LENIN GÉNIUS ORGANIZÁTOR VŮDCE Sborník vystoupení z konference konané u pøíleitosti 90. výroèí úmrtí Vladimíra Iljièe Lenina, kterou dne 25. ledna 2014 poøádaly Svaz mladých komunistù Èeskoslovenska (SMKÈ) a Marxisticko-leninský odborný klub (MLOK)
OBSAH ÚVODNÍ VYSTOUPENÍ .................................................... 3 MARTIN PEÈ LENIN - IVOT A DÍLO ...................................................... 7 VLADIMÍR HOLI LENIN ...............................................................................11 FRANTIEK HALAS VÝZNAM LENINA PRO DNEEK .................................. 13 PATRIK SKÁCEL LENIN .............................................................................. 21 KONSTANTIN BIEBL LENINISMUS MARXISMUS SOUDOBÉ EPOCHY ... 25 ZDENÌK KOÁL LENIN V ÈESKOSLOVENSKÉM SOCHAØSTVÍ ......... 33 MARTIN PEÈ LENINISMUS A DNEEK ............................................... 37 JIØÍ CHARVÁT V. I. LENIN: CO DÌLAT? (1902) ..................................... 49 VÁCLAV EXNER FALZIFIKACE LENINISMU ............................................. 53 JIØÍ HORÁK DESET IVÝCH PONAUÈENÍ ....................................... 57 DIETMAR DATH
ÚVODNÍ VYSTOUPENÍ M A R T I N P EČ Drazí soudruzi, drazí pøátelé, setkáváme se na tomto kulturnì-politickém dopoledni, abychom si pøipomnìli 90. výroèí úmrtí jedné z nejvìtích osobností dìjin lidstva a bezpochyby nejvìtího èlovìka posledních století Vladimíra Iljièe Lenina. Na naem setkání, které by mìlo prolnout nejen prvky politické, ocenìní jeho významu pro historii a jeho inspirace pro dneek, tak novì prvky kulturní, kde se Leninova osobnost odráí v poezii nebo výtvarném umìní. Èasové monosti tohoto dopoledne jsme nechtìli nafukovat, naim cílem bylo ve zkratce vyjádøit ná obdiv nad odkazem tohoto opravdového vùdce proletariátu a revoluce, která pracující tøídy osvobodila. Zároveò jsme vak upustili od jen teoretické diskuze a osvìili jsme tento èas i kulturními prvky. Proto kromì základních údajù o ivotì Vladimíra Iljièe zazní i vere Konstantina Biebla a Frantika Halase. Jistì bychom mohli podat daleko irí výèet poezie, která je Leninovi vìnována. Nechtìli jsme vak pøesáhnout meze pøíjemnì stráveného dopoledne a dostat se do formy èasovì a energeticky pøíli nároèné a pøedevím únavné akce. Bereme tuto pøipomínku jako úvod k popularizaèní formì akcí, které by mìly v tomto roce následovat. V prùbìhu vymezeného èasu zazní øada podnìtných mylenek které by nás mìly inspirovat nejen k zamylením o minulosti a souèasnosti, ale pøedevím v aktuální èinnosti. Zde si nai mladí soudruzi a nejen oni uvìdomují, jak potøebujeme Lenina jako sùl nejen uctít pietními slovy, ne se k nìmu vracet, ale pøedevím ho dobìhnout. Jít k nìmu ne nazpìt, ale dopøedu. Je nejen z tìch osobností, na které prach nesedá, ale z tìch, které mají co øíct a pøedevím co vyøeit i dnes. Toto dopoledne se mìlo pùvodnì konat v novì otevøeném kulturním centru CELACu, v sále prezidenta Huga Cháveze, pojmenovaném po revolucionáøi, který nás navdy pøed rokem opustil. Dopoledne mìlo pak pøipomenout revolucionáøe, který svým ivotem a dílem inspiroval ty, kteøí jej následují v boji za lepí svìt i dnes. Vinou ryze technických problémù se nemohla na plánovaném místì tato akce uskuteènit. To vak neznamená, e po doøeení prací po nároèném stìhování a dobudování sálu, tento prostor nebude hostit akce nejen regionálního, ale
3
také kulturního a pokrokového charakteru. Naopak. Na konec února je u teï v obrysech plánován diskusní èas pro téma lidové moci, aktuální pro nás i pro latinskoamerický region. Byla to v posledním ètvrtroce jiskra z Venezuely, idea, kterou se pokusíme úspìnì realizovat, aby se oslava 100. výroèí Øíjnové revoluce konala právì v Praze s místním i zahranièním zastoupením. Jsem rád a zároveò vdìèný, e jsme obìtavostí naich soudruhù vyøeili problém místa, které tedy bylo pozmìnìno. Zároveò ale øíkám, e novì budované kulturní centrum CELACu, které spadá pod praské velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela, k vám pøistupuje s otevøenou náruèí nejen jako k divákùm nadcházejících akcí, ale i k jeho moným spoluorganizátorùm. Nepøíli astná shoda okolností zpùsobila, e se nae vzpomínka na Vladimíra Iljièe Lenina koná ve shodném datu i èase na v podstatì shodném místì, jako pøipomínka 55. výroèí revoluce na Kubì. Avak i z tohoto místa mùeme pozdravit nae kubánské soudruhy. Koneckoncù byla to Praha, v její slavné Karlovì univerzitì pøednesl pøi jmenování doktorem honoris causa pøed 42 lety velitel revoluce Fidel Castro svùj projev Kubánská revoluce potvrzení síly marxismu-leninismu. Tehdy brilantnì rozebral historické vazby a rudou ni, která vede od výstøelu z Aurory k vjezdu povstaleckých tankù do Havany první den nového roku 1959 po vechna ta revoluèní hnutí dneka, jejím cílem je spravedlivìjí spoleènost bez jakýchkoliv prvkù vykoøisování. Existují rùzné nuance v rùzných zemích. ádná cesta revoluce není proto stejná, absolutnì shodná s nìjakou pøedchozí. To sám Lenin uvádí. Nicménì doplòme pøi pohledu na rùzná vylepení, pochybné aktualizace a rùzná umrtvování Leninových mylenek a vùbec tøídního pøístupu, e jít k socialismu mùeme sice rùznými cestami podle objektivních a subjektivních podmínek dané zemì, ovem musíme k nìmu DOJÍT. Nejsme dogmatici, abychom si kriticky neuvìdomovali ná samotný vývoj, nae vlastní chyby minulosti, stejnì jako jejich pøiznání a cestu ke zdokonalení. Fidel Castro sám mluví o tom, e socialistická revoluce pøedèila jejich vlastní pøedstavy a oèekávání z dob útoku na kasárna Moncada. Hugo Chávez v rozhovoru uvedl, e chtìl zpoèátku vylepit kapitalismus, dát mu lidskou tváø, poté hledal tøetí cestu a nakonec zjistil, e ádná tøetí cesta neexistuje. e jediná cesta k pokroku, k odstranìní køivd a nespravedlností, je socialismus. A cesta k nìmu v èase boje idejí byla i ve Venezuele cestou od utopických vizí po vìdecký svìtový názor. Oni sami o tom otevøenì a sebekriticky mluví. Pochopi4
li, podobnì jako celá øada zemí a hnutí, e nejen vojenská technika, nejen hospodáøská èísla, ale leckdy pøedevím sebekritika a neustrnutí v jedné jediné pozici je moná tou nejsilnìjí zbraní. A dnes, jen kdy se podíváme na webové stránky Sjednocené socialistické strany Venezuely, nacházíme zde v knihovnì nejen kapitoly Marxova Kapitálu, nejen spisy Friedricha Engelse ale i Leninùv Stát a revoluce. Za zamylení stojí v tomto pøípadì i meze, které jsou v dané oblasti v naí zemi a oficiálním dìní. Revoluèní uvìdomìlost, solidaritu a internacionalismus shledává Fidel Castro jako nejvyí hodnoty. Hodnoty, kterým Kuba dostála. Platila obrovskou daò, ale dostála. My jsme za poslední ètvrtstoletí neplatili sice nic, ale ponìkud jsme usnuli ve svých snech, e jednou bude líp, e slova a ne pot a tìkosti nás dovedou do ráje. Kriticky otoème zrcadlo na vlastní hnutí. Kolik je v nìm uvìdomìlosti a skuteèného vìdìní o revoluèních mylenkách Lenina, který pøed 90 roky navdy vstoupil do dìjin? Dìlníci bez vìdìní nejsou nic, dìlníci s vìdomím jsou síla, jak pravdivì prohlásil. A dodám jetì tu vìtu, e pravda zùstane pravdou, i kdy je v meninì. Nebojme se za ni. A a je naim prvoøadým úkolem z této meniny udìlat vìtinu, uvìdomìní posilovat ne jej lacinì a bezpáteønì pøizpùsobovat spoleènosti rozleptané malomìáctvím a v horích pøípadech i ovinismem. Kolik je v naem hnutí solidarity a kolik internacionalismu slova, která se prý nedají u oficiálnì vyslovit? Kdo si uvìdomí dnení meze a chyby, je schopen je napravit. Setkali jsme se zde, abychom pøipomnìli génia a zároveò organizátora a vùdce svìtové pracující tøídy. Revolucionáøe, jeho na zástavì nosí kadé hnutí, které chce, aby byl zítøek jeho lidu lepí ne pøedchozí desetiletí a staletí. Setkali jsme se zde, abychom slyeli jak krásné vere, tak podnìtné mylenky. A doufám, e vichni v pøítomnosti i budoucnosti pøispìjeme ve svých skromných monostech k tomu, aby zase z jiskry vylehl plamen.
5
6
LENIN - ŽIVOT A DÍLO V LADIMÍR H OLIŠ Váené soudruky, váení soudruzi, u pøíleitosti 90. výroèí úmrtí tohoto velikána dvacátého století, chci ve struènosti pøipomenout jeho ivotopisná data i jeho zatím nepøekonané díla. Vladimír Iljiè Lenin il, pracoval a bojoval v dobì, kdy historická bitva mezi prací a kapitálem, mezi vykoøisovanými a vykoøisovateli vstoupila do rozhodující fáze, do fáze zániku kapitalismu a výstavby nové komunistické sociálnì ekonomické formace. Bylo pøímo osudové provést hluboký rozbor nastupující epochy, ukázat její místo v historickém vývoji, zjistit její rysy i objektivní zákonitosti a v této souvislosti stanovit na základì zmìnìných podmínek úkoly dìlnické tøídy. Ideologii ovlivòující dìlnické hnutí pokládal za neoddìlitelný rys marxismu a marxistické strany. Úkol marxistù vidìl v tom, aby dìlnické tøídì pomáhali pochopit, e, ani jedno své vítìzství nemùe dobýt bez boje proti tøídì kapitalistù a jejich reformistickým náhonèím. Pøitom v boji revizionismu své doby vidìl prolog budoucích bojù s revizionismem a oportunismem jako buroazním liberalismem v dìlnickém hnutí. Narodil se 22. dubna 1870 v Simbirsku (dnení Uljanovsk), v rodinì pokrokového kolního inspektora Ilji Nikolajevièe Uljanova. V Simbirsku vystudoval klasické gymnázium. V dobì studií na gymnáziu a to mu bylo 14 let, mu zemøel otec. V 17 letech byl pøijat na právnickou fakultu v Kazani. Poprava jeho bratra Alexandra Iljièe Uljanova v roce 1887 kvùli plánovanému atentátu na cara Alexandra III., jej pøivedla k socialistickému hnutí. Ve stejném roce byl Lenin z právnické fakulty vylouèen za úèast ve studentském hnutí, byl zatèen a poslán do vyhnanství. Po roce se smìl vrátit, ale dostudovat mu bylo umonìno externì a v r. 1890. V roce 1891 sloil externì státní zkouky na právnické fakultì Petrohradské univerzity. V následujícím roce se stal koncipientem a pozdìji obhájcem u Samarského okruního soudu. V roce 1893 pøesídlil do Petrohradu a stal se uznávaným vùdcem petrohradských marxistù o dva roky pozdìji, spojil vechny marxistické krouky v Petrohradì ve Svaz boje za osvobození dìlnické tøídy. V roce 1895 byl Lenin carskou vládou zatèen, obvinìn z protistátní èinnosti a proputìn o dva roky pozdìji. Do roku 1900 pak znovu pobýval ve vyhnanství, ale stihl se r. 1898 oenit, aby ve vyhnanství mohl být se svou enou Nadìdou Krupskou. Poté se uchýlil do emigrace 7
v západní Evropì. V roce 1903 se úèastnil II. sjezdu ruské sociální demokracie, který se konal v Bruselu a Londýnì a na kterém byl pøijat program a organizaèní øád strany. Leninovi pøívrenci, kteøí na sjezdu dostali pøi volbách vìtinu hlasù, se od té doby nazývali boleviky a jejich odpùrci pak meneviky Do Ruska se Lenin vrátil a koncem roku 1905, ale protoe revoluce byla tehdy potlaèena, musel v prosinci 1907 znovu uprchnout do ciziny. Do Ruska se vrátil a v dubnu 1917, kdy po únorové buroaznì demokratické revoluci organizace bolevické strany, které za carismu pracovaly ilegálnì v nejtìích pomìrech, vystoupily z ilegality a pøikroèily k otevøené politické a organizaèní èinnosti. Po pøíjezdu do Ruska pøednesl Lenin proslulé dubnové teze, které narýsovaly jasnou revoluèní linii pøechodu od buroazní revoluce k revoluci socialistické. V èervenci byl na Lenina vydán zatykaè. Nejdøíve se skrýval v Rusku, pak ale musel uprchnout do Finska. Tajnì se Lenin vrátil do Petrohradu (20. øíjna) 6. listopadu v noci se dostavil do paláce Smolného sídla Ústøedního výboru bolevické strany a osobnì se ujal øízení povstání. 7. listopadu Rudá garda a revoluèní vojska obsadila nádraí, potu, telegrafní úøad, ministerstva a státní banku. Bylo uveøejnìno provolání bolevikù Obèanùm Ruska, ve kterém stálo, e buroazní Prozatímní vláda je svrena a státní moc pøela do rukou sovìtù. Prozatímní vláda se ukryla v Zimním paláci, kde byla zatèena revoluèními oddíly. Následující den se stal Lenin pøedsedou nové ruské vlády. Øídil boj pracujících sovìtského Ruska proti vnitøní kontrarevoluci a zahranièní intervenci, urèoval smìr sovìtské zahranièní politiky, vypracoval plán výstavby socialismu zaloený na industrializaci, kolektivizaci zemìdìlství a kulturní revoluci a rozhodujícím podílem pøispìl k zaloení Komunistické (III.) internacionály (1919). V srpnu 1918 byl tìce postøelen eserskou teroristkou a V roce 1922 velmi vánì onemocnìl a 21. 1. 1924 zemøel v Gorkách u Moskvy. Na XI. sjezdu VKS(b) v závìreèném slovu (28. 3. 1922), na posledním jednání vrcholného orgánu strany, jeho se mohl jetì osobnì zúèastnit a kde prosadil, aby se Stalin stal generálním tajemníkem, velmi dùraznì varoval pøed domýlivostí, povýeneckým postojem. Pøipomeòme jeho slova, mají dnes zlovìstný pøídech neblahé pøedtuchy: proletariát se nebojí pøiznat, e mu v revoluci leccos vylo skvìle, ale nìco se také nezdaøilo. Vechny revoluèní strany, které dosud za8
nikly, zahynuly proto, e se staly domýlivými a povýeneckými a neumìly vidìt, v èem je jejich síla, bály se hovoøit o svých slabostech. A bouølivý potlesk následoval, kdy Lenin øekl: Ale my nezahyneme, protoe se nebojíme mluvit o svých slabostech a nauèíme se je pøekonávat. V roce 1894 napsal své první velké dílo Kdo jsou pøátele lidu a jak bojují proti sociálním demokratùm v nìm dokázal neudritelnost teorie a taktiky narodnikù a ukázal dìlnické tøídì Ruska správnou cestu boje. Na poèátku r. 1900 odjídí do zahranièí a zakládá zde první veruské marxistické noviny Jiskra, které sehrály velmi dùleitou úlohu pøi zakládání marxistické strany nového typu a vypracovávání jejího prvního programu i v boji reformisty a oportunisty. V pracích jako napø. Vývoj kapitalismu v Rusku (1898), Agrární otázka a kritikové Marxe (1901) aj. Lenin øeil nové problémy marxistické politické ekonomie, které vyplývaly zejména z monopolistického stadia kapitalismu. Jejich znalost mìla velký význam jak pro vedení tøídního boje, tak pro pøípravu i provádìní socialistické revoluce. V roce 1908-1909 napsal své hlavní filozofické dílo Materialismus a empiriokriticismus v nìm provedl hlubokou analýzu nových pøírodovìdných poznatkù a rozvinul základní principy marxistické filozofické vìdy, zvlátì teorie poznání. Jeho kritika machismu jako buroazní a revizionistická filozofie si uchovává svùj aktuální význam i nyní, uèí marxisty, jak je tøeba bojovat s reakèní filozofií. Lenin jako málo kdo pøed ním ostøe kladl otázku stranickosti ve filozofii a poadoval od marxistù boj proti jakékoliv odrùdì idealismu a metafyziky. Ukázal na rozmanitost dialektiky jako teorie vývoje a zdùvodnil dùleitost teze o totonosti a jednotì dialektiky, logiky a teorie poznání. V tomto období píe také Filozofické seity a èetné dalí, vyznaèují novou leninskou etapu v dìjinách marxistické filozofie, dialektického a historického materialismu. V pøedveèer 1. svìtové války zaloil bolevický deník Pravda. Po vypuknutí války odhaloval její imperialistickou podstatu a vytýèil heslo její pøemìny na válku obèanskou. V roce 1916 vydal dílo Imperialismus jako nejvyí stádium kapitalismu. Lenin pokraèoval v rozboru kapitalistického výrobního zpùsobu, jak je obsaen v Marxovì Kapitálu a odhalil zákonitosti ekonomického a politického vývoje v podmínkách imperialismu. Tvùrèí duch leninismu nalezl svùj výraz Leninovì teorii socialistické revoluce. Lenin doká9
zal, e v nových podmínkách mùe socialismus zvítìzit zprvu v jedné nebo nìkolika zemích. Rozpracoval uèení o stranì a proletariátu jako vedoucí síle, bez ní není moné ustavit diktaturu proletariátu a vybudovat komunistickou spoleènost. Velkou pozornost Lenin vìnoval rozvíjení teorie tøídního boje a vìdeckého socialismu. Vypracoval uèení o stranì nového typu v dílech Co dìlat (1902); Krok vpøed, dva kroky vzad (1904) zdùvodnil teorii o pøerùstání buroaznì demokratické revoluce v socialistickou. V díle Dvì taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci rozvinul marxistickou teorii o státu v nových podmínkách. V dílech Stát a revoluce a Proletáøská revoluce a renegát Kautsky, objasnil dùleité problémy svazku dìlnické tøídy s rolnictvem, problémy protikolonialistických osvobozeneckých hnutí jako souèásti socialistické revoluce. Co øíci závìrem o tomto velikánu dvacátého století, e v oblasti teorie byl vdy dùsledný, pravdivý, mìl dokonalé abstraktní a logické mylení, velmi iroké filozofické, ekonomické a jiné znalosti. Dùleité je vak také øíci o jeho velmi velké pracovitosti a píli. Mìl také velmi dùleitou vlastnost, umìl vekeré teoretické poznání aplikovat v praxi a praktické zkuenosti zase zobecòovat a tím zpìtnì obohacovat vìdu. Mìl srdce na správném místì, svùj ivot a dílo vìnoval pokroku pro celou tuto planetu. Obyèejný lid ho miloval a buroazie nenávidìla. Je na nás a na dalích generacích, aby celé jeho dílo vichni pokrokoví lidé svìta znali a uplatnili do ivota ve vech zemích naí planety Zemì. Jeden z jeho výrokù zní: Komunistu zprofanovat nelze avak komunista se mùe zprofanovat sám. Komunistická strana zprofanovat nelze komunistická strana se vak mùe zprofanovat sama. Èest jeho nesmrtelné památce!
