ŠLENKY SARYKOVY HO SPIS A EI. PÉÍ NOVÉHO LIDU". (VÝBOR Z MtACi.) V BRN CENA K 1 éo. NAKLADEM nov. lidu. TISKL POKORNÝ A SPOL. OOi

co-

0)=

001 COi

OOi

ŠLENKY SARYKOVY HO SPIS A EI. (VÝBOR Z

MtACi.)

PÉÍ „NOVÉHO

LIDU".

^ CENA K

V

BRN

NAKLADEM nov. lidu.

•

1 •éo.

1920.

TISKL

POKORNÝ A SPOL.

^Mi

t?vo|

Presented to the

LIBRARIES

ofthe

UNIVERSITY OF TORONTO by

PETER J. POTICHKYJ

^hh*«í7j

MYSLENK-¥ MASARYKOVY z JEHO

SPIS A EÍ.

(VÝBOR Z

PRACÍ.)

PÉÍ „NOVÉHO

V NÁKLADEM „NOVÉHO

BRN LIDU".

LIDU".

1920. TISKL

POKORNÝ

A SPOL,

NAS VDCE. —

novýlovk.

Masaryk tof Celý jeho život byla usilovná, cílevdomá práce, hledání a hájení pravdy, služba bližnímu a národu, píprava k eské samostatnosti. On pochopil správn význam eských djin a poslání našeho národa, vidl vzácné vzory ešství v Husovi, Komenském, Kollárovi, Palackém, Havlíkovi a z jejich ideál vytvoil souladn smrnice pro život eského lovka. Šel svou cestou za pravdou, když byl prohlašován eskými lidmi za i

zrádce a neznaboha - - on, nejvtší syn národa a lovk hluboce náboženský.

Všechno veliké a trvalé vzniklo vždy ml. Když

tuto víru iMasaryk

jen z víry. r.

A

1893 ve ví-

deské snmovn* volal vlád rakouské: »Osam()statnní našeho státu nezabráníte !« již tehdy mluvila jeho pevná víra v samostatnost národa. Byli jsme v cizin takka neznámí. A jen Masaryk jako známý filosof, svou diplomatickou obratností dobyl nám pízn civilisovaného svta a dokonce pak jako vojevdce vybojoval s legionái esko-slovenskými národní samostatnost. Dr. Herben napsal o Masarykovi »Kdyby nebyl nic jiného národu dal, nežli myšlenky eské otázk\',

—

i

:

Havlíka a ()tázk\' sociáhii, musili bychom uznat, že dal každénui uvdomlétmi echovi do rukou kompas životní a že pro všechn.\' další poteby národní, které píští doba pinese a již pinesla, dal 1*

nám zásady

a methodu: zásady pravdy a pokroku, které jsou podstatou našeho ešství a methodu realistickou, která jde vcem na koen a nespokojuje se vidinami. Dílo Masarykovo se již plní. Dílo to není nic jiného, než navazování na tu naši minulost husitskou a bratrskou, kterou perušili oba vítzové blohorští: Víde a Rím.« Hledajíce vzor pro nového lovka eského, nenacházíme mezi živoucími lepšího nad našeho tatíka Masaryka. Jdme za jeho píkladem: svj život v lepší, pravdivý, poctivý a mravný tak jedin dobe oslavíme tohoto velkého echa a lovka a prospjeme sob i národu. Jen tak vyroste

Promme

—

nám opravdu

—

nový hd a národ bude míti zajištnu šastnou budoucnost pro všechny asy. Vydání tohoto výboru umožnno bylo nám vzácnou ochotou p. presidenta, který svolil, abychom z prací jeho smli výbor poíditi. Zatím vybrali jsme a pro krátkost asu vydaH jen ty nejhlavnjší myšlenky, aby aspo tyto, než bude možno opatiti úplné jeho spisy, vykonaly své poslání buditelské. jež k pilnému studiu doporuujeme, na konci tohoto spisku.)

(Seznam dl, je

V B r n,

v noru 1920.

Redakce »Nového Lidu«.

ESKA

OTÁZKA.

(NAPSÁNO

R.

1894.)

mže

O národech o národ vlastním se soudocela nestrann a není teba zbožovati vlastní národ; na p. Slováci, protože poznávám jejich chyby, o nic nejsou nemilejší, než když jsem chyb tch nepoznával. Nepochopuji, pro poznávání skutenosti by vadilo pirozené lásce vlastního lidu, jazyka, národa. V národy zvlášt vyvolené nevím. Nemám poteby snižovat národy jiné, aby tím vynikal. Poznávám také chyby jiných národv, ale ty mne tak nepálí jako chyby národa mého mne i

dit

mn

mj

—

samého. Uznávám pednosti národ jiných ochotn, ale to na cit mj národní nemá vlivu žádného. M\slím, že je mravní povinností mluvit o národech, národnostní augurství cizím, odkryt: pekáží vlastnímu pokroku. Jako pi lovku pi národu hledím hlavn na duši a ducha. Jazyk nepokládám za svatý, ale za prostedek sloužící duchu ve zlém dobrém. Mateský jazyk pirozen je prostedek nejmilejší a tudíž vlastním

i

i

i

mn

nejúinnjší. Ve sporech národnostních jde o zápas duchovní idee a city, mravní rozhodují. Pokládám braní jazyka za barcíle barství bezduchého materialismu a politického mechanismu. Proti hmot však bojovat chci duchem; proto jsem dávno vystoupil z církve modloslužcbného slovíkáství a národnostního fanatismu. Mravi

pedevším

nm

nost

—

—

lidskost musejí býti cílem

livce a národav

každého jednot-

Pestame

pokládat zízení a události politické

válené za všecek

život národ. Proti vlivm ducha cizího nezbývá nežU postavit vlivy ducha svého. To dje se bezvdom; jakmile však lidé o tom poínají uvažovat, nezbývá než sebestudium a studium cizího co nejpesnjší a nejsvdomitjší a pak dlat, co dlá se bez-

a

vdom

vdom.

Práv roku 1848 vyšel eským jazykem prvý svazek eských djin významná to pedzvst Palackého programu politického. Palackého in národní' byl, že v plném dosahu uvdomil nám smysl našich djin stav nám za ideál snažení našich eských Bratí, ukázal nám Kollárovu filosofickou a slovanskou ideu jakožto ideu eskou, jakožto náš pravý národní program. Položiv základy k politické historii eské, stal se Palacký zakladatelem eské

—

—

politiky.

Hledíme-li k dob reakní, v níž Havlíek stal se národním vdcem, otázka taktiky pochopitelným zpsobem byla rozhodující. Vidím v tom velikost Havlíka, že znal jasnji než kdo jiný svj cíl a že cíle toho ped revolucí, v revoluci a pak i za reakce onou muždomáhal se vždy zpsobem stejným nou dsledností, jež znajíc své prostedky, niím, ani všeobecným rozilením, nedala se vést ani tuze na levo a tudíž ani na právo. V tom Havlíek pro

—

nás ješt dlouho bude vzorem nedostižným. A Havlíek byl lovk naskrze eský, je mezi spisovateli a našimi veejnými pracovníky vzor typický. Havlíek, pochopiv ducha eských djin, byl opravdov svobodomyslný a na svém pesvdení svobodomyslném dsledn zakládal všecku svou innost politickou a národní.

pozdji vždy Netoliko roku 1848 a 1849, ale všímal si vcí církevních a náboženských, odkrýval vady církevní správy a života a žádal napravení. Na tuto stránku Havlíkovy innosti i

a

dsledn

i

—

jeho pívrženci rádi zapomínají náš vulgární liberalism vyhýbá se otázkám o posledních vcech lovka jako ert kíži. Kdo Havlíka po této stránce nepochopil, nepochopil ho vbec a nepochopil smyslu eské historie a eského ducha. Havlíek ne darmo oddat se chtl povolání knžskému, a ne darmo I)ekonal ten úmysl a prožil muka duše ztýrané bojem staré víry a nové. Havlíek je nedostižný vzor eského žurnalisty denní a literáta a hlavn v tom, že ukázal, jak a má minutová práce žurnalistická podat celkovým názor politický a svtový vbec, jak každá i

mže

i

mže

a

pesvdení, zbudovaného pedchozím

a

ádka

pro potebu dne napsaná vyplynout

musí

z

ustaviným pemyšlováním o základních požadavcích života

spoleenského

i

soukromého.

Otázka liberalismu a konservatismu pro naše obrození a všecek náš vývoj je nesmírné, je hlavní dležitosti. Otázka je, vrné a hluboké pesvdení o životních úkolech lovka nebo ne, všechceme a bucky jiné otázky jsou podízené. deme žít a umírat podle tch Chelických, Hus, Komenských anebo ne, chceme být opravdovými nebo te.rtinm non datur. Národ, jenž provedl reformaci a prožil protireformaci, nemže být povrch-

bu

Bu

—

bu

a bohudíky v nejlepších svých mužích nebyl. Obrození poalo ideami reformace a ideami tmi jsme sílili. ní

Pi neliotovosti naší a nedostatku dlby práce pro nedostatek pracovník se stalo, že veliké vrstvy národa si zvykly oekávat od politiky dovršení na^šeho obrození a pímo naši spásu. Ookonce pak ni novosti konstituního života politická innost zdála se tak mnohým být sumum národní práce. Nenn^ižc být osudnjšího omvlu. Jako jsme za Kollára a s Kollárem politického psobení a státního života nedoceovali, tak jsme je po Kollárovi pcccriovali.

život státní a politický nemá pro národ té dlekterá se mu u nás tak asto pisuzuje. Uritji eeno: politická samostatnost nás nespasí a nezachrání: byli jsme samostatní a pece nesvoji. Palacký dobe poznal a neúnavn kázal, jak politický osud národa našeho závislý je na tom, co on zval »centralisací celé zemkoule«, a jak tím nuceni jsme k asociaci se státy a národy jinými, a jak v té centralisaci svtové udržet se mžeme jen neúmornou prací osvtovou hlasu toho politikové naši a my všichni jako bychom neslyšeli a slyšíme-li jej, tož žitosti,

—

mu nerozumíme. Naše obrození dovrší se teprve, když domžeine se své správy v jisté form politické samostatnosti, nebo nejsme a nebudeme cele svými, pokud nebudeme si sami pány a správci. Život státní a pohtický je jen skrovnjší ást života duchovního. Všechen smysl naší

historie

v tom

ie

uzaven;

pochopit cíl humanitní po stránce mravní a rozumové, pochopit pln, že istá lovckost nesmí být pouze obrozenským heslem, ale že snaha Dobrovského, Kollárova, Palackého, Havlíkova musí být snahou nás každého a všech, že humanita jakožto cíl a program národní musí dsledn spravovat naši národní taktiku. Upomínky na naše etné boje za existenci v minulosti a zejména povstání konící porážkou blohorskou, náš pád, naše obrození za francouzské revoluce a osvícenského hnutí minulého vku, revoto všecko nutí myluce r. 1848, povstání Dolské slícího echa k rozhodnutí: násiln nebo mírn, menebo pluhem, krví nebo prací v potu tváe, smrtí nebo životem? Ne násilím, ale mírn, ne meem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu eského eenia, tof smysl našich djin tof i

—

em

—

odDOv

odkaz velkých pedk. Tato otázka po národní taktice má ovšem ohromnou dležitost a je velmi složitá, plna záhad

a

O

a otázek; zde zatím uvedu slova Palackého, jež vci pronesl jako starosta Svatoboru r. 1864, tedy v dob, kd\^ formuloval svj politický program. »Uziiáno jest hlasem všeobecným, že to byli spisovatelé eští, co nedali zahynout národu, ale vzkísili jej zase a vytknuli snahám jeho cíle ušlechtilé; uznáno jest, že literatura stala se nám pravou studnicí života národního. Národ náš jest jak na poet, tak na rozsáhlost sídel svých nevalný, a- již na druhé i

tisíciletí

jest

mu

zápasiti

se

sousedem mocnéjšhn

o uhájení a zachování bytu svého. Vyložili jsem na jiném míst, kterak celá historie eská co do hlavního obsahu svého jest ustaviné a stýkání a potýkání se Slovanství s Nmectvím a to ve všech oborech psobení lidského. Ví to již tuším každé dít, ^e v osudném zápasu tom, akoli nerovní potem a silou hmotnou, obstáli jsme nejed\uni nejen estn, ale slavn; to však ješt na mále vešlo v obecnou známost a musí teprv snažn pipomínáno býti, že kdykoli isme -zvítzili, dalo se to pokaždé více pevahou dudia než mocí fysickou, a kdvkoli jsme podléhali, že tím vinen býval vžd\' nedostatek duchovní innosti, mravní statenosti a

vné

tém

i

odvahy. Jsouf velice na omylu ti, kdo se donmívají, že ony válené zázraky, které zpsobili pedkové naši v nepokojích husitských, záležely v jakémsi zbsi-

lém zuení, bouchání a tískání rozsápaných divoch (jakož ie líit bohužel ode dávna vešlo v obyej) a ne radji v iaré nadšenosti ducha pro idey. ve mravní zachovalosti a vyšší osvt národa našeho. Naopak, kdvž o dv st let pozdii v podobném zádo hrobu, zavinili jsme nasu klesli isme až to tím, že nenedivše vzdlaností dncha. ale rovna-

tém

nepátelm

jíce sp dobita tkem

více mravní hnilobou nežli nemoci, apelovali isme sann' k mei a k

násilí. ,Ten

tehdáž

když duchem

ubezpeíme

\'ítzit o

trvale budoucnost ^vou. vévodit bndetne v odvkém

zápasu prozetelností boží nátn uloženým

.

..«

Ne-

10

em

budu zde již íkat, v s Palackého nazíráním na historický náš vývoj nelze mi souhlasit z celé duše však slovy jeho uruji podstatu naší národní taktiky. Historie je skutené uitelkou života a nám jí musí býti více než jiným. Také byla ale hlavní uitelkou života je pítomnost, život sám. I nelze se tajit, že jsme posud více, než sluší, odvráceni od pítomnosti k minulosti a v té jednostrannosti tají se vážné nebezpeí pro národní. Historism i Pa-

—

—

vc

lackého zavedl ve

mnohém

na dráhy

nesprávné

konservativní. pronikat

My

musíme tajemnou rouškou pítompoznat musíme ten život pítomný a jeho pravé podmínky a z toho poznání, jež pirozen musí být doplnno poznáním historie, musíme smlým elem hledt v budoucnost. To je náš veliký úkol. nosti,

my

Zavrhováním Hankových podvrh nastal ovšem nové generaci nový vdecký úkol, nahradit falešnou minulost pravou a nemén skvlou, ba skvlejší nežli se starovdecká škola vlastenecká domnívala. Vbec starovlastenecké zpátenictví vyžadovalo nejedno sacrifizio del intelletto a je smutno a nepkno vzpomínat, jaké v tom smru obti se pii

nášely a pijímaly. Už proto spor o rukopisy se šíil a prohluboval, brzy nešlo jen o národní rozum, než o národní mravnost; pirozen a docela logicky zahájená takto kritika vedla k revisi celé duchovní politické. Ustavily organisace národní, až se dva tábory: starovlastenecký a pokrokový. Novému kritickému a vdeckému smru dáno bylo jméno: r e a i s m. Realism eliti má historismu, historismu upíliši

konen

i

1

nnému. Vci, ne

historie, vci, ne vývoj, je realismu, jak mu rozumím, heslo. V tom je ovšem filosofický názor a filosofická methoda: pokud mne se týe, snažil jsem se ve své konkrétní logice a ped tím už ve studii o Buckleovi tento názor vdecky

u vyložit a z vyvodit.

nho

dsledky vdecké

hlavní

i

sociáhií

Realism je pokus znárodnit všecku vdu a filonezadávaje vdecké pesnosti, realism chce vdu uinit pístupnou všem vrstvám národa. Realism je protest proti monopolu vzdlání, realism chce sofii,

vdecké

a filosofické vzdlání socialisovat. pedepolitický program realistický vším vydatné sociální reformy, práce kulturní, politika vnitní. Socialisace eské politiky je dsledným

Odsud

—

i

pokraováním obrozenských pojímat se musí

mén

ideí: humanita dnes abstraktn a extensivn, hu-

manita dnes znamená pracovat pro ty, které jsme posud z kulturní práce vyluovali; dát jim pouze nkterá práva je málo — nnslit, pracovat musíme s nimi a pro n. Politická taktika odpovídat musí idei humanitní, tedy dsledné využitkování všech moderních nokrok ve všech oborech spoleenské správy eská politika musí pestat být »politickou«. Žádné podlízavosti, protože nebude žádné pepjatosti! To není uení, že zlému se nemá odpírat, naopak má se mu odpírat poád a všude, ale dsledn a hned od samých jeho zárodk. Kdyby lidé, t. zv. hodní a .

dobí nebyli vlastn že každému lovku

.

lenoši, zlých b\' již nebylo.

