leden 2005 Slovo na úvod Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

klubový časopis občanského sdružení K-Klub

leden 2005

Slovo na úvod Vážení čtenáři a vážené čtenářky, doufám, že jste prožili Vánoce a konec roku 2004 tak, jak jste si představovali. Ať tak a nebo tak, rok 2004 je za námi a my jsme vstoupili do roku nového. Zdá se, že rok 2005 bude nesmírně bohatý na K-Klubácké akce – jen si to spočítejte. Už teď, v lednu, máme naplánované čtyři akce – zimní zážitkový kurs „Horizonty“, víkendovky „Volba arcipreláta“ a „Zaživa“ a prázdninový tábor pro rodiče s dětmi – a to ještě co nevidět přibude letní prázdninovka. Myslím si (červený panáček), že v roce 2005 to bude vypadat asi takhle: budete mít (žlutý panáček) plnou hlavu akcí a jiných aktivit našeho spolku. Ona „plná hlava akcí K-Klubu“ se jistě týká především těch z vás, kdož se chystáte na zimní kurs „Horizonty“. I já jsem zvědavý na to, co se bude na zimním kursu dít, co na vás instruktoři připravují. Rozhodl jsem se proto instruktory (jen některé, všechny se mi sehnat nepodařilo) vyzpovídat. Přepis našeho rozhovoru najdete v tomto čísle Salátu. Pokud o účasti na zimním kursu zatím jenom přemýšlíte, můžu vám doporučit jedinou věc: neváhejte a přihlašte se – bude to stát za to. Nyní k vlastnímu obsahu Salátu. Patrně jste si všimli drobné změny na úvodní stránce – objevil se zde obsah. Touto úpravou vám chceme umožnit snadnější orientaci v stále obsažnějším Salátu. Mým záměrem je, aby políčka v obsahu fungovala jako hypertextové odkazy – po kliknutí byste se dostali přímo na požadovanou stránku. Žel tento záměr se mi nepodařilo naplnit – právě teď, když píšu tenhle úvodník nemám po ruce svého počítačového experta Šimiho, který by mi poradil, a mě samotnému se nedaří přesvědčit Acrobat Reader aby fungoval tak, jak bych si to představoval. Na plnou funkčnost obsahu se tedy můžete těšit nejdříve v březnovém čísle Salátu. Co tedy najdete v lednovém Salátu? Kromě zmíněného rozhovoru s instruktory zimního kursu „Horizonty“ vám přinášíme krátkou reportáž z „Vánoční Prahy“, poslední velké společné akce K-Klubu v loňském roce. Reportáž poslal do redakce Zobák. Obsah Slovo na úvod............................. 1 Interaktivní spratek.....................2 Fotografie Salátu.........................2 Vánoční Praha............................ 3 Rozhovor s instruktory prázdninovky.............................. 5 Přesvědčení a konformita........... 9 Kalendárium............................. 14 Omluva..................................... 17 Poděkování............................... 17

Krátce vás také seznámím s výsledky soutěže „Interaktivní spratek“. Už na tomto místě vám prozradím, že držitelem titulu „Interaktivní spratek“ se stal Šimi. V Salátu se již zabydlel seriál seznamující vás s základními pracemi v oboru sociální psychologie – překlad zajímavého článku nebude chybět ani tentokrát. Do lednového čísla vybral Jarda Beránek článek „Přesvědčení a konformita“ (Opinions and social pressure), který zkoumá osobní konflikt mezi touhou projevit svůj vlastní názor a touhou „nevyčnívat z řady“ – souhlasit s názorem většiny či experta v oboru.

Dále bych vás chtěl znovu upozornit, že tu Salát není jen proto, aby do něho přispívali pouze členové redakce – Salát je především otevřený pro vás. Takže máte-li nějaký zajímavý příspěvek (fotografii, reportáž, …) neváhejte a pošlete nám ho. Velmi rádi vaši práci v Salátu zveřejníme. Rovněž uvítáme jakékoliv připomínky či náměty týkající se našeho časopisu – chceme, aby se Salát neustále zlepšoval. Na závěr bych vám chtěl popřát mnoho úspěchů v roce 2005. Příjemné čtení vám za redakci přeje Kryštof Polník

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

leden 2005, 1/18

Interaktivní spratek Milí příznivci soutěže „Interaktivní spratek“, rok uběhl a je čas vyhlásit výsledky. Vítězem soutěže se stal s přehledem Šimi, jeho nesmírné intelektuální vzepětí nutné k vítězství v této prestižní soutěži mu přineslo kýžené ovoce (přesněji skvělý biosalám1 pro pohon mozkových buněk) – po celý příští rok se bude moci honosit diplomem vítěze a váženým titulem „Interaktivní spratek“. Gratuluji! Výsledky všech účastníků jsou shrnuty v následující tabulce. Děkuji všem za účast a doufám, že se těšíte na nové kolo soutěže, které začne v březnovém vydání Salátu. Kryštof Polník Jméno/Úloha

Konvičky

Teletubbies

Aiki

2

Max

2

Káťa

Ptáci

Sadař

Otočit

Celkem bodů 2

2

2

2

2

6 2

6

PajaX

2

2

4

Laďka

2

2

4

Šimi

2

2

Šáša

2

2

Michal

2

3

9 4

3

3

Fotografie Salátu Lednová fotografie je tematická – zasněžená krajina se svatým obrázkem. Není to ovšem krajina ledajaká – některým z vás bude zanedlouho důvěrně známá. Instruktorský tým zimní prázdninovky podnikl v prosinci výpad do Neratova, budoucího dějiště kursu „Horizonty“. A právě v okolí Neratova pořídil Šimi tuhle fotografii.

1

To je ona dlouho ohlašovaná hodnotná cena. Jen zdůrazňuji, že cena je vybírána podle osobnosti vítěze. Takže až příští rok vyhrajete vy, můžete se těšit na speciální cenu pečlivě vybranou jen pro vás.