10
LENIN FRANTIŠEK HALAS I housle mono pøiloit, aby víc høála vzpomínka.
Mor na nì, mor! u osù doby zralé bezmála.
Zlato zlatníka najde, Lenina chudí, Lenina spravedliví.
To málo pøihodil Lenin. Roztavil smíchem jedovatým, smíchem nakalivým, bezpráví lítosti, kdy mávl dlaní èekavou pod stromem poznání.
Pokolení, jen snìním bohatnoucích slovem probudil, hedvábnì vybraným, eleznì dreným, s prostotou naprostou, kdy mávl dlaní èekavou z rukávu utíkáèku.
Èas jal se rubá støíhat na plínky a pro smrt místa nebylo.
Staletí bídy utajená v oèích, hledících k nìmu, s nesnesitelnou krásou prosby, vybuchla v Internacionále, zpívané jetì neumìle,
Zhlouply i slavné mramory nad rozbijeèem hrncù egyptských.
Tlamatost zloby zrádných a zbabìlých obskakovala:
Ale i housle mono pøiloit, aby víc plála vzpomínka.
Jak usmívat se ale na papíøe, jak radovat se jenom inkoustem?
11
12
VÝZNAM LENINA PRO DNEŠEK P AT R I K S KÁC E L Budu dnes mluvit o významu V. I. Lenina pro dneek. Jak jistì víte, dnes nás vemoní zkrachovalí reformisté a oportunisté, stojící stranou skuteèného vývoje, obvinují z toho, e místo tvoøivé aplikace marxismu na dnení podmínky, místo jeho modernizace a obohacení o nové poznatky, jen uctíváme osobnosti historie komunistického a dìlnického hnutí, dìláme z nich modly a stavíme jim kulty. Samozøejmì, e je toto jejich obvinìní zcela mimo realitu, je nesprávné. Obhajujeme-li dnes tyto osobnosti, èiníme tak proto, e na nì vládnoucí tøída kydá neustále pínu, a to za neèinného pøihlíení, èi dokonce pøitakávání výe zmínìných reformistù. Ovem já sám se také domnívám, e dnes existuje v øadách bolevikù negativní tendence zabývat se z drtivé vìtiny historií, pøít se s reimními propagandisty o kadou událost èi osobnost související s naím hnutím. Do urèité míry tuto tendenci chápu, jsem si vìdom jejich koøenù. Avak jakoto ideoví zástupci té nejmodernìjí, nejpokrokovìjí tøídy, proletariátu, se této tendence musíme zbavit, a zaèít hloubìji studovat a poznávat marxismus a soudobý kapitalismus. Mluvíme-li tedy o Leninovi, stejnì jako o vech dalích historických osobnostech, mùeme si nesmírnì váit jejich schopností, výsledkù v praxi, mnoha pozitivních vlastností, musíme vak pochopit, e jejich èiny a poznatky jsou výsledkem objektivních podmínek a øady vývojových událostí, které tyto velké postavy historie utváøely a umoòovaly jim jejich skutky. Tedy to, co je u nich nejcennìjí, je to, jak tyto podmínky a jejich vývoj vnímaly ony osobnosti samy, principy, které nám zanechaly, je je mono dnes aplikovat a rozvíjet. Tolik na zaèátek. Jaký je tedy onen význam Lenina pro dneek. Mluvíme-li o Leninismu jako o skuteènì ivém a aktuálním uèení, a to v plné jeho íøi, musíme pochopit a pøiznat, e ijeme v epoe imperialismu, její definici právì Lenin tak komplexnì podal. Domnívám se, 13
e pro celé souèasné dìlnické a komunistické hnutí je jedna ze základních otázek, jak se k Leninovì teorii imperialismu staví. Slýchám dnes toti z irokých øad komunistického hnutí (kdy tedy budu poèítat vechny proudy, je se v té èi oné podobì k marxismu a leninismu hlásí) e tato teorie je ji neplatná, e byla pøekonána, a nacházíme se ve zcela nové epoe vývoje kapitalismu. V materiálu KSÈM socialismus pro 21. století z roku 2004 se napøíklad píe: Souèasný kapitalismus dnes vypadá jinak ne v dobì prùmyslové revoluce, je jiný i ve srovnání se státnì monopolním kapitalismem Leninovy doby. V soudobém kapitalismu se prosazuje globální nadvláda superburoazie, nadnárodní korporace svými sítìmi opøádají planetu a rychle se rozvíjí technologická a informaèní revoluce. I kdy se kapitalismus ve své podstatì nezmìnil, nové jevy v jeho vývoji mìní i podmínky pro pøechod k socialismu. Správný závìr je skuteènì ten, e nové jevy ve vývoji kapitalismu mìní i podmínky pro pøechod k socialismu. Jinak je ovem tento odstavec typickou ukázkou neznalosti Leninova díla v KSÈM. Co je ona globální nadvláda superburoazie, kdy nadnárodní korporace svými sítìmi opøádají planetu jiného, ne ona tendence, skvìle zaznamenána Leninem v jeho díle z roku 1916, Imperialismus jako nejvyí stadium kapitalismu, které spoèívá v íøení moci a rùstu monopolù a kartelù, kdy kapitalismus opoutí hranice národního státu, který sám utváøel, a stává se nadnárodním, globálním? Imperialismus ekonomicky obrovsky propojil svìt jetì v dobì, kdy komunikaèní technologie zdaleka nebyly na dnení úrovni. Imperialismus jako takový jetì zesiluje základní rozpor kapitalismu, spoleèenská práce proti soukromému pøivlastòování hodnot. V imperialismu získává práce spoleèenské rysy stále ostøeji, stále jasnìji. Po celém svìtì jsou lidé zapojeni do organizovaného pracovního a výrobního procesu, kdy se, jak psal Lenin, rozpadá výroba na neustále vìtí poèet drobných pracovních úkonù, kdy tedy jen slepec mùe spoleèenský charakter práce popírat. Naproti tomu se bohatství akumuluje a koncentruje v rukou èím dál tím meního poètu monopolních svazù, v rukou nìkolika jednotlivcù. A jak se bohatství vytvoøené lidmi po celém svìtì usazuje ve spárech nadnárodního velkokapitálu, tak se na druhé stranì akumuluje bída, nouze, hlad a zoufalství. Rozpory kapitalismu docházejí ke svému maximu, výrobní síly, je nemají ádnou perspektivu svého rozvoje a jednoznaènì se dostávají do konfliktu s charakterem výrobních sil. 14
Dochází tak k cyklicky se opakujícím krizím z nadvýroby, èím se rozsáhle nièí výrobní síly. Toto je tedy jeden z rysù imperialismu, jeho si musíme být vìdomi. Vyplývají z nìj toti dalí skuteènosti. Tvrdit, e kapitalismus epochu imperialismu pøekonal, tedy tvrdit, e nelo o epochu pøedveèeru proletáøských revolucí, je toti popøením Lenina, který právì tak o této epoe hovoøil, jako o epoe revoluèní. Stoupenci tohoto tvrzení moná ani nechápou, e mluví-li o konci imperialismu, zavazuje je to k zcela novému, zásadnímu obohacení marxismu. Zavazuje je to k takovému pozvednutí marxismu, kterého byl Lenin schopen na zaèátku minulého století. Pokud vím, vìtina z nich o nic takového neusiluje a pokud ano, jsou jejich teze, na rozdíl od Leninových, nekomplexní, eklektické, nedostateènì ucelené a vnitønì nesourodé. Dalím podstatným rysem imperialismu je toti nerovnomìrný vývoj kapitalismu. Hrstka rozvinutých imperialistických státù zcela bezostynì a bezskrupulóznì vykoøisuje a vysává drtivou vìtinu lidstva ijícího v tzv. tøetím svìtì a také jinde. Setkal jsem se ji s tvrzením, e s koncem klasických evropských impérií a koloniálních vztahù tento fakt ji neplatí. Takovýto argument vak vychází z nesprávného omezování pojmu imperialismus pouze na pojem pøímé agrese a kontroly jednoho státu nad druhým. Tìitì tohoto rysu imperialismu vak spoèívá v ekonomické oblasti, tedy v monosti vyuívat výrobní síly daného státu. Je-li toho urèitý stát schopen vùèi jinému, tak skuteènì pøímou nadvládu nepotøebuje. Jen se podívejme na tuto tezi, prozkoumejme ji skrze fakta posledních desítek let, zejména od pádu socialistické soustavy. Imperialistické agrese USA v Somálsku, Kosovu, Afghánistánu, Iráku. Dále diverzní a podvratné akce vùèi KLDR, Kubì, Venezuele a jiným pokrokovým reimùm. Souèasné dìní v Sýrii, Palestinì, Libyi ale i v dalích státech. Pøed oèima se nám skládá mozaika bezohledného útlaku. Útlaku hmotnì motivovaného, motivovaného ziskem. Surovinami, celkovým pøírodním bohatstvím, územím vyuitelným k vojenským základnám, ale hlavnì íøením trhù a získáváním pracovní síly. Podívejme se na Indii, Bangladé, Kolumbii, Mexiko a mnoho dalích státù tøetího svìta. Zaívají masovou industrializaci, rostou zde výrobní síly a vytváøí se zde poèetná námezdnì pracující dìlnická tøída. Kapitál celkovou výrobu v obrovském mìøítku pøesouvá tam, jeliko je zde vykoøisování levné, neexistují zde funkèní nebo zkuené odbory, vládnou autoritáøské reimy a nenachází se zde demokratické èi humanistické instituce. 15
Co tato situace znamená pro nás? Co znamená pro dìlnické a komunistické hnutí v Evropì a obou èástech kapitálem rozbitého Èeskoslovenska? Leninistická teorie nás uèí, e pro propuknutí a uskuteènìní revoluce jsou mnohem pøíhodnìjí podmínky v nejslabím èlánku kapitalistického øetìzce, co bylo v Leninovì dobì Rusko. Dnes jsou tedy jimi vechny ony neimperialistické státy, z nich napøíklad mnohé èásti Asie a Latinské Ameriky svùj revoluèní potenciál èasto prokazují. Tuto pouèku pøehlíejí pøi své teorii permanentní revoluce trockisté, kdy bez ohledu na objektivní podmínky volají po revoluci vude a vdy, a kdy jetì ve 20. letech minulého století lpìli na dogmatu o nutnosti revoluce v západní Evropì. My se vak nyní ptejme, mùeme povaovat èeské zemì a Slovensko za imperialistické státy? Ano i ne. Na jednu stranu zde byl domácí kapitál zcela zastínìn a znièen nadnárodním, zejména nìmeckým (v tomto procesu velkou roli sehrála a hraje imperialistická instituce EU), na druhou stranu mají èeské monopoly svùj vlastní zájem napøíklad na Balkánì, v Albánii èi Bulharsku. Z hlediska vnitøních procesù zmìn ve sloení tøíd, sociálních skupin, zmìn v dìlbì a práce atd. se bezpochyby velice podobáme vìtinì souèasných imperialistických státù. Tedy buroazie je zde v Evropì natolik silná a bohatá, aby vytváøela dìlnickou aristokracii, vytváøela iluze o monosti výrazného zlepení ivotních podmínek skrze reformy (nejvìtím úspìchem byl v tomto onen sociální stát. Tato reakce na velký sociální progres v socialistické soustavì je dnes systematicky odbourávána) a vùbec udrovala kombinaci slibù a iluzí pracující v pasivitì a apatii, ani by musela sahat po násilích a autoritáøských prostøedcích. Dokáe tedy udrovat stav buroazní, mìácké demokracie, pseudodemokratické instituce jako parlament, senát, atd. Ji zmínìné zmìny ve sloení a úloze tøíd, sociálních skupin, dìlbì práce atd., by nás nemìly mást a dìsit. Odvracet od tìchto zmìn hlavu a nepodrobovat je kritickému, vìdeckému a tøídnímu rozboru by bylo stejnou chybou, jako kdy bernsteinovci reagovali na poèátku vzniku imperialismu v Evropì a severní Americe popøením a odhozením Marxovy teorie. Èasto pùsobí velice matoucím dojmem mizení klasické dìlnické tøídy, tøídy výrobcù. Mluví se o zániku dìlnické tøídy, sní se nevìdecké sny o budoucnosti, dosaitelné jetì v kapitalismu, kdy bude èlovìk práce, jakoto jedné z úèelných èinností zbaven, a nahradí ho v tomto zcela stroje. Chyba! Takové mylení je naivní a nemarxistické. 16
Ve skuteènosti dìlnická tøída roste v neimperialistických, vykoøisovaných státech obrovskou rychlostí, zcela úmìrnou, moná i pøedstihující, vzhledem k úbytku dìlníkù zde. Naproti tomu zde sílí role a vìtví se sluební proletariát, který není bezprostøednì spojen s materiální výrobou. Z marxistického hlediska je chybou domnívat se, e by tato skuteènost vyvracela Marxovy názory na revoluèní tøídu nebo znemoòovala revoluci jako takovou. Je tøeba si uvìdomit, e výrobní proletariát nikdy nebyl tou nejvìtí slokou proletariátu, snad jen v nìkolika ojedinìlých pøípadech. Úloha, která mu byla pøiøknuta, mu byla dána proto, e je tvùrcem materiálních hodnot, e má díky úèasti na výrobním procesu a jeho organizaci velké pøedpoklady k tøídnímu uvìdomìní. Jak psal Engels, kapitalismus si sám industriální velkovýrobou kolí kadý den velkou proletáøskou armádu. V dneních rozvinutých státech vak dochází k otupování tøídního uvìdomìní, k oslabování spoleèenského charakteru práce ve prospìch umìle obnovované malovýroby, kdy se z dìlníkù, kdysi tak tìsnì spjatých výrobním procesem, stávají OSVÈ a ivnostníci. Orientace komunistù na námezdní dìlníky vak není dogmatem. I oni budou mít nesmírnì významnou roli v boji proletariátu za revoluci. I nadále platí, e mají nejvìtí pøedpoklady pro pevnost a uvìdomìlost. Avak orientovat se na dominantní slouící proletariát, vìtinu nezamìstnaných, i èásti zvìtujícího se lumpenproletariátu není v dìjinách komunistického hnutí nic neobvyklého ani patného. Mnozí slouící proletáøi dnes mají velmi patné podmínky k ivotu, trápí je vykoøisování, nezamìstnanost, chudoba atd. Uvìdomují si své postavení a jsou schopni uvìdomit si sebe sama jako tøídu. U klasici, napøíklad právì Lenin ve svém díle Imperialismus jako nejvyí stadium kapitalismu nebo dalí komunisté jako J. V. Stalin, tuto situaci v onìch rozvinutých státech pøedpokládali a vìnovali se potenciálu slouícího proletariátu. Do toho patøí i zvìtující se poèet vìdecko-technických pracovníkù, nìkterými kryptomarxisty nazvaný kognitariát (by tento pojem nechci zjednoduovat, abych pøedeel obvinování z vulgarizace této teorie). Ti byli jetì pøed deseti lety nadìjí na kapitalismus, který bude masovì vytváøet vzdìlané a dobøe placené pracovníky, je budou od mnoha jeho pøíkoøí díky svým dovednostem osvobozeni. Jak ovem narostl a stále narùstá jejich poèet, ukazuje se, e umìní obsluhovat poèítaè není ádná tøídní propustka. Jak se samotné technologie zjednoduují a zkvalitòují, sráí se rozdíl mezi schopnostmi pra17
