nedávné doby skalní hnízda rorýsů obecných (Apus apus).

Plazi S výjimkou ještěrky živorodé (Lacerta vivipara) a želvy bahenní (Emys orbicularis) byl zaznamenán historický či současný výskyt všech druhů plazů žijících v České republice. Pravděpodobně reliktní je výskyt užovky stromové (Elaphe longissima), jež byl spolehlivě prokázán v posledních deseti letech, přes četné starší neurčité údaje. Na vhodných stanovištích byl zjištěn tento plaz od Znojma až po Vranov nad Dyjí (Znojmo - hrad, Hradiště, Papírna, Nový Hrádek, Vraní skála, Kozí stezka atd.). Je známá rovněž z rakouské strany (např. Karlslust, Umlaufberg). V celém úseku řeky od Vranova nad Dyjí po Znojmo je častá užovka podplamatá (Natrix tesselata) díky přirozenému charakteru toku a dostatečnému zarybnění. Za zmínku stojí rovněž nález rekordního exempláře užovky obojkové (Natrix natrix). Nalezl jej Vlašín (in verb) v roce 1990 u Baštova mlýna a had měřil 116 cm. Na lesostepních a vřesovištních lokalitách je dominujícím plazem užovka hladká (Coronella austriaca). Můžeme ji nalézt například na Hradišťských terasách, Kraví hoře, Havranickém vřesovišti, nad Papírnou atd. Zmije obecná (Vipera berus) byla opakovaně (1949,1985) zjištěna u Mašovic v lokalitě Vlčí jáma. Tento zřejmě reliktní výskyt je pravděpodobně dokladem šíření údolím Dyje od západu z Česko-moravské vysočiny a druh zde přežil díky klimatické inverzi v zalesněném údolí (Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Zmije se snad vyskytuje i v údolí Klaperova potoka u Čížova, odkud byla několikrát hlášena laiky. Ještěrka zelená (Lacerta viridis) je nejnápadnějším zástupcem plazů na lesostepních lokalitách, vřesovištích a skalních ostrožnách v údolí Dyje. Na těchto stanovištích se vyskytuje v celém území národního parku od Hnanic až po Vranov nad Dyjí. Určitě nejhojnějším druhem je ještěrka obecná (Lacerta agilis). V celé ploše národního parku je rovněž zastoupen slepýš křehký (Anguis fragilis). Bezesporu velmi zajímavý je údaj o historickém výskytu ještěrky zední (Lacerta muralis) v okolí Znojma (Adolph 1922). Zatím se jej nepodařilo potvrdit, přestože stanoviště (Znojmo - hrad, Hradiště u Znojma) jsou vhodná a nejbližší lokality druhu v Rakousku jsou nepříliš vzdáleny. Obojživelníci O výskytu obojživelníků existují jen velmi kusé údaje. Téměř všude se v zalesněné části v dosahu údolí Dyje vyskytuje celkem hojně mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Mlok zde má vhodné životní podmínky díky bohaté potravní nabídce a příhodnému mikroklimatu. V některých místech se vyskytuje opravdu velmi hojně, zejména v hluboce zaříznutých bočních údolích (Mločí údolí) a fragmentech pralesových porostů (Ledové sluje). Z čolků byl zatím prokázán pouze čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek velký (Triturus cristatus). Druhové spektrum obojživelníků je limitováno nedostatkem stojatých vod v NP. Z toho vyplývá i následující přehled bezocasých obojživelníků. Ropucha obecná (Bufo bufo) i ropucha zelená (Bufo viridis) jsou poměrně hojné, zejména v okolí sídel. Druhý druh pak především v sušší východní části NP (okolí Znojma, Popice, Hnánice). Kuňka obecná (Bombina bombina) se vyskytuje velmi lokálně a nehojně (např. Hradiště, Havraníky, Popice). Několikrát byla rovněž hlášena blatnice skvrnitá (Palabates fuscus) od Havraníků a Hnánic. Skokany zastupuje zejména skokan štíhlý (Rana dalmatina), který je hojný na celé ploše národního parku na všech 26


Textová část

typech stanovišť. Mnohem vzácnější je pak skokan hnědý (Rana temporaria). Byl zjištěn dosud jen v několika lesních tůních (např. Podmolí). Z jediné lokality u Čížova je zatím hlášen skokan ostronosý (Rana arvalis). Ze zelených skokanů byl zjištěn druh Rana esculenta u Havraníků a kriticky ohrožený skokan menší (Rana lessonae) v rybnících u Jejkala (Hanák 1991). Ryby Úsek Dyje v národním parku je výrazně poznamenán vodními díly Vranov nad Dyjí a Znojmo. Vybudování vodní nádrže ve Vranově nad Dyjí v 30. letech zapříčinilo změnu vodního ekosystému a významně poznamenalo druhovou skladbu a populační dynamiku ichtyofauny. Určitou představu o původní rybí obsádce nám může poskytnout srovnání s výsledky průzkumu úseku Dyje nad Vranovskou nádrží a Želetavky (Lusk 1991). Dnes je v celém úseku Dyje v Národním parku Podyjí početnost i druhové složení ryb víceméně určováno umělým zarybňováním a sportovním rybolovem. Vysazován je především pstruh obecný (Salmo trutta), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), siven americký (Salvelinus fontinalis) a lipan podhorní (Thymallus thymallus). V některých úsecích se dosud rozmnožují i druhy parmového pásma, např. parma obecná (Barbus barbus) a ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus). V přirozeném toku řeky je všude hojná vranka obecná (Cottus gobio), jelec proudník (Leuciscus leuciscus), místně pak i jelec tloušť (Leuciscus cephalus) (Lusk 1991). Zoologicky významnější jsou nálezy hrouzka obecného (Gobio gobio), sekavce písečného (Cobitis taenia), ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua) a mřenky mramorované (Noemacheilus barbatus) (Lusk 1991). Bezobratlí Vzhledem k obrovskému druhovému bohatství této skupiny a vzhledem k tomu, že v území zatím byl prováděn systematický výzkum jen u některých čeledí brouků a motýlů, následující faunistický přehled je jen orientační. V první řadě si všímá jen druhů zvláště chráněných, ochranářsky významných a některých zoogeograficky a faunisticky pozoruhodných, především z třídy hmyzu. Nápadným zástupcem řádu Mantodea na vřesovištních a lesostepních lokalitách je kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Dospělci se koncem léta dají nalézt na Kraví hoře, Popických kopečcích, Havranickém vřesovišti, lesostepi nad Papírnou. Ootéku nalezl Škorpík v roce 1988 rovněž na Hradišti. K reliktním zástupcům rovnokřídlého hmyzu patřila sága (Saga pedo), která žila na stepích jižně od Znojma (Zacher 1917). V posledních desetiletích však nebyla potvrzena. Vzhledem ke skrytému způsobu života není její současný výskyt vyloučen, což potvrzuje i nový nález tohoto druhu u rakouského Retzu (Horný 1992, ústní sdělení). Z řádu síťokřídlých jmenujme ploskoroha pestrého (Ascalaphus macaronius), který je rovněž vázán v Podyjí na stepní, lesostepní a vřesovištní lokality. V roce 1992 nalezli Vítek a Buchar (ústní sdělení) další nesmírně významný druh - pakudlanku jižní (Mantispa styriaca), pro nějž je NP Podyjí jednou z mála recentních lokalit v České republice. Dosud nebyl studován na území národního parku ani tak bohatý řád, jakým jsou blanokřídlí, včetně zvláště chráněných druhů mravenců (Formica) a čmeláků (Bombus). Dosud nejlépe prostudovanými řády hmyzu jsou motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera). Prvně jmenovaný řád je v Národním parku Podyjí zastoupen dvanácti zvláště chráněnými druhy. K nejvýznamnějším patří např. pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), potvrzený téměř po čtyřiceti letech od Popic a ze Šobesu (Škorpík 1987, Švestka 1987, Vítek 1985). Naproti tomu jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) má dosud v Podyjí silné populace a nehrozí mu zatím bezprostřední nebezpečí. Vyskytuje se v zalesněné části území (např. u Podmolí a Lukova) a dospělci létají na pasekách (Podmolí, Čížov) a loukách u Dyje (od Široké louky až po Ledové sluje). Rovněž další dva zvláště chráněné druhy motýlů - otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a otakárek fenyklový (Papilio machaon) - nejsou bezprostředně ohroženy a vyskytují se hojně zejména ve stepních a lesostepních lokalitách ve východní části národního parku. Nesmírně závažný je nález hnědáska podunajského (Melitaea britomartis) na Havranickém vřesovišti (Švestka 1986). Jde o

27


Textová část

jediné současné naleziště v celé ČR. V údolí Dyje žil rovněž endemický poddruh jasoně červenookého (Parnassius apollo ssp. marcomanus). Tato reliktní populace začala mizet na počátku minulého století a poslední motýl byl zjištěn u Uherčic v roce 1935. Na území národního parku se vyskytoval na několika lokalitách (Znojmo, Vraní skála, Hardeggské skály, Vranov nad Dyjí) (Švestka 1977). Rovněž řád brouků je v počátečním stadiu výzkumu. Přesto se podařilo zjistit výskyt některých, zejména zoogeograficky, pozoruhodných druhů. V první řadě je nutné se zmínit o některých zvláště chráněných druzích. Celkem hojně se ve světlých doubravách vyskytuje krajník hnědý (Calosoma inquisitor). Občas je hlášen ze stejných stanovišť i krajník pižmový (Calosoma sycophanta) (např. Popice). Ve znojemském muzeu je rovněž deponován dokladový materiál krajníka (Calosoma auropunctatum). Tento druh je indikátorem zachovalých teplých stepních stanovišť. Další zvláště chráněný druh - nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) je znám především z druhotných lokalit ve Znojmě. Jeho výskyt v národním parku byl zjišťěn v roce 1989 u Podmolí (Škorpík). Častým druhem v teplých doubravách je roháč obecný (Lucanus cervus), jež se vyvíjí v dubových pařezech a při mýtní těžbě většího rozsahu je potom lokálně hojným (Mráček 1989) (např. Podmolí 1987). Tesařík obrovský (Cerambyx cedro) žije velmi skrytě v malé populační hustotě zejména v přirozených porostech dubu zimního a žlutavého na skalních lesostepích v údolí Dyje. Existuje starší dokladový materiál o výskytu tesaříka alpského (Rosalia alpina) na Vranovsku, novější údaje však chybí. Není ovšem vyloučeno, že přežívá ve zbytcích bučin na Braitavě. Z dalších význačných druhů jmenujme nálezy dvou pralesních střevlíků: Carabus irregularis (Škorpík 1987) a Carabus variolosus (vyskytuje se na rakouské straně údolí). Například čeleď krascovitých je zastoupena 77 druhy, což představuje přibližně 74% všech druhů ČR. Z této skupiny je zoogeograficky pozoruhodný výskyt druhu Paracylindromorphus sabuliformis (Hradiště), jehož nejbližší lokality jsou až na jižním Slovensku. Kovaříky reprezentuje např. velmi vzácný dutinový druh Limoniscus violaceus, jenž zde byl zjištěn teprve koncem 80. let jako jeden z prvních nálezů na Moravě. Příležitostný průzkum ploštic (Heteroptera) potvrdil na Havranickém vřesovišti výskyt nového druhu pro Moravu - panonského prvku Piesma silens (Štys ex Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Buchar zjistil na stejné lokalitě nový druh pavouka pro ČSFR - Thanatus pictus (Buchar ústní sdělení). Z této skupiny jmenujme ještě stepníka rudého (Eresus niger). Tento pavouk se vyskytuje například na Havranickém vřesovišti a je významným indikátorem primárního bezlesí. Výzkum půdních členovců prováděla Folkmanová et al. a mimo jiné bylo zjištěno dvanáct nových druhů pro Moravu. Význam NP Podyjí z hlediska ochrany živočichů Pokračující inventarizační výzkumy prokazují nesmírné druhové bohatství fauny NP. Toto území je významné i svou polohou na styku středoevropské lesní zóny se zónou stepní (Pecina 1979). Vzhledem k tomu, že jde o nejlépe vyvinutý a zachovalý říční fenomén západomoravských řek má toto území velký význam jako refugium výskytu velkého množství citlivých a ohrožených druhů.

28


Textová část

3.10 JinÈ p¯ÌrodnÌ faktory ovlivÚujÌcÌ podmÌnky pÈËe o les Vývoj osídlení a kultivace krajiny Hodnocení vývoje území nedotčených člověkem stejně tak jako hodnocení vývoje kultivace krajiny bude na území Národního parku Podyjí dlouhodobým a náročných úkolem. Bude nezbytné uplatnit týmovou spolupráci archeologů, paleobotaniků, malakologů atd. Počátky ovlivnění území NP spadají až do staršího paleolitu. V bezprostředním kontaktu s dnešní hranicí národního parku a jeho ochranného pásma byla zjištěna paleolitická sídliště (např. Šatov, Hnanice, Lukov atd.) s bohatým nálezovým materiálem (kol.1985). Velmi pravděpodobné osídlení vhodných lokalit v přilehlém údolí Dyje (již území národního parku) potvrdil orientační archeologický průzkum prováděný Jihomoravským muzeem ve Znojmě. Paleolitické nálezy jsou známy zejména z ústí menších přítoků Dyje (kol.1985). Ovlivnění přírody však bylo zřejmě úměrné životnímu stylu paleolitického člověka. Sídliště většího rozsahu eneolitického stáří bylo prokázáno na lokalitě Šobes (Klíma, ústní sdělení). V tomto místě rovněž křížila údolí Dyje solná stezka. Charakter území umožňoval vznik výšinných hradišť např. ve Znojmě. Potenciální lokality bude nutno teprve prozkoumat (např. Ostroh). Ani období neolitu není zatím možno z hlediska vývoje kultivace krajiny objektivně zhodnotit, stejně tak jako další období až do raného středověku. V době velkomoravské existovalo na Hradišti u Znojma jedno z nejvýznamnějších státních center. To je již dnes dokladováno bohatým archeologickým materiálem. V raném středověku již prokazatelně existovala některá sídla nad údolím Dyje v sousedství dnešního území národního parku. Hranice lesního komplexu v oblasti dyjského údolí již měla pravděpodobně zhruba dnešní průběh. Znojemská vřesoviště Široký pás světlých acidofilních doubrav táhnoucí se jihozápadním směrem od Znojma byl zřejmě v časném středověku vyklučen a přeměněn na pastviny, jež byly využívány až do 50. let minulého století. Tyto plochy byly spontánně osídleny unikátními keříčkovými společenstvy s dominujícím vřesem obecným (Calluna vulgaris) a kručinkou chlupatou (Genista pillosa), jež jsou střídány stepními enklávami (kol.1985), a poskytly nové možnosti již jen v refugiích zde přežívajícím teplomilným submediteránním druhům. Území tzv. Znojemských vřesovišť má nesmírnou přírodovědeckou hodnotu a je pozoruhodné velkým množstvím druhů hmyzu a rostlin. Je příkladem druhotně stabilizovaného společenstva podmíněného pastvou. Hrady Vlastní údolí Dyje bylo osídleno ve středověku jen částečně. Na území dnešního národního parku byly postaveny pravděpodobně ve 12. století dva hrady - Vranov nad Dyjí a Nový Hrádek, které plnily funkci hraničních obranných pevností. V době využívání těchto hradů jako vojenských objektů (přibližně do konce 16. století)byly svahy pod pevností udržovány uměle, bez vzrostlých dřevin. To pravděpodobně přispělo k zachování některých pozoruhodných druhů rostlin na těchto lokalitách, jako např. divizny nádherné na Novém Hrádku. Vranovský hrad byl posléze přestavěn na barokní šlechtické sídlo, v jehož širším okolí byl v průběhu minulého století částečně realizován romantický přírodně-krajinářský park. To mělo určitý vliv na vývoj přírodního prostředí této části národního parku. Byly zde postaveny některé romantické stavby a propojeny sítí cest i v přírodně nejzachovalejších lokalitách. Byly rovněž prokáceny některé průhledy. Konfrontace dobových rytin a současného stavu těchto lokalit však ukazuje, že minimálně od začátku minulého století některé části přírodně-krajinářského parku pustly a postupně získaly přírodě blízký charakter.

29


Textová část

Mlýny Dalším zásahem do přírody dnešního národního parku ve středověku byla výstavba vodních mlýnů. Tyto stavby vznikly na několika příhodných místech v celém úseku řeky mezi Vranovem a Znojmem. Ke mlýnům byly zřízeny vozové cesty, říční ekosystém byl výrazně ovlivněn náhony a jezovými stavbami. V nivě Dyje kolem mlýnů vznikly pak po vyklučení lesa pozemky orné půdy a blíže k toku Dyje louky. V těchto místech jsou mnohde patrny úpravy svahů údolí terasováním. Osídlení těchto lokalit mělo za následek pravděpodobně i ovlivnění druhové a prostorové skladby lesa v blízkém okolí těchto míst, neboť provoz mlýnů vyžadoval přísun palivového a konstrukčního dřeva. Některé mlýny zanikly ještě ve středověku, např. v úseku Devíti mlýnů. Několik těchto objektů existovalo až do r. 1951, kdy byly násilně demolovány při zřízení hraničního pásma. Louky Brzy po vzniku středověké sídelní struktury byly na příhodných místech, kde to šířka údolní nivy Dyje dovolovala, zřízeny louky. Jejich přibližná rozloha v úseku mezi Vranovem a Znojmem byla ještě po 2. světové válce 80 ha. Dnes je určitá část plochy luk porostlá mladým náletovým lesem. Floristické složení podyjských luk je závislé na úrovni hladiny podzemní vody a osciluje od mezofilních společenstev až téměř ke xerofilním. Z nejvýznamnějších rostlin jsou zde zastoupeny vstavač kukačka, vstavač osmahlý, trávnička obecná či černohlávek velkokvětý (Vicherek et al. 1991). Společenstva luk jsou druhotně stabilizovaná a jejich existence je podmíněna sečením. Báňská činnost Ve skalní stěně Kozích stezek pod Čížovem jsou patrné dvě pokusné štoly středověkého stáří (Šmerda ústní sdělení) cca 20 m hluboké. Rozsáhlejší těžba zde nikdy neproběhla. V okolí sídel (např. Podmolí, Lukov, Čížov) byly v lesích otevřeny jámy pro těžbu lomového kamene. Tyto útvary jsou však již částečně zazemněné a dobře zapojené do terénu.

3.11 SÌdla†† Na území Národního parku Podyjí je pouze jediné sídlo - Čížov (první zmínka o obci je z roku 1323, ještě v roce 1880 zde žilo 217 obyvatel - kol.1985). Dnes jde o stagnující sídlo s 62 obyvateli (1990). Zastavěná část obce má statut ochranného pásma NP. Většinu plochy katastru Čížova tvoří orná půda. V minulosti připadalo asi 60% odlesněných ploch katastru na louky a pastviny. V ochranném pásmu Národního parku Podyjí jsou tato sídla: Vranov nad Dyjí - první zmínka o obci je v Kosmově kronice z roku 1100. Osídlení je zde doloženo ze starší i mladší doby kamenné. Ve středověku se obec rozvíjela vedle obranného zeměpanského hradu. Ke šlechtickému sídlu patřil i velkostatek a posléze porcelánka (od 18. století). Dnes je ve stejném objektu elektrotechnická výroba. Přírodní prostředí v okolí obce bylo ovlivněno i přeměnou části lesního komplexu v okolí zámku na přírodně-krajinářský park. Dnes má obec 973 obyvatel (Anonymus 1990) a její perspektiva je především v rozvoji turistického ruchu. Jde o největší obec ochranného pásma NP, centrum turistiky a přirozené nástupiště do západní části NP. Onšov - je zmíněn v roce 1323, ale obec je pravděpodobně starší. Roku 1535 Onšov úplně zpustnul, ale byl během 20 let opět osídlen. Nejvíce obyvatel zde žilo v r. 1930 a to 234. Dnes má obec 93 obyvatel (Anonymus 1990). Určitá část domovního fondu je využívána k rekreačním účelům, což umožňuje poloha obce poblíž Vranovské vodní nádrže. Lesná - starším jménem Liliendorf. Obec byla založena roku 1794 na místě lesního komplexu, který propojoval lesy v Podyjí s dalším velkým lesním celkem u Vranovské vsi a Olbramkostela. Lesní plochy byly přeměněny na pozemky orné půdy. Na okraji zastavěné části obce je prameniště Klaperova potoka.

30


Textová část

Poblíž obce jsou dva velké provozy zemědělské výroby - hospodářský dvůr státního statku a drůbežárna. Dnes žije v obci 336 obyvatel (Anonymus 1990). Horní Břečkov - poblíž obce prokázáno pravěké osídlení. První zmínka o obci je z roku 1323 (kol.1985). Dnes jde o zemědělskou obec s provozovnami zemědělského družstva. Obcí prochází komunikace k hraničnímu přechodu Čížov - Hardegg. V Horním Břečkově žije 481 obyvatelů (Anonymus 1990). Lukov - osídlení je prokázáno z mladší doby kamenné a doby bronzové. První zmínka o obci je z r. 1190 (kol.1985). V okolí Lukova byl lesní porost vyklučen až na samou hranu údolí Dyje. Obec s 251 obyvateli (Anonymus 1990) je východištěm turistické trasy na Nový Hrádek a prochází jí hlavní turistická trasa v NP Podyjí a cykloturistická stezka. Pracovní příležitosti jsou v provozovně zemědělského družstva. Podmolí - prokázané osídlení je z mladší doby kamenné, doby bronzové a slovanské. Prokazatelně obec existovala v roce 1358. Ještě před sto lety zde bylo kromě běžné zemědělské výroby značně rozšířeno dnes zaniklé vinohradnictví (Oborový dokument CHKO Podyjí). Dnes jde o malou zemědělskou obec (213 obyvatel v roce 1987). Přibližně 1 km východně od obce existovala pravděpodobně až do třicetileté války osada Piesky. Mašovice - na území obce zjištěno mnoho dokladů o osídlení ze starší i mladší doby kamenné a z doby bronzové, stejně jako z mladší doby hradištní (Oborový dokument CHKO Podyjí). První zmínka o obci pochází z roku 1046. Dnes převážně zemědělská obec (hospodářský dvůr a sídlo zemědělského družstva). Na okraji zastavěné části obce kamenolom, poblíž obce vojenská střelnice. Počet obyvatel se pohybuje kolem 450, v roce 1987 byl 443 (Anonymus 1990). Znojmo - Hradiště - kontinuální osídlení od paleolitu dodnes. V období velkomoravském zde existovalo výšinné hradiště, které představovalo jedno z center Velkomoravské říše. Svůj význam ztrácí po získání Moravy Přemyslovci, kdy byl založen nový hrad na protější ostrožně (mezi 1017 a 1037). Dnes je Hradiště součástí města Znojma. Konice - osídlení je doloženo z neolitu a doby bronzové. Prokazatelná zmínka o obci je z roku 1577 (Anonymus 1990). Dnes vinařská obec, v okraji zastavěné části středisko živočišné výroby. Při sčítání v r. 1980 zde žilo 339 obyvatel. Popice - pravěké osídlení předběžně datováno do mladší doby kamenné. První zmínka o obci je z roku 1252. Dnes zemědělsko - - vinařská obec s cennými ukázkami lidové a sakrální architektury.V roce 1980 zde žilo 211 obyvatel. Havraníky - na území obce nálezy z mladší doby kamenné, bronzové, halštadské a železné. Rovněž byly objeveny nálezy římské a slovanské. První písemná zpráva o obci je z roku 1229. Dnes jde převážně o zemědělsko-vinařskou obec, prochází zde rovněž silniční tah na hraniční přechod do Hnanic. V roce 1987 zde žilo 378 obyvatel. Hnanice - jsou zde doklady o osídlení v mladší době kamenné, v éře popelnicových polí, v římské době a je zde prokázáno i osídlení starými Slovany. První zmínka o obci je z r. 1210. Obec je však situována na trase prastaré solné stezky, což způsobilo, že Hnanice měly ve středověku značný význam. Byly první zastávkou obchodních karavan na našem území. Poutní kostel sv. Wolfganga byl vybudován na pohanském kultovním místě (Anonymus 1990). Později po přeložení trasy obchodní cesty Hnanice svůj význam ztratily. Dnes má převážně zemědělská obce 243 obyvatel (Anonymus 1990). Její význam opět vzrostl po otevření hraničního přechodu v r. 1990.

31


Textová část

3.12 V˝voj kultivace krajiny v poslednÌm obdobÌ Podle předběžného paleomalakologického hodnocení několika lokalit v národním parku (ústní sdělení Ložek)je patrné, že k ustávání intenzivnější lidské činnosti v údolí Dyje došlo již přibližně před 200 lety. Souvisí to pravděpodobně s opuštěním některých mlýnů a chorobami vinohradů v minulém století. Od této doby postupně docházelo k návratu některých částí údolí Dyje k přírodním poměrům, např. svahy pod Královým stolcem. Vinohrady byly opuštěny a zarostly listnatým lesem. Lokalizace některých mlýnů je v terénu již jen těžko patrná a dříve využívané pozemky jsou rovněž spontánně zalesněny. Po roce 1918 byla stará moravská zemská hranice jdoucí po řece Dyji znovu změněna v hranici dvou nezávislých států. I to mělo vliv na postupné utichání ruchu v údolí Dyje. Poslední velká změna nastala v roce 1951. Po spuštění „ železné opony „ a zřízení hraničního pásma došlo k úplnému nucenému vysídlení tohoto prostoru. Byly vysídleny všechny mlýny i objekt Nového Hrádku. Bylo znemožněno využívání půdy v soukromém vlastnictví, a to umožnilo nástup sukcese na některých místech v nivě Dyje a v okraji lesního komplexu hlavního údolí. Tím došlo na mnoha místech k posunu hranice lesa směrem od údolí. Pro združstevněné podniky bylo nevýhodné udržovat drobné nescelitelné pozemky a extenzivní sady. Podle předběžného odhadu téměř třetina výměry luk v údolní nivě Dyje podlehla sukcesním pochodům a dnes je pokryta mladým lesem. Dobře přístupné louky byly nadále udržovány zemědělskými družstvy a pohraniční stráží v přijatelném stavu. Vlhké a mezofilní louky v nivách přítoků (Lukovský potok, Klaperův potok), jež byly většinou v soukromém vlastnictví, byly opuštěny a z velké části nahrazeny olšinami. Téměř tak zmizelo jedno z neunikátnějších společenstev v Podyjí - vlhké a slatinné louky s charakteristickou florou a faunou. Jedna z posledních lokalit tohoto typu pod Čížovem byla v polovině 70. let zničena drenážním odvodněním. V té době byla také celá nelesní část katastru Čížova vystavena drastickému rekultivačně-melioračnímu zásahu. Byly odstraněny meze s přirozenými porosty křovin, louky a pastviny byly převedeny na ornou půdu. Jedním z nejnápadnějších důsledků tohoto zásahu je zrychlená eroze na pozemcích orné půdy. Pásmo stepních pastvin a vřesovišť jihozápadně od Znojma bylo podle dobových fotografií na některých místech ohraničeno až horní hranou údolního zářezu Dyje. Nevyužitelná skalnatá místa byla porostlá světlými dubovými remízky. Tento stav se výrazně změnil po 2. světové válce, kdy téměř přestal účinkovat udržovací faktor pastvy. Celé území je vystaveno sukcesi, zejména přes borovici lesní. Rozsáhlé plochy byly rovněž uměle zalesněny do značné míry velmi nevhodnou druhovou skladbou (smrk, modřín, dub červený, borovice černá a zejména akát).

Obr. 3-1 Nový Hrádek kolem roku 1910, pod Novým Hrádkem je osada Milešice (zanikla po válce)

32


Textová část

4. R˘stovÈ podmÌnky Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (LT). Lesní typ je definován (ZLATNÍK 1956) jako soubor přirozených a změněných biocenóz a jejich vývojových stadií včetně prostředí, t.j. geobiocenóz vývojově k sobě patřících. Je to jednotka s úzkým ekologickým rozpětím pro růst dřevin. Lesní typ je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Jako jednotka jediného systému je lesní typ charakterizován svou typickou variantou. V jednotlivých lesních oblastech je lesní typ reprezentován příslušnou geografickou variantou. Mapovací jednotkou je tato geografická varianta lesního typu, popřípadě jeho degradační stadium. Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (SLT), který spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště.

4.1 PomÏry fytocenologickÈ V zájmovém území se vyskytují následujícím lesní vegetační stupně: - (0) azonální bory - lvs 1 dubový - lvs 2 bukodubový - lvs 3 dubobukový

4.2 P¯ehled a charakteristiky typologick˝ch jednotek Tab. 4-1 Přehled a charakteristiky typologických jednotek vyskytujících se v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu SLT

Lesní

Název lesního typu

AVB

typ

( souboru lesních typů)

(bonita)

Přirozená druhová skladba

CHS

-- lesní vegetační stupeň - azonální – BORY 0Z

0Z1 0Z2

RELIKTNÍ BOR

BO 12-14

BO 9 BŘ 1 DB

BO 12-14

BO 10 DB keře

BO 18-22

DB 7 DBP 2 HB 1 BRK LP

na rankeru-skalní stepi a tepl. sp. DB 12-14

DB 7 DBP 2 HB 1 BRK LP

skalnatý hadcový

Mimořádně nepříznivá stanoviště

1. lesní vegetační stupeň DUBOVÝ 1X

1X1 1X3 1Z1

1Z

1Z2 1Z3

1M

1M2

DŘÍNOVÁ DOUBRAVA na spraši s válečkou prápořitou

ZAKRSLÁ DOUBRAVA

DB 12-14

tolitová

BO 12

s ostřicí nízkou

DB 12-14 BO 12

kostřavová na chudých půdách slunných extrémních svahů

DB 12-16

Borová DOUBRAVA

DB 14-16

metlicová na neog. štěrkopísku

BO 14-16

BO 12-14

DB 9 BŘ 1 HB BO LP


DB 9 BŘ 1 BO DB 9 BŘ 1 HB BO DB 6 BO 3 BR 1 JŘ HB

Přirozená borová stanoviště

33


1K1 1K

1N

1C

1B

1H

1D

DB 12-20

kostřavová

BO 12-20

1K4

metrlicová

1K9

svahová

1N4 1S1

1S

KYSELÁ DOUBRAVA

Kamenitá DOUBRAVA

DB 18 BO 18 BO 16-18 DB 16-18

DB 9 BŘ 1 JŘ HB BO DB 9 BŘ 1 JŘ HB BO LP

BO 18-20

HABROVÁ DOUBRAVA

DB 16-18

na píscích s lipnicí úzkolistou

BO 18-20 DB 18

DB 8 HB 1 BŘ(LP) 1

na píscích-druhotná kostřavová

1S9

svahová na píscích

1C1

SUCHÁ HABROVÁ DOUBRAVA

1C2

lipnicová

1C3

s válečkou prapořitou

1C4

vápencová s válečkou

1C6

s lipnicí úzkolistou

1B1

BOHATÁ HABROVÁ DOUBRAVA lipnicová s ostřicí

DB 20-22

1B4

srhová

DB 20-22

1H1

SPRAŠOVÁ HABROVÁ DOUBRAVA s válečkou prap.