leden 2005, 2/18

Vánoční Praha Ahoj kamarádi, tentokrát jsem pro vás připravil krátkou reportáž z „Vánoční Prahy“ – tradiční předvánoční akce K-Klubu. Letošní „Vánoční Praha“ se trochu lišila od těch minulých – letos totiž na „Vánoční Prahu“ zavítal Mikuláš s andělem a čerty. A proč přišel Mikuláš zrovna k nám? Inu asi proto, že dost členů K-Klubu už má děti ve věku, kdy jsou pro ně čerti postrachem a Mikuláš ztělesněným dobrem (a hlavně štědrým dárcem vynikajících čokoládových bonbónů). Koho tedy Mikuláš obdaroval? Aničku, Tomáška a Klárku, víc dětí bohužel na „Vánoční Praze“ nebylo. Chtěli je snad jejich rodiče ušetřit traumatizujícího zážitku ze setkání s čerty? Doufám, že příští rok přijede dětí mnohem víc! Ale zpět k průběhu akce. V pátek večer jsme se všichni sešli u Honzíka v jeho obrovském bytě nedaleko Staroměstského náměstí (přísně vzato není byt Honzíkův, ale patří jeho rodičům – nicméně Honzíkovi se vždy podaří byt pro potřeby „Vánoční Prahy“ uvolnit, za což jsme mu nesmírně vděční), popíjeli jsme svařené víno a probírali jsme nejnovější drby. Jednu pěknou fámu se nám dokonce podařilo vymyslet. Poté co Míša oznámila, že Kamča přijede až zítra s Harrym, jsme popustili uzdu fantazii a začali jsme dumat nad tím, jestli má Harry vlasy černé či blond, jaké má oči … Druhý den ráno se bohužel ukázalo, že Harry se jmenuje Potter, má tři sta stran a je svázaný v plátěné vazbě. V sobotu dopoledne jsme se rozprchli po Praze. Zatímco se část z nás věnovala zábavě, začala „mikulášská“ skupina pracovat na výrobě masek. Role byly přesně rozdělené: Mikuláše se ujme Radek, anděla Káťa a pekelníky ztělesní Obrázek 1: Izák Newton Šáša a Kamča. Protože jsme celou mikulášskou taškařici organizovali poprvé, museli jsme si vyrobit všechny nezbytné pomůcky jako berlu, křídla, rohy, … Nakonec se nám to povedlo. Drobné nedostatky ovšem naše práce přece jen měla – Mikuláš a anděl například nastupovali na scénu v mírně Obrázek 2: Anděl vlhkých kostýmech, které prostě po vyprání nestačily do večera uschnout. Při strojení Mikuláše jsme si povšimli, že Radek je nadmíru podobný slavnému přírodozpytci Izáku Newtonovi. Přestože by pro děti byl příchod Izáka namísto Mikuláše velice podnětný (brzké seznámení se s klasikem přírodních věd by jim jistě prospělo), rozhodli jsme se zůstat u konzervativní varianty s Mikulášem. Jakmile byla naše „nebeská“ parta připravena, následovala krátká instruktáž před akcí. Zadání bylo jasné: nejdříve vtrhnou (po tmě) do místnosti čerti, kteří mají za úkol děti co nejvíce vystrašit – pak vstoupí Mikuláš s andělem (rozsvítí se světlo) a zaženou čerty pod stůl. Mikuláš Obrázek 3: Fík s Tomáškem hledí na vyslechne básničky, pronese pár Mikuláše pochvalných slov a dá pokyn andělovi, aby děti obdaroval. Těsně před vypuknutím akce k nám přešel starostlivý otec Fík a poprosil Mikuláše, jestli by ve své slavnostním projevu k Tomáškovi nemohl zmínit, že by měl příští rok chodit na nočník (rozumí se Tomášek, ne Mikuláš). Nadílka proběhla podle plánu pouze v případě Aničky – ta jediná byla správně vystrašená, uměla přeříkat básničku a nakonec blaženě pojídala čokoládové bonbóny od Mikuláše. Klárka se projevila jako nebojácné dítě a přestože umí sotva chodit, hned vyrazila ke košíku s Mikulášovými dary a zcela bezostyšně ho začala rabovat. Naštěstí ji Mikuláš nemusel ztrestat berlou, protože po chvíli usoudila, že se do zauzlovaných sáčků s bonbóny stejně sama nedostane, a že musí počkat až jí dary rodiče rozbalí, a vrátila se proto na místo. Tomášek trpělivě vyslechl Mikulášův proslov o chození na nočník a pak začal Obrázek 4: Honzík s Aničkou Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

leden 2005, 3/18

skandovat „fomue“ (formule) a „olant“ (volant). Doufám, že to neznamenalo, že chce aby ho nechal Fík cestou zpátky z Prahy řídit. Nicméně i za tento velmi slabý přednes „básně“ byl Tomášek odměněn pytlíkem sladkostí. Po mikulášské nadílce jsme (ti, kteří si objednali lístky) se vydali do divadla Na zábradlí, kde jsme shlédli představení Malý říjen (stručně k obsahu: za první světové války se ve vězení potkají Rašín, Kramář, Lenin, Krupská a Babinský a návštěvu občas přijde Mata Hari – právě tuto fiktivní situaci ve hře rozvíjí její režisér Ladislav Smoljak). Ze všeho nejvíc nás – obyvatele řepského „squattu“ – potěšilo, že ve hře je zmíněna jediná pozoruhodnost, která se váže k této části Prahy – totiž že ve zdejším klášteře dožil jako zahradník slavný lupič a mordýř Babinský. Po divadelním představení jsme se přes Staroměstské náměstí přesunuli zpět k Honzíkovi. Přesun to byl velmi náročný a proto jsme se na Staroměstském náměstí ještě posilnili opékanou klobásou a svařeným vínem – nasáli jsme tak pravou vánoční atmosféru. U Honzíka doma na nás pak čekalo další překvapení. Šimi znenadání pronesl tato slova: „Bezbožná česká společnost již dávno nevěří na čerta, Mikuláše a anděla. Ke komu tedy směřuje svá přání?“ Obrázek 5: Mimozemšťan naděluje

„První SMS Ježíškovi byla odeslána v roce 1995. Od té doby letí rychlostí světla vesmírem. Kdo ji zachytí?“ „Vesmírní lidé. Láska přichází na Zemi.“

Jenže znáte to. Jak se do vesmíru volá, tak se z vesmíru ozývá. Nebo: my o mimozemšťanovi a mimozemšťan za dveřmi. A tak se také stalo. Z dalekého vesmíru za námi přišel mimozemšťan a zahrnul nás dary – každý přítomný dostal kalendář K-Klubu na rok 20052 (jenom já jsem nic nedostal, protože nevlastním mobilní telefon a tak jsem mimozemšťanovi žádnou SMS neposlal). Mimozemšťan byl velmi roztomilý a rozplýval se láskou k členům K-Klubu – obzvláště si oblíbil Muhula, protože toho několikrát láskyplně pohladil po hlavě (ostatní také nepřišli zkrátka). Zlí jazykové ovšem tvrdí, že po doteku mimozemšťana začaly Muhulovi padat vlasy – takže až příště nějakého mimozemšťana uvidíte, dejte si pozor! Nikdy nevíte co s vámi dotyk mimozemšťana udělá.

Obrázek 6: Muhul se oddává mimozemšťanovým dotykům

Po mimozemšťanově odchodu (naprosto nudně odešel dveřmi) jsme se ještě chvíli kochali dary, které nám mimozemšťan přinesl, a pak jsme se opět začali zabývat nejnovějšími drby o společných známých. Obrázek 7: Muhul si prohlíží kalendář

Doufám, že se všem zúčastněným„Vánoční Praha“ líbila, a že se příští rok zase setkáme (a že třeba přijede i někdo další). Za „nebeskou“ partu mohu slíbit, že se příští rok pokusíme řádně vyděsit (a následně sladce odměnit) i Klárku. A kdo přinese nadílku dospělým? Nechte se překvapit! autor: Zobák

2

Kalendář je v elektronické podobě k dispozici na stránkách K-Klubu (http://kklub.sweb.cz).


leden 2005, 4/18

Rozhovor s instruktory prázdninovky Na závěr roku 2004 jsem se sešel s Muhulem, Hamounem, PajaXem, Marjánkou a Šimim a společně jsme si povídali o zimní prázdninovce „Horizonty“. Věřím, že nejen budoucí účastníci prázdninovky si rádi přečtou přepis našeho rozhovoru. Je to můj první rozhovor, ve kterém jsem se zhostil úlohy redaktora, a mnozí z instruktorů byli takto také zpovídáni poprvé. Nedivte se proto, že se náš pokus svou úrovní zdaleka nevyrovná rozhovorům, které serióznímu tisku poskytují takové veličiny společenského života jako Helena Vondráčková nebo Karel Gott. Příště to snad bude lepší. Kryštof Polník Kdy jste se rozhodli akci uspořádat a kdo stál u jejího zrodu? Marjánka: To je jednoduché, řekni to ty Šimi … Šimi: Proč já? PajaX to ví taky! Hamoun: To je asi otázka pro mě s Muhulem. S Muhulem jsme o podobném projektu přemýšleli už dlouho, zimní kurs byl takový náš sen. Za okamžik, kdy tento nápad vykrystalizoval, lze označit květen letošního roku. Muhul: Já bych to doplnil. Bylo to ve vinárně „Na Palmovce“ a nápad vykrystalizoval po třetí nebo čtvrté sklenici – ehm, pardon, šálku čaje. Tým ovšem netvoří jenom Hamoun a Muhul, ale je vás víc. Jak proběhl výběr dalších členů týmu? Šimi: V oné vinárně se Hamoun s Muhulem dohodli na tom, koho osloví jako spolutvůrce prázdninovky. Dohodli se na PajaXovi, Šáše, mě (Šimim), Marjánce a Hance. Hamoun: Výběr proběhl na základě váhy osobnosti budoucích instruktorů – proto mezi první oslovené patřil PajaX, přezdívaný Velryba. Muhul: Jádro týmu mělo být z Prahy – čím blíž si jsme, tím snadněji se svolávají společné schůzky.