covníkù. Platí to, co psal Marx, tedy e se dìlník stává pøívìkem na stroji. Jaké úkoly pro nás z výe uvedených faktù vyplývají? Objektivní podmínky pro revoluci nejsou nijak zvlátì vhodné. Avak uvaovat o nich, o témìø nemìnitelných okolnostech bez analýzy subjektivních podmínek, je zcela liché. Tím se chci dostat k dalímu Leninovu odkazu. K popsání role revoluèního subjektu v tøídním boji v podmínkách kapitalistického výrobního zpùsobu a k popsání principù jeho vnitøní organizace. Jakoto komunisté si uvìdomujeme dialektický vztah základny a nadstavy. Pøesto, e se druhé vyvíjí od prvního, tak nadstavba mùe velmi aktivnì ovlivòovat základnu, pøi jejím pochopení a prozkoumání. Z filosofického hlediska toto klasici naznaèovali a øíkali ji v Marxových tezích o Feuerbachovi a v Engelsovì díle Ludvík Feuerbach a vyústìní Nìmecké klasické filozofie. Komunisté si uvìdomují úlohu praktické politiky a schopnosti myslícího lidského mozku poznávat vývojové zákony svìta kolem sebe a v souladu s nimi ho mìnit. Naim nejaktuálnìjím bezprostøedním úkolem je tedy vytvoøení avantgardy proletariátu, jeho revoluèní síly jednou povede a zorganizuje. Strana proletáøù jako bojová skupina vedoucích musí být: za prvé - poètem svých èlenù daleko mení ne tøída proletáøù; za druhé - svým uvìdomìním a svými zkuenostmi musí stát výe ne tøída proletáøù; a za tøetí - musí být pevnì semknutou organizací. Takto se Leninùv ák a nástupce J. V. Stalin vyjádøil o avantgardì proletariátu. Úlohu subjektu si uvìdomovali bìhem historie vichni úspìní aplikátoøi bolevismu. Stejnì tak si uvìdomovali, e ta má být vnitønì vystavena na Leninských principech demokratického centralismu, kdy je skloubena demokratická sloka monosti svobodné diskuze o organizaèních a ideových otázkách, monosti kritiky jakéhokoliv èlena i orgánu v organizaci a volitelnosti vech stupòù organizace s centralistickou slokou rozhodující pravomoci pøísluného orgánu (pøièem existuje hlavní, vedoucí organ), plné disciplíny a elezné káznì vech èlenù, pøi jejich vìdomí podøízenosti orgánu. Tyto své teze Lenin plnì rozvinul v dílech Co dìlat?, Èím zaèít?, v Dopisech soudruhovi a Úkolech revoluèní mládee. Podívejme se nyní na situaci v ÈR, a zkusme si poloit otázku, zdali existují pøedpoklady pro vznik revoluèního subjektu. Domnívám se, e ano, ale je k tomu tøeba mnoho práce, úsilí, oprotìní se od pøeitkù normalizace i souèasných oportunistických vlivù. Proletáøská avantgarda nesmí vytváøet velkou kvantitu schematicky uvaujících, neiniciativních èlenù. Nemùe zabøedávat do bahna prakticismu, kdy je hnutí vím a cíl 18
nièím, kdy pùsobí na lidi ze dne na den, bez koncepce, bez strategie se nechá chvostisticky vláèet událostmi. Taková organizace by toti velmi brzy skonèila stranou skuteèného vývoje, zapadla by pohodlnì do edivého a nevýrazného buroazního parlamentarismu. Proletáøská avantgarda neboli pøedvoj, musí klást dùraz na skuteènou ideovou, nikoliv falenou a vynucenou jednotu svých èlenù. V opaèném pøípadì ignorování objektivnì existujících, zákonitých antagonismù organizaci roztøítí jetì daleko více, neli nìkolik ostrých, ale upøímných a dùsledných ideových sporù. Komunistická organizace nesmí podléhat iluzím parlamentarismu, musí ho chápat jen jako jeden z prostøedkù boje, který je doplnìn a zastínìn nespoètem dalích rozmanitých a originálních forem boje. Vzdìlávání, zájmová èinnost, kulturní angaovanost, odborové hnutí, demonstrace a spousta dalích zpùsobù vytváøení subjektivních podmínek revoluce jsou pro nás nyní ádoucí a nutné. Musíme se vymanit ze stereotypních pout, která nám nasadil dosavadní vývoj v naem hnutí. Neusilujme slepì o kvantitu, kdy i mnohem mení skupina dobøe vycvièených a organizovaných revolucionáøù mùe masy ovládnout a zmobilizovat mnohem rychleji, efektivnìji a stabilnìji. Vzpomeòme si jen na Leninovy boleviky èi Gottwaldovy komunisty po V. sjezdu. Dalí dùleitou skuteèností je, e KSÈM není støedobodem svìta, a pøi vytváøení revoluèního hnutí musíme v budoucnu typovì pracovat s mnoha jinými organizacemi. A dle Leninské zkuenosti musíme dokázat tyto organizace infiltrovat, imponovat jim svoji avantgardností. Nyní je vak úkolem èíslo jedna vytvoøit organizaci, která by dokázala vnitønì se øídit demokratickým centralismem, je by vychovávala vzdìlané, ideovì pevnì a praxí zocelené aktivisty a revolucionáøe. A po splnìní tohoto cíle mùe tento subjekt zaèít plnit svoji roli pøedvoje proletariátu a jeho spojencù. To, e nám Lenin zanechal nedocenitelné principy pro takovýto úkol, je jeho vìènou zásluhou.
19
20
LENIN K ONSTANTIN B I E B L I. S knihou v ruce øekl výslovnì, pøecházeje od okna ke dveøím a zase zpátky k té staré evropské knihovnì: Pánové, ani slovo vám nevìøím! Nebýval nikdy ve kole zlomyslným áèkem, ale kdy má ty zkostnatìlé filosofy a národohospodáøe po ruce, pøejede obèas koené høbety knih ukazováèkem a chvíli se dívá na své odpùrce. Povytáhne zlatem tøpytící se jméno a neoslnìn, zasune knihu opatrnì zpátky jako ztrouchnivìlou rakev, jí je dávno odzvonìno. Není ani zapotøebí dívati se na ostatky. Jetì jednou jeho úsmìv padl na oèíslované urny kníecími a universitními nadacemi podporovaných autorù. Nezbyla z nich ani jediná kapitola, kterou by mìl chu si jetì prolistovat, na høbitovì jím pochovaných svìtových názorù. II. Jestlie nìkdo pod Leninovou èepicí uzøel dobrácký oblièej mlynáøe, tváø tak vlídnou, e sama vyzývá k rozhovoru, na hrázi, kde právì spoutí stavidla, pak i to je pravda. Ale jeho duch má tak obrovský náhon, e staèí na zrna veliká jako Saturn, Jupiter, Venue nebo nae Zemì. 21
Vzhlédnuv k obloze jednoho zimního veèera, spatøil, jak jemná mouka sype se do pytle noci, Mléèná dráha. Filosof Lenin jak stárek spokojenì si brouká, zkoueje kvalitu svým vysoko vyhrnutým rukávem. ádná mha za mnou, øíká si Lenin, neopoutìje pod nohama bezpeènì pevnou Marxovu Zem. ádná mha pøed námi není, øíká si Lenin, a nasáhne v tom bílém mení jetì dýchající popraek hvìzd. III. Revolucionáø na vecko pøipravený, zná vecko, rád si zahraje v achy, jako to dìlávají generálové mezi dvìma bitvami, kdy stará konèí a nová ji zaèíná. Stratég Lenin ne táhne støelcem, vidí ji mat, který dá sedlákem v bitvì tøetí. Jeden ze svých mistrných tahù ukázal potomkùm husitù v Praze.
22
IV. Pobesedovat s Leninem znamená být zataen do hry o stráe, je hlídají královny a krále, stát se marathonským bìcem, jen pøináí poselství o prùbìhu nových vítìzství. Na vechno mìl èas, i dítì pohladit, kdy lo o Petrohrad, kdy lo o vecko. Dìti mìl nejvíc rád. Vidíte jej rozkroèeného proti Zimnímu paláci s chlapeckým zápalem svých muných let. A protoe je genius, vezme do ruky co právì po ruce má, vezme zemìkouli, je vìcným ledem a snìhem pokrývá oba póly. Vezme ji do ruky s jejími krvavými dìjinami i blankytnými oceány. Chvíli ji formuje svými leninskými prsty, stiskne zestárlé bohy i filosofy, budiknièemu i kruté a neschopné cary. Po krátkém a prudkém zápase, kdy celý svìt se chvìje, ani to zaznamenají seismografy v Lisabonì, rukou, je právì dala svìtu novou rotaci, setøepe sníh ze svého zimníèku, usmìje se na vechny svìtové strany. Pøed oèima tìch, kteøí stáli v nìmém údivu po jeho boku, udìlá ve svých docela obyèejných galoích jetì nìkolik krokù v jiskøícím snìhu, vcházeje zcela prostì, nesmrtelný, do srdcí kolem nìj rostoucího zástupu.
23
24
LENINISMUS – MARXISMUS SOUDOBÉ EPOCHY ZDENĚK KOŠŤÁL Dne 21. Ledna uplynulo 90 let od úmrtí (r. 1924) nejvìtího a nejvýznamnìjího revolucionáøe, politika a státníka XX. století - V. I. Lenina. Dùsledného pokraèovatele Marxova a Engelsova epochálního revoluèního díla, zakladatele a nejvyího pøedstavitele VKS(b), vùdce vítìzné VØSR a prvního státu dìlníkù a rolníkù na svìtì SSSR a zakladatele III. Komunistické internacionály. Èlovìka, který zasvìtil celý svùj ivot tøídním bojùm nové epochy, epochy imperialistických válek a revolucí, pøechodu lidstva od kapitalismu k socialismu. Èlovìka, který zasvìtil svùj ivot mezinárodnímu revoluènímu komunistickému a dìlnickému hnutí, osvobození dìlníkù, rolníkù a ostatních námezdnì pracujících od panství kapitalistù a statkáøù. Øeèeno jednou vìtou: Lenin byl teoretickým géniem a velikým vùdcem proletáøské revoluce, osvobození vykoøisovaných a porobených tøíd a národù. Ano, lo o èlovìka obdaøeného vysokým intelektem, obdivuhodným talentem tvoøivého mylení a neobyèejnými organizaèními schopnostmi, neochvìjnou vùlí a energií, který nejen v zápase s buroazní a maloburoazní ideologií, ale i s revizionistickými dezinterpretacemi marxismus, který pøitom nejen obhájil, ale zároveò tvùrèím zpùsobem rozvinul. Proto byl a dodnes je nenávidìn, pomlouván a hanoben antisocialistickou a antikomunistickou politickou reakcí a renegáty komunistického a dìlnického hnutí nejrùznìjích odstínù. Nebylo náhodné, e V. I. Lenin po celý svùj ivot vìnoval mimoøádnou pozornost a mnoho svých sil teoretické práci. Byl si trvale vìdom, jak to i zformuloval ji v r. 1902 v práci Co dìlat?, e: Bez revoluèní teorie nemùe být ani revoluèního hnutí a v èlánku Revoluèní dobrodrunost napsal: Podle naeho mínìní ztrácí revoluèní smìr právo na existenci a je nevyhnutelnì odsouzen døíve nebo pozdìji k politickému zhroucení, nemá-li teorii. (V. I. Lenin, Sp. sv. 5, s. 381 a Sp. sv. 6, s. 186)
25
Co je tedy leninismus, leninská etapa ve vývoji marxismu? Byl to Leninùv nástupce J. V. Stalin - od poloviny 50 let bezohlednì pomlouvaný a pinìný nejen ve své stranì - KSSS a v zemi, pùvodnì zemi Svazu sovìtù, kterou spoluvytváøel - kdo v pøednáce O základech leninismu vymezil leninismus jako: marxismus epochy imperialismu a proletáøské revoluce. Pøesnìji: leninismus je teorie a taktika proletáøské revoluce vùbec, teorie a taktika diktatury proletariátu zvlátì. Marx a Engels pùsobili v období pøed revolucí (máme na mysli proletáøskou revoluci), kdy jetì nebylo vyspìlého imperialismu, v období, kdy se proletáøi chystali k revoluci, v období, kdy proletáøská revoluce nebyla jetì pøímou praktickou nutností. Lenin, ák Marxùv a Engelsùv, pùsobil v období vyspìlého imperialismu, v období rozvíjející se proletáøské revoluce, kdy proletáøská revoluce ji zvítìzila v jedné zemi, potøela buroazní demokracii a zahájila éru demokracie proletáøské, éru sovìtù. Proto je leninismus dalím rozvinutím marxismu. (viz J. V. Stalin, O základech leninismu, In: Otázky leninismu, Praha 1950, s. 10) Potud Stalin. Dokonce i v r. 1968, v éøe chruèovovského a zdivoèelého postchruèovovského revizionismu, byla tato charakteristika leninismu, zøejmì pod negativním vlivem zapoèatého praského jara pøevzata ÚV KSSS a pouita v oficiálních Tezích k 150. výroèí narození K. Marxe. Leninismus zde byl definován jako nová, vyí etapa marxismu, jeho tvoøivé rozvinutí v nových podmínkách, v podmínkách imperialismu a proletáøských revolucí, pøechodu lidstva od kapitalismu k socialismu a komunismu
Leninská etapa ve vývoji revoluèní teorie, to je marxismus 20. století, marxismus souèasné epochy
Koncentrovanì øeèeno: Leninské uèení, tak jako jeho nosný základ, marxismus, se vyznaèuje celistvostí a nedílnou, dialektickou jednotou filozofických (dialektického a historického materialismu), ekonomických (vìdecké politické ekonomie kapitalismu a socialismu) a sociálnì politických (vìdeckého socialismu a komunismu) názorù, odhalujících a objasòujících nejen nejobecnìjí zákony a zákonitosti pohybu a vývoje svìta, pøírody, spoleènosti a lidského mylení, ale pøedevím a hlavnì zákony a zákonitosti vzniku, vývoje a zániku kapitalistické vykoøisovatelské, tøídnì antagonistické spoleèensko-ekonomické formace, pøi naplòování historické role proletariátu, vedeného jeho politickým pøedvojem komunistickou stranou. 26
Lenin rozvíjel marxismus, jak v jeho konfrontaci s realitou vývoje kapitalismu zejména na poèátku XX. století, tak pøi jeho obranì pøed revizionismem, který vznikl a zaèal se íøit v dìlnickém hnutí po Engelsovì smrti (5. 8. 1895) koncem 19. století a v Rusku pak zvlátì po poráce revoluce z r. 1905. A to v podobì oprav, doplòování, revize, prý tzv. tvùrèího pøehodnocování marxistické teorie. Dnes k zvlá aktuálním a z politickoekonomického hlediska nosným Leninovým dílùm patøí pøedevím jeho práce Imperialismus jako nejvyí stádium kapitalismu, která umoòuje plnì se orientovat v soudobé tzv. globalizaci a v tom vem, co k ní patøí. Zde je do hloubky vysvìtlena ekonomická podstata soudobého kapitalismu jako kapitalismu monopolního, v nìm dolo k vystøídání tzv. svobodné konkurence monopolem, pøi nevídaném rùstu úlohy bank, srùstání prùmyslového a finanèního kapitálu a vzniku finanèní oligarchie, která dnes v poètu jen nìkolika desítek tisíc osob vlastnící cca 80 % bohatství celé planety a ovládá dnení svìt, kterému fakticky diktuje své zitné, bezohledné pøedstavy o dalím vývoji na úkor nejen rozvojových a ménì vyvinutých zemí, které tvoøí 2/3 svìtové populace ijící v chudobì, pro nì je kapitalismus netìstím, ale i naprosté vìtiny obyvatelstva zemí tzv. vyspìlých. V tom spoèívá podstata a charakter parazitismu a zahnívání imperialismu, jak to také charakterizoval ji Lenin. To ve se umocòuje tím, e nejvìtí nadnárodní korporace si pøerozdìlují svìt, co je spjato s imperialistickými válkami. To ve tak objektivnì a stále více staví do popøedí otázku nutné alternativy k imperialismu, tj. socialismu. Uèení o stranì a Komunistická internacionála Lenin obohatil, rozvinul a prohloubil mylenky zakladatelù marxismu o proletáøské stranì a vytvoøil uèení o stranì nového typu, vestrannì rozpracoval její program, taktické i organizaèní principy, normy stranického ivota, principy uplatòování její vedoucí úlohy v revoluci a pøi budování socialismu. Principy pojaté ne nacionálnì ale internacionálnì. Vznik takovýchto vskutku proletáøských stran vyvolala objektivní potøeba oèistit revoluèní hnutí proletariátu zachváceného oportunismem a revizionismem, aby bylo pøipraveno a schopno zvládat své historické úkoly v nastupující revoluèní epoe zahájené VØSR. Stal se tak zakladatelem nového mezinárodního sdruení III. Komunistické internacionály (zaloena 2. 3. 1919), která obnovila bo27