.

M-

nastati doba, že proti násilí musí se bránit železem, netoliko prací a rozumem. í národ eský by tak uinil, kdvb\' se nui sahalo na život.

Je holým neštstím, že si zvykáme oekávat od vlády, samoinnosti se vzdávajíce. To je krajní liberalism iiolitický, to je nešastná víra v policii. Pispli k tomu naši buditelé a zejména Palacký svou historií. Je totiž osudný klam myslit, že všecka naše historie není než ustaviný boj proti a vlád tak malí jsme nebyli a nejsme. Vyvíjeli jsme se positivn, vývoj náš má obsah svj a vlastní, v antagonism proti hrá roli velikou, ale pece jen podízenou. V tom retolik

Nmcm

—

— i

nmž

Nmcm

12

alism, a to v otázce

lackého

i

Havlíka

nad a

jiné dležité,

liší

ovšem od bžného

požadavek

se od Pa-

te

politi-

absolutn aktivní a positivní; troufejme si konen sami býti vtšími nejsme tak malí, jak naši vlastenetí fukalové nám, sování. Je to

politiky

—

jiným namlouvají. Vedle realismu, s ním a jeho vlivem v mladším pokolení literárním ujímají se smry jiné. Literárn dležit je smr kritický, jevící se jako poátek literatury kritické. Budoucnost krásn literatury a umní vbec je na dráze tch, kteí v dílech svých dovedou prohloubit a stlesnit národní tužby v tom smyslu, v jakém Havlíek a v nejlepších svých výkonech Neruda usilovali. I výtvarné umní se národní, více nežli v dob pedchozí, vytené již nepíznivé okolnosti a vlivy ovšem posud trvají. Hudba DO Smetanovi poád je pravým umním na to neeským a jist je její vliv národn, pamatujeme, práv pro nás velmi dležit. Opt od mladších kritik hudebních ekat musíme sociologjickou paralelu s ostatním vývojem netoliko umleckým, ale národním vbec (filosofie eské hudby), a tudíž

i

i

—

i

a

Wagnerova hudba

si zjednala obspisech a jeho filosofických a esthetických uitelích k tomu popud je dosti. Sta-

to tím spíše, že

anské právo

— v jeho

filosofie tón Smetanových. Náboženský vývoj a hlavn naše reformace od Palackého v základech dobe bvl pojat a osvtlen: avšak tu podle vymožeností náboženské vdy, nyní tak piln a všestrann pstné, v nkterých punktech ie poteba opravv. Djiny církevního vývoje

ila by však

i

a práv z té stránky ea doplnní dpokraování na dlouho káme iiž tak jin Palackého. Národ Husv. Chelického, Komenského nemá ješt djin syého církevního vývoje! Obzvlášt také doba protireformaní eká ješt svého Palackého. Naše vdecká práce vyžaduje ovšem, jako kaž-

nad

jiné jsou

nám dležité

dá složitá práce, náležité organisace.

13

—

Popularisace vdy nad jiné je žádoucí kdy pro tyto a souvisící s tím poteby bude postaráno?

Protože

pirozen pejímat musíme od národ

jiných a velmi mnoho, je úkol všeobecný: pejímat organicky, vystíhat se vadám eklekticismu a nesamostatnosti, šíící se velmi asto, kde jiní již nás prací a plody pedešli. Ne všecko, co se hodí a snad i nehodí jiným, hodí se nám; jediné tu je pravidlo sebepoznání skutených poteb vlastních, sic jinak budeme se ztrácet v eklektickém napodobování, teba budeme žít v ilusi, že jsme samostatní. Pi tom bží také o mravní moment, o to, abycli to tak struné ekl, dívat se na duchovní život vlastní a národa positivn, t. j. nedlat a nenechávat nieho proto, že ten neb onen jednotlivec resp. národ to dlá. Je málo lidí, kteí si troufají žít po svém kde kdo žijeme, abychom se zachovali jiným, uznání a mínní jiných váží nám více než svdomí a vdomí

—

—

vlastní.

Využitkovat a poznání

vdy

všecky pokroky a vymoženosti musí být heslem naší národní

—

l)raxe.

Pohtika národní musí tedy dostat plnjší obsah, pojem národnosti samé musí se pedevším rozšíit

Pojem nánesmíme urovati pouze jazykem, ale vedle toho kulturním obsahem národu našemu osudem uloa prohloubit podle zásad zde vyložených.

rodnosti

ženým. I naše politika, jako všude jinde, musí být založena na hlubší a všestrannjší práci kulturní, nnisí být praktickým užitím politického a obecného vzdlání vbec. A toho vzdlání nebylo a ješt není.

Otázka studentská má pro nás dležitost velkou. Studentstvo eské jako všude, vždy stálo v ele pokroku a nových ideí již za Husa to dokazovalo a poád v dobách pozdjších; v dob znovuzrození taktéž bvlo hlasatelem a šiitelem národní idce.

—

14

Není pro nás malikostí, jak se vzdlává naše

akademická mládež, budoucí pedstavitelé a do znané míry vdcové lidu; není lhostejno, jaké názory a smry mládež ta o prázdninách zanáší na venkov k mladším druhm škol stedních a do ostatní spolenosti.

Rozumí se samo, že eský student snaží se vniknout do všech hlavních asových otázek vdy, umní, literatury a života sociálního a že se pedevším také snaží postihnout smysl našich národních snah a tužeb. eský student má si osvojit dkladné vzdlání odborné a všeobecné, otázky pohtické a sociální musí pedevším a studovat, a dkladn studovat. Hlavním úkolem otc našich syn jest, postarat se o zdravou, silnou a hojnou stravu duchovní. V té naše akademie, musejní spolenost, naše deníky a my všichni máme ped sebou mnoho milé a záslužné práce. Zatím však mládež akademická sama má povinnost pstním cizích jazykv, zejména také slovanských, doplovat ty znané mezery naší literatury a našich vzdlávacích ústav; v malém národ dorost akademický má úkoly jiné a pomusí být tžší nežU v národech jiných samostatnjší a proto i eského studenta úlohou je sebevzdlání a sebevýchova. Opakovat však nemusím, že mu politická innost nemže a nemá být cháeský student, trvám, nejlépe by hlavní pat a plnit humanitní a osvícenské ideály obrodní. Samostatnost neudrží a nespasí žádného národa, spasí nás národ si musí udržet samostatnost politická samostatnost je mravnost a vzdlanost; pojen prostedkem pravého života národního zbyli jsme ji, když jsme pestaH jako národ mravn žít. U nás i poHtická strana vedle svého užšího pro-

pedn

píin

i

—

mrn

—

ml

—

i

—

politického musí stát na pevném základ širokého programu kulturního. To u národa menšího, kdyby byl politicky samostatný, ani jinak být neta politická samostatnost být jen mže, nemá-li prostedek mocnjšího souseda. politický forma a pro

gramu i

i

15

Úpadek politických stran našich nejeví se pouze v této poHtické abstraktnosti, ale v tom, že se ztratilo a ztrácí vdomí našich obrodních ideál. Kollár, Palacký, Havlíek budovali jej na základech humai

—

nitní filosofie potomkové ztráceli a ztratili ten základ a odsud pak ona všednost, která se více než

teba

zjevuje v

našem národním konání.

Národ eský pro svou minulost naprosto nemže pijat klerikalismu; nebude ovšem proti náboženství lásky, ale vždy bude a musí být proti klerikální panovanosti. Náboženství jist

je

po výtce lidovým a

díž klerikalism

mocného spojence

nedovedoucího

lišit

V

má

tu-

proti liberalisnuj,

náboženství od theologie a kle-

píin

potebí je netoliko hlubšího vzdlání, ale pedevším té opravdovosti, která se našemu nynjšímu liberalismu naprosto nedostává. Otázka náboženská pro národ, proživší reformaci a protireformaci, má dležitost nejvtší, teba za panství dnešního liberálního indifferentismu vteské se vyhýbá. šina lidí otázkám svdomí ani liberalismem se nedá umlet a tak virikální politiky.

té

tm

Marn

—

otázka náboženská, se petásá. Hlásá se totiž t. zv. idea cyrillomethodjská. Kdyby zastanci idee jen trochu byli jasnjší, kdyby ve svých vývodech jen trochu prozrazovali, že ideu berou doopravdy, kdybychom jen zdaleka vidli, že idea ta pedevším na své vyznavae psobí obrodn, uznali bychom pln a bez reservy ideální stránku snažení díme, že

i

v kruzích

liberálnícii

ovšem ve zpsobe velmi podivném,

a pímo bychom ji vítali, pes to, že ji pokládáme za pochybení. Avšak nedovedeme snést, psát o otázkách náboženských liberálním inkoustem a horovat pro náboženství pi národní medovin. je naprosto ncpochopitclno. jak se nn^ižc mluvit o shod a historické kontinuit s církví Methodjovou na Morav. Cyrill a Metiiodj byli prost katolíci ve sniyshi své doby, v níž východní a zá-

Mn

16

padni církve nebyly ješt zjevn rozpoltny; Hus však a dokonce Chelický stáli proti katolicismu a byli by stáli i proti pravoslavné církvi. Našim reformátorm šlo o dogma, o mravnost, o církev, ne o jazyk. Jakmile se odklonili od latinské církve, pijali eo ipso jazyk eský za jazyk církevní lidové hnutí náboženské samo sebou všude vedlo k jazyku národnímu. Jazyk a národnost eská prospívala, protože Cechové mli hluboké náboženské pesvdení.

—

NAŠE OBROZENÍ, SMYSL NÁRODNÍ A HISTORICKÝ: HUMANITA. Humanitní ideál, hlásaný Dobrovským a KoUárem, náš ideál obrodní má pro nás echy hluboký smysl národní a historický humanitou, pln a

—

opravdov

pojatou, navážeme na nejlepší svou dobu minulosti, humanitou pekleneme duchovní a

v mravní spánek nkolika století, humanitou kráet máme v hlav hdského pokroku. Humanita znamená nám náš národní úkol vypracovaný a odkázaný nám naším Bratrstvím: humanitní ideál je všecek smysl našeho národního života. Tento náš eský ideál humanitní není romantickým blouznním. Ovšem humanita bez dsledné úsilnosti a úinnosti je mrtvá. Humanitní ideál vyžaduje, abychom soustavn, všude, ve všem a vždy

nehumanit spolenosti církevním, pohtickým, návšem. Humanita není sentimentalita, ale rodním práce a opt práce. Z neuritého, nejasného husitství vzkyplo táborství, dsledné v inech podle okamžitého vnukjiž za nutí, nikoH z rozvahy; bylo nepirozené desítiletí po smrti Husov bylo znieno (Lipany

odpírali zlému, vlastní a cizí

a

její

orgánm osvtným,

—

—

dv

1434).

Avšak zárove padá

i

husitství.

Nebo kom-

—

že tak paktáty husitství mravn bylo pochováno dlouho živoilo, je jen dkaz síly reformaní idea eského národa, A v této osudné chvíli hlas svj

17

pozvedá

i)ekonávající liusitisin rozZ Clielickélio povstaki církev eská, udrževši se až podnes nepohícena nmeckým protestantstvím jako husitism, Komenský Clielický,

iiincm, táborství láskou.

uitelem všech národ. Lipan padlo násilí násilím, padla demokracie eská, poražená již svou vlastní rozháraností. Proa spokop sám naped s Pražskými se smlouval jenou silou šlechty husitské a katolické a ásti mst. Žižkv Avšak nebylo šlecht dosti, vyrazit lidu a palcáty, lid eský všecek musil.být poroben a stal

se

U

—

me

právn zotroen. Usneseno

tak v památném r. 14S7. Tak tedy konila reformace povstavší pro svobodu tla. Vtšina snmu však ducha, zotroením ducha i

nkolik let byla katolická, ale husitská šlechta jak záhv stala se nes ní v tom bvla za jedno vrná zásadám Husovým! Tak v dob, kdy v Ce-

již

—

chách ustavovala se Jednota Bratí, vznikl a ustálil se zárove nevolnický stát šlechtické, oligarchie. Šlechta tu postavila se zejm proti lidu všemu, s msta cítila za jedno, pro zákon poroby na nímž stát se tak musilo snme nehlasující. A podivno za krále z Polskv ... Šlechta vedla si také podobn jako polská. Autorita královská bvla podlomena, moc mst upadla, lid byl uiamen; šlechta a náni zatím krok za kropáni pof^ kem poddávali se panovníkm cizím, Již obojí, až konen došlo k bitv na Bílé hoe. v srdci eské zem cizinci stáli proti cizincm, ncbof echové již nebyli nány své zem, ani katolití yíru svou bvli ani protestantští, tito dokonce íiž zamnili za cizí. Bitva, icž katolíkm vydala Cechy a jež málem by jim lA'la v\dala svt. stála císaské dvstpadesát muž. (Denis, p. 736.) Mohli Cechové býti Prozetelností krutii poníženi, nežli takovýmto koneným úpadkem, zpeetivším dvousfoletou kolísavost? Tak mstila se neuritost a nedostatek pevných zásad, tak mstila se neláska k bližnímu, podrobivši r. 1487 vlastní lid. i

—

i

i

18

Máme-Ii se tudíž skuten obrodit, musíme odpíiny našeho úpadku: odinit rok 1487 tof náš praktický národní úkol obrodní. Odinit rok 1487 to znamená v eských zemích všem obadáti naprostou rovnost ped zákonem, to znamená úplnou svobodu svdomí, to znamená stát se pevnými a mravnými, to znamená plnit ideály naší reformace, to znamená dsledn pracovat za ideály

—

init

nm

—

humanitní.

Ukázal jsem, jak ve všech oborech našeho snažení a myšlení projevuje se problém sociální v politice, v literatue a umní, ve a filosofii. Vývoj ten byl docela pirozený, i stojí dnes otázka sociální v popedí otázky eské vbec. Sociální otázka odkazuje nás opt a pirozen do století XV., nebo už tehdy otázku tu poali jsme ešit a rozešili jsme ji špatn. Rozešením otázky sociální odiníme rolí 1487; nerozešíme-li ji v duchu našich historických a národních^ v duchu ideál všelidských, odvrátíme-li se od svtla ke tm, od lásky k násilí pak vrátíme se do svého hrobu, z nhož

vd

—

—

nebude žádného z mrtvýchvstání. Otázka sociální není pouze otázkou dlnickou, jako roku 1487 nebyla pouze otázkou selského lidu. Otázka sociální není otázka jedné pouze tídv a kasty,

otázkou všech.

jest

Povoliti nátlaku

dlník

Doskytnutím všeobecného práva hlasovacího iest rozešení otázkv jen ástené a negativní; otázka musí býti rozešena celá a positivn a to znamená osvtlit a oteplit hlavy a srdce všech, znamená duchu dát moc nad hmotou, znamená potlait sebelásku.