DB 20-24

1H2

s lipnicí úzkolistou

DB 20-22

DB 8 HB 2 LP

1H3

s ostřicí horskou

DB 22

DB 8 HB 1 LP 1

1H4

válečková ve žlebech

DB 20-24

DB 8 HB 1 LP 1

1D1

OBOHACENÁ HABROVÁ DOUBRAVA s válečkou prap.

DB 24

JAVOROHABROVÁ

DB 16-20

DOUBRAVA strdivková

BO 18-20

1A2 1A 1A3 1J1

ptačincová

DB 16-20 BO 20-24 DB 16-18 BO 18-20 DB 18-22 BO 18-22 DB 16-18 BO 18-20 DB 18 BO 16-18 DB 20-22 BO 20-22

DB 20-22 BO 18-22

HABROVÁ JAVOŘINA

DB 12-16

lipnicová

HB 10-12

1J3

kakostová

1J4

hluchavková

1J6

stržová

1O

1O5

LIPOVÁ DOUBRAVA s metlicí trsnatou

1T

1T2

BŘEZOVÁ OLŠINA OSTŘICOVÁ

1J

DB 12-16 HB 10-12 DB 20-24 LP 22-26 DB 16-18 HB 10-16

DB 8 HB 1 BO 1 BŘ LP

Kyselá stanovistě nižších poloh

DB 8 HB 1 BO 1 BŘ LP DB 8 HB 1 LP 1 BRK BO DB 8 HB 1 LP 1 BRK BO DB 8 HB 1 LP 1 BRK BO

Exponovaná stanoviště nižších poloh

DB 8 LP 1 HB 1 BRK BO DB 8 HB 1 LP 1 BRK BO DB 8 HB 1 BK 1 LP DB 8 HB 1 LP 1 BK DB 8 HB 2 LP

Živná stanoviště nižších poloh

DB 7 HB 1 LP 1 JV 1 JS DB 7 LP 1 HB 1 JV 1 Exponovaná BRK stanoviště nižších DB 7 LP 1 HB 1 JV 1 poloh BRK DB 3 LP 2 JV2 HB 2 BRK 1 DB 3 LP 2 JV2 HB 2 BRK Mimořádně 1 nepříznivá DB 3 LP 2 JV2 HB 2 BRK stanoviště 1 JS DB 4 LP 2 JV2 HB 2

DB 20-24 DB 8 HB 1 LP 1 OS BŘ

Oglejená chudá stanoviště nižších a středních poloh

OL 8 BR 1 SM 1

OL stanoviště na podmáčených půdách

OL 18-20 BR 12-20


DB 8 HB 1 BO 1 BŘ LP

1S6

BO 20-24

Kyselá stanovistě nižších poloh

DB 9 BŘ 1 BO LP HB

DB 16-18

kostřavová

Textová část

34


Textová část

2.lesní vegatační stupeň – BUKODUBOVÝ ZAKRSLÁ BUKOVÁ DOUBRAVA se třtinou rákosovitou

2Z4

s válečkou prapořitou

2M1

CHUDÁ BUKOVÁ DOUBRAVA mechová

BO 12-18

2K1

KYSELÁ BUKOVÁ DOUBRAVA metlicová

BO 20-22

2K3

biková

2K4

kostřavová

2K6

metlicová na štěrkopíscích

2K9

svahová

BO 18-22

2N1

KAMENITÁ KYSELÁ BUKOVÁ DOUBRAVA se třtinou rákos. SVĚŽÍ BUKOVÁ DOUBRAVA

DB 20-22

2Z

2M

2K

2N

BO 12-16

2Z3

2S2

DB 12-14 BO 16-18 DB 16 DB 16-18 DB 20 DB 18-22 BO 18-22 DB 18-20 BO 18-20 DB 18-20 BO 18-20 DB 18-20 BO 18-20 DB 16-18

BO 20-24

DB 7 BK 2 BŘ 1 BO

Mimořádně nepříznivá DB 7 BK 1 BŘ 1 (LP HB)1 stanoviště BO

DB 7 BK 2 BŘ 1 BO DB 7 BK 3 JŘ DB 7 BK 3 JŘ

Kyselá stanoviště nižších poloh

DB 7 BK 3 JŘ DB 7 BK 3 JŘ DB 7 BK 3 JŘ DB 7 BK 3 LP


DB 6 BK 3 HB 1

biková s ostřicí 2S

2C

2B

2H

2D

BO 20-22

2S4

biková s lipnicí

2S6

černýšová

2C2

VYSÝCHAVÁ BUKOVÁ DOUBRAVA lipnicová

2B1

BOHATÁ BUKOVÁ DOUBRAVA lipnicová s mařinkou

2B2

strdivková

2B5

s ostřicí chlupatou

2B6

javorová s bažankou

2B9

svahová

2H2

DB 22-26 HLINITÁ BUKOVÁ DOUBRAVA s ostřicí chlupatou BK 24-26

2H5

biková s ostřicí horskou

2H7

oglejená

2D1

OBOHACENÁ BUKOVÁ DOUBRAVA hluchavková

2D2

v hlinitých žlebech

DB 20-22 DB 18-20 BO 18-20

DB 6 BK 3 HB 1

DB 6 BK 3 HB 1

BO 20-22 DB 20-22

DB 7 BK 2 HB 1

DB 20-24 BK 24-28 DB 20-24 BK 24-28 DB 22-24 BK 24-28 DB 20-24 BK 24-28 DB 18-20 BK 24-28

DB 20-24 BK 24-26 DB 24-26 BK 24-26

DB 6 BK 3 HB 1 LP

Exponovaná stanoviště nižších poloh Živná stanoviště nižších poloh

DB 6 BK 3 HB 1 LP DB 6 BK 3 HB 1 LP DB 6 BK 3 HB 1 LP JV DB 6 BK 3 HB 1 LP DB 6 BK 3 HB 1 LP DB 6 BK 3 HB 1 LP DB 6 BK 3 HB 1 LP

DB 24-26

DB 6 BK 1 HB 1 LP 1 JV 1 JL

DB 22

DB 6 BK 1 HB 1 LP 1 JV 1 JL

AK 16


35


2A

2D4


2A2

JAVOROBUKOVÁ DOUBRAVA strdivková

2L1

BK 24-26 DB 18-22 BO 18-22

DB 6 BK 1 HB 1 LP 1 JV 1 JL Exponovaná DB 5 BK 1 HB 1 LP 2 JV stanoviště nižších 1 poloh

DB 24-26 JS 26-28

DB 5 JS 3 JL 1 JV 1 OL LP

na údolních dnech

2L

2O

POTOČNÍ LUH PAHORKATINNÝ

DB 24-26

Textová část

Lužní stanoviště DB 26

2L2

s kopřivou a válečkou

2O6

DB 22 JEDLOBUKOVÁ DOUBRAVA BK 20-22 s metlicí trsnatou

JS 26-28

DB 5 JS 2 JL 1 JV 1 LP DB 6 BK 2 JD 2 LP HB

Oglejená chudá stanoviště nižších a středních poloh

3. lesní vegetační stupeň - DUBOBUKOVÝ 3Z

3Z4

3Y

3Y1

3M

3M1 3K3

3K

3N

ZAKRSLÁ DUBOVÁ BUČINA

BK 16-18 BO 16

skeletovitá se třtinou rákosovitou SKELETOVITÁ DUBOVÁ BUČINA na sutích

BK 20

CHUDÁ DUBOVÁ BUČINA

BK 16-20

mechová

BO 16-18

KYSELÁ DUBOVÁ BUČINA

BK 22

biková

BO 20-24

3K9

na příkrých svazích

3N2

KAMENITÁ KYSELÁ DUBOVÁ BUČINA

BO 12-16

BO 20 BK 22

BK 5 DB 4 BŘ 1 BO

BK 5 DB 4 BŘ 1 BO BK 5 DB 4 BŘ 1 BO


BK 6 DB 3 JD 1 BO

Kyselá stanoviště středních poloh

BK 6 DB 3 JD 1 BO BŘ

BO 22 JD 22


BK 6 DB 3 JD 1 LP KL BO

Exponovaná stanoviště středních poloh

se třtinou rákosovitou

3S

3S1

SVĚŽÍ DUBOVÁ BUČINA šťavelová

3S2

se svízelem drsným

BK 24-26 DB 24-26 BK 24-26 DB 24-26 BK 24

BK 7 DB 3 HB BK 7 DB 3 HB

3S3

s ostřicí prstnatou

3S6

biková s mařinkou

3S9

svahová

DB 22-22 BK 7 DB 3 HB

3C2

VYSÝCHAVÁ DUBOVÁ BUČINA lipnicová

DB 22-24

BOHATÁ DUBOVÁ BUČINA

BK 24-26

strdivková

SM 24-30

DB 22 BK 24 DB 22

BK 7 DB 3 HB BK 7 DB 3 HB

BK 24

3C

3B1

3B

3H

3B2

BK 24-26

mařinková

DB 24-26

3B5


3B6

javorová

3H1

BK 20-24

BK 24-26 SM 24-30 SM 24-30 BK 24-26

HLINITÁ DUBOVÁ BUČINA

BK 24

šťavelová

SM 26-28


Živná stanoviště středních poloh

BK 6 DB 3 LP 1

Exponovaná stanoviště středních poloh Vysýchavá a sušší acerózní a bazické stanoviště středních poloh

BK 6 DB 3 HB 1 JD BK 6 DB 3 HB 1 JD BK 6 DB 3 HB 1 JD


BK 6 DB 2 HB 1 JV 1 JD BK 6 DB 3 HB 1 JD


36


3H2

s ostřicí prstnatou

3H5

oglejená

3D7

kapradinová

3D8

netýkavková

BK 24 SM 26-28 BK 24 SM 26-28

BK 6 DB 3 HB 1 JD BK 6 DB 3 HB 1 JD

BK 26 SM 26-28 BK 6 LP 2 DB 2 JV JD

3D

3A

3A1

3J2

BK 26 SM 26-28

bažanková

LP 26

LIPOVÁ JAVOŘINA

BK LP

lkapradinová


BK 5 LP 2 DB 1 JV 1 JD 1


KL BK 4 LP 3 JV 2 JD 1 JL JS

Mimořádně nepříznivá BK 18-20 BK 4 LP 3 JV(KL) 2 JS 1 stanoviště LP 18-22 HB JD KL 20

24

3J 3J9

ROKLINOVÁ (LIPOVÁ) JAVOŘINA

3L0

JASANOVÁ OLŠINA potoční na mokřadech a prameništích

3L

OL 22-24 JS 26-28

OL 7 JS 3 SM

SM 26-30 3L1


BK 6 LP 2 DB 2 JV JD

BK 24

LIPODUBOVÁ BUČINA

Textová část

potoční a prameništní

JS 26-34

OL 7 JS 3 SM

OL stanoviště na podmáčených půdách

OL 30 3U

3U1

3V

3V1

3O

3O4

JAVOROVÁ JASENINA bršlicová VLHKÁ DUBOVÁ BUČINA netýkavková JEDLODUBOVÁ BUČINA s ostřicí prstnatou

JS 18-28

JS 4 BK 3 JD 2 JV1 SM lužní stanovišě SM 30-38 DB KL JL SM 30-38 BK 3 DB 3 JD 3 JV 1 KL (SM) BK 26 Oglejená stanoviště středních poloh JD 22-26 BK 3 DB 3 JD 4 LP DB 24

4. lesní vegetační stupeň - BUKOVÝ 4D

4D4

OBOHACENÁ BUČINA

BK 26-30

kapradinová

BK 6 JV 1 LP 2 JD 1 KL

SM 26-30


2S2 12% 2K3 9%

ostatni 40%

3B2 7% 2B2 7% 2C2 6%

1K4 5%

1Z1 4%

3S3 4%

2N1 3%

1N4 3%

Graf 4-1 Zastoupení hlavních lesních typů (s výskytem nad 3%)

37


Textová část

Tab. 4-2 Zastoupení typologických jednotek v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu (porostní půda). LT

Plocha (ha)

TVL

LT

Plocha (ha)

TVL

LT

Plocha (ha)

TVL

0Y1

013

0,3

1K1

22

5,87

2O6

24

0,06

0Z1

013

76,04

1K2

22

2,21

3I1

24

1,56

1X1

015

3,78

1K3

22

0,74

1T2

28

5,28

1X3

015

35,34

1K4

22

251,1

2L1

28

15,02

1Y3

015

0,39

1M2

22

2,81

2L2

28

0,81

1Z1

015

208,5

1S1

22

15,91

3L0

28

63,13

1Z2

015

97,29

1S6

22

3,34

3L1

28

0,47

1Z3

015

1,36

2K1

22

14,26

3U1

28

5,17

2Z3

015

14,77

2K2

22

4,63

3A1

40

55,82

2Z4

015

8,2

2K3

22

430,54

3C2

40

5,67

3Y1

015

21,28

2K4

22

0,79

3K9

40

9,55

3Z4

015

1,93

2K6

22

0,73

3N1

40

0,41

3Z0

015

0,43

2M1

22

0,53

3N2

40

10,75

1J1

016

15,48

2S2

22

565,21

3S9

40

0,43

1J3

016

1,91

2S4

22

30,51

3B1

44

118,85

1J4

016

6,22

2S6

22

28

3B2

44

329,24

3J1

016

0,2

3K3

22

31,63

3B5

44

28,68

3J2

016

83,22

3M5

22

1,16

3B6

44

73,8

3J9

016

4,38

1O5

24

1,23

3H1

44

11,49

1A1

20

2,78

1B1

24

3,47

3H2

44

47,79

1A2

20

12,51

1B4

24

7,6

3S1

44

41,26

1A3

20

9,1

1D4

24

1,98

3S2

44

4,92

1C1

20

0,77

1H1

24

2,45

3S3

44

173,13

1C2

20

74,04

1H2

24

0,38

3S6

44

9,96

1C3

20

19,23

1H3

24

13,89

3D3

46

1,53

1C4

20

1,18

1H4

24

2,11

3D4

46

0,49

1C6

20

42,41

1O5

24

13,5

3D7

46

125,4

1H9

20

0,88

1O6

24

0,4

3D8

46

25,64

1K9

20

28,13

2B1

24

51,5

3H5

46

34,41

1N1

20

1,43

2B2

24

326,3

3O4

46

25,76

1N4

20

147,41

2B4

24

0,62

3V1

46

4,62

4D4

46

3,06

1S9

20

1,31

2B5

24

1,81

2A1

20

3,83

2B6

24

25,48

2A2

20

69,19

2D1

24

2,38

2B9

20

13,17

2D2

24

23,27

2C2

20

279,68

2D4

24

61,16

2K9

20

66,91

2H2

24

9,64

2N1

20

157,6

2H5

24

28,76

2S9

20

71,7

2H7

24

9,54

3N1

20

0,3

2O1

24

0,17

Celkem:

4796,35

38


46 13 5% 2% 44 18%

Textová část

15 8% 16 2%

40 2%

20 21%

28 2% 24 12% 22 28%

Graf 4-2 Potenciální zastoupení TVL

39


Textová část

4.3 P˘vodnÌ lesnÌ spoleËenstva LHC NP PodyjÌ ñ lesy ve vlastnictvÌ st·tu Bory: Mají zvláštní postavení ve vývoji a stupňovitosti vegetace. V otázce kompetičního soužití borovice s jinými dřevinami byla důležitým momentem její priorita osídlení většiny krajiny v poledových dobách. Později byla borovice zatlačována na půdy, které ostatním dřevinám nevyhovovaly. Tak lze objasnit i její autochtonní výskyt na minerálně chudých a suchých píscích. Na suchých píscích vznikaly častěji požáry, což je dalším faktorem osidlování krajiny borovicí. V LHC se nacházejí přirozené bory jako reliktní zbytky na skalních výchozech a příkrých svazích (SLT: 0X, 0Z). Platí, že čím sušší a chudší stanoviště, tím lepší přirozená obnova borovice (a více požárů v minulosti) a tím je i větší její dřívější původní přirozené zastoupení. Původní zastoupení borovice v určitých procentech bylo možno dále také předpokládat obecně na edafických kategoriích: M a Z, kde pravidelně vystupovala v různých ekotypech a dále se místy přirozeně objevovala na SLT 1K. Doubravy: Jedná se o společenstva, kde v původní přirozené dřevinné skladbě převládal především dub zimní, který se převážně vyskytuje v nížinách a pahorkatinách na půdách propustných, čerstvě vlhkých až suchých, často i mělkých a kamenitých. Vystupuje do 3. dubobukového lvs. Dub letní se vyskytuje ve směsi s dubem zimním na chudších, sušších a výslunných půdách, souvisleji osidluje úrodné, hluboké hlinité až jílovité čerstvé vlhké a mokré půdy a zaplavované nivních půdy. Na oglejených a podmáčených půdách vystupuje výše než dub zimní. Do území zasahuje svým přirozeným rozšířením i dub cer. Vyskytuje se jednotlivě, především v nejteplejších polohách. Největší zastoupení mají duby v 1. a 2. lvs, ale jejich produkční optimum se nachází v 3. lvs (příznivější vlhkostní poměry + dostatečná vegetační doba) i na zamokřovaných a oglejených stanovištích . V LHC jsou zastoupeny především dřínové doubravy (1X), zakrslé doubravy (1Z), kyselé a borové doubravy (1K, M), habrové doubravy (1S, C, B, H), bukové doubravy (2Z, M, K, N, I, S, C, B, H, D, A). Bučiny: Na styku s doubravami se vyskytují zakrslé a skeletové dubové bučiny (3Z, Y). Dubové bučiny především svěží (3S), kyselé (3K), bohaté (3B) a hlinité (3H) se vyskytují především v západní části LHC. Olšiny: Především se jedná o azonální společenstva v okolí vodotečí (L). Současná druhová skladba se zpravidla blíží přirozené. Luhy: Jsou specifickými společenstvy v údolních dnech (1-2L) na alluviích nejnižších poloh. Současná druhová skladba se zpravidla blíží přirozené. Javořiny: Jsou to azonální společenstva humusem a půdním ronem obohacených stanovišť sutí či zahliněných sutí s nitrofilní vegetací (kategorie J, zčásti A a U). Zpravidla se u nich stávající druhová skladba blíží přirozené. V podstatě celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší 40


Textová část

jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský. Za přirozený výskyt smrku je považován jeho výskyt v několika exemplářích v prostoru Ledových slují.

41


Textová část

5. P¯ehled hospod·¯sk˝ch pomÏr˘ 5.1 PomÏry pracovnÌ Odbornou správu a lesnický provoz na lesních pozemcích ve vlastnictví státu zajišťuje Sekce péče o les. Vlastní provoz zabezpečuje Lesní správa Čížov, která je organizačně členěna na 8 lesnických úseků (viz tab. 5-1). V pracovním poměru v rámci sekce je 15 THP (2 na ústředí S NP + 5 na LS + 8 lesních) a 3 dělníci obsluhující přibližovací techniku. Veškeré ostatní činnosti jsou zajišťovány dodavatelsky prostřednictvím fyzických osob, vykonávajících práce v lese na základě živnostenského oprávnění jejich počet se pohybuje mezi 40 až 45. Oblast semenářství zahrnuje odhad úrody, určení kvality osiva před případným sběrem, sběr osiva dle potřeby a dle možnosti pěstování sadebního materiálu, jednoduché skladování, předosevní přípravu a evidenci. Tyto činnosti zajišťují lesní na jednotlivých lesnických úsecích (LÚ), sumární evidenci vede na LS referent pro provoz. Oblast školkařství – provoz školek a semenišť je zajišťován extenzivními postupy. Doposud byly vybudovány 3 lesní školky menšího rozsahu – lesní školka Braitava (0,54 ha), lesní školka Lesná (0,16 ha) a lesní školka Podmolí (0,44 ha). Na jednotlivých lesnických úsecích jsou současně vybudována dočasná semeniště ve vhodných půdních podmínkách a na provozně přístupných lokalitách. Předmětem pěstebního zájmu jsou jednak dřeviny hlavní a jednak tzv. „dřeviny lesnicky méně významné“ – třešeň ptačí, jeřáb břek, jeřáb muk, dub cer, dub jadranský a další. Práce ve školkách a na semeništích řídí lesní na příslušných LÚ, sumárně vede a řídí referent pro provoz. Zalesňování je plánováno a prováděno v souladu s dlouhodobými cíli při respektování právních předpisů a plánu péče. Uplatňují se zde obnova na holinu, zalesnění nelesních ploch, vylepšování a to sadbou, síjí i podsíjí. Neopomenutelnou součástí obnovy je podpora přirozené obnovy cílových dřevin v maximálním možném rozsahu. Péče o mladé lesní porosty za účelem zajištění kultur a nárostů ve lhůtách stanovených zákonem je řešena prostřednictvím ožínacích a výsekových prací, zimních nátěrů proti okusu zvěří a instalací oplocenek. Pokud umožní finanční situace, je do pečovacích prací zařazen i letní nástřik proti okusu zvěří. Při veškerých výchovných zásazích je respektován princip preference původních a stanovištně příslušných druhů. Mimo prořezávek jsou zásahy předem vyznačeny. Obnovní těžby jsou prováděny za účelem jednak úpravy druhové diverzity a jednak za účelem prostorové a věkové úpravy porostů. Při těžbě dříví se významně uplatňuje sortimentová metoda. Roční výše celkové těžby se pohybovala okolo 11 tis. m3. Výše nahodilé těžby se v posledních letech výrazně snížila a v r. 1999 činila 12 % z celkové výše těžeb. Odbyt dříví si zajišťuje Správa NP sama na odvozním místě se snahou o maximální zpeněžení (v r. 1998 to bylo 1078 Kč/ m3). Je vyloučen prodej dříví na stojato. Při všech činnostech je použito zavedených provozních technologií, za zmínku stojí dnes neobvyklé vyzvedávání a přesazení semenáčků v porostech, letní nástřik proti okusu a přibližování prostřednictvím malých, pásových vyvážecích souprav při uplatnění metody standardních výřezů, popř. metody sortimentové. LS disponuje čtyřmi přibližovacími prostředky, z toho 2 UKT s lesnickou nástavbou a 2 vyvážecí soupravy TERRI. Navíc bývá využita kapacita jednoho soukromého UKT s lesnickou nástavbou a tří koňských potahů. Při ostatních mechanizovaných činnostech jsou využívány dva UKT agro vlastní s adaptéry a jeden malotraktor s adaptéry. Ostatní činnosti lesnického provozu, které zajišťuje LS jsou LHE, evidence mezd, odměn a výroby, evidence skladového hospodářství, prodej dříví, prodej zvěřiny, prodej ostatní, myslivost, ochrana lesa, oprava a údržba lesní dopravní sítě (LDS) a lesních staveb, investiční činnost v oblasti LDS a lesních staveb, podklady pro čerpání dotací na lesnické zásahy.

42


Textová část

Kromě lesnického provozu zajišťuje LS i péči o nelesní plochy, údržbu a investiční činnost na budovách a zařízeních, podklady pro čerpání dotací na ostatní tituly. Tab 5-1 Plochy PUPFL a porostní půdy dle LÚ Lesnický úsek

PUPFL (ha)

Por. půda (ha)

Braitava

640,91

628,71

Lesná

525,51

512,63

Větrník

573,77

566,43

Lukov

539,75

532,47

Nový Hrádek

752,67

740,95

Šobes

525,48

517,29

Vinohrady

785,54

745,09

Devět Mlýnů

570,98

552,78

Celkem (ha)

4914,61

4796,35

5.2 DopravnÌ sÌù Současná lesní dopravní síť využívá nejen historickou dopravní síť, ale i v minulosti vybudované obslužné komunikace ženijně technických zátaras a upravené staré cesty, které jsou dnes v převážné míře zatříděné do kategorie 1- 2L. Z hlediska klasifikace terénu se vyskytují v LHC na 54% plochy rovinatý únosný terén se sklonem do 25%, na 13% plochy LHC se vyskytují terény se sklonem 26 – 40% a na 33% plochy se vyskytuje trén se sklonem nad 40%. Klasifikace cest kategorie 1L, 2L1 a 2L2 byla částečně provedena dle mapy klasifikace cestní sítě převzaté z OPRL, při venkovním šetření byla upravena dle skutečného stavu. Ostatní kategorie cest (3L, 4L) byly šetřeny při terénním šetření a klasifikovány dle následující tabulky. Tab 5-2 Klasifikace lesních cest Klasifikace

Šířka v terénu

Skutečný stav

Druh PUPFL

Značka v mapě

1L

> 4m

asfalt

jiný pozemek (500)

dvoučará cesta

2L1

> 4m

štěrk

jiný pozemek (500)

dvoučará cesta

2L2

> 4m

uježděná

bezlesí (100)

dvoučará cesta

3L

< 4m

porostní půda

jednočará cesta

4L

< 4m

porostní půda

jednočará cesta

Tab 5-3 Soupis současných odvozních cest (dle OPRL 33)

Lesní cesty (km) LHC NP Podyjí

Veřejné cesty (km)

L1L

L2L1

L2L2 Suma V1L

43.1

24.4

15.1

82.6

5.9

Cesty celkem (km) L1L+V L2L1+V2 V2L1 Suma L2L2 1L L1 0.6 6.5 49.1 24.9 15.1

Suma 89.1

43


Textová část

5.3 Zvl·ötÏ chr·nÏn· ˙zemÌ Maloplošná zvláště chráněná území v NP Podyjí nejsou zřízena, protože intenzivní ochrana území je zajištěna jiným způsobem (zonace). Níže uvedená MZCHÚ leží v těsné blízkosti Národního parku Podyjí. •

Cínová hora - (přírodní památka) - lokalita bývalého lomu s výskytem chráněných druhů suchomilných rostlin a živočichů.

•

Červený rybníček - (přírodní památka) - mělká deprese umělého původu. Výskyt žábronožek Streptocephalus torvicornis a Pristicephalus carnutatus na severní hranici svého rozšíření (0,14 ha).

•

Pustý kopec (Suchý vrch) - (přírodní památka) - stepní žulový kopec s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,57 ha).

•

Skalky - (přírodní památka) - stepní lokalita s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,52 ha).

•

Šafářka - (přírodní památka) - louka s přirozenou vegetací včetně zvláště chráněných druhů rostlin.

5.4 ⁄zemnÌ systÈm ekologickÈ stability Podle podkladů dodaných Správou Národního parku Podyjí a mapy dlouhodobých opatření ochrany lesa v měřítku 1 : 20 000, která je dílčím výstupem OPRL, tvoří většina plochy LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu nadregionální biocentrum „Národní park Podyjí“. Prvky ÚSES lokální úrovně v rámci tohoto nadregionálního biocentra jsou částečně obsaženy pouze v mapě dlouhodobých opatření ochrany (OPRL). Většina biocenter však leží mimo porostní půdu a je znázorněna jako plošně vymezená, ale nefunkční. Jediné plošně vymezené a funkční biocentrum na pozemcích určených k plnění funkcí lesa je biocentrum „Hamerské vrásy“. Pro ekologickou stabilitu krajiny jsou v tomto území významnější biokoridory vlhké hydrické řady v podobě společenstev podmáčených olšin až lužních společenstev podél potoků směřujících do kaňonu Dyje. Tyto biokoridory zajišťují interakci jádrového území parku s okolní převážně zemědělskou krajinou. V prvcích ÚSES nejsou vzhledem k poslání národního parku uplatňována odlišná pěstební opatření oproti zbývající části LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a z tohoto důvodu není ani jejich přítomnost zvláštně indikována v popisu jednotlivých porostních skupin.