jovou jednotu a tradice I. internacionály. V. I. Lenin to vyjádøil takto: Svìtodìjný význam III., Komunistické internacionály je v tom, e zaèala uskuteèòovat velké Marxovo heslo, které je shrnutím staletého vývoje socialismu a dìlnického hnutí, heslo vyjádøené pojmem diktatura proletariátu. Tato geniální pøedpovìï, tato geniální teorie se stává skuteèností
Zaèala nová epocha svìtových dìjin. Lidstvo se zbavuje poslední formy otroctví: kapitalistického èili námezdního otroctví. (Tøetí internacionála a její místo v dìjinách; V. I. Lenin, Sp. sv. 29, s. 302) Ve vztahu k vývoji MKDH v pováleèném období, tj. pøi formování a rozvoji svìtové socialistické soustavy, mìly uvedenou internacionálu (s výjimkou informbyra) nahradit mezinárodní porady KaDS. Jak vak nakonec tyto porady efektivnì fungovaly oznámkovaly perestrojkové, kontrarevoluèní pøevraty. Jak bylo øeèeno, k základní problematice leninismu patøí Leninovo pojetí a rozpracování otázek strategie a taktiky komunistických stran. Strategie tìchto stran pøedstavuje nejen stanovení hlavní linie, hlavního zamìøení revoluèního boje proletariátu a jeho spojencù, ale i urèení vztahu proletariátu k rùzným spoleèenským, politickým silám, vèetnì reálných i potenciálních spojencù. Jde o stanovení veobecné a dlouhodobìjí - generální linie, tedy základního cíle revoluèního boje proletariátu (a jeho spojencù) pro dané historické období a etapy tohoto boje. Teoreticko-metodologickým základem stanovení strategie komunistických stran je marxisticko-leninské uèení jako celek (MLF, PE a VK), zvlátì pak teorie o historickém poslání proletariátu a tím o socialistické revoluci a hegemonii proletariátu v této revoluci a pøi budování socialismu; o vztahu proletariátu k politické moci, tj. k diktatuøe buroazie a k diktatuøe proletariátu jako svazku s ostatními pracujícími, jako polostátu, pøechodné formì od státu k nestátu od kapitalismu ke komunismu. Tedy i uèení o dvou fázích komunistické spoleèenskoekonomické formace atd. Právì ve vech tìchto uvedených otázkách V. I. Lenin výrazným zpùsobem rozvinul a obohatil marxismus na základì nejen studia teoretického dìdictví K. Marxe a B. Engelse, ale zvlátì zkueností ze tøí ruských revolucí, jejich byl spoluaktérem a prvých let výstavby socialismu v SSSR. Tato tématika je mj. obsaena zejména v tìchto Leninových dílech: Co dìlat?, Dvì taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci, Imperialismus jako nejvyí stádium kapitalismu, O karikatuøe marxismu a o imperialistickém ekonomismu, Marxismus o státu, Stát a revoluce, Proletáøská revoluce a renegát Kautsky, Dìtská nemoc levièáctví 28
v komunismu, Teze o hlavních úkolech druhého kongresu Komunistické internacionály (o diktatuøe proletariátu), O významu bojového materialismu, Nejblií úkoly sovìtské moci atd. atd. Ke zvlátì významné otázce patøí u mnohých marxistù nepochopení nebo spíe zcela zámìrné zpochybnìní èi odmítnutí významného Leninova objevu zákonitosti nerovnomìrného vývoje kapitalismu po té, co kapitalismus tzv. volné soutìe pøerostl v imperialismus. Z toho toti podle Lenina vyplynul nesporný závìr: socialismus nemùe zvítìzit souèasnì ve vech zemích. Zvítìzí nejdøíve v jedné zemi nebo v nìkolika zemích. (V. I. L., Vojenský program proletáøské revoluce a O hesle Spojených státù Evropských.) A to v nejslabím èlánku øetìzce imperialistických mocností. Pøes tuto skuteènost potvrzenou historickým vývojem tito autoøi a jim podobní lpí, jako kdysi omezení oportunistiètí dogmatikové druhé internacionály, na tezi, e K. Marx a B. Engels prý nejednou ukazovali na to, e spoleènost nemùe pøejít do vyí formace v oddìlené zemi, nebo socialistická revoluce mùe probíhat jen souèasnì v ekonomicky nejrozvinutìjích zemích, jako pøinejmením v Anglii, Americe, ve Francii a v Nìmecku. (viz B. Engels, Zásady komunismu z r. 1847.) Pokud jde o základy marxisticko-leninské taktiky, jde o urèení prostøedkù, forem a zpùsobù boje, které nejvíce odpovídají konkrétní historické situaci a nejlépe napomáhají k dosaení strategického cíle. Jde o to, e leninismus vyaduje vyèlenit na kadém historickém stupni z mnoha taktických forem boje ty, které v dané historické etapì nebo situaci jsou ty hlavní, rozhodující a základní. Taktika pøitom nemùe být ve vech zemích stejná, nebo je vdy závislá jak na dosaeném stupni hospodáøského rozvoje dané zemì, na pomìru tøídních sil, politické uvìdomìlosti, vyspìlosti proletariátu a ostatních pracujících, tak na charakteru stávající politické moci, rozvinutosti èi nerozvinutosti buroazní demokracie, mezinárodní situaci atd. atd. Leninismus toti chápe vztah obecného a zvlátního, národního a internacionálního dialekticky. Odmítá jak ignorování, tak absolutizování, zvelièování národních zvlátností. K základním formám boje komunistických stran pro získání vìtiny pracujících pøitom patøí pøednì: práce komunistù v odborech, v parlamentu, mezi mládeí a v jiných zájmových organizacích (tìlovýchovných apod.), v drustevnictví atd. Musí jít o kombinování parlamentních i neparlamentních forem boje (demonstrace, stávky a po generální stávku), popøípadì legál29
ních i nelegálních atd. (viz o tom podrobnì práce V. I. Lenina Dìtská nemoc levièáctví v komunismu aj.). Ji bylo øeèeno, e Lenin rozvíjel marxismus pøi jeho obranì pøed revizionismem. Podle nìj revizionismus nepøedstavoval a nepøedstavuje nic jiného ne faktické zanáení buroazní teorie do marxismu, boj proti marxismu na pùdì marxismu samotného! I dnes naplno platí jeho slova, e: Revizionismus neboli pøehodnocení marxismu je
jedním z hlavních, ne-li nejhlavnìjím projevem buroazního vlivu na proletariát a buroazní demoralizace proletáøù. (Práce kvapná málo platná; V. I. Lenin, Sp. sv. 20, s. 328.) Revizionismus není nièím jiným, ne pokraèováním boje buroazní ideologie proti vìdecké revoluèní teorii, proletáøské ideologii, na základì jen formálního, verbálního uznávání marxismu! I dnes a nejen u nás, jak to objasnil Lenin, revizionismus nepøedstavuje náhodnosti, ani omyly jednotlivcù a skupin, nebo jeho koøeny tkví v samotné podstatì, v ekonomickém systému kapitalismu, který byl u nás obnoven! Nevyhnutelnost revizionismu v teorii a oportunismu v praxi byl a je pøedevím dùsledkem ustavièného pøílivu maloburoazních, malomìáckých ivlù do dìlnické tøídy, mezi námezdnì pracující a do jejích politických, komunistických a dìlnických stran, jak to nakonec bylo plnì potvrzeno v novodobých dìjinách komunistického a dìlnického hnutí, budování socialismu. Ano, aktivní a agresivní snahy o revizi marxismu a poté i leninismu, jinak øeèeno marxismu-leninismu, tak probíhaly po celé období i po vítìzství VØSR, vzniku SSSR a svìtové socialistické soustavy po druhé svìtové válce. Zejména pak od poloviny 50. let do konce let 60., kdy poté zvlátì úspìnì akcelerovaly s nástupem Gorbaèovovy perestrojky a jejího totálního negativního vlivu na ostatní KS vìtiny socialistických zemí na pøelomu 80. a 90. let 20. století. Tak se revizionismus stal hlavním nástrojem destabilizace komunistických stran a otevøel prostor ke kontrarevoluèním pøevratùm a obnovì kapitalismu. Byl tedy poraen leninismus a tím i socialismus, nebo jeho revizionistická deformace? Dnes pro komunisty a stoupence socialismu, patøí k zásadní otázce, kterou si mnozí po poráce vìtiny socialistických zemí svìtové socialistické soustavy na èele s SSSR, mohou klást a kladou, je otázka: Proè má být leninismus marxismem soudobé epochy, kdy 30
právì pod praporem Lenina, marxismu-leninismu, dolo ke kolapsu vìtiny zemí svìtové socialistické soustavy pøi urèující úloze KSSS? Jak mùe být leninismus (marxismus-leninismus) stále ivým uèením, kdy ty komunistické strany, které a velkohubì a s pompou - ústy Chruèova, Brenìva nakonec i Gorbaèova - deklarovaly, e je to jejich vìdecká teorie, jí se ve své èinnosti øídí a pøitom dovedly své zemì ke krachu?! Jak to tedy je? Máme se øídit uèením, které bylo vlastnì teoretickým základem fungování systému socialismu, který zkolaboval a zkrachoval? Odpovìï je jednoznaèná: socialismus nezkrachoval, nebyl poraen proto, e selhal leninismus, marxismus-leninismus. To co selhalo, byla a jeho revizionistická mutace, deformace. Byl to tedy revizionismus, jako karikatura marxismu-leninismu, kdo byl poraen. Oficiálnì hlásaný leninismus byl toti postupnì, od poloviny 50. let, pøi frázích o jeho tvùrèím rozvoji a oèitìní od stalinistického dogmatismu atd., tìce zasaen, zdeformován a ochromen nánosy vnesených tzv. moderních idejí buroazní ideologie. KSÈM a leninismus Základní dokumenty KSÈM (zejména sjezdové - I. sjezdu KSÈM a materiály k socialismu v 21. století) a naprostá vìtina pøedních funkcionáøù a oficiálních ideologù strany leninismus, marxismus-leninismus neuznává. Do VI. sjezdu se stranické dokumenty jednoznaènì hlásí jen k marxistickému mylení, k pøínosu K. Marxe a B. Engelse. A VII. sjezd KSÈM (2008), a to po kritických, vyostøených diskusích k modelu socialismu pro 21. století bylo ke jménùm K. Marxe a B. Engelse pøiøazeno, ovem jen formálnì i jméno V. I. Lenina. To, e lo skuteènì jen o formalitu, potvrdil o dva roky pozdìji (15. 4. 2010) pøedseda KSÈM V. Filip v rozhovoru pro ÈT. Cituji: Co se týèe Lenina, je jasné, e jen nìco z vývoje zùstává. I z Leninových mylenek zùstalo jen nìco reálného. Øada jich byla pøekonána, není pouitelná a nìkteré nejsou pro nás dokonce ani pøijatelné. Chceme posuzovat tuto spoleènost dneníma oèima, nikoli oèima minulého století. Opravdu nejsme tak hloupí, abychom opakovali stejné chyby. (HaNo, 17. 4. 2010). Nìkteøí trockisticko-djilasovsky orientovaní (Heller, Neuil) oznaèují marxismus-leninismus za ideologii bývalé vládnoucí tøídy øídí31
cích pracovníkù, funkcionáøù aparátu protosocialistického systému, která prý nala silné inspirace ve stalinismu, v nìm se socialismus mìní z vìdecké teorie v mýtus, mytologii. (viz HaNo 26 .6 . 2004.) Jinou variantou je interpretace M. Ransdorfa, který povauje leninismus za produkt zaostalých pomìrù Ruska, èistì ruský jev. Jen za jednu z neevropských interpretací marxismu, v rámci jeho plurality. Cituji: Pøedevím leninismus pokládám pouze za jednu z moných forem výkladu marxismu, nic více a nic ménì. (viz M. R., Potøeba vnitøní síly.) Potud ke KSÈM ve vztahu k leninismu, marxismu-leninismu. Závìrem je tøeba øíci: leninismus se stal, byl a i dnes je, pøi jeho vskutku tvoøivém uplatòování v politické praxi, pro opravdové komunistické strany teoreticko-metodologickým základem øeení vech sloitých otázek souèasnosti, revoluèního boje proletariátu, revoluèní pøemìny svìta, odstranìní kapitalismu a vybudování nové socialistické a komunistické spoleènosti. * * *
32
LENIN V ČESKOSLOVENSKÉM SOCHAŘSTVÍ M A R T I N P EČ Název svého pøíspìvku jsem pùvodnì chtìl pojmenovat Osobnost Lenina ve výtvarném umìní. Protoe jsem ale zamìøením sochaø a zabývám se hlavnì sochaøstvím a to pøevánì z naí èeskoslovenské oblasti, upravil jsem toto téma do podoby, kdy øeknu nìkolik slov o nejvýznamnìjích dílech, která sochaøskou formou ztváròují ruského revolucionáøe v naem umìní. Zkonkretizoval jsem téma do podoby mnì nejblií, i kdy tím opomeneme pøekrásná díla poèínající svìtovými autory jako sovìtský malíø Dejneka, mexický Diego Rivera, italský umìlec Renato Guttuso, který Lenina zobrazil nìkolikrát poèínaje studiemi k monumentálnímu obrazu Pohøeb Togliattiho, kde se Lenin objevuje estkrát a konèe daumierovskou skicou pøesvìdèivì zpodobòující Lenina myslitele, v jeho holé hlavì jakoby pulsovala energie revoluce. Výèet by byl jistì delí, jen namátkou uvedu cyklus sochaøských portrétù a kreseb národního umìlce NDR Fritze Cremera nebo ilustrace k Novomeského poémì Vila Tereza od slovenského mistra grafického umìní Vincenta Hloníka i tam se toti Leninova podoba objevuje. První zmínku o zhotovení portrétu vùdce Øíjnové revoluce v naí zemi uvádíme v souvislosti s textem Zdeòka Nejedlého k úmrtí sochaøe Jana tursy. Zde prof. Nejedlý uvádí tursùv zámìr vytvoøit Leninovu hlavu stejnì tak, jako e mu po popøevratovém poèáteèním okouzlení nacionalismem byly ke konci ivota moderní mylenky komunismu blízké. Kvùli tragickému úmrtí umìlce zùstalo vak jen u zámìru. Mnohými teoretiky jsou tato Nejedlého slova zpochybòována, prý komunista Nejedlý úèelovì pøizpùsobuje naeho velkého sochaøe svému politickému názoru. Tìko øíct. Zvlátì pak v souvislosti s paralelou v podobì tentokráte uskuteènìného portrétu V. I. Lenina od prominentního jugoslávského sochaøe a legendy jihoslovanského umìní Ivana Metrovièe, autora památníkù na Avale, Kalemegdanu a v Lovèenu. Dnes nezvìstný portrét, znièený za ustaovského reimu v dobì 2. svìtové války, je jedním z prvních dokladù toho, e Lenin lákal ke ztvárnìní i mimosovìtské umìlce.