Otázka

sociální jest otázka

mravnosti-nemrav-

úinné humanity. Dnes bží pedevším o program sociální. Avšak

nosti. je

eský

otázka

násilí a

eský

vbec

nesmí se dlníka ve mnohém mže a musí být jejich žákem, sám maje se teprv uit, jen v míe skrovnjší mže jiným student a

domnívat, že

—

je

inteligent

rozeným uitelem i

rolníka a

19

být uitelcMii. Dliiictvo a tíd\' hospodásky a politicky slabší nesmjí nám být prostedkem; chybovali bychom, pojímajíce svj nkol dlnictvu jen národnostn a politicky; úkol je mravní a pedevším mravní; nebží o to, získat dlníky, jak se íkává, myšlence národní, ale o to, zjednávat v celé spolenosti naší cit pro spravedlnost všecko

vi

—

ostatní

bude nám pidáno.

Naši dlníci tak jsou závislí na nmeckých sociáln-demokratických ideách, jak naši buditelé byli závislí na nmecké filosofii osvícenské a z týchž kulturních a zempisných píin. Co Herder byl prvým buditelm, našim dlnickým je Marx. Dlnická žurnalistika a literatura vyvíjí se pod vlivem vzor nmeckých a domácích. Ráz tohoto dlnického písemnictví shoduje se netoliko po stránce formové s literárními vzory staršími, ale v umleckém pojímání. Naproti dlnictvu nmeckému naše dlnictvo jr organisováno více federativn a autonomisticky, než centralisované dlnictvo nmecké. I v tom tají se charakter národní, jak ani jinak být nemže jsme synové téže zem, téhož asu a týchž rodiv, o to

vdcm

i

—

abychom se všichni bratrv také cítili. 1\) je dnes hlavní smysl Kollárovy humanity. co se výtk>' beznárodPesvdil jsem se nosti týká nejednou, že naše buržoasní spolenost o nic není národniší než dlnictvo, není-íi dokonce mén národní. Proto výtky beznárodnosti jsou i^lan. Pokud naše literatura a žurnalistika (^ duchovní stravu dlnictva se nestará, potud nemá práva k takové obžalob. Pokud se však hlavnícii zásad sociální demokracie týká, v>'slovil jsem se již nejednou, že filo^(>fický a socioloírický základ sociáln-dtMnokratického programu nepijímám. Socialistická filosofie se v\jde,

—

—

vinula z >klasické« filosofie: z této filosofie minuléJK^ a tohoto stoirtí sociální demokraté ernali ná/or materialistický, jenž materialism t. zv. liistorický liokládá za theorctický základ socialistické iiolitik\' o*

.

20

vbec. V otázkách celkového názoru na svt, v otázkách o posledních vcech lovka není ovšem a nemže býti kompromis. Není zvykem mým o vcech tch mnoho mluvit a víru svou házet na pospas našeho liberalismu a klerikalismu a proto jen prost opakuji, že jsem rozhodný odprce materialistického názoru na svt. Pes to nauil jsem se být tolerantním a neprohlašovat každého materialistu za lovka špatného a protimaterialistu za loveka hodného a dobrého. Jestliže sociální demokracie iní z Marxa nedotknutelnou autoritu, pochopuji to, ale nedovedu se z toho tšit. Proto však, to cítím a vím velmi dobe, nemám pražádného dvodu a práva stavt se proti popožadavkm spravedlnosti a rovného práva, žadavky ty pronášejí se od kohokoliv a ve jménu zásad jakýchkoli. »Který z vás je lovk, jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu kámen ?« A my zatím dlnictvu našemu dáváme kaa filosofie

a

meny

—

literární, filosofické, theologické, politické

.

O NAŠÍ NYNJŠÍ KRISL (Psáno

r.

1895.)

Obrození nebylo a nemže být nic jiného, nežli sebepoznáváním a uvdomováním. Od doby Palackého ustaly naše vedoucí strany v práci buditelské, ustaly v kritickém sebepoznávání a uvdomování. Dnes vedoucí strany ty nevdí, jak pokraovat v obrodním úsilí. Nesprávn se dívají na samo to obrození a pedevším nepochopují, že proces obrodní daleko není dovršen. Naši buditelé pochopili, že udrží se malý národ jen využitím všech vymožeností svtových a že udrží se jen humanitou. A to je smysl našeho obrození a zároveí smysl naší minulosti. Pokraovat v práci národní znamená tedy všemožn se zasazovat o prvenství v tom, co národm všem je nejdražší, zasazovat se o prvenství osv-

•

tové a mravní

—

to je náš ideál humanitní. Že tím a zdolíonalovat budeme svj jazyk rozumí se pálí samo sebou. Je tedy práce teba, má-li náš oíicielní národní program dostat plnjší obsah, než jej má ted, práce je teba, máme-li estn obstát v svtové konkurenci. Musíme si uvdomit, že naše obrození nemlo pouze obsah jazykový a národnostní, nýbrž že to bylo obrození všeho života a že tudíž práv na všechnu tu plnost nového života musíme pama-

zárove pstovat

i

—

tovat. Politické

názory pirozen vrcholí v pojímání Theorie sociologická, státovdecká a pohtická poád se zabývá otázkou, co je to vlastní podstata státu, jak vznikl a jaký je jeho úel. Ukázal jsem v »Ceské otázce«, jak se u nás idea národnostní postupem vývoje obrodního pozmovala a to tak, že se národ poád více a více pojímal demokraticky a uritji jako d, že se pojímal lidov; vyložil jsem, že to není pouze zmna terminologie. Z týchž dvodiiv a státu.

1

píin

i

pojem

státu

obdobn

se

i

pozmoval,

stát takže dnes u nás, jako jinde, pojímáme Naproti staršímu nejen demokraticky, ale lidov. liberalisnm státovdeckému formulujeme dnes své správnjší moderní nazírání ve výrok: že nuisímc dvopolitiku a stát socialisovat. Celíme tím jímu liberalistickému názoru: názoru o všemohoucnosti státu, pejaténui liberalismem od absolutismu a reakce druhé, rozumíme socialisací netoliko rozšíení politických práv na nejširší vrstvy (to se již stává), nýbrž hlavn že stát a politická práce pi^ihlížet má k potebám tf\i\ všech a ovšem tídy nejvtší, lidu. Musíme si zvykat pojímat stát (a podobn spolenost, národ, lid atd.) konkrétn a reáln: Tolik a tolik obyvatel s uritými vlastnostmi duchovními a fysickými, shromáždní ve stát, mají mezi sebou tolik a tolik rzných úedníku politických, tolik ministr a niají svého uritého vladae; ti úedníci a i

i

vdom

22

všichni,

také

kdo vládnou, ídí se tou a tou ústavou,

tmi

a

tmi zvyky

atd.

— zkrátka musíme

ale

ui-

pokus každé kolektivum, tedy stát, církev, nálid atd. pojímat ve své asové dané plnosti. Tedy ne: stát in abstrakto, nýbrž tolik set úedníku soudcovských, tolik administrativních, tolik mini-

nit

rod,

len

sterských, tolik dvora, tolik voják atd., jedním slovem: mít názor o státu ulenný, plný, ne mlhavý a prázdný nebo abstraktní (všeobecný). pojímá (kdo tedy zná poHtickou, Kdo tak

vc

hospodáskou

atd.

úad

statistiku

své

zem,

funkce jed-

prohlédne, že politická funkce je jednou z rzných sociálních a kulturních funkcí urité spolenosti; pochopí, že státní, politická innost souvisí s ostatní inností kulturní a že uritý stát odpovídá urité církvi a názorm náboženským, notlivých

atd.),

zárove názorm literárním a vdeckým, hospodáským a obchodním atd. Státní moc a vliv stojí vedle sociálních mocí a vliv jiných, všecky ty moci a vlivy se navzájem kižují, psobí na sebe. Politická innost je slovem jednou inností kulturní vedle kulturních inností ostatních a nemže být úinná, jestliže se nespravuje tou ostatní inností. Dnes pímá moc stát všude po výtcQ kontroluje pomry hospodáské; v dob protireformace stát staraly se více o náboženství a t. p. Akoli tato spravující,' centralisující,

pece

kontrolující

moc

státu je veliká,

a tužby náboženské, osvtné, vdecké, mravní, vbec kulturní. Pro spolenost, pro národy dležitjší je tento život kulturní a jeho základové, nežli jediná jeho ást, innost

není tak silná, jak

úsilí

politická.

A konen

proto, že stát více závisí na kulturna stát, každý stát závisí na »svtové centralisaci«, totiž na tch živých a poád živjších mezinárodních stycích netoliko tržebních, ale kul-

ním

úsilí

turních

vbec.

Bží

v stát parlamentárním o to, jak všeobecn vzdlané a uvdomlé. »Svoboda není požíváním, nýbrž práce, ne-

volistvo

(tedy)

je politicky a

23

petržitá práce ve prospch velikých ních

moderního

státu. « (Anast. Qriin.)

úkol

kultur-

Chceme-Ii mít

zdatné snmy a poslance, musíme se starat o dkladné vzdlání politické. Konstitucionalism, parlamentarism bez politického vzdlání poslanc a tudíž voli je maskovaným absolutismem. Obzvlášt pipadá tu žurnalistice veliký a úkol výchovní, nemén však všem tm, kdo národ (anebo lépe) volistvo vzdlávají a vychovávají. Nebo dnes, pi živé a všeobsáhlé práci kulturní, politika jako praxe vyžaduje dkladného vzdlání politického a všeobecného. Dnes politika není, ím bývala díve. Panovat se dá mocí, ale nedá se jí spravovat. Politickou moc, psobící živ a organicky, dává jen vdní. » Vdní je moc!« Dnes, jako každá jiná praxe a umní, také politika je praxe a umní uvdomlé a tudíž na vdní a politické založené. Všude proto ve státech a spolenostech pokroilých reformují se studia právnická a zavádjí se vyšší a nižší školy sociologické a politické. Poslanec musí být politicky vzdlán, v každé etnjší politické stran musí být nejmén tolik rzných odborník, kolik je resort ministerských, aby dovedli innost administrativní kontrolovat. Zejména oposice parlamentární musí dnes býti vzdlaná. Kdo pojímá stát materialisticky, snadno upadne v chybu, že bude pojímati materialisticky spolenost všecku a celý její život. Avšak ani stát a do-

vdný

vd

konce celá spolenost nei^í jen organisací hospodáskou a není jen na hospodáství založena. I kdyby pravda bylo, že lovk je egoista a že má jen interes hospodáský, tedy nedovede hospodait bez vdomostí a bez vdomostí mnohých. Avšak lovk není od pírody jen egoista a nemá jen zájmy hozájmy jiné. Chce spodáské, nýbrž má zárove i

žít

duchovn. hospodáského Jednostranného

fysicky, ale

i

materialismu

kdo chtj nechtj z hmoty dlají ducha, ba boha. Materialism nedá se odstranit matedrží se

všichni,

rialismem.

24.

Cím spletenjší je netoliko státní, ale spoleenská organisace vbec, tím toto rozpoznání prai

vých píin*) stává se nesnadnjší, politické umní stává se tžším a tžším. Proto již dnes parlament plenární nemá té dležitosti, jako innost ve výbo-

samy starají se o dobré odborníky ve svých jednothvých resortech a ti s velikým khdem poslouchají nájezdy neodborných poslanc, nebo vdí, že volistvo konec konc posuzuje nejen špatné, ale i dobré úinky vládní praxe. Proto dnes musí se na poslanci žádat a musí se pedevším žádat politické vzdlání. Neúhonný, nezištný charakter rozumí se sám sebou: nerozumí se však sám sebou charakter politický a ten bez rech. Již dnes vlády

—

vzdlání není možný. Práce politická, jako skutená práce všechna, vyžaduje soustavnosti, pilnosti, stálosti, vytrvalosti obasné vzpružení cit a vle a úryvkovité jedpolitického

—

nání není prací.

lovk modern

vzdlaný poznává, že spole-

nost S€ vyvíjí krokem, ne skokem a proto stojí ve všech oborech, tedy i v poHtice, o stálou práci reformaní. Je tedy proti všeliké revoluci, proti revoluci z dola i s hora. Revoluní taktika je taktika zastaralá, je šosáctvím. Realistické a konkrétní pojímání spolenosti a státu vyluuje politický romantism; reahsm a revoluce (násilná) jsou naprosté protivy. Kdo v revoluci, nebée života do opravdy. Vím, že revoluce je dnes pežitkem starého režimu politika demokratická a lidová revoluce nepipouští. Svt stál a stojí na práci, ne na nálad, svt udržuje se jen prací a to prací drobnou, prací stálou. Ani v geologii katastrof není a nebylo, co se díve mlo za ojedinlé, úryvkovité katastrofy, poznáváme za výsledek nesetných vliv malých a menších. Tak i ve spolenosti a historii pevraty veliké, bijící do oí lidí nepochopujících, jsou jen sumací a výsledkem stálých vliv a píin malých. Dnes po^

ví

—

te

*)

Neblahých

úink

vládních opateiní. Po'zn. po.

25

znáváme, že zejména revoluce posledního století byly výsledkem a pokraováním pedchozího pochybeného vývoje, poznáváme, že revoluce je symptomem a další píinou nezdravoty a proto voláme po práci a opt po práci soustavné, promyšlené, stálé, vytrvalé. Pohtika lidová je stálou a nepetržitou reformací politika lidová je nadšením pro

—

práci a práci.

(Pi korektue revoluce reformní se

—

r.

1908

— dodávám, že ovšem

má oprávnní:

všecky dobré pokroky nebyly

bez revolucí by staly. Psal jsem

zahrávání s revolucí.) já jsem stát, národ a lid, musí si dnes íci každý, kdo politicky myslí a co tedy žádá po státu, národu a lidu, plniž pedevším sám ve svém kruhu proti

I

stálých povinností.

Nespokojenost naše neobracej se jen na venek dtí a mládeže, hledejme píiny nezdaru pedevším v sob. Jen prací a opt prací lze dlat politiku moder-

jako u

ní,

opt prací lze dlat politiku svtovou zárove uniknout té tísnivé malosti.

jen prací a

a tím

Ty živé boje a spory posledního desítiletí mají smysl jen jako symptom té krise, kterou prožíváme. Ty boje a spory mají smysl jen jako pokus o pirozenou organisaci a dlbu národní práce; nové má se starému pilenit, má staré oživit a obrodit. Starý systém je povalen toho by nevidl jen slepý; bží te o, to, provádt nutnou organisaci a reorganisaci s poznáním zásad a s plným vdomím k tomu však, nemáme-li budoucnost ponechat náhod a jejím osobám, je te pedevším poteba veejné diskuse. Blaze nám, že o našich životních

—

—

mžeme a chceme jednat odkryt, odped sebou samými. nejen ped svtem, ale Jen tak náš národní život a jeho zájmy mohou se stát životem a zájmy svtovými; naše otázka, otáz-

potebách

kryt ka

eská

není.

i

je

bu

otázkou svtovou anebo otázkou

o ETHICE A ALKOHOLISMU. iNebyl alkoholismus vždycky. Alkoholismus jest iico nového. Pilo se víno a jiné alkoholické nápoje, ale nebylo alkoholismu, rozumj toho stálého, trvalého, všeobecné rozšíeného. Antika neznala alkoholismu. Hospody, v našem smyslu, jak je vidíme ve na p. v Praze, téch v antice nebylo. Hospoda stedovku jest ješt nco docela jiného, než naše. Pro hosta, jak ješt název znaí. Ale teprve od 17., 1<S. století a zvlášt ítd se upevuje alkoholismus. i

To pravidelné pití, že dávky alkoholu požívají se tak asto, že dávka díve požitá ješt není stráto být i t. zv. mírné vena, to jest alkoholismus. pití. Nemáme jednotného mítka, co jest mírné a co jest nemírné. Lidé zvykají poád na víc a více, ^e již neopíjí, ale stává se typickým alkoholikem.

