Členění podle 505 o metrologii Měřidla slouží k určení hodnoty měřené veličiny. Spolu s nezbytnými měřícími zařízeními se podle zákona č.505/1990 Sb. ve znění č.l 19/2000 Sb. člení na : a. etalony, b. pracovní měřidla stanovená (stanovená měřidla) c. pracovní měřidla nestanovená (pracovní měřidla) d. certifikované referenční materiály Etalon je ztělesněná míra, měřící přístroj, měřidlo, referenční materiál nebo měřící systém, které jsou určeny k definováni, realizování, uchovávání nebo reprodukování jednotky nebo jedné či více hodnot veličiny pro referenční účely. Mezinárodni etalon je etalon uznaný mezinárodní dohodou k tomu, aby sloužil v mezinárodním rozsahu jako základ pro stanovení hodnot jiných etalonů předmětné veličiny. Národní státní etalon je etalon uznaný národním rozhodnutím k tomu, aby sloužil v dané zemi jako základ pro stanovení hodnot jiných etalonů předmětné veličiny. Primární etalon je etalon, který je označený nebo Široce uznávaný jako etalon, který má nejvyšší metrologickou kvalitu ve stanovené oblasti a jehož hodnota je přijímána bez odkazu na jiné etalony stejné veličiny. Referenční etalon je etalon nejvyšší metrologické jakosti, dostupný v daném místě, nebo v dané organizaci, z něhož se odvozují zde prováděná měření. Etalon přenosu je etalon používaný jako prostředek při vzájemném porovnávání etalonů. Cestovní etalon je etalon, často speciálního provedení, určený pro přenos jednotky mezi jednotlivými lokalitami. Pracovní etalon je etalon, většinou kalibrovaný vzhledem k referenčnímu etalonu, který se běžně používá pro kalibrování nebo kontrolu koncových měrek, měřidel, nebo referenčních materiálů. ověřování – je potvrzení prostřednictvím poskytnutí objektivních důkazů, že specifikované požadavky byly splněny Kalibrace - je soubor úkonů, které dávají za určených podmínek závislost mezi hodnotami indikovanými měřicím přístrojem a mezi hodnotami realizovanými referenčním etalonem. Kalibrace se provádí u etalonů a pracovních měřidel. Může ji provádět akreditovaná zkušební laboratoř, není však podmínkou. Stačí, aby vlastnila referenční etalon splatným kalibračním listem a odpovídající prostory, zařízení a kvalifikované pracovníky. Kdo určuje lhůtu do kalibrace-
Opakovatelnost (výsledků měření) je těsnost shody mezi výsledky po sobě následujících měření téže měřené veličiny , provedených za stejných podmínek měřeni. Podmínky opakovatelnosti : tentýž postup měření, pozorovatel, měřicí přístroj, totéž místo, opakování v průběhu krátké Časové periody. Reprodukovatelnost (výsledků měření) je těsnost shody mezi výsledky měření téže veličiny provedenými za změněných podmínek měření. Mezi změněné podmínky měření lze zahrnout : princip měření, metodu měření, pozorovatele, měřicí přístroj, referenční etalon, místo, podmínky použití. Čas. Reprodukovatelnost může být kvantitativně vyjádřena charakteristikami rozptylu výsledků. Hodnota pravá- hodnota charakterizující veličinu za přesně definovaných podmínek, které existovaly v době měření veličiny Hodnota konvenční- Hodnota veličiny, která pro daný účel může nahradit pravou hodnotu – je přiřazena dohodou. Konvenční hodnota je někdy nejlepším možným odhadem pravé hodnoty veličiny. Obvykle je považována za dostatečně blízkou pravé hodnotě a rozdíl je pro daný účel nevýznamný. V chemických měřeních je tento termín často považován za zbytečný a zavádějící neboť je v principu naprosto stejný jako častěji používaný pojem "referenční hodnota (reference value)".
Přesnost měření: těsnost shody mezi výsledkem měření a (konvenční) pravou hodnotou měřené veličiny. Přesnost je kvalitativní pojem a nedá se přímo kvantifikovat. Při hodnocení jakosti konkrétního měřidla nás zajímá přesnost měřidla, která je definována pro určité konstantní podmínky (vnější prostředí - teplota, tlak, vlhkost, časový gradient teploty atd.), včetně kvalifikace pozorovatele. K základním charakteristikám přesnosti měřidla, které se dají kvantifikovat, patří; - Rozlišitelnost (indikačního zařízení) : vyjádření způsobilosti indikačního zařízení rozlišit velmi blízké hodnoty indikované veličiny. Rozlišitelnost je interpretována například jako hodnota jednoho dílku stupnice. - Pozor ! Největší dovolená chyba měřidla je zpravidla větší než rozlišitelnost, proto při odečítání měřené hodnoty na stupnici neodhadujeme zlomky nejmenšího dílku. - Největší dovolená chyba (měřidla) : extrémní hodnota chyby daného měřidla povolená specifikacemi, normou, garantovaná výrobcem atd. Největší dovolená chyba měřidla závisí zpravidla na absolutní hodnotě měřené veličiny. (A
B L)
C
m
kde: L - hodnota měřené veličiny v mm (případně v m), A - konstanta zahrnující vliv náhodných chyb, B - konstanta zahrnující vliv nevyloučených systematických chyb, C - horní hranice chyby δ. Nejistoty měření jsou označení pro parametry, které souvisí s výsledkem měření a charakterizují rozsah hodnot, které je možné racionálně přiřadit k měřené veličině. Jedná se o novou metodiku zpracovávání výsledků měření.