33
Vrame se vak do naeho teritoria. V roce 1935 jsou karikaturista Adolf Hoffmeister, spolu se tursovým ákem, sochaøem Vincencem Makovským na oficiální návtìvì Sovìtského svazu. Pøi prohlídce souèasné sovìtské tvorby pøedevím Makovský neskrývá své kritické vidìní tehdejí sochaøské produkce. A co si mùete pøeèíst v tehdejích Volných smìrech energicky reaguje i na zpodobnìní Lenina. Nazývá ho velkou osobností, která nesnese jen nìjaké mechanicky idealistické ztvárnìní, jemu sovìtské umìní v té dobì podléhalo. Leninova osobnost se tìko mohla vejít, pøi ví své avantgardnosti, do mezí akademické formy, blízké spíe carské minulosti. Vìèná koda e takový umìlec, jako Vincenc Makovský, nezvìènil génia revoluce. Mistr nejlepího Masarykova plastického portrétu by jistì i pøi tomto tématu vstoupil do dìjin nejen naeho sochaøství. Kdy se v èasové ose posuneme dále, musíme se s nejvìtím obdivem zastavit v roce 1945 u díla Jana Laudy. Po nìkolika skicách a studiích, které mám tu èest astnou náhodou vlastnit a mohu je dennì obdivovat, vzniklo dílo, které bez nadsázky mùeme jednak povaovat za mistrovské, jednak za nejlepí Leninùv portrét v sochaøství vùbec. Lauda se nedrel jen ustálené vázanosti na Leninovu vnìjí podobu, ale vyváením dynamického rukopisu a plastické stavby portrétu s vhodným zvýraznìním základních rysù nás obdaøil hlavou, která opravdu pøipomíná revolucionáøe kadým coulem, odhodlanì hledícího kupøedu a zároveò velkého myslitele. Laudùv portrét na mnoho let zastínil ostatní produkci, která se bohuel èastokrát vela pouze do mezí oficiální zakázky a nebyla schopná je pøekroèit. Výjimkou je Leninùv portrét od brnìnského sochaøe, dnes zapomínaného autodidakta Bohumila Hochmana, který v prvním pováleèném roce té zvìènil Lenina. S mením dùrazem na fyzickou podobu, avak vyuívaje moností poezie sochaøské formy. Hochman rozhodnì patøí mezi ty, které jsme si v tomto krátkém vystoupení mìli pøipomenout. Z produkce od poèátku 50. let, mimo konformní díla odpovídající spíe øemeslnému splnìní úkolu bez nìjakých dalích aspirací, jmenujme hlavy olomouckých sochaøù Vladimíra Navrátila a Vojtìcha Hoøínka a praského Jana Kavana. Dnes nezvìstná díla ukazují, e i pøes mnohdy neastná mìøítka pøi posuzování umìleckých dìl v tìchto letech, vznikly díky nespornému umìleckému talentu i sochy znatelnì vystupující nad prùmìr dobové produkce. Po urèitém uvolnìní a rozlouèení se s vulgarizátorskými tendencemi, musíme jmenovat portréty neménì dùleité pro druhou polovinu 50. let 34
portrétní práce slovenského Rudolfa Uhra a èeského sochaøe maïarského pùvodu Martina Reinera. Pøedevím Reinerovi se povedlo Leninovu fyziognomii zjednoduit do hlavních rysù charakterizujících jeho odhodlání a vnitøní sílu, kterou formálnì podtrhlo a zvýraznilo jetì pøevedení díla do tvrdého materiálu hadce. Na poèátku 70. let se do naí linie tvùrcù Leninových portrétù velmi kvalitnì zapisuje slovenský sochaø Ján Kulich, dlouholetý rektor bratislavské VVU, mistr reliéfního umìní, portrétu a sochaøského monumentu. Známá je civilnì ladìná medaile s motivem Lenina v jeho typické èepici a také monumentální nadivotní Leninova hlava pomník v ilinì, dnes samozøejmì znièený. Slovenský sochaø zde znaènì úspìnì vyøeil výtvarnou formou pøi velmi nároèném nìkolikanásobném zvìtení hlavy jako samostatného pomníku, díla v podstatì jedineèného jak velikostí, formou, tak velmi astným výsledkem. Z tohoto období mùeme z úspìných dìl jetì jmenovat Bartfayùv pomník V. I. Lenina v Nitøe nebo Zdrùbeckého monumentální reliéf v praském metru. V oblasti komorních dìl stojí za pøipomenutí i portrét od olomouckého sochaøe a Laudova áka Rudolfa Chorého z poloviny 70. let. Domylená sochaøská forma, jasné tvary fyziognomie, nezahlcení portrétu naturalistickými detaily a podtrení velmi jemným ale nezdrobòujícím rukopisným zpracováním povrchu nám zde pøedstavuje Lenina jako zahloubaného myslitele, který není zobrazen ve fyzické akci jako u døívìjích dìl, ale v relativním klidu, který vak citlivou mírou tvarové nadsázky nabývá podoby vnitøního zamylení. Pokud jsme litovali, e se vytvoøení Leninova portrétu nezhostil Vincenc Makovský, vìtí tìstí máme u jeho ákù. Více vázán realistickým vidìním je zde brnìnský Milo Axman, který se tématu vìnoval ve astných studiích od poèátku 60. let a v letech 70. vytvoøil monument, který starí úèastníci zøejmì notoricky znají z jednání ÚV na praském hradì èi z exteriéru Brna. Nejvìtího úspìchu se vak dle mého soudu dostalo Stanislavu Hanzíkovi, autoru dnes ji zdemolovaného pomníku mostecké stávky a dalích monument jako napøíklad lví kany pøed Karolinem. Hanzík, svìtovì uznávaný portrétista, vìrný své formální odvaze pøi ztváròování osobností místního kulturního ivota jako Josef Kemr, Hruínský, Brodský nebo Vláèil, vstupuje neménì odvánì i na toto pole. Jeho Lenin tvoøí v podstatì sochaøskou paralelu ke Guttusovì studii Lenina myslitele. Na rozdíl od brnìnského Axmanova Lenina je v tom Hanzíkovì velmi vhodnì umístìn abstraktní krystalický prvek, který jetì zdùrazòuje gigantickou energii revolucionáøových mylenek 35
spolu s Leninem zahloubaným do nich. Hanzík se podobnì jako u svého raného portrétu B. Smetany nebál tvarové nadsázky èi vhodné deformace dobøe pøispìla k celkovému zobrazení vnitøního dramatu této nejvìtí osobnosti novodobých dìjin lidstva. Hanzíkovo dílo pomyslnì uzavírá cyklus èeskoslovenských sochaøských portrétù ruského revolucionáøe. V jeho výètu jsem mohl jmenovat více dìl, více autorù. Nechtìl jsem vás vak dlouho unavovat a hlavnì bylo mým zámìrem jmenovat to nejvýznamnìjí.
36
LENINISMUS A DNEŠEK J I Ř Í C HARVÁT Ve svém vystoupení se nechci a nebudu zabývat definicí pojmu leninismus. Tu, stejnì jako dalí fakta a souvislosti pøednesli nebo pøednesou dalí, navýsost kompetentní odborníci. Pokusím se pøedstavit, jakým zpùsobem bychom mìli aplikovat obecné zásady leninismu, respektive nìkterých jeho hlavních souèásti, v souèasných podmínkách imperialistického stádia kapitalismu a buroazní demokracie v èeských zemích a na Slovensku. To ve v obecné rovinì s konkrétnìjím rozpracováním jednoho z historických, aktuálních i budoucích úkolù skuteèných leninských organizací a leninismu obecnì. Velká vìtina z Vás jistì dobøe zná zpùsob argumentace majority pøedstavitelù formálnì komunistického èi tzv. pokrokového hnutí v èeských zemích a na Slovensku, øeèeno slovníkem jejich vìstníku, Haló novin, èinitelù tzv. levice, proti marxistùm-leninovcùm. Pøedeleme, e tato vìtina se k leninismu nehlásí ani formálnì, k Leninovi pak zcela výjimeènì, kdy se jí to hodí, reálnì vak v obojích pøípadech postupuje proti Leninovi a jeho vìdeckému a politickému odkazu. V èásteèném souhlase a souzvuku s mìkkou antikomunistickou propagandou z levé èásti buroazního politického spektra nám tito lidé vytýkají, e se leninismus pøeil, e byl projevem historie a pro naprostou odlinou souèasnost nám nemá co pøinést, e ho chápeme a obhajujeme dogmaticky, prosazujeme sektáøsky, nemodernì, nostalgicky a zastarale. Zvlátì silnì rezonuje tisíckrát opakované tvrzení, e je leninismu a jeho teoreticko-praktický pøínos v budování organizace nového typu, v koncipování její taktiky a strategie, zejména s ohledem na moná spojenectví, jednotnou frontu, buroazní revoluci, její vyuití pøi pøípravì a pøechodu k socialistické revoluci, rozpracovaný a obohacený Marxùv koncept diktatury proletariátu, starým haraburdím, které zrezivìlo jejich slovy deformacemi minulého systému, a pro dneek proto neplatí. Toto tvrzení je pøedneseno natolik metafyzicky, v nìkterých pøíchutích dogmaticky, e není vìtím problémem ho vyvrátit. Vyvarujme se ale pøi takovém vyvracení emocionalitì, která nás mùe nechtìnì zatáhnout do pravidel a tónu stejné hry, jakou hrají pøedstavi-
37
telé tzv. levice, pøestoe nae mylení se snaí být vìdeckým a tøídnìproletáøsky v rámci daných objektivních podmínek èistým. Odpovídejme na podobné útoky s chladnou hlavou, nejlépe, jak coby aspiranti na Leninovy áky mùeme: tedy na základì marxisticko-leninské dialekticko-materialistické logiky a metodologie. Pøistoupíme-li k tomuto úkolu tímto zpùsobem, budeme nuceni onìm køiklounùm odpovìdìt: 1. Netvrdíme, e vechny závìry leninismu, vìtina jeho obecných, zejména aktuálnì teoretických a politických zásad, je platná na vìky vìkù. Leninismus jakoto rozpracovaný a tvùrèím zpùsobem obohacený marxismus epochy imperialismu je platný pøedevím v obecných principech tohoto stádia kapitalismu. Na základì mnoha analýz a statistik, z nich nìkteré zde byly a budou citovány, na základì probíhající hospodáøské krize, jejích pøíèin a charakteristik, na základì období støídajících se válek, boje o moc a trhy globálních mocností, tím pádem ze ivotních zkueností posledních dvaceti let, zpracovaných dialekticko-materialistickou metodou do analýz a syntéz, tvrdíme, e v souèasném svìtì nadále panuje v drtivé vìtinì obecných podstat kvalitativnì stejné stádium kapitalismu, v jakém il a tvoøil Lenin. Z toho dùvodu tvrdíme, e jsou platné i obecné principy jeho uèení, jako i základní poznatky jeho skuteèných následovníkù. Naopak nai odpùrci se nikdy nepokusili dokázat, kdy nastalo jimi èasto proklamované nové stádium kapitalismu (nìkterými nazývané jako globální kapitalismus), èím se lií od imperialismu, jaká je jeho podstata i jevová stránka a zejména, jak na nì má originálnì reagovat komunistické a dìlnické hnutí. ádná taková analýza s pouitím marxisticko-leninské vìdecké metodologie, jednoho ze základù tohoto vìdeckého uèení, nebyla provedena. Existují zde sice skryté, polovièaté, rozporuplné pokusy podobné tvrzení dokázat, nejsou vak s to ani se otevøenì pøihlásit a upøesnit pøedmìt svého bádání, nato pouít onu metodologii, kterou je dle mého soudu moné oznaèit za platnou ve vech dosud známých formacích. Ideologický a politický postup, který tento vìtinou maloburoazní smìr pøedkládá, není v nièem originální a u vùbec neodpovídá podmínkám nového stádia kapitalismu (ani nemùe, protoe neexistuje) tkví ve stejném sociálním podhoubí jako v minulosti Marxem, Engelsem a Leninem kritizovaný anarchismus, bernsteinismus, ministerialismus, ale i dalí pøíklady atrap revoluèní, protikapitalistické teorie. 38
2. Právì proto, e vyvozujeme dùsledky z aktuální dialekticko-materialistické analýzy a syntézy nejsme dogmatiky, naopak nai protivníci jsou idealistiètí mluvkové, kteøí z ve vzduchu se vznáejících tvrzení preparují systém, substanci (podstatu), pøípadnì popisují systém a jeho èinitele tehdy, kdy tento systém nikdy neexistoval. 3. Pád reálného socialismu nebyl zapøíèinìn nedostatky leninismu, ale naopak jeho postupnou negací, co jsme se mnohokrát pokusili dokázat. Rozsáhlá analýza a syntéza z pozic historického materialismu v tomto ohledu vak zatím nebyla napsána. Dílèích a významných studií vzniklo celé mnoství. 4. Nai kritici, ve velké vìtinì se zaklínající deformacemi minulého systému, jsou èasto strùjci, pohrobky èi nástupci tìch procesù, sil a pøedstavitelù, kteøí realizovali nejen v Èeskoslovensku od poloviny 50. let 20. století do osudných let 1989-1991 s proklamacemi o leninismu na klopì antileninský scénáø. Toto dìdictví generací, dìdictví zvyku a setrvaènosti, logicky s podporou souèasného systému a buroazní ideologie, plodí své dalí nástupce, pokraèuje v prohlubování tragédie, kterou spoluvyvolalo. Náchylnost k tìmto maloburoazním smìrùm je objektivnì v souèasném systému i v øadách proletariátu a jeho moných spojencù vysoká. Jestlie alespoò ve struènosti a obecnosti obhájíme dùvody, proè stojíme za aktuálností leninismu pro dneek, mìli bychom v první øadì sami sobì, posléze ostatním zdravým souèástem komunistického a dìlnického hnutí nejen v naem geopolitickém prostoru a nakonec v praktickém pùsobení vykoøisovaným a zbídaèovaným lidem srozumitelnì sdìlit a vysvìtlit, které souèásti leninismu pokládáme za klíèové. Kromì zmínìného rozpracování dialekticko-materialistické metody a politické ekonomie ve vztahu k monopolnímu a státnì-monopolnímu stádiu kapitalismu, mám za to, e klíèový pøínos V. I. Lenina pro dneek tkví pøedevím v tìchto oblastech: 1. Ve vypracování organizaèních zásad pùsobení komunistické organizace v kapitalismu, v popsání a v praktickém vytvoøení organizace zcela nového typu. V dùrazu na dialektický zákon pøerùstání kvality v kvantitu a naopak v organizaèních otázkách, v lpìní na kvalitì kádrù. 2. V teorii státu a politického zøízení (nadstavby) imperialismu v jednotlivých zemích a v umìní rozliovat mezi jednotlivými zøízeními s ohledem na propojení taktiky a strategie.
39
3. Ve vypracování principù metodiky komunistických organizací v kapitalismu rùzné úrovnì, svobody, represe, v rozpracování a vyuitelnosti vìjíøe mimoparlamentních, parlamentních, legálních, ilegálních, formálních i neformálních èinností dle podmínek tøídního sloení, boje dané spoleènosti i mezinárodního rozmìru, dle síly hnutí, uvìdomìní proletariátu a dalích promìnných. 4. V dokonalém spojení taktiky a strategie, v jejich dialektické jednotì, umìní ustoupit, ale i udìlat rázný revoluèní krok. V pochopení úlohy buroazie a dalích tøíd v buroazních revolucích, které umonilo jednak porozumìní pozici a monostem proletariátu s jeho spojenci v této revoluci, jednak jeho první uvìdomìlé, organizované a systematizované revoluèní vystoupení, ale i vyuití tohoto prvního angamá tøídy o sobì pro pøepodstatnìní buroazní revoluce postupnì v revoluci socialistickou. To jsou dle mého soudu hlavní pøínosy leninismu pro komunistickou organizaci, pohybující se v kapitalismu, jeho dalí ohromný tvùrèí pøínos v budování socialistické spoleènosti v Rusku po Øíjnové revoluci nyní ponechám stranou, pøestoe s pøedchozím souvisí a bezprostøednì na nìj navazuje. Chceme-li tvùrèím zpùsobem rozvinout uèení V. I. Lenina na souèasné pomìry støední Evropy a naí zemì, musíme v první øadì popsat dílèí odlinosti mezi obdobím jeho pùsobení a souèasností. S pøekvapením zjistíme, e pøedrevoluèní carské Rusko je v mnohém naí souèasnosti podobnìjí, ne meziváleèné Èeskoslovensko s KSÈ, která mìla v zádech Kominternu a SSSR. Dále zjistíme, e nae situace je v mnohých ohledech jetì tristnìjí ne v pøípadì Leninových zaèátkù zejména v 2. pol. 90 let 19. století, a to zejména z tìchto dùvodù, které spolu vzájemnì souvisejí: ani ivelné lidové èi dokonce dìlnické hnutí v èeských zemích a na Slovensku fakticky neexistují, perspektiva vývoje práv a ivotních podmínek vìtiny spoleènosti v kapitalismu je mnohem horí ne v tehdejí Evropì, tehdejí poadavek buroazní demokracie byl v reálu mnohem demokratiètìjí a pro proletariát otevøenìjí (navíc znamenal cíl i pro pokrokovìjí èásti tolik nezahnívající buroazie) ne nyní, vliv buroazní ideologie je výraznì silnìjí jak délkou jejího pùsobení (témìø o sto let delí ve srovnání s léty ivota V. I. Lenina), porákou reálného socialismu, tak i kvalitou, monostmi, rozsahem, bohatstvím, veobjímajícností a rafinovaností buroazní propagandy a jejích instrumentù.