Obrázek 8: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově (1931) - právě v Neratově se bude konat zimní prázdninovka „Horizonty“. Další obrázky najdete na internetové stránce kursu http://kklub.sweb.cz/horizonty.

Hamoun: Také jsme brali ohled na vyváženost principů Jin a Jang, tedy principu ženského a mužského. Chtěli jsme sestavit malý výkonný tým. Určitě jste přemýšleli o tom, co kdo může týmu přinést. Máte tedy nějak rozdělené role?

Hamoun: Šimi například dokáže vybrat skvělou hudbu naprosto ke všemu. Šimi: A umím dobře zapojovat audioaparaturu (smích) a ovládat dataprojektor! To už jsem na prázdninovce několikrát předvedl. Proto si mě určitě vybrali. A víc nevím, mě Hamoun nikdy neřekl, co mám dělat (smích). Věnujme se teď samotnému kursu. Proč jste pro prázdninovku zvolili název Horizonty? PajaX: Protože „Proměny“ už byly obsazené … Muhul: … vyfoukli nám ho Instruktoři Brno. Šimi: To bylo tak. V oné vinárně se Hamoun s Muhulem dohodli na skvělém a originálním názvu „Proměny“. Dokonce si vybrali i příhodný citát jednoho řeckého filosofa, totiž „Nic není stálé vyjma změny“, který skvěle ladí s názvem „Proměny“, akorát najednou zjistili, že tentýž název má kurs naší nekalé (smích) konkurence. Tak jsme museli uspořádat instruktorák, koupit několik láhví vína a vymyslet si název (povzdech). Což se ani na tomhle instruktoráku nepodařilo, podařilo se to až na příštím nebo snad až na třetím. Dalo nám to opravdu zabrat a nakonec jsme zvolili název Horizonty, který vyjadřuje pohled člověka za vlastní hranice, za hranice vlastní možnosti, prožitek něčeho doposud nevyzkoušeného – rozvoj osobnosti. Jak široká nakonec byla množina, ze které jste názvy vybírali. Jaké byly další konkurenční názvy? Šimi: Po úvodním brainstormingu jsme měli asi třicet různých nápadů, z nichž tak čtyři byly velice kvalitní a ty jsme pak vzali do užšího výběru – nechali jsme je čtrnáct dní uležet do dalšího instruktoráku a pak jsme se celkem jednoznačně


leden 2005, 5/18

dohodli na „Horizontech“. Už ani nevíme, kdo ho vymyslel, už to zmizelo v minulosti, nevíme kdo to plácnul, kdo to na tu nástěnku napsal. Líbilo se nám, že v slově „Hori-zonty“ jsou i hory – takový lingvistický žertík, který ocenil i Hlavaz. Když už jsme na to narazili, tak slovo „Hlavaz“ znamená co? Šimi: Hlavaz znamená hlavní vedoucí – jím byl demokraticky zvolen Hamoun. Nadšeně volbu přijal slovy „Já to tedy beru.“ PajaX: Muhul při volbě Hlavaze slíbil jenom steaky, tak byl zvolen Hamoun (smích). Zimní prázdninovku tedy pořádá jiný tým než prázdninovku letní, projeví se to nějak na stylu a obsahu kursu? PajaX: Šimi, ty jsi univerzální instruktor, ty víš jak to vypadá v obou týmech. Takže je to zase na tobě. Z toho se nevykroutíš. Navíc skoro funguješ jako náš tiskový mluvčí. Šimi: Styl akce se bude dost lišit od letní prázdninovky, bude tu větší důraz na zážitkovou pedagogiku a její principy. V tomto ohledu bychom chtěli být mnohem důslednější. Marjánka: Já nemám co srovnávat, na letní prázdninovce jsem nebyla jako instruktor, ale jako účastník. Zimní kurs bude určitě jiný už jen proto, že ho dělají jiní lidé. Hamoun: V létě se nedají stavět sněhuláci, jezdit na běžkách … Muhul: … to bych netvrdil … Hamoun: … a umrznout v závěji. Zimní kurs se koná na severních svazích Orlických hor a letní na jižních – takže to bude určitě změna pohledu. Zajímalo by mě třeba jak se změní stupnice oděvů3. Šimi: Základní axiomy K-Klubu zůstávají, jako třeba pět stupňů s vynechanou čtyřkou (smích). Marjánka: Dobré věci není potřeba měnit. Šimi: To už je skutečně dovedené do dokonalosti – alespoň v létě. Zima ovšem asi nějaké drobné změny přinese. PajaX: Možná přibudou nějaké nové stupně. Šimi: Třeba lyžáky – běžkové botičky. Takže stupeň 5A? Prozradíte něco o programu? PajaX: Co řekneme? Řekneme, že bude zima? Šimi: Hm. PajaX: Bude zima, bude mráz, v noci obzvlášť. Tak to zkusíme jinak. Mluvte v náznacích, zkuste popsat Horizonty jako dům. Hamoun: Dům bude mít sedm rozměrů, protože ho pořádá sedm lidí, jak ale bude konkrétně vypadat, to závisí také na účastnících. Rozhodně to nebude běžná stavba. Marjánka: Budeme se snažit aby měl dům pevné základy, aby každé patro posouvalo stavitele někam dál, aby se měl stavitel vždy od něčeho pevného odrazit, aby se mu dům pod nohama nezbortil. Šimi: Každá část bude z jiného materiálu, stejně jako je tomu u normálního domu. Základy jsou kamenné, stěny roubené z trámů, okna ze skla, ... A přece to všechno nepůsobí neuspořádaným dojmem – je to jeden promyšlený celek. V domě určitě bude velká společenská místnost s krásnými kamny a dřevěnou podlahou, která je jako dělaná na to … Marjánka: … aby se po ní mohl člověk příjemně válet a povídat si s ostatními. Muhul: Já zůstanu při zemi. My seženeme pozemek, stavební materiál, … PajaX: … povolení ke stavbě … Muhul: …, plány. Účastníci budou v roli stavitelů a nájemníků, dům si sami vyzdobí. 3

Na prázdninovce používáme „stupnici“ oděvů, abychom jen vyřčení jedno čísla účastníků naznačili, co je čeká. Nejobávanější je pětka, která znamená cosi jako „budete lézt bahnem“.