Obr. 5-1 Vymezení nadregionálního biocentra NP Podyjí

44


Textová část

5.5 MysliveckÈ hospoda¯enÌ Území NP Podyjí bylo již ve středověku využíváno jako lovecký revír, což dokládá např. historie Nového Hrádku. Poměrně překvapivá je však informace, že na Čížovsku a u Podmolí existovaly až do padesátých let minulého století dvě intenzivní obory pro chov zejména jelení zvěře (Čírtek ústní sdělení). Chov jelena zde byl zaveden již v 18. století. Od roku 1932 byl v oboře u Podmolí chován i muflon (Čírtek ústní sdělení). Dodnes dokládají existenci obor i názvy některých místních tratí, např. “U Vranovské brány". Vliv na vývoj přírodního prostředí (skladbu lesních porostů atd.) bude nutno teprve vyhodnotit. Myslivost (péče o zvěř) na území NP je prováděna v souladu s posláním NP spočívajícím v uchování a zlepšení přírodního prostředí, v ochraně a obnově samořídících funkcí přírodních ekosystémů, v přímé ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a v zachování typického vzhledu krajiny. Posláním péče o zvěř (výkonu práva myslivosti) na území NP je dosažení vyváženého stavu mezi přírodním prostředím a životními potřebami zvěře. Výkon práva myslivosti se mimo obecně platných právních předpisů řídí Instrukcí MŽP o mysliveckém hospodaření na území národních parků. Převážná většina pozemků ve vlastnictví státu tvoří režijní honitbu Správy Národního parku Podyjí s celkovou rozlohu 5790 ha. Pouze v okrajových částech byly z důvodu vyrovnání hranic za účelem vytvoření myslivecké hranice některé pozemky výměnou přičleněny k sousedním honitbám. Na území parku se nachází zvěř srnčí, jelení, černá, mufloní a ojediněle i zvěř daňčí. Zvěř mufloní a daňčí je považována za geograficky nepůvodní druhy a jako cílový stav je stanoveno úplné vyloučení obou druhů z území. Výkon práva myslivosti zajišťují téměř výhradně pracovníci Správy NP Podyjí. Odstřel je prováděn především formou individuálního lovu a je zaměřen na průběrný a sanitární odlov. Současně za použití medikamentů je kladen důraz na potlačení chorob zvěře a zlepšení jejího zdravotního stavu. V posledních letech jsou již patrné výsledky tohoto snažení - zvěř je kvalitnější po zdravotní i trofejové stránce (např. u zvěře srnčí došlo za poslední tři ke zvýšení průměrné hmotnosti z 9 kg na 11,5 kg ulovený kus po vyvržení). Během uplynulých let v honitbě proběhla revize mysliveckých zařízení. Byla odstraněna nevhodně umístěná a stará myslivecká zařízení a postupně jsou nahrazována novými s ohledem na potřeby zajištění péče o zvěř i jejího lovu. Veškeré stavby musí splňovat především podmínky bezpečnosti a estetické kritérium. Myslivecká zařízení nejsou umísťována v bezprostřední blízkosti turistických cest. Velmi citlivou otázkou péče o zvěř na území NP je přikrmování zvěře. Na území I. zóny, kde se nacházejí nejcennější společenstva je přikrmování zvěře zcela vyloučeno, protože je nutné, aby se na těchto lokalitách zvěř nezdržovala a nepůsobila škody. Ve druhé zóně se přikrmuje jen lokálně. Veškeré přikrmování je proto soustředěno do okrajových částí parku, kde je pak možné zvěř lépe kontrolovat, lovit a zjišťovat její početní stavy. Škody na lesních porostech způsobuje především zvěř srnčí. Tlak zvěře mufloní již není tak markantní jako v době vyhlášení NP, neboť stavy této zvěře byly výrazně sníženy. Škody na zemědělských plodinách má na svědomí zvěř černá, jejíž stavy se v posledních letech několikanásobně zvýšily. Vzhledem ke své poloze, bohaté rozmanitosti lesních dřevin, keřového patra i bylinného podrostu působí NP Podyjí jako magnet pro spárkatou zvěř, která se stahuje z okolí neboť zde nachází úkryt a dostatek pestré potravy. V NP Podyjí chybí velký predátor. Je to dáno malou rozlohou lesních komplexů na české i rakouské straně. Mimoto jsou v sousedství obou parků jsou velké chatové oblasti nebo se v okolí intenzivně zemědělsky hospodaří. Občas se zde objeví rys, pravděpodobně mladý jedinec ze šumavské populace, který hledá své teritorium. O programovém vypouštění rysů se zatím neuvažuje. 45


Textová část

Tab. 5-4 Vývoj odstřelu jednotlivých druhů zvěře v letech 1993 - 2002

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Jelen evropský 52 52 30 40 31 25 33 26 30 19

Srnec obecný 182 182 87 48 56 63 99 195 188 187

Daněk skvrnitý 8 8 3 1 0 0 3 0 0 1

Muflon 107 107 87 83 89 101 93 67 94 61

Prase divoké 103 103 68 64 120 299 360 282 282 351

Z hlediska potřeby obnovit, resp. udržet přirozený vývoj lesních porostů, rostlinných a živočišných společenstev, je nepochybné, že území národního parku musí být trvale myslivecky obhospodařováno a stavy zvěře, zejména srnčí, černé a mufloní musí být udržovány na jasně stanovených únosných stavech.

5.6 V˝zkumnÈ a pokusnÈ plochy Plochy TZP a PVP V LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu nebyly založeny žádné poloprovozní výzkumné plochy (PVP) a žádné trvalé zkusné plochy (TZP). Monitorační plochy pro sledování zdravotního stavu lesa Posláním monitoringu lesních porostů je pravidelné získávání informací o (zdravotním) stavu lesních porostů, pro analýzu zdravotního stavu lesních ekosystémů. Program regionálního monitoringu stavu lesních porostů je založen na sledování parametrů zdravotního stavu lesních porostů na monitoračních plochách kruhového tvaru o poloměru 16 m (800 m2) rozmístěných v síti 1x1 km. V LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je založeno 36 monitoračních ploch. Sledování na monitoračních plochách provádí Ústav pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. (IFER), šetření probíhá jednou ročně, ve druhé polovině vegetačního období. Základní sledovanou charakteristikou je defoliace - parametr, který byl již mnohokrát diskutován i kritizován, stále je však považován za nejsnáze zjistitelný ukazatel stavu stromu i celého porostu (viz například Lorenz, 1995; Matějka, 1993, 1994, 1995; Oszlanyi, 1997; Szepesi, 1997). Monitoring zdravotního stavu v NP Podyjí metodicky váže na řešení projektu GA/518/93, PPŽP/620/6/96, PPŽP/620/2/97 a PPŽP/620/2/98 "Monitoring a modelování reakce lesa na znečištění ovzduší a acidifikaci půd" řešeného Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů v letech 1993-1999. Obdobný přístup se používá v současnosti i při hodnocení zdravotního stavu porostů na trvalých zkusných plochách (projekt „Vytváření a provoz informačního systému na bázi trvalých zkusných a poloprovozních ploch“, zadavatel Ministerstvo zemědělství, 1994-2004).

46


#

#

Textová část

# # #

# #

#

#

# # #

#

#

#

#

# #

#

#

# #

#

# #

# #

#

#

#

#

#

#

# #

#

Obr. 5-2 Rozmístění monitoračních ploch zdravotního stavu lesa

Geologické, geomorfologické, speleologické zoologické, botanické a ostatní výzkumy Na území NP Podyjí byla zpracována řada výzkumných prací a další výzkumy v současnosti probíhají. Blíže Plán péče o NPP, www.nppodyji.cz a další odborné publikace.

5.7 JinÈ aktivity ovlivÚujÌcÌ pÈËi o les Ženijně – technické zátarasy Budování ženijně - technických zátarasů bylo zahájeno v roce 1951 a zrušeny byly v roce 1990. Linie této stavby byla několikrát přesunována směrem do vnitrozemí. V poslední verzi šlo o přibližně 20 m širokou linii s drátěným zátarasem, oraným pásem ošetřovaným totálními herbicidy a obslužnou asfaltovou komunikací. Rovněž k této linii patřila různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlancové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže atd.). Tento komplex zařízení znamenal značný zásah do přírody a krajiny území. V lesních úsecích byly odstraněny stromy, půda byla soustavně promořována totálními herbicidy, takže i po mnoha letech jsou dosud některá místa bez vegetace. Ve svažitých úsecích došlo po skončení kultivace oraného pásu k silné vodní erozi tak, že v některých partiích (Ledové sluje)je půdní profil odnesen a erozní rýhy jsou vyhloubeny až na skalní podklad. Půda byla splavena do Dyje a v pomaleji tekoucích úsecích řeky se usadila. Při vyšších průtocích bylo ještě po roce možno pozorovat žlutavé zbarvení vody způsobené opětovně transportovanou zeminou. Konečné místo sedimentace těchto zemin je Znojemská nádrž. Existence ženijně - technických zátarasů včetně doprovodných objektů byla v novodobé historii území nepochybně nejvážnějším zásahem, který v mnoha směrech negativně ovlivnil krajinu a přírodu Podyjí. V současnosti, tedy po třinácti letech od zrušení těchto ženijně-technických zátaras, lze konstatovat, že následky těchto násilných zásahů do krajiny z období totality již postupně mizí, jak spontánním náletem dřevin, tak umělou obnovou. Jejich pozůstatky budou však ještě patrné řadu let. 47


Textová část

Bývalá vojenská střelnice Mašovice Střelnice byla situována na hranici národního parku v ochranném pásmu. Od roku 1996 byl omezen provoz vojenské střelnice a v roce 1997 (v souvislosti s vymístěním vojenské posádky) ze Znojma byl ukončen provoz celé střelnice. V současnosti je toto zařízení armádou opuštěno a celý areál postupně zarůstá náletem dřevin a má podobu travinnobylinných lad. Provoz střelnice způsoboval značné hlukové zatížení na velké vzdálenosti. Oficiálně vymezený prostor ohrožený střelbou zasahoval až k zastavěné části obcí Konice a Popice, ležících na pravém břehu Dyje. V době střeleb byl znemožněn pohyb návštěvníků v tomto prostoru. Dopadová plocha i širší okolí jsou kontaminovány střelami, jejichž plášť byl při dopadu poškozen. Vojenské obranné stavby Na sklonku třicátých let minulého století byly na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma vybudovány (podobně jako i jinde v českém pohraničí) vojenské obranné stavby. Díky značné členitosti terénu se jejich počet jenom na území národního parku blíží stovce. Tyto objekty jsou v současné době předmětem studia (Koláček, ústní sdělení). Vliv na přírodní prostředí existoval v průběhu jejich výstavby, dnes jsou většinou dobře zapojeny do prostředí. Vodorovné konstrukce jsou překryty zeminou a porostlé vegetací. Potenciální nebezpečí vyplývá z toho, že některé z těchto pevnůstek posloužily v poválečných letech jako sklady agrochemikálií.

6. Rozbor pÈËe o les za dobu platnosti minulÈho LHP V období od 1.7.1991 do 1.1.1994 probíhala lesnická činnost v rámci tehdejší organizační struktury státních lesů. Se vznikem Správy NP Podyjí (1.7.1991) byly lesy na území NP Podyjí organizačně zařazeny pod jednu lesní správu – Čížov. Ta byla do poloviny roku 1992 součástí podniku Jihomoravské státní lesy – Lesní závod Znojmo. Poté, v rámci transformace státních lesů, byla Lesní správa Čížov přičleněna jako detašované pracoviště Lesního závodu Židlochovice podniku Lesy České republiky. Od 1.1.1994 byla Lesní správa Čížov organizačně přičleněna ke Správě NP Podyjí. Souběžně proběhla delimitace pracovníků i hmotného a nehmotného majetku.

6.1 ZastoupenÌ d¯evin Celé období před delimitací bylo charakteristické zejména hledáním nového modelu péče o les s ohledem na poslání národního parku. Zásadním způsobem musely být změněny zejména obnovní postupy, které se do té doby omezovaly pouze na holosečné prvky větších rozměrů s následnou obnovou borovice, smrku a modřínu. Počáteční období lesního hospodaření Správy NP Podyjí bylo spojeno s nedostatkem sadebního materiálu místního původu a s metodickými nejasnostmi způsobenými teprve se tvořící koncepcí managementu NP. Obecná koncepce byla zakomponována do Plánu péče o národní park a jeho ochranné pásmo, který byl schválen MŽP č.j. OOP/2849/94 dne 1.7.1994. Změnu v uplatnění dřevin při obnově lesních porostů v prvních pěti letech po vzniku NP dokumentuje Graf 6-2.

48


Textová část

Umělá obnova - období 1986 - 1991 Podíl dřevin při zalesnění (%) 80

70

70 60 %

50 40 30

20

20

5

10

3

2

Duby

Buk

0 Borovice

Modřín

Smrk Dřevina

Graf 6-1 Druhová skladba dřevin při umělé obnově lesa v NP Podyjí (není uvedena přirozená obnova lesa, při které se uplatňují pouze stanovištně odpovídající druhy dřevin)

Umělá obnova - období 1992 - 1997 Podíl dřevin při zalesnění (%) 60

53

50

%

40

34

30 20 10

9 2

2

0 Lípa

Javory

Jilmy

Duby

Buk

Dřevina

Graf 6-2 Druhová skladba dřevin při umělé obnově lesa v NP Podyjí (není uvedena přirozená obnova lesa, při které se uplatňují pouze stanovištně odpovídající druhy dřevin)

49


Textová část

6.2 PÈËe o les v†uplynulÈm decenniu Se zjednodušením organizace lesního managementu od 1.1.1994, kdy byla Lesní správa Čížov organizačně přičleněna ke Správě NP Podyjí, nastal poněkud dynamičtější obrat v oblasti ochrany lesa. V roce 1994 se projevily vlivy dlouhodobých srážkových deficitů z období 1988-1993. Snížení vitality lesních porostů se projevilo zejména u borovice lesní v porostech na zvlněné plošině nad kaňonem řeky Dyje v oblasti Mašovic, Konic a Hnanic, částečně i ve vyšších polohách NP. Jedná se o porosty, které byly na přelomu 19. a 20. století a v prvních dvou desetiletích 20. stol. velkoplošně přeměňovány ze starých habro-dubových pařezin na borové monokultury. Zmíněné borové porosty, primárně oslabené suchem, byly sekundárně napadeny lýkožroutem vrcholkovým (Ips acuminatus). Vzhledem k jejich plošnému rozsahu a celkovému snížení vitality došlo ke kalamitnímu přemnožení lýkožrouta vrcholkového. Menší množství poznatků o bionomii tohoto druhu podkorního hmyzu a především dosavadní neexistence komplexního systému ochrany lesa proti lýkožroutu vrcholkovému vyvolaly potřebu silnějších zásahů jako prevenci proti absolutní gradaci uvedeného druhu. To, že 65 % celkové výše doposud realizovaných těžeb bylo buď kalamitních nebo nahodilých jasně dokumentuje situaci, která nastala zejména v období 1994-1996, kdy nahodilé a kalamitní těžby dosahovaly téměř 100% (Tab. 6-1). Většina napadených a těžených porostů však měla vytvořenu druhou, případně i třetí etáž (což nebylo v LHP již při jeho tvorbě zohledněno), tvořenou výmladkovými habry a duby smíšenými s generativně vzniklými nárosty dubu, lípy, habru, příp. dalších stanovištně odpovídajících dřevin. To bylo umožněno nižším zakmeněním hlavní borové etáže (trvale nepříznivé stanovištní podmínky a nevhodná provenience osiva). Tuto situaci Správa NP využila ve prospěch budoucích porostů a spodní listnaté etáže byly maximálně zašetřovány, takže nedošlo ke vzniku velkých holin. Těžby úmyslné (z nich v převážné většině těžby obnovní) proto musely být odsunuty na pozdější roky decennia. Navíc 18.12.1995 došlo k rozvrácení plošně kompaktních porostů borovice ve věku 20-30 let zejména v oblasti Braitavy, Lesné a Čížova. Tento rozpad byl způsoben silným přívalem mokrého, tajícího sněhu, který napadl do již zasněžených porostů. Tyto nevydržely silný tlak a rozlámaly se v nahodilých skupinách (velikostí i distribucí ploch velmi nahodilý rozvrat). V následujících pěti letech došlo postupně k rekonstrukci těchto ploch, přičemž okraje nebyly zarovnávány do pravidelných geometrických tvarů a pro obnovu bylo využito výhradně stanovištně odpovídajících dřevin. Rozsah této nahodilé události předčil svým rozsahem i nejsmělejší plány na rekonstrukce nepůvodních borových tyčkovin a tyčovin a jasně ukázal na velmi nízkou porostní stabilitu přeštíhlených borových monokultur. Z toho důvodu se výrazně zvýšila i celková plocha obnov (Tab. 6-2). V současné době, po příznivě srážkových letech 1996 a 1997 a po silných semenných letech (1995 - buk, 1996,1997 - dub, 2001 - buk), došlo na rozsáhlých plochách zejména starších, věkově nerozčleněných porostů s dominancí borovice lesní v hlavní úrovni k silnému přirozenému zmlazení cílových dřevin (zejména dub, dále lípa, javor atd.). Stejná situace nastala též ve starých předržených pařezinách (habrodubových), kde fyzický věk jedinců (kořenových systémů) dosahuje mnohde 300 let. Proto po překonání kalamitní situace začala Správa NP realizovat systém postupného rozpracování a obnov starších velkoplošných kompaktních porostů aby využila jednak při kalamitě vzniklé obnovní plochy s nárosty cílových dřevin a také novou generaci zmlazení cílových dřevin z posledních semenných roků. Tento systém rozpracování porostů je plně v souladu s platným Plánem péče o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo, kde jedním z prioritních úkolů je věkově, prostorově a druhově diferencovat původně hospodářské porosty a přiblížit jejich stav modelovým, přírodě blízkým porostům. V roce 1996 byla zpracována podrobná Strategie péče o les v NP Podyjí, která rozpracovává základní rozhodnutí do podrobnosti porostní skupiny. Tím byl dán přesný rámec péče o lesy pro další období. V novém LHP bude tato strategie začleněna již v rámcových směrnicích péče o les. 50


Textová část

Období po odeznění kůrovcové kalamity je charakterizováno těžební vyrovnaností a systematickou péčí v lesních porostech, které dosud nedosáhly cílových parametrů (přírodě blízká dřevinná skladba, prostorová a věková rozrůzněnost), viz Tab.6-1. V prořezávkách původně borových či modřínových monokultur se prioritně uvolňují vtroušené listnaté dřeviny bez ohledu na jejich potenciální hospodářské využití, prioritou je změna druhové skladby při zachování stability lesních porostů. V probírkových porostech se zlepšenou dřevinnou skladbou probíhají strukturální zásahy, směrující porosty k větší prostorové diferenciaci (Tab. 6-3). Výrazný nárůst výše probírek ke konci decennia byl ovlivněn potřebou opakovaných zásahů ve výchovně zanedbaných porostech z minulých období (způsobeno také již komentovanou gradací Ips acuminatus). Veškeré naléhavé výchovné zásahy byly provedeny. Při obnovních těžbách je zašetřována hlavní úroveň i podúroveň cílových listnatých dřevin, jsou voleny menší prvky a vnášeny chybějící dřeviny. Zvláštní pozornost je věnována zvyšování zastoupení buku, který zejména v SZ polovině NP citelně chybí. Ve vyšších polohách NP je v obnově uplatňována též jedle bělokorá. Vzhledem k silné migraci zvěře z okolí směrem do NP (dostatek přirozené potravy a klid) dochází stále k silnému poškození mladých výsadeb zejména zimním a letním okusem. I přes velmi intenzivní odlov zvěře musejí být prováděna poměrně nákladná opatření v ochraně lesa (Tab. 6-4). Zvýšení plochy chráněné proti okusu zvěří jak formou postřiků či nátěrů repelenty tak stavbou oplocenek je dáno rozsáhlou a velmi členitou soustavou malých obnovních prvků vytvořených v lesních porostech s cílem přiblížení lesních porostů přirozenému stavu. Obnova porostů byla během decennia prováděna výhradně stanovištně odpovídajícími dřevinami dle modelů potenciální přirozené vegetace pro jednotlivé soubory lesních typů. Od roku 1999 provozuje Správa NP systém semenišť na pěstování vzácnějších druhů dřevin v jejich přirozeném prostředí (jedle bělokorá, jeřáb břek, muk, jilm vaz apod.). Souběžně byly postupně založeny tři lesní školky – 1999 Lesná, 2000 Podmolí, 2001 Braitava – jejichž cílem je produkovat většinu potřebného sadebního materiálu pro obnovu porostů výhradně z vlastní produkce a z ověřených zdrojů na území NP. Tab. 6-1 Vývoj těžby dříví v období 1992-2002 Období

LHP - roční podíl

provedená těžba

z toho kalamitní a nahodilá

jehličnatá

listnatá

celkem

m3

m3

m3

m3

m3

%

1992

11 359

8 894

2 123

11 017

7 064

64,1

1993

11 359

8 076

1 555

9 631

7 792

80,9

1994

11 359

15 436

955

16 391

16 226

99,0

1995

11 359

22 239

1 812

24 051

24 009

99,8

1996

11 359

20 288

1 191

21 479

19 976

93,0

1997

11 359

9 136

2 737

11 873

5 645

47,5

1998

11 359

9 024

1 369

10 393

3 569

34,3

1999

14 105

8 746

1 538

10 284

1 386

13,5

2000

14 105

8 715

2 393

11 108

800

7,2

2001

14 105

6 534

1 242

7 776

472

6,1

2002

14 105

6 929

1 078

8 007

552

6,9

1992-2002

139 993

124 017

17 993

142 010

87 491

61,9

51


Textová část

Tab. 6-2 Přehled obnovy lesních porostů v období 1992-2002 Období

1. zalesnění

Vylepšení

Zalesnění celkem

ha

ha

ha

20,12

38,89

Umělá obnova

Přirozená obnova

(z toho síje) ha

ha

1992

18,77

-

18,77

1993

2,32

-

2,32

1,00

3,32

1994

8,41

-

8,41

24,15

32,56

1995

11,70 (0,20)

0,30

2,5

12,00

26,91

38,91

1996

18,60

0,47

2,5

19,07

10,19

29,26

1997

27,98 (0,80)

2,18

7,2

30,16

9,17

39,33

1998

27,98

2,72

8,9

30,70

7,97

38,67

1999

23,35

7,42

24,1

30,77

8,73

39,50

2000

24,28

13,76

36,2

38,04

11,06

49,10

2001

17,03

6,66

28,1

23,69

9,95

33,64

2002

24,64 (0,85)

14,04

36,3

38,68

9,25

47,93

1992-2002

205,06 (1,85)

47,55

52,0

252,61

138,5

391,11

%

Celkem

Tab. 6-3 Přehled výchovných zásahů v období 1992-2002 Období

Prořezávky

Probírky do 40 let

Probírky nad 40 let

Probírky celkem

Ha

ha

ha

ha

1992

147,97

12,52

208,98

221,50

1993

53,32

20,84

99,52

120,36

1994

105,68

4,80

3,31

8,11

1995

83,41

-

-

-

1996

153,45

204,13

4,36

208,49

1997

74,81

127,73

368,71

496,44

1998

70,33

112,57

319,34

431,91

1999

73,42

107,68

276,92

384,60

2000

70,30

193,91

200,85

394,76

2001

70,30

213,97

137,74

351,71

2002

96,53

107,85

68,76

176,61

1992-2002

999,52

1106

1688,49

2794,49

Tab. 6-4 Přehled vybraných činností v ochraně nárostů a kultur v období 1992-2002 Období

Nátěry

Ožínání

Oplocenky

(z toho letní) ha

ha

ha

1992*

56

194

-

1993*

109

140

-

1994

170

113

7,87

1995

126

138

10,24

1996

121

138

15,14

1997

163

169

4,90

1998

179

137

0,58

1999

196 (20)

163

3,52

2000

327 (162)

143

8,20

2001

313 (141)

173

9,35

2002

248,94 (74,22)

170,53

9,73

2 008,94 (397,22)

1 678,53

69,53

1992-2002

*nepotvrzené údaje

52


Textová část

7. V˝chodiska a z·sady budoucÌ pÈËe o les 7.1 RozdÏlenÌ lesa 7.1.1 Prostorov· ˙prava lesa Při práci na obnově LHP byla v zásadě přejata stávající rozdělovací síť, která svým pojetím vyhovuje požadavkům lesního provozu. Ve většině případů je rozdělovací síť v terénu zřetelná. Vzhledem ke složitým terénním a porostním podmínkám první zóny národního parku dochází pomístně k zániku umělých rozdělovacích linií. Pro následující decennium postačí udržovat systém značení rozdělovacích linií. V budoucnu je však nutno počítat s revizí rozdělení lesa ve smyslu přechodu na větší územní celky s výraznými přirozenými hranicemi. Tyto změny se budou zpočátku týkat první zóny a poté se rozšíří i na první cílovou zónu (dlouhodobý cíl péče o les). Prostorové rozdělení v LHP pro LHC Podyjí - lesy ve vlastnictví státu tvoří oddělení, dílce, porosty a porostní skupiny. Oddělení Oddělení jsou trvalé jednotky prostorového rozdělení lesa s převažující orientační funkcí. Tam, kde nedošlo k výrazným majetkovým změnám, jsou hranice nových oddělení totožné s hranicemi minulých oddělení. Oddělení jsou označeny dvojmístnými arabskými číslicemi vzestupně od 1. Graficky jsou oddělení v mapách označeny značkou dle přílohy č.2 vyhlášky č. 84/1996 Sb. Příklad označení oddělení ..........................................................55 Dílce Dílce jsou trvalé jednotky prostorového rozdělení lesa s převažující orientační funkcí. Dílce převážně respektují vymezené zóny cílové (rámcem pro stávající zonaci je porost). Dílce jsou označeny velkými písmeny, počínaje písmenem A, při vynechání písmen I, CH a Q. Graficky jsou dílce v mapách označeny značkou dle přílohy č.2 vyhlášky č. 84/1996 Sb. Příklad označení dílce ................................................................55

D

Porosty Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené vegetaci, které určují velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa. Porost je jednotka trvalá. Trvalost této jednotky je podmíněna mírou generalizace typologických jednotek do typů vývoje lesa (porostů) při venkovním šetření. Porosty tvoří rámec pro kategorie lesa. Výměra porostů neklesá pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty jsou označeny malým písmenem, které vyjadřuje příslušný typ vývoje lesa (jsou použita písmena v abecedním pořadí počínaje písmenem a). Příklad označení porostu ........................................................... ..55

Dc

53


Textová část

Tab. 7-1 Význam označení jednotlivých porostů podle TVL

Označení porostu a b c d e f g h j k

Název typu vývoje lesa 013 - reliktní bory 015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu 016 - habro-lipové javořiny 20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem 22 - kyselé habrové doubravy s bukem 24 - bohaté bukové doubravy s habrem 28 - podmáčené olšiny a lužní společenstva 40 - lipo-dubové bučiny s habrem 44 - bohaté dubové bučiny s habrem 46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny

Porostní skupiny Porostní skupina je dočasná proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů, a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Pro označení jsou použita jednomístná čísla počínaje 1, která vyjadřují příslušný typ porostu. V případě, že je nutno vymezit v rámci porostu další porostní skupinu, která přísluší stejnému typu porostu (např. z důvodů rozdílné genetické klasifikace lesních porostů nebo průběhu katastrální hranice), použije se zdvojeného označení (místo 1 se požije 11, 12, 13...). Každý porost obsahuje nejméně jednu porostní skupinu. Výměra porostní skupiny by neměla klesnout pod 0,04 ha. Příklad označení porostní skupiny..................................................55

D c1 (55 D c11)

Pro potřeby diferenciace pěstebních opatření v rámci porostu je zavedeno označení druhu plánovaného zásahu pomocí indexů. Jsou použity indexy v podobě malých písmen latinské abecedy a, v, x, y, z. Index a je skrytý index uváděný pouze uvnitř databáze, v knize a ani v mapě uveden není. Příklad označení porostní skupiny s plánovaným zásahem.............55

D c1x (55 D c11x)

Tab. 7-2 Význam číselného označení porostní skupiny

Označení porostní skupiny 1 2 3 4

Typ porostu: Porosty cílové Porosty přechodné Porosty jehličnaté Porosty akátové

Kritéria pro vylišování porostních skupin podle jejich příslušnosti k typu porostu: 1. TP (typ porostu) "cílový" - lesní porosty s potenciální přirozenou dřevinnou skladbou nebo skladbou blízkou s ojedinělým výskytem (např. při okrajích cest apod.) stanovištně nebo geograficky nepůvodních dřevin (jehličnany do 5% vtroušeně nebo v malých hloučcích, v cílové zóně II. se připouští příměs jehličnanů do 10%). 2. TP "přechodný" - lesní porosty s podstatným zastoupením cílových dřevin dle modelů potenciální přirozené vegetace, avšak s příměsí stanovištně nepůvodních dřevin, případně se zcela nevhodným poměrem cílových dřevin (např. habrové pařeziny na stanovištích vysýchavých bukových doubrav). Zastoupení jehličnanů nejvýše do 60 %. Porostní struktura i textura jsou vyvinuty pomístně nebo v náznacích, věková diferenciace není výrazná, ale je patrná.

54


Textová část

3. TP "jehličnatý" – porosty, jejichž dřevinná skladba, struktura, textura i věková diferenciace nesplňují kritéria pro zařazení do skupin „cílové“ a „přechodné“. Zastoupení jehličnanů přesahuje 60 %. Strukturálně i věkově převážně uniformní nebo málo diferencované porosty. 4. TP "akátový" – Porosty, jejichž dřevinná skladba je výrazně ovlivněna účastí akátu – nebo zastoupení je vyšší než 25 %. Vyšší zastoupení akátu podmiňuje dlouhodobou přeměnu těchto porostů. Strukturálně i věkově převážně uniformní nebo málo diferencované porosty. Tab. 7-3 Význam jednotlivých indexů pro specifikaci plánovaného pěstebního zásahu v porostní skupině

Druh indexu v

x y z

Druh plánovaného zásahu Výchovné zásahy doporučené, plánované v ploše (v I. zóně NP a lesích ochranných i v m3) k přípravě porostů pro přirozenou obnovu, zlepšující zdravotní stav a kvalitu porostu. porostní skupiny, které splňují podmínku pro uplatnění závazného ustanovení lesního hospodářského plánu – minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku dle § 9 vyhl. 84/1996 Sb. porostní skupiny, ve kterých se uskuteční péče o kultury. potřeba zalesnění v ploše pro holiny zjištěné a holiny z nesouladů evidence.

Porostní vrstvy Porostní vrstvy slouží k vyjádření vertikálního členění porostních skupin. V rámci popisu porostů se v každé porostní skupině šetří přítomnost porostních vrstev. Tab. 7-4 Porostní vrstvy šetřené v jednotlivých porostních skupinách

Označení a název porostní vrstvy 1 -Vrstva hlavního porostu

2 - Střední porostní vrstva

3 - Spodní porostní vrstva

4 - Výstavky

Popis porostní vrstvy: Hlavní porost tvoří střednědobé až dlouhodobé těžiště pěstební, ekologické a výchovné lesnické činnosti. Vrstva hlavního porostu plní většinu funkcí lesa; zpravidla se rozprostírá po celé ploše porostu a definuje tak celou plochu krytou lesem. Je tvořena stromy, které již dosáhly výčetní tloušťky hroubí (7,0 cm s kůrou) a nejméně jedné poloviny průměrné výšky hlavního porostu. Je tvořena obnovou (umělou či přirozenou) pod starším hlavním porostem, popř. ještě pod střední porostní vrstvou. Tvoří ji jedinci, kteří netvoří hroubí (d 1,3 do 6,9 cm s kůrou). Podle potřeby je možno spodní vrstvu ještě dělit, a to na jedince pod 1,3 m výšky a nad 1,3 m výšky. Jsou ponechané jednotlivé stromy nebo skupiny stromů bývalého hlavního porostu s cílem věkově a prostorově diferencovat obnovované porosty nebo z důvodů ochrany přírody či zachování genofondu. Zápoj výstavků je roven nebo menší než 30%.