40
Chceme-li být leninovci, nemùeme pod tíhou tìchto okolností klesat v kolenou. Naopak. Souèástí Leninova ivota a pøesvìdèení byla nezdolná sekulární víra v ivotnost, smysl a objektivní prospìnost jeho èinnosti pro vìtinu spoleènosti. O tom, e jeho situace nebyla do poslední chvíle jednoduchá èi jednoznaèná, hovoøí dostateènì výmluvnì jeho pøednáka mladým výcarským dìlníkùm a socialistùm z ledna 1917. Ani by tehdy chtìl, pøedpovìdìl na základì popisu kvantitativních pøerodù bolevické kvality z revoluce let 1905-1907 vývoj následných mìsícù, který vak probìhl v dùsledku jetì peèlivìjí pøipravenosti bolevikù tentokrát cele a úspìnì, a k systémovì zmìnì. Chceme-li být leninovci, musíme znát základy z ivota tohoto velikána, obecné principy jeho uèení, ale nesmíme propadat historickému fetiismu a nostalgismu. Nesmí se z nás stávat fanglièkáøi a leninologové, utopení v historii a symbolech, s minimálními nebo s ádnými ohledy na souèasnost. Abychom jimi nebyli, musíme dùslednì realizovat nae teoretické poznatky v praxi, výsledky praxe následnì promítat do teorie, agitace, propagace a v podobném smyslu dále. Propojenost revoluèní aktuální marxisticko-leninské teorie se stejnou praxí, jejich dialektická provázanost, chápání souèasné reality, boj proti revizionismu a oportunismu, to jsou základy pro rozvíjení leninské teorie a politiky dneka. Tento základ nebyl, není a nebude bezrozporný, to by naprosto neodpovídalo tomuto uèení, naopak rozpory, pøímo otevøené konflikty, musí vznikat a objevovat se, nemá-li organismus stagnovat, rozpadat se, zahnívat èi se tváøit navzdory realitì jako èistý a zdravý. Tyto rozpory plynou ze samé podstaty vytváøení leninské organizace v souèasném stádiu kapitalismu, ale konec koncù také z obecných zákonitostí jakéhokoliv pøírodnì-historického procesu. Jak tedy pøesnì chápat poslání leninovcù dneních dnù? 1. V ujasnìní si pøíèin poráky reálného socialismu, stavu souèasné spoleènosti i formálnì komunistického hnutí nejen v èeských zemích. V popisu situace v mezinárodním hnutí s dùrazem na smìr, síly a ance, které by ho mohly zmìnit, pøesnìji øeèeno komunizovat a propojit ve, co je ivotné. 2. V analýze projevù souèasné státní moci a moností v ní legálnì i nelegálnì, mimoparlamentnì i parlamentnì pùsobit, v právnì-bezpeènostní rovinì apod. 3. V odpovídající výstavbì organizace nového typu postavené v první øadì na kvalitì kádrù-profesionálních revolucionáøù s tou zásadou III. Internacionály, e kadé zemi bude pøísluná jedna organizace. 41
4. V systematizaci a postupnì èásteènì i v zautomatizování základních úkonù teoretické i praktické èinnosti, v propracování postupu, v pøipravenosti adekvátnì reagovat na nastalou situaci. V politice protikladné ivelnosti. 5. V avantgardnosti, modernosti a íøi jak forem pùsobení, tak i dìlby práce uvnitø organizace. 6. V nepodléhání tématùm a otázkám, vnucovaným spoleènosti buroazií a její propagandou bránìní se chvostismu. 7. V souèinnosti a pomoci vykoøisovaným, utlaèovaným, v poskytování kulturních, vzdìlávacích a volnoèasových moností této vìtinì spoleènosti, její organizovaní a zapojování do èinnosti. 8. V boji proti vem druhùm revizionistické a oportunistické dekadence aktuálního hnutí. 9. V reálné politice mezi proletariátem, distribucí materiálù, plakátù, tiskovin vem cílovým tøídám a sociálním vrstvám. V pøipravenosti na vzdìlávání konkrétní tøídní zkuenosti dìlníkù a dalích proletáøù (stávka, demonstrace, propoutìní). 10. Ve vlastní odborové politice, zejména v tøídních odborech, ve vytváøení podhoubí pro vznik vlastní autorské kultury, v kulturních vystoupeních a politice. Tyto základní cíle by mìly být plnìny jeden po druhém, od prvotních po navazující, by mnohé z nich musí probíhat soubìnì, aby jejich vybudování vytváøelo pùdu pro realizaci dalích úkolù. Pøirozenì se v tomto èasovì omezeném vystoupení nemohu ani obecnìji zabývat vytýèenými úkoly, u nich jste si jistì oprávnìnì mohli poloit tyto otázky: Která z organizací v èeských zemích a na Slovensku si tyto nebo podobné úkoly uvìdomuje? Která z nich se je snaí plnit? Která z nich alespoò nìkteré z nich plní? Která z nich plní vechny? Poslední èást svého vystoupení budu pøeci jenom podrobnìji vìnovat jedné z vytýèených povinností marxistù-leninovcù: boji proti revizionismu (zanáení buroazní ideologie do marxisticko-leninské teorie) a oportunismu (rùzným odrùdám revizionismu v praxi, v ustupování tlaku kapitalistického systému v zásadních i dílèích otázkách, v odtrení krátkodobých, støednìdobých i dlouhodobých cílù od sebe, v pøeceòování souèasné úrovnì nejen hnutí, parlamentarismu, atd.) a dalím teoriím èi smìrùm, které mají potenciál poblouznit dìlnické tøídì, zamìstnancùm, jejich mládei, nìkterým OSVÈ, rolníkùm, chudým dù-
42
chodcùm a jiným jejich vìdomí. Pokusím se nyní roztøídit a krátce okomentovat ty smìry v souèasném pokrokovém hnutí èeských zemí a Slovenska, které se programovì, v publikaèní èinnosti, agitaci a propagaci sice hlásí k Leninovi, avak v praxi neplní ádný nebo témìø ádný z úkolù leninismu dneka, které jsem vymezil. Ba do velké míry si tyto úkoly ani neuvìdomují. Zámìrnì tyto smìry adresnì, a na nìkolik drobných výjimek, nepojmenuji, buï je poznáte sami, nebo se poznají ony. Tato dìlení nemají za cíl vyvolat nepøátelství, ale naopak, tam, kde je to moné, by mìla svést tyto soudruhy ze patné cesty, resp. z rokle vedle správné cesty, a mají pomoci je pøivést do øad skuteènì leninsky myslících a èinných. První velmi silnou negativní tendencí ve formálnì leninistickém hnutí je tzv. nostalgismus. Není to jednotný smìr ani svými zámìry, ani pojímáním. Jeho charakterní èást se projevuje správným chápáním minulého pøínosu leninismu, historického vývoje, nìkdy i teorie, nedokáe vak vùbec nebo témìø vùbec pøenést poznatky o leninismu tvùrèím zpùsobem do souèasné epochy. V nìkterých pøípadech se o to ani nesnaí. Èást tohoto smìru je ryze pragmatická, popøípadì zformovaná a odtøídnìná souèasným systémem a jeho stranami vèetnì charakteru KSÈM, hovoøí o minulosti proto, aby mìla podporu velké èásti poctivých starých èlenù a sympatizantù KSÈM, ale v praxi koná naprosto proti pokrokovému smyslu historie. Druhá èást je charakternìjí a nadìjnìjí. Nedokáe leninismus aplikovat proto, e vìnuje vìtinu èasu odráením agresivních útokù souèasného systému i rùzných pøedstavitelù tzv. levice proti reálnému socialismu, a tím i proti jejich ivotùm, èi ivotùm jejich pøátel, rodièù, prarodièù. Tomuto smìru patøí zejména starí generace. Polapil vak nejen v minulosti, ale i v souèasnosti nejednoho komsomolce jednak kvùli sociálnímu prostøedí, ve kterém se pohybujeme, jednak kvùli první obecné reakci spoleènosti na pøíslunost k marxisticko-leninské organizaci v otázkách na minulost v nutnosti na nì reagovat, v nutnosti pøednì se zajímat právì o nì. Kdo z mládeníkù neproel tímto prvním stádiem, nemùe se orientovat v dalích, vyích stádiích vývoje a uvìdomìní komsomolce. Kdo v tomto stádiu ale utkvìl, nemùe realizovat poslání komsomolce. Zejména mladí generace musí pochopit, e pragmatická èást nostalgikù je nástrojem oportunistù a revizionistù k odvádìní pozornosti od jejich 43
praktické èinnosti, k zataení potenciálních nových kádrù do tenat partajních hodù, komerèních prvních májù a dalích slavností, èinících komunistickou organizaci zájmovou skupinou kamarádù odtrených od reality vnìjího svìta a zejména od proletariátu. Komsomolci by se vak mìli vyvarovat nikoliv kontaktùm, ale i zaøazení mezi skupinu druhé èásti nostalgikù nikoliv proto, e není tøeba nai teorii i velkou èást minulé praxe hájit, ale proto, e toto hájení nemá být základem naí èinnosti, ale pomocníkem pøi osobní a aktuální vzdìlávací a organizaèní èinnosti ve vykoøisovaných a zbídaèovaných masách. Urèitou deformovanou odrùdou nostalgického smìru formálního leninismu jsou ty èásti hnutí, které se k Leninovi hlásí jako k historické osobì, pøièem znevaují jeho souèasnou platnost, respektive vytrhávají z jeho ivota a konání jen ty èásti, které se jim hodí zejména NEP. Podobnì mimochodem postupují tito pøedstavitelé napøíklad i u K. Gottwalda a lidové fronty. Stavìní mladého Marxe proti zralému, jednoho Lenina proti druhému, i kdy ne tolik okatì, jsme u zaznamenali v minulosti. Témìø vdy bylo nástrojem proti významu a obsahu díla tìchto revolucionáøù. Jistì, kadý z tìchto pøedstavitelù se mìnil, vyvíjel, upravoval, èásteènì pøetváøel své minulé dílo. U ádného z nich vak nelze tvrdit, e by tak èinil v kontrastu, proti smyslu svého pùvodního díla. Zmìny byly motivovány promìnami objektivních podmínek, jejich tvùrèím zpracováním, vyuitím a pouèením se z nich tìmito velikány. Nikoliv negací sebe samého. Druhým silným proudem formálního leninismu je mými slovy tzv. romantický leninismus. Vyrùstal z revize a pinìní nejen leninismu, ale celého komunistického hnutí a minulosti po r. 1989. Odpovídal a odpovídá na toto negativní hnutí pocitovì, bez zásadnìjí znalosti díla V. I. Lenina. Domnívá se, e jedinou odpovìdí na dehonestaci leninismu je neustálé pøipomínání symbolù, historie hnutí v tomto nalézá spojence u nostalgikù, ivelné, nepøipravené a spontánní rádoby radikální akce ve veøejném prostoru, èasto se pøíli neliící od anarchistických bojùvek. Matkou této tendence je rozkladný vliv souèasného vìtinového formálnì komunistického hnutí, proto si tímto stádiem alespoò èásteènì proly velké skupiny komsomolcù. Pokud vak podobnì jako u nostalgismu zùstane tento styl generální linií organizace, nemá tato organizace anci vybudovat ani své silné a vlivné základy, pøetvoøit se ve stranu, nato pak nového typu. Jedná se toti o èistì idealistický smìr s prvky 44
voluntarismu silnì pøeceòuje vùli, nìkdy ji nadøazuje objektivním zákonitostem. Napøíklad slovo radikální nechápe jako marxisté coby na døeò problému jdoucí, ale anarchisticky jako humbuk, hlasitou akci, bojùvku, rozbíjení, hysterii, silná slova a dalí podobné jevy. Pøirozenì si tento smìr námi vytyèené otázky ani klást nemùe, nato je zodpovídat. Romantický leninismus èasto mívá za spojence tøetí hlavní smìr formálního leninismu v èeských zemích a na Slovensku aktivismus. Tato tendence se projevuje zejména snahou být za kadou cenu a kadou cestou vidìt na veøejnosti, bez ohledu na pøipravenost, schopnost výsledky tohoto angamá vyuít, bez ohledu na kvalitu agitace a propagace, organizaèních principù a stávajících kádrù. Aktivismus se, jak se nám zdá, vyskytuje i v mnoha silnìjích zahranièních organizacích, které mají své základy vybudovány, ale neví, kudy dál. Otázky, které jsme nastínili, si lepí aktivistické organizace kladou, ale odpovídají si na nì tak, aby odpovìï umoòovala pokraèování v aktivismu. U pøipravených organizací se aktivismus mùe projevovat jako folklorismus, karnevalovost, festivalovost bez jasného úèelu, bez kvalitativního posunu vý. Jedná se vlastnì o pokraèování toho, co èinily organizace v minulosti, ale bez tehdejího smyslu, úèelu a výsledku. U nepøipravených aktivistických klonù se jedná o pouhé kopírování svých vìtích vzorù a sezobávání buroazní propagandou nasypaných témat. První èást èeských a slovenských aktivistù kvalitnì hájí minulý systém, ale jejich aplikace leninismu na souèasnou dobu vùbec neodpovídá jeho základní teoreticko-metodologické soustavì, kritiènosti, analýze, syntéze a z ní plynoucích hodnotících kritérií. Atmosféra aktivismu se jim stala sociálním prostøedím, které drtí a napíná leninismus na Prokrústovo loe, a z nìj zbývá jen poramocený název. Druhá èást aktivistù se o aplikaci leninismu, i kdy o nìm hovoøí, na souèasné pomìry nesnaí, V. I. Lenina velebí, ale jeho skuteèné nástupce v èele s J. V. Stalinem a dalími hanobí stejnì, jako témìø celý reálný socialismus. Tato èást ulpívá v praktické politice dneka v pustém sociáldemokratismu. Tøetí skupina aktivistù je netrpìlivou odrùdou první èásti, odrùdou, je ve svém pùsobení spojuje projevy levého a pravého oportunismu zejména reformismu a zdùrazòování role parlamentarismu, ekonomismu a dalích tendencí, které V. I. Lenin kritizoval a proti nim bojoval. Tito netrpìlivci tvrdí, e kádry není tøeba vytváøet, e je plodí 45
zkuenost tøídního boje, e není tøeba dbát bezpeènosti a poadavkem doby je vyjít do ulic s odhalenými tváøemi, e vytvoøení revoluèní strany bez kádrù vlastnì pomùe tyto kádry získat, stejnì jako pozice v parlamentu budou pøedjímat mimoparlamentní èinnost. Tento smìr èasto minulost i útoky klasických postsovìtských revizionistù a oportunistù hájí a odvrací zcela správnì a principiálnì, svou praktickou èinností vak zùstává fakticky na stejné lodi jako oni. Námi nastínìné otázky si neklade, a pokud, zodpovídá si je naprosto úèelovì. V èem hlavnì chybuje? V neschopnosti analyzovat monosti hnutí v souèasném politickém zøízení, v z toho vyplývající neznalosti èi ignoraci základních principù výstavby revoluèní organizace v kapitalismu s dùrazem na konspiraci, propojování legálních a ilegálních forem boje, stejnì jako v propojování parlamentních a mimoparlamentních forem èinnosti. Takový smìr sice shodou náhod mùe vybudovat jakous takous stranu, dostat se i do parlamentu, ale tato strana nebude moci být ani revoluèní, ani leninská. Znemoní to její materiální základna absence kádrù, organizaèních principù zakotvení v proletariátu a pro proletariát, nikoliv ve vleku jeho iluzí a snahy dosáhnout zmìny co nejrychleji a nejsnadnìji, orientace na parlamentní formy boje a s ním spjaté prostøedí, ale také metoda. Nemluvì o situaci, kdy by se tento smìr dostal do parlamentu. Netrpìlivci aktivismu mají spoleèného s reformismem a syndromem volební strany zejména to, e chtìjí pøeskakovat vývojová stádia vytváøení strany, e se domnívají, e zmìna, její budování, bude snadnìjí, e jim k tomu pomùe nástroj buroazní propagandy a parlamentarismu. Vývoj vak nebudou moci obejít ádným pøeskakováním stádií, buroazní propaganda a parlamentarismus mohou existovat jen jako nástroj pouze v propracovaném, kvalitním a organizovaném hnutí zakotveném v patøièném tøídním prostøedí, které ho jako nástroj dovede pouívat. V jiných rukou se z nástroje stává zbraò vlastní likvidace, odtøídnìní, èi dokonce pùsobení na demoralizované vykoøisované a zbídaèované, na posílení jejich iluzí. Netvrdím, e výèet rysù k Leninovi se hlásících faktických antileninovcù je úplný. V posledních letech jsme vak dominantnì zaznamenali vyjmenované a popsané smìry. Sebekriticky pøiznávám, e i SMKÈ s nimi mìl nemalé problémy. Na rozdíl od vìtiny komunistického a dìlnického hnutí v bývalém Èeskoslovensku se vak zejména s romantickým leninismem, aktivismem a nostalgismem snaí vypoøádávat, problém si uvìdomuje. Jak jsem øíkal, nepovauji vechny zbloudilé 46
formálnì leninské tendence za zcela odsouzené k zániku, zradì, zatracení a zapomnìní. Zejména charakterní pøedstavitelé nostalgického smìru v poèáteèním stádiu jejich politického pùsobení, stejnì jako stejný okruh pøedstavitelù romantického leninismu a netrpìlivého aktivismu, jsou v pøípadì kvalitního vedení, zaøazení do skuteènì revoluèní organizace se vzdìláváním, systematièností èinnosti, sebekritièností a dalími souèástmi teoretického a praktického pùsobení vnì i dovnitø potenciálnì kvalitními marxisty-leninovci rùzných úrovní. Stává-li se vak z nostalgismu, aktivismu i tzv. romantického leninismu program, úèel, reprezentují-li ho jeho uvìdomìlí i nevìdomí, ale jasnì vyprofilovaní pøedstavitelé, je tøeba proti tomuto smìru rozhodnì bojovat jako proti pøenaeèi infekce zmatkù, nejasností, iluzí a dalích negativních vlivù mezi vykoøisované a zbídaèované masy. Na úplný závìr si dovolím odpovìdìt na mnou vytýèené otázky. Která z organizací v èeských zemích a na Slovensku si vyjmenované úkoly leninismu dneka uvìdomuje? SMKÈ a do velké míry MLOK. O jiné nevím a pochybuji, e v tomto prostoru existuje. Rád budu vyveden z omylu. Která z nich se je snaí plnit? Obì, se støídavými úspìchy, zejména SMKÈ na této cestì, trvající nìco pøes rok, uèinil pokroky, které vak nebyly bezrozporné a bezkonfliktní logicky byly vyplnìny ztrátami, ale také mnohými zisky. Která z organizací alespoò nìkteré z nich plní? Nìkteré ze základních èásteènì SMKÈ i MLOK, avak zcela nedostateènì. Která z nich plní vechny? Ani jedna, máme hromady povinností a práce na budování základních stavebních kamenù hnutí. Pusme se tedy do práce! Zejména tak naplníme odkaz V. I. Lenina, v této èinnosti prokáeme platnost leninismu v souèasném ivotì.