Mže

lovk

Dnes zejména už nikdo nesmí tvrdit, že jest alkohol potravou. Trochu pivo, ale jen trochu. Relativn za stejné peníze, které se yydají za pivo, dá se koupiti mnohem více lepší potravy. Alkohol není také medikamentem. Snad jen pro jeden, dva pípady, možná, že by se ješt dnes pedepsal alkohol. Alkoholismus

jest

pímo psobící píinou tch

hnutí abstinentní mu piítá. Jest pravda, že v duševním a spoleenském život lidí neexistuje pouze jediná píina; alkoholismus rov-

zel,

jež

vdecké

iiž

má

sám

své j)íiny a spolupíiny, ale

nejsilnjší

spolupíinou

pes

to jest

vší té bídy, za níž jest

inn odpovdným. K tonmto konci dospíváme pi pelivém porovnání a uvážení jednotlivých skuteností; tak na p. Bunge má data o zdravotním stavu 445 rodin, statisticky správn a kriticky srovnaná a na základ tchto dat dovozuje, že alkoholismus, tedy chronická otrava alkoholem -- alkohol v každé form jest práv jed a piisobí na každý organismus, zvlášt na lovka jakožto jed jest l)íinou degenerace. A práv tak dá se v ostatních pípadech dovoditi, že alkoholismus jest psobící a rozhodující píinou ochuzení a zbdovanosti, fysického a psychického onemocnní.

—

mžeme, musíme alkoholismus ethicky posouditi a odsouditi. Jednak jako psobící a rozhodující i)íinu mnohého zla, ale pak posuzujeme a odsuzujeme motivy pití; kdo se dnes rozhoduje pro pití, rozhoduje se pro píinu nesislných bd a i)r() píinu v každém ohledu poch\beného, pímo pathologického celkového s])()leenského stavu. ^.iJi To znamená:

pímo

Zásluhou Kraepelinovou a jiných badatel jest že i)itím celá duševní innost lovka jest otupována, že nejen innost rozumová, ale cit a vle, že vbec duševní schopnost jest zmenšována a zhoršována. Patagonci jmenují koalku »prostedkem, jímž se ztrácí rozum.; nejen rozum, akutním a chronickým alkoholismem ztrácí se též síla citu, ztrácí se energie, schopnost resistence. Požití alkoholu zmenšuje chápavost, sesla-

pokusn dokázáno, i

pozornost;

buje

má-li

se

správn

a

jasn

myslit,

nesmí se píti; precisní, i)esná vdecká i)ráce jest \ eškerá clnála požíváním alkoholu znemožnna. I)()znání a vdy jest odsuzováním i)ití. Také síla umleckého tvoení není alkoholem lK)dporována.

Z

citové stránky

šlechetnjší

dným,

k

cit\';

svému

posuzováno,

pití

otupuje

piják stává se nervosním, podrážokolí brzo drsným, \ dalším \nú-

:

28

vývoje hrubým, konen brutálním a ukrutným. Piják uzavírá se pi zdánlivé spoleenskosti v sebe, ztrácí dvru, jest víc a více sobetjším, a to velmi asto na iijmu svých píbuzných, pátel a zvlášt svých nejbližších. Sí1a v e jest seslabena, piják slábne a ztrácí konen moc nad sebou, jest neschopen o sob rozliodovati a o sebe peovati, otupuje sílu ku vlastní odpovdnosti a it pro své povinnosti. Piják ztrácí svou vnitní svobodu, svou sílu tvrí a resistenní.

bhu

1

Zkušenost tedy dokazuje, že alkoholismus pedstavuje chronický, degenerativní proces celého duševního žití, jest docela patrn subethický, neethický a protiethický celkový stav jedince a spolenosti.

O

otázce alkoholismu

teba uvažovati zvlášt

O tom, co vlastn se stanoviska moderní ethiky. moderní ethika jest, mohou panovati velice rozliné a protichdné názory; ale myslím, že nechybím, postavím-Ii zde jako základ e t h c k é h o s n a ž ei

nínynjšídoby vypracování harmonia energické osobnosti. Harmonické chápeme mnohostrannost Hdských schopností a vloh, a chceme proto, jak íkáme, vychovati, zcela jed-

cké

a charaktery. Energické: které nový spoleenský život každému uvdomlému individuu ukládá, a vyžadujeme proto J^aždý od sebe sama i .od každého druhého, aby byl osobností vyvinutou, innou a k

notn propracované poznaH jsme veliké

lidi

íikoly,

innosti schopnou.

Dnes žádáme na lidech enereii, chceme bvti lidmi silné vle a takovými je chceme míti. Díve se i

to nevyžadovalo; ve starších dobách a ješt te jest sice vyžadována píle a vytrvalost, ale vedle toho zvlášt poslušnost, dvra a víra, t. j. víra v jiné, a krátce eeno víra ve vedoucí vyvolence a jednotlivce; my však jsme pochopili, že nepotebujeme slepé víry, nýbrž uvdomlé pesvdení, my nemžeme a nechceme pouze následovati a poslouchati, nýbrž my musíme a chceme se konen sebe-

29

urovati a sebeovládati, p()cii()|)ili jsme, že iiiodtTiií svého okolí osudy v zapletenéiii musí své spoleenském život s ii^lnou jasností stežiti a na jejich úelném vybudování cílevdom spolupra-

lovk

i

covati.

Odvaha

k iniciativ, to jest ono i)raktické heslo

reformaní pítomnosti; vyžadujme od moderního lovka, aby tvoil djiny, a každý z nás je má tvoit, má se duchov a duševn pln využíti, nemá nechati pedpisovati, nýbrž má umt sám voln postupovati. Sebeurení a sebeovládání, to jest veliké snažení moderní ethik\' a tato ethika musí alkoholismus odsouditi, nebo on seslabuje a zhoršuje chápavost, oslabuje schopnost myslit, kazí innost fantasie tím, že místo ní posiluje nejasnou a bizarrní Piják ztrácí sebeovládání, seslabuje fanastinost. svou vli, odvahu, své vnitní svobodné sebeurení,

si

svou odpovdnost a schopnost pro

jiné myslit, cítit

a jednat.

Moderní ethika žádá od každého lovka, ab\k otázce pokroku v každém smru zaujal stanovisko a rozhodl se pro pokrok, t. j. nejen pro vývoj, nýbrž pro zdokonalení. K tomu však potebuje jasné hlavy a isté mysli. Piják jest nepátelský pokroku, ponvadž jest ethicky indifferentním. Piják jest nejhorší filistr a reakcioná. Nejvýše chopí se fantastický piják utopismu, ale utopismus jest vlastn také jen reakcionáský. Piiák jest hazardní hrá, kterv vsází do hry celou svoji budoucnost, svj život; piják uzavírá se ped i)ohledem v zákonnost svého cizího života, nebo nechce a ani nemže jasn myslit. Piják stává se fantastou a proto fatalistou, neobmezeným fatalistou a utopistou; piják stává se povrivým, ponvadž nepostehuje pirozené spojení budcKicnosti s pítomností, protože jeho rozervaná fantasie pedvádí mu utopistické obrazy budoucnosti, zathn co seslabená vle a energie nií jeho i)racovitost. Poi

krok bez práce

jci^t

práv

Piják jest proto velmi

utopisnuis.

asto hráem, liazardním

30

Žije práv v neskuteném, falešném svt alkoholové utopie, a touží po zázraku takovou mrou, jakou práv jsou jeho síly seslabeny a znieny. Piják obelhává se práv ze zvyklostí, tvoí si docela hmotným zpsobem falešný svt, falešnou budoucnost. Pití a práce jsou nejpíkejší pro-

hráem.

ví

tivy.

Alkoholismus

jest

nepokrokový,

ponvadž seuí moderní

individualismus. Pokrok, jak filosofie djin a sociální politika, jest slabuje

organickým

pokraováním v novodobých snahách reformaních;

pokrok není možným bez neustálé resebereformace a proto neustálé

formace, bez

sebevýchovy. Reformace znamená pro moderního lovka jen nepetržitou a stále obnovovanou reformaci, to jsme si ujasnili pozorováním a vdeckým posuzováním djinného vývoje. Pokrok jest osobní a spoleenský; pokrok jest bez plného osobního života nemožným, a jest nemožným bez plného sociálního života, nebo každý ž nás sám jest djinami a spoleností; djiny a spolenost nejsou žádnými mythickými bytostmi na^ osobním životem individua, nýbrž já, ty, on, my všichni jsme spoleností a djinami. Také moderní ethik bijde proto lásku k bližnímu považovati za základ všech ethických povinností, í áska k bližnímu znamená však práci oro bližního. Nežádáme od moderního lovka sentimentální filantropii, nýbrž vdomí povinnosti, aby ustavin myslil na ulevení a odstranní fvsické duševní bídv; proti této bíd musí bojovati a k jejímu odstranní musí úeln pracovati. Alkoholismus oslabuie i

cit

chu k práci, oslabuie K inorodé lásce k bliž-

pro spolulovka, oslabuie

víru a

dvru

v

liHskost.

íiímu. k práci pro bližního

patí istá mysl

a bystrá

hlava.

Láska k bližnímu tomto

pípad

a

práce pro

nj vvžaduie

dávati píklad abstinence.

protipíkladu. Píkladem

i^tí

v

Píklad

heší ^e neivíce. Žádný lo-

nejvíce piják bylo svedeno píkladem.

31

vk

nemá pirozenou potebu alkoholového jedu. Píklad abstinence musí dávati zvlášt intelligenti, ti musí dnes pln znáti význam alkoholismu. Když pi dnešním stavu alkoholové vd\^ léka,

nebof

uitel nebo vychovatel pití trpí, nebo d()konce k nradí, lže a dopouští se zloinu. A pozorujte jen v život, jak alkoholismus zdržuje lovka v konání povinností. Léka. Jak je to hrozné, když ho musíte pivést z hospod\' k nemocnému, jak nepozorn vyšetuje. A stejn soudce a profesor a uitel. Takový uitel dtem vykládat, co chce, duchovní dtem evangelium teba rozkrájet a když ho pak dti vidí pijícího a snad opilého? Zkušenost uí, že všechna výchova dosáhne se ne eí, ale živoucím píkladem, a jest tedy povinností vzdlaných a vdích kruh theoretick\ pouováním a prakticky ab-

mu

mže

mže

stinencí niiti alkoholovou povru. Alkoholismus, jak nám praví kriminální statistika, jest stálou píinou nmoha zloin, zvlášt proti osobám. Alkoholismus podkopává lásku k bliž-

nímu a podporuje vzájemný boj. Alkoholismus iní naše požadavky nepirozenými, popouzí nás v nervosní shon a lakotnou konkurenci, roziluje jednotlivce proti jednotlivci, tídu proti tíd, státy a ná-

rody navzájem proti sob. Pohlédneme-li na rodinný život, musíme si piznati, že alkoholismem rodina triií. Jak jest možnv rodinný život a zejména naší intelligence, af už je to uitele, úedníka nebo koho jiného. Od rána je v úad, pak pijde dom. a místo aby zstal v kruhu do rodinném, musí si jít oddychnout, odpoinout hospody.

—

alkoholismus škodí pomru muže k žen. ten jest snížen a zhruben, animálnost nastu-

Pití a

Pomr l^uje

místo lovckosti. Manželství jest také svazkem duší a

holisimj jest a cudná.

nemožné. Pravá

v alkoistá

tu o žádné ženské otázce, nebo ií však \cliká mravm' oíúzka, zdali muž

Nemluvíme není, existuje

to

a silná láska jest

32

a

žena mají k istot stejné postavení, zdali žena

konen chránna ped surovostí mužovou. konen o istotu muže. To jest snahou

uiá býti Jedná se

pítomnosti.

Po tomto mravním obrození stane se též pomr mezi rodii a dtmi novým a vyšším. Matka byla až dosud vždy útoištm rodiny; zajisté jest jméno matino posvátným, ale nemén svatým jest jméno i

otcovo.

Nová zkoumání alkohoHsmu pouují docela

nekazí .pohlavní život pítomnosti. AIkoholism.us, oteven eeno, jest spolu s prostitucí hlavní píinou degenerace národ. Protialkoholní hnutí pineslo nám již znamenitou literaturu o degeneraních zjevech, na které mu-

sporn, že

pití

ethického stanoviska co nejdkladnji upoPiják škodí sob svým potomkm fysicky i psychicky, alkoholismus jest píinou fysické i psychické degenerace jednothvc, rodin a pokolení, a proto též celých národ. Slyšíme nyní, že pití roškodí dtem, a že samo obyejné mírné pití mstí se na dtech; ddictví hrubého alkohoHsmu jest pirozen tím nebezpenjší. »Cti otce svého zajisté, ale dnes musíme doi matku svou« si duše svého dítte! dati a Jest povinností každého myslícího lovka, aby pomáhal na regeneraci svého národa; každý uiní nejlépe, psobí-li nejprve energicky na sebe, na svou rodinu, na své dti. Jest národní povinností každého jednotlivce potlaovati degeneraci lidstvo ohrožující, to vyžaduje dnešní pravý patriotismus nutn. Nejen vnjší, ale hlavn vnitní politika sebevýchova, sebereformace, sebeobrození zní národní hesio. a proto jest nutná usilovnjší spolupráce na odstranní všech škod, které alkoholismus To jsou ješt netušené kolonie v našem vvvolal. vlastním stedu, jež mžeme získati, ba celého sv-

síme

s

zorniti.

i

di

:

Chra hle

inn

—

'

mžeme

ješt dobýti. Alkoholismus seslabuje celou osobnost jednotlivce a tím podporuje též sociáln-politickou uja-

ta

33

O

Lykurgovi

jest známo, že podrobené k nemírnému pití, aby je moli tím spíše a jistéji opanovati. Docela tak v naší spolenosti hromadné pití podmiuje sociální a politickou ujamenost, otroctví na jedné stran, panstvíchtivé vykoisování na stran druhé. Alkoholismus jest nepítelem sociální a politické rovnosti a volnosti, alkoholismus jest protivníkem demokratismu, podporovatelem absolutismu, jemuž tvoí zrovna tak tyrany jako otroky. Ethika a náboženství, které alkoholismus trpí nebo docela podporuje, jest ethikou a nábožensvím smrti. Alkoholismus jest nejen píinou mnoha nemocí, jest práv pímou nepímou píinou úpadku. Obti alkoholismu na lidských životech pesahují daleko obti války; ale obti alkoholismu pouze ne-

menost.

kmeny povzbuzoval

I

i

nýbrž plouží se bídn svým chorobným životem a vštpují svj úpadek píštím pokolením. Alkoholismus jest velikou píinou nervosy a duumírají,

ševních nemocí, jest velikou píinou sebevražd, které svýrn hrozným potem (nejmén 60.000 v Evrop) a stálým pírstkem jsou nejhlasitjší obžalobou našeho vzdlání a civilisace. Obhájci pití hájí své názory jakožto radost ze života a výhost askesi. V pravd hájí takoví obhájci touhu po smrti, pes kterou se práv svou nemocnou fantastikon penášejí. Alkoholismus vzniká docela patrn z illusí. sebeklamu a poblouzení. Stžujeme si na výdaje nnlitarismu, ale dáme dvakrát tikrát tolik za alkohol, který nám jen 3 milliardy za škodí. V Nmecku vydají se alkohol, tedy více než na rozpoet, mnohem více: za všechnu potravu v^-dá Nmecko 1320 milion marek a z toho ale odpadne skoro tetina na nepotebný a škodlivý alkohol. Kde se hodn pije, tam je zase poteba více nemocnic, krinn'nál. policajt. To jsou zase výdaje národní. A z této hospodásko-sociální stránky alkoholismus iest opt nebezpeí, ohrožuje pímo. '

ron

i

ron

i

duševn nepímo. 3

34

Naproti tomu jest ctliika protialkoliolismu etliikou života a životní radosti. Jest již všeobecii známo, že abstinenti jsou zdravjší a siJnejší; abstinence prodlužuje život a iní smysly a schopnosti lovka vnímavnjšími a celé jeho žití obsažnjším. Abstinence iní nás též schopnjšími ku práci a v rozliných nástrahách života obezetnjšími, v mnohých životních nebezpeích odvážnjšími. Alkohol prý zvyšuje chu ku práci ve skutenosti psobí práv opan, ponvadž jen zdánliv povzbuzuje a sílí tím, že jen na okamžik nervy napíná a pak ochabuje. Alkohol jest nepítelem každé práce, fysické stejn jako duševní. Piják nemá oekonomie svých sil, jest to práv hrá, hazardní hrá, žádný pracovník. Pracovati

—

znamená myšlení

mysliti i

a

chtíti,

piják

otupuje svoji

sílu

vle, a propadává proto utopismu práce

se štítícímu.