Jednotlivé stromy (včetně stojících souší), které se podílejí na výstavbě porostu, se podle svého postavení v porostu klasifikují při provozní inventarizaci (Dle Zlatníka a Konšela) následovně:

1 2 3 4 5

Nadúrovňové stromy (stromy charakteru výstavků s nesouvislým zápojem) Stromy hlavní etáže Stromy vrůstavé (od ½ výšky stromů hlavní etáže) Stromy zastíněné (od 1,3 m do ½ výšky stromů hlavní etáže) Obnova (stromy do 1,3 m výšky)

55


Obr. 7-1 TP 1

Obr. 7-2 TP 1

Obr. 7-3 TP 1

Obr. 7-4 TP 1

Textová část

56


Obr. 7-5 TP 2

Obr. 7-6 TP 2

Obr. 7-7 TP 2

Obr. 7-8 TP 2

Textová část

57


Obr. 7-9 TP 3

Textová část

Obr. 7-10 TP 3

Obr. 7-11 TP 4

58


Textová část

7.2 Kategorizace lesa 7.2.1 PodmÌnky pro za¯azenÌ porost˘ do kategoriÌ lesa Při kategorizaci lesa byl zohledněn vlastní statut národního parku, kategorizace dle Oblastního plánu rozvoje lesů (OPRL) zpracovaného ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Brno a dále návrhy Správy Národního parku Podyjí. Nová kategorizace vznikla na podkladě venkovního šetření zařizovatelů, při kterém byly v terénu vzaty v úvahu výše uvedené zdroje. Kategorizace lesů se týká pozemků určených k plnění funkcí lesů (PUPFL), tj. pro pozemků zařazených do porostní půdy, bezlesí a jiných pozemků. Do kategorie lesů ochranných dle § 7, odst.1, písm a) lesního zákona lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích jsou zařazeny porosty, nacházející se na mimořádně nepříznivých stanovištích s převažujícími soubory lesních typů vyjmenovanými v příloze č. 4, vyhlášky č. 83/1996 Sb. Při venkovním šetření byl návrh lesů ochranných uvedený v Základním protokolu revidován. Rámcem pro kategorii lesů ochranných je porost. Lesy ochranné jsou vyhlášeny převážně na odpovídajících stanovištích a nedochází k tak velké generalizaci jako při předchozí kategorizaci. Kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně byla vyhlášena v podstatě v původním rozsahu, poněvadž nedošlo k očekávaným změnám ve vylišení pásem hygienické ochrany I. stupně vodní nádrže Znojmo, které avizovalo Povodí Moravy s.p., Dřevařská 11, Brno. Změny vylišení pásem hygienické ochrany vodních zdrojů v návaznosti na nový zákon o vodách proběhnou zřejmě až v roce 2003 a proto nemohou být zapracovány do tohoto LHP. Předpokládá se, že nové PHO 1 Vodní nádrže Znojmo bude vylišeno pouze do výše maximálního vzdutí vodní hladiny, což znamená, že nezasáhne do přilehlých lesních porostů LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu. Na PUPFL tvořící území Národního parku Podyjí je mimo kategorii lesů ochranných v souladu s § 8, odst.1, písm. c) lesního zákona vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení – lesy na území národních parků. Nad rámec návrhu kategorizace lesů dle ZP byla navržena a vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2, písm. f), lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. Lesy této subkategorie se rozkládají výhradně v ochranném pásmu NP Podyjí.

59


Textová část

7.2.2 Lesy ochrannÈ dle ß 7, odst. 1, pÌsm. a) lesnÌho z·kona PUPFL o výměře 628,70 ha jsou rozhodnutím Ministerstva životního prostředí č.j. 620/2656/03 ze dne 23.4.2003 zařazeny pro období platnosti lesního hospodářského plánu (od 1.1.2003 do 31.12.2012) do kategorie lesů ochranných dle § 7, odst.1, písm. a) lesního zákona - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích. Současně je část těchto porostů (617,06 ha) zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle§ 8, odst.1, písm. c) lesního zákona - lesy na území národních parků. Část porostů (31,00 ha) je současně zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně. Jedná se tedy o překryv subkategorií 21a, 31a a 31c.

7.2.3 Lesy zvl·ötnÌho urËenÌ dle ß 8, odst.1, 2 lesnÌho z·kona Subkategorie 31a - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně PUPFL o výměře 64,86 ha jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně. Současně je část těchto porostů (33,86 ha) zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle§ 8, odst.1, písm. c) lesního zákona lesy na území národních parků. Jedná se tedy o překryv subkategorií 31a a 31c. Subkategorie 31c - lesy na území národních parků PUPFL o výměře 4245,43 ha jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm c) lesy na území národních parků. Část těchto porostů o výměře 33,86 ha je současně zařazena do subkategorie dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně, u nichž se jedná tedy o překryv subkategorií 31a a 31c. Subkategorie 32f – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti Na PUPFL rozkládajícich v ochranném pásmu NP Podyjí je vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2, písm. f) lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. Plocha této subkategorie se je 40,48 ha. Seznamy jednotek rozdělení lesa v členění dle kategorií lesa jsou uvedeny v příloze jako součást rozhodnutí orgánu SSL o kategorizaci.

7.3 Typy v˝voje lesa Přehled typů vývoje lesa vychází z Rámcového katalogu typů vývoje lesa ČR (Macků, 2002) a zohledňuje místní podmínky LHC při agregaci typologických jednotek do konkrétních typů vývoje lesa. TVL je soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa (podrobněji v kapitole 2.2). Typy vývoje lesa jsou konstruovány pomocí agregace typologických jednotek podobně jako cílové hospodářské soubory (vyhl. č. 83/96 Sb.).

60

Tab. 7-5 Přehled typů vývoje lesa

Poloha typů vývoje lesa v ekologické síti extrémní

exponovaná

kyselá

žvná

podmáčená

0Z1

1X1

1J1

1A1

1A2

3N1

3A1

1M2

1K1

1S1

1B1

1D1

3S1

3D3

3V1

2L1

3L0

0Z2

1X3

1J3

1N1

1A3

3N2

3C2

2M1

1K2

1S6

1B4

2D1

3S2

3D4

3O4

3L2

3L1

1Z1

1J4

1N4

1C1

3K9

3M5

1K3

2S2

2B1

2D2

3S3

3D7

3U1

1T2

1Z2

3J1

2N1

1C2

3S9

1K4

2S4

2B2

2D4

3S6

3D8

2Z3

3J2

1K9

1C3

2K1

2S6

2B4

2H2

3B1

3H5

2Z4

3J9

2K9

1C4

2K2

2B5

2H5

3B2

4D4

3Z4

1S9

1C6

2K3

2B6

2H7

3B5

3Y1

2S9

2A1

2K4

1H1

1O5

3B6

1H9

2A2

2K6

1H2

1O6

3H1

2C2

3K3

1H3

2O1

3H2

1H4

2O6

lesní typ

2B9 TVL

obohacená

013

015

016

20

40

22

24

44

46

28

označení porostu

a

b

c

d

h

e

f

j

k

g

plocha (ha): 4796

47

498

81

981

56

1458

572

877

151

75

Zastoupení typů porostů v jednotlivých TVL jehličnatý

0153

přechodný (smíšený)

0154

0164

203

403

223 (221)

243

443

204

404

224

244

444

464

284

405(7)

225(6)

245(6)

445(6) 467

287

228

248

448

288

cílový

0135

0155(7) 0165(7) 205(7)

akátový

0138

0158

208

Typy vývoje lesa 013 - reliktní bory

24 - bohaté bukové doubravy s habrem

015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu

28 - podmáčené olšiny a lužní společenstva

016 - habro-lipové javořiny

40 - lipo-dubové bučiny s habrem

20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem

44 - bohaté dubové bučiny s habrem

22 - kyselé habrové doubravy s bukem

46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny

468

7.3.1

P¯ehled a charakteristiky typ˘ v˝voje lesa

Tab. 7-6 Přehled a charkteristiky TVL typ vývoje lesa:

013 – RELIKTNÍ BORY

výměra:

47 ha

lesní typy:

0Z1, 0Z2

kategorie lesa:

les ochranný

cíl. dřevinná skladba:

BO 8-9, DB 0-2, BR 0-1, BRK+, MK+

cílový stav-cílová zóna I:

Rozvolněná společenstva na skalních výchozech a jejich okrajích, člověkem téměř neovlivňovaná, porostní struktura jednovrstevná, u dubu častá výmladnost a tvorba polykormonů.

- cílová zóna II:

Společenstva se v c.z. II nenacházejí.

typ vývoje lesa:

015 – SMÍŠENÉ LESY EXTRÉMNÍCH výměra: STANOVIŠŤ S PŘEVAHOU DUBU

498 ha

lesní typy:

1X1, 1X3, 1Z1, 1Z2, 2Z3, 2Z4, 3Z4, 3Y1

les ochranný


DB 6-8, BO 0-2, HB 0-1, BR 0-1, LP+, BK+, JD+


Teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou a většinou neúplným zápojem. Na SLT 1X s příměsí LP, BRK, MK, na stinnějších místech příměs BK, na SLT 3Y naopak výraznější účast BO a BR.


kategorie lesa:

Dtto cílová zóna I

typ vývoje lesa:

016 – HABRO-LIPOVÉ JAVOŘINY

výměra:

81 ha

lesní typy:

1J1, 1J3, 1J4, 3J1, 3J2, 3J9

kategorie lesa:

les ochranný


DB 2-3, BK 0-2, LP 2-3, JV 2-3, HB 1-2, JD+, BRK+, JL+, JS+, TS+


Typické suťové lesy s neúplným zápojem a nevyvinutým půdním profilem. Porostní struktura zpravidla vícevrstevná. Pestrá směs dřevin bez výrazné dominanty. Na stinných svazích přimíšen TS, JD, JL.


Společenstva se v c.z. II nenacházejí

typ vývoje lesa:

20 – KAMENITÉ A VYSÝCHAVÉ HABROVÉ výměra: DOUBRAVY S BUKEM

981 ha

lesní typy:

1N1, 1N4, 2N1, 1K9, 2K9, 1S9, 2S9, 1H9, 1C1, kategorie lesa: 1C4, 1C2, 1C3, 1C6, 2C2, 2B9, 1A2, 1A3, 2A2, 1A1, 2A1,

les zvláštního určení


DB 7-9, HB 0-1, LP 0-1, BK+, BO+, BR+, JL+, JV+, BRK+


Převážně teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou. Na kamenitých výchozech přirozeně BO a BR, s postupným obohacováním půdního profilu přibývá postupně HB, LP, BRK, BK (SLT 2C, 2B, 1A a 2A). HB většinou podúrovňový. Přirozené střídaní generací HB a DB.


Doubravy s vtroušenou LP a podúrovní HB, mírně věkově diferencované, na kamenitých svazích s účastí BK, JL, JV. Textura mírně členitá, zmlazení pomístné, řidší.

typ vývoje lesa:

22 – KYSELÉ S BUKEM

lesní typy:

1M2, 2M1, 3M5, 1K1, 1K2, 1K3, 1K4, 2K1, 2K2, kategorie lesa: 2K3, 2K4, 2K6, 3K3,1S1, 1S6, 2S2, 2S4, 2S6


DB 6-8, HB 1-2, LP 0-1, BK 0-1, BR 0-1, BO 0-1, BRK +


Společenstva s dominantním dubem a příměsí dalších dřevin v gradientu od chudších na štěrcích (1M, 2M) po bohatší (2S) v pořadí BO, BR, HB, BRK, BK, LP. Často dvouetážové porosty.


HABROVÉ

DOUBRAVY výměra:

1458 ha les zvláštního určení

Doubravy s podúrovní HB a vtroušenou LP, BR, BO a příp. BK. Na chudších stanovištích místy rozvolněný zápoj s dobrými světelnými podmínkami pro přirozenou obnovu DB.


typ vývoje lesa:

24 – BOHATÉ S HABREM

lesní typy:

1B1, 1B4, 2B1, 2B2, 2B4, 2B5, 1H1, 1H2, 1H3, kategorie lesa: 1H4, 2H2, 2H5, 2H7, 2B6, 1D1, 2D1, 2D2, 2D4, 1O5, 1O6, 2O1, 2O6


DB 6-8, BK 0-2, HB 0-2, LP 0-1, JV 0-1, JS+, JL+, BRK+


Doubravy ve směsi s BK, LP, a HB, často dvouetážové s dobrými podmínkami pro přimíšené dřeviny. Na stinnějších místech s dobrým prohumózněním je DB konkurenčně slabší a ustupuje BK, JV, LP.


BUKOVÉ

DOUBRAVY výměra:

Textová část


Doubravy s příměsí zejména BK na stinnějších místech a hlubších půdách, HB podúrovňový, tvořící dobré mikroklima pod porostem. Přirozená obnova bezproblémová.

typ vývoje lesa:

28 – PODMÁČENÉ SPOLEČENSTVA

lesní typy:

2L1, 2L2, 3U1, 3L0, 3L1, 1T2


OL 5-7, JS 2-3, DB 0-1, JL 0-1, JV 0-1, BR 0-1, LP+, JD+, OS+,


Refugia lužních společenstev v nivách potoků (2L,3L) (zejména Klaperův potok), charakteristická dominancí olše, s příměsí dalších dřevin. Strukturálně jednoduché porosty, spíše náhlý rozpad a náročnost hlavních dřevin na světlo neumožňují existenci složitějších porostních útvarů. Na plošině malé bezodtoké deprese (1T), zpravidla využívané jako kaliště – velmi cenné lokality z hlediska biodiverzity území.


OLŠINY

A

LUŽNÍ výměra: kategorie lesa:


Dtto c.z.I – žádné hospodářské využití.

typ vývoje lesa:

40 – LIPO-DUBOVÉ BUČINY S HABREM

výměra:

56 ha

lesní typy:

3N1, 3N2, 3K9, 3A1, 3C2, 3S9

kategorie lesa:



BK 5-6, DB 1-3, JD 0-2, LP 0-2, HB 0-1, JV 0-1,


Bučiny s příměsí DB, JD, LP, prostorově diferencované. Pomístně rozvolněný zápoj (3N, 3A). HB podúrovňový. Ostrůvkovitý výskyt na svazích či temenech kopců.


Bučiny s příměsí, která přechází od HB (3N, 3C) přes DB (3N, 3C, 3A) po JD (3A, 3S). Přirozená obnova bezproblémová, terén pro zásahy složitější.

typ vývoje lesa:

44 – BOHATÉ DUBOVÉ BUČINY S HABREM

výměra:

877 ha

lesní typy:

3S1, 3S2, 3S3, 3S6, 3B1, 3B2, 3B5, 3B6, 3H1, 3H2

kategorie lesa:



BK 5-6, DB 2-3, LP 0-2, HB 0-1, JD 0-1, JV+, TS+


Bučiny s příměsí DB,LP a dalších dřevin, prostorově mírně diferencované. Ve stadiu optima se zjednodušenou strukturou. HB vždy podúrovni, JD vtroušeně. Plný zápoj, textura porostu mírně až plně rozvinutá.


Porosty s dominancí BK a s nejvyšší hektarovou zásobou na území NP. Přirozená obnova plně uplatnitelná, podrostní způsob hospodaření bezproblémový.

typ vývoje lesa:

46 – HUMUSEM OBOHACENÉ A OGLEJENÉ výměra: DUBOVÉ BUČINY

151 ha

lesní typy:

3D3, 3D4, 3D7, 3D8, 3H5, 4D4, 3V1, 3O4



BK 4-6, DB 1-3, LP 0-2, JD 0-3, HB 1-2, JV 0-1, JS 0-1, JL+


Strukturálně silně diferencované porosty s dominancí buku a významnou příměsí DB, LP, JD. JD se pomístně přirozeně zmlazuje, často využívá obnažený povrch na pomístných erozních plochách v deluviích potoků. HB je výrazně podúrovňový. Samovolný vývoj je ovlivněn pomístným náhlým rozpadem na vodou ovlivňovaných plochách.


kategorie lesa:

Převážně bučiny s příměsí DB, LP, JD, jejíž zastoupení stoupá na oglejených stanovištích. Plošně menší porosty. Prostorově výrazně diferencované s možností využít plastičnosti BK a JD při jejich účasti v nižších etážích.

63


Textová část

7.4 Genetick· klasifikace porost˘ Potřebu zcela nové genetické klasifikace vyvolala razantní změna v hospodaření v lesích Národního parku Podyjí. Součástí předešlého LHP pro LHC NP Podyjí byl seznam uznaných, převážně jehličnatých porostů, který zcela nevyhovuje potřebám současného přírodě blízkého lesního hospodaření, při kterém je k obnově porostů využíváno výhradně dřevin přirozené skladby. Seznam lesních porostů fenotypové kategorie A a B navržených k uznání ke sběru osiva byl zpracován Správou Národního parku Podyjí ve spolupráci s VÚLHM – VS Uherské Hradiště. Tento seznam byl zpracovatelem částečně revidován při venkovním šetření a doplněn o nové označení porostních skupin. V září 2002 byl předložen ke zpracování závěrečného posudku na VÚLHM VS Uherské Hradiště a postoupen ke schválení referátu životního prostředí Okresního úřadu Znojmo jako v té době příslušnému orgánu státní správy lesů. Porosty fenotypové kategorie A a B byly vytypovány v souladu se zněním vyhlášky č. 82/1996 Sb. Nebyly vytypovány tzv. výběrové stromy, které jsou ke sběru osiva využívány jen výjimečně, neboť je nutné zajistit sběr z většího počtu jedinců, aby nedocházelo k snižování genetické variability. Zajištění osiva ostatních dřevin (javory, jilmy, jeřáby, třešeň ptačí, tis, jedle bělokorá, olše, bříza,) je potřeba řešit individuálně s ohledem na semenné roky jednotlivých dřevin. Zvláštní kapitolou je problematika rodu Quercus. V případě rodu Quercus se na území NP Podyjí vyskytuje jeden zásadní problém, a to smíšené porosty dubu zimního a dubu letního, kdy dub letní je vtroušen v porostech tvořených agregátem dubu zimního téměř na celém území NP (jediným místem, kde nebyl dub letní zjištěn, je lokalita Šobes). Přesto lze navržené porosty považovat za porosty dubu zimního, respektive agregátu dubu zimního, bez toho, že by bylo možno jednoznačně vylišit porosty určené pro sběr semen jednotlivých druhů tohoto agregátu, tj. dubu zimního, dubu mnohoplodého a dubu žlutavého. Dub letní se vyskytuje převážně jako vtroušená dřevina a ke sběru se nyní v provozní praxi využívají jednotlivé vytypované stromy označené v terénu. Okresní úřad Znojmo rozhodl podle § 29 odst. 2 lesního zákona dne 11.12.2002 pod. č.j. Les 1441 NP/221-1k/2002 – Ing.TK o uznání zdrojů reprodukčního materiálu. Uznány jsou lesní porosty fenotypové kategorie A ke sběru semen dubu zimního, dubu ceru, buku lesního, lípy malolisté a lípy velkolisté a lesní porosty fenotypové kategorie B ke sběru semen dubu zimního, buku lesního, lípy malolisté, javoru klenu, olše lepkavé a třešně ptačí. Seznam těchto porostů je uveden v následujících tabulkách. Kopie rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo a kopie Uznávacího listu č. 1/2002 jsou uvedeny v příloze textové části LHP.

64


Textová část

Věk

Výměra celé skupiny [ha]

Výměra zastoupené dřeviny [ha]

Lesní vegetační stupeň

Typ vývoje lesa

Zásoba dřeviny[m3]

Návrh výše obnovní těžby [m3]

3

24

762

-

B

DBZ 117

5,10

2,81

3

44

1251

15

1

A

DBZ 134 13,45

6,73

3

44

3465

-

j

1

A

134 13,45

4,71

3

44

1882

-

F

j

1

B

DBZ 117

4,72

3,30

3

44

1366

-

05

C

k

1

B

DBZ 143

1,54

1,23

3

46

418

-

B-DBZ-015-33-3-ZN

06

B

j

1

B

DBZ 102

3,16

0,95

3

44

411

5

B-LP-006-33-3-ZN

06

B

j

1

B

LP

102

3,16

0,95

3

44

483

-

B-BK-008-33-3-ZN

06

C

j

22

B

BK

89

2,84

0,63

3

44

368

-

B-DBZ-015-33-3-ZN

06

C

j

22

B

DBZ

89

2,84

0,70

3

44

325

-

B-LP-006-33-3-ZN

06

C

j

22

B

LP

89

2,84

0,70

3

44

353

-

B-BK-002-33-3-ZN

07

A

j

1

A

BK

135

6,51

1,91

3

44

898

-

B-DBZ-012-33-3-ZN

07

A

j

1

A

DBZ 135

6,51

4,22

3

44

1925

-

B-LP-005-33-3-ZN

07

A

j

1

A

LP

135

6,51

0,33

3

44

151

-

B-BK-004-33-3-ZN

07

C

j

1

A

BK

95

2,17

1,52

3

44

950

-

B-DBZ-015-33-3-ZN

07

C

j

1

B

DBZ

95

2,17

0,44

3

44

179

-

B-BK-008-33-3-ZN

07

D

j

2

B

BK

B-DBZ-015-33-3-ZN

07

D

j

2

B

B-BK-003-33-3-ZN

07

Z

j

1

A

B-DBZ-013-33-3-ZN

07

Z

j

1

A

B-LPV-007-33-3-ZN

07

Z

j

1

A

B-DBZ-015-33-3-ZN

08

A

h

1

B

B-LP-006-33-3-ZN

08

A

h

1

B

B-DBZ-015-33-3-ZN

08

A

j

11

B

B-LP-006-33-3-ZN

08

A

j

11

B

B-DBZ-010-33-2-ZN

08

B

e

1

B

B-BK-005-33-3-ZN

09

Z

j

1

A

B-BK-006-33-3-ZN

09

D

j

1

A

B-DBZ-014-33-3-ZN

09

D

j

1

A

B-LP-006-33-3-ZN

09

D

j

1

B

B-DBZ-015-33-3-ZN

10

B

j

11

B

B-LP-006-33-3-ZN

10

B

j

11

B

B-DBZ-015-33-3-ZN

10

D

j

1

B

B-LP-006-33-3-ZN

10

D

j

1

B

B-BK-008-33-3-ZN

10

E

j

11

B

B-DBZ-015-33-3-ZN

10

E

j

11

B

Fenotypová kategorie

1,18

PS

1,27

Porost

104

Dílec

BK

Oddělení

Dřevina

Číslo uznané jednotky, porostu

Tab. 7-7 Seznam uznaných zdrojů reprodukčního materiálu

B-BK-001-33-3-ZN

01

C

f

1

A

B-DBZ-015-33-3-ZN

03

A

j

1

B-DBZ-011-33-3-ZN

03

B

j

B-LP-004-33-3-ZN

03

B

B-DBZ-015-33-3-ZN

03

B-DBZ-015-33-3-ZN

LP

103

3,98

1,19

3

44

515

-

DBZ 103

3,98

1,00

3

44

407

5

107

6,66

0,33

3

44

177

-

DBZ 107

6,66

3,53

3

44

1834

-

107

6,66

2,00

3

44

992

-

DBZ 118

3,03

1,67

3

40

590

-

118

3,03

0,76

3

40

220

-

DBZ 118

3,02

1,66

3

44

585

-

BK LP LP

118

3,02

0,76

3

44

210

-

DBZ 138

2,77

2,11

2

44

686

-

BK

138

1,79

1,61

3

44

1083

-

BK

100

6,45

2,58

3

44

1249

15

DBZ 100

6,45

1,87

3

44

710

-

100

6,45

1,29

3

44

520

-

DBZ 114

7,13

5,63

3

44

1983

30

114

7,13

1,03

3

44

345

-

DBZ 118

3,81

2,29

3

44

772

12

LP

118

3,81

0,50

3

44

157

-

BK

127 11,78

1,77

3

44

652

-

DBZ 127 11,78

7,66

3

44

2579

40

LP

LP LP

65


Textová část

B-LP-006-33-3-ZN

10

E

j

11

B

LP

127 11,78

1,18

3

44

395

-

B-BK-007-33-3-ZN

13

C

j

2

A

BK

120

3,19

0,64

3

44

499

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

14

B

e

1

B

DBZ 120

6,22

5,29

2

24

1991

15

B-LP-003-33-2-ZN

14

B

e

1

B

120

6,22

0,32

2

24

119

-

B-DBZ-015-33-3-ZN

15

A

j

1

B

DBZ 115

3,55

2,13

3

24

880

10

B-DBZ-010-33-2-ZN

15

B

e

2

B

DBZ

94

7,34

4,77

2

22

1808

15

B-DBZ-010-33-2-ZN

16

D

f

11

B

DBZ

93

2,68

1,07

2

24

500

-

B-LP-003-33-2-ZN

16

D

f

11

B

LP

93

2,68

1,07

2

24

535

-

B-KL-001-33-3-ZN

20

A

j

1

B

KL

127

1,89

0,60

3

44

105

-

B-TR-001-33-3-ZN

20

A

j

1

B

TR

127

1,89

0,30

3

44

49

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

24

A

d

1

B

DBZ 136

2,45

2,20

2

20

754

8

B-DBZ-010-33-2-ZN

24

B

f

1

B

DBZ 121

1,90

1,23

2

24

380

6

B-DBZ-010-33-2-ZN

25

A

e

1

B

DBZ 107 11,54

9,81

2

22

3139

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

25

E

d

1

B

DBZ 107

4,30

1,51

2

20

547

-

B-LP-003-33-2-ZN

25

F

f

1

B

LP

106

4,20

2,94

2

22

1176

-

B-OL-001-33-3-ZN

31

F

g

1

B

OL

53

1,93

1,70

3

28

489

-

B-BK-008-33-3-ZN

32

G

j

1

B

BK

116

3,31

1,49

3

44

844

-

B-DBZ-015-33-3-ZN

32

G

j

1

B

DBZ 116

3,31

1,49

3

44

704

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

37

E

e

2

B

DBZ 117

2,23

0,56

2

22

151

3

B-DBZ-010-33-2-ZN

37

E

e

1y

B

DBZ 117

1,41

1,13

2

22

122

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

37

F

e

2

B

DBZ

95

13,20

5,28

2

22

1758

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

37

F

k

2

B

DBZ

95

2,30

1,04

2

46

410

5

B-DBZ-010-33-2-ZN

38

B

f

1

B

DBZ 103

3,43

2,92

2

22

933

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

38

C

f

1

B

DBZ 103

2,74

1,91

2

24

574

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

38

F

j

1

B

DBZ 109

6,54

2,81

2

44

926

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

39

D

e

1

B

DBZ 131

4,10

4,10

2

22

1174

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

39

K

d

1

B

DBZ 107

1,24

1,18

2

20

301

-

7,70

2,68

2

24

850

-

LP

B-DBZ-010-33-2-ZN

39

K

f

1

B

DBZ 107

B-DBZ-015-33-3-ZN

40

E

k

1

B

DBZ 110

1,83

0,40

3

46

146

3

B-DBZ-010-33-2-ZN

41

F

f

2

B

DBZ 113

2,99

1,95

2

24

849

10

B-DBZ-010-33-2-ZN

41

H

e

1

B

DBZ

92

4,17

2,92

2

22

879

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

41

J

f

1

B

DBZ

92

4,31

4,01

2

24

1084

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

41

K

f

1

B

DBZ

95

3,55

2,13

2

24

598

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

42

Z

f

1

B

DBZ

94

4,57

3,43

2

24

1296

-

B-DBZ-009-33-1-ZN

42

C

f

1

B

DBZ

94

3,25

1,95

1

24

734

10

B-DBZ-009-33-1-ZN

42

C

f

2

B

DBZ

93

2,52

1,76

1

24

578

8

B-DBZ-010-33-2-ZN

43

B

f

1

B

DBZ 108

4,56

2,28

2

24

689

12

B-DBZ-010-33-2-ZN

43

D

d

1

B

DBZ 100

0,53

0,34

2

20

121

2

B-DBZ-010-33-2-ZN

43

D

f

1

B

DBZ 100

1,10

0,88

2

24

308

8

B-DBZ-010-33-2-ZN

43

D

f

2

B

DBZ 100

1,99

1,19

2

24

376

10

B-DBZ-010-33-2-ZN

45

B

f

1

B

DBZ 123

3,44

1,58

2

24

475

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

46

D

f

1

B

DBZ

92

4,23

3,17

2

24

1031

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

46

F

d

1

B

DBZ 129

4,22

2,32

2

20

706

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

50

D

d

1

B

DBZ 109

6,01

4,21

2

20

920

-

B-LP-003-33-2-ZN

51

A

d

1

B

102

3,85

0,39

2

20

77

-

LP

66


B-LP-003-33-2-ZN

51

A

e

1

B

B-DBZ-010-33-2-ZN

51

D

d

1

B

B-LP-003-33-2-ZN

51

D

d

1

B

B-DBZ-010-33-2-ZN

51

F

e

1

B-LP-003-33-2-ZN

51

F

e

B-DBZ-010-33-2-ZN

51

F

B-LP-003-33-2-ZN

51

B-DBZ-010-33-2-ZN

Textová část

102

3,28

0,98

2

22

229

-

DBZ 102

9,22

6,45

2

20

1481

-

LP

102

9,22

0,92

2

20

206

-

B

DBZ

96

5,23

1,57

2

22

326

8

1

B

LP

96

5,23

2,56

2

22

664

-

f

1

B

DBZ

96

3,12

0,59

2

24

152

3

F

f

1

B

LP

96

3,12

2,18

2

24

564

-

52

A

d

1

B

DBZ

95

9,24

5,54

2

20

1241

-

B-LP-003-33-2-ZN

52

A

d

1

B

LP

95

9,24

1,85

2

20

411

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

52

C

d

1

B

DBZ

92

4,20

2,52

2

20

564

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

52

D

d

1

B

DBZ

92

7,63

5,34

2

20

1034

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

52

F

f

1

B

DBZ 116

6,22

3,30

2

24

600

-

B-LP-003-33-2-ZN

52

F

f

1

B

116

6,22

1,80

2

24

341

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

52

G

f

1

B

DBZ 116

4,36

2,62

2

24

502

12

B-LP-003-33-2-ZN

52

G

f

1

B

116

4,36

0,86

2

24

180

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

53

C

d

1

B

DBZ 116

1,89

1,23

2

20

274

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

54

A

d

1

B

DBZ

95

3,36

1,21

2

20

256

-

1,46

1,32

2

22

214

-

LP

LP LP

B-DBZ-010-33-2-ZN

54

C

e

1

B

DBZ 112

B-DBZ-010-33-2-ZN

55

J

e

1

B

DBZ

95

5,95

5,65

2

22

1627

-

A-CER-001-33-2-ZN

56

C

e

1

A

CER

97

11,60

4,64

2

22

1392

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

59

E

e

1

B

DBZ 104

8,67

6,94

2

22

1403

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

64

C

e

1

B

DBZ 122

6,36

5,41

2

22

954

-

B-DBZ-010-33-2-ZN

69

D

d

1

B

DBZ 122

7,03

6,96

2

20

1773

30

67


Textová část

7.5 CÌle pÈËe o les 7.5.1 DlouhodobÈ cÌle - koncepce pÈËe o les Koncepce péče o les vychází z mezinárodních kritérií IUCN pro národní parky a jejich management a v širším rámci je dána posláním národních parků, definovaným zákonem č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny. Konkrétní strategie péče (management) v jednotlivých lesních porostech vychází ze současného, ale především cílového zařazení v zóně ochrany přírody, z hodnocení současného stavu porostu a následně jeho zařazení do stupně přirozenosti, resp. provozní jednotky (viz níže). Současně platná třístupňová zonace není trvalou a s postupným přibližováním porostů přírodě blízkému stavu se bude vyvíjet a výsledkem bude vytvoření zón dvou a to cílové zóny I a cílové zóny II. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma zónami spočívá v dlouhodobém strategickém cíli – v cílové zóně I je dlouhodobým strategickým cílem umožnění samovolných přírodních vývojových procesů lesních společenstev, v cílové zóně II tímto cílem je trvalý management lesních porostů s uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření. Tab. 7-8 Členění plochy LHC NPP – lesy ve vlastnictví státu na cílové zóny Cíl. zóny

