Legislativní překážky vzniku kvalitního obytného prostředí

odborný seminář

Legislativní překážky vzniku kvalitního obytného prostředí seminář uspořádalo CENTRUM KVALITY BYDLENÍ ve spolupráci s Fakultou architektury ČVUT 30. června 2011, budova FA ČVUT

centrum kvality bydlení Platforma pro vzdělávání a výzkum obytného prostředí. Odborný poradce v oblasti bytových staveb a bydlení.

FA ČVUT

Cílem semináře bylo informovat odbornou veřejnost o stavu současné legislativy a jejím vlivu na tvorbu kvalitního bydlení a městského prostředí a zároveň přispět k diskusi mezi státní správou, samosprávou a profesními organizacemi i odborníky činnými ve sféře architektury, urbanismu a prostorového plánování.

Dostali jsme se do situace, kdy důvěrně známé a historicky prověřené způsoby stavění jsou z legislativního hlediska neaplikovatelné. Kdy stále se zvětšující množství regulace pomalu přiškrcuje mnohost a pluralitu prostředí, které si pro sebe stavíme. A kdy si jako společnost začínáme klást otázky, zda to, co jsme si určili jako minimální technický standard, ve skutečnosti nejde nad rámec našich reálných potřeb a netvoří se na úkor potřeb jiných, důležitějších. Jaká je možná další cesta? Jak se můžeme poučit z vývoje v zahraničí a z průkopnických staveb na našem území?

Většina legislativních opatření regulujících výstavbu má v určité době své opodstatnění. Je ale velmi těžké odhalit moment, kdy se určitý požadavek již přežil a naopak začíná být kontraproduktivní. Po dlouhá desetiletí naše společnost vrstvila regulativní opatření a navíc paralelně zvyšovala minima parametrů pro obytné prostředí. V posledních letech tento proces ještě akceleroval, přestože se pomalu vytratila čitelná společenská objednávka pro jeho pokračování.

Úvodní slovo Ing. arch. Jaroslava Šafera

a principech kvalitního obytného prostředí. Sobecké pohledy jednotlivců převládají nad společenskou dohodou o společném prostředí.

Řečeno slovy dramatika: Naše obytné prostředí nezkvétá. Kromě hrstky výjimek jsou stavěna další bezduchá sídliště či ostrovy sídelní kaše. S obdivem se díváme na jednotlivé příklady ze zahraničí a vnímáme je jako nesplnitelný sen. Se smutkem si připouštíme, že v dnešní době v naší zemi nelze postavit prostředí například dnes tolik atraktivních pražských Vinohrad.

Jeden z hřebíčků do rakve kvalitního obytného prostředí jsou různé technické, dopravní a hygienické předpisy, které absurdně rozbujely za minulého režimu kvůli absenci kritických občanských postojů a iniciativ, které by chránily jednotlivé originální prvky charakteru daného místa a prostředí.

Monofunkční zástavba spíše nízké hustoty s nedefinovaným a většinou neexistujícím veřejným prostorem a důrazem na roli automobilu je bohužel běžný standard. Výsledkem je opakování chyb produkce minulého režimu, nízká míra identity jednotlivých souborů a téměř neexistující pocit sounáležitosti: mezi lidmi a mezi obyvateli a místem kde žijí.

Veřejný prostor, chodec či cyklista jsou nejméně důležité elementy typického schematu sídla.

Občané, ale ani developeři, architekti a samospráva nejsou dostatečně poučeni o možnostech, typech

2

Přednášející: PhDr. JUDr. Jiří Plos (ČKA) Stav současné legislativy a její dopad na obytné prostředí Ing. arch. David Tichý PhD. (CKB) Tradiční zastavovací systémy a jejich (ne)kompatibilita se stávající legislativou Ing. arch. Michal Kohout (JKA) Pozitivní zahraniční příklady odporující české stavební legislativě Ing. arch. Petr Hlaváček (FA ČVUT) Předpisu navzdory, aneb pozitivní domácí příklady Ing. Pavel Štěpán (ČKAIT) Souvislost mezi zákonnými a podzákonnými předpisy s českým stavebním prostředím