Protialkoholní literatura

významu nedlí

a

svátky alkoholu;

svátk

—

pouuje nás

žádný den

o

pravém

práv dny a Pán, nýbrž den

to jsou

(otroka. Alkoholismus

jest

hrubý materialismus. Snaha

mechanickým zpsobem klidu a upokojení, což mže býti podle mého pesvdení dosaženo ien na základ duchovn náboženském a ethickém. Proto boj proti alkoholismu znamená boj proti madosíci

terialismu. Jest to boj o lepší život, boj o oduševnní. Rozhodnutí pro pokrok nebo proti nmu, pro nebo proti vyššímu duševnímu názoru a zpsobu života.

Nevím, ilusí,

hledu, že je

lovk

by poteboval 'umlých nebo dojdeme na konec k nánám teba také opia. lovk až dosud že

aby mohl

žíti,

iluse ml, je hledal, ale my chceme a se osvoboditi ode všech ilusí, jež jsme jednou iakožto iluse rozpoznali. Alkoholismus, a o tom n<^ní možn*^ dnes už pochybovat, jest takovou pro-

skuten

i

musíme

hlédnutou

ilusí.

35

Alkoholismus

lovk

jest

pro nás

povrou

ví

a

blouznO-

pak v to, co pije. Nemyslím, že my jednoduše samotnou abstinencí dosáhneme vyššího stupn. Ne, nkdo muže být abstinent, a mže pi tom býti docela nepokrokový a reakcionáský. Abstinence sama to nedlá, ta mže být zrovna ním;

je-li

tím, co

jí,

tak meciianická a materialistická jako neabstinence. Záleží na tom, že vyšší svtový názor, o který záNový a pasíme, abstinencí vyžaduje a schvaluje. vyšší svtový a životní názor jest v poslední instanci tvoením charakteru, abstinence jest jedním z prostedk. Byla-li kdy doba, která vážn a poctiv pemýšlela o nejdležitjších životních otázkách,

doba nynjší, a mezi mnoha otázkami, jež nedávají spáti, jest abstinentní otázka jednou z nejdležitjších. v jiném smru svou Otázka jídla a iiití má \'decké ethickou a s()ciáhi-i}olitick()u dležitost. l)()znání pravého výbru potravv, nutné kvantit\a kvalit\' vede ku pemýšlení o nerovnosti lidí, o

jest

to

nám

i

hladovní amohých

a

nezdravém pesycení nemno-

tomto smyslu jest otázka žaludková bioloethicky jednou z nejdležitjších í^icky, sociáln životních otázek pítomnosti. V tomto smyslu musí býti poznatky biologie a hygieny, zvlášt biologie a hye:ieny alkoholické, ethicky ocenny a provádny. Bez tohoto rozhodnutí ethického nedají se jednotliv a samy o sob nejdležitjší otázky hygienické ešit. Když na p. alkoholová biologie nám íká, že nití krátí život, pak mže ten a onen piják odpovdti: Pro nmc na tom nezáleží, zda žiji déle neb(> a za mne, co máme kratšeji, jen když mám svj požitek hých.

^'

i

nm

takoxému životnínui

—

filosofovi

odpovdti?

Fakt\-

alk(íliolové biologie a h\'gieny jsou nni znám\-. jak(> a nyní již skoro všem

vzdlancm

\bec tenám:

o to tedy nejde, nýbrž stojíme ped mzhodnutím. jak máme ty fakty ocenit, pro který svtový názor se rozhodnout. Boj nroti alkofiolismu jest bojem proti

36

ethickému a proto sociálnímu indifferentismu, jenž z nho pochází a jej rozšiuje a posiluje. i

V

má abstinentní hnutí veliký a oprávnnost, a jest jednou z otázek sub specie aeternitatis*) rozhodn pro toho, kdo chce sub specie aeternitatis myslit a jednat. Proto nejedná se jen o mechanickou abstinenci, nýbrž o pokrok lidstva k vyššímu rozvoji. Chceme utvoiti nový, vyšší život, nové životní ideály. Povznesený, obnovený lovk to jest náš úkol a k jeho ešení jest nutná vedle ostatních snah opravdu pokrokové ethiky také abstinence od altéto souvislosti

význam

—

—

koholu.

V

tomto smyslu

patí stízlivý m, pro vyšší,

*)

platí slova:

budoucnost

tm, kdož se rozhodli mravnjší svtový názor a zpsob života.

Pod zornýim

úhllern

totiž

.vcnosti.

«

IDEÁLY humanitní. (VYŠLO

R. 1901.)

Moderní lovk má kouzelné heslo »hunianita« »lovctví« »lovenství«, kterýmžto heslem vystihuje všecky své tužby asi tak, jako lovk stedovký všecky své tužby vyjadoval slovem kesan. Tento ideál humanitní, lovctví, jest základem všech tužeb novodobých a zejména také národnostních, jak už víme z Kollárova výroku: »Zvoláš-li Slovan, a se ti vždycky ozv^ lovk. Náš eský humanitism je pirozeným pokraováním našeho eského Bratrství.

—

—

Idea humanitní jeví se v naší dob jako idea národnostní. Poíná se to v poslední dob u nás pocíio]K)vat, že totiž idea humanitní není i^roti idei národnostní, nýbrž že práv národnost, stejn jako lovk jednotlivec, má být a být humánní, Iiumanitní. V dnech našich ideu humanitní a národní pojímáme lidov, sociáln. Lid je nám nco jiného než národ, lidovost stává se heslem, ideálem tužeb našich. Socialism vbec, jako národnost, je projevem téže idey humanitní. S ideou humanitní v>'víjela se netoliko idea národnostní, nýbrž také kosmopolitism. Jen že je roz-

mže

mezi kosmopolitismem a kosmopohtismcm. AnNmec kosmopohtisniLMn rozunu' Francouz vlastn panství aniiiické, francouzské, nmecké; národové menší a mah' jsou v situaci jiné. Ale ani oni se nemohou ubránit ors:anisaci svtové. V nás hládíl

lílian,

i

38

se zárove s ideou národní kosmopolitism slovanský, jak jej Havlíek správné nazval. Historie však pouuje, že nejen v menším, nýbrž také ve vtším a velikém centralism jednostranný je škodlivý, že musí být oživován autonomií pirozených celk

sal

hospodáských, kulturních a také národnostních. Dnes starší kosmopolitism, jak jej hlásal liberalism, ustupuje správnjšímu hnutí po mezinárodní nenucené organisaci svéprávných kulturních národ. Tím stát ustupuje

v pozadí

ped

ideou národnostní.

SOCI AU SM. SociaHstické hnutí ve svých cílech není než jedním z etných hnutí humanitních. Slovo socialismus

znamená asi: spolování, sdružování lidí intimnjší. Na konci minulého vku byla prohlášena práva lovcká. Ve jménu pak tchto práv lovckých byla hlásána a požadována, a posud se hlásá i požaduje volnost, rovnost, bratrství. Bratrství tento požadavek humanitní a sociální, jest základem socialismu.

—

Bratrství,

lovctví však

mže

býti pojímáno

rzn

a zpsobem mnohým. A zejména mohou se lidé spokojovat jen heslem, jak se íká, lovctvím in abstracto. Ale býti lovkem a uznávat druhého jakožto lovka v právech, o to bží. A tudíž ve jménu lovctví žádala se a žádají práva politická. Na p. dvodem všeobecného hlasovacího práva jest konec konc lovctví, rovnost lovka s lovkem. Ale nejen práva politická, nýbrž i práva hospodáská se žádají, a to jest zvláštní význam sociálního hnutí doby poslední. Z té idey bratrství a rovnosti žádá se ne rovnost vbec, nýbrž rovnost hospodáská. Tak na základ humanitní idey, když se tato idea má ztlesniti hospodásky a nemá býti jen abbratrství, straktní, žádá se rovnost hospodáská to znamená: komunismus. Tak pojímají socialisté všech škol humanitu. Rozumí se, že tato idea humanitní a tudíž také humanismus komunistický se b-

—

3^

hem asu mní. Také koniunism mže být pojímán a provádn velmi rozmanit. Základní filosofické uení Marxovo jest tak zv. in a t e r a s m historický. Co se týe slova i

1

i

také

ekonomický.

pedevším materialism ve

filosofickém slova

samého, íkají Jest to

mu nkteí

smyslu, tedy atheism a tak zvaný psychologický materialism, totiž mínní, že lovk nemá duše (nesmrtelné). To jest materialism, jak v letech tyicátých a padesátých byl v Evrop rozšíen, a pravím hned, nikoliv z filosofických dvodu, nýbrž z politických. Materialism jest vždycky reakce proti reakci. Šíil se v dob, kdy revoluce politická (1S4(S) byla zkrušena, když zaínaly v a v Rakousku konkordáty a hnutí reakcionáské vbec. Druhý prvek materialismu ekonomického dá se

Nmecku

vystihnouti slovem

Feuerbachovým: »Clovk

jest,

Duch, všechna duševní práce je úinkem a plodem tla; tlo se udržuje potravou, tudíž duch není než výsledkem potravy, a protože potrava se musí dobývat prací, tedy na konec je duch výsledkem práce a hospodáské výroby vbec. lovk je tím, co v\'ráhí. Tak tcd\' z filosofického materialismu Engels a Marx dospli k materialismu hospodáskému, že prý výrobní pomry (zpsob práce atd.) jsou reálním základem všeho žití spoleenského a zejména reálním základem všeho toho, co marxisté co

jí.x

zovou

»ideologií«.

Umní,

filosofie,

náboženství

i

stát,

všecko, co

zoveme duševním životem v

nejširším slova smyslu, to jest dle nich ideologie, to není reální, nýbrž jest

pomr

pouhým

»reflexem«, odleskem, odrazem Jediným reálním životem jest dle názoru jejich život hospodáský. Celá historie, všecek vývoj spoívá v tom, jak lovk si vyrobí potravu a eho vbec k ukájení svých poteb pote-

to

hospodáských.

Také mravnost jest jim ideologií, nemá reálního významu. Marx a Engels v pozdjších letech na všecky takové mravní tužby a ideály nekladli váhu. dnes vchni asto ve schzích sociProto slvšímc buje.

i

40

alistických mluviti proti moráikáství, že všecko to mluvení o mravnosti jest jen takovou, eknme,

tch velmi nemravných

okrasou

pomr

ských.

hospodáI

Sociahsm na tomto základ historického materialismu jest uvdomle protiindividuaHstický. Odtud vdomí a po pípad svdomí jednotlivcovo nic íieznamená, pouze vdomí a svdomí kollektivní massy, rozumí se massy proletáské. Jest

ovšem otázka:

Jestliže individuum nestojí

všecky kolektivistické názory tvrdí, odkud pak má cenu ta massa individuí? Když individuum není niím, jeho vdomí a svdomí jest bez významu, pro tisíc individuí jest nejen ním, nýbrž dokonce vším? Tu jest pepínání každého kolíekti-

za

nic, jak

—

vismu; a již te si mžeme zapamatovati, že jest jednou z palivých otázek naší doby uvdomiti si rozpor mezi individuahsmem a kollektivismem, af je tento formulován národnostn, církevnicky, sociahsticky atd. Socialisté tvrdí dále, že mravnosti a mravouky, která by hovla každému lovku, každému národu, každé dob, není, nýbrž že jest jen morálka a mravnost tídní, protože celá spolenost spoívá na tíd-

již

ním

boji;

každá tída (hospodáská)

má

svou mrav-

nost, své tužby mravní, kapitalista, proletá, živnostník, dlník, každý má svou. Ale morálky vše-

obecné, která by toho boháe a chudáka smiovala, prý není. Myslím, že jest to pepínání. Pravda jest, že mnohé tídy se svými zvláštními zájmy jsou, toho nikdo nemže popírati, a že by se mly tuze rády, toho také nikdo nebude tvrditi. Ale toHk smí se povdti, že pece jen pi všech rozdílech uznávají se nkteré zásady mravní všeobecné, a nebýti toho, pak by tídy vbec nikdy nemohly se dohodnouti, a pece o dohodnutí obma bží. Fakt jest, že lovk bojiatší, bohatý, lovk prostedního majetku, a zase dlník, každý má svoje mravy, svj zpsob života, jenž se ddí v generacích, a tím se liší tída od tídy. Jest pravda, že také národové se liší podle

41

svých mrav. Ale že by se

lišili

v podstatných ná-

— aspo hledíme-li

k národm nelze tvrditi. Speciálnjší otázka jest: Má se rovnost hospodáská provést mírn nebo revolun? I v tom kolísal Marx. Jako všichni socialisté hlásal revoluci, ale v pozdjších dobách sám, a obzvlášt Engels od revoluce upouštl a hlásal možnost smírného dohodnutí. Já bych nerad, abyste mli dojem, že mé nepá-

zorech

mravouných

arijského plemene

—

nkterým theoretickým položkám marxismu platí také dlnictvu a jeho massám. Neuznávat obtavosti dlnictva bylo by velmi nespravedlivé; odsuzovat hnutí dlnictva šmahem, ponvadž nemžeme souhlasiti s nkterými názory theoretickými nebo s nkterými chybami, teba politickými, to jest více než jednostranné. V poslední dob také u nás zájem v otázkách hospodáských roste a již od r. 1848 hlásá se heslo: bohatnout. Praktický lovk nebude tomu oponovat: ale bohacení nemže býti nejvyšším cílem našeho života, záleží na tom, jak kdo dovede bohatství užívat. Jsou lidé, kteí chtjí zbohatnout a bohatnout, ale jsou otroky penz. A tak jako bylo eeno Kristem, že jest pánem soboty, tak národ a každý jednotlivec musí být pánem bohatství. To jest: nepodléhat materialismu, teba byl ovšen sebe krásnjšími frásemi mravními, náboženskými, jakýmikoli, nýbrž býti pánem penz, umt estným zpsobem peníze \ ydlávat a šlechetným zpsobem umt iicli telství proti

i

n žívat.