-statické řízení a regulace výrobního procesu-posuzuje a řídí výrobní proces podle matematické statistiky. Je možné provádět kontroju i statistické vyhodnocení výsledků ručně, s pomocí kalkulačky, případně pomocí automatizovaného systému. Ruční zpracování: 1V pravidelných intervalech (1 hod) se proměří výběr min 5 kusů kt jdou po sobě 2Vypočte se střední hodnota a rozpětí max-min a to vše se vynese do diagramů 3vypocitaji se meze zasahu a zakresli do grafu 4podle průběhu grafů se provádí vyhodnocení stability výrobního procesu
Podstata podobne jako u SPC Aplikace 1.tolerancni pole vyrobku se rozdeli na 4 casti. Dva stredni pruhy – zelena zona-hranice této zony jsou precontrol meze. Zluta zona 1 a 4 pole a zbytek je červená 2 V pravidelných intervalech (1 hod) se proměří výběr min 5 kusů kt jdou po sobě 3 Pokud je všech 5 v zelené zóně je možné pokračovat v procesu
Definice: Koncová měrka - míra pravoúhlého průřezu, vyrobená z materiálu odolného proti opotřebení, s jedním párem rovinných, navzájem rovnoběžných měřicích ploch, které mají schopnost přilnout k měřicím plochám jiných měrek nebo pomocným rovinným destičkám. - Pro koncové měrky platí norma ČSN EN ISO 3650 z roku 1999 - Délky 0,5 – 1000mm - Chyba způsobená nepřesností ve styku dvou měrek je 0,1-0,2 m - Měřící plochy jsou opracovány s vysokou rozměrovou přesností, drsností povrchu, rovinností a vzájemné rovinnosti Kontrola - vizuální - přilnavost (nasátí) – měřící plochy u sebe vlivem molekulárních sil - kontrola rovinnosti plochy – pomocí plan paralelního skla, které se nasune na plochu měrky = když je vše v pořádku není pozorovatelné žádné zabarvení - délek K,0 – pomocí interferenčního komparátoru – komparační metodou
Použitím těchto měřidel nezjistíme skutečný rozměr kontrolovaného výrobku, ani úchylku od jmenovité hodnoty. Pouze kontrolované výrobky roztřídíme na dobré, opravitelné a neopravitelné Kalibry mohou být: - netoleranční: mají pouze jeden tvar, který se porovnává s kontrolovaným kusem - toleranční: mají stranu dobrou – pro kontrolu horního (dolního) mezního rozměru pro hřídele (díry) stranu zmetkovou – pro kontrolu horního (dolního) mezního rozměru pro hřídele (díry) Kontrolovaný rozměr leží uvnitř tolerančního pole, jestliže dobrá strana kalibru projde a zmetková neprojde. Kontrola pomocí nich je jednoduchá, rychlá a spolehlivá Odlišení zmetkové strany od strany dobré:
barevným označením, sražením hran, zkrácením měřicích ploch, výkružky nebo nákružky na, číselným nebo slovním označením zmetkové strany,
Závitové kalibry: kontrola závitu pomocí těchto kalibrů zajišťuje sešroubovatelnost a vyměnitelnost, včetně požadované vůle. Prakticky se současně kontroluje střední průměr závitu, stoupání, případně i tvar závitu. Pro kontrolu šroubu se používá : - mezních závitových kroužků - třmenových kalibrů (hřebínkových, rolničkových) - třmenových kalibrů hladkých (pro velký průměr závitu) Pro kontrolu matice se používá : - mezní závitový trn - válečkový kalibr hladký (pro malý průměr závitu)
Použivaji se pro nejpřesnějši měřeni, protože měři pouze odchylku od nastaveneho jmenoviteho rozměru pomoci měrek (etalonu) nebo podle vzoroveho dilu. Vyznačuji se vysokou přesnosti – až na 0,000 1 [mm].
Profil – průsečnice skutečného povrchu s danou rovinou; Prvek profilu- část skutečného profilu, kterou tvoří výstupek profilu a sním spojená prohlubeň profilu. Střední čára profilu-čára odpovídající dlouhovlnné složce profilu potlačené filtrem λc. Ve výsledném profilu drsnosti se tedy odchylky počítají od této čáry. Základní délka - Základní délka (lp, lr, lw) – délka ve směru osy x, použitá pro rozpoznání nerovností charakterizujících vyhodnocovaný profil (cutoff). Musí být dostatečně velká, aby měřené parametry byly dostatečně významné, ovšem ne tolik, aby se projevily nepodstatné detaily profilu;
Základní parametry P - parametr - parametr vypočítaný ze základního profilu. R - parametr - parametr vypočítaný z profilu drsnosti. W - parametr - parametr vypočítaný z profilu vlnitosti.
Výškové parametry Pz, Rz, Wz - Největší výška profilu (součet výšky nejvyššího výstupku profilu Zp a nejnižší prohlubně profilu Zv v rozsahu základní délky).
Pc, Rc, Wc - Průměrná výška prvků profilu (průměrná hodnota výšek Zt prvků profilu v rozsahu základní délky. Pt, Rt, Wt - Celková výška profilu (součet výšky nejvyššího výstupku profilu Zp a hloubky nejnižší prohlubně profilu Zv v rozsahu vyhodnocované délky). Pa, Ra, Wa -Průměrná aritmetická úchylka posuzovaného profilu (aritmetický průměr absolutních hodnot pořadnic Z(x) v rozsahu základní délky.
Délkové parametry PSm, RSm, WSm - Průměrná šířka prvků profilu (průměrná hodnota Šířek Xs prvků profilu v rozsahu základní délky. Přístroje – dotykové – dílenské (relativní snímače) – laboratorní (absolutní snímače)
Pravidlo maxima – jen když je předepsáno na výkrese Pravidlo 16% - 16% naměřených hodnot může být nad specifikaci, která je uvedena na výkrese. Pokud je více tak drsnost nevyhovuje