Čestní hosté: Ing. Lenka Andrýsová (Poslanecká sněmovna PČR) Ing. Ladislav Brett (Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) Ing. arch. Daniela Filipiová (Senát PČR) Ing. Ivan Hačkajlo (Český svaz stavebních inženýrů) Ing. Miroslav Kalous (Ministerstvo pro místní rozvoj) Ing. arch. Martin Peterka (Česká komora architektů) Ing. Ľubomír Vais (Státní fond rozvoje bydlení) prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel (děkan Fakulty architektury ČVUT)

Moderoval prof. Ing. arch. Jaroslav Šafer

3

4

Úvodní slovo děkana FA ČVUT prof. Ing. arch. Zdeňka Zavřela Slíbil jsem účast na tomto sympoziu mimo jiné proto, že vítám velmi rád na půdě Fakulty architektury širší diskusi o kvalitě a dalším směru současné bytové výstavby. Jsem rád především proto, že téma BYDLENÍ leží v posledních 20 letech evidentně mimo zájem předních architektů, pokud se netýká přímo jejich vlastních zakázek. STIGMA, které stále ještě stíhá bytovou výstavbu, díky vše-řešícím komunistickým receptům, ještě neskončilo...

Za současného stavu je to ovšem iluze. V době, kdy stavební ceny nejsou v poměru k dodané kvalitě, kdy se velcí developeři nestydí požadovat neúměrný zisk ze stavby bytů, kdy je postoj veřejného činitele ke koupi a kdy de facto neexistuje žádný nástroj měření kvality - není divu, že administrativa sahá k jednoduchým regulativům. Jak z tohoto bludného kruhu vyrazit? Ve společenském klimatu poznamenaném bezohledností, egoismem a totální absencí SOLIDARITY mezi „have’s” a „not have’s”, je těžké nabízet fungující řešení. Domnívám se tedy, že rychlá řešení neexistují. Zřejmě je nutné postupně budovat systém sledování skutečné kvality ve vztahu k nabízené ceně. Systém certifikace „dobrého bydlení”. Systematická práce na vytvoření DOBRÝCH PŘÍKLADŮ!

Nechci se pouštět do detailního rozboru tématu konference. Myslím si, že zaměření na „legální omezení” je tak trochu potírání symptomů výše zmíněného STIGMATU a nikoliv řešením zásadních příčin současného bídného stavu. Legislativní omezení - ona nenáviděná OTP-éčka - jsou jen projevem strachu naší současné administrativy před neregulovaným vývojem. Jsme svědky podobných omezení v památkové péči, územním plánování a v jiných oblastech naší činnosti. Snažíme se dnes legislativními opatřeními vynutit jakési „přiměřené chování” u mnoha současných problémů...

V pozadí je samozřejmě hlubší znalost komplexní bytové problematiky, která je dodnes sledována pouze z ekonomického hlediska. Hlubší znalost souvislostí, kterých je možno dosáhnout jen důslednou výchovou na školách architektury, přímo spojenou s analýzou současného stavu a detailním výzkumem bytové problematiky. Zde vidím úlohu pro sebe i mé kolegy.

Skutečnou příčinou těchto opatření je především STRACH. Strach do jisté míry oprávněný, byť je jasné, že každé administrativní omezení, snažící se o zafixování určitého minimálního standardu, zároveň přináší i určitá omezení kreativity. Obavy z nekontrolovatelného vývoje by jistě bylo možno odstranit, pokud by důležití hráči na poli kolektivní bytové výstavby, kteří mají největší vliv na její kvalitu - tj. obce, velcí developeři a stavební firmy respektovali základní nepsaná pravidla slušnosti.

To je také důvod proč myšlenku konference podporuji, byť si uvědomuji, že se jedná o nesmělý začátek....

5

Stav současné legislativy a její dopad na obytné prostředí PhDr. JUDr. Jiří Plos (ČKA) „...kapitulujeme před normami, předpisy, vlastním strachem...“ (architekt Mirko Baum)

- napomáhá současné právní prostředí hledání nových urbánních i architektonických forem městských i venkovských: umožňuje reagovat adekvátně na pronikání nových požadavků sociálních a kulturních, požadavků uživatelských (provozně-dispozičních), odpovídajících současným technickým standardům, a zároveň odpovídajících na nabídku nových technických, technologických a materiálových řešení?