INDIVIDUALISM. individualism je projeven,! humanitních snah: humanita se projevuje individualisticky. A tak jako

humanitních,

je

též

individualistických

soustav

mnoho. je

Proti individualismu stojí socialism. Socialism také projev iiumanitních tužeb. 'rcd\' upozorriiiji

42

abychom se nedali mýlit jmény a názory, nýbrž abychom vždycky pihlíželi k véci. Filosoficky jakožto representant individualismu se jmenuje Stirner. Stirnerova filosofie vyvinula se stejn jako Marxova a Engelsova z filosofie Hegelovy a zejména z levice hegelovské. Feuerbach a jeho humanitní filo-

obyejn

základem Stirnerova anarchismu a Marxova socialismu. Hegel prohlásil vesmír za boha. Feuerbach ekl: bohem je lovk, lovenství. A sofie byla

te

pišla levice hegelovská a tu ekl Marx a Enbohem je proletá, massa proletá; a Stirner praví: Ne, bohem jsem já. Z pantheistického boha gels:

bh

liegelova stal se, Stirnerovi individualistický. jádro a smysl všeho krajního individualismu je:

A

bohem jsem

já.

Proti tomuto krajnímu individuahsmu stojí na druhé stran krajní socialism Marxa a Engelsa; Engels ekl: Individuum není nic. Mezi Marxem a Engelsem a Stirnerem záhy vypukl také literární spor a boj a posud socialism je dsledným odprcem všeho individualismu. Jako už Marx a Engels, posud všichni elnjší marxisté stavjí se proti individualismu. Nedávno Rus Plechanov za píležitosti rzných atentát velice rozhodn popírá anarchism. Socialisté velice urit se vyslovili proti anarchismu inu. Zkrátka: socialism na jedné stran, anarchism na stran druhé representují nám dnes dva krajní

smry

ideál humanitních. Pravda, je také anarchism komunistický; jsou rzné pokusy slouit ob prov celku stojí tyto dva smry proti sob. Vedle anarchismu theoretického mluví se asto o anarchismu ethickém, mravním a za typ takového anarchisty mravního lze považovat Tolstého. Ani Tolstoj nechce mít církev, ani stát a vbec žádnou autoritu. Ale pi tom je anarchista ethický, chce totivy, ale

mravnost a náboženství. Anarchism u nás, a se jmenuje jakkoli, je neeský. eské myšlení, pokud dovedu eského lovka chápat, vždy bude spíše sociálním.

tiž

43

Každý individualismus

krajní pokládáni za po-

chybený. Prost proto, že žádný lovk, žádné »já< není a nemže být samo. Stirnerova myšlenka je falešná svou krajností. lovk není bohem. Jaký bh, když každý pece se narodí v rodin, když je odchován spoleností?! Kdo toho mže nevidt? Jen theoretisující krátkozrakost pi vší zdánlivé hlubo-

mže

kosti chtít jedince isolovat tak, jak se o to pokoušel Stirner. Být jen individuem bez svazku njakého k individuím druhým prost nelze. Není žádného já samého o sob. Krajní individualismus padá mravn theoreticky tím, že staví »já« na roven bohu. Tím není eeno, že úsilí mnohých moderních individualistu po vypstní silné individuality je neoprávnno. To je docela nco jiného, než hlásání krajního individualismu. índividualism mírný, individualism opravdu filosoíický a ethický chce, aby i

ve spolenosti siioleným úsilím, na základ lásk\', vypracovah' urité typy, charaktery, osobnosti.

se

UTILÍTARÍANISM. Utilitarianism znamená etliiku a filosofii užitku, užitený). Prospch, (od latinského utilis užitek má býti cílem všeho jednání. Na otázku, co slast, blaho, štstí. je prospch, dostáváme Proto utilitarianism je zárove hedonismem, t. j. ethi-

=

prospchu

odpov:

kou

slasti

(od

eckého hedoné

= slast).

jaký prospch, odpovídají dvojím prospch vlastní, a jen íkají:

Mj

Na otázku, zpsobem. Jedni

mj

vlastní pro-

pedintem vší mé touh\'. Druzí praví: Nejen prospch mj, nýbrž prospch co možná nejvtšího potu lidí. Podle toho mluvívá se pak v anglickém jargonu filosofickém o maximum slasti, o

spch

jest

»maximaci« slasti. Nkteí jdou ješt dále, hlásajíce co možná nejvtší prospch všeho cítícího a myslícího tvorstva. Utilitarianism anglický byl

ských

idcí

revoluních.

zmírnním francouzCo francouzská revoluce

44

chtla

násilím, to

Angliané provádli svým utilitaje radikální, revolu-

rianismem. Národ francouzský ní, anglický poítavý, klidný.

cké

Také poslední ethické hnutí anglické v podstat utilitarianismem.

a ameri-

je

Velmi rozšíila se tato filosofie na Rusku. Všichstoupenci empirismu a praktického smru sociáln-politického byli utilitarianisty. To, co Rusové zvaH realismem, jest v základech utilitarianism. Representantem našeho eského utilitarianismu jest Karel Havlíek. Havlíkova filosofie jest také vtšinou utiHtární, ili jak sám formuluje, filosofie zdravého rozumu. ni

ruští

PESSIMISM. Jaktožto hlavní representant pessimismu moderního jest Schopenhauer. (Pessimismus odvozeno

od všecek

jest

lat.

pessimus

= nejhorší.)

život, nestojí za nic; jest

Podle

nho

svtem

svt,

ze všech

možných nejšpatnjším. Tím se staví proti uení opanému, které zejména Leibniz formuloval, že tento svt jest ze všech možných nejlepším. Stav se proti tomuto optimismu, zavrhuje pedevším jeho Jest tudíž filosofický podklad, totiž víru v boha. o. nicotnosti svta a života atheisbýti dímem, to jest pesvdením, že svt

jeho

pesvdení

nemže

lem boha vševdoucího, nanejvýš dobrotivého atd. Jesthže lovk jest pesvden, jako Schopenhauer káže, že ten svt, život nestojí za nic a že jest lépe nebýti než býti, následovalo by z toho:

nechme

života!

Pessimismus se zrodil z pepiatého individualismu. Proto také podstata Schopenhauerovského pessimismu je zlost a zloba, nikoli zoufání. V druhé polovici minulého století proti pessimismu se šíilo uení evoluní. Naped darwinism. Nastupuje víra v pokrok. Podle Schopenhauera není pokroku; svt jest zlý, nanejvýš se mže zhoršit, zlepšit nikoliv. Proti tomu pichází evolucionism z

45

Anglie, vící, že svt pokrauje. Obzvlášt sociapijal tuto víru v i)()krok, stal se nepessiniistickým, tebaže rná kus pessimismu v sob. (eklo se, že socialism jest pessiiiiistickýin pro minulost a iisni

|)ít()iim()st,

budoucnost

pro

však

Dílležito jest, že socialism a tudíž ru, že bude lépe. Evolucionism do

optiiTiistickýni.)

massa

lidu

má

ví-

massy pinesl

víru filosofickými

a nadji a tím pessimism více nežli soustavami byl povalen. Proti pessimismu stojí lilavm' nepítel, evolucionism moderní. Pessimism souvisí asov s utilitarianismem. Utilitarianism tvrdí, že každý lovk jde })0 svém štstí, po své slasti a jen po své slasti, jiessimism to štstí hledá také, ale dochází poznání, /c štstí nelze najíti, ponvadž prý ho není. Také já myslím, že ho není. Totiž: je po štstí, jakmile ho nkdo tak schváln hledá. Ten, kdo hledá štstí, již ho ztratil. lovk každý rád je šasten jist, jakmile však zane štstí tak úsiln vyhledávat, již ho nenalézá.

—

EVOLUCIONISM. V nové dob tak, jak se vyvíjela idea humanitní, stejn vyvíjela se idea pokroku. Dnes slovo pokrok, vývoj, je každénui bžné a známé. Lidé starší, dokonce lidé ve stedovku, že by byl njaký pokrok, rozumj pokrok v celku, spolenosti, národu, státu, takové myšlenky nikdy nemli. Oni mysleli, jako mají absolutní pra\du náboženskou, že vbec všecko už na vžd\'cky je hotovo, o njakém i)oh.\'bu v i)ed, o zdokonalování nikd>^ nem\'sleli. Teprve nová doba - a tím je nová - se vyznauje práv touto vrou ve vývoj a pokrok. Tento názor se vyvíjel ponenáhlu v rzných oborech. Zaalo se myslit o pokroku ve vd, v umní (> renaissance«), o i)okroku v náboženství (»reformace <) a tak krok za krokem pokrok ve všech oborech. Zvláštního výrazu nalezla tato myšlenka moderním evolucionismem. Slovo to zna-

46

uení o vývoji. Zejména myslívá se pi tom na darwinism, na uení Darwinovo. Darwinism svoji víru v pokrok, zdokonalování, že od generace ke generaci se lepší všecky pomry a vci, zakládá na pírodovd. Darwin si pedstavoval, že živoich s živoichem vede tuhý boj o existenci, o život, a že v tom boji podléhá slabší a silnjší vítzí, že tedy ten boj o život je prostedkem zdokonalování. Názory o umlém výbru a jeho škodnosti vedly k tomu, že povstali lidé, kteí bez okolk prohlásili jako logický dsledek pirozeného výbru, že silnjší má právo zniit slabšího. 1 šíilo se mínní doCela protihumanistické. Zejména Nietzsche proslavil se tím, že prost z darwinismu vyslovil: Ano, silnjší má právo! Síla pravda! Pochopujeme poád víc a více, že to, eho jsme dosáhli a je to velice nedokonalé jist se vyvíjelo tisíce let, že tedy pokrok bude povlovný.^ Žádný skok. žádný zázrak se nestane. Jist tedy mnohem stízlivji poínáme te uvažovati o Dokroku, ale víru v pokrok máme, a popohlížet, je víra kud dovedeme nejstízlivji na ta onrávnna. Víra ta má v sob nco pímo náboženského. Je-li Dodstatou náboženství nadje v budoucnost, jestliže náboženství tím lovka sílí, že mu vštpuje víru v budoucnost a nadii, pak uení evolucionistické má ráz náboženský, lidé uení pijímán tak. iako pijímali a pijímají víru v nesmrtelný život. To je cenný prvek evolucionismu.

ineiiá

—

—

—

vc

i

posmviSM Každý, kdo slyšel o positivismu, positivníclin dech, o Dositivním proti negativnímu, si asi již pedstavuje, že to znamená, abv se lovk nerozptyloval v hledání ideál a ví jakých velikých pravd, nýbrž aby se »positivn« omezil na skutenost. Odkud je, pro je - toho prý nemžeme vdt. Celá 1-

bh

,

47

od poátku nic prý nám nepovcdla kloudného o tom, odkud se svt a život vzal, jaké méh'

filosofie

píiny a kam smují; vda nám miiže povdt pouze o tom, co je. Positivism pipouští, že lovk má také zájem na tom, co bude, ale nebží mu o ideál\', on chce prost pedvídat, co bude a podle toho zaizuje svoje krok\'. í^ositivism na základ faktiV »dokument« chce odhalovat roušku budoucnosti, ^dyž budu vdt, co zítra se stane, pak vím, co dnes mám dlat. To je asi celá filosofie positivismu. í^i tom positivism, jak jeho hlavní pedstavitelé ukazují, je pro humanitu. Je chyba positivismu, že j^ro samou historii a samé poítání s faktv a dokument\' zapomíná na svdomí, jako hv to neb\lo faktem, nebylo stejn positivním. A to stálé ped\idání toho. co »se^< stane nestane »se« pouze, ale já to musím udlat, já

musím

se rozhodnout svou vilí a

svým svdomím.

HLAVNÍ ZÁSADY ETHIKY HUMANITNÍ. Mezi náboženstvím a mravností je rozdíl vcMravnost není náboženstvím a náboženství není mravností. Miiže být lovk nábožensky velice vící, oddaný své církvi, svým dogmatfmi pedi)ia nebude mravný, ba bude teba nemravný. ný.

i

sm

Nemluvím

jen o svatoušství. Ale náboženství je tonižných forem, že prost myslit, jako by ten, kdo má náboženství, proto už ml mravnost, je om>l. Mravnost, to je pomr loxka k lovku. Potebujeme mravnosti ve svém st\ku s bližním. Náboženství vzniká z pomru lovka k celému svtu, zvlášt k bohu. Náboženství má širší okruh než mra\nost: v náboženství mravnost je obsažena. Náboženství má mravnosti být základem. Nemravdovedu si pedstavit posledního rozešení ní otázky bez náboženství. Ale nni nestaí náboženství positivní, to jest náboženství církví, které nym jsou. Chci mít mravnost na náboženském základ, ale na náboženství jiném než tom, které se lik

i

48

oficiáln podává. Jaké, do toho se nelze zde pouštt. Jen tolik bych ješt povdl, že náboženství nemá se stotožovat s theorií, s uením církevním. Lišíme tedy ethiku náboženskou od theologické a církevní.

Piznávám se tu k tm, kteí zakládají mravnost na citu, ale nemyslím, že cit má být v protiv k rozumu. Cit je mnoho: pkných, nepkných, šleto chetných, nešlechetných, hrubých, surových všecko jsou city. Citová ethika se nesmí ztrácet v citech. Myslím, tedy, že soulad citu s rozumem a do

—

míry pevládání

jisté

citu

nám bude základem mrav-

nosti.

Pedevším

nic nového, nýbrž staré uznané prazákladem moderní mravnosti: »Miluj bližního svého jako sebe samého !« Už dávno bylo eeno: »Cti otce svého matku svou!« Já myslím, že máme k tomu pidat: A mj úctu k duši svého dítte! Pamatuj na generace budoucí! Naše láska budiž tedy vzájemná, ale nepe-

vidlo je

i

i

stávej na vzájemnosti. Jestliže humanitní ideál, hledící k lovenstvu celému, je ponkud neuritý, stává se uritjším tím, že obsahuje také národ? Není národnost také ješt než idea loneuritá a všeobecná myšlenka? venstva, ale vtšin Hdí také ideál národnostní se rozplývá jako tm, kteí na lovenstvo myslí. A co se nalže ve jménu národa jako ve jménu lo-

Mén

venstva! Láska, humanita musí být positivní. asto nenávist (na p. k národu druhému) pokládá se již za lásku k národu svému. Vyšší je, nemít té nenávisti, ale positivn milovat. Nebudu se pít o to, Ize-Ii nco cizího tak milovcit jako své. Na píklad cizí národ milovat tak jako svj. Bylo by nepirozené to žádat, ale zvykejme si, národ, rodinu, stranu svou, kohokoli milovat positivn, to jest bez pozadí nenávisti, a docela nový mravní svt se nám oteve.