I. cíl. zóna (ha) II. cíl.zóna (ha)

Celkem (ha)

PUPFL (ha) :

3538,06

1376,55

4914,61

Por. půda (ha):

3502,81

1293,54

4796,35

III. zóna 20%

OP 1%

ost.zóny 27% I. zóna 41%

II. zóna 38%

Graf. 7-1 Členění porostní půdy podle stávající zonace NPP

I.cíl. zóna 73%

Graf. 7-2 Dlouhodobý cíl péče o les – členění porostní půdy podle cílové zonace NPP

Pro klasifikaci současného stavu byl zpracován podrobný historický průzkum lesů na celém území NP a provedeno podrobné terénní šetření aktuálního stavu porostů, byla vytvořena pětistupňová klasifikační řada tzv. stupňů přirozenosti a každé porostní skupině (bylo jich přes 2000) byl přiřazen

68


Textová část

určitý stupeň přirozenosti. Pro jednodušší provozní aplikaci, která by umožňovala každodenní práci lesníka byl zpracován třístupňový model pro přiblížení porostů přírodnímu stavu, pomocí něhož byla klasifikována každá porostní skupina. Tento model zahrnuje požadavky na dřevinnou skladbu, prostorovou a věkovou strukturu porostu, včetně postupu při ponechávání odumřelého dřeva. Pro každou porostní skupinu je kromě současné dřevinné skladby zpracována cílová dřevinná skladba. Pro hodnocení struktury a textury porostů slouží jako srovnávací báze výsledky výzkumu přirozených a přírodních lesů na srovnatelných stanovištích. Podle stupně přirozenosti, pak v rámci cílové zóny I. rozlišujeme: - Porosty přírodní nebo tomuto stavu blízké, tzv. „na věčnost“ Jde o porosty s dřevinnou skladbou blízkou cílové dřevinné skladbě, se zcela nebo částečně (pomístně) vyvinutou prostorovou strukturou a texturou a s výraznou věkovou diferenciací. Ve výjimečných případech lze zařadit do této skupiny i porosty, které zcela nesplňují uvedená kritéria, např. z důvodů výzkumných, arondace souvislých celků apod. Tyto porosty jsou ponechány samovolnému vývoji a ponechává se v nich veškeré ležící i stojící dřevo (živé i odumřelé). V ojedinělých a odůvodněných případech je možno v těchto porostech provádět lesnické zásahy za účelem podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení slabě zastoupených cílových dřevin, doplnění chybějících ohrožených či vzácných druhů dřevin formou síje či podsadby, eliminace sekundárních entropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod. Vždy se jedná o výjimečná opatření. V LHP jsou tyto porosty zařazeny do typu porostu cílového. - Porosty kulturní až přirozené, tzv. „v přechodu“ Jde o porosty s podstatným zastoupením cílových dřevin, avšak s příměsí stanovištně nepůvodních dřevin, příp. se zcela nevhodným poměrem cílových dřevin (např. habrové pařeziny) a pouze s pomístně vyvinutou prostorovou strukturou. Cílenými lesnickými zásahy jsou tyto porosty směrovány k modelu přírodního lesa, diferencovaného podle stanovištních poměrů (přechod do cílových prostů). Ponechává se v nich odumřelá dřevní hmota, vyjma odumřelé hmoty stanovištně nepůvodních druhů dřevin. do této skupiny lze výjimečně zařadit i porosty, které zcela nesplňují uvedená kritéria, zejména z důvodů arondace souvislých celků. Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem dosažení, resp. přiblížení se potenciální přirozené dřevinné skladbě, podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení nedostatečně zastoupených cílových dřevin (např. prosvětlením), doplnění chybějících, ohrožených či vzácných druhů formou síje či podsadby, eliminace sekundárních entropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod. V LHP jsou tyto porosty zpravidla zařazeny do typu porostu přechodného. - Porosty nepůvodní Porosty, nesplňující svým charakterem podmínky pro zařazení do jedné ze dvou uvedených skupin, budou postupnými lesnickými zásahy směrovány tak, aby posléze mohly být zařazeny do porostů skupiny 2. a následně 1. Prioritou je úprava dřevinné skladby. V LHP jsou tyto porosty zpravidla zažazeny do typu porostu jehličnatého nebo akátového. Obdobně jsou podle stupně přirozenosti diferencovány lesní porosty i v rámci cílové zóny II, kde s ohledem na dlohodobý strategický cíl rozlišujeme: - Porosty přírodě blízké s trvalým uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření V porostech jsou prováděny lesnické zásahy umožňující určitou produkci dřevní hmoty, zachovávající současně přírodě blízký charakter porostů. Obnova se provádí maloplošnými prvky, v nejvíce diferencovaných porostech probíhá trvalý výběr jednotlivých mýtně zralých stromů. Přednostně jsou

69


Textová část

odstraňováni jedinci nepůvodních druhů dřevin, je podporováno zmlazení cílových druhů apod. V porostech je ponecháváno určité množství odumřelé dřevní hmoty (do 10% z celkového množství). - Porosty přeměněné s kombinovaným hospodařením Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem dosažení, resp. přiblížení se potenciální přirozené dřevinné skladbě, podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení nedostatečně zastoupených cílových dřevin, doplnění chybějících, ohrožených či vzácných druhů formou síje či podsadby, eliminace sekundárních antropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod. tak, aby mohly být následně přeřazeny do vyšší kategorie. V porostech jsou ponechávány jenotlivé odumřelé stromy, které nebrání provádění dalších zásahů. - Porosty nepůvodní s intenzivním hospodařením Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem postupného splnění kritérií pro zařazení do vyšší kategorie. Prioritně se jedná o úpravu dřevinné skladby, následuje věková a prostorová diferenciece.

7.6 ObecnÈ z·sady pÈËe o les Péče o les v porostech v zásadě řídí směrnicemi péče o les, které jsou zpracovány pro jednotlivé typy vývoje lesa a jejich typy porostů.

7.6.1 Z·sady lesnickÈ Ëinnosti v†typech porost˘ - Typ porostu cílový – TP1 (dle Koncepce péče o les porosty přírodní nebo tomuto stavu blízké) jedná se o porosty přirozené až přírodě blízké dřevinné skladby, různověké nebo alespoň s vyvinutými etážemi, často přirozená společenstva odpovídající danému stanovišti. Část porostů, je možno ponechat přirozenému vývoji. U zbylé části porostů je třeba vytvořit a podporovat prostorovou a věkovou diferencovanost a jejich stabilitu. Do porostů je nutno vnést chybějící dřeviny přirozené skladby. V druhé cílové zóně směřovat porosty k výběrnému způsobu hospodaření, v první cílové zóně porosty výhledově ponechat přirozenému vývoji. Již nyní v nich simulovat přírodě blízké podmínky (ponechat souše, vývraty). - Typ porostu přechodný – TP2 (dle Koncepce péče o les porosty kulturní až přirozené) - porosty s přijatelnou dřevinnou skladbou, avšak se zastoupením nepůvodních dřevin, nebo nedostatečné věkové a prostorové rozrůzněnosti. U porostů vyžadujících výchovné nebo obnovní zásahy postupně měnit dřevinnou skladbu vnášením chybějících dřevin přirozené skladby. Zakládáním menšíchi obnovních prvků porosty věkově diferencovat a připravovat pro přechod do TP1. - Typ porostu jehličnatý – TP3 (dle Koncepce péče o les porosty nepůvodní) - porosty s nevyhovující dřevinnou skladbou (převážně jehličnatou). Porosty budou v zásadě dopěstovány běžným způsobem, v průběhu obmýtí bude připravována pro obnovu na les přírodě blízký (vhodná dřevinná skladba, prostorová a věková diferencovanost). Při obnovách bude využíváno předsunutých skupinových sečí a maloplošných holých sečí pro dřeviny cílové skladby. - Typ porostu akátový – TP4 (dle Koncepce péče o les porosty nepůvodní) V těchto porostech budou prováděny přeměny s využitím maloplošných holosečných prvků. V první zóně je nutno využívat šetrnějších postupů likvidace, např. kroužkování. Pořadí bude závislé na míře expanzívního zmlazování akátu a lokalizaci porostu. Do provedení přeměn budou případné cenné části porostů (TP1, TP2, popř. i TP3) chráněny před šířením agresivního akátu. Při přeměnách akátu lze v případě nezbytnosti mimo první zóny použít Roundup. V zájmu urychlené přeměny těchto porostů je schválena výjimka dle § 33 odst.4 lesního zákona, která umožňuje předčasnou obnovu akátových porostů dle směrnice péče o les.

70


Textová část

7.7 IntrodukovanÈ d¯eviny V souladu s posláním národního parku a se zásadami plánu péče o Národní park Podyjí není přípustné zalesňování geograficky nepůvodními dřevinami. Zejména v lesnickém úseku Vinohrady a Devět Mlýnů se vyskytuje poměrně velký podíl akátových porostů, což je jedno z největších rizik lesního hospodaření v LHC. Přeměny akátových porostů je nutno řešit razantně skupinovou až holou sečí a mimo I. zónu případně i za použití schválených chemických arboricidů. V první zóně je nutno využívat šetrnějších postupů likvidace jako je například kroužkování. Razantním přeměnám akátových porostů by měla napomoci schválená výjimka dle § 33, odst. 4 – mýtní úmyslné těžby v porostech mladších 80 let, která umožňuje předčasnou obnovu akátových porostů podle směrnic péče o les bez nutnosti žádat o výjimky orgán SSLH. Směrnice péče o les stanovují pro všechny typy vývoje lesa posun obmýtí akátových typů porostů na 50 let při obnovní době 30 let a s počátkem obnovy ve 31 letech.

7.8 Opat¯enÌ ochrany lesa 7.8.1 Opat¯enÌ proti abiotick˝m ökodliv˝m Ëinitel˘m Intenzívní přeměny jehličnatých, zejména borových porostů na smíšené listnaté porosty, snižují rozsah případných škod při kalamitním výskytu škodlivých činitelů jako je sucho a námraza či mokrý sníh. Zbylé starší borové porosty jsou natolik proředěny díky trvale nepříznivým stanovištním podmínkám, že pod nimi probíhá spontánní obnova listnatých dřevin. Škody větrem se projevují ve zbytcích převážně smrkových porostů v lesnických úsecích Braitava a Lesná. Riziko ohrožení větrem se také snižuje postupnou přeměnou dřevinné skladby porostů.

7.8.2 Opat¯enÌ proti biotick˝m ökodliv˝m Ëinitel˘m Riziko podobné hmyzí kalamity, která proběhla v roce 1994 napadením suchem oslabených borových porostů lýkožroutem vrcholkovým (Ips acuminatus), je již nižší a postupně s přeměnou dřevinné skladby se dále snižuje. Nebezpečí silného poškození mladých výsadeb zejména zimním a letním okusem je stále velké. Vedle velmi intenzivního odlovu zvěře musejí být prováděna poměrně nákladná opatření v ochraně lesa. Nadále je nutno počítat s velkými náklady na ochranu proti okusu zvěří jak formou postřiků či nátěrů repelenty tak stavbou oplocenek.

7.9 Opat¯enÌ na podporu ostatnÌch ˙Ëelov˝ch funkcÌ lesa 7.9.1 Ochrana biotop˘ V souladu s posláním národního parku, s plánem péče o národní park a s dlouhodobou strategií péče o les je cílem péče o les obnova stabilních lesních společenstev blížících se dřevinnou skladbou skladbě potenciální přirozené vegetace. Na přirozené či přírodě blízké lesní porosty různých stanovišť je vázán výskyt specifických společenstev rostlin a živočichů, které společně s těmito porosty vytvářejí přirozená či přírodě blízká ekologicky stabilní lesní společenstva.

71


Textová část

Nové pojetí zařízení lesů, podle něhož je zpracován tento plán, pracuje s typy vývoje lesa (potenciálními přirozenými lesními biotopy) jako s hlavním kritériem podle něhož jsou vymezovány porosty jako jednotky rozdělení lesa. Dalším znakem ke klasifikaci porostů je současný typ porostu, který odráží míru přiblížení se současného porostu k přirozenému stavu. Nový LHP tedy zviditelňuje lesnímu hospodáři potenciální přirozené lesní biotopy a současné typy porostů a současně podřizuje veškeré plánování v rámci výše popsaných jednotek co nejefektivnější přeměně současných porostů na přírodě blízké lesní porosty. Vedle obecných zásad péče o les včetně zásad nasazení techniky ve specifických podmínkách jednotlivých lesních společenstev bylo za účelem ochrany cenných společenstev přijato několik odchylných opatření a výjimek z ustanovení lesního zákona (viz kapitola 9.3). Odchylná ustanovení se týkají ochrany především cenných xerotermních společenstev rostlin tím, že v porostech v bezzásahovém režimu prvních zón NP nebudou zalesňovány holiny nad 0,04 ha a řediny nad těmito společenstvy. Jako opatření na podporu původních společenstev lze chápat i snížení obmýtí akátových porostů, tak aby byla urychlena jejich přeměna. Pro podporu pestrosti dřevinné skladby lesních společenstev byl rozšířen seznam melioračních a zpevňujících dřevin o druhy vyskytující se v podmínkách NP vtroušeně až ojediněle.

7.9.2 Turistika Posláním národního parku je kromě uchování a zlepšení přírodního prostředí daného území, rovněž využití tohoto území k ekologicky únosné turistice. Národní park Podyjí se nachází v turisticky velmi zajímavé oblasti středního Podyjí. Kromě období 1950 - 1990, kdy byla velká část území dnešního národního parku v tzv. hraničním pásmu, a tudíž nepřístupná, bylo toto území intenzivně turisticky využíváno již od poloviny 19. stol. Zřízením Národního parku Podyjí vznikla potřeba regulace pohybu a chování návštěvníků na tomto území tak, aby nedocházelo k poškozování přírodního prostředí, a zároveň aby toto území bylo přístupné nejširší veřejnosti za účelem rekreace a poznávání přírodních hodnot. Pohyb návštěvníků na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma se řídí návštěvním řádem. Na celém území NP je zakázáno: - tábořit, bivakovat a rozdělávat ohně, - vjíždět a setrvávat motorovými vozidly, - pořádat a organizovat hromadné sportovní a turistické akce, - provozovat vodní sporty a vodní turistiku na řece Dyji, - jezdit na kolech mimo silnice a vyznačené turistické trasy. V I. a II. zóně je dále zakázáno: - vstupovat a pohybovat se mimo turistické cesty, - koupat se v řece Dyji a rybnících, - provozovat zimní lyžařskou turistiku mimo vyznačené stezky.

7.9.3 Styk s†ve¯ejnostÌ Správa NP Podyjí pro návštěvníky Národního parku zřídila a udržuje tato turistická a informační zařízení: - Návštěvnické středisko Čížov, - 14 panelů terénního informačního systému s informacemi o jednotlivých významných lokalitách, - Informační panely s turistickou mapou umístěné v obcích ochranného pásma, - 6 dřevěných přístřešků k úkrytu před nepohodou, - Označené studánky s pitnou vodou, jejíž kvalita je pravidelně sledována.

72


Textová část

7.10 SmÏrnice pÈËe o les typ vývoje lesa: lesní typy: cíl. dřevinná skladba: cílový stav - cílová zóna I: - cílová zóna II:

výměra: 47 ha 013 – RELIKTNÍ BORY 0Z1, 0Z2 kategorie lesa: les ochranný BO 8-9, DB 0-2, BR 0-1, BRK+, MK+ Rozvolněná společenstva na skalních výchozech a jejich okrajích, člověkem téměř neovlivňovaná, porostní struktura jednovrstevná, u dubu častá výmladnost a tvorba polykormonů. Společenstva se v c.z. II nenacházejí.

typ porostu: standard. označení tvar lesa: obmýtí / obnovní doba: počátek obnovy: obnovní způsob: systém obnovy:

a1 – cílový 0135 vysoký, střední -----------------

a4 - akátový 0138 vysoký, střední 50/30 31 V, n individuální likvidace jedinců, využít kroužkování,

minim. podíl MZD: min. počty prostokoř. sadebního mat. v tis. ks/ha: zalesnění:

10% -----

10% -----

-----

individuální vnášení cílových dřevin – síje BR do štěrbin, příp. DB a BO.

kultury: mlaziny: dospívající porosty:

-------------

diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I: odumřelé dřevo:

ponechat samovolnému vývoji

ohrožení: technologie:

postupný jednotlivý výběr, preference vtroušených cílových dřevin na úkor AK

kompletně ponechávat v ponechávat v porostu, porostu pouze na přístupných místech možnost likvidace AK mufloní zvěř mufloní zvěř ----ruční manipulace, bez mechanizace

73


typ vývoje lesa: lesní typy: cíl. dřevinná skladba: cílový stav - cílová zóna I: - cílová zóna II: typ porostu:

498 ha 015 – SMÍŠENÉ LESY EXTRÉMNÍCH STANOVIŠŤ výměra: S PŘEVAHOU DUBU 1X1, 1X3, 1Z1, 1Z2, 2Z3, 2Z4, 3Z4, 3Y1 kategorie lesa: les ochranný DB 6-8, BO 0-2, HB 0-1, BR 0-1, LP+, BK+, JD+ Teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou a většinou neúplným zápojem. Na SLT 1X s příměsí LP, BRK, MK, na stinnějších místech příměs BK, na SLT 3Y naopak výraznější účast BO a BR. Dtto cílová zóna I

standard. označení tvar lesa: obmýtí / obnovní doba: počátek obnovy: obnovní způsob: systém obnovy:

0153 vysoký 120/40 91 n odstranění nevhodných dřevin (BOC, MD) formou předsunutých kotlíků, vnášení chybějících cílových dřevin do souvislejších skupin BO

b2 – přechodný (smíšený) 0154 vysoký, střední --------p, V jednotlivý výběr nevhodných dřevin (AK, BOC, MD), uvolnění hloučků přirozeného zmlazení cílových dřevin formou malých kotlíků (do 0,05 ha)


80% DB - 8, BO - 8, LP - 6,

BK - 8

kultury: mlaziny: dospívající porosty:

b3 - jehličnatý

b1 - cílový

b4 – akátový

0155(7) střední, vysoký -----------------

0158 vysoký 50/30 31 n, P, H formou maloplošných prvků (do 0,10 ha), po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince vtroušených cílových dřevin

doplnění malých skupin po těžbě o chybějící či málo zastoupené cílové dřeviny

-----

převážně DB, příp. LP, vylepšení vtroušenými cílovými dřevinami (zejména LP)

intenzivní ochrana proti okusu intenzivní výběr nevhodných dřevin ve směsi s cílovými dřevinami uvolňování přimíšených po dosažení alespoň jedinců cílových dřevin částečné diferenciace ponechat samovolnému v úrovni (podúroveň – vývoji zejm. HB – nevyřezávat) a při jejich dostatečném zastoupení

-----

-----

-----

-----

-----

uvolňování jednotlivě vtroušených cílových dřevin i BO a MD (i když není cílový)

převážně DB, BO, vylepšení vtroušenými cílovými dřevinami (LP, na stinných sutích možno i obalované BK, JD) intenzivní ochrana proti okusu preference (i netvárných jedinců) vtroušených cílových dřevin

diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I: diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně II: odumřelé dřevo: ohrožení: technologie:

Textová část

ponechat samovolnému vývoji ponechat samovolnému vývoji

sucho, zvěř ruční manipulace, kůň,

ponechávat odumřelé dřevo cílových dřevin sucho, zvěř přístupné polohy

kompletně ponechávat v porostu zvěř TERRI

74


typ vývoje lesa: lesní typy: cíl. dřevinná skladba: cílový stav - cílová zóna I: - cílová zóna II: typ porostu: standard. označení tvar lesa: obmýtí / obnovní doba: počátek obnovy: obnovní způsob: systém obnovy: minim. podíl MZD: min. počty prostokoř. sadebního mat. v tis. ks/ha: zalesnění: kultury: mlaziny: dospívající porosty: diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I:

Textová část

výměra: 81 ha 016 – HABRO-LIPOVÉ JAVOŘINY 1J1, 1J3, 1J4, 3J2, 3J9 kategorie lesa: les ochranný DB 2-3, BK 0-2, LP 2-3, JV 2-3, HB 1-2, JD+, BRK+, JL+, JS+, TS+ Typické suťové lesy s neúplným zápojem a nevyvinutým půdním profilem. Porostní struktura zpravidla vícevrstevná. Pestrá směs dřevin bez výrazné dominanty. Na stinných svazích přimíšen TS, JD, JL. Společenstva se v c.z. II nenacházejí c2 – přechodný (smíšený) 0164 vysoký, střední --------V výběr jednotlivých stromů nevhodných druhů dřevin 80% DB - 8, BK - 8, LP - 6, -----------------

c1 – cílový 0165(7) vysoký, střední -----------------

JV - 6, JL - 6, ----------------ponechat samovolnému vývoji, výjimečně těžba nebo kroužkování jednotlivých stromů pro uvolnění tisu kompletně ponechávat v porostu

odumřelé dřevo:

kompletně ponechávat v porostu


zvěř zvěř ----ponechání hmoty na místě, příp. přibližování lanem z okraje porostu

75


Typ vývoje lesa: lesní typy: cíl. dřevinná skladba: cílový stav - cílová zóna I: - cílová zóna II:



kultury: mlaziny:

dospívající porosty:

20 – KAMENITÉ A VYSÝCHAVÉ HABROVÉ výměra: DOUBRAVY S BUKEM 1N1, 1N4, 2N1, 1K9, 2K9, 1S9, 2S9, 1H9, 1C1, 1C2, 1C3, 1C4, kategorie lesa: 1C6, 2C2, 2B9, 1A1, 1A2, 1A3, 2A1, 2A2,


DB 7-9, HB 0-1, LP 0-1, BK+, BO+, BR+, JL+, JV+, BRK+ Převážně teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou. Na kamenitých výchozech přirozeně BO a BR, s postupným obohacováním půdního profilu přibývá postupně HB, LP, BRK, BK (SLT 2C, 2B, 1A a 2A). HB většinou podúrovňový. Přirozené střídaní generací HB a DB. Doubravy s vtroušenou LP a podúrovní HB, mírně věkově diferencované, na kamenitých svazích s účastí BK, JL, JV. Textura mírně členitá, zmlazení pomístné, řidší. d3 - jehličnatý

d2 – přechodný (smíšený) 203 204 vysoký vysoký, střední, nízký 110/30 ----91 ----n, N, H n, P, (V) předsunuté kotlíky ve větší plochy skupinách nevhodných rozpracovat formou dřevin (MD,BO), využití náseků příp. holin do přirozené obnovy cílo0,20 ha, předsunuté vých dřevin pro diferenkotlíky pro DB, LP, stinné polohy přimíšeně ciaci struktury, jednotlivý výběr nevhodných BK, JL, JV, dřevin (AK, BOC,) na kamenitých výchona kamenitých výchozech zachovat BO !!! zech zachovat BO!!! na obnovovaných plochách ponechávat maximum jedinců cílových druhů dřevin 80% DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6, zalesnění kotlíků DB, převážně DB, menší LP, stinné polohy plošky LP, vylepšení přimíšeně BK, JL, JV LP, BK, JV, JL, v okolí výstupů matečné horniny BO

uvolňování jednotlivě vtroušených cílových dřevin, odstraňování předrostlíků BO dlouhodobá preference vtroušených cílových dřevin i v podúrovni, preference jehličnanů s vyvinutou korunou. Při vyšším zastoupení cílových dřevin

diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I: diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně II: odumřelé dřevo:


Textová část

d1 - cílový

d4 – akátový

225(7) vysoký, střední --------P, (V) c.z.II – maloplošný podrostní způsob, ve strukturálně bohatších partiích výběr jednotlivých stromů

208 vysoký 50/30 31 n, P, H formou maloplošných prvků, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince vtroušených cílových dřevin

c.z.II – přirozená obnova, doplnění málo zastoupených cílových dřevin formou podsadeb

DB – 10 tis. ks/ha vylepšení LP

ochrana proti okusu preference cílových dřevin

ochrana proti okusu c.z.II - preference méně zastoupených cílových dřevin

výběr vtroušených nevhodných dřevin a výběr stromů za účelem strukturální diferenciace porostů

c.z.II - jednotlivý výběr za účelem strukturální diferenciace

uvolňování jednotlivě vtroušených cílových dřevin i BO a MD

ponechat samovolnému vývoji uplatnit uvedený model péče

sucho, zvěř kůň, převážně TERRI,

c.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II - ponechávat cca 810% zásoby porostu sucho na svazích UKT -

c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% aktuální zásoby porostu přibližování lanem z

okraje porostu

76


typ vývoje lesa: lesní typy: cíl. dřevinná skladba: cílový stav - cílová zóna I: - cílová zóna II:


minim. podíl MZD: min. počty prostokoř. sadeb. mat. v tis. ks/ha: zalesnění:

22 – KYSELÉ HABROVÉ DOUBRAVY S BUKEM


Společenstva s dominantním dubem a příměsí dalších dřevin v gradientu od chudších na štěrcích (1M, 2M) po bohatší (2S) v pořadí BO, BR, HB, BRK, BK, LP. Často dvouetážové porosty. Doubravy s podúrovní HB a vtroušenou LP, BR, BO a příp. BK. Na chudších stanovištích místy rozvolněný zápoj s dobrými světelnými podmínkami pro přirozenou obnovu DB. e3 – jehličnatý

e2 – přechodný (smíšený) 223 (221) 224 vysoký vysoký, střední, nízký 110/30 ----91 ----n, H n, P u skupin MD, BO apod. formou maloplošných holosečných prvků s po- použít maloplošné holosečné prvky do 0,20 necháním vtroušených ha, cílových dřevin i netvár-ného vzrůstu. jednotlivý výběr nevPřípadnou habrovou podúroveň po-nechávat hodných dřevin v životaschop-ných skupinách či hlou-čcích 80% DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6, převážně DB, na SLT 2S a 2K také BK, doplnění LP, BRK apod. dle stanoviště

kultury:

mlaziny:

uvolňování veškerých přimíšených cílových dřevin, redukce jehličnanů v pořadí SM-MDBO


podpora veškerých přimíšených cílových dřevin

diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I: diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně II:

e1 - cílový

e4 – akátový

225(6) vysoký, střední --------P, V c.z.II – jednotlivý výběr nebo maloplošná seč clonná

228 vysoký 50/30 31 N, H formou maloplošných prvků s ponecháním veškerých vtroušených cílových dřevin, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem

na SLT 2S a 2K vnášet BK, DB, – 10 tis. ks/ha doplnění LP, BO, BK, BRK dle stanoviště


převážně DB a LP, vylepšení LP, BK, BRK

důsledná ochrana proti zvěři, vylepšování málo zastoupenými cílovými dřevinami ponechávat přimíšený HB z výmladků, uvolňování cílových dřevin podle jejich zastoupení

c.z.II - ochrana vtroušených „doplňkových dřevin“ c.z.II – podporovat tvorbu více etáží, využít i výmladkový HB, preferovat doplňkové dřeviny, odstraňovat předrůstající DB uvolňování jednotlivě vtroušených cílových dřevin i BO a MD

postupná strukturní diferenciace, těžba posledních jedinců nepůvodních dřevin ponechat samovolnému vývoji

odumřelé dřevo:


výměra:

1M2, 2M1, 3M5, 1K1, 1K2, 1K3, 1K4, 2K1, 2K2, 2K3, 2K4, kategorie lesa: 2K6, 3K3, 1S1, 1S6, 2S2, 2S4, 2S6 DB 6-8, HB 1-2, LP 0-1, BK 0-1, BR 0-1, BO 0-1, BRK +

Textová část

sucho kůň, převážně TERRI,

zásahy omezit na podporu vtroušených dřevin a přípravu k obnově při semenných letech a dále uplatnit uvedený model c.z.I–kompletně ponec.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy chávat v porostu c.z.II –ponechávat cca 8-10% cílových dřevin c.z.IIaktuální zasoby porostu ponechávat cca 8-10% zásoby porostu sucho, zvěř případně UKT

77




24 – BOHATÉ BUKOVÉ DOUBRAVY S HABREM

f3 - jehličnatý 243 vysoký 110/30 91 n, H formou maloplošných holosečných prvků s ponecháním vtroušených cílových dřevin i netvárného vzrůstu. Případnou habrovou podúroveň ponechávat v životaschopných skupinách či hloučcích 80% DB - 10, BK - 9, LP-6,

kultury:


Diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I: diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně II: odumřelé dřevo:



Doubravy ve směsi s BK, LP, a HB, často dvouetážové s dobrými podmínkami pro přimíšené dřeviny. Na stinnějších místech s dobrým prohumózněním je DB konkurenčně slabší a ustupuje BK, JV, LP. Doubravy s příměsí zejména BK na stinnějších místech a hlubších půdách, HB podúrovňový, tvořící dobré mikroklima pod porostem. Přirozená obnova bezproblémová.

minim. podíl MZD: min. počty prostokoř. sadebního mat. v tis. ks/ha: zalesnění: preference DB, vylepšení LP, BO, BK, BRK dle stanoviště

mlaziny:

výměra:

1B1,1B4, 2B1, 2B2, 2B5, 1H1, 1H2, 1H3, 1H4, 2H2, 2H5, 2H7, kategorie lesa: 2B6, 1D1, 2D1, 2D2, 2D4, 1O5, 1O6, 2O1, 2O6, DB 6-8, BK 0-2, HB 0-2, LP 0-1, JV 0-1, JS+, JL+, BRK+

Textová část

f2 – přechodný (smíšený) 244 vysoký, střední, nízký --------h, P, V formou kotlíků obnova zbývajících skupin BO, MD atd.

f1 – cílový 245(6) vysoký --------P, V c.z.II - výběr jednotlivých stromů cílových dimenzí, příp. maloplošná clonná seč

jednotlivý výběr vtroušených nevhodných dřevin (BO, SM, MD, AK)

e4 – akátový 248 vysoký 50/30 31 N, H formou maloplošných prvků s ponecháním veškerých vtroušených cílových dřevin, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem

JV - 6, JL - 6, preference DB, vylepšení c.z.II – přirozená obnova, doplnění málo LP, BO, BK, BRK dle zastoupených cílových stanoviště dřevin formou podsadeb

převážně DB s příměsí BK, vylepšení LP, BK, BRK

ochrana proti okusu

uvolňovat vtroušené cílové dřeviny – i netvárné jedince postupující uvolňování cílových dřevin

c.z.II - ochrana vtroušených „doplňkových dřevin“, příp. skupin zmlazení cílových dřevin – nátěr, oplocení výběr nevhodných dřevin c.z.II – podpora (SM, MD, BO) vtroušených cílových dřevin uvolňování jednotlivě poslední úpravy druhové c.z.II - postupná strukturální diferenciace, vtroušených cílových skladby i prostorové dřevin i BO a MD podpora vznikající výstavby podúrovně ponechat samovolnému vývoji postupovat dle uvedeného modelu

ponechávat jednotlivé stromy cílových druhů

buřeň, zvěř, v deluviích eroze kůň, převážně TERRI,

c.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II - ponechávat cca 810% zásoby porostu buřeň, zvěř, v deluviích eroze případně UKT

c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% zásoby porostu

78


typ vývoje lesa: lesní typy: cíl. dřevinná skladba: cílový stav - cílová zóna I: - cílová zóna II: typ porostu: standard. označení tvar lesa: obmýtí / obnovní doba: počátek obnovy: obnovní způsob: systém obnovy:

75 ha 28 – PODMÁČENÉ OLŠINY A LUŽNÍ výměra: SPOLEČENSTVA 2L1, 2L2, 3U1, 3L0, 3L1, 1T2 kategorie lesa: les zvláštního určení OL 5-7, JS 2-3, DB 0-1, JL 0-1, JV 0-1, BR 0-1, LP+, JD+, OS+, Refugia lužních společenstev v nivách potoků (2L,3L) (zejména Klaperův potok), charakteristická dominancí olše, s příměsí dalších dřevin. Strukturálně jednoduché porosty, spíše náhlý rozpad a náročnost hlavních dřevin na světlo neumožňují existenci složitějších porostních útvarů. Na plošině malé bezodtoké deprese (1T), zpravidla využívané jako kaliště – velmi cenné lokality z hlediska biodiverzity území. Dtto c.z.I – žádné hospodářské využití. g2 – přechodný (smíšený) 284 vysoký, střední --------N,V těžba malých skupin nevhodných dřevin (do 0,10 ha), jednotlivý výběr nevhodných dřevin

minim. podíl MZD: 80% min. počty prostokoř. OL - 4, JS - 6, DB - 10 sadebního mat. v tis. ks/ha: zalesnění: doplnit lokálně chybějící nebo málo zastoupené cílové dřeviny

g1 – cílový 287 vysoký, střední -----------------

-----

po zajištění kultury

-----

mlaziny: dospívající porosty:

----dokončit úpravu dřevinné skladby výběrem nevhodných dřevin

---------


g4 - akátový 288 vysoký 50/30 31 H menší skupiny (do 0,15 ha) obnovovat jednorázově, větší členit na části, po zajištění kultury

JL - 6, JV – 6, JD - 5

kultury:


Textová část

převážně OL, doplněná JS, na peridocky zamokřených plochách výsadba DBL, JL, JV, JD

uvolňovat přimíšené cílové dřeviny

ponechat samovolnému vývoji ponechat samovolnému vývoji ponechávat veškeré odumřelé dřevo cílových dřevin

kompletně ponechávat v porostu

UKT – lanem z okraje

porostu, nebo TERRI

na zamrzlé půdě!