Příspěvek si klade za cíl objasnit základní strukturu legislativních a věcných překážek pro vznik kvaltního obytného prostředí

bydlení a veřejné právo

- umožňuje současné právní prostředí hledání cest kšetrným technologiím a úsporám, aniž je zpochybněna individualita řešení a jeho novost; napomáhá uplatnění technologií zcela nových, proměňujících tradiční pohled na stavbu a na soubory staveb, stejně jako uspořádání území urbánního i krajinného (přírodního) – je otevřeno inovacím?

- překážky kladené stavebním zákonem (územním plánováním, stavebním řádem, technickými právními předpisy a technickými normami) - překážky kladené souvisejícími předpisy veřejnoprávními (památkovou péčí, ochranou přírody a krajiny, infrastrukturou dopravní a technickou, požární ochranou, hygienou humánní i veterinární

- umožňuje současné právní prostředí hledat tyto cesty aktivně nebo hledačům spíše klade překážky?

- překážky kladené zákony k systému veřejné správy a správním procesem (postavení samospráv, dotčené správní úřady/orgány)

- umožňuje současné právní prostředí hledat – na rozdíl od minulosti – řešení obvykle v mnohem kratších časech, je-li uživatelská dočasnost stále intenzívněji konfrontována s přežívající potřebou člověka po určité stabilitě a bezpečí?

bydlení a soukromé právo - občanský zákoník a právní předpisy související s vlastnictvím a bydlením (zákon o vlastnictví bytů / předpisy o nájmu bytových a nebytových prostor)

témata budoucnosti změny v přístupu k přírodě a krajině civilizační změny, související jednak se zachováním kvalit přírody a krajiny, jednak s jejich obnovou tam, kde byla devastována, se zastavováním či nezastavováním dalších ploch a s poměrem volné krajiny k zastavěnému území, zejména v blízkosti velkých center osídlení, přičemž toto využívání krajiny bude konfrontováno s požadavky na nové technologie a nové formy, na nové funkce a uživatelské standardy

- zákony a podzákonné předpisy (nařízení vlády / vyhlášky) na podporu bydlení a finanční nástroje podpory - zákon o veřejných zakázkách, občanský zákoník a obchodní zákoník v souvislosti s výstavbou - předpisy o poskytování sociálních dávek, daňové a související předpisy finanční a cenové

kulturně civilizační změny, související jednak z tradicí a s péčí o kulturní bohatství a rozmanitost a zároveň s větší či menší otevřeností tohoto kulturního prostoru novým kulturně civilizačním vlivům, například v souvislosti s migrací obyvatel a s pronikáním nových/ jiných kulturních vzorů chování; i v tomto případě bude využívání dosavadních urbánních a architektonických struktur konfrontováno s požadavky na nové technologie a nové formy, na nové funkce, dispozičně-provozní a uživatelské standardy

bydlení / stavění a konflikty / kolize věcné a právní - umožňuje současné právní prostředí pružnou proměnu staveb, urbánního i krajinného (přírodního) prostředí a umožňuje absorbovat náraz nových požadavků a řešení na zvyklosti a tradice, jakým jsou stavby i prostředí současně vystavovány?

6

technické (materiálové, technologické a podobně) a uživatelské změny, jejichž nedílnou součástí je omezování energetické spotřeby nejen hledáním nových zdrojů energií, ale zejména aplikace různých nových úsporných technologií a materiálů, resp. inovovaným využíváním některých materiálů „tradičních“, ale zřejmě též celkovou koncepcí rozvoje urbánního a architektonického prostoru, jeho nových funkcí a nových forem

základní parametry kvality stavění a stability - dlouhodobě udržitelná kulturní/civilizační hodnota prostředí včetně hodnot přírodních - dlouhodobě udržitelná ekonomická hodnota prostředí (hospodárnost) - dlouhodobě udržitelný technický standard prostředí