leden 2005, 6/18

PajaX řekl, že „bude zima, bude mráz“, zajistili jste na březen dostatek sněhu? PajaX: To je na Hlavazovi. Šimi: Kdo má vůbec na starosti počasí? PajaX: Hlavaz. Kdo jiný? Šimi: Je to v zápisu? PajaX: Ne. Ale to tam dáme (smích). Počasí prostě bude. Muhul: Počasí je objednané, tak se nebojte. Objednávku ale ještě nikdo nepotvrdil. Hamoun: Bez ohledu na počasí zajistíme ty správné podmínky ke stavbě domu „Horizonty“. Počasí nás nebude omezovat, ať bude jakékoliv. Šimi: Slyšeli jste slovo Hlavazo … Muhul: Amen. Letní prázdninovky K-Klubu probíhají na základně v Říčkách, zimní bude v Neratově, proč? Šimi: Je to hlavně kvůli vybavení. V Říčkách chybí velká společenská místnost a jsou tam – na zimu – hodně stísněné podmínky. Neratov zkrátka poskytuje zázemí pro větší zimní kurs. PajaX: Ale i v Neratově může člověk na záchodě zmrznout. Marjánka: Neratov je příjemná vesnička v horách s kostelem-nekostelem, chata je trochu vzdálená od vesnice, takže nás nikdo nebude rušit. PajaX: Když tam projede jedno auto za den tak je to rekord. Šimi: Já bych to řekl jinak. Je to krásné opuštěné místo. Třeba mobilní signál tam naprosto chybí. PajaX: Když vylezeš na strom před chalupou tak si můžeš zavolat. Příjemnější je to ale z druhého patra chalupy. Co to pro vás znamená pořádat takový kurs? Muhul: Radost na cestě. Šimi: No, je to především kurs rozvoj osobnosti i pro nás instruktory. Naučí nás to tvorbě projektu v kolektivu, společné diskusi nad problémem. Marjánka: Pro mě je to úplně nová zkušenost, úplně nová práce s lidmi – naučit se jim něco předat, tak aby to přijali a aby to pro ně bylo i něco nového. Naučit se komunikovat v týmu, pracovat jinak než je tomu v divadle. PajaX: Já se nechám překvapit. Hamoun: Naplnění života a impuls do jeho dalšího pokračování. Životní styl. Kde berete inspiraci? Hamoun: Kde se dá, pantáto, kde se dá. Muhul: Číháme na ni až půjde okolo. A ona se vždycky objeví. Někdy i v dost nečekaných situacích. Šimi: Máme v knihovničce několik knih plných her od naší (smích) konkurence – Instruktorů Brno nebo Prázdninové školy Lipnice a pár knih o zážitkové pedagogice. Odtud bereme „teoretickou“ inspiraci jak vést zážitkové kursy a kursy rozvoje osobnosti. Marjánka: Do těchto „připravených“ her se pak snažím vnést něco ze sebe, něco ze svojí divadelní praxe. Uvidím, jestli se to setká s pochopením, jestli to bude to pravé. Šimi: Pomáhají nám také zkušenosti z vedení dřívějších her, z reakcí účastníků na různé vypjaté situace – dovedeme si představit, kam vývoj hry povede, jak uvést účastníky do nějakého psychického rozpoložení, to všechno jsou už zkušenosti. To se dá těžko někde vyčíst. Marjánka: Nebo to odhadneme podle toho, jak jsme se v podobné situaci cítili sami jako účastníci. Co by se nelíbilo mě, nebudu dávat do hry. Šimi: Při mnoha různých činnostech už myslím na to, do jakého programu prázdninovky to zakomponovat, jestli by nějaký nápad skutečně nešel někde použít. Člověk na prázdninovku skutečně myslí dnem i nocí, už ji má pod kůží … Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

leden 2005, 7/18

Marjánka: Člověk bere inspiraci úplně ze všeho, co vidí, co slyší, co prožívá, co čte, co je mu příjemné, co nepříjemné. Chtěli byste budoucím chovancům4 a chovankám něco vzkázat? Marjánka: Ať se nebojí toho, co je pro ně nové … PajaX: Ať nevěří Aikimu, že K-Klub je vyhlazovací tábor. Marjánka: …, že můžou klidně přijet a nechat na sebe působit to, co je rozvíjí, a nemusí se bát, že by je někdo záměrně uváděl do situací, které jim nejsou příjemné. Muhul: Přijeďte a vezměte kamarády. Hamoun: Vrátím se k metafoře domu. Těšíme se na to, co našimi společnými silami vznikne. Muhul: Těšíme se na nájemníky do našeho společného domu. Muhul, Hamoun, PajaX, Šimi, Marjánka, Kryštof

4

Chovanec (chovanka) je speciální K-Klubácký termín pro účastníka (účastnici) prázdninovky.