79


Textová část


výměra: 56 ha 40 – LIPO-DUBOVÉ BUČINY S HABREM 3N1, 3N2, 3K9, 3A1, 3C2, 3S9 kategorie lesa: les zvláštního určení BK 5-6, DB 1-3, JD 0-2, LP 0-2, HB 0-1, JV 0-1, Bučiny s příměsí DB, JD, LP, prostorově diferencované. Pomístně rozvolněný zápoj (3N, 3A). HB podúrovňový. Ostrůvkovitý výskyt na svazích či temenech kopců. Bučiny s příměsí, která přechází od HB (3N, 3C) přes DB (3N, 3C, 3A) po JD (3A, 3S). Přirozená obnova bezproblémová, terén pro zásahy složitější.


h3 - jehličnatý 403 vysoký 110/30 91 N, h formou úzkých náseků či kotlíků (do 0,20 ha) s ponecháním vtroušených listnáčů


80% DB - 8, BK - 8, LP-6,

kultury:




preferovat BK, vylepšovat chybějícími cílovými dřevinami, podsadba JD

h2 - přechodný 404 vysoký, střední --------h, P těžba skupin nevhodných dřevin formou kotlíků (BO, MD, SM) – plošky do 0, 20 ha jednotlivý výběr nevhodných dřevin, podpora strukturální diferenciace

h1 – cílový 405(7) vysoký, střední --------V c.z.II – preference jednotlivého výběru, popřípadě podrostní způsob v malých skupinách (do 0,15 ha)

JV - 6, JL - 6, JD - 5 preference BK i DB, vylepšení LP, JV, podsadba JD


ochrana proti okusu

c.z.II - ochrana vtroušených „doplňkových dřevin“, příp. skupin zmlazení cílových dřevin – nátěr, oplocení c.z.II – preference méně uvolňování vtroušených výběr stanovištně zastoupených cílových nepůvodních dřevin cílových dřevin – i dřevin (SM, MD, BO) netvárných -postupující uvolňování strukturální diferenciace, c.z.II - podpora péče o podúroveň, těžba strukturální diferenciace, cílových dřevin a při péče o podúroveň zbytků nepův. dřevin jejich dostatečném zastoupení -u souvislých skupin SM preference jedinců s delší korunou ponechat samovolnému vývoji postupovat dle uvedeného modelu ponechávat jednotlivé odumřelé stromy cílových dřevin sucho, zvěř, eroze TERRI - na svazích

c.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II - ponechávat cca 810% zásoby porostu sucho, zvěř UKT – lanem z okrajů

c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% zásoby porostu sucho, zvěř, eroze linek či porostů

80





kultury: mlaziny:




Textová část

výměra: 877 ha 44 – BOHATÉ DUBOVÉ BUČINY S HABREM 3S1, 3S2, 3S3, 3S6, 3B1, 3B2, 3B5, 3B6, 3H1, 3H2 kategorie lesa: les zvláštního určení BK 5-6, DB 2-3, LP 0-2, HB 0-1, JD 0-1, JV+, TS+ Bučiny s příměsí DB,LP a dalších dřevin, prostorově mírně diferencované. Ve stadiu optima se zjednodušenou strukturou. HB vždy podúrovni, JD vtroušeně. Plný zápoj, textura porostu mírně až plně rozvinutá. Porosty s dominancí BK a s nejvyšší hektarovou zásobou na území NP. Přirozená obnova plně uplatnitelná, podrostní způsob hospodaření bezproblémový. j3 - jehličnatý

j1 – cílový

j4 – akátový

445(6) vysoký --------P,V c.z.II – podrostním způsobem v méně diferencovaných porostech, jednotlivým či skupinovým výběrem ve strukturálně dif. porostech

448 vysoký 50/30 31 H formou maloplošných prvků, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince cílových dřevin

preferovat BK, preferovat BK, vylepšovat přimíšenými vylepšovat cílovými dřevinami, podsadby JD cílovými dřevinami, podsadby JD


preference BK, vylepšení JV, JD, KL, LP

ochrana proti okusu a buřeni uvolňování přimíšených výběr nevhodných dřevin cílových dřevin, ve SM (SM, MD, BO), částech preference jedinců s delšími korunami strukturální diferenciace, postupné uvolňování péče o podúroveň cílových dřevin a při jejich dostatečném zastoupení

c.z.II - ochrana proti zvěři c.z.II – v nárostech preference málo zastoupených cílových dřevin

443 vysoký 110/30 91 N formou menších obnovních prvků (do 0,25 ha) s ponecháním vtroušených listnáčů v úrovni

80% DB - 10, BK - 9, LP-6,

j2 – přechodný (smíšený) 444 vysoký, střední --------N,P těžba skupin nevhodných dřevin (SM, BO, MD), plochy do 0,20 ha jednotlivý výběr nevhodných dřevin a následná strukturální diferenciace porostu

JV - 6, JD - 5, KL - 6,

c.z.II – pouze jemná strukturální diferenciace


Ponechat samovolnému vývoji postupovat dle uvedeného modelu Ponechávat jednotlivé odumřelé stromy cílových druhů buřeň, zvěř UKT, kůň

c.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II - ponechávat cca 810% zásoby porostu buřeň, zvěř

c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% aktuální zásoby porostu buřeň, zvěř

81




151 ha 46 – HUMUSEM OBOHACENÉ A OGLEJENÉ výměra: DUBOVÉ BUČINY 3D3, 3D4, 3D7, 3D8, 3H5, 4D4, 3V1, 3O4 kategorie lesa: les zvláštního určení BK 4-6, DB 1-3, LP 0-2, JD 0-3, HB 1-2, JV 0-1, JS 0-1, JL+ Strukturálně silně diferencované porosty s dominancí buku a významnou příměsí DB, LP, JD. JD se pomístně přirozeně zmlazuje, často využívá obnažený povrch na pomístných erozních plochách v deluviích potoků. HB je výrazně podúrovňový. Samovolný vývoj je ovlivněn pomístným náhlým rozpadem na vodou ovlivňovaných plochách. Převážně bučiny s příměsí DB, LP, JD, jejíž zastoupení stoupá na oglejených stanovištích. Plošně menší porosty. Prostorově výrazně diferencované s možností využít plastičnosti BK a JD při jejich účasti v nižších etážích. k2 – přechodný (smíšený) 464 vysoký, střední --------P,n výběr skupin BO,SM a dalších nevhodných dřevin texturní diferenciace formou uvolnění skupin přirozeného zmlazení cílových dřevin

k1 – cílový 467 vysoký --------P, V c.z.II – uvolňování malých skupin přirozeného zmlazení, pomístně výběr jednotlivých stromů za účelem větší prostorové diferenciace

minim. podíl MZD: min. počty prostokoř. sadebního mat. v tis. Ks/ha: zalesnění:

80% BK – 9, DB –10, LP –6, JD – 5, KL – 6

kultury:

ochrana proti buření, preference JD na oglejených stanovištích preference cílových dřevin formou pozitivního výběru jednotlivý výběr nevhodných dřevin, snaha o strukturální diferenciaci




Textová část

využít k úpravě zastoupení cílových dřevin, zejména vnášení BK a JD

c.z.II – přirozená obnova, doplnění málo zastoupených cílových dřevin formou podsadeb (JD, BK) ochrana podsadeb proti okusu c.z.II – preference málo zastoupených cílových dřevin c.z.II – zjemňování struktury, péče o podúroveň a preference vtroušených druhů (JD,JL apod.)

k4 – akátový 468 vysoký 50/30 31 H formou maloplošných prvků, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince cílových dřevin

preference BK, vylepšení LP, JD, KL


ponechat samovolnému vývoji uplatnit uvedený model c.z.I – ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II – ponechávat cca 8-10% zásoby porostu buřeň, eroze, zvěř UKT – lanem z okrajů

c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% aktuální zásoby porostu buřeň, zvěř porostů, kůň

buřeň, zvěř, eroze

82


Textová část

8. ZhodnocenÌ porostnÌch pomÏr˘ 8.1 ZastoupenÌ typ˘ v˝voje lesa Tab. 8-1 Plochy (ha) TVL dle lesnických úseků Lesnický úsek TVL

1

2

3

4

5

6

7

8

Celkem (ha)

013

0

1,99

0

0

19,93

15,09

10,1

0

47,11

015

22,27

18,83

82,37

18,44

110,26

103,41

68,66

73,93

498,17

016

44,26

3,88

3,36

8,99

20,22

0

0

0

80,71

20

19,21

69,14

75,72

32,7

274,97

106,87

231,65

170,73

980,99

22

18,34

95,39

137

186,2

103,06

271,98

368,42

287,25

1458,64

24

34,45

27,35

122,92

122,68

188,6

6,9

52,29

17,04

572,23

28

9,27

8,98

24,07

14,13

3,23

5,89

3,43

5,64

74,64

40

28,22

0,36

1,7

9,2

0

0

10,54

5,78

55,8

44

407,36

254,89

106,63

107,6

0,77

0

0

0

877,25

46

45,33

31,82

12,66

32,53

19,91

7,15

0

1,41

150,81

628,71

512,63

566,43

532,47

740,95

517,29

745,09

552,78

4796,35

Celkem

1600

1459

1400 1200

981

ha

1000

877

800

572

498

600 400 200

81

47

75

56

28

40

151

0 013

015

016

20

22

24

44

46

TVL

Graf 8-1 Plošné zastoupení TVL v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu

83


Potenciální zastoupení TVL

44 18%

46 5%

Zastoupení TVL dle LHP

013 015 016 2% 8% 2%

40 2% 28 2%

Textová část

44 18%

46 3%

013 1%

015 10%

40 1%

20 21%

016 2% 20 20%

28 2% 24 12%

24 12%

22 31%

22 28%

ha

Graf 8-2 Zastoupení TVL potenciální a dle LHP 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

407,36

0

22,27

013

015

44,26

016

19,21

18,34

20

22

34,45

24

9,27

28,22

28

40

45,33

44

46

TVL

Graf 8-3 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Braitava

300

254,89

250

ha

200 150 100 50

69,14 1,99

18,83

3,88

013

015

016

95,39 27,35

8,98

0,36

28

40

31,82

0 20

22

24

44

46

TVL

Graf 8-4 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Lesná

84

ha


160 140 120 100 80 60 40 20 0

137

82,37

122,92

106,63

75,72 24,07

0 013

Textová část

015

016

12,66

1,7

3,36 20

22

24

28

40

44

46

TVL

ha

Graf 8-5 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Větrník

200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

186,2

122,68

0 013

107,6

32,7

18,44

14,13

8,99

015

016

20

22

24

28

32,53

9,2 40

44

46

TVL

Graf 8-6 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Lukov

274,97

300 250

188,6

ha

200 150

110,26

103,06

100 50

19,93

20,22

3,23

0

0,77

28

40

44

19,91

0 013

015

016

20

22

24

46

TVL

Graf 8-7 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Nový Hrádek

85


Textová část

271,98

300 250

ha

200 150

103,41

106,87

100 50

15,09

0

6,9

5,89

0

0

7,15

24

28

40

44

46

0 013

015

016

20

22 TVL

Graf 8-8 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Šobes

368,42

400 350 300

231,65

ha

250 200 150 68,66

100 50

10,1

52,29 0

3,43

10,54

0

0

28

40

44

46

0 013

015

016

20

22

24 TVL

Graf 8-9 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Vinohrady

278,25

300 250 170,73

ha

200 150 100 50

73,93 0

17,04

0

5,64

5,78

0

1,41

28

40

44

46

0 013

015

016

20

22

24 TVL

Graf 8-10 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Devět Mlýnů

86


Textová část

8.1.1 Typy porost˘ V následující tabulce je uvedeno plošné zastoupení jednotlivých typů porostů v členění dle lesnických úseků a typů vývoje lesa. Grafy znázorňují poměr jednotlivých typů porostů v lesnických úsecích. Tab. 8-2 Zastoupení TP dle TVL a lesnických úseků (ha) l.ú. 1

2

3

TP

013

015

016

20

22,27

44,26

12,58

3,22

6,3

2

5,35

9,25

3

0,22

5,61

4

1,06

0,26

1

40,84

29,03

4,01

8,5 0,48

1

1

1,99

16,97 3,88

22

24

28

40

44

46

22,48

117,9

11,17

249,42

22,73

4,79

170,6

15,47

228,14

4,42

0,95

118,9

18,69

148,83

2

0,38

17,78

34,46

18,35

3

0,78

10,36

31,9

4,99

4

0,7

0,16

1

82,37

3,36

9,27

2,32 0,36

17,6

5,03 11,88

196,54

128

14,91

190,90 0,86

62,49

43,85

38,26

14,72

2

6,54

44,17

53,79

9,35

3

6,69

48,98

30,87

17,5

7,59

270,14

0,35

43,51

4,61

162,32

1,35

45,62

0,46

133,97 0

1

17,63

2

0,81

8,99

23,93

56,42

47,47

13,56

2,23

25,69

19,16

215,08

6,59

78,66

56,91

0,52

6,97

64,9

8,58

223,94

2,18

51,12

18,3

0,05

16,79

4,79

93,23

162,5

40,58

113,1

3,23

0,23

18,49

488,44

2

63,91

41,93

56,83

0,05

1,42

164,14

3

48,2

20,55

18,72

0,49

4

0,41

3 4 5

6

1

1

0,22 19,93

15,09

2

110,3

20,22

0,22

87,96 0,41

100,1

45,62

57,1

1,66

3,13

3,46

226,19

3,28

45,07

158,1

5,24

2,76

1,56

216,05

16,18

56,74

2,13

75,05

3 4 7

1

0 8,8

2

59,88

161,6

5,29

4 1

1,3

16,14

3,43

10,47

429,52

41,71

124,9

28,86

200,75

63,04

3,27

85,89

3,49

8,73

11,32

4,02

68,19

62,53

75,63

6,15

4,56

36,31

97,76

5,01

0,26

18,99

68,64

3,45

52,9

36,22

2,43

0,82

0,68

1,41

100,20

981

1459

572,2

74,64

55,80

877,3 150,80

4796,4

2 3 4

169,2

19,58

3 8

124,33

109,3

4 4

Celkem (ha)

5,74 47,11 498,20

80,71

0,07

28,93

5,1

222,16 139,34 91,08

87


300

249,42

250

228,14

200 ha

Textová část

148,83

150 100 50

2,32

0 1

2

3

4

TP

Graf 8-11 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Braitava 250

196,54

190,9

200 124,33

ha

150 100 50

0,86

0 1

2

3

4

TP

Graf 8-12 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Lesná 270,14

300 250

162,32

ha

200

133,97

150 100 50

0

0 1

2

3

4

TP

Graf 8-13 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Větrník 250

215,08

223,94

200 150 ha

93,23

100 50

0,22

0 1

2

3

4

TP

Graf 8-14 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Lukov 88


600

Textová část

488,44

500

ha

400 300

164,14

200

87,96

100

0,41

0 1

2

3

4

TP

Graf 8-15 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Nový Hrádek 250

226,19

216,05

200

ha

150 75,05

100 50

0

0 1

2

3

4

TP

Graf 8-16 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Šobes 500

429,52

400 300 ha

200,75

200

85,89

100

28,93

0 1

2

3

4

TP

Graf 8-17 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Vinohrady 250

222,16

200 139,34

ha

150

91,08

100

100,2

50 0 1

2

3

4

TP

Graf 8-18 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Devět Mlýnů 89


Textová část

8.2 ⁄daje o stavu lesa 8.2.1 V˝sledky provoznÌ inventarizace Podrobné výsledky provozní inventarizace včetně metodiky zjišťování veličin jsou uvedeny v samostatné příloze textové části LHP. Hodnoty uvedené v následujících tabulkách a grafech kapitoly 8.2 jsou uvedeny be z intervalu spolehlivosti počítaném pro hladinu ∝ = 0,1. Interval spolehlivosti v našem případě udává, že sledovaná veličina leží s 90% pravděpodobností v uvedeném intervalu. Všechny uvedené hodnoty je tedy nutno chápat jako středy různě velkých intervalů a ne jako absolutní hodnoty. 8.2.1.1

ZastoupenÌ skupin d¯evin v typech v˝voje lesa

Následující tabulka uvádí souhrnné údaje o zastoupení skupin dřevin v jednotlivých typech vývoje lesa. Grafy znázorňují měnící se poměr zastoupení skupin dřevin v jednotlivých TVL. Tab. 8-3 Rozloha skupin dřevin (ha) dle typů vývoje lesa Skup. dřevin/TVL

013

015

016

22

24

13,4

68,8

21,7

0

0,7 137,1

23,6

265,9

128 266,5

48,7

1

2,3 117,9

21,4

607,7

25,9

34,6

0

0 100,3

5,6

230,9

5,6 448,4 657,3 167,9

5,7

10,2 110,3

25,6

1745,9

73,4

7,3

140,2

13,7 198,1

41,1

1089,5

0,7

73,1

Smrk ztepilý (JD, DG)

0

0,6

0

Borovice dr.)

2

16,7

3,2

0

0

28

40

44

46

Celkem (ha)

20

(všechny

Modřín evropský Dub (všechny druhy)

0

32,6 282,3

Buk lesní

0

10,7

15,8

8,8

2,7

Habr obecný

7,7

84,5

28,9 231,7 263,9 205,9

14

Trnovník akát

0,8

9,1

0,1

23,2

36

3

0

Lípa (všechny druhy)

3,7

32,2

23,7

56,7

28,4

42,3

4,2

13,2

66,9

8,2

279,5

0

62,2

3,4

48,1

60,8

39,4

47

12,3

73,2

17,3

363,7

46,8 498,3

80,7

981

1459 572,3

74,6

55,9 877,2 150,8

4796,4

Ostatní listnaté

12,6

3,3 0,2

0

6% 2%

1745,9

8%

6% 13%

1089,5

5%

Trnovník akát

Habr obecný

73,1

279,5 363,7 Ostatní listnaté

140,2 Duby

Modřín evropský

230,9

Buk lesní

265,9

Lípy

607,7

Borovice

2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0


ha

Celkem (ha)

5,6

64,5

22%

3%

35%

Dřevina

Graf 8-19 Rozloha skupin dřevin – LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu 90


8%

Textová část

4%

32,6

16% 0%

7,7 70%

0 Ostatní listnaté

3,7 Lípy

Habr obecný

Buk lesní

Trnovník akát

0,8

0 Duby

0 Modřín evropský

0

2 Borovice

35 30 25 20 15 10 5 0


ha

2%

Dřevina

Graf 8-20 Rozloha skupin dřevin – TVL 013 12%

282,3

300

6% 2%

250

17%

150

84,5 0,6

16,7

10,7

0

62,2 9,1

32,2 Lípy

100

Trnovník akát

ha

200

50

3%

58% 2%

Ostatní listnaté

Habr obecný

Buk lesní

Duby

Modřín evropský

Borovice

Smrk ztepilý

0

Dřevina

Graf 8-21Rozloha skupin dřevin – TVL 015

20%

28,9

29%

23,7 15,8 5,6

3,4

Ostatní listnaté

36% Lípy

Habr obecný

Buk lesní

Trnovník akát

0,1

0 Duby

3,2

Modřín evropský

0

Borovice

35 30 25 20 15 10 5 0


ha

4% 4% 7%

Dřevina

Graf 8-22 Rozloha skupin dřevin – TVL 016 91

2%

448,4

6%

Textová část

5% 1%

13% 3%

24%

231,7 56,7

48,1

Ostatní listnaté

Habr obecný

Buk lesní

Trnovník akát

23,2

5,6 Duby

Modřín evropský

25,9

13,4

Lípy

128

Borovice

500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0


ha


1%

45%

Dřevina

2% 4% 5% 2%

657,3

18%

18%

263,9

266,5

28,4

60,8

Lípy

Ostatní listnaté

Habr obecný

Duby

Modřín evropský

12,6

36 Trnovník akát

1%

64,5

Buk lesní

68,8 Borovice

700 600 500 400 300 200 100 0


ha

Graf 8-23 Rozloha skupin dřevin –TVL 20

4%

46%

Dřevina

Graf 8-24 Rozloha skupin dřevin – TVL 22

7%

250 167,9

200

4% 9%

1%

6%

150 100 50

21,7

48,7

34,6

8,8

3

42,3

39,4

29%

35%

Ostatní listnaté

Lípy

Trnovník akát

Habr obecný

Buk lesní

Duby

Modřín evropský

Borovice

0 Smrk ztepilý (JD, DG)

ha

205,9

7%

2%

Dřevina


92


Textová část

47

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

8%

4%

4,2

62%

6%

Ostatní listnaté

Lípy

0 Trnovník akát

Modřín evropský

2,7 Habr obecný

0

Buk lesní

1

14

5,7 Duby

0

Borovice

19%


ha

1%

Dřevina

Graf 8-26 Rozloha skupin dřevin – TVL 28 1%

4%

16 14 12 10 8 6 4 2 0

13,7

13,2

10,2

18%

12,3 6%

3,3

24% 25%

Ostatní listnaté

Lípy

Habr obecný

Buk lesní

Duby

Trnovník akát

0,2


2,3 Borovice

0,7 Smrk ztepilý (JD, DG)

ha

22%

Dřevina


8%

250 150

16%

198,1 137,1

13%

117,9

100

100,3 110,3

23%

66,9

73,4

50

73,2

0

8%

13%

11%

Ostatní listnaté

Lípy

Trnovník akát

Habr obecný

Buk lesní

Duby

Modřín evropský

Borovice


ha

200

8%

Dřevina


93


16%

5%

41,1

17,3

28%

4% 17%

Ostatní listnaté

5%

Lípy

Trnovník akát

0,7 Habr obecný

Duby

Modřín evropský

8,2

7,3

5,6

Borovice

14

25,6

21,4

Buk lesní

23,6


ha

11%

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Textová část

Dřevina


8.2.1.2

ZastoupenÌ d¯evin v jednotliv˝ch lesnick˝ch ˙secÌch

Následující tabulka uvádí procentické údaje o zastoupení dřevin v podle zón a lesnických úseků. Grafy znázorňují měnící se poměr zastoupení dřevin v jednotlivých lesnických úsecích.