PhDr. JUDr. Jiří Plos Právník, teoretik a pedagog. V roce 1976 absolvoval na Právnické fakultě UK v Praze v oboru mezinárodní právo veřejné a soukromé. V roce 1985 absolvoval na Filosofické fakultě UK v Praze v oboru teorie a dějiny a teorie architektury. Během let 1977 – 1990 pracoval jako odborný pracovník Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, 1990 – 1994 jako vědecko - výzkumný pracovník Výzkumného ústavu výstavby a architektury (obor teorie architektury a urbanismu, prostorového / územního plánování), teorie práva a legislativa v uvedené sféře (VÚVA), 1992 – 1994 pracoval jako ředitel ústavu.

Od r. 1993 do r. 2005 působil jako ředitel Kanceláře a sekretář České komory architektů, od roku 2005 jen jako sekretář ČKA. Od roku 1995 až dosud vyučuje na školách: externě na FA ČVUT Praha obor právo, dějiny urbanismu, na FUA TU Liberec obor právo a obor stavba měst, na AVU Praha teorii architektury a právo. Česká komora architektů www.cka.cc [email protected] 7

Tradiční zastavovací systémy a jejich (ne)kompatibilita se stávající legislativou Ing. arch. David Tichý PhD. (CKB) Příspěvek představuje vybrané části městského, předměstského a vesnického prostředí, které vzniklo v průběhu různých period naší historie, a které je v převážné míře chápáno jako prostředí stabilní, srozumitelné a vysoce kvalitní. Podle současné platné české legislativy, ale toto prostředí nelze z mnoha důvodů navrhnout.

dopravy, hluku nebo oslunění apod. Tato legislativa je ale i dnes stále platná. Můžeme tak dále navrhovat sídliště, ale na soudobé tendence projevující se již delší čas v evropské architektuře se můžeme dívat jen s obdivem. Nemůžeme tak ani nově navazovat na naše tradiční prostředí, které je významnou součástí naší kultury.

Na zobrazených příkladech se snažíme srozumitelnou formou poukázat na problémy české legislativy v oblasti architektury a stavebnictví obecně. Některé zákony, ustanovení z vyhlášek či technické předpisy jsou formulovány a připraveny tak, aby přirozeně chránily obytné prostředí od různých excesů a problémů, ale jakoby byly často vztaženy na hrozby minulé, které sice již většinou pominuly, ale které o to více setrvávají v naší mysli a představách.

Předpisy a vyhlášky, které se přímo týkají návrhu obytného prostředí, a které přímo samotný návrh ovlivňují: Vyhláška č. 501-2006 Obecné požadavky na využití území Vyhláška 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze Vyhláška 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu Nařízení vlády 148/2006 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku avibrací Zákon 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví

Nikdo dnes již jistě nepochybuje o kvalitách bydlení v historických centrech měst, v tradičních čtvrtích nebo v dochované zástavbě menších obcí. Prostředí je srozumitelné, kultivované, zmenšily se hustoty obyvatel a nikdo již po provedených rekonstrukcích nehovoří o nehygienickém prostředí. Dříve ale právě sociální situace v našich tradičních zástavbách vedla k vytvoření nových legislativních pravidel v oblasti hygieny, vzájemných odstupů domů, zastavitelnosti pozemků,

Pro příspěvek byly vybrány následující příklady: Praha, Vinohrady

8

Praha, Ďáblice

jihočeské Novosedly nad Nežárkou

Všechna tato prostředí nelze podle dnes platné legislativy navrhnout.