leden 2005, 8/18

Přesvědčení a konformita Tentokrát bych vás chtěl v rámci našeho seriálu „Významné práce v oboru sociální psychologie“ seznámit s článkem „Přesvědčení a konformita“ (Opinions and social pressure). Myslím, že vše potřebné je v článku řečeno, takže přejdeme bez dalších výkladů přímo k překladu. Jaroslav Beránek Solomon E. Asch: Opinions and social pressure, Scientific American, November 1955, vol. 193, no. 5, 31-35 Jak moc podléhá vaše přesvědčení požadavkům okolí? Jinými slovy, jak silná je touha po sociální konformitě? Tato otázka je zodpovězena v následujícím neobvyklém experimentu. Každý jistě bude souhlasit s tím, že tlak společnosti působí na zvyky, usuzování a přesvědčení každého jednotlivce. Dítě se naučí hovořit s „přirozeným“ přízvukem pro danou oblast, příslušník kmene lidožroutů uvažuje o kanibalismu jako o správné a běžné věci. Všechny sociální vědy se zabývají zkoumáním vlivu skupiny na její členy, taktéž psychologové by rádi řádně prozkoumali mnoho otázek týkajících se vlivu tlaku skupiny na smýšlení jednotlivců. Jakým způsobem a do jaké míry ovlivňují tyto „sociální“ síly postoje a názory jednotlivců? Tato otázka je v současnosti nanejvýš aktuální. Dnešní doba s sebou přinesla bezprecedentní rozšíření různých technických komunikačních prostředků, ale také záměrné pokusy o manipulaci s přesvědčením a „projektování“ správných názorů. Jako občané i jako vědci máme mnoho dobrých důvodů k tomu, abychom se zabývali způsobem, jakým si lidé utvářejí názory a jakou roli v tomto procesu hraje tlak okolí. Koncem 19. století se těmito otázkami zabýval – v souvislosti s hypnózou – francouzský lékař Jean Martin Charcot (učitel Sigmund Freud). Charcot věřil, že plně zhypnotizování mohou být jedině hysteričtí pacienti. Jeho názor však byl brzy zpochybněn dalšími lékaři, Hyppolyte Bernheim a A. A. Liébaut, kteří ukázali, že je možné zhypnotizovat většinu lidí. Bernheim předpokládal, že hypnóza je jen extrémní případ normálního psychologického procesu, který byl dále nazýván „ovlivnitelnost“. Bylo ukázáno, že monotónní opakování příkazů může u normálních osob v bdělém stavu vyvolat vědomím neovládané tělesné změny, jako například kymácení či ztuhlost paží, a pocity jako pocit tepla či vdechování nějaké vůně. Nedlouho poté na těchto faktech různí badatelé v oblasti sociálních věd založili vysvětlení rozmanitých společenských jevů – od šíření myšlenek ve společnosti přes formování davu až po následování vůdců. Sociolog Gabriel Tarde to vše vyjádřil krátkým aforismem: „Člověk žijící ve společnosti je jako náměsíčný.“ Když se na začátku tohoto století zformovala sociální psychologie jako samostatná věda, byly její první pokusy v podstatě adaptacemi pokusů s „ovlivnitelností“. Tyto pokusy obvykle probíhaly podle jednoduchého schématu. Subjekty, obvykle vysokoškolští studenti, byli požádáni, aby zapsali své postoje k různým problémům a – po nějakém čase – byli znovu požádáni o totéž. Tentokrát ovšem věděli, jaké postavení zaujímají k danému problému autority nebo jaký je převažující postoj jejich spolužáků. (Shoda většiny spolužáků na stejném postoji byla často jen smyšlená.) Většina z těchto experimentů dospěla k témuž závěru: při konfrontaci s odlišnými názory mnoho subjektů změnilo své přesvědčení tak, aby se přiblížilo názoru většiny či experta. Nedávno zesnulý psycholog Edward L. Thorndike uvedl, že se mu tímto způsobem podařilo změnit estetické postoje dospělých lidí. Další psychologové uvádějí, že hodnocení nějaké pasáže z literárního díla může být ovlivněno (pozitivně i negativně) připsáním dané pasáže různým autorům. Zdá se tedy, že pouhá „váha“ autority či většiny vede ke změně přesvědčení i v případech, že není podpořena žádnými argumenty. Jenže lehkost s jakou bylo přesvědčení v daných případech ovlivněno vzbuzuje podezření. Změnily subjekty ve skutečnosti své přesvědčení, nebo se jen vhodně přetvařovaly při vyplňování dotazníků? Zdravý rozum nám říká, že bychom se měli vážně zamyslet nad otázkou, zda je lidské přesvědčení skutečně tak nestálé, jak se tyto studie snaží ukázat. Máme důvod ptát se, jestli náhodou nebyl výsledek ovlivněn experimentátory nadšenými pro svoji teorii, či zda zdánlivě snadno „ohebné“ subjekty jen nepsaly do dotazníků odpovědi, o kterých si myslely, že jsou od nich očekávány. Zmíněné studie byly zatíženy nevědomými předpoklady, které jsou dnes naprosto běžné a kterými jsou ovlivněny všechny úvahy týkající se propagandy a veřejného názoru. Podle těchto předpokladů lidé na vnější manipulaci prostřednictvím většinového názoru či názoru experta reagují nekriticky a snadno ji přijímají. Dále se předpokládá, že každá idea či hodnota může být „zatracena“ či „obhájena“ bez ohledu na její význam. Měli bychom ovšem být nanejvýš skeptičtí k předpokladu, že sociální tlak skupiny je nutně přijímán nekriticky. Lidé jsou svobodní a mají schopnost postavit se proti síle skupiny. Dále se můžeme ptát, jestli je z psychologického hlediska možné změnit postoj osoby k nějakému problému, aniž bychom nějak změnili její poznatky a předpoklady, které jsou s tímto problémem spjaty. Ve zbytku článku se budu věnovat popisu některých experimentů zkoumajících vliv skupiny na názor jednotlivce, které jsem nedávno provedl se svými spolupracovníky. Experimenty nejenže ukazují vliv skupiny na smýšlení jednotlivce, ale ukazují i nový přístup k problému a odpovídají i na některé navazující složitější otázky.


leden 2005, 9/18

Obrázek 9: Experiment je opakován v Laboratory of Social Science Relations at Harvard University. Sedm studentů je experimentátorem (vpravo) požádáno, aby porovnalo délku tří úseček s úsečkou standardní (viz. obrázek 10). Šest subjektů odpovídá po dohodě s experimentátorem vždy jednomyslně špatně. Sedmý naivní subjekt (šestý zleva) si myslí, že jde o test na zrakové vnímání. Skupina sedmi až devíti mladých mužů, vysokoškolských studentů, se sešla v posluchárně, aby se zúčastnila psychologického experimentu zaobírajícího se vizuálním vnímáním. Experimentátor subjektům oznámil, že se budou porovnávat délky úseček a ukázal jim dvě velké bílé karty. Na jedné z nich byla jedna svislá černá čára – standardní úsečka, jejíž délka měla být srovnávána s délkami dalších tří svislých úseček, které byly na druhé z karet. Subjekty měly vybrat tu úsečku z druhé karty, jejíž délka nejvíce odpovídala úsečce z karty první. Jedna ze tří úseček na druhé kartě měla stejnou délku jako úsečka na první kartě a zbývající úsečky na druhé kartě byly výrazně kratší (resp. delší), rozdíl v délce byl od jedné čtvrtiny palce až po jeden a tři čtvrtě palce. Experiment začal naprosto nudně. Subjekty nahlásily své odpovědi v pořadí, ve kterém byly rozsazeny v místnosti. V prvním kole vybrali všichni účastníci jako nejpodobnější tutéž čáru. Ve druhém kole opět skupina vybrala jednomyslně jednu čáru. Účastníci experimentu vypadali, jako kdyby se chystali zdvořile přetrpět další nudný experiment. Ve třetím kole se objevila neočekávaná nepravidelnost. Jedna z pokusných osob na kraji skupiny vybrala jako nejpodobnější úsečku jinou úsečku než ostatní. Osoba vypadala překvapeně a vzhlížela nedůvěřivě ke zbytku skupiny, která s jejím názorem nesouhlasila. V dalším kole si tatáž osoba opět vybrala jinou úsečku, než Obrázek 10: Subjektům byly dány k kterou jednomyslně zvolil zbytek skupiny. S dalšími koly se osoba posouzení dvě karty. Na jedné byla nesouhlasící se zbytkem začala stále více strachovat a stala se váhavější. standardní čára a na druhé tři různě Osoba krátce mlčela předtím, než oznámila svoji odpověď, mluvila potichu dlouhé čáry, z nichž jedna měla stejnou nebo se rozpačitě usmívala. délku jako čára standardní, právě tuto Co ovšem osoba – odpadlík – nevěděla bylo, že zbytek skupiny byl čáru měly subjekty označit. experimentátorem před začátkem pokusu instruován, aby v jistých okamžicích jednomyslně volil špatnou odpověď. Skutečným subjektem tedy v experimentu byla pouze osoba, která nebyla smluvená s experimentátorem. Osoba byla vmanipulována do situace, kdy v naprosto jednoznačném případě a navzdory své správné odpovědi zastávala menšinový názor proti jednomyslné volbě většiny. Na osobu v tomto okamžiku působily dvě protikladné síly: jasné tvrzení vlastních smyslů a naproti tomu jednoznačný názor zbytku skupiny. Navíc jak většina tak pokusná osoba musely projevovat svoje názory veřejně. Experimentátorem poučená část skupiny občas odpovídala správně, aby se snížila pravděpodobnost toho, že naivní subjekt začne zbytek skupiny podezřívat ze spiknutí. Subjekt podezříval skupinu ze spiknutí jen v několika málo případech, pokud se tak stalo, byl experiment ukončen a výsledky nebyly zpracovány. V každém běhu pokusu skupina odpovídala na 18 otázek z čehož ve 12 případech odpovídala většina záměrně nesprávně. Jak tedy lidé reagují v takovém případě na tlak skupiny? Nejdříve bych rád předložil statistické výsledky experimentu, který proběhl celkem na 123 subjektech – studentech vysokých škol z několika fakult (bez mé vlastní fakulty Swarthmore College) – kteří byli vmanipulování do „menšinové“ pozice popsané výše. Subjekt měl na výběr ze dvou alternativ: mohl buď jednat naprosto nezávisle bez ohledu na názor většiny nebo mohl postupovat s souladu s většinou navzdory svým smyslům. Významná část ze 123 subjektů se rozhodla přijmout názor většiny. Zatímco za normálních okolností jednotlivci chybují při rozpoznávání délek v méně než jednom procentu případů, tlak skupiny vede k tomu, že subjekty v menšinovém postavení přijímají špatný většinový názor v 36,8 % případů. Reakce subjektů se samozřejmě lišila případ od případu. Na jednom konci pomyslné stupnice stály subjekty, které jednaly naprosto nezávisle a nikdy nesouhlasily s nesprávným názorem většiny, na druhém konci byly subjekty, Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