47
48
V. I. LENIN: CO DĚLAT? (1902) V ÁC L AV E X N E R Jsem rád, e na tomto semináøi pøipomínají poøadatelé výroèí 90 let od úmrtí Vladimíra Iljièe Lenina. Není v souèasné dobì mnoho takových akcí a jde pøitom samozøejmì o èlovìka, který opravdu významnì poznamenal komunistické hnutí jak jako teoretik, tak jako praktický politik dokázal vyuít teorie v praxi, dokázal se uèit z praktických výsledkù, kladných i záporných, a zobecòovat je. Mnoho jich dokázal pøedvídat a najít metodu, jak se i kritickým situacím vyhnout nebo je pøekonat. V souvislosti s pøípravou na vystoupení k problémùm mezinárodního levicového hnutí jsem pøemýlel, jaké mohou být cesty dalího postupu ve sloité situaci, ve které se hnutí nachází jako celek a komunistické hnutí jako jeho souèást, která se po událostech na konci 80. a zaèátku 90. let snaí pøekonat krizi, nejistotu a velkou diferenciaci. Byl jsem naveden na Leninovu brouru Co dìlat. Lenin ji psal, kdy mu bylo nìco pøes 30 let (vyla 1902), tedy ve vìku, který se blíí vìku mladí skupiny úèastníkù dneního semináøe. Zaujalo mne jeho Musíme snít! Referáty, které o nìm dnes zaznìly, byly pøíli váné, oficiózní, ale pokládal snìní za dùleitou souèást ivota a komunistické snìní za souèást naí èinnosti. Jsem rád, e Martin Peè pìknì poskytl pøehled sochaøských prací portrétù Lenina. Právì nìkteøí výtvarní umìlci vystihli Lenina zasnìného. Pro praktickou komunistickou politiku Lenin poaduje organizovat pravidelné obléhání nepøátelské pevnosti. Vekeré úsilí soustøedit na shromádìní, organizování a mobilizaci stálého vojska myslí se revolucionáøù ochotných, schopných a pøipravených revoluènì proti souèasným kapitalistickým pomìrùm vystoupit. K tomu jsou tøeba pevné programové a taktické zásady vypracované organizaci revolucionáøù (v dobovém Rusku celoruskou) nestaèí v té dobì u rozvíjená iroká organizace místních (sociálnì demokratických) listù. Dnes u nejde jen o titìné slovo, masové sdìlovací prostøedky ovem ani dnes nenahradí èinnost pøesvìdèených pouèených a vestrannì pøipravených lidí. V té souvislosti dával Lenin politickou agitaci na první místo. Prosazoval a organizoval vestrannou a veobsáhlou politickou agitaci, na vech místech práci, je sbliuje a stmeluje v jeden celek sílu mas a cílevìdomì a vùèi politickému protivníkovi, zastáncùm a pøedstavitelùm imperialismu, zamìøenou nièivou sílu organizace revolucionáøù. Nièit ovem nechtìl ani majetek, ani lidi, ale právì protivníkovu politickou moc a její 49
zneuívání. Jasnì se vymezuje proti teroru. To není cesta k dosaení kladné zmìny pomìrù. Od èlenù strany ádá úèast na demonstracích (na denním politickém boji) jít na pomoc ivelnému vzmachu davu, pomáhat se seznámit s tìmito demonstracemi, získat s nimi zkuenost, umìní podporovat kadý protest, umìt usmìròovat ivelné hnutí, chránit ho pøed chybami pøátel i pøed léèkami nepøátel. Význam sdìlovacích prostøedkù prosazoval v souvislosti s jím zaloenou Jiskrou a od roku 1912 Pravdou. Úkolem (novin) je informovat, sjednocovat, organizovat, hodnotit, také diskutovat, jak hodnotit, jak informovat i kontrolovat. Nelze ale zùstat jen u slov, co platí víc pro lidi ne noviny. ádal (nejen v souvislosti s novinami) zabezpeèit prunost, schopnost pøizpùsobovat se okamitì nejrùznìjím promìnlivým podmínkám boje. Útoèit tam a tehdy, kde a kdy to nepøítel nejménì oèekává. Zkusme si uvìdomit nìjakou nai akci za poslední období, která by takovému kritériu vyhovìla. K teorii: Výsledky teoretického boje proti kritikùm (a dodávám, e samozøejmì nejen proti kritikùm) se budou hodit k rozhodujícímu boji proti jejich praktickým pozicím. Pokud jde vztah revoluèních zmìn a postupného vývoje, napsal jasnì: poèítat jak s výbuchem, tak s postupným prùbìhem tìkého vedního boje. Revoluce není v ádném pøípadì ojedinìlý akt, nýbr nìkolikrát se opakující rychlé støídání více nebo ménì silného výbuchu s obdobím více nebo ménì úplného klidu. My, po naich souèasných zkuenostech, k tomu mùeme dodat, e støídat se budou také úspìchy s neúspìchy, vítìzství s porákami. Praktická, na dosaení cíle zamìøená politika potøebuje politickou taktiku a organizaèní plán, a to bezpodmíneènì vypoètené na velmi dlouhou práci. Zároveò zajiovat samým procesem této práce schopnost být pohotovì na svém místì a splnit svou povinnost pøi kadém neoèekávaném obratu, pøi kadém urychlení bìhu událostí. Se sítí dùvìrníkù (dnes spí øíkáme aktivistù) být pøipraveni na vechno: od záchrany cti, prestie (tak dùleité v naí souèasné situaci) a kontinuity v okamicích nejvìtího potlaèení revoluce a po pøípravu, urèení a provedení pøevzetí moci, pøípadnì povstání (nebude-li vyhnutí ozbrojeného) veho lidu. Ve stati je pro takové chování stanovena øada podrobností. Pro Lenina nepøicházeli v úvahu vùdcové, kteøí zùstávají pozadu jak v teorii (se zajitìním svobody kritiky), tak v praxi (takové jednání nazýval pøítipkaøením), kapitulují pøed íøkou a silou ivelného rozmachu. Je jasné, e dostát takovým poadavkùm nebylo snadné, ale lidé kolem Lenina to dokázali. A není to snadné ani dnes. 50
FALZIFIKACE LENINISMU J IŘÍ H ORÁK Scházíme se, abychom si pøipomnìli 90. výroèí úmrtí jednoho z nejvýznamnìjích praktických myslitelù souèasné epochy Vladimíra Iljièe Lenina. Èlovìka, který vestrannì rozvinul vìdecké dílo vytvoøené Marxem a Engelsem: dialektický materialismus, politickou ekonomii, teorii socialistické revoluce a výstavby komunistické spoleènosti. Velkou øíjnovou socialistickou revolucí dokázal, e toto vìdecké dílo je ivotaschopné. Vystoupit k zadanému tématu falzifikace leninismu, jejím zdrojùm, pøíèinám a prùvodním znakùm je vak úkol, který by vìdecký tým zkoumal, øeèeno socialistickou terminologií, nìkolik pìtiletek. Bylo by jistì zajímavé zkoumat otázky dezinterpretace vìdeckého komunismu, vývoje marxisticko-leninské filozofie, základní filozofické otázky, základù filozofického materialismu, materialistického teorie poznání, materialistické dialektiky, základù materialistického pojetí dìjin, pojetí praxe, pojetí èlovìka, pojetí humanismu, pojetí souèasného svìta atd., atd. Proto jen k nìkterým otázkám oportunismu a revizionizmu. Rozvíjení teorie vìdeckého komunismu Leninem ve vech etapách jeho èinnosti probíhalo v boji s oportunismem a revizionizmem. Vechny jeho práce, v nich jsou rozpracovány nejdùleitìjí marxistické teze o revoluèním pøetváøení kapitalistické spoleènosti a vytváøení socialistického, potamo komunistického svìta, byly napsány v podmínkách nesmiøitelného boje s èetnými úchylkami od marxistického uèení. Oportunismus - psal Lenin záleí v tom, e se obìtují stìejní zájmy, aby se dosáhlo doèasných dílèích výhod. A v tom je to podstatné, chceme-li teoreticky definovat oportunismus1). Podíváme-li se na toto tvrzení oèima souèasníka jistì si vybavíme nìkteré pøedstavitele naí KSÈM i pro jejich øeèeno slovy Lenina pøezíravý postoj k teorii, vyhýbavost a vytáèky v pomìru k socialistické ideologii2). Z toho pak vyplývají takové rysy oportunistických odchylek jako je bezzásadovost èi neurèitost v ideologii a politice. Jako kdyby se Lenin nacházel v souèasné dobì, kdy ádal, aby se nezapomínalo na charakteristický rys celého dneního oportunismu ve vech oblastech: na jeho neurèitost, rozplizlost a nepostiitelnost.3) 51
V èinnosti oportunistických smìrù si Lenin vímal toho, e revidovali základní teze marxistického uèení nìjak mi to pøipomíná Nové ètení Marxe Upozoròoval na dva extrémy v boji s revoluèním marxismem pravý revizionizmus a revizionizmus zleva. Tuto dvojí úchylku od marxistické teorie a taktiky lze sledovat v rùzných formách a rùzných odstínech v celých dìjinách dìlnického hnutí. Pøi hodnocení pravicového revizionizmu Lenin øíká: Byla popírána monost odùvodnit socialismus vìdecky a dokázat jeho nutnost a nevyhnutelnost z hlediska materialistického pojetí dìjin; byl popírán fakt vzrùstající bídy, proletarizace a zostøení kapitalistických rozporù: sám pojem koneèného cíle byl prohlaován za neudritelný a idea diktatury proletariátu byla bezpodmíneènì zavrhována: byl popírán základní protiklad mezi liberalismem a socialismem: byla odmítána teorie tøídního boje, které prý nelze pouít na pøísnì demokratickou spoleènost, spravovanou podle vùle vìtiny atd.4) Kdy se zamyslím nad tímto sdìlením, bìhá mi a mráz po zádech a pøed oèima mi vyvstanou nìkteøí dnení pøedstavitelé naí strany. Co se týká revizionizmu zleva Lenin jej definuje jako maloburoazní revolucionáøství, které nemá daleko k anarchismu nebo od nìj leccos pøejímá, které se ve vem podstatném odchyluje od podmínek a potøeb dùsledného proletáøského tøídního boje5). Levé revizionistické proudy se pøizpùsobují k marxismu a opravují ho. Pøedstavitelé tìchto proudù se stále odvolávají od patnì pochopeného Marxe k správnì chápanému Marxovi6). Pravicovému i levicovému revizionizmu je cizí leninská stranickost, jejich maloburoazní dui se pøíèí leninské normy stranického ivota a princip demokratického centralismu ve výstavbì strany. Není náhodné, nýbr zcela zákonité, e se kadá odrùda revizionizmu snaí znièit organizaèní zásady marxisticko-leninské strany. Pochopitelnì, e tím není vyèerpána Leninova charakteristika jak levicového tak pravicového revizionizmu. Mohl bych zde uvést øadu autorù, kteøí zprava èi leva vystupovali èi vystupují proti leninismu. Zde to vak není tøeba. Vichni chápeme, e jsou to lidé revizionizmu. Revizionizmu, který od marxismu ustupuje na celé èáøe a je pokusem o buroazní vykletìní revoluèní teorie dìlnické tøídy. Lenin vdy zaujímal vùèi oportunismu a revizionizmu postoj vánivého revolucionáøe, který se nesmiøuje se sebemeními projevy odpadlictví a renegátství, s propaováním buroazní ideologie do dìlnického hnutí. Právì proto se v leninismu organicky spojuje vìdeckost s dùslednou proletáøskou stranickostí. 52
Lenin zasvìtil celý svùj ivot cílevìdomému rozvíjení vìdeckého svìtového názoru. Bojoval za revoluèní vìdeckou teorii, s její pomocí hledal a také nalézal, cesty dalího tvùrèího rozvoje dìlnického hnutí i marxistické teorie. Dokázal, e skuteèná tvoøivost nespoèívá v dogmatickém opakování Marxových mylenek, ale ani v tom, e se z marxismu odstraní jeho revoluèní obsah. Obranu a tvùrèí rozvoj marxismu pokládal vdy za spojité úlohy a funkce. Skuteènou tvoøivost nevidìl v ignorování obecných spoleèenských zákonitostí, v ignorování obecnì platných zákonitostí revoluèního boje proletariátu. Uèit se, uèit se, uèit se.
1) 2) 3) 4) 5) 6)
V. V. V. V. V. V.
I. I. I. I. I. I.
Lenin, Lenin, Lenin, Lenin, Lenin, Lenin,
Spisy, Spisy, Spisy, Spisy, Spisy, Spisy,
sv. sv. sv. sv. sv. sv.