Ing. arch. David Tichý PhD. Architekt a teoretik architektury. Po dvouletém působení mezi roky 1987 – 1989 na Stavební fakultě ČVUT začal studia na Fakultě architektury, kterou absolvoval u prof. Aleny Šrámkové v roce 1996. V letech 1996 až 2005 studoval doktorandský program teorie architektury na FA ČVUT se zaměřením na mezigenerační koncepty bydlení. Za disertační práci „Koncept skupinového bydlení“ získal v rámci ČVUT cenu rektora. V roce 1998 působil na téže fakultě jako asistent v ateliéru arch. Jeníčka a od roku 2007 učí ve společném ateliéru spolu s Michalem Kohoutem.

v Architekturbüro Ivan Považan – Frankfurt am Main (1993, 1994), v Architekturbüro Peter Lanz - München (1995), ve studiu MŠAA Michala Šrámka (1996), spolupracoval s Martinem Roubíkem a Reginou Loukotovou (1998), pracoval pro Dune Corporation (1999) a od roku 2000 spolupracuje s atelierem Jiran Kohout architekti. Ve své architektonické praxi se orientuje převážně na stavby pro bydlení, ve kterých na ose výzkum-škola-praxe rozvíjí téma obytnosti a “společenského konceptu“ bydlení. centrum kvality bydlení www.cekb.cz [email protected]

Spoluzakladatel Spolku posluchačů architektury, pracoval ve Studiu VM Vlada Miluniče (1992-1994),

9

Pozitivní zahraniční příklady odporující české stavební legislativě Ing. arch. Michal Kohout (JKA) Po vlně modernistického stavění v první polovině 20. století zosobněného především v urbanistických principech Athénské charty a z nich odvozených zastavovacích systémech, začaly být zhruba od 50. let 20. století ve světě, především v západní Evropě, vyvíjeny systémy zástavby přizpůsobující moderní nároky na bydlení tradičním prostorovým modelům. Rozsahem zprvu omezené experimenty (Ateliér 5, Roland Reiner, Darbourne & Darke) se postupně od poloviny 70. let stávaly stále běžnějšími prostředky při tvorbě obytného prostředí. Jejich hlavní zásady možno shrnout pod několik důležitých bodů:

Již tento výčet priorit ukazuje na rozpory se zásadami, na kterých dosud stojí mnoho našich legislativních opatření (funkčně převážně homogenní zóny, hygienicky aseptické prostředí, kde nižší hustota je kvalitou, automobilová doprava jako prostorotvorná priorita). Snad ještě důležitější než samotné zásady je skutečnost, že obytné prostředí vzniká v rámci těchto souborů jako celek, nikoliv tradičním způsobem: výhradně vymezením veřejného prostoru a parcelací soukromého. Jedná se zpravidla o části velikosti městského bloku, kde je již možné jednotlivé tradiční vztahy mezi jednotkami na individuelních parcelách předdefinovat. Pracuje-li architekt-urbanista v takovém měřítku, kde modeluje kvalitu prostředí s individuálním ohledem k jednotlivým parcelám, či bytovým jednotkám, pak řada obecných legislativních omezení zcela postrádá smysl.

- Lidské měřítko - Flexibilní typologie obytné jednotky - Tradiční prostorové uspořádání - Tradiční mísení aktivit - Omezení automobilové dopravy - Kompaktní zástavba / vysoká, ale kontrolovaná hustota

Prezentované zahraniční příklady: Moriyama house, Tokyo - Ryue Nischizawa - 2005

Donnybrook housing, London - Peter Barber - 2006

10

Ijburg, Amsterdam - Frits van Dongen, Ton Schap (masterplan) - 1998-2020

Bavaria Quartier, Hamburg - BRT Architekten (masterplan) - 2001-2008

Ing.arch. Michal Kohout Po ukončení studia na FA ČVUT (1988) organizoval doškolovací kurzy pro mladé architekty. V době popřevratové vyučoval na/se svojí alma mater v ateliéru A. Šrámkové. Od roku 2007 vede na FA ČVUT ateliér (s D. Tichým) a výuku programu soubory staveb na ústavu urbanismu.

Pracuje rovněž v nakladatelství Zlatý řez, kde spoluedituje stejnojmenný časopis a řadu průvodců po moderní architektuře České republiky (Praha, 1995 a Morava a Slezsko, 2005). V roce 2002 editoval Ročenku české architektury, jejíž předmluva Veřejné důvěrnosti byla zařazena do sborníku kritických textů o evropské architektuře „looking at european architecture: a critical view“ (2008, CIVA).