leden 2005, 10/18

které se téměř vždy podřídily názoru většiny. Jednání jednotlivců bylo v tomto experimentu nanejvýš konzistentní. Ti, kteří vkročili na cestu nezávislosti na většině, se tlaku většiny nepodvolili ani po velkém počtu kol a naopak ti, kteří podlehli vůli většiny, se již nedokázali znovu rozhodnout nezávisle. Tyto překvapující rozdíly v individuálním chování zatím nebyly řádně prozkoumány. Můžeme se aspoň pokusit předběžně poukázat na některá zobecnění, která vyplynula z rozhovorů, které byly se subjekty vedeny po skončení experimentu. Subjekty, které pevně stály za svým názorem vykazovaly velkou důvěru ve své postoje. Nejdůležitější skutečností je, že subjekty přitom neignorovaly názory většiny, spíše lze říci, že subjekty byly schopné překonat své pochybnosti a zůstat vnitřně v rovnováze navzdory nesouhlasu většiny. Další z „nezávislých“ subjektů pak byly přesvědčeny, že většina odpovídá pravdivě, ale že jejich povinností je odpovídat tak, jak vidí situaci svýma vlastníma očima. Mezi snadno ovlivnitelnými subjekty jsme identifikovali skupinu, která poměrně rychle dospěla k názoru: „Dělám to špatně, oni mají pravdu.“ Další část povolných subjektů pak sledovala většinu, aby „nenarušila výsledky experimentu.“ Velká část subjektů pohlížela na většinu podezřívavě jako na „ovce“, které slepě opakují odpověď prvního v řadě, nebo si myslela, že většina je obětí optické iluze. Nicméně přes tato podezření se subjekty nedokázaly v okamžiku rozhodnutí postavit proti většině. Mnohem více zneklidňující je pak reakce subjektů, které si rozpor s názorem většiny vyložily jako důsledek své vlastní nedostatečnosti, kterou musí za každou cenu utajit. Na základě toho odůvodnění se pak subjekty snažily smísit s většinou bez ohledu na to, jaké to pro ně může mít dlouhodobé důsledky. Všechny ovlivnitelné subjekty podcenily frekvenci s jakou se podřizovaly názoru většiny.

Obrázek 11: Fotografie z průběhu experimentu. Subjekt (vprostřed) vyslechl instrukce od experimentátora (horní obrázek). Subjekt poprvé oponuje nepravdivému jednomyslnému názoru většiny (druhý obrázek shora). Subjekt se naklání dopředu, aby si dobře prohlédl další pár karet (třetí). Subjekt vykazuje známky napětí způsobeného opakovaným nesouhlasem s většinou (čtvrtý obrázek). Po dvanácti kolech experimentu subjekt prohlašuje, že „musí prostě věci popisovat tak jak je vidí“ (pátý obrázek). Tento subjekt nesouhlasil s většinou ve všech dvanácti kolech. Sedmdesát pět procent subjektu se však – v různé míře – přiklonilo k názoru většiny. pravdivě.

Položme si nyní otázku, který faktor nejvíce přispívá k vlivu většiny na jednotlivce – je to samotná velikost většiny nebo je důležitější jednomyslnost s jakou většina postupuje? Experiment byl obměněn tak, aby bylo možné tuto otázku zodpovědět. V jednom běhu experimentu byla měněna velikost odporující většiny od jedné do patnácti osob. Výsledky ukazují jasný trend. Když byl subjekt konfrontován pouze s jednou osobou opačného názoru, nenechal se téměř ovlivnit. Subjekt odpovídal nezávisle a dobře ve skoro všech případech. Jakmile se ovšem opoziční skupina rozrostla na dvě osoby, začal být její vliv podstatný. Osamocené subjekty nyní odpovídaly špatně v 13,6 % případů. Pro tříčlennou opoziční skupinu vzrostla chybovost subjektu na 31,8 %. Další zvyšování počtu členů opoziční skupiny pak již nemělo podstatný vliv na chybovost subjektu. Je zřejmé, že velikost skupiny je podstatným faktorem jen do určitého bodu. Narušení jednomyslnosti většiny mělo překvapivý efekt. V tomto běhu experimentu byl subjekt podporován dalším „pravdomluvným“ partnerem – buď dalším subjektem, který nebyl nijak instruován experimentátorem nebo osobou, která byla experimentátorem pověřena, aby neustále odpovídala

Přítomnost stejně smýšlejícího partnera výrazně oslabila moc většiny. Tlak skupiny byl zredukován na jednu čtvrtinu – tzn. subjekty odpovídaly špatně čtyřikrát méně než ve stejné situaci s jednomyslným názorem většiny (obrázek 14).I nejslabší osoby se nepodřizovaly tak snadno vůli většiny. Nejzajímavější ovšem byly reakce subjektů na stejně smýšlejícího partnera. Obecně lze říci, že partner byl vnímán velmi vřele a subjekt na něj nahlížel jako na blízkou osobu. Partner byl považován za velmi důvěryhodného. Subjekty ovšem nepřijaly myšlenku, že vliv partnera, přispěl k Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