94

Tab. 8-4 Procentické zastoupení dřevin dle zón a lesnických úseků Lesnický úsek Zóna dřevina Smrk ztepilý Jedle bělokorá Douglaska tisolistá Borovice lesní Borovice černá Modřín evropský Duby (všechny druhy) Buk lesní Habr obecný Javor mléč Klen Babyka Javor jasanolistý Jasan ztepilý Jilmy (všechny druhy) Akát trnovník Bříza bradavičnatá Jeřáb ptačí Břek Muk Ořešák černý Třešeň ptačí Hrušeň Jabloň Střemcha pozdní Lípa srdčitá Lípa velkolistá Olše lepkavá Osika Topoly ostatní Jíva Vrby ostatní Jírovec maďal Dřín obecný Hloh (všechny druhy)

Braitava Lesná Větrník Lukov Nový Hrádek 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. % % % % % 5,8 14,8 11 6 19,6 15,5 1,7 7,9 4,6 5,2 7,1 6,5 0,3 3,5 1,3 0,2 0,4 0,3 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,7 0,5 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2,8 12,8 8,6 10,6 11,4 11,1 4,6 20,7 12,2 8,3 19,1 15,7 5,2 12,1 7,2 0 0 0 0 0 0 0 0,9 0,4 0 0 0 0 0 0 3,6 9,9 7,2 1 11,4 8,3 2,6 9,3 5,7 0,4 8,6 6 1,3 4 2,1 14,7 15,7 15,3 39,3 14,6 21,9 28 19,9 24,2 26,3 28 27,5 45 37,1 42,7 14,4 13 13,6 7 3,5 4,6 5,6 2,8 4,3 1,2 0,7 0,8 0,8 0,2 0,6 25,4 15,7 19,7 26,4 23,8 24,8 34 28,6 31,7 46,2 27,3 33,3 29,9 30,4 30,1 2,2 1,5 1,8 0 0,08 0,06 1,1 0,09 0,6 0 0 0 1 0 0,7 0,7 2,2 1,6 0,5 0 0,1 0,8 0,2 0,5 2 0,3 0,8 1 0,9 0,9 1 0 0,4 1,6 0,8 1 2,4 0,4 1,4 1,4 1 1,1 3,1 0,2 2,3 0 0,1 0,09 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2,8 0,5 1,5 0 0,2 0,1 1,3 1,4 1,3 0,7 0,6 0,6 0 1,1 0,3 1,6 0,6 1 0 0 0 0 1,2 0,5 0,5 0,03 0,22 0,1 0 0,07 0 0 0 0 0,02 0,01 0 0 0 0 0,03 0,02 0,3 0,4 0,3 0,7 2,8 1,9 0,2 3,8 2,7 1 1,6 1,3 2,7 3,2 3,1 1,2 2,4 1,6 0 0,07 0,04 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,2 0,09 0,2 0 0 0 0,1 0 0,05 0,2 0,07 0,1 0,3 0 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0,8 0,04 0 0,01 0 0 0 0 0,09 0 0,04 0,2 0 0,05 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,07 0 0,03 0,1 0,3 0,2 0 1,5 0,7 0 0,4 0,3 0,1 0 0,09 0 0 0 0 0,04 0,02 0,06 0 0,03 0 0,06 0,04 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,03 0 0,01 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 21,4 8,4 13,9 7,1 5,4 5,9 13,5 2,7 8,4 1,1 2,8 2,2 9 7,7 8,6 0,4 0 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,9 0,6 0,7 0 3,8 2,7 2,6 0 1,4 3,6 0,2 1,3 0,2 0 0,1 0 0 0 0 0,05 0,04 0,3 0,4 0,3 0 0,2 0,1 0,3 0 0,2 0 0 0 0 0,3 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,4 0,08 0,2 0 0,2 0,2 0 0 0 0,03 0,3 0,2 0,1 0 0,08 0,1 0,8 0,5 0 0 0 0 0 0 0,2 0 0,06 0 0 0 0,5 0 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,3 0,3 0,3 0 0 0 0,1 0 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0,06 0,03 0 0 0 0,3 0 0,2

1 0 0 0 1,8 0 1,1 83,6 0 8,8 0 0,08 0,3 0 0,07 0 0 0,3 0 0,2 0 0 0 0 0 0 3,7 0 0,06 0 0 0 0 0 0 0

Šobes ost.. % 4,9 0 0 21,8 0 4,9 37,8 0 26,1 0 0,8 0,5 0 0 0 0 0,7 0 0 0 0 0 0 0 0 0,9 0 1,3 0 0 0 0 0 0 0

celk. 2,2 0 0 11 0 2,8 62,7 0 16,8 0 0,4 0,4 0 0,04 0 0 0,5 0 0,1 0 0 0 0 0 0 2,4 0 0,6 0 0 0 0 0 0 0

Vinohrady Devět Mlýnů LHC 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. % % % 3,4 1,5 2,4 0 0,3 0,3 2,5 7,8 0 0 0 0 0 0 0,02 0,06 0 0 0 0 0 0 0 0,09 9,2 25,1 17,2 13,5 18,4 17,3 6,1 17,7 0,3 0,4 0,3 0 0,6 0,5 0,04 0,2 1,1 4 2,6 1,6 4,1 3,5 1,6 7,4 66,2 51,8 59 35,4 54 49,5 42,6 31,6 0 0 0 0 0 0 3,4 2,6 10,4 3,7 7 2,5 5 4,4 25,7 20,3 0,06 0,3 0,2 0 0 0 0,7 0,2 0,5 2 1,2 0 0,3 0,2 0,8 0,7 0,4 2,6 1,5 5,1 0,6 1,6 1,9 0,8 0 0 0 0 0 0 0 0,02 0 1,6 0,8 5,2 0,9 1,9 0,9 0,7 0 0,4 0,2 2,7 0 0,6 0,4 0,27 0,7 4,7 2,8 15,1 11,2 12,1 0,9 2 0,4 0,2 0,3 8,4 1,3 3 1,4 2,2 0 0,2 0,1 0 0,3 0,3 0 0,08 0 0 0 0 0 0 1 0,03 0 0,2 0,09 0 0 0 0 0,03 0 0 0 0 0,2 0,2 0,02 0,03 0,1 0,2 0,2 0,8 0,8 0,8 0,1 0,4 0 0 0 0 0 0 0,01 0,02 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1,2 0 0,3 0,06 0 5,3 0,2 2,7 5,1 0,5 1,6 8,7 3,4 0 0 0 0,9 0 0,2 0,09 0 1,9 0,7 1,3 0 0,9 0,7 1,3 0,9 0 0,2 0,08 0 0,09 0,07 0,1 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0,04 0 0 0 0 0 0 0,07 0,1 0 0 0 0 0 0 0,04 0,1 0 0 0 0 0 0 0,06 0 0 0 0 0 0 0 0,07 0,03 0 0 0 2,5 0,5 0,9 0,2 0,07

celk. 5,5 0,04 0,05 12,5 0,1 4,8 36,5 2,9 22,7 0,4 0,8 1,3 0,01 0,8 0,3 1,5 1,9 0,04 0,08 0,02 0,02 0,3 0,01 0 0,03 5,8 0,04 1,1 0,01 0,02 0,09 0,07 0,03 0,05 0,1

Smrk ztepilý

Buk lesní

Lípa srdčitá

dře vina

Graf 8-31 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Braitava

Hloh (všechny druhy)

Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

ostatní zóny


Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

Lípa srdčitá

Střemcha pozdní

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý

Muk

Břek

ostatní zóny

Střemcha pozdní

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý

celkem

Muk

Jeřáb ptačí

Bříza bradavičnatá

Akát trnovník

Jilmy (všechny druhy)

Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný

Buk lesní

Duby (všechny druhy)

Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní

Douglaska tisolistá

%

celkem

Břek

Jeřáb ptačí


Akát trnovník


Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný

Smrk ztepilý Jedle bělokorá

0


Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní


Jedle bělokorá

%

Zastoupení dřevin v LHC I. zóna

45

40

35

30

25

20

15

10

5

I. zóna ostatní zóny celkem

dřevina

Graf 8-30 Zastoupení dřevin dle zón v LHC

Zastoupe ní dře vin v le snické m úse ku Braitava

I. zóna

30

25

20

15

10

5

I. zóna

0

celkem

Smrk ztepilý

Buk lesní

Lípa srdčitá


Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

ostatní zóny

Střemcha pozdní


Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

Lípa srdčitá

Střemcha pozdní

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý

Muk

Břek

Jeřáb ptačí

ostatní zóny

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý

Muk

celkem

Břek


Akát trnovník


Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný

Buk lesní


Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní


%

celkem

Jeřáb ptačí


Akát trnovník


Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný


0


Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní


Jedle bělokorá

%

Lesní hospodářský plán pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu s platností od 1.1.2003 do 31.12.2012 Textová část

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Lesná I. zóna

40

35

30

25

20

15

10

5


dřevina

Graf 8-32 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Lesná

Zastoupe ní dře vin v le snické m úse ku Vě trník

I. zóna

35

30

25

20

15

10

5

0


dře vina

Graf 8-33 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Větrník

97

Smrk ztepilý


Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

Lípa srdčitá


Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

Lípa srdčitá

Střemcha pozdní

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý

Muk

Břek

Jeřáb ptačí


Akát trnovník


Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný

Buk lesní


Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní


ostatní zóny

Střemcha pozdní

ostatní zóny

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý


%

celkem

Muk

Břek

celkem

Jeřáb ptačí


Akát trnovník


Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný

Buk lesní


Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní


Jedle bělokorá

%


Zastoupe ní dře vin v le snické m úse ku Lukov I. zóna

50 45

40 35

30 25

20 15 10

5 0 I. zóna

celkem

dře vina

Graf 8-34 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Lukov

Zastoupe ní dře vin v le snické m úse ku Nový Hráde k

I. zóna

45

40

35

30

25

20

15

10

5

0


dře vina

Graf 8-35 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Nový Hrádek

98

Smrk ztepilý

Lípa srdčitá


Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

ostatní zóny


Dřín obecný

Jírovec maďal

Vrby ostatní

Jíva

Topoly ostatní

Osika

Olše lepkavá

Lípa velkolistá

Lípa srdčitá

Střemcha pozdní

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý

Muk

Břek

Jeřáb ptačí


Akát trnovník


Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný

Buk lesní


Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní


ostatní zóny

Střemcha pozdní

Jabloň

Hrušeň

Třešeň ptačí

Ořešák černý

celkem

Muk


%

celkem

Břek

Jeřáb ptačí


Akát trnovník


Jasan ztepilý

Javor jasanolistý

Babyka

Klen

Javor mléč

Habr obecný

Buk lesní


Modřín evropský

Borovice černá

Borovice lesní


Jedle bělokorá

%


Zastoupe ní dře vin v le snické m úse ku Šobe s I. zóna

85 80 75 70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 I. zóna

celkem

dře vina

Graf 8-36 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Šobes

Zastoupe ní dře vin v le snické m úse ku Vinohrady

I. zóna

70 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

I. zóna

celkem

dře vina

Graf 8-37 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Vinohrady

99


Textová část

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku devět Mlýnů celkem

ostatní zóny

I. zóna

55 50 45 40

%

35 30 25 20 15 10


5 Dřín obecný


Jírovec maďal

Jíva

Vrby ostatní

Osika

Topoly ostatní

Olše lepkavá

Lípa srdčitá

Lípa velkolistá

Jabloň

Střemcha pozdní

Hrušeň

Třešeň ptačí

Muk

Ořešák černý

Břek

Jeřáb ptačí

Akát trnovník


Jasan ztepilý


Javor jasanolistý

Klen

Babyka

Javor mléč

Buk lesní

Habr obecný

Modřín evropský


Borovice lesní

Borovice černá


Smrk ztepilý

Jedle bělokorá

0

dřevina

Graf 8-38 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Devět Mlýnů

8.2.1.3

Z·soba hroubÌ

Následující tabulka udává přehled o členění výše zásoby v m3 b.k. dle skupin dřevin. Grafy znázorňují poměry zásob skupin dřevin v jednotlivých lesnických úsecích. Tab. 8-5 Zásoba skupin dřevin dle lesnických úseků Celkem (m3 b.k.)

Dřevina/lesnický úsek

1

2


25791

34329

8655

Borovice (všechny dr.)

24921

19352

Modřín evropský

18482

Dub (všechny druhy)

22185

Buk lesní

26253

6084

6178

2823

1068

0

0

0

42406

Habr obecný

21789

16814

21237

23923

30038

11543

6571

1717

133632

0

0

0

74

138

0

2820

7352

10384

15773

4347

5528

1442

5767

1356

3881

1388

39482

7949

3903

5692

7020

7302

3827

6617

4855

47165

94331 122910

78896

973402

182,4

142,7

203,9

Trnovník akát Lípa (všechny druhy) Ostat. Listnaté 3

Celkem (m b.k.) m3 b.k./ha

3

4

5

6

7

8

12656

3783

7523

3676

587

97000

20838

34690

12908

12243

27526

19798

172276

14821

9271

10509

3922

3414

4716

2689

67824

31890

31234

43089

72797

54425

67103

40510

363233

163143 131540 108633 136226 137723 259,5

256,6

191,8

255,8

185,9

165

100

m

3


400000 350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0

Textová část

363233 172276 97000


133632 67824

Borovice

Modřín evropský

42406 Duby

Buk lesní

Habr obecný

10384

39482

47165

Trnovník akát

Lípy

Ostatní listnaté

Dřevina

m

3

Graf 8-39 Zásoba skupin dřevin za LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu

30000 25000 20000 15000 10000 5000 0

25791

24921 18482

22185

26253

21789 15773 7949


Borovice

Modřín evropský

Duby

Buk lesní

Habr obecný

Trnovník akát

Lípy

Ostatní listnaté

4347

3903

Lípy

Ostatní listnaté

Dřevina

m

3

Graf 8-40 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Braitava

40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0

34329

31890 19352

16814

14821 6084


Borovice

Modřín evropský

Duby

Buk lesní

Habr obecný

Trnovník akát

Dřevina

Graf 8-41 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Lesná

101

m

3


35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0

Textová část

31234 21237

20838 9271

8655

6178 0


Borovice

Modřín evropský

Duby

Buk lesní

Habr obecný

Trnovník akát

5528

5692

Lípy

Ostatní listnaté

Dřevina

Graf 8-42 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Větrník

43089

50000 34690

m

3

40000

23923

30000 20000

12656

10509 2823

10000

7020

74

1442

Trnovník akát

Lípy

Ostatní listnaté

5767

7302

Lípy

Ostatní listnaté


Borovice

Modřín evropský

Duby

Buk lesní

Habr obecný

Dřevina

m

3

Graf 8-43 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Lukov

80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0

72797

30038 3783 Smrk ztepilý (JD, DG)

12908

Borovice


1068 Duby

Buk lesní

138 Habr obecný

Trnovník akát

Dřevina

Graf 8-44 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Nový Hrádek

102

m

3


60000 50000 40000 30000 20000 10000 0

Textová část

54425


12243

Borovice

11543


0 Duby

Buk lesní

Habr obecný

0

1356

3827

Trnovník akát

Lípy

Ostatní listnaté

Dřevina

m3

Graf 8-45 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Šobes

80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0

67103

27526 4716


Borovice

Modřín evropský

Duby

0

6571

2820

3881

6617

Buk lesní

Habr obecný

Trnovník akát

Lípy

Ostatní listnaté

Dřevina

Graf 8-46 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Vinohrady

50000

40510

m3

40000 30000

19798

20000 10000

2689

587

0

1717

Buk lesní

Habr obecný

7352

1388

4855


Borovice

Modřín evropský

Duby

Trnovník akát

Lípy

Ostatní listnaté

Dřevina

Graf 8-47 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Devět Mlýnů

103


8.2.1.4

Textová část

Objem odum¯elÈho d¯eva a souöÌ

Následující tabulky udávají přehled o objemu odumřelého dřeva a stojících souší v porostech první a ostatních zón členěný podle jednotlivých typů vývoje lesa. Tab. 8-6 Objem odumřelého dřeva TVL/zóna

I. zóna (m3)

Objem / ha 3

m

Objem / ha

Ostatní zóny (m3)

/ha

3

m

Celkem (m3)

Objem / ha

/ha

m3/ha

013

830

17,6

0

0,0

830

17,6

015

4618

9,3

30

0,1

4648

9,3

016

1338

16,6

0

0,0

1338

16,6

20

4317

4,4

1451

1,5

5768

5,9

22

1852

1,3

3093

2,1

4946

3,4

24

855

1,5

981

1,7

1836

3,2

28

147

2,0

408

5,5

555

7,4

40

710

12,7

142

2,5

853

15,3

44

1991

2,3

2257

2,6

4249

4,8

46

484

3,2

867

5,7

1351

9,0

17142

8,7

9229

3,3

26374

5,5

Celkem

5000

4618

4317

4000

m3

3000

1000

1991

1852

2000

1338 855

830

710

484

147

0 013

015

016

20

22

24

28

40

44

46

T VL

Graf 8-48 Objem odumřelého dřeva v porostech první zóny dle TVL 3500

3093

3000 2500

2257

m3

2000 1451

1500

981

1000

408

500 0

867

0

30

0

013

015

016

20

22

24

28

142 40

44

46

TVL

Graf 8-49 Objem odumřelého dřeva v porostech ostatních zón (mimo první) dle TVL

104


Textová část

Tab. 8-7 Objem stojících souší dle TVL TVL

Objem / ha

celkem (m3)

m3/ha

013

0

0,0

015

4830

9,7

016

1193

14,8

20

7569

7,7

22

3461

2,4

24

2059

3,6

28

165

2,2

40

576

10,3

44

2796

3,2

1081

7,2

23730

4,9

46 Celkem

7569

8000 7000 6000 4830

m3

5000

3461

4000 3000 2000 1000

2796 2059

1193 0

165

576

28

40

1081

0 013

015

016

20

22

24

44

46

TVL

Graf 8-50 Objem stojících souší dle TVL

I. zóna

Tab. 8-8 Objem stojících souší dle zón zóna

celkem (m3)

Objem / ha 3

m


16396

6407

/ha

ostatní zóny

8,3

6407

2,3

22803

4,8 16396

105


8.2.1.5

Textová část

AbsolutnÌ v˝ökov· bonita

Následující tabulka uvádí absolutní výškové bonity hlavních dřevin dle typů vývoje lesa zjištěné na setříděném souboru stromů, který byl měřen při provozní inventarizaci. Tabulka není úplná, protože některé dřeviny nebyly v rámci některých typů vývoje lesa dostatečně zastoupeny. Tabulka je zpracována na vyžádání objednatele LHP a má sloužit potřebám lesního provozu v Národním parku Podyjí. Tab. 8-9 Absolutní výškové bonity hlavních dřevin dle typů vývoje lesa TVL

013

015

016

20

22

24

28

40

44

46

SM

-

-

-

22

28

30

-

-

30

32

BO

-

16

26

20

22

24

24

24

26

26

MD

-

-

-

24

28

28

-

-

30

32

DB

12

12

20

18

18

22

22

18

24

22

BK

-

16

26

20

22

26

26

22

28

28

HB

14

14

16

16

16

18

22

22

18

18

AK

-

14

-

14

14

18

-

-

-

-

BR

-

10

20

18

20

22

24

24

26

24

LP

14

18

24

18

24

26

30

26

28

22

OL

-

-

-

-

-

-

26

32

26

-

JD

-

-

-

-

-

-

-

20

26

28

106


Textová část

8.2.2 ⁄daje o stavu lesa öet¯enÈ mimo r·mec provoznÌ inventarizace (TVL 013) V souladu se základním protokolem byly údaje nutné pro výpočet zásob porostů náležejících k TVL 013 zjištěny standardním hospodářskoúpravnickým postupem. Přehled těchto údajů poskytuje následující tabulka.

013 14,82 51

013

0,62

51

013 15,09 56

013

013

013

1,30

8,80

1,99

65

66

91

E

E

B

J

B

A

a

a

a

a

a

a

1a

1y

1a

4a

1a

1

1

1

1

1

0Z1 21a

0Z1 21a

0Z1 21a

0Z1 21a

0Z1 21a

1a OP 0Z1 21a

6

4

4

4

4

4

4

Podmolí

Podmolí

Podmolí

Znojmo-Hradiště

Znojmo-Hradiště

Onšov na Moravě

94

36

105

115

92

112

8

9

6

7

7

6

Zásoba (m3 b.k.)

102

Gen. klasifikace

Lukov na Moravě

DBZ

45 22

7

12

C

117

BO

10 24

7

12

C

17

BRK

1

6

12

C

1

18

AVB

4

Výška (m)

0Z1 21a

Výč. tloušťka (cm)

Lesní typ

1

Zastoupení (%)

Zóna NP

1a

Dřevina

Por. skupina

a

Zakmenění

Porost

E

Věk

Dílec

43

Katastrální území

Oddělení

4,49

Zvláštní statut

Plocha por. sk.(ha)

013

Kategorie

TVL

Tab. 8-10 Údaje pro odvození zásoby TVL 013 zjištěné pomocí klasického hospodářskoúpravnického postupu.

LP

3

18

7

16

C

5

DB

1

20

12

12

C

3

HB

40 18

9

10

C

70

DBZ

50 24

18

18

C

1236

HB

30 12

12

12

C

329

LP

20 22

18

18

C

515

DBZ

60

1

1

12

0

HB

30

1

1

10

0

LP

10

1

1

16

0

DB

93 18

10

16

C

870

LP

3

22

16

16

C

51

HB

2

22

16

16

C

30

BO

1

22

15

14

C

17

OL

1

26

16

24

C

12

AK

60 18

12

12

C

43

BO

20 22

14

14

C

32

DBZ

20 22

15

14

C

30

DBZ

80 18

14

14

C

807

BO

10 24

15

16

C

130

HB

9

16

15

16

C

90

LP

1

22

17

18

C

14

DBZ

70 14

12

12

C

91

BO

15 16

12

12

C

24

HB

10 12

10

10

C

8

AK

3

12

10

10

C

2

LP

2

16

13

16

C

3

107


Textová část

9. Pl·n provoznÌch ˙kol˘ 9.1 Z·vazn· ustanovenÌ pl·nu 9.1.1 Maxim·lnÌ celkov· v˝öe tÏûeb Maximální celková výše těžeb je stanovena na .............................................................. 93 686 m3 b.k.

9.1.2 Minim·lnÌ ploön˝ rozsah v˝chovn˝ch z·sah˘ v†porostech do 40 let vÏku Minimální plošný rozsah výchovy do 40 let..........................................................................508,56 ha V I. zóně...................................................................................................................65,34 ha V ostatních zónách.................................................................................................433,22 ha

9.1.3 Minim·lnÌ podÌl melioraËnÌch a zpevÚujÌcÌch d¯evin Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů je stanoven takto: a) pro jednotlivé TVL: TVL

min. podíl MZD

013

10 %

015

80 %

016

80 %

20

80 %

22

80 %

24

80 %

28

80 %

40

80 %

44

80 %

46

80 %

b) U všech porostních skupin starších 80 let a porostních skupin mladších, pokud do nich plán umisťuje obnovu nebo tam obnovu připouští a pro holiny zjištěné při obnově plánu je stanoven minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, který je uveden v hospodářské knize.

108


Textová část

9.1.4 OdvozenÌ v˝öe tÏûby Maximální celková výše těžeb pro I. zónu Národního parku Podyjí o ploše 1970,95 ha porostní půdy (včetně lesů ochranných subkategorie 21a o ploše 609,32 ha) a pro část lesů ochranných subkategorie 21a ležících mimo I. zónu o ploše 16,67 ha porostní půdy (6,17 ha II. a III.zóna a 10,5 ha OP) ha je odvozena induktivně ve výši 13996 m3 b.k. (0,7 m3 b.k./ha/rok). Účelové těžby v těchto lesních porostech jsou umístěny v každé porostní skupině v objemu zásahu (m3) a v ploše (ha) v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les a pěstebními cíli. Výsledná maximální celková výše těžeb pro celkovou plochu 1987,62 ha porostní půdy je součtem jednotlivých účelových těžeb za jednotlivé porostní skupiny. V hospodářské knize je charakter účelové těžby (charakter těžby výchovné a těžby obnovní) indikován označením porostní skupiny indexem. Účelové těžby v porostních skupinách označených indexem x (naléhavá výchova do 40 let věku porostu) a v porostních skupinách označených indexem v (doporučená výchova) mají charakter výchovných těžeb. Účelové těžby v porostních skupinách bez indexu (skrytý index a) mají charakter obnovních těžeb. Výslednou maximální celkovou výši těžeb stanovenou induktivně lze při vědomí nepřesnosti při jejím členění rozdělit na 1241,0 m3 b.k. charakteru těžby výchovné a na 12755,0 m3 b.k. charakteru těžby obnovní. Maximální celková výše těžeb pro zbývající území Národního parku Podyjí o ploše 2808,73 ha, kde není povinnost umisťovat těžbu induktivně, je odvozena deduktivně od zásoby hroubí b.k. pro jednotlivé typy vývoje lesa zjištěné pomocí provozní inventarizace a od výše periodického celkového běžného přírůstu zjištěného pomocí růstového modelu. Pro výpočet celkové maximální výše těžeb je použit vzorec z přílohy č.5 vyhlášky MZe ČR č. 84/1996 Sb. - pro výpočet celkové výše těžeb pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným (při vědomí často nevyhovující struktury zásob porostů). Zásoba pro výpočet etátu a přírůst jsou na rozdíl od ostatních charakteristik počítány pouze z inventarizačních ploch ležících na tomto území s tím, že jsou z výpočtu etátu navíc vypuštěny porostní skupiny a inventarizační plochy v nich ležící, které jsou zařazeny do typu porostu cílového (TP 1), a které současně leží v první cílové zóně (dle Strategie péče o les) a u nichž se předpokládá již nyní bezzásahový režim (plocha těchto porostů je 420,54 ha). Specifikem péče o les v podmínkách národního parku je to, že hlavním cílem je postupný převod porostů první cílové zóny do bezzásahového režimu. To se odrazí v postupném snižování objemu účelových těžeb (bude se snižovat „produkční plocha“) až se v cílovém stavu bude trvale účelově hospodařit pouze na území dnešní druhé cílové zóny. Podle zkušeností a evidence pracovníků Správy Národního parku Podyjí bylo za poslední decennium převáděno ročně 80 ha porostů do bezzásahového režimu. Předpokládá se, že toto tempo převodů bude v následujícím decenniu zachováno a proto je nutno tento fakt zohlednit při konstrukci etátu. Přistoupili jsme proto ke stanovení časově regresívně strukturovaného etátu. Etát pro území mimo první zónu (s vyloučením ochranných lesů na území dalších zón a OP a porostů v bezzásahovém režimu na území první cílové zóny) je počítán pro každý rok platnosti LHP zvlášť s pravidelným snižováním plochy podléhající péči. Úměrně zmenšující se ploše podléhající péči jsou snižovány zásoby skutečné, cílové, celkový běžný přírůst a s postupem let i doba vyrovnávací. Pro první rok decennia je etát spočten pro plochu 2388,19 ha ve výši 12470 m3 b.k./rok a pro poslední rok decennia pro plochu 1668,19 ha ve výši 7474 m3 b.k./rok. Spočtená výše decennálního etátu pro území ležící mimo první zónu NP Podyjí je 99612 m3 b.k.. Vzhledem k tomu, že se jedná o první statistickou provozní inventarizaci území a pCBP je spočten pomocí růstového modelu a ne pomocí rozdílu dvou inventarizací, doporučuje odborná literatura i metodika IFERu použít koeficient 0,8 pro redukci vypočteného disponibilního

109


Textová část

etátu. Upravená výše decennálního etátu pro území ležící mimo první zónu NP Podyjí je tedy 79690 m3 b.k.. Maximální celková výše těžeb pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je součtem induktivního etátu pro první zónu (a část ochranných lesů v dalších zónách a OP) a deduktivního etátu pro zbytek území ležící mimo první zónu. Jeho výše je 93686 m3 b.k./decennium, což za předpokladu vyrovnanosti těžeb odpovídá 9369 m3 b.k./rok. Tab. 9-1 Etát pro první zónu a ochranné lesy mimo první zónu (1987,62 ha) – stanoven induktivně TVL

013

TO

plocha (ha) TV plocha (ha) celkem

plocha por. skupin (ha)

1,3

Účelová těžba TV (m3 b.k.)

plocha zásahu (ha)

TO (m3 b.k.)

TC I. zóna (m3 b.k.)

1,3

20

20 535

015

42,38

42,38

535

016

3,88

3,88

60

60

20

135,21

33,21

102

207

1675

1882

22

110,98

27,12

83,86

257

2940

3197

24

83,14

46,02

37,12

371

2300

2671

28

4,7

1,77

2,93

2

80

82

40

6,96

0,44

6,52

3

220

223

44

114,41

37,74

76,67

335

4150

4485

46

10,27

6,17

4,10

66

775

841

513,23

152,47

360,76

1241

12755

13996

Tab. 9-2 Časově strukturovaný výpočet etátu pro druhou zónu (2808,73 ha) - výpočet podle zásob a přírůstu jen z ploch v II. zóně bez TP 1 v I. cílové zóně a ochranných lesů.

TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

zásoba TP 1/ha

TC 1 rok

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

a

t

30

1

20

368,51

2173

51424

87750

22

952,06

6294

180324

207619

30

24

279,44

1811

51623

69174

30

28

32,34

331

8765

8907

30

40

5,99

36

138

1889

30

44

655,09

5348

171990

220093

30

46

94,76

774

30633

29072

30

2388,19

16768

494897

624504

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

238,1

962

1

218,1

5384

1

247,5

1226

1

275,4

326

1

315,3

0

1

336,0

3745

1

306,8

826 12470

zásoba TP 1/ha a

t

29

1

20

355,91

2099

49666

84749

22

920,06

6083

174263

200641

29

24

270,14

1751

49905

66872

29

28

31,34

321

8494

8632

29

40

5,79

35

133

1826

29

44

633,39

5171

166292

212802

29

46

91,56

748

29599

28090

29

2308,19

16207

478352

603612

(m3 b.k.)

TC 2 rok (m3 b.k.)

238,1

889

1

218,1

5173

1

247,5

1166

1

275,4

316

1

315,3

0

1

336,0

3568

1

306,8

800 11912

110


TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

zásoba TP 1/ha a

t

28

1

20

343,31

2025

47908

81749

22

888,06

5871

168202

193662

28

24

260,84

1691

48187

64570

28

28

30,34

310

8223

8356

28

40

5,59

34

129

1763

28

44

611,69

4994

160595

205512

28

46

88,36

722

28564

27109

28

2228,19

15646

461808

582721

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Textová část

(m3 b.k.)

TC 3 rok (m3 b.k.)

238,1

816

1

218,1

4962

1

247,5

1106

1

275,4

306

1

315,3

0

1

336,0

3390

1

306,8

774 11353

zásoba TP 1/ha a

t

(m3 b.k.)

TC 4 rok (m3 b.k.)

20

330,71

1950

46150

78749

27

1

238,1

743

22

856,06

5660

162141

186684

27

1

218,1

4751

24

251,54

1631

46469

62268

27

1

247,5

1045

28

29,34

300

7952

8081

27

1

275,4

295

40

5,39

32

124

1699

27

1

315,3

0

44

589,99

4817

154898

198221

27

1

336,0

3212

27

1

306,8

46

TVL

85,16

696

27530

26127

2148,19

15085

445263

561829

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

748 10794

zásoba TP 1/ha a

t

(m3 b.k.)

TC 5 rok (m3 b.k.)

20

318,11

1876

44391

75748

26

1

238,1

670

22

824,06

5448

156080

179706

26

1

218,1

4539

24

242,24

1570

44751

59966

26

1

247,5

985

28

28,34

290

7681

7806

26

1

275,4

285

40

5,19

31

119

1636

26

1

315,3

0

44

568,29

4640

149201

190930

26

1

336,0

3035

26

1

306,8

46

TVL

81,96

669

26495

25145

2068,19

14525

428719

540937

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

721 10236

zásoba TP 1/ha a

t

(m3 b.k.)

TC 6 rok (m3 b.k.)

20

305,51

1802

42633

72748

25

1

238,1

597

22

792,06

5236

150019

172727

25

1

218,1

4328

24

232,94

1510

43033

57663

25

1

247,5

925

28

27,34

280

7410

7530

25

1

275,4

275

40

4,99

30

115

1573

25

1

315,3

0

44

546,59

4463

143504

183640

25

1

336,0

2857

46

78,76

643

25461

24163

25

1

306,8

695

1988,19

13964

412175

520044

111


TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

Textová část

zásoba TP 1/ha a

t

(m3 b.k.)

TC 7 rok (m3 b.k.)

20

292,91

1727

40875

69748

24

1

238,1

524

22

760,06

5025

143958

165749

24

1

218,1

4117

24

223,64

1450

41315

55361

24

1

247,5

864

28

26,34

269

7138

7255

24

1

275,4

265

40

4,79

29

110

1510

24

1

315,3

0

44

524,89

4285

137806

176349

24

1

336,0

2680

46

75,56

617

24426

23182

24

1

306,8

669

1908,19

13403

395630

499154

TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)

9119 zásoba TP 1/ha a

t

(m3 b.k.)

TC 8 rok (m3 b.k.)

20

280,31

1653

39116

66748

23

1

238,1

452

22

728,06

4813

137898

158770

23

1

218,1

3906

24

214,34

1389

39597

53059

23

1

247,5

804

28

25,34

259

6867

6979

23

1

275,4

254

40

4,59

28

106

1447

23

1

315,3

0

44

503,19

4108

132109

169059

23

1

336,0

2502

46

72,36

591

23392

22200

23

1

306,8

643

1828,19

12842

379085

478262

TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)


(m3 b.k.)

t

TC 9 rok (m3 b.k.)

20

267,21

1576

37288

63628

22

1

238,1

379

22

694,76

4593

131590

151509

22

1

218,1

3688

24

204,64

1327

37805

50658

22

1

247,5

742

28

24,24

248

6569

6676

22

1

275,4

243

40

4,39

26

101

1384

22

1

315,3

0

44

480,59

3924

126176

161466

22

1

336,0

2320

46

72,36

591

23392

22200

22

1

306,8

645

1748,19

12285

362922

457521

TVL

plocha (ha)

pCBP (m3b.k.)

Zs

Zc

(m3 b.k.)

(m3 b.k.)


(m3 b.k.)

t

TC10 rok (m3 b.k.)