31, 6, 7, 5, 31, 15,
Praha Praha Praha Praha Praha Praha
53
1955, s. 441 1953, s. 171 1953, s. 405 1953, s. 365 1955, s. 26 1957, s. 35
54
DESET ŽIVÝCH PONAUČENÍ D IETMAR D ATH Proslov pøi pøíleitosti 90. let od úmrtí Lenina, Junge Welt, 21. ledna 2014 Je pøinejmením sto dùvodù, pro nì mùe lidstvo mluvit o tìstí, e mu je Vladimír Iljiè Uljanov, zvaný Lenin, poskytl a nejménì jetì stokrát víc pro to, e by si mìlo pøát, aby mu je poskytl opìt. Na Rudém námìstí v Moskvì byl ve velkolepé stavbì ze uly, mramoru a porfyru uloen k odpoèinku. Bylo to patrnì mínìno jako malé odkodnìní za mnohostrannou namáhavou práci, kterou v zájmu lidstva vykonal. Nic v tomto smyslu vak zdaleka neskonèilo, jak mùe èlovìk snadno zjistit, kdy sleduje zpravodajství. Co je na Leninovi ivotné, vytváøí natìstí neustále nìkde nové skuteènosti a vyplavuje z hlav nesmysly. A to je potøeba neustále. Z pøipomenutých nejménì dvou set dùvodù bych chtìl, protoe se den úmrtí nenahraditelného èlovìka pøipomíná 21. ledna 2014 u devadesátkrát, deset narychlo pøedstavit. Mají co dìlat mnohem spíe nepøímo s jeho nejvìtím výkonem, s podnìcováním a spoluodpovìdností za vedení Velké socialistické øíjnové revoluce v roce 1917. Nejde tu o nìjaké nedopatøení). Protoe, co asi byly Dubnové teze, jak svou stranu po svém návratu z exilu probouzel, e/a proè tato strana vdìèí za roztrku v ruské sociální demokracii, na ní nebyl sám úplnì bez viny to vechno se lze dozvìdìt vude, vèetnì Wikipedie (i kdy nikoli, co to znamenalo a k èemu to bylo dobré). Následnì uvádìný výèet má být proti takovým vyèíslením k významným datùm chápán spíe jako druh Teaser a Trailer, jak by se øeklo dneska. Jestlie my, kteøí máme Leninovi za co dìkovat, jsme se v posledních deseti letech stále jetì nedostali dál, ne jsme dneska, mìl bych pøidat osvìtlení nìèeho, co by se hodilo víc ne jen vyjmenovat dalích sto devadesát dùvodù pro kadodenní pøipomínání si Leninovy památky. V mém výètu jsou, jak je zøejmé, pøednosti pøedrevoluèní Leninovy èinnosti harmonicky spojeny s jeho èinností porevoluèní. Ty, které byly pro jeho èinnost pøíznaèné u pøed revoluèním pøevratem, jsou pro nás dneska moná dùleitìjí, jestlie má ten, kdo to s lidstvem myslí dobøe, bohuel v daném okamiku tak malou moc v regionu, jeho obyvatelé 55
dostanou tento text ke ètení. Ale také porevoluèní velké tahy Leninovy by nemìly být podceòovány: ukazují, jak dobøe a smysluplnì mùe být moc po uchopení vyuívána, pøestoe je to poprvé, a jak snadno provokuje takový èi onaký levicový apetit (mnohé z tìch, kteøí si pøísluné mylenky pøipoutìjí, dnes bohuel suují aludeèní psychosomatické potíe). Tedy k onomu výètu. I. Revoluèní èinnost Lenin pøednì vìdìl, e existují rùzné druhy revoluèní èinnosti, které se odliují podle funkèních a instrumentálních kritérií. Tato kritéria budou vystavovat levicového èinitele, který setrvává na èistém etickém projektu, neustálým urákám protichùdné strany, nanetìstí ale také od velijakých komických svatých ve vlastních øadách. Jako se v Leninovì okolí bìhem té fáze, ve které se jetì nedaøilo úplnì rozpoznat, zda v ní mùe èi nemùe revoluèní situace vzniknout, hlásili o slovo hlupáci, kteøí zásadnì nechtìli pracovat v ádném parlamentu, který dal car (a pozdìji: otøesená buroazní moc, je jej na krátko vystøídala) k dispozici a nevlídnì jej odsoudili, jiní naopak chtìli dìlat politiku pouze v patrech éfù ústavní buroazní èi pozdnì absolutistické legislativy a chtìli tudí dobrovolnì likvidovat ilegální podzemní útvary. Oba druhy hlouposti, se kterými tu Lenin mìl co dìlat, od té doby proti sobì vystupují stále znovu. Kdo pøipoutí fetiizaci urèitých zpùsobù boje (konspirativní, parlamentární, ivelný, na dlouhé lokty atd.), skonèí jednou jako Zelení, u nich vzájemné nezprostøedkované pùsobení takzvaných Fundis a takzvaných Realos stojících proti sobì, stalo, jak známo, tragickou pøedehrou k nejhorí oportunistické frace (farce) od gigantického selhání SPD mezi léty 1914 a 1920. II. Revoluèní sdìlení Za druhé mìl Lenin úctu vzbuzující smysl pro mediální otázky. Odvozoval nejnutnìjí rozliení a srovnávací mìøítka právì ze zvaování obsahu a nikoliv, jak je dnes obvyklé, ze zhypnotizovaného zírání na techniku sdìlování. Leninovi bylo nad míru jasné a to jetì døív, ne pøistoupil k obsluze platforem a formátù, e revoluèní sdìlení mohou mít v zásadì pøinejmením tøi politické úrovnì: programatickou (Kam vùbec hodláme jít?), strategickou (Jak je moné se tam dostat s danými prostøedky a pøi nepøátelích, kteøí takovému postupu brání?) a taktickou (Co je nutné dát na vìdomí a jakým zpùsobem a co je nutné bìhem krátké doby vyøeit). 56
Protoe existují takovéto tøi obzory, je nutné odliovat rozdílnì organizované instrumenty ujasòování, srovnávání pojmù a koordinace jednání. Lenin tak postupoval pøi pøípravì a utváøení toho, co mìlo být brzy poté nazváno bolevismem, a to ve tøech mediálních krocích: Poèínaje rokem 1900 dal nejprve pro celé Rusko v Lipsku tisknout ilegální èasopis Jiskra, èím veel ve známost program. Rok nato se poprvé objevil legální marxistický teoretický èasopis Zarja, se strategicky významnou mylenkovou produkcí a opìt bìhem jednoho roku byla dokonèena kniha Co dìlat?, v ní byl z programu a strategie vyvozen jeden z nejgeniálnìjích závìrù pro správnou taktiku, na kterou kdo kdy pøipadl. Tím nemá být øeèeno, e je tøeba povaovat za dogma tu adaptaci na podmínky, ke které Lenin dospìl zakázaný èasopis lze také vyuívat takticky a kniha vùbec není patná schránou pro prezentaci programu. Rozhodující ale bylo, e Lenin umìl nadto publikovat po více liniích a pøitom experimentovat s formáty. Nebylo by bájeèné, kdyby se pár lidí se stejným funkèním uvìdomìním u jednou ujalo rozdílù mezi sítí a titìnými médii a jejich významem pro souèasnou socialistickou agitaci? III. Podpora nepøítelem Za tøetí, Lenin je a dosud nepøekonatelný v tìkém, ale cenném umìní, rozpoznat rozpory v nepøátelském táboøe a okamitì je vyuít. Dostal skuteènì peníze od nìmeckého císaøe, které mu pøedal Parvus? Asi ne, páchne to propagandou. Logicky vak byla nìmeckým dárkem pøinejmením ona dùleitá jízda po eleznici. Vìèným pøátelùm èistoty pro potìchu, to se v revoluèním hnutí stále znovu stává, i kdy by si to vlastnì nemìlo dovolit pøijímat. Kdy ale nechal Putin vyhodit pár oøíkù, aby pøivedl Obamu do nesnází, nemìla by se jich snad komunistická veverka ujmout? A kdy bude Obama nabízet nejen místa odposlechù, ale nìjaké fórum, aby zveøejnil pod Merkelovou patronací vymylené evropské svinstvo, má se tím pohrdnout? Z jakého dùvodu? Protoe taková výpomoc pøila zvnìjka, byla vybojována Spiegelem on line a dostává národ do øeèí? Na to se vykaleme. Ne, vánì, nemìla by se pøi sbírání antiimperialistických výpadù do plechovek objídìt iránská krajina, to by se mìlo pøenechat pomatenému panu Elsässerovi. Co vak Lenin s údajnou nìmeckou blahosklonností nakonec udìlal, e se tak rychle a tak zásadnì pøipravil vùèi sobì a vùèi státu, který vytvoøil, lehkomyslnì o jakoukoli nìmeckou náklonnost, take nìmec57
ký imperialismus jetì dobrých 15 let po Leninovì smrti poslal na východ tu nejstranìjí vojenskou moc novìjích dìjin, která tam byla tak zásadnì zbita, e ten povyk je slyet jetì dnes, jestlie si ovem nìkdo, jako Guido Knopp nenechává zalepovat ui. Pøijmout podporu od nepøítele proti nepøíteli? Proè ne, ale nezapomenout pøitom na krásné leninské pravidlo: Konej pomocí prostøedkù, které si dokáe obstarat, o kterých jsi veøejnì mluvil a jasnì pøitom øíkej, co dìlá. IV. Korumpovatelní intelektuálové Za ètvrté stál Lenin sice vlevo a byl intelektuálem, netrpìl vak podivuhodnou a sotva potìitelnou standardizovanou deformací, která v nové dobì znetvoøuje intelektuální pozici a nejenom tìch, kteøí stojí na levici. Jestlie se èlovìk rozhlédne, vechno je u hodnì bezútìné: Mnozí na levici, kteøí ètou, píí a snad alespoò také trochu umí poèítat, jsou na základì tìchto schopností sice osvobozeni z vemoných demoralizujících zaøízení (práce ve fabrikách, nákup v diskontech, házení hnoje), musí si ale za to své bytí (Dasein) ponejvíce zaslouit tím, e jednoduché vìci pøedstavují komplikovanì, aby je poté, pøi dalím pracovním úkonu, více ménì úspìnì opìt rozmotali. Kdy jde vechno dobøe, existuje pak nìkde na takovou obratnost kolonka, z ní se vyplácejí odmìny: nìjaká malá mise nebo místo k stání vedle kopíráku na pedagogické fakultì nìjaké university. Lenin se ale proti takovému èarování nejenom stavìl, ale napøíklad v Materialismu a empiriokriticismu (1908), v knize, v ní nìkteré oslnivé teze rozlièných tehdejích intelektuálních hvìzd samy o sobì jsou dneska a u dlouho nezajímavé a vystaveny posmìchu, nad to ukázal, e nìkdo tøeba mùe být dobrý fyzik a pøesto patný filozof a dobrý filozof hroznì naivní myslitel, pokud se zabývá dìjinami. Lenin také ukázal, e oblíbené avlování autoritami je humbuk, jím se v podstatì vyivovala velká èást tehdejích debat mezi filozofy, umìlci, autory románù a fyziky a po teoretiky her, kteøí na ekonomických fakultách vyprávìjí hlouposti ospravedlòující kapitalismus, vedle bezpoètu jiných korunních svìdkù status quo, od genetiky po analytiky diskursù. V. O práskaèství (udavaèství Whistleblowing) Za páté, Leninovo vedení ukázalo v podobì mimoøádnì instruktivního zveøejòování vech udavaèek a udavaèù pøítomnosti, zaè je toho loket. Seznamování s metodami panstva pøi dohledu, infiltraci èi pøi 58
dezinformaci provádìné ve ví poèestnosti. Nezbytnìjí ale pøece jenom je, aby se celý svìt dozvìdìl, co celé to protivné panstvo vlastnì sleduje, o co usiluje, a co tedy èeká lidi, jestlie se s ním co nejrychleji nevypoøádají a nenahradí je starostí o obecné blaho (Wohlfahrt) a pokrokem mravù v takové spoleènosti, je bude prospìná vem. Dohody, které se dotýkaly pøedchozích vlád Ruska nebo o nich mìly z tých dùvodù státní orgány k dispozici poznatky, byly roztroubeny do celého svìta k velké zlosti a hnìvu Anglie èi Francie, napø. pokud jde o dohody o rozdìlení imperiálních zájmových sfér na Blízkém Východì po zániku Osmanské øíe. Nejpraktiètìjím nástrojem k destabilizaci vech svìtových øíí je le a zùstává pravda. VI. Teoretické dìdictví Za esté, Leninovi byla za jeho ivota velice vzdálena poetilá pøedstava, e revoluèním je mylení tehdy, jestlie je antagonistické vùèi mylení tradiènímu. Musí tedy neustále znovu zaèínat od nuly a neutváøet, nepìstovat èi nehájit tradice. Teoretické dìdictví marxismu ustaviènì utváøel nikoli jako slavnostní závazek vùèi pøedkùm, nýbr je v rámci kadodenní práce ustaviènì zajioval, provìøoval a pøipravoval pro aktuální praxi. Nìkteré jeho nejoriginálnìjí výkony, tøeba obì knihy Imperialismus jako nejvyí stadium kapitalismu a Stát a revoluce, je se obì objevily v annus mirabilis 1917, jsou vrcholnými produkty doby, vìdomé si vak tradic. Kdo se chce s nimi vyrovnat, musí pokroèit ve smìru, který ukázaly. VII. Bdìlost soudruhù Za sedmé byl Lenin ve slubách vìci sice schopen a ochoten k èasto bolestným kompromisùm, nikdy ale nebyl ochoten jednat spoleènì s lidmi, kteøí se politicky znemonili a sami vyøadili. e si èlovìk od roku 1914 musel z hygienických dùvodù dret velký bezpeènostní odstup od sociálnì demokratické Druhé internacionály, zvlátì nìmecké, ruské, anglické, francouzské sekce a vùbec od jádra imperialistického èlenìní, jestlie se jetì vùbec chtìl dovolávat Marxe, zaznamenali také jiní lidé ne Lenin (napø. Rosa Luxemburgová a Karel Liebknecht). Nepøehlédnutelný byl pøedevím programový aspekt vìci. V Itálii mìli tradièní socialisté koneckoncù takovou potí s jedním takovým, nápadným jako zvlá odporný vlastenecký blb, take ho ze Spolku (Verein) vyhodili (jmenoval se Benito Mussolini).
59
Lenin se ale nespokojoval poukazováním na to, co bylo zøejmé. Byl bdìlý i vùèi osobám, které po startovním výstøelu k veobecnému masakru sice nezaduli s vekerou svou silou do ovinistických trub, ale upejpali se, kdy se mìli odtahovat od dùsledkù zrady Druhé internacionály. Jak prohlásili u pøíleitosti Konference levicových sociálnì demokratických bojovníkù proti válce ve výcarské vesnici Zimmerwald nìkteøí super mazaní stratégové, nemìla se v souvislosti s tímto zasedáním v ádném pøípadì objevit ve formì manifestu èi proklamace ani zmínka o revoluèním východisku, defetistických postojích, o odpírání poslunosti velitelùm, co vechno by mohlo rozpoutat obèanskou válku. Lenin tyto poadavky trefnì odrazil: Ne, je nutné nabídnout masám prostøedky, aby si mohly vìci ujasnit a prodiskutovat. Nebo konec koncù, kdy støílejí imperialisté po imperialistech, je jednodue nejlepí taktikou socialistický program jako takový a jeho co moná nejirí uvedení ve známost. VIII. Dosaitelné poadavky Za osmé, Leninova politika spojenectví byla nìèím zcela jiným ne v mnohých levicových hnutích a organizacích, které se pozdìji na nìj odvolávaly nebo se dodnes na nìj odvolávají nikdy nebyla zainteresována na tom, aby se nael nìkdo nebo nìco, co je silnìjí ne ti lidé, kteøí jsou faleným systémem potlaèování, vyluèováni, zbídaèováni, rozdìlováni a zatìováni, nebo je snadnìjí se opøít o silné, ne o mnohé, kteøí tak zjevnì silní nejsou. Kdy po roce 1945 mení levicové skupinky na Západì hledaly ochranu a útìchu buï u sociální demokracie, nebo u Sovìtského svazu èi u Èínské lidové republiky, nebylo to leninské, ale lo spíe o projevy zatvrzelých poetilcù. Leninské naproti tomu napøíklad bylo, kdy bezprostøednì po Øíjnové revoluci zaèal být plnìn závazek Pùdu a mír. Nebo Lenin svùj kurs drel, aèkoli a) mìl co do èinìní s tvrdými palicemi, které se vyskytovaly nejenom v ruské levici, je bolevismus nechtìly nechat popinit mírovým ujednáním s Nìmeckou øíí a aèkoli se b) nejenom v ruské levici vyskytovaly hlavy, které chtìly pùdu ihned socializovat, namísto toho, aby vìnovaly pozornost malým hospodáøstvím a aèkoli koneènì c) k tìmto palicím patøili nìkteøí, které Lenin sice kritizoval, ale neodmítal jako idioty - napøíklad Rosa Luxemburgová a Trocký. V tom tkví ponauèení pro radikály, kteøí mají s bezprostøedním uspokojováním dosaitelných poadavkù mnoha lidí, i kdy to ve zlaté knize utopie nestojí, neustále velký morálnì-politický problém. O to divoèeji 60
pak neustále poadují a slibují, oè se jim nedostává i ta nejmení páka k tomu, aby ten skvìlý radikální nesmysl skuteènì prosadili. Kdy u se pak takový postup po dost dlouhou dobu jeví jako nepøíznivý, z rozèarování se stávají umírnìnými a najednou uvaují o tom, jestlie by se nemìlo vydat Jein k imperialistickým válkám budoucnosti, do jedné z nich se u jednou SPD nechala vtáhnout a s ní si zadala. Ne. Fuj. Takhle jednat nebudeme. IX. O sjednocené Evropì Za deváté, Leninova pøedstava o Evropì objasòovala tak mnohé, e neztratila nic na své platnosti a hodnotì pro lidi, kteøí imperialismus nemusí. A skuteènì hluboko uvnitø kruhù povaovaných za komunistické, je moné nìkdy slyet, e je nutné platnost nìèeho takového jako je EU prodlouit, protoe jde o protiváhu USA, které je naléhavì zapotøebí. Tato Evropa je pøedstavována jako cíl, pro nìj se má vyplatit strpìt její vlastní nadýmání v dùsledku rostoucích militaristických ambicí. Nejprve více demokracie, pak odzbrojení? Lenin psal v roce 1915, uprostøed oné války, která mìla skoncovat se vemi válkami a o ní se dnes tak mnoho øeèní, protoe a) u to bylo pøed sto lety a b) Bundeswehr se výjimeènì na vradìní nepodílel, skvìlý text pod titulem O otázce Sjednocených státù Evropy. V tomto textu zastával proti levicovým euro-demokratùm své doby stanovisko, e by se nemìli podílet na chvástání ve støedozápadu, ale ptát se radìji po ekonomickém obsahu svých krásných hesel. Z hlediska ekonomických podmínek imperialismu, to znamená vývozu kapitálu a dìlení svìta mezi pokrokové a civilizované koloniální mocnosti, jsou Spojené státy evropské za kapitalistických pomìrù buï nemoné, nebo reakèní, zejména ve srovnání s dohodami o rozdìlení kolonií, tedy v kadém pøípadì jsou nástrojem organizace vykoøisování a potlaèování. Nemìli bychom si poslechnout nìjakou Øekyni nebo Severoafrikánce? Ano, to bychom chtìli. Nebo si mohou pískat nápìv, jemu jetì dneska Leninùv brilantní text udává ten správný rytmus. X. Styl, to je èlovìk Za desáté, a to chybìt nemùe, èlovìk mùe psát I mean, he could turn a phrase like nobody´ s business. To ale není samozøejmé. Nebo co èlovìk oèekává od marxistù, co od nich chce slyet nebo èíst, a u jsou tøeba v ÚV SED nebo organizováni v malièkém online ètenáøském krouku o Kapitálu? Výstavba tìkého prùmyslu v zemi ve tøetím 61
ètvrtletí probíhající bùhvíjak
nebo Neoliberální strategie reakèního vedení Merkelové skøípe
Milé sestry a bratøi! Freundschaft, jistì, ale musí to být? Namísto takového pøevykování frází je dùvodné v tichosti vypracovat styl, jak se zdokonalovat èlovìk se nikdy nepouèí dost - ; prominentní levicový cvok své doby bez zaváhání oznaèí za patentovaného marxistu toho, kdo - podle nìj - správnì oznaèí vybledlé argumenty z Kantovy moly prorané skøínky za staré haraburdí a ten, kdo je nadán pøímo svìtovou prozíravostí a souèasnì vybaven shovívavou láskou k blinímu, zase o levicovì radikálním cvoku napíe: Je pøirozenou výsadou mládí, po urèitou dobu takové hlouposti èíst. Na koho se vlastnì ten èlovìk se svými moudry obrací? Na vechny, je lstivì dává dohromady a ze kterých se vèera stali bolevici nebo se z nich zítra stanou (v Indii, v Maïarsku, v Nìmecku atd.), dokonce i jména poetilých zemí sedí! Pøedkládaný text je mírnì zkrácené znìní pøednáky, pøednesené v rámci Frankfurtského zájmového krouku ke zruení spoleèensky nepotìitelného, uspoøádané na Leninovu památku. Pøeklad: Miloslav Formánek
62
Vydavatelství a nakladatelství OREGO productions 2014
KNIHOVNIČKA MARXISMU - LENINISMU