leden 2005, 11/18

jejich nezávislosti na většině. Byl osvobozující vliv partnera založen na pouhé skutečnosti, že se partner také nepodroboval vůli většiny, nebo bylo důležitější, že partner odpovídal pravdivě? Do skupiny jsme tedy zařadili osobu, které jsme zadali, aby nesouhlasila s většinou a ani se subjektem. V některých experimentech většina vybírala tu nejhorší možnou variantu a „odpůrce“ pak volil variantu bližší skutečnosti, v dalších experimentech tomu bylo naopak. Cílem tohoto uspořádání bylo zjistit jak je subjekt ovlivněn osobami zastávajícími „kompromisní“ a „extrémní“ stanovisko. Výsledky jsou opět jednoznačné. Za přítomnosti „kompromisního“ partnera se vliv většiny snižuje asi o jednu třetinu a subjekty netrpí extrémní podřízeností většině. Navíc nejsou chyby subjektů tak křiklavé, tj. subjekty volí spíše odpověď, která je blízká skutečnosti, než odpověď naprosto nesprávnou. Krátce řečeno partner ovlivňuje „velikost“ chyb. V tomto případě tedy subjekty přesně nesouhlasí s většinou, ale přizpůsobují svůj názor tak, aby byl bližší názoru většiny. Na druhou stranu, pokud je partner ve svých názorech „extrémnější“ než většina, tj. volí vždy nejhorší možnou variantu, jsou výsledky zcela jiné. Přítomnost „extrémního“ partnera způsobila znatelné „osvobození“ subjektů – subjekty chybovaly pouze v 9 % případů. Navíc byly chyby subjektů pouze mírné povahy. Můžeme proto říci, že samotná přítomnost partnera zvýšila nezávislost subjektů na většině a snížila velikost chyb. Efekt přítomnosti partnera a typu jeho názoru byl tedy dobře prověřen. Ve všech předcházejících experimentech byl subjekt pozorován v neměnné situaci. V dalších experimentech jsme se zaměřili na to, jakým způsobem je subjekt ovlivněn změnami podmínek. První experiment byl zaměřen na prozkoumání efektu ztráty či zisku partnera. Pověřený partner odpovídal v prvních šesti kolech pravdivě. S touto podporou dokázaly subjekty obvykle vzdorovat většině (18 z 27 subjektů se chovalo naprosto nezávisle). Po šesti kolech se ovšem partner připojil k většině. Jakmile se tak stalo, začaly subjekty mnohem více chybovat. Podrobení se většině pak bylo zhruba stejné jako v případě, kdy subjekt čelil jednomyslnému rozhodnutí většiny již od začátku experimentu. Je překvapující, že počáteční přítomnost stejně smýšlejícího partnera a společný odpor vůči většině nevedly k posílení nezávislosti subjektu na většině. Po rozboru experimentu jsme dospěli k názoru, že jsme zanedbali důležitou okolnost a sice efekt „zběhnutí“ partnera k druhé straně. Změnili jsme tedy podmínky tak, aby partner po určitém množství kol opustil skupinu. (Abychom zmírnili podezření, bylo předem ohlášeno, že partner musí odejít na schůzku s děkanem.) V tomto typu experimentu se ukázalo, že „efekt partnera“ přetrval i v době jeho vynucené nepřítomnosti. Počet chyb sice vzrostl, ale nejednalo se o tak významný růst jako v případě, kdy se partner prostě přidal k většině. V další obměně tohoto postupu nejdříve většina odpovídala správně a jednomyslně. Většina se pak postupně přikláněla k špatnému řešení až nakonec po šesti kolech zastával správný postoj jedině naivní subjekt proti jednomyslné vůli většiny. Dokud měl subjekt oporu ve stejně smýšlejících členech skupiny, choval se téměř nezávisle, ale v okamžiku kdy zůstal sám, vzrostla náhle jeho tendence k přizpůsobení se názoru většiny. Jak se dalo očekávat, závisela velikost odporu vůči většině významně na „velikosti“ chyby, jakou většina dělala. Měnili jsme systematicky rozdíl ve velikostech jednotlivých úseček a doufali jsme, že jakmile tento rozdíl přesáhne určitý práh, bude nesprávnost názoru většiny natolik do očí bijící, že tento názor každý subjekt odmítne a bude volit nezávisle na něm. Bohužel se tak nestalo. I když byl rozdíl mezi úsečkami větší jak sedm palců, byly stále takové subjekty, které se podřizovaly chybující většině. Tato studie jasně odpovídá na několik relativně jednoduchých otázek a vznáší mnohé další, které je třeba zodpovědět. Chtěli bychom vědět, jestli se osoby budou chovat stejným způsobem i v situacích, které se od experimentu liší jak obsahem tak strukturou. Pokud se ukáže, že nezávislost či konformita chování je konzistentní v mnoha různých situacích, musíme se pak ptát, jak je spjatá s osobnostními a charakterovými vlastnostmi daného člověka. Jakým způsobem je nezávislost spjatá s sociálními a kulturními podmínkami? Jsou vůdci nezávislejší než ostatní lidé, nebo jsou jen zruční v následování svých následníků? Tyto a mnohé další otázky mohou být pravděpodobně zodpovězeny na základě zde popsaných postupů. Pro život ve společnosti je schopnost dosáhnou shody nezbytná. Ale shoda, aby byla prospěšná, musí vzejít z příspěvků různých jednotlivců, kteří jednají nezávisle na základě svých zkušeností a porozumění. Je-li shoda důsledkem dominantního vlivu konformity, je k ní vedoucí sociální proces znehodnocen a jednotlivci jsou vydáni všanc síle, která ovlivňuje jejich smýšlení a cítění. Naše zjištění, že tendence ke konformitě je v naší společnosti je natolik silná, že inteligentní a dobře smýšlející mladí lidé jsou schopní nazývat černé bílým, stojí za úvahu. Vede totiž k pochybnostem o našich způsobech vyučování a hodnotách, které určují naše chování. Každý, kdo by chtěl z našich výsledků odvodit příliš pesimistické závěry, by si měl uvědomit, že potenciál nezávislosti nelze podceňovat. Mělo by ho taktéž trochu utěšit, že účastníci experimentu následně téměř bez výjimky souhlasili s tvrzením, že nezávislosti by měla být dána přednost před konformitou. překlad: Jaroslav Beránek


leden 2005, 12/18

Počet chyb [%]

Počet správných odpovědí [%]

Počet oponentů

Počet pokusů

Počet chyb [%]

Počet správných odpovědí [%]

Obrázek 12: Červená čára - průměrná chyba 123 subjektů, z nichž každý posuzoval délku úsečky v přítomnosti osmi oponentů. Černá čára - průměrná chyba v případě neovlivněném přítomností oponentů.

Obrázek 13: Počet oponentů, kteří subjektu odporovali měl vliv na úsudek subjektů. S jedním oponentem chybovaly subjekty v 3,6% případů, se dvěma oponenty v 13,6% případů, se třemi v 31,8%, se čtyřmi v 35,1%, se šesti 35,2%, s sedmi 37,1%, s devíti 35,1%, s patnácti v 31,2% případů.

Počet pokusů Obrázek 14: Dva vzájemně se podporující subjekty dělaly méně chyb (červená čára) než v případě osamoceného subjektu (černá čára).


Počet pokusů Obrázek 15: Stejně hlasující partner přestal spolupracovat se subjektem po šesti kolech. Červená čára ukazuje počet chyb subjektu, jehož partner se přiklonil na stranu většiny, černá čára ukazuje počet chyb subjektu, jehož partner pouze opustil místnost.

leden 2005, 13/18

Kalendárium Příspěvky v této sekci nejsou nijak redakčně upravovány. Za pravopis a sloh odpovídá autor. Název akce:

Horizonty

Stručný popis:

Zimní zážitkový kurs.

Termín:

05.03.-12.03.2005

Místo:

Neratov v Orlických horách

Cena:

2 200 Kč

Spaní:

Ve vlastním spacáku na posteli v horské chatě.

Jídlo:

Je zahrnuto v ceně.

Budete potřebovat:

Bude upřesněno účastníkům kursu. [email protected]

Kontakt:

Michal Plecitý Lamačova 911 Praha 5 152 00 tel.: 602 24 11 77 ICQ : 305 808 354

Poznámky:

Akce má vlastní internetové stránky, najdete je na adrese http://kklub.sweb.cz/horizonty.

Název akce:

Volba arcipreláta

Stručný popis:

Víkendovka na motivy rytířských dob. Hry venku i v místnosti od pátečního večera do nedělního oběda. [Zvadlo]

Termín:

22.4.-24.4.2005 Začátek akce v pátek od 21:00 hod. (Možno v krajním případě přijet do soboty do 8:00) Základna bude otevřena již dříve.

Místo:

Říčky v Orlických horách, táborová základna. Lze přijet libovolným dopravním prostředkem. Jede tam autobus s příjezdem ve 20:40 k restauraci.

Cena:

270 Kč za stravu od pátku do nedělního oběda včetně. Cena za ubytování taktéž v ceně. Platí se při příjezdu.

Spaní:

Ve spacáku na matracích ve zděné budově (pokud se neztratíš při noční hře :-) nebo nebudeš spát pod širákem v jarní přírodě).

Jídlo:

Strava zajištěna od pátečního večera do nedělního oběda včetně.

Budete potřebovat:

Věci na pobyt v jarní přírodě, náhradní obuv, přezůvky do chaty, tužky na poznámky, svítící baterku + náhradní zdroje.