Od roku 1995 společná kancelář se Z. Jiranem (Jiran Kohout architekti), v rámci které se podílel na vzniku více jak 30 staveb, z nichž některé byly oceněny v rámci přehlídek české architektury. V posledních letech se věnuje převážně stavbám pro bydlení a urbanismu a to formou návrhu, výuky i výzkumu.

Jiran Kohout Architekti www.jkarch.cz [email protected] 11

Předpisu navzdory, aneb pozitivní domácí příklady Ing. arch. Petr Hlaváček (FA ČVUT) Zamýšlíme se nad tím, proč nefungují mechanismy samosprávné demokracie tak, abychom v centru Čech stavěli město. Takové, jak je známe ze současných mekk urbánního života - Londýna, Berlína, či Barcelony, abychom uvedli příklad měřítkem bližší Praze.

vhodnosti, vzduchu, vodě a zemi, přitom už neplatí. Vzduch má totiž smysl, když voní, voda, když proudí a stromy, když šumí. Kompaktní město je na černé listině.

V čem spočívá kořen procesu, který ve svém důsledku může znamenat nehustá lokální centra a rozteklé okraje? Je zřejmé, že neexistuje obecná dohoda, jestli ono živé, koncentrované či husté město chceme. Z toho vyplývá obava politické elity volené na poměrně krátké období. pozn. 1 Vyhl. 501/2006 Sb. § 25 odst.1: „vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky: urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnostní, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí.“

Jsme dcery a synové naší krajiny i venkova a zřetelně k životu v krajině tíhneme. Tento, v zásadě pozitivní vztah, má v dnešní době paradoxní dopady: Nebudujeme totiž sevřená města, ale velké vesnice. Město je jak v koncepci, tak v konkrétním příkladu těžko „projednatelné“ pozn. 1. Tyto svoje vzorce chování vkládáme skrze své technické elity do dohodnutých zákonů (OTP). V pražském pojetí lze vedle sebe postavit dva domy jen pokud jejich vzdálenost je větší než jejich výška (a to dokonce bez ohledu na světové strany) pozn. 2. Dalším tématem jsou pozemky pro rodinné domy, které musí obsahovat zařízení pro dopravu v klidu, čímž se vylučuje možnost řešit parkovací plochy či objekty na docházkovou vzdálenost od rodinných domů, a tím pádem i jiné hustoty a formy uspořádání pozn. 3.

pozn. 2 Vyhláška HMP č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze čl. 8 odst.2: „Jsou-li v některé z protilehlých stran sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň vyšší z protilehlých stěn.“

Přestože začínáme až téměř dětsky poznávat radosti městského života, město ničíme. Teze Athénské charty, kterou stále používáme jako argumenty přiměřenosti,

pozn. 3 Vyhláška HMP č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze čl. 10 odst.3: „Stavby musí být vybaveny zařízením pro dopravu v klidu (parkovací a odstavná stání) odpovídajícím velikosti, funkci a umístění stavby a řešeným přednostně jako součást stavby nebo její provozně neoddělitelná část, anebo umístěním na pozemku stavby včetně komunikace pro zajíždění vozidel na jednotlivá stání“

Bytové domy Vinice (R.U.A.)

Obytný soubor Vackov (JKA)

12

Obytný soubor Žitenice (Jan Jehlík)

Rodinný dům, Z. Třebáň (Š. Sodomková, M. Sodomka)

Obytný soubor Nové Počernice (HMA)

Ing. arch. Petr Hlaváček V roce 1985 absolvoval FA ČVUT v Praze. 1987 – 1991 PÚ VHMP Atelier ALFA – atelier Ing. arch. Machonina. 1993 hostující profesor University of Michigan College of Architecture. 1991 – 2008 architektonická kancelář R. U. A.(s Ing. arch. Hanou Seho-Münzovou), 1990 – 2010 pedagogická činnost FA ČVUT, 2010 proděkan pro rozvoj na Fakultě architektury ČVUT, atelier Architekti HeadHand s.r.o.

Fakulta architektury ČVUT www.fa.cvut.cz [email protected] 13

Souvislost mezi zákonnými a podzákonnými předpisy s českým stavebním prostředím Ing. Pavel Štěpán (ČKAIT) Příspěvek by měl pomoci s objasněním skrytého dopadu podzákonných norem na projektovou praxi.