20

254,11

1499

35460

60509

21

1

238,1

306

22

661,46

4373

125283

144247

21

1

218,1

3470

24

194,94

1264

36013

48257

21

1

247,5

681

28

23,14

237

6271

6373

21

1

275,4

232

40

4,19

25

96

1321

21

1

315,3

0

44

457,99

3739

120242

153873

21

1

336,0

2138

46

72,36

591

23392

22200

21

1

306,8

648

1668,19

11727

346758

436779

7474 112


Textová část

Etát: I.zóna-induktivně.................................................................................................13996 m3 b.k. II.zóna (mínus TP1 v CZ I. a ochr.) časově strukturovaný etát: 99612 m3 b.k. II.zóna (mínus TP1 v CZ I.a ochr.) snížen o 20% .............................................. 79690 m3 b.k. TC (na decennium) .......................................................................................... 93686 m3 b.k. Etát/rok ............................................................................................................... 9369 m3 b.k. Odvození účelové těžby výchovného charakteru: Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku je stanoven pro každou porostní skupinu v ploše (ha) v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les a pěstebními cíli a je uveden v hospodářské knize. V souladu s právními předpisy jsou v porostních skupinách na území I. zóny a v lesích ochranných mimo první zónu umístěny účelové těžby výchovného charakteru mimo jejich plochu i v objemu hroubí v m3 b.k. a to podle stavu porostu a v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les. Vzhledem ke způsobu zjišťování stavu lesa jsou účelové těžby výchovného charakteru mimo první zónu plánovány pouze v ploše a etát je počítán celkově bez rozlišení těžeb na předmýtní a mýtní. Minimální plošný rozsah výchovy do 40 let.........................................................................508,56 ha V I. zóně a v kat. 21a mimo I. zónu .............................................................................65,34 ha Z toho prořezávky (plánovány jen v ploše) ...........................................................14,93 ha Z toho probírky (plánovány v ploše a objemu) 536 m3 b.k....................................50,41 ha V ostatních zónách mimo první .................................................................................443,22 ha Doporučená výchova .............................................................................................................625,86 ha V I. zóně a v kat. 21a mimo I. z. (plánována v ploše a objemu) 705 m3 b.k................87,13 ha Z toho prořezávky v I. zóně (plánovány jen v ploše) .............................. .............. 2,29 ha Probírky v I. zóně (plánovány v ploše a objemu) ................................................. 83,51 ha V ostatních zónách mimo první a kat. 21a (plánována jen v ploše)....................... ..538,73 ha

113


Textová část

9.1.5 Bilance provoznÌch ˙kol˘ Tab. 9-3 Bilancovaný etát decenální etát TVL

roční etát

3

roční etát/ha

3

(m b.k.)

(m3 b.k/ha/rok.)

(m b.k.)

013

20

0,2

015

535

54

016

60

6

20

6953

696

22

38651

3865

24

10307

1031

28

2319

232

40

223

22

44

28042

2804

46

6576

658

93686

9369

Celkem:

1,95

Tab. 9-4 Bilance minimálního plošného rozsahu výchovných těžeb do 40 let věku Lesnický úsek

Výchova do 40 let (ha)

Braitava

70,23

Lesná

99,65

Větrník

79,11

Lukov

57,33

Nový Hrádek

81,49

Šobes

47,33 37,7

Vinohrady Devět mlýnů Celkem

35,72 508,56

Tab. 9-5 Bilance umístěných účelových těžeb Lesnický úsek

Umístěné účelové těžby (charakter TV) m3

Umístěné účelové těžby (charakter TO) m3

301

3350

72

1610

Větrník

268

970

Lukov

168

2640

Nový Hrádek

170

940

Šobes

110

950

Vinohrady

117

1095

35

1200

1241

12755

Braitava Lesná

Devět mlýnů Celkem

114


Textová část

9.2 Opat¯enÌ odchyln· od ustanovenÌ z·kona 289/1995 Sb. (§ 36 odst.1) Ve prospěch hospodaření v LHC Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu se zavádějí tato odchylná opatření od ustanovení lesního zákona:

9.2.1 Holiny vzniklÈ v†porostech ponechan˝ch samovolnÈmu v˝voji V porostech lesů ochranných subkategorie 21a a porostech lesů zvláštního určení subkategorie 31c, náležejících k typům porostů cílovým (TP 1), které se nacházejí v cílové zóně I, neplatí povinnost zalesnění holin o velikosti nad 0,04 ha. Tyto porosty jsou již ponechány samovolnému vývoji a nepočítá se zde s žádnými lesnickými zásahy ani v případě vzniku holin v důsledku rozpadu částí těchto porostů.

9.2.2 Prostor pro sekund·rnÌ sukcesi Pro podporu uplatnění kompletní sukcesní série, včetně zastoupení vývojových stádií přípravného lesa, je možno ponechat část obnovované plochy (nejen v případě umělé, ale i přirozené obnovy cílových dřevin) jako prostor pro zastoupení tzv. pionýrských dřevin (BR, OS, VR, atd.). Tento podíl nesmí přesáhnout 20% obnovované plochy, nejvýše však může dosahovat 0,1 ha z obnovované plochy.

9.2.3 NezalesÚov·nÌ ¯edin nad vybran˝mi spoleËenstvy xerotermofyt˘ V porostních skupinách lesů ochranných subkategorie 21a a porostních skupinách lesů zvláštního určení subkategorie 31c nebudou zalesňovány řediny (porosty se zakmeněním nižším než 7) s výskytem společenstev xerotermních rostlin, které jsou zde předmětem ochrany (viz Tab.9-6). Tab. 9-6 Seznam dotčených porostních skupin, kde nebudou zalesňovány řediny

Parcela č. - původ

345/1č., 335/10č. 1469č.-PK

k.ú.

Vranov n.D.

JPRL

plocha PSK / plocha se zakm. pod 7 [ha]

12Ab1

3,48 / 2,54

Důvod udržování ředin

stepní společenstva v okolí ptygmatických vrás

Čížov

24Fb1

4,58 / 4,58

vzácné lesostepní společenstvo

Znojmo - Hradiště

70Cb41

1,34/ 1,34

vzácná společenstva lesostepí a starých zahrad

157/2

Znojmo - Hradiště

70Cb42

0,11 / 0,11


204/1, 206-PK

Znojmo - Hradiště

70Cb43

0,65 / 0,65


Popice

77Fe1

2,44 / 2,44

výskyt chráněných rostlin

136/1, 136/2, 147/3, 161/1, 161/2, 161/3, 155/23, 136-PK, 140-PK

968-GP

Popice

82Fe21

1,44 / 1,44

biotop vzácných živočichů, stepní společenstvo

531č., 534č.

968-GP

Havraníky

82Ed4

12,76 / 0,70

biotop vzácných živočichů, stepní společenstvo

529č.

Havraníky

82Cd2

2,63 / 2,63

vzácné vřesovištní společenstvo

529č.

Havraníky

82Cd2v

0,14 / 0,14


529č.

Havraníky

82Cd2y

1,22 / 0,25


529č.

Havraníky

82Cd3

4,59 / 3,20


115


529č.

Textová část

Havraníky

83Bd1, 2, 3, 4

4,66 / 2,60


Hnanice

85Ae2

0,46 / 0,46

vzácné stepní společenstvo

509/1

Hnanice

86Bd11

8,25 / 3,01

výskyt vzácných a chráněných rostlin a živočichů

499/1č., 509/1č. 5273-PK

Hnanice

86E

3,08 / 3,08

výskyt vzácných a chráněných rostlin a živočichů

81382č.-PK, 81383-PK 81380-PK, 81381-PK 81379-PK, 81377č.-PK 81377č.-PK

9.2.4 Ponech·nÌ, respektive vytvo¯enÌ a udrûenÌ snÌûenÈho zakmenÏnÌ nad vybran˝mi spoleËenstvy xerotermofyt˘ V porostních skupinách lesů ochranných subkategorie 21a a porostních skupinách lesů zvláštního určení subkategorie 31c bude ponecháno, resp. vytvořeno a udržováno snížené zakmenění nad vybranými společenstvy xerotermních rostlin. Doposud bylo toto opatření řešeno Rozhodnutím OkÚ Znojmo o ponechání, resp. vytvoření a udržení sníženého zakmenění ve vybraných porostech č.j. Les 1481/221-1p/1997 Ing.TK ze dne 2.9.1998. Seznam dotčených porostních skupin je uveden v Tab.9-5 a je totožný se seznamem v kapitole 9.2.3.

9.2.5 RozöÌ¯enÌ seznamu melioraËnÌch a zpevÚujÌcÌch d¯evin Vzhledem ke specifickému poslání lesů Národního parku Podyjí (subkategorie 21a, 31c a 32f) se nad rámec vyhlášky č. 83/1996 Sb. považují za meliorační a zpevňující dřeviny následují druhy: Tab. 9-7 Seznam dřevin rostoucích v LHC NP Podyjí - lesy ve vlastnictví státu o které se rozšiřuje seznam MZD nad rámec vyhlášky 83/1996 Sb. Vědecký název

Český název

Cerasus avium (L.) Moench

třešeň ptačí

Cerasus mahaleb (L.) Miller

mahalebka obecná

Malus sylvestris Mill.

jabloň lesní

Padus avium Mill.

střemcha hroznovitá

Pyrus communis L. emend. Gearten.

hrušeň obecná

Pyrus pyraster (L.) Burgsd.

hrušeň polnička

Quercus cerris L.

dub cer

Quercus dalechampii Tenore

dub žlutavý

Quercus frainetto Tenore

dub uherský

Quercus polycarpa Schur

dub mnohoplodý

Quercus pubescens Willd.

dub pýřitý

Quercus virgiliana (Tenore) Tenore

dub jadranský

Rhamnus catharticus L.

řešetlák počistivý

Sorbus aria (L.) Crantz

muk obecný

Sorbus aucuparia L. emend. Hedl.

jeřáb ptačí

Sorbus austriaca (G. Beck) Hedl.

muk rakouský

Sorbus carpatica Borb in C.K. Schneid.

muk karpatský

Sorbus danubialis (Jávorka) Kárpáti

muk dunajský

Sorbus domestica L.

oskeruše domácí

Sorbus gracea (Spach) Kotschy in Unger et Kotschy

muk krétský

Sorbus hardeggensis Kovanda

muk hardeggský

Sorbus torminalis (L.) Crantz

břek obecný

Taxus baccata L.

tis obecný

116


Textová část

9.3 V˝jimky ze z·kona o lesÌch Ë. 289/95 Sb. 9.3.1 V˝jimka dle § 33, odst. 4 ñ m˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech mladöÌch 80 let 9.3.1.1

M˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech do 80 let

Důvodem pro mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let jsou přeměny nevhodných druhových skladeb porostů. Tyto přeměny se týkají akátových typů porostů u všech typů vývoje lesa s výjimkou TVL 016 a 40. Směrnice péče o les předpokládají posun obmýtí akátových typů porostů na 50 let při době obnovní 30 let, s počátkem obnovy ve 31 letech. Směrnice péče o les dočené tímto návrhem jsou součástí textové části. Dále je navržena účelová těžba v porostech přechodných a jehličnatých typů porostů v I. zóně NP. Seznam těchto porostů je uveden v následující tabulce.

Dílec

Porost

Psk

Věk

Plocha Psk [ha]

Plocha těžby [ha]

Zóna NP

Kategorie lesa

3

A

j

3

71

0,27

0,27

clonná seč

1

31c

12

A

d

2

71

2,80

1,00

clonná seč

1

31c

16

C

f

3

75

0,35

0,15

násek

1

31c

24

E

e

2

61

0,30

-

jednotlivý výběr

1

31c

25

B

f

3

72

0,35

0,35

holá seč

1

31c

27

F

f

3

69

0,09

0,09

násek

1

31c

Způsob těžby

Oddělení

Tab. 9-8 Seznam porostů na výjimku pro provádění těžby v porostech mladších 80 let (dle § 33, odst. 4 lesního zákona)

38

E

f

2

62

2,84

-

jednotlivý výběr

1

31c

38

E

f

3

62

0,50

0,30

holá seč

1

31c

43

C

f

3

46

0,14

0,14

holá seč

1

31c

62

A

e

3

69

0,99

0,70

holá seč

1

31c

63

G

e

2

62

1,71

0,30

skupinová seč

1

31c

63

J

e

2

62

0,95

-

jednotlivý výběr

1

31c

83

B

d

2

77

0,90

-

jednotlivý výběr

1

31c

83

B

d

3

65

1,96

0,50

násek

1

31c

9.3.1.2

M˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech do 80 let ñ spoleËenstva xerotermofyt˘

Uvolňování společenstev xerotermofytů (viz tabulka č.9-6 v kapitole 9.2.3) výřezem náletových dřevin není považováno za těžbu mýtní úmyslnou v porostech mladších 80 let.

9.3.2 V˝jimka dle § 31, odst. 6 ñ obnova a v˝chova lesnÌch porost˘ 9.3.2.1

Lh˘ty zajiötÏnÌ kultur

Pro všechny typy vývoje lesa v subkategorii 31c a 32f je navrženo prodloužení doby od vzniku holiny do zajištění kultur diferencovaně dle typů vývoje lesa z důvodu zalesňování výhradně listnatými 117


Textová část

dřevinami a jedlí, odpovídajícími skladbě potenciální přirozené vegetace, jež pomalu odrůstají buřeni a jsou vysazovány často na exponovaných či extrémních stanovištích. Návrh prodloužení doby od vzniku holiny do zajištění kultur je uveden v následující tabulce. Tab. 9-9 Prodloužení lhůty pro zajištění kultur dle typů vývoje lesa.

Typ vývoje lesa 013 - reliktní bory 015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu 016 - habro-lipové javořiny 20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem 22 - kyselé habrové doubravy s bukem 24 - bohaté bukové doubravy s habrem 28 – podmáčené olšiny a lužní společenstva 40 - lipo-dubové bučiny s habrem 44 - bohaté dubové bučiny s habrem 46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny 9.3.2.2

Prodloužení (let) +5 +5 +5 +5 +5 +3 +3 +2 +2 +2

Lh˘ty pro zalesnÏnÌ

Při provádění mýtní úmyslné těžby formou clonné seče se při očekávání přirozené obnovy prodlužuje lhůta pro zalesnění o dva roky nad lhůtu stanovenou zákonem.

118


Textová část

10. Odchylky od z·kladnÌho protokolu V průběhu zpracování LHP došlo k následujícím odchylkám od základního protokolu (ZP) schváleného dne 25.4.2003: Kategorizace lesů – subkategorie 32f Nad rámec návrhu kategorizace lesů dle ZP byla navržena a vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2, písm. f), lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. Lesy této subkategorie se rozkládají výhradně v ochranném pásmu NP Podyjí na ploše 40,48 ha. Kategorizace lesů – subkategorie 31a Subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 1, písm. a), lesního zákona – lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně byla vyhlášena v podstatě v původním rozsahu, tzn. dle schváleného zákresu linie PHO 1 z OPRL. Důvodem je skutečnost, že nedošlo k očekávaným změnám ve vylišení pásem hygienické ochrany I. stupně vodní nádrže Znojmo, které avizovalo Povodí Moravy, Dřevařská 11, Brno. Změny vylišení pásem hygienické ochrany vodních zdrojů v návaznosti na nový zákon o vodách proběhnou zřejmě až v roce 2003 a proto nemohou být zapracovány do tohoto LHP. Předpokládá se, že nové PHO 1 Vodní nádrže Znojmo bude vylišeno pouze do výše maximálního vzdutí vodní hladiny, což znamená, že nezasáhne do přilehlých lesních porostů LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu. Pozemková evidence Nad rámec návrhu ZP a v souvislosti s projednáváním ZP pro LHP zpracovávané pro majetky obcí zasahující do NP a jeho ochranného pásma ze dne 10. 9. 2002 byly při identifikaci majetku respektovány následující změny: •

do parcelní mapy vyhotovované jako podklad pro obnovu LHP byly doplněny parcely na LV Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo rozkládající se na území NP a jeho ochranného pásma.

•

odsouhlasení styků hraničních parcel a odstranění překryvů s lesními majetky, pro které zpracovával LHP, popř. LHO jiný zařizovatelský subjekt (Lesprojekt Brno, a.s.) Další podrobnosti jsou uvedeny v technické zprávě. Prostorové rozdělení lesa – definice porostu a porostní skupiny V souvislosti s vývojem „Směrnic pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace“ bylo v průběhu zpracování LHP použito následujících definic porostu a porostní skupiny, které více korespondují s cílem nové metody zařízení lesů: - Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené vegetací a které určují velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa. Porost je jednotka trvalá. Porosty tvoří rámec pro kategorie lesa. Výměra porostů neklesá pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty jsou označeny malým písmenem, které vyjadřuje příslušný typ vývoje lesa. - Porostní skupina je dočasná proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Pro označení jsou použita jednomístná čísla počínaje 1, která vyjadřují příslušný typ porostu. Každý porost obsahuje nejméně jednu porostní skupinu. Výměra porostní skupiny by neměla

119


Textová část

klesnout pod 0,04 ha. Pro potřeby diferenciace pěstebních opatření v rámci porostu je u porostních skupin zavedeno označení druhu plánovaného zásahu pomocí indexů. Jsou použity indexy v podobě malých písmen latinské abecedy a, v, x, y, z. Prostorové rozdělení lesa – stanovení rámce zonace V návaznosti na změnu chápání porostu jako jednotky rozdělení lesa v nové metodě tvorby LHP (viz. směrnice pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace), kdy porost jednoznačně plošně vyjadřuje TVL (tudíž v rámci dílce nemusí být vždy plošně souvislý) byl porost využit jako rámec pro stávající zonaci NP. V základním rozdělení lesa jsou v několika případech nově zavedeny dílce označené písmeny X, Y, Z. Jedná se o dílce dočasného charakteru, které vznikly v reakci na skutečnost, že při konstrukci stávající zonace NP (především pak 1. zóny) nebylo vždy využito základních jednotek rozdělení lesa nebo dalších jiných hranic trvalého charakteru. Jelikož cílová zonace vždy respektuje stávající základní jednotky rozdělení lesa, při přechodu na cílovou zonaci NP ztratí dočasné dílce X, Y, Z opodstatnění a bude možné opět používat označení dílců původních. Tab. 10-1 Dočasné dílce X, Y, Z zavedené z důvodu průběhu stávající I. zóny Dočas. dílec

Původ. dílec

Dočas. dílec

Původ. dílec

7Z

7B

27X

27D

8Z

8A

27Y

27C

9Z

9B,E

27Z

27A

18Y

18C

42Z

42A

18Z

18B

46Y

46E

22Y

22E

46Z

46J

22Z

22C

86Z

-

26Z

26C

Zjišťování stavu lesa – provozní inventarizace Oproti ZP byl upraven seznam hodnocených indikátorů šetřených při provozní inventarizaci (Tab. 11, ZP 2002). Přehled o rozsahu vyhodnocovaných úloh provozní inventarizace udává obsah vyhodnocení provozní inventarizace v příloze LHP. Zjišťování stavu lesa – zvláštní případy Pro popis porostů TVL 013 - reliktní bory (plocha 47,11 ha) bylo použito standardního hospodářskoúpravnického postupu (dle §§ 4, 7 vyhlášky č. 84/1996 Sb.). Důvodem byla nedostatečná přesnost vyhodnocených veličin statistické provozní inventarizace, jejíž příčinou byl nízký počet změřených inventarizačních ploch oproti plochám původně vygenerovaným v tomto TVL. Vlivem konfigurace terénu byla téměř polovina ploch navržených k měření prohlášena za plochy “neschůdné” (dle metodiky provozní statistické inventarizace, IFER, 2003) a případné doměření potřebného počtu inv. ploch bylo značně problematické a nezaručovalo reprezentativní výsledky neboť by se měřilo opět na přístupných částech TVL, které reprezentují značně odlišné růstové podmínky oproti částem nepřístupným. Podrobné plánování V rámci podrobného plánování nebylo oproti návrhu ZP využito označení porostních skupin indexy t a u. Plocha, popř. výše umístěné těžby (bez rozlišení na předmýtní a mýtní) jsou uvedeny u dotčených porostních skupin (pouze v 1. zóně NP a v lesích ochranných) v hospodářské knize. Označení porostních skupin indexem v bylo použito pouze pro plánování doporučených výchovných zásahů v ploše (v 1. zóně NP a v lesích ochranných i v m3). 120


Textová část

Odvození závazných ustanovení LHP – max. celková výše těžeb Při odvození etátu bylo nad rámec základního protokolu použito při výpočtu časové strukturace. Podrobněji v kap. 9.1.4. Územní systém ekologické stability (ÚSES) V prvcích ÚSES nejsou vzhledem k poslání národního parku uplatňována odlišná pěstební opatření oproti zbývající části LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a z tohoto důvodu není ani jejich přítomnost zvláštně indikována v popisu jednotlivých porostních skupin. Tvorba typů vývoje lesa V souvislosti s vývojem Směrnice pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace došlo v průběhu zpracování LHP k metodickému konsensu v otázce definování TVL a konstrukci jeho subjednotek (i v návaznosti na katalogizaci TVL). Z důvodu zachování metodické kompatibility byly tyto změny zpětně promítnuty do výstupů předkládaného LHP, viz následující definice: - Současné typy porostů (TP) jsou tvořeny aktuálními porosty s podobným typem hospodaření. TP charakterizuje podobná druhová skladba a prostorová struktura vedoucí v podobná pěstebně technická opatření (typ hospodaření, opatření, péče). - Segment typu porostu je společenství dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů. (Např. konkrétní růstové stádium typu porostu). Jedná se o dočasnou jednotku pro diferenciaci plánovaných pěstebních opatření. Porostní skupiny jsou konstruovány podle segmentů typů porostů. Oproti návrhu ZP nebyl vylišován typ porostu 5 – pařeziny, jelikož Správa NP v průběhu zpracování LHP nezískala právo hospodaření k cca. 20 ha panonských pařezin. Rámcové směrnice péče o les V reakci na terénní šetření byly do Rámcových směrnic péče o les doplněny pěstební zásady pro akátové typy porostů (týká se všech TVL mimo 016 a 40).

121


Textová část

11. Technick· zpr·va Předložený LHP pro lesní hospodářský celek Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu byl vypracován podle ustanovení základního protokolu ze dne 24.5.2002 a v souladu s něm citovanými právními předpisy. Odchylky od základního protokolu jsou uvedeny v kap. 10. Pozemková evidence Jako podklad pro identifikaci parcel zahrnutých do LHP byla použita aktualizovaná katastrální mapa digitalizovaná, včetně zavedených parcel zjednodušené evidence. Při identifikaci parcel bylo dodržen požadavek na soulad v hraničních liniích sousedících lesních majetků, pro které byly vypracovány LHP, popř. LHO. V průběhu identifikace majetku byly zohledněny změny v použitých podkladech, které vznikly z důvodu, zpětného vykupování pozemků od restituentů, dodatečným dělením parcel geometrickými plány, dohledání a dosnímání parcel chybějících v KMD, oprav chybných parcelních čísel v KMD a zavedením parcel na LV Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo. Závěrečná zpráva k identifikaci majetku NP Podyjí včetně tabelárních příloh je zařazena v přílohách textové části LHP. Tvorba skupin parcel Při tvorbě podkladové vrstvy skupin parcel byla respektována ustanovení ZP. Po dohodě se zadavatelem LHP byly vytvořeny plošně nesouvislé skupiny parcel uvedené v přiloženém seznamu. Pro výpočty LHP byla na celém LHC použita plocha, a to z důvodů překročení odchylky dle § 7, písm.b, vyhl. č. 84/1996 Sb. nebo zařazení parcel zjednodušené evidence do skupin parcel. Využití leteckých snímků Pořízení a zpracování obrazového materiálu pro území Národního parku Podyjí zajistila firma Geodis Brno, s.r.o. Digitální plán náletu byl vytvořen v prostředí Microstation. Z tohoto plánu byly odečteny souřadnice lomových bodů lokalit na digitálních TM 1: 50 000 mapách a tyto souřadnice byly přetransformovány do systému WGS 84 a nahrány do palubního počítače letadla, který pomocí příjmu signálů z družic GPS zabezpečil provedení přibližovacího manévru v lokalitě a přesné exponování jednotlivých snímků v předem určeném místě. Mise byla vedena pro úsporu počtu přímo signalizovaných bodů jako mise DGPS s bázovou stanicí v lokalitě. Nadmořské výšky terénu byly odečteny z topografických map a byly vypočteny výšky letu na jednotlivých náletových osách. Snímkování bylo provedeno kamerou RMK TOP 15 od firmy Carl Zeiss závod Oberkochen dne 13.8.2001. Filmový materiál byl vyvolán na speciálním vyvolávacím stroji COLENTA 30 9tank procesem C-41. Po vyvolání byl pás negativů leteckých snímků nařezán na jednotlivé letecké měřické snímky a těmto snímkům byla přiřazena archivační čísla a vyhotovena digitální přehledka lokality. Snímky byly skenovány na skeneru PhotoScan TD1 na hustotu 21 mikrometrů tj. cca 1200 dpi, tj. při měřítku snímkování 1 : 10 000 je g.e. 21cm. Po naskenovaní snímků byla provedena IO a RO a spočtena AAT se známými středy projekcí. Ortogonalizované snímky byly barevnostně korigovány a byly stanoveny meze pro použití jednotlivých snímků do výsledné mozaiky (seamlines). Poloautomaticky pak bylo provedeno mozaikování do celkové ortofotomapy. Z obdržených leteckých snímků byl pomocí programu Erdas Imagine – OrthoBase Block Tool vytvořen stereoblok leteckých snímků pro vyhodnocení lesnického detailu. Ortofotomapy se využilo jako podkladu pro některé malé úpravy po vyexportování vektorů ze Stereo Analystu. Po zkomprimování se ortofotomapy využilo při venkovních šetřeních zařizovatele. Metoda hodnocení z leteckých snímků ve Stereo Analystu využívá tzv. stereovidění; k tomuto vjemu dochází v průniku dvou snímků, které se překrývají.

122


Textová část

Vyhodnocení hranic trvalého rozdělení lesa a lesnického detailu Výchozími podklady pro vyhodnocení lesnického detailu byla digitální vrstva skupin parcel, která vznikla na podkladu katastrální mapy digitalizované a vrstva hranic trvalých jednotek rozdělení lesa a lesnického detailu dle minulého LHP. V programu ArcView byly mapové vrstvy vyexportovány do liniových vrstev stávajících hranic oddělení, dílců a porostního detailu. Tyto liniové vrstvy byly následně použity jako podklad pro vyhodnocení skutečného stavu. Ve Stereo Analystu 1.1. byl vytvořen projekt se stereoblokem leteckých snímků a s novými vektorovými vrstvami: vrstva hranice majetku NP Podyjí, vrstva cest, vrstva typů porostů, oddělení, dílce a vrstva detailu. Tyto vektorové vrstvy byly zařazeny do podkladových map v FM projektu “Taxace” a s využitím ortofotomapy byly v terénu konfrontovány se skutečným stavem v terénu. Po případné editaci se tak staly výchozím podkladem pro tvorbu lesnické mapy. Technologie využité při venkovních šetřeních Taxační data byla při venkovním šetření zařizovatele shromažďována pomocí softwaru Field-Map v projektu “Taxace“. Veškeré podkladové informační vrstvy (typologická mapa, porostní mapa minulého LHP, letecký snímek, vrstvy vyhodnocení leteckého snímku a k nim připojené databáze, zonace NP) byly součástí projektu “Taxace” a sloužily jako podklad v rozhodovacím procesu zařizovatele v konkrétním porostu. Rovněž pro venkovní šetření provozní inventarizace byl využit software Field-Map (více v části Vyhodnocení provozní inventarizace). Personální zajištění prací na LHP Venkovní šetření provozní inventarizace provedli pracovníci inventarizačních skupin pod vedením Ing. Miroslava Michalce a Ing. Ladislava Řežaba v termínu od 1.11. 2001 do 20.5.2002. Popis lesních porostů provedli v termínu od 1.6.2002 do 20.11.2002 níže uvedení projektanti HÚL: Ing. Jaroslav Ponikelský – l.ú. Lesná – část (odd. 13, 14, 31 – 33, 91), l.ú. Šobes (odd. 54 – 60, 61), l.ú. Devět Mlýnů – část (odd. 82 – 84, 85č.), Ing. Ladislav Řežab – l.ú. Lesná - část (odd. 12, 15 – 18), l.ú. Větrník - část (odd. 22č, 25 – 26), l.ú. Lukov – část (odd. 27 – 41), Ing. Jiří Zahradníček - l.ú. Braitava (odd. 1 – 11), l.ú. Větrník - část (odd. 22č., 23, 24), l.ú. Nový Hrádek (odd. 42 – 53), l.ú. Šobes – část (odd. 61), l.ú. Vinohrady (odd. 63 – 81), l.ú. Devět Mlýnů – část (odd. 85č., 86 – 90). Na přípravě podkladů a kancelářském zpracování LHP se podíleli: Ing. Martin Černý CSc. - příprava a vyhodnocení provozní inventarizace, Ing. Viktor Nimrichtr – programování, Ing. Jan Pařez CSc. - vyhodnocení provozní inventarizace, Ing. Jaroslav Ponikelský – koordinace prací, sestavení náležitostí a výpočty LHP, Ing. Miloš Sedláček – GIS, identifikace majetku, kartografické výstupy, Ing. Ladislav Řežab – sestavení náležitostí a výpočty LHP, Ing. Jiří Zahradníček - sestavení náležitostí a výpočty LHP, Pracovní kolektiv Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s.r.o. – dílčí spolupráce. Poděkování: Poděkování zpracovatelů LHP za spolupráci a pomoc zasluhují: Dr. Ing. Tomáš Vrška, Ing. Petr Vančura, Ing. Milan Pořízka, pracovníci Lesní správy Čížov, Martina Lazárková, Ing. Martin Kouřil, Jaroslav Svoboda, bratranci Jelínkovi, Ing. Vladimír Zatloukal, Dr.Ing. Jaromír Macků.

123


Textová část

12. P¯Ìlohy Tabulka plochová Základní protokol Závěrečná zpráva k identifikaci majetku Národního parku Podyjí Rozhodnutí o kategorizaci Rozhodnutí o uznání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin Průvodní list LHP Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody Závěrečný protokol Rozhodnutí o schválení LHP

13.SamostatnÈ p¯Ìlohy Příloha č. 1 Příloha č. 2

Vyhodnocení provozní inventarizace Metodika terénního šetření provozní inventarizace

124

LesnÌ hospod sk pl n. s platnostì od do pro lesnì hospod sk celek. N rodnì park PodyjÌ. - lesy ve vlastnictvì st tu

Recommend Documents