Kontakt:

Jiří Pavela (Tlegy), telefon: 465 62 17 44, mobil: 606 73 64 99, email: [email protected]

Poznámky:

Zájemci o účast je nutné, aby jste se závazně přihlásili nejpozději do 20.4.2005!!! Dle zájmu je možné se prezentovat dobovým oděvem …


leden 2005, 14/18

Název akce:

Zaživa [ZÁŽItková Vzdělávací Akce] Vzdělávací víkendovka K-Klubu (víkendovka je otevřená i pro zájemce mimo K-Klub). Víkendovka volně navazuje na kurs Co dokáže zážitek?. Víkendovka bude zaměřena na tato témata:

Stručný popis:

• •

týmová tvůrčí práce realizace společného záměru

Obě témata budeme sledovat především v souvislosti s otázkou „Jak vytvořit a realizovat kvalitní hru?“. Pokud chcete vědět víc, podívejte se na zvadlo, pokud vám nebude stačit ani to, obraťe se na uvedenou kontaktní adresu. Termín:

20. května - 22. května 2005 (začneme v pátek večer a skončíme v neděli krátce po poledni)

Místo:

Říčky v Orlických horách

Cena:

350 Kč (cena zahrnuje ubytování, jídlo a náklady na materiálové zabezpečení programu)

Spaní:

Ubytování je zajištěno v chatě, je nutné vzít si vlastní spacák. K dispozici jsou molitanové matrace.

Jídlo:

Připravíme pro vás všechny obvyklé chody mezi páteční večeři a nedělním obědem (včetně).

Budete potřebovat:

Upřesníme později.

Kontakt:

Roman Soukup (Hamoun) K Lipám 299/14 Praha 9 190 00 mobil: 737 77 70 02, email: [email protected], ICQ: 288 49 83 13 Přihlášky prosím posílejte na kontaktní adresu (telefon). Uzávěrka přihlášek je 20. dubna 2005. Do 20. dubna 2005 musíte (samozřejmě pokud jste se přihlásili) taktéž zaplatit zálohu 200 Kč. Zbytek účastnického poplatku (150 Kč) uhradíte na začátku akce.

Poznámky: Číslo účtu: 134 705 997 / 0300 (ČSOB) - jako variabilní symbol uveďte svoje rodné číslo, pošlete nám prosím také e-mailem (SMS) na uvedenou kontaktní adresu upozornění, že jste platbu provedli. Děkujeme. Název akce:

K-Klubácký rodinný polotýden (týden) pro rodiče s dětmi

Stručný popis:

Pobyt s dětmi (od 1 roku do 8 let) i dospělými plný her, zábavy, zážitků čekaných i nečekaných, humoru (co nám naše děti vymyslely) a večerního programu pro dospělé. Aktivní účast na tvorbě programu a pobytu vítána. Nápady a připomínky jsou vítány.

Termín:

Od 15. 7. minimálně do 20. 7. a dále dle dohody (s instruktory prázdninovky) až do 22. 7. Po dohodě lze přijet i v průběhu akce.

Místo:

Táborová základna v Říčkách v Orlických horách. Ubytování ve stanech nebo zděné budově. Příjezd možný autem, autobusem i jinak.

Cena:

Bude vytvořena tak, aby byla co nejnižší (dle ceny potravin, použitých pomůcek). Předběžný předpoklad je cena za dospělého a 1 dítě do 250 Kč za den pobytu.

Spaní:

Ve vlastních spacácích v budově nebo ve stanu na matracích.

Jídlo:

Jídlo bude zajištěno. Vaření bude kombinované, to znamená, že využijeme služeb kuchaře i si budeme vařit sami. Dětem zajistíme stravu dle věku.

Budete potřebovat:

Chuť spolupracovat, trpělivost se svými i cizími dětmi. Z praktických věcí pak potřeby pro pobyt v přírodě.

Kontakt:

Jiří Pavela (Tlegy), telefon: 465 62 17 44, mobil: 606 73 64 99, email: [email protected]

Poznámky:

Jedná se o přátelský pobyt, kde každý účastník může ovlivnit jeho náplň. Nejedná se o výdělečnou akci, v ceně bude pouze zaplacení všech výdajů vzniklých na akci. Podrobnější informace doplníme co nejdříve. (Ihned co se na novinkách dohodneme.) Účast je možná také pro bezdětné se zájmem o činnost s dětmi.


leden 2005, 15/18

Jiný svět, jiné království ...

22.-24.4.2005

Volba arcipreláta Volba arcipreláta se blíží… Současný arciprelát umírá. O nového se strhne boj. Zvítězí čest a odvaha nebo bohatství a intriky? Dokáže strana cti – rytířů církve bojovat prostředky, které jí nejsou příliš vlastní? Dokáže strana prospěchu – špehové projít nástrahami divočiny a přežít v prostředí, které jim není příliš vlastní?

O tom všem můžete rozhodnout právě vy ... Čeká vás víkend v době rytířské, kdy se stanete příslušníky jedné ze dvou stran bojujících o křeslo arcipreláta – vašeho zástupce. Vaše schopnosti mohou rozhodnout o tom kdo se zmocní vlády … Místo konání: Táborová základna Říčky. Připravte si s sebou věci do jarní přírody, náhradní obuv, svítící baterku (+náhradní zdroje), přezůvky, tužku na poznámky, spacák. Jídlo zajištěno od pátku 21:00 do nedělního oběda včetně. Cena za účast na akci je 270 Kč splatná přímo na místě akce. Zájemci o účast je nutné, aby jste se závazně přihlásili nejpozději do 20.4.2005!!! Kontakt: Jiří Pavela, Václavské náměstí 50, 561 51 Letohrad, telefon: 465 62 17 44, mobil: 606 73 64 99, email: [email protected] Pozn. Víkendová hra je volně inspirována knihou Davida Eddingse Elenium díl 3. Safírová růže.


leden 2005, 16/18

Hamoun, Muhul a Zobák vás jménem občanského sdružení K-Klub zvou na víkendový podnik zvaný

Zaživa aneb zážitková vzdělávací akce

Zaživa je víkendová vzdělávací akce K-Klubu (akce je otevřená i pro zájemce mimo okruh K-Klubu). Víkendovka proběhne 20. až 22. května 2005 v Říčkách v Orlických horách a bude zaměřena na tato témata: ● týmovou tvůrčí práci ● proces realizace společného záměru, obě témata budeme sledovat především s ohledem na otázku „Jak vytvořit a realizovat kvalitní hru?“ Seznámíme vás s některými osvědčenými postupy „dobývání“ nových nápadů a základními poznatky o komunikaci a práci v malých skupinách. Pokusíme se vás naučit, jak celý tvůrčí proces sledovat, hodnotit a následně ovlivňovat tak, aby byl co nejúčelnější. Umožníme vám rovněž, abyste si získané poznatky vyzkoušeli a osvojili v praxi. Chcete-li vědět víc, podívejte se na internetové stránky K-Klubu ( http://kklub.sweb.cz/) nebo využijte níže uvedenou kontaktní adresu. Těšíme se na vás. Kontakt: Roman Soukup (Hamoun) K Lipám 299/14 Praha 9 190 00 mobil: 737 77 70 02, email: [email protected], ICQ: 288 49 83 13 Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

leden 2005, 17/18

Omluva Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví.

Poděkování Toto vydání Salátu bylo zpracováno pomocí textového editoru OpenOffice (http://www.openoffice.org/) a grafického editoru GIMP (http://www.gimp.org/).


leden 2005, 18/18

leden 2005 Slovo na úvod Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

Recommend Documents