- napomoci ke zjednodušení, zpřehlednění a zejména zkrácení správních řízení nutných na umístění nebo povolení stavby či její rekonstrukce

Normy, vyhlášky a technologické předpisy z oblastí dotýkajících se stavebnictví (protipožární ochrana, hygiena, doprava atd.) jsou většinou formulovány v rámci relativně úzce specializované diskuze, přitom nezřídka zásadním způsobem ovlivňují celkový prostorový koncept a skladby našich sídel. Děje se tak, aniž by to bylo jejich primárním cílem a především aniž by tyto prostorové, ekonomické a sociální dopady byly náležitě reflektovány.

- napomoci ke snížení počtu stránek nyní připravovaných norem, jejich zjednodušení a zpřehlednění - a konečně napomoci k nalezení toho, co by se dalo nazvat veřejným zájmem, který by měly zákony, vyhlášky a správní řízení ve stavebnictví sledovat, ctít a hlídat

Veřejná diskuze, jejíž je tento seminář součástí, by měla zároveň konečně začít měnit stávající stav ve stavebnictví: - napomoci k naplnění požadavku zástupců 11 nevládních organizací působících ve stavebnictví sdružených v SIA na jeden orgán, který by koordinovaně spravoval celou oblast stavebnictví - napomoci k tomu, aby zákon o veřejných zakázkách skutečně přispíval k vybírání nejlepších soutěžních návrhů a nejvýhodnějších nabídek na realizaci staveb

Ing. Pavel Štěpán roce 1992 byl přijat do České komory autorizovaných inženýrů a techniků, v současné době je členem Představenstva ČKAIT. V roce 2007 byl jmenován autorizovaným inspektorem.

Po maturitě na Střední průmyslové školy stavební v Praze absolvoval v letech 1974 až 1979 studium oboru Pozemní stavby na Fakultě stavební ČVUT v Praze, po dokončení školy v roce 1979 nastoupil jako konstruktér do ateliéru 4 Projektového ústavu hl. m. Prahy, kde projektoval až do jeho zrušení v roce 1991. Po celou svou praxi je projektantem pozemních staveb, zejména v oboru občanské a bytové výstavby, v roce 1991 se jako společník zúčastnil založení architektonického a projektového ateliéru DELTAPLAN s.r.o., v současné době je ředitelem ateliéru.

Z významných staveb, na kterých se podílel lze uvést: Dlouhý most České Budějovice (1997-1998) Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5 (2001), Rezidenční park Baarova, Praha 4, (2009 – 2011)

Od roku 2003 je současně externím konzultantem na Fakultě architektury ČVUT Praha. V roce 1990 se stal členem Českého svazu stavebních inženýrů, od roku 2005 je členem Prezidia a viceprezidentem ČSSI. V

ČKAIT / Deltaplan [email protected] www.deltaplan.cz

14

Centrum kvality bydlení je platforma pro výzkum bydlení a městského prostředí, s cílem vytvoření odborného zázemí oboru architektury a urbanismu a navázání spolupráce mezi architekty a dalšími odborníky souvisejících oborů. Usiluje o rozvoj obecného vnímání kvality bydlení jako významné společenské hodnoty. Chce pomoci budovat povědomí o tom, co je standardem kvalitního návrhu obytného prostředí a pozitivně tak ovlivňovat jeho podobu. Centrum kvality bydlení jako expertní sdružení nabízí odbornou pomoc v oblasti bytové výstavby a tvorby městského prostředí: poskytuje zkušenosti z vlastního základního výzkumu, využití dlouhodobého sběru dat a referencí v oblasti bydlení. Status CKB: Nezisková organizace – občanské sdružení

centrum kvality bydlení Platforma pro vzdělávání a výzkum obytného prostředí. Odborný poradce v oblasti bytových staveb a bydlení.

Jankovcova 53 170 00 Praha 7 Česká republika

tel: +420 234 602 708 fax: +420 234 602 711

e-mail: [email protected] www.cekb.cz