Láska musí být úinná. Musíme pro bližního

nco

udlat,

pro

pracovat. Ale prací není to nepo-

40

kojné, rozilené hledání a šukání, práce budiž klidná, svých cíl. Práce není ideálem, není posledním úelem. Je

vdomá

prostedkem. My, každý, když jsme upímní, chceme mít prázdno. A pak pjde o to, jak s prázdneiri naložit. Práce je práce drobná, nemilá. To je práce, eho nikdo nechce dlat. Ale my jsme romantikové. Toho romantismu má každý dost. Chceme b^H reky a chceme se honosit vehkými iny. in, ale ne práce. Ale kolik je tch generál a rek a kolika lidem podaí se in veliký? Všichni chceme být vdci. Není pochyby, že vdcové být musejí, ale vdce nemá být pánem. Vdcem dobrým bude ten, kdo dovede sloužit, a kdo cítí, že sám je veden a veden být chce. Nkdy je potebí velikých obtí, ale málokdy. Je lidí jist málo, kteí mli píležitost, aby položili život, ale

brazujeme

—

pece

situaci,

—

zove fantasii si všichni ve které jsme ochotni položit za

vc

Ale to je fráze, fantasie. lovenstvo, život. národ, rodina, strana, kamarád potebuje od nás práce. Nemjme záliby v muednictví. Nemjme záliby ve smrti. Je to divná vc: lidé chtjí žít a nedovedou se odtrhnouti od smrti. Chceme-li tedy život, nechtj-

me muednictví. iteli!

Jestliže se

musíme také

íci:

Pry s mumuedníky. Pokud

posud volalo:

Pry

s

jsou muitelé, jsou muedníci, ale níci, jsou také muitelé.

pokud jsou

mued-

Pracovat, to znamená odi^írat zlému a dsledv jeho zárodku. vytrvalý. Nemít strachu, bych ekl. Ze strachu lidé se dopouštjí násilí, ze strachu lžou. Tyran a lhá má strach a otrokem je ten, který znásiluje. Veliké zlo je, že žijeme v myšlence, co ekne r) soused. Ale o to bží, mít s\'i úsudek, svoji osobnost, individualitu. Odhodlejme se l\vt svými! Nežijme na cizí úet, na cizí svdomí. Mravnost je založena na citu. Ale není každý cit pravý, jK^kný, a protože mravnost na citu je zn-

n. Všude, vždy a zejména zlénui To neznamená být radikální, ale

i

mn

4

50

ložena, neodporuje proto rozumu. Hledejme vzdlání pravé proto, že cit je slepý, musíme citu svítit rozumem. Vzdlání hledejme praktické, ale také

všeobecné a filosofické. Dnes zejména také teba vzdlání historického, pohtického. Mravnost- dne^ znamená do vehké míry mravnost politickou. Necélejme rozdíl mezi politikou d mravností. Chceme-li vzdlání, bume pozorní, ume se nebume všetení. Být moudrý, o to bží. Mnohovdnost nás nespasí. Pokud je to možno, všechny své síly a schopnosti musíme pstovat souladn. Nejen ducha, nýbrž tlo. Pokud možno vzdlání harmonické. Musíme vit v pokrok, že se život jednothvce a celku lepší a ze bude poád lépe. Kdo v pokrok, nebude netrplivý. Pokraovat, znamená špatné pekonávat. Špatné pekonávat dobrým to není tak tžké, ale tžko je, pekonávat dobré lepším. lovk od pírody je slabý, ale není z gruntu zlý. Proto v souinnosti všech mžeme pokraovat. Láska pravá spoívá na nadji. V nadji na život vný. Taková láska teprve je láskou, protože vnému nemže být lhostejno. Vnost vnost nenastává teprve po smrti, vnost je již te, v tomto, v každém okamžiku. A proto neodkládat nieho pro njakou vnost vzdálenou. Upíraje zrak k vnosti, neopovrhuj hmotou, tlem, že duch je vyšší. Není hmota, není tlo bez hodnoty. Není hmota a tlo zídlem zla, ale duch! Neistota netkví v hmot, v tle, ale pochodí z myslit, ale

i

ví

—

—

vné

ducha. ale neroziluj se, nebo jsi vný. Odvšecko správn, co neudláš ty, dodlají jiní. Ale víra naše již nemže býti slepá, nýbrž zd-

Nele,

muj

vodnná; kritiky,

mžeme

tQdy

mít jen víru, která prošla

pesvdení.

ohnm

JAN HUS A ESKA REFORMACE. (Z

EI

17.

ERVENCE

1910

NA KOZÍM HRÁDKU.)

Celé Úsilí lidstva je spiato s církví, vedeno touto církví a slouží této církvi. Proti této ohromné duchovní a svtské moci obracejí se Hus a eští reformátoi, proti této moci postavil se celý eský národ. Naše reformace sice nežádala nic jiného, než aby to, co církev hlásala, skutené také i)Inila, žádala, aby se vrátily doby apoštol. Reformace naše byla také tím pronikavá, že žádala sociální spravedlnost, že práv na sociální a politickou spravedlnost, jak ukazuje táborský komunismus, kladla tak velkou váhu. Z tchto hlavních zásad vidíme, že naše reformace — reformace doslova znamená opravení, napravení nesla se

—

smrem pedevším

mravním.

Naše reformace

má

zvláštní

význam

tím,

že

eský

národ celý se vzepel centralisaci ímské, že se jako celek postavil proti ímu. Jist že reformaní hnutí zachvátilo celou Evropu, ale teprve po sto letech národové jiní pokraovali za námi. Co to znamená, že se hlásíme k Husovi, že je nám Hus problémem, kteí vtšinou stojíme v církvi ímské? Na to odpovídám, že Hus, Táboi, Chelický, Komenský podali nám lepší, vyšší náboženství, než podávala thcok raic ímská. M\' v eské reformaci vidíme lilubší i^rojcN' eské duše a národmli(> našeho charakteru. Reformace, která zaíná \e jménu lásk\- a vyl)a\'ciií z moci ímské, koní I.iinin\-. I' Lipan sešla

52

ímská podobojí proti demokratickým ráborm, aby zniily ty, kteí dsledn provádli

se šlechta

i

reformaci a lépe než oni. asto jsme sáhli k násilí, kde toho nebylo teba, asto násilím jsme provokovah. I horlení proti knžím, protiklerikalismus, by] mravn dvojsený. Ne knz sám nám smí vadit; byla by chyba, jesth bychom vidli nesprávnost církve v tom, že knz nežije tak, jak má žíti: jak žiji já, jak žiješ ty, to je otázka eské reformace. Konen fanatismus, který se asto v husitství projevuje, oddluji od pravé udatnosti a energie. V chybách reformace vidím chyby našeho eského charakteru a proto jest úkol náš uiti se z historie,

uvdomiti

si,

jakým zpsobem duchovn

mžeme se obrodit. To obrozenímusí býti obrozením jednotlivce, pak teprve bude obrozením národa. Obrodíme se, když se vyhýbáme dle možnosti chybám, které se projevují v naší reformaci a vybíráme její pednosti. Já mám Žižku rád, já s ním sympatisuji, on mne strhuje k sob, abych ho následoval, ale já si "musím íci s Chelickým, že násilí, kterého on užíval, nesmím užívat, proto pravím, já pestanu na^ Chelickém, charakteru tak energickém jako Žižka, ale bez násih. Mne Hus vábí svým píkladem, ale já si na konec pece jen eknu, že nad Husa reformace pokroila, já si vyvolím Komenského. A tak myslím, že pra-

vým úsilím eského lovka jest, uvdomle v sob Komenského a Chelického zceliti. Ta harmonie, kterou Komenský tak požadoval, musí býti v nás, to znamená zcehti v sob krásné prvky charakteru naší reformace. Harmonie, pravím, ne kompromis mezi Žižkou a Chelickým, mezi Husem a Komenským, žádný kompromis, to je zlo. Nekážu, že se máme státi eskými bratry. Husity, že máme jíti nazpt, ne vped, ale smr, který byl zahájen -naší reformací, ten musíme zachovat. To znamená ovšem odpoutati se od íma, ale diicliovii a doopravdy nejen podle jména pekonati Rím v sob jeden každý z nás musí.

53

Naše úsilí politické je pokraováním reformaamerická ústava, pejatá Evropou, pímo vyrostla z reformace a úsilí o svobodu náboženskou. Kdo je nábožensky svobodný, kdo má správné náce;

správn cestu politickou. umožuje svobodu náboženskou. Jakmile domúžeme se politické svobody, bude prvým naším krokem rozluka státu od církve; náboženství musí býti jako Husovi vcí svdomí a boženství, ten

nalezne

A naopak, svoboda

politická

ne politiky. Proto v politickém boji, jenž se asto jeví jako protiklerikalismus, musíme pracovati k to-

mu, abychom í^ím v sob pekonali, abychom se mravn nábožensky. Ta eská reformace, ty eské postavy jihu, východu, severovýchodu, Moravy, Slovenska, celé eské zem kážou každému stále jedno: opravu, nápravu celku! Vštipmc obrodili

si dobe tu Husovu modlitbu k pravd: Hledej pravse pravd, miluj pravdu, prav dy, slyš pravdu, pravdu, drž pravdu, bra pravdy až do smrti!

u

z PRVÉHO poselství. (22.

PROSINCE

1918.)

» Vím i já Bobu, že po pejiití vichic hnvu, híchy našimii na Mavy naše uvedeného, viláda vcí Tvých ;k Tob zase se nav:rátí, o lide eský, a pro tuto nadji Tebe ddicem oiním všeho toho, co

vo pedcích svých by:la zddila a pes iiesnadné asy pf echovala, nýbrž i v emkoli dobrém skrze práci syn mých a požehnání odbožií rozhojnní jsem. pijala, to všecko jsemi

kolii

tžké

:a

Tob

kaizuji'.«

Proroctví-rnodlitba Komenského vyplnila se doslova; náš národ je svobodný a nezávislý a vstupuje vážen a podepen všeobecnou sympatií do spolenosti

evropských národn.

Centrální mocnosti, vedené pruským Nmeckem, domáhaly se panství nad starým svtem, nad Evropou, Asií, Afrikou a to byl pední cíl pangermánských politik, oznaovaný heslov: Berlín Bagdad. Starý, staletý nmecký nápor na východ

—

ml

dovršen koneným podmanním východních slovanských a celý prbh válnárod, v prvé ky a vítzství Nmecka uskuteovaly pangermánský plán. Podmanní evropského východu bylo by mlo za následek podmanní západu a celého starého svta. Ale nový svt, Amerika, vystoupila ze své reservy, nahradila umdlené a rozvrácené Rusko a za nedlouho generál Foch diktoval poraženému Nmecku a Rakousko-Uhersku podmínky.

býti

ad

55

My

Cechové

svtovém

a Slováci nemohli

jsme v tomto

museh jsme

se rozhodnout proti Rakousko-LIhersku a Nmecku a musiii jsme vystoupit, nebo cekl naše historie, její obsah a smysl vede nás k mocnostem demokratickým. Organisovali jsme za hranicí všechny naše koboji stát stranou,

lonie emigrantské a zahájili promyšlenou propagandu ústní a publicistickou a innost diplomatickou. Ale politika a zejména revoluce není možná bez penz v tom pomohli naši v Americe a v Rusku. Chci zde drazn konstatovat, že jsme nevzali od spojencv ani krejcaru zdrazuji to, protože naši odprcové mluví o ruských, anglických a jiných l)enzích. A stejn zde konstatuji, že jsme za celou tu dobu neužili ani jedné nepravdy j)roti našim nepátelm, ani jedné z tch tak zvaných diplomati-

—

—

ckých chytrostí

—

estný politický boj, tak to íci, sotva kdy byla pro-

tak

estná revoluce, smím vedena.

bojující na tech frontách, vybosvobodu. Historie naší zahraniní akce a zejména našeho vojska, jeho bojv a hrdinto všechno bude ství, historie sibiské anabase, bohatou výchovnou epopejí pro naše budoucí generace! Pangermanisté hlásali, že malí národové ne-

Naše vojsko,

jovalo

nám

naši

—

mají budoucnosti, že historie

smuje

k

vybudování

velkých stát; tento názor je oividn nesprávný, nebo od 1S. století no dnes vznikla celá ada maímperialistický pokus Napoleonv so lých stát. nepodail a práv tak ztroskotal imperialism nruský. Malí národo\' mecký, rakousko-uherský i

jsou osvobozeni. Negativní úkol

války je dovršen, Evrop nastává úkol positivní, organisovat Východ Kvrojiv tím Evropu a lidstvo vbec. Stojíme na prahu no\ é doby, kdy celé lovenstvo pociuic svoii iednotu. Náš národ pispti chce s plným vdomím k uskutenní tohoto velkolepého a vznešeného úkolu svojí :»

hivnou. Víme, že národové ekají novou

^r,--?

•.

56

organisaní politiku a slibujeme, že se o takovou politiku poctiv pokusíme. Bismarck ekl, že ten, kdo je pánem Cech, je pánem Evropy. Oznail takto svým zpsobem zvláštní svtové postavení našeho národa. Jsme nejzápadnjší slovanská vtev ve stedu Evropy a odolali jsme ponmovacímu náporu na východ. Dnešní vítzství umožnila nám naše národní houževnatost a k tomu zem od pírody bohatá. Naše vítzství je také vítzstvím ostatních malých národv, ohrožovaných Rakouskem a Nmeckem. My jsme vytvoiH náš stát; tím se uruje státoprávní postavení našich kteí iivodn do

Nmc

zem

Nmc,

pišli jako emigranti a kolonisté.

Máme

plné

právo na bohatství našeho území, nezbytného pro prmysl náš mezi námi. My nechceme a nemžeme obtovati naše znané menšiny eské v tak zv. nmeckém území. My jsme také pesvdeni, že hospodáský prospch odkazuje naše nmecké krajany k nám. Závisí na nich, aby se k nám postavili správn. si vzpomenou, že roku 186I spolu s námi žádali císae, aby se dal korunovati na eského krále. Peji si upímn, abychom se co nejdíve dohodli. Piznávám se, nám je tžko zapomenouti, že naši Nmci a Nmci v Rakousku vbec pijímali nelidské ukrutnosti rakouské a maarské soldateskv bez protestu, nám je tžko zapomenouti, že naši Nmci dávali nejzuivjší kontingent pangermanismu. Ale pes to je pijmeme rádi, jestli se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám nemže zazlívati, budeme-li po tolika trpkých zkušenostech opatrní, ale ujišuji, že minority v našem stát budou požívati úplných národních práv a obanské rovnoi

Nmc

A

právnosti.

eí

Hrali až do šíri. O Maaroch neteba rokov šesdesiatich minulého storoia úlohu skromná: ale v tom ase uplatnila sa úrodnos ich pódy a dostali tvm pre industriálné dárskej doležitosti.

asté Rakúska hospo-

Rolo priamo nesmyselne, že taký národ,

akým

57

sú Maai, sml tak dlho vykoristovaf štyri in nánašich Slovákov, Rusínov, Rumunov a rody,

—

Juhoslovanov. Prial bych si, aby náš pomr k nim co najskór niohol byf upravený rozumné. Maarské minority boli budil poživaf všetky obanské práva. dos krutí, že hovorievah: Slovák nie je lovekoni,

Maai

—

my nebudeme im odplácaf zlým, chcem len, aby Slovensko v plnom rozsahu málo hranice vhodné

pre svoj rozkvet. cich sa k nám.

A

to platí také o Rusínoch, likisia-

Víme, že nedosáhneme našeho národního proííramu pouze politikou zahraniní, že musíme hlavI v tom naše politika podle pracovat uvnit. Havlíka bude poctivá a rozumná. V pechodné dob vynasnažíme se o zachování poádku, chceme se vnovat klidné práci administraní. Podstata demokracie je v administraci a samospráv. Demokracie není panování, nýbrž prací k zabezpeení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity. Zvelebení zemdlství, prmyslu a obchodu musíme vnovat zvláš pozornost; nastoupíme novou železniní a komunikaní politiku. Nové svtové pomry, naše spojení se spojenci, nebude jenom jioli-

n

hospodáské. a národové nežijí jen chlebem; uvdomili jsme si všichni, že potebujeme pevychování. Starost o školu a všecek duševní život vyžaduje tické,

nýbrž

Ale

i

lovk

pée. Vyvarujme se pekotností, máme asu dost, nemusíme mít všechno najednou. Zaneme s nejnutnjším a s thn, co umožní a usnadní vývoj další, vý-

nejintensivniší

voj orsfanický.

naše pomry vyžadují pronikavé soreformv; demokratická rovnost vyluuje všeliké v^'koisfování a panství tídní. Chceme všichni, jednotlivci národové, byt lidmi! Velké obti na životech a statcícli nevyšly nase vynasnažídarmo. Dosáhli jsme svého cíle.

Svtové

i

ciální

i

Te

58

abychom si ho navždy zabezpeili. Úkol snad tžší než za války. Všichni obané dobré vle, bez rozdílu stran, náboženství a národností, mají dánu možnost vybudovati vzorný demokratický stát, jehož úkolem bude starati se o zájmy všeho svobodného samosprávného obanstva. Byl jsem sám antimilitarista a neml jsem rád rakouského vojska; ale toto naše vojsko neorganisovali jsme z militaristických choutek, nýbrž pro vybojování a udržení svobody a demokracie. A pro tuto obranu musíme míti naše vojsko; bude vážným úkolem tch, komu formování jeho bude sveno, vybudovat armádu republikánskou a demokratickou. A demokracie ve vojsku, jako vbec, nezjedná se pouze odstranním rakušanství, nýbrž perodem ine,

ducha.

Z DRUHÉHO POSELSTVÍ. (28.

ÍJNA

1919.)

Naše republika vznikla pravidelným bojem v a prací, a prací naše repubHka se udrží; boj, doufejme, nebude již potebný. Na každý zpsob musíme si zvykat pi vší naší veejné innosti doma pamatovat na to, jak zárove poli

psobíme za hranicí. Každý pozorovatel mže se snadno pesvdit, jak na p. náš obchod do znané míry je závislý na zahraniní politice. Stejn naše finance a celý náš prmysl, také naše zemdlství a naše sociální reformy a vbec všecka naše politická práce jsou v úzkém vztahu k politice zahraniní.

Ted máme svj vlastní stát a ten vyžaduje smysl pro odpovdnost a svtový rozhled; jest nám teba státního smyslu, smyslu pro stát. Náš nový stát nevyžaduje pouze tento všeobecný smysl státní, nýbrž my potebujeme pro úspšnou administraci nové úednictvo; chcete-li, novou byrokracii. tou,

estnou

Novou

—

to jest pracovitou,

a poctivou, a

pi tom

svdomi-

myslící a myslivc.

59

ceni.

Každý úedník je te do jisté míry zákonodárOdrakouštní administrace nesmí zstat jen

heslem! Zkrátka

—

v

politice

vnitní

i

zahraniní

te

postavit výše, hodn výše, musíme mít odhodlanost a odvahu, býti vtšími, být svto-

musíme

se

vými. Pozoruji, že asto žalují na zloince lidé, kteí sami nešetí poádku a práva v malém. Volá se po silné ruce, po diktatue, po písných zákonech já bych chtl zdraznit, že každý jednotlivec a jednotlivé organisace musí pracovat k oist. Máme tisíce a tisíce spolk, máme rzné organisace a jed

—

uitelské, úednické a j., máme Sokol, máme obecní správy, máme svj parlament, máme svj tisk, af každý ve svém psobišti a okolí se zasadí o mravní ozdravení. ííoty

Cizinci, kteí mne navštvují, velmi asto srovnávají naše pomr>' s pomry v okolních státech samému b\a pochvalují si náš celkový stav. nestailo, že je u nás lépe, než u nkterých soused.

Mn

Naše republika demokratická, která se vzdala starých politických autorit, která se vzdala monarchismu, militarismu, bude pevn spoívat jen na všeobecné mravnosti; podle vzoru demokratickvch republik, zejména Ameriky, usilujeme také n rozluku státu a církve a uvohnijeme se takto íkI církevní autority, jak ji Rakousko vvbu('ovalo. A\'šak to neznamená uvolnní mravnosti, nýbrž musí nao|}ak znamenat sesílení všeobecné mravnosti.

A nerozpakuji se opakovat, že v rozluce státu církve vidím také prostedek pro sesílení autoritx' náboženské.

a

S tohoto mravního hlediska dívánr

asové úkoly

se také na sociální refornn'. t^ekl iseni už a opa-

že tyto reformv musí být i)r()nikavé. Mluvíme všichni o socialisaci. Socialisace za docela abnorzpsobených dlouholetou válkou, málních je úkol velmi tžký a odpovdný. Vynikající socialistití vdcové a spisovatelé prohlašují ji za danc

kuji,

pomr,

DU

poválené

situace

pímo

nco povdt. Socialisace

za nemožnou. Chci ku

vci

pedpokládá veejnou kontrolu vše-

ho hospodaení. Socialisace dále není možná, jestliže massy pracujícího lidu, jestliže dplnictvo se nenauí pochopit celý proces výroby a distribuce. Nestailo by tak zvanou buržoasii diktaturou k socialisaci pinutit; žádné násilí není blahodárným, a to neplatí pouze o násilí politickém, nýbrž i hospodáském a sociálním. Pi socialisaci nebží také pouze o to, aby dlnictvo se zúastnilo vedení závod. V normálních pomrech správa njakého závodu již hotového není vcí nejtžší; avšak pi hospodáské a sociální reform tak pronikavé nebží jen o spolusprávu nebo pevzetí závod zavedených, nýbrž o

vytvoení, zavedení o zdokonalování a

závod

úelnou

nových, neb alespo

pemnu závod

a celé

hospodáské praxe a organisace. Pro produkci je teba podnikavosti a podnikavosti je tím více teba, že všecky státy, celá Evropa je válkou ožebraená. Pravím-li podnikavost, tož nemyslím na spekulaci a hyperspekulaci, která se práv v abnormální dob tak zhusta zjevuje, nýbrž na podnikavost tvrí, na

pomr

a vynalézavost, na geniální využití daných vytvoování nových statk. Nebží jen, abych tak ekl, o socialismus distribuce, nýbrž o socialismus produkce. Mluvím-li o této podnikavosti a tvoivosti, neíkám tím, že se jí nedostává dlnictvu a že jí oplývá buržoasie. Naopak, mám-li býti upímným na ob strany, musím si postžovat, že ást naší buržoasie zdá se mi trpt nedostatkem práv té podnikavosti. Nemýlím-H se, naše industrie srovnána s industrií západních stát, má na sob ješt ráz emeslnické dílny. Buržoasie opravdu podnikavá dohodne se s in-

podnikavým dlnictvem. Problém socialisace vyžaduje velmi opravdové a upímné pemýšlení a dobré vzdlání dlnich-'

teligentním,

bl

kapitalist; avšak dívám se na úkol socialisace nejen jakožto na úkol hospodáský, nýbrž také jakožto na požadavek mravní. Prožil jsem bolševickou revoluci na Kusku; pozoroval jsem ji velmi zblízka, a pozoroval jsem s nejvtším zájmem, a smím íci, docela objektivn. Lenin prohlašuje svj komunistický program za pravý marxismus. Avšak Lenin se mýlí. Marx prodlal nkohk stadií svého sbciahstického vývoje; jist teba rozlišovat marxismus dvojí. Je marxisi

mus revoluního

r.

1848, komunistického programu,

a prvního svazku »Kapitálu«; ale ve svém druhém stadiu Marx vzdal se již revolunosti svého mládí a pijal stanovisko evoluní, až konen Engels krátce ped svou smrtí této revolunosti se úpln vzdal a výslovn. Lenin a jeho stoupenci dovolávají se tudíž marxismu, kterého se Marx a Engels sami pozdji vzdali. Leninovský bolševism je skuten mnohem více revoluním anarchismem, po pípad syndikalismem než socialismem. Marx oekával od koneného pevratu a od diktatury proletariátu vyšší stadium nejen vývoje hospodáského, nýbrž i kulturního. Avšak Lenin a jeho stoupenci representují hospodáský a kulturní primitivismus ruského negramotného mužíka. Lenin prohešil se proti zákonu dlby práce, nepochopil, že vytvoení nové spolenosti vyžaduje nové odborníky politické, hospodáské a sociální. Ve svých eech Lenin velmi asto pipouští, že on a jeho stoupenci dlali chyby a že se chybami uili; jenže ty chyby znamenají tisíce a tisíce lidských životu marn utracených. Svdomitý sociální politik uí se musí umt erpat % historie, ze zkušenosti musí pochopit pravou tendenci vývoje, zejména své doby a na takové zkušenosti musí stavt svou novou budovu, resp. opravovat budovu starší. Leninova taktika upomíná píliš taktiku Ivana Hrozného. Ruský bolševismus nepekonal ruského carismu. Ne|)()píráni a sám jsem se o tom pesvdil, mezi ruskými bolševiky jsou lidé ideální, jsou také theoreti-

vk,

kove, ale nebyli

svého úkolu; dnešní Rusko a jeho všeobecná bída a všeobecný hlad vyvracejí leninovský komunismus. Nevidím jedním slovem v ruském bolševismu pravého marxismu a pokud je marxismem, je vyvrácením marxismu spíše než jeho potvrzením, jakože vbec tato válka a její následky, zdá se mi, nejsou verifikací marxismu, nýbrž jeho vyvrácením. Zajisté si všimne každý, že bolševism y Rusku vznikl po porážce vojenské, podobné také v Nmecku a Uhrách, tedy v zemích poražených; pro psychologické pochopení moment nadmíru výmluvný. Byl jsem a jsem proti intervenci na Rusi a v Uhrách. Každý národ musí v tžkých krisích pomoci sám sob a Rusko prožívá velkou a tžkou krisi. Ta krise není jen zpsobena bolševismem, nýbrž staletým vývojem. Bolševism Leninv je následek romanovského carismu. Proti bolševismu ruskému vojenská bariera sousedních menších stát Evrop nepomže; bolševism musí být pekonán mravn, sociálními reformami a celou politickou výchovou. Já od srdce peju Rusku brzké ozdravení, peju si Rusko mohutné, ale demokratické. Rusku mžeme nejlépe pomoci, jestliže pomžeme sob. Politika opravdu eská a slovenská bude podporou a pomocí Rusku a Slovanstvu. Sociální reformy, jak je žádá promyšlený a zoufalá

s

hospodáská anarchie,

vdecky odvodnný program

socialisace, vyžadují pracovitost všech, všude, ve všem. Pracovitost znamená pocit povinnosti k denní pravidelné, t. zv.

drobné práci.

^ude nezbytné, aby se problém sociahsace pesnji než posud studoval a rozebíral; nelíbí se mi, odprci nevynikají nad že tak etní pívrženci pouhé heslo. A zejména nesmí se dlnictvu tolik slibovat; je pochybno, vedlo-li by se dlníkm hned v prvých stadiích socialisace lépe, než za režimu kapitalistického; není vyloueno, že se mu dokonce povede he. Socialisace vyžaduje obtí nejen od bží pece o veliký od dlník kapitalist, ale i

i

—

tjvi

princip, bží o pelom vkový, o jehož možnosti a žádoucnosti nemže rozhodovati doasný prospch, teba i všech. Pipouštím, že státní správa musí být v duchu demokratickém zjednodušena a že musí ve všecíi oborech státní správx' zavládnout promyšlené, vytrvalé šetení. Vývoj moderní národnosti dál se souasné s vývojem mezinárodnosti. Jak Dostojevský pkné ukázal, lovk nemá pouze lásku k svému národu, nýbrž zárove touhu k obcování s národy jinými a sjednocení všelidskému. To jest také smysl našeho humanitního programu našich kisitel. Naše revoluní propaganda za hranicemi získala našemu náJsme rodu sympatie ve jménu tohoto programu. nyní národ samostatný, máme stát svj, nebudeme našimi dívjšími národními odprci. Nmci a Madary, tak ohroženi, jak jsme byli. Politika vpravd národní nebude šovinistickou. Je pouné, jak te vážní nmetí politikové viní národní šovinism všenmecký jakožto hlavní píinu války a nmecké porážky. Šovinism je všude a vždycky slepý. Vím ten ovšem, že je také šovinism mezinárodnosti svtobhlý. kosmopolitism, pohrdající národy malýnn' a nepochopující, že pravá niezinárodnost není protiistá lidskost Kollárova národní, ani nenárodní. se jevit jen v národnosti.

—

mže

OBSAH. Str.

Náš vdce (Úvod)

eská

....

otázka

3 5

Naše obrození, smysl národní a historický: humanita

.

.

....

O O

naší nynjší krisi ethice a alkoholismu Ideály humanitní

.

.

Socialism Individualism

41

VYKLAD Antagonism

16

20 27 37 38

= zdrželivost. = spolení, sdružení. Biologie = životozpyt. Distribuce = rozdlení, rozvržení. Eklektik = vybra nejlepšího. Empirický = zkušebný, pokusný, Ethika = mravouka. Humanita = lidumilnost. abstracto = odtažit. Indifferentism = lhostejnost. Individualism = soustava zjednoAskese

Asociace

In

tlivující.

.43

Pessimism Evolucionism

44 45 46

Positivism Hlavní zásady ethiky

huma-

47 Jan Hus a eská reformace 51 .54' Z prvého poselství Z druhého poselství 58 nitní

.

.

.

.

.

.

.

CIZÍCH SLOV.

= protiva dvou rz-

ných zájm.

str.

Utilitarianism

=

Kollektivism systém, domáhající se spoleného vlastnictví

výrobních prostedk. Kosmopolitism svtoobanství. Pangermanism všenmectví. Reakce zpátenictví.

=

= =

Sacrifizio del intelletto

—

ob-

tování rozumu. Tertium non datur tetí pípad není možný. Theokracie vláda knžská, bohovláda. Vulgární obyejný, sprostý.

=

=

=

'.m']^

SPISY MASARYKOVY. O

hypnotístnn (magnetismu zvíecím). Praha 1880. Sebevražda hromadným zjevem spoleenským moá&mi osvty. Víde 1881. Praha 1904. B. Pascal, život a filosofie. Praha 1883. Poet pravdpodobnosti a Humova skepse. Pr^a 1^83. Theorie djin podle zásad T. H. Buckle. Praha 1884. Základové konkrétné logiky. Tídní a soustava vd. Praha 1885. O studiu dél básnických. Praha I. d. 1884, II. d. 1886. Slovanské studie. Slavjanofilství Iv. V. Kirjevského. Praha 1889. eská otázka a Naše nynjší krise. Praha 1895. Jan Hus. Naše obrození a reformace. Praha 1896. Karel Havlíek. Praha 1896. Otázka sociální. Praha 1898. Mnohoženství a jf dnoženství. Praha 1899. Nutnost revidovati proces polenský. Praha 1899. V boji o náboženství. Praha 1904. Osm hodin piáce. 1900. Právo pirozené a historické. 1900. ideály humanitní. 1901.

O

alkoholismu. 1905.

Zrcadlo katechetm. 1906.

Vda Tak

a

církev. 1908.

zv. velezrádný proces v

(Vydáno do

r.

1910.

Nov

Záhebe.

1909.

vyšel znamenitý spis

a Eiiropa a

Rusko

j.)

Prací Masarykových po revuích a asopisech doma i v cizin roztroušei^ch je veliké množství; rovnž i hojiié je

brožur a pednášek samostatné vydaných.